zákon č. 187/2006 Sb.

K části první

K § 1

Účelem systému nemocenského pojištění bude zabezpečit krátkodobými peněžitými dávkami ekonomicky aktivní občany v případě jejich dočasné pracovní neschopnosti a dalších krátkodobých sociálních událostech. Součástí provádění nemocenského pojištění bude také posouzení zdravotního stavu.

Pokud jde o pojistné na nemocenské pojištění, bude nadále upraveno zákonem č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů.

Vzhledem k zamezení stavu nejistoty, pokud jde o rozsah subjektivních práv vyplývajících z komunitárního práva, občanů Evropské unie se potvrzuje přednost přímo použitelných nařízení ES před zákonem o nemocenském pojištění.

K § 2

Účast na pojištění bude, tak jako dosud, povinná pro zaměstnance a dobrovolná pro osoby samostatně výdělečně činné. Toto dělení odpovídá i nově navrhované struktuře systému nemocenského pojištění. V první skupině povinně pojištěných osob budou nejen zaměstnanci ale i účastníci dosavadního systému nemocenského pojištění v ozbrojených silách s tím, že pro příslušníky ozbrojených sil a sborů budou v systému zachovány všechny nezbytné odchylky. Vzhledem k odlišnému charakteru činnosti osob samostatně výdělečně činných se pro tuto skupinu navrhuje i nadále zachovat odlišnou úpravu dobrovolného nemocenského pojištění.

K § 3

Definují se některé základní pojmy, které se v zákoně používají a jejichž přesné vymezení je nezbytné pro stanovení podmínek účasti na pojištění, úpravu dávkových nároků apod.

K § 4

Druhy peněžitých dávek nemocenského pojištění se přebírají ze současné právní úpravy platné pro systém nemocenského pojištění zaměstnanců. Navrhovaným zákonem dochází pouze ke změně názvu jedné z nich, a to podpory při ošetřování člena rodiny. Jiná plnění než uvedené čtyři dávky – nemocenské, peněžitá pomoc v mateřství, ošetřovné a vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství – nebudou ze systému nemocenského pojištění poskytovány.

K části druhé

K § 5

Okruh osob účastných nemocenského pojištění jako zaměstnanci se v zásadě přebírá z dosavadních systémů nemocenského pojištění zaměstnanců a nemocenské péče v ozbrojených silách. K rozdílu v okruhu nemocensky pojištěných osob ve srovnání se současnou právní úpravou dochází v následujících případech.

Pod pojem „zaměstnanci“ budou zahrnovány i osoby dnes účastné nemocenské péče podle zákona č. 32/1957 Sb., o nemocenské péči v ozbrojených silách, ve znění pozdějších předpisů. Tento okruh osob se do navrhované právní úpravy přebírá v zásadě z dosavadní úpravy obsažené v cit. zákonu. Žáky vojenských škol, kteří nejsou vojáky, se navrhuje vyloučit z okruhu osob dnes podléhajících nemocenské péči. Důvody pro jejich vyloučení jsou stejné jako u vyloučení z pojištění ostatních žáků a studentů; tyto důvody se uvádějí dále.

Na rozdíl od současné úpravy budou pojištění účastni jen ti členové družstva, u nichž členství v družstvu je podmíněno podle stanov pracovním vztahem k družstvu. Úprava pracovního vztahu člena družstva totiž musí být s ohledem k § 226 odst. 2 obchodního zákoníku shodná či výhodnější než úprava podle pracovněprávních předpisů. Nebude proto již třeba řešit účast na nemocenském pojištění členů družstva činných v kolektivních orgánech družstva.

Okruh pojištěných zaměstnanců se zužuje o společníky společností s ručením omezeným a komanditisty komanditní společnosti, kteří nejsou v pracovněprávním vztahu k této společnosti, ale vykonávají pro ni práci, za kterou jsou touto společností odměňováni. Tyto osoby mají možnost konat práci pro společnost na základě některého z pracovněprávních vztahů nebo jí mohou konat bez uzavření jakéhokoliv pracovněprávního vztahu. Pokud zvolí druhou variantu, spadají podle současné úpravy do okruhu nemocensky pojištěných zaměstnanců a jejich účast na nemocenském pojištění v jednotlivých kalendářních měsících je závislá na výši započitatelného příjmu zúčtovaného jim touto společností; podle navrhované úpravy pojištěny nebudou. Fakticky se jim tak umožňuje dobrovolný vstup do povinného nemocenského pojištění. Jako společníci s.r.o. nebo komanditisté komanditní společnosti mohou vykonávat práci pro společnost nepravidelně, nemocenské pojištění by proto u nich neplnilo svůj účel, tj. nahrazovat ušlý příjem. Navrhuje se jejich povinná účast jen na důchodovém pojištění stejně jako pro jednatele společnosti s.r.o. (blíže viz body 7 a 12 v části 27 návrhu zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o nemocenském pojištění).

U osob volených nebo jmenovaných do nově zřizovaných vedoucích funkcí podle zvláštního předpisu (např. jde o jmenování nebo volení do funkce vedoucího správního orgánu), jim touto volbou nebo jmenováním pracovní poměr nevzniká a nejsou ani výslovně v dosavadní právní úpravě uváděny jako osoby, jimž nemocenské pojištění vzniká. Proto dosud nemocensky pojištěni nejsou. Navrženou úpravou se zajišťuje takovým osobám účast na nemocenském pojištění.

V okruhu pojištěných osob se na rozdíl od současné úpravy neuvádějí osoby zařazené k pravidelnému výkonu prací ve vazbě, neboť podle § 19 odst. 2 zákona č. 293/1993 Sb., o výkonu vazby, ve znění pozdějších předpisů, se zaměstnávání obviněných ve vazbě realizuje na základě pracovněprávních vztahů a z toho titulu jsou účastni nemocenského pojištění.

Ke změně oproti dosavadnímu stavu dochází v nemocenském pojištění, jde-li o studenty a žáky. Tato skupina do okruhu nemocensky pojištěných osob nepatří, neboť toto pojištění je určeno pro výdělečně činné osoby. Studenti a žáci nejsou poplatníky pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti z titulu studia, z dávek nemocenského pojištění jim náleží jen jedna, a to peněžitá pomoc v mateřství (peněžitá pomoc) ve výši rodičovského příspěvku. Tato dávka u žáků a studentů neplní funkci náhrady ztráty ucházejícího příjmu. Přitom je pamatováno na jejich zabezpečení pro případ „mateřství“ poskytováním rodičovského příspěvku ode dne porodu.

Do okruhu zaměstnanců patří též zahraniční zaměstnanci, kteří jsou pracovně činní v České republice ve prospěch zahraničního zaměstnavatele, který má sídlo ve státě, s nímž nemá Česká republika uzavřenou smlouvu o sociálním zabezpečení. S ohledem na tuto skutečnost se těmto zahraničním zaměstnancům umožňuje dobrovolná účast na pojištění za stejných podmínek, které platí pro osoby samostatně výdělečně činné.

Druhý okruh pojištěných osob vedle zaměstnanců tvoří osoby samostatně výdělečně činné. Za osobu samostatně výdělečně činnou se považuje osoba vykonávající samostatnou výdělečnou činnost a osoba spolupracující při výkonu samostatné výdělečné činnosti, pokud podle zákona o daních z příjmů lze na ni rozdělovat příjmy dosažené výkonem této činnosti a výdaje vynaložené na jejich dosažení, zajištění a udržení.

Nadále se tedy za osobu samostatně výdělečně činnou navrhuje považovat nejen osobu, která vykonává samostatnou výdělečnou činnost, ale též osobu, která spolupracuje při jejím výkonu, pokud se za spolupracující osobu považuje i pro účely daňové. Definici samostatné výdělečné činnosti vymezuje zákon o důchodovém pojištění s tím, že osobám vykonávajícím činnost na základě autorskoprávních vztahů nebo činnost uvedenou v § 9 odst. 3 písm. f) zákona o důchodovém pojištění nebude umožněno svým prohlášením o soustavnosti výkonu těchto činností ovlivňovat, zda se u nich jedná o samostatnou výdělečnou činnost či nikoli, tedy zda patří mezi osoby samostatně výdělečně činné či nikoli.

K § 6 a 7

Definují se základní podmínky účasti na pojištění zaměstnanců. Zaměstnanci založí jeho zaměstnání pojištění, pokud budou současně splněny následující podmínky.

První z těchto podmínek je, že zaměstnanec vykonává zaměstnání na území České republiky. Vykonává-li zaměstnanec přechodně práci mimo území České republiky, nemá to vliv na jeho pojištění. Zaměstnanci zaměstnavatelů se sídlem na území České republiky, kteří mají místo výkonu práce trvale v cizině, jsou pojištěni za podmínky, že mají trvalý pobyt na území České republiky (nejedná se přitom o ostatní občany EU) a nejsou povinně nemocensky pojištěni podle předpisů státu, ve kterém vykonávají zaměstnání.

Zachovává se podmínka místa výkonu zaměstnání v České republice pro vznik účasti zaměstnance na pojištění, včetně toho, že přechodný výkon zaměstnání zaměstnance v zahraničí nebude mít žádný vliv na jeho pojištění. Zaměstnanec, jehož místo výkonu práce je trvale v cizině, bude pojištěn, pokud bude splňovat podmínku trvalého pobytu na území České republiky a nebude v zahraničí povinně pojištěn. Respektuje se zásada přednosti pojištění v místě výkonu zaměstnání. Občanství zaměstnance nadále není ovlivňujícím prvkem účasti na pojištění podle českých právních předpisů.

Další z těchto podmínek je, že zaměstnání trvalo po dobu aspoň patnácti kalendářních dnů. Zaměstnání, které trvá kratší dobu než patnáct kalendářních dnů, založí účast na nemocenském pojištění, pokud bylo uzavřeno mezi týmž zaměstnavatelem a zaměstnancem a od skončení předchozího pojištěného zaměstnání do vstupu do nového zaměstnání neuplynula doba aspoň šesti měsíců, nebo od skončení předchozího zaměstnání, které nezaložilo účast na nemocenském pojištění z důvodu, že trvalo kratší dobu než patnáct kalendářních dnů, ale bylo v něm dosaženo potřebné výše započitatelného příjmu, neuplynula doba aspoň šesti měsíců.

Podle současné úpravy nezakládá účast na nemocenském pojištění krátkodobé zaměstnání, tj. zaměstnání kratší než 8 kalendářních dnů po sobě jdoucích, pokud je jednorázovým nahodilým zaměstnáním. Tuto podmínku se navrhuje nejen zachovat, neboť není účelné u takového zaměstnání zajišťovat nemocenské pojištění, ale navrhuje se vymezit krátkodobost zaměstnání dobou 14 kalendářních dnů. Pokud by se však taková krátkodobá zaměstnání měla ve stanoveném období od skončení předchozího zaměstnání, a to i kratšího patnácti kalendářních dnů, opakovat, což se v praxi ze strany zaměstnavatelů děje, pak další krátkodobé zaměstnání (tj. kratší 15 dnů) již účast na nemocenském pojištění založí.

Další podmínka účasti na nemocenském pojištění se vztahuje k výši příjmu zaměstnance. Pojištění zaměstnance vzniká, jestliže výše jeho započitatelného příjmu z tohoto zaměstnání sjednané (stanovené) mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem činí alespoň částku rozhodného příjmu, tj. 1 500 Kč za kalendářní měsíc (dosud 400 Kč). Rozhodný příjem bude automaticky zvyšován tak, aby po zaokrouhlení činil vždy částku končící na celé tisíce (2000 Kč) nebo na celé pětisetkoruny (2 500 Kč).

Návrhem se zajišťuje i účast na nemocenském pojištění v případech, kdy z uvedených tří podmínek není splněna podmínka výše rozhodného příjmu, avšak v některých měsících tato podmínka splněna bude. V takových případech se bude jednat o pojištění při zaměstnání malého rozsahu. Bude-li započitatelný příjem se zaměstnancem sjednán (stanoven) ve výši, která nebude dosahovat částky 1 500 Kč pro vznik pojištění, anebo nebude příjem sjednán (stanoven) vůbec, bude zaměstnanec z takového zaměstnání účasten nemocenského pojištění v těch kalendářních měsících, do nichž mu bude zúčtován započitatelný příjem ve výši, která zařazuje zaměstnání mezi pojištěné.

K § 8

Pro účast na nemocenském pojištění bude každé zaměstnání posuzováno samostatně v případě, že bude zaměstnanec vykonávat souběžně více zaměstnání. Proto bude také z každého zaměstnání, v němž bude splňovat podmínky účasti na nemocenském pojištění, nemocensky pojištěn.

