zákon č. 196/2024 Sb.

K čl. I Změna zákona o úřednících územních samosprávných celků K bodům 1 a 2 - § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3

S ohledem na interpretační problémy týkající se definice úředníka, způsobené její roztříštěností na definici pozitivní uvedenou v § 2 odst. 3 a 4 a definici negativní obsaženou v § 1 odst. 3, se navrhuje definici zpřehlednit a zjednodušit, aniž by však docházelo k věcné změně definice. Obsah § 1 odst. 3 písm. a) a b) se vypouští bez náhrady. S ohledem na pozitivní definici úředníka obsaženou v § 2 odst. 4, podle které je úředníkem zaměstnanec územního samosprávného celku zařazený do úřadu daného územního samosprávného celku, je negativní vymezení obsažené v § 1 odst. 3 písm. a) a b) nadbytečné. Obsah § 1 odst. 3 písm. c) se přesouvá do související definice správních činností

obsažené v § 2 odst. 3 - tedy namísto konstatování, na koho se „zákon nevztahuje“, se vymezuje,

jaké činnosti nejsou správními činnostmi ve smyslu zákona, z čehož pak dále vyplývá, že zaměstnanci, kteří vykonávají výhradě tyto „obslužné“ činnosti nebo kteří řídí výhradně výkon těchto „obslužných“ činností, nejsou úředníky.

K bodu 3 - § 2 odst. 6

S ohledem na existující interpretační obtíže spojené s tím, že úpravu jmenování vedoucích úředníků v případě vedoucích odborů úřadů územních samosprávných celků obsahují samotné jednotlivé zákony o územních samosprávných celcích, se výslovně stanoví odkaz na speciální úpravu jmenování vedoucích úředníků ve zvláštních zákonech, konkrétně jmenování vedoucích odborů radou územního samosprávného celku - viz § 102 odst. 2 písm.

g) zákona o obcích, § 59 odst. 1 písm. c) zákona o krajích, § 68 odst. 2 písm. v) a § 94 odst. 2 písm. c) zákona o hlavním městě Praze.

K bodu 4 - § 4 odst. 1

Upravují se předpoklady pro vznik pracovního poměru úředníka. Stávající znění § 4 upravující okruh fyzických osob, které se mohou stát úředníkem, se modifikuje tak, že na občany jiných členských států Evropské unie a občany států, které jsou smluvním státem Dohody o Evropském hospodářském prostoru, se již nebude vztahovat podmínka trvalého pobytu na území České republiky, která dosud platí pro všechny cizince a nově se bude týkat jen cizinců z ostatních zemí. Úprava vychází ze závěrů „Analýzy jednotlivých aspektů činnosti, práv a povinností státních zaměstnanců a úředníků územních samosprávných celků ve vztahu k protikorupčnímu působení“ a má za cíl přiblížit právní úpravu předpokladů pro vznik pracovního poměru úředníka územního samosprávného celku právní úpravě předpokladů pro vznik služebního poměru podle § 25 odst. 1 písm. a) zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění pozdějších předpisů, aniž by přitom byl omezen stávající okruh fyzických osob, které předpoklad podle § 4 odst. 1 zákona o úřednících splňují. Aktualizuje se zastaralé pojmosloví a namísto „způsobilost k právním úkonům“ se nově uvádí „svéprávnost“ (zákon o úřednících v této souvislosti dosud používá terminologii z doby před nabytím účinnosti nového občanského zákoníku). Legislativně-technicky se rovněž upravuje pojmosloví ve vztahu k právní úpravě postavení cizinců. Zpřesňuje se rovněž předpoklad spočívající v ovládání jednacího jazyka, a to konkretizací, že jde o jazyk český. Poznámka pod čarou č. 5, odkazující na právní úpravu jednacího jazyka, se v této souvislosti zrušuje. Legislativně-technicky je ustanovení upraveno tak, aby se pomocí členění textu zvýšila jeho přehlednost a srozumitelnost.

K bodům 5 a 6 - § 5 odst. 1

Opravuje se legislativně-technická chyba textu zákona, spočívající v nesprávném umístění spojky nebo, působící v praxi interpretační potíže.

K bodům 7, 8, 12 a 14 - § 6 odst. 3 písm. e), § 6 odst. 4 písm. b), § 6 odst. 8, § 7 odst. 4 písm. e)

Legislativně-technicky se upravuje pojmosloví ve vztahu k právní úpravě postavení cizinců. Úprava v § 6 odst. 3 písm. e), § 6 odst. 8 a § 7 odst. 4 písm. e) reaguje na změnu předpokladů pro vznik pracovního poměru úředníka v § 4 odst. 1, podle které se již na občany jiných členských států Evropské unie a občany států, které jsou smluvním státem Dohody o Evropském hospodářském prostoru, nebude vztahovat podmínka trvalého pobytu na území České republiky, která dosud platí pro všechny cizince a nově se bude týkat jen cizinců z ostatních zemí. Namísto uvedení čísla, resp. předložení dokladu o povolení k trvalému pobytu bude tedy nově cizinec, který je občanem členského státu Evropské unie nebo občanem státu, který je smluvním státem Evropského hospodářského prostoru, mít povinnost předložit doklad prokazující totožnost a státní občanství. Obecnějšího pojmu „doklad prokazující totožnost a státní občanství“ namísto stávajícího občanského průkazu je nově užito i ve vztahu ke státnímu občanu České republiky.

K bodům 9 až 11, 13, 15 až 19 - § 6 až 9

Na základě požadavků územních samosprávných celků a poznatků z praxe se zjednodušuje právní úprava průběhu veřejné výzvy a výběrového řízení ve vztahu k předkládání dokladů ze strany zájemce, resp. uchazeče: stanoví se, že výpis z evidence Rejstříku trestů lze při podání přihlášky nahradit čestným prohlášením o bezúhonnosti; doklad o nejvyšším dosaženém vzdělání lze při podání přihlášky připojit v prosté kopii. Zájemce/uchazeč předloží originál výpisu z evidence Rejstříku trestů a ověřenou kopii dokladu o nejvyšším dosaženém vzdělání územnímu samosprávnému celku nejpozději před uzavřením pracovní smlouvy. To umožní podání přihlášky elektronicky (i obyčejným e-mailem), přičemž originál výpisu z evidence Rejstříku trestů a ověřenou kopii dokladu o nejvyšším dosaženém vzdělání předloží již jen vybraný zájemce/uchazeč. Zrušuje se povinnost územního samosprávného celku vyzvat zájemce/uchazeče k doplnění neúplně podané přihlášky a stanovit mu k tomu přiměřenou dodatečnou lhůtu, a to s ohledem na skutečnost, že tato povinnost v praxi často vede k průtahům ve výběrovém řízení, které mají neblahý vliv na výběr úředníků.

K bodu 20 - § 10 odst. 1

Vypuštění podmínky doložení předpokládané délky dočasné pracovní neschopnosti lékařským posudkem reaguje na aplikační problémy způsobené skutečností, že vydání takového lékařského posudku není v praxi reálně dosažitelné. Úsudek o předpokládané délce dočasné pracovní neschopnosti si bude nadále moci zaměstnavatel učinit sám na základě dostupných informací, resp. po domluvě s úředníkem, jehož se pracovní neschopnost týká. Vzhledem k tomu, že uzavření pracovního poměru na dobu určitou je za této situace v důsledku limitováno faktickým trváním pracovní neschopnosti dočasně nepřítomného úředníka, nehrozí v tomto případě reálně riziko zneužívání právní úpravy ze strany zaměstnavatele. S ohledem na zrušení povinné vojenské služby, resp. civilní služby se z demonstrativního výčtu důvodů dočasné nepřítomnosti úředníka tento důvod vypouští.

K bodu 21 - § 11

Na základě požadavků územních samosprávných celků a poznatků z praxe se

zjednodušuje postup pro případ, že úředník z důvodu neprokázání zvláštní odborné způsobilosti v zákonem stanovené lhůtě přestane splňovat předpoklady stanovené pro výkon práce. Zvláštní právní úprava oproti zákoníku práce, spočívající v povinnosti územního samosprávného celku v takovém případě úředníka (zaměstnance) převést na jinou práci, pro kterou předpoklady splňuje, se zrušuje. V případě neprokázání zvláštní odborné způsobilosti ve lhůtě podle § 21 odst. 2 tedy nebude následovat převedení na jinou práci, ale bude dán výpovědní důvod podle § 52 písm. f) zákoníku práce („nesplňuje-li zaměstnanec předpoklady stanovené právními předpisy pro výkon sjednané práce“) – tzn. uplatní se obecná úprava zákoníku práce.

K bodům 22 a 23 - § 12 odst. 1 písm. b) a c)

V § 12 odst. 1 se v nových písmenech b) a c) nahrazujících dosavadní písmeno b) výslovně doplňuje, že porušení zákonem stanovených povinností závažným způsobem musí nastat v době posledních 6 měsíců před odvoláním, resp. v případě vedoucího úřadu před podáním návrhu na souhlas s odvoláním. Nová úprava řeší praktické problémy související zejména s odvoláváním tajemníků a ředitelů krajských úřadů jako vedoucích úřadů ve smyslu § 2 odst. 7 zákona o úřednících. Z recentní judikatury Nejvyššího soudu ČR (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. května 2013, sp. zn. 21 Cdo 2070/2012 a rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. března 2015, sp. zn. 21 Cdo 4123/201) vyplývá, že pro posouzení naplnění ustanovení § 12 odst. 1 písm. b) zákona o úřednících je rozhodné, zda se vedoucí úředník nebo vedoucí úřadu dopustil porušení jemu zákonem stanovených povinností závažným způsobem nebo nejméně ve dvou případech méně závažným způsobem v období 6 měsíců před tím, než k odvolání z funkce pro takové porušení jemu zákonem stanovených povinností došlo. Dodržení doby 6 měsíců však v praxi může přinášet aplikační obtíže, neboť odvolání tajemníka obecního úřadu vyžaduje souhlas ředitele krajského úřadu [srov. § 103 odst. 3 zákona o obcích] a odvolání ředitele krajského úřadu vyžaduje souhlas ministra vnitra [srov. § 61 odst. 3 písm. b) zákona o krajích] – záleží tedy částečně na aktivním jednání subjektu odlišného od zaměstnavatele.

Právní úprava se proto doplňuje o výslovné určení okamžiku, ke kterému se stanovená doba 6 měsíců, v níž musí dojít k porušení povinností, váže.

K bodu 24 - § 12 odst. 3

V souladu s odpovídající změnou v § 73a zákoníku práce, provedenou zákonem č. 285/2020 Sb., se i v zákoně o úřednících v obdobně koncipovaném ustanovení navrhuje vyhovět potřebám praxe a stanovit, že výkon funkce vedoucího úředníka nebo vedoucího úřadu končí již dnem doručení odvolání nebo vzdání se tohoto místa, nebyl-li v odvolání nebo vzdání se pracovního místa uveden den pozdější.

K bodu 25 - § 12 odst. 4

Právní úprava nabídkové povinnosti územního samosprávného celku byla do zákona o úřednících doplněna zákonem č. 264/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákoníku práce, a obsahuje právní úpravu textově obdobnou té, která byla obsažena v zákoníku práce v době jeho přijetí. Obsahuje i výjimku pro pracovní poměr založený jmenováním na dobu určitou, pro který neplatí, že odvoláním nebo vzdáním se funkce vedoucího úředníka nebo vedoucího úřadu pracovní poměr nekončí. Novelou zákoníku práce provedenou zákonem č. 365/2011 Sb. však v zákoníku práce došlo k nové formulaci ustanovení o odvolání a vzdání se funkce; v platném znění tak zákoník práce uvedenou výjimku pro pracovní poměr založený jmenováním na dobu určitou již neobsahuje. Existence předmětného ustanovení v zákoně o úřednících, pro jehož věcnou odlišnost od právní úpravy zákoníku práce není relevantní důvod, přitom v praxi přináší interpretační problémy. Navrhuje se proto tuto část ustanovení zrušit a přizpůsobit tak dikci ustanovení zákoníku práce.

