zákon č. 182/2018 Sb.

Část první (Změna zákona o ozdravných postupech a řešení krize na finančním trhu)

K bodu 1 (§ 2 odst. 1 písm. a))

Nově specifikovaná pravomoc ČNB odložit splatnost odepisovatelných kapitálových nástrojů vydaných povinnou osobou nebo odepisovatelných závazků povinné osoby představuje pro účely tohoto zákona další opatření k řešení krize.

K bodu 2 (§ 8 odst. 1)

V předmětném ustanovení dochází ke zpřesnění transpozice článku 4 odst. 1 BRRD tím, že se do výčtu kritérií doplňuje kritérium rozsahu a složitosti činností. Návod k vyhodnocování těchto dvou prvků podávají obecné pokyny Evropského orgánu pro bankovnictví(dále jen „EBA“)a při absenci těchto prvků v zákoně by se obtížně navazovalo na tyto pokyny a na související prováděcí technické normy EBA. Z předmětného ustanovení obsahujícího úpravu ozdravných plánů se navrhuje vypuštění nepřesného odkazu na § 17 až 19 obsahující úpravu plánů řešení krize.

K bodu 3 a 4 (§ 10 odst. 1 a 3)

BRRD umožňuje orgánům příslušným k řešení krize požadovat po institucích vedení podrobných záznamů o finančních smlouvách, kterých je instituce stranou, a to jak za účelem vypracování ozdravných plánů, plánů řešení krize, tak i při výkonu pravomoci dočasně pozastavit práva na ukončení smlouvy. Do zákona se předmětným ustanovením doplňuje oprávnění ČNB uložit povinnost vedení podrobného záznamu o finančních smlouvách za účelem vypracování ozdravných plánů instituce, resp. posouzení účinnosti takového ozdravného plánu.Na rozdíl od obecných povinností podle § 7 odst. 4 zákona se zde jedná o uložení individuální povinnosti konkrétní osobě při posuzování účinnosti ozdravného plánu dotčené instituce.

K bodu 5 (§ 14)

V předmětném ustanovení dochází k opravě chybného odkazu. Ustanoveníodkazuje na splnění podmínek stanovených v § 15 zákona, jedná se však o splnění podmínek stanovených v § 16 zákona.

K bodu 6 (§ 17 odst. 3)

V předmětném ustanovení dochází ke zpřesnění transpozice článku 4 odst. 1 BRRD tím, že se do výčtu kritérií doplňuje kritérium rozsahu a složitosti činností. Návod k vyhodnocování těchto dvou prvků podávají obecné pokyny EBA a při absenci těchto prvků v zákoně by se obtížně navazovalo na tyto pokyny a na související prováděcí technické normy EBA.

K bodům 7 a 8 (§ 22 odst. 1 až 3)

V předmětném ustanovení dochází ke zpřesnění transpozice článku 15 BRRD tím, že se doplňují kritéria věrohodnosti a proveditelnosti. Výklad těchto pojmů je třeba aplikovat v souladu s nařízením Komise v přenesené pravomoci (EU) 2016/1075, které stanoví podrobnosti postupu posouzení způsobilosti k řešení krize.

K bodům 9 a 10 (§ 23 odst. 5 a 6)

V předmětném ustanovení dochází ke zpřesnění transpozice článku 44 odst. 2BRRD, který pokrývá případy, kdy pro odstranění překážek způsobilosti instituce k řešení krize je potřebné omezit expozici jinéinstituce. Expozicí se rozumí jakékoliv aktivum nebo podrozvahová položka.

K bodu 11 (§ 37 odst. 1 písm. d))

V předmětném ustanovení dochází ke zpřesnění transpozice článku 27 odst. 1 písm. d) BRRD, který vyžaduje, aby orgány příslušné k řešení krize měly pravomoc nařídit výměnu nebo odvolání členů vedoucího orgánu nebo osob ve vrcholném vedení.

K bodu 12 (§ 43 odst. 1)

V předmětném ustanovení se odstraňuje návrhová povinnost ČNB, jelikož podkladem pro zápis skutečnosti do veřejného rejstříku je v tomto případě samotné rozhodnutí správního orgánu, tedy ČNB. Rejstříkový soud tak rozhodnuté skutečnosti zapíše bez zahájení řízení v souladu s § 81 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob.