K § 9

I když jsou splněny všechny stanovené podmínky účasti na pojištění, budou z pojištění vyňati zaměstnanci, kteří jsou činni v České republice pro zaměstnavatele, kteří požívají diplomatických výsad a imunit, pokud mohou být účastni pojištění v jiném státě. Dosavadní úprava vylučující z pojištění podle českých právních předpisů administrativní, technický a služební personál diplomatické mise a služební personál jednotlivých diplomatů, kteří jsou cizími státními příslušníky s trvalým pobytem mimo území České republiky, se mění tak, že se tento okruh zaměstnanců rozšiřuje i o osoby s trvalým pobytem na území České republiky. Důvodem je zabránění dvojího pojištění uvedených osob. Navržená úprava je v souladu s čl. 33 vyhlášky č. 157/1964 Sb., o Vídeňské úmluvě o diplomatických stycích.

Dále se z důvodu zabránění dvojího pojištění vylučují zaměstnanci mezinárodních organizací, pokud jsou účastni pojištění buď ve vlastním  pojistném systému těchto organizací nebo jim pojištění sjedná tato organizace, a o vynětí požádají (jde tedy o vynětí dobrovolné).

K § 10

Nemocenské pojištění zaměstnance bude vznikat nejdříve dnem vstupu do zaměstnání, které zakládá pojištění, a zanikat nejpozději dnem skončení takového zaměstnání. Obdobně nemocenské pojištění zaměstnance – příslušníka [§ 5 písm. a) bod 2)] bude vznikat dnem nastoupení služby a zanikat dnem skončení služebního poměru.

Přejímá se v zásadě dnešní charakter nemocenského pojištění jako systému určeného pro ekonomicky aktivní občany. Proto také účast na nemocenském pojištění vzniká u zaměstnanců až vstupem do zaměstnání (a nikoli např. dnem, od něhož vzniká pracovní poměr). U jednotlivých skupin zaměstnanců se výslovně specifikuje, co se považuje za vstup do zaměstnání a za skončení zaměstnání (např. u člena družstva se bude vstupem do zaměstnání rozumět započetí práce pro družstvo, za kterou je odměňován), u některých dalších bude den vzniku účasti na nemocenském pojištění stanoven odchylně (např. nemocenské pojištění zastupitele bude vznikat dnem, od něhož mu bude náležet odměna za výkon funkce, pro niž je dlouhodobě uvolněn ze zaměstnání).

Účast na pojištění bude posuzována podle toho, jaký pracovní vztah byl uzavřen, a dále podle toho, zda byla sjednána nebo stanovena výše započitatelného příjmu potřebná pro vznik účasti na nemocenském pojištění.

Výslovně se upravuje účast zaměstnance na nemocenském pojištění v případech, kdy dochází ke změně příjmu rozhodného pro tuto účast a tím se mění účast zaměstnance na pojištění při zaměstnání malého rozsahu a naopak.

Zavádí se institut přerušení pojištění. Tím však nedochází ke zhoršení nároků pojištěnců z jejich nemocenského pojištění. Dopady této úpravy se projeví v dalších oblastech sociálního zabezpečení (zdravotní pojištění, dávky státní sociální podpory) v případě migrujících osob, na které se vztahuje Nařízení Rady EHS 1408/71. Těmto osobám, které pracují na území České republiky a jimž vznikla účast na nemocenském pojištění podle českých právních předpisů, se ve stanovených případech přeruší za trvání zaměstnání účast na pojištění a podle koordinačních pravidel budou v této době uvedené osoby podléhat pojištění státu bydliště.

K § 11

Osoby samostatně výdělečně činné budou i nadále nemocensky pojištěny pouze dobrovolně. Proto podmínkami pro vznik účasti na nemocenském pojištění bude kromě výkonu samostatné výdělečné činnosti podání přihlášky k pojištění, a to zákonem stanovenou formou. Pokud jde o výkon samostatné výdělečné činnosti, bude se pro účast na nemocenském pojištění přihlížet k výkonu této činnosti na území České republiky nebo i k výkonu samostatné výdělečné činnosti mimo území České republiky, avšak na základě oprávnění vyplývajícího z českých právních předpisů.

K § 12

Na rozdíl od zaměstnání (§ 8) bude při souběžném výkonu několika samostatných výdělečných činností osoba samostatně výdělečně činná nemocensky pojištěna jen jednou. Rozdílné posuzování souběžně vykonávané samostatné výdělečné činnosti vyplývá ze specifiky samostatné výdělečné činnosti.

K § 13

Účast osoby samostatně výdělečně činné na nemocenském pojištění vzniká dnem podání přihlášky k pojištění nebo pozdějším dnem uvedeným v přihlášce. Pokud jde o možnost zpětného pojištění, lze to jen v případě, že po zahájení či znovuzahájení samostatné výdělečné činnosti byla podána přihláška k pojištění do osmi dnů od data zahájení nebo znovuzahájení samostatné výdělečné činnosti.

Návrhem se taxativně stanovují důvody zániku účasti osoby samostatně výdělečně činné na nemocenském pojištění. Stejně jako podle dosavadní úpravy nebude osobě samostatně výdělečně činné umožněno odhlašovat se z nemocenského pojištění zpětně.

K části třetí

K § 14

Základní podmínkou nároku na dávky je trvání účasti na pojištění v době vzniku stanovené sociální události. V případě vícero pojištění se nároky na dávky budou posuzovat v každém pojištění samostatně, avšak v případě splnění podmínek nároku na tutéž dávku ze souběžných pojištění bude náležet jen jedna dávka; důvodem je, že dávka se bude stanovovat z jednoho denního vyměřovacího základu (za který se podle § 20 bude považovat úhrn denních vyměřovacích základů z jednotlivých pojištění), který bude omezen podle § 21. Tím se odstraní nedostatek dosavadní úpravy, kdy při souběžných pojištění náležela dávka z jednotlivých denních vyměřovacích základů zjištěných z každého pojištění, takže při stejném celkovém příjmu byl zvýhodněn ten pojištěnec, který tohoto příjmu dosáhl z více pojištění.

Pokud bude poskytnuto v zaměstnání volno k výkonu práce v jiném zaměstnání, bude dávka náležet jen z tohoto jiného zaměstnání; není důvodné, aby dávka náležela ještě z toho zaměstnání, v němž pojištěnec nemá konat práci a nedosahuje tudíž příjem, neboť účelem dávek je nahrazovat ušlý příjem.

K § 15

Podmínky pro nemocenské a peněžitou pomoc v mateřství se mohou splnit též v ochranné lhůtě. V nové úpravě nebudou již dávky nemocenského pojištění náležet, pokud se podmínky stanovené pro určitou dávku splnily v době po uplynutí ochranné lhůty, kdy je pobírána jiná dávka nemocenského pojištění. V rámci posílení pojistných principů se vychází ze zásady, že účelem dávek je především kompenzovat příjem, který pojištěnci uchází z důvodu stanovené sociální události. Sama existence ochranné lhůty je v této souvislosti určitým prvkem navíc (její zrušení by ani neodporovalo žádné mezinárodní smlouvě vztahující se k nemocenskému pojištění).

Ochranná lhůta v současné době činí tolik dnů, kolik dnů trvalo poslední nemocenské pojištění, nejvýše však 42 kalendářních dnů. Tato úprava je dnes již neodůvodněná. V současné době se může občan po skončení zaměstnání, pokud nemá možnost vstoupit do jiného zaměstnání, zaevidovat jako uchazeč o zaměstnání a z tohoto titulu pobírat podporu v nezaměstnanosti nebo podporu při rekvalifikaci. Navrhuje se proto zkrátit maximální délku ochranné lhůty z 42 dnů na 14 dnů.

Šestiměsíční ochranná lhůta z pojištění ženy, u níž skončilo pojištění v době těhotenství, se přebírá s tím, že režim ochranné lhůty bude shodný s ochrannou lhůtou v základní výměře, tzn., že ochranná lhůta takové ženy bude činit jen tolik dnů, kolik trvalo její poslední pojištění, maximálně 180 kalendářních dnů. U těchto žen nebude zanikat ochranná lhůta vznikem nového pojištění, ale ponechává se úprava stavění běhu ochranné lhůty po dobu tohoto nového pojištění.

V některých případech se u ochranné lhůty stanoví odchylná úprava:

- účast na nemocenském pojištění zaměstnanců vykonávajících zaměstnání malého rozsahu závisí na náhodné skutečnosti dosažení příjmu alespoň ve výši pojistné hranice v některém měsíci. Tento zaměstnanec bude za dobu takového zaměstnání pojištěn jen za kalendářní měsíc, v němž takového příjmu dosáhne. Není u něj třeba zajišťovat ochranu v rámci takového zaměstnání ani po jeho skončení, a proto se mu nepřiznává ochranná lhůta;

- poživatelům starobních a plných invalidních důchodů se navrhuje ochrannou lhůtu nepřiznat, neboť tyto důchody jsou poskytovány z důvodu náhrady ztráty celého příjmu z pojištěné výdělečné činnosti. Oproti současné úpravě se rozšiřuje okruh důchodů, jejichž poskytování je překážkou existence ochranné lhůty, o plný invalidní důchod, neboť i poživatel tohoto důchodu je po skončení zaměstnání finančně zabezpečen ze systému důchodového pojištění;

- ochranná lhůta ze zaměstnání studentů a žáků, kteří nastoupili na dobu školních prázdnin či jejich část do zaměstnání zakládajícího účast na nemocenském pojištění, končí podle dosavadní úpravy koncem školních prázdnin, pokud neuplynula dříve. Podle nové úpravy ochranná lhůta z takového zaměstnání již plynout nebude, neboť se jedná o krátkodobá zaměstnání, která neslouží k základnímu zabezpečení studenta nebo žáka.

K § 16

V ustanovení se upravují situace, kdy se dávky nevyplácejí, i když nárok na ně zůstává zachován a po odpadnutí stanovených překážek lze pokračovat ve výplatě.

Vzhledem k tomu, že účelem dávek je kompenzovat příjem, který zaměstnanci z důvodu dočasné pracovní neschopnosti uchází, není důvodné, aby byla dávka poskytována v situaci, kdy z důvodu sociální události u zaměstnance prokazatelně k žádné újmě nedochází. Přebírá se proto dosavadní stav, kdy se dávky nemocenského pojištění neposkytují za dobu, v níž náleží mzda, plat, odměna, služební příjem nebo náhrada mzdy podle zvláštních právních předpisů. Bude-li náležet za první měsíc trvání pracovní neschopnosti například služební příjem, nebude po tuto dobu nárok na poskytování nemocenského.

K § 17

Kalendářní den jako základní časová jednotka pro poskytování dávek se přebírá ze současné právní úpravy, kde se osvědčil. Systém, který platil do roku 1992, kdy se dávky poskytovaly za pracovní dny (směny) a jejich výše se také na pracovní dny (směny) stanovila, byl komplikovaný, administrativně značně náročný a vyznačoval se v důsledku své složitosti též vyšším rizikem chyb.

K § 18 a 19

Základním prvkem pro výpočet dávek je denní vyměřovací, z něhož se dávky stanoví příslušnou procentní sazbou, event. u vyrovnávacího příspěvku slouží jako maximální hranice.

Obecně se určuje způsob výpočtu denního vyměřovacího základu. V zásadě se přebírá současný stav, kdy se z průměrného redukovaného hrubého započitatelného příjmu připadajícího na kalendářní den z tzv. rozhodného období (zpravidla 12 kalendářních měsíců) uvedené dávky stanoví příslušnou procentní sazbou. Definuje se vyměřovací základ jako součet příjmů, z nichž se odvádí pojistné na sociální zabezpečení.

Rozhodné období se navrhuje stanovit obecně jako období jednoho roku před vznikem sociální události, čímž se přebírá stávající úprava platná od 1. ledna 2004. Dále se upravuje stanovení rozhodného období v situacích, kdy před vznikem uznané sociální události netrvalo zaměstnání jeden rok, kdy k takové situaci došlo v kalendářním měsíci, v němž zaměstnanec vstoupil poprvé do zaměstnání, a kdy k ní došlo v den vstupu zaměstnance do zaměstnání.

Pro stanovení denního vyměřovacího základu je třeba určit počet kalendářních dnů připadajících na rozhodné období, neboť jejich počtem se dělí v rozhodném období zjištěný vyměřovací základ. Některé dny je třeba vyloučit ze započitatelných dnů, jimiž se vyměřovací základ dělí, aby zjištěný denní vyměřovací základ nebyl nedůvodně „rozmělněn“. Z doby zaměstnání spadajících do rozhodného období se navrhuje vylučovat v zásadě tytéž dny, které se vylučují podle současné úpravy, a s ohledem k návrhu zabezpečovat zaměstnance po počáteční období jejich dočasné pracovní neschopnosti a karantény namísto nemocenským náhradou mzdy se navrhuje i tyto dny vyloučit ze dnů, jimiž se vyměřovací základ dělí. Nově se navrhuje nevylučovat kalendářní dny „neplaceného volna“; tímto neplaceným volnem se rozumí pracovní volno, které zaměstnavatel není povinen podle příslušného právního předpisu zaměstnanci poskytnout. Důvodem navržené úpravy je přiblížení průměrného hrubého započitatelného příjmu zjištěného v rozhodném období k příjmu ucházejícímu z důvodu sociální události.