K bodu 26 - § 13 odst. 1

Jde o legislativně-technickou úpravu (opravu chybného odkazu) a současně o reakci na úpravu odstupného v případě odvolání vedoucího úředníka nebo vedoucího úřadu z důvodu spočívajícího v existenci pravomocného rozhodnutí soudu o neplatnosti odvolání předchozího vedoucího úředníka nebo vedoucího úřadu z funkce nebo pravomocného rozhodnutí soudu o neplatnosti rozvázání pracovního poměru s předchozím vedoucím úředníkem nebo vedoucím úřadu [viz důvodovou zprávu k § 12 odst. 1 písm. e) a k § 12 odst. 4].

K bodu 27 - § 13 odst. 3

V reakci na aplikační problémy se navrhuje nové znění úpravy doby rozhodné pro určení výše dalšího odstupného. Omezuje se započítání rozhodné doby pouze na dobu trvání pracovního poměru u toho územního samosprávného celku, který pracovní poměr ukončuje. Předchozí pracovní poměry mohly být ukončeny z různých důvodů (z vůle úředníka, dohodou nebo např. i výpovědí ze strany zaměstnavatele pro závažné porušení povinnosti zaměstnance) a není věcně důvodné, aby územní samosprávný celek hradil další odstupné i za dobu trvání pracovního poměru u jiného územního samosprávného celku nebo u správního úřadu. S ohledem na dobu uplynuvší od reorganizace veřejné správy České republiky představované nabytím účinnosti prvního obecního zřízení přijatého po roce 1989 již není důvodné omezovat rozhodnou dobu trváním pracovního poměru úředníka po 24. listopadu 1990. Vypouští se rovněž posuzování „převážného rozsahu“ výkonu správních činností. Toto posouzení je prakticky obtížné, ne-li často nerealizovatelné (s ohledem na délku rozhodné doby a rozmanitost vykonávaných činností, jejichž rozsah i obsah se navíc v čase může měnit).

Kromě toho pro samotné zařazení zaměstnance jakožto úředníka není rozsah výkonu správních činností relevantní; úředníkem je podle § 2 odst. 4 zaměstnanec územního samosprávného celku podílející se na výkonu správních činností, aniž by bylo posuzováno, v jakém rozsahu se na výkonu správních činností podílí. Rozdělení na hlavní a vedlejší pracovní poměr již zákoník práce nezná.

K bodu 28 - § 14

Ustanovení se uvádí do souladu se zákoníkem práce. Podle § 78 odst. 1 písm. h) zákoníku práce může být pracovní pohotovost jen na jiném místě dohodnutém se zaměstnancem, odlišném od pracovišť zaměstnavatele. Při vypuštění slov „na pracovišti nebo na jiném místě“ bude, pokud jde o místo pracovní pohotovosti, platit obecná úprava zákoníku práce.

K bodu 29 - § 16 odst. 1 písm. m)

Změna ustanovení reaguje jednak na zrušení § 11, jednak na skutečnost, že z důvodů pro odvolání z funkce podle § 12 přichází v úvahu k oznámení ze strany úředníka pouze pozbytí některého z předpokladů podle § 4. Stanoví se tedy obecná povinnost úředníka oznámit územnímu samosprávnému celku, že pozbyl některý z předpokladů podle § 4.

K bodu 30 - § 16 odst. 3

Podle současného znění předmětného ustanovení úředník územního samosprávného celku vyslaný do řídícího nebo kontrolního orgánu podnikající právnické osoby nemůže pobírat za toto členství žádnou odměnu. Přitom však není žádného rozdílu v odpovědnosti za škodu mezi „běžnými“ členy orgánu obchodní společnosti a členy, kteří jsou zároveň úředníky a byli vysláni do orgánu společnosti územním samosprávným celkem. Všichni odpovídají zcela stejně a v rozsahu dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů – tedy neomezeně celým svým majetkem. S ohledem na skutečnost, že úředník nesmí pobírat za členství v orgánu společnosti žádnou odměnu, nemůže být zároveň na náklady společnosti, v jejímž orgánu je členem, ani pojištěn pro případ odpovědnosti za způsobenou škodu. Na základě požadavků územních samosprávných celků se navrhuje řešení – obdobné právní úpravě platné pro státní zaměstnance podle zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě (viz § 81 odst. 1) a návrhu právní úpravy podle zákoníku práce (viz § 303 odst. 3 ve znění návrhu novely zákoníku práce projednávané nyní jako sněmovní tisk č. 423) – které připustí pobírání odměny za členství v řídícím nebo kontrolním orgánu podnikající právnické osoby ze strany úředníka územního samosprávného celku, ovšem stanoví horní hranici celkového ročního úhrnu vyplacených odměn.

K bodům 31 a 32 - § 17 odst. 1

Do výčtu vzdělávacích institucí se doplňují ústřední správní úřady a Kancelář Veřejného ochránce práv. S ohledem na navrhovaný odlišný režim, pokud jde o akreditaci vzdělávací instituce, se stanovení územního samosprávného celku jakožto vzdělávací instituce rozděluje do dvou samostatných písmen – e) kraj a hlavní město Praha, f) obec, jíž byla udělena akreditace vzdělávací instituce. Navrhovaná úprava počítá s ústředními správními úřady (a obdobně i s Kanceláří Veřejného ochránce práv) jako s jedním z dalších typů vzdělávacích institucí; smyslem této úpravy však rozhodně není plošné nahrazení činnosti dosavadních vzdělávacích institucí. Využití možnosti vzdělávání v režimu zákona o úřednících prostřednictvím ústředních správních úřadů se předpokládá jako spíše výjimečné, a to zejména v návaznosti na zásadní změny právních předpisů v gesci jednotlivých ústředních správních úřadů. Půjde tak typicky o případy, kdy ústřední správní úřad pořádá k zásadním změnám právních předpisů ve své gesci např. odbornou konferenci (seminář), určenou pro úředníky územních samosprávných celků. Tím se současně umožní započítat úředníkovi účast na tomto vzdělávacím programu do povinného rozsahu prohlubování kvalifikace podle zákona o úřednících. V případě ústředního správního úřadu, Kanceláře Veřejného ochránce práv, kraje a hlavního města Prahy se nevyžaduje (k tomu, aby byly vzdělávací institucí podle zákona o úřednících) akreditace vzdělávací instituce. Ze samotné povahy těchto institucí lze předpokládat, že požadavky (organizačně-technické), které jsou kladeny na vzdělávací instituce a které jsou předmětem posouzení při akreditaci vzdělávací instituce, jsou splněny. Proces akreditace vzdělávací instituce by tak v tomto případě byl nadbytečnou administrativní zátěží.

K bodu 33 - § 17 odst. 2

Navrhovaná úprava souvisí s novou úpravou akreditace vzdělávacích programů, které budou nadále podléhat pouze vzdělávací programy pro přípravu k ověření zvláštní odborné způsobilosti. Vzdělávací instituce tudíž budou povinny poskytovat úředníkům územních samosprávných celků vzdělávání v souladu s obsahem příslušného druhu prohlubování kvalifikace, který vyplývá z jednotlivých ustanovení zákona upravujících konkrétní druh prohlubování kvalifikace.

K bodu 34 - § 17 odst. 3

Navrhovaná úprava souvisí s novou úpravou akreditace vzdělávacích programů, které budou nadále podléhat pouze vzdělávací programy pro přípravu k ověření zvláštní odborné způsobilosti.

K bodu 35 - § 17 odst. 5

Snižuje se časový rozsah povinného prohlubování kvalifikace úředníka z 18 pracovních dnů během tří let na 9 pracovních dnů (v průměru na 3 pracovní dny každý rok). Navrhované snížení souvisí jednak se zpřesněním definice průběžného vzdělávání (viz navrhovanou změnu § 20 zákona o úřednících), které směřuje k přesnějšímu zacílení prohlubování kvalifikace na výkon správních činností (do průběžného vzdělávání úředníků není možné započítávat školení zaměřená na tzv. měkké dovednosti bez přímé vazby na správní činnosti), jednak s ohledem na potřeby územních samosprávných celků při výkonu jednotlivých správních činností, kdy ne vždy lze smysluplně naplnit povinnost rozsahu vzdělávání v požadovaném minimálním rozsahu 18 dnů během 3 let (zejména u méně rozsáhlých správních činností). Jeví se tak z hlediska profesního i ekonomického přiléhavější z pohledu praxe stanovit nižší minimální hranici rozsahu vzdělávání, přičemž případné navýšení rozsahu prohlubování kvalifikace nad tuto minimální hranici bude plně v rukou územních samosprávných celků podle aktuálních potřeb pro výkon dané správní činnosti. Co se týče vzdělávání zaměřeného na měkké dovednosti, které přímo nesouvisí s výkonem správních činností, bude jej možné i nadále absolvovat, ovšem už mimo režim zákona o úřednících, a to podle § 227 a násl. zákoníku práce, na základě potřeby územního samosprávného celku. Bude přitom záležet na případném rozhodnutí vedoucího úřadu, zda vedle povinného průběžného vzdělávání rozhodne o školení určitých osobnostních dovedností u konkrétního úředníka podle druhu vykonávané práce (např. u úředníků vykonávajících správní činnosti v rámci stresového prostředí, se zaměřením na prezentační schopnosti apod.). K tomu je třeba shrnout, že navrhovaná změna nepopírá trend ani potřebu vzdělávání také v oblasti osobnostních dovedností, ale zpřesňuje podstatu právní úpravy vzdělávání úředníků územních samosprávných celků cílenou na takové vzdělávání, které je v případě měkkých dovedností zaměřené na měkké dovednosti, jenž jsou v přímé vazbě na některou ze správních činností (např. komunikace s obětmi domácího násilí, jak komunikovat s traumatizovaným dítětem v rámci výkonu sociálně-právní ochrany dětí apod.). Nutnost vazby vzdělávacího programu na výkon správních činností navíc plyne již z aktuální právní úpravy.

K bodu 36 - § 18 odst. 1 písm. b)

Legislativně-technická úprava související s doplněním nových písmen do § 18 odst. 1.

K bodům 37 a 38 - § 18 odst. 1 písm. c) až e)

Právní úprava doplňuje a upřesňuje výčet povinností úředníka, pokud jde o prohlubování kvalifikace, výslovně o povinnost účastnit se nově koncipované zkoušky vstupního vzdělávání a zkoušky zvláštní odborné způsobilosti.

V zájmu zvýšení přehlednosti a srozumitelnosti se rozděluje obsah stávajícího písmene c), které zahrnovalo dva druhy prohlubování kvalifikace (přípravu na ověření zvláštní odborné způsobilosti a samotné ověření zvláštní odborné způsobilosti zkouškou) do samostatných písmen - viz formulační změnu v písmeni c) a doplnění písmene e).

K bodům 39 a 40 - § 18 odst. 3 a 4

S ohledem na nově upravenou zkoušku vstupního vzdělávání (viz § 19a) se ruší zavedení legislativní zkratky „zkouška“ pro zkoušku zvláštní odborné způsobilosti.