K bodu 13 (§ 54 odst. 2 písm. a))

Zpřesňuje se transpozice článku 36 odst. 5 písm. a), který vyžaduje, aby ocenění zohledňovalo rovněž nárok Fondu pro řešení krize (dále jen „FŘK“) na náhradu výdajů vynaložených v souvislosti s opatřením k řešení krize.

K bodu 14 (§ 74a a 74b)

V předmětném ustanovení, které je inspirováno § 148 tohoto zákona, dochází k doplnění transpozice článku 55 BRRD. Povinná osoba má povinnost zajistit, aby smluvní dokumentace vztahující se k odepisovatelnému kapitálovému nástroji obsahovala uznání pravomoci ČNB k provedení odpisu nebo konverze odepisovatelného kapitálového nástroje. Smluvní dokumentace také musí obsahovat souhlas vlastníka odepisovatelného kapitálového nástroje se závazností odpisu nebo konverze tohoto nástroje. V navazujícím ustanovení § 74b jsou zakotveny výjimky z povinnosti zajištění uznání a souhlasu vlastníka. Jelikož odpisu a konverzi v principu podléhají všechny odepisovatelné kapitálové nástroje, nejsou explicitně upraveny výjimky v čl. 55 odst. 1 písm. a) a b) BRRD, které se na odepisovatelné kapitálové nástroje nevztahují. To, zda došlo ke splnění podmínky pro uplatnění výjimky z povinnosti podle § 74a z toho důvodu, že právo třetího státu nebo mezinárodní smlouva umožňují, aby ČNB odepsala nebo konvertovala odepisovatelný kapitálový nástroj, a zároveň právo třetího státu nebo mezinárodní smlouva uznávají účinky takového odpisu nebo konverze, hodnotí ČNB, pokud zjistí, že k takové situaci mohlo dojít, typicky na základě podnětu dotčené instituce. ČNB při tom vychází z čl. 43 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2016/1075. Pokud ČNB vyhodnotí, že jsou podmínky pro uplatnění výjimky splněny, opatřením obecné povahy stanoví, že u odepisovatelných kapitálových nástrojů, které se řídí tímto právem třetího státu, se splnění povinnosti podle § 74a nevyžaduje.

K bodu 15 (§ 76 písm. a))

V předmětném ustanovení dochází ke zpřesnění zásady uplatňování opatření k řešení krize. Uplatnění opatření k řešení krize je jedním ze způsobů řešení selhání povinné osoby a po uplatnění některých opatření k řešení krize může rovněž následovat likvidace nebo postup podle insolvenčního zákona vůči zbytkové entitě (přechod závodu nebo jeho části na soukromého nabyvatele nebo překlenovací instituci). ČNB není povinna uplatnit opatření k řešení krize, pokud nedospěje k závěru, že by samotná likvidace nebo postup podle insolvenčního zákona měly výrazně nepříznivé dopady na finanční systém České republiky, jiného členského státu nebo EU.

K bodu 16 (§ 79)

Ze zákona je vypuštěno ustanovení § 79 vzhledem k faktu, že ČNB zahajuje řízení o uplatnění opatření k řešení krize pouze tehdy, jsou-li podle jejího předběžného vyhodnocení splněny všechny tři podmínky uvedené v § 78 odst. 1 zákona. V situaci, kdy ČNB shledá, že podmínky pro zahájení opatření k řešení krize nejsou splněny, řízení nezahajuje, pouze vyhotoví stanovisko s odůvodněním nesplnění podmínek. Toto stanovisko je pak využito pro komunikaci v rámci kolegia.

K bodu 17 (§ 82a)

Ustanovení nově navrhovaného § 82a vychází ze znění čl. 63 odst. 1 písm. j) BRRD a představuje účinný nástroj na změnu podmínek závazků povinné osoby v případě, že se moratorium podle § 83 zákona, které je časově omezeno do konce pracovního dne nejblíže následujícího po dni jeho zveřejnění, ukáže jako nedostatečné. Zatímco u moratoria podle § 83 zákona se možné pozastavení povinnosti plnění povinné osoby vztahuje na jakoukoli smluvní povinnost včetně zajištěných dluhů, ustanovení § 82a se týká pouze odepisovatelných kapitálových nástrojů nebo závazků. Vzhledem k posílení právní jistoty subjektů finančního trhu se zakotvuje časové omezení takového rozhodnutí na maximální dobu 18 měsíců, s možností prodloužení. Oprávnění ČNB zahrnuje oprávnění změnit splatnost vymezených nástrojů a závazků. S ohledem na text BRRD se navrhuje výslovně uvést možnost odložit splatnost úroků, přestože jde jinak o součást dluhů (jistina a příslušenství), které jsou podle § 122 tohoto zákona odepisovatelné. Jiné příslušenství bude také možné zahrnout pod odepisovatelné závazky podle tohoto ustanovení, a tedy také odepisovat, přestože jej BRRD a tedy ani předmětné ustanovení nezmiňují explicitně.

