Důvodová zpráva

zákon č. 183/2017 Sb.

Rok: 2017Zákon: č. 183/2017 Sb.Sněmovní tisk: č. 929, 7. volební období
Aktuální znění předpisuZdroj PSP ČR
Tento dokument obsahuje důvodovou zprávu k návrhu zákona ze sněmovního tisku PSP ČR — záměr zákonodárce a odůvodnění jednotlivých ustanovení. Samotný schválený zákon je dostupný výše.

Na základě Plánu legislativních prací vlády na rok 2016 schváleného usnesením vlády ze dne 14. prosince 2015 č. 1031 nemá být k návrhu zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich a zákona o některých přestupcích, zpracována RIA (vizte str. 24, bod č. 8).

A. Zhodnocení platného právního stavu, odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy a vysvětlení její nezbytnosti

V návaznosti na zákon o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (zákon byl vyhlášen ve Sbírce zákonů dne 3. srpna pod č. 250/2016 Sb.) a zákon o některých přestupcích (zákon byl vyhlášen ve Sbírce zákonů dne 3. srpna 2016 pod č. 251/2016 Sb.) byl připraven návrh doprovodného zákona, který obsahuje návrh nezbytných změn v zákonech obsahujících skutkové podstaty přestupků a dosavadních správních deliktů právnických a podnikajících fyzických osob. Zákon o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, zákon o některých přestupcích i doprovodný zákon nabudou účinnosti shodně, tj. 1. července 2017.

Podle jednoho ze základních principů koncepce reformy správního trestání schválené usnesením vlády ze dne 20. února 2002 č. 162 by skutkové podstaty přestupků měly být, až na některé výjimky, upraveny v tzv. sankčních ustanoveních zákonů upravujících výkon veřejné správy na jednotlivých úsecích, resp. v zákonech obsahujících právní povinnosti, jejichž porušení je znakem skutkových podstat přestupků. Skutkové podstaty přestupků jsou totiž přímo závislé na hmotněprávních ustanoveních daného zákona, neboť na základě obsahu těchto ustanovení se skutková podstata (většinou spolu s výslovným odkazem na konkrétní ustanovení) konstruuje. Na základě koncepce reformy správního trestání předkladatel navrhované regulace z titulu plnění koordinační úlohy v oblasti právní úpravy správního trestání podle § 12 odst. 2 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů, dlouhodobě zastává a prosazuje názor, že typové znaky skutkových podstat přestupků a jiných správních deliktů by měly být z povahy věci obsaženy v zákonech, které obsahují povinnosti, jejichž porušení je znakem těchto skutkových podstat.

Zvláštní část zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, v současnosti obsahuje skutkové podstaty přestupků vyskytujících se na různých úsecích veřejné správy. Skutkové podstaty přestupků obsažené ve zvláštní části zákona o přestupcích se postupem času začaly převádět do zvláštních zákonů, a to v souladu s výše vytčenou zásadou, podle níž typové znaky skutkových podstat přestupků a jiných správních deliktů by měly být obsaženy v zákonech, které obsahují povinnosti, jejichž porušení je znakem těchto skutkových podstat. Tento proces však nebyl dosud dokončen, a proto se navrhuje, aby součástí doprovodného zákona byl rovněž převod zbývajících skutkových podstat do zvláštních zákonů obsahujících právní úpravu povinností, jejichž porušení je znakem těchto skutkových podstat.

Zvláštní část zákona o přestupcích dnes obsahuje rovněž skutkové podstaty přestupků, pro něž se jen obtížně hledá odpovídající hmotněprávní úprava ve zvláštním zákoně, popřípadě výslovná hmotněprávní úprava vůbec neexistuje. Tyto skutkové podstaty budou do budoucna obsaženy v zákoně o některých přestupcích.

Rovněž je třeba upozornit, že postupným přijímáním nových zákonů nebo novelizací zákonů stávajících dochází k výraznému rozšíření množství skutkových podstat přestupků ve zvláštních zákonech. Tím vzniká nežádoucí stav, kdy k ochraně jednoho a téhož zákonem chráněného společenského zájmu existuje skutková podstata přestupku se shodnými typovými znaky jak ve zvláštní části zákona o přestupcích, tak i v jiném zákoně upravujícím konkrétní úsek veřejné správy. I proto je vhodné, aby skutkové podstaty byly obsaženy v zákonech upravujících odpovídající povinnosti, a nedocházelo tak k situaci, kdy stávající zákon o přestupcích obsahuje skutkové podstaty postihující totožné protiprávní jednání jako skutkové podstaty obsažené ve zvláštních zákonech.

Návrh na převedení skutkových podstat přestupků ze zákona č. 200/1990 Sb. do jiných zákonů vychází z věcného záměru zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (zákon o přestupcích) schváleného usnesením vlády ze dne 3. dubna 2013 č. 229, který obsahoval seznam skutkových podstat, které měly být převedeny do zvláštních zákonů. Aktualizovaný seznam je obsažen rovněž v důvodové zprávě k zákonu o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich a zákonu o některých přestupcích, a to v následující podobě:

1. Přestupky proti pořádku ve státní správě vyskytující se na více úsecích státní správy upravené v § 21 zákona č. 200/1990 Sb., konkrétně skutkové podstaty podle odstavce 1 písm. a) až c) a e) až ch) jsou obsahem návrhu zákona o některých přestupcích; skutková podstata podle odstavce 1 písm. d) bude přesunuta doprovodným zákonem do zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), skutková podstata podle odstavce 1 písm. i) bude přesunuta do zákona č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 238/2000 Sb., o Hasičském záchranném sboru České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 17/2012 Sb., o Celní správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 341/2011 Sb., o Generální inspekci bezpečnostních sborů a o změně souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 64/2014 Sb.

2. Přestupky proti předpisům, kterými se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí, upravené v § 21a zákona č. 200/1990 Sb., budou převedeny do zákona č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky, ve znění pozdějších předpisů, nebo do zákona č. 279/1992 Sb., o některých dalších předpokladech pro výkon některých funkcí obsazovaných ustanovením nebo jmenováním příslušníků Policie České republiky a příslušníků Sboru nápravné výchovy, ve znění pozdějších předpisů.

3. Ostatní přestupky na úseku dopravy a přestupky na úseku silničního hospodářství upravené v § 23 zákona č. 200/1990 Sb., konkrétně skutkové podstaty podle odstavce 1 písm. a), c), d) a e) budou převedeny do zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, do zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, a do zákona č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě, ve znění pozdějších předpisů. Skutková podstata v odstavci 1 písm. b) bude zrušena, neboť navazovala na zrušený zákon č. 68/1979 Sb., o silniční dopravě a vnitrostátním zasílatelství, ve znění pozdějších předpisů. Skutková podstata podle odstavce 1 písm. a) bude dále převedena do zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, a skutková podstata podle odstavce 1 písm. e) bude dále převedena do zákona č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, skutkové podstaty podle odstavce 1 písm. f) až h) budou převedeny do zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, nebo do zákona č. 111/1994 Sb. o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů.

4. Přestupky na úseku podnikání upravené v § 24 zákona č. 200/1990 Sb., konkrétně skutková podstata podle odstavce 1 písm. a) bude převedena do zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, a skutkové podstaty podle odstavce 1 písm. b) a c) jsou upraveny v zákoně o některých přestupcích.

5. Přestupky na úseku sociálních věcí upravené v § 28 zákona č. 200/1990 Sb., konkrétně skutková podstata podle odstavce 1 bude převedena do zákona č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

6. Přestupky na úseku zdravotnictví upravené v § 29 zákona č. 200/1990 Sb., konkrétně část skutkové podstaty podle odstavce 1 písm. a) bude převedena do zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), ve znění pozdějších předpisů, část skutkové podstaty, která je obecnou skutkovou podstatou, je upravena v zákoně o některých přestupcích. Skutkové podstaty podle odstavce 1 písm. b), c), f), h) až j), n) a o) budou převedeny do zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, skutková podstata podle odstavce 1 písm. d) bude převedena do zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), ve znění pozdějších předpisů, skutková podstata podle odstavce 1 písm. e) bude převedena do zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, skutková podstata podle odstavce 1 písm. g) bude převedena do zákona č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů (zákon o léčivech), ve znění pozdějších předpisů.

7. Přestupky na úseku vyhledávání, ochrany, využívání a dalšího rozvoje přírodních léčivých zdrojů, zdrojů přírodních minerálních vod a lázeňských míst upravené v § 29a zákona č. 200/1990 Sb. budou převedeny do zákona č. 164/2001 Sb., o přírodních léčivých zdrojích, zdrojích přírodních minerálních vod, přírodních léčebných lázních a lázeňských místech a o změně některých souvisejících zákonů (lázeňský zákon), ve znění pozdějších předpisů.

8. Přestupky na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi upravené v § 30 zákona č. 200/1990 Sb. budou převedeny do zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (resp. do připravovaného návrhu zákona o ochraně zdraví před škodlivými účinky tabáku, alkoholu a jiných návykových látek, integrované protidrogové politice a o změně souvisejících zákonů (zákon o ochraně zdraví před návykovými látkami), který má nahradit zákon č. 379/2005 Sb.), zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 61/1997 Sb., o lihu a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákona České národní rady č. 587/1992 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o lihu), ve znění pozdějších předpisů.

9. Přestupky na úseku školství a výchovy mládeže upravené v § 31 zákona č. 200/1990 Sb., budou převedeny do zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů.

10. Přestupky na úseku kultury upravené v § 32 zákona č. 200/1990 Sb., konkrétně skutková podstata odstavce 1 písm. a) bude převedena do zákona č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a skutková podstata odstavce 1 písm. b) bude bez náhrady zrušena, neboť nebyla v praxi využívána a ani v budoucnu se nepředpokládá její naplnění.

11. Přestupky na úseku porušování průmyslových práv a porušování práv k obchodní firmě upravené v § 33 zákona č. 200/1990 Sb., konkrétně skutková podstata podle odstavce 1 písm. a) bude převedena do zákona č. 207/2000 Sb., o ochraně průmyslových vzorů a o změně zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů, a skutková podstata podle odstavce 1 písm. b) je upravena v zákoně o některých přestupcích.

12. Přestupky na úseku zemědělství a myslivosti upravené v § 35 zákona č. 200/1990 Sb., budou převedeny do jiných zákonů, konkrétně skutkové podstaty podle odstavce 1 písm.

a) a d) do zákona č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, skutkové podstaty podle odstavce 1 písm. b) a e) do zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů, a skutkové podstaty podle odstavce 1 písm. c) a f) do zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů.

13. Přestupky na úseku geologie upravené v § 38 zákona č. 200/1990 Sb., budou převedeny do zákona č. 62/1988 Sb., o geologických pracích, ve znění pozdějších předpisů.

14. Přestupky na úseku ochrany a využití nerostného bohatství upravené v § 39 zákona č. 200/1990 Sb. budou převedeny do zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů.

15. Přestupky na úseku energetiky, teplárenství a plynárenství upravené v § 41 zákona č. 200/1990 Sb. budou převedeny do zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů.

16. Přestupky na úseku všeobecné vnitřní správy upravené v § 42 zákona č. 200/1990 Sb. jsou upraveny v zákoně o některých přestupcích.

17. Přestupky na úseku matrik, jména a příjmení upravené v § 42c zákona č. 200/1990 Sb. budou převedeny do zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

18. Přestupky na úseku obrany České republiky upravené v § 43 zákona č. 200/1990 Sb., konkrétně skutková podstata odstavce 1 písm. a) bude převedena do zákona č. 239/200 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, skutková podstata podle odstavce 1 písm. b) bude převedena do zákona č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

19. Přestupky na úseku správy státních hranic upravené v § 44 zákona č. 200/1990 Sb. budou převedeny do zákona č. 312/2001 Sb., o státních hranicích a o změně zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o státních hranicích), ve znění pozdějších předpisů.

20. Přestupky na úseku ochrany státních hranic upravené v § 44a zákona č. 200/1990 Sb. budou převedeny do zákona č. 216/2002 Sb., o ochraně státních hranic České republiky a o změně některých zákonů (zákon o ochraně státních hranic), ve znění pozdějších předpisů.

21. Přestupky na úseku ochrany životního prostředí upravené v § 45 zákona č. 200/1990 Sb. budou převedeny do zákona č. 17/1992 Sb., o životním prostředí ve znění pozdějších předpisů.

22. Ostatní přestupky proti pořádku ve státní správě a přestupky proti pořádku v územní samosprávě upravené v § 46 zákona č. 200/1990 Sb. jsou upraveny v zákoně o některých přestupcích.

23. Přestupky proti veřejnému pořádku upravené v § 47 zákona č. 200/1990 Sb., konkrétně skutkové podstaty podle odstavce 1 písm. a) až g) jsou upraveny v zákoně o některých přestupcích, skutková podstata podle odstavce 1 písm. h) bude převedena do zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (resp. do nově připravovaného zákona o odpadech, který tento zákon nahradí).

24. Přestupky křivého vysvětlení upravené v § 47a zákona č. 200/1990 Sb. jsou upraveny v zákoně o některých přestupcích.

25. Přestupky proti veřejnému pořádku upravené v 47b budou převedeny do zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, a do zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů.

26. Skutková podstata přestupku proti veřejnému pořádku vymezená v § 48 bude vypuštěna bez náhrady pro rozpor se základním principem reformy správního trestání, který spočívá v nutnosti konstruovat objektivní stránku přesně a určitě.

27. Skutkové podstaty přestupků proti občanskému soužití vymezené v § 49 odst. 1 jsou upraveny v zákoně o některých přestupcích.

28. Skutkové podstaty v § 50 (přestupky proti majetku) jsou upraveny v zákoně o některých přestupcích.

Oproti původnímu návrhu na převedení skutkových podstat přestupků došlo k následujícím změnám:

- Zákon č. 238/2000 Sb., o Hasičském záchranném sboru České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, do kterého měly být převedeny skutkové podstaty přestupků podle § 21 odst. 1 písm. i) zákona č. 200/1990 Sb. (neoprávněné nošení stejnokroje), byl s účinností od ledna 2016 nahrazen zákonem č. 320/2015 Sb., o Hasičském záchranném sboru České republiky a o změně některých zákonů (zákon o hasičském záchranném sboru). Tento nový zákon již přitom obsahuje skutkovou podstatu přestupku odpovídající znakům skutkové podstaty přestupku podle § 21 odst. 1 písm. i) zákona č. 200/1990 Sb. Původně měla být skutková podstata přestupku podle § 21 odst. 1 písm. i) zákona č. 200/1990 Sb. převedena též do zákona č. 341/2011 Sb., o Generální inspekci bezpečnostních sborů a o změně souvisejících zákonů. Vzhledem k tomu, že příslušníci tohoto bezpečnostního sboru nenosí služební stejnokroj, skutková podstata přestupku, jejímž znakem je porušení této povinnosti, není v tomto případě relevantní.

- Skutkové podstaty ostatních přestupků na úseku dopravy a přestupky na úseku silničního hospodářství podle § 23 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., měly být převedeny do zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů. Tyto zákony v platném znění dané skutkové podstaty přestupků, resp. znaky těchto skutkových podstat, obsahují. Problematiky silniční dopravy se v § 23 odst. 1 zákona o přestupcích týkala ustanovení písmen b) až i). Skutková podstata upravená v § 23 odst. 1 písm. b) zákona o přestupcích byla obsolentní, když se vztahovala k již zrušenému zákonu č. 68/1979 Sb., o silniční dopravě a vnitrostátním zasílatelství. Skutková podstata upravená v § 23 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích je formulována příliš obecně, a je tedy v rozporu se zásadou určitosti skutkových podstat. Vzhledem k tomu, že by tato skutková podstata postihovala jednání, která jsou již postižené ostatními konkrétními skutkovými podstatami, což je z hlediska zákazu dvojího postihu za totéž jednání nepřípustné, nebude převedena, a tedy bude zrušena spolu se stávajícím zákonem o přestupcích. Obdobné platí pro skutkovou podstatu v § 23 odst. 1 písm. g) zákona o přestupcích. Skutková podstata upravená v § 23 odst. 1 písm. i) se týká porušování cenových předpisů, které je postižitelné podle zákona o cenách, a proto se skutková podstata vypouští bez náhrady. Ze skutkových podstat upravených v § 23 odst. 1 písm. b) až i) je proto nutné zachovat pouze ty, které se vztahují k porušení povinnosti řidičů. Tyto přestupky budou upraveny v novém § 34e odst. 3. A dále skutkovou podstatu obsaženou v § 23 odst. 1 písm. h) zákona č. 200/1990 (užije v provozu na pozemních komunikacích vozidlo označené střešní svítilnou s nápisem TAXI, nápisem TAXI nebo jiným způsobem zaměnitelným s vozidlem poskytujícím taxislužbu k jinému účelu než k výkonu práce řidiče taxislužby), která bude upravena v § 34e odst. 1 písm. b).

- Skutková podstata přestupku na úseku podnikání podle § 24 odst. 1 písm. a) zákona č. 200/1990 Sb. měla být převedena do zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů. Podle stanoviska Ministerstva průmyslu a obchodu, které je věcným gestorem tohoto zákona, by tato skutková podstata byla nadbytečná, a proto k jejímu převedení nedošlo.

- Skutkové podstaty přestupků na úseku zdravotnictví podle § 29 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 200/1990 Sb. byly převedeny do více zákonů – část písmene d) do zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), ve znění pozdějších předpisů, a písmeno a) a druhá část písmene

d) do zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Skutková podstata přestupku podle § 29 odst. 1 písm. e) zákona č. 200/1990 Sb. se nepřevádí do žádného zákona, neboť zákon, který by obsahoval odpovídající právní úpravu povinnosti, jejíž porušení je znakem této skutkové podstaty, neexistuje. Skutková podstata přestupku podle § 29 odst. 1 písm. g) zákona č. 200/1990 Sb. se převádí částečně do zákona č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů (zákon o léčivech), ve znění pozdějších předpisů, a částečně do zákona č. 268/2014 Sb., o zdravotnických prostředcích a o změně zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.

- Skutkové podstaty přestupků na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi podle § 30 zákona č. 200/1990 Sb. měly být převedeny mimo jiné do zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, resp. do nového zákona na ochranu zdraví před návykovými látkami, který jej má nahradit. Tento zákon přitom již znaky skutkových podstat odpovídající skutkovým podstatám přestupků podle § 30 zákona č. 200/1990 Sb. obsahuje. Jedna ze skutkových podstat přestupků podle § 30 zákona č. 200/1990 Sb. měla být dále převedena do zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů. Taková skutková podstata je v daném zákoně však již obsažena.

- Skutkové podstaty přestupků na úseku školství a mládeže podle § 31 zákona č. 200/1990 Sb. měly být převedeny do zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů. Tyto skutkové podstaty přestupků však daný zákon již obsahuje.

- Skutkové podstaty přestupků na úseku porušování průmyslových práv podle § 33 odst. 1 písm. a) měly být převedeny do zákona č. 207/2000 Sb., o ochraně průmyslových vzorů. Nakonec byly převedeny do celkem pěti zákonů: zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách a o změně zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, (zákon o ochranných známkách), ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 529/1991 Sb., o ochraně topografií polovodičových výrobků, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 207/2000 Sb., o ochraně průmyslových vzorů a o změně zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 478/1992 Sb., o užitných vzorech, ve znění pozdějších předpisů.

- Skutkové podstaty přestupků na úseku zemědělství a myslivosti podle § 35 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 200/1990 Sb. měly být převedeny do zákona č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči. Skutkové podstaty podle § 35 odst. 1 písm. b) a e) měly být převedeny do zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů. Postih daných jednání je již ovšem zakotven jinými skutkovými podstatami, a převedené skutkové podstaty by proto byly duplicitní.

- Skutková podstata přestupku na úseku obrany podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 200/1990 Sb. nebude převedena do zákona č. 239/200 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, neboť se stala obsolentní.

- Skutkové podstaty přestupků na úseku ochrany státních hranic podle § 44a zákona č. 200/1990 Sb. se měly převést do zákona č. 216/2002 Sb., o ochraně státních hranic České republiky a o změně některých zákonů (zákon o ochraně státních hranic), ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon by měl být nahrazen novým zákonem o ochraně státních hranic České republiky a o změně souvisejících zákonů (zákon o ochraně státních hranic), který již znaky skutkových podstat přestupků odpovídající skutkových podstatám přestupků podle § 44a zákona č. 200/1990 Sb. obsahuje.

- Skutková podstata přestupku na úseku ochrany životního prostředí podle § 45 zákona č. 200/1990 Sb. měla být převedena do zákona č. 17/1992 Sb., o životním prostředí. Z důvodu značné obecnosti a z toho vyplývající nadbytečnosti bylo ovšem od převedení této skutkové podstaty upuštěno. Skutková podstata bude zrušena bez náhrady.

Současně s převedením skutkových podstat přestupků ze zvláštní části zákona o přestupcích je nutné upravit ve zvláštních zákonech rovněž příslušnost k projednání převáděných přestupků vydáním příkazu na místě (podle stávající právní úpravy příslušnost k projednání přestupků v blokovém řízení). V současnosti zákon o přestupcích v § 84 odst. 3 stanoví, že pokuty v blokovém řízení jsou oprávněny ukládat a vybírat správní orgány, v jejichž působnosti je projednávání přestupků, a osoby jimi pověřené a dále orgány určené tímto nebo jiným zákonem. V § 86 je pak uveden výčet přestupků, které je oprávněna řešit v blokovém řízení Policie České republiky, obecní policie a některé další orgány. Po zrušení stávajícího zákona o přestupcích bude třeba pro zachování kompetence těchto orgánů zakotvit zmocnění v zákonech, kam budou tyto přestupky převedeny.

Podle § 91 odst. 2 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich zůstává zachována pravomoc orgánů Policie České republiky nebo obecní policie ukládat pokuty nebo napomenutí za vybrané přestupky formou příkazu na místě (v případě uložení pokuty se vydá příkazový blok). Formulace vychází ze stávajícího § 86 zákona č. 200/1990 Sb. V souvislosti s převedením skutkových podstat přestupků do jiných zákonů, které obsahují právní povinnosti, jejichž porušení je znakem převáděných skutkových podstat, však byly z tohoto kompetenčního ustanovení vyloučeny přestupky, které jsou tímto návrhem zákona převáděny do jiných zákonů - v těchto zákonech bude totiž upravena rovněž příslušnost k vydání příkazu na místě.

Nadále tedy zůstává v § 91 odst. 2 zachována pouze úprava příslušnosti vybraných správních orgánů k vydání příkazu na místě o přestupcích, jejichž skutkové podstaty jsou upraveny v zákonu o některých přestupcích. V případě příslušnosti obecní policie, resp. strážníka obecní policie, se v § 91 odst. 2 písm. e) zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich odkazuje na příslušnost obce obecně (k tomu srov. též stejnou dikci v § 86 písm. d) bod 1 zákona č. 200/1990 Sb.), nikoliv obecního úřadu jako správního orgánu. Zákon č. 200/1990 Sb. rovněž upravuje příslušnost obce (vizte § 53 odst. 1) a taková úprava se vyskytuje též v jiných zákonech – např. v § 28a odst. 4 zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii.

Podle § 60 odst. 2 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich je obecní úřad příslušný k řízení o přestupcích

a) proti pořádku v územní samosprávě,

b) proti veřejnému pořádku,

c) proti občanskému soužití a

d) proti majetku.

Obecní úřad je orgánem obce, z toho plyne, že pokud zákon svěří projednávání vybraných přestupků do působnosti obecního úřadu, pak je svěřuje do působnosti obce. Nemůže se tedy stát, že obec není příslušná k projednání přestupků, k jejichž projednání je příslušný obecní úřad. Proto příslušnost obecní policie projednávat přestupky proti majetku, veřejnému pořádku a státní správě a územní samosprávě, které jsou upraveny v zákoně o některých přestupcích, plyne z § 60 odst. 2 ve spojení s § 91 odst. 2 písm. e) zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich.

Ostatní úpravy obsažené v návrhu zákona reflektují skutečnost, že zákon o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich a zákon o některých přestupcích představují novou právní úpravu v oblasti odpovědnosti za přestupek, jejímž cílem je sjednocení právní úpravy odpovědnosti za přestupky fyzických osob a odpovědnosti za dosavadní správní delikty právnických a podnikajících fyzických osob. Změny se týkají především terminologického nahrazení pojmu správní delikt pojmem přestupek a v té souvislosti též nahrazení pojmu blokové řízení pojmem příkaz na místě; dále se nahrazuje pojem sankce pojmem správní trest. Rovněž dochází k revizi tzv. společných ustanovení, ve kterých se odstraňují duplicity a neodůvodněné odchylky vůči obecné úpravě. Společná ustanovení ke správním deliktům dnes do jisté míry nahrazují absenci obecné úpravy odpovědnosti za správní delikty právnických a podnikajících fyzických osob, neboť upravují obecný liberační důvod, jehož prokázáním se právnická osoba zprostí odpovědnosti za správní delikt, kritéria pro určení druhu a výměry sankce, lhůty pro zánik odpovědnosti za správní delikt a ustanovení o odpovědnosti podnikající fyzické osoby, která se správního deliktu dopustí při podnikání nebo v přímé souvislosti s ním. Obsahují též některá zvláštní ustanovení, jakým je například ustanovení o zpřísněném postihu v případě opakovaného páchání správního deliktu. Duplicitními se po přijetí zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich stanou ustanovení zakotvující liberační důvod, kritéria pro určení druhu sankce a její výměry a ustanovení o odpovědnosti podnikající fyzické osoby. Nežádoucími odchylkami ve zvláštních zákonech je pak především úprava prekluzivních dob.

Návrh zákona nepředpokládá výraznější zásahy do znění skutkových podstat. Ty by měly být případně provedeny následně postupnými úpravami jednotlivých zvláštních zákonů v mezirezortních připomínkových řízeních. Toto řešení umožní komplexní posouzení jednotlivých zákonů z hlediska právní úpravy správního trestání s ohledem na novou obecnou úpravu se zřetelem k potřebám jednotlivých úseků veřejné správy. Návrh zákona tak obsahuje změny, které jsou nezbytné (převedení skutkových podstat spolu s úpravou příslušnosti k vydání příkazu na místě), nebo z hlediska legislativní čistoty a právní jistoty rovněž žádoucí (terminologické nahrazení pojmu správní delikt pojmem přestupek a pojmu sankce pojmem správní trest, jakož i revize společných ustanovení v důsledku přijetí komplexní právní úpravy podmínek odpovědnosti za přestupky a řízení o nich). Návrh zákona dále upravuje ty zákony, které obsahují zastaralou část ukládání pokut za porušení právních povinností, a nahrazuje je úpravou správních trestů za přestupky tak, aby došlo k naplnění formálního znaku přestupku (přestupkem je pouze společensky škodlivý protiprávní čin, který je v zákoně za přestupek výslovně označen a který vykazuje znaky stanovené zákonem, nejde-li o trestný čin). V těchto zákonech se současně upravuje systematika v souladu s obvyklou legislativní praxí v oblasti správního trestání.

Cílem navrhované regulace je tedy převedení převážné většiny skutkových podstat přestupků ze stávajícího zákona o přestupcích, který bude nabytím účinnosti zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich zrušen, do zákonů obsahujících právní úpravu povinností, jejichž porušení je znakem převáděných skutkových podstat přestupků, dále úprava příslušnosti k vydání příkazu na místě v zákonech, kam budou tyto přestupky převedeny, odstranění nežádoucích odchylek a nadbytečných duplicit od nové právní úpravy odpovědnosti za přestupky a řízení o nich a v neposlední řadě též terminologické nahrazení pojmu správní delikt pojmem přestupek, pojmu sankce pojmem správním trest a pojmu blokové řízení pojmem příkaz na místě.

B. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky, mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, a s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie nebo obecnými právními zásadami práva Evropské unie, a s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva

Navrhovaná úprava je v souladu s ústavním pořádkem České republiky.

K tomu srov. str. 14 a 15 instruktážního materiálu Ministerstva vnitra s názvem Zásady právní úpravy přestupků a jiných správních deliktů v zákonech upravujících výkon veřejné správy.

Navrhovaná úprava vychází z přirozeného požadavku garantování základních lidských práv a svobod stanovených čl. 4 Listiny základních práv a svobod (zásada přiměřenosti zásahu do základních práv a svobod).

Návrh odpovídá požadavku vyjádřenému v čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky, „státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, mezích a způsoby, které stanoví zákon.“ Totéž lze konstatovat o vztahu návrhu k ustanovení čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 25. října 2011, sp. zn. Pl. ÚS 14/09, jenž mimo jiné stanoví, že: „Právní úprava sankcionování trestných činů a přestupků je ve výlučné kompetenci zákonodárce a je obsažena v "obyčejných" ("podústavních") zákonech….“.).

Úprava v doprovodném zákoně se tedy dotýká především zásady „nullum crimen, nulla poena sine lege“ (čl. 39 Listiny základních práv a svobod, který říká, že jen zákon stanoví, které jednání je trestným činem a jaký trest, jakož i jaké jiné újmy na právech nebo majetku, lze za jeho spáchání uložit.). Jedná se o projev zásady zákonnosti v oblasti postihu deliktního jednání. Prakticky to pro oblast správněprávní odpovědnosti znamená, že znaky skutkových podstat přestupků nemohou být stanoveny v prováděcím nebo podzákonném právním předpise, ale pouze v zákoně jako právním předpise vyšší právní síly – k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. září 2004, sp. zn. 6 A 173/2002, který stanoví, že: „Výrok o vině a trestu za správní delikt (zde: nezajišťování provozu dráhy odborně způsobilými osobami) nelze opřít pouze a jedině o interní předpis provozovatele dráhy, jestliže zákon (zákon č. 266/1994 Sb., o dráhách) nestanoví žádné meze ani podmínky, jimiž by autor tohoto interního předpisu byl vázán. Takový přístup ke správnímu trestání je v rozporu se zásadou nullum crimen sine lege.“.

Obecné direktivy pro oblast správněprávní odpovědnosti vyplývají z Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a z Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. Jedním ze základních východisek v oblasti správněprávní odpovědnosti je čl. 6 Úmluvy, podle kterého „má každý právo, jedná-li se o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu, aby tato jeho věc byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným orgánem zřízeným zákonem.“

V oblasti hmotněprávního zakotvení skutkových podstat můžeme dále zmínit doporučení (91)1 Výboru ministrů Rady Evropy, týkající se správních sankcí: Správními sankcemi podle tohoto doporučení se rozumí pokuta i jakékoliv jiné trestní opatření peněžité nebo nepeněžité povahy. Doporučení obsahuje 8 zásad ukládání administrativních resp. správních sankcí a jejich odůvodnění. Ve vztahu k navrhované úpravě lze zmínit zásadu stojící na prvním místě, že správní sankce a podmínky jejich uložení musí stanovit zákon.

Navrhovanou úpravu správního řádu a soudního řádu správního týkající se ochrany utajovaných informací lze pokládat za ústavně konformní, tedy v souladu s čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. V nálezu ze dne 16. června 2011, sp. zn. II. ÚS 1392/11 se Ústavní soud ztotožnil závěry Nejvyššího správního soudu, v nichž (s odkazem na ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu) podrobně vymezil specifika bezpečnostního řízení, v němž musí být nezbytné omezení procesních práv jeho účastníků v přístupu k utajovaným skutečnostem kompenzováno jejich dostatečnou a široce pojímanou ochranou v přezkumném řízení před soudy, kde jsou soudy pro případ, že by vůbec nebylo možné poskytnout účastníku řízení přístup k utajovaným informacím ani v určité omezené formě, povinny přezkoumat relevanci utajovaných informací ze všech hledisek, která se vzhledem k povaze věci jeví důležitými. V odůvodnění Nejvyšší správní soud mimo jiné konstatoval, že „účastník bezpečnostního řízení není oprávněn nahlížet do utajované části bezpečnostního svazku a NBÚ není povinen uvádět ve svých rozhodnutích důvody, které jsou utajovanými informacemi; postačí na ně pouze odkázat. Současně však musí být účastníkovi bezpečnostního řízení na základě jeho žaloby poskytnuta ochrana soudy ve správním soudnictví, a to za těchto podmínek: 1) z nahlížení lze (resp. za podmínek § 133 odst. 3 zákona č. 412/2005 Sb. je nutno) v rámci soudního řízení vyloučit ty části spisu, které obsahují utajované informace; 2) z nahlížení obecně nelze vyloučit části spisu, jimiž byl nebo bude prováděn důkaz soudem (za podmínek § 46 odst. 6 s. ř. s. ve spojení s § 58 odst. 5 zákona č. 412/2005 Sb.); k vyloučení by mohlo dojít pouze v případě možného ohrožení nebo vážného narušení činnosti zpravodajských služeb nebo policie, přičemž i v takovém případě by měl soud zvážit možnost poskytnout účastníkovi bezpečnostního řízení alespoň anonymizované či agregované údaje; 3) pokud by vůbec nebylo možné poskytnout žalobci přístup k utajovaným informacím byť v určité omezené formě, není soud vázán žalobními body a přezkoumá relevanci utajovaných informací ze všech hledisek, která se vzhledem k povaze věci jeví důležitými.“. Uvedená východiska budou plně aplikovatelná i pro navrhovanou obecnou úpravu ve správním řádu a navazující úpravu v soudním řízení správním.

V rozsudku ze dne 26. listopadu 2015 ve věci č. 35289/11 – Regner proti České republice aproboval výše nastíněnou praxi též Senát páté sekce Evropského soudu pro lidská práva. V rozsudku se mimo jiné uvádí: „K meritu stížnosti Soud předně konstatoval, že odmítnutí zpřístupnit předmětnou zprávu bylo odůvodněno zájmem národní bezpečnosti, jelikož její zpřístupnění stěžovateli by podle vnitrostátních orgánů mohlo vést k odhalení metod práce zpravodajských služeb, jejich zdrojů informací, nebo k ovlivňování svědků. Dle Soudu pak nic nenasvědčovalo tomu, že by utajení předmětných dokumentů bylo svévolné nebo provedené za jiným účelem, než byl sledovaný legitimní zájem ochrany národní bezpečnosti.

Dále se Soud zabýval otázkou, zda byly zájmy stěžovatele dostatečně chráněny přezkumnou činností správních soudů. Z tohoto hlediska podtrhl, že dle stávající právní úpravy mají všichni soudci ex lege pří-stup k utajovaným skutečnostem, a proto rozhodovali s plnou znalostí obsahu podkladových materiálů, na nichž bylo rozhodnutí NBÚ založeno. Soud rovněž shledal, že správní soudy jsou v bezpečnostním řízení nadány tzv. plnou jurisdikcí, a mohou tedy přezkou-mávat nejen otázky právní, ale i skutkové, a to navíc dle judikatury Nejvyššího správního soudu i nad rámec žalobních námitek. Za dodatečnou záruku ochrany zájmů stěžovatele Soud označil skutečnost, že po-třeba utajení obsahu předmětné zprávy byla Městským soudem v Praze v rámci řízení přezkoumávána.

Přestože tedy v projednávané věci nebyl s klíčovým podkladem rozhodnutí stěžovatel ani jeho právní zástupce obeznámen, dle názoru Soudu rozhodovací proces za daných okolností dostál v maximální možné míře požadavkům na kontradiktornost řízení a rovnost zbraní, přičemž omezení těchto práv stěžovatele bylo vyváženo soudními zárukami k ochraně jeho zájmů. K tvrzenému porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy tedy nedošlo.“.