Nadále se do vyměřovacího základu navrhuje zahrnovat z pojištěného zaměstnání i započitatelné příjmy z doby, kdy toto zaměstnání, z něhož je či může být dávka uplatňována, nebylo pojištěným zaměstnáním jen proto, že výše částky sjednaného (stanoveného) příjmu nedosáhla potřebné výše. Výše dávek by měla odpovídat výši příjmů dosažených v rozhodném období. Zaměstnání ve svém průběhu může být takovým, které nezakládá účast na nemocenském pojištění z důvodu nízké částky sjednaného (stanoveného) příjmu, a účast na pojištění bude jen v těch měsících, do nichž byl zúčtován příjem ve stanovené výši. Pokud v rozhodném období bude i taková doba, pak z této doby nepojištěného zaměstnání se do vyměřovacího základu zahrnují i započitatelné příjmy, a proto je potřeba zahrnout do počtu dnů, jimiž se vyměřovací základ dělí, i kalendářní dny tohoto nepojištěného zaměstnání.

K § 20

Zůstává zachována zásada, že nároky na dávky nemocenského pojištění náležející souběžně z téhož důvodu se posuzují samostatně, ale ruší se zásada, že samostatně v každém ze zaměstnání se stanoví jejich výše a v každém zaměstnání se samostatně vyplácí. V případě souběžných nároků na stejnou dávku ze souběžných zaměstnání stanoví příslušný orgán nemocenského pojištění výši dávky tak, že vypočte denní vyměřovací základ z jednotlivých zaměstnání, z nichž je nárok na dávku uplatňován, a sečte denní vyměřovací základy zjištěné v zaměstnáních, v nichž nárok na dávku vznikl. Úhrn denních vyměřovacích základů upraví (bude redukovat) a stanoví výši dávky k výplatě. Nebude-li nárok na dávku uplatňován z některého souběžně vykonávaného zaměstnání např. z důvodu výkonu práce, nebude se k dennímu vyměřovacímu základu z takového zaměstnání přihlížet.

To, co je uvedeno pro zaměstnání, bude platit i pro samostatnou výdělečnou činnost či spolupráci při ní, pokud osoba samostatně výdělečně činná bude účastna dobrovolného nemocenského pojištění těchto osob a současně bude pojištěna jako zaměstnanec.

K § 21 a 22

Zjištěný denní vyměřovací základ i nadále bude podléhat redukci. Pro účely této redukce jsou již podle platné úpravy stanoveny dvě redukční hranice. Navržená úprava redukce zjištěného denního vyměřovacího základu nebo součtu zjištěných denních vyměřovacích základů se souběžných zaměstnání, popř. souběžné nemocensky pojištěné samostatné výdělečné činnosti, ponechává dvě redukční hranice, jejichž výše se stanoví podle výše průměrné mzdy v ČR a zavádí tři redukční hranice pro výpočet peněžité pomoci v mateřství. Z důvodu zabránění poklesu výše peněžité pomoci v mateřství ve srovnání s výší peněžité pomoci v mateřství podle současné platné úpravy se stanoví, že pro účely výpočtu této dávky bude platit v pásmu do první redukční hranice sazba 100 %; pojištěncům s nízkými příjmy se tak zachovává minimálně stejná úroveň této dávky.

Redukční hranice se budou každý rok zvyšovat v souladu s meziročním růstem průměrných mezd, takže nebudou příčinou zaostávání vývoje výše dávek za mzdovým vývojem. Jako údaj o průměrné mzdě bude sloužit všeobecný vyměřovací základ aktualizovaný o přepočítací koeficient; způsob zjišťování a vyhlašování tohoto základu a koeficientu upravuje zákon o důchodovém pojištění.

K § 23 a 24

Skutečnost, že je pojištěnec uznán dočasně práce neschopným nebo mu byla nařízena karanténa, se jako základní podmínka pro vznik nároku na dávku přebírá ze současné právní úpravy.

Osoby samostatně výdělečně činné jsou účastny nemocenského pojištění dobrovolně, přičemž se mohou do systému kdykoli přihlásit a také se z něj odhlásit. Je proto třeba zabránit tomu, aby vstupovaly do nemocenského pojištění spekulativně. Tříměsíční čekací doba se v tomto směru jeví jako dostatečně dlouhá. Požadavek na splnění tříměsíční čekací doby by se jevil jako tvrdý tehdy, kdy se osoba samostatně výdělečně činná přihlásí k účasti na nemocenském pojištění bezprostředně po zahájení samostatné výdělečné činnosti; proto se v tomto případě navrhuje výjimka z jinak obligatorní čekací doby.

K § 25

Upravuje se okruh důvodů, kdy nárok na nemocenské nevznikne. Vylákání nemocenského tím, že si pojištěnec úmyslně přivodil dočasnou pracovní neschopnost, bylo obsaženo v dosavadní právní úpravě. Přiznání starobního důchodu vylučuje nárok na nemocenské, čímž se upřednostňuje nárok na tento důchod před nemocenským, a to na základě žádosti pojištěnce o výplatu starobního důchodu. Útěk z vazby nebo místa výkonu trestu odnětí svobody jako vylučujícího důvodu má zabránit zneužití nároku na nemocenské.

K § 26 a 27

V zásadě se zachovává současný stav. Podpůrčí doba pro nemocenské, tj. maximální délka doby, po kterou lze nemocenské poskytovat, činí 380 kalendářních dnů, namísto dosavadní doby jednoho roku. Přitom na rozdíl od dosavadní úpravy se bude nemocenské poskytovat vždy až od 15. dne dočasné pracovní neschopnosti; rozhodnutím příslušného orgánu nemocenského pojištění lze podpůrčí dobu prodloužit až na dva roky. Přitom však v určitých případech se do podpůrčí doby při nové pracovní neschopnosti započítávají i období předchozích pracovních neschopností.

Podle čl. 26 Úmluvy Mezinárodní organizace práce č. 130 má podpůrčí doba při každém případu pracovní neschopnosti činit minimálně 52 týdnů, resp. 26 týdnů u státu, jehož hospodářství a zdravotnická zařízení nejsou dostatečně vyvinuta. Podle výkladů Mezinárodního úřadu práce však může být tato minimální doba vztahována nikoliv jen ke každému případu pracovní neschopnosti, ale i k více pracovním neschopnostem spadajícím do určitého období, pokud celková doba poskytování nemocenského je v těchto případech delší, než stanoví tato úmluva.

Navrhuje se sjednocení délky podpůrčí doby stanovené pro nemocenské náležející z důvodu karantény s délkou podpůrčí doby stanovené pro nemocenské náležející z důvodu dočasné pracovní neschopnosti s tím, že v případě karantény nebudou prováděny zápočty podpůrčí doby vyčerpané z důvodu předchozích období karantény. Vzhledem k tomu, že dočasná pracovní neschopnost a karanténa jsou dvě samostatné sociální události, navrhuje se, aby u každé z nich běžela podpůrčí doba samostatně a vzájemné zápočty těchto podpůrčích dob nebyly prováděny.

Poskytování nemocenského až od 15. dne trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény navazuje na poskytování náhrady příjmu během prvních 14 dnů této neschopnosti nebo karantény zaměstnavatelem. Poskytování náhrady příjmu od vzniku dočasné pracovní neschopnosti po určitou dobu jejího trvání zaměstnavatelem je též obvyklé ve většině vyspělých zemí. Tímto opatřením se sleduje větší zainteresovanost zaměstnavatele na vývoji nemocnosti a úrazovosti, ovlivňování jejich příčin a účinnějším postihu případů zneužívání.

K § 28

V ustanovení jsou upraveny případy omezení délky podpůrčí doby.

Poživatelé starobního nebo plného invalidního důchodu, jimiž se rozumí ti, kteří v den vzniku dočasné pracovní neschopnosti mají nárok na výplatu takového důchodu, budou i nadále mít nárok na nemocenské po dobu 70 kalendářních dnů trvání pracovní neschopnosti. S ohledem na to, že zaměstnavatel bude poskytovat za prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti náhradu příjmu, zkracuje se poskytování nemocenského o 14 kalendářních dnů. Nově budou mít poživatelé starobního či plného invalidního důchodu nárok na nemocenské jen po dobu, v níž zaměstnání trvá, neboť jsou již zabezpečeni důchody.

Obecně platí, že podmínky nároku na dávku se posuzují z každého zaměstnání zakládajícího účast na nemocenském pojištění samostatně a nezávisle na případných zaměstnáních ostatních. To neplatí v případě, kdy další pojištěné zaměstnání je uzavřeno na dobu určitou, která odpovídá době, po kterou zaměstnanec má u prvního zaměstnavatele „neplacené volno“. V takovém případě pojištěnec za trvání zaměstnání vstoupil do dalšího zaměstnání, ve kterém koná práci místo práce v prvním zaměstnání. V době sociální události ztrácí příjem jen z jednoho zaměstnání, a proto musí mít nárok na nemocenské jen z jednoho zaměstnání. Nemocenské ze zaměstnání, které si pojištěnec sjednal jen na dobu své dovolené na zotavenou nelze vyplácet při trvání dočasné pracovní neschopnosti déle než do dne, kdy takové zaměstnání mělo skončit, neboť dále z takového zaměstnání příjem již neuchází. To platí obdobně též pro zaměstnání sjednané studentem či žákem na dobu prázdnin.

Neposkytování nemocenského za dobu stávky v situaci, kdy ke vzniku dočasné pracovní neschopnosti či nařízení karantény došlo v době stávky, se do předkládaného návrhu přebírá ze zákona o kolektivním vyjednávání a rozšiřuje se i na účastníky stávky mimo rámec kolektivního vyjednávání (podstatné je, že během stávky se nevykonává práce, a neuchází proto příjem; dále je třeba zabránit tomu, aby během stávky nebyla snaha řešit sociální situaci uplatňováním žádostí o dávku nemocenského pojištění).

K § 29 a 30

Stanoví se jednotná procentní sazba, která bude platit po celou podpůrčí dobu. U domáckých zaměstnanců se přejímá dosavadní úprava (obsažená v prováděcím předpisu) o omezení výše nemocenského, neboť u těchto zaměstnanců nelze určit, kdy vykonávali práci.

K § 31

V ustanovení se vymezují případy, kdy nemocenské bude náležet jen v poloviční výši. Jde o případy, kdy podle dosavadní úpravy nemocenské sice nenáleželo, avšak mohlo být dobrovolně přiznáno (k čemuž v praxi často stejně docházelo), a to až do výše tří čtvrtin (u osob bez rodinných příslušníků až do výše poloviny). Stanovením poloviční výše nemocenského přímo v zákoně se sleduje jednak odstranění případů „dobrovolného“ přiznávání dávek podle úvahy orgánu nemocenského pojištění, kdy v praxi nutně musela být nejednotnost při tomto přiznávání, jednak snížení administrativy spojené s řízením o tomto dobrovolném přiznání dávky.

K § 32

Vymezuje se okruh pojištěnců, jimž vzniká nárok na peněžitou pomoc v mateřství, přičemž se vychází v zásadě z dosavadní úpravy.

Nárok na peněžitou pomoc v mateřství má v prvé řadě pojištěnka, která dítě porodila, popř. jde-li o dobu před porodem, má nárok na peněžitou pomoc v mateřství těhotná pojištěnka, a to nejdříve od počátku osmého týdne před očekávaným dnem porodu.

Nárok na peněžitou pomoc v mateřství vzniká také pojištěnci, který o dítě pečuje, a to v rozsahu a za podmínek v navrhovaném zákoně stanovených. U nároku pojištěnce se přitom oproti dosavadní právní úpravě stanovují pro některé případy výhodnější podmínky nároku na peněžitou pomoc v mateřství. Tak např. v případě, že pojištěnci vzniká nárok na peněžitou pomoc v mateřství z důvodu péče o dítě, jehož matka zemřela nebo z důvodu péče o dítě jemu svěřené na základě rozhodnutí příslušného orgánu, nebude se už zkoumat podmínka, zda žije s družkou či nikoliv. Nově se také zavádí možnost, aby otec dítěte nebo manžel matky dítěte mohl pobírat peněžitou pomoc v mateřství z důvodu péče o dítě v době, v níž matka dítěte má nebo by měla nárok na peněžitou pomoc v mateřství.

Pro nárok na peněžitou pomoc v mateřství se přebírá dosavadní podmínka stanovené doby trvání účasti na nemocenském pojištění. Tato podmínka je v nemocenském pojištění tradiční, přičemž délka čekací doby (270 kalendářních dnů) v zásadě odpovídá délce průměrného těhotenství. Dvouleté období je pak dostatečně dlouhé k tomu, aby bylo možné čekací dobu splnit. Z toho důvodu se do podpůrčí doby nebudou (s výjimkou studia a pobírání plného invalidního důchodu) započítávat doby, které se podle současné úpravy kladou naroveň době účasti na nemocenském pojištění, jak je např. doba vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání, pobírání nemocenského a peněžité pomoci v mateřství po zániku pojištění. Doba studia se bude klást na roveň pojištění jen v těch případech, kdy i po bezprostředním nástupu do zaměstnání po úspěšném absolvování studia by nebylo možné přiznat peněžitou pomoc v mateřství z důvodu, že pojištění netrvalo aspoň 270 dnů.

