zákon č. 202/2017 Sb.

K Čl. I Změna zákona o specifických zdravotních službách

K novelizačnímu bodu 1 Upravuje se poznámka pod čarou č. 1 tak, aby v ní bylo uvedeno aktuální znění směrnice EURATOM a doplňuje se směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2003/88/ES o některých aspektech úpravy pracovní doby.

K novelizačnímu bodu 2 (§ 4) Upřesňuje se faktický stav, kdy lékař, kterému bylo uděleno oprávnění k poskytování zdravotních služeb v oboru gynekologie a porodnictví, může provádět umělé oplodnění podle § 3 odst. 3 písm. a), tj. zavedení spermií do pohlavních orgánů ženy.

K novelizačnímu bodu 3 (§ 7 odst. 2), k novelizačnímu bodu 6, 7 a 12 (§ 13 odst. 2 a 6), k novelizačnímu bodu 15 (§ 15 odst. 2), k novelizačnímu bodu 25 a 26 (§ 20 a § 21 odst. 4) k novelizačnímu bodu 29, 30, 32 a 33 (§ 22 odst. 4, 5, 9 a 10), k novelizačnímu bodu 34 a 35 (§ 23 odst. 1 a 2), k novelizačnímu bodu 36 a 37 (§ 24 odst. 4), k novelizačnímu bodu 40, 41, 43, 45 a 46 (§ 25 odst. 4, 5, 8, 9 a 10), k novelizačnímu bodu 47 (§ 26), k novelizačnímu bodu 51 (§ 31 odst. 3), k novelizačnímu bodu 52 (§ 33 odst. 5), k novelizačnímu bodu 53 a 54 (§ 34 odst. 1 a 2), k novelizačnímu bodu 60 (§ 41 písm. c)) a k novelizačnímu bodu 171 (§ 90 odst. 1) Jde o legislativně technickou úpravu. Novelou zákona dochází k sjednocení pojmů s novým občanským zákoníkem. Občanský zákoník již nepoužívá pojmy osoba zbavená způsobilosti k právním úkonům nebo osoba s omezenou způsobilostí k právním úkonům. Nově je použit pojem osoba, jejíž svéprávnost je omezena. V případě osoby s omezenou svéprávností hájí její práva nově opatrovník.

K novelizačnímu bodu 4 (§ 7 odst. 3) a k novelizačnímu bodu 50 (§ 31 odst. 2 písm. d)) V § 7 odst. 3 písm. b) se rozšiřuje zákaz anonymních dárců zárodečných buněk také na osoby umístěné v zařízení pro zajištění cizinců nebo v azylovém zařízení. Stávající text § 7 odst. 3 písm. c) a § 31 odst. 2 písm. d) užívá terminologii, která není v souladu s dikcí § 2 odst. 6 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, neboť karanténní opatření zahrnují karanténu, a dále zahrnují lékařský dohled a zvýšený zdravotnický dozor.

K novelizačnímu bodu 5 (§ 8 odst. 1) Ustanovení § 8 odst. 1 zákona o specifických zdravotních službách upravuje obsah a náležitosti poučení neplodného páru v souvislosti s podanou žádostí o provedení umělého oplodnění. Součástí tohoto povinného poučení bude rovněž informace o určení mateřství a otcovství k dítěti, které bylo počato umělým oplodněním, podle občanského zákoníku. Pro žadatele o umělé oplodnění mají informace o právní úpravě určování rodičovství zásadní význam a jsou podstatné pro udělení jejich kvalifikovaného souhlasu s provedením asistované reprodukce.

K novelizačnímu bodu 8 (§ 13 odst. 2 písm. c)), k novelizačnímu bodu 19 (§ 17 odst. 5 písm. c), § 21 odst. 4 písm. c), § 24 odst. 3 písm. c) a odst. 4 písm. c)) Ke dni 1. 1. 2014 nabyl účinnosti zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, který upravil i řízení o přivolení k zásahu do integrity, včetně věcné a místní příslušnosti soudu. Podle § 65 tohoto zákona je pro řízení o přivolení k zásahu do integrity příslušný obecný soud toho, do jehož integrity má být zasaženo, nikoli místně příslušný soud poskytovatele. S ohledem na tuto skutečnost se slova „který je místně příslušný poskytovateli“ ve všech dotčených případech zrušují.

K novelizačnímu bodu 9 (§ 13 odst. 3 písm. a)) Upravuje se složení odborné komise, která hodnotí, zda jsou splněny veškeré podmínky k provedení sterilizace u muže. Vzhledem ke skutečnosti, že případný operační výkon je jednoznačně v kompetenci oboru urologie, pak je přítomnost lékaře se specializovanou způsobilostí v oboru chirurgie v odborné komisi nadbytečná. Na základě doporučení České urologické společnost ČLS JEP se stanoví, aby v případě sterilizace muže byli členy komise 3 lékaři se specializovanou způsobilostí v oboru urologie.

K novelizačnímu bodu 10 (§ 13 odst. 3 písm. b)), k novelizačnímu bodu 20, 21 a 28 (§ 18, odst. 1 písm. b), c) a e) a odst. 8, § 22 odst. 1 písm. b) c), e) a f) a odst. 3 a 8), k novelizačnímu bodu 38 a 44 (§ 25 odst. 1 písm. b), c) a d), a odst. 8 písm. b)), k novelizačnímu bodu 96 a 100 (§ 51 odst. 1 a odst. 5), 120 ( § 58a odst. 1 písm. a) a 131 (§ 61 odst. 2)

Stávající text užívá terminologii, která není v souladu s dikcí zákona č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, ve znění pozdějších předpisů, který důsledně odlišuje odbornou způsobilost, specializovanou způsobilost a zvláštní odbornou způsobilost.