Navrhovaná úprava správního řádu týkající se ochrany utajovaných informací se nedotkne stávající implementace přístupu žadatelů k informacím dle čl. 12 odst. 1 písm. d) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. června 2013 o společných řízeních pro přiznání a odnímání statusu mezinárodní ochrany, dle kterého má mít žadatel o mezinárodní ochranu přístup k relevantním informacím, pokud byly při rozhodování o jeho žádosti zohledněny. Čl. 12 odst. 1 písm. d) směrnice 2013/32/EU (procedurální směrnice) obecně stanovuje možnost přístupu k různým okruhům informací, na jejichž základě je vydáno následně rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany. Tyto okruhy informací jsou trojího druhu: 1) Informace uvedené v § 23 odst. 1 – vizte dále, 2) Informace o zemích původu – čl. 10 odst. 3 písm. b), 3) Informace od odborníků (např. znalecké posudky) – čl. 10 odst. 3 písm. d). Co se týče okruhů informací pod body 2 a 3, ty jsou vždy součástí spisu a pokud jsou podkladem pro vydání rozhodnutí, může se s nimi účastník seznámit při akci seznámení s podklady pro vydání rozhodnutí nebo při realizaci práva nahlížet do spisu. Hovoříme-li o informacích pod bodem 1, čl. 23 odst. 1, na který sledovaný čl. 12 odkazuje, má tři pododstavce. V prvním pododstavci jsou uvedeny obecně všechny informace, které jsou ve spise, bez bližší specifikace, k těmto informacím by měl mít tedy právní zástupce (a tím pádem i účastník) přístup – je to obecné pravidlo. Nicméně další dva pododstavce již toto obecné oprávnění specifikují a omezují, jde-li (zjednodušeně řečeno) o utajované informace. Zde členské státy mohou dle směrnice učinit výjimku z přístupu k těmto informacím, musí však tyto informace zpřístupnit soudním orgánům provádějícím přezkum rozhodnutí a zajistit, aby nebylo porušeno právo žadatele o ochranu na obhajobu. Ve třetím pododstavci je dán návod, jak toto právo na obhajobu například zajistit. Transpozice této části směrnice byla provedena do § 87 odst. 1 zákona o azylu. Tato úprava v zákoně o azylu je lex specialis vůči úpravě utajovaných informací ve správním řádu. Navrhované změny ve správním řádu týkající se ochrany utajovaných informací se tedy tohoto postupu, který vyplývá i judikatury Nejvyššího správního soudu, nedotknou.

Navrhovaná úprava je s právem Evropské unie, s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána a s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva, plně slučitelná. Správněprávní odpovědnost fyzických a právnických osob se předpokládá v mnoha právních předpisech na úrovni Evropské unie. Jejich počet neumožňuje kompletní výčet v rámci zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s unijním právem.

C. Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k zákazu diskriminace, ve vztahu k rovnosti mužů a žen a ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů

Navrhovaná regulace se dotýká správněprávní odpovědnosti adresátů porušených právních povinností obsažených v normách správního práva. Skutkové podstaty jasně definují okruh povinných subjektů, kterým je uložena právní povinnost, jejíž porušení je znakem skutkové podstaty přestupku. Mezi těmito subjekty proto nemůže vzniknout nerovnost, neboť znaky skutkové podstaty přestupku se odvíjejí od právní povinnosti uložené zákonem konkrétnímu adresátovi. Podmínky odpovědnosti za přestupek a režim projednávání přestupků se bude (až na určité odůvodněné výjimky dané speciální úpravou) řídit jednotnou a komplexní zákonnou regulací v podobě zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, a to s podpůrným využitím správního řádu. V režimu správněprávní odpovědnosti dále platí zásada ochrany práv osoby podezřelé ze spáchání přestupku a zájmu na nezveřejňování údajů o této osobě v duchu ústavní zásady presumpce neviny. Ochrana osoby podezřelé ze spáchání přestupku trvá po dobu vedení řízení o přestupku, resp. do doby pravomocného rozhodnutí o uznání viny obviněného z přestupku. Navrhovaná regulace proto nevytváří prostor pro diskriminaci a nezasahuje do soukromí či osobních údajů adresátů.

Navrhovaná regulace nemění postavení žen a mužů, a proto je její dopad do oblasti rovnosti mužů a žen neutrální. Lze totiž konstatovat, že protiprávního jednání, které spočívá v porušení právních povinností vyskytujících se na různých úsecích veřejné správy, se mohou dopouštět rovným dílem jak muži, tak ženy, přičemž neexistuje specifická skupina přestupků, u níž by výrazně převyšoval podíl pachatelů jednoho, nebo druhého pohlaví, resp. v právní úpravě správního trestání se nevyskytují takové subjekty přestupků, které by byly výslovně vázány na jedno, nebo druhé pohlaví (a to například na rozdíl od trestného činu vraždy novorozeného dítěte matkou, kterého se může dopustit pouze osoba ženského pohlaví), a proto navrhovaná regulace do rovného postavení mužů a žen nijak nezasahuje.

V návaznosti na zákon o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich se umožňuje do vybraných zákonů zakotvit nový druh správního trestu spočívajícího ve zveřejnění rozhodnutí o přestupku, v jehož rámci se zveřejňují údaje umožňující identifikaci pachatele; údaje umožňující identifikaci jiných osob než pachatele zveřejněny býti nesmí. V tomto případě se jedná o oprávněný zásah do práv pachatele, neboť cílem tohoto správního trestu je především ochrana veřejnosti před nekalými praktikami právnických nebo podnikajících fyzických osob, čehož nelze bez identifikace pachatele v rámci rozhodnutí o přestupku docílit.

D. Zhodnocení korupčních rizik

Navrhovaná právní úprava je vzhledem k šíři postihovaných právních vztahů přiměřená a nezpůsobuje výrazný nárůst kompetencí orgánů příslušných k projednání přestupků, ani přesun kompetencí mezi těmito orgány. Správní orgány v mezích jim stanovené působnosti jsou i v současnosti schopny plošně kontrolovat a vynucovat dodržování právních povinností, jejichž porušení tvoří znak skutkových podstat přestupků obsažených ve zvláštní části zákona o přestupcích, jakož i ve zvláštních zákonech upravujících skutkové podstaty přestupků, a to prostřednictvím ukládání správních sankcí v zákonem stanoveném rozpětí, popřípadě ukládáním ochranných opatření.

Z hlediska osoby projednávající konkrétní přestupek (tedy oprávněné úřední osoby podle § 15 odst. 2 správního řádu) je prostor pro korupční rizika v řízení o přestupku minimalizován zvláště zárukami, které skýtá úprava procesu projednávání přestupků. Každý přestupek musí být jednoznačně a spolehlivě zjištěn, přičemž každý úkon učiněný v řízení o přestupku ve vztahu k dotčeným osobám musí být řádně zaprotokolován. Kontrola a přezkoumávání jednotlivých rozhodnutí o přestupku spočívá v možnosti uplatnění opravných a dozorčích prostředků, o nichž rozhoduje nadřízený správní orgán s tím, že konkrétní oprávněná úřední osoba rozhodující o přestupku u nadřízeného orgánu, musí být odlišná od oprávněné úřední osoby rozhodující o přestupku u prvostupňového správního orgánu.

Navrhovaná právní úprava je proto v souladu s požadavkem na transparentní výkon veřejné správy, nevytváří překážky toku informací a shoduje se s dobrou a osvědčenou současnou praxí při projednávání přestupků.

E. Předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty, na podnikatelské prostředí České republiky, sociální dopady, dopad na rodiny, včetně dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny, dopady na životní prostředí a na bezpečnost nebo obranu státu

Skutkové podstaty přestupků a jiných správních deliktů jsou roztříštěny ve zhruba 250 různých zákonech, které jsou v gesci některého z ústředních správních úřadů. Předkladatel z jemu dostupných zdrojů zjistil, že v těchto zákonech se nachází cca 2 200 skutkových podstat přestupků a 5 100 skutkových podstat jiných správních deliktů, k jejichž projednání je příslušných více než 50 druhově odlišných správních orgánů vykonávajících veřejnou správu na všech jejích úsecích, a to včetně ústředních správních úřadů – navíc je nutno dodat, že velké množství přestupků a jiných správních deliktů je oprávněno projednávat několik správních orgánů na základě tzv. dělené příslušnosti. Nelze přitom vysledovat korelaci mezi počtem upravených skutkových podstat přestupků a jiných správních deliktů a počtem protiprávních jednání, která budou nakonec spáchána, ani mezi počtem skutkových podstat přestupků a jiných správních deliktů či počtem postihovaných jednání a celkovým výnosem z pokut.

Navrhovaná právní úprava nezakládá nové kompetence správních orgánů, a proto nebude mít významný dopad na státní rozpočet ani na ostatní veřejné rozpočty. Navrhovaná regulace si vyžádá pouze minimální administrativní náklady - nepředpokládá se personální navýšení odborného aparátu a tedy ani zvýšené výdaje ze státního rozpočtu nebo ostatních veřejných rozpočtů na platy zaměstnanců. Administrativní náklady budou pokryty v rámci narozpočtovaných prostředků jednotlivých dotčených kapitol státního rozpočtu.

Při využití tzv. hybridní pošty (vizte úprava správního řádu a zákona o informačních systémech veřejné správy) budou písemnosti zasílány prostřednictvím stávajících datových schránek, nicméně realizace hybridní pošty si vyžádá určité náklady na straně kontaktních míst veřejné správy, a to v souvislosti se zavedením automatizované konverze (náklady

Počet skutkových podstat je zjištěn podle právního stavu ke dni 1. dubna 2015.

na viditelný zajišťovací prvek, aplikace pro automatizovanou konverzi). Odhadované jednorázové náklady na úpravu webové služby (konverze dokumentů z moci úřední) dosahují cca 1 mil. Kč.

Tím, že dojde k terminologickému i věcnému nahrazení pojmu správní delikt pojmem přestupek, orgány územních samosprávných celků, které jsou nyní podle zvláštního zákona upravujícího skutkové podstaty přestupků a správních deliktů právnických a podnikajících fyzických osob příslušné pouze k projednání přestupků, budou po přijetí navrhované právní úpravy příslušné k projednání též stávajících správních deliktů právnických a podnikajících fyzických osob obsažených v tomtéž zákoně, pokud budou spočívat v tomtéž protiprávním jednání jako přestupky fyzických osob a nestanoví-li zákon odlišnou příslušnost. Nutno však dodat, že již v současnosti je v souvislosti s koncepcí reformy správního trestání prosazován trend, aby v jiných zákonech, kde jsou upraveny jak skutkové podstaty přestupků, tak skutkové podstaty správních deliktů právnických, popř. též podnikajících fyzických osob, které se týkají stejného nebo podobného protiprávního jednání, byla příslušnost k projednání stanovena jednotně jak pro přestupky, tak pro jiné správní delikty (přestupek je druhem správního deliktu) - to se týká nejen orgánů územních samosprávných celků, ale též jiných správních orgánů. Nahrazením pojmu správní delikt pojmem přestupek tedy v zásadě nedojde k rozšíření kompetencí orgánů územních samosprávných celků. Nepředpokládají se proto dopady na rozpočty územních samosprávných celků.

Určitá část právních povinností, jejichž porušení je třeba sankcionovat, je adresována podnikatelským subjektům. Vzhledem k terminologickému i věcnému nahrazení pojmu správní delikt pojmem přestupek, které bude provedeno přijetím zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, dojde v některých případech k rozšíření správně-trestního postihu i na podnikající fyzické osoby, a to u konkrétních skutkových podstat. Bude-li porušená právní povinnost obsažená ve skutkové podstatě přestupku takového druhu a závažnosti, že by ji mohla porušit též podnikající fyzická osoba, pak bude tato osoba označena jako pachatel konkrétního přestupku. O tom bude rozhodovat především věcný gestor daného zákona upravující skutkové podstaty přestupků na určitém úseku veřejné správy.

Předpokládá se dílčí pozitivní dopad na spotřebitele, a to v souvislosti s novým správním trestem zveřejnění rozhodnutí o přestupku upraveným v zákoně o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. Jedním z účelů tohoto správního trestu je nutnost informování veřejnosti o nekalých obchodních praktikách právnických nebo podnikajících fyzických osob. Tento správní trest lze uložit, pokud tak stanoví zákon, a to v závislosti na posouzení druhu a závažnosti protiprávního jednání věcným gestorem daného zákona.

K částem první až dvě stě padesáté

Vzhledem k celkovému rozsahu návrhu zákona bylo předkladatelem zvoleno toto souhrnné odůvodnění, které se vztahuje ke všem částem návrhu zákona, s výjimkou části obsahující účinnost zákona. Ty části návrhu zákona, které obsahují další změny nad rámec těchto obecných změn - zejména v podobě převedení skutkových podstat přestupků ze zvláštní části stávajícího zákona o přestupcích do zvláštních zákonů a odůvodněných odchylek od obecné právní úpravy odpovědnosti za přestupky a řízení o nich - jsou odůvodněny samostatně.

Návrh zákona provádí nezbytné změny v následujících zákonech:

1. Část první - Změna trestního řádu

2. Část druhá - Změna zákona o znalcích a tlumočnících

3. Část třetí - Změna zákona o České obchodní inspekci

4. Část čtvrtá - Změna zákona o státní památkové péči

5. Část pátá - Změna horního zákona

6. Část šestá - Změna zákona o hornické činnosti

7. Část sedmá - Změna zákona o geologických pracích

8. Část osmá - Změna zákona o právu shromažďovacím

9. Část devátá - Změna zákona o metrologii

10. Část desátá - Změna zákona o cenách

11. Část jedenáctá - Změna zákona o vynálezech a zlepšovacích návrzích

12. Část dvanáctá - Změna zákona o působnosti orgánů České republiky v mimosoudních rehabilitacích

13. Část třináctá - Změna zákona o České inspekci životního prostředí

14. Část čtrnáctá - Změna zákona o sdružování v politických stranách a v politických hnutích

15. Část patnáctá - Změna zákona, kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky

16. Část šestnáctá - Změna živnostenského zákona

17. Část sedmnáctá - Změna zákona o ochraně topografií polovodičových výrobků

18. Část osmnáctá - Změna zákona o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky

19. Část devatenáctá - Změna zákona o obecní policii 20. Část dvacátá - Změna zákona o účetnictví

21. Část dvacátá první - Změna zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení

22. Část dvacátá druhá - Změna zákona o životním prostředí

23. Část dvacátá třetí - Změna zákona o bankách

24. Část dvacátá čtvrtá - Změna zákona o ochraně přírody a krajiny

25. Část dvacátá pátá - Změna zákona o ochraně znaku a názvu Červeného kříže a o Československém červeném kříži

26. Část dvacátá šestá - Změna zákona o komoditních burzách

27. Část dvacátá sedmá - Změna zákona na ochranu zvířat proti týrání

28. Část dvacátá osmá - Změna zákona o některých dalších předpokladech pro výkon některých funkcí obsazovaných ustanovením nebo jmenováním příslušníků Policie České republiky a příslušníků Sboru nápravné výchovy České republiky

29. Část dvacátá devátá - Změna zákona o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách

30. Část třicátá - Změna zákona o ochraně zemědělského půdního fondu

31. Část třicátá první - Změna zákona o užitných vzorech

32. Část třicátá druhá - Změna puncovního zákona

33. Část třicátá třetí - Změna zákona o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky

34. Část třicátá čtvrtá - Změna zákona o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti

35. Část třicátá pátá - Změna zákona o pojistném na veřejné zdravotní pojištění

36. Část třicátá šestá - Změna zákona o ochraně spotřebitele

37. Část třicátá sedmá - Změna zákona o České národní bance

38. Část třicátá osmá - Změna zákona o stavebním spoření

39. Část třicátá devátá - Změna zákona o působnosti Správy státních hmotných rezerv

40. Část čtyřicátá - Změna zákona o zahraničním obchodu s vojenským materiálem

41. Část čtyřicátá první - Změna zákona o penzijním připojištění

42. Část čtyřicátá druhá - Změna zákona o prodeji a vývozu předmětů kulturní hodnoty

43. Část čtyřicátá třetí - Změna zákona o zeměměřictví

44. Část čtyřicátá čtvrtá - Změna zákona o dráhách

45. Část čtyřicátá pátá - Změna zákona o neperiodických publikacích

46. Část čtyřicátá šestá - Změna zákona o regulaci reklamy 47. Část čtyřicátá sedmá - Změna zákona o spořitelních a úvěrních družstvech

48. Část čtyřicátá osmá - Změna zákona o státní statistické službě

49. Část čtyřicátá devátá - Změna zákona o vnitrozemské plavbě

50. Část padesátá - Změna zákona o státní sociální podpoře

51. Část padesátá první - Změna lesního zákona

52. Část padesátá druhá - Změna zákona o krmivech

53. Část padesátá třetí - Změna zákona o ochraně chmele

54. Část padesátá čtvrtá - Změna zákona o pozemních komunikacích

55. Část padesátá pátá - Změna zákona o některých opatřeních souvisejících se zákazem chemických zbraní

56. Část padesátá šestá - Změna zákona o technických požadavcích na výrobky

57. Část padesátá sedmá - Změna zákona o veřejném zdravotním pojištění

58. Část padesátá osmá - Změna zákona o civilním letectví

59. Část padesátá devátá - Změna zákona o lihu

60. Část šedesátá - Změna zákona o potravinách

61. Část šedesátá první - Změna zákona o zemědělství

62. Část šedesátá druhá - Změna zákona o dohledu v oblasti kapitálového trhu

63. Část šedesátá třetí - Změna zákona o vysokých školách

64. Část šedesátá čtvrtá - Změna zákona o hnojivech

65. Část šedesátá pátá - Změna zákona o návykových látkách

66. Část šedesátá šestá - Změna zákona o některých podmínkách podnikání a o výkonu některých činností v oblasti cestovního ruchu

67. Část šedesátá sedmá - Změna veterinárního zákona

68. Část šedesátá osmá - Změna zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla

69. Část šedesátá devátá - Změna zákona o nouzových zásobách ropy

70. Část sedmdesátá - Změna zákona o ozbrojených silách České republiky

71. Část sedmdesátá první - Změna zákona o vojácích z povolání

72. Část sedmdesátá druhá - Změna zákona o zajišťování obrany České republiky

73. Část sedmdesátá třetí - Změna zákona o azylu

74. Část sedmdesátá čtvrtá - Změna zákona o pobytu cizinců

75. Část sedmdesátá pátá - Změna zákona o občanských průkazech 76. Část sedmdesátá šestá - Změna zákona o cestovních dokladech

77. Část sedmdesátá sedmá - Změna zákona o sociálně-právní ochraně dětí

78. Část sedmdesátá osmá - Změna zákona o poštovních službách

79. Část sedmdesátá devátá - Změna tiskového zákona

80. Část osmdesátá - Změna zákona o námořní plavbě

81. Část osmdesátá první - Změna zákona o ochraně osobních údajů

82. Část osmdesátá druhá - Změna autorského zákona

83. Část osmdesátá třetí - Změna zákona o ochraně sbírek muzejní povahy

84. Část osmdesátá čtvrtá - Změna obecního zřízení

85. Část osmdesátá pátá - Změna krajského zřízení

86. Část osmdesátá šestá - Změna zákona o hlavním městě Praze

87. Část osmdesátá sedmá - Změna zákona o evidenci obyvatel

88. Část osmdesátá osmá - Změna plemenářského zákona

89. Část osmdesátá devátá - Změna zákona o ověřování střelných zbraní a střeliva

90. Část devadesátá - Změna zákona o vyhledávání, průzkumu a těžbě nerostných zdrojů z mořského dna a o bezpečnosti činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři

91. Část devadesátá první - Změna zákona o ochraně průmyslových vzorů

92. Část devadesátá druhá - Změna zákona o integrovaném záchranném systému

93. Část devadesátá třetí - Změna krizového zákona

94. Část devadesátá čtvrtá - Změna zákona o hospodářských opatřeních pro krizové stavy

95. Část devadesátá pátá - Změna zákona o ekologickém zemědělství

96. Část devadesátá šestá - Změna zákona o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel a o změnách některých zákonů

97. Část devadesátá sedmá - Změna zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů

98. Část devadesátá osmá - Změna zákona o Státním zemědělském intervenčním fondu

99. Část devadesátá devátá - Změna zákona o ochraně veřejného zdraví

100. Část stá - Změna zákona o matrikách, jménu a příjmení

101. Část sto první - Změna zákona o silničním provozu

102. Část sto druhá - Změna zákona o informačních systémech veřejné správy

103. Část sto třetí - Změna zákona o hospodaření energií

104. Část sto čtvrtá - Změna zákona o ochraně práv k odrůdám 105. Část sto pátá - Změna energetického zákona

106. Část sto šestá - Změna zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích

107. Část sto sedmá - Změna zákona o navracení nezákonně vyvezených kulturních statků

108. Část sto osmá - Změna zákona o obecné bezpečnosti výrobků

109. Část sto devátá - Změna zákona o podpoře sportu

110. Část sto desátá - Změna zákona o veřejných sbírkách

111. Část sto jedenáctá - Změna exekučního řádu

112. Část sto dvanáctá - Změna zákona o ochraně hospodářské soutěže

113. Část sto třináctá - Změna lázeňského zákona

114. Část sto čtrnáctá - Změna zákona o odpadech

115. Část sto patnáctá - Změna zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání

116. Část sto šestnáctá - Změna vodního zákona

117. Část sto sedmnáctá - Změna knihovního zákona

118. Část sto osmnáctá - Změna zákona o vodovodech a kanalizacích

119. Část sto devatenáctá - Změna zákona o státních hranicích

120. Část sto dvacátá - Změna zákona o finanční kontrole

121. Část sto dvacátá první - Změna zákona o užívání státních symbolů České republiky

122. Část sto dvacátá druhá - Změna zákona o myslivosti

123. Část sto dvacátá třetí - Změna zákona o obalech

124. Část sto dvacátá čtvrtá - Změna zákona o integrované prevenci

125. Část sto dvacátá pátá - Změna zákona o zbraních

126. Část sto dvacátá šestá - Změna zákona o Státní zemědělské a potravinářské inspekci

127. Část sto dvacátá sedmá - Změna zákona o Ústředním kontrolním a zkušebním ústavu zemědělském

128. Část sto dvacátá osmá - Změna soudního řádu správního

129. Část sto dvacátá devátá - Změna zákona o vývozu některých kulturních statků z celního území Evropské unie

130. Část sto třicátá - Změna zákona o některých opatřeních souvisejících se zákazem bakteriologických (biologických) a toxinových zbraní

131. Část sto třicátá první - Změna transplantačního zákona

132. Část sto třicátá druhá - Změna zákona o úřednících územních samosprávných celků 133. Část sto třicátá třetí – Změna zákona o genetických zdrojích rostlin a mikroorganismů

134. Část sto třicátá čtvrtá - Změna zákona o obchodu s reprodukčním materiálem lesních dřevin

135. Část sto třicátá pátá - Změna zákona o zoologických zahradách

136. Část sto třicátá šestá - Změna zákona o oběhu osiva a sadby

137. Část sto třicátá sedmá - Změna zákona o Antarktidě

138. Část sto třicátá osmá - Změna zákona o spotřebních daních

139. Část sto třicátá devátá - Změna zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů

140. Část sto čtyřicátá - Změna zákona o nakládání se surovými diamanty, o podmínkách jejich dovozu, vývozu a tranzitu

141. Část sto čtyřicátá první - Změna zákona o ochranných známkách

142. Část sto čtyřicátá druhá - Změna zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích a likvidátorech pojistných událostí

143. Část sto čtyřicátá třetí - Změna zákona o nakládání s geneticky modifikovanými organismy a genetickými produkty

144. Část sto čtyřicátá čtvrtá - Změna zákona o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta

145. Část sto čtyřicátá pátá - Změna zákona o nelékařských zdravotnických povoláních

146. Část sto čtyřicátá šestá - Změna zákona o rybářství

147. Část sto čtyřicátá sedmá - Změna zákona o obchodování s ohroženými druhy

148. Část sto čtyřicátá osmá - Změna zákona o válečných hrobech a pietních místech

149. Část sto čtyřicátá devátá - Změna zákona o dluhopisech

150. Část sto padesátá - Změna zákona o úpravě některých vztahů v oblasti veřejné podpory

151. Část sto padesátá první - Změna zákona o omezení plateb v hotovosti

152. Část sto padesátá druhá - Změna zákona o podnikání na kapitálovém trhu

153. Část sto padesátá třetí - Změna zákona o vinohradnictví a vinařství

154. Část sto padesátá čtvrtá - Změna zákona o rostlinolékařské péči

155. Část sto padesátá pátá - Změna zákona o přezkoumávání hospodaření územních samosprávných celků a dobrovolných svazků obcí

156. Část sto padesátá šestá - Změna zákona o zaměstnanosti 157. Část sto padesátá sedmá - Změna zákona o některých službách informační společnosti

158. Část sto padesátá osmá - Změna zákona o archivnictví a spisové službě

159. Část sto padesátá devátá - Změna správního řádu

160. Část sto šedesátá - Změna branného zákona

161. Část sto šedesátá první - Změna zákona, jímž se provádí režim Evropských společenství pro kontrolu vývozu, přepravy, zprostředkování a tranzitu zboží dvojího užití

162. Část sto šedesátá druhá - Změna zákona o elektronických komunikacích

163. Část sto šedesátá třetí - Změna zákona o ochraně některých služeb v oblasti rozhlasového a televizního vysílání a služeb informační společnosti

164. Část sto šedesátá čtvrtá - Změna zákona o kontrole obchodu s výrobky, jejichž držení se v České republice omezuje z bezpečnostních důvodů

165. Část sto šedesátá pátá - Změna zákona o veřejných výzkumných institucích

166. Část sto šedesátá šestá - Změna zákona o finančních konglomerátech

167. Část sto šedesátá sedmá - Změna zákona o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti

168. Část sto šedesátá osmá - Změna zákona o provádění mezinárodních sankcí

169. Část sto šedesátá devátá - Změna zákona o sociálních službách

170. Část sto sedmdesátá - Změna zákona o pomoci v hmotné nouzi

171. Část sto sedmdesátá první - Změna zákona o střetu zájmů

172. Část sto sedmdesátá druhá - Změna zákona o uznávání výsledků dalšího vzdělávání

173. Část sto sedmdesátá třetí - Změna insolvenčního zákona

174. Část sto sedmdesátá čtvrtá - Změna stavebního zákona

175. Část sto sedmdesátá pátá - Změna zákona o nemocenském pojištění

176. Část sto sedmdesátá šestá - Změna zákona o výzkumu na lidských embryonálních kmenových buňkách a souvisejících činnostech a o změně některých souvisejících zákonů

177. Část sto sedmdesátá sedmá - Změna zákona o omezení provozu zastaváren a některých jiných provozoven v noční době

178. Část sto sedmdesátá osmá - Změna zákona o pohonných hmotách

179. Část sto sedmdesátá devátá - Změna zákona o insolvenčních správcích

180. Část sto osmdesátá - Změna zákona o některých opatřeních ke zprůhlednění finančních vztahů v oblasti veřejné podpory 181. Část sto osmdesátá první - Změna zákona o činnosti institucí zaměstnaneckého penzijního pojištění

182. Část sto osmdesátá druhá - Změna zákona o stabilizaci veřejných rozpočtů

183. Část sto osmdesátá třetí - Změna zákona o léčivech

184. Část sto osmdesátá čtvrtá - Změna zákona o integrovaném registru znečišťování životního prostředí

185. Část sto osmdesátá pátá - Změna zákona o vývozu a dovozu zboží, které by mohlo být použito pro výkon trestu smrti, mučení nebo jiné kruté, nelidské či ponižující zacházení nebo trestání, a o poskytování technické pomoci s tímto zbožím související

186. Část sto osmdesátá šestá - Změna zákona o nabídkách převzetí

187. Část sto osmdesátá sedmá - Změna zákona o předcházení ekologické újmě

188. Část sto osmdesátá osmá - Změna zákona o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu

189. Část sto osmdesátá devátá - Změna zákona o Policii České republiky

190. Část sto devadesátá - Změna zákona o lidských tkáních a buňkách

191. Část sto devadesátá první - Změna zákona o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů

192. Část sto devadesátá druhá - Změna zákona o auditorech

193. Část sto devadesátá třetí - Změna zákona o nakládání s těžebním odpadem

194. Část sto devadesátá čtvrtá - Změna zákona o pojišťovnictví

195. Část sto devadesátá pátá - Změna zákona o platebním styku

196. Část sto devadesátá šestá - Změna zákona o významné tržní síle při prodeji zemědělských a potravinářských produktů a jejím zneužití

197. Část sto devadesátá sedmá - Změna zákona o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání

198. Část sto devadesátá osmá - Změna zákona o veřejných službách v přepravě cestujících

199. Část sto devadesátá devátá - Změna zákona o oběhu bankovek a mincí

200. Část dvoustá - Změna zákona o zákazu kazetové munice

201. Část dvě stě první - Změna zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením

202. Část dvě stě druhá - Změna zákona o Generální inspekci bezpečnostních sborů

203. Část dvě stě třetí - Změna chemického zákona

204. Část dvě stě čtvrtá - Změna zákona o zdravotních službách 205. Část dvě stě pátá - Změna zákona o specifických zdravotních službách

206. Část dvě stě šestá - Změna zákona o zdravotnické záchranné službě

207. Část dvě stě sedmá - Změna zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim

208. Část dvě stě osmá – Změna zákona o důchodovém spoření

209. Část dvě stě devátá - Změna zákona o doplňkovém penzijním spoření

210. Část dvě stě desátá - Změna zákona o Celní správě České republiky

211. Část dvě stě jedenáctá - Změna zákona o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu, a o fluorovaných skleníkových plynech

212. Část dvě stě dvanáctá - Změna zákona o ukládání oxidu uhličitého do přírodních horninových struktur

213. Část dvě stě třináctá - Změna zákona o podporovaných zdrojích energie

214. Část dvě stě čtrnáctá - Změna zákona o ochraně ovzduší

215. Část dvě stě patnáctá - Změna zákona o mediaci

216. Část dvě stě šestnáctá - Změna kontrolního řádu

217. Část dvě stě sedmnáctá - Změna zákona o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů

218. Část dvě stě osmnáctá - Změna zákona o audiovizi

219. Část dvě stě devatenáctá - Změna zákona, kterým se mění zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech

220. Část dvě stě dvacátá - Změna zákona o označování a sledovatelnosti výbušnin pro civilní použití

221. Část dvě stě dvacátá první - Změna zákona o uvádění dřeva a dřevařských výrobků na trh

222. Část dvě stě dvacátá druhá - Změna zákona o nakládání s bezpečnostním materiálem

223. Část dvě stě dvacátá třetí - Změna zákona o investičních společnostech a investičních fondech

224. Část dvě stě dvacátá čtvrtá - Změna katastrálního zákona

225. Část dvě stě dvacátá pátá - Změna zákona o prekursorech drog

226. Část dvě stě dvacátá šestá - Změna zákona o směnárenské činnosti

227. Část dvě stě dvacátá sedmá - Změna zákona o Vojenské policii

228. Část dvě stě dvacátá osmá - Změna zákona o povinném značení lihu

229. Část dvě stě dvacátá devátá - Změna zákona o kybernetické bezpečnosti 230. Část dvě stě třicátá - Změna zákona o poskytování služby péče o dítě v dětské skupině

231. Část dvě stě třicátá první - Změna zákona o prekurzorech výbušnin

232. Část dvě stě třicátá druhá - Změna zákona o zdravotnických prostředcích

233. Část dvě stě třicátá třetí - Změna zákona o působnosti orgánů Celní správy České republiky v souvislosti s vymáháním práv duševního vlastnictví

234. Část dvě stě třicátá čtvrtá - Změna zákona o prevenci závažných havárií

235. Část dvě stě třicátá pátá - Změna zákona o Hasičském záchranném sboru České republiky

236. Část dvě stě třicátá šestá - Změna zákona o ozdravných postupech a řešení krize na finančním trhu

237. Část dvě stě třicátá sedmá - Změna zákona o ukončení důchodového spoření

238. Část dvě stě třicátá osmá - Změna zákona o posuzování shody stanovených výrobků při jejich dodávání na trh

239. Část dvě stě třicátá devátá - Změna zákona o evidenci tržeb

240. Část dvě stě čtyřicátá - Změna zákona o zadávání veřejných zakázek

241. Část dvě stě čtyřicátá první - Změna zákona o hazardních hrách

242. Část dvě stě čtyřicátá druhá - Změna zákona o ochraně státních hranic

243. Část dvě stě čtyřicátá třetí - Změna zákona o prodejní době v maloobchodě a velkoobchodě

244. Část dvě stě čtyřicátá čtvrtá - Změna celního zákona

245. Část dvě stě čtyřicátá pátá - Změna zákona o spotřebitelském úvěru

246. Část dvě stě čtyřicátá šestá - Změna atomového zákona

247. Část dvě stě čtyřicátá sedmá - Změna zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce

248. Část dvě stě čtyřicátá osmá - Změna zákona o centrální evidenci účtů

249. Část dvě stě čtyřicátá devátá - Změna zákona o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek

250. Část dvě stě padesátá - Změna zákona o biocidech

251. Část dvě stě padesátá první - účinnost

Provádí se terminologické nahrazení pojmu správní delikt pojmem přestupek, pojmu sankce pojmem správní trest a nahrazení pojmu blokové řízení pojmem příkaz na místě. Zastaralé části zákonů upravujících ukládání pokut za porušení právních povinností se nahrazují úpravou správních trestů za přestupky tak, aby došlo k naplnění formálního znaku přestupku (přestupkem je pouze společensky škodlivý protiprávní čin, který je v zákoně za přestupek výslovně označen a který vykazuje znaky stanovené zákonem, nejde-li o trestný čin). V těchto zákonech se současně upravuje systematika v souladu s obvyklou legislativní praxí v oblasti správního trestání. V souvislosti s terminologickým nahrazením pojmu správní delikt pojmem přestupek došlo v zákonech, kde to bylo možné, k sloučení skutkových podstat přestupků fyzických osob se shodnými skutkovými podstatami právnických a podnikajících fyzických osob.

Ohledně terminologického a věcného nahrazení pojmu správní delikt pojmem přestupek je vhodné zmínit problematiku správních disciplinárních deliktů. Správní disciplinární delikty, stejně jako správní pořádkové deliktya delikty proti platební disciplíně

K tomu srov. str. 13 a 14 věcného záměru zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (zákon o přestupcích) schváleného usnesením vlády ze dne 3. dubna 2013 č. 229: Správní disciplinární delikt je deliktem fyzické osoby, která je ve zvláštních právních vztazích k určité instituci, a z určitého služebního, zaměstnaneckého, resp. členského vztahu vůči této instituci jí vyplývají zvláštní práva a povinnosti. Může se jednat o instituci státní (úřednický aparát státu, ozbrojené síly, policie atd.), profesní komory nebo jiné instituce (např. instituce, ve kterých se vykonává trest odnětí svobody, vazba, ústavní nebo ochranná výchova, zabezpečovací detence, veřejné vysoké školy). Z toho vyplývá, že subjekt disciplinárního deliktu je speciální, nemůže jím být kdokoli, ale pouze osoba příslušející k dané instituci.

Objektem disciplinárního deliktu (tedy právem chráněným zájmem, na který pachatel svým jednáním útočí) je disciplína – právem stanovený, závazný řád, kázeň, pořádek uvnitř instituce. Vedle vnitřního pořádku může být objektem deliktu též profesní etika, odbornost výkonu povolání, důstojnost a důvěryhodnost instituce vůči veřejnosti. Protiprávní jednání, které je disciplinárním deliktem, může zároveň naplnit skutkovou podstatu trestného činu nebo přestupku anebo jiného správního deliktu. Trest je pak možné uložit jak za disciplinární delikt, tak za jiný (soudně nebo správně) trestný delikt. Neuplatní se zde zásada ne bis in idem (tj. zásada zákazu dvojího stíhání za tentýž skutek), protože nejde o totéž, delikty se odlišují právě svými objekty. Subjektivní stránku disciplinárního deliktu tvoří zavinění, přičemž postačuje zavinění z nedbalosti.

