zákon č. 189/2020 Sb.

1. Zhodnocení platného právního stavu

V souvislosti se vznikem a rozšířením onemocnění COVID-19 způsobeným novým koronavirem SARS-CoV-2 vyhlásila vláda v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví na území České republiky nouzový stav. V rámci vyhlášeného nouzového stavu je realizována řada omezujících krizových opatření. Stejné platí také o mimořádných opatřeních Ministerstva zdravotnictví nařízených podle § 69 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů, která mají rovněž zabránit šíření onemocnění COVID-19.

Tyto negativní dopady mohou být jak přímé, např. omezení poskytování některých služeb, tak nepřímé, např. z titulu potřeby péče o děti z důvodu uzavření základních a středních škol či celkového omezení pohybu osob.

Provozování výdělečné činnosti prostřednictvím internetových platforem (jak tuzemských, tak zahraničních), které umožňují potenciálním zájemcům využít nabízených služeb, je novým fenoménem posledních několika málo let. Rozsah, v němž jsou různé služby nabízeny, však již dalece přesáhl původní myšlenku sdílené ekonomiky a nabyl často podobu regulérního podnikání. S tím ale vyvstal v praxi problém vzniku dvou kategorií podnikatelů:

1. podnikatelé fungující v „klasické“ ekonomice, kteří jsou zatíženi mnohými povinnostmi, jejichž dodržování je u nich striktně kontrolováno a vymáháno, a

2. podnikatelé provozující svou činnost prostřednictvím platforem, jichž se sice dotýkají stejné právní předpisy, ale vzhledem k anonymitě způsobu, jakým svoji nabídku činí, je u nich možnost veřejnoprávní kontroly prakticky nulová.

Poskytování služeb v rámci sdílené ekonomiky je tak obtížně kontrolovatelnou oblastí, neboť kontrolní orgány nedisponují relevantními informacemi o poskytovatelích služeb (např. v případě poskytování ubytovacích služeb nedisponují informacemi o osobách poskytujících ubytování a o nemovitostech, které jsou k tomuto účelu využívány).

2. Odůvodnění hlavních principů a nezbytnosti navrhované právní úpravy.

Hlavní překážkou existujících kontrolních a evidenčních nástrojů je skutečnost, že kontrolní orgány nedisponují příslušnými údaji o poskytovatelích služeb (nemají informace o subjektech poskytujících služby, rozsahu poskytovaných služeb a jiné relevantní údaje).

Pro účinnou kontrolu dodržování stanovených povinností ze strany poskytovatelů služeb je proto nezbytné, aby příslušné orgány těmito informacemi disponovaly. Navrhuje se proto, aby každý, kdo zprostředkuje prostřednictvím prostředku komunikace na dálku (online platforma) kontakt poskytovatele služeb se zákazníkem za účelem uzavírání smluv o poskytování služeb cestovního ruchu podle § 1a, byl povinen na žádost obecního živnostenského úřadu sdělit relevantní informace o poskytovatelích služeb, tedy např. o poskytovateli ubytování. Obecní živnostenské úřady totiž ověřují oprávněnost poskytování služeb, tj. ověřují, zda osoba, která služby poskytuje, disponuje příslušným živnostenským oprávněním.

Navrhuje se, aby obecní živnostenské úřady mohly získané informace poskytnout i dalším orgánům vykonávajícím veřejnou moc (tedy zejména jiným správním orgánům a soudům). Mezi jinými i hygienickým stanicím, které vykonávají kontrolu dodržování zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, v části, která se týká povinností ubytovatelů. Přičemž s ohledem na epidemiologickou situaci v souvislosti s šířením COVID 19 je žádoucí, aby kontrolní orgány měly přesný přehled o místech, kde se ubytování turistům a cestujícím nabízí a provozuje.

Online platformy nebudou nadbytečně zatěžovány žádostmi o poskytnutí údajů od dozorových orgánů, které sledují plnění řady povinností vztahujících se k poskytování té které služby.