K novelizačnímu bodu 11, 23, 31 a 42 (§ 13 odst. 5, § 18 odst. 7, § 22 odst. 7 a § 25 odst. 7) Ošetřující lékař nese zodpovědnost za pacienta před provedením zdravotního výkonu a následně opět po provedení výkonu. Je proto třeba zajistit jeho maximální informovanost o všech fázích průběhu léčby a také o rozhodování odborné komise, a to i pro případ, že odborná komise rozhodne o neprovedení zdravotního výkonu. Účast ošetřujícího lékaře na jednání odborné komise může přispět k větší informovanosti lékaře, který bude znát podrobně okolnosti rozhodování a nebude odkázán pouze na písemné stanovisko komise. Otevřený přístup založený na plné informovanosti jak lékaře, tak pacienta, přispívá k dobré komunikaci, která je při léčbě nezbytná, posiluje vzájemnou důvěru mezi pacientem a lékařem a také může mít pozitivní vliv na psychický stav pacienta, který je v rámci daného jednání vystaven psychické zátěži. Přítomnost ošetřujícího lékaře u daného jednání odborné komise také zaručuje, že v případě vydání negativního stanoviska komise bude ošetřující lékař přímo informován o souvislostech, které komisi vedly k negativnímu závěru. V návaznosti na to pak může dále zvolit vhodný přístup k pacientovi a k jeho léčbě.

K novelizačnímu bodu 13 (§ 13 odst. 7) Odstraňuje se informace, že odborná komise vypracuje písemné odborné stanovisko po projednání žádosti. Pokud se jedná o sterilizaci ze zdravotních důvodů u pacienta s omezenou svéprávností nebo u nezletilého pacienta, pak zákon neukládá podat žádost, ale pouze písemný souhlas opatrovníka nebo zákonného zástupce, a dále požaduje kladné stanovisko odborné komise a souhlas příslušného soudu. Odborná komise tedy ve skutečnosti vypracovává odborné stanovisko po jednání.

K novelizačnímu bodu 14 (§ 13 odst. 8) Odstraňuje se informace, že poskytovatel připojí k návrhu na udělení souhlasu s provedením sterilizace, který předkládá soudu, vyjádření pacienta. Toto vyjádření pacienta, nebo spíše jeho názor, je však součástí záznamu o podání informace, který během jednání podepisují členové odborné komise, pacient a zákonný zástupce pacienta nebo opatrovník pacienta. Nově tedy poskytovatel předkládá soudu záznam o podání informace, jehož součástí je i názor pacienta.

K novelizačnímu bodu 16 (§ 17 odst. 2) Výčet podmínek, které musí být splněny, se pro zlepšení přehlednosti legislativně technicky člení pod písmena. Snižuje se věková hranice pro provedení kastrace na žádost pacienta z 25 let věku na 21 let. Repetitivní a nebezpeční sexuální delikventi se často rekrutují z mužů ve věku adolescentním a mladém dospělém. Při pohledu na věkové složení nebezpečných sexuálních agresorů a pachatelů pohlavního zneužívání dětí je zřejmé, že tato věková skupina se na sexuální delikvenci podílí podstatným způsobem. Zejména nebezpeční sérioví sexuální agresoři s mentálními defekty a psychiatrickou komorbiditou bývají vhodnými adepty terapeutické kastrace již ve věku kolem 20 roků. Z medicínského odborného hlediska není důvod proč trvat na věkové hranici 25 let, která byla v dosavadní právní úpravě stanovena bez zvláštního odborného odůvodnění. Již ve věku 18 let, tj. při dosažení věkové hranice zletilosti, je osoba schopná posoudit své jednání a důsledky své činnosti, a stejně tak důsledky kastrace, a udělit informovaný souhlas. Věková hranice 21 let je proto zvolena jako kompromis mezi věkovou hranicí stávající právní úpravy kastrace a věkovou hranicí zletilosti/svéprávnosti (lze poukázat i na to, že věková hranice 21 let je zakotvena u sterilizací). Rozumovou vyspělost pacienta může posoudit jeho ošetřující lékař se zvláštní odbornou způsobilostí v oboru sexuologie, který je k tomu na základě svého vzdělání dostatečně kompetentní. Žádost pacienta projednává odborná komise, ve které je mimo jiné zastoupen také lékař se specializovanou způsobilostí v oboru psychiatrie a klinický psycholog, tedy taktéž odborníci, kteří jsou kompetentní posoudit rozumovou vyspělost pacienta. Odborná komise podává pacientovi informaci o povaze zdravotního výkonu, jeho trvalých následcích a možných rizicích a zároveň ověřuje, zda pacient informaci plně porozuměl a zda k podání žádosti dospěl dobrovolně. Pokud by odborná komise dospěla k závěru, že pacient není dostatečně rozumově vyspělý, tedy není schopen informaci porozumět, nevydá doporučující stanovisko, a to ani v případě, kdy by věk pacienta převyšoval věkovou hranici stávající právní úpravy kastrace. Upřesňuje se vymezení trestného činu, který může být důvodem žádosti o provedení kastrace. Současné znění, tedy spáchání násilného sexuálně motivovaného trestného činu navozuje pochybnosti o možnosti podat žádost o kastraci pro neagresivní pohlavní zneužití. Za stávající právní úpravy se sice někteří soudci snaží tyto delikty vykládat jako specifický případ znásilnění (dítě je vůči pachateli bez možnosti obrany), ale praxe je různá. Stanoví se tedy, že sexuálně motivovaným trestným činem se pro účely zákona o specifických zdravotních službách rozumí násilný sexuálně motivovaný trestný čin a trestný čin pohlavního zneužití. Dále se rozšiřují možnosti podat žádost o provedení kastrace o případy, kdy nejenom že nebyly jiné metody léčby úspěšné, ale též nebylo možno tyto metody účinně použít. Překážkou k aplikaci útlumové medikamentózní terapie nemusí být jen její neúčinnost či selhání, ale vznikají též situace, kdy taková léčba není možná pro vážné kontraindikace ze zdravotních důvodů. Kromě alergií může jít o některé metabolické poruchy (diabetes mellitus) nebo systémové neurologické choroby (roztroušená skleróza). K výčtu možných kontraindikací léčby antiandrogeny anebo analogy gonadoliberinu dlužno uvést také onemocnění vaskulární soustavy, zejména pak tromboembolickou chorobu. Pro potřeby jednání odborné komise bude muset pacient vždy doložit lékařskou zprávu, ze které bude vyplývat, že jiné metody léčby nelze u pacienta účinně použít.