K bodu 18 (§ 85 odst. 6 a 7)

BRRD umožňuje orgánům příslušným k řešení krize požadovat po institucích vedení podrobných záznamů o finančních smlouvách, kterých je instituce stranou, a to jak za účelem vypracování ozdravných plánů, plánů řešení krize, tak i při výkonu pravomoci dočasně pozastavit práva na ukončení smlouvy. Do zákona se doplňuje oprávnění ČNB uložit povinnost vedení podrobnýchzáznamů o finančních smlouvách při výkonu práva na ukončení závazku, které je potřebné především z titulu přesné identifikace závazků, které mají být ukončovány.ČNB uloží tuto povinnostvždy, pokud tak stanoví nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2016/1712. Podrobnosti o tom, jakého rozsahu má být minimální soubor informací o finančních smlouvách, které by měly být obsaženy v těchto záznamech, stanoví nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2016/1712. ČNB se zmocňuje k vydání vyhlášky, kterou stanoví minimální rozsah a další náležitosti záznamů o finančních smlouvách.

K bodu 19 (§ 89 odst. 1)

V předmětném ustanovení se odstraňuje návrhová povinnost ČNB, jelikož podkladem pro zápis skutečnosti do veřejného rejstříku je v tomto případě samotné rozhodnutí správního orgánu, tedy ČNB. Rejstříkový soud tak rozhodnuté skutečnosti zapíše bez zahájení řízení v souladu s § 81 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob.

K bodu 20 (§ 103 odst. 3)

Obvyklá práva společníků se v režimu překlenovací instituce podle BRRD do značné míry omezují. Aby se zamezilo případným sporům ohledně pozdějšího nároku společníků na odpovídající podíl na likvidačním zůstatku,obsahuje BRRD rovněž pravidlo, podle kterého se „výnosy dosažené v důsledku ukončení provozu překlenovací instituce použijí ve prospěch akcionářů překlenovací instituce“ (čl. 41 odst. 8 druhý pododstavec BRRD). Český právní řád tento požadavek naplňuje již obecnou úpravou podílu na likvidačním zůstatku podle § 37 a násl. zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, podle které má každý společník právo na podíl na likvidačním zůstatku. Obecná úprava tak dopadá na všechny případy, kdy k likvidaci překlenovací instituce dojde až po rozhodnutí o ukončení režimu překlenovací instituce. Jelikož však zavedením režimu překlenovací instituce dochází k výrazné redukci práv společníků na úroveň uvedenou v § 103 odst. 3 tohoto zákona, předmětným ustanovením se staví na jisto, že i v případě, že k likvidaci dojde ještě v režimu překlenovací instituce, bude právo společníků na podíl na likvidačním zůstatku nedotčeno.

K bodu 21(§ 103 odst. 4)

V předmětném ustanovení se odstraňuje návrhová povinnost ČNB, jelikož podkladem pro zápis skutečnosti do veřejného rejstříku je v tomto případě samotné rozhodnutí správního orgánu, tedy ČNB. Rejstříkový soud tak rozhodnuté skutečnosti zapíše bez zahájení řízení v souladu s § 81 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob.

K bodu 22 (§ 106)

V předmětném ustanovení se zakotvujespecialita vůči ustanovení, že po dobu stanovenou v rozhodnutí ČNB o udělení licence nebo jiného povolení k činnosti překlenovací instituce určité požadavky nemusí splňovat.

K bodu 23 (§ 110)

V předmětném ustanovení dochází ke zpřesnění transpozice čl. 41(3)(b) BRRD. Nedochází však k věcné změně.

K bodu 24 (§ 114 odst. 3)

Obdobně k úpravě překlenovací instituce v § 103 odst. 3 se staví na jisto, že i v případě, že k likvidaci dojde ještě v režimu osoby pro správu aktiv, bude právo společníků na podíl na likvidačním zůstatku nedotčeno.

