„Příloha č. 7 k zákonu č. 185/2001 Sb.
Skupiny elektrozařízení
I. Skupiny elektrozařízení, které se použijí do 14. srpna 2018
1. Velké domácí spotřebiče
2. Malé domácí spotřebiče
3. Zařízení informačních technologií a telekomunikační zařízení
4. Spotřebitelská zařízení a solární panely
5. Osvětlovací zařízení
6. Elektrické a elektronické nástroje (s výjimkou velkých stacionárních průmyslových nástrojů)
7. Hračky, vybavení pro volný čas a sporty
8. Lékařské přístroje (s výjimkou všech implantovaných a infikovaných výrobků)
9. Přístroje pro monitorování a kontrolu
10. Výdejní automaty
II. Skupiny elektrozařízení, které se použijí od 15. srpna 2018
1. Zařízení pro tepelnou výměnu
2. Obrazovky, monitory a zařízení obsahující obrazovky o ploše větší než 100 cm
3. Světelné zdroje
4. Velká zařízení, jejichž kterýkoli vnější rozměr přesahuje 50 cm, kromě zařízení náležejících do skupin 1, 2 a 3, zahrnující kromě jiného:
domácí spotřebiče, zařízení informačních technologií a telekomunikační zařízení, spotřební elektroniku, svítidla, zařízení reprodukující zvuk či obraz, hudební zařízení, elektrické a elektronické nástroje, hračky, vybavení pro volný čas a sporty, zdravotnické prostředky, přístroje pro monitorování a kontrolu, výdejní automaty, zařízení pro výrobu elektrického proudu
5. Malá zařízení, jejichž žádný vnější rozměr nepřesahuje 50 cm, kromě zařízení náležejících do skupin 1, 2, 3 a 6, zahrnující kromě jiného:
domácí spotřebiče, spotřební elektroniku, svítidla, zařízení reprodukující zvuk či obraz, hudební zařízení, elektrické a elektronické nástroje, hračky, vybavení pro volný čas a sporty, zdravotnické prostředky, přístroje pro monitorování a kontrolu, výdejní automaty, zařízení pro výrobu elektrického proudu
6. Malá zařízení informačních technologií a telekomunikační zařízení, jejichž žádný vnější rozměr nepřesahuje 50 cm“.
CELEX 32012L0019
„Příloha č. 14 k zákonu č. 185/2001 Sb.
Minimální úroveň využití, recyklace a přípravy k opětovnému použití elektroodpadu
Do 14. srpna 2015 Od 15. srpna 2015 doOd 15. srpna 2018
Skupina14. srpna 2018 elektrozařízeníA B A C A C
% % % % % %
Dle přílohy č. 7 části I 1. 80 75 85 80 - - 2. 70 50 75 55 - - 3. 75 65 80 70 - - 4. 75 65 80 70 - - 5. 70 50 75 55 - - 5. (výbojky) - 80 - 80* - - 6. 70 50 75 55 - - 7. 70 50 75 55 - - 8. 70 50 75 55 - - 9. 70 50 75 55 - - 10. 80 75 85 80 - - Dle přílohy č. 7 části II 1. - - - - 85 80 2. - - - - 80 70 3. - - - - - 80* 4. - - - - 85 80 5. - - - - 75 55 6. - - - - 75 55
Způsoby zpracování elektroodpadu v jednotlivých sloupcích pod písmeny A až C zahrnují:
A - využití elektroodpadu včetně komponentů, materiálů a látek, které zahrnuje všechny způsoby využití včetně recyklace a přípravy k opětovnému použití
B - recyklaci elektroodpadu včetně komponentů, materiálů a látek
C - recyklaci a přípravu k opětovnému použití elektroodpadu * pouze recyklace“.
CELEX 32012L0019
Čl. II
Přechodná ustanovení
1. Výrobce je povinen vést evidenci podle § 37h odst. 3 zákona č. 185/2001 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, ode dne 1. ledna 2015.
2. Platnost zápisů v Seznamu výrobců elektrozařízení, učiněných podle § 37i zákona č. 185/2001 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstává nedotčena, s výjimkou zápisů osob usazených v jiném státě než v České republice, které pozbývají platnosti dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
3. Řízení ve věci zápisu do Seznamu výrobců elektrozařízení podle § 37i zákona č. 185/2001 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, která nebyla pravomocně skončena do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se dokončí podle zákona č. 185/2001 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, s výjimkou řízení týkajícího se zajištění financování nakládání s elektrozařízeními pocházejícími z domácností a uvedenými na trh do dne 13. srpna 2005 nebo je-li navrhovatelem osoba usazená v jiném státě než v České republice, která se dnem nabytí účinnosti tohoto zákona zastavují. Bylo-li řízení ve věci zápisu do Seznamu výrobců elektrozařízení pro zajišťování financování nakládání s elektrozařízeními pocházejícími z domácností a uvedenými na trh do dne 13. srpna 2005 zastaveno podle věty první, jsou právnické osoby podle § 37h odst. 1 písm. c) zákona č. 185/2001 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, které podaly návrh na zápis nejpozději 31. prosince 2013, oprávněny zajišťovat financování nakládání s elektrozařízeními pocházejícími z domácností a uvedenými na trh do dne 13. srpna 2005 v rozsahu podaného návrhu na zápis po dobu 1 roku ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
4. Osoba zapsaná v Seznamu výrobců elektrozařízení podle § 37i zákona č. 185/2001 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, je povinna doplnit všechny údaje, které jsou vyžadovány v návrhu na zápis podle § 37i odst. 3 zákona č. 185/2001 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, nejpozději do 4 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, nebo do 30 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o zápisu této osoby do Seznamu výrobců elektrozařízení, jestliže toto rozhodnutí nabylo právní moci až po uplynutí uvedené lhůty. Osobu, která nesplní tuto povinnost, Ministerstvo životního prostředí ze Seznamu výrobců elektrozařízení vyřadí.
Čl. III
Účinnost
Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem druhého kalendářního měsíce následujícího po jeho vyhlášení, s výjimkou ustanovení čl. I bodů 32 a 36 až 38, které nabývají účinnosti dnem 1. června 2015.
DŮVODOVÁ ZPRÁVA
A Závěrečná zpráva z hodnocení dopadů regulace
SHRNUTÍ ZÁVĚREČNÉ ZPRÁVY RIA
1. Základní identifikační údaje
Název návrhu zákona: Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o
změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů Předpokládaný termín nabytí účinnosti,
Zpracovatel / zástupce předkladatele:v případě dělené účinnosti rozveďte Ministerstvo životního prostředí1. září 2014; ustanovení týkající se registru
míst zpětného odběru 1. června 2015
Implementace práva EU: Ano; (pokud zvolíte Ano):
- uveďte termín stanovený pro implementaci: 14. února 2014
- uveďte, zda jde návrh nad rámec požadavků stanovených předpisem EU?: Ne 2. Cíl návrhu zákona Cílem návrhu zákona je transpozice směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/19/EU ze dne 4. července 2012 o odpadních elektrických a elektronických zařízeních (OEEZ). 3. Agregované dopady návrhu zákona 3.1 Dopady na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty: Ano
– jednorázové náklady na úpravu SW a vytvoření jedné aplikace (odhad cca 810 tis. Kč) - Ministerstvo životního prostředí (kap. 315),
– roční náklady cca 120 tis. Kč - Ministerstvo životního prostředí (kap. 315),
– může dojít k mírnému navýšení administrativní zátěže spojené s kontrolou nákladních vozidel - celní správa,
– snížení administrativní zátěže - Ministerstvo životního prostředí, Česká inspekce životního prostředí. 3.2 Dopady na podnikatelské subjekty: Ano
– jednorázové náklady na pověření subjektu v ČR zahraniční společností,
– jednorázové náklady kolektivních systémů pro spojení svých systémů se systémy Ministerstva životního prostředí,
– zvýšení nákladů při přeshraniční přepravě použitých elektrozařízení - držitelé elektrozařízení,
– snížení nákladů na administrativu přechodem na elektronizaci některých činností – zejména kolektivní systémy,
– nastavení stejných pravidel pro všechny výrobce a umožnění plnění povinností zahraničním subjektům. 3.3 Dopady na územní samosprávné celky (obce, kraje) Ne
3.4 Sociální dopady: Ne
3.5 Dopady na životní prostředí: Ano
– zjednodušení přístupu k informacím o možnostech a místech zpětného odběru elektrozařízení, v důsledku čehož se očekává snížení objemu odpadu, který končí mimo zařízení určená pro nakládání s ním,
– omezení vyvážení elektroodpadu, zejména do rozvojových zemí, kde končí mimo zpracovatelská zařízení.
1 Vymezení institutu pověřeného zástupce
1.1 Důvod předložení a cíle
1.1.1 Definice problému
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/19/EU ze dne 4. července 2012 o odpadních elektrických a elektronických zařízeních (OEEZ) upravuje nově definiční vymezení povinných osob (výrobců), jež jsou v členských státech odpovědné za nakládání s elektroodpadem jako usazené subjekty, které jakýmkoliv způsobem uvádí elektrozařízení na trh v daném členském státě, resp. prodávají taková zařízení pod svojí značkou. K takto vymezenému okruhu povinných osob směrnice přidává doposud neregulovaný okruh zahraničních „internetových prodejců“, kteří nejsou usazeni na území daného členského státu, ale dodávají na jeho trh elektrozařízení prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. V návaznosti na to je směrnicí stanoven rámcově institut tzv. zplnomocněného zástupce.
1.1.2 Popis existujícího právního stavu v dané oblasti
Současný zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpadech“), v části čtvrté hlavě druhé dílu 8 o elektrických a elektronických zařízeních institut zplnomocněného či pověřeného zástupce neupravuje. Po novele zákona o odpadech provedené zákonem č. 314/2006 Sb. ze dne 23. května 2006 platí, že do Seznamu výrobců elektrozařízení se zapisují pouze výrobci, kteří trvale podnikají na území České republiky.
1.1.3 Identifikace dotčených subjektů
a) výrobci elektrozařízení (osoby usazené v České republice, které vyrábí nebo uvádí na trh v České republice elektrozařízení nebo je prodávají pod svou značkou),
b) zahraniční výrobci elektrozařízení, resp. internetoví prodejci ze zahraničí,
c) pověřený zástupce (právnická nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání a usazená v České republice),
d) stát, kontrolní orgány.
1.1.4 Popis cílového stavu
Hlavním cílem je umožnit zahraničním subjektům plnění povinností v České republice a stanovit související pravidla tak, aby vždy byla jednoznačně určena osoba odpovědná za nakládání s elektrozařízeními a elektroodpadem v České republice.
1.1.5 Zhodnocení rizika
V případě, že právní úprava umožňující výrobcům usazeným v zahraničí stanovovat pověřené zástupce nebude dostatečná, hrozí riziko zneužití tohoto institutu s možným vyústěním ve free-riding, respektive přechod závazků za nakládání s elektroodpadem z výrobků uvedených na trh těmito osobami na ostatní výrobce elektrozařízení nebo na stát. Nesprávná transpozice pak vystavuje Českou republiku riziku infringementu.
1.2 Návrh variant řešení
1.2.1 Varianta 0
Ponechání současného stavu, kdy zahraniční výrobci se nezapisují do Seznamu výrobců a institut pověřeného zástupce v České republice není zákonem upraven.
1.2.2 Varianta 1
Zavedení povinnosti internetového zahraničního prodejce (výrobce) uvádějícího na český trh výrobky, aby v České republice písemně pověřil odpovědností za plnění svých povinností vyplývajících ze zákona o odpadech svého zástupce. Pověřený zástupce pak přebírá odpovědnost za výrobce. V tomto případě je vhodné stanovit povinný zápis pověřeného zástupce do Seznamu výrobců.