Oproti právnímu režimu opakování zkoušky zvláštní odborné způsobilosti, kdy je (již ve stávající právní úpravě) stanoven nárok úředníka na poskytnutí pracovního volna bez náhrady platu a dále povinnost úředníka hradit náklady spojené s opakováním zkoušky zvláštní odborné způsobilosti, pro opakování zkoušky vstupního vzdělávání bude platit obecný režim prohlubování kvalifikace (považuje se za výkon práce, za který přísluší zaměstnanci mzda nebo plat – viz § 230 odst. 3 zákoníku práce).

K bodům 41 až 46 - § 19

Upravuje a rozšiřuje se právní úprava vstupního vzdělávání. Obsah vstupního vzdělávání se slučuje s obsahem dosavadní obecné části zvláštní odborné způsobilosti, která se ruší (viz § 21 odst. 3). Vstupní vzdělávání, které je nedílnou součástí adaptačního procesu nového zaměstnance územního samosprávného celku, musí reagovat na aktuální situaci ve veřejné správě, přičemž obsah vstupního vzdělávání je nutné přizpůsobit aktuálním požadavkům zejména s ohledem na probíhající digitalizaci veřejných služeb. Forma vstupního vzdělávání zůstává stejná jako v současnosti, půjde o vzdělávací programy poskytované vzdělávacími institucemi. Vstupní vzdělávání však již nadále nebude poskytováno v rámci akreditovaných programů pro tento druh prohlubování kvalifikace, neboť akreditaci již budou podléhat pouze programy pro přípravu k ověření zvláštní odborné způsobilosti.

Ukončení vstupního vzdělávání se bude (stejně jako nyní) prokazovat osvědčením o vstupním vzdělávání vydaným vzdělávací institucí, která vstupní vzdělávání pořádala. Ze zrušovaného ustanovení § 25 se systematicky přesouvá stanovení, že vzdělávací instituce vede evidenci osvědčení o vstupním vzdělávání, která vydala. Doplňuje se zmocnění pro vydání prováděcího právního předpisu, který stanoví náležitosti osvědčení o vstupním vzdělávání. S ohledem na institut zkušební doby podle zákoníku práce v délce (nejčastěji) 3 měsíců a potřebu dostatečné doby pro absolvování vstupního vzdělávání se prodlužuje lhůta pro absolvování vstupního vzdělávání z 3 měsíců na 6 měsíců ode dne vzniku pracovního poměru. Prodloužením lhůty pro absolvování vstupního vzdělávání se územnímu samosprávnému celku dává dostatek času zhodnotit působení úředníka právě na základě zkušební doby a tím vynakládat finanční prostředky na povinné vstupní vzdělávání skutečně efektivně. Tím ovšem není územnímu samosprávnému celku nikterak bráněno v tom, aby úředníkovi zajistil vstupní vzdělávání již dříve; předpokládá se, že ve většině případů tak tomu bude. I nadále půjde o dispozici územního samosprávného celku jako zaměstnavatele, kdy určí (v rámci nově delší lhůty) novému úředníkovi absolvovat vstupní vzdělávání podle svých podmínek a možností. Úprava lhůt pro ukončení vstupního vzdělávání (do 6 měsíců ode dne vzniku pracovního poměru – viz § 19 odst. 2), resp. pro prokázání zvláštní odborné způsobilosti (do 18 měsíců od vzniku pracovního poměru k územnímu samosprávnému celku nebo ode dne, kdy úředník začal vykonávat činnost, pro jejíž výkon je prokázání zvláštní odborné způsobilosti předpokladem – viz § 21 odst. 2) v sobě implicitně obsahuje posloupnost obou druhů prohlubování kvalifikace: úředník nejprve absolvuje vstupní vzdělávání (ukončené zkouškou vstupního vzdělávání) a poté pokračuje v prohlubování kvalifikace účastí na přípravě k ověření zvláštní odborné způsobilosti a posléze na zkoušce zvláštní odborné způsobilosti (samozřejmě pouze v případě, že vykonává správní činnosti, pro jejichž výkon je předpokladem prokázání zvláštní odborné způsobilosti). S ohledem na zrušení obecné části zvláštní odborné způsobilosti a zahrnutí jejího obsahu do vstupního vzdělávání, které bude prostředkem pro získání základních znalostí a dovedností nezbytných pro výkon správních činností každým úředníkem, se ruší pravidlo, že povinnost absolvovat vstupní vzdělávání se nevztahuje na úředníka, který má zvláštní odbornou způsobilost (zvláštní odborná způsobilost bude nadále již ekvivalentem stávající zvláštní části zvláštní odborné způsobilosti). Stejně jako nyní bude i nadále platit, že vstupní vzdělávání má úředník povinnost absolvovat pouze jednou. To znamená, že v případných dalších pracovních poměrech u jiných územních samosprávných celků již úředník znovu vstupní vzdělávání absolvovat nebude muset (dřívější absolvování vstupního vzdělávání prokáže osvědčením o vstupním vzdělávání).

K bodu 47 - § 19a a 19b

Vzhledem k obsahu vstupního vzdělávání, který bude zahrnovat i obsah stávající obecné části zvláštní odborné způsobilosti, se pro úředníky vykonávající správní činnosti, pro jejichž výkon je předpokladem prokázání zvláštní odborné způsobilosti, zakotvuje povinnost prokázat znalosti a dovednosti získané vstupním vzděláváním zkouškou vstupního vzdělávání. Povinnost vykonat zkoušku vstupního vzdělávání se bude vztahovat i na vedoucí úředníky, kteří řídí úředníky vykonávající správní činnosti, pro jejichž výkon je předpokladem prokázání zvláštní odborné způsobilosti, a na vedoucí úřadu.

Úředníci vykonávající správní činnosti, pro jejichž výkon není předpokladem prokázání zvláštní odborné způsobilosti, budou mít povinnost absolvovat vstupní vzdělávání (viz § 19), nebudou však mít povinnost prokázat znalosti a dovednosti jím získané zkouškou. Zkouška vstupního vzdělávání bude mít formu písemného online testu (podrobnosti stanoví prováděcí vyhláška) a bude zabezpečována Ministerstvem vnitra (Institutem pro veřejnou správu Praha). Ustanovení zakotvují právní úpravu podoby a průběhu zkoušky vstupního vzdělávání, včetně lhůt pro přihlášení úředníka ke zkoušce, pro sdělení přístupových údajů k vykonání zkoušky a lhůty pro vydání osvědčení. Lhůty jsou koncipovány tak, aby umožňovaly úředníkovi využít možnosti zkoušku dvakrát opakovat. Obsah a rozsah zkoušky, bližší podmínky průběhu zkoušky a náležitosti osvědčení o vstupním vzdělávání stanoví prováděcí právní předpis. Způsob a průběh písemné zkoušky konané online formou bude zajištěn tak, aby zkoušku prokazatelně konala příslušná osoba a byl zcela vyloučen jakýkoliv způsob nepovolené podpory (viz volně dostupné aplikace používané ke zkoušení vysokými školami, např. CŽV Univerzity Karlovy (https://cczv.cuni.cz/CCZV-266.html). Pokud úředník zkoušku nevykoná ani v rámci dvou opakování, právní úprava nebrání opětovnému přihlášení úředníka ke zkoušce. V případě, že úředník zkoušku nevykoná ve lhůtě 9 měsíců ode dne vzniku pracovního poměru, bude dán výpovědní důvod podle § 52 písm. f) zákoníku práce („nesplňuje-li zaměstnanec předpoklady stanovené právními předpisy pro výkon sjednané práce“) – tzn. uplatní se obecná úprava zákoníku práce. Úprava lhůt pro ukončení vstupního vzdělávání (do 6 měsíců ode dne vzniku pracovního poměru – viz § 19 odst. 2), pro vykonání zkoušky vstupního vzdělávání (do 9 měsíců od okamžiků zde vyjmenovaných v závislosti na tom, zda jde o úředníka, vedoucího úředníka nebo vedoucího úřadu – viz § 19a odst. 1 a 2), resp. pro prokázání zvláštní odborné způsobilosti (do 18 měsíců od vzniku pracovního poměru k územnímu samosprávnému celku nebo ode dne, kdy úředník začal vykonávat činnost, pro jejíž výkon je prokázání zvláštní odborné způsobilosti předpokladem – viz § 21 odst. 2) v sobě implicitně obsahuje posloupnost obou druhů prohlubování kvalifikace: úředník nejprve absolvuje vstupní vzdělávání, následně vyková zkoušku vstupního vzdělávání (pokud má povinnost ji vykonat) a poté pokračuje v prohlubování kvalifikace účastí na přípravě k ověření zvláštní odborné způsobilosti a posléze na zkoušce zvláštní odborné způsobilosti (samozřejmě pouze v případě, že vykonává správní činnosti, pro jejichž výkon je předpokladem prokázání zvláštní odborné způsobilosti). Zároveň, právě s ohledem na popsanou posloupnost jednotlivých druhů prohlubování kvalifikace, se výslovně stanoví, že podmínkou vykonání zkoušky zvláštní odborné způsobilosti je úspěšné vykonání zkoušky vstupního vzdělávání (viz § 21 odst. 5). Přechodným ustanovením (viz čl. II bod 2) se pak stanoví, že úředníci, kteří přede dnem nabytí novely ukončili vstupní vzdělávání podle dosavadní právní úpravy (tzn. bez zkoušky vstupního vzdělávání) nebo se na ně povinnost absolvovat vstupní vzdělávání nevztahovala, povinnost vykonat zkoušku vstupního vzdělávání nemají.

K bodu 48 - § 20 odst. 1

Zpřesňuje se definice průběžného vzdělávání, které má být odborné a zacílené na výkon správních činností. Do obsahu průběžného vzdělávání nelze zařazovat vzdělávání v oblasti tzv.

měkkých dovedností, které přímo nesouvisí s výkonem správních činností. Obsah vzdělávání úředníků územních samosprávných celků má být zaměřen primárně na odbornou aktualizaci, specializaci a prohlubování znalostí a dovedností nezbytných pro výkon správních činností v působnosti územního samosprávného celku. Co se týče vzdělávání zaměřeného na měkké dovednosti, které přímo nesouvisí s výkonem správních činností, bude jej možné i nadále absolvovat, ovšem už mimo režim zákona o úřednících, a to podle § 227 a násl. zákoníku práce, na základě potřeby územního samosprávného celku. Bude přitom záležet na případném rozhodnutí vedoucího úřadu, zda vedle povinného průběžného vzdělávání rozhodne o školení určitých osobnostních dovedností u konkrétního úředníka podle druhu vykonávané práce (např. u úředníků vykonávajících správní činnosti v rámci stresového prostředí, se zaměřením na prezentační schopnosti apod.).

K bodu 49 - § 20 odst. 2

V rámci průběžného vzdělávání se doplňuje průběžné vzdělávání vedoucích úředníků v řídících dovednostech, které v současné úpravě absentuje. Pozice vedoucího úředníka vyžaduje, aby byl průběžně vzděláván i v manažerských dovednostech. Podle stávající úpravy úředník po nástupu do vedoucí funkce absolvuje pouze jednorázové vzdělávání vedoucích úředníků, které musí ukončit do 2 let od ustanovení do funkce. Nově se proto do průběžného vzdělávání vedoucích úředníků výslovně zařazuje průběžné vzdělávání vedoucích úředníků zaměřené na dovednosti v oblasti řízení úředníků.

