zákon č. 182/2024 Sb.

K Čl. I – změna vodního zákona

K bodu 1 a 10 [§ 19a a § 47 odst. 2 písm. j)]

Z hlediska prevence havárií je navrhováno zavedení elektronické evidence všech výpustí ze zdrojů znečištění do vod povrchových, jelikož představují riziko znečištění povrchových vod.

Existuje řada zdrojů znečištění a výpustí, které mohou způsobit havárii, aniž by správce povodí nebo vodního toku, vodoprávní úřady nebo Česká inspekce životního prostředí měli informace o těchto zdrojích, tj. k těmto zdrojům není vydáno příslušné povolení k nakládání s vodami. Řada těchto objektů vznikla před mnoha lety a již nedisponují platným povolením k nakládání s vodami, případně byla vybudována bez povolení. U řady výpustí není známa zdrojová oblast odváděných vod (nezdokumentované kanalizační systémy - např. staré dešťové kanalizace nebo velmi staré tzv. areálové kanalizace bez dostatečné dokumentace) a tyto tak představují značné riziko z pohledu havarijního znečištění vodních toků.

Správci povodí a vodoprávní úřady sice disponují parciálními seznamy výpustí, které zjistili v rámci svých činností, ale tyto seznamy nejsou zdaleka úplné, resp. nejsou rychle a prostorově zobrazitelné v situaci, kdy je potřeba urgentně řešit havarijní znečištění a hledat jeho zdroj. Nad rámec povolovaných výpustí existují i tzv. „černé“ výpusti, u nichž nelze identifikovat vlastníka.

Nové ustanovení tak v § 19a zřizuje registr výpustí ze zdrojů znečištění do vod povrchových, který zahrne jak výpusti s vydaným rozhodnutím k nakládání s vodami podle § 8 odst. 1 písm.

c) vodního zákona, tak i zdroje a výpusti bez tohoto rozhodnutí. Způsob, jakým bude prováděna realizace registru výpustí podle § 19a odst. 1 a 2 stanoví společná prováděcí vyhláška Ministerstva životního prostředí a Ministerstva zemědělství.

Registr výpustí vytvoří a bude spravovat Ministerstvo životního prostředí (prostřednictvím Výzkumného ústavu vodohospodářského T.G.M., v.v.i.). Registr bude informačním systémem otevřeným pro vodoprávní úřady, správce povodí či vodního toku, ČIŽP, HZS ČR, Policii ČR a Vojenskou policii, tj. zejména subjekty podílející se na řízení prací při zneškodňování havárie a šetření příčin havárie, příp. další. Do registru budou vkládány údaje o výpustech v několika etapách. Dle návrhu zákona bude v I. etapě zajištěn přechod dat do registru z Vodohospodářského informačního portálu VODA (dále jen ISVS VODA), který by měl obsahovat veškeré „nadlimitní“ (dle § 126 odst. 6 vodního zákona) vypouštění odpadních vod, pro které bylo vydáno povolení k nakládání s vodami dle § 8 odst. 1 písm. c) vodního zákona. Dále bude kolem výpustí znečišťovatelů, kteří spadají do působnosti režimu zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a o omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci), ve znění pozdějších předpisů (tj. provozy s integrovaným povolením k přímému vypouštění odpadních vod do vod povrchových), vymezen úsek toku o délce 5 km (říční kilometry) proti a po proudu od místa výpusti odpadních vod. V rámci takto stanovených úseků bude fyzické mapování výpustí v terénu realizováno správci povodí (tj. státními podniky Povodí). Zjištěné výpusti budou zaznamenávány do registru v rozsahu požadovaných údajů. První etapa by měla být dokončena k 31. 12. 2025.

V dalších (níže podrobněji rozepsaných) etapách budou postupně mapovány výpusti v rozsahu všech toků v České republice, (v České republice je celkem 16 326 km významných vodních toků a 86 533 km drobných vodních toků). Ve II. etapě v rozsahu významných vodních toků, které nebyly předmětem mapování v I. etapě, bude mapování výpustí probíhat v termínu do 31. 12. 2029. Nositelem této povinnosti budou opět správci povodí. III. etapa následně zahrne všechny zbývající, tj. drobné vodní toky v rámci ČR. U této poslední etapy není stanoven konkrétní nositel a termín. Poslední etapa je s ohledem na to, že nebyly stanoveny tyto údaje, považována za nejobtížněji splnitelnou a její realizace bude plněna dle možností. Nositeli této povinnosti budou zejména správci vodních toků, není však vyloučena i participace dalších subjektů na jejím plnění (např. zájmové svazy, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a další). Obecně zákon počítá s tím, že etapy budou z hlediska časového realizovány postupně, nicméně zároveň platí, že realizace navazujících etap nutně nevyžaduje, aby byly předchozí etapy již splněny.

Následně vodoprávní úřady využijí informace uvedené v registru k postupnému ověření legálnosti těchto staveb a příp. k dalšímu postupu (od 1. 7. 2024 agenda vodních děl přechází do působnosti stavebních úřadů, resp. MMR).

Časový harmonogram

I. Etapa – přechod dat z ISVS VODA + mapování celkem 10 km úseků v okolí výpustí

ze zařízení spadajících pod režim zákona o integrované prevenci.

Termín pro zpracování I. etapy je 31. 12. 2025. Nositeli této povinnosti jsou MŽP (přechod dat z ISVS VODA) a příslušní správci povodí (mapování 10 km úseků v okolí výpustí ze zařízení spadající pod režim zákona o integrované prevenci).

Pozn.: Pod zákon o integrované prevenci spadá 279 zařízení s přímým vypouštěním odpadních vod do vod povrchových (některá zařízení mohou vypouštět odpadní vody do téhož toku a může tak docházet k překryvům); délka mapovaného území je odhadována na cca 2000 km toků. V portálu ISVS VODA jsou zanesena data týkající se více než 5000 výpustí s povoleným vypouštěním odpadních vod do vod povrchových (nadlimitní vypouštění podle § 126 odst. 6 vodního zákona) – všechna tato tady budou do registru v první fázi přenesena.

II. Etapa – mapování všech výpustí nevymapovaných v I. etapě v rozsahu

významných vodních toků (délka 16 326 km).

Termín pro zpracování II. etapy je 31. 12. 2029, nositelem této povinnosti jsou příslušní správci povodí.

III. Etapa – mapování výpustí nevymapovaných v etapách I. a II. v rozsahu všech

zbývajících tocích, tj. drobných vodních tocích, jejichž celková délka je 86 553 km).

Termín pro dokončení III. etapy nebyl stanoven.

