zákon č. 186/2006 Sb.

Čl. I

K bodu 1

Podle tohoto ustanovení lze vydat plány ochrany památkových rezervací a památkových zón a v nich určit, u jakých nemovitostí a u jakých druhů prací na nich není vlastník povinen vyžádat si předem závazné stanovisko orgánu státní památkové péče. Tím se vytváří prostor pro racionalizaci postupů orgánů státní památkové péče a tím i prostor pro snížení administrativní zátěže jak úřadů, tak majitelů značné části nemovitostí v památkových rezervacích a památkových zónách. Plán je rovněž užitečným podkladem pro celkovou ochranu hodnot území.

K bodu 2, 5, 15

Po formální stránce uvádí do souladu zákon o státní památkové péči a stavební zákon.

K bodu 3 a 4

Zajišťuje provázání zákona o státní památkové péči, stavebního zákona a správního řádu. Přitom odstraňuje řetězení samostatných správních rozhodnutí a neodůvodněnou administrati-vu bez omezení možnosti účinně hájit zájmy památkové péče.

K bodům 6 až 9

Navrhované změny se týkají ustanovení § 14, které se uplatňuje v řízeních o stavbách, jejich změnách, terénních úpravách, zařízeních a udržovacích pracích, vedených stavebními úřady podle stavebního zákona, pokud se dotýkají zájmů státní památkové péče.

V § 14 odst. 2 se zpřesňuje dikce s cílem dosáhnout souladu používané terminologie se stavebním zákonem. Zároveň se rozšiřuje okruh případů, kdy se vyžaduje závazné stanovisko obecního úřadu obce s rozšířenou působností z hlediska zájmů památkové péče.

V územním řízení, stavebním řízení a dalších řízeních zmíněných v § 14 odst. 4 rozhodují pouze stavební úřady, ne orgány územního plánování. Pro stavební úřad je stanovisko orgánu státní památkové péče závazné, pokud při řešení rozporů mezi protichůdnými stanovisky spolupůsobících dotčených orgánů nebylo nalezeno vhodnější řešení a rozhodnuto jinak.

K bodům 10 a 11

Znění se uvádí do souladu se zákonem o nuceném omezení a nuceném přechodu práv k pozemkům a stavbám (zákon o vyvlastnění), podle kterého jsou příslušné vést řízení o vyvlastnění vyvlastňovací úřady, nikoliv již stavební úřady.

K bodu 12

Zmocňuje příslušné orgány památkové péče vydat ochranné pásmo nemovité kulturní památky územním rozhodnutím podle stavebního zákona, což zajistí možnost vlastníkům dotčených nemovitostí účinně hájit svá práva. Orgán státní památkové péče v tomto případě rozhoduje v souladu se závazným stanoviskem stavebního úřadu.

K bodu 13

Po formální stránce uvádí do souladu zákon o státní památkové péči a zákon o vyvlastnění.

K bodu 14

Upravuje postup při změně nebo zrušení pravomocného rozhodnutí předpisy ochranném pásmu.

K bodu 16

Dosavadní právní úprava v územích s archeologickými nálezy neodpovídá potřebám jejich ochrany. V zájmu památkové péče i ochrany hodnot území podle stavebního zákona je navrženo doplnění ustanovení o plány péče území s archeologickými nálezy.

K bodům 17, 18, 20 a 21

V souvislosti s úpravou územně plánovacích nástrojů ve stavebním zákoně se upravuje zmocnění k uplatňování stanovisek jednotlivými orgány státní památkové péče v průběhu projednávání politiky územního rozvoje a územně plánovací dokumentace. Ve správních řízeních vedených jinými orgány uplatňují orgány státní památkové péče závazná stanoviska podle správního řádu.

K bodu 19 a 22

Dosavadní označení státní stavební dohled v novém stavebním zákoně již není obsaženo, a proto se nahrazuje slovem dozor; jde pouze o terminologickou změnu.

Totéž se týká i změny v bodě 22, kde došlo navíc k rozšíření dosavadní dikce tak, aby pokrývalo celý rozsah běžné stavební činnosti týkající se staveb, terénních úprav, zařízení, udržovacích prací a odstranění stavby.

K bodu 23

Odborná organizace státní památkové péče poskytuje údaje pro trvale aktualizované informace o území (pro územně analytické podklady) ve smyslu stavebního zákona.

K bodům 24 a 25

 Smyslem úpravy je dosažení souladu používané terminologie se stavebním zákonem.

