zákon č. 193/2018 Sb.

K čl. I (novela zákona č. 56/2001 Sb.)

K bodům 1 až 3

Aktualizuje se odkaz na směrnice EU implementované zákonem č. 56/2001 Sb., odkaz na rušenou směrnici 2009/40/ES se nahrazuje odkazem na směrnici 2014/45/EU a odkaz na rušenou směrnici 2000/30/ES se nahrazuje odkazem na směrnici 2014/47/EU. Dále se aktualizuje odkaz na nařízení EU, na něž zákon č. 56/2001 Sb. navazuje, doplněním nařízení (ES) č. 715/2007 a nařízení (EU) č. 2015/758.

K bodům 4, 29, 31, 114

S ohledem na zapojení provozovatelů stanic měření emisí do stávajícího informačního systému stanic technické kontroly vyplývajícího již z předchozí novelizace zákona č. 56/2001 Sb. (zákonem č. 63/2017 Sb.), se navrhuje změna jeho názvu – zatímco současný název je zvolen podle subjektů, které do systému vkládají údaje (stanice technické kontroly) a tento název by tedy již neodpovídal nové úpravě, navrhuje se zvolit název podle údajů obsažených v informačním systému, tj. podle jeho předmětu, kterým jsou technické prohlídky vozidel. Nově navrhovaný název je tedy „informační systém technických prohlídek“.

K bodu 5

Jedná se o opravu chybného odkazu.

K bodům 6 a 7

Jedná se o promítnutí zásady uznávání platnosti pravidelné technické prohlídky vozidla mezi státy EU, zde vztažené k okamžiku registrace dovezeného vozidla. Návrh důsledně vychází ze zásady, že má-li vozidlo dovezené z jiného členského státu platnou pravidelnou technickou prohlídku, neprovádí se technická prohlídka v ČR před provedením registrace a k registraci se dokládá pouze doklad o této pravidelné prohlídce. Technická prohlídka vozidla před provedením zápisu do registru silničních vozidel se napříště bude provádět pouze u vozidel dovezených ze třetích zemí, popř. u vozidel dovezených z členského státu EU, u kterých nelze doložit existenci platné pravidelné technické prohlídky.

K bodu 8

Jde o vypuštění odkazu na konkrétní ustanovení upravující vydávání některých tabulek s registrační značkou, neboť tento postup se uplatní v případě vydávání tabulek všech registračních značek, tedy i registračních značek na přání.

K bodu 9

Jde o doplnění stávající úpravy vyznačování data další pravidelné technické prohlídky na tabulce registrační značky při zápisu vozidla do registru. Doplňuje se úprava pro případ, kdy je technickou prohlídkou před registrací zjištěna vážná nebo nebezpečná závada. Takové vozidlo lze do registru zapsat, je nicméně třeba odpovídajícím způsobem vyznačit omezení jeho technické způsobilosti, a to jak na tabulce registrační značky, tak v technickém průkazu.

K bodu 10 a 15

Navrhuje se upřesnění stávající formulace tak, aby bylo zřejmé, že ukončit vyřazení vozidla lze jen v případě, že je vozidlo technicky způsobilé podle výsledku technické prohlídky, od jejíhož provedení neuplynula zákonem stanovená lhůta.

Obdobná formulační úprava se navrhuje i v ustanovení upravujícím základní povinnosti provozovatele vozidla, mezi něž patří, že lze provozovat jen vozidlo technicky způsobilé podle výsledku technické prohlídky, od jejíhož provedení neuplynula zákonem stanovená lhůta.

K bodu 11

Jedná se o zpřesnění výstižnějším pojmem, jenž je navíc užit v nově navržených ustanoveních § 28d odst. 2 a 33c.

K bodům 12 a 13

Jde o provedení požadavku směrnice 2014/45/EU na poskytování údajů o vozidle, které jsou potřebné pro provádění technických prohlídek vozidla; tyto informace poskytuje výrobce vozidla. Návrh předpokládá, že tato notifikační povinnost bude výrobci plněna vždy bez náhrady, tedy bezplatně, neboť za tento typ úkonů není standardně poskytována žádná náhrada. Zpřístupněním poskytnutých informací provozovatelům stanic technické kontroly a stanic měření emisí návrh pověřuje Ministerstvo dopravy, a to prostřednictvím informačního systému technických prohlídek, coby účelného a nejméně nákladného nástroje pro tento postup.

K bodu 14

Jde o provedení požadavku směrnice 2014/45/EU na sledování a sankcionování nepovolených manipulací s počtem ujetých kilometrů na počítadle ujeté vzdálenosti vozidla. Návrh jednak zakazuje změnu záznamu o celkovém počtu ujetých kilometrů, zároveň ovšem bere v potaz i to, že v některých případech může ke změně záznamu o ujetém počtu kilometrů dojít, aniž by bylo cílem podvodné jednání, a to v případě oprav vozidla. Návrh v takovém případě ukládá osobě, která takovou opravu provedla, zpracování protokolu, zachycujícího mj. původní a nový stav počítadla ujeté vzdálenosti. S nedodržením zákonných zákazů a povinností jsou spojeny příslušné sankce. Zároveň s tím se zrušuje nadbytečné oprávnění Policie ČR, které je již obsaženo (a podrobně upraveno) zákonem č. 361/2000 Sb. (je nahrazeno výše popsanou úpravou).

K bodům 16, 18, 20, 21, 22, 27, 38, 39, 43, 44, 89 a 90

Uvedené body zapracovávají do návrhu zrušení měření emisí coby samostatné činnosti, oddělené od provádění technické prohlídky vozidla. V této souvislosti jde zejm. o zrušení samostatné úpravy pravidelného měření emisí. Měření emisí bude tedy součástí (pravidelné) technické prohlídky jako jeden soubor kontrolních úkonů prováděných v rámci prohlídky ve stanici technické kontroly. Bude nicméně zachována možnost provést měření emisí (jako část technické prohlídky vozidla) ve stanici měření emisí, a to odděleně od ostatních kontrolních úkonů prováděných stanicí technické kontroly – jde zejm. o navrhované změny v § 47 a § 48 zákona. Provozovatel vozidla bude mít možnost provést technickou prohlídku v celém rozsahu ve stanici technické kontroly, stejně jako bude zachováno jeho právo podrobit vozidlo měření emisí ve specializovaném pracovišti. Samotné provedení měření emisí bude mít stejná pravidla, ať už bude prováděno ve stanici technické kontroly nebo ve stanici měření emisí. Stávající princip, že měření emisí musí proběhnout před provedením zbývajících kontrolních úkonů v rámci technické prohlídky, bude-li část technické prohlídky prováděna i ve stanici měření emisí, zůstane zachován, zachována zůstane i délka maximální lhůty mezi provedením měření emisí a ostatních kontrolních úkonů – 30 dní. Nebude-li tato lhůta dodržena, k provedenému měření emisí se nebude přihlížet a bude tedy muset být provedeno znovu. K tomu viz navržené znění § 47 odst. 6 zákona. Volba, zda bude vozidlo v celém rozsahu podrobeno technické prohlídce ve stanici technické kontroly nebo bude technická prohlídka provedena ve stanici měření emisí a stanici technické kontroly, bude potažmo ponechána na provozovateli vozidla. Po uplynutí navrženého přechodného období budou přitom provozovatelé všech stanic technické kontroly mandatorně nabízet provedení technické prohlídky v celém rozsahu včetně měření emisí, aniž by tím bylo dotčeno právo provozovatele vozidla případně přistavit vozidlo stanici měření emisí k provedení tohoto specializovaného souboru kontrolních úkonů. Vzhledem k tomu, že se měření emisí stává součástí pravidelné technické prohlídky, opouští návrh požadavek na to, aby se pravidelná technická prohlídka mohla provést pouze tehdy, je-li k dispozici kladný výsledek měření emisí. Při měření emisí nebude možné provádět opravy vozidla a případná zjištěná závada bude závadou druhého stupně (tj. vážná závada). Při provedení měření emisí ve stanici měření emisí (tj. v případě, kdy může být i několikadenní časový rozestup mezi provedením úkonů ve stanici měření emisí a úkonů ve stanici technické kontroly) se za den provedení pravidelné technické prohlídky považuje den provedení kontrolních úkonů ve stanici technické kontroly (tj. den, kdy byla pravidelná technická prohlídka dokončena) – viz § 47 odst. 6. S ohledem na délku maximálního časového rozestupu mezi provedením měření emisí a provedením ostatních kontrolních úkonů v rámci pravidelné technické prohlídky tak bude lhůta pro odstranění vážné závady zjištěné při měření emisí dvojnásobná než u jiných vážných závad (60 dní). Takováto lhůta je nicméně stále v souladu se směrnicí 2014/45/EU. Opakovanou prohlídku v případě zjištění vážné závady při měření emisí bude možné provést ve stanici měření emisí (viz § 51 odst. 1). Vzhledem k tomu, že není nadále možné s ohledem na směrnici 2014/45/EU zachovat institut mechanika, bude i ve stanicích měření emisí provádět měření emisí kontrolní technik (s výjimkou přechodného období – maximálně tříletého). Bude se však moct jednat o kontrolního technika, jehož oprávnění k provádění technických prohlídek bude omezeno na měření emisí. Vzhledem k tomu, že kontrolní technik, jehož oprávnění k provádění technických prohlídek bude omezeno na měření emisí, nebude oprávněn vystavit protokol o technické prohlídce, jelikož dle názoru zástupců Evropské komise musí mít osoba vystavující tento finální protokol plnou profesní způsobilost, bude ve stanici měření emisí, která bude provádět i opakované prohlídky (a tedy vydávat protokol o technické prohlídce), muset působit alespoň jeden kontrolní technik s oprávněním k provádění technických prohlídek v plném rozsahu (tzn. neomezeném pouze na měření emisí). Kontrolní technici s oprávněním omezeným na měření emisí budou moci vystavovat protokol o měření emisí, jenž bude pouze dílčím podkladem pro finální protokol o technické prohlídce shrnující výsledek všech provedených kontrolních úkonů.