K bodu 25 (§ 114 odst. 4)

V předmětném ustanovení se odstraňuje návrhová povinnost ČNB, jelikož podkladem pro zápis skutečnosti do veřejného rejstříku je v tomto případě samotné rozhodnutí správního orgánu, tedy ČNB. Rejstříkový soud tak rozhodnuté skutečnosti zapíše bez zahájení řízení v souladu s § 81 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob.

K bodu 26 (§ 119 odst. 2)

V předmětném ustanovení se odstraňuje návrhová povinnost ČNB, jelikož podkladem pro zápis skutečnosti do veřejného rejstříku je v tomto případě samotné rozhodnutí správního orgánu, tedy ČNB. Rejstříkový soud tak rozhodnuté skutečnosti zapíše bez zahájení řízení v souladu s § 81 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob.

K bodům 27 až 34 (§ 148 a 149)

V předmětných ustanoveních dochází ke zpřesnění transpozice čl. 55 BRRD. Povinná osoba je povinna zajistit, aby smluvní dokumentace vztahující se k odepisovatelnému závazku obsahovala uznání pravomoci ČNB odepsat nebo konvertovat odepisovatelný závazek a zároveň souhlas věřitele se závazností konverze nebo odpisu odepisovatelného závazku. Obsahové náležitosti uznání a souhlasu stanoví nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 2016/1075.

K bodu35 (§ 151 odst. 3)

Z předmětného ustanovení se za účelem zajištění souladu s čl. 52(1) BRRD vypouští povinnost předložení reorganizačního plánu Evropské komisi. Pokud by měla být povinné osobě poskytnuta veřejná podpora, může tak být učiněno jen v souladu s akty Evropské unie.

K bodu36 (§ 165 písm. b), § 169 odst. 2)

Jde o technické doplnění, jehož účelem je reflektovat zavedení dalšího druhu moratoria i v souvisejících ustanoveních ZOPRK.

K bodu 37 (§ 174 odst. 3)

Povinnost informovat subjekty uvedené v § 174 odst. 1 se týká všech případů, kdy dojde k selhání instituce, a to i pokud dané instituci chybí jakákoliv systémová významnost nebo kdy nevykonává žádnou přeshraniční činnost. Povinná notifikace s nadbytečně širokým okruhem adresátů přitom podstatně zvyšuje riziko, že dojde k porušení povinnosti mlčenlivosti. Vyzrazení informace může mít negativní důsledky na další fungování povinné osoby, např. v podobě rizika spuštění „runu“ nebo jiného nekontrolovaného odlivu klientů anebo protistran. Zavádí se proto zvláštní povinnost neposkytovat obdržené informace o selhání instituce bez předchozího písemného souhlasu původce informace. Výjimkou je poskytnutí takové informace osobě, která je sama příjemcem informace dle § 174 odst. 1. Navrhované ustanovení je ve vztahu speciality vůči § 244 a násl.

K bodům38 až 43 (§ 178 odst. 1 až 4)

V předmětném ustanovení dochází ke zpřesnění transpozice článku 37 odst. 7 BRRD, podle kterého nárok na úhradu nákladů vynaložených v souvislosti s opatřením k řešení krize má rovněž FŘK.

K bodu 44 (§ 193)

V předmětném ustanovení dochází k opravě chybného odkazu. Ustanoveníodkazuje na § 178 odst. 1, nicméně je třeba odkázat na§ 191, který upravuje dohodu o společném postupu v situaci, kdy je ČNB orgánem příslušným k řešení krize ovládané osoby.

K bodu 45 (§ 196 odst. 2)

Jde o technické doplnění, jehož účelem je reflektovat zavedení dalšího druhu moratoria i v souvisejících ustanoveních ZOPRK.

K bodu 46 (§ 199 odst. 4)

Do zákona se doplňuje ustanovení zakotvující právo člena správní rady Garančního systému na náhradu nákladů, které mu vzniknou v souvislosti s výkonem jeho funkce. V opačném případě by nebylo možné uhradit členovi správní rady žádné, byť opodstatněné či okolnostmi vynucené náklady, resp. taková úhrada by byla považována za nepeněžní příjem člena správní rady i v případech, kdy ji zákon o daních z příjmů u členů orgánů právnických osob, pobírajících za funkci odměnu, za příjem výslovně nepovažuje (např. cestovní náklady), tedy musela být zdaněna a podléhala též odvodům pojistného, neboť členové správní rady nejsou zaměstnanci Garančního systému.

