zákon č. 187/2014 Sb.

K části první – Změna zákona o vnitrozemské plavbě

K bodu 1 (§ 1 a § 2):

Provádí se legislativně technická úprava textu, která reaguje na změnu, kterou přinesla Lisabonská smlouva. Jejím vstupem v platnost (1. 12. 2009) Evropská unie nahradila Evropské společenství a stala se jeho nástupkyní. Evropská společenství tak nadále zahrnují jen Evropské společenství pro atomovou energii. Dále dochází k věcnému upřesnění vymezení působnosti zákona mimo jiné i s ohledem na novou definici pojmu plavba a skutečností, že zákon o vnitrozemské plavbě upravuje i vymezení vodních cest a jejich správu, provádí se upřesnění vymezení působnosti zákona s ohledem na skutečnost, že jediným ústředním orgánem vykonávajícím působnost v oblasti vnitrozemské plavby je Ministerstvo dopravy. Do poznámky pod čarou č. 1 se doplňuje transponovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/68/ES ze dne 24. září 2008 o pozemní přepravě nebezpečných věcí. Do poznámky pod čarou č. 2 se doplňuje adaptované nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1177/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o právech cestujících při cestování po moři a na vnitrozemských vodních cestách a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004.

V souvislosti s revizí platné právní úpravy v oblasti vnitrozemské plavby se výrazným způsobem doplňuje definiční aparát zákona o vnitrozemské plavbě. Nově se definuje pojem plavby, provozování plavidla, plavidla a sestavy plavidel. S ohledem na podrobnější úpravu přístavů, přístavišť, překladišť, vývazišť a kotvišť se nově zavádí i definice těchto důležitých míst na vodní cestě.

Stávající definice pojmu „plavba“ v zákoně jakožto provozování plavidla na vodní cestě přinášelo výkladové potíže. Ministerstvo dopravy k odstranění těchto výkladových obtíží vydalo stanovisko, podle kterého se pod pojem plavba zahrnuje i stání plavidla na vodní cestě. Tento nedostatek stávající právní úpravy je nyní odstraněn novou definicí pojmu plavba, která je v tomto ohledu jednoznačná a odstraňuje jakékoliv pochybnosti o jejím výkladu. Dále dochází k precizaci pojmosloví v zákoně a odstranění pojmové nedostatečnosti stávající právní úpravy v souvislosti s užíváním pojmu „plavební znaky“. V celém zákoně je nadále používán jednotný pojem“plavební značení“, který zahrnuje signální znaky, zařízení pro signály a kilometráž vodní cesty. Signální znaky jsou tabule, bóje, plovatky. Signály mohou být světelné, případně i zvukové, vydávané příslušným zařízením, nikoliv však z plavidel.

K bodu 2 (§ 3 odst. 1):

V § 3 odst. 1 se mění terminologie „ostatních vodních cest“ na „nesledované vodní cesty. Stávající použitá terminologie je zavádějící, neboť vyvolává dojem pouhého obecného konstatování.

K bodu 3 a 4 (§ 3 odst. 4 a 5):

Provádí se legislativně technická úprava, která spočívá v přesunu seznamu využívaných vodních cest do přílohy k zákonu, a to do přílohy č. 2, která obsahuje v současné době seznam využitelných vodních cest. Dále dochází ke sjednocení způsobu vymezení jednotlivých druhů vodních cest, přičemž z hlediska legislativně technického pokládá předkladatel za vhodnější přesunout toto vymezení do přílohy k zákonu, kde se již podle stávající právní úpravy nachází vymezení dopravně významných využitelných vodních cest.

K bodu 5 a 6 (§ 5 odst. 1 až 4)

Zákon o vnitrozemské plavbě nově a konkrétněji definuje správce vodní cesty a správce součásti vodní cesty, což souvisí s upřesněním povinností spojených se správou vodní cesty, popř. jejích součástí. Uvedená precizace definice správce vodní cesty je do zákona zakotvena v zájmu právní jistoty ohledně povinnosti spravovat vodní cestu v případě, že se bude jednat o vodní tok nebo jiný útvar povrchových vod ve smyslu zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů, o štěrkoviště nebo o součást vodní cesty vymezené v příloze č. 1 k zákonu o vnitrozemské plavbě. Stávající právní úprava rozlišuje v § 6 pozemní a vodní část přístavu, nerozlišuje již však žádným způsobem provozovatele pozemní a vodní části přístavu, neboť je užíván jednotný pojem „provozovatel přístavu“. Prováděcí právní předpis, konkrétně vyhláška č. 222/1995 Sb., o vodních cestách, plavebním provozu v přístavech, společné havárii a dopravě nebezpečných věcí, ve znění pozdějších předpisů, však používá pojmy „provozovatel pozemní části přístavu“ a „provozovatel vodní části přístavu“, přičemž z této právní úpravy jednoznačně nevyplývá, kdo je tímto provozovatelem vodní části přístavu. Tato nejednotnost právní úpravy působí problémy. Pojem „provozovatel vodní části přístavu“ již nebude v zákoně ani v prováděcím právním předpise používán, neboť i ohledně vodní části přístavu jde vždy o součást vodní cesty, která má svého správce. Vodní část přístavu tedy bude spravovat správce vodní cesty, jehož zákonné povinnosti zůstanou shodné s povinnostmi, které stanovuje současné znění zákona a prováděcího právního předpisu. Stávající povinnosti uložené obecně zákonem provozovateli přístavu a prováděcím právním předpisem provozovateli pozemní části přístavu a provozovateli vodní části přístavu budou jednoznačně stanoveny a uloženy buď provozovateli pozemní části přístavu, nebo správci vodní cesty. Správu vodního toku upravuje zákon č. 254/1991 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon). Podle § 48 vodního zákona zajišťují správu významných vodních toků právnické osoby zřízené podle zvláštního zákona (dále jen "správci povodí"); pro účely tohoto zákona se považují za správce vodních toků. Správu drobných vodních toků nebo jejich ucelených úseků jsou oprávněny vykonávat obce, jejichž územím drobné vodní toky protékají, nebo fyzické nebo právnické osoby, popřípadě organizační složky státu, jimž drobné vodní toky slouží nebo s jejichž činností souvisejí, nebo státní podniky na základě určení Ministerstvem zemědělství. O určení správcem a zrušení správcem drobného vodního toku rozhoduje Ministerstvo zemědělství na základě žádosti; to neplatí v případě určení správcem nebo zrušení správcem drobného vodního toku organizační složku státu nebo státní podnik, jehož předmětem podnikání nebo předmětem činnosti je správa drobných vodních toků. Na území vojenských újezdů zajišťuje správu drobných vodních toků Ministerstvo obrany. Na území národních parků zajišťují správu drobných vodních toků Správy národních parků; pro účely vodního zákona se Ministerstvo obrany a Správy národních parků považují za správce vodních toků. Na drobných vodních tocích, ke kterým nebyl určen správce drobného vodního toku, vykonává jejich správu správce vodního toku, jehož je drobný vodní tok přítokem, a to až do doby, než bude správce určen v souladu s vodním zákonem. Nově se (§ 5 odst. 4) do zákona vkládá ustanovení vylučující odpovědnost za škodu způsobenou jednak zastavením nebo omezením plavebního provozu na vodní cestě v důsledku její modernizace nebo údržby, jednak stavem vodní cesty, prokáže-li správce vodní cesty, že vynaložil veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby splnil svoji zákonnou povinnost. První z uvedených případů se vztahuje především na odpovědnost za škodu vzniklou na straně subjektů, které využívají vodní cesty k provozování plavby, tedy na případy, kdy v důsledku prováděné modernizace nebo údržby vodní cesty nebude možné v určitém úseku vodní cesty po přechodné období plavbu vůbec realizovat, nebo bude třeba plavební provoz určitým způsobem omezit. Druhý případ představuje obvyklé ustanovení vylučující objektivní odpovědnost (v tomto případě správce vodní cesty) za škodu způsobenou stavem vodní cesty, jejímuž vzniku správce vodní cesty nemohl s přihlédnutím ke všem okolnostem zabránit.

K bodu 7 (§ 5 odst. 5):

Povinnosti správce vodní cesty jsou upřesněny s ohledem na zavedení a užívání jednotného pojmu „plavební značení“ v zákoně. Nově je zavedena povinnost správce vodní cesty toto plavební značení udržovat. Do ustanovení je vložena možnost liberalizace správce vodní cesty, pokud jde o odpovědnost za škodu vzniklou stavem vodní cesty, prokáže-li, že vynaložil veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby splnil své povinnosti spravovat vodní cesty tak, aby bylo zajištěno bezpečné provozování plavby a řádně je značit plavebním značením.

K bodu 8 (§ 5 odst. 6)

V § 5 odst. 5 se doplňuje odkaz na prováděcí právní předpis, kterým budou stanoveny činnosti, jimiž se zajišťuje správa vodní cesty, a způsob provedení plavebního značení na sledované vodní cestě.

K bodu 9 a 10 (§ 5 odst. 7 a § 5a):

Dochází k nahrazení nejasného ustanovení § 5 odst. 4 novým § 5a, k úpravě odkazů a k vypuštění slov, která jsou vzhledem k obecné úpravě ve správním řádu zbytečná. V řízení, kterým se zřizují stavby, které přesahují do sledované vodní cesty (např. vodní díla ve smyslu zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů, mosty apod.) a stavby veřejné infrastruktury (např. liniové stavby) v bezprostřední blízkosti sledované vodní cesty, je plavební úřad dotčeným orgánem. Formulace ustanovení obsahující postup plavebního úřadu ve stavebním řízení je dána do souladu se stavebním zákonem. Do ustanovení je dále doplněna podmínka pro vydání souhlasného závazného stanoviska plavebního úřadu v zájmu stanovení zákonných mezí při rozhodování plavebního úřadu, a tedy k odstranění neomezené diskreční pravomoci tohoto správního orgánu.

K bodu 11 (§ 6 až 8b):

Přístavy se budou i nadále dělit na veřejné a neveřejné. Pozemní část přístavu bude možné provozovat pouze na základě povolení plavebního úřadu, zákon upravuje podrobnosti řízení o povolení k provozování pozemní části přístavu, náležitosti žádosti, stanoví i podmínky pro vydání povolení. Správce vodní cesty bude účastníkem řízení o vydání povolení k provozování pozemní části přístavu. Provozovatel pozemní části přístavu a správce vodní cesty budou povinni vzájemně spolupracovat v zájmu zajištění bezpečného provozu v přístavu. Nově zákon upravuje i důvody pro zrušení povolení k provozování pozemní části přístavu. Na základě obavy z živelného a nekontrolovatelného rušení veřejných přístavů, kterou Ministerstvo dopravy vnímá jako opodstatněnou, je navržena právní úprava zrušení povolení k provozování pozemní části přístavu zvlášť pro veřejné a zvlášť pro neveřejné přístavy. Ke zrušení povolení k provozování pozemní části veřejného přístavu bude třeba naplnění objektivních podmínek spočívajících v tom, že nejde o přístav ze strany provozovatelů veřejné vodní dopravy využívaný a dále pak v tom, že nejde o přístav plnící ochrannou funkci nebo že nedojde zrušením přístavu k narušení potřebné kapacity přístavů plnících ochrannou funkci na daném úseku vodní cesty. Účastníky řízení o zrušení povolení k provozování pozemní části veřejného přístavu se stanou i provozovatelé veřejné vodní dopravy, kteří se ve stanovené lhůtě přihlásí.