K bodu 17

Nahrazuje se úprava pravidelných technických prohlídek vozidel. Obsahově zde nedochází k zásadní změně koncepce, nicméně s ohledem na počet dílčích úprav textu bylo zvoleno kompletní nahrazení textu textem novým. Z hlediska věcné působnosti směrnice 2014/45/EU lze konstatovat, že návrh představuje přesahující transpozici v tom smyslu, že povinnost podrobovat vozidla technickým prohlídkám bude dopadat na širší kategorii vozidel, než se kterými počítá směrnice. K zásadním změnám vnitrostátní právní úpravy v tomto ohledu nicméně nedochází. Z důvodu bezpečnosti silničního provozu je nutné trvat na tom, aby vozidla všech kategorií vymezených v návrhu podléhala pravidelným technickým prohlídkám. S ohledem na zásadu vzájemného uznávání provedených pravidelných technických prohlídek mezi členskými státy EU byl u vozidel dovezených z jiného členského státu EU navázán běh lhůty pro pravidelné prohlídky na první registraci vozidla v jiném členském státě EU nebo na poslední prohlídku provedenou v členském státě EU (případně na jiné okamžiky stanovené ve specifických případech). U vozidel dovezených z jiných než členských států EU se počítá běh lhůt od provedení prohlídky pro účely registrace.

K bodům 19, 23 a 28

Jde úpravy vymezení obsahu a druhů technických prohlídek vozidel, jehož cílem je primárně vhodnější provázání dotčené úpravy s terminologií zákona a dále přenesení úpravy druhů technických prohlídek z prováděcího předpisu na zákonnou úroveň. Jak již bylo uvedeno výše, měření emisí se stává součástí pravidelné technické prohlídky (tato skutečnost se výslovně promítne v prováděcím předpise).

K bodu 24

Na úrovni zákona se výslovně zakotvuje možnost při pravidelné technické prohlídce seřídit volnoběžné parametry motoru tak, aby bylo možné řádně provést měření emisí. Obdobná možnost je již dnes v zákoně zakotvena pro seřizování světel.

K bodům 25 a 26

Stávající pojem se nahrazuje významově přesnějším pojmem, jenž je rovněž užit v navrženém znění § 36 odst. 4 zákona.

K bodům 30, 32, 33

Jde o soubor dílčích úprav v § 48a zákona, reagujících jednak na terminologickou změnu názvu systému technických prohlídek (viz odůvodnění novelizačního bodu 4) a na skutečnost, že měření emisí je nově součástí technické prohlídky.

K bodu 34

Jde o formulační úpravy vymezení jednotlivých stupňů závad v návaznosti na směrnici 2014/45/EU. Z návětí byl vypuštěn odkaz na provádění prohlídek ve stanici technické kontroly, neboť napříště se bude systém stupňů závad vztahovat i na závady zjištěné ve stanici měření emisí (byť zde reálně půjde nanejvýš o vážné závady).

K bodu 35

Navrhuje se vypuštění nadbytečných slov s ohledem na vymezení pojmu technické prohlídky v § 47 odst. 1.

K bodu 36

V návaznosti na požadavek směrnice 2014/45/EU se doplňuje povinnost odstranit i zjištěné lehké závady. Vzhledem k tomu, že tyto závady nemají vliv na technickou způsobilost vozidla, nenavrhuje se žádná sankce při nedodržení této povinnosti.

K bodům 37, 40, 41 a 42

Jde terminologické úpravy v návaznosti na navrhovanou změnu terminologie v zákoně č. 361/2000 Sb.

K bodu 45

Jedná se o opravu nepřesně vymezeného období, za které se stanoví podklady potřebné pro výpočet kapacitní potřeby technických prohlídek. Tyto podklady se stanoví vždy k 1. 1. a 1. 7. každého roku za předcházejících 12 měsíců.

K bodu 46

Jde o terminologické úpravy v návaznosti na občanský zákoník.

K bodům 47, 50 a 51

Navrhuje se odstranit požadavek, aby provozovatel stanice technické kontroly nebyl ekonomicky spjat s výrobou, prodejem nebo opravou vozidel, resp. navrhuje se tento požadavek přesunout na kontrolního technika. Jde o posun v souladu se směrnicí 2014/45/EU, která tyto požadavky neklade na provozovatele stanice, ale právě na fyzickou osobu, která skutečně provádí technickou prohlídku vozidla. Předkladatel je zde toho názoru, že není třeba v tomto bodě zachovávat vnitrostátní úpravu, která jde nad rámec požadavků unijního práva, zejm. s ohledem na kontrolní mechanismy činnosti stanic technické kontroly prostřednictvím informačního systému technických prohlídek. Zákaz ekonomické spjatosti s výrobou, prodejem a opravou vozidel by přitom mohl bránit v předpokládané částečné integraci stanic měření emisí do stanic technické kontroly s ohledem na skutečnost, že na stanice měření emisí stávající právní úprava takovýto zákaz nekladla. Namísto tohoto vypouštěného požadavku bude zakotvena nová povinnost provozovatele stanice technické kontroly zajistit, aby osoby, které provádějí technické prohlídky, nebyly odměňovány způsobem, který by je motivoval ke zkreslování výsledků prohlídek (viz novelizační body 55 a 76). Porušení této povinnosti bude přestupkem, za který bude možné uložit pokutu až 5.000.000,- Kč. Současně se navrhuje stanovení výslovného zákazu kontrolního technika zkreslovat výsledky provedených prohlídek za účelem získání majetkového nebo jiného prospěchu spolu se zavedením skutkové podstaty přestupku postihujícího porušení tohoto zákazu s odpovídající sankcí (pokuta až 500.000,- Kč). Navrhuje se rovněž zrušit vágní požadavek na nestrannost, nezávislost a věrohodnost provozovatele stanice technické kontroly. Tento fakticky neuchopitelný požadavek zákona ve skutečnosti nemá žádný přezkoumatelný obsah a prokazuje se pouze čestným prohlášením. V upřesněné podobě bude tento požadavek rovněž zčásti přesunut na kontrolního technika.

K bodu 48

Jde o zrušení nadbytečného odkazu a upřesnění ve vztahu k právnickým osobám.

K bodu 49

Doplňuje se úprava prokazování bezúhonnosti u cizinců po vzoru jiných právních předpisů (zejména živnostenského zákona).

K bodům 52, 54 a 55

Jde o doplnění povinností provozovatele stanice technické kontroly v návaznosti na požadavky směrnice 2014/45/EU.

Povinnost uvedená v § 58 odst. 1 písm. k) směřuje k posílení objektivity provádění technických prohlídek a doplňuje povinnost kontrolního technika nezkreslovat výsledky technických prohlídek za účelem získání majetkového nebo jiného prospěchu. Nesplnění této povinnosti bude naplňovat kvalifikovanou skutkovou podstatou přestupku, za nějž bude možné uložit pokutu až 5.000.000,- Kč. Typickým příkladem porušení této povinnosti by bylo vyhledávání závad za účelem získání prospěchu z prodeje nebo oprav vozidel, jejich systémů, konstrukčních částí nebo samostatných technických celků.

K bodu 53

Jedná se o legislativně technickou úpravu odkazu v souvislosti se změnami § 48.

K bodu 56

Jde o opravu chybného odkazu.

K bodu 57

Jde o doplnění chybějící úpravy odnímání pověření.

K bodu 58

Vypouští se odkaz na provádění technických prohlídek pouze ve stanici technické kontroly, neboť nadále bude kontrolní technik provádět prohlídku (resp. její část) i ve stanici měření emisí (viz k tomu odůvodnění k bodům 16 a násl.).

K bodům 59 až 67

Navrhují se úpravy podmínek pro vydání profesního osvědčení kontrolního technika v návaznosti na požadavky směrnice 2014/45/EU. Jde primárně o zjednodušení požadavků na minimální dosažené vzdělání a délku praxe a dále o vypuštění požadavku na minimální věk 21 let, který předkladatel již nepovažuje za účelný a oprávněný. Požadavek na věk by rovněž byl stěží obhajitelný z hlediska směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES o uznávání odborných kvalifikací. Mezi podmínky pro vydání profesního osvědčení kontrolního technika se v souladu s unijní úpravou zařazuje požadavek, aby kontrolní technik nebyl ve střetu zájmů ve vztahu k provádění technických prohlídek. Návrh obsahuje vymezení takového střetu zájmu. V řízení o vydání profesního osvědčení kontrolního technika se splnění této podmínky bude předjímat, pokud nebude prokázán opak. Návrh počítá s možností vydání profesního osvědčení kontrolního technika, jehož oprávnění k provádění technických prohlídek bude omezeno na měření emisí vozidel. U této kategorie kontrolního technika budou sníženy jak požadavky na rozsah odborné způsobilosti, tak požadavky na nezávislost (bude moct vykonávat i závislou práci spočívající v prodeji nebo opravách vozidel), ale na druhou stranu budou omezena oprávnění takového kontrolního technika, zejména tím, že nebude oprávněn vystavit protokol o technické prohlídce, jenž shrnuje výsledky všech kontrolních úkonů provedených v rámci technické prohlídky vozidla. Předpokládá se, že kontrolní technici, jejichž oprávnění k provádění technických prohlídek bude omezeno na měření emisí, budou primárně působit ve stanicích měření emisí, ale není vyloučeno, aby působili i ve stanici technické kontroly, kde by však mohli provádět pouze úkony související s měřením emisí.

K bodům 68 a 72

Formální úpravy navázané na změny provedené v § 60 zákona.