K bodu 50 - § 20 odst. 4

S ohledem na interpretační nejasnosti spojené se stávající právní úpravou toho, kdo rozhoduje o účasti úředníka na jednotlivých kurzech v rámci průběžného vzdělávání v případě vedoucího úřadu, se výslovně doplňuje, že o účasti vedoucího úřadu na jednotlivých kurzech rozhoduje ten, kdo vůči němu plní úkoly zaměstnavatele podle zákoníku práce.

K bodu 51 - § 20 odst. 5

Doplňuje se zmocnění pro prováděcí právní předpis, který upraví náležitosti osvědčení o průběžném vzdělávání.

K bodu 52 - § 20 odst. 6

Jde o legislativně-technickou úpravu v souvislosti se zrušením § 25. Povinnost vzdělávací instituce vést evidenci osvědčení o ukončení kurzů vstupního vzdělávání, vzdělávání vedoucích úředníků a průběžného vzdělávání, které pořádala, je s ohledem na zrušení § 25 pro každý druh prohlubování kvalifikace úředníka upravena samostatně v příslušném ustanovení.

K bodu 53 - § 21 odst. 1 písm. b)

Úprava souvisí se zrušením uznávání rovnocennosti vzdělání na žádost ve správním řízení (viz důvodovou zprávu ke zrušení § 34).

K bodům 54 a 55 - § 21 odst. 2

Jde o legislativně-technickou úpravu specifikující vztah ke zkoušce zvláštní odborné způsobilosti.

K bodu 56 - § 21 odst. 3

Obecná část zvláštní odborné způsobilosti se ruší a její obsah se přesouvá do vstupního vzdělávání úředníků. Zvláštní odborná způsobilost tak již nadále nebude mít obecnou a zvláštní část. Dochází tak ke koncepčnímu zjednodušení zvláštní odborné způsobilosti, v rámci níž zůstane obsahově zachována pouze její stávající zvláštní část, zaměřená více prakticky na míru potřebám výkonu konkrétní správní činnosti.

zvláštní odborné způsobilosti se považuje za zvláštní odbornou způsobilost podle novelizované právní úpravy. Pravidlo, že v případě, kdy úředník vykonává 2 nebo více správních činností stanovených prováděcím právním předpisem, je povinen prokázat zvláštní odbornou způsobilost pro každou z těchto správních činností, je ve stávajícím znění zákona obsaženo v § 21 odst. 4, a to jako základní východisko. V souvislosti s navrhovaným zakotvením tzv. průřezové zvláštní odborné způsobilosti pro úředníky obcí I. typu v nově formulovaném § 21 odst. 4 se toto pravidlo přesouvá do § 21 odst. 3.

K bodu 57 - § 21 odst. 4

Ustanovení zakotvuje tzv. průřezovou zvláštní odbornou způsobilost určenou pouze pro úředníky obcí I. typu, která tak představuje výjimku z pravidla, že úředník prokazuje zvláštní odbornou způsobilost pro každou ze správních činností stanovených prováděcím právním předpisem, které vykonává. Ověření tzv. průřezové zvláštní odborné způsobilosti je koncipováno jako možnost – alternativa k prokázání zvláštní odborné způsobilosti pro každou z vykonávaných správních činností. Bude-li tak mít v konkrétním případě úředník obce I. typu již z minulosti prokázánu zvláštní odbornou způsobilost pro jednotlivé správní činnosti, které vykonává, nebude nucen prokázat vedle toho i tzv. průřezovou zvláštní odbornou způsobilost. Vzhledem k tomu, že úředníci obcí I. typu vykonávají v rámci své pracovní činnosti zpravidla několik správních činností, pro jejichž výkon je předpokladem prokázání zvláštní odborné způsobilosti, byť často v omezeném rozsahu daném rozsahem působnosti obce I. typu, představuje úprava tzv. průřezové zvláštní odborné způsobilosti vhodnější variantu vzdělávání úředníků těchto obcí s ohledem na jejich kompetenci při výkonu těchto správních činností oproti současné úpravě, kdy úředníci malých obcí, resp. obcí, které nejsou obcemi s pověřeným obecním úřadem nebo v jejichž obecním úřadu nejsou zřízeny alespoň dva odbory, mají povinnost prokázat zvláštní odbornou způsobilost jen pro jednu ze správních činností, které vykonávají. Jednotný obsah tzv. průřezové zvláštní odborné způsobilost bude stanoven podle rozsahu správních činností, které jsou vykonávány úředníky obcí I. typu, a bude zahrnovat znalosti a dovednosti nezbytné pro jejich výkon. Půjde o jednu univerzální zvláštní odbornou způsobilost pro úředníky obcí I. typu, rozsah a obsah odpovídající zkoušky zvláštní odborné způsobilosti bude zveřejněn na internetových stránkách Ministerstva vnitra a bude odpovídat rozsahu jednotlivých správních činností vztahujících se k činnosti obcí I. typu (sloupec č. 4 přílohy vyhlášky č. 512/2002 Sb.). Přechodné ustanovení (viz čl. II bod 4) stanoví pro úředníky obcí, kde nejsou zřízeny alespoň 2 odbory obecního úřadu nebo kde není zřízen pověřený obecní úřad, a kteří do okamžiku nabytí účinnosti tohoto zákona prokázali zvláštní odbornou způsobilost pro výkon jedné ze dvou či více správních činností, které vykonávají, výjimku z povinnosti absolvovat nově koncipovanou tzv. průřezovou zvláštní odbornou způsobilost. Tato výjimka se uplatní pouze po dobu trvání pracovního poměru těchto úředníků k témuž územnímu samosprávnému celku.

K bodům 58 a 59 - § 21 odst. 5

Sjednocují se lhůty pro přihlášení ke zkoušce zvláštní odborné způsobilosti úředníka, který vykonává správní činnosti stanovené prováděcím právním předpisem, a to na 6 měsíců od vzniku pracovního poměru úředníka k územnímu samosprávnému celku, resp. ode dne, kdy úředník začal vykonávat správní činnost, pro jejíž výkon je prokázání zvláštní odborné způsobilosti předpokladem. S ohledem na posloupnost jednotlivých druhů prohlubování kvalifikace se výslovně stanoví, že podmínkou vykonání zkoušky zvláštní odborné způsobilosti je úspěšné vykonání zkoušky vstupního vzdělávání (viz § 19a a 19b). Zmocnění k vydání prováděcího právního předpisu se přesouvá do samostatného nového odstavce 8.

K bodům 60 a 61 - § 21 odst. 6 a 7

S ohledem na zrušení obecné části zvláštní odborné způsobilosti a přesunu jejího obsahu do vstupního vzdělávání se zrušuje úprava povinnosti vedoucího úředníka a vedoucího úřadu prokázat zvláštní odbornou způsobilost z obecné části. Vedoucí úředník bude mít povinnost prokázat zvláštní odbornou způsobilost alespoň pro jednu ze správních činností, pro které je zvláštní odborná způsobilost předpokladem, vykonávaných jím řízenými úředníky; vedoucí úřadu povinnost prokázat zvláštní odbornou způsobilost mít nebude. Namísto obecné části zvláštní odborné způsobilosti bude vedoucí úředník, který řídí úředníky vykonávající správní činnosti, pro jejichž výkon je předpokladem prokázání zvláštní odborné způsobilosti, a vedoucí úřadu prokazovat znalosti a dovednosti získané vstupním vzděláváním zkouškou vstupního vzdělávání (viz § 19a a 19b).

K bodu 62 - § 21 odst. 8

Stávající zmocnění k vydání prováděcího právního předpisu se z odstavce 5 přesouvá do samostatného nového odstavce 8 a doplňuje se výslovně o zmocnění ke stanovení správních činností, pro jejichž výkon je předpokladem prokázání zvláštní odborné způsobilosti, a obsahu a rozsahu zkoušky zvláštní odborné způsobilosti.

K bodu 63 - § 21a

Zakotvuje se možnost získání zvláštní odborné způsobilosti i pro osoby, které nejsou úředníky ve smyslu zákona o úřednících. Podle stávající právní úpravy je získání zvláštní odborné způsobilosti uloženo, resp. umožněno pouze úředníkům. Zavedení možnosti získání zvláštní odborné způsobilosti i pro neúředníky rozšiřuje okruh osob, které mají přístup k tomuto typu vzdělávání ve veřejné správě. Zakotvení této možnosti bude mít význam zejména ve vztahu ke starostům či místostarostům malých obcí, kteří fakticky často správní činnosti vykonávají, či k potenciálním uchazečům o pracovní místo úředníka. Tímto způsobem může odbornou způsobilost získat (samozřejmě dobrovolně, ze své vlastní vůle) i osoba, která je úředníkem, ale buď nevykonává správní činnosti, pro které je zvláštní odborná způsobilost stanovena, nebo takové správní činnosti vykonává, ale má zájem získat zvláštní odbornou způsobilosti i pro jiné správní činnosti, než které vykonává. Návrh přitom nikterak nerozšiřuje stávající povinnost zvláštní odbornou způsobilost prokázat, ani okruh osob, na něž tato povinnost dopadá, ale rozšíření okruhu osob koncipuje jako umožnění přístupu k tomuto typu vzdělávání pro další osoby. Aby mohla fyzická osoba – neúředník získat zvláštní odbornou způsobilost, stanoví zákon podmínku dosažení věku 18 let a plné svéprávnosti (s ohledem na využitelnost získané zvláštní odborné způsobilosti a možnost následného uplatnění získané kvalifikace). Pro samotný průběh zkoušky zvláštní odborné způsobilosti, jakož i pro vydání osvědčení, se použijí obdobně ustanovení zákona vztahující se ke zkoušce zvláštní odborné způsobilosti úředníka. Fyzická osoba - neúředník se k vykonání zkoušky zvláštní odborné způsobilosti přihlašuje sama (z povahy věci nepřichází v úvahu přihlašování ke zkoušce prostřednictvím územního samosprávného celku, jako je tomu u úředníků). Náklady na získání zvláštní odborné způsobilosti nese fyzická osoba sama. V případě fyzické osoby – neúředníka, která je členem zastupitelstva územního samosprávného celku, lze pro úhradu nákladů využít ustanovení o poskytnutí příspěvku na podporu vzdělávání v souvislosti s výkonem funkce člena zastupitelstva z peněžního fondu nebo z rozpočtu územního samosprávného celku – viz § 80 odst. 1 písm. c) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, § 55 zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů, § 58c zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů. Vzhledem k tomu, že zákon nově výslovně stanoví, že podmínkou vykonání zkoušky zvláštní odborné způsobilosti je úspěšné vykonání zkoušky vstupního vzdělávání (viz § 21 odst. 5), je třeba v tomto ohledu zakotvit výjimku právě pro osoby, které mají zájem vykonat zkoušku zvláštní odborné způsobilosti, aniž by měly povinnost zvláštní odbornou způsobilosti prokázat.

K bodům 58, 64, 65, 69 až 72, 75 až 77, 82 až 84 - § 21 odst. 5, § 22 odst. 1 a 3, § 23 odst. 3 a 4, § 24 odst. 1, 3 a 4, § 26 odst. 1, 2 a 3

Jde o legislativně-technickou úpravu. S ohledem na nově koncipovanou zkoušku vstupního vzdělávání se upřesňuje terminologie konkretizací pojmu zkouška dodatkem, že se tato ustanovení vztahují ke zkoušce zvláštní odborné způsobilosti.