Pokud požádá o povolení k provozování pozemní části veřejného přístavu zároveň

jiná osoba, které bude moci plavební úřad toto povolení vydat, nebude potřeba, aby tyto podmínky byly splněny. V takovém případě rozhodne plavební úřad o zrušení povolení k provozování pozemní části veřejného přístavu a o vydání povolení k provozování pozemní části veřejného přístavu novému provozovateli ve společném řízení. Zákon o vnitrozemské plavbě zavádí i právní úpravu ceny za užívání veřejného přístavu, kterou bude možno sjednat podle cenových předpisů, a základní pravidla pro její sjednávání. Seznam veřejných přístavů je podle současné právní úpravy zveřejňován na základě prováděcího právního předpisu, konkrétně vyhlášky č. 222/1995 Sb., o vodních cestách, plavebním provozu v přístavech, společné havárii a dopravě nebezpečných věcí, ve znění pozdějších předpisů. Pokud je vydáno rozhodnutí (souhlas) k provozování veřejného přístavu, je na základě tohoto rozhodnutí novelizována citovaná vyhláška, která v § 28 stanoví seznam veřejných přístavů. Zveřejňování seznamu veřejných předpisů prováděcím právním předpisem je zbytečně komplikovaný a zdlouhavý. Proto navrhovaná právní úprava zavádí nově seznam veřejných přístavů zveřejňovaný prostřednictvím systému říčních informačních služeb, což se jeví jako operativnější, včetně úpravy zápisu a výmazu přístavu z této evidence. Plavební úřad dále bude vést i seznam chráněných míst. V rámci provedení revize stávající právní úpravy přístavů dochází i k přenosu jednotlivých práv a primárních povinností provozovatele pozemní části přístavu a primárních povinností uživatelů přístavu z vyhlášky č. 222/1995 Sb. do zákona, za porušení těchto povinností jsou pak stanoveny sankce. Konkretizace jednotlivých povinností je nadále ponechána na prováděcím právním předpise. Novým oprávněním provozovatele pozemní části přístavu je oprávnění vydávat provozovatelům a vůdcům plavidel, členům lodních posádek, cestujícím a ostatním osobám, které se nacházejí v přístavu, pokyny směřující k zajištění jeho bezpečného provozu. Nedodržení těchto pokynů bude sankcionováno, osobu, která se odmítne vydanými pokyny provozovatele pozemní části přístavu řídit, bude možno z přístavu vykázat. Zákon nově upravuje i pojmové vymezení a podmínky pro provozování dalších důležitých míst na vodní cestě, jakými jsou přístaviště, překladiště, vývaziště a kotviště. Přístaviště je místo na vodní cestě nebo přiléhající k vodní cestě určené k stání a obsluze plavidel při nástupu a výstupu osob, vymezené plavebními znaky a vybavené pevným nebo plovoucím přistávacím zařízením. Překladiště je místo přiléhající k vodní cestě určené k stání a obsluze plavidel při nakládce a vykládce nákladu, vymezené plavebním značením a vybavené stabilním nebo mobilním překladním zařízením, případně zařízením na krátkodobé uskladnění nákladu. Vývaziště je místo na vodní cestě nebo přiléhající k vodní cestě vybavené vhodným uvazovacím zařízením určené pro stání plavidel pomocí úvazů a vymezené plavebním značením. Kotviště je místo na vodní cestě určené pro stání plavidel na kotvách a vymezené plavebním značením. Chráněné místo je pak přístaviště, překladiště nebo vývaziště, které svým umístěním k přilehlé vodní cestě nebo stavebními úpravami zajišťuje bezpečné stání plavidla a možnost bezpečného přístupu na plavidlo v případě vysokého vodního stavu, zámrazy nebo chodu ledu. Přístaviště, překladiště, vývaziště a kotviště je možno provozovat na základě povolení plavebního úřadu. Zákon stanoví podmínky pro vydání povolení i pro jeho odnětí, stanoví i oprávnění a povinnosti provozovatele těchto důležitých míst na vodní cestě, za jejich nedodržení pak stanoví příslušné sankce.

K bodu 12 (§ 9):

Definice plavidla byla nově formulována, precizována a systematicky zařazena mezi ostatní zákonné definice do § 2. Z tohoto důvodu se odstavec 1 v § 9 ruší. V nové definici malého plavidla dochází ke zrušení parametru objemu. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/87/ES ze dne 12. prosince 2006, kterou se stanoví technické požadavky pro plavidla vnitrozemské plavby a zrušuje směrnice Rady 82/714/EHS, nepožaduje, aby plavidlo o objemu 100 m3 a více nebylo považováno za malé plavidlo a nestanoví ani to, že musí být vedeno vůdcem plavidla s vyšší kvalifikací. Uvedená směrnice stanovuje pouze technické požadavky na takové plavidlo a její požadavky jsou zcela naplněny prostřednictvím § 3 odst. 1 vyhlášky č. 223/1995 Sb., o způsobilosti plavidel k provozu na vnitrozemských vodních cestách, ve znění pozdějších předpisů. Předmětný parametr objemu v definici malého plavidla způsobuje v praxi problémy například tím, že pro vedení řady plavidel je z hlediska plavební bezpečnosti nadbytečně vyžadován průkaz kapitána a není dostačující průkaz k vedení malého plavidla. Právní úprava otázky, která plavidla lze provozovat na vodní cestě, dosud obsažená v odstavci 2, byla formulačně upřesněna, neboť dosavadní znění § 9 odst. 2 přinášelo výkladové problémy. Výslovně se do zákona zavádí, že na vnitrozemských vodních cestách lze provozovat i plavidla, jejichž technická způsobilost byla schválena podle zákona č. 61/2000 Sb., o námořní plavbě, ve znění pozdějších předpisů, a které jsou zapsány v námořním rejstříku České republiky. Do zákona je zahrnuto rozdělení plavidel na malá plavidla, plovoucí stroje, plovoucí zařízení, plovoucí tělesa a lodě, a rovněž rozdělení jejich sestav. Plovoucím strojem je např. bagr, čerpadlo, elevátor, beranidlo nebo jeřáb. Plovoucím zařízením je např. plovárna, dok, přístavní můstek, plovoucí garáž nebo botel.

K bodu 13 a 14 (§ 10):

Jde o legislativně technickou úpravu nadpisu v § 10.

K bodu 15 (§ 10 odst. 1):

K úpravě textu v § 10 odst. 1 dochází vzhledem ke změně právní úpravy plavebního rejstříku a v zájmu přehlednosti textu, úprava nepřináší věcnou změnu.

K bodu 16 (§ 10 odst. 2):

V ustanovení vymezujícím podmínky pro schválení technické způsobilosti plavidla plavebním úřadem dochází ke zpřesnění zákonného textu. Podmínka pro schválení technické způsobilosti plavidla spočívající ve shodě sériově vyrobeného plavidla se schváleným typem plavidla platí pouze pro nové plavidlo uváděné do provozu. Po skončení doby platnosti lodního osvědčení vydaného takovému plavidlu je technická způsobilosti plavidla zkoumána v rámci pravidelných technických prohlídek, přičemž plavební úřad schválí technickou způsobilost plavidla, pokud plavidlo splňuje technické požadavky na bezpečnost provozu, na bezpečnost posádky a na bezpečnost přepravovaných osob a věcí stanovené prováděcím právním předpisem nebo mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu České republiky. Ustanovení se zpřesňuje i v oblasti týkající se rekreačních plavidel, přičemž do zákona se výslovně stanoví, že technická způsobilost rekreačních plavidel, která podléhají posouzení shody podle zákona upravujícího požadavky na výrobky, kterým je zákon č. 22/1997, o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, bude plavebním úřadem schválena, pokud budou označeny v souladu s tímto zákonem značkou CE a zároveň budou vybavena způsobem splňujícím požadavky na bezpečnost provozu stanovené prováděcím právním předpisem.

K bodu 17 a 18 (§ 10 odst. 3):

V § 10 odst. 3 dochází k legislativně technické opravě odkazu na poznámku pod čarou č. 7. K ověřování technické způsobilosti plavidel určených prováděcím právním předpisem ustavuje plavební úřad v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2006/87/ES ze dne 12. prosince 2006, kterou se stanoví technické požadavky pro plavidla vnitrozemské plavby a zrušuje směrnice Rady 82/714/EHS, odbornou komisi, která musí být alespoň tříčlenná, nevyžaduje tedy, aby byla nutně složena ze tří členů. Počet členů odborné komise stanoví prováděcí právní předpis, a to vyhláška č. 223/1995 Sb., o způsobilosti plavidel k provozu na vnitrozemských vodních cestách, ve znění pozdějších předpisů, v § 4a. Z tohoto důvodu se navrhuje slovo „tříčlenná“ v § 10 odst. 3 vypustit.

K bodu 19 (§ 10 odst. 5):

Provádí se legislativně technická úprava textu, která reaguje na změnu, kterou přinesla Lisabonská smlouva. Jejím vstupem v platnost (1. 12. 2009) Evropská unie nahradila Evropské společenství a stala se jeho nástupkyní. Evropská společenství tak nadále zahrnují jen Evropské společenství pro atomovou energii. Technická prohlídka může být provedena i u orgánu členského státu Evropské unie, který je oprávněn vystavovat nebo prodlužovat platnost osvědčení plavidel, přičemž není důvod neuznávat takto provedené technické prohlídky. V souvislosti s tím, se navrhuje doplnit odpovídajícím způsobem znění § 10 odst. 5.