K bodu 69

Jedná se o úpravu prodlužování platnosti profesního osvědčení kontrolního technika, jehož oprávnění k provádění technických prohlídek je omezeno na měření emisí, kdy se, obdobně jako v případě vydávání tohoto profesního osvědčení, nevyžaduje splnění požadavku na nevykonávání závislé práce spočívající v prodeji nebo opravách vozidel.

K bodu 70

Navrhuje se zrušení odkazu na konkrétní ustanovení zákona, který je jednak chybný, jednak nadbytečný. Dále se jedná o upřesnění povinnosti kontrolního technika, který bude nově působit i ve stanici měření emisí.

K bodu 71

Jde o zpřísnění informační povinnosti v návaznosti na směrnici 2014/45/EU.

K bodu 73

Přestože bude zavedena dílčí kategorie kontrolních techniků, jejichž oprávnění k provádění technických prohlídek bude omezeno na měření emisí a u nichž budou sníženy požadavky na rozsah jejich odborné způsobilosti, takový kontrolní technik s omezeným oprávněním nebude oprávněn vystavit protokol o výsledku technické prohlídky. Protokol o výsledku technické prohlídky bude oprávněn vystavit pouze kontrolní technik, který bude mít oprávnění v plném rozsahu.

K bodu 74

Jde o doplnění chybějící úpravy odnímání pověření a o terminologické upřesnění formulace s ohledem na rozšíření působnosti kontrolních techniků i na oblast měření emisí.

K bodu 75

Upřesňuje se znění zmocnění pro úpravu v prováděcím právním předpisu, jejímž obsahem bude vymezení prohlubování kvalifikace kontrolních techniků, a to jak ve vztahu ke kontrolním technikům, kteří budou mít oprávnění k provádění technických prohlídek v plném rozsahu, tak ve vztahu ke kontrolním technikům, jejichž oprávnění k provádění technických prohlídek bude omezeno na měření emisí.

K bodům 76, 77, 81, 82, 84, 85, 102 (část), 107 a 116

V návaznosti na výše popsané změny v povaze a způsobu provádění měření emisí (viz popis k bodům 16 a násl.) se navrhuje rovněž nová podoba ustanovení týkajících provozování stanic měření emisí a činnosti mechaniků. Návrh vychází z následujících premis: 1. Stávající právní úprava povolování činnosti stanic měření emisí vychází ze stejné konstrukce jako povolování činnosti stanic technické kontroly. Provozovatel musí získat dvě úřední přivolení ve formě oprávnění a osvědčení. U stanic technické kontroly má tato konstrukce své odůvodnění zejm. v tom, že počet stanic v území je omezen - potenciální provozovatel tedy nejprve získá prvotní úřední přivolení (oprávnění), které mu poskytne jistotu v tom, že poté co investuje do řádného vybudování, vybavení a personálního obsazení stanice bude moci stanici provozovat (tj. nebude odmítnut z důvodu naplnění územního pokrytí). V případě stanic měření emisí je ovšem situace jiná, jejich počet v území omezen není. Pro získání obou úředních přivolení je potřeba prokázat především dispozici s příslušnými prostory, vybavením a personálem, prokazované skutečnosti se navíc u obou řízení (alespoň na zákonné úrovni) zčásti překrývají. Není tedy důvod zachovávat dvojí rozhodování, když k provozování stanice měření emisí plně postačí jedno úřední povolení, které bude nárokové po prokázání potřebného materiálního a personálního zázemí. Na rozdíl od stanice technické kontroly zde nehrozí, že by byly investovány prostředky do vybavení a poté by povolení nebylo uděleno. 2. Ve stávajícím znění zákona je činnost měření emisí v určitých případech navázána na výkon jiné činnosti, spojené zejm. se servisní činností v oblasti vozidel, v některých případech rovněž na přivolení výrobce vozidla. Výkon činnosti měření emisí je pak dále vymezen konkrétními značkami vozidel. Rovněž v této oblasti obsahuje návrh změny. Navrhuje se zrušit zákonné provázání s jinou činností. Takovéto vymezení již neodpovídá začlenění měření emisí do technické prohlídky vozidla a ostatně není dle názoru ministerstva ani nezbytné. Podstatné je pořízení nezbytných prostor, vybavení a personálu a dále pak plnění povinností při provozování stanice (zejm. zapojení do informačního systému technických prohlídek), nikoliv spojení se servisní činností, popř. počáteční napojení na výrobce. 3. Na rozdíl od provozování stanice technické kontroly není provozování stanice měření emisí vyloučeno z působnosti živnostenského zákona, jedná se tedy o živnost (volnou). I na tuto skutečnost návrh reaguje, což mj. umožňuje vypustit prověřování těch skutečností, které již byly ověřeny podle živnostenského zákona (svéprávnost, bezúhonnost). 4. S ohledem na výše uvedené se vedle podoby povolovacího řízení zjednodušuje i podoba příloh k žádosti o povolení provozování stanice měření emisí a dále obsah rozhodnutí o povolení, kdy je zejm. nadbytečné zahrnování seznamu vybavení stanice do rozhodnutí. 5. Nově jsou formulovány i povinnosti provozovatele stanice měření emisí. Nové jsou zejména požadavky na personální zabezpečení měření emisí. Jak již bylo uvedeno v obecné části důvodové zprávy, s ohledem na požadavky směrnice 2014/45/EU není možné zachovat institut mechanika a měření emisí i jako samostatnou činnost bude muset do budoucna provádět osoba se způsobilostí kontrolního technika, byť bude rozsah jejího oprávnění omezen. Tato změna se tedy odráží i v povinnostech provozovatele stanice měření emisí a dále ve zrušení úpravy zákona týkající se mechaniků. Tato úprava se zrušuje bez náhrady - s výjimkou uplatnění přechodných ustanovení - a namísto ní bude použita úprava kontrolních techniků. Vzhledem k tomu, že měření emisí bude pojímáno jako soubor kontrolních úkonů v rámci technické prohlídky vozidla (i když budou moci být prováděny samostatně ve stanici měření emisí), nebude na úrovni zákona nutné přijímat změny v úpravě kontrolních techniků (na úrovni prováděcích vyhlášek nicméně již bude nutné změny přijmout). 6. V souvislosti s tím se navrhuje rovněž úprava v oblasti státního dozoru tak, aby oprávnění popř. povinnosti obecního úřadu obce s rozšířenou působností ve vztahu ke stanicím měření emisí byly stejné jako krajských úřadů ve vztahu ke stanicím technické kontroly. Novému znění povinností provozovatele stanice měření emisí a zrušení úpravy mechanika je přizpůsobeno i správní trestání. K formálním úpravám textu zákona dochází rovněž v souvislosti s evidencí stanic technické kontroly a stanic měření emisí.

K bodu 78

Jde o doplnění chybějící úpravy odnímání oprávnění k provádění technické kontroly jednotlivých druhů vozidel a výměnných nástaveb nebo malých sérií vozidel před schválením jejich technické způsobilosti k provozu na pozemních komunikacích.

K bodům 79, 80 a 83

Jde o formální úpravy v návaznosti občanský zákoník.

K bodu 86

Jde o opravu chybného odkazu.

K bodům 87 a 88

Jde o úpravu pravidelných technických prohlídek zvláštních vozidel v návaznosti na změny provedené v § 40 a v návaznosti na požadavky směrnice 2014/45/EU. I v tomto případě jde o přesahující transpozici směrnice odůvodněnou cílem bezpečnosti silničního provozu.

K bodům 91 až 99

Jde o úpravu ustanovení vymezujících působnost Ministerstva dopravy a obecních úřadů obcí s rozšířenou působností. Cílem těchto úprav je jednak zohlednit změny navrhované v předchozí úpravě zákona, jednak u Ministerstva dopravy odstranit některé nedostatky a chyby obsažené v § 80 odst. 2 zákona.

K bodu 100

Jde o formální upřesnění daného ustanovení tak, aby bylo uvedeno do souladu se zákonem o Celní správně. Zároveň se vypouští nadbytečný a nesprávný odkaz na poznámku pod čarou.

K bodům 101 a 102

Jde o úpravu posilující některá oprávnění spojená s výkonem státní kontroly vůči provozovatelům stanic technické kontroly a kontrolním technikům, rovněž v návaznosti na směrnici 2014/45/EU. Dále se oprávnění při výkonu státního dozoru rozšiřují rovněž na dozor obecních úřadů obcí s rozšířenou působností nad provozovateli stanic měření emisí - rovněž viz výše. Doplňuje se dále možnost při výkonu státního odborného dozoru nad činností stanice technické kontroly nebo stanice měření emisí (i před předložením pověření ke kontrole kontrolované osobě) pořizovat zvukové, obrazové a zvukově obrazové záznamy bez vědomí provozovatele stanice technické kontroly, stanice měření emisí nebo kontrolního technika. Tuto možnost bude státní odborný dozor oprávněn využít ve zcela výjimečných případech, přičemž po předložení průkazu ke kontrole bude muset kontrolovanou osobu seznámit s tím, že byl záznam pořízen a v jakém rozsahu byl pořízen. Nejedná se o soustavné nahrávání ve stanici technické kontroly (stanici měření emisí), ale pouze o možnost pořízení záznamu při kontrolních úkonech bezprostředně předcházejících předložení pověření ke kontrole kontrolované osobě, a to v případech, kdy budou existovat důvodné pochybnosti o dodržování stanoveného rozsahu a postupu provádění technických prohlídek.

K bodům 103, 104, 105, 106, 108, 109, 110, 111, 112, 113, 115, 117, 118, 119, 120, 121, 122, 123 a 124

Jde o úpravy a doplnění ustanovení upravujících správní trestání. Jde jednak o reakci na změny a doplnění předchozích ustanovení v rámci návrhu (tj. doplnění postihů v případě neplnění ukládaných povinností), jednak o doplnění doposud chybějících postihů ve vztahu k některým již existujícím povinnostem v zákoně (zejm. ve vztahu k výrobci a akreditovanému zástupci) a dále i o doplnění sankcí v návaznosti na některé předpisy EU.