K bodu 66 - § 22 odst. 2

Výslovně se do zákona doplňuje ustanovení umožňující Ministerstvu vnitra pověřit zabezpečením zkoušky zvláštní odborné způsobilosti jím zřízenou příspěvkovou organizaci. Již v současné době zabezpečuje zkoušky zvláštní odborné způsobilosti Institut pro veřejnou správu Praha na základě zřizovací listiny.

K bodu 67 - § 22 odst. 3

Nově se doplňují lhůty pro zabezpečení průběhu zkoušky zvláštní odborné způsobilosti tak, že Ministerstvo vnitra sdělí úředníkovi den, místo a čas konání zkoušky nejméně 15 dnů přede dnem konání zkoušky, současně spolu se souborem zkušebních otázek a seznamem odborné literatury.

K bodu 68 - § 23 odst. 1

Do ustanovení se promítají změny týkající se zvláštní odborné způsobilosti (zrušení rozdělení na obecnou a zvláštní část).

K bodům 73 a 74 - § 24 odst. 1 a 3

Úprava souvisí se zrušením obecné části zvláštní odborné způsobilosti.

K bodu 78 - § 24 odst. 5 a 6

Jde o legislativně-technickou systematickou změnu – přesun obsahu stávajícího § 25 odst. 1 a 2.

K bodu 79 - § 25

Jde o legislativně-technickou systematickou změnu. Ruší se ustanovení § 25, jehož obsah je přesunut do věcně souvisejících ustanovení – nového § 20 odst. 6, § 24 odst. 5 a 6 a § 27 odst. 5.

K bodům 80 a 81 - § 26 odst. 1

Doplňuje se konzultační proces ve vztahu k příslušnému ministerstvu nebo jinému ústřednímu správnímu úřadu v případě rozhodování o námitkách, a to s ohledem na skutečnost, že příslušné ministerstvo nebo jiný ústřední správní úřad poskytuje podklady pro stanovení obsahu zkoušky zvláštní odborné způsobilosti a určuje soubor zkušebních otázek, včetně obsahu a kritérií hodnocení zkoušky (viz § 36).

K bodu 85 - § 26 odst. 4

Jde o legislativně-technickou úpravu. Stávající znění § 26 odst. 4 zastaralou terminologií vylučuje pro řízení o námitkách obecné předpisy o správním řízení. Účelem však je vyloučení aplikace části druhé a třetí správního řádu, tedy ustanovení o tzv. formálním správním řízení, nikoli rovněž části čtvrté správního řádu.

K bodu 86 - § 27 odst. 1

Doplňuje se zmocnění pro prováděcí právní předpis, který upraví náležitosti osvědčení o vzdělávání vedoucích úředníků a o vzdělávání vedoucích úřadů.

K bodu 87 - § 27 odst. 3

Ustanovení § 27 odst. 3 zákona o úřednících stanoví povinnost vedoucího úředníka setrvat po ukončení vzdělávání vedoucích úředníků v pracovním poměru k územnímu samosprávnému celku po dobu 3 let; pokud úředník rozváže s územním samosprávným celkem pracovní poměr dříve než po uplynutí 3 let od ukončení vzdělávání vedoucích úředníků, je povinen uhradit územnímu samosprávnému celku náklady s tímto vzděláváním spojené. Stávající úprava se přitom nejeví příliš vhodně vzhledem k tomu, že v případě vzdělávání vedoucích úředníků jde o prohlubování (nikoliv zvyšování) kvalifikace, bez něhož nelze funkci vykonávat. Předmětný typ vzdělávání tedy je primárně v zájmu zaměstnavatele, zaměstnanec má toto vzdělávání uložené zákonem a nevybírá si, jestli ho chce absolvovat či nikoliv (jako je tomu v případě zvyšování kvalifikace či v případě kvalifikační dohody týkající se prohlubování kvalifikace podle § 234 odst. 2 zákoníku práce).

Navrhuje se tedy předmětné ustanovení zrušit. V případě, že vedoucí úředník (vedoucí úřadu) sám má zvláštní odbornou způsobilost pro výkon některé ze správních činností vykonávaných podřízenými úředníky, není důvodné požadovat po něm přehled o těchto činnostech ještě v rámci zvláštní části vzdělávání vedoucích úředníků. Nové ustanovení § 27 odst. 3 tedy v souladu s tím stanoví odpovídající výjimku. Tato úprava směřuje k zajištění efektivnosti vzdělávání a snížení administrativní a časové zátěže úředníků.

K bodu 88 - § 27 odst. 5

Jde o legislativně-technickou úpravu v souvislosti se zrušením § 25. Povinnost vzdělávací instituce vést evidenci osvědčení o ukončení kurzů vstupního vzdělávání, vzdělávání vedoucích úředníků a průběžného vzdělávání, které pořádala, je s ohledem na zrušení § 25 pro každý druh prohlubování kvalifikace úředníka upravena samostatně v příslušném ustanovení.

K bodu 89 - § 28 odst. 1

S ohledem na nově koncipované vstupní vzdělávání a novou zkoušku vstupního vzdělávání se do ustanovení o počítání lhůt doplňují odkazy na ustanovení upravující lhůtu pro povinnost úředníka ukončit vstupní vzdělávání, resp. vykonat zkoušku vstupního vzdělávání, a pro povinnost územního samosprávného celku úředníka přihlásit k vykonání zkoušky vstupního vzdělávání. V návaznosti na navrhované zrušení povinnosti vedoucího úředníka a vedoucího úřadu setrvat po ukončení vzdělávání vedoucích úředníků a vedoucích úřadů v pracovním poměru k územnímu samosprávnému celku po dobu 3 let se zrušuje odkaz na ustanovení § 27 odst. 3. Výčet dob, které se nezapočítávají do běhu vyjmenovaných lhůt, se doplňuje o věcně obdobné doby představující důležité osobní překážky v práci na straně zaměstnance podle zákoníku práce (viz § 191 zákoníku práce), u nichž je shodný režim důvodný. S ohledem na zrušení povinné vojenské služby, resp. civilní služby se z výčtu tyto doby vypouští, doplňuje se však doba pracovního volna souvisejícího s brannou povinností (viz § 204 zákoníku práce). Do ustanovení § 28 naopak nebyl doplněn odkaz na § 17 odst. 5 upravující plán vzdělávání úředníka. § 28 upravuje stavění lhůt zde uvedených. V ustanovení § 17 odst. 5 však v případě doby 3 let, na kterou je vzdělávací plán vypracováván, nejde o lhůtu, jejíž běh by bylo možné stavět. Znění § 17 odst. 5 navíc umožňuje aktualizaci plánu vzdělávání („nejméně“ jedenkrát za 3 roky), což lze využít k uzpůsobení plánu vzdělávání aktuální situaci.

K bodu 90 - § 29 odst. 2

Akreditace vzdělávací instituce se nově bude udělovat časově neomezeně. Změna vychází z poznatků z aplikační praxe, kdy se ukazuje, že v rámci řízení o obnově akreditace vzdělávací instituce nejsou v naprosté většině případů vykazovány žádné změny oproti původní akreditaci. Pravidelné obnovování akreditací vzdělávacích institucí se tak jeví jako zbytečná administrativní zátěž.

K bodům 91 až 93 - § 29 odst. 3

S ohledem na novou úpravu akreditace vzdělávací instituce, která se uděluje na dobu neurčitou, se upravuje znění ustanovení, které se nadále vztahuje pouze k akreditaci vzdělávacích programů. U akreditací vzdělávacích programů zůstane režim pravidelného obnovování zachován. V případě žádosti o obnovu akreditace vzdělávacího programu se ustanovení § 31 použije obdobně.

K bodu 94 - § 29 odst. 4

Nový odstavec 4 upravuje elektronizaci akreditačního řízení. V současné době rozpracovaný projekt Podpora elektronizace vybraných oblastí veřejné správy v gesci Ministerstva vnitra, v rámci kterého dojde k plné elektronizaci akreditací, přinese zjednodušení a menší zátěž pro všechny zúčastněné strany v rámci řízení o akreditacích, podání bude jednodušší a bezchybové díky interaktivnímu formuláři na portálu veřejné správy, náročnost vlastního zpracování žádosti bude podstatně snížena v rámci funkcionalit připravované databáze; zjednodušení a menší náročnost se projeví i pro statistické výstupy a zpracování výročních zpráv o vzdělávání úředníků.

K bodu 95 - § 29 odst. 6

Doplňuje se možnost zrušení akreditace vzdělávací instituce nebo akreditace vzdělávacího programu na žádost vzdělávací instituce. V případě, že vzdělávací instituce požádá o zrušení akreditace, Ministerstvo vnitra akreditaci zruší. Na rozdíl od odnětí akreditace v tomto případě nejde o sankci za porušení povinností vzdělávací instituce.

K bodu 96 - § 29 odst. 8

Vypouští se stávající povinnost vzdělávací instituce, které byla odňata akreditace vzdělávací instituce nebo akreditace vzdělávacího programu, zajistit úředníkům možnost pokračovat v účasti na stejném nebo obdobném vzdělávacím programu v téže nebo jiné vzdělávací instituci. Vzdělávací instituce nemá prakticky možnost, jak delegovat své kurzy na jinou vzdělávací instituci, případně jak plnohodnotně nahradit úředníkům vzdělávací program vlastními silami. Předmětné ustanovení tak je v praxi jen obtížně aplikovatelné. Řešení případných sporů v této oblasti se ponechává na standardních možnostech soukromého práva. Nová úprava odstavce 8 zamezuje možnosti podat žádost o akreditaci vzdělávací instituce nebo vzdělávacího programu po dobu 6 měsíců od odnětí akreditace, a to s ohledem na sankční charakter odnětí akreditace.

K bodům 97 až 99 - § 30

K odstavci 1 Nově se formuluje ustanovení o náležitostech žádosti o akreditaci vzdělávací instituce. Z důvodu použití obecné právní úpravy žádosti podle správního řádu není třeba (a není to ani vhodné) vyjmenovávat ty náležitosti žádosti, které vyplývají z § 45 ve spojení s § 37 odst. 2 správního řádu. Stávající rozsah údajů uváděných v žádosti o akreditaci vzdělávací instituce není dostačující pro ověřování bezúhonnosti ze strany Ministerstva vnitra (viz stávající § 30 odst. 9 zákona o úřednících, podle kterého si Ministerstvo vnitra za účelem prokázání bezúhonnosti žadatele o akreditaci vyžádá výpis z Rejstříku trestů podle zvláštního právního předpisu). U žadatelů o akreditaci vzdělávací instituce – podnikajících fyzických osob jsou povinnou náležitostí žádosti o výpis z Rejstříku trestů nad rozsah údajů podle správního řádu údaj o rodném čísle, bylo-li přiděleno, rodném příjmení, pohlaví, státním občanství, místu a okrese narození nebo v případě narození v cizině místu a státu narození. V současné době jsou potřebné údaje od žadatelů získávány s jejich výslovným souhlasem, nicméně věcně je žádoucí jejich povinné uvedení v žádosti zakotvit přímo v zákoně. Navrhované znění tak činí odkazem na „údaje potřebné pro vyžádání výpisu z evidence Rejstříku trestů“ tak, aby text byl aplikovatelný i v případě plánovaného utlumování využívání rodného čísla a jeho nahrazení agendovým identifikátorem fyzických osob. K odstavci 2 Nové znění reaguje na úpravu vymezení vzdělávacích institucí v § 17 odst. 1. Vypouští se (stávající odstavec 3) povinnost dokládat přehled o personálním, technickém a materiálním vybavení žadatele o akreditaci vzdělávací instituce, a to s ohledem na to, že doložení tohoto přehledu nemá praktický význam. Potřeba personálního, technického a materiálního vybavení bude vázána na to, kolik a jakých vzdělávacích programů bude vzdělávací instituce nabízet a uskutečňovat, což se může (a v praxi zajisté bude) v čase měnit