K bodu 20 (§ 10 odst. 6 až 9):

§10 odst. 6 přináší úpravu ustanovení dosud obsaženého v odstavci 6, formulace v tomto ustanovení je dána do souladu se správním řádem. Je-li technická způsobilost plavidla schválena plavebním úřadem, vydá podle stávající právní úpravy plavební úřad osvědčení plavidla. Toto osvědčení je podle stávající právní úpravy vydáváno na dobu určitou. Po uplynutí doby platnosti osvědčení plavidla musí vlastník nebo provozovatel plavidla požádat o prodloužení jeho platnosti, přičemž plavební úřad žádosti vyhoví, pokud i nadále plavidlo splňuje požadavky na jeho technickou způsobilost. Navrhovaná právní úprava přináší změnu v tom smyslu, že osvědčení plavidla bude nadále vydáváno na dobu neurčitou s tím, že plavidlo bude podléhat pravidelným technickým prohlídkám, které budou prováděny na žádost držitele osvědčení plavidla. Výsledky pravidelných technických prohlídek budou vyznačovány do osvědčení plavidla. Termíny pravidelných technických prohlídek stanoví prováděcí právní předpis. Právní úprava vydání osvědčení plavidla namísto písemného vyhotovení rozhodnutí je formulačně upravena v souladu se správním řádem. Navrhuje se opuštění pojetí osvědčení plavidla jako dokladu o vlastnictví. Osvědčení plavidla je v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2006/87/ES ze dne 12. prosince 2006, kterou se stanoví technické požadavky pro plavidla vnitrozemské plavby a zrušuje směrnice Rady 82/714/EHS, primárně dokladem osvědčujícím technickou způsobilost plavidla. V případě zadržení osvědčení plavidla například zahraničními kontrolními orgány nemá provozovatel plavidla v držení oficiální doklad o vlastnictví plavidla a naopak, i v případě, že tuzemské plavidlo (plavidlo zapsané v plavebním rejstříku České republiky) má platné osvědčení plavidla jiného státu, je provozovatel plavidla přesto nucen získat i tuzemské osvědčení plavidla. Vlastník plavidla se přitom zapisuje ve smyslu § 14 zákona do plavebního rejstříku, přičemž tento zápis má navíc pouze deklaratorní charakter. Z tohoto důvodu se stávající odstavec 7 zákona ruší a dochází k odpovídajícímu přečíslování následujících odstavců. Stávající odstavec 8 se vzhledem ke změně právní úpravy platnosti osvědčení plavidla ruší a nahrazuje se právní úpravou obsaženou nově v odstavci 7. Osvědčení plavidla bude vydáváno na dobu neurčitou s tím, že plavidla budou podléhat pravidelným technickým prohlídkám. V ustanovení obsahujícím zmocnění pro vydání prováděcího právního předpisu se doplňuje zmocnění v souvislosti se změnou právní úpravy platnosti osvědčení plavidla. To bude nadále vydáváno na dobu neurčitou a plavidlo bude podléhat pravidelným technickým prohlídkám. Prováděcí právní předpis stanoví postup při provádění pravidelných technických prohlídek, jejich rozsah a lhůty, v nichž je držitel osvědčení plavidla povinen požádat o jejich provedení.

K bodu 21 (§ 10 odst. 10)

Jde o legislativně technickou úpravu vzhledem k tomu, že zmocňovací ustanovení obsažené v § 10 odst. 10 bylo přesunuto do § 9 odst. 6.

K bodu 22 (§ 13 odst. 1)

Dochází k věcnému upřesnění formulace. Technické požadavky na plavidla upravuje prováděcí právní předpis, a to vyhláška č. 223/1995 Sb., o způsobilosti plavidel k provozu na vnitrozemských vodních cestách, ve znění pozdějších předpisů. Splnění těchto požadavků je podmínkou pro schválení technické způsobilosti plavidla (§ 10 odst. 2 zákona).

K bodu 23 až 26 (§ 14 ):

Stávající znění zákona o vnitrozemské plavbě obsahuje pouze velmi stručnou právní úpravu vedení plavebního rejstříku, která neřeší řadu problémů, se kterými se Státní plavební správa střetává v praxi. V této souvislosti se navrhuje zakotvit do zákona podrobnější právní úpravu této problematiky. Mezi údaje zapisované do plavebního rejstříku se v této souvislosti doplňuje jméno lodě.

V souvislosti s podrobnější právní úpravou plavebního rejstříku stanoví zákon i jednoznačné vymezení plavidel, která se zapisují do plavebního rejstříku. Současné negativní vymezení plavidel, která nepodléhají zápisu do plavebního rejstříku, je nahrazeno vymezením pozitivním se zakotvenými zákonnými výjimkami. Do plavebního rejstříku se nadále budou zapisovat plavidla o celkové hmotnosti přesahující 1000 kg včetně povoleného zatížení, plavidla s vlastním strojním pohonem o výkonu větším než 4 kW a plavidla s celkovou plochou plachet přesahující 12 m2.

Z plavidel, která spadají do skupiny plavidel zapisovaných do plavebního rejstříku, je do zákona zakotvena výjimka pro plovoucí tělesa a pro plovoucí zařízení o celkové hmotnosti nižší než 10 000 kg včetně povoleného zatížení nebo plovoucí zařízení, jehož délka ani šířka nepřesahuje 10m a výška nepřesahuje 2 m. Tato plavidla se do plavebního rejstříku zapisovat nebudou.

Povinnost vlastníka plavidla oznámit plavebnímu úřadu veškeré změny údajů zapisovaných do plavebního rejstříku se ze stávajícího odstavce 3 přesouvá do odstavce 6, přičemž dochází k upřesnění lhůty pro splnění této povinnosti na 10 dní ode dne vzniku skutečnosti zakládajících změnu zapisovaného údaje. Za nesplnění této povinnosti je stanovena sankce.

S ohledem na vložení nových odstavců do § 14 dochází zároveň k přečíslování následujících odstavců, právní úprava ve stávajícím odstavci 5 se ruší s ohledem na nové pozitivní vymezení plavidel, která se do plavebního rejstříku budou zapisovat.

K bodu 27(§ 14a):

Do zákona se v souvislosti se zpodrobněním právní úpravy vedení plavebního rejstříku vkládají nová ustanovení upravující náležitosti žádosti o zápis plavidla do plavebního rejstříku a doklady, které musí být k žádosti přiloženy. Dále se vkládá nové zmocnění pro úpravu způsob vedení evidence plavidel v plavebním rejstříku prováděcím právním předpisem.

K bodu 28 (§ 15a):

Navrhovanou právní úpravou dochází k oddělení rejstříku malých plavidel od plavebního rejstříku. Plavební rejstřík je veřejný seznam, se zápisy do něhož nový občanský zákoník spojuje v některých případech konstitutivní účinky (viz např. vznik zástavního práva k věci zapsané ve veřejném seznamu). Problematika zástavního práva je v současné době řešena v § 14 odst. 2 písm. g) a v § 10 odst. 7. Tato ustanovení se omezují toliko na konstatování, že zástavní právo se realizuje a jeho zápis je proveden i do osvědčení plavidla. Zápis zástavního práva k plavidlu do plavebního rejstříku v současné době nemá konstitutivní charakter, ale pouze charakter deklaratorní. Ke zřízení zástavního práva dochází v souladu s příslušnými ustanoveními občanského zákoníku. V souvislosti s přijetím nového občanského zákoníku (viz zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) však dochází ke změně pojetí zápisu především některých věcných práv do veřejných seznamů, zejména pak ke změně pojetí účinků takových zápisů. Podle § 1316 nového občanského zákoníku tak např. zástavní právo k věci zapsané ve veřejném seznamu vzniká zápisem v tomto seznamu, ledaže jiný právní předpis stanoví jinak. Účinky zápisu zástavního práva k plavidlu, jakožto k věci zapsané ve veřejném seznamu, bude mít tedy od nabytí účinnosti nového občanského zákoníku konstitutivní účinky. Předkladatel vnímá jako opodstatněné, aby se toto nové pojetí účinků zápisu zástavního práva k plavidlu týkalo pouze tzv. „velkých plavidel“, v případě malých plavidel vnímá takové dopady naopak za neopodstatněné. Z tohoto důvodu předkládaná právní úprava předpokládá vedení rejstříku malých plavidel jakožto samostatného rejstříku odděleného od plavebního rejstříku, přičemž tento rejstřík není veřejným seznamem ve smyslu nového občanského zákoníku. Návrh zákona obsahuje i odpovídající přechodné ustanovení, podle kterého údaje k malým plavidlům zapsané v plavebním rejstříku převede Státní plavební správa do rejstříku malých plavidel do 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti navrhovaného zákona. Údaje o zřízení zástavního práva na malém plavidle Státní plavební správa vymaže.

K bodu 29 (§ 16):

S ohledem na vložení povinnosti nést státní vlajku České republiky do zákona o vnitrozemské plavbě je nadpis odpovídajícího zákonného ustanovení náležitě upraven v souladu s Legislativními pravidly vlády. Dále dochází k precizaci textu ustanovení a úpravě s ohledem na změnu právní úpravy plavebního rejstříku. V souvislosti s novou právní úpravou pravidel plavebního provozu bylo identifikováno ustanovení platného znění Rezoluce č. 24, o pravidlech plavebního provozu na vnitrozemských vodních cestách v Evropě (CEVNI), podle kterého jiná než malá plavidla, mají-li posádku, musí nést při plavbě na vodní cestě státní vlajku. Odpovídající povinnost je vložena do § 16 zákona, za její nesplnění je stanovena provozovateli plavidla a vůdci plavidla sankce.

Povinnost nést státní vlajku je stanovena pro plavidla evidovaná v plavebním rejstříku s posádkou, s výjimkou malých plavidel nebo plovoucích zařízení. Ostatní plavidla mohou nést státní vlajku za podmínek stanovených zákonem č. 352/2001 Sb., o užívání státních symbolů České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

K bodu 30 (§ 18 odst. 1):

V souvislosti s komplexní zákonnou úpravou pravidel plavebního provozu je znění ustanovení § 18 upravujícího poznávací znaky a lodní listiny upraveno. Plavidla určená prováděcím právním předpisem musí být opatřena poznávacími znaky, nákladovými značkami a ponorovými stupnicemi. Za splnění této povinnosti odpovídá provozovatel plavidla, za její nedodržení je pak stanovena sankce.

K bodu 31 (§ 18 odst. 2):

Ustanovení § 18 odst. 2 obsahující zmocnění pro vydání prováděcího právního předpisu se zrušuje, toto zmocnění se v souladu s Legislativními pravidly vlády přesouvá na konec ustanovení do odstavce 3. Dochází k odpovídajícímu přečíslování stávajícího odstavce.

K bodu 32 (18 odst. 2):

Dochází k upřesnění textu týkající se toho, jaké údaje se zaznamenávají v lodních listinách. Zmocnění pro vydání prováděcího právního předpisu se v souladu s Legislativními pravidly vlády přesouvá na závěr ustanovení.

K bodu 33 (18 odst. 3):

Jde o přesun zmocňovacího ustanovení k vydání prováděcího právního předpisu. Prováděcí právní předpis stanoví druhy plavidel, která musí být opatřena poznávacími znaky, nákladovými značkami a ponorovými stupnicemi, náležitosti poznávacích znaků, nákladových značek a ponorových stupnic pro jednotlivé druhy plavidel, způsob jejich umístění na plavidle stanoví prováděcí právní předpis, lodní listiny, kterými jsou plavidla vybavena a údaje do nich zaznamenávané.