Pozn. Zákonodárce záměrně k této třetí fázi nestanovil jejího nositele ani žádný termín pro její dokončení, protože půjde o dlouhodobou „výhledovou“ etapu, která bude naplňována průběžně dle možností (údaje o těchto výpustech budou v rámci svých činností zjišťovat správci vodních toků a další subjekty, jako je např. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR nebo zájmové svazy).

Vedle správců povodí, resp. správců vodních toků budou do registru průběžně vkládat údaje o zjištěných (tj. povolovaných či identifikovaných) výpustech i vodoprávní úřady, které vydávají povolení k nakládání s vodami či tyto výpusti zjistí při své kontrolní činnosti.

S výše uvedeným souvisí nová povinnost v rámci správy vodních toků [§ 47 odst. 2 písm. j)], a to oznamovat příslušnému vodoprávnímu úřadu výpustě v korytech vodních toků v případech, kdy zjistí, že k nim není vydáno platné povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových podle § 8 odst. 1 písm. c).

Navrhovaná úprava se týká registru všech výpustí ze zdrojů znečištění pro všechny vodní toky na území České republiky, tyto jsou, jak je uvedeno výše, rozděleny na významné vodní toky v délce 16 326 km a drobné vodní toky v délce 86 553 km. Významné vodní toky a asi polovinu určených drobných vodních toků spravují správci toků, kterými jsou státní podniky Povodí, tj. Povodí Vltavy, státní podnik, Povodí Ohře, státní podnik, Povodí Labe, státní podnik, Povodí Odry, státní podnik a Povodí Moravy, s. p. Dalším významným správcem drobných vodních toků je státní podnik Lesy České republiky.

Ustanovení § 19a rovněž navrhuje zmocnění pro prováděcí vyhlášku, která bude ve společné gesci Ministerstva životního prostředí a Ministerstva zemědělství. Vyhláška stanoví rozsah a způsob vedení registru výpustí, vymezí rozsah a způsob stanovení území v blízkosti provozů s integrovaným povolení podle zákona o integrované prevenci a rozsah údajů a způsob jejich zjišťování a vkládání do registru.

K bodu 2 [§ 25 odst. 1 písm. a) bod 3]

Navrhuje se vypustit slova „a návrhů zvláštních cílů ochrany vod“ (tj. výjimek z dosažení dobrého stavu vod) a to z procesních důvodů, kdy návrhy plánů povodí se zveřejňují nejméně 1 rok před začátkem období, kterého se budou plány týkat. Předběžný přehled významných problémů nakládání s vodami zjištěných v povodí, který má dle platného znění § 25 odst. 1 písm. a) bod 3 zahrnovat i návrh zvláštních cílů ochrany vod, musí být přitom dle téhož ustanovení zveřejněn nejméně 2 roky před začátkem období, kterého se budou plány povodí týkat, tedy o rok dříve. To však není možné, neboť návrh zvláštních cílů lze provést až na samém konci zpracování návrhů plánů povodí, a tedy až po uplynutí lhůty pro zveřejnění návrhu předběžného přehledu významných problémů nakládání s vodami.

K bodu 3 (§ 38a)

Z hlediska prevence významných havárií na vodních tocích je nezbytné zavedení nové povinnosti kontinuálního měření vypouštěných odpadních vod. Tato povinnost se týká vybraných znečišťovatelů, a to z hlediska složení jimi produkovaných a vypouštěných odpadních vod, tj. odpadních vod s obsahem zvláště nebezpečných závadných látek, prioritních nebezpečných látek nebo vybraných nebezpečných závadných látek podle přílohy č. 1 vodního zákona, do vod povrchových. Návrh kvalitativního hlediska vypouštěných odpadních vod do vod povrchových vychází ze skutečnosti, že tyto vypouštěné odpadní vody mohou představovat riziko způsobení významné havárie na vodním toku. Případná havárie způsobená odpadními vodami s obsahem uvedených problematických látek představuje značné riziko ohrožení vod včetně zdrojů pitné vody podle § 31, povrchových vod využívaných ke koupání podle § 34 nebo povrchových vod, které jsou nebo se mají stát trvale vhodnými pro život a reprodukci původních druhů ryb a dalších vodních živočichů podle § 35. Při nastavování podmínek kontinuálního monitoringu znečišťovatelům podle kvalitativního složení odpadních vod, které vypouštějí, bude přihlíženo k používané technologii čištění odpadních vod a ke stávajícímu způsobu zabezpečení tohoto procesu nebo k množství a druhu používaných závadných látek v zařízení.

Vodoprávní úřad uloží povinnost provádění kontinuálního měření znečišťovateli, pokud vypouští odpadní vody s obsahem zvlášť nebezpečných závadných látek, prioritních nebezpečných látek nebo nebezpečných závadných látek podle přílohy č. 1 části II bodů 1 (sloučeniny vyjmenovaných metaloidů a kovů) a 9 (kyanidy). Vybrané okruhy nebezpečných závadných látek jsou akutně toxické pro vodní prostředí a mohou způsobit závažnou havárii. Povolování vypouštění odpadních vod s výše uvedenými okruhy problematických látek do vod povrchových podléhají povolení krajského úřadu podle ustanovení § 107 odst. 1 písm. l) vodního zákona. Návrh zákona záměrně zakládá pouze obecnou povinnost provádění kontinuálního monitoringu pro vybrané znečišťovatele s tím, že podrobnosti budou stanoveny v prováděcím nařízení vlády č. 401/2015 Sb., o ukazatelích a hodnotách přípustného znečištění povrchových vod a odpadních vod, náležitostech povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových a do kanalizací a o citlivých oblastech, ve znění pozdějších předpisů.

Novelizované nařízení vlády bude obsahovat:

a) Seznam závadných látek, pro které vodoprávní úřad při povolování vypouštění odpadních vod stanoví povinnost kontinuálního měření těchto vod pomocí vhodného parametru/vhodných parametrů s ohledem na místní podmínky.

b) Náležitosti a způsob provádění kontinuálního měření vypouštěných odpadních vod.

c) Způsob určení a stanovení ukazatelů znečištění kontinuálním měřením.

d) Náležitosti technických prostředků kontinuálního měření vypouštěných odpadních vod.

e) Povinnosti záznamu, vyhodnocování (interpretace) a uchovávání výsledků kontinuálního měření vypouštěných odpadních vod.

Kontinuálním měřením vypouštěných odpadních vod se rozumí měření vybraných kvalitativních parametrů (zejména pH, elektrická konduktivita, redoxní potenciál, zákal vody) vypouštěných odpadních vod, kdy zjišťování a zaznamenávání výsledků měření probíhá v krátkých časových intervalech, řádově v sekundách až jednotkách minut.