K bodu 26

K doplnění dochází z důvodu sladění zákona o státní památkové péči, stavebního zákona a správního řádu. Zároveň se odstraňuje současné nežádoucí řetězení správních rozhodnutí a zbytečná administrativa, a to bez omezení možnosti účinně hájit zájmy památkové péče. Jednoznačně se upravuje povaha stanovisek vydávaných orgány státní památkové péče v průběhu pořizování politiky územního rozvoje a územně plánovací dokumentace.

K bodu 27 a 28

Jedná se o formální úpravy související s úpravami provedenými v § 6a, 17 a 23b (body 1, 14 a 16).

Čl. II

Obce a kraje vydávají územně plánovací dokumentaci, územní opatření a vymezují zastavěné území formou opatření obecné povahy. Změnou se zpřesňuje ustanovení o výjimkách z ochrany podle práva autorského v souvislosti s úpravou institutu opatření obecné povahy ve správním řádu a ve stavebním zákoně.

Čl. III

K bodům 1 a 2

V souvislosti s úpravou územně plánovacích nástrojů ve stavebním zákoně se upravuje zmocnění k uplatňování stanovisek jednotlivými orgány na úseku ochrany veřejného zdraví.

K bodu 3

K doplnění § 94 dochází z důvodu sladění zákona o ochraně veřejného zdraví, stavebního zákona a správního řádu. Zároveň tím bude odstraněno současné nežádoucí řetězení správních rozhodnutí a zbytečná administrativa a to bez omezení možnosti účinně hájit zájmy z hlediska ochrany veřejného zdraví.

Čl. IV

K bodu 1

Po formální stránce uvádí do souladu lázeňský zákon a zákon o vyvlastnění, podle kterého vedou řízení o vyvlastnění vyvlastňovací úřady, nikoliv již stavební úřady.

K bodu 2 a 3

Rozšiřují se případy, kdy ministerstvo uplatňuje jako dotčený orgán své stanovisko, o nový nástroj územního plánování - politiku územního rozvoje.

Oproti dosavadní úpravě se souhlas nahrazuje závazným stanoviskem v souladu se správním řádem. Závazná stanoviska jsou pro stavební úřad závazná, řešení rozporů mezi protichůdnými stanovisky dotčených orgánů je upraveno zvláštním právním předpisem (správním řádem). K doplnění § 37 dochází i z toho důvodu, aby byly podchyceny všechny činnosti v území a rozhodnutí vydávaná stavebními úřady podle stavebního zákona. Smyslem úpravy je zajistit odpovídající ochranu zájmů chráněných podle lázeňského zákona.

K bodu 4

K doplnění dochází z důvodu sladění lázeňského zákona, stavebního zákona a správního řádu. Zároveň tím je odstraněno nežádoucí řetězení správních rozhodnutí a zbytečná administrativa a to bez omezení možnosti účinně hájit zájmy z hlediska lázeňství.

Čl. V

K bodům 1 a 2

K vypuštění slova „staveb a“ dochází vzhledem k tomu, že se do § 24 doplňuje odstavec 3, který zpřesňuje zmocnění pro vydání prováděcího právního předpisu, který upraví technické podmínky požární ochrany pro navrhování, výstavbu nebo užívání staveb.

K bodu 3

Změny v § 31 jsou navrhovány tak, aby korespondovaly s novou právní úpravou ve stavebním zákoně, např. se zrušením členění staveb na drobné, jednoduché a ostatní. Stavební zákon dělí stavby na ty, které vyžadují stavební povolení, na takové, které nevyžadují stavební povolení ani ohlášení a na stavby ohlašované. Tyto stavby výslovně uvádí, včetně jejich technických parametrů (zastavěná plocha, výška a další parametry), popřípadě i účelu, k němuž mají sloužit.

K bodu 4

K doplnění § 95 dochází z důvodu sladění zákona o požární ochraně, stavebního zákona a správního řádu. Zároveň tím je zabráněno nežádoucímu řetězení správních rozhodnutí a zbytečné administrativě. Přitom nedochází k omezení možnosti příslušného orgánu účinně hájit zájmy z hlediska požární ochrany. Ustanovení jednoznačně upravuje povahu stanovisek vydávaných v průběhu pořizování politiky územního rozvoje a územně plánovací dokumentace.

K bodu 5

Ustanovení § 99 analogicky jako ve  vyhlášce MMR č. 137/1998 Sb. upravuje vztah právního předpisu k českým technickým normám, které nejsou obecně závazné. Umožňuje se nepostupovat podle ČSN v případech, kdy odchylným řešením bude dosaženo nejméně stejného výsledku jako při postupu podle ČSN.