K bodu 34 (§ 19 odst. 2)

Vzhledem ke změnám právní úpravy týkající se plavebního rejstříku a oddělení rejstříku malých plavidel od plavebního rejstříku dochází k odpovídající úpravě souvisejících ustanovení.

K bodu 35 (nadpis části V):

Nadpis části páté se mění s ohledem na novou právní úpravu pravidel plavebního provozu, užívá se nadále jednotné označení „plavební provoz“ v celém zákoně.

K bodu 36 (§ 22):

Pravidla plavebního provozu upravují obecně případy, ve kterých je plavba zakázána. Zákaz plavby bude obecně obsažen v zákoně o vnitrozemské plavbě včetně zakotvení případů, ve kterých je možno, aby Státní plavební správa udělila z tohoto zákazu výjimku (viz § 49 odst. 1). Prováděcí právní předpis pak stanoví vodní stav, za kterého je ohrožena bezpečnost plavby; zákaz plavby pak platí pro konkrétní druhy plavidel a jejich sestav, úseky vodní cesty a místa na vodní cestě. Odstavec 2 upravuje zákonnou výjimku ze zákazu plavby, a to pro stání plavidla v přístavech s ochrannou funkcí a na chráněných místech. Tato výjimka je v navrhované právní úpravě obsažena z důvodu, že právě na jmenovaných místech jsou plavidla při vysokých stavech vody vyvazována, přičemž pojem plavba zahrnuje jak pohyb, tak stání plavidla na vodní cestě (viz § 2 písm b)).

K bodu 37 (§ 22a a 22b):

Na základě dlouhodobé praxe Státní plavební správy byla identifikována věcná potřeba, aby byly do zákona o vnitrozemské plavbě zavedeny instituty, které umožní tomuto plavebnímu úřadu flexibilně reagovat na situace, které jsou dočasné a nelze současně vyčkávat na novelizaci zákonné či prováděcí právní úpravy. Jedná se o možnost Státní plavební správy dočasně omezit, zastavit nebo jinak upravit plavební provoz a o možnost operativně řídit plavební provoz prostřednictvím okamžitých pokynů vydávaných pověřeným zaměstnancem tohoto plavebního úřadu.

Opatření obecné povahy k omezení, zastavení plavby nebo jiné úpravě plavebního provozu a rozhodnutí o omezení nebo jiné úpravě plavebního provozu

Státní plavební správa je navrhovanou právní úpravou oprávněna vydat v případě narušení provozuschopnosti vodní cesty nebo její části z důvodu výskytu živelní události, nehody, opravy nebo rekonstrukce vodní cesty nebo za jiné mimořádné situace v zájmu zajištění bezpečnosti a plynulosti provozu na vodní cestě opatření obecné povahy, kterým na dobu nezbytně nutnou omezí, zastaví nebo jinak upraví plavební provoz. Vedle těchto zmíněných mimořádných situací je v zákoně zakotvena možnost plavebního úřadu vydat rozhodnutí, kterým se omezí nebo jinak upraví plavební provoz v určitém úseku vodní cesty nebo na součásti vodní cesty s ohledem na naplnění kapacity nebo intenzitu plavebního provozu. Opatření obecné povahy oznámí Státní plavební správa v souladu s § 173 správního řádu a zveřejní jej současně na dotčených plavebních zařízeních správce vodní cesty, zejména na plavebních komorách, jakož i systémem říčních informačních služeb. Pro účely zveřejnění tohoto opatření bude správce vodní cesty povinen poskytnout nezbytnou součinnost. V opatření bude uvedeno vymezení omezení, zastavení nebo jiné úpravy plavebního provozu, důvody, které vedly k jeho vydání, vymezení úseku vodní cesty, na který se opatření obecné povahy vztahuje a dobu trvání jeho platnosti. Opatření obecné povahy nabývá účinnosti již dnem vyvěšení, před postupem podle § 172 správního řádu, čemuž v souladu s § 173 odst. 1, věta čtvrtá správního řádu, vytváří zvláštní zákon, tj. zákon o vnitrozemské plavbě pro tento postup prostor. Potřeba možnosti využití těchto právních instrumentů vychází z potřeb praxe reagovat jednak na mimořádné situace určitého charakteru nebo na přetížení plavebního provozu v určitém úseku vodní cesty, jakož i z nutnosti aktuálně reagovat na náhlé změny plavebně provozních podmínek (např. na vznik plavební překážky v důsledku havárie či živelní pohromy, popřípadě okamžité zhoršení plavebních hloubek, rekonstrukce vodní cesty atd.), které jsou způsobilé ohrozit bezpečnost plavebního provozu a jejich účastníků a tedy hrozí vážná újma veřejného zájmu podle § 173 správního řádu.

Pokyny k řízení plavebního provozu

Jde o institut okamžitých pokynů pověřeného zaměstnance Státní plavební správy, které budou moci být vydávány v případě, ve kterých je možné vydat opatření obecné povahy, kterým se omezí, zastaví nebo jinak upraví plavební provoz, tedy v případě narušení provozuschopnosti vodní cesty nebo její části z důvodu výskytu živelní události, nehody, opravy nebo rekonstrukce vodní cesty nebo za jiné mimořádné situace, popřípadě s ohledem na potřebu upravit plavební provoz v určitém úseku vodní cesty s ohledem na jeho kapacitu nebo intenzitu plavebního provozu. Těchto pokynů bude využíváno v případě, kdy je nezbytné krátkodobě na vymezeném úseku vodní cesty regulovat plavební provoz. Při vydávání pokynů musí pověřený zaměstnanec Státní plavební správy zvýšenou měrou šetřit práv a oprávněných zájmů dotčených osob. Účastník plavebního provozu je povinen se vydanými okamžitými pokyny řídit. Vyžadují-li to okolnosti a není-li to na újmu práv a oprávněných zájmů dotčených osob, lze tyto pokyny vydávat rovněž prostřednictvím systému říčních informačních služeb. Označení pověřeného zaměstnance bude např. viditelný nápis s označením plavebního úřadu na oděvu, přičemž toto označení nenahrazuje pověření tohoto zaměstnance plavebním úřadem k vydávání takových pokynů.

K bodu 38 (§ 23 odst. 2)

Vzhledem ke změnám právní úpravy týkající se plavebního rejstříku a oddělení rejstříku malých plavidel od plavebního rejstříku dochází k odpovídající úpravě souvisejících ustanovení.

K bodu 39 (§ 23a):

Z pravidel plavebního provozu budou do zákona zakotveny některé povinnosti provozovatele plavidla. Tyto povinnosti vyplývají z revidované rezoluce CEVNI, případně z potřeb plavební praxe. Vedle povinnosti provozovatele plavidla vybavit plavidlo poznávacími znaky, nákladovými značkami a ponorovými stupnicemi se do zákona zavádí jeho povinnost vybavit plavidlo optickou a zvukovou signalizací, záchrannými prostředky a prostředky potřebnými k třídění odpadu, vybavit plavidlo radiotelefonním zařízením a dalším zařízením sloužícím pro zajištění bezpečné plavby, povinnost zajistit vztyčení státní vlajky České republiky, zajistit hlídku na plavidle. Zvláště je upravena povinnost umístit plavidlo na bezpečné místo v případě vysokého vodního stavu a v zimním období, přičemž za plavidlo v souvislosti s touto povinností nejsou považována zatápěná mola, která jsou spojena pevně se zemí, například kloubově. Za porušení uvedených povinností je stanovena sankce.

K bodu 40 (§ 24):

Dochází k precizaci textu ustanovení. Zmocňovací ustanovení obsažené ve větě druhé § 24 odst. 1 je v souladu s legislativně technickými zvyklostmi přesunuto na konec ustanovení. Plovoucí zařízení nemá vůdce plavidla ani členy posádky. Plavební úřad může při vydání jeho osvědčení s ohledem na jeho charakter, způsob provozu a charakter vodní cesty stanovit, že při jeho provozu musí být přítomna osoba zajišťující jeho provoz, přičemž tato osoba není vůdcem plavidla ani členem posádky. S ohledem na to je plovoucí zařízení vyjmuto ze zákonné povinnosti, aby bylo vedeno vůdcem.

Dochází k precizaci textu ustanovení. Zmocňovací ustanovení obsažené ve větě druhé § 24 odst. 2 je v souladu s legislativně technickými zvyklostmi přesunuto na konec ustanovení. Dále dochází k upřesnění povinnosti zajistit, aby provoz plavidel byl zajištěn kromě vůdce i způsobilou posádkou v takovém počtu a odborném složení, které zajistí jeho bezpečný provoz. Z této povinnosti jsou vyjmuta plavidla, v jejichž případě není pro zajištění jejich bezpečného provozu splnění této povinnosti nezbytně nutné. Stávající právní úprava stanoví, že plavební úřad stanoví minimální počet členů posádky a její složení. Navrhovaná právní úprava nově stanoví, že minimální počet členů posádky a její složení budou stanoveny prováděcím právním předpisem, plavební úřad pouze zapíše tyto údaje do osvědčení plavidla. Dále dochází k zakotvení pravomoci Státní plavební správy stanovit, že při provozu plovoucího zařízení musí být přítomna osoba zajišťující její provoz. Zmocnění pro vydání prováděcího právního předpisu je formulačně zpřesněno a přesunuto na závěr ustanovení v souladu s legislativně technickými zvyklostmi.

K bodu 41 (§ 25 odst. 1 a 2):

Plavidla určená prováděcím právním předpisem je oprávněn vést vůdce s platným průkazem způsobilosti podle zákona. Jako rovnocenná se však uznávají i osvědčení vůdce plavidla či jiné obdobné doklady vydané podle přímo použitelného předpisu Evropské unie, mezinárodní smlouvy, která je součástí právního řádu nebo rozhodnutí mezinárodní organizace vydaného na základě mezinárodní smlouvy, která je součástí právního řádu. Takovým rozhodnutím je rezoluce č. 40 EHK OSN. Ustanovení je v tomto smyslu upřesněno.

Ustanovení upravující podmínky vydání průkazu způsobilosti se upřesňuje. Oproti stávající právní úpravě se zrušuje podmínka spočívající v prokazování spolehlivosti. Prokazování této podmínky pro vydání průkazu způsobilosti nemá věcné opodstatnění. Prokazování spolehlivosti je zcela formální. Není způsob, jakým by Státní plavební správa sledovala, zda držitel průkazu způsobilosti nespáchá po jeho získání trestný čin a také definice spolehlivosti v § 27 již byla zrušena zákonem č. 124/2008 Sb.

K bodu 42 (§ 25 odst. 3 až 5):

Do zákona se vtěluje možnost plavebního úřadu snížit věkovou hranici potřebnou pro vydání průkazu způsobilosti, pokud žadatel o vydání průkazu způsobilosti bude na plavidle vykonávat pomocné činnosti, které nemohou ohrozit bezpečnost plavby a budou-li takové činnosti vykonávány pod dohledem vůdce plavidla nebo jiného člena posádky.