K novelizačnímu bodu 17 a 18 (§ 17 nový odst. 3 a odst. 5) Jedním z dopadů právní úpravy do praxe je fakt, že za stávajícího znění zákona nelze provést ani na vlastní žádost a s plně informovaným souhlasem kastraci osobě, u které je prokázána závažná sexuální parafilie (se sadistickými představami a tendencemi), aniž by se dosud dopustila násilného sexuálně motivovaného trestného činu. Vzhledem k opakovaným dotazům odborné a laické veřejnosti i samotných pacientů je navržena možnost provést kastraci pacientovi, který nespáchal sexuálně motivovaný trestný čin, ve zvlášť odůvodněných případech, kdy má prokázaná parafilní porucha závažný negativní dopad na kvalitu života pacienta. Závažným negativním dopadem na kvalitu života je myšlen například „klinicky významný stres nebo zhoršení v oblasti sociální, profesionální či v jiných významných oblastech života“ (cit. Diagnostický a statistický manuál duševních poruch Americké psychiatrické společnosti - DSM-5). Obdobně se postupuje u pacienta, který je v ochranném léčení nebo výkonu zabezpečovací detence. Cílem nového ustanovení je zajistit nediskriminační výkon práva na zdraví garantovaného v různých mezinárodních smlouvách v oblasti lidských práv, jimiž je ČR vázána.

K novelizačnímu bodu 22 a 24 (§ 18 odst. 3 a odst. 8 písm. c)) Podle stávajícího znění zákona je pro jednání komise vyžadován nezávislý lékařský posudek. V návaznosti na tuto skutečnost v praxi vznikaly pochybnosti o tom, co se rozumí slovy „nezávislý lékařský posudek“. Poskytovatelé zdravotních služeb v některých případech toto vymezení chápali tak, že jde o znalecký posudek. V praxi tak mohl nastat problém, kdo bude vypracování znaleckého posudku hradit. Pro další vyhodnocení zdravotního stavu, resp. potvrzení zdravotního problému, osoby žádající o provedení kastrace však není nutný lékařský posudek ve smyslu zákona o specifických zdravotních službách, včetně všech náležitostí uvedených ve vyhlášce o zdravotnické dokumentaci, ale z věcného hlediska je potřebné nezávislé lékařské posouzení pacienta. Proto se slova „nezávislý lékařský posudek“ nahrazují slovy „lékařská zpráva“. Jde o lékařskou zprávu, kterou podle § 18 odst. 3 zpracovává lékař se specializovanou způsobilostí v oboru sexuologie nebo se zvláštní odbornou způsobilostí v oboru sexuologie, který není ošetřujícím lékařem pacienta ani zaměstnancem poskytovatele zdravotních služeb, který předává žádost o provedení kastrace Ministerstvu zdravotnictví. Tím se zajišťuje další nezávislý odborný názor lékaře s příslušnou odborností. Nově zaváděná lékařská zpráva musí prokázat vysokou míru pravděpodobnosti, že pacient v budoucnosti spáchá sexuálně motivovaný trestný čin, popřípadě z ní musí být jednoznačně zřejmé, že k léčbě pacienta nelze ze zdravotních důvodů účinně použít jiné léčebné metody. Navrhované zhodnocení zdravotního stavu, jehož výsledkem je zmíněná lékařská zpráva, by mohlo být realizováno jako sexuologické konziliární vyšetření hrazené zdravotní pojišťovnou. Pacienta tak při podání žádosti o kastraci nebude limitovat jeho vlastní finanční situace. Navíc z etického hlediska by bylo problematické požadovat po osobě, která si chce požádat o kastraci, aby si ještě navíc hradila nákladný znalecký posudek. V návaznosti na úpravu § 17 odst. 2 se doplňuje, že poskytovatel k žádosti pacienta, u kterého nelze ze zdravotních důvodů účinně použít jiné léčebné metody, připojí lékařskou zprávu, z níž je jednoznačně zřejmé, že k léčbě pacienta nelze použít jiné léčebné metody. Tato lékařská zpráva se nepřipojuje u pacientů, u kterých lze použít jiné léčebné metody, nicméně tyto léčebné metody nebyly úspěšné (zde i nadále postačuje popis dosavadní léčby). V návaznosti na úpravu § 17 odst. 3 a odst. 5 se jako součást souhlasného stanoviska ošetřujícího lékaře se specializovanou způsobilostí v oboru sexuologie nebo se zvláštní odbornou způsobilostí v oboru sexuologie doplňuje vyhodnocení závažnosti dopadu parafilní poruchy na kvalitu života pacienta.