1.2.3 Identifikace nákladů a přínosů
a) Varianta 0 Varianta popisující současný stav nemá žádné přínosy, naopak mezi náklady se řadí finanční prostředky vynaložené jinými subjekty, které nakládají s elektrozařízeními a elektroodpadem z elektrozařízení uvedených na trh zahraničním výrobcem, jenž nemá v České republice svého zástupce.
b) Varianta 1 Mezi náklady řadíme zmocnění zástupce v České republice. Jedná se o sepsání dokumentů opravňujících zástupce jednat za výrobce, dále pak náklady spojené s povinným zapojením do kolektivního systému a zřízením bankovního účtu v České republice. Náklady jednoho subjektu mohou být odlišné, samotné administrativní úkony můžeme odhadnout na 4–8 hodin při hodinové mzdě českého subjektu 201 Kč (hrubý odhad 1 000 Kč/ subjekt). Další náklady jsou na straně zahraničního subjektu. Jedná se zejména o čas strávený s administrativními úkony se zmocněním zástupce a případná osobní návštěva zástupce společnosti v České republice. Celkové náklady není možné vyčíslit, protože nedisponujeme daty o množství a původu subjektů, které nejsou usazené v České republice, ale uvádí své výrobky na tuzemský trh. Předpokládáme, že v porovnání s přínosy se bude jednat o zanedbatelné náklady, protože hlavním přínosem je nastavení stejných pravidel pro všechny výrobce v oblasti zpětného odběru, odděleného sběru a nakládání s elektrozařízeními a elektroodpady z elektrozařízení uvedených na trh v České republice.
1.2.4 Vyhodnocení nákladů a přínosů variant
Tabulka 1: Porovnání přínosů a nákladů Varianta Stručný obsah Přínosy Hodnocení Náklady Hodnocení
| Varianta | Stručný obsah | Přínosy | Hodnocení | Náklady | Hodnocení |
|---|---|---|---|---|---|
| současný stav | -riziko free ridingu - není vymezenpřenesení | ||||
| Varianta 0 | institut- -povinností při**** | pověřenéhonakládání s EEZ na zástupceostatní výrobce | umožnění plněnípověření povinnostívčetně nákladů na ***** zahraničnímdalší povinnosti společnostemzástupce umožnění zahraničnímnáklady nastavení společnostemtuzemského | ||
| Varianta 1 | stejných | plnění povinností****subjektu na1 000 pravidel pro prostřednictvímadministrativu - všechny výrobce pověřenéhoodhad (Kč/subjekt) zástupcenáklady zahraničníhonení možné subjektu naodhadnout administrativu | - bez dopadů, * velmi nízké, ** nízké, *** střední, **** vysoké, ***** velmi vysoké |
1.3 Návrh řešení
1.3.1 Stanovení pořadí variant a výběr nejvhodnějšího řešení 1. Varianta 1
2. Varianta 0 Doporučujeme přijmout Variantu 1, která dává možnost zahraničním výrobcům plnit své povinnosti za výrobky dodané na český trh.
2 Zjednodušení administrativní podoby Seznamu výrobců elektrozařízení
2.1 Důvod předložení a cíle
2.1.1 Definice problému
Návrh na zápis do Seznamu výrobců elektrozařízení (dále jen „Seznam“) je dle platné právní úpravy nutné předložit v listinné podobě, jeho součástí je kromě jiného například též výpis z obchodního rejstříku. Veškeré kroky, které jsou prováděny na straně výrobců a hlavně na straně Ministerstva životního prostředí (dále též jen „ministerstvo“), jsou administrativně náročné. V souvislosti s transpozicí čl. 16 směrnice 2012/19/EU musí být výrobcům technicky umožněn dálkový přístup v rámci procesu registrace, současně je vhodné aplikovat další zjednodušení včetně provázanosti se zákonem č. 111/2009 Sb., o základních registrech, ve znění pozdějších předpisů.
2.1.2 Popis existujícího právního stavu v dané oblasti
Výrobce elektrozařízení, na kterého se vztahují povinnosti podle dílu 8 zákona o odpadech, je povinen podat návrh na zápis do Seznamu v rozsahu stanoveném v § 37i odst. 2 a 3 zákona o odpadech ve spojení s § 5 a přílohami č. 2 a 3 vyhlášky č. 352/2005 Sb., o podrobnostech nakládání s elektrozařízeními a elektroodpady a o bližších podmínkách financování nakládání s nimi (vyhláška o nakládání s elektrozařízeními a elektroodpady), ve znění pozdějších předpisů. Do Seznamu se zapisují pouze ti výrobci, kteří trvale podnikají na území České republiky. Návrh na zápis do Seznamu podává výrobce ministerstvu k rozhodnutí ve dvou vyhotoveních a na technickém nosiči dat, a to nejpozději do 60 dnů od vzniku povinnosti. Osoba zapsaná v Seznamu je povinna oznámit ministerstvu jakékoli změny údajů předložených podle § 37i odst. 3 zákona o odpadech do 14 dnů od jejich uskutečnění. V téže lhůtě je povinna oznámit ministerstvu, že zanikly důvody pro její vedení v Seznamu.
2.1.3 Identifikace dotčených subjektů
a) výrobci, pověření zástupci,
b) kolektivní systémy (KS),
c) Ministerstvo životního prostředí (ministerstvo).
2.1.4 Popis cílového stavu
Cílem této změny je snížení administrativní zátěže jak na straně ministerstva, tak na straně povinných osob – výrobců a provozovatelů kolektivních systémů. Návrh by měl současně řešit další posun ve sjednocení administrativy ve všech oblastech zpětného odběru.
2.1.5 Zhodnocení rizika
Hlavním rizikem je neúměrné administrativní zatížení ministerstva a výrobců, zejména v případě požadovaných podkladů, které nemají s ohledem na jejich dostupnost pro orgány státní správy jakoukoliv relevanci. Nesprávná transpozice (rozsah požadavků, neumožnění dálkového přístupu) pak vystavuje Českou republiku riziku infringementu.
2.2 Návrh variant řešení
2.2.1 Varianta 0
Ponechání současného stavu, kdy návrh na zápis do Seznamu podává výrobce ministerstvu k rozhodnutí ve dvou vyhotoveních a na technickém nosiči dat. Tento návrh obsahuje:
a) jméno a příjmení, nebo obchodní firmu, adresu místa trvalého pobytu, místo podnikání, identifikační číslo osoby, bylo-li přiděleno, a úředně ověřenou kopii podnikatelského oprávnění (živnostenský list), je-li fyzická osoba zapsána v obchodním rejstříku, též výpis z obchodního rejstříku ne starší než 3 měsíce,
b) obchodní firmu, právní formu, adresu sídla, identifikační číslo osoby, bylo-li přiděleno, a výpis z obchodního rejstříku ne starší než 3 měsíce, jde-li o právnickou osobu a je-li v tomto rejstříku zapsána,
c) seznam a popis elektrozařízení,
d) způsob plnění povinností stanovených v dílu 8 zákona o odpadech,
e) způsob zajištění financování dle § 37n a 37o zákona o odpadech a doklady o něm. Stejným způsobem probíhají i změny a vyřazení ze Seznamu. Zápisy do Seznamu, jejich změny a výmaz mají v případě EEZ formu rozhodnutí dle § 67 správního řádu.
Obrázek 1: Schéma činností při zápisu výrobce do Seznamu – Varianta 0 (současný stav)
2.2.2 Varianta 1
V souvislosti s transpozicí směrnice 2012/19/EU se omezují některé neopodstatněné povinnosti, zejména se ruší povinnosti zasílat výpisy z obchodního rejstříku, které jsou vzhledem k jeho dostupnosti v elektronické podobě nadbytečné a nejsou směrnicí vyžadovány. Dále se zohledňuje vazba na zákon o základních registrech a právní úpravu elektronických podpisů (zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu, ve znění pozdějších předpisů). Jakýkoliv prvotní zápis do Seznamu je prováděn pro všechny způsoby plnění povinností obdobně jako v současnosti v rámci správního řízení s tím, že návrh může být podán rovněž v elektronické podobě podepsané uznávaným elektronickým podpisem nebo prostřednictvím datové schránky. Zápis výrobce, jenž plní své povinnosti prostřednictvím kolektivního systému, se nerealizuje jako rozhodnutí. Kolektivní systém má veškerou dokumentaci u sebe a do Seznamu vkládá údaje o výrobcích elektronicky. Provozovatel kolektivního systému a výrobci plnící povinnosti individuálním nebo solidárním způsobem provádějí změny v Seznamu výhradně dálkovým přístupem, a to pro údaje, které nelze čerpat ze základních registrů (značky výrobků, použitý způsob prodeje elektrozařízení atp.), údaje ze základních registrů se aktualizují automaticky. Jelikož změna může být koncepčního charakteru (změna skupiny elektrozařízení, která implikuje nutnost specifického zajištění povinností výrobce, změna určení zařízení uváděných na trh, která implikují jiný způsob zajištění financování atp.), upravuje se mechanismus validace změn ze strany ministerstva. Pozn.: Úplná elektronizace vedení Seznamu, tedy kompletní vkládání dat do Seznamu povinnými osobami bez jakékoliv předchozí validace, není možná, a to zejména ze dvou důvodů. Do Seznamu se zapisuje jak výrobce, tak zvolený systém zajišťující plnění povinností – individuální, solidární, kolektivní. Zápis do Seznamu předpokládá prokázání zajištění a funkčnosti takového systému. Druhou překážkou okamžitého přímého vkládání dat jednotlivými povinnými osobami dálkovým přístupem je nutnost prvotní autentizace dané osoby.
Obrázek 2: Schéma činností při zápisu výrobce do Seznamu – Varianta 1
Stručný popis činností:
1. Při kolektivním způsobu plnění
a) Kolektivní systém a s ním zapisující se výrobci – podání návrhu na zápis do Seznamu (správní řízení, KS jsou vydány přístupové údaje k uživatelskému účtu).
b) Další výrobci (po zapsání KS) – KS vkládá elektronicky údaje (kromě těch, které lze získat ze základních registrů).
c) Změny v zápisu – KS vkládá elektronicky do Seznamu, změna je automaticky potvrzena, pokud ministerstvo do 30 pracovních dnů nevyzve k prokázání, že plnění povinností podle dílu 8 zákona o odpadech bude zajištěno.
d) Vyřazení ze Seznamu – správní řízení (u KS a s ním zapsaných výrobců; u dalších výrobců provádí výmaz KS elektronicky).
2. Ostatní způsoby plněnía) Výrobci podávají návrh na zápis do Seznamu (správní řízení, výrobci jsou vydány přístupové údaje k uživatelskému účtu).
b) Změny v zápisu – výrobci vkládají elektronicky do Seznamu, změna je automaticky potvrzena, pokud ministerstvo do 30 pracovních dnů nevyzve k prokázání, že plnění povinností podle dílu 8 zákona o odpadech bude zajištěno.
c) Vyřazení ze Seznamu – správní řízení.
2.3 Vyhodnocení nákladů a přínosů
2.3.1 Identifikace nákladů a přínosů
a) Varianta 0 Současný zápis do Seznamu výrobců přináší hlavně náklady v podobě časové náročnosti na přípravu listinné a elektronické verze podkladů, včetně dokumentů, u kterých je vyžadováno úřední ověření. Další náklady jsou pak spojeny s vydáním rozhodnutí o zápisu výrobce do Seznamu. Náklady se liší dle způsobu plnění povinností stanovených v dílu 8 zákona o odpadech:
Samostatné plnění povinností – individuálně
Subjekty plnící povinnosti individuálně podávají návrh na zápis přímo ministerstvu. U těchto výrobců předpokládáme administrativní zátěž v rozmezí 15–20 hodin na podání jednoho návrhu na zápis do Seznamu. Celkové náklady spojené s přípravou požadované dokumentace se pohybují ve výši cca 3 500 Kč u jednoho subjektu. V případě ministerstva je kontrola zaslaných materiálů odhadována na cca 5–6 hodin včetně kontroly nadřízenými a uvedení do Seznamu, tj. cca 1 500 Kč na jeden návrh na zápis (roční a mzdové náklady jsou brány cca 560 tis. Kč). V letech 2010–2012 podali tímto způsobem návrh na zápis do Seznamu celkem 3 výrobci.