Konkrétně lze uvést, že přijetím návrhu bude dosaženo adaptace českého právního řádu na 2 přímo použitelné předpisy EU stanovením sankcí navazujících na tyto předpisy. Jde o

- nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 715/2007 o schvalování typu motorových vozidel z hlediska emisí z lehkých osobních vozidel a z užitkových vozidel (Euro 5 a Euro 6) a z hlediska přístupu k informacím o opravách a údržbě vozidla a

- nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/758 o požadavcích na schválení typu pro zavedení palubního systému eCall využívajícího linku tísňového volání 112 a o změně směrnice 2007/46/ES. Ve vztahu k nařízení (ES) č. 715/2007 je vhodné uvést, že absence sankcí navazujících na toto nařízení je předmětem řízení o porušení Smlouvy o fungování EU č. 2016/2175. Ve vztahu k nařízení (EU) 2015/758 je třeba zdůraznit, že porušení vyjmenovaná v čl. 11 odst. 2 písm. a) až c) nařízení lze podřadit pod skutkovou podstatu přestupku zakotvenou v navrženém § 83a odst. 8 písm. a) zákona, a to s ohledem na skutečnost, že toto ustanovení zahrnuje poskytování nepravdivých informací (včetně padělání výsledků zkoušek) a zamlčování údajů v řízeních o schválení typu (včetně těch, jež skončila zamítnutím schválení typu), odejmutí schválení typu i stažení vozidla z oběhu. Porušení uvedené v čl. 11 odst. 2 písm. d) lze subsumovat pod navržené ustanovení § 83a odst. 8 písm. c) zákona a porušení uvedené v čl. 11 odst. 2 písm. e) nařízení lze subsumovat pod navržené ustanovení § 83a odst. 8 písm. b) zákona. Návrhem rovněž dochází k zakotvení sankcí postihujících porušení povinností, které jsou v zákoně č. 56/2001 Sb. transpoziční k směrnici Evropského parlamentu a Rady 2007/46/ES, kterou se stanoví rámec pro schvalování motorových vozidel a jejich přípojných vozidel, jakož i systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla (rámcová směrnice). Návrh v této části již respektuje terminologii nového přestupkového zákona.

K bodu 125

Jde o úpravu a doplnění zmocňovacího ustanovení v návaznosti na provedené změny.

K bodu 126

Jedná se o návrh legislativně technické změny v souvislosti se zrušením a přečíslováním odstavců v § 91 zákona provedených předchozí novelou, ve která byla navržena i tato úprava, avšak vzhledem k chybnému označení předmětného ustanovení provedena nebyla.

K čl. II (přechodná ustanovení)

Navrhovaná přechodná ustanovení reagují zejm. na změny provedené v oblasti rozsahu (pravidelné) technické prohlídky (zahrnutí měření emisí do prohlídky jako nové skupiny kontrolních úkonů), změny v oblasti provozování stanic měření emisí a dále změny spojené se zánikem institutu mechanika a s tím spojeného rozšíření profesní způsobilosti kontrolního technika. Přechodná ustanovení lze rozdělit do 4 skupin: (1) úprava provozování stanic technické kontroly - body 1 až 6, (2) úprava provozování stanic měření emisí - bod 7, (3) úprava rozšíření profesní způsobilosti kontrolního technika - body 8, 9, 12 a 13 a (4) úprava přechodu mechanika do režimu kontrolního technika - body 10 a 11.

1. Stanice technické kontroly (body 1 až 6 přechodných ustanovení). Základní premisou přechodných ustanovení v této oblasti je povinný přechod stávajících stanic technické kontroly do nového režimu provádění pravidelné technické prohlídky, zahrnující i měření emisí. Provozovatelům stávajících stanic technické kontroly se tedy (1) umožňuje po dobu 5 let ode dne nabytí účinnosti zákona provozovat stanici na základě dosavadního oprávnění a osvědčení, a to v rozsahu činnosti a v rozsahu přístrojového vybavení podle dosavadní právní úpravy - tj. bez povinnosti mít vybavení pro provádění měření emisí vozidla. (2) Provozovatelům stanic technické kontroly se dále umožňuje do 4 let od nabytí účinnosti zákona požádat o vydání nového oprávnění a osvědčení, které zahrne i oblast měření emisí. V této lhůtě tedy provozovatel stanice technické kontroly musí dovybavit stanici tak, aby v ní bylo možné provádět i měření emisí a mít i odpovídající personál - tj. kontrolní techniky s plným rozsahem odborné způsobilosti, zahrnujícím i měření emisí. Pro vydání nového oprávnění a osvědčení se bude ověřovat primárně dovybavení stanice pro potřeby provádění měření emisí, nikoliv všechny požadavky. Základním účelem je zde snížení administrativní zátěže pro provozovatele stanic i pro krajské úřady. Z tohoto důvodu se rovněž o vydání obou dokumentů povede společné řízení. Dále přechodná ustanovení umožňují v režimu společného řízení projednat i změnu adresy provozovny stanice technické kontroly. Toto umožní v některých případech efektivněji provést rozšíření rozsahu činnosti stanice o měření emisí. Zároveň ovšem s ohledem na přesun do nových prostor, které nebyly podrobeny kontrole při počátečním udělení osvědčení, je třeba v takovémto případě provést kontrolu všech zákonných podmínek pro udělení osvědčení (tj. zejm. kontrolu nových prostor a přístrojového vybavení), nikoliv pouze kontrolu omezenou na oblast měření emisí. Přesun adresy místa provozovny bude dále omezen na správní obvod jednoho okresu tak, aby byl v souladu s územím, pro nějž je počítáno územní pokrytí (tj. přesun neovlivní kapacitu stanic v dotčeném území). Dosavadní oprávnění a osvědčení zaniknou buď vydáním nového oprávnění a osvědčení nebo uplynutím pětileté lhůty. Povinné rozšíření působnosti stávajících stanic technické kontroly i na oblast měření emisí považuje Ministerstvo dopravy za účelné, zejm. s ohledem na nové pojetí rozsahu technické prohlídky a rozšíření odborné způsobilosti a oblasti činnosti kontrolního technika. Navrhovanou čtyřletou lhůtu pro dovybavení stanice považuje ministerstvo za dostatečnou (viz rovněž obecná část důvodové zprávy). Po uplynutí navrženého přechodného období budou provozovatelé všech stanic technické kontroly mandatorně nabízet provedení technické prohlídky v celém rozsahu včetně měření emisí, aniž by tím bylo dotčeno právo provozovatele vozidla případně přistavit vozidlo stanici měření emisí k provedení tohoto specializovaného souboru kontrolních úkonů. 2. Stanice měření emisí (bod 7 přechodných ustanovení). Ve vztahu ke stanicím měření se umožňuje jejich provozování na základě dosavadního oprávnění a osvědčení bez časového omezení. Umožňuje se nicméně, aby provozovatel sám požádal o vydání povolení v novém režimu, které oprávnění a osvědčení nahradí. Dále se navrhuje vydání povolení v novém režimu v případě změn dosavadních dokumentů. 3. Kontrolní technik (body 8, 9, 12 a 13 přechodných ustanovení). Přechod kontrolních techniků do nového režimu rozšířené odborné způsobilosti (i na měření emisí) se v souladu s čl. 13 odst. 3 směrnice 2014/45/EU navrhuje v rámci pravidelného školení. Pravidelné školení hned po nabytí účinnosti zákona zohlední i oblast měření emisí a kontrolní technici po absolvování pravidelného školení ve standardních intervalech obdrží nové profesní osvědčení. Nejvýše do 3 let od nabytí účinnosti zákona budou tedy všichni kontrolní technici držiteli nového profesního osvědčení a jejich způsobilost bude rozšířena i na oblast měření emisí. Do doby absolvování pravidelného školení budou technici oprávněni vykonávat svou činnost v dosavadním rozsahu. Na kontrolního technika, který je zároveň držitelem profesního osvědčení mechanika, se uplatní stejný princip, povinnost absolvovat pravidelné školení bude ovšem navázána na to datum, které nastane z obou oblastí dříve (tj. zda povinnost absolvovat pravidelné školení nastane této osobě dříve z titulu kontrolního technika nebo mechanika). Poté bude mít tato osoba pouze jedno profesní osvědčení (kontrolního technika) pokrývající obě oblasti. O vydání nového profesního osvědčení bude ovšem tato osoba moci požádat i před absolvováním pravidelného školení. 4. Mechanik (body 10 a 11 přechodných ustanovení). Princip přechodu mechanika pod odbornou způsobilost kontrolního technika je obdobný a bude rovněž probíhat v rámci pravidelného školení, jehož úspěšný absolvent obdrží nové profesní osvědčení kontrolního technika. Do doby absolvování pravidelného školení bude mechanik oprávněn vykonávat svoji činnost v dosavadním rozsahu. Přechodné ustanovení pamatuje i na mechaniky, kteří nebudou usilovat o získání osvědčení kontrolního technika s oprávněním k provádění technických prohlídek v plném rozsahu, ale požádají o omezení oprávnění kontrolního technika pouze na měření emisí. U těchto mechaniků bude při přechodu do režimu kontrolního technika rozsah prohlubovacího kurzu a odborné zkoušky omezen na oblast měření emisí a nebude se vyžadovat splnění požadavku, aby nevykonával závislou práci spočívající v prodeji nebo opravách vozidel. Návrh dále obsahuje standardní přechodné ustanovení, dle něhož se řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti zákona dokončí podle dosavadní právní úpravy.

K čl. III (novela zákona č. 13/1997 Sb.)