Povinností provádět kontinuální měření vypouštěných odpadních vod nebudou dotčeny povinnosti vyplývající z § 38 odst. 6 a 9 vodního zákona.

Nařízení vlády bude stanovovat náležitosti a způsob kontinuálního měření vypouštěných odpadních vod podle následujících zásad: 1. Specifikuje místo provádění kontinuálního měření. Místem se rozumí takové místo, které je z hlediska provozního, bezpečnostního a jeho přístupnosti vhodné pro provádění kontinuálního měření za účelem včasné indikace hrozící havárie. Obvykle se jedná o místo určené vodoprávním úřadem na základě § 38 odst. 6 vodního zákona. 2. Pokud je vypouštění z průmyslového areálu realizováno více výpustěmi, je na rozhodnutí vodoprávního úřadu, aby podle místních podmínek (druhy odpadních vod, druhy průmyslových činností, významnosti použití nebezpečných závadných látek a schopnosti detekovat anomální stav vypouštění) stanovil počet výpustí pro kontinuální měření vypouštěných odpadních vod. Podmínky při provádění kontinuálního měření vypouštěných odpadních vod: Na základě vyhodnocení získaných dat o jakosti vypouštěných odpadních vod (dle předchozího bodu) vodoprávní úřad rozhodne, zda je zvolený parametr, případně kombinace více parametrů, vhodný pro provádění kontinuálního měření. Přitom se vezmou do úvahy: 1. Technické možnosti měřícího zařízení 2. Omezující podmínky měření (rušivé vlivy, rozsah měření) 3. Možnosti kalibrace zařízení 4. Podmínky náročnosti údržby zařízení 5. Předpokládaná životnost zařízení 6. Vyhodnocení nákladovosti pořízení zařízení a jeho provozování 7. Potenciál a spolehlivost zařízení rychle indikovat havárii v místních podmínkách

Pokud existuje reálný předpoklad provádění kontinuálního měření odpadních vod, stanoví vodoprávní úřad podmínky jeho provádění.

Pro měřidla používaná při kontinuálním měření odpadních vod se předpokládá plnění podmínek vyplývajících pro pracovní měřidla stanovená dle zákona č. 505/1990 Sb., o metrologii, ve znění pozdějších předpisů. Nařízení vlády č. 401/2015 Sb. bude blíže specifikovat povinnost znečišťovatele učinit odpovídající opatření k zabránění vzniku havárie. Konkrétní opatření budou součástí provozních řádů nebo havarijních plánů zpracovaných podle § 39 odst. 2 písm. a) vodního zákona.

Povinnosti záznamu, vyhodnocování (interpretace) a uchovávání výsledků kontinuálního měření vypouštěných odpadních vod Nařízení vlády č. 401/2015 Sb. bude stanovovat povinnost znečišťovatele vyhodnocovat a uchovávat výsledky zjištěné kontinuálním měřením vypouštěných odpadních vod. Povinnost archivace výsledků měření a související dokumentace bude po dobu tří let.

Vzhledem k tomu, že kontinuální monitoring má být indikativní a sloužit primárně provozovatelům k identifikaci možného havarijního stavu, průběžné vyhodnocování naměřených výsledků bude dle nařízení výhradní kompetencí provozovatele/znečišťovatele s povinností neprodleně hlásit vodoprávnímu úřadu situace, které mohou vést či vedou k havárii, spolu s opatřeními, která se na jeho úrovni po vzniku takové situace realizují. Nařízení bude v tomto ohledu stanovovat způsob spolupráce a komunikace mezi úřadem a provozovateli s cílem havárii předejít nebo minimalizovat její rozsah. Provozovatel však bude úřadu hlásit pouze ty případy, kdy na jeho straně došlo k vyhodnocení reálného rizika havárie, tj. nikoliv např. veškeré odchylky od běžně měřených hodnot, které mohou být způsobeny různými vlivy, a které nemusí nutně znamenat riziko havárie.

K bodu 4 (k § 40 odst. 2 a 3)

Navrhuje se upřesnit pojem havárie. Havárií je mimořádné závažné zhoršení (ohrožení) jakosti vod, nikoliv tedy jakékoliv zhoršení (ohrožení) jejich jakosti (§ 40 odst. 1).

K odstavci 2: Havárií je vždy závažné zhoršení či závažné ohrožení (nikoliv však mimořádné), došlo-li k němu v důsledku taxativně vyjmenovaných nebezpečných látek (ropné látky, nebezpečné závadné látky podle části II bodů 1 a 9 přílohy č. 1 k tomuto zákonu, zvlášť nebezpečné závadné látky, prioritní nebezpečné látky, radioaktivní látky a radioaktivní odpady), které představují velmi vysoké riziko pro vodní prostředí.

K odstavci 3: Poté, co nastane havárie, jsou zjišťovány její příčiny. Byla-li příčinou havárie některá z poruch či závad uvedených v odstavci 3, považuje se tato porucha či závada za součást havárie. Definice součásti havárie je nezbytná pro vyšetřování příčin havárie vodoprávním úřadem, v žádném případě však nerozšiřuje definici pojmu havárie tak, jak je uvedena v odst. 1.

Havárie ve smyslu vodního zákona zpravidla naplňuje rovněž znaky mimořádné události ve smyslu zákona o IZS. Mimořádnou událostí podle zákona o IZS se rozumí „škodlivé působení sil a jevů vyvolaných činností člověka, přírodními vlivy a také havárie, které ohrožují život, zdraví, majetek nebo životní prostředí a vyžadují provedení záchranných a likvidačních prací“. Zpravidla se jedná o nenadálý, částečně nebo zcela neovládaný, časově a prostorově ohraničený děj, který vznikl v souvislosti s provozem technických zařízení, působením živelních pohrom, havárií, neopatrným zacházením s nebezpečnými látkami, epidemiemi nebo jiného nebezpečí, které ohrožuje životy a zdraví lidí, značné majetkové hodnoty nebo životní prostředí. Mimořádnou událost lze odvrátit běžnou činností orgánů veřejné moci, ozbrojených sil a ozbrojených bezpečnostních sborů, záchranných sborů, havarijních a jiných služeb a právnických a fyzických osob, za využití jejich pravomocí daných jim speciálními zákony.

K bodu 5 (k § 41)

K odstavcům 1 a 2: Upřesňují se ustanovení o hlášení havárie a povinnostech původce havárie. Nově se stanovuje povinnost ohlásit havárii vždy Hasičskému záchrannému sboru ČR. V souladu s obecnými principy práva životního prostředí (zejm. princip prevence a princip předběžné opatrnosti) je třeba Hasičskému záchrannému sboru ČR hlásit rovněž situace, u kterých je důvodné podezření, že mohou havárii způsobit (např. nátok ropných látek na ČOV, pokud v okamžiku, kdy přitečou na ČOV hrozí, že se je nepodaří zachytit a následně dojde k odtoku do recipientu).