Výrobce plnící prostřednictvím kolektivního systému
V případě zapojení subjektu do kolektivního systému si provozovatel kolektivního systému výrobce eviduje sám a zasílá veškerou dokumentaci hromadně za více výrobců. Předpokládáme, že administrativní zátěž pro výrobce je spojena s přípravou podkladů a úředních ověření (souhlas, plná moc, výpis z obchodního rejstříku), ta se pohybuje ve výši cca 200 Kč v případě zápisu nového výrobce a cca 100 Kč v případě hlášení změny u výrobce. Mezi náklady dále řadíme administrativní zátěž kolektivního systému, která je spojená s přípravou návrhu na zápis. Časová náročnost spojená s přípravou návrhu na zápis nových výrobců, změn či vyřazení byla odhadnuta kolektivními systémy v rozsahu 3–8 hodin, tj. cca 1 000 Kč. Náklady na straně ministerstva představují čas strávený kontrolou zaslaných podkladů a vydání rozhodnutí. Tento čas odhadujeme na cca 5–6 hodin včetně kontroly nadřízeními a zápisu do Seznamu, tj. cca 1 500 Kč na jeden návrh podaný kolektivním systémem (roční mzdové náklady jsou brány cca 560 tis. Kč). V letech 2010–2012 podalo tímto způsobem návrh na zápis do Seznamu celkem 907 subjektů a přibližně 516 subjektů oznamovalo změnu sídla nebo názvu prostřednictvím cca 423 podání. Na základě hodnot z let 2011 až 2012 očekáváme ročně cca 303 nových subjektů a cca 220 změn prostřednictvím cca 141 kolektivních návrhů na zápis do Seznamu.
Tabulka 2: Odhadované roční náklady spojené se zápise m výrobce do Seznamu (zdroj: MŽP) Subjekty připravující/ zpracovávající žádostipočet žádostínákladycelkové roční (zápis, změny)(ks/rok)(Kč/žádost)náklady (Kč)
| Subjekty připravující/ zpracovávající žádost | počet žádostí | náklady (Kč/žádost) | celkové roční náklady (Kč) |
|---|---|---|---|
| Individuálně plnící výrobci | 1 | 3 500 | 3 500 |
| Výrobci plnící přes kolektivní systém - nový zápis | 303 | 200 | 60 600 |
| Výrobci plnící přes kolektivní systém - změna | 220 | 100 | 22 000 |
| Kolektivní systémy | 141 | 1 000 | 141 000 |
| Ministerstvo - individuálně plnící výrobci | 1 | 1 500 | 1 500 |
| Ministerstvo - kolektivní systém | 141 | 1 500 | 211 500 |
Celkem (Kč/rok) 440 100
V přehledu nákladů nejsou zahrnuty náklady na zápis kolektivního systému odhadované na cca 2 mil. Kč a ministerstva ve výši cca 15 tis. Kč.
b) Varianta 1 Tato varianta představuje téměř kompletní elektronizaci zápisu výrobců vedených u kolektivních systémů do Seznamu. Tím dochází k výraznému snížení administrativní zátěže na straně ministerstva, kolektivních systémů a výrobců plnících prostřednictvím kolektivního systému. Mezi náklady řadíme připojení systémů, které se pohybuje od 30 tis. Kč, cena závisí na dodavateli softwarových služeb. Dále pak administrativu spojenou s náhodnou kontrolou dokumentace, která bude u každého kolektivního systému, a případné jednorázové náklady spojené s připojením kolektivních systémů do systému. Z konzultací se současným dodavatelem systému spravujícím Seznam vyplynulo, že náklady na úpravu systému, aby každý subjekt měl dálkový přístup do Seznamu, jsou odhadovány v rozmezí 320–504 tis. Kč. Tyto náklady budou hrazeny v rámci schváleného rozpočtu z kapitoly 315 Ministerstva životního prostředí.
| Subjekty připravující/ zpracovávající žádost | počet žádostí | náklady (Kč/žádost) | celkové roční náklady (Kč) |
|---|---|---|---|
| Individuálně plnící výrobci | 1 | 3 300 | 3 300 |
| Výrobci plnící přes kolektivní systém - nový zápis | 220 | 0 | 0 |
| Výrobci plnící přes kolektivní systém - změna | 141 | 0 | 0 |
| Kolektivní systém | 141 | 0 | 0 |
| Ministerstvo - individuálně plnící výrobci | 1 | 1 500 | 1 500 |
| Ministerstvo - kolektivní systém | 141 | 0 | 0 |
Celkem (Kč/rok) 4 800
V přehledu nákladů nejsou zahrnuty náklady na zápis kolektivního systému, které jsou v současné době odhadovány na cca 2 mil. Kč a navrhovanou změnou se poníží minimálně (pouze o tisk, poštovné či fyzickou návštěvu na ministerstvu), a ministerstva ve výši cca 15 tis. Kč.
Tabulka 4: Porovnání nákladů a přínosů
| Stručný obsah | Přínosy | Hodnocení Přínosů | Náklady | Hodnocení Nákladů |
|---|---|---|---|---|
| vysoká administrativní zátěž na straně**** výrobců, KS a ministerstva | odhadované roční náklady (Kč/rok) -440 tis. administrativa | snížení nákladů odhadované roční dotčených ****náklady (Kč/rok) -4 800 subjektů - administrativa administrativa | ||
| minimalizacenáklady práce skolektivního dokumenty na*****systému namin. 30 tis. MŽP (zpracování,připojení systému archivace aj.)(Kč/subjekt) kompletní náklady na kontrolní | Varianta 0 současný stav | odhadované roční náklady (Kč/rok) -440 tis. administrativa | ||
| činnost spojenou s zápisu uložením dokumentace u KS a** další činnosti spojené s připojením KS | Varianta 1 elektronizace | náklady na zřízení přístupu do systému 320-504 tis. ministerstva a další úpravy (Kč) |
- bez dopadů, * velmi nízké, ** nízké, *** střední, **** vysoké, ***** velmi vysoké
| Číslo | Stručný obsah | Přínosy | Hodnocení | Náklady | Hodnocení |
|---|---|---|---|---|---|
| časově náročné | zpětného odběru | ||||
| Varianta 0 | současný stavhledání míst**** | ||||
| Rozšíření aplikace ISPOP (1.a) | jednoduchý vytvoření aplikace přístup k umožňující vyhledání informacím pro1-3 mil. ****místa zpětného občany v oblasti odběru (Kč) nakládání s odpadyspráva systému Centrální regist100 tis. - 300 tis. (Kč/ročně) | ||||
| Varianta 1míst zpětného | Oddělená aplikace (1.b) | odběru vytvoření aplikace 350 tis. (Kč) časová úspora na správa systému získání potřebných****60 tis. - 120 tis. (Kč/ročně) informací | |||
| Kolektivní systémy | propojení aplikace od 30 tis. MŽP a KS (Kč) |
- bez dopadů, * velmi nízké, ** nízké, *** střední, **** vysoké, ***** velmi vysoké
| Záhlaví | Stručný obsah | Přínosy | Hodnocení | Náklady | Hodnocení |
|---|---|---|---|---|---|
| výrobci - není | recyklační poplatek | výrobci, umožnění uvádění | výrobci - distributoři, | poslední prodejci, poplatku | volba spotřebitel |
| recyklačníhodobrovolná**** | možnost odhalitnáklady spojené s *** * free-riders fakturací (systémy) | povinnost uvádět různé výše recyklační transparentní | poplatek nainformace poplatků dle daňovém dokladupředávané ***využívaného KS -*** konečnému může mást spotřebiteli konečného (cena, recyklace) | - bez dopadů, * velmi nízké, ** nízké, *** střední, **** vysoké, ***** velmi vysoké | |
| recyklačních |
Tabulka 7: Porovnání přínosů a nákladů Varianta Stručný obsah Přínosy Hodnocení Náklady Hodnocení
| Stručný obsah | Přínosy | Hodnocení | Náklady | Hodnocení |
|---|---|---|---|---|
| životní prostředí **** | ||||
| celní správa - administrativní zátěž * až *** současný stav - bezspojená s kontrolou právní úpravypřepravy | ||||
| Varianta 0 | ||||
| přeshraniční ČIŽP - administrativní zátěž přepravy EEZ spojená s kontrolami*** (zejména posouzení) | ||||
| držitelé zařízení - převoz **** zařízení v režimu odpadů | ||||
| držitelé zařízení - náklady životní prostředí - omezení spojené s vybavením převozu EEZ, které je******* funkčního zařízení odpadem potřebnými doklady | ||||
| právní úpravacelní správa - mírné ČIŽP - zjednodušení procesu | ||||
| Varianta 1přeshraniční***navýšení administrativní* až ** | ||||
| kontroly přepravy EEZzátěže | ||||
| držitelé zařízení - převoz EEZ **** v souladu s legislativou | ||||
| - bez dopadů, * velmi nízké, ** nízké, *** střední, **** vysoké, ***** velmi vysoké | ||||
| 5.3 Návrh řešení | ||||
| 5.3.1 Stanovení pořadí variant a výběr nejvhodnějšího řešení 1. Varianta 1 | ||||
| 2. Varianta 0 Navrhovaná právní úprava sebou přináší navýšení administrativní zátěže podnikatelským subjektům a celním úřadům. Naopak předpokládáme snížení dopadů u ČIŽP, která v současné době provádí subjektivní posouzení povahy nákladu, avšak nyní budou do celého procesu vnesena jasná pravidla pro posuzování vyvážených výrobků či odpadů. Dále pak očekáváme snížení nákladů, které v budoucnu mohou vzniknout, zejména v rozvojových zemích, na likvidaci elektroodpadu, který by byl vyvezen, když se současná situace nezmění. | ||||
| 6 Shrnutí – navrhované varianty | ||||
| Varianta Stručný obsah Přínosy Hodnocení Náklady Hodnocení | ||||
| umožnění plnění pověření včetně povinností ***nákladů na další** zahraničním povinnosti zástupce umožněníspolečnostem zahraničnímnáklady tuzemského nastavení stejných společnostemsubjektu na | ||||
| Varianta 1pravidel pro všechny****1 000 | ||||
| 1. | plnění povinnostíadministrativu - odhad výrobce prostřednictvím(Kč/subjekt) pověřeného náklady zahraničního zástupcenení možné subjektu na odhadnout administrativu | |||
| snížení nákladůodhadované roční dotčených subjektů -****náklady (Kč/rok) -4 800 administrativaadministrativa | ||||
| minimalizace práce s náklady kolektivního dokumenty na MŽP *****systému na připojenímin. 30 tis. (zpracování, archivace systému (Kč/subjekt) aj.) kompletní náklady na kontrolní | ||||
| Varianta 1elektronizace | ||||
| 2. činnost spojenou s | zápisu uložením ** dokumentace u KS a další činnosti spojené s připojením KS náklady na zřízení přístupu do systému 320-504 tis. ministerstva a další úpravy (Kč) | |||
| jednoduchý přístup kOddělená aplikace (1.b) | informacím pro**** vytvoření aplikace (Kč) 350 tis. občany v oblasti Centrální regist správa systému | |||
| Varianta 1míst zpětného60 tis. - 120 tis. | 3. časová úspora na(Kč/ročně) | |||
| získání potřebných**** Kolektivní systémy | informacípropojení aplikace od 30 tis. MŽP a KS (Kč) | |||
| umožnění uváděnívýrobci, distributoři, výrobci - dobrovolná | ||||
| Varianta 1recyklačního***poslední prodejci,* | ||||
| 4. volba | poplatkuspotřebitel | |||
| držitelé zařízení - životní prostředí -náklady spojené s omezení převozu EEZ,****vybavením funkčního*** které je odpademzařízení potřebnými právní úpravadoklady | ||||
| Varianta 1přeshraniční | ||||
| 5.celní správa - mírné | ČIŽP - zjednodušení přepravy EEZ ***navýšení* až ** procesu kontroly administrativní zátěže držitelé zařízení - převoz EEZ v souladu s**** legislativou | |||
| - bez dopadů, * velmi nízké, ** nízké, *** střední, **** vysoké, ***** velmi vysoké |
Orgánem odpovědným za implementaci navrhované právní úpravy je Ministerstvo životního prostředí. Dalšími orgány veřejné správy, které dohlížejí nad dodržováním povinností vyplývajících z části čtvrté hlavy druhé dílu 8 zákona o odpadech, jsou obecní a újezdní úřady, obecní úřady obcí s rozšířenou působností, krajské úřady, Česká inspekce životního prostředí a celní úřady. Vynucování zákonem stanovených povinností prostřednictvím pokut, případně i pomocí opatření ke zjednání nápravy, zajišťují především krajské úřady, Česká inspekce životního prostředí a v méně závažných případech i obecní úřady a obecní úřady obcí s rozšířenou působností. Pro zajištění dodržování právní úpravy ze strany regulovaných subjektů je převážně možno využít stávající mechanismy, tj. možnost sankcionování pro případ nedodržování stanovených povinností na základě skutkových podstat stanovených v platném zákoně o odpadech. Součástí navrhované právní úpravy je pouze doplnění skutkové podstaty v § 66 odst. 3 písm.