Do zákona je doplněno ustanovení upravující formu zkoušky odborné způsobilosti tak, aby právní úprava odpovídala reálné praxi. Zkouška odborné způsobilosti se provádí v souvislosti s jednotlivými druhy odborné způsobilosti formou ověření teoretických znalostí, formou ověření praktických dovedností při vedení plavidla nebo oběma těmito formami.

Stávající právní úprava neobsahuje žádné ustanovení, které by určovalo dobu, na kterou se průkaz způsobilosti vydává. V souladu se zavedenou praxí se do zákona doplňuje ustanovení, které jednoznačně upravuje, že průkaz způsobilosti se vydává na dobu neurčitou.

V souvislosti s doplněním nových odstavců do § 25 se následující odstavce přečíslovávají.

K bodu 43 (§ 25 odst. 8):

Znění ustanovení se formulačně upřesňuje. Držitel průkazu způsobilosti je povinen podrobovat se pravidelně lékařským prohlídkám, která ověří, zda trvá jeho zdravotní způsobilost. Zdravotní způsobilost se prokazuje lékařským posudkem.

K bodu 44 (§ 25 odst. 9):

Zdravotní způsobilost prokazuje držitel průkazu způsobilosti platným zdravotním posudkem, který musí mít u sebe při plavbě. Na výzvu příslušných orgánů, kterými jsou plavební úřad, ale také Policie České republiky, je povinen tyto doklady předložit.

K bodu 45 (§ 25 odst. 10)

V rámci poslední novelizace zákona o vnitrozemské plavbě došlo k legislativně

technické chybě v textaci § 25 odst. 6 a 7, v důsledku čehož jsou tato ustanovení obsahově zmatečná. Tato chyba se napravuje příslušnou legislativně technickou úpravou.

K bodu 46 (§ 25 odst. 11):

Ustanovení obsahující zmocnění pro vydání prováděcího právního předpisu se upřesňuje v souvislosti s upřesněním ustanovení upravujícího formu skládání zkoušky odborné způsobilosti, způsob provádění, hodnocení a podmínky pro opakování zkoušky odborné způsobilosti, rozsah a obsah ověřování praktických dovedností při vedení plavidla, vzory průkazů způsobilosti, náležitosti lékařského posudku a intervaly pravidelných zdravotních prohlídek. Další úpravy souvisí s výše uvedenou nápravou legislativně technické chyby v textaci § 25 odstavců 6 a 7.

K bodu 47 (§ 25a a 25b):

Zákon stanoví požadavky, které musí žadatel o pověření prováděním ověření praktických dovedností splnit, aby jej mohl plavební úřad uvedenou činností pověřit, a stanoví také důvody pro odnětí pověření. Osoba pověřená ověřováním praktických dovedností při vedení malého plavidla pořídí o průběhu ověření zápis a o výsledku ověření vydá osvědčení. Toto osvědčení bude osvědčením podle části čtvrté správního řádu. Navrhovaná právní úprava také obsahuje zvláštní postup pro případ, že osoba neúspěšně absolvuje ověření praktických dovedností. V takovém případě plavební úřad na žádost takové osoby sám dovednosti při vedení malého plavidla přezkoumá, přičemž je stanovena i lhůta pro podání této žádosti. Předměty, ze kterých se skládá zkouška způsobilosti, podrobnosti o zaměření praxe, formu zkoušky pro jednotlivé druhy způsobilostí, náležitosti osvědčení o výsledku ověření praktických dovedností a rozsah a obsah ověřování praktických dovedností stanoví prováděcí předpis.

K bodu 48 (§ 26 odst. 2):

Aktuální úprava vyhlášky č. 224/1995 Sb., o způsobilosti osob k vedení a obsluze plavidel, ve znění pozdějších předpisů, je v otázce zdravotní způsobilosti sladěna s právní úpravou platnou v rýnské oblasti, s cílem zajistit vzájemné uznávání průkazů způsobilosti. Tato úprava však není souladná s větou za středníkem na konci § 26 odst. 2 zákona o vnitrozemské plavbě, která zní „při dosažení věku 60 let a následně každý druhý kalendářní rok je tato osoba povinna se podrobit lékařské prohlídce“. V této souvislosti byla uvedená věta vypuštěna. Navíc je tato úprava nadbytečná a principielně může být obsažena v prováděcím právním předpisu na základě zmocnění § 25 odst. 7, které zní „podmínky zdravotní způsobilosti stanoví prováděcí předpis“.

K bodu 49 (§28)

Skupinový nadpis nad § 28 se zrušuje z důvodu systematického zavedení nadpisů nad jednotlivými paragrafy v části zákona obsahující právní úpravu práv a povinností účastníků plavebního provozu.

K bodu 50 (§ 28 a 29):

V souvislosti s novou, komplexní právní úpravou pravidel plavebního provozu zákon zavádí v § 28 definici účastníka plavebního provozu, kterým je vůdce plavidla, člen posádky plavidla a další osoby na plavidle nebo mimo plavidlo vykonávající činnosti spojené se zajištěním bezpečné plavby, cestující, osoba obsluhující plavební komoru či jiné plavební zařízení, osoba, které se na vodní cestě koupe nebo potápí a další osoby vykonávající na vodní cestě činnost, která může ovlivnit bezpečnost a plynulost plavebního provozu. Osobami na plavidle nebo mimo plavidlo vykonávající činnosti spojené se zajištěním bezpečné plavby se míní také osoby, které zajišťují hlídku na plavidle nebo dohled na plavidlo. Hlídka je aktivní činností, zahrnující některé činnosti na stojícím plavidle (změna úvazu, rozsvěcení a zhasínání návěstních světel), k nimž je třeba kvalifikace. Hlídka je přítomna na plavidle. Dohled je pasivní činností, ke které není třeba zvláštní kvalifikace, stačí poučení. Dohled nemusí být vykonáván přímo na plavidle. Povinnosti upravené stávající právní úpravou v § 28 (ochrana plavebního značení a povinný postup v případě způsobení překážky na vodní cestě) byly konkretizovány a v zájmu systematického zařazení v rámci nové právní úpravy pravidel plavebního provozu byly přesunuty do nového § 29 a 29a). Zmocnění pro vydání prováděcího právního předpisu je konkretizováno a přesunuto do nového § 29k. V § 29 jsou obsaženy obecné povinnosti účastníka plavebního provozu. Jde o preventivní povinnost zachovávat přiměřenou opatrnost a chovat se v souladu se zájmem na předejití ohrožení plavebního provozu a vzniku škody na zdraví nebo na majetku nebo na životním prostředí, povinnost řídit se plavebním značením. Mezi těmito obecnými povinnostmi je zahrnutý i povinný postup pro případ způsobení překážky na vodní cestě. Povinnosti vůdce plavidla a jeho oprávnění ukládat příkazy osobám na plavidle v zájmu zajištění bezpečnosti plavby obsažené stávající právní úpravou v § 29 se přesouvají do ustanovení upravujícího komplexně povinnosti vůdce plavidla a člena posádky.

K bodu 51 (§ 29a až 29l):

Za § 29 zákona o vnitrozemské plavbě se vkládají nové § 29a až 29l, které obsahují primární povinnosti účastníků plavebního provozu, pravomoc plavebního úřadu k vydávání specifických povolení v oblasti plavebního provozu a zmocňovací ustanovení k vydání prováděcího právního předpisu stanovícího podrobnosti k zajištění bezpečného plavebního provozu. § 20a upravuje ve vztahu ke stávající právní úpravě podrobnější ochranu plavebního značení. Zákon obsahuje zákaz poškozovat plavební značení a jiná plavební zařízení umístěná na vodní cestě, používat je k vyvazování plavidla nebo na vodní cestě umísťovat předměty, které jsou zaměnitelné s plavebním značením. Umísťovat, odstraňovat nebo přemísťovat plavební značení lze jen se souhlasem plavebního úřadu. Souhlasu plavebního úřadu není třeba, nakládá-li s plavebním značením správce vodní cesty. Ustanovení upravuje podmínky pro vydání tohoto souhlasu a v zájmu ochrany plavebního značení obsahuje nově i povinnost vlastníka nebo nájemce pozemku přiléhajícího k vodní cestě nebo stavby v blízkosti vodní cesty strpět umístění a údržbu plavebního značení správcem vodní cesty na tomto pozemku nebo stavbě. Vznikla-li vlastníku nebo nájemci pozemku nebo stavby v souvislosti s umístěním nebo údržbou plavebního značení majetková újma nebo je-li tím omezen v užívání pozemku nebo stavby, má právo na jednorázovou přiměřenou náhradu. Právo na náhradu je třeba uplatnit u správce vodní cesty, který způsobil majetkovou újmu nebo omezení užívání pozemku nebo stavby, do 6 měsíců ode dne, kdy se o tom vlastník nebo nájemce dozvěděl. § 29b zakotvuje primární povinnosti vůdce plavidla a člena posádky plavidla do zákona o vnitrozemské plavbě a oprávnění vůdce plavidla vydávat k zajištění bezpečnosti a plynulosti plavebního provozu členům posádky a dalším osobám na plavidle příkazy. § 29c obsahuje zákazy související s používáním rybolovných zařízení, jejichž účelem je zajištění bezpečné plavby. § 29d stanoví povinnosti a zákazy související s rekreační činností spočívající v koupání a potápění. § 29e obsahuje v zájmu zajištění bezpečnosti plavby zákaz související s rekreační činností známou pod označením windsurfing a obdobnými sportovními aktivitami, při nichž se využívá plachet nebo tažného draka. Podrobnosti o způsobu zajištění bezpečnosti při těchto aktivitách stanoví prováděcí právní předpis. § 29f upravuje vodní lyžování a obdobné činnosti prováděné ve vleku za plavidlem. Podrobnosti o způsobu zajištění bezpečnosti při těchto aktivitách stanoví prováděcí právní přepis. § 29g upravuje pravomoc Státní plavební správy vydávat povolení k zvláštní přepravě a podmínky pro vydání takového povolení. Zvláštní přepravou se rozumí přemisťování plovoucího zařízení na vodní cestě, plavba plovoucího tělesa a plavba plavidla nebo sestavy plavidel, pokud rozměry plavidla nebo sestavy plavidel neodpovídají parametrům vodní cesty nebo staveb na ní se nacházejících, nebo plavidlo nebo sestava plavidel neodpovídá požadavkům na technickou způsobilost podle tohoto zákona nebo nemá způsobilou posádku v počtu a odborném složení požadovanými zákonem o vnitrozemské plavbě. § 29h zakotvuje pravomoc Státní plavební správy vydávat povolení k akci na sledované vodní cestě a podmínky pro vydání tohoto povolení. Akcí, která vyžaduje upravení, omezení nebo přerušení plavebního provozu nebo jeho zvláštní řízení a k jejímuž konání je z tohoto důvodu třeba povolení může být např. sportovní soutěž, soustředění závodníků, slavnost na vodě, seskoky padákem do vody, atrakce jako tobogán, plovoucí reklama, hudební, taneční zábavné produkce, filmová nebo divadelní představení, světelné či ohnivé show, ohňostroje. V povolení pro konání akce stanoví plavební úřad podmínky k zajištění bezpečnosti plavebního provozu. Z režimu povolení je vyňato uskutečňování vojenského výcviku. Vojenský výcvik bude podléhat pouze oznamovací povinnosti. § 29i upravuje povinnosti provozovatele štěrkoviště a obsahuje zmocňovací ustanovení k vydání prováděcího právního předpisu, který upraví jednotlivé podrobnosti s těmito povinnosti souvisejícími. § 29j zakotvuje do zákona pravomoc Státní plavební správy vydávat povolení k užití zvláštní signalizace na plavidle. Pravidla plavebního provozu rozlišují základní, doplňkovou a zvláštní signalizaci na plavidle. K použití zvláštní signalizace, které je odůvodněno nezbytností jejího použití pro zajištění bezpečnosti plavidla nebo osob na plavidle, ke zvýšení kvality prováděných pracovních činností, k zajištění bezpečnosti plavebního provozu, nebo k ochraně vodní cesty, u plavidel, která provádí sondážní, měřící nebo jinou pracovní činnost na vodní cestě, nebo které je třeba chránit před vlnobitím, je třeba zvláštního povolení plavebního úřadu. Druhy a způsob užití zvláštní signalizace na plavidla stanoví prováděcí právní předpis. § 29k obsahuje podrobné zmocňovací ustanovení k vydání prováděcího právního předpisu, který upraví podrobnosti způsobu zajištění bezpečného plavebního provozu. § 29l obsahuje obecné ustanovení omezující použití jednotlivých ustanovení pro případ provádění záchranných nebo likvidačních prací složek integrovaného záchranného systému a jejich výcvik a na vojenský výcvik Armády České republiky.