Čl. VI

Vzhledem k tomu, že došlo k úpravě ustanovení § 31, které upravuje výkon státního požárního dozoru odchylně od dosavadní právní úpravy, bylo nutné začlenit do zákona přechodná ustanovení týkající se právě postupu při výkonu státního požárního dozoru podle cit. ustanovení.

Čl. VII

K bodům 1, 3, 4 a 5

V souvislosti s úpravou územně plánovacích nástrojů se upravuje zmocnění k uplatňování stanovisek jednotlivými orgány integrovaného záchranného systému.

K bodům 2 a 7

Ke změnám v § 7 odst. 7 a v § 35 dochází proto, že byla prokázána nadbytečnost vydávat prováděcí právní předpis. Uvedenou problematiku plně zabezpečuje stavební zákon, prováděcí předpisy ke stavebnímu zákonu a vyhláška č. 380/2002 Sb., k přípravě a provádění úkolů ochrany obyvatelstva.

K bodu 6

K doplnění § 33 dochází z důvodu sladění zákona č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému, stavebního zákona a správního řádu. Zároveň tím bude zabráněno nežádoucímu řetězení správních rozhodnutí a zbytečné administrativě. Přitom nedochází k omezení možnosti příslušného orgánu účinně hájit zájmy podle zvláštního právního předpisu.

K bodu 8

Se zrušením zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), se ruší i jeho změna obsažená v zákoně č. 239/2000 Sb.

Čl. VIII

K bodům 1 až 3

Činnosti svěřené obci jsou ve stavebním zákoně rozděleny mezi samostatnou působnost (ta je svěřována zastupitelstvu obce) a přenesenou působnost. Na rozdělení kompetencí ve stavebním zákoně navazuje úprava zákona o obcích, která tyto zákony slaďuje. Oproti dřívější právní úpravě se do přenesené působnosti zařazuje vydání regulačního plánu, který vydává rada obce.

Čl. IX

K bodům 1 a 2

Činnosti svěřené kraji jsou ve stavebním zákoně rozděleny mezi samostatnou působnost (ta je svěřována zastupitelstvu kraje) a přenesenou působnost. Na rozdělení kompetencí ve stavebním zákoně navazuje úprava zákona o krajích, která tyto zákony slaďuje. V samostatné působnosti zastupitelstva kraje je vydávání zásad územního rozvoje, což odpovídá schvalování územních plánů velkých územních celků podle současné právní úpravy. Do přenesené působnosti se zařazuje nový územně plánovací nástroj na úrovni kraje, kterým je regulační plán pro plochy a koridory nadmístního významu. Regulační plán vydává rada kraje v přenesené působnosti, což souvisí s odlišnou povahou tohoto institutu od dřívější právní úpravy.

Čl. X

K bodům 1 až 4

Navržené změny slaďují stavební zákon a zákon o hlavním městě Praze. Pouze u vydávání územně plánovací dokumentace pro celé území hlavního města Prahy je zákonem přímo stanovena působnost, a to zastupitelstvu hlavního města Prahy. Ostatní pravomoci budou stanoveny Statutem.

Čl. XI

K bodu 1

Územní plánování má za povinnost zajistit koordinování záměrů různých odvětví. Proto nemohou mít jednotlivé vstupní podklady závaznou povahu, pokud navrhují konkrétní územní řešení, ale musí být umožněna koordinace využití území s ohledem na oprávněné zájmy jiných odvětví i s ohledem na ochranu hodnot území. Řešení vzájemných rozporů je upraveno zvláštním právním předpisem (správním řádem). Umisťování staveb je stavebním zákonem svěřeno stavebním úřadům.

K bodu 2

Ke změně v § 6 dochází proto, aby bylo jasné, že u staveb, které mají být teprve zřízeny, se povinnost ukládá stavebníkovi, nikoli vlastníkovi ještě neexistující stavby.

Čl. XII

K bodu 1

V souvislosti s úpravou územně plánovacích nástrojů ve stavebním zákoně se upravuje zmocnění k uplatňování stanovisek spolupůsobícími dotčenými orgány.

K bodům 2, 3, 5, 6, 7 a 11

Ustanovení je třeba uvést do souladu se  zákonem o vyvlastnění, podle kterého jsou příslušné vést řízení o vyvlastnění vyvlastňovací úřady, nikoliv již stavební úřady.

K bodům 4, 8, 9, 10 a 12

Tato ustanovení upravují ve vazbě na nový stavební zákon postavení držitele licence odpovídajícího za provoz plynárenského nebo teplárenského zařízení v řízeních podle stavebního zákona v případech, kdy je třeba podle stávajících předpisů jejich souhlasu k umístění staveb a činnostem v ochranném nebo bezpečnostním pásmu těchto zařízení. Při zneužití dosavadního textu zákona by mohlo dojít ze strany právnických osob k zablokování realizace i celostátně důležitých veřejně prospěšných staveb.