Pro slovní spojení „odstraňování příčin a následků havárie“ se zavádí legislativní zkratka „zneškodňování havárie“. Zneškodňování havárie zahrnuje jak bezprostřední opatření po vzniku havárie, tak opatření následná (sanační). Povinnost činit bezprostřední opatření ke zneškodnění havárie má primárně původce havárie. Není-li však původce havárie znám anebo není-li zneškodnění havárie schopen, provádí bezprostřední odstraňování následků závadného stavu Hasičský záchranný sbor ČR v rámci záchranných a likvidačních prací.

V odstavci 2 se dále stanovují kritéria určení místní příslušnosti vodoprávního úřadu, který má původci havárie udělovat pokyny při zneškodňování havárie. Tímto vodoprávním úřadem je ten, který je příslušný podle místa havárie. Za místo (ve správním obvodu vodoprávního úřadu) havárie se považuje místo vzniku havárie nebo, není-li místo vzniku havárie známo, místo (ve správním obvodu vodoprávního úřadu), kde byla havárie poprvé zjištěna.

K odstavci 3: Upřesňují se ustanovení o hlášení havárie. Hasičský záchranný sbor, kterému se havárie ohlašuje jako prvnímu, dále o havárii informuje subjekty uvedené v odstavci 3. Nově se zavádí ohlašovací povinnost vodoprávního úřadu příslušného podle místa havárie vůči krajské hygienické stanici v případě, že dojde při havárii k ohrožení nebo znečištění zdroje pitné vody.

K odstavci 4: Upřesňuje se postup a role jednotlivých subjektů při zmáhání havárií: Hasičský záchranný sbor ČR je o havárii informován jako první a provádí v místě havárie prvotní zásah za účelem provedení záchranných a likvidačních prací v rozsahu zákona o IZS. Na místo havárie zpravidla přijíždí také Policie ČR či jiné složky IZS. O zásahu Hasičského záchranného sboru ČR se pořizuje protokol, který je předán vodoprávnímu úřadu, jakmile je vodoprávní úřad schopen ujmout se řízení prací při zneškodňování havárie. Řízení prací při zneškodňování havárie přísluší vodoprávnímu úřadu (příslušnému podle místa havárie), nicméně Hasičský záchranný sbor ČR v rozsahu zákona o IZS řídí provádění záchranných a likvidačních prací, i když není přítomen vodoprávní úřad. Pro efektivní zvládání havárie se předpokládá, že se zástupce vodoprávního úřadu dostaví na místo havárie neprodleně po vyrozumění ze strany Hasičského záchranného sboru ČR. Není-li to možné, spolupracuje Hasičský záchranný sbor ČR v rozsahu své věcné působnosti s ostatními subjekty podílejícími se na řešení havárie. Záchranné a likvidační práce jsou definovány v § 2 zákona o IZS. Záchrannými pracemi se rozumí činnost k odvrácení nebo omezení bezprostředního působení rizik vzniklých mimořádnou událostí, zejména ve vztahu k ohrožení života, zdraví, majetku nebo životního prostředí, a vedoucí k přerušení jejich příčin [§ 2 písm. c) zákona o IZS], likvidačními pracemi pak činnosti k odstranění následků způsobených mimořádnou událostí [§ 2 písm. d) zákona o IZS]. Koordinování záchranných a likvidačních prací v místě nasazení složek integrovaného záchranného systému a v prostoru předpokládaných účinků mimořádné události ("místo zásahu") a řízení součinnosti těchto složek provádí velitel zásahu (§ 19 odst. 1 zákona o IZS). Zneškodňování havárie je chápáno jako širší množina činností nežli pouze záchranné a likvidační práce (pod zneškodňování havárie lze mj. zahrnout činnosti navazující na provedení záchranných a likvidačních prací, např. práce spočívající v navrácení v předešlý stav, ale i další související činnosti, na něž se nevztahuje věcný rozsah vymezení záchranných a likvidačních prací ve smyslu zákona o IZS). Při řízení prací při zneškodňování havárie s vodoprávním úřadem spolupracuje Hasičský záchranný sborem ČR. Vodoprávní úřad příslušný podle místa havárie si může vyžádat spolupráci ČIŽP, správce povodí, Policie České republiky, Vojenské policie a vodoprávních úřadů, jejichž správní obvody byly či mohou být havárií zasaženy (§ 41 odst. 6).

Pro havárie na podzemních i povrchových vodách platí, že o následných sanačních opatřeních rozhoduje vodoprávní úřad v rámci postupu podle § 42 vodního zákona.

K odstavci 5: Ustanovení staví najisto, že šetření příčin havárie přísluší vodoprávnímu úřadu příslušnému podle místa havárie. Nově se zpřesňují povinnosti spojené s odběrem vzorků. Povinnost odebrat vzorky havárií zasažené povrchové nebo podzemní vody včetně příslušných vzorků sedimentů a živých organismů a vypouštěných odpadních vod v havárii zasaženém území má primárně správce povodí, který také odpovídá za jejich bezodkladné předání laboratoři s příslušnou akreditací pro rozbor uvedených vzorků a jejich následné vyhodnocení (v rámci vlastní vodohospodářské laboratoře, popř. externí laboratoře). Ustanovení nevylučuje možnost jiných subjektů podílejících se na zmáhání havárie (Hasičský záchranný sbor ČR, vodoprávní úřad, ČIŽP, Policie ČR) odebírat vzorky, přičemž jimi odebrané vzorky jsou rovněž využitelné pro šetření příčin havárie. Odběr vzorků je součástí šetření příčin havárie a vodoprávní úřad je rovněž příslušný ke koordinaci odběru vzorků, je-li přítomný na místě havárie. Vodoprávní úřad příslušný podle místa havárie si může za účelem šetření havárie vyžádat spolupráci ČIŽP, správce povodí, Policie České republiky, Vojenské policie a vodoprávních úřadů, jejichž správní obvody byly či mohou být havárií zasaženy (§ 41 odst. 6).

K odstavci 6: Stanovuje se povinnost ČIŽP, správce povodí, Policie ČR, Vojenské policie a vodoprávních úřadů, jejichž správní obvody mohou být havárií zasaženy, spolupracovat při řízení prací při zneškodňování havárie a při šetření příčin havárie, jsou-li k tomu byly vyzvány Hasičským záchranným sborem České republiky nebo příslušným vodoprávním úřadem.