– přičemž akreditace vzdělávací instituce se bude nově udělovat na dobu neurčitou. Vypuštění obsahu stávajícího odstavce 3 písmen c) a d) je odůvodněno novou koncepcí akreditací vzdělávacích programů, kdy akreditovány budou již jen vzdělávací programy pro přípravu k ověření zvláštní odborné způsobilosti; zůstává však zachována povinnost akreditace vzdělávacích institucí, které chtějí poskytovat prohlubování kvalifikace úředníkům podle tohoto zákona, pokud se nejedná o vzdělávací instituce vypočtené v § 17 odst. 1, které akreditaci nepodléhají. K žádosti o akreditaci vzdělávací instituce tak již není třeba připojovat vzdělávací program, neboť vzdělávací instituce budou moci poskytovat prohlubování kvalifikace nepodléhající akreditaci vzdělávacího programu. Spolu s tím se ruší i požadavek na doložení přehledu dosavadní činnosti žadatele o akreditaci vzdělávací instituce v oblasti vzdělávání. K odstavci 3 Nově se vymezují podmínky, za nichž Ministerstvo vnitra zamítne akreditaci vzdělávací instituce, a to ve vztahu k neprokázání bezúhonnosti žadatele. S ohledem na nové vymezení podmínek, za nichž Ministerstvo vnitra akreditaci zamítne, se pro nadbytečnost vypouští stávající odstavce 3 a 4. Jde o legislativně-technickou změnu. Udělování akreditace vzdělávací instituce probíhá ve správním řízení, použití údajů uvedených v žádosti a v jejích přílohách ze strany správního orgánu tedy podléhá obecné právní úpravě správního řízení. K odstavci 6 Jde o legislativně-technickou úpravu s ohledem na přečíslování odstavců v důsledku zrušení odstavců 4 až 6 dotčeného ustanovení.

K bodům 100 a 101 - § 31 odst. 1 až 3

Zrušuje se stávající ustanovení odstavce 1 a 2 o náležitostech žádosti o akreditaci vzdělávacího programu a podkladech, které je nutné přiložit k této žádosti. Z důvodu použití obecné právní úpravy žádosti podle správního řádu není třeba (a není to ani vhodné) vyjmenovávat ty náležitosti žádosti, které vyplývají z § 45 ve spojení s § 37 odst. 2 správního řádu.

Dále se vypouští (v souladu se zásadou hospodárnosti vyjádřenou v § 6 odst. 2 správního řádu) povinnost doložit k žádosti o akreditaci vzdělávacího programu ověřenou kopii akreditace vzdělávací instituce, a to s ohledem na skutečnost, že Ministerstvo vnitra samo akreditace uděluje a vede jejich evidenci. Zrušuje se také povinnost předložit nejméně 2 odborné posudky vzdělávacího programu k žádosti o jeho akreditaci, neboť z poznatků z praxe vyplynulo, že předkládané posudky jsou většinou poplatné žadateli a nemají dostatečně vypovídající hodnotu. Akreditaci vzdělávacího programu bude nově podléhat pouze vzdělávací program pro přípravu k ověření zvláštní odborné způsobilosti. Ostatní druhy prohlubování kvalifikace podle zákona o úřednících budou vzdělávacími institucemi poskytovány jako neakreditované. Nově se stanoví požadavky na odborného lektora vzdělávacího programu podléhajícího akreditaci vzdělávacího programu. Odborný lektor bude muset splňovat alternativně podmínku:

- vysokoškolského vzdělání (nejméně v bakalářském studijním programu); není přitom vyžadováno, aby obor vysokoškolského vzdělání korespondoval se zaměřením vzdělávacího programu + předchozí odborné praxe lektora v délce nejméně 3 let, přičemž praxe musí mít vztah k obsahu vzdělávání, nebo

- předchozí odborné praxe lektora v délce nejméně 6 let, přičemž praxe musí mít vztah k obsahu vzdělávání.

K bodům 102 a 103 - § 31 odst. 4

Vypouští se uvedení typu vzdělávacího programu s ohledem na to, že jediným typem vzdělávání, které se bude akreditovat, je příprava k ověření zvláštní odborné způsobilosti. Zpřesňují a zpřísňují se podmínky pro doložení personálního zajištění vzdělávacího programu. Osoba odborného lektora má zcela stěžejní význam pro kvalitu daného vzdělávacího programu. Navrhovaná právní úprava tedy právě na tento aspekt klade důraz. Zpřesňuje se požadavek na předložení seznamu odborných lektorů pro vzdělávací program, včetně dokladů o odborné způsobilosti lektorů.

K bodu 104 - § 31 odst. 5 až 7

Nový odstavec 5 zakotvuje povinnost Ministerstva vnitra vyžádat si k žádosti o akreditaci vzdělávacího programu pro přípravu k ověření zvláštní odborné způsobilosti vyjádření od příslušného ministerstva nebo ústředního správního úřadu, které jsou gestorem příslušné správní činnosti. To souvisí s novou koncepcí akreditací vzdělávacích programů, které budou podléhat pouze vzdělávací programy pro přípravu k ověření zvláštní odborné způsobilosti. Jednotliví gestoři správních činností stanovených prováděcím právním předpisem (vyhláškou č. 512/2002 Sb.) budou garantovat obsah takto akreditovaných vzdělávacích programů. Nový odstavec 6 stanoví odlišně od správního řádu lhůtu 90 dnů, ve které je Ministerstvo vnitra povinno o žádosti o akreditaci vzdělávacího programu rozhodnout. Prodloužení lhůty pro vydání rozhodnutí o akreditaci vzdělávacích programů je odůvodněno vyžádáním stanoviska gestorů správních činností. Nový odstavec 7 vymezuje podmínky, za kterých Ministerstvo vnitra akreditaci vzdělávacího programu zamítne. Výčet důvodů pro zamítnutí akreditace se upravuje v návaznosti na změny v ustanoveních upravujících náležitosti žádosti o akreditaci vzdělávacího programu a na nově stanovené požadavky na odborné lektory.

K bodu 105 - § 32

S ohledem na zakotvení povinnosti akreditace vzdělávacího programu pouze pro programy pro přípravu k ověření zvláštní odborné způsobilosti, k jejichž obsahu se budou vyjadřovat jednotliví gestoři správních činností, ke kterým se bude vztahovat obsah akreditovaného vzdělávacího programu, se ruší povinnost Ministerstva vnitra zřizovat akreditační komisi, jejíž činnost by již v nově koncipovaném procesu akreditací neměla praktický význam.

K bodům 106 a 107 - § 33

Ruší se uznání rovnocennosti vzdělání pro vstupní vzdělávání, neboť se svou podstatou jedná o vzdělávání, které představuje nezbytný standard pro výkon práce úředníka. Zahrnuje znalosti základů veřejné správy, zvláště obecných zásad organizace a činnosti veřejné správy a územního samosprávného celku, základy veřejného práva, veřejných financí, evropského správního práva, práv a povinností a pravidel etiky úředníka, základní dovednosti a návyky potřebné pro výkon správních činností, znalosti základů užívání informačních technologií, základní komunikační, organizační a další dovednosti úředníka. Současně vzhledem k nové koncepci obsahu tohoto vzdělávání, kdy dojde k jeho rozšíření o materii z obecné části zvláštní odborné způsobilosti a s tím souvisejícímu posílení jeho významu, je nezbytné, aby toto vzdělávání absolvoval každý nový úředník. Výjimkou je případ, kdy úředník již dříve absolvoval obecnou část úřednické zkoušky podle zákona o státní službě, u níž je s ohledem na povahu a obsah zkoušky možné rovnocennost ve vztahu ke vstupnímu vzdělávání úředníků územních samosprávných celků ex lege uznat. Dále se rozšiřuje okruh studijních, resp. vzdělávacích programů, po jejichž absolvování úředník nemá povinnost prokázat zvláštní odbornou způsobilost nebo povinnost účastnit se vzdělávání vedoucích úředníků a vedoucích úřadů, o vzdělávací programy pro vyšší odborné vzdělávání, které budou stanoveny příslušným prováděcím předpisem. Navrhovaná změna bude promítnuta do nového prováděcího právního předpisu (nahrazujícího vyhlášku č. 304/2012 Sb., o uznání rovnocennosti vzdělání úředníků územních samosprávných celků). Ruší se možnost uznání rovnocennosti vzdělání na žádost ve správním řízení (k tomu viz důvodovou zprávu ke zrušení § 34). S ohledem na navrhované zrušení obecné části zvláštní odborné způsobilosti a přesun jejího obsahu do nově koncipovaného rozšířeného vstupního vzdělávání a nově upravenou zkoušku vstupního vzdělávání (povinnou pro úředníky vykonávající správní činnosti, pro jejichž výkon je předpokladem prokázání zvláštní odborné způsobilosti) se upravuje rovnocennost zkoušky vstupního vzdělávání ve vztahu k obecné části úřednické zkoušky podle zákona o státní službě. Právní úprava rovnocennosti vzdělání ve vztahu k úřednické zkoušce podle zákona o státní službě se na základě závěrů z „Analýzy jednotlivých aspektů činnosti, práv a povinností státních zaměstnanců a úředníků územních samosprávných celků ve vztahu k protikorupčnímu působení“ doplňuje o zmocnění k vydání prováděcího právního předpisu (vyhlášky), kterým bude možné stanovit rovnocennost zvláštní části úřednické zkoušky pro příslušný obor služby podle zákona o státní službě ve vztahu ke zkoušce zvláštní odborné způsobilosti úředníka k výkonu konkrétní správní činnosti. Ze strany zákona o státní službě již stávající právní úprava uznání rovnocennosti zvláštní části zvláštní odborné způsobilosti umožňuje – viz § 36 odst. 4 zákona o státní službě a nařízení vlády č. 136/2015 Sb., o rovnocennosti některých zkoušek a odborných kvalifikací zvláštní části úřednické zkoušky. V části třetí předkládaného návrhu zákona se v zákoně o státní službě navrhují změny odpovídající změnám týkajícím se zvláštní odborné způsobilosti (zrušení rozdělení na obecnou a zvláštní část).

K bodu 108 - § 34

Ruší se možnost uznání rovnocennosti vzdělání na žádost ve správním řízení (§ 34). Zůstane tak zachováno pouze uznávání rovnocennosti vzdělání ex lege (§ 33). Kompenzací bude, že vzdělání bude ex lege uznáno i u vzdělávacích programů v rámci vyššího odborného vzdělávání (vhodné zvláště u sociálních pracovníků) a dojde díky spolupráci s vysokými školami i k rozšíření stávajících bakalářských a magisterských studijních programů pro uznání rovnocennosti vzdělání. Účelem navrhované změny je zvýšení profesní erudice úředníků, neboť se sjednotí a zkvalitní institut uznání rovnocennosti vzdělání.