K novelizačnímu bodu 27 (§ 21 odst. 5) Zrušení ustanovení, že „změnu pohlaví nelze provést pacientovi, který je ve výkonu vazby, trestu odnětí svobody, zabezpečovací detence nebo v ochranném léčení“, bylo ovlivněno judikaturou Evropského soudu pro lidská práva. Soud ve Štrasburku již od roku 2002 uznává transsexualismus za lékařskou diagnózu, u níž je potřebné umožnit dotčené osobě zdravotní péči (např. Christine Goodwin proti Spojenému království, č. 28957/95, rozsudek velkého senátu ze dne 11. července 2002, § 81). Soud v kauzách týkajících se zdravotní péče poskytované vězňům opakovaně konstatuje, že „vnitrostátní orgány jsou povinny chránit zdraví osob zbavených osobní svobody“ a „nedostatek vhodné zdravotní péče může představovat zacházení v rozporu s článkem 3 Úmluvy“, tj. se zákazem nelidského či ponižujícího zacházení (např. Naumenko proti Ukrajině, č. 42023/98, rozsudek ze dne 10. února 2004, § 112). V probíhajícím řízení ve Štrasburku ve věci D. Ҫ. proti Turecku (stížnost č. 10684/13, oznámená turecké vládě dne 15. listopadu 2013) je stěžovatelem transsexuál, u kterého zatím nedošlo k operativní změně pohlaví a který se nachází ve výkonu trestu odnětí svobody. Příslušný soud mu souhlas s operací udělil, a to na základě lékařských zpráv, dle kterých je tato operace nezbytná pro zachování jeho psychické integrity.

K novelizačnímu bodu 48 a 49 (§ 28, § 29 a § 30 odst.1) Novela zákona nahrazuje v souvislosti s genetickým vyšetřením termín pacient termínem vyšetřovaná osoba. Osoba, která podstupuje genetická vyšetření, nemusí nutně trpět onemocněním nebo vrozenou vadou, často se jedná o zdravého jedince. Současné znění právní úpravy však tuto osobu označuje jako pacienta, což může evokovat domněnku, že se jedná o osobu nemocnou.

K § 28 odst. 1 Novelou se zpřesňuje celý odstavec 1, jehož znění v současném zákoně vedlo v praxi k nejednoznačnému výkladu a pochopení konceptu „zárodečného genomu“. Ze spojení „lidský zárodečný genom“ bylo odstraněno slovo zárodečný, které vedlo k záměně s genomem zárodečných buněk (tj. genom oocytu a spermie). Za účelem jasného výkladu byla doplněna definice lidského genomu pro potřeby tohoto zákona. Tato definice umožňuje odlišit laboratorní vyšetření mezi(trans)generačně předávané genetické informace oproti vyšetřením analyzujícím změny genetické informace vzniklé v průběhu života, které nejsou dědičné, a jejichž analýzou je většinou pouze monitorován průběh onemocnění (např. nádorových). Je zde tedy zdůrazněna v souladu s mezinárodní legislativou závažnost mezi(trans)generačního přenosu genetické informace budoucím generacím, oproti „intrageneračnímu“ genetickému laboratornímu vyšetření, které tyto závažné dopady nemá a je jiné povahy (byť používá stejné vyšetřovací metody jako vyšetření mezi/trans/generační) dle doporučení OECD - „Guidelines for quality assurance in genetic testing“ (http://www.oecd.org/science/biotech/38839788.pdf). Doplnění podmínky, kdy lze provádět genetické laboratorní vyšetření, umožní vyžadovat indikace genetického laboratorního vyšetření v souladu s medicínou založenou na důkazech a může do budoucna zabránit excesům jako například při dřívějším provádění „genetických horoskopů“ nebo neopodstatněných prediktivních vyšetření různými komerčními subjekty apod., navíc často placených z veřejného zdravotního pojištění. Tato podmínka je v souladu s Dodatkovým protokolem k Úmluvě na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny týkající se genetického testování pro zdravotní účely, kdy článek 6 uvádí, že klinický přínos genetického testu musí být hlavním kritériem při rozhodování o jeho provedení na jedinci nebo skupině osob.

K § 28 odst. 2 Nově jsou specifikovány typy laboratorních vyšetření, které využívají stejných vyšetřovacích metod jako genetická laboratorní vyšetření, ale neanalyzují genetickou informaci předávanou (trans)generačně. Pro praxi je legislativní rozlišení těchto typů vyšetření od genetických laboratorních vyšetření nutné. Jestliže by tyto typy vyšetření nebyly z působnosti tohoto zákona vyjmuty, docházelo by v praxi k neúměrným požadavkům pro některé jiné oblasti zdravotnictví, jako je např. transplantační medicína nebo onkologie.