K bodu 1

Největším problémem v řízeních o odstranění vraku podle § 19c zákona o pozemních komunikacích je zejména absence procesních postupů, kterými by správní úřad mohl získat dostatečné informace k posouzení, zda je odstavené vozidlo skutečně vrakem, a kdo je jeho provozovatelem (pokud na vozidle chybí registrační značka, lze provozovatele ztotožnit prostřednictvím VIN kódu, který však není při vnějším ohledání vozidla seznatelný). Do zákona se proto doplňuje speciální úprava oproti úpravě ve správním řádu, která umožní správnímu úřadu i v případě, že je vozidlo uzamčeno, jej otevřít, prohlédnout jeho vnitřní části a tím se dostat k údajům nacházejícím se uvnitř vozidla (např. v motorové části, na vnitřních částech karoserie atd.), pomocí nichž zjistí totožnost provozovatele vozidla. Silniční správní úřad poté zajistí opětovné uzamčení vozidla tak, aby vozidlo nezůstalo otevřené a zůstala tak v co největší míře chráněna práva vlastníka (provozovatele) vozidla. Pokud nebude silničnímu správnímu úřadu provozovatel vozidla znám předem a nebude tedy možné mu provedení ohledání vozidla oznamovat postupem podle § 54 správního řádu (resp. by bylo nutné pro tento účel ustanovit opatrovníka), bude usnesení o konání ohledání vozidla vylepeno přímo na vozidle, a to nejméně 5 dnů předem, a současně bude vyvěšeno na úřední desce silničního správního úřadu.

K bodu 2

Navrhuje se rozšířit okruh kategorií vozidel podléhajících kontrolnímu vážení, a to i nad rámec minimálního výčtu vozidel, na něž se vztahuje směrnice (EU) 2015/719. Je účelné, aby kontrolnímu vážení mohla být podrobována všechna vozidla s potenciálním negativním vlivem na stav pozemních komunikací. Nad rámec požadavků unijního práva se jedná zejména o vozidla kategorie N1, tedy nákladní vozidla s nejvyšší přípustnou hmotností nepřevyšují 3500 kg, jež jsou používaná především v rámci obchodní činnosti, jakož i zemědělské a lesnické traktory. U těchto vozidel může mít nedodržení stanovených zejména hmotnostních limitů výrazný negativní vliv na stav pozemní komunikace i bezpečnost silničního provozu. Ustanovení o kontrolním vážení přitom nediskriminačně dopadají na vozidla všech vyjmenovaných kategorií, bez ohledu na to, zda jsou provozována občany České republiky nebo občany jiných členských států Evropské unie Návrhem tedy dochází ve srovnání se stávající vnitrostátní úpravou kontrolního vážení k rozšíření okruhu kategorií vozidel podléhajících kontrolnímu vážení o vozidla kategorie M2, M3, N1, T, C, O1, S a SS. Současně dochází k upřesnění označení kategorie přípojných vozidel podléhajících kontrolnímu vážení již podle nyní platné právní úpravy (dříve OT3 a OT4, nyní R). Kontrolnímu vážení podléhají vozidla, která podle svých technických charakteristik spadají do uvedených kategorií, bez ohledu na to, do jaké kategorie jsou formálně zařazena (např. pokud byla zaregistrována podle dřívější právní úpravy). Do § 38a odst. 1 se navrhuje zahrnout výčet kontrol, které mohou být v rámci kontrolního vážení provedeny. Úprava se vztahuje souhrnně jak na nízkorychlostní, tak na vysokorychlostní kontrolní vážení, s tím, že přesnější specifikace pro každý z těchto typů vážení bude upravena prováděcím právním předpisem. Výčet kontrol vychází z platné právní úpravy (§ 38a odst. 5 a 6), přičemž úprava jednotlivých kontrol je terminologicky upřesněna a uvedena do souladu s právní úpravou vymezující povolené hmotnosti a rozměry vozidel užívaných v silničním provozu.

K bodům 3, 7 a 12

V souvislosti s novou formulací výčtu vozidel, která podléhají kontrolnímu vážení, a vypuštěním legislativní zkratky „vozidlo“ se navrhuje upřesnění navazujících ustanovení tak, aby bylo zřejmé, že kontrolnímu vážení nepodléhají pouze vozidla, ale rovněž jízdní soupravy.

K bodu 4

V souvislosti se souhrnným vymezením kontrolního vážení v § 38a odst. 1 se navrhuje zrušit vymezení nízkorychlostního a vysokorychlostního kontrolního vážení. Upřesnění, které kontroly lze provádět v rámci nízkorychlostního kontrolního vážení a které kontroly lze provádět v rámci vysokorychlostního kontrolního vážení, bude obsaženo v prováděcím právním předpisu.

K bodu 5

Podle požadavků směrnice Rady 96/53/ES se zavádí povinnost odesílatele zásilky, která je přepravována v kontejneru nebo výměnné nástavbě, vydat k zásilce doklad obsahující hmotnost zásilky a hmotnost kontejneru nebo výměnné nástavby. Tento doklad musí být při přepravě k dispozici ve vozidle nebo jízdní soupravě.

K bodu 6

V odstavci 6 se do zákona se doplňuje definice provozovatele jízdní soupravy, kterým je provozovatel tažného vozidla.

V odstavci 7 se za účelem plnění požadavku směrnice Rady 96/53/ES na podávání informací o počtu provedených kontrolních vážení a o počtu zjištěných přetížených vozidel a jízdních souprav zavádí povinnost subjektů zajišťujících nebo provádějících kontrolní vážení poskytovat tyto údaje Ministerstvu dopravy, a to jednou ročně vždy do 31. května za uplynulý kalendářní rok.

K bodu 8

V návaznosti na povinnost odesílatele vydat k zásilce přepravované v kontejneru nebo výměnné nástavbě doklad obsahující hmotnost zásilky a hmotnost kontejneru nebo výměnné nástavby se zavádí povinnost řidiče vozidla převážejícího takovou zásilku předložit tento doklad při kontrolním vážení.

K bodu 9

Ustanovení § 38b odst. 4 mělo svůj význam v době, kdy při zjištění překročení povolených hodnot vznikala povinnost uhradit náklady vážení. Vzhledem k tomu, že zákonem č. 268/2015 Sb. bylo od této povinnosti upuštěno, je toto ustanovení v současné době nadbytečné, a proto se navrhuje jeho zrušení. Současně se na jeho místo vkládá nová úprava, kterou se navrhuje pro případ, že vozidlo brání v provádění kontrolního vážení, např. tím, že blokuje váhy, jej na náklady jeho provozovatele odtáhnout, neodstranil-li jej bezprostředně po výzvě policisty nebo celníka řidič vozidla.

K bodu 10

Zmocňovací ustanovení se rozšiřuje tak, aby s ohledem na obecné vymezení kontrol prováděných v rámci kontrolního vážení, bylo v prováděcím právním předpise upřesněno, které z těchto kontrol se provádějí v rámci nízkorychlostního kontrolního vážení.

K bodu 11

Navrhuje se zpřesnění ustanovení upravujícího postup při zjištění překročení nejvyšších povolených hmotností nebo rozměrů vozidla nebo jízdní soupravy při kontrolním vážení. Zůstává zachován základní princip, že takové vozidlo nesmí dále pokračovat v jízdě. Aby se předešlo pochybnostem, výslovně se uvádí, že k odstavení vozidla dojde na místě k tomu vhodném (nikoliv nutně přímo na místě, kde bylo vážení provedeno). Pokračovat v jízdě smí vozidlo až v okamžiku, kdy bylo odstraněno jeho přetížení nebo pokud bylo užití přetíženého vozidla (vozidla s nadměrnými rozměry) povoleno rozhodnutím silničního správního úřadu podle § 25 zákona o pozemních komunikacích. Do zákona o pozemních komunikacích se dále za účelem odstranění roztříštěnosti právní úpravy přesunuje úprava možnosti zabránit v jízdě vozidlu, u něhož bylo při kontrolním vážení zjištěno překročení nejvyšších povolených hmotností nebo rozměrů vozidla, která je nyní upravena v zákoně o silničním provozu. Tak jako dosud bude možné takovému vozidlu zabránit v jízdě použitím technického prostředku. Náklady spojené se zabráněním v jízdě ponese provozovatel vozidla, nebo pokud se jednalo o překročení nejvyšších povolených hodnot pro jízdní soupravu, náklady ponese provozovatel jízdní soupravy. K uvolnění vozidla dojde v okamžiku, kdy bude možné vozidlem nebo jízdní soupravou pokračovat v jízdě, tzn. v okamžiku, kdy bude přeložen náklad tak, že vozidlo či jízdní souprava již nebude překračovat nejvyšší povolené hmotnosti či rozměry nebo v okamžiku, kdy bude rozhodnuto o povolení zvláštního užívání. Požadovat provedení kontrolního vážení po přeložení nákladu bude možné jen v době, kdy bude na místě kontrolního vážení k dispozici technické zařízení na kontrolní vážení. Nově se zavádí možnost zakázat pokračování v jízdě v případě, že řidič odmítl podrobit vozidlo nebo jízdní soupravu nízkorychlostnímu kontrolnímu vážení. I v tomto případě je možné použít technického prostředku k zabránění v jízdě vozidla. K uvolnění vozidla dojde v okamžiku, kdy se vozidlo kontrolnímu vážení podrobí, nejpozději však po 48 hodinách od uložení zákazu pokračování v jízdě. Možnost zakázat pokračování v jízdě bude však vyloučena v případě, že ve vozidle nebo v jízdní soupravě budou převážena živá zvířata, a to s ohledem na potřebu zajištění souladu navržené právní úpravy s nařízením Rady (ES) č. 1/2005 o ochraně zvířat během přepravy a souvisejících činností a o změně směrnic 64/432/EHS a 93/119/ES a nařízení (ES) č. 1255/97.