Disciplinární odpovědnost je odpovědnost veřejnoprávní, a proto správním disciplinárním deliktem není jednání spočívající v porušení specifických pracovněprávních povinností zaměstnanců, kteří se podílejí na výkonu působnosti v oblasti veřejné správy (k tomu srov. zákon č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků a o změně některých zákonů, nebo zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce), kárné provinění soudce, kárné provinění státního zástupce, kárná provinění funkcionářů a členů Nejvyššího kontrolního úřadu, disciplinární delikt poslance a senátora Parlamentu České republiky, a dále disciplinární delikty členů politických stran, členů občanských sdružení nebo členů družstev.

Sankcemi ukládanými za disciplinární delikt mohou být sankce morálního charakteru (např. napomenutí, písemná důtka), sankce peněžité (snížení platu, pokuta), sankce spočívající ve snížení hodnosti na určitou dobu, odvolání ze služebního místa představeného a též sankce znamenající zánik služebního nebo členského poměru (např. propuštění ze služebního poměru, vyškrtnutí ze seznamu profesní komory). Řízení o disciplinárních deliktech je upraveno zákony, které zakládají disciplinární odpovědnost.

K tomu srov. str. 14 a 15 věcného záměru zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (zákon o přestupcích) schváleného usnesením vlády ze dne 3. dubna 2013 č. 229: Takzvané správní pořádkové delikty odlišuje od ostatních druhů správních deliktů jejich procesněprávní povaha – jde totiž o porušení procesní povinnosti stanovené k zajištění průběhu a účelu správního řízení nebo jiného zákonem upraveného správního procesu (např. nedostavení se k jednání, neposkytnutí potřebné součinnosti, nevydání věci důležité pro řízení apod.). Sankcí ukládanou za tento delikt je vždy pořádková pokuta. Zvláštností pořádkových deliktů je jejich účel

– je jím prosazení porušené nebo nesplněné procesní povinnosti a zajištění provedení určitého procesu. Proto se uplatňuje princip oportunity stíhání pořádkových deliktů (správní orgán uváží, zda je postih v konkrétním případě vhodný a účelný) a neplatí zásada ne bis in idem (stejný skutek lze postihnout i opakovaně). Stanoví-li tak zákon, lze uloženou sankci prominout nebo snížit. Právní úprava je obsažena především ve správním řádu… (platební delikty)se nepovažují za správní delikty v „pravém slova smyslu“, znakem jejichž skutkových podstat má být primárně porušení konkrétních hmotněprávních povinností obsažených ve zvláštních zákonech. Jedná se tudíž o „hraniční“ (nepravé) kategorie správních deliktů. Proto se na ně terminologické, ani věcné nahrazení pojmu správní delikt pojmem přestupek nevztahuje. To souvisí též s ustanovením § 112 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, podle kterého se na dosavadní jiné správní delikty, vyjma disciplinárních deliktů, ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona hledí jako na přestupky. I z tohoto ustanovení plyne, že nová právní úprava odpovědnosti za přestupky a řízení o nich se disciplinárních deliktů (potažmo i pořádkových a platebních deliktů) nedotkne, resp. jejich hmotněprávní a procesněprávní úprava bude ponechána i nadále v režimu zvláštních zákonů, s podpůrným využitím správního řádu. V případě disciplinárních deliktů se jedná zejména o kázeňské přestupky podle zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 293/1993 Sb., o výkonu vazby, ve znění pozdějších předpisů, popřípadě kárná provinění nebo kárné delikty podle zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 93/2009 Sb., o auditorech, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 358/1992 Sb., notářský řád, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 202/2012 Sb., zákona o mediaci, ve znění pozdějších předpisů. V případě pořádkových deliktů jde zejména o pořádkovou pokutu podle správního řádu a daňového řádu. V případě platebních deliktů jde zejména o delikty podle daňového řádu.

V sankčních ustanoveních dochází ke změně dikce „se uloží pokuta“ v případě dosavadních správních deliktů právnických a podnikajících fyzických osob. Dosavadní

K tomu srov. str. 15 až 17 věcného záměru zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (zákon o přestupcích) schváleného usnesením vlády ze dne 3. dubna 2013 č. 229: Je nutno rozlišovat platební delikt na úseku placení daní (proti platební disciplíně), tedy platební delikt v užším smyslu, a platební delikt v širším smyslu jako delikt při správě daní obecně. Platební delikt v užším smyslu je chápán jako porušení platební povinnosti vyplývající z daňových předpisů (daní je ve smyslu § 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), potřeba rozumět i clo, poplatek a jiné obdobné peněžité plnění). Sankcí za platební delikt v užším slova smyslu je penále, úrok z prodlení, poplatek z prodlení, zvýšení místního poplatku apod. Platební delikt v širším smyslu obnáší porušení jiné povinnosti stanovené daňovými předpisy, než je povinnost platební. Půjde zejména o nepodání daňového tvrzení, nesplnění oznamovací, ohlašovací či registrační povinnosti atd. Následky porušení povinností na úseku správy daní jsou převážně koncentrovány v části čtvrté daňového řádu, přičemž zahrnují sankce za platební delikty v užším i širším smyslu. Kromě výše zmíněných je rovněž nezbytné vzít v potaz existenci dalších možných institutů, které se přímo dotýkají povinností na úseku správy daní a jsou upraveny jinými zákony…. Mezi platební delikty lze řadit i delikty proti platební disciplíně mimo správu daní. Jedná se o delikty za porušení povinností na úseku veřejných pojistných, tj. pojistného na sociální zabezpečení a pojistného na všeobecné zdravotní pojištění….

K tomu srov. str. 17 věcného záměru zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (zákon o přestupcích) schváleného usnesením vlády ze dne 3. dubna 2013 č. 229.

konstrukce je odůvodněna tím, že má vyjadřovat procesní zásadu oficiality vyjádřenou v § 67 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, pro fyzické osoby, zatímco správní delikty právnických a podnikajících fyzických osob postrádají obecnou právní úpravu. Právní řád tedy prozatím (tj. do nabytí účinnosti zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich dne 1. července 2017) neobsahuje speciální ustanovení o povinnosti správního orgánu zahájit z úřední povinnosti řízení o správním deliktu právnické a podnikající fyzické osoby. Tato zásada je proto na základě koncepce reformy správního trestání standardně vyjadřována alespoň ve skutkové podstatě správního deliktu, a to tak, že sankce za správní delikt se stanoví s použitím slov „uloží se pokuta“. Výkladem slov „uloží se pokuta“ použitých v normativním textu sankčního ustanovení lze dospět k závěru, že správní delikt právnické osoby musí být projednán z úřední povinnosti. Vzhledem k tomu, že nová právní úprava se bude vztahovat jak na dosavadní přestupky fyzických osob, tak na dosavadní jiné správní delikty, přičemž zásada oficiality bude plynout z obecné úpravy (k tomu srov. § 78 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich), bude se v sankčních ustanoveních používat jednotná dikce „lze uložit pokutu“, popřípadě „může uložit pokutu“. To je rovněž v souladu se skutečností, že nová právní úprava upravuje instituty jako upuštění od uložení správního trestu (§ 43 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich), popřípadě podmíněné upuštění od uložení správního trestu (§ 42 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich). Z těchto institutů plyne, že správní orgán s přihlédnutím k zákonným kritériím nemusí obviněnému z přestupku, který byl uznán vinným, správní trest vždy uložit, resp. uložení správního trestu je v diskreci správního orgánu – k tomu srov. dikci „lze/může uložit“, která evokuje fakultativnost uložení správního trestu, oproti dikci „se uloží“, která naopak evokuje obligatornost uložení správního trestu. V některých zákonech (např. zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů), se ponechává dikce „se uloží“, která je věcně odůvodněna povahou přestupků, resp. jejich závažností, kdy je z hlediska ochrany veřejného zájmu (v případě zákona o silničním provozu zájmu na ochraně bezpečnosti a plynulosti silničního provozu) žádoucí, aby byl správní trest uložen vždy.

Dále dochází k nahrazení pojmu „sankce“ pojmem „správní trest“ (srov. § 35 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich).

Ze společných ustanovení ke správním deliktům se odstraňují duplicitní ustanovení s obecnou právní úpravou odpovědnosti za přestupek, kterými jsou ustanovení o zproštění odpovědnosti právnické osoby prokázáním zákonem stanoveného liberačního důvodu (srov. § 21 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich), ustanovení o kritériích pro určení druhu a výměry sankce (srov. § 37 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich), ustanovení o odpovědnosti a postihu podnikající fyzické osoby (srov. § 23 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich), ustanovení o lhůtě pro splatnost pokuty, která činí 30 dní ode dne nabytí právní moci rozhodnutí, kterým byla pokuta uložena (srov. § 46 odst. 2 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich).

K tomu srov. str. 4 a 5 instruktážního materiálu Ministerstva vnitra s názvem „Zásady právní úpravy přestupků a jiných správních deliktů v zákonech upravujících výkon veřejné správy.“.

Dále se odstraňují nežádoucí odchylky od obecné právní úpravy promlčecích dob a jejího stavení a přerušení, které spočívají v úpravě různě dlouhých prekluzivních dob, které jsou většinou vázány na zahájení řízení o správním deliktu (jde o kombinaci objektivní a subjektivní lhůty). Cílem obecné úpravy promlčecích dob je do určité míry sjednotit roztříštěnou právní úpravu doby, jejímž uplynutím zaniká odpovědnost za přestupek a jiný správní delikt. Ve zvláštních zákonech je upraven zánik odpovědnosti za dosavadní správní delikty uplynutím času často rozdílně – většinou jde o kombinaci subjektivní tříleté, dvouleté, příp. jednoleté lhůty a objektivní dvouleté, tříleté, příp. pětileté lhůty (někdy i desetileté) pro zahájení řízení o správním deliktu. Dnes používaná konstrukce lhůt pro zánik odpovědnosti za správní delikt ve zvláštních zákonech však způsobuje v aplikační praxi určité obtíže, a to zejména při určování počátku běhu subjektivní lhůty pro zahájení řízení o správním deliktu, což potvrzuje též poměrně rozsáhlá judikatura. Lhůty obsažené ve zvláštních zákonech se podle § 112 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona nepoužijí - odpovědnost za přestupek a dosavadní jiný správní delikt však nezanikne dříve, než by uplynula některá z těchto lhůt, pokud k jednání zakládajícímu odpovědnost došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Je žádoucí, aby obecný institut, jakým je promlčecí doba přestupku, byl založen na jednotných principech pro celou oblast veřejné správy.

V některých částech návrhu zákona je navrhována úprava speciální, delší promlčecí doby vůči obecné úpravě v § 30 zákona č. 250/2016 Sb. Tato odchylka oproti obecné úpravě je akceptovatelná, je-li to odůvodněno závažností přestupku. V takových případech je ovšem vždy třeba se vypořádat s úpravou § 32 odst. 3 zákona č. 250/2016 Sb., který stanoví pro případ přerušení promlčecí doby mezní dobu pro zánik odpovědnosti. Tato doba se proto ve zvláštním zákoně adekvátně prodlužuje, analogicky k tomuto ustanovení tak, že bude o dva roky delší než promlčecí doba:

- v případě 3 leté promlčecí doby, bude mezní doba pro zánik odpovědnosti činit 5 let, což odpovídá obecné právní úpravě zakotvené v § 32 odst. 3 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich,

- v případě promlčecí doby 4 leté, 5 leté nebo 6 leté bude mezní doba pro zánik odpovědnosti vždy o 3 roky delší, tedy 7 letá, 8 letá nebo 9 letá, a

- v případě promlčecí doby 10 leté bude mezní doba pro zánik odpovědnosti činit 14 let.

Dále se odstraňují ustanovení o podmínkách uložení propadnutí a zabrání věci, které plynou z obecné právní úpravy, jakož i ustanovení o tom, že vlastníkem propadlé nebo zabrané věci je stát (§ 48 a § 53). Pokud jde o správní trest zákazu činnosti, jako duplicitní se zrušují ustanovení o tom, že do doby zákazu činnosti se započítává doba, po kterou pachatel již nesměl činnost vykonávat na základě úředního opatření učiněného v souvislosti s projednávaným přestupkem (srov. § 47 odst. 3 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich).

Z obecné právní úpravy o rozpočtovém určení příjmů z pokut [§ 6 odst. 1 písm. q) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů, a § 7 odst. 1 písm. d) a § 8 odst. 1 písm.

d) zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů] platí, že pokud zvláštní zákon nestanoví jinak, tvoří pokuty příjem státního rozpočtu (např. zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, zákon č. 240/2013 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech), nebo rozpočtu obce anebo kraje. Proto není nutno tuto skutečnost ve zvláštních zákonech výslovně uvádět. Z toho plyne, že v zákonech, které upravují skutkové podstaty přestupků, je třeba rozpočtové určení příjmů z pokut upravit zejména v případech, kdy příjem z pokut má plynout do jiného než státního rozpočtu.

Nadbytečná jsou rovněž ustanovení, že pokuty vybírá a vymáhá celní úřad, neboť podle § 106 správního řádu a § 8 zákona č. 17/2012 Sb., o Celní správě České republiky, platí, že obecným správcem daně podle správního řádu, který vykonává správu placení peněžitých plnění v rámci dělené správy, která jsou příjmem státního rozpočtu, je celní úřad. Z tohoto důvodu tak není zapotřebí stanovovat příslušnost pro výběr a vymáhání pokut, které jsou příjmem státního rozpočtu.

Ze společných ustanovení dále zůstává zachováno ustanovení o věcně příslušném správním orgánu (nestanoví-li zvláštní zákon jinak, bude k projednání přestupku příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností – vizte § 60 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, z důvodu nadbytečnosti se z ustanovení o věcné příslušnosti vypouští ustanovení, že jde o příslušnost v prvním stupni), a případně ustanovení o zpřísněném postihu recidivy, která je výslovným znakem skutkové podstaty přestupku. Pokud zákon stanoví zpřísněný postih (například v podobě vyšší sazby pokuty) v případě, že dojde k opakovanému spáchání přestupku, nebude možno takovou recidivu pokládat za obecnou přitěžující okolnost, k níž by jinak bylo možné přihlédnout při určování druhu a výměry správního trestu podle obecné právní úpravy odpovědnosti za přestupek. Opačný postup by byl v rozporu se zákazem dvojího přičítání téže okolnosti k tíži pachatele.

V souvislosti s přesunem některých skutkových podstat ze zákona o přestupcích

do zvláštních zákonů dochází v některých případech ke zvýšení horních hranic sazeb pokut.

K výši pokut za přestupky a k jejich ukládání lze obecně konstatovat, že ukládání pokut za přestupky má být efektivní nikoli svou přísností, ale svou neodvratitelností, přičemž hlavní význam má prevence, tedy předcházení porušování právních povinností. Výše pokuty by dále měla odrážet stupeň závažnosti a společenské škodlivosti protiprávního jednání. Pokuta jako sankce za porušení povinnosti obsažené v zákoně upravujícím výkon veřejné správy zároveň plní preventivně-represivní funkci, tedy potrestat pachatele přestupku a odradit jej v budoucnu od dalšího porušování právních povinností. Výše pokuty za přestupek je v zákonech nejčastěji určena sazbou sankce, zpravidla pevnou horní hranicí, a to buď pouze horní hranicí sazby, nebo kombinací spodní a horní hranice sazby pokuty. Stanovení konkrétní výše pokuty je pak výsledkem správního uvážení, při němž správní orgán posuzuje všechny okolnosti spáchaného deliktu, možnosti nápravy u odpovědné osoby, zajištění ochrany společenských zájmů.

Stanovení zákonného rozpětí pokut je záležitostí věcného gestora daného zákona. Je proto plně v rukou zákonodárce zhodnotit v rámci jeho věcné působnosti, jakým způsobem nastaví výši pokuty v zákoně. Zvolí-li pouze horní hranici sazby pokuty, popřípadě kombinaci horní a spodní hranice sazby pokuty, je nezbytné, aby jak horní, tak spodní hranice, odrážely stupeň závažnosti a společenské škodlivosti protiprávního jednání a do určité míry zohledňovaly majetkové a osobní poměry delikventa, tedy byly přiměřeně přísné a efektivní a plnily tak preventivně-represivní funkci správního trestání (k tomu srov. nález sp. zn. Pl ÚS 14/09 ze dne 25. října 2011, nález Ústavního soudu č. 405/2002 Sb. ze dne 13. srpna 2002). Na otázku možného zpřísnění, nebo naopak snížení zákonem stanovené sazby pokuty je proto nutno vždy pohlížet individuálně podle konkrétní právní úpravy, přičemž je nutno posoudit, zda je v konkrétním případě dodržena přiměřenost (proporcionalita) mezi typovou závažností protiprávního jednání, které je přestupkem, a výší horní (popřípadě též dolní) hranice sazby pokuty. U převáděných přestupků je tedy nutno výši pokut přizpůsobit konkrétní právní úpravě, tedy relaci pokut ukládaných podle zákona, do kterého se přestupky převádějí.

V neposlední řadě je nutno uvést, že zvýšení sazeb pokut mimo jiné zohledňuje současnou ekonomickou a společenskou situaci (životní úroveň obyvatelstva), která je odlišná od socioekonomické situace v 90. letech minulého století, kdy byl přijat stávající zákon o přestupcích. Jinými slovy lze říci, že dané zvýšení do určité míry zohledňuje též nárůst příjmů obyvatel České republiky. Dále je nutno připomenout, že se jedná o zvýšení zákonného rozpětí pokut. Je nutno mít proto na zřeteli, že správní orgány jsou při určování výměry pokuty v každém případě povinny v rámci své diskreční pravomoci posoudit společenskou škodlivost konkrétního protiprávního jednání a přihlédnout též k osobním a majetkovým poměrům pachatele (kritéria pro určování výměry pokuty).

K části první - změna trestního řádu

Části první se dotýkají sněmovní tisky č. 650, 658, 719 (senátní tisk č. 313, schválen Senátem dne 24. 8. 2016), 753, 764 (senátní tisk č. 307, schválen Senátem dne 24. 8. 2016), 790, 801, 869 a 886.

Podle § 100 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich je možné zrušit pravomocné rozhodnutí o přestupku, vyjdou-li najevo skutečnosti, které odůvodňují posouzení skutku, o kterém již bylo pravomocně rozhodnuto jako o přestupku, jako trestného činu, a to v přezkumném řízení. Zákon o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich tak upravuje postup pro řešení situace, kdy rozhodnutí o přestupku brání vedení trestního stíhání o totožném skutku, a umožňuje tak odstranit překážku postupu v trestním řízení. Byť by i s ohledem na mezinárodní závazky k dvojímu rozhodování v jedné věci nemělo docházet, uvedené ustanovení zákona o přestupcích by mělo umožnit zhojit (co možná nejrychleji) případný vadný stav, který v praxi nelze nikdy zcela vyloučit. Zákon o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich upravuje speciální lhůty pro zahájení přezkumného řízení. První je subjektivní lhůta pro zahájení přezkumného řízení, která je vázána na zjištění existence podmínky pro jeho zahájení. Správní orgán se zpravidla dozví o důvodu pro zahájení

Průměrná hrubá měsíční mzda za 2. čtvrtletí roku 2016 činila 27 297 Kč (datum zveřejnění: 5. 9. 2016) - vizte https://www.czso.cz/csu/czso/prace_a_mzdy_prace. Ve srovnání s tím činila průměrná mzda na počátku 90. let minulého století přibližně 6 000 Kč – vizte https://www.czso.cz/documents/10180/20541931/3201814_0503.pdf/81ade2da-31b0-495c- 8d28-4fcc7049e900?version=1.0.

přezkumného řízení z podnětu účastníka řízení nebo z oznámení orgánu činného v trestním řízení. Tato lhůta tedy počíná běžet od podání podnětu nebo od dodání oznámení orgánu činného v trestním řízení.

Dále se upravuje objektivní lhůta v případě, že přezkumné řízení nebude předcházet trestnímu stíhání. V takovém případě se s ohledem na právní jistotu účastníků řízení stanoví, že přezkumné řízení nelze zahájit po uplynutí tří let (délka je navázána na nejkratší dobu promlčení trestného činu) od zahájení trestního stíhání nebo od právní moci rozhodnutí vydaného v trestním řízení. Současně se s ohledem na právní jistotu účastníků řízení stanoví obecná objektivní lhůta tří let od právní moci rozhodnutí o přestupku, která platí pro všechny důvody pro zahájení tohoto přezkumného řízení.

V případě, že dřívější řízení pro týž skutek proti téže osobě skončilo pravomocným rozhodnutím o přestupku a pokud dosud neuplynula lhůta pro zahájení přezkumného řízení, příslušný orgán činný v trestním řízení dočasně odloží zahájení trestního stíhání, event., pokud již bylo stíhání zahájeno, stíhání přeruší. Po právní moci takovéhoto rozhodnutí vyrozumí příslušný správní orgán a dá mu podnět ke zrušení rozhodnutí o přestupku v přezkumném řízení.

Tento postup by však neměl být automatický, ale měl by být spíše výjimečného charakteru (vizte i čl. 4 Dodatkového protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, podle kterého nikdo nemůže být stíhán nebo potrestán v trestním řízení podléhajícím pravomoci téhož státu za trestný čin, za který již byl osvobozen nebo odsouzen konečným rozsudkem podle zákona a trestního řádu tohoto státu - obnova řízení podle zákona a trestního řádu příslušného státu je přitom připuštěna pouze v případě, jestliže nové nebo nově zjištěné skutečnosti nebo podstatná vada v předešlém řízení mohly ovlivnit rozhodnutí ve věci). Orgán činný v trestním řízení – i s ohledem na zásadu hospodárnosti řízení – by přitom měl zvážit, zda předchozí rozhodnutí o přestupku nelze považovat za postačující, a zda tedy není na místě postupovat podle § 172 odst. 2 písm. b) trestního řádu a řízení z tohoto důvodu nezastavit. Rovněž tak i správní orgán není vázán návrhem orgánu činného v trestním řízení, nýbrž podmínky pro případné zrušení pravomocného správního rozhodnutí i přiměřenost tohoto postupu si posuzuje sám.

Pokud však lhůta pro zahájení přezkumného řízení již uplynula, nelze předchozí rozhodnutí správního orgánu, které představuje pro trestní řízení překážku rei iudicatae, odstranit a trestní řízení z tohoto důvodu nelze vést.

K části třetí - změna zákona o České obchodní inspekci

Části třetí se dotýkají sněmovní tisky č. 745 a 828.

K části čtvrté - změna zákona o státní památkové péči

Části čtvrté se týká sněmovní tisk č. 666.

K části páté - změna horního zákona

Převádí se skutkové podstaty na úseku ochrany a využití nerostného bohatství upravené v § 39 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích. Horní hranice sazby pokuty zůstává ve vztahu k dosavadní právní úpravě zachována, a to ve výši 15 000 Kč. Věcně příslušným k projednání přestupků se stanoví obvodní báňský úřad, resp. Český báňský úřad v případě, že porušení povinnosti zjistí při dozorové činnosti. Rovněž se navrhuje stanovit, že správní orgán projednávající přestupek je současně příslušný k vybírání a vymáhání pokut. Tento postup odpovídá právní úpravě vztahující se k přestupkům projednávaných báňskými úřady obsaženými v jiných zvláštních zákonech.

Navrhuje se vypustit stanovení horní hranice pokut ukládaných v blokovém řízení. Daná pokuta se budou řídit obecnou úpravou obsaženou v zákoně o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich vztahující se k ukládání pokuty příkazem na místě, který institut blokové řízení nahradí (§ 91 odst. 1).

K části šesté - změna zákona o hornické činnosti

Části šesté se dotýká sněmovní tisk č. 653.

Navrhuje se vypustit stanovení horní hranice pokut ukládaných v blokovém řízení. Daná pokuta se bude řídit obecnou úpravou obsaženou v zákoně o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (§ 91 odst. 1).

K části sedmé - změna zákona o geologických pracích

Převádí se skutkové podstaty na úseku geologie upravené v § 38 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích. Navrhuje se současně zvýšit horní hranici pokut ukládaných za tyto přestupky, a to z 1 000 Kč na 10 000 Kč v případě skutkové podstaty ohrožení nebo neoprávněného ztížení provádění geologických prací a z 3 000 Kč na 30 000 Kč v případě skutkové podstaty zničení, poškození nebo znehodnocení geologického výzkumného díla, vzorku nebo jiné vhodné dokumentace. Zvýšení horních sazeb pokut reflektuje současné společenské a hospodářské podmínky a odpovídá výši pokut za srovnatelné přestupky upravené v tomto zákoně. Dále se stanoví orgány, které jsou příslušné k uložení napomenutí nebo pokuty příkazem na místě. Pokuty jsou příjmem Státního fondu životního prostředí.

K části desáté - změna zákona o cenách

Části desáté se dotýká sněmovní tisk č. 745.

K částem jedenácté, sedmnácté, třicáté první, devadesáté první a sto čtyřicáté první - změna zákona o vynálezech a zlepšovacích návrzích, změna zákona o ochraně topografií polovodičových výrobků, změna zákona o užitných vzorech, změna zákona o ochraně průmyslových vzorů a změna zákona o ochranných známkách

Do těchto zákonů se převádí skutková podstata přestupku na úseku porušování průmyslových práv podle § 33 odst. 1 písm. a) zákona č. 200/1990 Sb. (fyzická osoba neoprávněně vykonává práva, která jsou zákony na ochranu průmyslového vlastnictví vyhrazena majitelům těchto práv). Za tento přestupek může nově odpovídat též právnická a podnikající fyzická osoba, neboť to jeho povaha umožňuje. Všem odpovědným subjektům vzhledem k ústavní zásadě rovnosti před zákonem hrozí stejná výše pokuty. Je přitom dodržena přiměřenost mezi typovou závažností protiprávního jednání, které je přestupkem, a výší horní hranice sazby pokuty. Zvýšení sazby pokuty mimo jiné zohledňuje současnou ekonomickou a společenskou situaci, která je odlišná od socioekonomické situace v 90. letech minulého století, kdy byl přijat stávající zákon o přestupcích. Dále je nutno připomenout, že se jedná o zvýšení zákonného rozpětí pokut. Je nutno mít proto na zřeteli, že správní orgány jsou při určování výměry pokuty v každém případě povinny v rámci své diskreční pravomoci posoudit společenskou škodlivost konkrétního protiprávního jednání.

Za přestupky lze uložit též zákaz činnosti a v případě právnických a podnikajících fyzických osob rovněž zveřejnění rozhodnutí o přestupku (uložení tohoto správního trestu bude na úvaze správního orgánu, který musí zvážit otázku spravedlivé rovnováhy mezi právem duševního vlastnictví a právními předpisy o ochraně soukromí - Evropský právní rámec pro ochranu osobních údajů na jedné straně a pro dodržování práv duševního vlastnictví na straně druhé je neutrální, jelikož neobsahuje žádné pravidlo, z něhož by bylo zřejmé, že právo na soukromí by obecně mělo být nadřazené právu na vlastnictví, nebo naopak). K uložení zveřejnění rozhodnutí o přestupku by tak mělo docházet zejména v případě, kdy by v důsledku porušování práva duševního vlastnictví utrpěla pověst jeho oprávněného uživatele. V souladu se stávající právní úpravou se ponechává věcná příslušnost k projednání těchto přestupků na obecním úřadu obce s rozšířenou působností, a to s ohledem na nezbytnost určité specializace v oboru průmyslové vlastnictví.

K části čtrnácté - změna zákona o sdružování v politických stranách a politických hnutích

Části čtrnácté se dotýkají sněmovní tisky č. 569 (senátní tisk č. 309) a 876.

K částem patnácté a dvacáté osmé - změna zákona, kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky, a změna zákona o některých dalších předpokladech pro výkon některých funkcí obsazovaných ustanovením nebo jmenováním příslušníků Policie České republiky a příslušníků Sboru nápravné výchovy České republiky

Části patnácté se dotýká sněmovní tisk č. 413.

Skutkové podstaty přestupků proti předpisům, kterými se stanoví některé předpoklady pro výkon některých funkcí, podle § 21a zákona č. 200/1990 Sb. se převádějí do zákona č. 451/1991 Sb., o předpokladech pro výkon funkcí ve státních orgánech ČSFR, a zákona č. 279/1992 Sb., o některých dalších předpokladech pro výkon funkcí příslušníků Policie ČR.

K části šestnácté - změna živnostenského zákona

Části šestnácté se dotýkají sněmovní tisky č. 750 (senátní tisk č. 314), 785, 828 a 869.

Zrušuje se ustanovení o společném řízení a ukládání pokuty v tomto typu řízení, které je duplicitní ve vztahu k § 41 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. Rovněž se zrušují ustanovení o blokovém řízení, která upravují výši pokuty, kterou lze v tomto typu řízení uložit, a dále zmocnění pro správní orgány vést blokové řízení i vůči právnickým a podnikajícím fyzickým osobám. Tato ustanovení jsou duplicitní k úpravě v zákoně o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (srov. § 91).

K části osmnácté - změna zákona o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky

Části osmnácté se dotýkají sněmovní tisky č. 764 (senátní tisk č. 307) a 413.

Provádí se legislativně technická úprava v § 23b odst. 1 písm. c) – změna odkazu na porušenou povinnost, která je znakem skutkové podstaty přestupku.

K části devatenácté - změna zákona o obecní policii

Části devatenácté se dotýkají sněmovní tisky č. 681 a 828.

Vylučuje se možnost projednat přestupek podle § 27a odst. 2 a 3 příkazem na místě, neboť uvedeného přestupku se může dopustit strážník obecní policie. Proto není vhodné, aby byl tento přestupek projednáván jiným strážníkem obecní policie.

K části dvacáté - změna zákona o účetnictví

Části dvacáté se dotýká sněmovní tisk č. 812.

K částem dvacáté první a třicáté čtvrté - změna zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení a změna zákona o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti

Části dvacáté první se dotýkají sněmovní tisky č. 413, 764 (senátní tisk č. 307), 790, 821 a 851.

Části třicáté čtvrté se dotýkají sněmovní tisky č. 413, 744, 790 a 851.

V zákoně č. 582/1991 Sb. a zákoně č. 589/1992 Sb. se novelizuje zastaralá část ukládání pokut za porušení právních povinností a nahrazuje se úpravou správních trestů za přestupky, neboť předmětná protiprávní jednání naplňují materiální podstatu přestupků. Současně se upravuje systematika této části v souladu s obvyklou legislativní praxí v oblasti správního trestání.

Nad rámec úprav spočívajících v odstraňování duplicit od obecné úpravy odpovědnosti za přestupek se v zákoně č. 582/1991 Sb. upravuje místní příslušnost orgánů oprávněných k projednání přestupku, a to stejně jako v jiných případech řízení ve věcech důchodového pojištění a pojistného na sociální zabezpečení.

Navrhuje se prodloužit „základní délku“ promlčecí doby. Většina deliktů v oblasti sociálního pojištění jsou delikty administrativního charakteru spočívající v nesplnění ohlašovací (oznamovací) povinnosti zaměstnavatele, popř. v plnění jiných administrativních povinností zaměstnavatele; značná část z nich se zjistí až v rámci kontrolní činnosti prováděné přímo u zaměstnavatele. I když orgány sociálního zabezpečení provádí tyto kontroly soustavně a u všech zaměstnavatelů, je frekvence kontrolní činnosti taková, že při jednoroční promlčecí době by značná část přestupků byla zjištěna buď již jako promlčená, nebo v období těsně před jejich promlčením. Výše pokut v oblasti sociálního pojištění přitom není taková, aby umožňovala použití obecné tříleté promlčecí doby uvedené v § 30 písm. b) zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. Dodržení jednoleté (resp. pro závažnější přestupky tříleté) promlčecí doby by proto popíralo účel zákonných ustanovení, která tyto přestupky regulují, plnění zákonných povinností by se tak po této změně stalo obtížněji vymahatelné než v současnosti, navíc by nastávala určitá nerovnost mezi kontrolovanými subjekty, které se pochybení dopustily v období kratším než jeden rok před provedením kontroly, a subjekty ostatními. Princip prodloužené doby pro uložení sankce je respektován již v současném znění § 54 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb. Použití § 32 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízené o nich pro tento účel není prakticky nápomocné, neboť toto ustanovení váže přerušení podpůrčí doby na činnost správního orgánu, jejímž samozřejmým předpokladem je, že správní orgán skutečnost, že právní předpis byl porušen, vůbec zjistil. Odchylka v délce prodloužené promlčecí doby podle stanovené v § 32 navrhovaného zákona o odpovědnosti za přestupky navazuje na odchylku od § 30 týkající se obecné délky promlčecí doby. Délka prodloužené promlčecí doby při jejím přerušení se navrhuje tak, aby odpovídala pojetí v navrhovaném zákoně o přestupcích, tj. aby byla o dva roky delší, než je základní délka promlčecí doby.

Dále se navrhuje z okruhu účastníků řízení o přestupku vyloučit poškozeného. Ke vzniku škody by mohlo dojít při spáchání přestupku i v oblasti sociálního pojištění porušením povinnosti zaměstnavatele. Vzhledem k tomu, že rozhodování o povinnosti uhradit takto vzniklou škodu by bylo věcně značně vzdálené od vlastní podstaty řízení o přestupku, navrhuje se toto řízení v oblasti sociálního pojištění vůbec nevést a poškozeného z něj proto vyloučit. Pokud by poškozená osoba chtěla na pachateli přestupku uplatnit nárok na náhradu škody, učinila by tak „klasickou“ cestou občanského práva; orgány sociálního zabezpečení by potvrdily potřebné skutečnosti prokazující okolnosti vzniku škody pro účely tohoto řízení.

Navrhuje se, aby měl orgán sociálního zabezpečení – po posouzení všech rozhodných skutečností – možnost řízení o přestupku nezahajovat. Základním účelem řízení o přestupku a případné sankce v něm uložené je totiž výchovně působit na pachatele přestupku v tom směru, aby pochopil závadnost své činnosti a tuto již v budoucnu neopakoval. Takového cíle může být v celé řadě případů vyskytujících se při provádění sociálního zabezpečení dosaženo již pouhým upozorněním pachatele na jednání či opomenutí vykazující znaky skutkového podstaty přestupku. Nápravného účinku je docíleno i tehdy, jestliže pachatel již před zahájením řízení o přestupku přijal dostatečná opatření k nápravě stavu, který svým deliktním jednáním způsobil.

K části dvacáté druhé - změna zákona o životním prostředí

Bylo upuštěno od převedení skutkové podstaty na úseku ochrany životního prostředí podle § 45 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích. Skutková podstata je příliš obecná, a tudíž nadbytečná ve vztahu ke zvláštním skutkovým podstatám postihujícím konkrétní jednání na úseku životního prostředí.

K částem dvacáté třetí, třicáté osmé a čtyřicáté sedmé - změna zákona o bankách, změna zákona o stavebním spoření a změna zákona o spořitelních a úvěrních družstvech

Části dvacáté třetí se dotýkají sněmovní tisky č. 719 (senátní tisk č. 313), 752 a 869.

Části třicáté osmé se dotýkají sněmovní tisky č. 764 (senátní tisk č. 307) a 782.

Části čtyřicáté sedmé se dotýkají sněmovní tisky č. 719 (senátní tisk č. 313) a 869.

Odstraňují se duplicity ze společných ustanovení ke správním deliktům, včetně úpravy možnosti upustit od potrestání pachatele (srov. § 43 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich upuštění od uložení správního trestu). Odchylky od obecné úpravy odpovědnosti za přestupky a řízení o nich jsou u přestupků projednávaných Českou národní bankou nově upraveny zákonem o České národní bance.

K části dvacáté čtvrté - změna zákona o ochraně přírody a krajiny

Části dvacáté čtvrté se dotýkají sněmovní tisky č. 501 a 739 a senátní tisk č. 318.