K bodu 47 (§ 200 odst. 1)

Předmětné ustanovení staví na jisto, že služební či pracovní poměr člena správní rady jmenovaného z řad zaměstnanců ČNB či MF je zákonným předpokladem pro výkon funkce člena správní rady Garančního systému.

K bodu 48 a 49 (§ 200 odst. 4)

Předmětné ustanovení reaguje na skutečnost, že členové správní rady Garančního systému jsou vystaveni významnému riziku bez odpovídající kompenzace. Jejich nejdůležitější rozhodnutí může být potřeba přijmout při relativním nedostatku informací a pod časovým tlakem. Jen za hrubou nedbalost, jako vyšší stupeň nedbalosti, a nikoliv za nedbalost prostou, odpovídá rovněž člen vedoucího orgánu překlenovací instituce podle § 108 a osoby pro správu aktiv podle § 118.

K bodu 50 (§ 201 odst. 4)

Do předmětného ustanovení se doplňuje odkaz na nový odstavec 6 upravující možnost správní rady Garančního systému pověřit výkonnou radu schvalováním vnitřních předpisů, která má taktéž formu rozhodnutí správní rady.

K bodu 51 (§ 201 odst. 5)

Předmětné ustanovení nově umožňuje správní radě pověřit svého člena k jednáním za Garanční systém se členy výkonné rady.

K bodu 52 (§ 201 odst. 6)

S ohledem na nárůst činnosti Garančního systému dle nové právní úpravy byla zvolena dvoustupňová struktura řízení, kdy běžné činnosti Garančního systému zabezpečuje výkonná rada, která je zároveň statutárním orgánem Garančního systému. Do pravomoci správní rady pak náleží významnější a strategická rozhodnutí související s činností Garančního systému. V otázce schvalování vnitřních předpisů se nově navrhuje oprávnění správní rady pověřit výkonnou radu jejich schvalováním. Předmětné ustanovení tak upravuje stávající stav, kdy správní rada schvaluje veškeré vnitřní předpisy Garančního systému, a to bez ohledu na míru jejich významu.

K bodu 53 (§ 202 odst. 6)

Nové ustanovení přináší řešení situace, jak postupovat v případě, kdy by výkonná rada jako statutární orgán nemohla Garanční systém zastupovat (členové budou odvoláni, vzdají se funkce apod.). Především jde o situace, kdy by bylo nutné ve velice krátké době provést úkon, který přísluší statutárnímu orgánu – např. podepsat smlouvu. Nastane-li taková situace, vykonává funkci statutárního orgánu do doby jmenování nové výkonné rady správní rada Garančního systému.

K bodu 54 (§ 206)

V předmětném ustanovení se mění pouze nadpis, aby bylo zřejmé, že ustanovení upravuje investování peněžních prostředků ve Fondu pojištění vkladů a Fondu pro řešení krize.

K bodu 55 (§ 208 odst. 2)

V předmětném ustanovení dochází k vypuštění nadbytečné části ustanovení ohledně předkládání údajů nezbytných pro včasný výpočet příspěvků do Fondu pojištění vkladů, neboť ty nepočítá Garanční systém, nýbrž ČNB. Zároveň se upřesňuje, že Garanční systém kontroluje úhradu příspěvků, nikoliv jejich výši či výpočet.

K bodu 56 (§ 210 písm. g))

Do předmětného ustanovení se doplňuje, že mezi zdroje příspěvkového fondu Fondu pro řešení krize patří i prostředky převedené z provozního fondu Fondu pro řešení krize tak, aby byl doplněn výčet možných zdrojů majetku příspěvkového fondu Fondu pro řešení krize symetricky k možnosti použití majetku provozního fondu Fondu pro řešení krize dle § 212 odst. 2 zákona.

K bodu 57 (§ 212 odst. 1 písm. d))

V předmětném ustanovení dochází ke zpřesnění transpozice článku 101 odst. 1 písm. d) a pododstavci čl. 101 odst. 1 BRRD. Současná dikce § 212 odst. 1 písm. d) by mohla být považována za nesouladnou s principem minimální harmonizace BRRD (recitál 10), kdy zákon zužuje poskytnutí příspěvku pouze za účelem doplnění kapitálu, zatímco BRRD žádná omezení nestanovuje.