Novela si klade za cíl koncepční změnu uznávání rovnocennosti vzdělání se zaměřením na uznání rovnocennosti vzdělání ex lege, a to v rámci průběžné spolupráce s vysokými a vyššími odbornými školami. Tímto krokem dojde k provázanosti akademické půdy s výkonem veřejné správy, přičemž je zde předpoklad motivace i ze strany samotných vysokých škol, neboť i pro ně jde o hodnotu navíc – uplatnění uchazečů, větší provázanost výuky na faktické podmínky výkonu veřejné správy apod. Jedná se de facto o systém postavený na spolupráci (odpovědnosti) s vysokými a vyššími odbornými školami, které mají studijní programy zaměřeny na veřejnou správu a jednotlivé správní činnosti. Koncepční změna uznávání rovnocennosti vzdělání ex lege je potom důsledkem změn probíhajících v uplynulých letech. Problém stávajícího stavu je ten, že některé studijní programy uvedené ve vyhlášce č. 304/2012 Sb. (a na základě ní i ve vyhlášce č. 511/2002 Sb.) už neodpovídají současným potřebám v územní veřejné správě. Tuto skutečnost navíc nejde zhojit pouhou aktualizací výše uvedených vyhlášek, neboť došlo v rámci změn probíhajících od roku 2016 (institucionální akreditace jednotlivých vysokých škol atd.) k nejednotnosti obsahu studijních programů a oborů označených totožným názvem. Navíc nově jsou kódy studijních programů odlišné od těch uvedených ve vyhlášce č. 304/2012 Sb., a v současné době již dobíhá akreditace těchto studijních programů (v horizontu cca 2 let) uvedených ve vyhlášce č. 304/2012 Sb. Proto ani Národní akreditační úřad pro vysoké školství dále nedoporučuje stávající systém uznávání rovnocennosti vzdělání ex lege dle této vyhlášky. Z toho důvodu je aktivní stálá spolupráce s vysokými školami (vyššími odbornými školami) vhodným řešením.

Na základě této spolupráce Ministerstva vnitra a jednotlivých ústředních správních úřadů jako garantů správních činností s vysokými a vyššími odbornými školami vznikne (s pravidelnými aktualizacemi) prováděcí vyhláška obsahující výčet studijních programů.

Přechodným ustanovením (viz čl. II bod 8 a 9) se přitom stanoví, že osvědčení o uznání rovnocennosti vzdělání vydaná na žádost úředníka ve správním řízení do okamžiku nabytí účinnosti tohoto zákona zůstávají i nadále v platnosti, resp., že řízení o uznání rovnocennosti vzdělání započatá podle stávající právní úpravy se dokončí rovněž podle stávající právní úpravy.

K bodům 109 až 118 - § 35 odst. 1

Do výčtu působností Ministerstva vnitra se promítají změny týkající se nově koncipovaného vstupního vzdělávání a zrušení obecné části zvláštní odborné způsobilosti. Jde o legislativně-technické a terminologické úpravy. V písmenu h) se upravuje znění textu týkajícího se kontrolní působnosti Ministerstva vnitra v návaznosti na změny v oblasti akreditací vzdělávacích institucí a vzdělávacích programů; odkaz na postup podle zvláštního právního předpisu se ruší pro nadbytečnost – viz § 1 zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád). V souvislosti se zrušením možnosti uznání rovnocennosti vzdělání na žádost ve správním řízení a zrušením akreditační komise se zrušuje působnost Ministerstva vnitra v těchto věcech.

K bodu 119 - § 36 písm. a)

Obsah a rozsah zkoušky zvláštní odborné způsobilosti bude nově zveřejněn způsobem umožňujícím dálkový přístup (viz § 21 odst. 8). Příslušná ministerstva a ostatní ústřední správní úřady tedy nově nebudou přímo stanovovat obsah zkoušky zvláštní odborné způsobilosti, ale budou poskytovat podklady pro jeho stanovení a následné zveřejnění.

K bodům 120 a 121 - § 36 písm. b) a c)

Do ustanovení se promítají změny týkající se zvláštní odborné způsobilosti (zrušení rozdělení na obecnou a zvláštní část).

K bodu 122 - § 36 písm. d)

Nově se stanoví povinnost příslušných ministerstev a ostatních ústředních správních úřadů poskytnout v případě potřeby Ministerstvu vnitra součinnost při kontrole činnosti vzdělávacích institucí (v případech, kdy je kontrola vzdělávání zaměřená na obsah a věcnou správnost poskytovaného vzdělávání).

K bodu 123 - § 37

Do nového znění ustanovení se promítají změny týkající se zvláštní odborné způsobilosti (zrušení rozdělení na obecnou a zvláštní část) a zakotvení zkoušky vstupního vzdělávání.

K bodu 124 - § 38

V návaznosti na vypuštění stávající povinnosti vzdělávací instituce, které byla odňata akreditace vzdělávací instituce nebo akreditace vzdělávacího programu, zajistit úředníkům možnost pokračovat v účasti na stejném nebo obdobném vzdělávacím programu v téže nebo jiné vzdělávací instituci (viz důvodovou zprávu ke změně § 29 odst. 8) se vypouští na tuto povinnost navazující přestupek vzdělávací instituce. Nově navrhované skutkové podstaty přestupků cílí na fyzické nebo právnické osoby, které nabízejí nebo uskutečňují vzdělávací program pro přípravu k ověření zvláštní odborné způsobilosti jako akreditovaný, ačkoliv akreditaci tohoto vzdělávacího programu nemají, nebo tento vzdělávací program nabízejí nebo uskutečňují v rozporu s platnou akreditací, dále na fyzické nebo právnické osoby, které vydají osvědčení podle zákona o úřednících, aniž by byly vzdělávací institucí, a na fyzické nebo právnické osoby, které nabízejí nebo uskutečňují vzdělávání jako akreditovaná vzdělávací instituce podle zákona o úřednících, aniž by tuto akreditaci měly. Zakotvení nových skutkových podstat přestupků je nezbytným a efektivním nástrojem k zajištění řádného poskytování vzdělávání úředníků pouze akreditovanými vzdělávacími institucemi formou akreditovaných vzdělávacích programů tam, kde je předepsána. Stanovené pokuty se jeví jako dostatečně vysoké (způsobilé odrazovat od protiprávního jednání, tedy naplňující účel správního trestu), přičemž jejich horní hranice zároveň není nepřiměřeně vysoká. Typově se rozlišuje mezi méně závažným porušením zákona, kdy fyzická nebo právnická osoba nabízí nebo uskutečňuje vzdělávací program jako akreditovaný, ačkoliv jej akreditovaný nemá, případně uskutečňuje akreditovaný vzdělávací program v rozporu s platnou akreditací, a závažnějším porušením zákona, kdy fyzická nebo právnická osoba vydá osvědčení o absolvování vzdělávacího programu, aniž by byla vzdělávací institucí, resp. kdy se vydává za akreditovanou vzdělávací instituci, ačkoliv jí není. Působnost k projednávání přestupků se svěřuje Ministerstvu vnitra.

K bodům 125 a 126 - § 39

Ministerstvo vnitra se každoročně potýká s neplněním povinnosti vzdělávacích institucí vypracovat a zaslat ministerstvu písemnou zprávu obsahující základní údaje o vzdělávání poskytovaném podle tohoto zákona v uplynulém kalendářním roce (za poslední 3 roky podíl vzdělávacích institucí, které tuto povinnost neplní, osciluje mezi 20 a 25 %, což je na úkor vypovídající hodnoty výroční zprávy o stavu vzdělávání úředníků územních samosprávných celků zveřejňované každoročně Ministerstvem vnitra, ale především na úkor nezbytné zpětné vazby o situaci v této oblasti). S ohledem na absenci sankce za nesplnění této povinnosti ve stávající právní úpravě je vynucení splnění povinnosti obtížné. Navrhuje se tedy stanovit sankci v podobě odnětí akreditace, pokud vzdělávací instituce předmětnou povinnost nesplní, a to ani přes výzvu a poskytnutí dodatečné přiměřené lhůty k jejímu splnění. Současně se lhůta pro zaslání zprávy vzdělávací institucí ministerstvu zkracuje z 31. května na 31. března kalendářního roku. Důvodem je, aby i s ohledem na dobu zpracování výsledné výroční zprávy Ministerstvem vnitra byla výroční zpráva zveřejněna nejpozději do poloviny roku následujícího po kalendářním roce, za který je výroční zpráva vypracována. Vzdělávací instituce oprávněná poskytovat prohlubování kvalifikace podle tohoto zákona nově bude mít povinnost sdělit na žádost Ministerstva vnitra datum, čas a místo poskytování vzdělávání za účelem provedení kontroly předpokládané tímto zákonem.

K bodům 127 až 131 - § 41

V návaznosti na zrušení akreditační komise (viz důvodovou zprávu ke zrušení § 32) se vypouští právní úprava ve vztahu k členům této komise. Výběrovou komisi ustavuje územní samosprávný celek pro účely výběrových řízení na obsazení pracovních míst úředníků v případech, kdy je výběrové řízení podle zákona povinné. S ohledem na to je činnost výběrových komisí v součtu všech územních samosprávných celků velmi frekventovaná. Výběrová komise svou činnost vykonává čistě v zájmu konkrétního územního samosprávného celku, v jehož rukách je taktéž jmenování členů výběrové komise. Členy výběrové komise přitom mohou být (minimálně z jedné třetiny povinně) úředníci územního samosprávného celku, který výběrové řízení vyhlásil. Stávající právní úprava, kdy je účast členů výběrové komise na jejím jednání považována za jiný úkon v obecném zájmu, při němž členům komise náleží pracovní volno s náhradou mzdy (platu), přičemž zaměstnavateli člena komise nenáleží náhrada mzdy nebo platu za dobu uvolnění jeho zaměstnance, se tedy nejeví jako věcně vhodná (v praxi zřejmě ani není příliš využívána). Navrhuje se tedy její zrušení. Z praktických důvodů se zrušuje stanovení horní hranice náhrady ušlého výdělku za dobu výkonu funkce člena komise u členů komisí, kteří nejsou v pracovním poměru ani v poměru obdobném pracovnímu poměru. Stávající horní hranice již neodpovídají aktuálním mzdovým a platovým poměrům a z poznatků z praxe vyplynulo, že horní hranici náhrady ušlého výdělku není třeba na úrovni zákona upravovat. Rovněž z praktických důvodů se upravuje stanovení osoby, která určuje způsob dopravy člena komise pro účely náhrady jízdních výdajů. Navrhuje se, aby způsob dopravy určoval ten, kdo členy komise jmenoval (tj. Ministerstvo vnitra), neboť určování způsobu dopravy předsedou komise je nelogické a v praxi působí zbytečné komplikace.

K bodům 132 a 133 - § 42

V návaznosti na nově koncipované vstupní vzdělávání a zkoušku vstupního vzdělávání (viz § 19, 19a a 19b), u nich zákon předpokládá vydání prováděcího právního předpisu, jenž upraví náležitosti osvědčení o vstupním vzdělávání, způsob přihlašování ke zkoušce vstupního vzdělávání, náležitosti přihlášky, způsob, průběh, obsah a rozsah zkoušky vstupního vzdělávání a náležitosti osvědčení o zkoušce vstupního vzdělávání, se doplňuje zmocňovací ustanovení pro vydání vyhlášky Ministerstva vnitra. Doplňuje se rovněž zmocnění pro vydání vyhlášky upravující náležitosti osvědčení o průběžném vzdělávání a osvědčení o vzdělávání vedoucích úředníků a o vzdělávání vedoucích úřadů. Specifikuje se odkaz na zmocnění obsažené v nově upraveném § 21 (odst. 8). V návaznosti na nové ustanovení § 33 odst. 2 se upravuje nové zmocňovací ustanovení, na jehož základě může Ministerstvo vnitra vydat vyhlášku, kterou stanoví rovnocennost zvláštní části úřednické zkoušky pro příslušný obor státní služby ve vztahu ke zkoušce zvláštní odborné způsobilosti.