V případě osob samostatně výdělečně činných je pro vznik nároku na peněžitou pomoc v mateřství vyžadováno nejen splnění podmínky 270 kalendářních dnů v posledních dvou letech přede dnem počátku podpůrčí doby, ale musí být také splněna podmínka účasti na pojištění osoby samostatně výdělečně činné po dobu aspoň 180 kalendářních dnů v posledním roce přede dnem počátku podpůrčí doby. Jde o podmínku převzatou ze současné právní úpravy, která zamezuje spekulativním vstupům do pojištění za účelem získání dávky.

Upravují se nároky na peněžitou pomoc v mateřství v případech, kdy se překrývají doby pojištění, a v případech, kdy není splněna podmínka získání 270 dnů pojištění v posledních dvou letech přede dnem počátku podpůrčí doby.

Navrhuje se oproti dosavadnímu stavu prodloužit maximální hranici stanovenou věkem dítěte pro poskytování peněžité pomoci v mateřství v případech převzetí dítěte do trvalé péče, a to z osmi měsíců věku dítěte na jeden rok jeho věku. Pro pojištěnce, kteří přebírají dítě do své péče na základě rozhodnutí soudu, se tak stane peněžitá pomoc v mateřství dosažitelnější než dosud.

K § 33 až 35

Pokud jde o vymezení délky doby podpůrčí doby, po kterou peněžitá pomoc v mateřství náleží, přejímá se dosavadní právní stav, včetně minimální doby trvání nároku na mateřskou. Dochází však ke sjednocení délky podpůrčí doby u osob neprovdaných s délkou podpůrčí doby u osob vdaných (ženatých), neboť v pojišťovacím systému není důvodu pro toto rozlišování u dávky poskytované po poměrně dlouhou dobu (dnes již také neplatí, že osamělá osoba musí být nutně „chudá“; naopak řada žen je záměrně neprovdána a nejeví se důvodným tuto situaci zvýhodňovat v délce podpůrčí doby); pro řešení sociální situace jsou určeny jiné systémy (státní sociální podpora, sociální péče či pomoc). Doba poskytování určité náhrady příjmu by v pojištění neměla u déle vyplácených dávek záviset na tom, zda se jedná o osobu vdanou (ženatou) či nikoliv.

Z důvodu zjednodušení úpravy se počátek podpůrčí doby váže ve všech případech na jednotný pojem „nástup na peněžitou pomoc v mateřství“, který je pak vymezen pro jednotlivé situace nároku na peněžitou pomoc v mateřství.

K § 36

Podmínkou pro poskytování peněžité pomoci v mateřství je péče o dítě. Proto dojde-li k přerušení této péče, dochází též k přerušení výplaty peněžité pomoci v mateřství. Zákon vyjmenovává taxativně důvody, pro které dochází k přerušení výplaty peněžité pomoci v mateřství, a zároveň určuje postup v případech, kdy odpadnou důvody, pro které došlo k přerušení výplaty peněžité pomoci v mateřství. Jde v zásadě o úpravu shodnou s právní úpravou dosavadní.

K § 37

Určuje se výše peněžité pomoci v mateřství, která činí 70 % denního vyměřovacího základu místo dosavadních 69 %.

K § 38

Upřesňuje se dosavadní úprava v tom směru, že se pro účely nároku na peněžitou pomoc v mateřství výslovně stanoví, co se rozumí rozhodnutím příslušného orgánu o svěření dítěte do péče nahrazující péči rodičů.

K § 39

Okruh důvodů, na jejichž základě může vzniknout nárok na ošetřovné, se oproti současné právní úpravě v podstatě nemění. U péče o dítě mladší 10 let se zpřesňuje, že zařízení nebo škola, v jejichž péči dítě je, musí být uzavřeny z důvodu nepředvídatelné události; tam, kde je dopředu známo, že škola bude uzavřena např. z důvodu tzv. ředitelského volna, není důvodu dávku poskytovat; účelem dávky (která se přitom netýká zdravotního stavu pojištěnce, nýbrž jeho člena domácnosti) je především překlenout počáteční období péče o dítě nebo jiného člena domácnosti při onemocnění nebo jiné náhlé sociální události. Nemění se okruh osob, které jsou sice účastny nemocenského pojištění, ale z důvodu specifičnosti výkonu práce nárok na ošetřovné nemají.

Navrhuje se vyloučit nárok zaměstnance na ošetřovné v případě potřeby ošetřování dítěte, kdy jiná osoba z důvodu péče o takové dítě pobírá peněžitou pomoc v mateřství nebo rodičovský příspěvek. Důvodem je skutečnost, že pokud zdravotní stav osoby pobírající takovou dávku umožňuje ošetřování dítěte, nevzniká zaměstnanci nutnost přerušení práce v zaměstnání.

Nově se zavádí možnost, aby ošetřování (péči) převzala jiná oprávněná osoba a pečující osoby se tak mohly vystřídat; tímto se sleduje, aby oprávněné osoby si mohly rozdělit ošetřování (péči) a případně plnit své povinnosti v zaměstnání. Z administrativních důvodů se však umožňuje jen jedno vystřídání.

K § 40

Délka doby poskytování ošetřovného se oproti současné právní úpravě nemění. Smyslem této dávky je nahradit příjem za první dobu potřeby ošetřování, než si pojištěnec zajistí ošetřování jinou osobou. Tato dávka se proto vždy neposkytuje za celou dobu potřeby ošetřování, která může být i relativně dlouhá. I nadále se bude podpůrčí doba pro tuto dávku sledovat ode dne vzniku potřeby ošetřování. Zachovává se rovněž zvýhodnění v délce poskytování této dávky u osamělých zaměstnanců, neboť u nich lze předpokládat obtížnější zajištění ošetřování (péče) jinou osobou.

Nově se navrhuje, že pobyt ošetřovaného v nemocnici staví běh podpůrčí doby ošetřovného. Tím se zaměstnanci umožňuje dávku dočerpat, jestliže potřeba ošetřování trvá i po propuštění ošetřovaného z nemocnice, protože termín propuštění není zpravidla oznamován s větším předstihem, a proto zaměstnanec nemůže zajistit ošetřování jiným způsobem.

Ustanovení dále řeší případy vzniku potřeby ošetřování člena domácnosti, jejíž doba se překrývá s dobou potřeby ošetřování jiného člena domácnosti. Není důvodné, aby zaměstnanec čerpal tuto dávku ze dvou titulů současně.

Obdobně jako u nemocenského se neposkytování ošetřovného za dobu stávky, kdy potřeba ošetřování vznikla v době stávky, přebírá ze zákona o kolektivním vyjednávání.

K § 41

Procentní sazbu pro stanovení výše ošetřovného se navrhuje oproti současné právní úpravě snížit z 69 % na 65 % denního vyměřovacího základu. Důvodem je, aby ošetřovné nebylo vyšší než náhrada mzdy poskytovaná pojištěnci z důvodu jeho pracovní neschopnosti.

K § 42

Oproti současné právní úpravě se nově navrhuje, aby nárok na vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství vznikl i při převedení na jinou práci z důvodu kojení. Důvodem tohoto návrhu je skutečnost, že převedení na jinou práci z důvodu kojení je pracovněprávními předpisy upraveno obdobně jako převedení na jinou práci z důvodu těhotenství nebo mateřství, avšak dávkami nemocenského pojištění není v současné době nahrazován případný pokles výdělku při převedení na jinou práci z důvodu kojení. S ohledem na toto rozšíření se rovněž upravuje i okruh situací, které budou postaveny naroveň vlastnímu převedení na jinou práci.

K § 43

Ustanovení vymezuje dobu, po kterou se vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství vyplácí. Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství se neposkytuje za dny, ve kterých zaměstnankyně nevykonává práci ze stanovených důvodů a nenáleží jí po tuto dobu mzda (plat).

K § 44

Způsob výpočtu vyrovnávacího příspěvku v těhotenství a mateřství zůstává stejný jako podle současné právní úpravy.

K § 45 a 46

Nárok na dávku nemocenského pojištění vzniká splněním všech podmínek stanovených zákonem, a to dnem splnění časově poslední podmínky. Základní podmínkou nároku je, že k sociální události podmiňující vznik nároku na dávku došlo v době trvání účasti na pojištění nebo v ochranné lhůtě. Nárok vzniká bez ohledu na to, zda pojištěnec o dávku požádal. Pro nárok na výplatu dávky je třeba vedle splnění zákonem stanovených podmínek o dávku požádat, a to zákonem stanovenou formou.

Nárok na dávku nemocenského pojištění nezaniká uplynutím času. Zanikají však nároky na jednotlivé splátky dávky, není-li včas na ně uplatněn nárok, a to ve lhůtě tří let. Na rozdíl od dosavadní právní úpravy jde o lhůtu prekluzivní.

K § 47

Podle dosavadní právní úpravy je možné vzdát se nároku na nemocenské jen v případě, kdy pobírání nemocenského vylučuje pojištěnci nárok na výplatu některého z důchodů podle zákona o důchodovém pojištění. Navrhovaná právní úprava toto oprávnění pojištěnce rozšiřuje i na další dávky. Pobírání dávky je právem pojištěnce, nikoliv jeho povinností. Pojištěnec se proto může tohoto svého práva vzdát, a to i bez udání důvodu.

K § 48

Základní zásadou pro výplatu dávek je, že z jednoho pojištění nemůže současně vzniknout nárok na výplatu více dávek. Ustanovení proto řeší případy, kdy vznikne souběh nároku na několik dávek z téhož pojištění a stanoví, která z těchto dávek je vyplácena přednostně. Pokud však vznikne pojištěnci nárok na různé dávky z několika pojištění, uvedené omezení neplatí, a uplatňuje se omezení úhrnu vyplácených dávek, neboť v tomto případě nedochází k omezování denních vyměřovacích základů, jako je tomu v § 20.

K § 49 až 51

Účelem dávek nemocenského pojištění je kompenzovat ušlý příjem. Proto se stanoví, že tyto dávky nelze postupovat, ani je dát do zástavy, jinak by došlo k popření důvodů, pro které jsou dávky poskytovány. To se týká i možnosti uzavření dohody o srážkách z těchto dávek, s výjimkou dohody o srážkách z dávky, jejímž účelem je úhrada přeplatku na dávce.

K části čtvrté

K § 52

Ustanovení řeší obvyklým způsobem situace, kdy sice dojde k přiznání dávky, ale dávka byla přiznána z různých důvodů ve vyšší nebo nižší výměře, popřípadě kdy bylo přiznání dávky odepřeno. Obdobný postup jako v uvedených případech se stanoví i tehdy, jestliže se po přiznání dávky změní skutečnosti rozhodné pro její výši nebo pro nárok na ni.

K § 53

Posuzování zdravotního stavu pro účely nemocenského bude zahrnovat posuzování zdravotního stavu pojištěnců, ale také dalších osob. Pro potřeby ošetřovného bude posuzován zdravotní stav dětí do deseti let a osob starších, jejichž stav může vyžadovat potřebu ošetřování jinou osobou. Zdravotní stav bude posuzován pro všechny čtyři dávky nemocenského pojištění a dále bude posuzována pracovní schopnost po uplynutí podpůrčí doby. Posuzování zdravotního stavu budou provádět zdravotnická zařízení svými lékaři (zavádí se legislativní zkratka „ošetřující lékař“) a lékaři orgánů nemocenského pojištění. Lékaři orgánů nemocenského pojištění budou posuzovat zdravotní stav především v pozici dozorového kontrolního lékařského orgánu, který dohlíží na dodržování právních předpisů nemocenského pojištění a na oprávněné čerpání prostředků nemocenského pojištění. V určitých specifických situacích pak budou plnit další úkoly, včetně posuzování pracovní schopnosti po uplynutí podpůrčí doby nebo například posuzování vhodnosti změny pobytu v době pracovní neschopnosti na dobu delší než 3 dny.

K § 54

Určuje se, která zdravotnická zařízení jsou oprávněna posuzovat zdravotní stav pro účely nemocenského pojištění. Lékaři jsou oprávněni posuzovat zdravotní stav pro účely nemocenského pojištění pouze v rozsahu své odborné způsobilosti. Navrhuje se upravit jako nejvyšší možnou sankci za porušování povinností uložených ošetřujícímu lékaři tímto zákonem stanovení zákazu posuzovat zdravotní stav pro účely nemocenského pojištění (dočasné pracovní neschopnosti a potřeby ošetřování). Předpokládá se, že tento institut bude v praxi využíván pouze sporadicky, ale jeho zakotvení bude mít velký význam především v preventivním působení. Důvodem, proč bude používán sporadicky, je, že možnosti udělit tento druh sankce předchází sankce jiné a rovněž skutečnost, že současně existuje možnost zákazu výkonu činnosti ve zdravotnických předpisech.