K bodu 58 (§ 212 odst. 1 písm. h))

Předmětné ustanovení navazuje na úpravu specifikující vypořádání případného rozdílu při nesprávném vyměření příspěvku do Fondu pro řešení krize a stanovuje, že je k takovému účelu možné použít majetek v příspěvkovém fondu Fondu pro řešení krize.

K bodu 59 (§ 212 odst. 6)

Nové ustanovení řeší nakládání s majetkem nabytým v důsledku použití Fondu pro řešení krize. Ustanovení § 212 zákona stanoví jednotlivé možnosti použití majetku ve Fondu pro řešení krize,o jejichž využití rozhoduje po konzultaci s Garančním systémem ČNB. V praxi však mohou nastat situace, kdy bude nutné rozhodnout nejen o použití majetku ve Fondu pro řešení krize, ale i o dalším postupu Garančního systému ve věci nakládání s majetkem nabytým v důsledku opatření k řešení krize uložené ČNB. Zákon tak nově stanoví, že Garanční systém s majetkem nabytým v důsledku použití majetku ve Fondu pro řešení krize nakládá po konzultaci s ČNB.

K bodu 60 (§ 215a a 215b)

Nová ustanovení v zájmu zefektivnění postupů při vyměřování příspěvků stanoví, že podání rozkladu proti rozhodnutí o stanovení výše pravidelného nebo mimořádného příspěvku do Fondu pro řešení krize nemá odkladný účinek a upravuje se postup pro vypořádání rozdílu, pokud by byl příspěvek nesprávně vyměřen. Vyloučením odkladného účinku vůči rozhodnutí o stanovení příspěvku pro zajištění jeho předběžné vykonatelnosti je sledováno splnění lhůty a cíle podle § 213 odst. 1 a 2 ZOPRK, tj. naplnění objemu Fondu pro řešení krize – 1 % celkového objemu krytých pohledávek z vkladů ke dni 31. 12. 2024, a zejména dodržení postupu podle nařízení o pravidelných příspěvcích (2015/63 (EU)), zejm. čl. 17 odst. 3 a 4. Rozhodnutí, kterými byla výše příspěvku stanovena nesprávně, lze zrušit nebo změnit řádnými nebo mimořádnými opravnými prostředky (nebo postupem podle soudního řádu správního), ale účinky takové změny nebo zrušení jsou upraveny specificky a případná nesprávná výše příspěvku bude kompenzována v příspěvkovém obdobínásledujícím po této změně nebo zrušení. Odkladný účinek rozkladu proto pozbývá významu. Případy, kdy kompenzace v následujícím příspěvkovém období formou úpravy výše příspěvku není možná (např. z toho důvodu, že dotčená osoba již nebude podléhat režimu ZOPRK) upravuje odstavec 4. Toto ustanovení zakládá pravomoc ČNB rozhodnout o vypořádání nedoplatků a přeplatků analogicky odst. 2 pro osoby, které již nejsou povinnými osobami, včetně právních nástupců. Vzhledem k specifickému způsobu výpočtu příspěvků do Fondu pro řešení krize sevylučuje eventualita, aby sama změna jednoho rozhodnutí byla důvodem pro přezkumné řízení nebo obnovu řízení u jiných rozhodnutí. Práva účastníků jsou přitom dostatečně zajištěna možností soudního přezkumu a také povinností ČNB rozhodnout o vypořádání rozdílu v následujícím období. Navazující ustanovení zakotvuje, že se příspěvky stanovují a platí v korunách a zaokrouhlují se na celé koruny nahoru.

K bodu 61 (§ 221 odst. 6)

Předmětným ustanovením je doplněna transpozice článku 9 odst. 2 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/49/EU (DGSD), který stanoví, že přispívá-li systém pojištění vkladů v rámci řešení krize povinné osoby, vzniká tomuto systému pohledávka za příslušnou úvěrovou institucí ve výši rovnající se vyplacené částce. Tato pohledávka má stejný stupeň priority jako pojištěné vklady podle vnitrostátního práva, kterým se řídí běžné úpadkové řízení.