K bodu 13

Vzhledem k tomu, že povinnost užívat vozidlo, jehož hmotnosti a rozměry nepřekračují nejvyšší povolené hodnoty, bude nově stanovena v zákoně o silničním provozu, který bude zároveň obsahovat zmocnění pro vymezení nejvyšších povolených hmotností a rozměrů v prováděcím právním předpisu, dochází v zákoně o pozemních komunikacích k změnám odkazů právě na tyto předpisy.

K bodu 14

Zmocňovací ustanovení se rozšiřuje tak, aby s ohledem na obecné vymezení kontrol prováděných v rámci kontrolního vážení, bylo v prováděcím právním předpise upřesněno, které z těchto kontrol se provádějí v rámci vysokorychlostního kontrolního vážení.

K bodům 15 a 16

Jedná se o úpravu odkazů na jednotlivá ustanovení v návaznosti na změny ve znění skutkových podstat správních deliktů zjištěných při kontrolním vážení.

K bodům 17 a 18

V souvislosti s tím, že povinnost užívat pouze vozidlo, jehož hmotnosti a rozměry nepřekračují nejvyšší povolené hodnoty, bude nově stanovena v zákoně o silničním provozu a s ohledem na upřesnění postupů při zjištění překročení těchto hodnot při kontrolním vážení, dochází k formulačním změnám ve znění skutkových podstat přestupků zjištěných při kontrolním vážení. Jedná se o sloučení skutkových podstat, které jsou v současné době děleny podle toho, zda překročení nejvyšších povolených hodnot bylo zjištěno při nízkorychlostním či při vysokorychlostním kontrolním vážení, do jedné skutkové podstaty. Dále se jedná o upřesnění znění skutkové podstaty vztahující se k nedovolenému pokračování v jízdě s přetíženým vozidlem tak, aby odpovídalo novému znění § 38c (viz novelizační bod 11).

K bodu 19

V návaznosti na úpravy skutkových podstat přestupků zjištěných při kontrolním vážení (novelizační body 17 a 18) dochází k legislativně technickým úpravám odkazů na příslušná ustanovení.

K bodům 20 a 21

V souvislosti s tím, že povinnost provozovatele vozidla přikázat nebo dovolit užití tohoto vozidla pouze pokud jeho hmotnosti a rozměry nepřekračují nejvyšší povolené hodnoty, bude nově stanovena v zákoně o silničním provozu, dochází k formulačním změnám ve znění přestupků zjištěných při kontrolním vážení. Současně dochází ke sloučení skutkových podstat, které jsou nyní rozděleny podle toho, zda se jedná o překročení nejvyšších povolených hmotností nebo překročení nejvyšších povolených rozměrů, do jedné skutkové podstaty. Důvodem pro rozdělení těchto skutkových podstat bylo odlišné určení výměry pokuty při překročení nejvyšší povolené hmotnosti vozidla (§ 43 odst. 1), avšak vzhledem k dalším formulačním změnám obsaženým v návrhu již toto rozdělení není potřeba. Dále se vypouští skutková podstata nyní uvedená pod písm. u), neboť v ní uvedené protiprávní jednání je trestáno zároveň podle skutkové podstaty uvedené v písm. s) a v praxi tato skutková podstata zůstává téměř nevyužívaná. Mezi skutkové podstaty uvedené v § 42b odst. 1 se přidává nová skutková podstata odpovídající nově zaváděné povinnosti odesílatele zásilky přepravované v kontejneru nebo výměnné nástavbě vydat doklad o hmotnosti zásilky a hmotnosti kontejneru nebo výměnné nástavby a další skutková podstata odpovídající povinnosti provozovatele vozidla zajistit, aby tento doklad byl k dispozici ve vozidle nebo v jízdní soupravě. Dále dochází k drobným formulačním zpřesněním a zjednodušením některých skutkových podstat.

K bodům 22, 23, 35 a 37

V návaznosti na úpravy skutkových podstat přestupků zjištěných při kontrolním vážení (novelizační body 20 a 21) dochází k legislativně technickým úpravám odkazů na příslušná ustanovení. Za porušení nové povinnosti odesílatele zásilky přepravované v kontejneru nebo výměnné nástavbě vydat doklad o hmotnostech zásilky a kontejneru nebo výměnné nástavby nebo v případě uvedení nižších než skutečných hmotností bude možné právnické nebo podnikající fyzické osobě uložit pokutu až do 500 000 Kč. Byla zvolena stejná horní hranice sazby pokuty jako v případě nyní už v zákoně uvedeného přestupku právnické nebo podnikající fyzické osoby spočívajícího ve vydání dokladu k zásilce, v němž je uvedena nižší než skutečná hmotnost. Za porušení povinnosti provozovatele vozidla zajistit, aby byl doklad s údaji o hmotnosti zásilky a hmotnosti kontejneru nebo výměnné nástavby k dispozici ve vozidle nebo jízdní soupravě, bude možné uložit pokutu do 100 000 Kč.

K bodům 24, 25 a26

V souvislosti s formulačními změnami v právní úpravě kontrolního vážení dochází k legislativně technickým změnám v odkazech na jednotlivá ustanovení a k terminologickým změnám navazujícím na stanovení povinností týkajících se nejvyšších povolených hmotností a rozměrů vozidel a jízdních souprav v zákoně o silničním provozu. Současně se upřesňuje, že způsob určení pokuty podle § 43 odst. 1 se použije, pouze pokud bylo při kontrolním vážení zjištěno překročení nejvyšší povolené hmotnosti vozidla nebo jízdní soupravy, přičemž bylo-li zjištěno jak překročení nejvyšší povolené hmotnosti jednotlivého vozidla (nebo jednotlivých vozidel) v jízdní soupravě, tak překročení nejvyšší povolené hmotnosti jízdní soupravy, určí se výše pokuty podle nejvyššího přetížení. Pokud bylo při kontrolním vážení zjištěno kromě překročení nejvyšší povolené hmotnosti vozidla nebo jízdní soupravy i překročení nějaké jiné hodnoty (např. nedodržení nejvyšších povolených hmotností na nápravu, nedodržení povolených rozměrů vozidla atd.) tento způsob výměry pokuty se nepoužije a pokuta se určí podle § 42b odst. 6.

K bodu 27

Jedná se o opravu chybného odkazu.

K bodu 28

V současné době má možnost přestupky podle § 42a odst. 1 písm. a), b) g), h), i), j) a k) projednat příkazem na místě pouze obecní policie, nikoliv Policie České republiky. Pokud v obci není obecní policie zřízena, musí být přestupky zjištěné Policií České republiky postupovány k projednání ve správním řízení, čímž dochází jak k neúčelnému nárůstu administrativy na straně Policie České republiky a správních orgánů, tak finanční a časové zátěži pachatelů přestupků. Navrhuje se proto umožnit projednání uvedených přestupků příkazem na místě i Policii České republiky.

K bodu 29

Jedná se o legislativně technickou úpravu v souvislosti s formulačními změnami skutkových podstat přestupků zjištěných při kontrolním vážení.

K bodu 30

Jedná se formulační upřesnění stávajícího pravidla – pokud je řidič vozidla současně jeho provozovatelem, je za přestupky zjištěné při kontrolním vážení odpovědný pouze z titulu provozovatele vozidla.

K bodu 31

V návaznosti na úpravy skutkových podstat přestupků zjištěných při kontrolním vážení (novelizační body 17 a 18) dochází k legislativně technické úpravě odkazu na příslušná ustanovení.

K bodům 32 a 33

Vzhledem k fyzikálním vlastnostem některých sypkých materiálů nelze při jejich přepravě zajistit rovnoměrné zatížení jednotlivých náprav vozidla, neboť např. při brždění dojde k přesunutí větší části nákladu na přední nápravu. Řidič vozidla tento jev nemůže nijak ovlivnit a zpravidla nemůže ovlivnit ani způsob naložení a zajištění nákladu, avšak je-li vozidlo podrobeno kontrolnímu vážení a je-li zjištěno překročení nejvyšší povolené hmotnosti na nápravu, je odpovědný za přestupek podle § 42a odst. 4 písm. c). Navrhuje se proto zmírnění tvrdosti tohoto sankčního ustanovení tak, aby se řidič mohl odpovědnosti za tento přestupek zprostit. Zproštění odpovědnosti bude omezeno pouze na případy, kdy bylo zjištěno výhradně přetížení náprav, skupin náprav, kol nebo skupin kol. V případě, že bude zjištěno i překročení nejvyšší povolené hmotnosti vozidla (jízdní soupravy), řidič se své odpovědnosti za přestupek zprostit nemůže. Podmínkou pro zproštění odpovědnosti bude, že bude přepravován pouze sypký materiál. Sypký materiál bude včetně jeho fyzikálních vlastností blíže specifikován v prováděcím právním předpisu. Odpovědnost provozovatele vozidla zůstane zachována v plném rozsahu, neboť provozovatel vozidla má možnost ovlivnit, jaký náklad bude naložen, o jaké hmotnosti a jakým způsobem. Provozovatel vozidla může zajistit aby, bylo vozidlo vybaveno přepážkami či zvolit jiná technická řešení, která by pohyb materiálu minimalizovala či může rozhodnout o množství sypkého materiálu, které bude přepravováno, a při nakládce ponechat dostatečnou rezervu v zatížení jednotlivých náprav a kol tak, aby ani při přesunu materiálu při jízdě nedošlo k překročení nejvyšších povolených hodnot.

K bodům 34 a 36

Navrhuje se rozšířit případy, kdy je možné uložit kauci i na situace, kdy je zřejmé, že vymáhání uložené pokuty by bylo velmi obtížné. Obdobná úprava je obsažena v zákoně č. 111/1994 Sb. a zákoně č. 361/2000 Sb.