K odstavci 7: Ustavení zavádí možnost ČIŽP převzít od vodoprávního úřadu řízení prací při zneškodňování havárie a šetření příčin havárie, jde-li o havárii, kterou lze řešit jen s použitím mimořádných odborných znalostí. Převezme-li řízení prací při zneškodňování havárie ČIŽP, pak obdobně platí ustanovení o spolupráci (odst. 6), tzn. že příslušný vodoprávní úřad spolupracuje, pokud k tomu byl vyzván Hasičským záchranným sborem ČR nebo ČIŽP požádán. V případě havárie přesahující území jednoho kraje, spolupracuje s ČIŽP vodoprávní úřad na úrovni kraje dle § 107 odst. 1 písm. d).

K odstavci 8: Stanovuje se povinnost původce havárie na výzvu orgánů a osob uvedených v odst. 3 spolupracovat při provádění opatření při zneškodňování. Primárně se předpokládá, že pokyny původci havárie bude udělovat vodoprávní úřad a Hasičský záchranný sbor ČR s tím, že nelze vyloučit ani účast dalších orgánů a osob uvedených v § 41 odst. 3, zejména správce povodí, správce vodního toku a ČIŽP, které by ale měly být koordinovány s pokyny vodoprávního úřadu nebo Hasičského záchranného sboru ČR.

Zneškodňování zde představuje bezprostřední zásah po vzniku havárie – v podstatě se jedná o zamezení šíření závadných látek, tj. o úkony, které odstraní příčinu havárie a minimalizují následky havárie – tato etapa jde plně za původcem, který má povinnost ze zákona tato opatření provést okamžitě, aniž by mu je musel vodoprávní úřad ukládat rozhodnutím (§ 41 odst. 2 vodního zákona), tzn. původce tak musí činit na jeho náklady. Pokud není původce znám nebo sám schopen zásah provést, činí tyto úkony Hasičský záchranný sbor v rámci záchranných a likvidačních prací. Všechny další činnosti ve smyslu § 10 a 11 tzv. havarijní vyhlášky (450/2005 Sb.) jsou již předmětem rozhodnutí o nápravných opatřeních dle ustanovení § 42 odst. 1 vodního zákona, popř. dle § 42 odst. 4 vodního zákona.

K odstavci 9: Ustanovení stanovuje povinnost osobám zúčastněným na zneškodňování havárie poskytovat potřebné údaje (např. druh a množství uniklé závadné látky, množství zachycené závadné látky, množství odtěžené kontaminované zeminy) vyjmenovaným subjektům (Hasičský záchranný sbor ČR, vodoprávní úřad a ČIŽP) pokud si takové údaje vyžádají.

Finanční náhrady za škody způsobené postupem složek IZS upravuje § 29 zákona o IZS (Náhrada za omezení vlastnického nebo užívacího práva, poskytnutí věcné a osobní pomoci). Současně platí, že postupem podle zákona o IZS mají být hrazeny škody způsobené v příčinné souvislosti s prováděním záchranných a likvidačních prací (§ 30 zákona o IZS). Po ukončení záchranných a likvidačních prací pokračuje již v dalších obnovovacích (asanačních) pracích vodoprávní úřad, a to ukládáním opatření k nápravě podle § 42 odst. 1 popř. § 42 odst. 4 vodního zákona. Náhrady za majetkovou újmu nebo omezení vzniklá vlastníkům na jejich pozemcích nebo stavbách při provádění opatření k nápravě hradí ten, jemuž bylo opatření k nápravě uloženo (§ 42 odst. 9).

K odstavci 10: Rozšiřuje se zákonné zmocnění k vydání tzv. havarijní vyhlášky, která nově podrobněji upraví šetření havárií včetně odběru vzorků.

K bodu 6 a 7 (§ 42 odst. 1)

Ruší se nesprávně zavedená legislativní zkratka „opatření k nápravě“. Dále se navrhuje upravit text ustanovení tak, aby opatření k nápravě spočívalo v zajištění náhradního zdroje vody (obdobně jako v § 29 odst. 2), nikoliv v zajištění náhradního odběru vod. Zajistit zdroj vody je možné i náhradním zásobováním, nicméně zajistit odběr vody je možné jen prostřednictvím řádného povolení k nakládání s vodami.

K bodu 8 a 9 (§ 42 odst. 4)

V 42 odst. 4 větě druhé se provádí legislativně-technická úprava spočívající ve sjednocení terminologie.

Důvodem navrhovaných změn v § 42 odst. 4 větě poslední je především negativní zkušenost s uvolňováním prostředků ze zvláštního účtu ze strany krajů. Ačkoli zákon hovoří o hrazení nákladů na provedení nápravných opatření uložených vodoprávním úřadem ve smyslu předmětných ustanovení odborně způsobilým subjektům ze zvláštního účtu kraje, je v současném znění ponechána značná volnost pro provedení úhrady ze strany kraje. V praxi se tak výrazně liší schopnost jednotlivých krajů poskytovat operativně potřebné finanční prostředky. Většina krajů podmiňuje možnost čerpání s ohledem na limit účtu předjednáním postupu vodoprávního úřadu. Některé kraje potřebné finance bez dalšího poskytnou, některé přímo sdělí, že prostředky neposkytnou vůbec a některé si nastavily své vlastní zásady postupu. Dalším problémem je zdlouhavé schvalování uvolnění požadované částky z účtu kraje. Ve většině případů tak dochází k časovým prodlevám zabezpečení nezbytných nápravných opatření a k prodloužení trvání závadného stavu, a tím i ke zvýšení míry rizika pro životní prostředí. V některých případech to může vést i k následnému prodražení realizace nápravných opatření (rozšíření kontaminace, tj. nutnost rozsáhlejších opatření).

Navržená úprava proto přesněji definuje způsob poskytování peněžních prostředků z tohoto účtu. Zároveň je obdobně jako v odst. 5 zdůrazněna časová naléhavost celého úkonu. Žádost vodoprávního úřadu by měla být krajem považována za nárokovou, vodoprávní úřad je ten orgán, který posuzuje v konkrétním případě naléhavost situace a rozhoduje o nezbytnosti využití odst. 4 s ohledem na ochranu vod. Ustanovení předpokládá předchozí projednání a dohodu vodoprávního úřadu s krajem na výši poskytované částky, a to zejména v případech, kdy by cena provedení nápravných opatření tvořila významnou část ročního finančního limitu. Poskytovaná částka současně musí odpovídat účelně vynaloženým nákladům na provedená opatření, tzn. ze zvláštního účtu kraje by měly být hrazeny pouze takové náklady, které jsou objektivně odůvodněné s ohledem na konkrétní případ. Nově se doplňuje povinnost obce s rozšířenou působností, která obdržela finanční prostředky z havarijního účtu kraje, zaslat je osobě, která opatření k nápravě provedla.