K bodu 52 (§ 30 odst. 1)

Jde o legislativně technickou úpravu textu související s upřesněním § 9 upravujícího vymezení plavidel, která lze provozovat na vodní cestě, mezi nimiž jsou uvedena i plavidla, jejichž technická způsobilost byla schválena a která jsou evidována Švýcarskou konfederací.

K bodu 53 (§ 30a):

Právní úpravu provozování vodních skútrů upravenou v § 30a navrhuje návrh zákona zrušit a nahradit jí právní úpravou vymezování části vodní cesty k plutí malých plavidel nebo vodnímu lyžování. Vymezování určitého úseku vodní cesty již nebude nadále vázáno na konkrétní druhy plavidel, ani na konkrétní činnosti nebo účely, které budou s plavidly vykonávány. Navržená právní úprava plně respektuje principy volného pohybu zboží v rámci Evropské unie a bere v potaz vyjádření jak odborné veřejnosti, tak i Evropské komise. Při plavbě malých plavidel, při níž dochází ke křížení drah plavidel, k objíždění řady překážek (slalom), ke skokům nad vodní hladinu, k otáčení plavidla kolem jeho osy nebo k provádění jiných figurálních nebo akrobatických prvků, nebo k vlečení vodních lyží či jiného plovoucího předmětu bez vlastního kormidelního zařízení za plavidlem se spalovacím motorem, a při jejímž provozování není možné dodržet všechna pravidla bezpečného plavebního provozu, bude možno provozovat pouze na vodní ploše vymezené k těmto účelům plavebním úřadem. Plavební úřad takovou plochu vymezí opatřením obecné povahy, vydaným z vlastního podnětu, které se bude vydávat na dobu nepřesahující 5 let. Na těchto vymezených plochách nebudou vůdci plavidel, případně členové posádky povinni dodržovat některá pravidla stanovená pro vůdce a členy posádky v § 29b.

Platnost opatření obecné povahy, kterým se uvedená vodní plocha vymezí, bude moci být z podnětu plavebního úřadu prodloužena. Opatření obecné povahy bude zrušeno, nebudou-li splněny podmínky pro jeho vydání. Písemné námitky proti návrhu opatření obecné povahu bude moci podat také správce vodní cesty. Obec, na jejímž katastrálním území má být takováto vodní plocha vymezena, má postavení dotčeného orgánu podle § 136 správního řádu.

K bodu 54 (§ 30b):

V zákoně o vnitrozemské plavbě bude nově zakotvena právní úprava půjčoven malých plavidel. Půjčovnu malých plavidel je možno provozovat pouze na základě povolení plavebního úřadu. Povolení bude vydáno na žádost fyzické nebo právnické osoby, která ji hodlá provozovat. Zákon bude obsahovat nad rámec obecných náležitostí žádosti stanovených správním řádem označení vodní cesty a navrhované umístění půjčovny na vodní cestě, jsou stanoveny i listiny, které se k žádosti přiloží. Navrhovaná právní úprava upravuje podmínky pro vydání povolení a důvody pro jeho odnětí. Obsahové náležitosti listin, které se přikládají k žádosti o vydání povolení k provozování půjčovny malých plavidel, stanoví prováděcí právní předpis. Provozovatel půjčovny bude povinen dodržovat podmínky stanovené v povolení, za jejich nedodržení nebo za provozování půjčovny bez povolení je stanovena sankce.

K bodu 55 (§ 32a odst. 1, § 32d, § 37b písm. a), § 37d odst. 1 a § 37e odst. 1):

Provádí se legislativně technická úprava textu § 32a odst. 1, 32d, 35a odst. 1, 37b písm. a), 37d odst. 1 a 37e odst. 1. Úprava reaguje na změnu, kterou přinesla Lisabonská smlouva. Jejím vstupem v platnost (1. 12. 2009) Evropská unie nahradila Evropské společenství a stala se jeho nástupkyní. Evropská společenství tak nadále zahrnují jen Evropské společenství pro atomovou energii.

K bodu 56 až 59, 61 a 62 (§ 32a a § 32c):

V zákoně se sjednocuje používání slovního vyjádření označujícího systém říčních informačních služeb, písmenná zkratka zavedená zákonem č. 309/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se mění na slovní vyjádření. Uvedená úprava textu se týká § 32a odst. 1 až 4, 32a odst. 2 a 3, 32b odst. 1 až 3, 32c odst. 1, 32c odst. 3 až 9 až 9, 32d, 40 odst. 2 a 41 písm. b). Dále dochází k legislativní úpravě a sjednocení terminologie, pokud jde o označení smluvního státu Dohody o Evropském hospodářském prostoru. Tato úprava se týká ustanovení § 32c odst. 6.

K bodu 60 (§ 32b odst. 2 písm. a) a § 32c odst. 7 písm. a))

Vzhledem ke změnám právní úpravy týkající se plavebního rejstříku a oddělení rejstříku malých plavidel od plavebního rejstříku dochází k odpovídající úpravě souvisejících ustanovení.

K bodu 63 (§ 33 odst. 1):

Dochází k legislativně technické opravě odkazu na poznámku pod čarou č. 8.

K bodu 64 (§ 33a):

Podle § 33a prokazuje žadatel o koncesi odbornou způsobilost k provozování vodní dopravy pro cizí potřeby vedle osvědčení o úspěšně vykonané zkoušce z předmětů, které se váží k provozování vnitrozemské vodní dopravy, složené před plavebním úřadem, také dokladem o vykonání pětileté praxe v oboru vodní dopravy. Novelou zákona dochází k liberalizaci přístupu k podnikání v oblasti vnitrozemské vodní dopravy úpravou doby požadované praxe na tři roky, což je v souladu se směrnicí Rady č. 540 ze dne 9. listopadu 1987 o přístupu k povolání provozovatele nákladní dopravy po vnitrozemských vodních cestách ve vnitrostátní a mezinárodní dopravě a o vzájemném uznávání diplomů, osvědčení a ostatních dokladů formální způsobilosti pro toto povolání.

K bodu 65 (§35a odst. 1)

Dochází k legislativně technické úpravě, která reaguje na změnu, kterou přinesla Lisabonská smlouva. Jejím vstupem v platnost (1. 12. 2009) Evropská unie nahradila Evropské společenství a stala se jeho nástupkyní. Evropská společenství tak nadále zahrnují jen Evropské společenství pro atomovou energii. S ohledem na to, že osvědčení o splnění podmínek se vydává podle dvou přímo použitelných předpisů Evropské unie, je doplněna poznámka pod čarou o nařízení Rady (EHS) č. 2919/85 ze dne 17. října 1985, kterým se stanoví podmínky přístupu k režimu podle Revidované úmluvy pro plavbu na Rýně, vztahující se na plavidla plavby na Rýně. Dosavadní odkaz na poznámku pod čarou č. 7a se v této souvislosti zrušuje.

K bodu 66 (§ 35a):

Doplňuje se povinnost provozovatele vodní dopravy bez zbytečného odkladu oznamovat plavebnímu úřadu změny v podmínkách, o jejichž splnění bylo vydáno osvědčení podle nařízení Rady (EHS) č. 3921/91 ze dne 16. prosince 1991, kterým se stanoví podmínky, za nichž může dopravce nerezident provozovat přepravu zboží a cestujících po vnitrozemských vodních cestách uvnitř členského státu.

K bodu 67 a 68 (§ 36):

Směrnice 2008/68/ES o pozemní přepravě nebezpečných věcí požaduje, aby členské státy Evropské unie vztáhly mezinárodní úpravu pro přepravu nebezpečných věcí, jež je obsažena v Evropské dohodě o mezinárodní přepravě nebezpečných věcí po vnitrozemských vodních cestách (Dohoda ADN, vyhlášena pod č. 102/2011 Sbírky mezinárodních smluv) i na případy takové přepravy uvnitř jednotlivých členských států. Úprava § 36 byla navržena za účelem zohlednění výše uvedeného požadavku směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/68/ES. Po vnitrozemských vodních cestách je dovoleno přepravovat pouze nebezpečné věci vymezené uvedenou mezinárodní smlouvou, a to za podmínek v ní uvedených. Toto obecné ustanovení nahrazuje dosavadní velmi kusou právní úpravu přepravy nebezpečných věcí obsaženou v § 36, plně se přitom odvolává na obsah mezinárodní smlouvy platné pro tuto oblast.

K bodu 69 (§ 37 odst. 1)

Dochází k legislativní úpravě a sjednocení terminologie, pokud jde o označení smluvního státu Dohody o Evropském hospodářském prostoru. Tato úprava se týká ustanovení § 32c odst. 6.