k) zákona o odpadech, pokud jde o vynucování splnění nové povinnosti určit si za zákonem stanovených podmínek pověřeného zástupce. Nástrojem pro odhalování porušení pravidel stanovených navrhovanou právní úpravou je kontrola prováděná orgány veřejné správy (zejména krajskými úřady, obecními úřady obcí s rozšířenou působností a Českou inspekcí životního prostředí).
8 Přezkum účinnosti regulace
Přezkum účinnosti regulace provede MŽP v rámci zpětné vazby metodické činnosti vůči nižším orgánům veřejné správy, a to do tří let ode dne účinnosti navrhované právní úpravy.
9 Konzultace a zdroje dat
1. Ing. Jan Pavlíček, odbor odpadů MŽP 2. Ing. Marek Livora, Ph.D., odbor odpadů MŽP 3. Ing. Tomáš Vávra, odbor odpadů MŽP 4. JUDr. Martin Kusák, odbor legislativní MŽP 5. Ing. Martina Polčáková, CENIA 6. Radek Saturka – PragueBest, s.r.o. digital agency 7. Michal Hušek, Carsys s.r.o. 8. Ing. Bc. Robert Lukeš, STORMWARE s.r.o. (Pohoda) 9. Jindřich Kahoun, Asseco Solutions a.s. (Helios) 10. Štěpán Bihary, SAP ČR 11. Martin Cígler, CÍGLER SOFTWARE a.s. 12. Pavlína Mourková, FlexiBee Systems s.r.o. 13. Ing. Jan Vrba, Asekol s.r.o. 14. Ing. Roman Tvrzník, ELEKTROWIN a.s. 15. Ing. Jaroslav Vladík, Retela s.r.o. 16. Ing. Alexander Hanousek, EKOLAMP s.r.o. 17. Ing. David Beneš, REMA Systém a.s. 18. Mgr. Radek Hanák, Asociace spotřební elektroniky 19. Ing. David Mareček, INISOFT s.r.o. 20. Kpt. Bc. Pavel Kramařík, Generální ředitelství cel 21. RNDr. Jitka Jenčovská, Česká inspekce životního prostředí 22. VANDROVEC, David a kol. Základní principy nové právní úpravy nakládání s elektrozařízeními („EEZ“). Praha: 23. 3. 2012. 4 s. 23. TOUŠ, P. Závěrečná zpráva z hodnocení dopadů regulace k novele zákona č. 25/2008 Sb., o integrovaném registru znečišťování životního prostředí a integrovaném systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí. Praha: Ministerstvo životního prostředí, 1. 8. 2013, 10 s. 24. PÍŠKOVÁ, M. Závěrečná zpráva z hodnocení dopadů regulace k novele zákona o vozidlech s ukončenou životností. Praha: Ministerstvo životního prostředí. 18. 10. 2012, 21 s. 25. PÍŠKOVÁ, M. Závěrečná zpráva z hodnocení dopadů regulace k novele zákona o odpadních pneumatikách – pracovní verze. Praha: Ministerstvo životního prostředí, 13. 06. 2013, 34 s. 26. PÍŠKOVÁ, M., KUSÁK, M. Důvodová zpráva. Praha: Ministerstvo životního prostředí, srpen 2013. 58 s.
10 Seznam použitých zkratek
CENIA CENIA, česká informační agentura životního prostředí ČIŽP Česká inspekce životního prostředí ČSÚ Český statistický úřad EEZ elektrická a elektronická zařízení EK Evropská komise EU Evropská unie FÚ finanční úřad KS kolektivní systém MŽP Ministerstvo životního prostředí OEEZ odpadní elektrická a elektronická zařízení
Průměrná hrubá hodinová sazba mezd na zaměstnance, kterou lze využít pro výpočet
administrativní zátěže podnikatelů při plnění IP
Vychází z
průměrné hrubé hodinové mzdy v národním hospodářství na jednoho zaměstnance za rok 2012 (zdroj: ČSÚ)Průměrná hrubá Průměrná hrubá Průměrná měsíčníhodinová sazba mezd hodinová sazba mezd Ukazatelmzda na zaměstnancena zaměstance vč. 15% na zaměstance vč. 15% (Kč)*režie + 35 % režie (Kč)** superhrubá mzda(Kč)
Česká republika25 101 161,71 218
v tom:
podnikatelská sféra 25 119 161,83 218
Sekce CZ-NACE
A Zemědělství, lesnictví, rybářství 19 950 128,52 174
B+C+D+E Průmysl celkem25 208 162,4 219
B Těžba a dobývání 32 565 209,81 283 C Zpracovatelský průmysl 24 578 158,34 214
Výroba a rozvod elektřiny, plynu, tepla
D 41 732 268,86 363
a klimatizovaného vzduchu
Zásobování vodou; činnosti související s
E 23 633 152,25 206
odpadními vodami, odpady a sanacemi
F Stavebnictví 22 801 146,9 198
Velkoobchod a maloobchod; opravy a
G 23 092 148,78 201
údržba motorových vozidel
H Doprava a skladování 23 499 151,4 204 I Ubytování, stravování a pohostinství 13 562 87,37 118 J Informační a komunikační činnosti 46 707 300,91 406 K Peněžnictví a pojišťovnictví 51 453 331,49 448 L Činnosti v oblasti nemovitostí 21 386 137,78 186 M Profesní, vědecké a technické činnosti 31 908 205,57 278 N Administrativní a podpůrné činnosti 16 566 106,73 144
Veřejná správa a obrana; povinné
O 26 761 172,41 233
sociální zabezpečení
P Vzdělávání 24 341 156,81 212 Q Zdravotní a sociální péče 25 598 164,92 223 R Kulturní, zábavní a rekreační činnosti 21 091 135,88 183 S Ostatní činnosti 19 868 128 173 * zdroj dat ČSÚ ** zdroj dat MPO
11 Kontakt na zpracovatele RIA
Ing. Martina Píšková Odbor ekonomických a dobrovolných nástrojů Ministerstvo životního prostředí Vršovická 65, Praha 10, 100 10 email: martina.piskova@mzp.cz tel: +420 267 122 151
B Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky
Navrhovaná právní úprava je v souladu s ústavním pořádkem České republiky a vychází ze zásad uvedených v Ústavě České republiky a v Listině základních práv a svobod. Jedná se zejména o zásady uplatňování státní moci pouze v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon (čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod) a ukládání povinností jen na základě zákona a v jeho mezích a při zachování základních práv a svobod (čl. 4 Listiny základních práv a svobod).
Navrhovaná právní úprava, která stanoví především některá práva a povinnosti výrobců elektrických a elektronických zařízení při jejich uvádění na trh a při zajištění nakládání s nimi poté, co se stanou odpadem, a práva a povinnosti dalších osob, které s tímto odpadem nakládají, je rovněž v souladu s čl. 26 Listiny základních práv a svobod zakotvujícím právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost. Tato právní úprava má povahu podmínek a omezení pro výkon uvedených činností, přičemž splňuje ústavní požadavek úpravy na úrovni zákona a vyhovuje též zásadám pro stanovení mezí základních práv a svobod podle čl. 4 Listiny základních práv a svobod.
Navrhovaná právní úprava respektuje práva uvedená v čl. 35 Listiny základních práv a svobod, a to právo na příznivé životní prostředí, právo na včasné a úplné informace o stavu životního prostředí a přírodních zdrojů a povinnost při výkonu práv neohrožovat ani nepoškozovat životní prostředí, přírodní zdroje, druhové bohatství přírody a kulturní památky nad míru stanovenou zákonem.
C Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s právními předpisy Evropské unie a s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána
Navrhovanou právní úpravou je transponována směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/19/EU ze dne 4. července 2012 o odpadních elektrických a elektronických zařízeních (OEEZ).Tato směrnice nahrazuje dosud platnou směrnici Evropského parlamentu a Rady 2002/96/ES ze dne 27. ledna 2003 o odpadních elektrických a elektronických zařízeních (OEEZ),která byla do právního řádu ČR transponována zákonem č. 7/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a vyhláškou č. 352/2005 Sb., o podrobnostech nakládání s elektrozařízeními a elektroodpady a o bližších podmínkách financování nakládání s nimi (vyhláška o nakládání s elektrozařízeními a elektroodpady). Směrnice 2012/19/EU bude plně transponována předkládaným návrhem zákona, s výjimkou ustanovení, která budou do právního řádu ČR promítnuta vyhláškou Ministerstva životního prostředí vydanou k provedení tohoto zákona (čl. 11 odst. 2, přílohy II, IV, část přílohy VI, přílohy VII, VIII, IX a část přílohy X). Lhůta pro transpozici směrnice 2012/19/EU je stanovena do 14. února 2014.
Oblasti regulované navrhovanou právní úpravou se dále dotýká směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/98/ES ze dne 19. listopadu 2008 o odpadech a o zrušení některých směrnic(dále jen „rámcová směrnice o odpadech“). Týká se to zejména použití některých definic pojmů (čl. 3; např. nebezpečný odpad, zpracování, využití, odstranění, opětovné použití aj.), podpory opětovného použití a recyklace (čl. 11), podmínek pro vydávání povolení a registraci (čl. 23 a 26) nebo vedení záznamů (čl. 35).
Úř. věst. L 197, 24.7.2012, s. 38. Úř. věst. L 37, 13.2.2003, s. 24. Úř. věst. L 312, 22.11.2008, s. 3. Oprava: Úř. věst. L 99, 5.4.2012, s. 35.
Navrhovaná právní úprava ponechává v platnosti odpovědnost provozovatele solární elektrárny za financování nakládání s elektroodpadem ze solárních panelů uvedenými na trh do dne 1. ledna 2013, která vychází ze zásady „znečišťovatel platí“ zakotvené v čl. 14 odst. 1 rámcové směrnice o odpadech. Jelikož solární panely dosud nespadaly do rozsahu působnosti unijní legislativy pro nakládání s odpadními elektrozařízeními, nevztahují se na solární panely uvedené na trh před datem stanoveným pro transpozici směrnice 2012/19/EU (tj. i na uvedené na trh do dne 1. ledna 2013), s ohledem na zásadu zákazu retroaktivity, pravidla stanovená směrnicí 2012/19/EU pro financování nakládání s „nehistorickými“ odpadními elektrozařízeními (tj. uvedenými na trh po 13. srpnu 2005).