K části dvacáté páté - změna o ochraně znaku a názvu Červeného kříže a o Československém červeném kříži

Vzhledem k tomu, že dosavadní úprava neoznačuje protiprávní jednání výslovně za přestupek, dochází k formulaci skutkové podstaty přestupku tak, aby navazovala na novou právní úpravu. Výše pokuty vychází ze stávající právní úpravy.

K části dvacáté šesté - změna zákona o komoditních burzách

Vzhledem k charakteru a společenské škodlivosti přestupků podle § 36a se v jejich případě vylučuje aplikace institutu upuštění od uložení správního trestu.

Prostřednictvím nákupů na komoditních burzách veřejnými zadavateli totiž dochází celkově k úsporám stovek miliónů korun z veřejných rozpočtů ročně. Poptávání na burze je veřejnou zakázkou, kterou lze v souladu s dikcí § 23 odst. 5 písm. c) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, zadat zjednodušeným postupem v jednacím řízení bez uveřejnění. Nový zákon upravující tuto problematiku – zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, nabude účinnosti 1. října 2016, kde možnost zadat veřejné zakázky, pokud jde o dodávky kupované na komoditních burzách, v jednacím řízení bez uveřejnění, je uvedena v ustanovení § 64 písm. c). Dle směrnice Evropské unie o zadávání veřejných zakázek totiž platí, že zadavatel není povinen prokazovat, že zboží pořízené na komoditní burze bylo pořízeno za výhodných podmínek, neboť tato výhodnost by sama o sobě měla být zajištěna právě nákupem na komoditní burze. Další 3 směrnice Evropské unie komoditní burzy zmiňují, avšak s tím, že ani jedna z nich podmínky jejich provozu neřeší a ani na základě stanovených výjimek komoditní burzy nezavazuje.

Lze dovodit, že státní dozor nad trhem, díky kterému jsou realizovány výše zmíněné nákupy veřejných zadavatelů, je v současné době důležitým segmentem spektra činností příslušných správních orgánů. Státní dozor má důsledně prověřovat naplňování požadavků zákona o komoditních burzách. Nejedná se o omezování přístupu na trh či omezování přístupu k podnikání, ale o ochranu účastníků obchodování, mezi nimi i veřejných zadavatelů. Snaha o co nejvyšší jednoduchost zákona na úkor ucelenější úpravy specifik komoditních burz značně ztěžuje výkon této agendy, proto je nezbytné zachovat dostatečný časový prostor pro hájení zákonných zájmů státu v oblasti odhalování pochybení, jež mohou vznikat při obchodování na komoditní burze. Teprve v současné době totiž dochází k rozhodování historicky prvních soudních sporů ve věcech komoditních burz, které buď potvrdí či vyvrátí správními orgány aplikované právní názory, a posléze může být ustálena správní praxe, která založí legitimní očekávání a zároveň zaváže správní orgány. To však předpokládá i dostatečný počet judikátů v oblasti komoditních burz, které dosud nejsou k dispozici.

K části dvacáté deváté - změna zákona o rezortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách

Části dvacáté deváté se dotýkají sněmovní tisky č. 764 (senátní tisk č. 307) a 413.

K části třicáté třetí - změna zákona o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky

Části třicáté třetí se týká sněmovní tisk č. 828.

Skutková podstata přestupku podle § 21 odst. 1 písm. i) zákona č. 200/1990 Sb. se převádí do zákona č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži ČR. Zároveň se zakotvuje odpovídající hmotněprávní povinnost, jejíž porušení je znakem skutkové podstaty převáděného přestupku.

K části třicáté páté - změna zákona o pojistném na veřejné zdravotní pojištění

Části třicáté páté se dotýkají sněmovní tisk č. 715 a návrh zákona předložený vládě pod čj. 874/16 (dosud Poslanecké sněmovně nepostoupený).

K části třicáté šesté - změna zákona o ochraně spotřebitele

Přestupek na úseku podnikání upravený v § 24 odst. 1 písm. a) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, se do zákona o ochraně spotřebitele nepřevádí, neboť dané protiprávní jednání je postižitelné podle skutkových podstat přestupků, které jsou v zákoně již obsaženy.

K části třicáté sedmé - změna zákona o České národní bance

V zákoně o České národní bance se navrhuje zakotvit několik odchylek od obecné úpravy zohledňující postavení České národní banky a specifika přestupků, k jejichž projednání je příslušná. Společná ustanovení k přestupkům v zákoně o České národní bance budou aplikována při projednávání všech přestupků, k jejichž projednání je Česká národní banka příslušná podle zvláštních zákonů.

V souvislosti se zákonem o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, který stanovuje, aby ústřední správní úřady, do jejichž působnosti náleží úsek státní správy, na němž došlo k porušení právní povinnosti zakládající odpovědnost za přestupek, nebo Ministerstvo vnitra v případech, kdy nelze ústřední správní úřad určit, zpracovávaly každoroční přehled přestupků, v rozsahu požadovaných údajů, se navrhuje stanovit zvláštní pravidla pro vypracování každoročního přehledu přestupků Českou národní bankou. V oblasti přestupků projednávaných Českou národní bankou bude sama centrální banka plnit též povinnost odpovídající povinnosti stanovené ústředním správním úřadům zpracovávat každoroční přehled přestupků (v dané oblasti tak tuto povinnost nebude plnit Ministerstvo financí). Obecná právní úprava obsažená v návrhu zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich se na Českou národní banku vzhledem k jejímu specifickému postavení centrální banky nebude plně aplikovat. Dílčí odlišnost se týká zejména některých formálních náležitostí přehledu přestupků a vychází především ze skutečnosti, že katalog přestupků, k jejichž projednání je Česká národní banka příslušná v souladu s právními předpisy v oblasti celého finančního trhu, obsahuje enormně vysoké množství skutkových podstat. Jejich evidenční vedení by mělo pouze omezenou vypovídající hodnotu.

Česká národní banka podle § 45d zákona o České národní bance každoročně vypracovává a zveřejňuje způsobem umožňujícím dálkový přístup zprávu o výkonu dohledu nad finančním trhem. Navrhuje se, aby tato zpráva obsahovala i přehled přestupků (ve smyslu § 110 navrhovaného zákona o odpovědnosti za přestupky), a to s ohledem na skutečnost, že zpráva o výkonu dohledu nad finančním trhem již v současné době obsahuje kapitolu o sankční činnosti. Účelem navrhované změny je lepší a přehlednější informovanost veřejnosti o činnosti České národní banky v oblasti ukládání sankcí. I přesto bude přehled přestupků vypracovávaný Českou národní bankou zasílán i Ministerstvu vnitra v termínu stanoveném zákonem o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich.

Z obecné právní úpravy o rozpočtovém určení příjmů z pokut [§ 6 odst. 1 písm. q) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů] platí, že pokud zvláštní zákon nestanoví jinak (např. zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, zákon č. 240/2013 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech), tvoří pokuty příjem státního rozpočtu. Toto pravidlo platí i v případě pokut uložených Českou národní bankou. Navrhované ustanovení tak bude zdůrazněním obecné právní úpravy v rozpočtových pravidlech, a to i s ohledem na skutečnost, že rozpočet České národní banky je nezávislý na státním rozpočtu i na dalších veřejných rozpočtech a je sestavován a plněn zcela nezávisle na těchto rozpočtech.

Vzhledem ke skutečnosti, že pokuty uložené České národní bankou jsou příjmem státního rozpočtu, tak podle § 106 zákona č. 500/2004 Sb. a § 8 zákona č. 17/2012 Sb., o Celní správě České republiky, platí, že obecným správcem daně podle správního řádu, který vykonává správu placení peněžitých plnění v rámci dělené správy, která jsou příjmem státního rozpočtu, je celní úřad. Z tohoto důvodu tak není zapotřebí stanovovat příslušnost pro výběr a vymáhání pokut uložených ČNB.

S ohledem na novelizaci § 79 odst. 8 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, kdy se navrhuje, aby náhradu nákladů řízení vybíral správní orgán, který ji uložil, a že náhrada nákladů řízení je příjmem rozpočtu, ze kterého je hrazena činnost správního orgánu, který náhradu nákladů uložil, a protože podle § 2 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve kterém je uveden výčet rozpočtů, které se považují za veřejné pro správu podle daňového řádu, se může postupovat jen v případě příjmů veřejných rozpočtů, což rozpočet České národní banky není a ani v tomto výčtu není uveden, navrhuje se, aby i na příjem z náhrady nákladů správních řízení vedených Českou národní bankou se pro účel jeho vybrání a vymáhání hledělo jako na prostředky veřejného rozpočtu. Jednoznačně se tak určuje okruh plnění, na které dopadá úprava daňového řádu. Dále se stanovuje věcná příslušnost k vymáhání tohoto plnění příslušným celním úřadem.

Vzhledem ke skutečnosti, že v oblasti finančního trhu je v řízení o přestupku ze strany České národní banky zapotřebí využít i jiné než právní odbornosti, navrhuje se, aby každá úřední osoba oprávněná k provádění úkonů správního orgánu v řízení nemusela mít vysokoškolské vzdělání nejméně v magisterském studijním programu v oboru právo na vysoké škole v České republice. Požadavek takového vzdělání bude postačovat alespoň u jedné oprávněné úřední osoby. Nemá-li oprávněná úřední osoba vzdělání podle věty první, musí mít vysokoškolské vzdělání v jiné oblasti. Na řízení o přestupku vedené Českou národní bankou se tak budou moci podílet vedle osob se vzděláním právnického směru rovněž osoby se vzděláním specializujícím se na věcnou stránku projednávané problematiky.

Navrhuje se, aby u přestupků projednávaných Českou národní bankou platila odchylná úprava promlčecí doby od zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, respektive aby se tato odchylná úprava uplatnila u přestupků projednávaných Českou národní bankou, kde horní hranice pokuty činí alespoň 1 000 000 Kč. Důvodem je skutečnost, že se zpravidla jedná o velmi závažná porušení povinností ze strany dohlížených subjektů, která mohou mít významné dopady do fungování finančního trhu. Takové přestupky vyžadují ze strany dohlížejícího orgánu adekvátní prodloužení jejich promlčecí doby, zvláště pokud se o jejich spáchání Česká národní banka dozví až s výrazným časovým odstupem (např. na základě provedené kontroly na místě nebo od poškozených klientů). U těchto přestupků se navrhuje stanovit promlčecí dobu na 5 let (tato doba je v podstatě ekvivalentem stávající pětileté objektivní promlčecí lhůty u většiny správních deliktů, které v současnosti Česká národní banka dle jednotlivých sektorových zákonů postihuje). Doba od spáchání přestupku bude limitujícím kritériem pro zánik odpovědnosti za přestupek a stanoví se na maximálně 10 let, a to v případě přerušení promlčecí doby, neboť správní žaloby proti rozhodnutím České národní banky jsou správními soudy nezřídka projednávány 4-5 let.

Navrhuje se, aby u přestupků projednávaných Českou národní bankou platila odchylná úprava vymezení účastníků řízení od zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. Důvodem zúžení okruhu účastníků řízení je skutečnost, že u poškozených, by bylo problematické, resp. odporující účelu, rozhodovat v řízení o přestupku současně o náhradě škody, zejména pak v těch případech, kdy by se škoda týkala přestupků z oblasti finančního trhu, kde škoda může dosahovat výše i v řádech stamiliónů. V případě některých přestupků na finančním trhu (zejména z oblasti kolektivní správy finančních prostředků) se řízení o přestupku mohou týkat i tisíců osob. V oblasti finančního trhu mají poškození k dispozici jednoduchý a pružný mechanismus mimosoudního řízení sporů v podobě řízení před finančním arbitrem, v němž se lze domáhat i náhrady škody nebo vydání bezdůvodného obohacení. Na základě provedené odchylky se tak ustanovení jiného právního předpisu upravujícího řízení o přestupcích, které se týkají postavení poškozeného, v řízení o přestupku projednávaném Českou národní bankou neuplatní.

Navrhuje se zúžit okruh okolností vylučujících protiprávnost, kdy okolnost vylučující protiprávnost v podobě svolení poškozeného není v případě přestupků projednávaných Českou národní bankou na místě, protože objektem těchto přestupků není ochrana individuálních zájmů, ale ochrana zájmů kolektivních (tj. nikoliv případně jen poškozených klientů ale i ostatních klientů na finančním trhu), což má zásadní význam i pro generální prevenci. Prvotním chráněným zájmem by vždy mělo být dodržování pravidel obezřetného jednání regulované osoby, finanční stabilita, řádné dodržování pravidel jednání se zákazníky či spotřebiteli jako celkem apod., tj. zájem celku a nikoliv individuální zájem.

Česká národní banka je v řadě sektorových zákonů (např. v zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu (§ 136, § 145), v zákoně č. 21/1992 Sb., o bankách (§ 26, § 34), zákoně č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech (§ 28. § 28g) oprávněna subjektu podléhající jejímu dohledu uložit rovněž opatření k nápravě nebo ji odejmout povolení k činnosti. Řízení o uložení opatření k nápravě nebo o odejmutí povolení k činnosti jsou vedena podle správního řádu. S ohledem na zásadu hospodárnosti, aby se nevedlo s jedním subjektem řízení o přestupku a souběžně správní řízení o uložení opatření k nápravě nebo o odejmutí povolení k činnosti, se navrhuje, aby v řízení o přestupku podle zákona o České národní bance nebo jiného právního předpisu měla Česká národní banka možnost uložit pachateli přestupku rovněž opatření k nápravě nebo odejmout povolení k činnosti podle příslušného právního předpisu.

V zákoně o České národní bance se navrhuje doplnit princip legality o princip oportunity spočívající v možnosti nezahajovat řízení o přestupku a povinnost zaznamenat důvody takového postupu. Již nyní se tento princip uplatňuje např. v zákoně č. 15/1998 Sb., o dohledu v oblasti kapitálového trhu (§ 6 odst. 2) a v zákoně č. 374/2015 Sb., o ozdravných postupech a řešení krize na finančním trhu (§ 238). Předpisy na finančním trhu ukládají velké množství povinností, které často obsahují otevřené (neurčité) pojmy, jako je například řádný a obezřetný výkon činnosti, jejichž aplikace může být v konkrétním případě sporná. Ukládání pokut v podstatě za každé porušení zákona může být kontraproduktivní, zejména je-li v případě opatření k nápravě osoba ochotna spolupracovat a požadavkům vyhovět. Dílčí nezáměrné porušení, které je spojeno s přijetím opatření pro předcházení porušení v budoucnu, nemůže být materiálně důvodem pro ukládání pokuty. Vedení řízení o přestupku je nákladné nejen pro účastníka řízení, ale i pro orgán dohledu, a proto není vedení řízení o přestupku řešením pro přestupky velmi nízké závažnosti. Legislativním zakotvením ustanovení o oportunitě, tedy nezahájení řízení o uložení sankce za přestupek a stanovením (dalšího) postupu v případě nezahájení řízení, tj. poznamenání odložení věci do spisu, se vychází vstříc obecné politice boje proti korupci nebo svévoli při užití správní úvahy správního orgánu.

K části třicáté deváté - změna zákona o působnosti Správy státních hmotných rezerv

Části třicáté deváté se dotýká sněmovní tisk č. 881.

Vypouští se odkaz na již neexistující zákon č. 71/1976 Sb., správní řád. Správní řád se použije subsidiárně rovněž ve vztahu k obecné úpravě odpovědnosti za přestupek, avšak vzhledem k § 1 odst. 2 správního řádu odkaz na něj není nutno do zákona výslovně zakotvovat.

K části čtyřicáté - změna zákona o zahraničním obchodu s vojenským materiálem

Části čtyřicáté se dotýká sněmovní tisk č. 408.

Vojenský materiál je zbožím citlivého charakteru (zbraně nejsou volně obchodovatelné zboží – jedná se o zboží citlivé povahy (nabývání a prodej jsou omezeny a striktně regulovány vnitrostátním právem) s tím, že právě s ohledem na tento charakter je kontrola zahraničního obchodu nezbytná, a to zejména ze zahraničně-politických a bezpečnostních důvodů. Právní úprava vycházející z této zásady musí upravovat dostatečné a striktní mantinely pro to, aby nedošlo k ohrožení bezpečnosti a mezinárodních závazků. Navrhuje se proto trestnost některých přestupků již ve stádiu pokusu. Je ve veřejném zájmu, aby byly zakotveny speciální promlčecí doby. Délka promlčecích dob odpovídá specifičnosti právní úpravy a dopadům vyvolanými spácháním přestupku, a to zejména s ohledem na bezpečnost a mezinárodní závazky. Vzhledem ke strategičnosti právní úpravy není možné využít obecné promlčecí doby.

K části čtyřicáté první - změna zákona o penzijním připojištění

Části čtyřicáté první se dotýká sněmovní tisk č. 764 (senátní tisk č. 307).

K části čtyřicáté třetí - změna zákona o zeměměřictví

Části čtyřicáté třetí se dotýká senátní tisk č. 307.

Nutnost speciální úpravy promlčecí doby oproti úpravě obsažené v zákoně o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich vychází zejména ze skutečnosti, že výsledky zeměměřických činností nejsou předkládány přímo tomu správnímu orgánu, do jehož pravomoci náleží dohled nad ověřováním výsledků zeměměřických činností a i samotné správní trestání v této oblasti. Výsledky zeměměřických činností jsou zásadně předkládány příslušnému katastrálnímu úřadu. Katastrální úřad v rámci své vlastní činnosti při správě a vedení katastru nemovitostí správnost a přesnost ověřených výsledků zeměměřických činností nezkoumá a vzhledem k zákonným pravomocem ani nemůže zkoumat v celém rozsahu. V případě, že katastrální úřad při své činnosti zjistí, že mohla být konkrétním ověřovatelem naplněna skutková podstata přestupku na úseku zeměměřictví, může dát příslušnému zeměměřickému a katastrálnímu inspektorátu podnět k zahájení sankčního řízení. Skutečnost, že při ověření konkrétního výsledku zeměměřické činnosti úředně oprávněný zeměměřický inženýr nedodržel zákonné podmínky či povinnosti, však často vyplyne najevo mnohem později, např. v souvislosti s dalším prováděním zeměměřických činností ve stejné lokalitě, nikoliv okamžitě v době provedení ověření. Navíc úředně oprávněný zeměměřický inženýr není vázán žádnou lhůtou, ve které by měl jím ověřený výsledek zeměměřických činností předložit katastrálnímu úřadu k potvrzení, mohou tedy nastat i případy, že zeměměřický a katastrální inspektorát se o případném přestupku dozví i rok a více po datu jeho spáchání. Škodlivý následek toho, že pro správu a vedení katastru nemovitostí byl využit výsledek zeměměřických činností, který byl ověřen v rozporu s podmínkami stanovenými zákonem o zeměměřictví, tak často vychází najevo a pro správní orgány zeměměřictví a katastru nemovitostí se stane zřejmý až po uplynutí delšího časového období od okamžiku, kdy se ověřovatel protiprávního jednání spočívajícího v ověření vadného výsledku zeměměřických činností dopustil. Využívání takovýchto vadných zeměměřických činností pak může vést až k tomu, že katastr nemovitostí nebude plnit svůj zákonem stanovený účel spolehlivého a úplného zdroje informací ve smyslu ustanovení § 1 odst. 2 katastrálního zákona.

Vypouští se odkazy na zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, a již neexistující zákon č. 71/1976 Sb., správní řád. Správní řád se použije subsidiárně rovněž ve vztahu k obecné úpravě odpovědnosti za přestupek, avšak vzhledem k § 1 odst. 2 správního řádu odkaz na něj není nutno do zákona výslovně zakotvovat.

K části čtyřicáté čtvrté - změna zákona o dráhách

Části čtyřicáté čtvrté se dotýkají sněmovní tisky č. 608 (senátní tisk č. 318) a 647 (senátní tisk č. 276).

K části čtyřicáté šesté - změna zákona o regulaci reklamy

Části čtyřicáté šesté se dotýká sněmovní tisk č. 862.

K části čtyřicáté osmé - změna zákona o státní statistické službě

Části čtyřicáté osmé se dotýká senátní tisk č. 276.

K části čtyřicáté deváté - změna zákona o vnitrozemské plavbě

Části čtyřicáté deváté se dotýká návrh zákona předložený vládě pod čj. 885/16 (dosud Poslanecké sněmovně nepostoupený).

K části padesáté - změna zákona o státní sociální podpoře

Části padesáté se dotýkají sněmovní tisky č. 647 (senátní tisk č. 276), 744, 764 (senátní tisk č. 307) a 854.

Navrhuje se vypustit § 65a odst. 2 písm. a), který upravuje od roku 2006 přestupky v případech, kdy fyzická osoba, kterou je oprávněná osoba, osoba společně posuzovaná nebo příjemce dávky, nesplní povinnost osvědčit skutečnosti rozhodné pro trvání nároku na dávku, její výši nebo výplatu nebo ohlásit změny v těchto skutečnostech podle § 61 odst. 1 až 4 ve stanovené lhůtě. Na základě zkušeností z aplikační praxe v uvedených případech plně postačuje využití § 2 zákona o některých přestupcích.

K části padesáté první - změna lesního zákona

Části padesáté první se dotýká sněmovní tisk č. 732.

Navrhují se upravit duplicitní ustanovení § 54 a 55 lesního zákona. Proto se navrhuje nově formulovat § 54, ve kterém budou obsaženy bez zbytečných duplicit všechny skutkové podstaty přestupků, uvedených dosud v § 54 a 55. Ustanovení § 55 se pak navrhuje zcela vypustit.

V původním znění § 54 a § 55 lesního zákona bylo možné uložit pokutu za jiný správní delikt toliko vlastníku lesa nebo podnikateli, který se dopustil jiného správního deliktu při výkonu podnikatelské činnosti. Zákonem č. 67/2000 Sb. došlo ke změně této úpravy tak, že podle platného znění § 54 lesního zákona je možné uložit pokutu každému, kdo svým počínáním porušil některou ze skutkových podstat v něm uvedených, a podle ustanovení § 55 zákona je pak možné uložit pokutu za vyjmenované delikty vlastníku lesa nebo jiné osobě. Z poněkud nesystematického třídění deliktů, které se v obou ustanoveních prolínají a do značné míry opakují, je pro praxi důležité vysvětlení jejich vzájemného vztahu. Ten je založen na principu speciality a z něho plynoucího poměru mezi obecným a zvláštním. Obecným je v těchto ustanoveních vše, co není vázáno jen na osobu vlastníka nebo na jinou osobu. Je tudíž zřejmé, že těchto deliktů se může dopustit každá osoba, s výjimkou těch, které jsou zvlášť vyhrazeny pro osobu vlastníka (§ 55 odst. 2) nebo jinou osobu kromě vlastníka [§ 54 odst. 2 písm. a)]. To také znamená, že touto osobou může být nejen právnická osoba a fyzická osoba při výkonu podnikatelské činnosti, jak je to obvyklé u právní úpravy těchto deliktů v jiných právních předpisech, ale i každá fyzická osoba. Jde-li o vlastníka lesa, použije se k jeho postihu prioritně zvláštní ustanovení § 55, což však nevylučuje jeho postih i podle § 54, pokud by se jako jiná osoba dopustil deliktu, který není uveden v § 55 (např. by nevedl přesnou evidenci o původu sazenic a semen lesních dřevin). Osoba odlišná od vlastníka bude prioritně postižena podle ustanovení § 54, ale též podle ustanovení § 55 odst. 1, dopustí-li se deliktu, který není uveden v § 54. Stejné pravidlo pro určování odpovědnosti za jiné správní delikty by se mělo ve smyslu § 58 odst. 1 zákona vztahovat nejen na vlastníky, ale i na nájemce či podnájemce lesa, neboť za porušování stejných povinností musí nést i stejnou odpovědnost, jakou má vlastník.

K části padesáté čtvrté - změna zákona o pozemních komunikacích

Části padesáté čtvrté se dotýká sněmovní tisk č. 608 (senátní tisk č. 318).

K částem padesáté páté a dvě stě čtyřicáté šesté - změna zákona o některých opatřeních souvisejících se zákazem chemických zbraní a změna atomového zákona

Navrhuje se zakotvit speciální promlčecí doba. Toto speciální ustanovení je odůvodněno tím, že povaha a společenská nebezpečnost přestupků dle atomového a chemického zákona je zpravidla významně závažnější, s dlouhodobými společenskými dopady a možným výrazným zásahem do práv soukromých osob (jejich zdravotního stavu). Rovněž jejich následky, ale i přestupky samotné, se mohou projevit až se značným časovým odstupem po jejich spáchání (například ionizující záření působí skrytě a často zvolna). Praktické zkušenosti také naznačují, že k odhalení protiprávního jednání dochází často až s několikaletým odstupem (v praxi se nezřídka porušení povinností např. poskytovatelem zdravotních služeb při lékařském ozáření projeví na zdravotním stavu pacienta až po řadě let). Proto existuje veřejný zájem na stíhání přestupků i po relativně dlouhou dobu po jejich spáchání.

K části padesáté šesté - změna zákona o technických požadavcích na výrobky

Části padesáté šesté se dotýká sněmovní tisk č. 647 (senátní tisk č. 276).

S ohledem na charakter přestupků podle § 19a odst. 1 písm. f), g) a § 19a odst. 3 a jejich společenskou škodlivost se upouští od aplikace institutu upuštění od uložení správního trestu.

K části padesáté sedmé - změna zákona o veřejném zdravotním pojištění

Části padesáté sedmé se dotýká sněmovní tisk č. 790.

K části padesáté osmé - změna zákona o civilním letectví

Části padesáté osmé se dotýkají sněmovní tisky č. 608 (senátní tisk č. 318), 647 (senátní tisk č. 276), 764 (senátní tisk č. 307) a 747.

K části padesáté deváté - změna zákona o lihu

Do zákona č. 61/1997 Sb., o lihu, se převádí skutková podstata přestupku podle § 30 odst. 1 písm. d) zákona č. 200/1990 Sb. spočívající ve výrobě lihu nebo destilátu bez povolení nebo jejich uvádění do oběhu. V této souvislosti se zakotvuje hmotněprávní povinnost do § 4 odst. 1, jejíž porušení je znakem převáděné skutkové podstaty přestupku. Vyrábět líh v pěstitelské pálenici lze pouze na základě povolení Ministerstva zemědělství. Za tento přestupek může nově odpovídat též právnická a podnikající fyzická osoba, neboť to jeho povaha umožňuje. Současně se navrhuje stanovit horní hranici pokuty ukládané za tento přestupek tak, aby odpovídala současným sociálním a hospodářským poměrům a byla rovněž v adekvátní relaci k ostatním pokutám za přestupky upravené zákonem o lihu s ohledem na jejich typovou závažnost. S ohledem na společenskou nebezpečnost neoprávněné výroby lihu se horní výše pokuty stanoví ve středním pásmu pokut upravených zákonem o lihu, tj. 10 000 000 Kč.

Dále se upravuje příslušnost orgánu Policie České republiky projednat přestupek příkazem na místě.

K části šedesáté - změna zákona o potravinách

Části šedesáté se dotýká sněmovní tisk č. 647 (senátní tisk č. 276).

K části šedesáté první - změna zákona o zemědělství

Části šedesáté první se dotýkají sněmovní tisky č. 686, 764 (senátní tisk č. 307), 852 a 862.

K části šedesáté druhé - změna zákona o dohledu v oblasti kapitálového trhu

Části šedesáté druhé se dotýká sněmovní tisk č. 869.

S ohledem na zvolenou koncepci v zákoně o České národní bance bude příjem z pokut uložených Českou národní bankou příjmem státního rozpočtu. Navrhuje se, aby se na vybírání a vymáhání pokut uložených obchodníkům s cennými papíry, které jsou příjmem Garančního fondu obchodníků s cennými papíry, vztahoval daňový řád. Dále se navrhuje, aby pokuty, které jsou příjmem Garančního fondu obchodníků s cennými papíry, vybíral a vymáhal celní úřad.

K části šedesáté třetí - změna zákona o vysokých školách

Části šedesáté třetí se dotýká sněmovní tisk č. 413.

Do zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, se převádí skutková podstata přestupku podle § 21 odst. 1 písm. d) spočívající v neoprávněném užívání vědecké hodnosti nebo titulu absolventa vysoké školy. Dále se upravuje orgán příslušný k vymáhání a vybírání pokut.

K části šedesáté čtvrté - změna zákona o hnojivech

Části šedesáté čtvrté se dotýká sněmovní tisk č. 669.

K části šedesáté páté - změna zákona o návykových látkách

Části šedesáté páté se dotýkají sněmovní tisky č. 764 (senátní tisk č. 307) a 828.

Navržené změny souvisejí s převodem skutkových podstat ze zákona o přestupcích. Skutkové podstaty upravené dosud v § 30 odst. 1 písm. j) a k) zákona o přestupcích budou převedeny do tohoto zákona. Věcně příslušným správním orgánem k řízení o těchto přestupcích bude i nadále obecní úřad obce s rozšířenou působnosti (srov. § 60 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich). Současně se zakotvuje pravomoc orgánů Policie České republiky projednat tyto přestupky vydáním příkazu na místě.

Skutková podstata přestupku dosud upravená v § 29 odst. 1 písm. e) zákona o přestupcích nebyla do tohoto (ani jiného) zákona přesunuta, neboť zákon nestanoví fyzické osobě žádnou povinnost při zacházení s omamným nebo psychotropními látkami, jejímž porušením by byla naplněna skutková podstata tohoto přestupku.

K části šedesáté sedmé - změna veterinárního zákona

Části šedesáté sedmé se dotýká sněmovní tisk č. 881.

K části šedesáté osmé - změna zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla

Části šedesáté osmé se dotýká sněmovní tisk č. 750 (senátní tisk č. 314).

Odstraňuje se omezení pro ukládání pokuty v příkazním řízení, které neumožňuje zohlednit specifika konkrétního případu. Z hlediska příkazního řízení bude moci být do budoucna být uložena pokuta podle věty první. V případě příkazu na místě bude platit omezení podle obecné úpravy (§ 91 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich). Avšak pokud jde o přestupek podle § 16 odst. 1 písm. b), bude moci být příkazem na místě uložena pokuta do 1 500 Kč v souladu se stávajícím stavem.

K části sedmdesáté - změna zákona o ozbrojených silách České republiky

Do zákona č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky, se převádí skutková podstata přestupku podle § 21 odst. 1 písm. i) zákona o přestupcích.

K části sedmdesáté první - změna zákona o vojácích z povolání

Podle § 4 odst. 5 a 6 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich se sice zachovává právní řešení, kdy podle zákona o vojácích z povolání se projedná jednání, které má znaky přestupku, dopustí-li se jej osoba podléhající vojenské kázeňské pravomoci (voják), avšak současně umožňuje zabránit zneužívání tohoto právního řešení například tím, že voják neoznámí správnímu orgánu existenci překážky v podobě služebně právního vztahu, nebo skutečnost, že voják tuto skutečnost oznámí až po vydání rozhodnutí o přestupku v prvním stupni. V takovém případě se podle navrhované právní úpravy jeho jednání projedná podle zákona o odpovědnosti za přestupek a řízení o nich jako přestupek. Podle stávající právní úpravy by byl přitom výsledkem takového projednání nulitní akt. Nesplnění předmětné povinnosti zakládá možnost kázeňského postihu za nesplnění služební povinnosti při současném nezpochybnění rozhodnutí správního orgánu vydaného v řízení o přestupku.

V některých případech je nutno utajit příslušnost obviněného z přestupku k vojenské činné službě v zájmu plnění úkolu v zájmu České republiky. Návrh stanoví limity pro tento výjimečný specifický postup. Utajit příslušnost lze jen ve výjimečných případech, kdy by prozrazení příslušnosti vážně narušilo plnění uložených úkolů. Navržená úprava umožní projednat v řízení o přestupku i jednání vojáka, jehož příslušnost k vojenské činné službě má být utajena v důležitém zájmu služby. Z hlediska účelu správně trestní odpovědnosti pak lze konstatovat, že tento účel nebude nijak vážně narušen, neboť protiprávní jednání vojáka bude „toliko“ projednáno jiným správním orgánem.

Zákon o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich zakládá jednotné označení pro některé druhy správních deliktů - „přestupek“. I když po přechodnou dobu budou v rámci správního trestání projednávány i jiné správní delikty, vizte ustanovení § 112 odst. 4 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, nejeví se věcně nezbytné na vypuštění slov reagovat přechodným ustanovením.

K části sedmdesáté druhé - změna zákona o zajišťování obrany České republiky

Skutková podstata na úseku obrany podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 200/1990 se převádí do zákona č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky.

K části sedmdesáté třetí - změna zákona o azylu

Části sedmdesáté třetí se dotýká sněmovní tisk č. 764 (senátní tisk č. 307).

K části sedmdesáté čtvrté - změna zákona o pobytu cizinců

Části sedmdesáté čtvrté se dotýkají sněmovní tisky č. 647 (senátní tisk č. 276) a 764 (senátní tisk č. 307) a návrh zákona předložený vládě pod čj. 525/16 (dosud Poslanecké sněmovně nepostoupený).

K části sedmdesáté páté - změna zákona o občanských průkazech

Části sedmdesáté páté se dotýká sněmovní tisk č. 764 (senátní tisk č. 307).

K části sedmdesáté šesté - změna zákona o cestovních dokladech

Části sedmdesáté šesté se dotýkají sněmovní tisky č. 647 (senátní tisk č. 276) a 764 (senátní tisk č. 307).

K části sedmdesáté sedmé - změna zákona o sociálně-právní ochraně dětí

Části sedmdesáté sedmé se dotýkají sněmovní tisky č. 764 (senátní tisk č. 307), 790 a 874.

Nad rámec úprav spočívajících v odstraňování duplicit od obecné úpravy odpovědnosti za přestupek se v zákoně č. 359/1999 Sb. upravuje pravomoc starosty obce s rozšířenou působností zřídit komisi pro projednávání přestupků. To je třeba v souladu s § 61 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, dle něhož komise může vedle zde vyjmenovaných přestupků projednávat pouze ty přestupky, o kterých to stanoví jiný zákon.

Skutková podstata přestupku obsažená v § 59 odst. 1 písm. d): V současnosti se v sociálním zabezpečení nijak nerozlišuje, zda dítě převezme do péče se souhlasem rodičů ve smyslu § 881 občanského zákoníku blízký příbuzný či cizí osoba. Porušení oznamovací povinnosti o převzetí dítěte do péče by současně mělo být již dnes stíháno bez ohledu na to, zda dítě převzala do péče např. sousedka či jiná úplně cizí osoba, nebo naopak např. babička dítěte či starší zletilý sourozenec apod. Navrhuje se vyloučit přestupkovou odpovědnost v případě, že dítě se souhlasem rodičů převezmou do péče nejbližší příbuzní, tedy příbuzní do 3. stupně, tak jak stupně příbuzenství vymezuje občanský zákoník v § 773. Ve druhém stupni jsou s dítětem příbuzní prarodiče a starší sourozenci, ve třetím stupni pak praprarodiče nebo strýcové a tety. Navrženou úpravou bude jednak aprobován faktický stav, kdy po nejbližších příbuzných není plnění oznamovací povinnosti vymáháno a takový přestupek není stíhán, jednak by bylo naplněno důvodné očekávání dotčené veřejnosti, neboť účastníci - nejbližší příbuzní - zpravidla vůbec netuší, že neoznámením převzetí dítěte do péče v dohodě se zákonným zástupcem by snad mohli porušovat nějakou právní povinnost. Navrhovaná úprava tak současně přispěje k posílení právní jistoty.