K bodu 62 (§ 222 odst. 1)

V předmětném ustanovení se opravuje terminologie, jelikož druhá a třetí věta nesprávně zaměňují okamžik oznámení rozhodnutí a rozhodnutí samotné. Veřejná vyhláška se uveřejňuje pouze způsobem umožňujícím dálkový přístup, a to na internetových stránkách ČNB, typicky na elektronické úřední desce ČNB.

K bodu 63(§ 223 odst. 1 a 2)

Jde o technické doplnění, jehož účelem je reflektovat zavedení dalšího druhu moratoria i v souvisejících ustanoveních ZOPRK.

K bodu 64 (§ 233 odst. 8 písm. b))

V předmětném ustanovení se opravuje chyba v psaní.

K bodům 65 a 66 (§ 234 odst. 1 písm. e) a odst. 2 písm. f), § 236 odst. 1 písm. e) a odst. 2 písm. e))

Upravuje se nepřesný odkaz, kdy se stanoví, že sena fyzickou osobu, právnickou osobu nebo podnikající fyzickou osobu jako na dočasného správce nebo zvláštního správce vztahuje povinnost mlčenlivosti podle § 244 odst. 2 zákona.

K bodům 67 až 69 (§ 237 odst. 1 písm. d), h) a v))

Doplňují se skutkové podstaty přestupku povinné osoby v souvislosti se zavedením povinnosti vedení podrobných záznamů o finančních smlouvách podle § 85 odst. 6, povinnosti zajištění uznání vlastníka podle § 74a a povinnosti mlčenlivosti povinné osoby. Za nově vymezené přestupky lze uložit stejné sankce jako za dosavadní přestupky povinné osoby.

K bodům 70 a 71 (§ 237 odst. 2 písm. e) a j))

Doplňují se skutkové podstaty přestupku instituce v souvislosti se zavedením povinnosti vedení podrobných záznamů o finančních smlouvách podle § 10 odst. 1 a povinností instituce omezit svou expozici v souladu s rozhodnutím ČNB vydaném na základě § 23 odst. 5.

K bodu 72 (§ 241)

V předmětném ustanovení dochází k opravě chybného odkazu. Ustanoveníodkazuje na § 223,nicméně je třeba odkázat na§ 237, který upravujesprávní delikty povinných osob.

K bodu 73 (§ 244 odst. 1 písm. k))

V předmětném ustanovení se doplňuje povinná osoba do výčtu osob, které mají povinnost zachovávat mlčenlivost vzhledem k tomu, že v § 245 není zakotvena povinnost mlčenlivosti povinných osob, jejich zaměstnanců a členů jejich orgánů. Úprava míří například na situaci, kdy pracovníci povinné osoby mohou získat informace o tom, že si ČNB od povinné osoby vyžádala podklady nezbytné pro uplatnění opatření k řešení krize (například seznam finančních smluv).

K bodu 74 (§ 244 odst. 3)

V předmětném ustanovení dochází ke zpřesnění transpozice čl. 84(2) BRRD, který vyžaduje, aby i další orgány veřejné správy zapojené do řešení krize udržovaly vnitřní pravidla pro zachování mlčenlivosti. Takovým orgánem veřejné správy může být například Úřad pro ochranu hospodářské soutěže.

K bodu 75 (§ 245 odst. 2)

V předmětném ustanovení dochází ke zpřesnění transpozice článku 84 odst. 1 písm. f BRRD, kdy se pojem „právní poradci“ nahrazuje obecným pojmem „poradci“.

K bodu 76 (§ 247 odst. 4)

Z ustanovení o mlčenlivosti podle tohoto zákona dosud nevyplývala výjimka pro již uveřejněné informace. Tudíž pokud osoba podléhající mlčenlivosti dle tohoto zákona sdělila informaci, která již byla dříve uveřejněna ČNB, EBA, zahraničním orgánem pro řešení krize, povinnou osobou aj., jednalo se stále o delikt. Předmětné ustanovení nově upravuje, že sdělení či potvrzení oficiálně uveřejněných informací není deliktem. Za oficiálně uveřejněné informace přitom lze považovat pouze ty informace, které zveřejnily subjekty, které se přímo podílejí na úkolech podle tohoto zákona a současně tyto subjekty disponují veřejnoprávní autoritou, tj. pravomocí závazně rozhodovat o právech a povinnostech v souvislosti s působností tohoto zákona. Současně platí, že potvrzování či vyvracení sdělení ohledně oficiálně doposud neuveřejněných informací je nadále zakázáno.