Nová úprava plně zachovává pravomoci provozovatele distribuční soustavy rozvodů elektrického proudu a držitele licence odpovídajícího za provoz plynárenského nebo teplárenského zařízení stanovovat technické a bezpečnostní podmínky pro realizaci veřejně prospěšné stavby, ale neumožňuje mu vetovat realizaci tohoto druhu staveb. Na druhé straně není možné připustit, aby každá veřejně prospěšná stavba mohla být v ochranném pásmu nebo bezpečnostním pásmu umístěna. Nezbytnost umístění v ochranném pásmu musí být prokázána. V praxi se zřejmě bude jednat jen o křížení s novými dopravními a inženýrskými liniovými veřejně prospěšnými stavbami. V ostatních případech se nutnost udělení souhlasu zachovává.

K bodu 13

V souvislosti s novými druhy územně plánovacích nástrojů je nově upraveno i zmocnění k uplatňování stanovisek a závazných stanovisek Státní energetickou inspekcí. Současně je odstraněna nevhodnost jejího rozdílného postavení (účastník územního řízení, dotčený orgán) v dosavadním ustanovení zákona.

K bodu 14

K doplnění § 33 dochází z důvodu sladění energetického zákona, stavebního zákona a správního řádu. Zároveň tím bude zabráněno nežádoucímu řetězení správních rozhodnutí a zbytečné administrativě. Přitom nedochází k omezení možnosti příslušného orgánu účinně hájit zájmy podle zvláštního právního předpisu. Ustanovení jednoznačně upravuje povahu stanovisek vydávaných v průběhu pořizování politiky územního rozvoje a územně plánovací dokumentace.

Čl. XIII

K bodu 1

Politika územního rozvoje jako nový nástroj územního plánování se nově stává také podkladem pro strategii regionálního rozvoje.

K bodu 2

Návrh vylučuje případy, kdy by byly podpory poskytovány v rozporu s dokumenty územního plánování schválenými vládou, vydanými zastupitelstvem kraje nebo zastupitelstvem obce. Tyto dokumentace jsou před svým schválením veřejně projednávány, jsou dohodnuty se spolupůsobícími dotčenými orgány včetně případného řešení rozporů mezi záměry jednotlivých odvětví a územních samospráv. Výrazně se tak sníží riziko, že podpory budou vynakládány neúčelně.

Čl. XIV

K bodu 1

Tato úprava je navržena v souvislosti se změnou pojmosloví stavebního zákona.

K bodu 2

K doplnění § 14 odst. 2 dochází s ohledem na novou koncepci stavebního zákona spočívající v tom, že všechny dotčené orgány budou pro řízení vedená podle stavebního zákona vydávat závazná stanoviska, která budou pro stavební úřad závazná. Tím bude odstraněno současné nežádoucí řetězení správních rozhodnutí. Řešení rozporů mezi protichůdnými stanovisky spolupůsobících dotčených orgánů je upraveno zvláštním právním předpisem (správním řádem).

K bodů 3 až 9

V souladu se  správním řádem a stavebním zákonem jsou souhlasy nahrazeny závaznými stanovisky v případech, kdy následuje rozhodnutí stavebního úřadu, a stanovisky k územně plánovací dokumentaci. Stavební úřad ani orgán územního plánování nesmí podmínky závazných stanovisek a stanovisek měnit. Případné rozpory mezi dotčenými orgány se řeší podle správního řádu. Přitom nedochází k omezení možnosti příslušného orgánu účinně hájit zájmy podle zvláštního právního předpisu. V souvislosti s úpravou nástrojů územního plánování ve stavebním zákoně jsou upraveny rovněž kompetence dotčených orgánů uplatňovat k nim stanoviska.

Čl. XV

K bodu 1

Výsledky pozemkových úprav jsou velmi důležitým podkladem pro územní plánování. Tento podklad však nemůže být závazný, protože by fakticky znnemožnil další rozvoj území. Nebylo by možné v budoucnu uspokojovat potřeby společnosti, o kterých se v době pozemkových úprav nevědělo, například realizovat v případě nárůstu dopravy obchvaty měst, trasy vysokorychlostních železničních tratí, umístění nových čistíren odpadních vod apod.

K bodu 2

Jedná se pouze o legislativně technickou úpravu.

K bodům 3 až 6

Smyslem úpravy je sjednocení terminologie používané v různých zákonech, vychází se přitom z pojmů obsažených ve stavebním zákoně.