K bodu 38

Zákonem č. 268/2015 Sb. byla ze zákona o pozemních komunikacích vypuštěna úhrada nákladů vážení, avšak v ustanovení § 43b odst. 2 zůstala zachována možnost započtení kauce na úhradu těchto nákladů. Navrhuje se její vypuštění pro nadbytečnost a nevyužitelnost.

K bodu 39

Jedná se o legislativně technickou úpravu zmocňovacího ustanovení v souvislosti s přečíslováním některých ustanovení a vložením nového zmocnění pro vymezení sypkého materiálu v prováděcím právním předpise.

K čl. IV (novela zákona č. 361/2000 Sb.)

K bodům 1 a 2

Do výčtu předpisů EU, které jsou prováděny zákonem o silničním provozu, se doplňují směrnice, jejichž transpozice je předmětem této novely.

K bodu 3

V návaznosti na požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/47/EU se mezi doklady, které musí mít řidič motorového vozidla při řízení u sebe, doplňuje u vozidel kategorie M2, M3, N2, N3, O3, O4 a vozidel kategorie T s konstrukční rychlostí převyšující 40 km/h doklad o poslední technické silniční kontrole a o poslední pravidelné technické prohlídce. Vzhledem k tomu, že v případě kontrol, které byly provedeny v České republice, jsou výsledky těchto prohlídek a kontrol dostupné kontrolujícím subjektům z příslušných informačních systémů, omezuje se povinnost mít u sebe uvedené doklady pouze na situace, kdy byla poslední technická silniční kontrola provedena na území jiného členského státu (vztahuje se jak na vozidla registrovaná v ČR, tak na vozidla registrovaná v jiném státě) a v případě dokladu o poslední pravidelné technické prohlídce se tato povinnost omezuje pouze na vozidla registrovaná v jiných členských státech (pravidelné technické prohlídce se vozidlo registrované v ČR může podrobit pouze na území ČR a výsledek takové prohlídky je vždy zanesen do příslušného informačního systému).

K bodu 4

Upřesňuje se povinnost na výzvu policisty podrobit vozidlo technické silniční kontrole a doplňuje se povinnost na výzvu policisty podrobit vozidlo kontrole umístění, upevnění nebo zajištění nákladu. Dále se upřesňuje povinnost podrobit vozidlo kontrole hmotností a rozměrů vozidla a spojitelnosti vozidel v jízdní soupravu. Tato povinnost je formulována obdobně jako povinnost podrobit vozidla určitých kategorií kontrolnímu vážení upravená v zákoně o pozemních komunikacích, přičemž umožní provádění těchto kontrol zejména u vozidel, která kontrolnímu vážení podle zákona o pozemních komunikacích nepodléhají. Oprávnění kontrolovat hmotnost vozidla (kontrolní vážení) v režimu zákona o pozemních komunikacích, kde je zakotvena i povinnost řidiče podrobit tomuto kontrolnímu vážení vozidlo i na výzvu celníka, zůstává návrhem nedotčeno. Další kontroly, tj. zejm. technické silniční kontroly, případě kontroly hmotností vozidel, která nepodléhají kontrolnímu vážení, však celníci neprovádějí, nejsou na to ani technicky vybaveni, a proto je povinnost podrobit se takové kontrole i na výzvu celníka nevyužitelná a nadbytečná. Návrh proto počítá s touto povinností nadále pouze ve vztahu k policistům, přičemž na oprávnění celníků nebude mít tato změna reálný dopad. Z hlediska věcné působnosti směrnice 2014/47/EU lze konstatovat, že návrh představuje přesahující transpozici v tom smyslu, že povinnost podrobovat vozidla technickým silničním kontrolám bude dopadat na širší kategorii vozidel, než se kterými počítá směrnice. K zásadním změnám vnitrostátní právní úpravy v tomto ohledu nicméně nedochází. Z důvodu bezpečnosti silničního provozu je nutné trvat na tom, aby všechna vozidla spadající pod působnost zákona č. 361/2000 Sb. podléhala pravidelným technickým prohlídkám.

K bodu 5

Současná zákonem vymezená kontrola technického stavu vozidla nebo jízdní soupravy se upravuje podle požadavků směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/47/EU. Zavádí se nové označení této kontroly, a to „technická silniční kontrola“. V § 6a odst. 1 se tento pojem definuje. Technickou silniční kontrolu lze provést přímo na místě policistou (prvotní kontrola), nebo může být vozidlo podrobeno podrobné kontrole, která se provádí ve stanici technické kontroly, ve stanici měření emisí nebo pomocí mobilní kontrolní jednotky (tato jednotka zpravidla nebude umístěna přímo v místě prvotní kontroly, neboť má přísné nároky na místo, kde může být používána). Návrh zákona proto stanoví povinnost na výzvu policisty zajet k přenosné kontrolní jednotce, do stanice technické kontroly nebo do stanice měření emisí, a to nejvýše 16 km (včetně cesty zpět). Pokud jde o kontrolu tachografu, je možné technickou silniční kontrolu provést i v autorizovaném metrologickém středisku s tím, že na takovou kontrolu se uplatní všechna pravidla vztahující se k provádění technické silniční kontroly (max. délka zajížďky, hrazení nákladů atd.). U vozidel kategorie M2, M3, N2, N3, O3, O4 nebo vozidel kategorie T s konstrukční rychlostí převyšující 40 km/h musí jejich řidič předložit doklad o poslední technické silniční kontrole a poslední pravidelné technické prohlídce, nejsou-li přístupné v příslušném informačním systému (viz novelizační bod 3). Doklad o provedené technické silniční kontrole vydá policie řidiči a současně údaje o výsledku této kontroly předá Ministerstvu dopravy, které je zpřístupní prostřednictvím informačního systému technických prohlídek. Je-li zjištěna vážná nebo nebezpečná závada, uhradí řidič náklady na provedení technické silniční kontroly. Podle požadavků směrnice jsou stanovena pravidla pro provádění technických silničních kontrol. Jedná se jednak o požadavky na osoby, které tyto kontroly provádějí, které mají zajistit, aby byly kontroly prováděny kvalifikovanými a nestrannými osobami, a dále o požadavky na výběr vozidel, které budou těmto kontrolám podrobeny. Kontroly nesmějí být prováděny s ohledem na stát registrace vozidla nebo státní občanství řidiče a zároveň je stanoven minimální počet těchto kontrol u vozidel kategorie M2, M3, N2, N3, O3 a O4 provedený v každém kalendářním roce (jedná se o 5 % z celkového počtu vozidel těchto kategorií zapsaných v registru silničních vozidel).

Bližší vymezení technických silničních kontrol, hodnocení jejich výsledků, náležitosti vydávaných dokladů a způsob předávání údajů o výsledcích kontrol, technické požadavky na mobilní kontrolní jednotky a způsob stanovení nákladů na provedení technické silniční kontroly budou stanoveny v prováděcím právním předpisu.

K bodům 6, 7 a 9

Jedná se o legislativně technickou úpravu v návaznosti na nové pojmosloví.

K bodu 8

Byla-li při technické silniční kontrole zjištěna nebezpečná závada, pro kterou bylo zadrženo osvědčení o registraci vozidla, zasílá policie obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností příslušnému k zapisování údajů o vozidle do registru silničních vozidel (nebo Ministerstvu dopravy) spolu se zadrženým osvědčením o registraci vozidla i kopii dokladu o provedené technické silniční kontrole.

K bodu 10

Navrhuje se rozšířit okruh vozidel, která mohou být vybavena výstražným světlem modré barvy a zvláštním zvukovým výstražným zařízením, o vozidla zpravodajských služeb, a to při přepravě nosičů utajovaných informací nebo chráněných osob.

K bodu 11

V rámci revize úpravy kontrolního vážení v souvislosti s transpozicí směrnice Evropské unie upravující nejvyšší dovolené hmotnosti a rozměry vozidel se do zákona o silničním provozu doplňuje výslovný zákaz řidičům motorových vozidel užít vozidlo, jehož hmotnost, rozměry včetně nákladu, rozložení hmotnosti na nápravy, skupiny náprav, kola nebo skupiny kol ohrožují bezpečnost silničního provozu nebo stav pozemní komunikace. Obdobný zákaz se vztahuje k jízdním soupravám, u nichž se rovněž zakazuje jejich užití v případě, že by spojení vozidel ohrožovalo bezpečnost silničního provozu (odstavce 1 a 2). Uvedený zákaz se nevztahuje na případy, kdy bylo příslušným úřadem vydáno povolení ke zvláštnímu užívání podle § 25 zákona o pozemních komunikacích umožňující užití vozidla, jehož rozměry nebo hmotnost překračují stanovené hodnoty. Ve vztahu k provozovateli vozidla se doplňuje zákaz přikázat nebo dovolit užití výše uvedeného vozidla nebo jízdní soupravy (odstavec 5). Podle požadavků směrnice Rady 96/53/ES se u vozidel kategorie M2, M3, N2, N3 a přípojných vozidel stanoví povinnost řidiče mít u sebe doklad o rozměrech vozidla nebo musí být rozměry vozidla uvedeny na štítku připevněném na vozidle (odstavec 3). Podoba štítku není nijak upravena a nemusí se nezbytně jednat o štítek umístěný na vozidlo přímo výrobcem. Dále se podle požadavku směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/719 stanoví, že u vozidel vybavených aerodynamickým prvkem nesmí použití těchto prvků ohrožovat bezpečnost silničního provozu (odstavec 4). V současné době jsou povolené hodnoty hmotností a rozměry vozidel atd. upraveny vyhláškou č. 341/2014 Sb., kterou se provádí zákon č. 56/2001 Sb. Vzhledem k upřesnění a novému vymezení povinností vztahujících se k povoleným hmotnostem a rozměrům vozidel a dalším podmínkám v zákoně o silničním provozu se navrhuje, aby i zmocnění pro prováděcí právní předpis, ve kterém budou dané hodnoty hmotností a rozměrů vozidel, rozložení hmotností a dalších podmínek blíže specifikovány, bylo obsaženo rovněž v zákoně o silničním provozu.