K bodu 70 (§ 40):

Do ustanovení § 40 se doplňuje další působnost Státní plavební správy v souvislosti se zajištěním transpozice směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/68/ES o pozemní přepravě nebezpečných věcí a v souvislosti s implementací nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1177/2010 o právech cestujících při cestování po moři a na vnitrozemských vodních cestách a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004. Zmíněné nařízení stanoví pravidla pro námořní přepravu a přepravu po vnitrozemských vodních cestách týkající se zákazu diskriminace cestujících, pokud jde o podmínky přepravy, kterou nabízejí dopravci cestujícím, zákazu diskriminace osob se zdravotním postižením a osob se sníženou pohyblivostí a pomoci těmto osobám, práv cestujících v případech zrušení nebo zpoždění, minimálního souboru informací, který má být cestujícím poskytnut, vyřizování stížností a obecných pravidel pro prosazování práva. V zákoně se vymezuje působnost Státní plavební správy k dohlížení na plnění povinností týkajících se dodržování práv cestujících podle tohoto nařízení a k vyřizování stížností na porušování těchto povinností. V zákoně se dále vymezuje působnost plavební správy k vydávání osvědčení odborné způsobilosti bezpečnostního poradce, osvědčení o zvláštních znalostech o přepravě nebezpečných věcí a výkonu další působnost související s plněním závazků vyplývajících z Dohody ADN.

K bodu 71 (§ 41):

Dochází k legislativně technické úpravě textu v zájmu vyjádření kumulativního výčtu působnosti Ministerstva dopravy.

K bodu 72 (§ 42 odst. 1)

Státní dozor ve vnitrozemské plavbě se rozšiřuje vedle sledovaných vodních cest i na vodní cesty nesledované, neboť není důvod v tomto ohledu omezovat státní dozor pouze na část vnitrozemských vodních cest.

K bodu 73 (§ 42 odst. 2):

Do ustanovení § 42 se doplňuje úprava způsobu prokazování příslušnosti zaměstnanců Státní plavební správy při výkonu státního dozoru. Podle platného znění zákona o vnitrozemské plavbě (§ 42) státní dozor na sledovaných vodních cestách a provozu na nich vykonává Ministerstvo dopravy a Státní plavební správa. Při výkonu státního dozoru pověřená osoba dozírá, zda správci sledovaných vodních cest, provozovatelé přístavů, provozovatelé plavidel a provozovatelé vodní dopravy plní povinnosti stanovené zákonem. Je žádoucí, aby zákon stanovil konkrétní způsob jakým pověřený zaměstnanec Státní plavební správy, vykonávající státní dozor na sledovaných vodních cestách a provozu na nich, tedy včetně dozoru nad dodržováním pravidel plavebního provozu, prokazuje svou příslušnost k Státní plavební správě. Pověření k výkonu státního dozoru bude mít v případě zaměstnanců Státní plavební správy formu průkazu. S ohledem na ustanovení § 4 odst. 3 písm. b) zákona č. 255/1012 Sb., o kontrole (kontrolní řád) je třeba, aby zákon o vnitrozemské plavbě jakožto zvláštní zákon ve smyslu uvedeného ustanovení tuto formu pověření zaměstnanců Státní plavební správy zakotvil. Do zákona se dále zakotvuje určení působnosti orgánu státní správy, který pověření k výkonu státního dozoru vydá.

K bodu 74 a 75 (§ 42 odst. 3 a 4):

Znění § 42 odst. 3 se zpřesňuje, doplňují se další osoby podléhající státnímu dozoru na základě nové právní úpravy pravidel plavebního provozu, půjčoven malých plavidel, přístavů, přístavišť, překladišť, vývazišť a kotvišť. Dochází k zpřesnění ustanovení s ohledem na správní řád a ke sjednocení právní úpravy s projednávaným novým zákonem o kontrole a vypouští se poslední věta v odstavci 4 z důvodu její nadbytečnosti.

K bodu 76 (§ 42 odst. 5 a 6):

Pravomoc kontrolující osoby k uložení zákazu plavby v řízení na místě v případě zjištění závažných porušení povinností upravených pravidly plavebního provozu je systematicky zařazen do části zákona upravující státní dozor. Právní úprava vychází z Rezoluce č. 24, o pravidlech plavebního provozu na vnitrozemských vodních cestách v Evropě (dále jen „CEVNI“) z roku 1986, Pracovní skupiny pro vnitrozemskou vodní dopravu při Evropské hospodářské komisi – Organizace spojených národů. Novela zákona obsahuje rovněž zákonné zmocnění k tomu, aby vzor průkazu, kterým se budou zaměstnanci Státní plavební správy prokazovat při výkonu státního dozoru, stanovil prováděcí právní předpis.

K bodu 77 (§ 43)

Skupinový nadpis „Ukládání pokut“ nad § 43 se zrušuje z důvodu jeho nesouladu s koncepcí správního trestání.

K bodu 78 (§ 43 a 44):

Vzhledem k nové právní úpravě pravidel plavebního provozu, nové a komplexní právní úpravy přístavů, přístavišť, překladišť, vývazišť a kotvišť, půjčoven malých plavidel, využívání plavidel ke sportovním účelům a další problematiky upravené předkládanou právní úpravou dochází k revizi stávajících skutkových podstat přestupků a správních deliktů právnických a podnikajících fyzických osob. Skutkové podstaty jsou nově konstruovány, revidována byla i výše sankcí, které bude možno za porušení zákonných povinností uložit. Při určení druhu sankce a její výměry se přihlédne k závažnosti protiprávního jednání, zejména ke způsobu jeho spáchání (konání či opomenutí, místo spáchání, použité prostředky) a jeho následkům (ohrožení či porušení zájmu chráněného zákonem, způsobená škoda, odstranitelnost následků jednání) s přihlédnutím k okolnostem, za nichž byl spáchán (například místo a čas spáchání deliktu, typ vodní cesty, hustota provozu apod.). U přestupků pak s přihlédnutím k míře zavinění, k pohnutkám a k osobě pachatele, jakož i ke skutečnosti, zda již byl za stejné nebo obdobné jednání dříve postižen. Dalšími hledisky může být například ekonomická a sociální situace obviněného, jeho osobní či rodinné poměry apod. Tato kriteria budou hodnocena komplexně a ve vzájemných souvislostech. Výměrou sankce se přitom rozumí buď výše pokuty, nebo časový interval doby zákazu činnosti s určením druhu a rozsahu zakázané činnosti. Obecně by správní orgán měl při rozhodování o ukládání sankcí dodržovat jednu z významných zásad správního řízení, tedy zásadu legitimního očekávání vymezenou v ustanovení § 2 odst. 4 správního řádu, podle kterého správní orgán dbá, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a aby odpovídalo okolnostem daného případu, jakož i na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly. Správní řád dává účastníkům nárok na to, aby správní orgán rozhodoval i v jejich případě způsobem předvídatelným, resp. aby svůj postup a způsob rozhodnutí vždy řádně odůvodnil racionálními argumenty. To v podstatě znamená, že i výrok o sankci je nezbytné náležitě odůvodnit a uvést veškerou argumentaci, jíž se správní orgán při rozhodování o uložení sankce řídil. Musí tedy odůvodnit, z jakého důvodu byl uložen daný druh sankce a proč právě v uvedené výměře. Při odůvodňování druhu a výše sankce je třeba se zároveň vyrovnat se všemi skutečnostmi, které svědčí ve prospěch i neprospěch pachatele. Pokud má správní orgán za to, že je třeba uložit citelnější pokutu, musí se soustředit pouze na to, co bylo skutečně prokázáno, nikoliv na to, kde se pachatele usvědčit nepodařilo. Novelou zákona o vnitrozemské plavbě č. 308/2008 Sb. došlo ke koncepční změně správního trestání v oblasti plavby v souladu s novou koncepcí správního trestání, kdy všechny přestupky v oblasti vnitrozemské plavby jsou obsaženy v odvětvovém zákoně. Dle § 86 písm. a) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích do účinnosti této novely mohla Policie ČR projednávat v blokovém řízení též přestupky v plavebním provozu (na základě obecného přestupku dle § 46 přestupkového zákona). Současná právní úprava však tuto působnost Policie ČR neobsahuje. Cílem novely zákona je, aby Policie ČR mohla některé zjištěné přestupky nadále projednat v blokovém řízení. Tento postup usnadňuje činnost Státní plavební správy, neboť některé přestupky mohou být zcela projednány Policií bez ingerence Státní plavební správy. Současně je zvyšována účinnost správního trestání v oblasti plavby, kdy je maximálně zkrácena doba mezi spácháním přestupku a udělením sankce.

K bodu 79 (§ 45 odst. 4):

V souvislosti s provedením nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1177/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o právech cestujících při cestování po moři a na vnitrozemských vodních cestách a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004, dochází k zakotvení působnosti obecních živnostenských úřadů k projednávání správních deliktů, jejichž skutkové podstaty byly do zákona o vnitrozemské plavbě doplněny, jde-li o cestovní agentury nebo cestovní kanceláře, jakožto subjektu, který se uvedených skutkových podstat dopustí. Obdobná úprava je obsažena v zákoně č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, či v zákoně č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů.

K bodu 80 (§ 45 odst. 6):

Podle § 45 odst. 6 zákona o vnitrozemské plavbě vybírá a vymáhá pokuty Státní plavební správa. Ta však nedisponuje útvarem specializovaným na vymáhání pohledávek a nemá ani dostatečnou personální kapacitu k této činnosti. Nejde navíc pouze o personální problém, ale o nemožnost použití některých institutů jako je prodej movitých věcí, apod. Státní plavební správa se může obrátit pouze na soud, což se v případě, že existuje úřad, který se problematikou vymáhání v rámci dělené správy zabývá a disponuje jak personálním, tak i materiálním vybavením, jeví jako zbytečné přenášení této práce na soudy. V současné době byla novelizací zákona o vodách působnost k vybírání a vymáhání pokut ukládaných Státní plavební správou dle vodního zákona svěřena Celnímu úřadu. V praxi dochází často k situaci, že protiprávní jednání naplní skutkovou podstatu přestupku dle zákona o vodách i zákona o vnitrozemské plavbě. Rozdílnost pravomoci k vybírání a vymáhání pokut u obou zákonů vede k nemožnosti ukládat úhrnnou sankci ve společném řízení. Novela zákona tedy vypustila působnost vybírat a vymáhat uložené pokuty s tím, že tato působnost byla přiznána Celní správě České republiky. V minulosti již zástupci Celní správy v rámci předběžných jednání s tímto převodem kompetencí vyjádřili souhlas, a to i s ohledem na relativně malý rozsah převáděné agendy.