Skutková podstata přestupku obsažená v § 59 odst. 1 písm. f): Navrhuje se formulační úprava, neboť dosavadní kazuistická úprava „svěřeného do péče jiné osoby než rodiče nebo do pěstounské péče“, zahrnuje zřejmě tzv. svěřenectví podle § 953 občanského zákoníku a vedle toho pěstounství podle § 958 a násl. občanského zákoníku. V obou případech se jedná o meritorní rozhodnutí. Dítě však může být meritorně svěřeno do péče taktéž poručníku, který ze stávajícího znění zcela vypadává, a dále může být dítě svěřeno do péče jiného člověka rovněž nemeritorně, a to předběžným opatřením. Navrhuje se proto obecná formulace, která jednoznačně zahrnuje všechny v úvahu přicházející eventuality.

Skutková podstata přestupku obsažená v § 59g písm. h) je navázána na úpravu povinností zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc (dále jen „ZDVOP“) v § 42 odst. 12 zákona č. 359/1999 Sb., podle kterého je ZDVOP povinno neprodleně ohlásit přijetí dítěte do tohoto zařízení příslušnému orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Pro splnění ohlašovací povinnosti ZDVOP není v zákoně stanovena žádná konkrétní lhůta, přičemž termín „neprodleně“ je běžně používaný právní pojem, kterým se rozumí, že přijetí dítěte má být příslušnému orgánu sociálně právní ochraně dětí (dále jen „OSPOD“) ohlášeno ihned, jakmile je to objektivně možné. V případě prodlení ZDVOP se splněním ohlašovací povinnosti bude vždy individuálně posuzováno, zda a proč nebylo přijetí dítěte ohlášeno dříve a zda případné opomenutí ZDVOP vůbec splňuje znak společenské škodlivosti přestupku. Např. pokud dojde k přijetí dítěte v pondělí ve 20 hodin večer a příslušnému ZDVOP to bude oznámeno až druhý den v úterý ráno, nepochybně nebude důvod pro ukládání správního trestu za přestupek. Není ale naopak důvod k tomu, aby provozovateli ZDVOP bylo umožněno ohlásit přijetí dítěte v takovém případě až v úterý ve 20 hodin večer, tj. až ve lhůtě do 24 hodin od přijetí dítěte.

K části sedmdesáté osmé - změna zákona o poštovních službách

Odstraňuje se nesprávnost v úpravě přestupků (§ 37a odst. 4), která vznikla v důsledku souběžně projednávané novely zákona č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a novely zákona č. 634/2000 Sb., o ochraně spotřebitele.

K části sedmdesáté deváté - změna tiskového zákona

Části sedmdesáté deváté se dotýká sněmovní tisk č. 647 (senátní tisk č. 276).

K části osmdesáté první - změna zákona o ochraně osobních údajů

Části osmdesáté první se dotýká senátní tisk č. 313.

K části osmdesáté druhé - změna autorského zákona

Části osmdesáté druhé se dotýkají sněmovní tisky č. 647 (senátní tisk č. 276), 724 a 764 (senátní tisk č. 307).

K části osmdesáté třetí - změna zákona o ochraně sbírek muzejní povahy

Části osmdesáté třetí se dotýká sněmovní tisk č. 666.

V zákoně č. 122/2000 Sb. se zakotvuje nová skutková podstata spočívající v porušení povinnosti stanovené v § 7 odst. 2, tedy povinnosti vlastníka sbírky muzejní povahy písemně navrhnout Ministerstvu kultury změnu zápisu v centrální evidenci, jestliže má dojít ke změně údaje v seznamu sbírkových předmětů nebo výčtu evidenčních čísel jednotlivých sbírkových předmětů, které tvoří sbírku ke dni zápisu do evidence. Zakotvení nové skutkové podstaty navazuje na zrušení skutkové podstaty přestupku podle § 32 odst. 1 písm. a) zákona č. 200/1990 Sb. spočívající v porušení zvláštního právního předpisu o ochraně předmětů nebo souborů předmětů kultovní, muzejní nebo galerijní hodnoty. Vzhledem k rozsahu skutkových podstat přestupků zakotvených v platném znění zákona č. 122/2000 Sb. a obecnosti skutkové podstaty zakotvené v zákoně č. 200/1990 Sb. nevyžaduje její zrušení další promítnutí do právních předpisů resortu kultury.

K částem osmdesáté čtvrté, osmdesáté páté a osmdesáté šesté – změna obecního zřízení, změna krajského zřízení a změna zákona o hlavním městě Praze

Částí osmdesáté čtvrté, osmdesáté páté a osmdesáté šesté se dotýká sněmovní tisk č. 851.

Skutkové podstaty přestupků podle § 47b stávajícího zákona o přestupcích se převádějí do zákona o obcích a zákona o hlavním městě Praze. Tyto skutkové podstaty jsou shodné nebo podobné jako skutkové podstaty dosavadních správních deliktů právnických a podnikajících fyzických osob upravených v zákoně o obcích a hlavním městě Praze. Za přestupky podle § 47b zákona o přestupcích lze uložit pokutu do 10 000 Kč. Podle obecního zřízení se za obdobné přestupky ukládá pokuta až do výše 200 000 Kč, podle zákona o hlavním městě Praze dokonce až do výše 1 000 000 Kč, popřípadě do 500 000 Kč. Výše pokuty se za přestupky spočívající v neudržování čistoty a pořádku na pozemku nebo ve znečištění veřejného prostranství, narušení životního prostředí nebo odložení věci mimo vyhrazené místo, které jsou obsažené v zákoně o obcích a zákoně hlavním městě Praze, se navrhuje sjednotit na částku 500 000 Kč. Vychází se z koncepce správního trestání a ústavního principu rovnosti subjektů před zákonem – za stejné porušení povinnosti by měla být stanovena stejná výše pokuty bez ohledu na povahu subjektu, který ji porušil. Vyšší sazbu pokuty pro právnické a podnikající fyzické osoby nelze odůvodnit ani charakterem jejich činnosti (zejména podnikáním), z níž mohou na rozdíl od „běžných“ fyzických osob čerpat značné zisky, neboť pro stanovení sazby pokuty je vždy rozhodující typová závažnost porušené právní povinnosti, a nikoli povaha nebo charakter vykonávané činnosti odpovědného subjektu. I v zákoně o některých přestupcích je v § 4 sjednocena sazba pokuty pro všechny subjekty, a to na 100 000 Kč tak, aby lépe odpovídala závažnosti porušení uvedených povinností a přiblížila se stávající výši pokut v obecním zřízení, krajském zřízení a zákoně o hlavním městě Praze.

V návaznosti na § 4 zákona o některých přestupcích se dále zrušuje ustanovení § 58 odst. 4 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění zákona č. 313/2002 Sb., ustanovení § 11 odst. 1 zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění zákona č. 231/2002 Sb., a ustanovení § 29 odst. 1 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění zákona č. 145/2001 Sb. Výše zmíněná ustanovení upravují skutkové podstaty správních deliktů právnických a podnikajících fyzických osob spočívající v porušení právních povinností obsažených v nařízení obce nebo kraje a obecně závazné vyhlášce obce nebo kraje. Tato zrušovaná ustanovení původně doplňovala skutkovou podstatu přestupku podle § 46 odst. 1 a 2 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, kterou může naplnit pouze fyzická (nepodnikající) osoba. Ustanovení § 4 zákona o některých přestupcích nyní představuje obecnou skutkovou podstatu, kterou bude moci naplnit jak fyzická osoba nepodnikající, tak právnická a podnikající fyzická osoba.

Vzhledem k § 103 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich se úprava skutkových podstat přestupků přesouvá do části zákona upravujícího přenesenou působnost.

K části osmdesáté sedmé - změna zákona o evidenci obyvatel

Části osmdesáté sedmé se dotýká sněmovní tisk č. 764 (senátní tisk č. 307).

K části osmdesáté osmé - změna plemenářského zákona

Části osmdesáté osmé se dotýká sněmovní tisk č. 616.

K části osmdesáté deváté - změna zákona o ověřování střelných zbraní a střeliva

Z hlediska zájmu na ochraně zdraví a bezpečnosti a hrozícím následkům přestupků podle tohoto zákona se navrhuje vyloučit upuštění od uložení správního trestu a zakotvit trestnost pokusu přestupku.

K části devadesáté - změna zákona o vyhledávání, průzkumu a těžbě nerostných zdrojů z mořského dna a o bezpečnosti činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři

Oblast těžby nerostných surovin z mořského dna je velmi specifická a mohou při ní vzniknout škody v řádu až desítek miliard USD (vizte případ havárie ropné plošiny Deep Horizon v Mexickém zálivu v roce 2010). Podle Úmluvy Organizace spojených národů o zákonu o mořském dně (United Nations Convention of the Law of the Sea) je za vzniklé škody při činnosti na mořském dně zodpovědný stát, ve kterém je původce škody registrován, pokud tento stát nemá ve svém právním řádu tuto činnost dostatečně upravenou, a to včetně potřebných sankcí. Odlišná délka promlčecích dob tak odpovídá závažnosti přestupků. Vzhledem k charakteru a společenské škodlivosti přestupků se navíc v jejich případě vylučuje aplikace institutu upuštění od uložení správního trestu.

V tomto zákoně jsou sloučeny dvě právní normy. Je to Úmluva OSN o mořském dně ze dne 10. prosince 1982 ve znění pozdějších předpisů a Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/30/EU o bezpečnosti činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři.

Na mořském dně moří a oceánů se nacházejí rozsáhlé zásoby nerostných surovin velkého ekonomického významu, zároveň je však toto životní prostředí velmi specifické a citlivé na neodborné zásahy do něj. Držitelé průzkumných licencí věnují velké částky na průzkum minimalizace dopadů budoucí těžby na biotop mořského dna. Jelikož jsou plochy mořského dna, kde se nacházejí nerostné suroviny, velmi rozsáhlé a ve značných hloubkách, nemuselo by se v případě havárie na tuto skutečnost přijít okamžitě. Proto byla prodloužena lhůta, ve které jsou případné přestupky proti tomuto zákonu postižitelné. Je nezbytné zachovat dostatečný časový prostor pro hájení zákonných zájmů státu, který je vázán mezinárodními smlouvami a předpisy, v oblasti odhalování pochybení při činnostech v oblasti nerostných surovin na mořském dně. Nejedná se o omezování přístupu na trh či omezování přístupu k podnikání, ale o prevenci ochrany životního prostředí mořského dna. Je to zároveň v souladu s požadavky Evropské komise, aby členské státy dostatečně zajistily ve své národní legislativě postihy proti porušení zmíněné právní normy.

K části devadesáté druhé - změna zákona o integrovaném záchranném systému

Části devadesáté druhé se dotýká sněmovní tisk č. 647 (senátní tisk č. 276).

K části devadesáté třetí - změna krizového zákona

Části devadesáté třetí se dotýkají sněmovní tisky č. 587 (senátní tisk č. 291) a 647 (senátní tisk č. 276).

K části devadesáté čtvrté - změna zákona o hospodářských opatřeních pro krizové stavy

Ponechává se pouze speciální důvod stavení běhu lhůt pro zánik odpovědnosti za přestupek spočívající v existenci stavu ohrožení státu nebo válečného stavu.

K části devadesáté sedmé - změna zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů

Části devadesáté sedmé se dotýká sněmovní tisk č. 413.

K části devadesáté osmé - změna zákona o Státním zemědělském intervenčním fondu

Části devadesáté osmé se dotýká sněmovní tisk č. 764 (senátní tisk č. 307).

K části devadesáté deváté - změna zákona o ochraně veřejného zdraví

Části devadesáté deváté se dotýkají sněmovní tisky č. 647 (senátní tisk č. 278) a 764 (senátní tisk č. 307).

Navržené změny souvisejí s převodem skutkových podstat upravených v zákoně č. 200/1990 Sb., o přestupcích, konkrétně se jedná o část skutkové podstaty v § 29 odst. 1 písm. a) týkající se nepodrobení se povinnému vyšetření nebo léčení v případě infekčního onemocnění (zbylá část skutkové podstaty je obsahem § 11 zákona o některých přestupcích), dále jde o skutkové podstaty upravené v § 29 odst. 1 písm. b), c), f), h) až j) a n) až t) a rovněž část skutkové podstaty v § 29 odst. 1 písm. d) vztahující se ke zdravotnímu průkazu.

Předmětem návrhu je dále sjednocení správního trestání za dosavadní správní delikty právnických a podnikajících fyzických osob a přestupky fyzických osob a odstranění duplicit obecné úpravy odpovědnosti za přestupky. Podstatné pro předložený návrh novely je určení subjektu správněprávní odpovědnosti. Návrh zákona vychází z označení a definic subjektů v hmotněprávní části zákona o ochraně veřejného zdraví, nařízeních Evropské unie a jiných zákonech. Přitom pro označení některých subjektů používá hmotněprávní část zákona o ochraně veřejného zdraví i legislativní zkratky (např. osoba poskytující péči nebo zařízení pro výchovu a vzdělávání). S ohledem na výše uvedené bylo k rozepsání subjektů správněprávní odpovědnosti na fyzické, právnické a podnikající fyzické osoby přistoupeno jen tam, kde to bylo namístě z hlediska hmotněprávní úpravy zákona o ochraně veřejného zdraví. Zákon o ochraně veřejného zdraví v hmotněprávní části ustáleně používá pojem „osoba“ pro označení fyzické, právnické a podnikající fyzické osoby, dále jako součást legislativní zkratky (osoba poskytující péči) nebo tam, kde z kontextu zákona je nepochybně zřejmé, o jakou osobu se jedná (např. § 21 používá pojem osoba pro označení subjektu provozujícího živnost uvedenou v § 19, tedy je zřejmé, že může jít jen o podnikající fyzickou osobu nebo právnickou osobu - živnostníka; má-li se však při činnostech epidemiologicky závažných za to, že povinnost je uložena pouze fyzické osobě, je to např. v § 20 výslovně uvedeno). Pokud se tedy povinnost podle zákona o ochraně veřejného zdraví týká jen některé z uvedených skupin osob, pak to vždy hmotněprávní část zákona upravuje způsobem, jak je uvedeno shora. Tato pravidla kopíruje úprava subjektů správněprávní odpovědnosti v tomto návrhu zákona.

Povinnost podle § 44a odst. 2 by se neměla týkat podnikajících fyzických osob, ač tyto osoby jsou v § 92i označeny jako subjekty správněprávní odpovědnosti. Navíc z hlediska obsahu povinnosti podle § 44a odst. 2, který upravuje nakládání s chemickými látkami a směsmi, není vynechání podnikající fyzické osoby logické, a to i s ohledem na obsah pojmu „nakládání“, který vedle používání uvedených látek a směsí zahrnuje především provozní činnost při podnikání. Proto se navrhuje upravit dikci § 44a odst. 2 a tím současně odstranit stávající nesoulad mezi hmotněprávní povinností a kategorií osob, které lze za porušení § 44a odst. 2 potrestat. Namísto pojmu „osoba“ se jako vhodnější navrhuje použít pojem „každý“.

Podle § 44a odst. 3 se zakazuje právnické a fyzické osobě dodat, přenechat či jinak obstarat vysoce toxické chemické látky a směsi osobě, která nemá zajištěno nakládání s těmito látkami osobami odborně způsobilými podle § 44b. Povinnost mít nakládání s uvedenými látkami a směsmi zajištěno osobou odborně způsobilou podle § 44b se však podle § 44a odst. 6 vztahuje jen na právnické a podnikající fyzické osoby, nikoli tedy i jiné fyzické osoby. Proto se opravuje dikce § 44a odst. 3 tak, aby navazovala na § 44a odst. 6.

Podle § 44a odst. 4 se zakazuje pouze právnickým a fyzickým osobám jakkoli předat mladistvému nebo osobě, jejíž svéprávnost byla omezena, toxické nebo žíravé látky. Z dikce však plyne, že jde o povinnost každé osoby, tedy i podnikající fyzické osoby. Dále se doplňuje, že uvedený zákaz se vztahuje i na vysoce toxické chemické látky a směsi, neboť je zřejmé, že zákaz musí zahrnout i tyto látky a směsi, jejichž účinky jsou závažnější, než látek a směsí dosud v § 44a odst. 4 uvedených. Namísto pojmu „osoba“ se navrhuje použít v souvislosti s předmětným zákazem pojem „nikdo“.

Dále se dokončuje se sjednocení pojmu „podnikající fyzická osoba“ namísto pojmu „fyzická osoba oprávněná k podnikání“.

V § 46 odst. 4 se upravuje povinnost stanoveného okruhu osob, kterým je rozhodnutím soudu svěřena do péče osoba mladší 15 let, zajistit u ní provedení pravidelných očkování, pokud se tak dosud nestalo. Přitom jde o okruh osob, jejichž právní postavení a označení upravují jiné zákony (školský zákon, zákon o sociálních službách, zákon o zdravotních službách). Ač jde o různé subjekty, ustanovení § 46 odst. 4 je označuje společným pojmem „zařízení“. To je však nesprávná terminologie vzhledem k tomu, jak jiné zákony vymezují subjekty, kterým jsou uloženy právní povinnosti. Proto se použitá terminologie upravuje podle jiných zákonů, zejména zákona o zdravotních službách a zákona o sociálních službách.

Upravuje se též dikce § 82 odst. 2 písm. k), která dosud uváděla pouze oprávnění krajských hygienických stanic projednávat přestupky fyzických osob podle zákona o přestupcích. Pokud jde o správní delikty, příslušné oprávnění orgánu ochrany veřejného zdraví k jejich projednání plyne z § 93 odst. 4. Jelikož zákon o přestupcích bude zrušen, navrhuje se zpřesnit ustanovení § 82 odst. 2 písm. k) tak, že se jedná o příslušnost oprávnění k projednání přestupků podle zákona o ochraně veřejného zdraví. Současně se zrušuje poznámka pod čarou č. 46, odkazující na zákon č. 200/1990 Sb.

Skutkové podstaty přestupků fyzických osob jako zaměstnavatelů na úseku ochrany zdraví při práci a pracovnělékařských služeb upravené v § 92 se včleňují do § 92h. Proto se § 92 navrhuje zrušit.

S ohledem na to, že zákon o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich pod pojem „přestupek“ zahrnuje i správní delikty, rozšiřuje se právní úprava o odpovědnost fyzických osob za přestupek a nahrazuje se tím, v návaznosti na úpravu hmotněprávních povinností, úprava obsažená v § 29 zákona č. 200/1990 Sb.

Do zákona o ochraně veřejného zdraví byla školským zákonem vložena skutková podstata správního deliktu, jehož se může dopustit provozovatel potravinářského podniku při prodeji potravin ve škole nebo školském zařízení. S ohledem na změny ve sněmovním tisku 270 byla tato skutková podstata včetně stanovení maximální výše pokuty ze zákona o ochraně veřejného zdraví vypuštěna. Proto je třeba tuto skutkovou podstatu do návrhu zákona znovu doplnit.

Mezi dosavadní správní delikty na úseku činností epidemiologicky závažných se včleňují přestupky fyzických osob. Skutkové podstaty přestupků fyzických osob jednak navazují na hmotněprávní úpravu povinností těchto osob stanovených v § 20 nebo uložených orgánem ochrany veřejného zdraví podle § 84 odst. 1 písm. f) a jednak navazují na § 19, který stanoví, že fyzická osoba vykonávající činnosti epidemiologicky závažné, si musí před zahájením činnosti opatřit zdravotní průkaz a přebírají přestupek, obsažený dosud v § 29 zákona č. 200/1990 Sb. Výše pokuty za přestupek fyzické osoby se zachovává podle zákona č. 200/1990 Sb. V bodě 17 se zachovává dosavadní výše pokuty za přestupek fyzických osob, tj. 10 000 Kč.

Skutkové podstaty přestupků na úseku nakládání s nebezpečnými chemickými látkami a chemickými směsmi se navrhuje nově upravit s ohledem na nové principy správního trestání. Přitom nejde o věcné změny skutkových podstat, ale o rozlišení subjektů, které jsou odpovědné za porušení povinností na tomto úseku veřejné správy.

Oblast předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění a předcházení vzniku jiného ohrožení zdraví je nejrozsáhlejší hmotněprávní úpravou zákona o ochraně veřejného zdraví, která obsahuje povinnosti fyzických osob. Tomu odpovídá rozsah doplňovaných skutkových podstat přestupků fyzických osob na tomto úseku. Navržená úprava respektuje novelu zákona o přestupcích, který byl jako související zákon novelizován spolu se zákonem o ochraně veřejného zdraví (zákon č. 267/2015 Sb.), a to ať jde o skutkové podstaty přestupků, tak maximální výši pokut, s výjimkou skutků, kde právní úprava správního trestání respektuje pravidlo stejné výše pokuty pro právnické, fyzické a podnikající fyzické osoby (§ 92k odst. 3).

K části sté - změna zákona o matrikách, jménu a příjmení

Skutkové podstaty přestupků na úseku matrik, jména a příjmení podle § 42c zákona č. 200/1990 Sb. se převádějí do zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení.

Zákonem č. 312/2013 Sb., kterým se mění zákon o matrikách, byla s účinností od 1. 1. 2014 zrušena v zákoně č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, ustanovení týkající se registrace partnerství a byla doplněna k příslušným ustanovením do zákona o matrikách. Přestupek za úmyslné zničení, poškození nebo zneužití matričního dokladu se tak vztahuje i na doklad o (registrovaném) partnerství (v ustanovení § 4 odst. 4 zákona o matrikách je zavedena legislativní zkratka pro „matriční doklad“, pod který spadá i doklad o partnerství) a vysvědčení o právní způsobilosti ke vstupu do partnerství. Uvedené je proto nezbytné promítnout do návrhu novely. Fyzická osoba, které byl matričním úřadem vydán matriční doklad, má povinnost užívat v úředním styku nejen jméno, popřípadě jména, ale i příjmení, popřípadě více příjmení, která jsou uvedena na tomto matričním dokladu (§ 68 odst. 1 zákona o matrikách). Uvedené je proto nezbytné promítnout do návrhu novely. Podle ustanovení § 16 odst. 5 zákona o matrikách pokud je rodič neslyšící, němý nebo nemluví nebo nerozumí česky, je nutná pro souhlasné prohlášení rodičů o určení otcovství přítomnost tlumočníka. Určit otcovství souhlasným prohlášením rodičů lze pouze jednou a nelze je vzít zpět. Rodiče současně stvrdí svým podpisem, že neurčili otcovství k tomuto dítěti před jiným matričním úřadem nebo před soudem. S ohledem na poznatky z matriční praxe, kdy jsou určována otcovství k témuž dítěti i několika muži, je nezbytné obsah písm. d) do návrhu novely zařadit.

K části sto první - změna zákona o silničním provozu

Části sto první se dotýká senátní tisk č. 307.

Úprava souvisí se zrušením zákona č. 200/1990 Sb., ve kterém je dnes obsažena kompetence obecní policie k projednání vyjmenovaných přestupků. Pro zachování kompetence obecní policie projednávat tyto přestupky se zmocnění upravuje nově přímo v zákoně o silničním provozu. Návrh vychází z dosavadního rozsahu oprávnění obecní policie.

Podle § 47 odst. 5 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich byla-li spolu se zákazem činnosti uložena též pokuta, která nebyla dosud uhrazena, popřípadě byla uhrazena pouze zčásti, nelze od výkonu zbytku zákazu činnosti upustit, dokud pachatel neprokáže, že pokutu nebo její zbylou část uhradil, anebo dokud nebylo rozhodnuto o rozložení úhrady pokuty na splátky nebo o odložení splatnosti pokuty. Ustanovení § 125c odst. 10 zákona o silničním provozu se tak stane nadbytečným, navíc zčásti nekonzistentním s obecnou úpravou.

Do § 125c odst. 10 se nově doplňuje ustanovení o projednání přestupku spočívajícího v ublížení na zdraví při dopravní nehodě (§ 125c odst. 1 písm. h)) o souhlas osoby přímo postižené spácháním přestupku (k tomu srov. § 71 ve spojení s § 79 zákona č. 250/2016 Sb. o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich), pokud je takovou osobou osoba blízká. Navržená úprava vychází ze stávajícího právního stavu, kdy je projednání tohoto přestupku spáchaného mezi osobami blízkými vázáno na návrh osoby postižené spácháním přestupku (§ 68 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů).

K části sto druhé - změna zákona o informačních systémech veřejné správy

Části sto druhé se dotýkají sněmovní tisky č. 719 (senátní tisk č. 313), 752, 764 (senátní tisk č. 307) a 852.

V souvislosti se zavedením tzv. hybridní pošty, jakožto nového způsobu doručování ve správním řízení, se v § 8a zákona o informačních systémech veřejné správy navrhuje zakotvit oprávnění pro kontaktní místa veřejné správy doručovat dokumenty veřejných orgánů prostřednictvím kontaktního místa veřejné správy (k tomu blíže vizte odůvodnění k části E důvodové zprávy a části sto padesáté deváté – změna správního řádu).

K části sto páté - změna energetického zákona

Převádí se skutkové podstaty na úseku energetiky, teplárenství a plynárenství upravené v § 41 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích. Navrhuje se současně zvýšit horní hranici pokut ukládaných za tyto přestupky, a to na 100 000 Kč, což odpovídá nejnižší horní hranici pokuty zakotvené v energetickém zákoně pro stávající přestupky. Ponechání dosavadní pokuty ve výši 3 000 Kč by nesplňovala požadavek proporcionality a navíc tato výše neodpovídá současným sociálním a hospodářským poměrům. Znaky skutkových podstat převáděných přestupků se zároveň přizpůsobují terminologii daného zákona.

Za přestupky proti nařízení o velkoobchodním trhu s energií (Remit) se navrhuje uložit pokutu do 1 mil. Kč, neboť pokuta do 50 000 Kč za přestupky v oblasti velkoobchodu s energiemi je zanedbatelná a nefunkční. Navrhovaná výše pokuty se více přibližuje naplnění příslušných ustanovení Nařízení o velkoobchodním trhu s energií o účinných, odrazujících a přiměřených sankcích (čl. 18 odst. 1 Nařízení Remit).

K části sto šesté - změna zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích

Části sto šesté se dotýkají sněmovní tisk č. 683 a senátní tisk č. 307.

K části sto dvanácté - změna zákona o ochraně hospodářské soutěže

Části sto dvanácté se dotýká sněmovní tisk č. 702 (senátní tisk č. 310).

V zákonech upravujících působnost Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže k projednávání přestupků se zakotvují rozsáhlé odchylky od obecné úpravy, které jsou potřebné vzhledem ke specifické povaze přestupků, které projednává Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“). Tyto přestupky mají významný přesah do evropského práva, jejich projednávání je vázáno na spolupráci s Evropskou komisí a úřady v jednotlivých evropských zemích, v jejichž gesci je ochrana hospodářské soutěže.

V zákoně o ochraně hospodářské soutěže bude zachována stávající úprava kritérií pro určení druhu a výměry správního trestu, vylučuje se ustanovení § 37 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich o určení druhu a výměry správního trestu, neboť stávající právní úprava kritérií pro ukládání správních trestů je plně vyhovující potřebám projednávání soutěžních deliktů.

V zákoně o ochraně hospodářské soutěže se rovněž vylučuje ustanovení o užití jiné osoby ke spáchání přestupku z důvodu odstranění možných výkladových problémů. Úřad dlouhodobě aplikuje ve své rozhodovací praxi koncept „single economic entity“ dle unijního soutěžního práva, jak je rozveden judikaturou unijních soudů, a i v řízeních bez unijního prvku aplikuje koncept „soutěžitele“ eurokonformně, podobně i přičitatelnost odpovědnosti v rámci propojené skupiny. Naopak úprava v § 13 odst. 2 a 3 a obdobně § 20 odst. 5 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (viz „Pachatelem je též právnická osoba, která ke spáchání přestupku užila jiné právnické osoby nebo fyzické osoby, …, jestliže tyto osoby nejsou za přestupek odpovědné“), se jeví oproti konceptu přičitatelnosti uplatňovanému v unijním soutěžním právu, úpravou zužující, jež by Úřadu bránila v aplikaci široce pojímaného konceptu přičitatelnosti, jak je rozvíjen judikaturou unijních soudů. Unijní soutěžní judikatura nevyžaduje prokazování, zda např. mateřská společnost „užila“ ke spáchání deliktu svou dceřinou společnost. V případě, že mateřská společnost vlastní 100% kapitálu dceřiné společnosti, existuje vyvratitelná domněnka, podle níž mateřská společnost vykonává rozhodující vliv na jednání společnosti dceřiné a je tak možno mateřské společnosti přičíst odpovědnost za jednání její dceřiné společnosti (koncept staví na společné a nerozdílné odpovědnosti mateřské společnosti za koluzivní jednání společnosti dceřiné). K vyvracení domněnky výkonu rozhodujícího vlivu lze uvést, že samotná absence udělování specifických pokynů v kontextu s jednáním dceřiné společnosti na trhu není dostatečná pro úspěšné vyvrácení domněnky; výkon rozhodujícího vlivu může být prokázán z celé řady faktorů – např. pokyny mateřské společnosti v rámci obchodních aktivit či obchodní strategie dceřiné společnosti, společnou obchodní strategií, ovlivňování činnosti dceřiné společnosti prostřednictvím stejných osob jmenovaných do jejího statutárního orgány (jaké jsou ve statutárním orgánu mateřské společnosti) ….a dalšími faktory. V rámci konceptu single economic entity se uplatňuje v evropském soutěžním právu odpovědnost skupiny (group liability), což umožňuje i širší rámec přičtení odpovědnosti za deliktní jednání některým členům skupiny dle konkrétních okolností případu – např. nejvýznamnějšímu členu entity (viz entita sestávající z uskupení sesterských společností). S ohledem na koncept single economic entity se vylučuje rovněž ustanovení o zániku odpovědnosti za přestupek zánikem právnické osoby, neboť při zániku právnické osoby není v evropském soutěžním právu vyloučeno, aby odpovědnost přešla na jiného člena skupiny. Při vyloučení citovaných ustanovení se z výše uvedených důvodů rozhodovací praxe Úřadu nedostane do rozporu s rozhodovací praxí Komise a evropskou soutěžní judikaturou, neboť Úřad při přičítaní odpovědnosti ve skupině vychází z evropské soutěžní judikatury.

Při projednávání přestupků podle tohoto zákona se nepoužijí ustanovení zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich o okolnostech vylučujících protiprávnost, podmíněném upuštění od uložení správního trestu, upuštění od uložení správního trestu a poškozeném. Vzhledem k povaze a závažnosti těchto deliktů se vylučují okolnosti vylučující protiprávnost, které nemohou být validní obranou např. při uzavírání kartelu. Zakotvení okolností vylučujících protiprávnost by ztížilo vymahatelnost práva v této oblasti, což s ohledem na závazky z evropského práva je nepřijatelné. Upuštění od uložení správního trestu se vylučuje, neboť by jeho aplikace nebyla vzhledem k závažnosti deliktů přiměřená. S tím souvisí rovněž ponechání dikce „uloží se pokuta“ u přestupků právnických a podnikajících fyzických osob, která zdůrazňuje zásadu oficiality a skutečnost, že od potrestání nelze upustit. Pokud jde o vyloučení ustanovení týkajících se poškozeného, Úřad nerozhoduje a ani nemůže rozhodovat o nárocích osob poškozených protisoutěžním jednáním. Takovým jednáním bývá dotčena hospodářská soutěž jako taková, tedy i soutěžitelé, kteří vlivem protisoutěžního jednání pachatele/pachatelů byli nuceni působit na trhu za neférových soutěžních podmínek; dále mohou být dotčeni spotřebitelé (rovněž množina neurčitých subjektů). Poškozené subjekty nelze vždy plně ve správním řízení identifikovat. Adhezní řízení by tak nepřiměřeně zatěžovalo řízení o těchto přestupcích. Ze stejných důvodů se vylučují též ustanovení o osobě přímo postižené spácháním přestupku.

V zákoně o ochraně hospodářské soutěže se dále vylučují ustanovení o skutkovém a právním omylu, napomenutí, propadnutí věci nebo náhradní hodnoty, zabrání věci nebo náhradní hodnoty, lhůtě pro odložení věci, lhůtě pro vydání rozhodnutí, příkazu a ukládání napomenutí a pokuty příkazem na místě a nemožnosti změny výroku napadeného rozhodnutí v neprospěch pachatele v odvolacím řízení. Ustanovení o skutkovém a právním omylu jsou v rozporu s objektivní odpovědností. V úvahu by přicházelo jejich uplatnění zejména u fyzických nepodnikajících osob, nicméně i od nich lze vzhledem ke specifické oblasti hospodářské soutěže vyžadovat vyšší stupeň znalostí a kvalifikace a jistý stupeň obezřetnosti, pokud se chtějí účastnit hospodářské soutěže. Napomenutí by vzhledem k závažnosti přestupků nebylo dostatečným trestem, propadnutí a zabrání věci by pak zpravidla u daných přestupků vzhledem k jejich povaze nebylo vhodným trestem. Rovněž projednání přestupků v příkazním řízení by bylo v rozporu se závažností těchto přestupků a potřebou rozsáhlého dokazování. Pokud jde o výjimku ze zákazu reformatio in peius, zákon o ochraně hospodářské soutěže obsahuje již dnes tuto výjimku v § 25b. Ústavní soud v nálezu ze dne 28. ledna 2009, sp. zn. III. ÚS 880/08, uvedl, že „pro oblast správního trestání nelze z ústavněprávních předpisů dovodit všeobecný zákaz změny rozhodnutí v neprospěch odvolatele (zákaz reformationis in peius).“ V případě Úřadu se navíc jedná o specifickou situaci, neboť jak prvostupňové řízení, tak řízení o rozkladu se odehrává před týmž úřadem. Složitost řízení, náročnost dokazování a prověřování veškerých skutečností, stejně jako nutnost dodržování evropských závazků odůvodňují vyloučení lhůt pro vydání usnesení o odložení věci a pro vydání rozhodnutí. Pokud jde o odložení věci, vylučuje se rovněž aplikace § 76 odst. 5 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, které by neumožnilo Úřadu deklarovat spáchání dalšího deliktu; bez deklarace deliktu by pak Úřad nemohl zajistit nápravu porušených soutěžních podmínek ani uložit nápravné opatření, bylo-li by k obnovení hospodářské soutěže potřebné. V případě přestupků dle zákona o ochraně hospodářské soutěže není dán veřejný zájem na takovém postupu.

Navrhuje se dále odchylka od stanovení okamžiku zahájení společného řízení s více podezřelými, která vychází ze stávajícího stavu (srov. § 46 odst. 2 správního řádu). Úřad běžně vede řízení s více účastníky řízení (vizte např. případy kartelových dohod u veřejných zakázek). Simultánně po předání oznámení o zahájení řízení provádí u některých účastníků (u nichž je největší pravděpodobnost nalezení důkazů) neohlášené šetření na místě v jejich obchodních prostorách dle § 21f zákona o ochraně hospodářské soutěže. Řízení je zahájeno ve smyslu správního řádu okamžikem doručení oznámení o zahájení prvnímu z více účastníků řízení a šetření je pak prvním vyšetřovacím úkonem v řízení. Dále se navrhuje, aby přestupky, které mají být podle zákona projednány ve společném řízení, mohly projednat samostatně, jestliže při ukládání trestů přihlédne k trestům uloženým v jednotlivých řízeních vedených o těchto přestupcích. Takovou praxi v minulosti posvětil i Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 18. 6. 2009, čj. 1 As 28/2009 – 62.

Rovněž se zakotvují odchylky od úpravy ústního jednání a výslechu obviněného, jejichž aplikace v plném rozsahu by mohla ztížit projednávání těchto přestupků. V řízeních před Úřadem se vychází téměř bezvýhradně z písemných podkladů, a proto ke zjištění stavu věci nebude třeba ústní jednání nařizovat. Z toho plyne, že ustanovení upravující výslech obviněného podle zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich by nebyla v řízení před Úřadem aplikována, neboť se jedná převážně o písemná řízení. Úřad proto v souladu se správním řádem nařídí ústní jednání, pouze pokud to může přispět ke zjištění stavu věci (obdobně nařídí výslech obviněného, jen pokud to může přispět ke zjištění stavu věci). Vzhledem k charakteru řízení před Úřadem se vylučuje rovněž ustanovení zákona o odpovědnosti za přestupky o řízení navazujícím na kontrolu.