K bodům 7 a 8

V souvislosti s úpravou územně plánovacích nástrojů se upravuje zmocnění k uplatňování stanovisek spolupůsobícími dotčenými orgány.

Čl. XVI

K bodům 1 a 2

Změny reagují na nové pojetí řízení a postupů podle stavebního zákona ve vztahu k veterinárnímu zákonu. Vymezuje se působnost dotčeného orgánu, který bude z hlediska veterinární péče uplatňovat závazná stanoviska ke správním řízením a v procesu ohlašování staveb a stanoviska k územním plánům a regulačním plánům.

K bodu 3

Závazný posudek, který je podkladem pro rozhodnutí stavebního úřadu, nemůže být správním rozhodnutím, protože v jedné věci bude vydáno jen jedno - finální rozhodnutí. Závazný posudek je pro stavební úřad závazný. Řešení rozporů mezi protichůdnými stanovisky spolupůsobících dotčených orgánů je upraveno správním řádem.

K doplnění § 56 odst. 1 dochází s ohledem na ukončení vydávání kolaudačního rozhodnutí podle  platného stavebního zákona a konstituování pojmu „kolaudační souhlas“ v novém zákoně.

K bodu 4

K doplnění dochází z důvodu sladění veterinárního zákona, stavebního zákona a správního řádu. Zároveň tím bude zabráněno nežádoucímu řetězení správních rozhodnutí a zbytečné administrativě. Přitom nedochází k omezení možnosti příslušného orgánu účinně hájit zájmy veterinární péče.

K bodu 5

Ustanovení je třeba uvést do souladu se stavebním zákonem; pojem „kolaudační rozhodnutí” již stavební zákon neužívá.

Čl. XVII

K bodu 1

Ke změně v § 5 dochází s ohledem na zrušení vydávání kolaudačního rozhodnutí v novém stavebním zákoně a konstituování pojmu „kolaudační osvědčení“.

K bodu 2

Zdůrazňuje se úloha plánů hlavních povodí a plánů oblastí povodí jako nezbytných podkladů mj. pro územní plánování a povolování staveb.

K bodům 3 až 5

Tyto body uvádějí do souladu pojmy vodního zákona s pojmy stavebního zákona.

K bodu 6

Doplňuje se výčet orgánů, které mohou vycházet z uvedených podkladů, o orgány územního plánování. Tato úprava má přispět ke zvýšení úrovně ochrany před povodněmi.

K bodům 7, 8 a 10

V souvislosti s úpravou územně plánovacích nástrojů ve stavebním zákoně se upravuje zmocnění k uplatňování stanovisek dotčenými orgány.

K bodu 9

Působnost krajských úřadů se rozšiřuje o novou pravomoc ve vztahu ke zvláštním povodním (způsobeným např. protržením přehrady), která je z bezpečnostního hlediska nezbytná.

K bodu 11

Vypouštěný odstavec je nahrazen úpravou v § 4 stavebního zákona a změnami provedenými v § 106 a 107 vodního zákona (body 7 a 8).

K bodu 12

V souvislosti se zrušením zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) je nutné zrušit i jeho změnu obsaženou v části osmé vodního zákona.

Čl. XVIII

V souvislosti s úpravou územně plánovacích nástrojů ve stavebním zákoně se upravuje zmocnění k uplatňování stanovisek spolupůsobícím dotčeným orgánem z hlediska zajišťování obrany České republiky.

Čl. XIX

K bodu 1

Ke změně v § 7 odst. 2 dochází s ohledem na zrušení vydávání kolaudačního rozhodnutí v novém stavebním zákoně a konstituování pojmu „kolaudační souhlas“.

K bodům 2 a 3

V souvislosti s novými druhy územně plánovacích nástrojů je nutné nově upravit zmocnění k uplatňování stanovisek spolupůsobícími dotčenými orgány.

K bodu 4

Ke změnám v § 64 dochází z důvodu sladění zákona o drahách, stavebního zákona a správního řádu. Souhlas, který je podkladem pro rozhodnutí stavebního úřadu, nebude vydáván samostatným správním rozhodnutím, ale jako závazné stanovisko. Souhlas je pro stavební úřad závazný. Řešení rozporů mezi protichůdnými stanovisky spolupůsobících dotčených orgánů je upraveno správním řádem. Smyslem změny je zabránit nežádoucímu řetězení správních rozhodnutí a zbytečné administrativě. Přitom nedochází k omezení možnosti příslušného orgánu účinně hájit zájmy z hlediska tohoto zákona.

Čl. XX

K bodu 1

V souvislosti s novými druhy územně plánovacích nástrojů je nutné nově upravit zmocnění k uplatňování stanovisek spolupůsobícími dotčenými orgány.