K § 55

Dosavadní platná právní úprava neobsahovala definici dočasné pracovní neschopnosti, a proto navrhovaná právní úprava tuto definici obsahuje. V konstrukci dočasné pracovní neschopnosti dochází ke změně oproti principům dnešní právní úpravy. Změna je navržena tak, že po uplynutí 180 kalendářních dní trvání pracovní neschopnosti musí dojít k novému posouzení pracovní schopnosti pojištěnce, a to již nejenom ve vztahu k dosavadní pojištěné činnosti, ale obecně k možnosti vykonávat pojištěnou činnost a rovněž k možnosti plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání. K tomu, aby mohl být pojištěnec posouzen jako obecně práce schopný, musí být dodržena ještě další podmínka, a to, že jeho zdravotní stav je stabilizovaný, přičemž za tento stav je považován takový zdravotní stav, který se ustálil na určité úrovni zdraví a pracovní schopnosti, která umožňuje pojištěnci vykonávat dosavadní nebo jinou pojištěnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu, a který další léčení již podstatně nemůže ovlivnit; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno zavedením určité léčby nebo pracovních omezení. Pokud je zdravotní stav stabilizovaný na úrovni, která znamená pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti nad 33% nebo nad 66%, jsou potřeby pojištěnce kryty ze systému důchodového pojištění.

Z dočasné pracovní neschopnosti kryté nemocenským pojištěním jsou vyloučeny, obdobně jako podle platné právní úpravy, situace, kdy si stav pracovní neschopnosti pojištěnec přivodil po požití alkoholických nápojů nebo omamných prostředků a psychotropních látek a to po dobu detoxikace ( s výjimkou případů, kdy tyto látky požil bez vlastního zavinění) , a také situace, kdy byla zdravotní péče poskytnuta v osobním zájmu z kosmetických nebo estetických důvodů.

Pracovní neschopnost se posuzuje odděleně ke každé z pojištěných činností, neboť každá může klást jiné požadavky na zdravotní způsobilost pojištěnce.

Tak jako v současné době se řeší pokračování pracovní neschopnosti, vznikne-li další pracovní neschopnost bezprostředně po předcházející pracovní neschopnosti.

K § 56

Stanovení režimu dočasně práce neschopného pojištěnce má zajistit účelné čerpání nemocenského; úprava je vedena jednak snahou zajistit, aby pojištěnec znovu nabyl pracovní schopnost, jednak snahou zabránit zneužívání nemocenské. Stanoví se povinnost pojištěnce dodržovat režim dočasně práce neschopného pojištěnce, a to až pod sankcí ztráty nemocenského. Základní povinností, tak jako dosud, zůstává povinnost zdržovat se v místě pobytu, které je uvedeno při rozhodování o vzniku dočasné pracovní neschopnosti; toto místo si přitom určuje pojištěnec.

Hodlá-li pojištěnec změnit v době dočasné pracovní neschopnosti místo pobytu, musí tuto změnu předem nahlásit orgánu nemocenského pojištění, ošetřujícímu lékaři a v období prvních 14 dní dočasné pracovní neschopnosti také zaměstnavateli. Předchozí ohlášení změny místa pobytu je nutné z důvodu kontrolní činnosti. Při změně místa pobytu na delší dobu bude ošetřující lékař zvažovat vhodnost této změny ze zdravotních důvodů. Jiný režim je při změně místa pobytu do ciziny, kde zůstává předchozí souhlas orgánu nemocenského pojištění.

Podle navržené právní úpravy se při nesouhlasu se záporným rozhodnutím lékaře o povolení změny pobytu nebo o změně vycházek může pojištěnec dovolávat přezkoumání tohoto rozhodnutí lékaře podle zákona o péči o zdraví lidu. Při nesouhlasu s rozhodnutím orgánu pojištění může pojištěnec proti tomuto rozhodnutí podat odvolání.

K § 57

Vznik dočasné pracovní neschopnosti je v nové úpravě řešen obdobně jako v úpravě stávající. Novou úpravou je posuzování pojištěnce ve vztahu k povinnostem uchazeče o zaměstnání, posuzuje-li se zdravotní stav pojištěnce, který je v ochranné lhůtě, nebo po skončení zaměstnání, trvá-li dočasná pracovní neschopnost. Při nesouhlasu s rozhodnutím lékaře může pojištěnec využít možnost přezkoumání jeho rozhodnutí podle zákona o péči o zdraví lidu.

K § 58

Po celou dobu dočasné pracovní neschopnosti má ošetřující lékař povinnost posuzovat, zda pracovní neschopnost trvá nebo zda se již obnovila pracovní schopnost. Dále po 180 dnech trvání pracovní schopnosti ošetřující lékař posuzuje, zda je již zdravotní stav stabilizovaný a umožňuje pojištěnci vykonávat dosavadní nebo jinou pojištěnou činnost nebo umožňuje plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání.

Za účelem zamezení zneužívání rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti se stanoví, že rozhodnutí platí pouze, je-li na něm vyznačen termín příští lékařské kontroly.

K § 59

Vymezují se situace, ve kterých dochází k ukončení dočasné pracovní neschopnosti. K ukončení pracovní neschopnosti dochází podle návrhu nově v případě, že po uplynutí 180 dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti je pojištěnec schopen vykonávat i jinou než dosavadní pojištěnou činnost, resp. plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání.

K § 60

Stanoví se, že rozhodnutí o vzniku a ukončení dočasné pracovní neschopnosti a také rozhodnutí o změně režimu jsou vydávána na předepsaných tiskopisech.

Průkazem dočasně práce neschopného pojištěnce se lze prokazovat, jen je-li na něm vyznačeno datum další lékařské kontroly, a to do dne stanovené kontroly.

K § 61

Ustanovení obsahuje komplex povinností ošetřujícího lékaře v oblasti nemocenského pojištění, které se týkají dočasné pracovní neschopnosti. Při porušení povinností při posuzování zdravotního stavu pro účely nemocenského pojištění nastupují opatření podle § 79.

K § 62

Zařízení závodní preventivní péče se stanoví povinnost podávat vyjádření ke schopnosti pojištěnce vykonávat dosavadní zaměstnání. Zařízení závodní preventivní péče je vždy nejpodrobněji seznámeno s nároky jednotlivých pracovních činností u konkrétního zaměstnavatele.

K § 63

K povinnostem upraveným v návrhu zákona pro různé subjekty se zrcadlově stanoví práva ošetřujícího lékaře.

K § 64

Stanoví se komplex povinností pojištěnce v souvislosti s dočasnou pracovní neschopností. Jako právo pojištěnce je výslovně upraveno právo na informaci o čerpání podpůrčí doby pro poskytování nemocenského.

K § 65

Práva zaměstnavatele se rozšiřují o možnost přímé kontroly zaměstnance v době dočasné pracovní neschopnosti po dobu, kdy je pojištěnci vyplácena náhrada mzdy, a to v  rozsahu uvedeném v zákoně; úprava je odvozena od skutečnosti, že zaměstnavatel bude na počátku trvání dočasné pracovní neschopnosti poskytovat zaměstnanci náhradu mzdy. Práva i povinnosti zaměstnavatele spojené s posuzováním zdravotního stavu pro účely nemocenského pojištění by měly zajistit jeho účinný vliv na dodržování povinností v oblasti nemocenského pojištění.

K § 66

Pokud lze očekávat, že dočasná pracovní neschopnost potrvá déle než jeden rok, má na základě § 27 pojištěnec právo požádat o posouzení, zda lze očekávat, že po uplynutí podpůrčí doby nabude v krátké době pracovní schopnost, a to i k jiné než dosavadní činnosti. V kladném případě lze prodloužit poskytování nemocenské až o jeden rok. V této souvislosti je nutno stanovit další povinnosti ošetřujícího lékaře.

K § 67

Stanoví se nezbytné povinnosti ošetřujícímu lékaři na úseku posuzování zdravotního stavu pro účely peněžité pomoci v mateřství.

K § 68

Upravují se důvody a postup ošetřujícího lékaře při rozhodování o vzniku a zániku potřeby ošetřování nebo péče. Navržené řešení má přispět k sjednocení postupu ošetřujících lékařů a následně zajistit možnost kontroly ze strany orgánu nemocenského pojištění a postihnout případné zneužívání.

K § 69

Pro účely ošetřovného jsou stanoveny obdobné povinnosti ošetřujícím lékařům jako při posuzování dočasné pracovní neschopnosti.

K § 70

Vymezuje se povinnost zdravotnického zařízení pro účely ošetřovného.

K § 71

Povinnosti pojištěnce směřují k zajištění kontroly případného zneužívání pobírání ošetřovného.

K § 72

Oprávnění zaměstnavatele směřují rovněž k zajištění kontroly případného zneužívání pobírání ošetřovného. Nově, oproti současné právní úpravě, se upravuje právo zaměstnavatele podat orgánu nemocenského pojištění podnět ke kontrole důvodnosti potřeby ošetřování.

K § 73

Stanoví se povinnosti zařízení závodní preventivní péče související s rozhodováním pro účely poskytování vyrovnávacího příspěvku v těhotenství a mateřství.

K § 74

Ze současné právní úpravy jsou přejímány povinnosti orgánu nemocenského pojištění kontrolovat postupy ošetřujících lékařů při posuzování zdravotního stavu a dočasné pracovní neschopnosti a potřeby ošetřování.

K § 75

Za stejných podmínek jako v současné právní úpravě se upravuje právo orgánu nemocenského pojištění na základě kontroly ukončit dočasnou pracovní neschopnost (jde o případy, kdy již biologicky není odůvodněno další trvání dočasné pracovní neschopnosti; např. v prvním pololetí 2004 bylo vydáno 666 rozhodnutí OSSZ o ukončení dočasné pracovní neschopnosti) a stejné principy se nově vztahují i na rozhodnutí o ukončení potřeby ošetřování.

K § 76

Navrhovaná úprava podmínek a pravidel kontroly dodržování režimu dočasně práce neschopného pojištěnce směřuje k účinnějšímu ovlivňování nežádoucích trendů v nemocenském pojištění, zejména k zamezení neodůvodněného prodlužování doby dočasné pracovní neschopnosti, a s tím související úspoře nákladů na nemocenské. Na kontrolním systému je zainteresován též zaměstnavatel, který může podávat podnět k provedení kontroly dodržování režimu dočasně práce neschopného pojištěnce a oproti současné právní úpravě může kontrolu po dobu prvých 14 dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti i sám provést v rozsahu uvedeném v zákoně.

Pravidla kontroly dodržování léčebného režimu dočasně práce neschopnými občany byla zakotvena již ve stávající úpravě (§ 8b zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení; např. v prvním pololetí 2004 bylo provedeno celkem 144 190 kontrol, při nichž bylo zjištěno 29 603 případů porušení léčebného režimu).

K § 77

Vymezují se zásady součinnosti orgánů nemocenského pojištění se zdravotnickými zařízeními včetně úhrad za výkony.

K § 78

Důvodem vzniku dočasné pracovní neschopnosti pojištěnce může být též poškození nebo ztráta ortopedické nebo kompenzační pomůcky, pro kterou nemůže pojištěnec vykonávat dosavadní pojištěnou činnost nebo plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání. V navrhované úpravě se stanoví povinnost fyzických a právnických osob (např. výrobních nebo opravárenských firem) na vyžádání sdělovat informace související s opravou uvedených pomůcek, které mají vliv na délku dočasné pracovní neschopnosti.

K § 79

Orgánu nemocenského pojištění se stanoví další oprávnění ve vztahu k porušení (neplnění) povinností ošetřujících lékařů spojených s posuzováním zdravotního stavu pro účely nemocenského pojištění. Upozornění orgánu nemocenského pojištění na porušení povinností ošetřujících lékařů směřují ke zřizovateli zdravotnického zařízení, České lékařské komoře a České stomatologické komoře a ke zdravotním pojišťovnám. Jako výjimečná sankce se stanoví ošetřujícímu lékaři zákaz posuzovat zdravotní stav pro účely nemocenského pojištění na dobu až 2 let. Jedná se o účinný nástroj, kterým disponuje orgán nemocenského pojištění, aby mohl v krajním případě ze systému dočasně vyloučit takového lékaře, který opakovaným a dlouhodobým neplněním povinností poškozuje systém nemocenského pojištění.

K § 80

Pokud orgán nemocenského pojištění rozhodne o zákazu posuzovat zdravotní stav pro účely nemocenského pojištění, přebírá povinnosti sankcionovaného ošetřujícího lékaře po dobu trvání tohoto zákazu lékař orgánu nemocenského pojištění, který o zákazu rozhodl.