Ve věci kvalifikačních požadavků pro oprávněné úřední osoby v řízení o přestupcích podle tohoto zákona se navrhuje speciální úprava kvalifikačních požadavků spočívající v tom, že postačí, pokud v řízení bude vystupovat alespoň jedna oprávněná úřední osoba, která bude mít vysokoškolské vzdělání nejméně v magisterském studijním programu v oboru právo na vysoké škole v České republice, a ustanovení zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, která se týkají požadavků na vzdělání oprávněných úředních osob, se nepoužijí. V řízení o přestupku je totiž ze strany Úřadu zapotřebí využít i jiné než právní odbornosti.

V zákoně o ochraně hospodářské soutěže se rovněž navrhuje vlastní speciální úprava delších promlčecích dob, které jsou ale přiměřené složitosti odhalování a prokazování protisoutěžních deliktů. Návrh však rozlišuje méně závažné přestupky spočívající v porušení pečetě, neposkytnutí úplných, správných nebo pravdivých obchodních záznamů, neposkytnutí nezbytné součinnosti při šetření na místě v obchodních prostorách a jiných než obchodních prostorách, porušení povinnosti strpět šetření na místě v obchodních prostorách nebo jiných než obchodních prostorách, u nichž stanoví kratší promlčecí dobu, než u závažnějších přestupků.

Souvisejícím soudním řízením správním je v oblasti ochrany hospodářské soutěže např. řízení o žalobě podle § 82 soudního řádu správního proti nezákonnému zásahu, kterou lze podat proti šetření Úřadu na místě v obchodních prostorách soutěžitelů (provedeném dle § 21f zákona o ochraně hospodářské soutěže); toto soudní řízení bude možné nově vést i proti šetření Úřadu, jež je úkonem v zahájeném správním řízení. V řízení dle § 82 soudního řádu správního bude posuzována zákonnost šetření provedeného Úřadem (zákonnost jeho průběhu a zákonnost převzetí důkazů k prokázání deliktu). Výsledek soudního řízení může mít zásadní vliv na řízení o přestupku samotném (v jehož rámci Úřad šetření provedl). Soudní řízení může trvat delší dobu. Okamžikem předání věci k prošetření Úřadu by se měl běh promlčecí doby přerušit. Obdobně v případě, že z více členských států bude případ alokovat v rámci spolupráce k prošetření orgán pro hospodářskou soutěž členského státu a posléze zjistí, že není orgán „best placed“ k jeho prošetření, a v rámci realokace případu bude jeho šetření předáno Úřadu. Rovněž je stanoveno, že v případě přerušení promlčecí doby, se do maximální doby 14 let, po jejímž uplynutí odpovědnost za přestupek definitivně zanikne, nezapočítává doba, po kterou byla promlčecí doba stavena, aby bylo zajištěno, že doba neuplyne před řádným prošetřením a projednáním i těch nesložitějších (často nejzávažnějších) případů.

K části sto třinácté - změna lázeňského zákona

Části sto třinácté se dotýká sněmovní tisk č. 647.

Do § 41 odst. 1 se převádějí skutkové podstaty přestupků fyzických osob, které jsou doposud upravené v § 29a zákona č. 200/1990 Sb.

Dále se navrhuje doplnit přestupky fyzických osob o nový přestupek, jehož skutková podstata je uvedena v odstavci 1 písm. h). Obdobný přestupek právnických a podnikajících fyzických osob je upraven v odstavci 2 písm. i) a odstavci 3 písm. d) – doposud protiprávní jednání podle dosavadního odstavce 1 písm. i) a odstavce 2 písm. d).

Protiprávní jednání podle dosavadních odstavců 1 a 2 se navrhuje upravit jako přestupky právnických a podnikajících fyzických osob – nově odstavce 2 a 3.

Protiprávní jednání podle dosavadního odstavce 4 se navrhuje upravit jako přestupek právnické a podnikající fyzické osoby – nově odstavec 2 písm. j). Dále se navrhuje sjednotit dikci skutkové podstaty tohoto přestupku se skutkovou podstatou obdobného přestupku fyzické osoby podle odstavce 1 písm. e).

Výše pokut ani příslušnost se oproti dosavadní právní úpravě nemění.

Přestupky podle § 40 odst. 1 písm. b) a h) nebude možné projednat příkazem na místě, neboť se postihuje porušení povinností vůči ministerstvu, zatímco k projednání je příslušný obecní úřad. Nebylo by proto účelné, aby mohly být tyto přestupky projednávány příkazem na místě.

K části sto čtrnácté - změna zákona o odpadech

Převádí se skutková podstata proti veřejnému pořádku upravená v § 47 odst. 1 písm. i) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích. Horní hranice sazby pokuty zůstává ve vztahu k dosavadní právní úpravě zachována, a to ve výši 50 000 Kč.

K částem sto patnácté a sto devadesáté sedmé - změna zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání a změna zákona o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání

Části sto patnácté se dotýká sněmovní tisk č. 647 (senátní tisk č. 276).

V zákoně č. 231/2001 Sb. se odstraňují duplicity a odchylky ze společných ustanovení ke správním deliktům. V rámci ustanovení upravujícího ukládání pokut se rovněž blíže upřesňují skutečnosti, k nimž je Rada pro rozhlasové a televizní vysílání povinna při ukládání pokuty přihlížet (povaha vysílaného programu, postavení provozovatele vysílání a provozovatele převzatého vysílání na mediálním trhu, stanovisko věcně příslušného samoregulačního orgánu). Jedná se o platný právní stav, který zůstává zachován nad rámec obecných ustanovení § 37 a násl. zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. Stanovisko příslušného samoregulačního orgánu je jako okolnost, k níž je Rada pro rozhlasové a televizní vysílání povinna při ukládání pokuty přihlédnout, zakotveno též v zákoně č. 132/2010 Sb.

Vedení správních řízení dle zákonů č. 231/2001 Sb. a č. 132/2010 Sb. je natolik odlišné, a s ohledem na rozhodování v rámci kolegiálního orgánu ojedinělé, že na ně nelze bez dalšího vztáhnout obecné náležitosti a instrumenty.

Dle § 94 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, pokud nelze vydat rozhodnutí bezodkladně, vydá je správní orgán nejpozději 60 dnů ode dne zahájení správního řízení. Již z principu kolegiality rozhodování je Rada vázána v případě vydávání rozhodnutí vydáním tohoto rozhodnutí v rámci zasedání Rady. Podstatné však je, že rozhodování o skutkovém stavu v případě mediálních obsahů je provázáno s řadou procesních náležitostí, které nelze opomenout a které v řadě případů vycházejí vstříc účastníkům řízení. Například lhůta pro podání vyjádření k zahájení správního řízení je alespoň dvacetidenní, ale většinou i delší, neboť je účastníkovi třeba ponechat dostatečný prostor pro seznámení s obsahem mediální analýzy a dalšími podklady rozhodnými pro správní řízení.

Dalším podstatným faktorem je nutnost provádění dokazování ohledáním, tedy zhlédnutím záznamu audiovizuálního obsahu, který se ke správnímu řízení váže. Ten může mít rozsah i desítek hodin. V případě, kdy je rozhodováno o vlivu obsahu na diváka, zejména pak děti a mladistvé, je potřeba vypracování odborného, či znaleckého posudku, kdy je nutno volit přiměřenou lhůtu k odbornému posouzení, a současně je nutno dostát procesním povinnostem v podobě ponechání dostatečného času účastníkovi řízení pro seznámení s vypracovaným znaleckým, či odborným posudkem. Proto se navrhuje zvláštní lhůta pro vydání rozhodnutí o přestupku, a to v délce 270 dnů.

K části sto šestnácté - změna vodního zákona

Vedle odstraňování duplicit v rámci společných ustanovení ke správním deliktům se jako zvláštní důvod upuštění od uložení správního trestu zakotvuje skutečnost, že pachatel přestupku přijme faktická opatření k odstranění následků porušení povinnosti, jakož i opatření zamezující dalšímu ohrožování nebo znečišťování podzemních nebo povrchových vod, pokud by uložení správního trestu vzhledem k nákladům na učiněná opatření vedlo k nepřiměřené tvrdosti. V platném znění zákona byla tato skutečnost formulována jako důvod zastavení, resp. přerušení správního řízení, avšak vázání přijetí opatření k nápravě k procesním institutům se nadále nejeví jako vhodné, resp. odpovídající úpravě zákona odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. Formuluje se proto další důvod upuštění od uložení správního trestu nad rámec § 43 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich.

Dále se upravuje věcná příslušnost k vydání příkazu na místě pro Státní plavební správu nebo orgán Policie České republiky (v případě přestupku podle § 117 odst. 2 písm. b) zákona), neboť kromě správního orgánu obecně příslušného k projednání přestupku může přestupek projednat formou příkazu na místě jen orgán k tomu speciálně zmocněný (vizte § 91 odst. 2 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich).

K části sto devatenácté - změna zákona o státních hranicích

Skutkové podstaty přestupků na úseku správy státních hranic podle § 44 zákona č. 200/1990 Sb. se převádějí do zákona č. 312/2001 Sb., o státních hranicích.

K části sto dvacáté - změna zákona o finanční kontrole

Zrušují se skutkové podstaty přestupků obsažené v tomto zákoně vzhledem k jejich duplicitní povaze vůči přestupkům upraveným v zákoně č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád).

K části sto dvacáté druhé - změna zákona o myslivosti

Části sto dvacáté druhé se dotýká sněmovní tisk č. 647 (senátní tisk č. 267).

Do zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, se převádí skutková podstata přestupku podle § 35 odst. 1 písm. c) a f) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, spočívající v nesplnění opatření k odstranění zjištěných nedostatků nebo opatření ke zlepšení; za tento přestupek může nově odpovídat též právnická a podnikající fyzická osoba, neboť to jeho povaha umožňuje. V případě fyzických osob se dále převádí skutková podstata spočívající v neoprávněném lovu zvěře. Rovněž se odstraňují duplicitní ustanovení ve vztahu k novému zákonu o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich.

K části sto dvacáté třetí - změna zákona o obalech

Části sto dvacáté třetí se dotýká sněmovní tisk č. 877.

K části sto dvacáté páté - změna zákona o zbraních

Části sto dvacáté páté se také dotýkají sněmovní tisky č. 764 (senátní tisk č. 307) a 886.

K části sto dvacáté šesté - změna zákona o Státní zemědělské a potravinářské inspekci

Části sto dvacáté šesté se dotýká sněmovní tisk č. 828.

K části sto dvacáté sedmé - změna zákona o Ústředním kontrolním a zkušebním ústavu zemědělském

Z důvodu přílišné obecnosti se zrušují sankční ustanovení v § 7 odst. 1 a 2. Příslušnost Úřadu k projednávání přestupků upravují zvláštní zákony, včetně výše pokut. To samé platí i ohledně porušení evropských předpisů na jednotlivých úsecích, pokud jde o porušení evropských předpisů (srov. například § 14a odst. 2 písm. f) a § 14b odst. 5 zákona č. 156/1998 Sb., o hnojivech, pomocných půdních látkách, pomocných rostlinných přípravcích a substrátech a o agrochemickém zkoušení zemědělských půd (zákon o hnojivech) atp.).

K části sto dvacáté osmé - změna soudního řádu správního

Úprava v soudním řádu správním návazně na správní řád stanovuje, že písemnosti, které byly uchovávány v řízení před správním orgánem mimo spis, jsou vyloučeny z nahlížení do spisu, ale předseda senátu může i tyto části za splnění zákonem stanovených podmínek k nahlížení poskytnout. Jsou-li projednávány skutečnosti, které jsou částí spisu, která je vyloučena z nahlížení, projednávání se mohou zúčastnit pouze osoby, kterým jsou tyto skutečnosti známy, ostatní osoby předseda senátu usnesením pro určitou část jednání vyloučí. Dále je zakotvena povinnost vyžádat si stanovisko původce utajované informace (obdobně jako ve správním řádu).

K části sto třicáté - změna zákona o některých opatřeních souvisejících se zákazem bakteriologických (biologických) a toxinových zbraní

Povaha a společenská nebezpečnost přestupků je významná a závažnější a může mít dlouhodobé společenské dopady s možným výrazným zásahem do práv soukromých osob (jejich zdravotního stavu). Rovněž jejich následky, ale i přestupky samotné, se mohou projevit až se značným časovým odstupem po jejich spáchání. Praktické zkušenosti z kontrol také naznačují, že k odhalení protiprávního jednání dochází často až s několikaletým odstupem (v praxi se nezřídka porušení povinností projeví až po řadě let). Proto existuje veřejný zájem na stíhání přestupků i po relativně dlouhou dobu po jejich spáchání.

K části sto třicáté první - změna transplantačního zákona

Části sto třicáté první se dotýkají sněmovní tisky č. 647 a 811.

Vzhledem k tomu, že ve stávajícím zákoně není protiprávní jednání označeno za přestupek, formulují se skutkové podstaty nově, aby odpovídaly zásadám plynoucím z nové právní úpravy. Výše pokut i příslušnost k projednávání přestupků vychází ze stávající právní úpravy.

Podle stávající právní úpravy obce pokuty neukládají, zrušují se tedy obsolentní části textu vztahující se k pokutám uloženými obcemi.

K části sto třicáté čtvrté - změna zákona o obchodu s reprodukčním materiálem lesních dřevin

Části sto třicáté čtvrté se dotýkají sněmovní tisky č. 732 a 764 (senátní tisk č. 307).

K části sto třicáté šesté - změna zákona o oběhu osiva a sadby

Části sto třicáté šesté se dotýká sněmovní tisk č. 816.

K části sto třicáté osmé - změna zákona o spotřebních daních

Části sto třicáté osmé se dotýká sněmovní tisk č. 828.

Zákon o spotřebních daních v části týkající se správního trestání byl upraven a legislativně zjednodušen v souladu s principy vyplývajícími z nové úpravy vyplývající z návrhu zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. Zejména došlo ke sloučení skutkových podstat přestupků fyzických osob a dosavadních správních deliktů právnických a podnikajících fyzických osob v případě, že postihovaly totožné jednání. V návaznosti na tuto změnu byla přijata nová systematika označování jednotlivých hlav, do kterých byly dle navrhované právní úpravy vyčleněny přestupky vztahující se vždy ke stejnému úseku. K lepší orientaci mezi stávající a navrhovanou úpravou je níže uvedena převodní tabulka, kde je zaznamenána nová systematika a skutkové podstaty jednotlivých přestupků a jim odpovídající dosavadní zařazení. Převodní tabulka obsahuje rovněž odkazy na ustanovení zákona o spotřebních daních, jejichž porušení je sankcionováno.

K významnější změně dochází v případě dosavadního nastavení promlčecí doby a zániku odpovědnosti za správní delikt. Dle dosavadní právní úpravy odpovědnost za správní delikt zaniká, jestliže správní orgán o něm nezahájil řízení do 1 roku ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 3 let ode dne, kdy byl spáchán. Od této kombinace subjektivní a objektivní lhůty bylo v rámci návrhu zákona ustoupeno a přenecháno obecné úpravě návrhu zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. Promlčecí doba tedy činí obecně 3 roky. Výjimkou je v případě fyzických osob přestupek proti jednotkovému balení (viz § 135m odst.

2) a přestupek proti zákazu prodeje a nákupu za cenu jinou než cenu pro konečného spotřebitele (viz § 135o odst. 3), kde délka promlčecí doby činí 1 rok.

V návaznosti na revizi dosavadních skutkových podstat přestupků fyzických osob a správních deliktů právnických a podnikajících fyzických osob byla ze správních deliktů proti značení tabákovými nálepkami vyčleněna skutková podstata správního deliktu dle § 135zk odst. 1 písm. a), neboť nesouvisela se značením tabákovými nálepkami. Tato skutková podstata byla přemístěna pod skupinu přestupků proti nakládání s tabákovými výrobky (nově pod § 135p).

Dále došlo k drobnému přeskupení dosavadních skutkových podstat přestupků fyzických osob a správních deliktů právnických a podnikajících fyzických osob, např. v případě přestupků a správních deliktů proti nakládání se zkapalněnými ropnými plyny (stávající § 135a, 135w a 135x), které jsou v rámci navrhovaného zákona upraveny v § 135h a 135i.

V případě propadnutí a zabrání neznačených tabákových výrobků je třeba upozornit, že se nebude zkoumat, zda je hodnota neznačených tabákových výrobků v nápadném nepoměru k povaze přestupku. V tomto ohledu byla převzata dosavadní právní úprava a za splnění podmínek pro uložení propadnutí nebo zabrání věci, která je neznačeným tabákovým výrobkem, bude přistoupeno k propadnutí nebo zabrání takové věci vždy. Důvodem této úpravy je veřejný zájem na správném stanovení a vybrání daně (jedná se o nezdaněné tabákové výrobky) a ochrana zdraví (vzhledem k tomu, že se jedná o neznačené tabákové výrobky, nemusí být zřejmý jejich původ).

Ke změnám dochází rovněž ve vymezení věcné příslušnosti a stanovení kompetencí k řízení o některých přestupcích. V rámci nové právní úpravy tak byly doplněny kompetence těm orgánům, které nesystematicky projednávaly pouze správní delikty na konkrétním úseku, aniž by projednávaly přestupky na tomto úseku. Česká obchodní inspekce, finanční úřad i Státní zemědělská a potravinářská inspekce budou příslušné k projednání dosavadního přestupku dle § 135c a 135d.

V rámci návrhu zákona dochází rovněž k rozšíření příslušnosti k projednání přestupku proti jednotkovému balení, kterého se dopustí fyzická osoba, na obecní úřad obce s rozšířenou působností. Stejně tak dochází k rozšíření možnosti uložit pokutu příkazem na místě dalším v návrhu zákona vymezeným subjektům. Tato změna vychází z dosavadního zákona o přestupcích. Jak se uvádí již v obecné části důvodové zprávy, skutková podstata upravená v § 30 odst. 1 písm. l) zákona o přestupcích („prodá jednotlivé cigarety nebo neuzavřené jednotkové balení cigaret“) měla být převedena do zákona o spotřebních daních. Nicméně po vyhodnocení skutkových podstat byl učiněn závěr, že tato skutková podstata je duplicitní ve vztahu k přestupku proti jednotkovému balení ve stávajícím § 135c zákona o spotřebních daních. Proto se skutková podstata nepřevedla a pouze se rozšířila příslušnost k projednávání daného přestupku i na orgány, které byly dosud příslušné k projednání přestupku upraveného v zákoně o přestupcích.

Přehled přestupků stávající a nové úpravy zákona o spotřebních daních

Ustanovení, jehož

Navržené ustanovení Současné ustanovení

porušení se trestá HLAVA I Přestupky na úseku správy spotřebních daní

§ 135 § 135j § 12 odst. 5 § 135a § 135l § 19 odst. 4 § 135b § 135n § 21 odst. 8 a 17 a § 22a § 135c § 135o § 27a odst. 1 § 135d § 135p § 29 odst. 1 § 135e § 135r § 33e odst. 1 písm. b)

HLAVA II Přestupky na úseku správy daně z minerálních olejů

§ 135f § 135u + § 135 § 45 odst. 9 odst. 1odst. 1 § 50 odst. 2 odst. 2 odst. 2 § 50 odst. 3 písm. a)písm. a)

§ 135g§ 135v

písm. b) odst.písm. b)§ 50 odst. 4 odst. 3 písm. c) 3písm. c) písm. d) písm. d) § 50 odst. 6 odst. 1 § 135a odst. 1 + § 135w odst. 1 § 60 odst. 1 odst. 2 § 135a odst. 2 + § 135w odst. 2 § 60 odst. 2 písm.§ 135a odst. 3 písm. a) § 60 odst. 3 a)+ § 135w odst. 3 písm. a)

§ 135hpísm.§ 135a odst. 3 písm. b)

odst. 3§ 60 odst. 5, 6, 7 b)+ § 135w odst. 4 písm.§ 135a odst. 3 písm. c) § 60 odst. 11 c)+ § 135x odst. 1 písm. b) odst. 4 § 135a odst. 4 + § 135x odst. 3 § 60 odst. 14 písm. § 135w odst. 3 písm. b) § 60 odst. 8 a) odst. 1

§ 135i písm.

§ 135x odst. 1 písm. a) § 60 odst. 9 b) odst. 2 § 135x odst. 2 § 60 odst. 13

HLAVA III Přestupky na úseku správy daně z lihu

odst. 1 odst. 1 § 79 odst. 2

§ 135j § 135za

odst. 2 odst. 2 § 79 odst. 4 písm. písm. a) § 79a odst. 1 a)

§ 135k odst. 1§ 135zb odst. 1

písm. písm. b) § 79a odst. 2 b)

HLAVA IV Přestupky na úseku správy daně z tabákových výrobků

§ 135l § 135zf § 103 odst. 8 písm. a) písm. a) § 107 odst. 2

§ 135m odst. 1 § 135zg odst. 1

písm. b) písm. b) § 107 odst. 2, 5 odst. 2 § 135c + § 135zg odst. 2 § 107 odst. 6 § 135n § 135zh § 108 odst. 1 písm. a)písm. a) § 110 odst. 1 + § 112 odst. 1 odst. 1 písm. b) písm. b) § 110 odst. 2 § 135zi písm. a) písm. a) odst. 2 odst. 2 § 110 odst. 3

§ 135opísm. b) písm. b)

§ 135d + § 135zi odst. 3 písm. odst. 3

b) § 111a odst. 4 § 135zi odst. 3 písm. a) odst. 1 § 135e

§ 135p § 114 odst. 2

odst. 2 § 135zk odst. 1 písm. a) § 135q § 135zk odst. 1 písm. b) § 114 písm. a)písm. a) § 114 odst. 2

§ 135r odst. 1písm. b) § 135zl odst. 1písm. b) § 116 odst. 3

písm. c) písm. c) § 116 odst. 4 § 135s § 135zm § 118 odst. 9 písm. a)písm. a) odst. 1 písm. b) písm. b)

§ 135t odst. 1§ 135zn odst. 1§ 121

písm. c) písm. c) odst. 2 písm. d) písm. d) písm. a) písm. a) odst. 4

§ 135u odst. 1 § 135zo odst. 1 § 122

písm. b) písm. b) odst. 6

HLAVA V Přestupky na úseku omezení prodeje lihovin a tabákových výrobků

§ 135v § 135f + § 135zq § 133 § 135w § 135g + § 135zr § 133 odst. 4 a 5

HLAVA VI Přestupky na úseku značkování a barvení vybraných minerálních olejů

Díl 1 Přestupky proti povinnostem při značkování a barvení vybraných minerálních olejů

odst. 1odst. 1odst. 1 odst. 2 odst. 2 §odst. 2

§ 135x§ 135zs

odst. 3 odst. 3 134eodst. 3 odst. 4 odst. 4 odst. 4 odst. 1odst. 1odst. 5 písm. a) písm. a) odst. 6 písm. a) odst. 2 odst. 2 písm. b) písm. b) odst. 7 §písm.

§ 135ypísm. a)§ 135ztpísm. a)

134ea) odst. odst. 3odst. 3písm. písm. b) písm. b) 8 b) písm. c) písm. c) písm. c)

Díl 2 Přestupky proti zákazům při značkování a barvení vybraných minerálních olejů

§ 135h odst. 1 písm. a) písm. a) + § 135zu odst. 1 písm. a) odst. 1§ 134b odst. 2 § 135h odst. 1 písm. b) písm. b)

§ 135z+ § 135zu odst. 1 písm. b)

§ 135h odst. 2 písm. a) písm. a) písm. a) odst. 2 + § 135zu odst. 2 písm. a) § 134f písm. b) § 135h odst. 2 písm. b) písm. b)

+ § 135zu odst. 2 písm. b) § 135h odst. 2 písm. c) písm. c) písm. c) + § 135zu odst. 2 písm. c) § 135h odst. 2 písm. d) písm. d) písm. d) + § 135zu odst. 2 písm. d) § 135h odst. 3 odst. 3 písm. e) + § 135zu odst. 3

Díl 3 Další přestupky na úseku značkování a barvení vybraných minerálních olejů

§ 135za § 135zv § 134g odst. 1

HLAVA VII Přestupky na úseku značkování některých dalších minerálních olejů

Díl 1 Přestupky proti povinnostem při značkování některých dalších minerálních olejů

odst. 1odst. 1odst. 1 odst. 2 odst. 2 §odst. 2

§ 135zb§ 135zx

odst. 3 odst. 3 134podst. 3 odst. 4 odst. 4 odst. 4 odst. 1odst. 1odst. 5 písm. a) písm. a) odst. 6 písm. a) odst. 2 odst. 2 písm. b) písm. b) odst. 7 §

§ 135zcpísm. a)§ 135zypísm. a)písm. a)

134p odst.písm. b) odst. 3písm. b) odst. 3písm. b) 8a c) písm. c) písm. c) písm. d)

Díl 2 Přestupky proti zákazům při značkování některých dalších minerálních olejů

§ 135i odst. 1 písm. a) písm. a) + § 135zz odst. 1 písm. a) odst. 1§ 134m odst. 2 § 135i odst. 1 písm. b) písm. b) + § 135zz odst. 1 písm. b) § 135i odst. 2 písm. a) písm. a) písm. a) + § 135zz odst. 2 písm. a) § 135i odst. 2 písm. b) písm. b) písm. b) + § 135zz odst. 2 písm. b)

§ 135zdodst. 2

§ 135i odst. 2 písm. c) písm. c) písm. c) + § 135zz odst. 2 písm. c) § 134q § 135i odst. 2 písm. d) písm. d) písm. d) + § 135zz odst. 2 písm. d) § 135i odst. 3 odst. 3 písm. e) + § 135zz odst. 3 § 135i odst. 4 odst. 4 písm. f) + § 135zz odst. 4

Díl 3 Další přestupky na úseku značkování některých dalších minerálních olejů

§ 135ze § 135zza § 134r odst. 1

HLAVA VIII Přestupky na úseku sledování nakládání se zvláštními minerálními oleji

§ 135ia odst. 1 + § 135zzb odst.§ 134zd + § 134w odst. odst. 1

§ 135zf§ 134x ZSpD + § 126

písm. a) písm. a) odst. 2 § 135zzb odst. 2 daňového řádu písm. b) písm. b) § 127 daňového řádu písm. c) písm. c) odst. 1 § 134ze písm. d) písm. d) odst. 2 písm. e) písm. e) § 134zf

HLAVA IX Přestupky na úseku nakládání se surovým tabákem

§ 135ib odst. 1+ § 135zzba odst. odst. 1 § 134zz

§ 134zi ZSpD + § 126 písm. a)písm. a) daňového řádu

§ 135zgpísm. b) písm. b) § 127 daňového řádu

odst. 2odst. 2 písm. c) § 135zzba písm. c) odst. 1 § 134zy písm. d) písm. d) odst. 2 písm. e) písm. e) § 134zza odst. 3 odst. 3

HLAVA X Propadnutí a zabrání lihovin a tabákových výrobků

§ 135zh § 135zzc - § 135zi § 135zzd - § 135zj § 135zze -

K části sto třicáté deváté - změna zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů

Části sto třicáté deváté se také dotýkají sněmovní tisky č. 647 (senátní tisk č. 276), 764 (senátní tisk č. 307) a 821.

Zákon o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich zakládá jednotné označení pro některé druhy správních deliktů - „přestupek“. Proto se jeví jako nezbytné vypustit z právní úpravy služebního poměru odkazy na „jiný správní delikt“ společně se zakotvením přechodné úpravy, která bude na tuto změnu po nezbytnou dobu reagovat. Příslušník se i podle dosavadní úpravy může stát subjektem jiného správního deliktu například na úseku lesního hospodářství nebo jako provozovatel vozidla.

Podle § 4 odst. 5 a 6 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich se sice zachovává právní řešení, kdy podle zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů se projedná jednání, které má znaky přestupku, dopustí-li se jej příslušník bezpečnostního sboru, avšak současně umožňuje zabránit zneužívání tohoto právního řešení například tím, že příslušník neoznámí správnímu orgánu existenci překážky v podobě služebně právního vztahu, nebo skutečnost, že příslušník tuto skutečnost oznámí až po vydání rozhodnutí o přestupku v prvním stupni. V takovém případě se podle navrhované právní úpravy jeho jednání projedná podle zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení jako přestupek. Podle platné právní úpravy by byl přitom výsledkem takového projednání nulitní akt. Nesplnění předmětné povinnosti zakládá možnost kázeňského postihu za nesplnění služební povinnosti při současném nezpochybnění rozhodnutí správního orgánu vydaného v řízení o přestupku.

Za důležitý zájem služby se považuje zájem bezpečnostního sboru na včasném a kvalitním plnění úkolů bezpečnostního sboru. V některých případech je pak nutno utajit příslušnost obviněného z přestupku k bezpečnostnímu sboru v zájmu plnění úkolu bezpečnostního sboru. Návrh stanoví limity pro tento výjimečný specifický postup. Utajit příslušnost lze jen ve výjimečných případech, kdy by prozrazení příslušnosti vážně narušilo plnění úkolů plněných zpravodajskou službou nebo jiným bezpečnostním sborem (zejména Policií České republiky). Navržená úprava umožní projednat v řízení o přestupku i jednání příslušníka, jehož příslušnost k bezpečnostnímu sboru má být utajena v důležitém zájmu služby. Z hlediska účelu správně trestní odpovědnosti pak lze konstatovat, že tento účel nebude nijak vážně narušen, neboť protiprávní jednání příslušníka bude „toliko“ projednáno jiným správním orgánem.

I když po přechodnou dobu budou v rámci správního trestání projednávány i jiné správní delikty, vizte ustanovení § 112 odst. 4 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, nejeví se věcně nezbytné na vypuštění slov reagovat přechodným ustanovením.

Navržená úprava dále navazuje na změnu § 189, podle níž se při projednávání jednání, které má znaky přestupku, využívá úprava zániku odpovědnosti podle obecné právní úpravy odpovědnosti za přestupek. V návaznosti na tuto novou právní úpravu se současně navrhuje nezapočítávat do běhu lhůt i dobu, po kterou bylo vedeno řízení o přestupku.

Podle § 42 odst. 1 písm. d) zákona o služebním poměru příslušník musí být propuštěn, pokud porušil služební slib tím, že se dopustil zavrženíhodného jednání, které má znaky trestného činu a je způsobilé ohrozit dobrou pověst bezpečnostního sboru.

V praxi, pokud dojde k přezkoumání rozhodnutí o propuštění z uvedeného důvodu, respektive rozhodnutí o odvolání proti němu, v řízení podle soudního řádu správního, zpravidla je délka tohoto řízení delší, než délka souběžně vedeného řízení trestního. Je-li výsledkem stav, kdy není propuštěný příslušník shledán vinným v trestním řízení, avšak zjištěné okolnosti zároveň odůvodňují zahájení kázeňského řízení, lze sice za výše popsané situace kázeňské řízení teoreticky zahájit (účastníkem řízení může být i bývalý příslušník), s ohledem za výčet možných trestů za kázeňský přestupek (nejde-li o jednání mající znaky přestupku) však nelze bývalého příslušníka potrestat jinak, než písemným napomenutím nebo odnětím služební medaile, pokud mu dříve byla udělena. Jiné než tyto dva uvedené, v podstatě pouze symbolické tresty jsou navázány na trvání služebního poměru (jde o snížení základního tarifu a odnětí služební hodnosti) a z povahy věci je bývalému příslušníkovi uložit nelze, protože ten již nepobírá základní tarif ani nemá služební hodnost.

Příslušnému služebnímu funkcionáři tedy nezbývá, než se zahájením kázeňského řízení vyčkat na rozhodnutí správního soudu, kterým bude zpravidla v návaznosti na výsledek trestního řízení rozhodnutí o propuštění zrušeno. K tomu však dochází s takovým časovým odstupem, že kázeňský přestupek již nelze projednat, a to ani při nezapočítání doby, po kterou se pro tentýž skutek vedlo trestní řízení.

Paradoxně při podezření na spáchání trestného činu, který nelze hodnotit jako zavrženíhodný a ohrožující pověst bezpečnostního sboru, a tedy je zpravidla méně závažný, tento problém nenastává, protože samotné trestní řízení pak není důvodem propuštění a stíhaný příslušník je stále ve služebním poměru. Navrhované doplnění míří právě na odstranění této nelogické asymetrie.

Navržená úprava dále reaguje na nové instituty založené obecnou právní úpravou odpovědnosti za přestupek. V rámci řízení o jednání, které má znaky přestupku, se umožňuje uplatnit nové instituty založené zákonem o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. Bez této změny by nebylo možné například procesně reagovat na jednání, které bezprostředně směřuje k dokonání přestupku, avšak nedošlo k naplnění všech zákonných znaků přestupku, tedy na pokus přestupku.

Dále se reaguje na skutečnost, že zákon o některých přestupcích již nerozlišuje ublížení na zdraví z nedbalosti a drobné ublížení na zdraví spáchané úmyslně (resp. úmyslné narušení občanského soužití drobným ublížením na zdraví). Ke spáchání přestupku ublížení na zdraví totiž postačuje zavinění z nedbalosti.

Přechodné ustanovení pod bodem 1 reflektuje ústavní záruku vyjádřenou v článku 40 odst. 6 in fine Listiny základních práv a svobod a spočívající v přípustnosti trestání podle nového práva, jestliže je taková úprava pro pachatele výhodnější. Tato záruka platí i v řízení o přestupku. Další body přechodné úpravy reagují na vypouštění „jiného správního deliktu“ z normativního textu zákona č. 361/2003 Sb.

K částem sto čtyřicáté, dvě stě dvacáté osmé a dvě stě čtyřicáté čtvrté - změna zákona o nakládání se surovými diamanty, o podmínkách jejich dovozu, vývozu a tranzitu, změna zákona o povinném značení lihu a změna celního zákona

Speciální úprava promlčecí doby je vyvolána specifiky jednotlivých zákonných úprav. Např. speciální úprava promlčení v celním zákoně reaguje na skutečnost, že správní trestání v celní oblasti zpravidla následuje až poté, co proběhla kontrola po propuštění zboží a doměření cla; vzhledem k délce lhůty pro stanovení cla, která je 3 roky s možností prodloužení, není obecná promlčecí lhůta dostatečná, neboť by mohla nastat situace, kdy bude provedena kontrola a doměřeno clo, avšak již nebude možné uložit sankci za současně odhalený přestupek. Speciální úprava promlčecí doby v případě zákona o nakládání se surovými diamanty či zákona o působnosti orgánů Celní správy České republiky v souvislosti s vymáháním práv duševního vlastnictví odpovídá specifičnosti právní úpravy a dopadům vyvolaným spácháním přestupku, a to zejména s ohledem na bezpečnost a mezinárodní závazky (prostřednictvím surových diamantů a zboží porušujícího práva duševního vlastnictví jsou např. financovány teroristické aktivity). Pokud jde o zákon o povinném značení lihu, lze poukázat na mimořádné důsledky jeho porušování jak z pohledu daňového, tak z pohledu ochrany zdraví obyvatel (vizte případ tzv. metanolové aféry).

K části sto čtyřicáté druhé - změna zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích a likvidátorech pojistných událostí

Části sto čtyřicáté druhé se dotýká sněmovní tisk č. 751.

K části sto čtyřicáté třetí - změna zákona o nakládání s geneticky modifikovanými organismy a genetickými produkty

Části sto čtyřicáté třetí se dotýká sněmovní tisk č. 686.

K části sto čtyřicáté čtvrté - změna zákona o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta

Části sto čtyřicáté čtvrté se dotýkají sněmovní tisky č. 647 a 723.