Informace, resp. údaje, které bude obecní živnostenský úřad oprávněn po online platformách požadovat, souvisí jednak s identifikací poskytovatele služeb, a dále pak s rozsahem poskytovaných služeb. Aby totiž bylo prokázáno např. neoprávněné podnikání, musí být naplněny všechny živnostenským zákonem stanovené znaky živnosti, mj. i soustavnost prováděné činnosti. Dále např. v případě poskytování ubytovacích služeb musí být kontrolnímu orgánu známa také adresa, kde jsou dané služby poskytovány (k ubytovacím službám se vztahuje řada povinností).

3. Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku

Podnikatel, který získá živnostenské oprávnění k provozování příslušné živnosti, je zároveň registrován v živnostenském rejstříku, jehož veřejná část je přístupná i veřejnosti. Získání živnostenského oprávnění plní hned několik podstatných úkolů. Kromě ekonomické stránky, tedy umožnění dozoru nad plněním daňových a poplatkových povinností ze strany podnikatele, jsou zde i důvody, v širokém slova smyslu, bezpečnostní.

Skutečnost, že podnikatel je držitelem příslušného živnostenského oprávnění, jednoznačně signalizuje splnění všeobecných i zvláštních podmínek pro provozování živnosti. Nemůže se tak stát, že živnost bude provozovat osoba, která byla pravomocně odsouzena pro úmyslný trestný čin, který byl spáchán v souvislosti s podnikáním v oboru, jenž jako podnikatel vykonává.

Stát je povinen efektivně předcházet vzniku nebezpečí, která mohou ovlivnit jeho občany, ať již se jedná o hrozby vznikající činností člověka či týkající se životního prostředí. Přitom jedním z prvků, které negativně zasahují do bezpečnosti České republiky a jejích občanů, je mezinárodní zločin, či dokonce terorismus; na lehkou váhu ale nelze brát ani „menší“ přestupky, které však mají vliv na subjektivní pocit bezpečí pociťovaný osobami, které se na území daného státu nacházejí. Většina vyspělých států světa proto má vypracovaný systém, jenž jim umožňuje mít alespoň základní přehled o cizincích dočasně se pohybujících na jejich území.

Typickým příkladem, vzhledem k navrhované úpravě, je povinnost toho, kdo ubytuje cizince, informovat o této skutečnosti orgány cizinecké policie a spolu s tím jí i předat jeho identifikační údaje. Policie má tak porovnáním se svými databázemi zjistit, zda nejde o hledanou osobu (ať již jen na území ČR nebo na mezinárodní úrovni), či o osobu, která má z jakéhokoliv důvodu zakázáno zdržovat se na území republiky (zde se nemusí jednat jen o nejtěžší zločince, ale též např. o fotbalové rowdie). Tito lidé samozřejmě vyhledávají takové formy ubytování, které jim poskytnou maximální možnou anonymitu a ubytovatele, o nichž se domnívají, že své zákonné povinnosti soustavně nedodržují. Výše uvedené možnosti však za současného stavu cizinecká policie využít nemůže, pokud jí není znám ubytovatel a adresa, na níž k poskytování ubytování dochází.

V případě jiných služeb se také může jednat o zpřísněné bezpečnostní předpisy a (častější) povinné revize strojů a nástrojů využívaných při provozování živnosti – jako nejmarkantnější příklad lze ukázat na častější technické prohlídky automobilů využívaných podnikateli přepravujících osoby, nicméně podobných dalších příkladů je celá řada.

Nutnost přehledu o ubytovaných osobách podtrhuje i zdravotní zájem. Jak se ukazuje v dnešní situaci, ubytované osoby mohou být zdrojem infekčních chorob, byť třeba jen v latentním stádiu. Pro moderní způsoby boje s nemocemi, mezi kterými má zvláštní postavení tzv. trasování, je pak znalost identity ubytovaných naprosto klíčová.

Zdravotní hledisko je samozřejmě neopomenutelné i v případě dalších profesí, např. v dopravě, kde se profesionální řidiči musejí podrobovat pravidelným zdravotním prohlídkám.