K části páté

K § 81

Soustava orgánů nemocenského pojištění se v zásadě přebírá z dosavadní právní úpravy. Bezpečnostní informační služba a Úřad pro zahraniční styky a informace patří mezi zpravodajské služby, které působí v České republice podle zákona č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Vojenské zpravodajství je podle tohoto zákona součástí Ministerstva obrany. V čele Bezpečnostní informační služby a Úřadu pro zahraniční styky a informace je ředitel (zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů).

K § 82

Věcná příslušnost k provádění nemocenského pojištění bude zachována ve stávajícím rozdělení. Okresní správy sociálního zabezpečení a Česká správa sociálního zabezpečení budou provádět nemocenské pojištění pro celou „civilní sféru“. Nemocenské pojištění jednotlivých skupin příslušníků budou provádět příslušné služební orgány uvedené v § 81. Jde‑li o  odsouzené ve výkonu trestu odnětí svobody zařazené do práce a pojištěnce vykonávající pojištěnou činnost ve vazbě, bude jejich pojištění provádět Vězeňská služba.

Nově se řeší situace, kdy pojištěnec bude vykonávat několik činností zakládajících účast na nemocenském pojištění. Určuje se, který orgán nemocenského pojištění bude pro výpočet a poskytování dávek nemocenského pojištění příslušný v případech, kdy jednu z pojištěných činností osoba provádí jako příslušník; vzhledem ke specifice služby budou příslušné k úkolům stanovení výše dávek a jejich výplaty orgány provádějící nemocenské pojištění příslušníků.

Ustanovení řeší rovněž situace, kdy nárok na nemocenské a peněžitou pomoc v mateřství vznikl v ochranné lhůtě; při řešení této situace se vychází ze zásady, že vznik ochranné lhůty nemění příslušnost subjektu, u něhož se nárok na dávku uplatňuje.

K § 83 až 85

Základní změnou v systému provádění nemocenského pojištění je, že nemocenské pojištění pro všechny pojištěnce budou (s výjimkou příslušníků, osob ve vazbě a odsouzených) provádět pouze okresní správy sociálního zabezpečení, nikoliv již zaměstnavatelé. Podle dosavadní právní úpravy provádí pojištění okresní správa sociálního zabezpečení pouze u osob samostatně výdělečně činných a u zaměstnanců tzv. malých organizací, tj. které mají méně než 26 zaměstnanců. Nezbytnost provádět nemocenské pojištění pro všechny pojištěnce přímo okresními správami sociálního zabezpečení vyplývá z věcných změn systému nemocenského pojištění, kdy se stanoví výše dávky souhrnně ze všech zaměstnání (vykonává-li pojištěnec více činností); snahou navrhované úpravy je rovněž zkvalitnění celého provádění nemocenského pojištění. Zákon stanoví taxativně úkoly okresních správ sociálního zabezpečení včetně vedení evidence zaměstnanců a osob samostatně výdělečně činných, jejichž pojištění provádí, a úkoly, které zabezpečuje Česká správa sociálního zabezpečení.

K § 86

Ustanovení ukládají úkoly služebním orgánům. Služební orgány plní obdobné úkoly jako okresní správy sociálního zabezpečení a Česká správa sociálního zabezpečení, včetně rozhodování ve věcech pojištění. Služební orgány rovněž kontrolují dodržování režimu dočasně neschopných k výkonu služby, poskytují bezplatně tiskopisy a odborné informace o pojištění apod. Služební orgány též zajišťují výplatu dávek do ciziny včetně plnění úkolů vyplývajících z práva Evropských Společenství.

K § 87

Ministerstvo práce a sociálních věcí bude plnit úkoly v zásadě odpovídající dosavadní právní úpravě včetně koordinace provádění pojištění ke služebním orgánům.

K § 88

Institut odstraňování tvrdostí v jednotlivých případech, které se vyskytly při provádění pojištění, se zachovává vzhledem k jeho existenci v dosavadní platné právní úpravě a možnosti nadále využívat určité „zmírnění“ při provádění pojištění.

K § 89 až 91

Navrhuje se, aby všechny orgány nemocenského pojištění (včetně služebních orgánů) měly příslušná oprávnění stanovená zákonem. V rámci těchto svých oprávnění může okresní správa sociálního zabezpečení vyzvat zaměstnavatele, který zaměstnává méně než 26 zaměstnanců, a osobu samostatně výdělečnou činnou, aby se dostavili na okresní správu sociálního zabezpečení k provedení kontroly plnění jejich povinností. Orgány nemocenského pojištění mají právo přezkoumat správnost a úplnost záznamů a hlášení, které vedou zaměstnavatelé včetně oprávnění zaměstnanců orgánů nemocenského pojištění vstupovat přímo do prostorů zaměstnavatelů za účelem plnění povinností uložených tímto zákonem.

K § 92

Ustanovení vymezuje úkoly právnických a fyzických osob majících podle tohoto zákona postavení zaměstnavatele u jednotlivých kategorií pojištěnců.

Kancelář Poslanecké sněmovny plní úkoly zaměstnavatele i u poslanců Evropského parlamentu.

Úkoly zaměstnavatelů v pojištění plní i věznice a vazební věznice, jde-li o odsouzené osoby zařazené do práce a o pojištěnce, kteří vykonávají pojištěnou činnost ve vazbě.

K § 93

Úkolem zaměstnavatele je zejména včasné přihlášení se na předepsaném tiskopisu do registru zaměstnavatelů, a to včetně přihlášení svých mzdových účtáren, a hlášení všech změn v údajích. Zaměstnavatel je povinen hlásit v uvedené lhůtě i zrušení své mzdové účtárny, která byla v rejstříku zapsána. K identifikaci zaměstnavatele a jeho mzdových účtáren okresní správa sociálního zabezpečení přiděluje evidenční číslo zaměstnavateli a jeho jednotlivým mzdovým účtárnám.

K § 94

Zaměstnavatel bude mít povinnost v rámci zajištění řádného provádění pojištění zaměstnaných osob oznámit příslušné okresní správě sociálního zabezpečení den nástupu zaměstnance do zaměstnání, den skončení zaměstnání se zaměstnancem a další stanovené údaje, a to ve stanoveném termínu, popřípadě si lhůtu s touto správou sociálního zabezpečení může dohodnout jinak; rovněž bude povinen hlásit všechny změny již nahlášených údajů. Plnění této povinnosti je základní podmínkou pro řádné vedení registru pojištěnců a provádění nemocenského pojištění.

K § 95 a 96

Evidence o zaměstnancích, kterou je zaměstnavatel povinen vést, musí obsahovat údaje pro účely pojištění. Výčet údajů je uveden taxativně včetně záznamů o pobírání starobního, plného invalidního a částečného invalidního důchodu, jestliže je tento důchod pobírán z jiného členského státu Evropské unie, a názvu zdravotní pojišťovny, u níž je zaměstnanec pojištěn. Tyto údaje musí být zaměstnavatelem uschovávány po dobu 10 kalendářních roků; údaje, které mají charakter účetních záznamů, jsou uschovávány delší uschovací dobu.

K § 97

V zájmu řádné výplaty jednotlivých dávek nemocenského pojištění je zaměstnavatel povinen přijímat žádosti zaměstnaných osob o dávky, včetně dalších podkladů potřebných pro stanovení nároku na dávku a jejich výplatu, a neprodleně je předávat okresní správě sociálního zabezpečení příslušné k výplatě dávek. Údaje potřebné pro výpočet dávek se předávají na předepsaném tiskopisu.

K § 98

Povinností zaměstnavatele je na základě výzvy orgánu nemocenského pojištění podat hlášení, předložit záznamy o skutečnostech rozhodných pro posouzení účasti zaměstnanců na pojištění a pro nárok na dávky, jejich výši a výplatu. Ustanovení obsahuje i oprávnění uložit pořádkovou pokutu zaměstnancům zaměstnavatele, pokud neposkytnou náležitou součinnost pověřeným zaměstnancům orgánu nemocenského pojištění při kontrole plnění povinností zaměstnavatele.

K § 99 a 100

Ustanovení řeší povinnosti zaměstnavatele, pokud má více mzdových účtáren. Povinností zaměstnavatele je hradit si vlastními náklady práce spojené s plněním úkolů v pojištění (tak tomu bylo i v dosavadní úpravě podle § 19 odst. 1 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení).

K § 101 a 102

Služební útvary, v nichž konají příslušníci službu a které příslušníkům vyplácejí plat, věznice a vazební věznice plní v pojištění povinnosti zahrnující současně jak přijímání žádostí o dávky, tak (na rozdíl od „civilní sféry“) vyplácení dávek. Vedou rovněž evidenci příslušníků ve stejném rozsahu jako ji vedou zaměstnavatelé. Součástí evidence musí být i údaj o předcházejícím orgánu, který prováděl pojištění příslušníka. U zaměstnanců se předcházející orgán, který prováděl pojištění zaměstnance, uvádí pouze v případech, pokud jím nebyla okresní správa sociálního zabezpečení.

K § 103

Účelem celého systému nemocenského pojištění je zabezpečení pojištěnce příslušnou dávkou v případě vzniku sociální události. Pojištěnci se ukládají povinnosti v nemocenském pojištění ve vztahu k orgánu nemocenského pojištění, služebnímu útvaru, věznici nebo zaměstnavateli, aby dávka mohla být poskytnuta řádně a včas. Pojištěnec, který o dávku žádá, musí též sdělit zaměstnavateli, že zaměstnání je sjednáno pouze na dobu dovolené na zotavenou z jiného zaměstnání; nemocenské se z tohoto zaměstnání vyplácí podle § 28 nejdéle do dne, ve kterém měla skončit tato dovolená.

Zaměstnanec je povinen sdělit zaměstnavateli všechny skutečnosti umožňující zaměstnavateli vést řádnou evidenci o zaměstnancích, jejíž obsah je vymezen v § 95.

K § 104

Osoba samostatně výdělečně činná má ve vztahu k  příslušné okresní správě sociálního zabezpečení povinnosti zahrnující sdělování údajů potřebných k vedení evidence o pojištěncích. Okresní správa sociálního zabezpečení může uložit samostatně výdělečné osobě postih – pořádkovou pokutu, pokud se osoba samostatně výdělečně činná nedostavila na její výzvu na okresní správu sociálního zabezpečení, popřípadě na jiné určené místo, k provedení kontroly plnění povinností v pojištění a nebyla předem omluvena, nebo neposkytla při této kontrole potřebnou součinnost.

K § 105 až 107

Ukládají se povinnosti dalším subjektům, zejména povinnost školskému zařízení, zvláštnímu dětskému zařízení popřípadě obdobnému zařízení pro děti, v jehož péči dítě jinak je, potvrzovat pro účely poskytování ošetřovného své uzavření a dobu, na kterou bude zařízení uzavřeno. Držitel poštovní licence je povinen doložit rovněž skutečnosti týkající se výplaty dávek; to platí obdobně pro banku vzhledem k § 110 odst. 6.

K § 108

Ustanovení určuje jednotlivé subjekty, které mají povinnost vyplácet dávky z pojištění. Zaměstnaným osobám a osobám samostatně výdělečně činným vždy vyplácí dávky příslušná okresní správa sociálního zabezpečení. Služební útvary vyplácejí dávky příslušníkům a dále vyplácejí dávky vždy v případech, kdy pojištěnec je současně účasten více pojištění, z toho jednou jako příslušník; např. osoba je pojištěna jako zaměstnanec v pracovním poměru a současně je příslušníkem Hasičského záchranného sboru.

K § 109

Obsahem ustanovení je stanovení subjektů, u kterých je žádost o výplatu dávky podávána. Platí zásada, že zaměstnanci podávají žádost o dávku vždy u svého zaměstnavatele. Toto řešení je z hlediska kontaktu zaměstnance se zaměstnavatelem nejjednodušší, neboť zaměstnavatel musí žádost zaměstnance o dávku doložit potřebnými údaji (zejména o příjmu za rozhodné období). V případě osob odsouzených k trestu odnětí svobody zařazených do práce se žádost o výplatu dávky podává u věznice. Ustanovení odstavce 3 až 7 řeší způsob uplatňování nároku na jednotlivé dávky nemocenského pojištění. Nárok na dávky lze uplatnit pouze zákonem stanovenou formou.

Pro účely uplatňování nároků na dávky se za předepsané tiskopisy považují též tiskopisy vydané na základě Nařízení Rady EHS 1408/71 o aplikaci systémů sociálního zabezpečení na osoby zaměstnané, samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství a prováděcího Nařízení Rady EHS 574/72 k Nařízení Rady EHS 1408/71.

K § 110

Dávky se vyplácejí pouze na základě stanovených dokladů, a to nejpozději ve lhůtě jednoho měsíce následujícího po dni, v němž byl nárok na výplatu dávky osvědčen. Preferuje se moderní, tj. bezhotovostní způsob výplaty.

K § 111

Pokud pojištěnec požádá o výplatu dávky do ciziny, nelze výplatu dávky odmítnout; náklady však bude hradit tento pojištěnec.