Na přeshraniční přepravu (§ 53 zákona o odpadech) elektroodpadu se vztahuje nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1013/2006 ze dne 14. června 2006 o přepravě odpadů, které je přímo použitelným předpisem. Toto nařízení se použije i v případě přeshraniční přepravy použitých elektrozařízení, nebudou-li splněny podmínky stanovené v navrhovaném zákoně na základě směrnice 2012/19/EU. V takovém případě se bude jednat o nedovolenou přepravu odpadů podle citovaného nařízení.
Lze konstatovat, že navrhovaná právní úprava je plně v souladu jak s uvedenými právními předpisy Evropské unie, tak i s dalšími prameny práva Evropské unie.
Oblasti regulované navrhovanou právní úpravou se dotýká Basilejská úmluva o kontrole pohybu nebezpečných odpadů přes hranice států a jejich zneškodňování (vyhlášená sdělením Ministerstva zahraničních věcí č. 100/1994 Sb.), která je provedena právě citovaným nařízením Evropského parlamentu a Rady č. 1013/2006 o přepravě odpadů. Navrhovaná právní úprava je tedy s touto mezinárodní smlouvou v souladu.
Vzhledem k tomu, že lhůta pro transpozici směrnice 2012/19/EU uplynula dne 14. února 2014, zahájila Evropská komise dne 31. března 2014 proti České republice řízení o porušení Smlouvy podle čl. 258 Smlouvy o fungování EU ve věci včasného neprovedení této směrnice. Česká republika je tak vystavena reálnému nebezpečí, že v horizontu zhruba šesti měsíců proti ní Evropská komise podá žalobu k Soudnímu dvoru EU s návrhem na uložení finančních sankcí, které mohou dosahovat řádově milionů euro.
D Předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty a na podnikatelské prostředí České republiky, sociální dopady a dopady na životní prostředí
Hospodářské a finanční dopady navrhované právní úpravy na státní a ostatní veřejné rozpočty, podnikatelské prostředí a životní prostředí jsou podrobněji řešeny v závěrečné zprávě z hodnocení dopadů regulace. Navrhovaná právní úprava nebude mít žádné negativní sociální dopady, včetně dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny. Nepředpokládá se ani negativní dopad na rovné postavení mužů a žen. Platná právní úprava ani navrhované řešení nezakládají v žádném ohledu nerovnost, která by odporovala zákazu diskriminace z jakéhokoliv důvodu.
Úř. věst. L 190, 12.7.2006, s. 1.
E Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů
Navrhovaná právní úprava nemá žádné dopady z hlediska ochrany soukromí a osobních údajů. Oproti současné právní úpravě dochází ke změně ve vztahu ke zpracování osobních údajů v rámci zápisu povinných subjektů do Seznamu výrobců elektrozařízení, tato změna však nemá dopad na jejich ochranu.
F Zhodnocení korupčních rizik
Navrhovaná právní úprava nemění kompetence v rozhodování o zápisu výrobců a provozovatelů kolektivních systémů do Seznamu. Ty jsou nadále jednoznačně definovány v zákoně o odpadech a přísluší ministerstvu. Vzhledem k tomu, že se jedná o již zavedený proces, nedochází navrhovanou právní úpravou ani k nadměrnému soustředění pravomocí u ministerstva. Z organizačního řádu ministerstva lze přesně určit útvar, který je příslušný k rozhodování ve věci, přičemž lze určit i osobu, která je odpovědná za konkrétní rozhodnutí. O právech a povinnostech účastníků se rozhoduje ve správním řízení, proti rozhodnutí věcně příslušného útvaru ministerstva v prvním stupni může účastník řízení podat rozklad, o němž rozhoduje ministr životního prostředí na návrh rozkladové komise MŽP. Účastník se může také bránit již v průběhu řízení proti nesprávnému postupu orgánu veřejné správy, a to na základě § 175 správního řádu, dle něhož může uplatnit stížnost proti nevhodnému chování úředních osob nebo proti postupu správního orgánu. Správní řízení jsou zahajována na návrh účastníka, náležitosti návrhu jsou jednoznačně stanoveny zákonem a prováděcími právními předpisy. Navrhovatel se rovněž může domáhat ochrany proti nečinnosti ministerstva postupem podle § 80 správního řádu. Dále je mu poskytována ochrana na základě zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, kdy se může za stanovených podmínek domáhat náhrady škody způsobené nezákonným rozhodnutím, anebo nesprávným úředním postupem, jímž se rozumí též porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Právní předpis dostatečně jasným způsobem nastavuje systém odpovědnosti jednotlivých subjektů, kdy již existuje funkční systém vnitřní kontroly a přezkoumávání rozhodnutí.
Lze konstatovat, že předkládaný materiál nevyvolává korupční rizika.
K čl. I
K bodu 1 (§ 37f)
V úvodním ustanovení části čtvrté hlavy druhé dílu 8 zákona o odpadech je vymezen předmět navrhované právní úpravy a dále rozsah její působnosti, který je striktně vázán na rozsah stanovený směrnicí 2012/19/EU. Od 15. srpna 2018 dochází v návaznosti na tuto směrnici k otevření rozsahu působnosti, tedy aplikaci zákona na širší okruh elektrozařízení vymezených pozitivně definicí v § 37g písm. a) a negativně výjimkami uvedenými v § 37f odst. 4 a 5. Zatímco do 14. srpna 2018 bude rozsah působnosti dílu 8 zahrnovat pouze ta elektrozařízení, která lze zařadit do některé ze skupin uvedených v příloze č. 7 části I k zákonu o odpadech (s výjimkou zařízení uvedených v § 37f odst. 4), od 15. srpna 2018 se bude vztahovat na všechna elektrozařízení, která se vždy zařadí do některé z šesti nových skupin elektrozařízení uvedených v příloze č. 7 části II k zákonu o odpadech, nebude-li se jednat o zařízení uvedené v § 37f odst. 4 nebo 5. Otevření rozsahu působnosti determinuje především aplikace dvou ze šesti nových skupin elektrozařízení – velká a malá zařízení. Skupiny elektrozařízení vymezené v části I i části II přílohy č. 7 k zákonu o odpadech budou dále konkretizovány prostřednictvím podskupin elektrozařízení, které spadají do těchto skupin. Tyto podskupiny stanoví ministerstvo vyhláškou. Podskupiny elektrozařízení, které spadají do skupin elektrozařízení podle části I přílohy č. 7, bude kopírovat současný Seznam elektrozařízení stanovený v příloze č. 1 k vyhlášce o nakládání s elektrozařízeními a elektroodpady. Vymezení podskupin elektrozařízení, které spadají do skupin elektrozařízení podle části II přílohy č. 7, bude vycházet z nevyčerpávajícího seznamu elektrozařízení stanoveného v příloze IV směrnice 2012/19/EU.
K bodu 2 (§ 37g písm. a))
V definici elektrozařízení se vypouští definiční znaky, které jsou s ohledem na nové vymezení rozsahu působnosti dílu 8 v § 37f nadbytečné.
K bodu 3 (§ 37g písm. e))
V souladu se směrnicí 2012/19/EU se rozšiřuje definice pojmu výrobce, který bude nově zahrnovat také zahraniční „internetové prodejce“, tj. osoby, které prodávají elektrozařízení prostřednictvím prostředků komunikace na dálku přímo konečným uživatelům do České republiky z jiného státu, kde jsou usazeny. U jiných osob, které se považují za výrobce, je výslovně stanoveno, že tyto osoby musí být usazeny v České republice.
Za osobu usazenou v České republice je třeba ve světle práva EU (zejm. svoboda usazování podle čl. 49 Smlouvy o fungování EU a navazující sekundární legislativy a judikatury Soudního dvora EU) považovat nejen právnickou nebo fyzickou osobu se sídlem na území ČR, ale i každou osobu, která zde vykonává stálou hospodářskou činnost, například prostřednictvím stálé provozovny. Jestliže tedy zahraniční osoba soustavně dováží či přepravuje z jiného členského státu EU do ČR elektrozařízení, provozuje v ČR stálou hospodářskou činnost a měla by být považována za osobu usazenou v ČR. Pokud by tato zahraniční osoba nesplňovala podmínky, za nichž ji lze považovat za usazenou v ČR, bude osobou uvádějící elektrozařízení na trh v ČR vždy ten, kdo elektrozařízení ze zahraničí nabyl (distributor v ČR). Není přitom podstatné, kdo zajišťuje přepravu a kdy podle smlouvy mezi prodávajícím ze zahraničí a nabyvatelem v ČR dochází k převodu vlastnického práva ke zboží. Jestliže prodávající neprovozuje v ČR stálou hospodářskou činnost, a není zde tedy usazen, je třeba považovat za dovozce, resp. přepravce z jiného členského státu EU a tudíž za výrobce podle § 37g písm. e) bodu 3 nabyvatele elektrozařízení usazeného v České republice (distributor v ČR). K prvnímu předání na území ČR (tj. uvedení na trh) v takovém případě dochází až mezi tímto distributorem (který je výrobcem ve smyslu zákona o odpadech) a dalším distributorem, posledním prodejcem či konečným uživatelem.
K bodu 4 (§ 37g písm. f))
V souladu s čl. 3 odst. 1 písm. h) směrnice 2012/19/EU se rozšiřuje definice elektrozařízení pocházejícího z domácností.
K bodu 5 (§ 37g písm. g))
Navrhovaným doplněním v definici zpětného odběru elektrozařízení má dojít k odstranění výkladových nejasností ohledně toho, zda je zpětným odběrem také odebírání elektrozařízení posledními prodejci. Změna rovněž reaguje na doplnění definice místa zpětného odběru (bod 7).
K bodům 6 a 7 (§ 37g písm. h) až j))
Doplňují se dosud chybějící definice místa zpětného odběru a místa odděleného sběru. Jedná se vždy o místa, která za uvedeným účelem zřídil výrobce. Místem zpětného odběru však není místo prodeje nebo dodávky nového elektrozařízení či místo v jeho bezprostřední blízkosti v případě odebírání elektrozařízení pocházejícího z domácností posledním prodejcem, přestože se i v těchto případech jedná o zpětný odběr elektrozařízení (§ 37k odst. 4 zákona o odpadech). Změna v definici odděleného sběru elektroodpadu souvisí s definováním místa odděleného sběru.
K bodu 8 (§ 37g písm. o) až r))
Doplňuje se dosud chybějící definice posledního prodejce a dále se v souvislosti s vymezením rozsahu působnosti dílu 8 definují pojmy „velké stacionární průmyslové soustrojí“, „velká pevná instalace“ a „nesilniční pojízdný stroj určený výlučně k profesionálnímu použití“, které odpovídají definicím stanoveným v čl. 3 odst. 1 písm. b) až d) směrnice 2012/19/EU.
K bodům 9 a 10 (§ 37h odst. 3 a 4)
Podobně jako v případě právní úpravy nakládání s bateriemi a akumulátory se zavádí povinnost vést evidenci toku zpětně odebraných elektrozařízení a odděleně sebraného elektroodpadu od místa zpětného odběru nebo místa odděleného sběru až po zpracování, využití a odstranění elektroodpadu, kterou bude plnit výrobce, nebo provozovatel kolektivního systému. Vedení této evidence je nezbytné pro zpracování ročních zpráv dle přílohy č. 4 vyhlášky č. 352/2005 Sb., přičemž již v současnosti tato evidence fakticky vedena být musí. Nově se navrhuje výslovné zakotvení této povinnosti s ohledem na směrnici 2012/19/EU a zajištění účinné kontroly. Rozsah a způsob vedení evidence toku zpětně odebraných elektrozařízení a odděleně sebraného elektroodpadu, stejně jako obsah roční zprávy, v níž budou souhrnné údaje z této evidence zahrnuty, stanoví ministerstvo vyhláškou.