Není-li však valná většina osob využívajících ke svému podnikání internetové platformy nikde registrována, nelze ani očekávat, že by plnila své další povinnosti. Živnostenský úřad, který od platformy získá potřebná data, bude oprávněn některé z těchto informací (rozsah se bude lišit dle účelu) předat i jiným orgánům státní správy (např. i hygienickým stanicím), které, bude-li to zapotřebí, mají možnost provést příslušná opatření dle své kompetence.

Navrhovaná úprava má své opodstatnění především jako prevence před možnými riziky. A i zde samozřejmě platí, že prevence je levnější a účinnější než následné odstraňování škod.

Viz § 102 odst. 1 a násl. zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

I po zrušení nouzového stavu bude třeba nadále dbát na to, aby počet nakažených (nejen) nemocí COVID-19 nezačal znovu strmě růst. Zároveň tento návrh může napomoci dřívějšímu uvolnění absolutního zákazu poskytování mnohých služeb souvisejících s cestovním ruchem, když bude existovat mnohem méně striktnější, ale podobně fungující alternativa.

4. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky

Navržená právní úprava je v souladu s ústavním pořádkem České republiky.

5. Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie nebo obecnými právními zásadami práva Evropské unie

K navrhované úpravě se vztahuje směrnice 2000/31/ES o některých právních aspektech služeb informační společnosti (směrnice o elektronickém obchodu), směrnice 2006/123/ES o službách na vnitřním trhu, a směrnice č. 2015/1535 o postupu při poskytování informací v oblasti technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti. Z judikatury pak zejména rozsudky Soudního dvora EU ve věci C- 390/18 Airbnb Irland a ve věci C-108/09 Ker-Optika.

Podle prvního z uvedených rozsudků Soudního dvora EU je třeba služby platforem typu Airbnb a další fungující na obdobné bázi, tj. pouze zprostředkovávající kontakt a nikoli poskytující rovněž samotné služby cestovního ruchu, považovat za služby informační společnosti. Podle čl. 3 odst. 2 směrnice o elektronickém obchodu nemohou členské státy z důvodů spadajících do koordinované oblasti omezovat volný pohyb služeb informační společnosti z jiného členského státu. Koordinovaná oblast přitom souvisí s požadavky na

poskytovatele služby informační společnosti nebo na službu samotnou, které se týkají přístupu k činnosti nebo výkonu činnosti (čl. 2 písm. h) bod i) směrnice o elektronickém

obchodu). Povinnost předávání některých informací kontrolním orgánům není možné považovat za opatření, které by omezovalo samotné poskytování zprostředkovatelských služeb dotčených online platforem ve smyslu uvedené směrnice. Tato skutečnost je dále potvrzena čl. 2 písm. h) bodem ii) směrnice o elektronickém obchodu, dle kterého koordinovaná oblast nezahrnuje požadavky na služby, které nejsou poskytovány elektronickou cestou, jako je poskytování ubytovacích služeb – viz obdobný postup Soudního dvora v bodech 28 až 30 rozsudku ve věci C-108/09 Ker-Optika, podle kterého požadavky na dodání zboží nakoupeného přes internet již se samotnou službou elektronických komunikací nesouvisí a tudíž do působnosti směrnice o elektronickém obchodu nespadají. Navrhovaná úpravu tak spadá pouze do působnosti směrnice 2006/123/ES o službách na vnitřním trhu, potažmo subsidiárně do působnosti čl. 49 Smlouvy o fungování EU ohledně svobody usazování, s kterými je v souladu, neboť sleduje legitimní cíle veřejného zájmu, jakou jsou např. veřejný pořádek, ochrana městského prostředí či ochrana spotřebitelů zajištěním řádného dozoru nad poskytovateli ubytovacích služeb. Zároveň je zvolené opatření přiměřené, neboť jinými opatřeními, jako je registrace poskytovatelů ubytovacích služeb, nelze zajistit řádný dozor nad poskytovateli ubytovacích služeb, pokud jde o místo, četnost a délku jimi poskytnutých ubytovacích služeb.