K § 112

Institut zvláštního příjemce umožňuje řešit situaci, kdy pojištěnec či jeho zákonný zástupce nemůže dávku přijímat. Tímto zvláštním příjemcem může být fyzická i právnická osoba, pokud s tímto ustanovením souhlasí.

K § 113

Stanoví se povinnost mlčenlivosti zaměstnancům orgánů nemocenského pojištění, osobám ve služebním poměru k orgánům nemocenského pojištění, zaměstnancům zaměstnavatelů pojištěnců i dalším osobám, které byly účastny na řízení. Povinnost mlčenlivosti se prolomí, pouze stanoví-li tak zákon nebo dá-li k tomu souhlas pojištěnec. Umožňuje se používání zobecněných informací a souhrnných údajů, ne však pro komerční účely.

K § 114

Upravuje se režim vzájemného poskytování údajů mezi orgány nemocenského pojištění. Sdělování údajů probíhá na žádost a lhůta je stanovena na osm dní, pokud si orgán, který údaje vyžádal, nestanovil lhůtu delší. Je zachována propojenost systémů důchodového a nemocenského pojištění; údaje získané v jednom ze systémů jsou přístupné i pro druhý systém, neboť oba systémy provádí tentýž orgán sociálního zabezpečení a oba systémy na sebe úzce navazují.

K § 115

V tomto ustanovení je upraven specifický vztah civilních a ostatních orgánů nemocenského pojištění při poskytování údajů potřebných pro rozhodování o dávkách nemocenského pojištění. To je nezbytné především v těch případech, kdy služební útvar bude příslušný k výplatě dávky i z pojištění, jehož je pojištěnec současně účasten jako zaměstnaná osoba či osoba samostatně výdělečně činná.

K § 116

Upravuje se možnost sdělování údajů správním úřadům, orgánům územních samosprávných celků, soudům, notářům, soudním exekutorům, orgánům oprávněným ke kontrole činnosti orgánů nemocenského pojištění a jiným oprávněným fyzickým nebo právnickým osobám. Rozsah poskytovaných údajů je určen působností uvedených subjektů v oblasti veřejné správy. Speciální úpravu si vyžaduje způsob poskytování a rozsah poskytovaných údajů zdravotním pojišťovnám, úřadům práce a zaměstnavatelům. Zdravotním pojišťovnám budou sdělovány ty údaje, které mohou mít význam pro provádění zdravotního pojištění. Úřadům práce, které poskytují dávky státní sociální podpory, jsou poskytovány na žádost údaje o výši jednotlivých dávek zúčtovaných ve stanoveném období a o přeplatcích a nedoplatcích na dávkách. Zaměstnavatelům jsou stanovené údaje poskytovány bez žádosti. Jiným subjektům lze poskytovat údaje v případě, že tak stanoví právní předpis, nebo se souhlasem toho, v jehož zájmu povinnost mlčenlivosti je, a dále osobě, které se údaj týká. Dalším důvodem pro poskytnutí údaje jinému subjektu je, že tak stanoví předpis Evropského společenství nebo mezinárodní smlouva. Dalším případem poskytování údajů je, že se údaje poskytnou tomu, kdo prokáže splatnou pohledávku.

K § 117

Orgány nemocenského pojištění získávají údaje od fyzických i právnických osob, úřadů práce, zdravotních pojišťoven, zdravotnických zařízení, Policie i dalších subjektů. Některým subjektům se stanoví povinnost poskytovat přesně stanovené údaje bez žádosti (úřady práce, zdravotní pojišťovny, zdravotnická zařízení, Policie). Stanoví se obecná třicetidenní lhůta pro poskytování údajů a bezplatnost poskytování údajů.

K § 118

Upravuje se způsob a rozsah sdělování údajů orgánům nemocenského pojištění z jiných informačních systému veřejné správy. Těmito informačními systémy jsou informační systém evidence obyvatel, registr rodných čísel a informační systémy zdravotních pojišťoven. Stanoví se rozsah poskytovaných údajů pro účely nemocenského pojištění z informačního systému evidence obyvatel a z registru rodných čísel; tento rozsah je přitom stejný jako pro účely provádění důchodového pojištění (§ 11a odst. 3 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení). Dále se vymezuje rozsah údajů sdělovaných z informačního systému zdravotních pojišťoven, a to zejména za účelem kontroly údajů a doplnění registru pojištěnců a zaměstnavatelů, neboť registry v oblasti nemocenského pojištění a v oblasti zdravotního pojištění obsahují v podstatě shodný okruh údajů. Údaje z informačních systémů zdravotních pojišťoven se poskytují na žádost.

K § 119

Stanoví se rozsah, ve kterém budou do zahraničí sdělovány údaje orgánům nemocenského pojištění jak do zemí Evropské unie, tak do dalších zemí. Pro sdělování těchto údajů nebude třeba souhlasu Úřadu pro ochranu osobních údajů, údaje se však neposkytnou, pokud komise Evropských společenství zjistila, že členský stát Evropské unie nebo jiný stát nezajišťuje odpovídající úroveň ochrany osobních údajů.

K § 120 a 121

Zřizují se informační systémy nemocenského pojištění, a to registr pojištěnců a registr zaměstnavatelů. V těchto systémech jsou shromažďována data, která v rámci provádění nemocenského pojištění získávají orgány nemocenského pojištění. Informační systémy pojištění jsou zřízeny jako neveřejné systémy veřejné správy, na jejichž provozování se vztahuje právní úprava provedená zákonem č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Zajišťuje se provázání mezi informačními systémy nemocenského a důchodového pojištění.

K § 122

Stanoví se rozsah a struktura údajů, které jsou uchovávány v informačním systému registru pojištěnců; tento systém lze přitom vést společně s registrem pojištěnců důchodového pojištění jako registr společný; to umožní orgánům provádějícím nemocenské a důchodové pojištění vytvoření komplexní údajové databáze o jednotlivých pojištěncích, čímž se jednak zjednoduší provádění těchto systémů, jednak usnadní uplatňování práv pojištěnců. Správci registrů pojištěnců jsou Česká správa sociálního zabezpečení, jde-li o zaměstnané osoby a osoby samostatně výdělečně činné, a v oborech své působnosti služební orgány, jde-li o příslušníky a odsouzené osoby.

K § 123

Stanoví se rozsah a struktura údajů, které jsou uchovávány v informačním systému registr zaměstnavatelů. Správci registru zaměstnavatelů jsou Česká správa sociálního zabezpečení, jde-li o zaměstnavatele zaměstnaných osob, a v oborech své působnosti služební orgány, jde-li o zaměstnavatele příslušníků a odsouzených osob.

K § 124

Pojetí odpovědnosti v systému nemocenského pojištění se mění tak, že současná obligatorní objektivní odpovědnost organizace za přeplatek na dávce nemocenského pojištění, vycházející z toho, že nedůvodně vyplacená dávka nemocenského pojištění se automaticky považuje za nedoplatek pojistného, se nahrazuje odpovědností subjektivní. Za přeplatek na dávce nemocenského pojištění bude odpovídat ten, kdo ho zavinil. Mění se také pojetí vztahu mezi jednotlivými subjekty, kdy ten, kdo přeplatek na dávce nemocenského pojištění zavinil, bude vždy odpovídat přímo orgánu nemocenského pojištění. V rámci subjektivní odpovědnosti bude povinen vrátit přeplatek na dávce nemocenského pojištění jakýkoli subjekt, který svým jednáním způsobil přeplatek na dávce, bez ohledu na to, zda se jedná o fyzickou nebo právnickou osobu a zda je nebo není účasten systému nemocenského pojištění.

K § 125

Ustanovení umožňuje snížení nebo odnětí nemocenského až na dobu 100 kalendářních dnů pojištěnci, který porušil režim práce neschopného pojištěnce (§ 56). Závažné porušení režimu práce neschopného pojištěnce zakládá také skutkovou podstatu přestupku [§ 128 odst. 2 písm. a)]. Kromě uvedeného krácení nebo odnětí nemocenského může být pojištěnec postižen i pokutou za spáchaný přestupek, to však pouze tehdy, pokud své povinnosti poruší závažným způsobem. Naproti tomu krácení nebo odnětí nemocenského může připadat v úvahu i při lehčích porušeních. Účelem stanovení těchto sankcí je především zabránit zneužívání dávek nemocenského pojištění.

K § 126

V rámci regresních náhrad se navrhuje řešit ty situace, kdy dávka nemocenského pojištění byla poskytnuta po právu, avšak příslušný subjekt svým protiprávním jednáním způsobil vznik sociální situace, z jejíhož důvodu byla dávka poskytnuta. Zavedení povinnosti úhrady regresních náhrad je novým ochranným prvkem systému nemocenského pojištění. Regresní náhrada je pojímána jako úhrada vyplacené dávky, nikoliv jako náhrada škody.

K § 127 až 134

Ustanovení vymezují jednotlivé skutkové podstaty přestupků fyzických osob v oblasti nemocenského pojištění v členění podle subjektů, které spáchaly přestupek. Sankcí za spáchání přestupku je uložení pokuty. Výše pokut je diferencována podle závažnosti a důsledků porušení jednotlivých povinností stanovených zákonem pojištěncům, fyzickým osobám, které jsou zaměstnavateli, a ostatním fyzickým osobám.

K § 135 až 141

Ustanovení vymezují jednotlivé skutkové podstaty správních deliktů právnických osob v oblasti nemocenského pojištění v členění podle subjektů, které spáchaly správní delikt. Sankcí za spáchání správního deliktu je uložení pokuty. Zásada vyjádřená slovy „se uloží pokuta“ v sobě obsahuje jednak povinnost orgánu nemocenského pojištění v každém případě řízení zahájit, jednak povinnost tohoto orgánu, došlo-li k porušení stanovených povinností, pokutu uložit. Povinnost uložit při porušení stanovených povinností pokutu představuje určitou odchylku od řízení o přestupcích podle oddílu prvého, je však odůvodněna odlišným charakterem sankcí postihovaných subjektů – jedná se o právnické osoby, u nichž je posuzování subjektivní stránky jejich jednání nemožné. Posuzována proto bude pouze míra úsilí k předcházení porušení stanovených povinností, což je upraveno v § 142 návrhu zákona. Výše pokut je diferencována podle závažnosti a důsledků porušení jednotlivých povinností stanovených zákonem zaměstnavatelům, kteří jsou právnickými osobami, zdravotnickým zařízením a dalším právnickým osobám, a je stanovena tak, aby sankcí ve stejné výši bylo postihováno shodné jednání bez ohledu na to, jedná-li se o přestupek nebo o správní delikt.

K § 142

Ustanovení obsahuje základní zásady společné pro řízení o správních deliktech. Možnost vyvinění se právnické osoby je odůvodněna tím, že vzhledem k obligatornosti zahájení řízení a povinnosti uložit sankci při zjištěném porušení právních předpisů zakotvené v rámci úpravy řízení o správních deliktech by mohlo dojít k situacím, kdy by uložení tohoto postihu bylo věcně nedůvodné; protože však u právnické osob nelze posoudit subjektivní stránku jejího jednání, nahrazuje se konstrukcí navrženou v zákoně.

O přestupcích a správních deliktech budou rozhodovat okresní správy sociálního zabezpečení či služební orgány. Proti jejich rozhodnutí bude možno podat odvolání podle správního řádu. Orgán, který pokutu uložil, pak bude rovněž oprávněn k její případné exekuci.

K § 143

Řízení ve věcech nemocenského pojištění se bude řídit správním řádem, a pokud jde o přestupky, zákonem o přestupcích, s výjimkou případů, kdy navrhovaný zákon stanoví od těchto předpisů odchylky, které jsou nutné z důvodu určitých specifik, které se v oblasti nemocenského pojištění vyskytují.

K § 144

Ustanovení vymezuje oproti obecné právní úpravě správního řádu o účastnících řízení další osoby, které je nezbytné v některých případech řízení ve věcech nemocenského pojištění považovat za účastníky řízení.

K § 145

Pro různé druhy řízení v oblasti nemocenského pojištění je stanoven konkrétní způsob zahájení řízení a v případě řízení o dávku rovněž druhy písemné žádosti.

K § 146

Ustanovení § 137 správního řádu předpokládá opatřování vysvětlení v zásadě pouze formou ústního vyjádření dotázaného subjektu. To vyplývá jednak z ustanovení odstavce 1 věty čtvrté (obdobné použití ustanovení o předvolání a předvedení), jednak z ustanovení odstavce 3, které obligatorně ukládá pořízení záznamu o podání vysvětlení. Pro řízení v oblasti nemocenského pojištění by však uvedené ustanovení nebylo vždy praktické, neboť v řadě případů stačí pro posouzení situace písemné vyjádření dotázaného subjektu a jeho osobní přítomnost není při podávání vysvětlení nezbytná. Odchylka rozšiřující okruh forem, kterými může orgán nemocenského pojištění podání vysvětlení požadovat, je žádoucí jednak z hlediska rychlosti a hospodárnosti správního řízení, jednak z hlediska dožádaných subjektů, pro něž by obligatorní forma ústního podání vysvětlení byla v řadě případů zbytečně zatěžující.