K bodu 77 (§ 250 odst. 2)

V předmětném ustanovení se odstraňuje návrhová povinnost ČNB, jelikož podkladem pro zápis skutečnosti do veřejného rejstříku je v tomto případě samotné rozhodnutí správního orgánu, tedy ČNB. Rejstříkový soud tak rozhodnuté skutečnosti zapíše bez zahájení řízení v souladu s § 81 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob.

K bodu 78 a 79 (§ 251 odst. 3)

V předmětném ustanovení dochází k terminologickému zpřesnění, aby bylo zřejmé, že ČNB vykonává při schvalování přeměny povinné osoby působnost valné hromady nebo jiného nejvyššího orgánu. Zákon č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev, ve znění pozdějších předpisů vyžaduje, aby se o rozhodnutí valné hromady nebo jiného orgánu příslušného ke schválení přeměny, vyhotovil notářský zápis. V případě, že rozhodnutí o přeměně bude v působnosti nejvyššího orgánu přijímat ČNB, která je sama veřejnou autoritou, je však takový požadavek nadbytečný.

K bodu 80 (§ 251a)

Předmětným ustanovením se upravuje situace, kdy v důsledku opatření k řešení krize přechodem činnosti na překlenovací instituci podle § 102 zákona nebo na osobu pro správu aktiv podle § 113 zákona by mělo dojít ke spojení soutěžitelů podléhající povolení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže podle § 15 zákona č. 143/2001, o ochraně hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů. S ohledem na skutečnost, že úspěšné dosažení účelu řešení krize bude závislé na rychlosti realizace přijatých opatření, často v řádu dnů, navrhuje se, aby spojení soutěžitelů mohlo být uskutečněno před právní mocí rozhodnutí, kterým se spojení soutěžitelů povoluje. Podmínkou pro uplatnění této výjimky je podání návrhu na povolení spojení soutěžitelů ve lhůtě stanovené v odst. 1 písm. b) předmětného ustanovení.

K článku II (přechodné ustanovení)

V přechodném ustanovení se výslovně stanoví, že povinnost zajištění uznání pravomoci ČNB k odpisu nebo konverzi odepisovatelných kapitálových nástrojů a rovněž souhlasu vlastníka se závazností tohoto odpisu nebo konverze těchto nástrojů vůči vlastníku nepůsobí retroaktivně a nevztahuje se na odepisovatelné kapitálové nástroje vydané přede dnem nabytí účinnosti této novely.

Část druhá (Změna zákona o soudních poplatcích)

K bodu 1 (§ 11 odst. 2 písm. o))

Předmětné ustanovení rozšiřuje výčet subjektů osvobozených od poplatkové povinnosti. Nově se osvobozuje ČNB jako orgán příslušný k řešení krize, je-li navrhovatelem v insolvenčním řízení.

Část třetí (Změna insolvenčního zákona)

K bodu 1 až 4 (§ 368 a 368b)

Předmětné ustanovení přiznává právo podat insolvenční návrh také orgánu příslušnému k řešení krize, a to ve vztahu k povinným osobám, vůči nimž bylo uplatněno opatření k řešení krize ve smyslu § 2 odst. 1 písm. a) ZOPRK. Stávající možnost podání insolvenčního návrhu orgánem dohledu či dozoru dle § 368 odst. 1 insolvenčního zákonatím není dotčena. Osvobození od povinnosti k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení dle § 368 odst. 2 insolvenčního zákonase upravuje i pro případ, kdy návrh podává orgán příslušný k řešení krize.

K bodu 5 (§ 374 odst. 1 písm. d))

Předmětným ustanovením se reaguje na změnu FPV na Garanční systém podle § 198 odst. 1 ZOPRK a upravuje se přednostní postavení pohledávek Garančního systému vzniklých ze spoluúčasti Fondu pojištění vkladů na financování řešení krize podle § 221 ZOPRK.

Část čtvrtá (Účinnost)

Je navrhováno datum účinnostiprvním dnem druhého kalendářního měsíce následujícího po vyhlášení zákona ve Sbírce zákonu.

V Praze dne 7. února 2018

Předseda vlády:

Ing. Andrej Babiš v. r.

Ministryně financí:

JUDr. Alena Schillerová, Ph.D., v. r.