Navrhovaná úprava představuje tzv. technický předpis ve smyslu čl. 1 písm. e) a f) směrnice 2015/1535 a tudíž se na ni vztahuje oznamovací povinnost v souladu s čl. 5 uvedené směrnice. Jako technický předpis je třeba oznámit předpis pro služby, resp. úpravu zaměřenou specificky na poskytování služeb informační společnosti, i když se týká informační povinnosti a nikoliv koordinované oblasti – poskytování služby.

6. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána

Navržené právní úpravy se netýkají mezinárodní smlouvy, jimiž je Česká republika vázána.

7. Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty, na podnikatelské prostředí České republiky, dále sociální dopady, včetně dopadů na rodiny a dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny

Budou-li zprostředkovatelé sdílet s kontrolními orgány relevantní údaje o poskytovatelích služeb, bude ve větší míře vymáháno plnění právními předpisy stanovených povinností, mj. i poplatkových či daňových povinností. Návrh tak ve své podstatě umožňuje postihnout neoprávněné poskytovatele služeb, kteří často ani nedaní příjmy z této činnosti, a jsou pro kontrolní orgány obtížně dohledatelní. Návrh proto předpokládá zvýšení příjmů státního rozpočtu i rozpočtů obcí (zvýšení výběru místního poplatku z pobytu tam, kde je obcí zaveden).

Návrh zákona bude mít pozitivní dopad na rovnost podnikatelského prostředí v České republice. V současnosti jsou podnikatelé, kteří své služby poskytují prostřednictvím on-line platforem, pro orgány státní správy téměř nedohledatelní a jimi páchané přestupky tak zůstávají nepotrestány, zatímco podnikatelé fungující „klasickým“ způsobem jsou pod soustavným dozorem státních orgánů.

Schopnost státu dohledat ubytovatele, kteří svoji činnost vykonávají v bytových domech, kde nezřídka bydlí dlouhodobí nájemci či vlastníci bytů, napomůže i k větší možnosti vynucování dodržování právních předpisů na úseku občanského soužití, což výhledově přispěje ke zvýšení kvality života rezidentů žijících v turisticky atraktivních oblastech.

Nepředpokládá se, že navrhovaná právní úprava bude mít zvláštní dopad na specifické skupiny obyvatel.

8. Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů

Návrh ukládá platformám, které umožňující zprostředkování obchodních vztahů mezi podnikatelem a jeho zákazníky, předávat na žádost obecních živnostenských úřadů určitá osobní data osob podnikajících prostřednictvím zmiňovaných platforem. Získaná data živnostenský úřad může dále sdílet s jinými orgány státní správy.

Data, která bude mít možnost živnostenský úřad vyžadovat, však nikterak nevybočují z údajů, které musí podnikatel již dnes uvést při ohlášení živnosti nebo podání žádosti o koncesi (viz § 45 živnostenského zákona). V případě nutnosti živnostenský úřad předá jinému

orgánu státní správy tato data pouze v rozsahu nezbytném pro jeho činnost. Všechny

oprávněné úřední osoby orgánů státní správy jsou přitom již dnes vázány mlčenlivostí (viz především, ale nikoliv výhradně, § 15 odst. 3 správního řádu nebo § 20 kontrolního řádu).

Získané údaje budou moci státní orgány využívat pouze v souladu se zákonem a pro účely zákonem předvídané.

9. Zhodnocení korupčních rizik

Navržená právní úprava nijak nezvyšuje korupční rizika.

10. Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo ochranu státu

Navrhovaný zákon nemá vliv na bezpečnost nebo obranu státu ani na životní prostředí.

11. Způsob projednání návrhu zákona

Současně s předložením návrhu zákona v souvislosti s mimořádnými a krizovými opatřeními pro období krize se předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky žádá o projednání návrhu zákona ve zkráceném jednání v rámci vyhlášeného stavu legislativní nouze podle § 99 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, a to vzhledem k výše uvedeným důvodům.