K bodu 11 (§ 37i)
V návaznosti na novou úpravu institutu pověřeného zástupce (§ 37q) se doplňuje povinný zápis pověřených zástupců zahraničních výrobců podle § 37g písm. e) bodu 4 do Seznamu výrobců elektrozařízení (dále jen „Seznam“). Do Seznamu se může zapsat i „fakultativní“ pověřený zástupce podle § 37q odst. 2; přestože zápis tohoto pověřeného zástupce do Seznamu není povinný, je nutnou podmínkou pro to, aby na něj přešly povinnosti výrobce vyplývající z dílu 8 zákona o odpadech (není-li zapsán, odpovídá za plnění těchto povinností osoba, která je výrobcem podle § 37g písm. e) bodu 1, 2 nebo 3).
Pokud jde o způsob podání návrhu na zápis, upouští se od požadavku dosud platné právní úpravy, aby byl návrh podán ve dvou vyhotoveních a na technickém nosiči dat s tím, že navrhovatel bude mít na výběr podat návrh buď v listinné podobě (v jediném vyhotovení) a současně v elektronické podobě, nebo v elektronické podobě podepsané uznávaným elektronickým podpisem podle zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých dalších zákonů (zákon o elektronickém podpisu), ve znění pozdějších předpisů, nebo prostřednictvím datové schránky provozované podle zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů.
Rozsah údajů vkládaných do Seznamu je nově upraven v souladu s čl. 16 směrnice 2012/19/EU. Jelikož je dosavadní systém vedení Seznamu příliš komplikovaný a představuje administrativní zátěž jak na straně ministerstva, tak na straně povinných subjektů, omezují se v souvislosti s transpozicí směrnice 2012/19/EU některé neopodstatněné požadavky. Jedná se zejména o zrušení povinnosti předkládat výpis z obchodního rejstříku, což je vzhledem k jeho dostupnosti v elektronické podobě nadbytečné.
Zákon výslovně stanoví, že Seznam je informačním systém veřejné správy, jehož správcem je ministerstvo. Nově se dále stanoví rozsah údajů v Seznamu, které ministerstvo zpřístupňuje na portálu veřejné správy.
Do Seznamu se zapisuje také provozovatel kolektivního systému, a to spolu s výrobci a/nebo pověřenými zástupci, kteří jeho prostřednictvím plní své povinnosti stanovené v dílu 8 zákona o odpadech. V tomto případě je zápis provozovatele kolektivního systému součástí zápisu těchto výrobců, resp. pověřených zástupců. Výrobci a pověření zástupci, kteří se teprve poté zapojí do kolektivního systému, se však samostatně do Seznamu nezapisují. Namísto toho bude provozovatel kolektivního systému pouze elektronicky vkládat do Seznamu údaje o těchto osobách. Navrhuje se současně stanovit, že taková osoba se pro účely aplikace odstavců 2 a 7, § 37j odst. 3 a § 37q odst. 2 považuje za zapsanou v Seznamu (odpovědnost „fakultativního“ pověřeného zástupce za plnění povinností výrobce a odpovědnost osoby uvádějící na trh elektrozařízení, ke kterému není v Seznamu zapsán jeho výrobce nebo pověřený zástupce).
Navrhovaný zákon dále v návaznosti na právní úpravu základních registrů (zákon č. 111/2009 Sb., o základních registrech, ve znění pozdějších předpisů) omezuje požadavky na aktualizaci údajů ze strany osob zapsaných v Seznamu. Takto bude tedy nutné provádět pouze změny týkající se způsobu plnění povinností vyplývajících z dílu 8 zákona o odpadech, např. v případě změny metodiky stanovení záruky pro financování nakládání s elektrozařízeními a elektroodpadem, výpovědi smlouvy s provozovatelem kolektivního systému, je-li sběrná síť založena na jediné takové smlouvě, výpovědi smlouvy s jediným zpracovatelem atp. V souladu s požadavkem čl. 16 odst. 2 směrnice 2012/19/EU budou osoby zapsané v Seznamu provádět změny těchto údajů samostatně dálkovým přístupem (prostřednictvím uživatelského účtu, který jim bude za tím účelem zřízen). Nicméně vzhledem k tomu, že změny některých údajů (zejména způsob plnění povinností, způsob zajištění financování, ale i skupina nebo druh elektrozařízení), mohou mít podstatný vliv na zajištění plnění povinností dané osoby stanovených v dílu 8 zákona o odpadech, počítá se s mechanismem potvrzování (validace) těchto změn ze strany ministerstva. Nevyzve-li ministerstvo osobu, která změnu provedla, do 30 pracovních dnů k doložení podkladů prokazujících, že plnění uvedených povinností bude zajištěno, validace se automaticky provede.
K bodu 12 (§ 37j odst. 1)
V návaznosti na čl. 4 směrnice 2012/19/EU se ustanovení o požadavcích na návrh a provedení elektrozařízení uváděných na trh, z hlediska usnadnění jejich demontáže a využití, zejména opětovného použití a recyklace, v souladu s právními předpisy na ochranu životního prostředí a veřejného zdraví, doplňuje o povinnost zajistit též soulad s právními předpisy upravujícími technické požadavky na výrobky a požadavky na ekodesign výrobků (zákon č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, ve znění pozdějších předpisů, a vyhláška č. 337/2011 Sb., o energetickém štítkování a ekodesignu výrobků spojených se spotřebou energie).
K bodu 13 (§ 37j odst. 2)
Výrobce bude i nadále povinen označovat elektrozařízení uvedené na trh po 13. srpnu 2005 tak, aby z označení elektrozařízení bylo patrné, že bylo na trh uvedeno po tomto datu. Požadavek, aby z označení bylo zároveň možné zjistit výrobce, na kterého se vztahují povinnosti podle dílu 8 zákona o odpadech, však není možné vždy naplnit, a proto se navrhuje jej vypustit.
K bodu 14
Zrušuje se poznámka pod čarou č. 31p, neboť vzhledem k definici pojmu „uvedení na trh“ v § 4 odst. 2 písm. a) zákona o odpadech je odkaz na § 2 zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zavádějící.
K bodu 15 (§ 37j odst. 3)
Změna reaguje na nově zaváděný institut pověřeného zástupce, který se zapisuje do Seznamu namísto výrobce a odpovídá za plnění jeho povinností.
K bodu 16 (§ 37k odst. 4 a 5)
Zpětný odběr elektrozařízení pocházejících z domácností bude v souladu s čl. 5 odst. 2 písm.
b) a c) směrnice 2012/19/EU povinen zajistit bezplatně také poslední prodejce elektrozařízení určených k použití v domácnostech, a to jednak v místě prodeje nebo dodávky nového elektrozařízení ve stejném počtu kusů prodávaného elektrozařízení podobného typu a použití (odběr „kus za kus“) a dále v případě menších elektrozařízení, u nichž žádný z vnějších rozměrů nepřesahuje 25 cm, v místě prodeje nového elektrozařízení nebo v jeho bezprostřední blízkosti po celou provozní dobu, pokud je nové elektrozařízení nabízeno na prodejní ploše určené k prodeji elektrozařízení o velikosti 400 mnebo více.
Návrh zákona zachovává pravidla stanovená dosud platnou právní úpravou pro zbavování se elektrozařízení a elektroodpadu. Ustanovení § 37k odst. 5 se pouze zpřesňuje za účelem odstranění některých výkladových nejasností – výslovně se stanoví, že konečný uživatel se smí zbavit elektrozařízení pocházejícího z domácností také jeho předáním poslednímu prodejci podle § 37k odst. 4. Současně se navrhuje doplnit do § 37k odst. 5 zákaz převzetí elektrozařízení a elektroodpad jinými osobami než uvedenými v tomto ustanovení. Hlavním cílem tohoto doplnění je zajistit vynutitelnost již stávajícího pravidla a zabránit tomu, že velké množství elektrozařízení a elektroodpadu je v současnosti předáváno osobám, které nezajistí nakládání s nimi v souladu se zákonem o odpadech a směrnicí 2012/19/EU. To kromě jiného ztěžuje dosahování cílů směrnice jak pro sběr, tak pro zpracování elektrozařízení a elektroodpadu.
K bodu 17 (§ 37k odst. 8)
Ustanovení § 37k odst. 8 se zpřesňuje tak, aby bylo plně v souladu se směrnicí 2012/19/EU (zejm. čl. 6). Za tím účelem se též doplňuje výslovný zákaz zpětně odebraná elektrozařízení nebo odděleně sebraný elektroodpad před předáním zpracovateli jakýmkoliv způsobem upravovat, využívat nebo odstraňovat.
K bodu 18 (§ 37k odst. 10)
Ministerstvo životního prostředí bude zmocněno stanovit vyhláškou technické požadavky na provádění zpětného odběru elektrozařízení a odděleného sběru elektroodpadu a na skladování a přepravu zpětně odebraných elektrozařízení a odděleně sebraného elektroodpadu. Vzhledem k tomu, že tímto způsobem by měly být do právního řádu ČR promítnuty prováděcí akty Komise podle čl. 8 odst. 5 směrnice 2012/19/EU, které mohou být v budoucnu přijaty, dává navržené zmocňovací ustanovení pouze možnost prováděcí vyhlášku vydat.
K bodu 19 (§ 37l odst. 2)
Ustanovení § 37l odst. 2 se doplňuje tak, aby bylo plně v souladu se směrnicí 2012/19/EU (čl. 15 odst. 1).
K bodu 20 (§ 37l odst. 6)
Ustanovení odkazující na povinnosti zpracovatele elektroodpadu stanovené zvláštním právním předpisem pro zacházení s regulovanými látkami se jednak zpřesňuje s ohledem na novou národní i evropskou legislativu v této oblasti, a dále se v souladu se směrnicí 2012/19/EU doplňuje též o odkaz na právní předpisy o fluorovaných skleníkových plynech.
K bodům 21 a 22 (§ 37m odst. 3 a 4)
V návaznosti na novou úpravu cílů pro využití odpadních elektrozařízení a způsobu počítání dosažení těchto cílů ve směrnici 2012/19/EU (čl. 11) se navrhuje stanovit nově tyto cíle v příloze č. 14 k zákonu o odpadech a zmocnit ministerstvo k vydání vyhlášky, kterou bude stanoven způsob, jakým se počítá dosažení minimální úrovně využití elektroodpadu.
K bodům 23 až 25 (§ 37n odst. 1, 3 a 4)
Návrh zákona využívá možnost danou čl. 14 odst. 1 směrnice 2012/19/EU a umožňuje výrobcům na základě vlastní volby uvádět při prodeji nového elektrozařízení odděleně náklady na zpětný odběr, zpracování, využití a odstranění elektrozařízení pocházejícího z domácností. Pokud se však výrobce rozhodne pro oddělené uvádění těchto nákladů, bude povinen uvádět je odděleně i každý další prodávající při prodeji elektrozařízení v rámci své podnikatelské činnosti. Ustanovení se týká jak nákladů na zpětný odběr, zpracování, využití a odstranění elektrozařízení uvedených na trh po 13. srpnu 2005, tak elektrozařízení uvedených na trh do tohoto data (historická elektrozařízení).
V souladu s požadavkem směrnice navrhovaný zákon rovněž stanoví, že uvedené náklady nesmějí převýšit náklady známé výrobci v okamžiku uvedení nového elektrozařízení na trh v případě kolektivního plnění povinností nebo prokazatelný odhad předpokládaných nákladů v případě plnění povinností v individuálním nebo solidárním systému. Pokud jde o historická elektrozařízení, připouští zákon pouze kolektivní plnění povinnosti výrobců financovat nakládání s nimi (§ 37n odst. 3), přičemž náklady jsou v tomto případě počítány k okamžiku uvedení nového elektrozařízení na trh. Pokud jde o nakládání s ostatními (nehistorickými) elektrozařízeními, bude výrobce uvádět náklady odpovídající příspěvkům hrazeným kolektivnímu systému, prostřednictvím kterého plní své povinnosti, nebo bude mít v případě individuálního či solidárního plnění povinnost provést prokazatelným způsobem odhad předpokládaných nákladů na likvidaci těchto elektrozařízení, které mu v budoucnu vzniknou.