K § 28 odst. 3 Vzhledem k nejasnostem při praktické aplikaci zákona se jednoznačně uvádí, že genetická laboratorní vyšetření může provádět pouze poskytovatel zdravotních služeb, který má v oprávnění k poskytování zdravotních služeb uveden obor lékařská genetika nebo klinická genetika anebo laboratoř lékařské genetiky. Nadále trvá podmínka, že toto vyšetření se může provádět pouze v laboratoři, které byla akreditačním orgánem podle zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, udělena akreditace. Udělení oprávnění k poskytování zdravotních služeb podle zákona o zdravotních službách nelze zaměňovat, resp. ztotožňovat, s akreditací. Při rozhodování o udělení oprávnění k poskytování zdravotních služeb příslušný správní orgán (§ 15 odst. 1 písm. c) zákona o zdravotních službách) zkoumá, zda žádost o udělení oprávnění splňuje podmínky stanovené zákonem o zdravotních službách. Pokud jsou tyto podmínky splněny, je právní nárok na udělení oprávnění (viz § 16 zákona o zdravotních službách). Akreditační orgán zjišťuje, zda žadatel, v tomto případě poskytovatel zdravotních služeb, splňuje požadavky pro provádění konkrétní činnosti posuzování shody, které stanoví harmonizované normy, případně jiné dokumenty platné pro oblast posuzování shody (§ 16 odst. 3 zákona č. 22/1997 Sb.), v tomto případě příslušné normy týkající se genetických laboratorních vyšetření.

K § 28 odst. 4 Podle ustanovení § 28 odst. 3 zákona lze genetická laboratorní vyšetření provádět pouze v laboratořích, jejichž odborná způsobilost byla posouzena podle příslušné harmonizované normy akreditující osobou. V praxi však vyvstal problém, jak má postupovat poskytovatel zdravotních služeb, který nově získal oprávnění pro obor lékařská genetika, ale doposud nemá laboratoř akreditovanou tak, aby splnil výše uvedenou zákonnou podmínku pro laboratorní vyšetřování lidského genomu. Poskytovatel akreditaci nezíská, pokud neprovede určitý počet vyšetření, a vyšetření nemůže provádět, pokud nemá akreditaci. Tím vzniká „začarovaný kruh“.

V souladu se zákonem č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, se do zákona doplňuje podmínka, kdy je poskytovatel zdravotních služeb oprávněn provádět genetická laboratorní vyšetření po určitou dobu, aniž by ještě získal vlastní akreditaci. Zákonem tak bude umožněno provádět genetická laboratorní vyšetření i bez akreditace po vymezenou dobu. Provádění takových vyšetření podle zákona bude postupem lege artis a bude možné je hradit z veřejného zdravotního pojištění na základě smlouvy uzavřené mezi zdravotní pojišťovnou a dotčeným poskytovatelem zdravotních služeb.

Poskytovatel musí do 60 dnů ode dne zahájení provádění vyšetření podat žádost o udělení akreditace akreditačnímu orgánu nebo s ním uzavřít veřejnoprávní smlouvu o udělení této akreditace. Lhůta 60 dní je stanovena s ohledem na skutečnosti, že v případě akreditace na základě veřejnoprávní smlouvy mohou jednání o uzavření smlouvy trvat až 30 dní. Pokud poskytovatel v uvedené lhůtě žádost nepodá nebo neuzavře s akreditačním orgánem smlouvu, provádění genetických laboratorních vyšetření zastaví (odstavec 6), neboť k takovému provádění nenaplní zákonem stanovené podmínky. Vzhledem k tomu, že poskytovatel je kontrolován správním orgánem, který tomuto poskytovateli udělil oprávnění k poskytování zdravotních služeb, stanoví se, aby zahájení provádění genetických laboratorních vyšetření bez příslušné akreditace, bylo správnímu orgánu předem oznámeno.

K § 28 odst. 5 Zákon stanoví období, po které může poskytovatel provádět genetická laboratorní vyšetření bez získání potřebné akreditace. Toto období nesmí být delší než 12 měsíců ode dne zahájení provádění laboratorních vyšetření. I v případě dosud neakreditované laboratoře budou muset být od samého začátku splněny požadavky normy ČSN EN ISO 15189 Zdravotnické laboratoře – Požadavky na kvalitu a způsobilost. V tomto „úvodním období“ činnosti nové laboratoře je právní odpovědnost plně na této laboratoři, protože ani akreditace neexkulpuje z případných chyb, pouze je možné je lépe dohledat a do budoucna řešit. Práva pacientů, u nichž za poskytnutí zdravotních služeb, resp. zdravotní péče, na náležité odborné úrovni (§ 7 odst. 5, § 45 a § 49 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách) odpovídá poskytovatel zdravotních služeb, nejsou proto v žádném případě ohrožena, neboť je jasně vymezena odpovědnost za možná pochybení. Osvědčení o akreditaci poskytovatel obdrží podle § 16 odst. 1 ve spojení s odstavcem 3 zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, ve znění pozdějších předpisů. Osvědčení o akreditaci je dokladem vydávaným namísto písemného vyhotovení rozhodnutí o udělení akreditace podle § 151 správního řádu. Při negativním výsledku akreditace se ve správním řízení vydá rozhodnutí o zamítnutí žádosti o udělení akreditace; při aplikaci veřejnoprávní smlouvy se zasílá sdělení o odmítnutí udělení akreditace. Předmětem veřejnoprávní smlouvy o udělení akreditace ve smyslu § 17 zákona č. 22/1997 Sb. je (zejména) posouzení, zda subjekt žádající o udělení akreditace splňuje akreditační požadavky stanovené příslušnou technickou normou a zda má vytvořeny předpoklady pro jejich trvalé dodržování ve smyslu § 16 odst. 1 věta druhá, § 16 odst. 3 věta druhá, § 16 odst.