K bodům 11, 12, 14, 15, 21, 44 a 45 [§ 59 odst. 1 písm. a), § 59 odst. 2, § 107 odst. 1 písm. s), § 115 odst. 17, § 119 odst. 4 písm. g), § 125d odst. 5 písm. h) a § 125d odst. 8 písm. b)]

Navrhuje se znovu zavést možnost schvalování provozních řádů u vybraných vodních děl vodoprávními úřady formou rozhodnutí (schvalování provozních řádů bylo ve vodním zákoně do jeho novely v roce 2010). V současné době si vlastníci či provozovatelé ČOV provozní řády zpracovávají a schvalují sami dle aktuální potřeby libovolně a bez kontroly vodoprávního úřadu, což může mít negativní vliv na dosahované hodnoty na odtoku z ČOV i na stabilitu procesu čištění, vedoucí ke vzniku havárie. Možnost vodoprávního úřadu uložit vlastníkovi vodního díla zpracovat a předložit mu ke schválení provozní řád se týká vodního díla pro čištění odpadních vod s povoleným vypouštěním odpadních vod s obsahem zvlášť nebezpečných závadných nebo nebezpečných závadných látek podle přílohy č. 1 do vod povrchových. V návaznosti na tuto změnu se upravuje také schvalovací proces uvedený v § 59 odst. 2 vodního zákona, tedy obdobně jako u schvalování manipulačních řádů vodních děl. Vodoprávní úřad si tak provozní řád může vyžádat, může stanovit podmínky pro jeho obsah, lhůtu pro jeho předložení a časovou platnost vydaného rozhodnutí. Z hlediska kompetencí se navrhuje, aby výše uvedené provozní řády schvaloval příslušný krajský úřad (§ 107 odst. 1 písm. s) vodního zákona). Za porušení povinnosti spočívající v nezpracování či nepředložení ke schválení provozního řádu či návrhu na jeho doplnění, změnu nebo úpravu podle § 59 odst. 2 bude možno uložit pokutu do výše 100 000 Kč.

K bodu 13 [k § 107 odst. 1 písm. d)]

Ustanovení nově zakotvuje dosud chybějící kritéria pro určení místní příslušnosti vodoprávního úřadu na úrovni kraje. Nově doplněná kritéria se netýkají pouze havárií, ale všech mimořádných situací jako ve větě první, tedy např. i nedostatku vody.

Havárie, která přesáhne území správního obvodu obce s rozšířenou působností, se bude vždy považovat za mimořádnou situaci ve smyslu § 107 odst. 1 písm. d) a nastoupí tak působnost vodoprávního úřadu na úrovni kraje.

Při havárii, která přesáhne území správního obvodu jednoho kraje, činí opatření ten z krajských úřadů, v jehož správním obvodu mimořádná situace vznikla nebo, není-li známo místo vzniku mimořádné situace, pak činí opatření ten z krajských úřadů, jehož správní obvod je mimořádnou situací nejvíce zasažen. Krajským úřadům, jejichž obvod byl havárií rovněž zasažen, se stanovuje povinnost spolupracovat s krajským úřadem, který činí opatření. Dále se pro případy havárií (nikoli v případě jiných mimořádných situací) stanovuje, že krajský úřad činí opatření podle § 41 a 42 a s krajským úřadem, který činí tato opatření, spolupracuje krajský úřad, jehož správní obvod byl havárií zasažen.

V případě havárie, která bude mimořádnou událostí ve smyslu zákona o IZS, vodoprávní úřad (obecní úřad obce s rozšířenou působností či krajský úřad v případě havárie přesahujícím obvod obce s rozšířenou působností) bude poskytovat součinnost a spolupracovat s Hasičským záchranným sborem ČR, kterému v případě mimořádné události bude příslušet řízení záchranných a likvidačních prací. Řízení prací při zneškodňování havárie přísluší nadále vodoprávnímu úřadu, a to buď úřadu obce s rozšířenou působností či krajskému úřadu v případech uvedených v § 107 odst. 1 písm. d).

K bodu 16 a 17 [k § 116 odst. 1 písm. l) a § 116 odst. 2]

Navrhuje se zvýšení horní hranice pokuty pro fyzické osoby nepodnikající za vypouštění odpadních vod s obsahem zvlášť nebezpečných závadných látek nebo nebezpečných závadných látek bez povolení na 1 000 000 Kč. Podle stávající právní úpravy je možné za toto jednání uložit pokutu v maximální výši 100 000 Kč [§ 116 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 116 odst. 2 písm. c)]. Odpadní vody s obsahem nebezpečných závadných látek představují oproti běžným splaškům (tj. odpadním vodám bez těchto látek) zvýšené riziko pro vodní prostředí a jejich vypouštění bez povolení představuje zvýšené riziko vzniku havárie. Vypouštění odpadních vod s obsahem (zvlášť) nebezpečných závadných látek bez povolení tedy představuje i vyšší společenskou škodlivost, což je třeba promítnout i do možnosti uložení vyšší sankce.

K bodu 18 (k § 116 odst. 3 a 4)

Legislativně-technická úprava terminologie v návaznosti na zákon o přestupcích.

K bodům 19 a 20 (k § 118 odst. 4)

Navrhuje se zvýšení sazby pokuty z 500 000 Kč na 1 000 000 Kč, pokud fyzická osoba v rozporu s povolením vypouští odpadní látky s obsahem nebezpečných závadných látek.

K bodům 22 až 26 (k § 122 odst. 7 a 8)

Navrhuje se zvýšení horních hranic sankcí pro fyzické osoby nepodnikající při nakládání s nebezpečnými závadnými látkami v rozporu s povinnostmi stanovenými v § 39. Nebezpečné závadné látky představují zvýšené riziko pro vodní prostředí, a pokud je s nimi nakládáno v rozporu s § 39, dochází ke zvýšené pravděpodobnosti vzniku havárií.

Zásadním dokumentem pro prevenci havárií je havarijní plán a vedení záznamů o těchto látkách. Dodržování havarijního plánu a vedení přesné evidence nebezpečných závadných látek má zásadní význam při zjišťování příčin a likvidaci následků havárie. Navržené zvýšení sankcí bude mít výrazný preventivní účinek.

Fyzická osoba, která zachází se zvlášť nebezpečnými závadnými látkami, se dopustí přestupku tím, že nevede záznamy nebo neposkytne informace podle § 39 odst. 6. Za tento přestupek bude nově možné uložit pokutu až do výše 100 000 Kč (oproti stávajícím 50 000 Kč).