Navrhovaným ustanovením nejsou dotčeny povinnosti posledního prodejce podle zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů, který ukládá prodávajícímu informovat spotřebitele o konečné nabídkové ceně, jež zahrnuje všechny daně, cla a poplatky.
K bodu 26 (§ 37n odst. 6)
V návaznosti na čl. 12 odst. 5 směrnice 2012/19/EU se upravuje pravidlo, podle kterého provozovatel kolektivního systému vrací obdržený příspěvek na zajištění nakládání s elektrozařízením osobě, která prokáže, že elektrozařízení po uvedení na trh v České republice vyvezla nebo dodala do jiného členského státu EU a že se tedy z takového elektrozařízení nemůže stát na území České republiky odpad. Jelikož příspěvek zaplatil výrobce a provozovatel kolektivního systému má smluvní vztah pouze s ním, navrhuje se stanovit, že pokud osoba požadující refundaci příspěvku není výrobcem, může provozovatel kolektivního systému vyžadovat doložení souhlasu výrobce. Zároveň se stanoví časové omezení pro uplatnění nároku na refundaci příspěvku, a to do 28. února kalendářního roku následujícího po kalendářním roce, v němž byl příspěvek uhrazen. Uplatnění tohoto nároku po již uzavřeném období, za které byla podána roční zpráva, by totiž mohlo zpětně ovlivnit údaje o množství elektrozařízení uvedeném na tuzemský trh.
K bodu 27 (§ 37o odst. 2 a 3)
K oddělenému uvádění nákladů na oddělený sběr, zpracování, využití a odstranění elektroodpadu viz odůvodnění k bodu 25. V případě elektrozařízení nepocházejícího z domácností se však nejeví jako účelné rozlišovat v souvislosti s určením nákladů na nakládání s elektroodpadem kolektivní a ostatní způsoby plnění povinností, neboť financování je v tomto případě dle § 37o odst. 1 koncipováno odlišně. Navrhuje se tedy pouze stanovit, že uváděné náklady nesmějí převýšit náklady známé výrobci v okamžiku uvedení nového elektrozařízení na trh nebo prokazatelný odhad předpokládaných nákladů v případě, že náklady výrobci vzniknou až po tomto okamžiku.
Novým institutem v rámci financování nakládání s elektroodpadem (tj. odpadním elektrozařízením nepocházejícím z domácností), který vychází z čl. 13 odst. 2 směrnice 2012/19/EU, je dohoda o zajištění financování odděleného sběru, zpracování, využití a odstranění elektroodpadu, na základě které se výrobce a konečný uživatel, který není spotřebitelem, mohou mezi sebou dohodnout na odchylném způsobu zajištění financování, než jaký stanoví § 37o odst. 1. Návrh zákona požaduje písemnou formu takové dohody, na druhou stranu však není vyloučeno, aby taková dohoda byla součástí jiné smlouvy, typicky např. kupní. Dohodu bude možné uzavřít nejpozději při dodání nového elektrozařízení konečnému uživateli. O uzavření takové dohody a základních dohodnutých podmínkách financování musí výrobce informovat ministerstvo v roční zprávě. V tomto směru postačí i informace obsahující souhrnné údaje, pokud výrobce například uzavírá větší počet identických dohod s jednotlivými odběrateli.
K bodu 28 (§ 37o odst. 5)
Přestože čl. 12 odst. 5 směrnice 2012/19/EU se týká pouze elektrozařízení pocházejícího z domácností, jeví se jako účelné upravit možnost refundace příspěvku na nakládání s elektroodpadem i v případě elektrozařízení nepocházejícího z domácností. Navržená právní úprava je stejná jako v případě elektrozařízení pocházejícího z domácností (bod 26; § 37n odst. 6).
K bodu 29 (§ 37p odst. 4)
Vzhledem k tomu, že při projednávání návrhu novely vyhlášky č. 352/2005 Sb., o podrobnostech nakládání s elektrozařízeními a elektroodpady a o bližších podmínkách financování nakládání s nimi, která byla zveřejněna ve Sbírce zákonů v červnu 2013 pod č. 178/2013, se objevily názory, že tato vyhláška v některých částech překračuje meze zákonného zmocnění pro její vydání, navrhuje se rozšířit zmocňovací ustanovení v § 37p odst. 4, čímž by měly být do budoucna vyloučeny jakékoliv pochybnosti v této věci. Cílem navrhované změny není rozšiřování platné právní úpravy ve vyhlášce o nakládání s elektrozařízeními a elektroodpady, pokud jde o solární panely.
K bodu 30 (§ 37p odst. 5)
Solární panely je třeba v podmínkách české právní úpravy považovat vždy za elektrozařízení nepocházející z domácností, neboť podle energetického zákona musí mít všichni provozovatelé solárních elektráren včetně soukromých fyzických osob licenci udělenou Energetickým regulačním úřadem, která je opravňuje k podnikání v energetických odvětvích. Z toho důvodu je třeba umožnit v souladu s čl. 13 odst. 2 směrnice 2012/19/EU uzavření dohody mezi výrobcem a konečným uživatelem o odchylném způsobu zajištění financování odděleného sběru, zpracování, využití a odstranění elektroodpadu ze solárních panelů. Dohodu bude možné uzavřít pouze pro nové solární panely nejpozději při jejich dodání, takže financování nakládání s elektroodpadem ze solárních panelů uvedených na trh do dne 1. ledna 2013 nemůže být takovou dohodou dotčeno. Zákon dále stanoví, že tato dohoda nesmí směřovat k omezení výše financování nakládání s elektroodpadem ze solárních panelů podle tohoto zákona. Konkrétně se pak navrhuje v zákoně stanovit, že v případě takové dohody, na základě které odpovídá za financování konečný uživatel, se použijí přiměřeně podmínky pro zajištění financování nakládání s elektroodpadem ze solárních panelů uvedených na trh do dne 1. ledna 2013; bude se tedy aplikovat analogicky § 37p odst. 2 s tím, že financování musí být plně zajištěno nejpozději do 5 let od uzavření této dohody. V opačném případě by totiž hrozila nezanedbatelná rizika pro životní prostředí, jestliže by se výrobci solárních panelů mohli zbavovat odpovědnosti za financování nakládání s elektroodpadem ze solárních panelů jejím smluvním přenesením na konečné uživatele, kteří by toto financování nebyli nuceni zajistit. Uvedené pravidlo tak má za cíl zaručit, že i v případě dohod pro nové solární panely budou zajištěny finanční prostředky na budoucí likvidaci těchto panelů po ukončení jejich životnosti. Obdobně jako v § 37o odst. 3 se dále stanoví povinnost výrobce informovat ministerstvo v roční zprávě o uzavření uvedené dohody a základních dohodnutých podmínkách financování.
K bodu 31 (§ 37q a 37r)
Pověřený zástupce (§ 37q)
Osobou odpovědnou za plnění většiny povinností stanovených pro nakládání s elektrozařízeními a elektroodpady je výrobce, tj. osoba, která poprvé uvede elektrozařízení v České republice na trh, vyrobí je nebo je doveze. S výjimkou osob, které prodávají elektrozařízení prostřednictvím prostředků komunikace na dálku přímo konečným uživatelům do České republiky z jiného státu, kde jsou usazeny (zákon zavádí legislativní zkratku „zahraniční výrobce“), je výrobce definován primárně jako osoba usazená v České republice.
Vedle tohoto principu ukládá směrnice 2012/19/EU v čl. 17 zajistit plnění povinností zahraničních výrobců, kteří prodávají elektrozařízení konečnému uživateli do jiného členského státu, než ve kterém jsou usazeni, prostřednictvím tzv. zplnomocněného zástupce. Tito zahraniční „internetoví prodejci“ dodávající elektrozařízení do České republiky, kteří jsou výrobci ve smyslu § 37g písm. e) bodu 4, si proto mají určit v České republice svého zplnomocněného zástupce (návrh zákona používá pojem „pověřený zástupce“, neboť nejde o zástupce na základě plné moci). Česká republika má naproti tomu recipročně zajistit, aby čeští „internetoví prodejci“ ustanovili „zplnomocněné zástupce“ v členských státech, kam dodávají nová elektrozařízení. Směrnice 2012/19/EU tímto způsobem řeší na unijní úrovni problematiku free-ridingu zahraničních internetových prodejců ve vztahu k povinnostem zpětného odběru, odděleného sběru, zpracování, využití a odstranění elektrozařízení a elektroodpadu.
V souladu se směrnicí 2012/19/EU návrh zákona dále umožňuje převzetí odpovědnosti za zajištění nakládání s elektrozařízeními a elektroodpadem z elektrozařízení uvedených na trh v České republice pověřeným zástupcem, kterého si může zvolit osoba usazená v jiném členském státě EU, která současně není zahraničním výrobcem ve smyslu § 37g písm. e) bodu 4. V takovém případě odpovídá tento „fakultativní“ pověřený zástupce za plnění povinností výrobce (tedy namísto osoby, která je výrobcem podle § 37g písm. e) bodu 1, 2 nebo 3), a to od okamžiku jeho zápisu do Seznamu výrobců elektrozařízení (postačí, pokud bude „zapsán“ prostřednictvím provozovatele kolektivního systému podle § 37i odst. 4). Z toho důvodu navrhovaný zákon stanoví, že osoba, která si takto pověřeného zástupce určí, je povinna o tomto kroku, jakož i o změně a odvolání pověřeného zástupce, informovat své odběratele.
Návrh zákona dále stanoví, že pověřeným zástupcem lze určit pouze právnickou osobu nebo fyzickou osobu oprávněnou k podnikání, která je usazená v České republice, a to na základě písemného pověření (nejedná se o plnou moc, neboť pověřený zástupce jedná svým jménem). Pro případ, že pověřený zástupce nebude řádně plnit své povinnosti týkající se elektrických a elektronických zařízení podle dílu 8 zákona o odpadech, se navrhuje stanovit, že odpovědnost výrobce za jejich plnění v takovém případě nezaniká.
Přeshraniční přeprava použitých elektrozařízení (§ 37r)
Na základě čl. 23 odst. 2 a přílohy VI směrnice 2012/19/EU se navrhuje začlenit do dílu 8 zákona o odpadech zvláštní právní úpravu pro přeshraniční přepravu použitých elektrozařízení, resp. přepravu těchto elektrozařízení do České republiky, z ní nebo přes ni. Smyslem této právní úpravy je zamezit přeshraniční přepravě použitých elektrozařízení, která nejsou přepravována jako odpad, ale ve skutečnosti jím jsou. Návrh zákona v prvé řadě stanoví základní povinnost držitele přepravovaných použitých elektrozařízení prokázat na požádání celního úřadu nebo České inspekce životního prostředí (ČIŽP), že tato elektrozařízení nejsou odpadem. K prokázání této skutečnosti slouží dokumenty uvedené v navrhovaném ustanovení, které musí být při přepravě k dispozici celním úřadům a ČIŽP. Jedná se o kopii daňového dokladu podle zákona o dani z přidané hodnoty a kopii příslušné smlouvy (typicky kupní), v níž musí být uvedeno, že elektrozařízení jsou určena k přímému opětovnému použití a že jsou plně funkční, dále dokumentaci o každém jednotlivém kusu přepravovaného elektrozařízení, která prokazuje, že byla ověřena jeho funkčnost, a která není starší než 3 měsíce, a prohlášení držitele, že přepravovaná elektrozařízení nejsou odpadem. Způsob ověřování a prokazování funkčnosti použitých elektrozařízení a rozsah uvedené dokumentace budou stanoveny vyhláškou ministerstva, stejně jako seznam dalších dokladů přikládaných k nákladu přepravovaných použitých elektrozařízení a výčet elektrozařízení s obsahem nebezpečných látek, která nesmí být přepravována jako použitá. Navrhované ustanovení rovněž v souladu s bodem 2 přílohy VI směrnice 2012/19/EU upravuje výjimky z povinnosti mít při přepravě k dispozici uvedené dokumenty v souvislosti se zasíláním použitých elektrozařízení za stanovených podmínek k opravě nebo renovaci mezi podnikajícími subjekty. Z povinnosti prokazovat na základě uvedených dokumentů, že přepravovaná elektrozařízení nejsou odpadem, se jeví potřebné vyjmout též přepravu elektrozařízení výhradně k soukromému nebo osobnímu použití. Dikce odstavce 3 vychází z definice tzv. zboží neobchodní povahy uvedené v čl. 1 odst. 6 nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 ze dne 2. července 1993, kterým se provádí nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství.