4 věta první a § 16 odst. 5 zákona č. 22/1997 Sb., a uskutečnění na ně navazujících úkonů - udělení akreditace a vydání osvědčení o akreditaci v případě, že jsou akreditační požadavky splněny, nebo sdělení, že akreditační orgán udělit akreditaci odmítá. Jedná se o obdobu výsledků správního řízení v podobě udělení akreditace a vydání osvědčení nebo vydání rozhodnutí o zamítnutí žádosti. Obdobně jako ve správním řízení lze sdělení o odmítnutí udělit akreditaci napadnout, a to prostřednictvím zvláštní námitky proti výsledku posouzení na základě veřejnoprávní smlouvy, podávané ke statutárnímu orgánu akreditačního orgánu v 15denní lhůtě. Navržená dikce ustanovení § 28 odst. 5 zákona o specifických zdravotních službách tak komplexně zahrnuje alternativy meritorního zakončení akreditačního procesu v listinné podobě – v případě splnění akreditačních požadavků vydání osvědčení o akreditaci (doklad dle § 151 správního řádu) ve správním řízení i na základě veřejnoprávní smlouvy, v případě rozporu s akreditačními požadavky vydání rozhodnutí o zamítnutí žádosti o udělení akreditace (správní řízení) nebo sdělení o odmítnutí akreditaci udělit (veřejnoprávní smlouva). Obě varianty výsledku posouzení na základě veřejnoprávní smlouvy jsou součástí textu této smlouvy. O zrušení veřejnoprávní smlouvy může subjekt posuzování shody požádat kdykoli. Sdělení o odmítnutí udělit akreditaci je tedy výsledkem plnění veřejnoprávní smlouvy v situaci, kdy je posouzením zjištěn rozpor s akreditačními požadavky. V případě, kdy na základě návrhu subjektu nedojde do 30 dnů od jeho doručení akreditačnímu orgánu k uzavření veřejnoprávní smlouvy, je návrh na uzavření veřejnoprávní smlouvy považován za žádost o udělení akreditace ve smyslu § 16 odst. 1, 5 a 7 zákona 22/1997 Sb., o čemž je subjekt informován již v okamžiku podání návrhu. Dále se zavádí pro dotčeného poskytovatele povinnost uveřejnit informaci o provádění genetických laboratorních vyšetření v laboratoři, která se nachází v režimu posuzování splnění akreditačních požadavků, a to na místě přístupném pacientům a na internetových stránkách, pokud je má zřízeny.

K § 28 odst. 6 Výslovně se stanoví povinnost poskytovatele v oboru lékařská genetika, který nesplňuje podmínku akreditované laboratoře podle odstavce 3 a který zahájil provádění genetických laboratorních vyšetření podle odstavce 4, jejich provádění zastavit, pokud nepodal ve stanovené lhůtě žádost akreditačnímu orgánu nebo s ním neuzavře veřejnoprávní smlouvu o udělení akreditace.

K § 28 odst. 7 Poskytovateli v oboru lékařská genetika, který nesplňuje podmínku akreditované laboratoře podle odstavce 3, se umožňuje zajistit provádění genetických laboratorních vyšetření na základě smlouvy uzavřené s jiným poskytovatelem v oboru lékařská genetika v jeho akreditované laboratoři.

K § 28 odst. 8 Aby nedocházelo ze strany poskytovatele v oboru lékařská genetika, který nesplňuje podmínku akreditované laboratoře podle odstavce 3, k účelovému obcházení akreditačního řízení (to je, že by poskytovatel po dobu umožněnou zákonem (§ 28 odst. 5 písm. a)) prováděl genetická laboratorní vyšetření v neakreditované laboratoři, poté je na krátkou dobu zastavil a vzápětí zase zahájil), stanoví se doba 12 kalendářních měsíců, po kterou nelze provádět genetická laboratorní vyšetření – to je zopakovat postup podle § 28 odst. 4 a 5.

K § 28 odst. 9 Ustanovení vymezuje případy, kdy lze v oblasti zdravotnictví genetická laboratorní vyšetření provádět a nabízet. Oproti stávající právní úpravě je nově navrženo nahradit termíny nemoc a vývojová vada přesnějšími termíny onemocnění a vrozená vada. Slovní spojení genetická nemoc se na rozdíl od slovního spojení genetické onemocnění v praxi téměř nepoužívá. Navrhovaný termín vrozená vada je překladem anglického termínu congenital disorder. Termín optimalizace léčby se kvůli odstranění nejasností doplňuje o sledování efektivity léčby. Dále se upřesňuje, že genetická vyšetření v oblasti zdravotnictví lze nabízet nebo provádět také v souvislosti s diagnostikou získaných genetických změn. Stávající výklad § 28 odst. 3 písm. a) bodu 5, podle kterého lze genetická vyšetření provádět k cílenému screeningu novorozenců za účelem zjištění geneticky podmíněných nemocí, byl nejednoznačný. U všech novorozenců narozených na území ČR se doporučuje provedení novorozeneckého laboratorního screeningu vrozených či dědičných onemocnění metodou odběru tzv. suché kapky krve. Cílem novorozeneckého laboratorního screeningu je rychlá diagnostika a včasná léčba novorozenců s určitými onemocněním. V rámci novorozeneckého laboratorního screeningu je na základě metody odběru tzv. suché kapky krve vyhledáváno v současné době 18 onemocnění (http://www.novorozenecky-screening.cz). Při provádění novorozeneckého laboratorního screeningu se primárně nevyšetřuje genetická informace novorozenců, ale stanovují se hladiny různých metabolitů, hormonů nebo látek proteinové povahy. Některá tato laboratorní vyšetření mohou vykázat abnormální hodnoty těchto látek, i když novorozenec netrpí vyhledávanou nemocí a následná vyšetření prvotní podezření vzniku onemocnění vyloučí (tzv. falešná pozitivita výsledku novorozeneckého screeningu). Falešná pozitivita představuje psychosociální problém pro rodiny novorozenců a proto je snahou použít v rámci screeningu u cca 1-2% novorozenců s abnormálními hodnotami primárního markeru specializované vyšetření (tzv. druhostupňové markery) z téže kapky krve, aniž by byla rodina před provedením tohoto druhostupňového vyšetření kontaktována a předčasně zbytečně iatrogenizována. Druhostupňové markery mohou být různé povahy, jedním z možných typů druhostupňového markeru je i vyšetření předem specifikovaného panelu genetických mutací (části lidského genomu) sloužících ke stanovení míry predispozice k vyhledávanému onemocnění. Toto vyšetření slouží výhradně k uzavření výsledku screeningu (jakožto vyhledávacího – nediagnostického vyšetření) jako negativního (podezření na vyhledávanou nemoc nevzniká) nebo pozitivního (podezření na vyhledávanou nemoc vzniká a rodičům budou nabídnuta další diagnostická vyšetření novorozence v souladu s § 28 a 29 tohoto zákona). Výsledky vyšetření druhostupňových genetických laboratorních vyšetření nejsou rodině ani ošetřujícímu lékaři předávány. Z tohoto důvodu je tato specifická forma genetického laboratorního vyšetření v rámci novorozeneckého screeningu vyňata z působnosti zákona.