K bodům 2 a 3

Ke změnám v § 5 dochází z důvodu sladění zákona o vnitrozemské plavbě, stavebního zákona a správního řádu. Souhlas, který je podkladem pro rozhodnutí stavebního úřadu, nebude vydáván samostatným správním rozhodnutím. Souhlasy vydávané formou závazného stanoviska, jsou pro stavební úřad závazné. Řešení rozporů mezi protichůdnými závaznými stanovisky spolupůsobících dotčených orgánů je upraveno správním řádem. Smyslem změny je zabránit nežádoucímu řetězení správních rozhodnutí a zbytečné administrativě. Přitom nedochází k omezení možnosti příslušného orgánu účinně hájit zájmy z hlediska tohoto zákona.

Čl. XXI

K bodu 1

Dosavadní termín „souvisle zastavěné území obcí“ se ve shodě se  stavebním zákonem nahrazuje termínem „zastavěné území“.

K bodu 2

Ke zpřesnění v § 16 odst. 2 dochází z toho důvodu, aby nebyly pochybnosti o příslušnosti speciálního stavebního úřadu k povolování veřejně přístupných účelových komunikací.

K bodu 3

Navrhované znění reaguje na úpravu obsaženou v samostatném zákoně o vyvlastnění, podle kterého je příslušným orgánem pro vedení řízení vyvlastňovací úřad, nikoli obecný stavební úřad.

K bodu 4

Souhlas vlastníka ke zvláštnímu užívání dálnic, silnic a místních komunikací byl podle dřívější právní úpravy podmínkou např. i pro jejich křížení s inženýrskými sítěmi. Vlastník tak mohl svým nesouhlasem zcela zablokovat výstavbu veřejně prospěšných staveb. Z tohoto důvodu změna upravuje případy, kdy se souhlas vlastníky nevyžaduje. Na druhé straně se vlastníkovi dává možnost vznést námitky, o kterých musí být rozhodnuto.

K bodu 5 a 7

V souvislosti s úpravou terminologie ve stavebním zákoně se používá termín „nezastavěné území“.

K bodu 6

Zmocnění k vydání prováděcího předpisu pozbylo smysl, protože stavební zákon potřebný termín definuje.

K bodům 8, 9 a 11

V souvislosti s úpravou územně plánovacích nástrojů ve stavebním zákoně se upravuje zmocnění k uplatňování stanovisek spolupůsobícími dotčenými orgány.

K bodu 10 a 12

Uvedená ustanovení upravují, resp. zpřesňují působnost obecního úřadu obce s rozšířenou působností a obce jako speciálního stavebního úřadu.

K bodu 13

Jedná se o legislativně technickou úpravu – aktualizuje se odkaz na správní řád.

K bodu 14

K úpravě § 44 dochází z důvodu sladění zákona, stavebního zákona a správního řádu. Smyslem úpravy je zabránit nežádoucímu řetězení správních rozhodnutí a zbytečné administrativě. Přitom nedochází k omezení možnosti příslušného orgánu účinně hájit zájmy z hledisek uvedených v zákoně.

Čl. XXII

K bodu 1

Tento bod uvádí do souladu terminologii zákona o civilním letectví a stavebního zákona v souvislosti s nahrazením institutu kolaudačního rozhodnutí kolaudačním souhlasem.

K bodu 2

V souvislosti s úpravou územně plánovacích nástrojů ve stavebním zákoně se upravuje zmocnění k uplatňování stanovisek spolupůsobícími dotčenými orgány.

K bodu 3

K úpravě § 95 dochází z důvodu sladění zákona, stavebního zákona a správního řádu. Zároveň tím bude zabráněno nežádoucímu řetězení správních rozhodnutí a zbytečné administrativě. Přitom nedochází k omezení možnosti příslušného orgánu účinně hájit zájmy z hlediska uvedených v zákoně.

Čl. XXIII

K bodu 1 a 2

K úpravě ustanovení dochází v souvislosti se zákonem o vyvlastnění, podle kterého vede vyvlastňovací řízení vyvlastňovací úřad.

K bodu 3

V souvislosti se zrušením zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), je nutné zrušit i jeho změnu obsaženou v části osmnácté zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů.

Čl. XXIV

K bodu 1

Orgánům územního plánování bylo podle dřívější právní úpravy uloženo postupovat v souladu s výsledky geologických prací, což znemožňovalo plnit základní funkci územního plánování tj. zajistit koordinování záměrů různých odvětví. Tato úprava umožňuje řešení rozporů mezi spolupůsobícími dotčenými orgány podle stavebního zákona, ale přitom v maximální možné míře hájí zájmy chráněné podle zákona č. 62/1988 Sb., o geologických pracích, ve znění pozdějších předpisů.