Dalším požadavkem, který navrhovaná právní úprava klade na přeshraniční přepravu použitých elektrozařízení, je zajištění ochrany elektrozařízení před poškozením v průběhu přepravy, nakládky a vykládky, zejména prostřednictvím dostatečných obalů a vhodného uspořádání nákladu. Jestliže tento požadavek není splněn, stejně jako v případě, že držitel přepravovaných použitých elektrozařízení stanoveným způsobem neprokáže, že přepravovaná elektrozařízení nejsou odpadem, uplatní se nevyvratitelná právní domněnka, že tato elektrozařízení jsou elektroodpadem a jejich přeprava je nedovolenou přepravou odpadů podle přímo použitelného právního předpisu EU o přepravě odpadů (nařízení (ES) č. 1013/2006 o přepravě odpadů).
K bodu 32 (§ 37s)
V návaznosti na čl. 14 odst. 2 písm. b) směrnice 2012/19/EU se navrhuje vytvořit veřejně přístupný jednotný registr míst zpětného odběru, do kterého budou výrobci elektrozařízení určených k použití v domácnostech vkládat dálkovým přístupem údaje ve stanoveném rozsahu a formátu. Registr by měl přispět k větší transparentnosti a umožnit spotřebiteli snadno identifikovat, který systém má v jaké dostupnosti zřízena místa zpětného odběru. Spotřebitel tak bude mít přehled o nejbližším místě zpětného odběru, nikoliv pouze o sběrných sítích jednotlivých provozovatelů kolektivních systémů tak, jako tomu bylo doposud. Registr míst zpětného odběru bude zřízen jako informační systém veřejné správy, jehož správcem je ministerstvo. Spuštění registru se předpokládá 1. června 2015.
K bodu 33 (§ 38 odst. 4)
Informační povinnosti výrobců ve vztahu ke konečným uživatelům týkající se zpětného odběru elektrozařízení pocházejících z domácností jsou upraveny v § 38 odst. 4 zákona o odpadech. Za účelem plné transpozice čl. 14 odst. 2 směrnice 2012/19/EU je však třeba doplnit do tohoto ustanovení také povinnost informovat o významu grafického symbolu podle § 37k odst. 2.
K bodu 34 (§ 38 odst. 5)
Navrhované doplnění informační povinnosti posledního prodejce ve vztahu ke konečnému uživateli ohledně zajištění zpětného odběru použitých výrobků reaguje na rozšíření prodeje prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, zejména internetu. Současná podoba ustanovení odpovídá spíše prodeji v kamenných prodejnách, přitom ve vztahu k internetovým prodejcům zůstává tato informační povinnost prakticky nevynutitelná, neboť sankce za její nesplnění v podobě povinnosti odebírat použité výrobky přímo v provozovně se u tohoto typu prodeje nemůže uplatnit. Navrhuje se proto stanovit posledním prodejcům povinnost uvádět při prodeji vybraných výrobků prostřednictvím prostředků komunikace na dálku tuto informaci písemně. Nesplnění této povinnosti bude postižitelné pokutou podle § 66 odst. 3 písm. g).
K bodu 35 (§ 66 odst. 3 písm. k))
V návaznosti na novou úpravu povinnosti osoby uvedené v § 37q odst. 5 určit si za účelem plnění povinností výrobce pověřeného zástupce se doplňuje nová skutková podstata jiného správního deliktu právnické osoby nebo podnikající fyzické osoby, aby byla zajištěna vynutitelnost této povinnosti.
K bodům 36 až 38 (§ 72 odst. 1)
V souvislosti se zřízením nového registru míst zpětného odběru podle § 37s se doplňují ustanovení obsahující výčet údajů a informací, které ministerstvo shromažďuje, zpracovává a zveřejňuje, a správa tohoto registru se rovněž zařazuje mezi kompetence ministerstva.
K bodu 39 (Příloha č. 7)
Vzhledem k tomu, že směrnice 2012/19/EU mění skupiny elektrozařízení s účinností od 15. srpna 2018, navrhuje se v návaznosti na § 37f odst. 2 nové znění přílohy č. 7 k zákonu o odpadech, která bude obsahovat dvě části – část I, která se použije do 14. srpna 2018, a část II, která se použije od 15. srpna 2018. Část I přílohy č. 7 odpovídá dosud platné (celé) příloze č. 7 k zákonu o odpadech a příloze I směrnice 2012/19/EU. Do části II nově navrhované
K bodu 40 (Příloha č. 14)
V nové příloze č. 14 k zákonu o odpadech se stanovují procentuální cíle pro minimální úroveň využití, recyklace a přípravy na opětovné použití elektroodpadu, které vycházejí z přílohy V směrnice 2012/19/EU. Zatímco do 14. srpna 2015 budou platit pro jednotlivé skupiny elektrozařízení cíle pro využití elektroodpadu, kde jsou zahrnuty všechny způsoby využití včetně recyklace a přípravy na opětovné použití, a zvlášť cíle pro recyklaci elektroodpadu, od 15. srpna 2015 se budou sledovat vedle cílů pro jakékoliv využití elektroodpadu cíle pro recyklaci společně s přípravou na opětovné použití.
K čl. II – Přechodná ustanovení
K bodu 1
Jelikož započetí plnění nové povinnosti výrobců vést evidenci toku zpětně odebraných elektrozařízení a odděleně sebraného elektroodpadu od místa zpětného odběru nebo místa odděleného sběru až po zpracování, využití a odstranění elektroodpadu v průběhu kalendářního roku by bylo zbytečné a nepraktické, navrhuje se stanovit, že tato povinnost výrobcům vzniká až od 1. ledna 2015.
K bodu 2
Nová právní úprava se nedotkne platnosti zápisů v Seznamu výrobců elektrozařízení, které byly učiněny před nabytím její účinnosti. Výjimku tvoří zápisy osob usazených v jiném státě než v České republice, které pozbývají platnosti dnem nabytí účinnosti navrhovaného zákona. To souvisí s novým vymezením pojmu „výrobce“ a stanovením okruhu osob, které se zapisují do Seznamu – nově by jimi měli být pouze výrobci usazení v České republice (§ 37g písm. e) body 1 až 3) a namísto „zahraničního výrobce“ podle § 37g písm. e) bodu 4 jím ustanovený pověřený zástupce. Pokud jde o přizpůsobení zápisů učiněných před nabytím účinnosti navrhovaného zákona nové právní úpravě, tuto otázku řeší přechodné ustanovení v čl. II bodu 4.
K bodu 3
Vzhledem k tomu, že navrhovaným zákonem se nově upravují podmínky pro zápis do Seznamu výrobců elektrozařízení včetně náležitostí návrhu na zápis, je třeba přechodným ustanovením řešit otázku probíhajících řízení o zápisu, která nebudou pravomocně skončena do dne nabytí účinnosti navrhovaného zákona. Z hlediska právní jistoty navrhovatelů se jako vhodné řešení jeví přechodným ustanovením stanovit, že řízení ve věci zápisu do Seznamu, která nebudou pravomocně skončena do dne nabytí účinnosti navrhovaného zákona, se dokončí podle dosavadních právních předpisů. Následné přizpůsobení těchto zápisů nové právní úpravě bude řešeno přechodným ustanovením v čl. II bodu 4.
Výjimku představují pouze pravomocně neskončená řízení ve věci zápisu do Seznamu, týkají- li se zajištění financování nakládání s elektrozařízeními pocházejícími z domácností a uvedenými na trh do dne 13. srpna 2005 (historická elektrozařízení) nebo je-li navrhovatelem osoba usazená v jiném státě než v České republice, která se navrhují dnem nabytí účinnosti navrhovaného zákona zastavit. Vzhledem k tomu, že v připravované vyhlášce ministerstva k provedení tohoto zákona se již nepočítá s omezením zajišťování společného plnění povinnosti financování nakládání s historickými elektrozařízeními pocházejícími z domácností pouze na jeden kolektivní systém pro každou skupinu elektrozařízení, nedávalo by smysl dokončovat uvedená správní řízení podle dosavadní právní úpravy, díky které tato pravomocně neskončená řízení již po řadu let provázejí spory včetně soudních o to, který kolektivní systém má být zapsán do Seznamu pro danou skupinu elektrozařízení. Přechodným oprávněním provozovatelů kolektivních systémů zajišťovat financování nakládání s historickými elektrozařízeními pocházejícími z domácností po dobu jednoho roku od nabytí účinnosti tohoto zákona v rozsahu (původně) podaného návrhu na zápis má být zajištěna kontinuita plnění těchto povinností a vytvořen časový prostor k provedení zápisů do Seznamu podle nové právní úpravy. Omezení datem 31. prosince 2013 pro podání původního návrhu na zápis má za cíl zamezit podávání účelových návrhů před nabytím účinnosti tohoto zákona.
K bodu 4
Přechodné ustanovení řeší přizpůsobení zápisů v Seznamu výrobců elektrozařízení učiněných před nabytím účinnosti navrhovaného zákona nové právní úpravě. Osoba, která je takto v Seznamu zapsána, bude povinna doplnit všechny údaje, které jsou vyžadovány v návrhu na zápis podle § 37i odst. 3 zákona o odpadech ve znění navrhovaného zákona nejpozději do 4 měsíců od nabytí účinnosti tohoto zákona. Vzhledem k možnosti zápisu do Seznamu podle dosavadní právní úpravy i po nabytí účinnosti navrhovaného zákona (přechodné ustanovení v čl. II bodu 3) se stanoví alternativně lhůta pro doplnění údajů do 30 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí o takovém zápisu do Seznamu, nastane-li tato skutečnost až po uplynutí uvedené čtyřměsíční lhůty. V případě, že osoba zapsaná v Seznamu uvedenou povinnost nesplní, ministerstvo ji ze Seznamu vyřadí.
K čl. III – Účinnost
S ohledem na lhůtu pro transpozici směrnice 2012/19/EU, která uplynula dnem 14. února 2014, a následné zahájení řízení o porušení Smlouvy ze strany Evropské komise a současně vzhledem k nutnosti poskytnout dotčeným subjektům alespoň minimální legisvakanční dobu k přípravě na plnění nových povinností, se navrhuje nabytí účinnosti navrhovaného zákona prvním dnem druhého kalendářního měsíce následujícího po jeho vyhlášení ve Sbírce zákonů. Odložená účinnost k 1. červnu 2015 se navrhuje u novelizačních bodů zavádějících právní úpravu registru míst zpětného odběru, neboť implementace těchto nových ustanovení předpokládá nejprve vytvoření příslušného informačního systému.
V Praze dne 2. dubna 2014
předseda vlády Mgr. Bohuslav Sobotka, v.r.
ministr životního prostředí Mgr. Richard Brabec, v.r.