K § 28 odst. 10 Novela doplňuje slovo laboratorní, které se nedopatřením nedostalo do finální podoby stávajícího zákona. Další ustanovení se týkají laboratorních aspektů a ne lékařsko-genetické problematiky. Původní znění bylo zavádějící, neboť hovořilo o dopadu genetického vyšetření na zdraví budoucích generací, aniž by zmínilo, že vyšetřované osoby mají být informovány i o dopadu tohoto vyšetření na jejich partnery, kterých se zdraví budoucích generací také týká; uvedení informace partnerům je v souladu s úpravou přijatou v EU28.

K § 28 odst. 11 Dochází ke sjednocení terminologie týkající se příbuzenství s obecnou úpravou v § 771 a násl. občanského zákoníku. Přesné stanovení okruhu příbuzných je nezbytné k jednoznačnosti výkladu tohoto ustanovení tak, aby se omezila nabídka genetických laboratorních vyšetření nepříbuzným osobám, u kterých by takové vyšetření bylo zbytečné až zavádějící. Specifikace příbuzenských vztahů je velmi důležitá s ohledem na odstavec 1 (genetická laboratorní vyšetření musí byt „indikována na základě klinické oprávněnosti a užitečnosti“) – tím je vymezeno, u jakých linií má genetické laboratorní vyšetřeni skutečně smysl.

K § 28 odst. 12 Toto je klíčové ustanovení pro genetickou legislativu, protože povaha vyšetření (např. na mutace v genech u hereditární formy rakoviny prsu, Huntingtonovy chorey atd.) je to hlavní, co rozhoduje o tom, zda by mělo být provedeno genetické poradenství (a to jak v případě pozitivního výsledku, který určí další medicínský postup, ale i v případě negativního výsledku, který pacientovi dá odborně validní ujištění stran jeho negativity, což se dosud nestávalo). Z tohoto důvodu bylo doplněno kritérium závažnosti, protože ne všechna genetická laboratorní vyšetření vyžadují genetickou konzultaci. Tuto konzultaci vyžadují pouze tedy „závažné indikace“ podle ustanovení čl. 8 dodatkového protokolu. Dále byla určena povinnost doporučit genetické poradenství „před a po vyšetření“ z důvodu, že pacient musí u těchto genetických predikcí „vědět do čeho jde“ a případně tyto testy zodpovědně informovaně odmítnout – tj. mít právo „nevědět“. Prediktivní genetické testy bez adekvátního genetického poradenství jsou často zneužívány komerčními subjekty i v České republice, následně výsledky takto nabízených testů pacienty iatrogenizují (například „pseudoprediktivní“ testovaní u rakoviny prsu nesplňující mezinárodní standardy stran záchytnosti a kvality a vyšetření ženy pak falešně ujišťuje a ty pak zanedbají standardní mamografickou prevenci a přijdou na léčení v pokročilých fázích onemocnění).