K bodu 2

V souvislosti s úpravou územně plánovacích nástrojů je upraveno zmocnění Ministerstva životního prostředí k uplatňování stanovisek k politice územního rozvoje a územně plánovací dokumentaci a závazných stanovisek v územním řízení.

K bodu 3

K úpravě ustanovení dochází z důvodu sladění zákona č. 62/1988 Sb., stavebního zákona a správního řádu. Zároveň tím je zabráněno nežádoucímu řetězení správních rozhodnutí a zbytečné administrativě. Přitom nedochází k omezení možnosti příslušného orgánu účinně hájit zájmy z hlediska tohoto zákona.

Čl. XXV

K bodu 1

Tento bod uvádí do souladu terminologii zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech se stavebním zákonem. Ke změně v § 14 odst. 4 dochází s ohledem na zrušení vydávání kolaudačního rozhodnutí v novém stavebním zákoně a konstituování pojmu „kolaudační souhlas osvědčení“.

K bodům 2 až 4

V souvislosti s úpravou územně plánovacích nástrojů ve stavením zákoně se upravuje zmocnění k uplatňování stanovisek spolupůsobících dotčených orgánů.

Čl. XXVI

K bodu 1

Důvodem navrženého doplnění odstavce 4 je jednak snaha o zjednodušení rozbujelých povolovacích procedur a dále snaha o eliminaci subjektivního přístupu k ochraně krajinného rázu, který není v právních předpisech dostatečně podrobně upraven a jeho aplikace ve vztahu ke stavebnímu zákonu způsobuje komplikované výkladové problémy.

Tam, kde je zpracováván územní nebo regulační plán, se orgán ochrany přírody podílí na stanovení plošné a prostorové regulace pro zastavěné a zastavitelné území. Orgány se dohodnou na potřebné míře a způsobu této regulace, kterou bude ochrana krajinného rázu zajištěna. Řízení o souhlasu k činnostem, které by mohly snížit nebo změnit krajinný ráz tak v těchto případech je nadbytečné a jeho vypuštění žádným neznemožňuje ochranu krajinného rázu.

Pro nezastavěné území se toto zjednodušení nenavrhuje, neboť pro toto území zpravidla územně plánovací dokumentace nestanoví dostatečně podrobnou regulaci, a také proto, že v tomto území se předpokládá větší citlivost přírodní složky území. To neznamená, že orgány veřejné správy nebudou participovat při zpracování územně plánovací dokumentace na vytváření vhodné regulace pro toto území, která musí být náležitým vodítkem pro ochranu krajinného rázu v povolovacích řízeních včetně vydávání souhlasu k činnostem, které by mohly snížit nebo změnit krajinný ráz.

K bodům 2 a10

Pojmová úprava zajišťuje soulad znění § 19 s pojmy, které zavádí stavební zákon, aniž by se měnil smysl tohoto ustanovení. Pojem „zastavěné území obce“ je nahrazen pojmem „zastavěné území“, které je užíváno v navrhovaném stavebním zákoně.

K bodu 3

Doplňuje se odkaz na nový stavební zákon.

K bodu 4

Navrhovaný stavební zákon ponechává na zvážení orgánu územního plánování, zda se bude u územního plánu zpracovávat koncept. V případě územně plánovací dokumentace pro území kraje a v případě politiky územního rozvoje se s konceptem nepočítá. Z těchto důvodů nelze vázat posuzování vlivů na životní prostředí na koncept řešení územně plánovací dokumentace.

K bodu 5až 8

Konkrétní ustanovení upravující postup posuzování vlivů politiky územního rozvoje a územně plánovací dokumentace na životní prostředí a na území NATURA 2000 jsou začleněna do stavebního zákona. Proces posuzování územně plánovací dokumentace nebylo možno v zákoně o ochraně přírody a krajiny ani v zákoně o posuzování vlivů na životní prostředí plně podřídit obecnému procesu posuzování vlivů na životní prostředí pro jeho odlišnosti a z důvodu podrobné úpravy obou procedur. Z těchto důvodů se zvláštní ustanovení o posuzování územně plánovací dokumentace ze zákona o posuzování vlivů na životní prostředí i ze zákona o ochraně přírody a krajiny vypouští a vhodněji se začleňují do navrhovaného stavebního zákona. Tím je zabráněno obsahovým a procesním duplicitám a pořizování a zpracování územně plánovací dokumentace je plně harmonizováno s procedurou posuzování vlivů na životní prostředí a na území NATURA 2000.