K čl. II Přechodná ustanovení k novele zákona o úřednících K bodu 1

Pro posouzení splnění důvodů pro odvolání vedoucího úředníka nebo vedoucího úřadu spočívajících v porušení zákonem stanovených povinností bude rozhodná právní úprava účinná v okamžiku, kdy tento důvod nastal.

K bodu 2

Přechodné ustanovení zakotvuje výjimku z povinnosti absolvovat nově koncipovanou zkoušku vstupního vzdělávání pro ty úředníky (na něž nová povinnost vykonat zkoušku vstupního vzdělávání dopadá), kteří do okamžiku nabytí účinnosti tohoto zákona vstupní vzdělávání již absolvovali nebo se na ně tato povinnost nevztahovala z důvodu prokázání zvláštní odborné způsobilosti či uznání rovnocennosti vzdělání.

K bodu 3

S ohledem na zrušení obecné části zvláštní odborné způsobilosti a s tím související zrušení rozdělení zvláštní odborné způsobilosti na obecnou a zvláštní část a přejmenování dosavadní zvláštní části zvláštní odborné způsobilosti jednoduše na zvláštní odbornou způsobilost se přechodným ustanovením stanoví, že se dosavadní zvláštní část zvláštní odborné způsobilosti považuje za zvláštní odbornou způsobilost podle novelizované právní úpravy.

K bodu 4

Přechodné ustanovení stanoví pro úředníky obcí, kde nejsou zřízeny alespoň 2 odbory obecního úřadu nebo kde není zřízen pověřený obecní úřad, kteří do okamžiku nabytí účinnosti tohoto zákona prokázali zvláštní odbornou způsobilost pro výkon jedné ze dvou či více správních činností, které vykonávají, výjimku z povinnosti absolvovat nově koncipovanou tzv. průřezovou zvláštní odbornou způsobilost. Tato výjimka se uplatní pouze po dobu trvání pracovního poměru těchto úředníků k témuž územnímu samosprávnému celku.

K bodu 5

Pro úředníky, na které dopadne povinnost prokázat novou tzv. průřezovou zvláštní odbornou způsobilost a kteří dosud neprokázali zvláštní odbornou způsobilost pro výkon jedné ze dvou či více správních činností, které vykonávají (podle dosavadní právní úpravy), se stanoví lhůta 18 měsíců ode dne nabytí účinnosti novely, ve které mají povinnost tzv. průřezovou zvláštní odbornou způsobilost prokázat.

K bodu 6

Nově se akreditace vzdělávací instituce bude namísto s platností na dobu 3 let udělovat na dobu neurčitou. Vzhledem k tomu, že podmínky udělení akreditace vzdělávací instituce nová právní úprava nikterak nezpřísňuje, stanoví se přechodným ustanovením, že akreditace vzdělávacích institucí udělené na dobu 3 let, které jsou ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona platné, budou považovány za akreditace udělené na dobu neurčitou.

K bodu 7

Vzhledem k tomu, že nově bude akreditaci vzdělávacího programu podléhat pouze vzdělávací program pro přípravu k ověření zvláštní odborné způsobilosti, stanoví se, že ze zákona pozbývají platnosti akreditace vzdělávacích programů udělené vzdělávacím programům, které již nadále akreditaci vzdělávacího programu podléhat nebudou.

K bodům 8 a 9

Navrhovanou právní úpravou se ruší možnost uznání rovnocennosti vzdělání na žádost ve správním řízení. Zůstane tak zachováno pouze uznávání rovnocennosti vzdělání ex lege. Přechodné ustanovení stanoví, že osvědčení o uznání rovnocennosti vzdělání vydaná na žádost úředníka ve správním řízení do okamžiku nabytí účinnosti tohoto zákona zůstávají nadále v platnosti. Úředníci, kteří jsou držiteli osvědčení o uznání rovnocennosti vzdělání vydaného na žádost před nabytím účinnosti tohoto zákona, tedy nebudou muset příslušný druh vzdělávání absolvovat. V případě žádostí o uznání rovnocennosti vzdělání podaných před nabytím účinnosti tohoto zákona se správní řízení o nich dokončí ještě podle právní úpravy účinné před novelou.

K bodu 10

Splnění nových podmínek vztahujících se k požadavku vzdělání a praxe lektorů pro vzdělávací program pro přípravu k ověření zvláštní odborné způsobilosti se bude vyžadovat až v řízeních o udělení akreditace vzdělávacího programu nebo obnovení akreditace vzdělávacího programu zahájených po nabytí účinnosti tohoto zákona.

K čl. III Změna zákona o ochraně přírody a krajiny

Jde o legislativně-technickou změnu ve vztahu k navrhovaným změnám zvláštní odborné způsobilosti úředníků územních samosprávných celků. S ohledem na navrhované zrušení obecné části zvláštní odborné způsobilosti a zároveň zrušení uznávání rovnocennosti vzdělání na žádost se upravuje § 79a zákona o ochraně přírody a krajiny. Zaměstnanci správ národních parků jsou povinni mít pro výkon správní činnosti v ochraně přírody a krajiny zkoušku zvláštní odborné způsobilosti podle zákona o ochraně přírody a krajiny. Zvláštní odborná způsobilost zaměstnanců správ národních parků je koncipována obdobně jako zvláštní odborná způsobilost úředníků územních samosprávních celků. Požadavek zvláštní odborné způsobilosti zaměstnanců některých speciálních orgánů ochrany přírody byl do zákona vložen novelou č. 218/2004 Sb. a týkal se zaměstnanců správ národních parků a chráněných krajinných oblastí, od 1.1.2015 Agentury, jejímiž regionálními pracovišti se správy CHKO staly. Protože se zároveň k tomuto datu Agentura stala správním úřadem v režimu zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, a tedy s povinností státních zaměstnanců vykonat úřednickou zkoušku, byla novelou č. 123/2017 Sb. zúžena působnost § 79a zákona na zaměstnance správ národních parků, kteří pod služební zákon nespadají. Zabezpečení zkoušek zvláštní odborné způsobilosti zaměstnanců správ národních parků spadá do kompetence Ministerstva životního prostředí, které je zajišťuje ve spolupráci s příslušnými ministerstvy (zejména Ministerstvo vnitra a jeho příspěvkovou organizací Institutem pro veřejnou správu) a s ostatními ústředními správními úřady.

K čl. IV Změna zákona o správních poplatcích

Přijetí žádosti o akreditaci vzdělávací instituce, žádosti o akreditaci vzdělávacího programu a žádosti o obnovení akreditace vzdělávacího programu se navrhuje podmínit zaplacením správního poplatku. Podmínění přijetí žádosti o akreditaci zaplacením správního poplatku by mělo mít pro vzdělávací instituce motivační efekt. Přínosem zavedení správních poplatků za akreditaci vzdělávací instituce a vzdělávacího programu bude zamezení podávání žádostí o akreditaci v případech, kdy vzdělávací instituce nemají o poskytování vzdělávání podle zákona o úřednících skutečný zájem. To bude znamenat především snížení zatížení Ministerstva vnitra. Dalším přínosem je pokrytí nákladů spojených s akreditací vzdělávacích institucí a vzdělávacích programů.

Navrhovaná výše správního poplatku není pro žadatele nepřiměřeně zatěžující (blíže viz hodnocení dopadů – RIA) a odpovídá náročnosti správního řízení o udělení akreditace. Navrhuje se osvobození od poplatku v případě příspěvkové organizace zřízené Ministerstvem vnitra - Institutu pro veřejnou správu Praha, a to s ohledem na to, že úhrada správního poplatku by v tomto případě představovala pouze finanční transakci v rámci státního rozpočtu. Osvobozeny od poplatku jsou také územní samosprávné celky s ohledem na skutečnost, že v tomto případě by stanovení poplatkové povinnosti postrádalo svůj motivační aspekt.

K čl. V Změna zákona o státní službě

S ohledem na navrhované zrušení obecné části zvláštní odborné způsobilosti a přesun jejího obsahu do nově koncipovaného rozšířeného vstupního vzdělávání a novou právní úpravu zkoušky vstupního vzdělávání se upravuje rovnocennost této zkoušky ve vztahu k obecné části úřednické zkoušky podle zákona o státní službě. Zároveň se upravuje zmocnění pro vydání nařízení vlády v důsledku přejmenování zvláštní části zvláštní odborné způsobilosti jednoduše na zvláštní odbornou způsobilost v souvislosti se zrušením rozdělení zvláštní odborné způsobilosti na obecnou a zvláštní část. Změny jsou doprovázeny přechodnými ustanoveními (viz čl. VI).

K čl. VI Přechodná ustanovení k novele zákona o státní službě K bodu 1

V návaznosti na změny v koncepci vstupního vzdělávání a obecné části zvláštní odborné způsobilosti úředníků územních samosprávných celků se nově v § 36 odst. 4 zákona o státní službě vůči obecné části úřednické zkoušky stanoví rovnocennost zkoušky vstupního vzdělávání namísto obecné části zkoušky zvláštní odborné způsobilosti. Přechodné ustanovení pamatuje na státní zaměstnance, kterým byla za platné právní úpravy uznána rovnocennost obecné části zkoušky zvláštní odborné způsobilosti, a ponechává tuto rovnocennost v platnosti. Vykonaná úřednická zkouška nebo přiznaná rovnocennost jiné zkoušky, ať již ve vztahu k obecné či zvláštní části úřednické zkoušky, má neomezenou platnost, tj. nepozbývá platnosti se skončením služebního poměru státního zaměstnance (v Evidenci úřednických zkoušek je vedena 50 let od vykonání, v Rejstříku státních zaměstnanců 10 let po skončení služebního poměru) a to bez ohledu, zda byla „vykonána“ fakticky (před zkušební komisí), přiznána právní fikcí (přechodná ustanovení zákona o státní službě) anebo získána vykonáním jiné rovnocenné zkoušky. Není-li časově omezena platnost obecné části úřednické zkoušky získané fikcí (tedy primárně praxí), není tím spíš důvod časově omezovat ani tu získanou rovnocenností.

K bodu 2

Podle platného znění § 36 odst. 4 zákona o státní službě je na základě zmocnění v zákoně možné nařízením vlády stanovit rovnocennost zvláštní části zkoušky zvláštní odborné způsobilosti úředníka územního samosprávného celku k výkonu konkrétní správní činnosti vůči zvláštní části úřednické zkoušky pro příslušný obor služby. Po zrušení rozdělení zvláštní odborné způsobilosti na obecnou a zvláštní část a přejmenování zvláštní části zvláštní odborné způsobilosti jednoduše na zvláštní odbornou způsobilost, na což je reagováno i odpovídající úpravou zmocnění v § 36 odst. 4 zákona o státní službě, je třeba postavit najisto, že tato změna se nedotkne dosavadních rovnocenností. To znamená, že tam, kde byla dosud uznána rovnocennost zvláštní části zvláštní odborné způsobilosti k výkonu konkrétní správní činnosti, bude tato rovnocennost nadále považována za rovnocennost zvláštní odborné způsobilosti k výkonu dané konkrétní správní činnosti.

K čl. VII Účinnost

Nabytí účinnosti zákona se s ohledem na § 9 odst. 2 zákona č. 222/2016 Sb., o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv a o tvorbě právních předpisů vyhlašovaných ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv (zákon o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv), navrhuje dnem 1. července 2024.

V Praze dne 23. srpna 2023

Předseda vlády:

prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M. podepsáno elektronicky

1. místopředseda vlády a ministr vnitra:

Mgr. Bc. Vít Rakušan podepsáno elektronicky