Fyzická osoba, která zachází se závadnými látkami ve větším rozsahu nebo zacházení s nimi je spojeno se zvýšeným nebezpečím pro povrchové nebo podzemní vody, se dopustí přestupku tím, že s nimi zachází bez schváleného havarijního plánu podle § 39 odst. 2 písm. a). Za tento přestupek bude nově možné uložit pokutu až do výše 500 000 Kč (oproti stávajícím 200 000 Kč).

Fyzická osoba, která zachází se zvlášť nebezpečnými závadnými látkami nebo nebezpečnými závadnými látkami nebo zachází se závadnými látkami ve větším rozsahu nebo zacházení s nimi je spojeno se zvýšeným nebezpečím, se dopustí přestupku tím, že nesplní některou z povinností podle § 39 odst. 4. Za tento přestupek bude nově možné uložit pokutu až do výše 1 000 000 Kč (oproti stávajícím 500 000 Kč).

Odstraňují se kritéria pro stanovení výše pokut za přestupky na úseku havárií z důvodu jejich nadbytečnosti, neboť tato kritéria jsou dostatečně zakotvena v zákoně č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich.

K bodům 27 až 29 (k § 123)

Legislativně technické úpravy v § 123 odst. 1 písm. c) a odst. 2 písm. b) spočívají pouze v opravě odkazů v návaznosti na nově znějící § 41.

K bodu 30 až 33 (k § 125a odst. 1 až 4)

Navrhuje se zvýšení horní hranice pokuty pro právnické a fyzické osoby podnikající za vypouštění odpadních vod s obsahem nebezpečných závadných látek bez povolení na 25 000 000 Kč. Podle stávající právní úpravy je možné za toto jednání uložit pokutu v maximální výši 5 000 000 Kč [§ 125a odst. 1 písm. b) ve spojení s § 125a odst. 3]. Odpadní vody s obsahem nebezpečných závadných látek představují oproti běžným splaškům (tj. odpadním vodám bez těchto látek) zvýšené riziko pro vodní prostředí a jejich vypouštění bez povolení představuje zvýšené riziko vzniku havárie. Vypouštění odpadních vod s obsahem nebezpečných závadných látek bez povolení tedy představuje i vyšší společenskou škodlivost, což je třeba promítnout i do možnosti uložení vyšší sankce. Zvýšení horní hranice pokuty na pětinásobek zde (a též u § 125c odst. 7) byla zvolena i s ohledem na zákon o odpadech (č. 541/2021 Sb.), kde je za srovnatelně společensky škodlivé jednání možné uložit pokutu ve výši až 25 000 000 (např. nakládání s odpadem mimo zařízení určené pro nakládání s daným druhem a kategorií, soustřeďování neodděleně nebezpečné odpady, mísení nebezpečných odpadů bez povolení apod.).Navrhuje se zvýšení horní hranice pokuty za přestupek právnické či podnikající fyzické osoby pro případ způsobení úniku či dokonce záměrného vypuštění samotné nebezpečné závadné látky (kterou nelze považovat za „odpadní vodu“ ve smyslu § 38 odst. 1 vodního zákona) do vod podzemních či povrchových.

K bodům 34, 35, 38 až 43 [k § 125c odst. 1 písm. c), § 125c odst. 5 písm. d) bod 2, § 125c odst. 6 a 7]

Doplňuje se sankce za neplnění povinnosti provádět kontinuální měření uložené znečišťovateli vodoprávním úřadem, a to až do výše 5 mil Kč.

Podle § 125c odst. 5 písm. f) lze znečišťovateli, kterému byla uložena povinnost provádět kontinuální měření, uložit pokutu až 50 mil Kč v případě, že navzdory uložené povinnosti průběžně sledovat kvalitu vypouštěných odpadních vod způsobí havárii. Tato nově zaváděná kvalifikovaná skutková podstata přestupku [ve vztahu k § 125c odst. 1 písm. a), 125c odst. 1 písm. a) a odst. 6 a § 125c odst. 7] je naplněna tím, že pachatel v rozporu s povolením vypouští odpadní vody s obsahem nebezpečných závadných látek (§ 125c odst. 7), přičemž se jedná o specifickou skupinu nebezpečných látek vyjmenovaných v § 38a (tedy těch „nejnebezpečnějších“), tímto jednáním způsobí havárii (kvalifikovaný následek) a v dané době navíc řádně neplnil svoji povinnost provádět kontinuální měření (doplňující složka jeho jednání).

K bodu 36 a 37 (k § 125c odst. 5)

Navrhuje se zvýšení horní hranice pokuty pro právnické a fyzické osoby podnikající za vypouštění odpadních vod s obsahem nebezpečných závadných látek v rozporu s povolením na 25 000 000 Kč. Podle stávající právní úpravy je možné za toto jednání uložit pokutu v maximální výši 5 000 000 Kč [§ 125c odst. 1 písm. a) ve spojení s § 125c odst. 6]. Odpadní vody s obsahem nebezpečných závadných látek představují oproti běžným splaškům (tj. odpadním vodám bez těchto látek) zvýšené riziko pro vodní prostředí a jejich vypouštění v rozporu s povolením představuje zvýšené riziko vzniku havárie. Vypouštění odpadních vod s obsahem nebezpečných závadných látek v rozporu s povolením tedy představuje i vyšší společenskou škodlivost, což je třeba promítnout i do možnosti uložení vyšší sankce.

K bodu 46 a 47 (k § 125g odst. 7 a 8)

Navrhuje se zvýšení horních hranic sankcí pro právnické osoby a fyzické osoby podnikající při nakládání s nebezpečnými závadnými látkami v rozporu s povinnostmi stanovenými v § 39. Nebezpečné závadné látky představují zvýšené riziko pro vodní prostředí, a pokud je s nimi nakládáno v rozporu s § 39, dochází ke zvýšené pravděpodobnosti vzniku havárií.

Zásadním dokumentem pro prevenci havárií je havarijní plán a vedení záznamů o těchto látkách. Dodržování havarijního plánu a vedení přesné evidence nebezpečných závadných látek má zásadní význam při zjišťování příčin a likvidaci následků havárie. Navržené zvýšení sankcí bude mít výrazný preventivní účinek. Odstraňují se kritéria pro stanovení výše pokut za přestupky na úseku havárií z důvodu jejich nadbytečnosti, neboť tato kritéria jsou dostatečně zakotvena v zákoně č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich.