K bodu 81 (§ 46)

Ustanovení zakotvující působnost právního řádu v řízení ve věcech upravených zákonem o vnitrozemské plavbě, který pochází z období platnosti předchozího správního řádu je nadbytečné a matoucí. Oproti předchozí úpravě má správní řád účinný od 1. 1. 2006 (zákon č. 500/2004 Sb.) výrazně širší působnost a vyplývá z něj, na které postupy se správní řízení nevztahuje. Z rozsahu věcné a institucionální působnosti správního řádu vyplývá, že se vztahuje na postup správních orgánů, pokud vykonávají působnost (veřejnou moc) v oblasti veřejné správy, aniž by to muselo být výslovně uvedeno v jiném zákoně, který je ke správnímu řádu zákonem speciálním. Subsidiarita správního řádu vyplývá z § 1 odst. 2, podle kterého se správní řád použije, nestanoví-li zvláštní zákon jiný postup. Z tohoto důvodu dochází ke zrušení uvedeného ustanovení.

K bodu 82 (§ 49):

Dochází ke zrušení obsoletního znění skupinového nadpisu, který je nahrazen nadpisem novým, odpovídajícím právní úpravě rozhodování plavebního úřadu o výjimkách ze zákona.

K bodu 83 (§ 49)

§ 49 je společným ustanovením zákona o vnitrozemské plavbě, upravujícím rozhodování plavebního úřadu o výjimkách ze zákona.

K bodu 84 (§ 52):

Znění § 52 obsahujícího souhrnné zmocňovací ustanovení k vydání prováděcího právního předpisu bylo upraveno v souladu se změnami provedenými navrhovanou právní úpravou.

K bodu 85 (příl. 1):

Navrhuje se rozšíření součástí vodních cest v Příloze I. k zákonu o vnitrozemské plavbě o „servisní zařízení ve smyslu § 7 odst. 3 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách“. Důvodem je akutní potřeba systematického vybavení vodních cest veřejnou sítí servisních zařízení, včetně nově budovaných vodních cest (např. Vltavská vodní cesta do Českých Budějovic), které budou poskytovat v režimu veřejné služby bezpečné a moderně zabezpečené zásobování pohonnými hmotami a odčerpávání odpadních vod z plavidel, zejména rekreační plavby. V současnosti, kdy nejsou součástí vodní cesty, nelze zajistit jejich výstavbu státním investorem s využitím prostředků Státního fondu dopravní infrastruktury.

K dalším úpravám v příloze č. 1 dochází v zájmu precizace textu a v souvislosti se sjednocením užívání pojmu „plavební značení“ v celém zákoně.

K bodu 86 (příl. 2)

Dochází k legislativně technickému přesunu seznamu využívaných vodních cest ze stávajícího § 3 odst. 4 do přílohy k zákonu, jak je tomu i v případě seznamu dopravně významných využitelných vodních cest. Oproti stávajícímu znění obsaženému v § 3 odst. 4 zákona se provádí změna související s pojmovým sjednocením termínu „plavební značení na vodní cestě“ v celém zákoně. Další změnou je úprava kilometráže využívané vodní cesty Vltava. V současném znění zákona uváděný říční kilometr 239,6 je v profilu Jiráskova jezu v Českých Budějovicích. Na tomto vodním díle není plavební zařízení. S ohledem na stavební úpravu podjezí není možná plavba až k jezu. Z tohoto důvodu je ukončena v nově navrženém kilometru. Oproti stávající úpravě se doplňuje označení průplavu Otrokovice – Rohatec. Uvedený kanál byl pojmenován jako Baťův dne 1. května 2002 na plavební komoře Petrov.

K Čl. II:

Novela zákona o vnitrozemské plavbě obsahuje rozsáhlou právní úpravu přechodných ustanovení souvisejících se zavedením nové, komplexní právní úpravy přístavů, přístavišť, překladišť, vývazišť a kotvišť a nové právní úpravy půjčoven malých plavidel.

Přístavy, které jsou podle § 8 odst. 4 zákona č. 114/1995 Sb., ve znění účinném do

dne nabytí účinnosti předkládané novely, veřejnými přístavy, se budou i nadále považovat za veřejné přístavy. Veřejné přístavy provozované podle zákona č. 114/1995 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti této novely zákona, zapíše plavební úřad do evidence veřejných přístavů do 6 měsíců ode dne nabytí její účinnosti. Souhlas se zřízením a provozováním přístavu udělený podle stávajícího zákona o vnitrozemské plavbě se bude považovat za povolení k provozování pozemní části přístavu vydané podle navrhované právní úpravy. Provozovatel pozemní části veřejného přístavu, který vznikl před 1. říjnem 1995 se bude i nadále považovat za provozovatele pozemní části přístavu, kterému bylo vydáno povolení k provozování pozemní části přístavu podle stávajícího znění zákona o vnitrozemské plavbě; těmto provozovatelům pozemní části přístavu budou dodatečně stanoveny podmínky sloužící k zajištění bezpečnosti a plynulosti plavby a k ochraně životního prostředí do 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti této novely zákona. Tyto podmínky se budou považovat za podmínky stanovené v povolení k provozování pozemní části přístavu vydaném již podle navrhované právní úpravy. Další přechodná ustanovení jsou navržena pro provozovatele v současné době již existujících přístavišť, překladišť, vývazišť a kotvišť a pro provozovatele již existujících půjčoven malých plavidel. Vzhledem ke změnám právní úpravy týkající se plavebního rejstříku a oddělení rejstříku malých plavidel od plavebního rejstříku dochází k zakotvení odpovídající přechodné právní úpravy, podle níž údaje k malým plavidlům zapsané v plavebním rejstříku převede Státní plavební správa do rejstříku malých plavidel do 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona a údaje o zřízení zástavního práva na malém plavidle Státní plavební správa vymaže. Dále je nezbytné za účelem přehlednosti a právní jistoty vyřešit platnost průkazů způsobilosti vůdců plavidel a členů posádek vydaných podle předpisů platných jak před, tak i po účinnosti zákona č. 114/1995 Sb. Důvodem je, že většina těchto průkazů nemá nebo má jen nedostatečné ochranné prvky. V minulosti byly při kontrolách zadrženy falešné průkazy a lze předpokládat, že existují i další falzifikáty. Průkazy vystavené do roku 1992 dále obsahují názvy a symboly již neexistujících státních útvarů, což nepůsobí dobře směrem k zahraničí. Získané způsobilosti jsou nadále plané, pouze je jejich platnost přenesena na nové sjednocené formy průkazů, čímž fakticky nedochází k zásadní modifikaci cíle původního § 51 odst. 4. Mechanismus postupné výměny průkazů způsobilosti je upraven v rámci přechodných ustanovení k novele zákona o vnitrozemské plavbě. Průkazy způsobilosti pozbudou platnosti uplynutím 30 dnů ode dne, jímž uplyne lhůta stanovená příslušným přechodným ustanovením pro podání žádosti o jejich výměnu. Navrhovaná právní úprava částečně omezuje veřejnou přístupnost údajů zapsaných v plavebním rejstříku. Plavební rejstřík bude nadále v části obsahující údaje o malých plavidlech neveřejný. Zároveň předkládaná právní úprava počítá s tím, že se podle zákona o vnitrozemské plavbě nebude dále do plavebního rejstříku zapisovat zřízení zástavního práva k plavidlu. Zápis zástavního práva k plavidlu se podle současné právní úpravy provádí podle § 14 odst. 2 zákona o vnitrozemské plavbě, přičemž tento zápis má pouze deklaratorní účinky a vznik zástavního práva je dán obecným předpisem, jímž je zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Podle § 1316 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, zástavní právo k věci zapsané ve veřejném seznamu vzniká zápisem v tomto seznamu, ledaže jiný právní předpis stanoví jinak. Zástavní právo k plavidlu bude tedy do plavebního rejstříku po nabytí účinnosti nového občanského zákoníku zapisováno pouze tehdy, bude-li se vztahovat k nikoliv malému plavidlu, přičemž tento zápis bude mít konstitutivní účinky. Z tohoto důvodu je potřeba v rámci přechodných ustanovení vyřešit otázku zápisů zástavního práva k malým plavidlům v plavebním rejstříku, provedených a existujících ke dni nabytí účinnosti navrhované právní úpravy. Navrhuje se, aby tyto záznamy byly z plavebního rejstříku vymazány, přičemž je navržena přiměřená lhůta k provedení tohoto výmazu.

K části druhé – změna zákona o vodách

K bodu 1 až 8 (§ 117):

V § 117 zákona o vodách dochází k terminologickému upřesnění v souladu s terminologií použitou zákonem o vnitrozemské plavbě. Dále dochází ke zpřesnění tohoto ustanovení v souvislosti s tím, že určitých jednání naplňujících skutkovou podstatu přestupku obsažených v tomto ustanovení se může dopustit provozovatel plavidla, některých vůdce plavidla a v některých případech se jich může dopustit jak provozovatel plavidla, tak vůdce plavidla.

K bodu 9 až 11 (§ 125l):

Ustanovení vodního zákona upravující působnost správního orgánu projednávat přestupky se dává do souladu se zákonem o vnitrozemské plavbě. Cílem je, aby Policie ČR mohla některé zjištěné přestupky nadále projednat v blokovém řízení. Tento postup usnadňuje činnost Státní plavební správy, neboť některé přestupky mohou být zcela projednány Policií bez ingerence Státní plavební správy. Současně je zvyšována účinnost správního trestání v oblasti plavby, kdy je maximálně zkrácena doba mezi spácháním přestupku a udělením sankce.

K části třetí – změna zákona o správních poplatcích

K bodu 1 až 8 (pol. 37 až 40):

Stávající zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, upravuje poplatky týkající se oblasti vnitrozemské plavby v položkách 37 až 40. Výše těchto správních poplatků vychází z předcházejících právních úprav (vyhláška č. 570/1990 Sb., a následně zákon č. 368/1992 Sb.). Od nabytí účinnosti zákona o správních poplatcích nedošlo k navyšování těchto poplatků. Úroveň poplatků je v současné době na úrovni správních poplatků roku 1992, tj. do výše poplatků nebyla promítnuta míra inflace. Od tohoto roku došlo k výraznému nárůstu příjmů obyvatel a současně narostly provozní náklady úřadu a dále se investovalo do nových technologií, což umožnilo zlepšit služby pro veřejnost. Návrh změn zákona o správních poplatcích tak vychází jednak z revize stávajících správních poplatků na úseku vnitrozemské plavby, jednak se na základě potřeb praxe a v souvislosti s novelou zákona o vnitrozemské plavbě nově navrhují některé další poplatky. V roce 2011 bylo ze správních poplatků vybráno celkem 3 565 560 Kč (2010 – 3 753 350 Kč, 2009 – 3 167 371 Kč). Vzhledem k tomu, že předkládanou novelou zákona dochází ke zvýšení správních poplatků v průměru na dvojnásobek, předpokládá se zvýšení příjmů státního rozpočtu o cca 3,7 mil. Kč.

K části čtvrté – účinnost

Účinnost novely zákona se navrhuje na první den čtvrtého kalendářního měsíce následujícího po jeho vyhlášení.

V Praze dne 9. dubna 2014

Mgr. Bohuslav Sobotka v.r. předseda vlády

Ing. Antonín Prachař v.r. ministr dopravy