K bodům 12 a 13

V návaznosti na požadavek směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/47/EU se umožňuje provést kontrolu umístění, upevnění nebo zajištění nákladu spolu s technickou silniční kontrolou a v takovém případě výsledek o kontrole nákladu zapsat do dokladu o provedené technické silniční kontrole. Bližší podrobnosti o kontrole umístění, upevnění nebo zajištění nákladu a technické podmínky pro hodnocení výsledku této kontroly budou stanoveny prováděcím právním předpisem.

K bodu 14

Současná právní úprava neumožňuje osazovat semafory pro cyklisty signalizací umožňující směrově odlišné řízení provozu, tak jako je tomu u standardních semaforů. Navrhuje se proto doplnění výčtu světelných signálů na semaforech pro cyklisty o zelené směrové šipky a doplňkové zelené šipky tak, aby bylo možné efektivnější řízení provozu na křižovatkách s cyklistickými pruhy nebo se stezkami pro cyklisty.

K bodům 15 až 17

Jde o dílčí úpravu vymezení vozidel, která lze řídit na základě řidičských oprávnění skupiny C1, C a D1 podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/126/ES o řidičských průkazech. Tato problematika je předmětem žaloby podané Evropskou komisí proti České republice (C-314/16).

K bodu 18

Jedná o formální doplnění úpravy, která byla obsažena v předchozí novele (zákoně č. 48/2016 Sb.), avšak v důsledku chybného označení novelizovaného ustanovení nebyla provedena.

K bodu 19

Současná právní úprava vyžaduje, aby se řidič před započetím výkonu činnosti řízení určitých typů vozidel podrobil dopravně psychologickému vyšetření (§ 87a odst. 1). Z § 87a odst. 2 vyplývá, že tomuto vyšetření se má podrobit již jako držitel příslušného řidičského oprávnění, tzn. pokud takové vyšetření absolvoval ještě před tím, než mu bylo řidičské oprávnění uděleno, je nutné jej opakovat. Vzhledem k tomu, že např. účastníci rekvalifikačních kurzů pořádaných Úřady práce se těmto vyšetřením podrobují ještě před jejich zahájením (aby se eliminovaly výdaje marně vynaložené na výcvik osob, které nejsou z dopravně psychologického hlediska způsobilé k řízení daných vozidel), musejí s ohledem na současnou právní úpravu po získání příslušného řidičského oprávnění toto vyšetření podstupovat znovu, často s velmi krátkým časovým odstupem od předchozího vyšetření, což zbytečně zvyšuje jak jejich náklady, tak vytíženost dopravně psychologických pracovišť. Navrhuje se proto umožnit využití dopravně psychologického vyšetření, kterému se podrobil budoucí řidič ještě předtím, než získal příslušné řidičské oprávnění, za podmínky, že ke dni zahájení výkonu činnosti neuplynulo ode dne provedení tohoto vyšetření více než 6 měsíců.

K bodu 20

Jedná se o doplnění chybějící povinnosti předložit psychologovi provádějícímu dopravně psychologické vyšetření výpis údajů z registru řidičů.

K bodu 21

Vzhledem k tomu, že k podmínění řidičského oprávnění může dojít i v návaznosti na psychickou způsobilost k řízení motorových vozidel s podmínkou (nejen zdravotní), upřesňuje se ustanovení upravující procesní stránku podmiňování řidičského oprávnění tak, aby se odstranila mezera, která se v současné době překlenuje výkladem.

K bodům 22 a 23

Možnost zabránit v jízdě vozidlu, u něhož bylo při kontrolním vážení zjištěno nedodržení povolených hodnot hmotností a rozměrů, včetně bližších upřesnění postupů a podmínek, za kterých ji lze uskutečnit, bude nově upravena v zákoně o pozemních komunikacích, a proto se ze zákona o silničním provozu vypouští. Namísto této úpravy se do zákona o silničním provozu doplňuje možnost zabránit v jízdě vozidlu v případě, že se řidič odmítl podrobit technické silniční kontrole. Obdobně jako v případě možnosti zabránit v jízdě vozidlu, kterého řidič odmítl podrobit kontrolnímu vážení, kterou se navrhuje doplnit do zákona o pozemních komunikacích (viz čl. III, novelizační bod 11), dojde i v tomto případě k uvolnění vozidla v okamžiku, kdy bude vozidlo podrobeno technické silniční kontrole (resp. v okamžiku, kdy řidič přestane odmítat vozidlo této kontrole podrobit), nejpozději však po 48 hodinách od zabránění v jízdě.

K bodu 24

Podle současné právní úpravy lze zadržený řidičský průkaz vrátit jeho držiteli pouze v návaznosti na pravomocně skončené řízení o skutku, pro který byl řidičský průkaz zadržen, přičemž doba zadržení průkazu se započítává do doby výkonu zákazu činnosti. V praxi však často dochází k situacím, kdy řízení o skutku probíhá dlouhou dobu, která již převýšila dobu, na kterou byl zákaz činnosti uložen prvostupňovým rozhodnutím (následně již nemůže být uložen přísnější trest nebo správní trest), nebo i dobu, na kterou lze za daný skutek zákaz činnosti dle zákona uložit. Ve skutečnosti tak doba zadržení řidičského průkazu převýší dobu, na kterou je pravomocným rozhodnutím uložen zákaz činnosti. Navrhuje se proto doplnění dalšího důvodu pro vrácení zadrženého řidičského průkazu, kterým je v případě, že nebylo pravomocně skončeno řízení o skutku, pro který byl řidičský průkaz zadržen, uplynutí doby, na kterou byl prvostupňovým rozhodnutím uložen zákaz činnosti, nebo uplynutí doby, na kterou lze za tento skutek uložit zákaz činnosti (nebylo-li dosud vydáno rozhodnutí v prvním stupni řízení). V důsledku této navrhované úpravy dojde i k eliminaci odškodňování osob, které mají zadržený řidičský průkaz po dobu delší, než činí doba zákazu činnosti, který jim byl uložen nepravomocným rozhodnutím prvostupňového orgánu. Takový trest nebo správní trest již nelze následně zpřísnit a je tedy zřejmé, že zákaz činnosti již byl vykonán, avšak současná právní úprava neumožňuje vrátit zadržený řidičský průkaz, dokud nebude řízení pravomocně skončeno. Dochází tedy k zadržení řidičského průkazu po dobu delší, než činí uložený zákaz činnosti, což vede k nutnosti odškodňování podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem.

K bodu 25

Navrhuje se rozšířit okruh subjektů, které mají zajištěn přímý přístup do centrálního registru řidičů, o soudy a státní zastupitelství. Soudy a státní zastupitelství potřebují výdej dat z registru řidičů (evidenční karty řidiče) ke své rozhodovací činnosti, a to v průběhu jednoho řízení opakovaně, často 4x i vícekrát. Podle současné právní úpravy o něj žádají příslušný obecný úřad s rozšířenou působností na základě zákonného zmocnění podle § 121 odst. 1 písm.

b), přičemž tento proces je administrativně náročný a zbytečně zatěžuje jak soudy a státní zastupitelství, tak příslušné obecní úřady obcí s rozšířenou působností. Zajištěním přímého přístupu soudů a státních zastupitelství do centrálního registru řidičů tato zátěž odpadne.

K bodu 26

Navrhuje se umožnit výdej dat z registru řidičů kterýmkoli obecním úřadem obce s rozšířenou působností tak, aby se odstranila nutnost řidičů žádat o výdej těchto dat pouze u úřadu příslušného podle obvyklého bydliště žadatele.

K bodu 27

Upřesňuje se oprávnění policisty vyzvat řidiče vozidla k podrobení vozidla technické silniční kontrole a doplňuje se oprávnění policisty vyzvat řidiče k podrobení se kontrole umístění, upevnění nebo zajištění nákladu. Dále se upřesňuje oprávnění policisty vyzvat řidiče k podrobení vozidla kontrole hmotností a rozměrů vozidla a spojitelnosti vozidel v jízdní soupravu. Tato úprava je formulována obdobně jako povinnost řidičů určitých kategorií vozidel podrobit na výzvu vozidlo kontrolnímu vážení upravená v zákoně o pozemních komunikacích, přičemž umožní provádění těchto kontrol zejména u vozidel, která kontrolnímu vážení podle zákona o pozemních komunikacích nepodléhají.

K bodům 28 a 29

Navrhuje se doplnění skutkové podstaty přestupku právnické nebo podnikající fyzické osoby, která jako provozovatel vozidla neodevzdá osvědčení o registraci vozidla zadržené při technické silniční kontrole. Tato skutková podstata je dosud v zákoně obsažena pouze ve vztahu k nepodnikajícím fyzickým osobám.

K bodu 30

Navrhuje se doplnit povinnost obecních úřadů obcí s rozšířenou působností poskytovat Ministerstvu dopravy v ročních intervalech statistické informace o přestupkových řízeních, vedených proti provozovatelům vozidel s bydlištěm v jiných členských státech EU, ve kterých byl využit informační formulář. Tyto údaje jsou pro ministerstvo potřebné vzhledem k tomu, že je dále poskytuje Evropské komisi při plnění povinností plynoucích z příslušné směrnice.

K bodu 31

Jedná se o legislativně technickou úpravu zmocňovacího ustanovení v souvislosti s přečíslováním některých ustanovení.

K čl. V (účinnost)

Navrhuje se nabytí účinnosti v návaznosti na transpoziční lhůtu směrnice 2014/45/EU a 2014/47/EU.

V Praze dne 22. prosince 2017

Předseda vlády: Ing. Andrej Babiš v.r.

Ministr dopravy: Ing. Dan Ťok v.r.