K části sto čtyřicáté páté - změna zákona o nelékařských zdravotnických povoláních

Části sto čtyřicáté páté se dotýkají sněmovní tisky č. 647 a 880.

K části sto čtyřicáté šesté - změna zákona o rybářství

Části sto čtyřicáté šesté se dotýká sněmovní tisk č. 647. Na základě požadavku Ministerstva zemědělství, které je věcným gestorem tohoto zákona, dochází ke zrušení jeho kompetence k projednání přestupků v rybářském revíru a na rybníku v rybníkářství, který se nachází na území více krajů nebo na území, jímž probíhají hraniční vody, nebo na území objektů důležitých pro obranu státu podle § 20 odst. 3 písm. f) tohoto zákona. Stávající stav, kdy Ministerstvo zemědělství jako ústřední orgán státní správy rybářství rozhoduje jako prvostupňový orgán ve věci přestupků ve vztahu k cca 1/3 rybářských revírů není žádoucí. Zrušením ustanovení § 20 odst. 3 písm. f) dojde ke zrušení kompetence Ministerstva zemědělství a veškeré přestupky tak budou projednávat orgány prvního stupně, tedy obecní úřady obcí s rozšířenou působností podle místa spáchání přestupku. Tím dojde mj. k podstatnému zvýšení dostupnosti příslušného správního orgánu pro účastníky řízení.

K části sto padesáté - změna zákona o úpravě některých vztahů v oblasti veřejné podpory

Obdobně jako v zákoně o ochraně hospodářské soutěže se zakotvují rozsáhlé odchylky od obecné úpravy, které jsou potřebné vzhledem ke specifické povaze přestupků, které projednává Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“). Navrhují se vyloučit ustanovení zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich o okolnostech vylučujících protiprávnost, napomenutí, propadnutí věci a náhradní hodnoty, podmíněném upuštění od uložení správního trestu, upuštění od uložení správního trestu, poškozeném, ústním jednání, výslechu obviněného a nemožnosti změny výroku napadeného rozhodnutí v neprospěch pachatele v odvolacím řízení. Blíže vizte odůvodnění části sto dvanácté - změna zákona o ochraně hospodářské soutěže.

Speciální úprava délky promlčecí doby je zakotvená s ohledem na rozhodné období, po které se sleduje nepřekročení limitu podpory malého rozsahu. Přerušení či stavení promlčecí doby se z hlediska uplatňování tohoto zákona neukazuje jako potřebné, a proto se ustanovení obecné úpravy upravující tyto instituty vylučují, neboť již tak je promlčecí doba dostatečně dlouhá.

Ve věci kvalifikačních požadavků pro oprávněné úřední osoby v řízení o přestupcích podle tohoto zákona se navrhuje speciální úprava kvalifikačních požadavků spočívající v tom, že postačí, pokud v řízení bude vystupovat alespoň jedna oprávněná úřední osoba, která bude mít vysokoškolské vzdělání nejméně v magisterském studijním programu v oboru právo na vysoké škole v České republice, a ustanovení zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, která se týkají požadavků na vzdělání oprávněných úředních osob, se nepoužijí. V řízení o přestupku je totiž ze strany Úřadu zapotřebí využít i jiné než právní odbornosti.

K částem sto padesáté druhé, dvě stě sedmnácté a dvě stě dvacáté třetí - změna zákona o podnikání na kapitálovém trhu, změna zákona o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů a změna zákona o investičních společnostech a investičních fondech

Části sto padesáté druhé se dotýká sněmovní tisk č. 869.

Části dvě stě dvacáté třetí se dotýkají sněmovní tisky č. 752 a 869.

Navrhuje se, aby pokuty, které jsou příjmem Garančního fondu obchodníků s cennými papíry, vybíral a vymáhal celní úřad.

K části sto padesáté třetí - změna zákona o vinohradnictví a vinařství

Části sto padesáté třetí se dotýká sněmovní tisk č. 712.

K části sto padesáté čtvrté - změna zákona o rostlinolékařské péči

Části sto padesáté čtvrté se dotýká sněmovní tisk č. 862.

K části sto padesáté páté - změna zákona o přezkoumávání hospodaření územních samosprávných celků a dobrovolných svazků obcí

Části sto padesáté páté se dotýká sněmovní tisk č. 413.

K části sto padesáté šesté - změna zákona o zaměstnanosti

Části sto padesáté šesté se dotýkají sněmovní tisky č. 413, 647 (senátní tisk č. 276) a 790.

K části sto padesáté osmé - změna zákona o archivnictví a spisové službě

Části sto padesáté osmé se dotýká sněmovní tisk č. 764 (senátní tisk č. 307).

K části sto padesáté deváté - změna správního řádu

Části sto padesáté deváté se dotýká sněmovní tisk č. 764 (senátní tisk č. 307).

K bodům 1, 6, 7, 10 a 23 (§ 17, 36, 38, 68 a 152)

Stát se v citlivých oblastech, do kterých spadá například problematika soukromých bezpečnostních služeb, zahraniční obchod s vojenským materiálem či udělování státního občanství, práva azylu apod., snaží eliminovat bezpečnostní rizika tím, že si orgány veřejné moci ve správních řízeních vyžádají stanovisko/vyjádření Policie České republiky a/nebo předání informací zpravodajských služeb, tedy orgánů disponujících klíčovými informacemi v oblasti vnitřní bezpečnosti.

Úprava si klade za cíl předejít tomu, aby se nejednalo o čistě formální a byrokratický institut, kdy dotčené orgány (zpravodajské služby a Policie České republiky) ve snaze chránit svoje zdroje plní svou zákonnou povinnost tak, že vydávají ryze formální vyjádření/informace, ačkoliv disponují informacemi z hlediska výše uvedeného účelu mnohem významnějšími.

Současná právní úprava je roztříštěná a ochrana bezpečnostních zájmů nedostatečná. Cílem by tak mělo být vytvoření jednotného mechanismu, který by umožnil efektivní posuzování všech žádostí včetně žádostí o vydání licence k výkonu soukromé bezpečnostní činnosti, jakož i dostatečnou zákonnou možnost vyloučení subjektů představujících bezpečnostní riziko pro Českou republiku z podnikání v této citlivé oblasti. S tím by byla spojena důsledná ochrana zdrojů informací na straně státu, jakož i garance ústavních práv účastníků řízení včetně práva na spravedlivý proces.

Navrhované znění § 17 odst. 3 správního řádu upravuje 3 možné situace:

1) utajované informace, které se uchovávají mimo spis v případech stanovených zvláštním zákonem;

2) utajované informace poskytnuté správnímu orgánu Policií ČR nebo zpravodajskými službami, které se uchovávají mimo spis přímo na základě § 17 odst. 3 věta druhá správního řádu; a konečně

3) ostatní utajované informace, které se stávají součástí spisu

Ustanovení § 38 odst. 6 správního řádu o nahlížení do spisu se bude z povahy věci vztahovat pouze na ty utajované informace, které zůstanou součástí spisu.

V řízeních, kde se rozhoduje o právním nároku, je žádoucí, aby osoba měla přístup k podkladům pro rozhodnutí (alespoň v agregované podobě), na rozdíl od řízení, kde se o jejím právním nároku nerozhoduje. V řízeních, ve kterých se rozhoduje o právním nároku účastníka, tak bude mít takový účastník možnost seznámit se skutečnostmi vyplývajícími z podkladů obsahujících utajované informace, které jsou uchovávané mimo spis, v podobě, která nezmaří účel jejich utajení; nebude-li to možné, sdělí se takovému účastníkovi alespoň v obecné rovině, jaké skutečnosti z těchto podkladů vyplývají (vizte § 36 odst. 3). Tato úprava má tedy za cíl vyvážit práva účastníka a ochranu utajovaných informací. V této souvislosti se upravují náležitosti odůvodnění v případech, kdy podkladem rozhodnutí byly podklady uchovávané mimo spis.

Z nálezu Ústavního soudu ze dne 16. června 2011, sp. zn. II. ÚS 1392/11 vyplývá, že pokud by vůbec nebylo možné poskytnout žalobci přístup k utajovaným informacím byť v určité omezené formě, není soud vázán žalobními body a přezkoumá relevanci utajovaných informací ze všech hledisek, která se vzhledem k povaze věci jeví důležitými. Z toho plyne, že rozhodnutí, v jehož odůvodnění budou pouze v obecné rovině skutečnosti, které vyplývají z podkladů obsahujících utajované informace, bude přezkoumatelné podle § 76 odst. 1 písm.

a) soudního řádu správního, resp. ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Pokud by vůbec nebylo možné poskytnout žalobci přístup k utajovaným informacím byť v určité omezené formě, není soud vázán žalobními body a přezkoumá relevanci utajovaných informací ze všech hledisek, která se vzhledem k povaze věci jeví důležitými.

Dále je zakotvena povinnost vyžádat si stanovisko původce utajované informace (obdobně jako v soudním řádu správním) předtím, než správní orgán seznámí s podklady obsahujícími utajované informace účastníka řízení. Z obsahu stanoviska bude vyplývat, zda zpřístupněním podkladů správní orgán neohrozí účel jejich utajení, tedy zejména zda tímto postupem neohrozí nebo vážně nenaruší činnost zpravodajských služeb nebo policie.

Z důvodu ochrany utajovaných informací se kladou zvýšené nároky rovněž na členy rozkladových komisí. Úprava vychází ze zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti (§ 130 odst. 2). Vzhledem k tomu, že obsahem utajovaných informací mohou být i skutečnosti důležité z hlediska ochrany národních zájmů, s takovými informacemi by měl mít možnost seznamovat se pouze státní občan České republiky, který je držitelem platného osvědčení fyzické osoby pro stupeň utajení přezkoumávaných utajovaných písemností nebo záznamů, nebo pro stupeň utajení vyšší.

K bodům 2 až 5, 12, 13 a 18 (§ 19, 20, 21, 22, 37, 71 a 144)

Zavádí se nový způsob doručování ve správním řízení – tzv. hybridní pošta.

Cílem navrhovaných změn je umožnit orgánům veřejné moci odesílání písemností v tzv. hybridním režimu, kdy je písemnost od orgánu veřejné moci odeslána v elektronické podobě, ale příjemci je doručena jako listina. Navrhovaná úprava si klade za cíl vytvořit podmínky pro zefektivnění procesu odesílání písemností od orgánů veřejné moci, kdy budou moci využít jediný kanál pro odesílání písemností, ať už elektronických, nebo těch, které mají být vytištěny, a zároveň vytvořit prostor pro úsporu veřejných prostředků. Navrhovaná právní úprava je v souladu s trendy modernizace a elektronizace veřejné správy a rozšiřování služeb eGovernmentu. Doručování se pro tyto účely bude považovat za výkon působnosti, který tak bude možné přenést veřejnoprávní smlouvou. Důvodem pro zvolení tohoto pojetí bylo především to, že s přenosem působnosti bude spojen i přechod odpovědnosti za správné doručení, kdy za doručení bude odpovídat kontaktní místo veřejné správy.

Pro odesílání písemností se navrhuje využít informačního systému datových schránek a pro konverzi dokumentů institut automatizované autorizované konverze dokumentů. Služba hybridní pošty by měla být poskytována kontaktními místy veřejné správy ve smyslu § 8a zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy. Konverzi a podání k poštovní přepravě zajistí vybraný provozovatel kontaktních míst veřejné správy, který bude tuto službu poskytovat za úplatu. Cena poskytované služby nebude regulována. Samotné technické provedení spočívá v odeslání elektronické verze písemnosti do datové schránky kontaktního místa veřejné správy, které tuto písemnost převede do listinné podoby prostřednictvím autorizované konverze dokumentu provedené automatizovaným způsobem. Autenticita výstupu bude zajištěna tzv. zajišťovacím prvkem, který nahradí vlastnoruční podpis oprávněné úřední osoby. Předpokládá se tedy automatizovaná konverze dokumentů bez manuálního zásahu ze strany zaměstnanců.

Vztah mezi orgánem veřejné moci jakožto odesílatelem písemnosti a kontaktním místem veřejné správy je založen veřejnoprávní smlouvou, jejímž předmětem je přenos výkonu veřejné správy v oblasti doručování z orgánu veřejné moci na kontaktní místo veřejné správy. Přenosem působnosti veřejnoprávní smlouvou dojde k přenosu povinností s touto působností spojených, včetně povinnosti mlčenlivosti zaměstnanců kontaktního místa veřejné správy. Veřejnoprávní smlouva se mezi subjekty uzavírá s účinky do budoucna, což znamená, že po jejím uzavření lze hybridní poštu využívat prostřednictvím daného kontaktního místa veřejné správy opakovaně. Ani po uzavření veřejnoprávní smlouvy o přenosu působnosti v oblasti doručování nebude doručování prostřednictvím hybridní pošty obligatorní a vždy bude záležet na uvážení správního orgánu, zda pro něj tento způsob doručování bude ekonomicky a organizačně výhodný. Využití hybridního režimu je tedy stanoveno jako možnost, nikoliv povinnost.

V souvislosti s hybridní poštou se rovněž upravuje okamžik, který je považován za vydání rozhodnutí. Při doručování hybridní poštou se bude vydáním rozhodnutí rozumět odeslání stejnopisu písemného vyhotovení rozhodnutí do datové schránky kontaktního místa veřejné správy (nové písmeno e) v § 71 odst. 2).

Vzhledem k tomu, že kontaktní místo veřejné správy vystupuje při doručování v pozici správního orgánu, řídí se odpovědnost za řádné doručení režimem zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), přičemž chybné doručení představuje ve smyslu tohoto zákona nesprávný úřední postup.

K bodu 8 (§ 51)

Návrh ustanovení upravuje postup v řízení o přestupku navazujícím na výkon kontroly podle kontrolního řádu. Návrh vychází z toho, že kontrolní řád upravuje postup při vyhotovení protokolu o kontrole, který obsahuje kontrolní zjištění (zejména § 9 a § 12 kontrolního řádu), povinnost kontrolujícího protokol doručit kontrolované osobě (zejména § 9 a § 12 kontrolního řádu) a postup při vyřizování námitek proti obsahu protokolu (§ 14 kontrolního řádu). Obviněný z přestupku v řízení navazujícím na výkon kontroly tak již byl seznámen s obsahem protokolu o kontrole a tento protokol tedy může sloužit jako jediný podklad pro rozhodnutí o přestupku (vizte § 81 návrhu zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich a důvodová zpráva k němu). Rozhodnutím o přestupku je třeba rozumět jak rozhodnutí ve věci, tak příkaz. V zájmu zefektivnění řízení o přestupku navazujícím na výkon kontroly není nutné protokol o kontrole, který je písemným podkladem pro rozhodnutí o přestupku od jiného (kontrolního) orgánu, formálně postupem podle správního řádu provádět jako důkaz.

K bodu 9 (§ 62)

Platné znění správního řádu nyní umožňuje vyhnout se sankci za nedostavení se ke správnímu orgánu odkazem na jakoukoliv omluvu (tzv. omluvu prostou), povinnost uposlechnout předvolání je tak v případě jen trochu poučenějšího předvolaného nevymahatelná. Proto se doplňuje, že musí jít o omluvu náležitou.

K bodu 11 (§ 69)

Navrhuje se vypustit úprava spočívající v nahrazení otisku úředního razítka na elektronické verzi písemného vyhotovení rozhodnutí slovy „otisk úředního razítka“, vzhledem k tomu, že se jedná o postup, který v praxi způsobuje zbytečnou administrativní zátěž.

K bodům 14, 15 a 24 (§ 77, 78 a § 153 odst. 1 písm. c))

V souvislosti s vydáváním příkazu na místě je třeba řešit též jeden z problémů současného blokového řízení, kterým je omyl v osobě pachatele při ukládání blokové pokuty (pachatel se záměrně identifikuje jako jiná existující fyzická osoba). V takovém případě je bloková pokuta uložena osobě, která se přestupku nedopustila, avšak bez svého zavinění čelí pokutovému bloku coby exekučnímu titulu. Takto uloženou blokovou pokutu lze považovat za nicotnou. Vzhledem k tomu, že lze obdobné problémy očekávat i v případě pokut ukládaných příkazem na místě, je třeba s ohledem na právní jistotu osoby považované za pachatele přestupku pozměnit stávající úpravu prohlášení nicotnosti ve správním řádu tak, aby bylo možné prohlásit nicotnost takto vydaného příkazu na místě (nadřízený správní orgán bude příslušný k prohlášení nicotnosti ze všech důvodů podle § 77 správního řádu).

Vzhledem k nově navrhovanému znění § 77 je nutno bez náhrady zrušit § 78, neboť jeho stávající obsah je vhodně zakomponován do nově navrhovaného § 77. V souladu s novou úpravou obsaženou v § 77 odst. 1 je nutno zrušit § 153 odst. 1 písm. c).

K bodu 16 (§ 79)

Navrhuje se, aby náhradu nákladů řízení vybíral správní orgán, který ji uložil, a dále že náhrada nákladů řízení je příjmem rozpočtu, ze kterého je hrazena činnost správního orgánu, který náhradu nákladů uložil. Otázka rozpočtového určení příjmů z nákladů řízení není řešena v obecné úpravě odpovědnosti za přestupek, přestože současný zákon o přestupcích tuto problematiku výslovně upravuje v § 79 odst. 4. Pokud by absentovala tato obecná úprava, musel by každý zvláštní zákon upravující náklady řízení rovněž obsahovat zvláštní ustanovení o jejich rozpočtovém určení. Obecné ustanovení je z hlediska legislativní ekonomie a právní jistoty a předvídatelnosti práva pro adresáty zákona vhodnější než řada zvláštních ustanovení (stejného znění) v jednotlivých zákonech.

K bodu 17 (§ 131)

Příslušný správní orgán může věc usnesením postoupit z důvodu vhodnosti i v jiných případech. Postupující správní orgán je povinen vyžádat si předchozí souhlas správního orgánu, jemuž má být věc postoupena. Navrhovaná úprava stanoví, že předchozího souhlasu není třeba v případech, kdy má účastník uvedený v § 27 odst. 1 v územním obvodu správního orgánu, jemuž má být věc postoupena, místo trvalého pobytu nebo sídlo, popřípadě se v tomto územním obvodu zdržuje. Navrhované ustanovení se tedy bude nově vztahovat nejen na žadatele, ale též na účastníka řízení z moci úřední, což může být například obviněný z přestupku. Neexistuje totiž relevantní důvod k tomu, aby se postup změny příslušnosti podle § 131 odst. 5 vztahoval pouze na žadatele.

K bodům 19 až 22 (§ 150)

Obecně není možné vypustit odůvodnění příkazu s ohledem na základní procesní práva obviněného (především právo být důkladně seznámen s obviněním). Z toho důvodu musí příkaz obsahovat odůvodnění alespoň v případě, kdy je vydáván jako první úkon v řízení. Odůvodnění se navrhuje vypustit v případě příkazu, který není vydáván jako první úkon v řízení, a to zejména z důvodu rychlosti a hospodárnosti řízení (k tomu srov. § 314f odst. 1 trestního řádu upravující trestní příkaz, který též neobsahuje odůvodnění). Příkaz na místě je výsledkem zkráceného (zjednodušeného) řízení, a proto by z hlediska procesní ekonomie neměl být zatěžován veškerými náležitostmi „klasického“ rozhodnutí (k tomu srov. pružnost a rychlost vydávání příkazu na místě). Práva obviněného jsou dostatečně chráněná možností podat odpor. Přezkum příkazu, který by neobsahoval odůvodnění, by musel být prováděn s ohledem na obsah spisu (pokud by spis neobsahoval dostatečné podklady pro vydání příkazu, bylo by to důvodem pro jeho zrušení).

Paušální částku nákladů řízení nelze uložit v příkazním řízení, kdy je příkaz prvním úkonem v řízení. Náklady takového postupu jsou minimální. Rovněž se jedná o motivační prostředek k akceptaci příkazu ze strany obviněného. Tyto důvody jsou ještě zřetelnější v případě příkazu vydaného na místě, na které se daná úprava rovněž vztahuje (nestanoví-li zákon jinak, na příkaz na místě se užijí obecná ustanovení o příkazu).

Proti příkazu vydanému formou příkazového bloku nelze podat odpor. Jde o nástupce současného blokového řízení, kde se připouští pouze přezkumné řízení. U blokového řízení je v určitých případech možná též obnova řízení, a proto se navrhuje ponechat tuto možnost též u příkazu na místě. Na prohlášení nicotnosti není právní nárok, a proto je obnova řízení jedinou možností efektivní obrany v případě omylu v osobě přestupce.

K části sto šedesáté - změna branného zákona

Navrhuje se nová skutková podstata přestupku vojáka v záloze, vycházející z praktické zkušenosti s dosavadní nepostižitelností takového nežádoucího chování.

Ze závěrů Nejvyššího správního soudu vyplývá, že blokové řízení lze obnovit v případě, že je dána důvodná pochybnost o tom, zda přestupce skutečně udělil (či byl schopen udělit) s uložením pokuty v blokovém řízení souhlas (viz usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 21/2010 – 65 ze dne 12. 3. 2013).

K části sto šedesáté první - změna zákona, jímž se provádí režim Evropských společenství pro kontrolu vývozu, přepravy, zprostředkování a tranzitu zboží dvojího užití

Zboží dvojího použití je zbožím citlivého charakteru s tím, že právě s ohledem na tento charakter je kontrola zahraničního obchodu nezbytná, a to zejména ze zahraničněpolitických a bezpečnostních důvodů. Právní úprava vycházející z této zásady musí upravovat dostatečné a striktní mantinely pro to, aby nedošlo k ohrožení bezpečnosti a mezinárodních závazků. Navrhuje se proto trestnost některých přestupků již ve stádiu pokusu – tento návrh odpovídá též návrhu v zákoně č. 38/1994 Sb., neboť charakter právní úpravy je obdobný. Je ve veřejném zájmu, aby byly zachovány promlčecí doby, a to jako specialita od obecné právní úpravy. Délka promlčecí doby odpovídá specifičnosti právní úpravy a dopadům vyvolanými spácháním přestupku, a to zejména s ohledem na bezpečnost a mezinárodní závazky. Vzhledem ke strategičnosti právní úpravy není možné využít obecné promlčecí doby.

Je nutno podotknout, že obchod s materiálem bezpečnostně citlivým požívá výjimku z pravidel jinak obvykle volného vnitřního trhu jen do té míry, do jaké ji členský stát považuje za nezbytnou k ochraně podstatných zájmů své bezpečnosti. Členské země Evropské unie mohou v nutné míře přijmout svým charakterem speciální právní úpravu v oblasti vyňaté z pravidel volného trhu. Veškeré „odchylky“ jsou podloženy bezpečnostními riziky – ostatně tato rizika jsou explicitně uvedeným důvodem, kdy členský stát může mít odchylnou právní úpravu.

K části sto šedesáté druhé - změna zákona o elektronických komunikacích

Části sto šedesáté druhé se dotýkají sněmovní tisky č. 647 a 764.

Navrhovaná délka promlčecí doby odpovídá zvláštnosti právní úpravy elektronických komunikací i dopadům vyvolaným spácháním přestupků, zejména uvedeným v ustanovení § 118, pro trhy elektronických komunikací.

Speciální úprava delších promlčecích dob je zakotvena především s ohledem na specifičnost a závažnost přestupků a také velké množství účastníků, kteří jsou potenciálním protiprávním jednáním poskytovatele služby elektronických komunikací dotčeni. Závažnost protiprávního jednání dokládá též výše pokut ukládaných podle zákona o elektronických komunikacích.

Dále se navrhuje legislativně technická úprava spočívající v tom, že v § 118 odst. 6 písmene e) se číslo „3“ nahrazuje číslem „4“ - povinnost, jejíž porušení má být sankcionováno, je stanovena v § 80 odst. 4, a nikoli v odstavci 3.

K části sto šedesáté třetí - změna zákona ochraně některých služeb v oblasti rozhlasového a televizního vysílání a služeb informační společnosti

Zrušuje se ustanovení § 5, které je implementačního charakteru. I nadále je však udržena již dosažená míra transpozice, neboť obsah zrušeného ustanovení je nově začleněn do § 4 daného zákona.

K části sto šedesáté čtvrté - změna zákona o kontrole obchodu s výrobky, jejichž držení se v České republice omezuje z bezpečnostních důvodů

Civilní zbraně a pyrotechnika jsou zbožím citlivého charakteru s tím, že právě s ohledem na tento charakter je kontrola zahraničního obchodu nezbytná, a to zejména ze zahraničně-politických a bezpečnostních důvodů. Právní úprava vycházející z této zásady musí upravovat dostatečné a striktní mantinely pro to, aby nedošlo k ohrožení bezpečnosti a mezinárodních závazků. Navrhuje se proto trestnost některých přestupků již ve stádiu pokusu – tento návrh odpovídá též návrhu v zákoně č. 38/1994 Sb. a zákoně č. 594/2004 Sb., neboť charakter právní úpravy je obdobný.

K části sto šedesáté páté - změna zákona o veřejných výzkumných institucích

Části sto šedesáté páté se dotýkají sněmovní tisky č. 413 a 647.

K části sto šedesáté šesté - změna zákona o finančních konglomerátech

Části sto šedesáté šesté se dotýká sněmovní tisk č. 750.

K části sto šedesáté sedmé - změna zákona o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti

Části sto šedesáté sedmé se dotýkají sněmovní tisky č. 647 (senátní tisk č. 276) a 764 (senátní tisk č. 307).

Vzhledem k závažnosti přestupků a veřejného zájmu na ochraně utajovaných informací se stanoví, že pokus přestupku je trestný (k tomu srov. § 6 odst. 3 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich) a za vyjmenované přestupky odpovídá organizátor, návodce nebo pomocník, popřípadě návodce nebo pomocník (§ 13 odst. 4 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich).

K části sto šedesáté osmé - změna zákona o provádění mezinárodních sankcí

Části sto šedesáté osmé se dotýkají sněmovní tisk č. 752 a senátní tisk č. 307.

K části sto šedesáté deváté - změna zákona o sociálních službách

Části sto šedesáté deváté se dotýká sněmovní tisk č. 658.

K části sto sedmdesáté - změna zákona o pomoci v hmotné nouzi

Části sto sedmdesáté se dotýkají sněmovní tisky č. 156, 764 (senátní tisk č. 307) a 783.

K části sto sedmdesáté první - změna zákona o střetu zájmů

Části sto sedmdesáté první se dotýkají sněmovní tisky č. 564, 569 (senátní tisk č. 309) a 764 (senátní tisk č. 307).

K části sto sedmdesáté třetí - změna insolvenčního zákona

Části sto sedmdesáté třetí se dotýkají sněmovní tisky č. 764 (senátní tisk č. 307) a 785.

K části sto sedmdesáté čtvrté - změna stavebního zákona

Části sto sedmdesáté čtvrté se dotýká návrh novely stavebního zákona předložený vládě pod čj. 102/16 (dosud Poslanecké sněmovně nepostoupený).

Navrhuje se vypustit stanovení horní hranice pokut ukládaných v blokovém a příkazním řízení. Dané pokuty se budou řídit obecnou úpravou obsaženou v zákoně o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich.

K části sto sedmdesáté páté - změna zákona o nemocenském pojištění

Části sto sedmdesáté páté se dotýkají sněmovní tisky č. 647 (senátní tisk č. 276), 764 (senátní tisk č. 307), 790 a 821.

Základním účelem řízení o přestupku a případné sankce v něm uložené je výchovně působit na pachatele přestupku v tom směru, aby pochopil závadnost své činnosti a tuto již v budoucnu neopakoval. Nápravného účinku je docíleno i tehdy, jestliže pachatel již před zahájením řízení o přestupku přijal dostatečná opatření k nápravě stavu, který svým deliktním jednáním způsobil. Jestliže orgán nemocenského pojištění posoudí tato opatření jako zcela dostatečná, není nutné, aby řízení bylo ve všech případech obligatorně zahajováno. Navrhuje se proto, aby měl orgán nemocenského pojištění – po posouzení všech rozhodných skutečností – možnost řízení o přestupku nezahajovat.

Navrhuje se prodloužit „základní délku“ promlčecí doby. Většina deliktů v oblasti sociálního pojištění jsou delikty administrativního charakteru spočívající v nesplnění ohlašovací (oznamovací) povinnosti zaměstnavatele, popř. v plnění jiných administrativních povinností zaměstnavatele; značná část z nich se zjistí až v rámci kontrolní činnosti prováděné přímo u zaměstnavatele. I když orgány nemocenského pojištění provádí tyto kontroly soustavně a u všech zaměstnavatelů, je frekvence kontrolní činnosti taková, že při jednoroční promlčecí době by značná část přestupků byla zjištěna buď již jako promlčená, nebo v období těsně před jejich promlčením. Výše pokut v oblasti sociálního pojištění přitom není taková, aby umožňovala použití obecné tříleté promlčecí doby uvedené v § 30 písm. b) zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. Dodržení jednoleté (resp. pro závažnější přestupky tříleté) promlčecí doby by proto popíralo účel zákonných ustanovení, která tyto přestupky regulují, plnění zákonných povinností by se tak po této změně stalo obtížněji vymahatelné než v současnosti, navíc by nastávala určitá nerovnost mezi kontrolovanými subjekty, které se pochybení dopustily v období kratším než jeden rok před provedením kontroly, a subjekty ostatními. Použití § 32 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízené o nich pro tento účel není prakticky nápomocné, neboť toto ustanovení váže přerušení podpůrčí doby na činnost správního orgánu, jejímž samozřejmým předpokladem je, že správní orgán skutečnost, že právní předpis byl porušen, vůbec zjistil. Délka prodloužené promlčecí doby při jejím přerušení se navrhuje tak, aby odpovídala pojetí v navrhovaném zákoně o přestupcích, tj. aby byla o dva roky delší, než je základní délka promlčecí doby.

Zásada, že v případě, kdy orgán nemocenského pojištění odloží věc před vlastním zahájením řízení o přestupku, o tom povinně vyrozumí osobu postiženou spácháním přestupku, je pro oblasti nemocenského pojištění obtížně nerealizovatelná, neboť by znamenala značný nárůst administrativní agendy. Většina přestupků, které se v těchto oblastech vyskytují, jsou totiž přestupky, jimiž je přímo postižen někdo jiný; typicky se tato skutečnost projevuje v případě přestupků zaměstnavatele, kdy nesplněním ohlašovací povinnosti o zaměstnanci, je zaměstnanec přímo postižen. Navrhuje se proto pro tyto oblasti vyloučit vyrozumění osoby přímo postižené spácháním přestupku o odložení věci (srov. zejména § 76 odst. 3 větu druhou zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich).

Navrhuje se vymezit hranice společného řízení z hlediska subjektivní souvislosti přestupků (přestupky páchané stejným pachatelem), tj. fyzickou nebo právnickou osobou mající v daném systému určité postavení, na které jsou tyto povinnosti vázány. Postavením se zde rozumí „role“ konkrétního subjektu v sociálním pojištění s tím, že společně by byly povinně projednávány pouze ty přestupky, které pachatel spáchal v této konkrétní „roli“, byť i ve více oblastech sociálního zabezpečení. Tak např. v situaci, kdy by se konkrétní fyzická osoba – obvodní lékař, který zaměstnává zdravotní sestru, dopustila v krátkém časovém úseku přestupku jako zaměstnavatel v oblasti nemocenského pojištění tím, že neoznámil u sestry změnu údajů, v oblasti pojistného na sociální zabezpečení tím, že nepředal přehled o pojistném za konkrétní kalendářní měsíc, a v oblasti důchodového pojištění tím, že nezaslal evidenční list důchodového pojištění za zdravotní sestru, jako ošetřující lékař tím, že nezaslal příslušné okresní správě sociálního zabezpečení první díl rozhodnutí o vzniku dočasné pracovní neschopnosti vystavené jeho pacientovi, jako osoba samostatně výdělečně činná tím, že by nepředal včas přehled o vyměřovacích základech, a jako práce neschopný pojištěnec tím, že porušil režim dočasné pracovní neschopnosti pojištěnce v prvých 14 dnech dočasné pracovní neschopnosti, bylo by bez zakotvení navrhované odchylky nutno všechny tyto přestupky projednat ve společném řízení, což se jeví nevhodné vzhledem k různorodosti těchto jednání a někdy i k odlišnému okruhu důkazních prostředků. Proto se navrhuje změna tohoto ustanovení tak, aby byly orgány nemocenského pojištění povinny vést jedno společné řízení v situaci, kdy se tato fyzická osoba dopustila přestupku jako zaměstnavatel v celé oblasti sociálního pojištění (tj. nemocenské pojištění, důchodové pojištění i pojistné na sociální zabezpečení), zatímco samostatná řízení by se vůči téže osobě vedla jako vůči ošetřujícímu lékaři, jako vůči osobě samostatně výdělečně činné a jako vůči práce neschopnému pojištěnci. Případné spojení těchto řízení by se pak řešilo ve smyslu § 140 správního řádu, tj. jako možné, nikoli však povinné.

Dále se navrhuje z okruhu účastníků řízení o přestupku vyloučit poškozeného. Ke vzniku škody by mohlo dojít při spáchání přestupku i v oblasti sociálního pojištění porušením povinnosti zaměstnavatele. Vzhledem k tomu, že rozhodování o povinnosti uhradit takto vzniklou škodu by bylo věcně značně vzdálené od vlastní podstaty řízení o přestupku, navrhuje se toto řízení v oblasti sociálního pojištění vůbec nevést a poškozeného z něj proto vyloučit. Pokud by poškozená osoba chtěla na pachateli přestupku uplatnit nárok na náhradu škody, učinila by tak „klasickou“ cestou občanského práva; orgány nemocenského pojištění by potvrdily potřebné skutečnosti prokazující okolnosti vzniku škody pro účely tohoto řízení.

Ustanovení § 61 písm. x) zákona o nemocenském pojištění věcně navazuje na právní úpravu uvedenou v § 79 odst. 1 písm. c) zákona o nemocenském pojištění, podle něhož je orgán nemocenského pojištění oprávněn ve stanovených případech a při splnění zákonem stanovených podmínek stanovit ošetřujícímu lékaři zákaz rozhodovat ve věcech dočasné pracovní neschopnosti nebo potřeby ošetřování na dobu až 2 let. Následný postup při posuzování dočasné pracovní neschopnosti či potřeby ošetřování v případech, kdy byl ošetřujícímu lékaři tento zákaz udělen, pak upravuje ustanovení § 80 ZNP. Možnost uložení uvedeného opatření se, jak je uvedeno výše, navrhovaným zákonem zrušuje. Ustanovení § 61 písm. x) zákona o nemocenském pojištění, jehož vypuštění se navrhuje, obsahuje povinnost ošetřujícího lékaře informovat předem pojištěnce, že po stanovenou dobu nemá oprávnění rozhodovat ve věcech dočasné pracovní neschopnosti; vzhledem k tomu, že se vypouští samotná možnost odebrání tohoto oprávnění, je zachování povinnosti ošetřujícího lékaře informovat pojištěnce o uložení již neexistujícího omezení nedůvodná. Zachování této povinnosti nemá význam ani z hlediska přechodných ustanovení, neboť za dobu účinnosti zákona o nemocenském pojištění nebylo toto opatření ani jednou použito.