K bodu 9

Napravuje se nepřesnost dřívějšího znění odstavce 3, ustanovení se dotýká všech dotčených orgánů, nikoli pouze ústředních.

K bodu 11

Smyslem úpravy je umožnit použití procedury řešení rozporů podle správního řádu, která je pro územní plánování a navazující řízení nepostradatelná.

Dohoda vyžadovaná v § 65 zákona o ochraně přírody a krajiny nemůže mít absolutní přednost před všemi ustanoveními stavebního zákona. Pak přestává být stavební zákon a jeho provázanost na jiné speciální zákony funkční. Základním úkolem územního plánování je koordinace využití území ve spolupráci se spolupůsobícími dotčenými orgány a ustanovení § 65 v původním znění možnost této koordinace a řešení rozporů vylučovala.

K bodům 12 a 13

Smyslem změny je jednoznačně vyjádřit, že se ustanovení § 70 uplatňuje i tehdy, kdy je řízení podle zvláštního zákona zahajováno na návrh účastníka, nikoli pouze z podnětu správního orgánu. Dřívější dikce ustanovení vyžaduje formálně vzato, aby byla předmětná občanská sdružení informována dříve, tedy jiným úkonem, než účastníci řízení. Tím byly zvyšovány administrativní náklady na vedení řízení. Právní úprava tento nedostatek odstraňuje, aniž by práva občanského sdružení byla krácena.

K bodu 14 až 16

V souvislosti s úpravou územně plánovacích nástrojů ve stavebním zákoně se upravuje zmocnění k uplatňování stanovisek spolupůsobících dotčených orgánů.

K bodům 17 a 18

Navrženým doplněním se zákon o ochraně přírody a krajiny uvádí do souladu se správním řádem. Podle tohoto zákona vydávají dotčené orgány spolupůsobící ve správním řízení závazné stanovisko, které musí být orgánem, který řízení vede, akceptováno. Tyto orgány přitom nevedou vlastní řízení. Tím bude odstraněno současné nežádoucí řetězení správních rozhodnutí. Stanoviska a souhlasy jednotlivých dotčených orgánů, která jsou podkladem pro rozhodnutí orgánu územního plánování nebo stavebního úřadu, nebudou vydávána samostatným správním rozhodnutím, ale bude v jedné věci vydáno jen jedno společné rozhodnutí.

Dále se upřesňuje forma spolupůsobení dotčených orgánů při pořizování politiky územního rozvoje a územně plánovací dokumentace. Podobně jako podle dosavadního stavebního zákona ani podle navrhovaného stavebního zákona se stanoviska dotčených orgánů k projednávané politice územního rozvoje nebo územně plánovací dokumentaci nevydávají ve správním řízení. Vydávání stanovisek k politice územního rozvoje nebo územně plánovací dokumentaci ve správním řízení by vedlo k neúměrnému a vzhledem k jejich plánovacímu charakteru i zcela nepřiměřenému zkomplikování celého procesu.

Stanoviska a souhlasy jsou pro orgán územního plánování a stavební úřad závazná, musí však být vzájemně koordinovatelná. Řešení rozporů mezi protichůdnými stanovisky spolupůsobících dotčených orgánů je upraveno správním řádem.

Čl. XXVII

K bodu 1

Varianty řešení záměru jsou prověřovány v rámci zpracování územně plánovací dokumentace, zvláště s ohledem na požadavky vyhodnocení vlivů na životní prostředí. Územně plánovací dokumentace musí být veřejně projednána a před schválením dohodnuta se všemi dotčenými orgány, včetně orgánů ochrany životního prostředí. Je zaručena jak možnost uplatňování připomínek veřejnosti, hájení zájmů vlastníků nemovitostí i respektování veřejných zájmů uplatněných ve stanoviscích dotčených orgánů. Nelze proto nadále připouštět následné navrhování nových variant řešení a jejich opakované nákladné posuzování. Připustit opakované zpracování variant řešení po schválení územně plánovací dokumentace znamená plýtvání veřejnými prostředky na straně veřejné správy a na straně veřejnosti oslabuje na princip právní jistoty, neboť je v rozporu s opatřením obecné povahy, kterým byla územně plánovací dokumentace schválena.

K bodu 2

Úprava regulačního plánu ve stavebním zákoně tento institut výrazně přibližuje územnímu rozhodnutí. Regulační plán nahrazuje některá územní rozhodnutí. Z tohoto důvodu je neúčelné tyto plány podrobovat procesu posuzování vlivů koncepcí na životní prostředí (SEA), a naopak musí být ve stanovených případech (