K bodu 48 (k § 125h)

Navrhuje se doplnění zcela nové skutkové podstaty pro původce havárie podle § 40, je-li tento původce právnickou osobou nebo podnikající fyzickou osobou, a to včetně odpovídající sankce. Nově tak bude možné uložit pokutu až do výše 1 000 000 Kč tomu, kdo způsobí havárii (běžnou či mimořádnou) podle § 40. Již samotné způsobení havárie je nutné považovat za přestupek, což dosavadní znění vodního zákona nereflektuje. Ze skutkové podstaty jsou vyňaty případy havárií způsobených únikem provozních kapalin, k nimž došlo v důsledku dopravní nehody na pozemních komunikacích. Doplněním slov „nebo havárii způsobenou porušením povinnosti, na které tento nebo jiný zákon stanoví přísnější správní trest“ je postaveno najisto, že skutková podstata přestupku podle § 125h odst. 1 písm. a) definovaná toliko následkem přestupku (přestupkem je zde jednání způsobující mimořádně závažné zhoršení nebo mimořádné závažné ohrožení jakosti povrchových nebo podzemních vod bez ohledu na způsob spáchání, resp. jednání) s horní hranicí pokuty 1 mil. Kč nebude aplikována např. na havárii způsobenou únikem nebezpečných závadných látek do povrchových nebo podzemních vod [tedy namísto skutkové podstaty podle § 125g odst. 8, případně § 125a odst. 7, s horní hranicí pokuty 25 mil. Kč; způsobení havárie, jakožto významnějšího následku, bude v souladu s § 38 písm. b) zákona č. 250/2016 Sb. při aplikaci uvedených skutkových podstat v rámci určování druhu a výměry správního trestu hodnoceno v neprospěch pachatele].

Dále se navrhuje zvýšení sankce pro původce havárie za její neohlášení příslušným orgánům. Za tento přestupek bude možné nově uložit pokutu ve výši až 5 000 000 Kč (oproti stávajícím 500 000 Kč). Rovněž se navrhuje zvýšení horní hranice pokuty pro toho, kdo neučiní opatření ke zneškodňování havárie až na 2 000 000 Kč (oproti stávajícím 500 000 Kč). Jedná se o zásadní činnosti pro bezprostřední odvrácení následků havárie. Zvláště neohlášení havárie původcem představuje způsob, jakým se původce může snažit vyhnout zodpovědnosti za havárii a likvidaci jejich následků, sazba pokuty musí být proto dostatečně odstrašující, aby k tomuto jednání nedocházelo.

K bodům 49 a 50 (k § 125l odst. 2)

Stanovuje se výjimka z postupu při ukládání pokuty za opakované spáchání přestupku. Při opakovaném spáchání přestupku spočívajícím ve vypouštění odpadních vod s obsahem nebezpečných závadných látek bez povolení nebo v rozporu s povolením (§ 125a odst. 1 písm. m), § 125c odst. 5 písm. e)) nebo spočívajícím ve způsobení úniku či dokonce záměrného vypuštění samotné nebezpečné závadné látky (kterou nelze považovat za „odpadní vodu“ ve smyslu § 38 odst. 1 vodního zákona) do vod podzemních či povrchových (§ 125a odst. 2 písm.

g) bod 2, a § 125g odst. 7 písm. g)) anebo spočívajícím ve způsobení havárie navzdory uložené povinnosti provádět kontinuální monitoring (§ 125c odst. 5 písm. f)) nebude možné uložit dvojnásobnou sazbu pokuty. V případě zmíněných přestupků, za jejichž spáchání bude nově možno uložit pokutu až ve výši 50 000 000 Kč, by zdvojnásobení výše pokuty vedlo k nepřiměřeně vysokým částkám.

K bodům 51 a 52 (k § 126 odst. 5 a 8)

Vzhledem k tomu, že vypouštění odpadních vod s obsahem zvlášť nebezpečných závadných látek nebo nebezpečných závadných látek do vod povrchových je nahrazeno postupem v řízení o vydání integrovaného povolení podle zákona o integrované prevenci, je žádoucí, aby tento orgán též rozhodoval o pořízení či o schválení provozního řádu.

K Čl. II (Přechodná ustanovení)

K bodu č. 1: Navrhuje se, aby se správní řízení započatá, avšak pravomocně neskončená (do účinnosti tohoto zákona), dokončila podle dosavadní právní úpravy.

K bodu č. 2: Novela nepředpokládá plošné schvalování existujících platných ani nových provozních řádů, ale zavádí možnost vodoprávního úřadu uložit vlastníkovi vodního díla pro čištění odpadních vod s povoleným množstvím vypouštěných odpadních vod s obsahem zvlášť nebezpečných závadných nebo nebezpečných závadných látek podle přílohy č. 1 k tomuto zákonu do vod povrchových zpracovat a předložit mu ke schválení provozní řád. Tzn. způsobem uvedeným v § 59 odst. 2 a § 115 odst. 17 se schvalují pouze provozní řády u vybraných vodních děl a příp. jejich změny, a to toliko v případech, kdy vodoprávní úřad rozhodne, že je třeba provozní řád či jeho změnu zpracovat a předložit mu ke schválení.

K bodům č. 3 a 4: V návaznosti na vznik Registru výpustí stanoví tato přechodná ustanovení etapizaci kroků. Blíže viz odůvodnění k § 19a.

K Čl. III (Účinnost)

Z důvodu urgentnosti přijetí nové právní úpravy nastavující efektivnější postup při řešení havárií je žádoucí, aby nová právní úprava nabyla účinnosti co nejdříve. Z tohoto důvodu se navrhuje, aby zákon nabyl účinnosti prvním dnem druhého kalendářního měsíce následujícího po jeho vyhlášení, s výjimkou čl. I bodů 11, 12, 14, 15, 21, 44, 45, 51 a 52, kde se navrhuje účinnost ke dni 1. července 2024, a to s ohledem na datum účinnosti zákona č. 284/2021 Sb. (rovněž 1. července 2024). Dále se navrhuje odložení účinnosti ustanovení souvisejících se zavedením povinnosti kontinuálního měření vypouštěných odpadních vod do vod povrchových tak, aby se znečišťovatelé a krajské úřady mohli připravit na povinnosti vyplývající z nového ustanovení § 38a. Odložení účinnosti rovněž zajistí, aby byla s dostatečným předstihem přijata novela nařízení vlády č. 401/2015 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Přijetí nové právní úpravy představuje naléhavý obecný zájem ve smyslu § 3 odst. 4 zákona č. 309/1999 Sb. o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv.

V Praze dne 27. září 2023

Předseda vlády: prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M.

podepsáno elektronicky

Ministr životního prostředí: Mgr. Petr Hladík

podepsáno elektronicky