Ustanovení § 69 písm. i) zákona o nemocenském pojištění věcně navazuje na právní úpravu uvedenou v § 79 odst. 1 písm. c), podle něhož je orgán nemocenského pojištění oprávněn ve stanovených případech a při splnění zákonem stanovených podmínek stanovit ošetřujícímu lékaři zákaz rozhodovat ve věcech dočasné pracovní neschopnosti nebo potřeby ošetřování na dobu až 2 let. Následný postup při posuzování dočasné pracovní neschopnosti či potřeby ošetřování v případech, kdy byl ošetřujícímu lékaři tento zákaz udělen, pak upravuje ustanovení § 80 zákona o nemocenském pojištění. Možnost uložení uvedeného opatření se navrhovaným zákonem zrušuje. Ustanovení § 69 písm. i) zákona o nemocenském pojištění, jehož vypuštění navrhuje, obsahuje povinnost ošetřujícího lékaře informovat předem pojištěnce, že po stanovenou dobu nemá oprávnění rozhodovat ve věcech potřeby ošetřování; vzhledem k tomu, že se vypouští samotná možnost odebrání tohoto oprávnění, je zachování povinnosti ošetřujícího lékaře informovat pojištěnce o uložení již neexistujícího omezení nedůvodná.

Ustanovení § 138 odst. 1 písm. m) zákona o nemocenském pojištění věcně navazuje na právní úpravu uvedenou v § 61 písm. x) a § 69 písm. i), jejichž vypuštění navrhuje; tato ustanovení obsahují povinnost ošetřujícího lékaře informovat předem pojištěnce, že po stanovenou dobu nemá oprávnění rozhodovat ve věcech dočasné pracovní neschopnosti či ve věcech potřeby ošetřování. Vzhledem k tomu, že se vypouští povinnosti ošetřujícího lékaře informovat pojištěnce o uložení již neexistujícího omezení, je zachování přestupku za neplnění již neexistujících povinností nedůvodné. Zachování této sankce nemá význam ani z hlediska přechodných ustanovení, neboť za dobu účinnosti zákona o nemocenském pojištění nebylo toto opatření ani jednou použito.

Ustanovení § 138 odst. 1 písm. n) zákona o nemocenském pojištění věcně navazuje na právní úpravu uvedenou v § 80 odst. 4. Podle něho platí, že ošetřující lékař, kterému byl podle § 79 odst. 1 písm. c) stanoven zákaz rozhodovat ve věcech dočasné pracovní neschopnosti nebo ve věcech potřeby ošetřování, je povinen neodkladně a bezplatně zaslat příslušnému orgánu nemocenského pojištění na jeho žádost potřebné podklady o zdravotním stavu pojištěnce. Ty slouží k tomu, aby příslušný orgán nemocenského pojištění mohl ve věcech dočasné pracovní neschopnosti a potřeby ošetřování kvalifikovaně rozhodovat namísto ošetřujícího lékaře. Možnost uložení zákazu rozhodování ve věcech dočasné pracovní neschopnosti nebo ve věcech potřeby ošetřování se navrhovaným zákonem zrušuje. Vzhledem k tomu, že se jako součást vypouštěného § 80 ZNP vypouští i povinnost ošetřujícího lékaře zaslat orgánu nemocenského pojištění potřebné doklady o zdravotním stavu pojištěnce obsažená v odst. 4 cit ustanovení, je zachování přestupku za neplnění již neexistující povinnosti nedůvodné.

K části sto sedmdesáté šesté - změna zákona o výzkumu na lidských embryonálních kmenových buňkách a souvisejících činnostech a o změně některých souvisejících zákonů

Části sto sedmdesáté šesté se dotýká sněmovní tisk č. 764.

K části sto sedmdesáté sedmé - změna zákona o omezení provozu zastaváren a některých jiných provozoven v noční době

Vypouští se nadbytečný odkaz na subsidiární použití správního řádu. Správní řád se použije subsidiárně rovněž ve vztahu k obecné úpravě odpovědnosti za přestupek, avšak vzhledem k § 1 odst. 2 správního řádu odkaz není nutno do zákona výslovně zakotvovat.

K části sto sedmdesáté osmé - změna zákona o pohonných hmotách

Části sto sedmdesáté osmé se dotýká sněmovní tisk č. 861.

K části sto sedmdesáté deváté - změna zákona o insolvenčních správcích

Části sto sedmdesáté deváté se dotýká sněmovní tisk č. 785.

K části sto osmdesáté - změna zákona o některých opatřeních ke zprůhlednění finančních vztahů v oblasti veřejné podpory

Obdobně jako v zákoně o ochraně hospodářské soutěže se zakotvují rozsáhlé odchylky od obecné úpravy, které jsou potřebné vzhledem ke specifické povaze přestupků, které projednává Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“). Navrhují se vyloučit ustanovení zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich o okolnostech vylučujících protiprávnost, podmíněném upuštění od uložení správního trestu, upuštění od uložení správního trestu, poškozeném, ústním jednání, výslechu obviněného a nemožnosti změny výroku napadeného rozhodnutí v neprospěch pachatele v odvolacím řízení. Blíže vizte odůvodnění části sto dvanácté - změna zákona o ochraně hospodářské soutěže.

Přerušení či stavení promlčecí doby se z hlediska uplatňování tohoto zákona neukazuje jako potřebné, a proto se ustanovení obecné úpravy upravující tyto instituty vylučují, neboť již tak je promlčecí doba dostatečně dlouhá.

Ve věci kvalifikačních požadavků pro oprávněné úřední osoby v řízení o přestupcích podle tohoto zákona se navrhuje speciální úprava kvalifikačních požadavků spočívající v tom, že postačí, pokud v řízení bude vystupovat alespoň jedna oprávněná úřední osoba, která bude mít vysokoškolské vzdělání nejméně v magisterském studijním programu v oboru právo na vysoké škole v České republice, a ustanovení zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, která se týkají požadavků na vzdělání oprávněných úředních osob, se nepoužijí. V řízení o přestupku je totiž ze strany Úřadu zapotřebí využít i jiné než právní odbornosti.

K části sto osmdesáté první - změna zákona o činnosti institucí zaměstnaneckého penzijního pojištění

Části sto osmdesáté první se dotýká sněmovní tisk č. 750 (senátní tisk č. 314).

K části sto osmdesáté druhé - změna zákona o stabilizaci veřejných rozpočtů

Části zákona o stabilizaci veřejných rozpočtů upravující energetické, resp. ekologické daně, týkající se správních deliktů byly upraveny a legislativně zjednodušeny v souladu s principy vyplývajícími z nové úpravy, došlo například k úpravě terminologie v označování správních deliktů na přestupky.

K významnější změně dochází v případě dosavadního nastavení promlčecí doby a zániku odpovědnosti za správní delikt. Dle dosavadní právní úpravy odpovědnost za správní delikt zaniká, jestliže správní orgán o něm nezahájil řízení do 1 roku ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 5 let ode dne, kdy byl spáchán. Od této kombinace subjektivní a objektivní lhůty bylo v rámci návrhu zákona ustoupeno a přenecháno obecné úpravě zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. Promlčecí doba v případě skutkových podstat upravených v dotčených částech zákona o stabilizaci veřejných rozpočtů dle tohoto návrhu zákona činí 3 roky.

S ohledem na institut pokuty za nesplnění povinnosti nepeněžité povahy uvedený v § 247a daňového řádu, kterou se sankcionuje také nesplnění oznamovací či evidenční povinnosti, se vypouští ty správní delikty, resp. přestupky, jež se z hlediska výše pokuty mohou subsumovat pod maximální výši pokuty, která je stanovena v obecné úpravě daňového řádu. Přestupky, resp. správní delikty za nevedení evidence se tedy nově budou sankcionovat podle daňového řádu.

K části sto osmdesáté třetí - změna zákona o léčivech

Části sto osmdesáté třetí se dotýkají sněmovní tisky č. 706 a 828.

Do zákona o léčivech se převádí skutková podstata z § 29 odst. 1 písm. g) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích. Část skutkové podstaty vztahující se k lékařskému předpisu bude převedena do tohoto zákona, zbývající část týkající se poukazu jako zvláštního druhu lékařského předpisu bude převedena do zákona č. 268/2014 Sb., o zdravotnických prostředcích a o změně zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.

K části sto osmdesáté páté - změna zákona o vývozu a dovozu zboží, které by mohlo být použito pro výkon trestu smrti, mučení nebo jiné kruté, nelidské či ponižující zacházení nebo trestání, a o poskytování technické pomoci s tímto zbožím související

Zboží, jež by mohlo být využitelné k výkonu trestu smrti, mučení apod. je zbožím citlivého charakteru s tím, že právě s ohledem na tento charakter je kontrola zahraničního obchodu nezbytná, a to zejména ze zahraničně-politických a bezpečnostních důvodů. Právní úprava vycházející z této zásady musí upravovat striktní mantinely pro to, aby nedošlo k ohrožení bezpečnosti, mezinárodních závazků nejen v oblasti lidských práv. Navrhuje se proto trestnost některých přestupků již ve stádiu pokusu.

K části sto osmdesáté osmé - změna zákona o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu

Části sto osmdesáté osmé se dotýká sněmovní tisk č. 752.

K částem sto osmdesáté deváté - změna zákona o Policii České republiky

Části sto osmdesáté deváté se dotýkají sněmovní tisky č. 681 a 828.

Skutková podstata přestupku podle § 21 odst. 1 písm. i) zákona č. 200/1990 Sb. se převádí do zákona č. 273/2008 Sb., o Policii ČR. Do zákona č. 320/2015 Sb., o Hasičském záchranném sboru byla skutková podstata přestupku převedena již při jeho přijetí.

Navrhovaná skutková podstata postihuje neoprávněné nošení stejnokroje, jeho součástí způsobilých vyvolat zaměnitelnost se stejnokrojem a nově také vnějšího označení policie. Stejnokroj je oprávněn nosit každý policista. Stejnokroj je dále oprávněn nosit bývalý policista se souhlasem policejního prezidenta. Vnější označení policie upravuje (stejně jako podobu stejnokroje) vyhláška č. 122/2015 Sb., o způsobu vnějšího označení, služebních stejnokrojích a zvláštním barevném provedení a označení služebních vozidel, plavidel a letadel Policie České republiky a o prokazování příslušnosti k Policii České republiky (o policejním označení). Jedná se o celou řadu vizuálních prvků, které dávají oficiálně najevo, že se jedná o policistu, policejní objekt či policejní materiál.

Navrhovaná formulace „v rozporu s § 108 odst. 2“ vyjadřuje, že přestupku se dopustí ten, kdo není oprávněn nosit stejnokroj, tj. nejen osoba v tomto ustanovení neuvedená, ale i bývalý policista, který nemá souhlas policejního prezidenta. Nutnost postihnout užívání vnějšího označení policie přinesla praxe. Část vnějšího označení policie se užívá na stejnokrojích. Policie se setkává se situacemi, že osoba neoprávněně nosí jednotlivou součástku (např. tričko), která sama o sobě není zaměnitelná s úplným stejnokrojem, ale je opatřena výrazným nápisem POLICIE v barvě, provedení a umístění stanoveném vyhláškou o vnějším označení policie. Toto jednání dosud nebylo možné postihovat – přitom tyto prvky lze u policisty kombinovat i s občanským oděvem, a proto dochází k záměnám civilní osoby za policistu. Stejná situace je u rukávových pásek nebo pásů pro označení uzavřeného místa. Všechny tyto prvky vnějšího označení upozorňují na přítomnost policie a jejich zneužívání vůči veřejnosti pokládáme za nebezpečné. Vzhledem k tomu, že některé prvky vnějšího označení policie (rukávový znak, nápisy) jsou součástí stejnokroje, vztahuje se posouzení oprávněnosti užívání (v závislosti na souhlasu policejního prezidenta) i na bývalého policistu.

K části sto devadesáté - změna zákona o lidských tkáních a buňkách

Části sto devadesáté se dotýká sněmovní tisk č. 810.

K části sto devadesáté první - změna zákona o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů

Části sto devadesáté první se dotýkají sněmovní tisky č. 759 a 764.

V rámci vládního návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 111/2009 Sb., o základních registrech, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (sněmovní tisk č. 655) je navrhováno nové pojetí pojmu orgán veřejné moci (§ 1 zákona č. 300/2008 Sb.), a v této souvislosti zrušení procesu „povyšování“ funkcionality datové schránky soukromoprávního subjektu na funkčnost datové schránky orgánu veřejné moci. Této skutečnosti je proto třeba přizpůsobit i rozsah údajů vedených podle § 14b zákona č. 300/2008 Sb., tedy v seznamu fyzických osob, podnikajících fyzických osob, právnických osob a orgánů veřejné moci, které mají zřízenu a zpřístupněnu datovou schránku.

Na základě dosavadních praktických zkušeností s prováděním autorizované konverze dokumentů se navrhuje umožnit i její automatizovanou alternativu, jejímž prostřednictvím by bylo možné zvládat větší množství konvertovaných dokumentů. Podmínkou zavedení tohoto typu konverze je odstranění nutnosti posouzení shody obsahu vstupu a výstupu (v reálu není zejména u rozsáhlejších dokumentů prováděno, neboť shodu de facto zajišťuje použití příslušného technického zařízení, které je pod kontrolou subjektu provádějícího konverzi) a nahrazení podpisu úřední osoby provádějící konverzi jiným zajišťovacím prvkem. Odstranění nutnosti posuzovat shodu obsahu vstupu a výstupu současně vyžaduje přejmenování ověřovací doložky, neboť k ověření nebude docházet.

K části sto devadesáté druhé - změna zákona o auditorech

Části sto devadesáté druhé se dotýká sněmovní tisk č. 759 (senátní tisk č. 317).

K části sto devadesáté čtvrté - změna zákona o pojišťovnictví

Části sto devadesáté čtvrté se dotýkají sněmovní tisky č. 658, 750 a 752.

K části sto devadesáté páté - změna zákona o platebním styku

Části sto devadesáté páté se dotýká sněmovní tisk č. 745.

K části sto devadesáté šesté - změna zákona o významné tržní síle při prodeji zemědělských a potravinářských produktů a jejím zneužití

Obdobně jako v zákoně o ochraně hospodářské soutěže se zakotvují rozsáhlé odchylky od obecné úpravy, které jsou potřebné vzhledem ke specifické povaze přestupků, které projednává Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“). Ve stejném rozsahu jako v zákoně o ochraně hospodářské soutěže se navrhuje vyloučit ustanovení zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich o skutkovém a právním omylu, okolnostech vylučujících protiprávnost, zániku odpovědnosti za přestupek zánikem právnické osoby, podmíněném upuštění od uložení správního trestu, upuštění od uložení od správního trestu, napomenutí, propadnutí věci nebo náhradní hodnoty, zabrání věci nebo náhradní hodnoty, poškozeném a o osobě přímo postižené spácháním přestupku, odložení věci, lhůtě pro vydání rozhodnutí, ústním jednání, výslechu obviněného, společném řízení, nemožnosti změny výroku napadeného v neprospěch obviněného. Promlčecí doba se upravuje na obdobných principech jako v zákoně o ochraně hospodářské soutěže. Blíže vizte odůvodnění části sto dvanácté - změna zákona o ochraně hospodářské soutěže.

Ke vzniku odpovědnosti právnické osoby se nevyžaduje zavinění fyzické osoby, jejíž jednání je právnické osoby přičitatelné. Tuto skutečnost proto není nutno do zákona o významné tržní síle výslovně uvádět. Jedná se o odlišný případ oproti právní úpravě v zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob, kde je odpovědnost právnické osoby za trestný čin založena na zaviněném jednání vyjmenovaných fyzických osob, které za právnickou osobu jednají a jsou k ní v určitém vztahu – jde o model subjektivní odpovědnosti právnické osoby založené na přičitatelnosti zaviněného jednání fyzické osoby. To je rozdíl oproti odpovědnosti právnické osoby za přestupek, která není založena na zavinění, resp. právnická osoba odpovídá vždy, pokud neprokáže vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránila (objektivní odpovědnost s možností liberace). I v tomto případě se sice vychází z toho, že za právnickou osobu jednají fyzické osoby (její zástupci), jejichž jednání se právnické osobě přičítá – nejedná se však o přičitatelnost ve smyslu subjektivní odpovědnosti právnické osoby za trestný čin, tedy není vyžadováno zaviněné jednání těchto fyzických osob – zavinění fyzických osob jednajících za právnickou osobu tedy nemusí správní orgán prokazovat. To konec konců plyne již ze stávající právní úpravy, kdy i podle soukromého práva právnická osoba nejedná sama za sebe, ale jednají za ní fyzické osoby, jejichž jednání se fakticky „přičítá“ právnické osobě, není však rozhodné, zda tyto fyzické osoby jednaly za právnickou osobu zaviněně.

Do zákona o významné tržní síle při prodeji zemědělských a potravinářských produktů a jejím zneužití se kromě některých již odůvodněných odchylek navrhuje stanovit speciální úpravu vůči § 3 odst. 1 a 3 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. Oproti obecné úpravě bude mít pro určení územní působnosti právní úpravy přestupků význam nejen nemovitý majetek, ale obecně jakýkoliv majetek. Dále je žádoucí s ohledem na specifičnost a závažnost přestupků zakotvit po vzoru trestního zákoníku subsidiární zásadu univerzality, aby se předešlo možnému obcházení zákona tím, že smlouvy budou uzavírat zahraniční matky odběratelů ve prospěch jejich českých dcer. Obdobné ustanovení obsahuje také trestní zákoník a zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. Rovněž navrhuje speciální úprava promlčecí doby, a to obdobně jako v zákoně o ochraně hospodářské soutěže.

Řízení vedená podle zákona o významné tržní síle jsou specifická tím, že dodavatelé, kteří poskytují informace a podklady k protiprávnímu jednání jsou těmi, kteří jsou ze strany odběratelů zneužíváni. Dle současné právní úpravy však není možné dodavatelům, kteří poskytli informace a podklady důvěrného a citlivého charakteru, pokud netvoří jejich obchodní tajemství, poskytnout ochranu před jejich zpřístupněním účastníkovi řízení nebo třetím osobám. V rámci nahlížení do spisu se tak účastník řízení může seznámit se všemi informacemi a podklady poskytnutými dodavateli, pokud netvoří jejich obchodní tajemství. Z tohoto důvodu mají dodavatelé obavy, že v případě podání podnětu, na jehož základě by Úřad zahájil šetření, bude ukončen jejich obchodní vztah s odběrateli. Úřad je rovněž oprávněn vyžadovat od všech subjektů úplné, správné a pravdivé informace a podklady, které mohou mít význam pro objasnění předmětu řízení. Tato povinnost dodavatelů poskytnout informace na žádost Úřadu v průběhu řízení však není vyvážena jejich právem na ochranu před jejich zpřístupněním, pokud jsou dány jejich důvodné obavy, že budou tímto ohroženy či porušeny jejich oprávněné zájmy. Zelená kniha o nekalých obchodních praktikách mezi podniky v Evropě v dodavatelském řetězci v oblasti potravinového a nepotravinového zboží, která byla vydána Komisí EU v lednu 2013, zabývající se i problematikou řešenou v zákoně o významné tržní síle, nazývá tento fenomén jako tzv. „faktor strachu“, jehož řešení je považováno za jednu z nejdůležitějších otázek právních úprav regulujících nekalé obchodní praktiky.

Z důvodu, že pro prokázání přestupku dle zákona o významné tržní síle jsou často vyžadovány od dodavatelů informace a podklady, které obsahují důvěrné informace a jejich obchodní tajemství, je nezbytné legislativně zakotvit vedle ochrany obchodního tajemství také institut tzv. utajení identity dodavatele, v případě, že poskytuje důvěrné informace a podklady. Z praktického hlediska není možné podklady zaslané dodavatelem zpravidla rozdělit na část obsahující obchodní tajemství, která by byla uchovávána mimo spis a části obsahující jiné důvěrné informace a další informace založené ve spise. Dokumenty obsahující obchodní tajemství je vhodné do sdělení výhrad vyloučit z nahlížení do spisu, pokud jsou splněny jejich zákonné znaky, tj. ve spise budou všechny dokumenty zakryty s označením, že jsou vyloučeny z nahlížení do spisu z důvodu ochrany obchodního tajemství. Pokud se jedná o jiné důvěrné informace, v souvislosti s jejichž poskytnutím bylo požádáno o utajení identity, je vhodné zvolit stejný přístup jako při ochraně obchodního tajemství, tj. vyloučit podklady z nahlížení do spisu do sdělení výhrad. Po sdělení výhrad pak budou osoby oprávněné k nahlížení do spisu seznámeny s těmito podklady a informacemi v podobě, která nezmaří účel utajení identity osoby, která je poskytla, a ochrany jejího obchodního tajemství.

V zákoně o významné tržní síle při prodeji zemědělských a potravinářských produktů a jejím zneužití se navrhuje nahradit stávající § 5 odst. 2 novou úpravou v § 9 odst. 5, pokud jde o posuzování podnětů k zahájení řízení o přestupku. Konstrukce by se měla sjednotit s úpravou v zákoně o ochraně hospodářské soutěže. Ustanovení umožňuje prioritizovat činnost úřadu tak, aby alokoval své zdroje na projednávání přestupků, které představují závažná protiprávní jednání, a nezabýval se podněty, na jejichž dalším projednávání není veřejný zájem.

Ve věci kvalifikačních požadavků pro oprávněné úřední osoby v řízení o přestupcích

podle tohoto zákona se navrhuje speciální úprava kvalifikačních požadavků spočívající v tom, že postačí, pokud v řízení bude vystupovat alespoň jedna oprávněná úřední osoba, která bude mít vysokoškolské vzdělání nejméně v magisterském studijním programu v oboru právo na vysoké škole v České republice, a ustanovení zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, která se týkají požadavků na vzdělání oprávněných úředních osob, se nepoužijí. V řízení o přestupku je totiž ze strany Úřadu zapotřebí využít i jiné než právní odbornosti.

K části sto devadesáté deváté - změna zákona o oběhu bankovek a mincí

Části sto devadesáté deváté se dotýká sněmovní tisk č. 587.

K části dvě stě první - změna zákona o poskytování dávek osobám zdravotně postiženým

Do zákona č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, se převádí skutková podstata přestupku uvedená v § 28 zákona č. 200/1990 Sb. Dosavadní skutková podstata přestupku spočívající v porušení jiné povinnosti na úseku průkazů osob se zdravotním postižením se upřesňuje v návaznosti na současnou právní úpravu průkazu osob se zdravotním postižením.

K části dvě stě čtvrté - změna zákona o zdravotních službách

Části dvě stě čtvrté se dotýkají sněmovní tisky č. 647, 764 a 828.

Změny souvisejí s převáděním skutkové podstaty přestupku z § 29 odst. 1 písm. d) zákona č. 200/1990 Sb. Část skutkové podstaty vztahující se k lékařské zprávě a zdravotnické dokumentaci se převádí tohoto zákona, zbývající část vztahující se ke zdravotnímu průkazu bude převedena do zákona č. 258/2000 Sb. V souvislosti s převodem skutkové podstaty se rozšiřuje rovněž postih na právnické a podnikající fyzické osoby, neboť v současnosti odpovídající skutková podstata absentuje, přestože se tohoto jednání uvedené subjekty mohou v praxi také dopouštět.

K části dvě stě páté - změna zákona o specifických zdravotních službách

Části dvě stě páté se dotýkají sněmovní tisky č. 647, 764, 828 a 874.

K části dvě stě sedmé - změna zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim

Části dvě stě sedmé se týkají sněmovní tisky č. 753 a 886.

Ustanovení § 28 odst. 1 se navrhuje zrušit pro nadbytečnost, neboť zákon o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich upravuje překážku litispendence v § 77 odst. 1. Po zrušení § 28 odst. 1 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim bude i nadále možné uložit nucenou správu nebo jiné nápravné opatření anebo uplatnit opatření k řešení krize nebo opatření včasného zásahu podle jiných právních předpisů, a to na základě obecné právní zásady lex specialis derogat legi generali.

Ustanovení § 28 odst. 2 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim je s ohledem na navrhovaný nový § 11 odst. 1 písm. k) trestního řádu obsolentní (s odkazem na čl. 4 odst. 1 Protokolu č. 7 k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod) a navrhuje se jeho vypuštění.

Ustanovení § 28 odst. 3 se navrhuje zrušit opět pro nadbytečnost, neboť zákon o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich upravuje stavení promlčecí doby v § 32 odst. 1 písm. a).

K části dvě stě desáté - změna zákona o Celní správě České republiky

Do § 53 odst. 2 písm. d) zákona o Celní správě České republiky se převádí skutková podstata z § 21 písm. i) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, a to ve vztahu k příslušníkům celní správy. Výše pokuty se mírně zvyšuje, aby se sjednotila s výší stanovenou za obdobné přestupky upravené v zákoně o Celní správě České republiky.

K části dvě stě jedenácté - změna zákona o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu, a o fluorovaných skleníkových plynech

Části dvě stě jedenácté se dotýká sněmovní tisk č. 754.

K části dvě stě třinácté - změna zákona o podporovaných zdrojích energie

Za přestupek podle § 49 odst. 2 zákona o podporovaných zdrojích energie lze uložit pokutu spolu s opatřením k nápravě. Pokutu lze uložit až do výše 50 milionů korun, s výjimkou výrobců elektřiny a tepla, kterým lze uložit pokutu pouze do výše jejich ročního nároku na podporu. Podle § 30 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich je stanovena promlčení doba pro případy, kdy horní sazba pokuty přesahuje 100 tisíc korun 3 roky, pro ostatní 1 rok. Jelikož je maximální výše pokuty pro výrobce elektřiny a tepla odvozena od jejich ročního nároku na podporu, vázala by se i délka promlčecí doby přestupku na roční výši jejich nároku na podporu. Výše podpory je odvozena od množství vyrobené elektřiny a výše cen stanovených v cenovém rozhodnutí Energetického regulačního úřadu. Každý výrobce elektřiny a tepla má jinou výši ročního nároku na elektřinu. Nelze tedy vyloučit případy, kdy by byla promlčecí doba za stejný přestupek u dvou různých výrobců různá, navíc nelze vyloučit ani situaci, kdy v době spáchání přestupku nebude jasná výše ročního nároku na podporu a nebude tedy ani jasné, v jaké lhůtě se takový skutek promlčí.

Vzhledem ke společenské závažnosti přestupků v oblasti podporovaných zdrojů energie nelze projednání věci před správním orgánem považovat za dostatečný nástroj vedoucí k nápravě pachatele a institut upuštění od uložení správního trestu podle § 43 odst. 2 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich se v případě přestupků v oblasti podpory výroby elektřiny a tepla nepoužije.

V § 51 odst. 1 se upřesňuje okruh právních skutečností, při kterých dochází k neoprávněnému čerpání podpory. Z povahy (názvu) institutu je zřejmé, že nemůže být aplikován pouze na případy spáchání přestupku, ale především na případy, kdy nejsou splněny zákonné podmínky pro čerpání podpory, případně na případy, kdy tyto podmínky splněny byly, ale některý zákonný důvod pro vyplácení odpadl, např. v důsledku správního nebo soudního rozhodnutí.

K části dvě stě čtrnácté - změna zákona o ochraně ovzduší

Části dvě stě čtrnácté se dotýká sněmovní tisk č. 678.

K části dvě stě dvacáté - změna zákona o označování a sledovatelnosti výbušnin pro civilní použití

Části dvě stě dvacáté se dotýká sněmovní tisk č. 653.

K části dvě stě dvacáté deváté - změna zákona o kybernetické bezpečnosti

Části dvě stě dvacáté deváté se dotýká sněmovní tisk č. 852.

K části dvě stě třicáté - změna zákona o poskytování služby péče o dítě v dětské skupině

Části dvě stě třicáté se dotýká sněmovní tisk č. 828.

K části dvě stě třicáté první - změna zákona o prekurzorech výbušnin

Navrhuje se vypustit stanovení horní hranice pokut ukládaných v blokovém řízení (nyní příkaz na místě). Daná pokuta se budou řídit obecnou úpravou obsaženou v zákoně o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (§ 91 odst. 1) vztahující se k ukládání pokuty příkazem na místě, který institut blokového řízení nahradí.

K části dvě stě třicáté druhé - změna zákona o zdravotnických prostředcích

Do § 87 odst. 3 zákona o zdravotnických prostředcích se převádí část skutkové podstaty z § 29 odst. 1 písm. g) zákona č. 200/1990 Sb. týkající se poukazu jako zvláštního druhu lékařského předpisu, zbývající část vztahující se k lékařskému předpisu bude převedena zákona o léčivech. Výše pokuty stejně jako příslušnost k projednání tohoto přestupku vychází ze stávajícího stavu.

K části dvě stě třicáté třetí - změna zákona o působnosti orgánů Celní správy České republiky v souvislosti s vymáháním práv duševního vlastnictví

Části dvě stě třicáté třetí se dotýká sněmovní tisk č. 873.

K části dvě stě třicáté šesté - změna zákona o ozdravných postupech a řešení krize na finančním trhu

Navrhuje se, aby se na vybírání a vymáhání pokut uložených povinným osobám podle § 223, které jsou příjmem Fondu pro řešení krize, vztahoval daňový řád. Dále se navrhuje, aby pokuty, které jsou příjmem Fondu pro řešení krize, vybíral a vymáhal celní úřad.

K části dvě stě čtyřicáté - změna zákona o zadávání veřejných zakázek

Obdobně jako v zákoně o ochraně hospodářské soutěže se zakotvují rozsáhlé odchylky od obecné úpravy, které jsou potřebné vzhledem ke specifické povaze přestupků, které projednává Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“). Jsou vyloučena ustanovení zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich o skutkovém a právním omylu, okolnostech vylučující protiprávnosti, zániku odpovědnosti za přestupek zánikem právnické osoby, podmíněném upuštění od uložení správního trestu, upuštění od uložení od správního trestu, napomenutí, propadnutí věci nebo náhradní hodnoty, zabrání věci nebo náhradní hodnoty, poškozeném, lhůtě pro vydání rozhodnutí, ústním jednání, výslechu obviněného, společném řízení a nemožnosti změny výroku napadeného v neprospěch obviněného. Blíže vizte odůvodnění části sto dvanácté - změna zákona o ochraně hospodářské soutěže.

Pro odstranění případných výkladových problémů se výslovně stanoví, že přestupky (v terminologii stávajícího zákona správní delikty) při uveřejňování ve smyslu § 268 návrhu zákona o zadávání veřejných zakázek nejsou trvajícími přestupky podle zákona o odpovědnosti za přestupky a řízeních o nich.

Pokud jde o úpravu promlčecí doby v zákoně o zadávání veřejných zakázek, konstrukce v obecné úpravě založená na odlišné délce v závislosti na výši pokuty by mohla znamenat výkladové problémy, a to s ohledem na rozdílnou výši maximální pokuty v každém jednotlivém případě (což je důsledek konstrukce maximální výše pokuty jako určitého procenta z ceny veřejné zakázky). Z tohoto pohledu je tedy žádoucí upravit promlčecí dobu tak, aby se její délka neodvíjela od výše horní hranice pokuty budoucích přestupků páchaných na úseku zadávání veřejných zakázek, a zároveň upravit délku této promlčecí doby tak, aby byla stejná pro všechny tyto přestupky. Délka promlčecí doby pěti let a mezní promlčecí doby deseti let je pak délka dlouhodobou praxí Úřadu ověřená a odpovídá společenskému zájmu na zvyšování právního vědomí zadavatelů v oblasti zadávání veřejných zakázek a preventivnímu působení práva v této oblasti.

Dle zákona má být běh promlčecí lhůty přerušen „vydáním rozhodnutí, jímž je obviněný uznán vinným“. Případné zrušení takového rozhodnutí v navazujícím soudním řízení nebude mít vliv na běh promlčecí doby (tedy promlčecí doba byla přerušena a začala běžet nová promlčecí doba, případné zrušení rozhodnutí již nemůže zvrátit účinky přerušení promlčecí doby).

Přestože platí, že bez zakotvení správního trestu zveřejnění rozhodnutí o přestupku ve zvláštním zákoně nelze tento správní trest aplikovat, jeho aplikace se v zákoně o zadávání veřejných zakázek výslovně vyloučí, neboť v opačném případě by mohlo dojít ke kolizi tohoto správního trestu s povinností Úřadu uveřejňovat rozhodnutí na internetových stránkách (§ 272). U správního trestu zákazu činnosti, jehož aplikace je rovněž vázána na zmocnění ve zvláštním zákoně, k výše popsané kolizi dojít nemůže, a proto jej není nutno výslovně vylučovat. Vylučovat není třeba omezující opatření v § 51 písm. a), respektive § 52, neboť možnost jejich uložení je vázaná na zmocnění ve zvláštním zákoně.

Ve věci podnětů k zahájení řízení podle zákona o zadávání veřejných zakázek je výslovně vyloučena aplikace § 76 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. Oznámení o přestupku je podnětem k zahájení řízení z moci úřední podle § 42 správního řádu. Při vyloučení § 76 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich se tedy zachovává stávající stav, kdy se oznámení o přestupku budou vyřizovat v režimu § 42 správního řádu.

Odpovědnost zadavatelů (právnických osob, fyzických osob podnikajících i nepodnikajících) je postavena na principu objektivní odpovědnosti, tedy bez ohledu na jejich zavinění. Pro zachování stávajícího stavu se proto vylučují ustanovení o zavinění fyzické osoby, aby se tak neohrozila vymahatelnost práva v citlivé oblasti, jakou je zadávání veřejných zakázek. V této souvislosti se zakotvují zvláštní liberační důvody, jejichž prokázáním se fyzická osoba může odpovědnosti zprostit. Přitom lze vycházet z toho, že i nepodnikající fyzická osoba, která se stane zadavatelem, je kvalifikovaným subjektem, na který je možné klást zvýšené nároky. Z těchto důvodů se rovněž vylučují ustanovení o nepříčetnosti, která by narušovala princip objektivní odpovědnosti.

Materiálně-formální pojetí se pro oblast zadávání veřejných zakázek nejeví jako zcela vhodné. Společenská škodlivost je u těchto přestupků dána již samotným naplněním skutkové podstaty přestupku. V případě, že by konkrétní společenská škodlivost protiprávního jednání nedosahovala ani minimální hranice typové škodlivosti, nebyl by dán veřejný zájem na jeho stíhání. Proto se upravuje vyvratitelná právní domněnka spočívající v tom, že se má za to, že čin, který vykazuje formální znaky přestupku podle tohoto zákona, je společensky škodlivý.

K části dvě stě padesáté první - účinnost

Účinnost se stanoví shodně jako účinnost zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich a zákona o některých přestupcích, v souvislosti s jejichž přijetím se předkládá návrh doprovodného zákona.

Výjimka je stanovena pro část sto sedmdesátou osmou (změna zákona o pohonných hmotách), a to k 1. lednu 2018. Zákon č. 91/2011 Sb. totiž obsahuje změny vztahující se k právní úpravě správního trestání v zákoně o pohonných hmotách s účinností od 1. ledna 2019, nicméně sněmovní tisk 861 posouvá nabytí účinnosti dotčených změn k 1. lednu 2018 Další výjimka z účinnosti 1. července 2017 je stanovena pro část sto dvacátou pátou – změna zákona o zbraních. Důvodem je, že byl schválen zákon č. 229/2016 Sb., kterým se mění zákon č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o zbraních), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Sankční ustanovení obsažená v tomto zákoně mají dělenou účinnost, některá z nich nabudou účinnosti třináctým měsícem po vyhlášení, tj. 1. srpna 2017, zbylá ustanovení pak patnáctým dnem po vyhlášení (zákon byl vyhlášen 22. července 2016). Navrhuje se proto vázat nabytí účinnosti této části doprovodného zákona na okamžik, kdy nabudou účinnosti všechna ustanovení uvedeného zákona, tedy na třináctý měsíc po jeho vyhlášení. V době od nabytí účinnosti zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (1. července 2017) do nabytí účinnosti části doprovodného zákona upravujícího zákon o zbraních se použijí přechodná ustanovení v § 112 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. Toto řešení bylo zvoleno s cílem předejít možným aplikačním problémům.

V Praze dne 5. října 2016

Předseda vlády:

Mgr. Bohuslav Sobotka v. r.

Ministr vnitra:

Milan Chovanec v. r.

Tento web používá cookies pro zajištění správné funkčnosti, analýzu návštěvnosti a personalizaci obsahu. Více informací