K § 147 a 148

Podle § 37 odst. 3 správního řádu mj. platí, že nemá-li podání předepsané náležitosti nebo trpí-li jinými vadami, vyzve správní orgán podatele k jejich odstranění a poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu. Ustanovení § 71 správního řádu, které upravuje lhůty pro vydání rozhodnutí, však neobsahuje ustanovení, podle kterého by se lhůta pro vydání rozhodnutí prodlužovala o dobu rovnou lhůtě, kterou stanovil orgán nemocenského pojištění podateli pro odstranění nedostatků podání. Tím by se mohl orgán nemocenského pojištění dostat v řízení do časové tísně, což by mohlo mít negativní vliv na kvalitu jeho rozhodování. Účelem navržené odchylky je toto riziko odstranit. Obdobně se upravuje i možnost přerušení řízení, kterou správní řád umožňuje pouze z důvodu odstranění nedostatků žádosti jako podnětu k zahájení řízení, nikoli však z důvodu odstranění nedostatků podání obecně.

K § 149

V odstavci 1 jsou stanovena řízení, ve kterých se rozhodnutí doručuje také zaměstnavateli, i když není v těchto řízeních účastníkem řízení.

Stanovené druhy písemností lze v souladu s § 19 odst. 1 správního řádu doručovat také prostřednictvím policejního orgánu.

K § 150

Vzhledem k organizační struktuře orgánů provádějících nemocenské pojištění budou ve věcech nemocenského pojištění v prvním stupni rozhodovat u příslušníků Vězeňské služby, osob ve vazbě a odsouzených Vězeňská služba, u příslušníků Celní správy České republiky Generální ředitelství cel, u příslušníků Bezpečnostní informační služby tato služba a u příslušníků Úřadu pro zahraniční styky a informace tento úřad. Odvolacím orgánem proti rozhodnutí Vězeňské služby či Generálního ředitelství cel nebudou příslušná ministerstva (i když jsou orgány jim nadřízenými), ale vzhledem ke specifice všech uvedených bezpečnostních sborů a zásadě nedílné velitelské pravomoci v těchto strukturách obvyklé přímo příslušní ředitelé, kteří v čele těchto sborů stojí. Vzhledem k tomu, že podání rozkladu v rámci těchto bezpečnostních sborů (na rozdíl od ministerstev) neplyne ze správního řádu, zakotvuje se toto podání rozkladu výslovně.

K § 151

Ustanovení vymezuje druhy rozhodnutí, proti kterým je v řízení vedeném orgány nemocenského pojištění vyloučena možnost podání odvolání a v řízení vedeném služebními orgány uvedenými v § 150 možnost podání rozkladu.

Na rozdíl od § 82 odst. 2 správního řádu, podle kterého pokud účastník řízení nepodá odvolání v potřebném počtu stejnopisů, vyhotoví je správní orgán na náklady účastníka, je umožněno orgánu nemocenského pojištění, aby vyhotovil chybějící stejnopisy odvolání nebo rozkladu i na vlastní náklady.

K § 152

Ve stanovených případech se vylučuje odkladný účinek odvolání a rozkladu; jedná se o situace, kdy by bez vyloučení odkladného účinku docházelo k neodůvodněným výplatám dávek.

K § 153

Zkrácené řízení, na které se nebude vztahovat správní řád, se navrhuje zavést v případech, kdy pojištěnec uplatnil nárok na dávku a splnění podmínek nároku na dávku a její výše jsou nesporné. V těchto případech okresní správa sociálního zabezpečení dávku nemocenského pojištění vyplatí. Ustanovení § 177 odst. 1 správního řádu o použití základních zásad činnosti správních orgánů zaručuje, že i v případě tohoto postupu budou dodržovány základní standardy správního řízení. Pokud pojištěnec nebude souhlasit s uvedeným postupem, může podat ve stanovené lhůtě písemnou žádost o vydání rozhodnutí, která je podnětem k zahájení řízení podle správního řádu a k vydání prvostupňového rozhodnutí, proti němuž lze podat odvolání.

K § 154

Odchylně od správního řádu se stanoví lhůty pro podání odvolání či rozkladu proti rozhodnutí orgánu nemocenského pojištění o ukončení dočasné pracovní neschopnosti nebo potřeby ošetřování a lhůty pro rozhodnutí o tomto odvolání (rozkladu). Vzhledem k tomu, že se jedná o otázku posuzování zdravotního stavu, který se může měnit poměrně rychle, navrhují se oproti běžnému řízení lhůty výrazně kratší.

K § 155

Podle § 56 odst. 3 může ošetřující lékař povolit změnu místa pobytu dočasně práce neschopného pojištěnce z důvodu pobytu v cizině jen na základě souhlasu orgánu nemocenského pojištění, o který žádá pojištěnec. Podle § 57 odst. 3 může ošetřující lékař na základě předchozího souhlasu příslušného orgánu nemocenského pojištění rozhodnout, že dočasná pracovní neschopnost pojištěnce trvala i za období delší než 3 kalendářní dny přede dnem, v němž ji zjistil. Obdobně podle § 57 odst. 5 uděluje orgán nemocenského pojištění ošetřujícímu lékaři souhlas k rozhodnutí o vzniku dočasné pracovní neschopnosti pojištěnce ve stanoveném případě. Navrhuje se, aby se na postup při udělení těchto souhlasů orgánu nemocenského pojištění nevztahovala ustanovení správního řádu. Formalizovaný postup v tomto případě není důvodný. Ustanovení § 177 odst. 1 správního řádu o použití základních zásad činnosti správních orgánů zaručuje, že i v případě tohoto postupu budou dodržovány základní standardy správního řízení. Pro rozhodnutí orgánu nemocenského pojištění v těchto případech se navrhuje lhůta 3 pracovních dnů, neboť udělení uvedených souhlasů je rozhodné pro poskytování nemocenského.

K § 156

Institut odstranění tvrdosti bude používán jen výjimečně v případech, v nichž by striktní postup podle zákona vedl k jiným důsledkům, než které zákon svým zaměřením sleduje, a ve zcela mimořádných individuálních případech, na které zákon nepamatoval. Navrhuje se, stejně jako je tomu v současné právní úpravě, aby s ohledem na povahu tohoto institutu se na postup při odstranění tvrdostí nevztahoval správní řád. Ustanovení § 177 odst. 1 správního řádu o použití základních zásad činnosti správních orgánů zaručuje, že i v případě tohoto postupu budou dodržovány základní standardy správního řízení.

Navrhovaný postup minimalizuje formalizaci řízení. Výslovné zavedení lhůty, do kdy je příslušný orgán nemocenského pojištění povinen rozhodnout, slouží k zabezpečení základních právních jistot žadatele. Řízení se navrhuje jako jednostupňové s tím, že se vylučuje možnost použití opravných prostředků. Podle § 160 je rovněž vyloučena možnost soudního přezkumu.

Pro případ opakovaného podání ve stejné věci je navržen postup, jehož účelem je, aby orgány nemocenského pojištění nebyly zatěžovány opakovanými žádostmi obsahujícími důvody, které již byly při předchozím posuzování takové žádosti zváženy.

K § 157

V oblasti nemocenského pojištění se navrhuje i nadále dodržovat již zavedenou zásadu, že každý subjekt si nese své náklady sám; to také odpovídá úpravě přijaté v § 79 odst. 3 správního řádu. Zavedení odchylek od tohoto pravidla upravených ve správním řádu není v oblasti nemocenského pojištění, jako v jedné z oblastí sociálního zabezpečení, žádoucí; to se týká například odchylky uvedené v  § 79 odst. 5 a 6 správního řádu, jejíž obligatorní aplikace by v řadě případů nebyla vhodná. Zavádí se proto možnost uložení náhrady nákladů řízení pouze v případech řízení o povinnosti vrátit přeplatek na dávce nebo zaplatit regresní náhradu, tj. tehdy, pokud objektem jednání byly dávky nemocenského pojištění, jejichž řádné poskytování tvoří vlastní smysl existence celého systému nemocenského pojištění.

K § 158

Ve věcech nemocenského pojištění se uplatňuje soudní přezkum rozhodnutí podle soudního řádu správního. Ustanovení upravuje druhy rozhodnutí ve věcech nemocenského pojištění, která jsou vyloučena z možnosti soudního přezkumu. Pokud jde o rozhodnutí týkající se dávek nemocenského pojištění, jsou ze soudního přezkumu vyloučena rozhodnutí v řízení, která jsou vedena o poskytnutí plnění nad rozsah obligatorně stanovený zákonem. Jedná se tedy o řízení svou povahou mimořádná, kdy soudní přezkum není důvodný. Rozhodnutí o ukončení dočasné pracovní neschopnosti a potřeby ošetřování člena domácnosti jsou vyloučena ze soudního přezkumu jednak z důvodu, že se jedná o posuzování zdravotního stavu, jednak z toho důvodu, aby současně neprobíhaly dva soudní přezkumy, tj. ve věcech zdravotního stavu a ve věcech dávkových. V uvedených případech bude možný pouze soudní přezkum rozhodnutí orgánu nemocenského pojištění o dávce nemocenského pojištění.

K § 159

Postup při exekucích stanoví správní řád. Podle příslušných ustanovení správního řádu bude postupováno i při exekucích ve věcech nemocenského pojištění. V souladu s § 103 odst. 2 správního řádu se stanoví, který správní orgán je oprávněn k exekuci ve věcech nemocenského pojištění.

K § 160 až 166

V těchto ustanoveních jsou obsaženy společné zásady (splnění oznamovací povinnosti, podání, počítání času, placení dluhu a výnos z pořádkových pokut); jde o analogii k zákonu o organizaci a provádění sociálního zabezpečení.

K § 167

Vzhledem k povaze některých mimořádných opatření při epidemii a nebezpečí jejího vzniku podle zákona č. 258/2000 Sb. se navrhuje u těchto opatření obdobný režim jako u karantény.

K § 168 až 198

V těchto ustanoveních je upraven přechod na novou právní úpravu. Mezi základní zásady přechodných ustanovení patří:

• o nárocích na dávky za dobu před 1. červencem 2006 se bude za účinnosti zákona rozhodovat podle předpisů účinných před 1. červencem 2006,

• dávky vyplácené ke dni 1. července 2006, na které vznikl nárok před 1. červencem 2006, se dále vyplácejí za podmínek a výši podle dosavadních předpisů (tj. nedochází k jejich přepočtu podle nové právní úpravy),

• dávky, na které vznikl nárok před 1. červencem 2006 a tento nárok trvá i po 30. červnu 2006, vyplácí dosavadní plátce; byl-li tímto plátcem zaměstnavatel (organizace), bude v roce 2006 a v roce 2007 do 30. června pokračovat ve výplatě těchto dávek – to znamená, že nepředá výplatu příslušné okresní správě sociálního zabezpečení. Náběh na nový způsob výplaty dávek okresními správami sociálního zabezpečení bude tedy postupný (okresní správy sociálního zabezpečení budou i zaměstnancům vyplácet dávky v roce 2006 v těch případech, vznikne-li na ně nárok v roce 2006 1. července či později; nemocenské v případě, kdy dočasná pracovní neschopnost nebo karanténa vznikne 1. července 2006 či později) a tedy administrativně snáze zvládnutelný; jednorázové předání výplaty by mohlo ohrozit též včasné poskytování dávek pojištěncům,

• nemocenské, na které vznikl nárok před 1. červencem 2006, se bude vyplácet  v období prvních 14 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti, i když tato doba 14 kalendářních dnů přesáhne 1. červenec 2006; náhrada mzdy ze strany zaměstnavatele nebude tedy v tomto případě náležet,

• řízení ve věcech nemocenského pojištění zahájená před 1. červencem 2006 a k tomuto dni neskončená se dokončí podle dosavadních předpisů.

K § 199

Na rozdíl od dosavadní úpravy se v prováděcím předpisu (vyhlášce) vymezí jen úzký okruh problematiky, a to té, která má „technický“ charakter.

K § 200

Zrušují se dosavadní právní předpisy upravující oblast nemocenského pojištění. Zrušením zákona č. 88/1968 Sb. dochází též ke splnění požadavku uvedeného v čl. 5 směrnice 79/7/EHS, neboť se tak zrušují ustanovení, která jsou v rozporu se zásadou rovnosti. Navrhuje se zrušit též zákon č. 100/1932 Sb., který po novelizaci Ústavy (čl. 10) ztratil zcela své opodstatnění.

K § 201

Navrhuje se dostatečná legisvakance, aby orgány nemocenského pojištění (zejména Česká správa sociálního zabezpečení a okresní správy sociálního zabezpečení) i zaměstnavatelé měli dostatek času na zabezpečení nového způsobu provádění nemocenského pojištění i výpočtu dávek.

V Praze dne 18. května 2005

předseda vlády

Ing. Jiří Paroubek v.r.

místopředseda vlády a

ministr práce a sociálních věcí

Ing. Zdeněk Škromach v.r.