K § 29 odst. 1 Ustanovení bylo přeformulováno na základě dodatkového protokolu. Nová formulace umožní bezprostřední přínos pro geneticky příbuzné osoby v případech, kdy je k dispozici biologický materiál vyšetřované nebo zemřelé osoby, ale jeho souhlas/souhlas zákonného zástupce/opatrovníka nebo souhlas osoby blízké s genetickým vyšetřením nelze zajistit v čase nutném pro provedení vyšetření a hrozí časová prodleva (např. u prenatálních vyšetření a následné možnosti umělého ukončení těhotenství z genetické indikace do konce 24 t. t.). Toto ustanovení je pro genetiku specifické i v dalších případech, např. v situacích, kdy není možné stanovit riziko rakoviny prsu díky nespolupráci rodiny atd., které nejsou ve stávající úpravě ošetřeny a tak umožní cílenou prevenci u vyšetřované ženy, což by jinak nebylo možné. Je rovněž nezbytné specifikovat možnosti anonymního výzkumu, což je velmi důležité pro potřeby veřejného zdravotnictví a je v souladu s podobnými ustanoveními v evropské legislativě (http://www.eshg.org/270.0.html). Biomedicínský výzkum v oblasti genetiky má stále se zvyšující celospolečenský význam a přináší nové možnosti efektivní diagnostiky, účinné prevence a léčby. Při dodržení základních etických pravidel a zákonných norem platných pro klinický výzkum nepředstavuje využití anonymizovaných vzorků v genetickém výzkumu žádná další rizika stejně jako využití biologického materiálu, tak jak je definováno v § 81 odst. 4 zákona o zdravotních službách. Typickým příkladem využití zcela anonymních vzorků genetického materiálu je stanovení frekvence genetických variant v populaci pomocí genetického laboratorního vyšetření částí genomu (tj. vyšetření 1000 dobrovolných dárců pro ověření patogenity genetické varianty identifikované ve skupině pacientů – účastníků výzkumu zaměřeném na konkrétní chorobu). Podobně toto vyšetření bude ve zvýšené míře důležité v případě zavádění personalizované medicíny do praxe na základě široké validace populačně- či pro chorobu(-y) specifických genetických znaků. Absence tohoto ustanovení by měla pro Českou republiku neblahé důsledky, protože by čeští pacienti nemohli profitovat z rychle se rozvíjející cílené léčby pomocí vysoce inovativních léčivých přípravků (viz jejich definice v § 44 vyhlášky č. 376/2011 Sb.). Výsledky takovéto formy výzkumu nemají pro dobrovolné dárce žádné klinické dopady, ať formou stanovení rizika či prospěchu, což je dáno přísnou a vysoce bezpečnou nezvratnou anonymizací vyšetřovaných vzorků. Naopak získání materiálu a souhlasů dobrovolných dárců s takovým vyšetřením výzkum zcela neúměrně časově i finančně zatěžuje, zatímco efektivně lze využít části skladovaného materiálu po náležité anonymizaci.

K § 29 odst. 3 Zpřesňuje se, že stanovení pohlaví embrya nebo plodu před dokončeným 12. týdnem těhotenství lze provádět pouze z důvodů uvedených v § 28 odst. 9 písm. a) bod 1 až 3 a bod 5. Dále se vypouští ustanovení, že laboratorní genetické vyšetření u lidského embrya nebo plodu může být provedeno za předpokladu, že lékař se specializovanou způsobilostí v oboru lékařská genetika provede genetické poradenství u matky, které je po ukončení laboratorního genetického vyšetření u lidského embrya nebo plodu následováno genetickým poradenstvím k řádné interpretaci výsledků. Tato oblast je nově plně pokrytá v § 28 odst. 12.

K § 30 odst. 1 Zpřesňuje se, že zásahy směřující ke změně lidského genomu se nesmějí provádět, pokud by mohly vést k trvalým změnám v genetické výbavě zárodečných buněk.

K novelizačnímu bodu 55 až 57 (§ 35 písm. i), § 36 odst. 2, § 36 odst. 3) Navržená změna reflektuje požadavky praxe, pro kterou interpretace a aplikace stávajícího textu § 35 písm. i) zákona a souvisejících ustanovení přinášela problémy. Z praktického hlediska lze rozlišit tři základní typy vztahu nezavedené metody a lékařského ozáření (jak je mj. zná i čl. 55 odst. 2 písm. e) a čl. 56 odst. 3 směrnice 2013/59/Euratom) – nezavedená metoda je lékařským ozářením, lékařské ozáření je užíváno při ověřování nezavedené metody (ačkoli samo o sobě je zavedenou metodou) a lékařské ozáření je zahrnuto do biomedicínského výzkumného projektu. Současná právní úprava zná všechny tyto typy, první a třetí vymezuje v § 35 písm. i) zákona dikcí „nezavedená metoda s lékařským ozářením“. Typ třetí pak vymezuje negativním způsobem vztahem k předchozím typům jako „nezavedenou metodu s lékařským ozářením, pro jejíž ověřování není vydáváno závazné stanovisko SÚJB“. Legislativní hranice mezi jednotlivými typy je tedy velmi neostrá. Mimoto požadavky na lékařské ozáření v rámci biomedicínského výzkumného projektu jsou v zákoně stanoveny duplicitně – výslovně je upravuje § 35 písm. i) a § 36, zároveň však § 72 odst. 2 stanoví, že pro tento typ lékařského ozáření (byť formulováno poněkud odlišně, s akcentací účasti určitých skupin osob) se použijí ustanovení o ověřování nezavedených metod obdobně. Toto druhé ustanovení zřejmě mělo být doslovnou transpozicí směrnice 97/43/Euratom, s novou směrnicí 2013/59/Euratom však takový přístup pozbyl smysl. Duplicita je zároveň zdrojem nejasností stran toho, jak má být vztah obou institutů chápán. Z hlediska praxe i správné transpozice práva Euratomu se jeví být vhodným konktrétně odlišit tři typy vztahů nezavedených metod a lékařského ozáření explicitně. Navržené řešení tedy předpokládá, že § 35 písm. i) bude vyžadovat stanovisko SÚJB v případech ověřování nezavedených metod, které jsou lékařským ozářením. V případech, kdy lékařské ozáření působí pouze jako doplňková (pomocná) technika při ověřování nezavedené metody, která sama o sobě není lékařským ozářením, nebude vyžadováno stanovisko SÚJB (jako je tomu ostatně dosud), nová formulace pak bude znít „užití lékařského ozáření v rámci ověřování nezavedené metody“ (objevuje se v § 71 odst. 1 písm. e) a v § 72 odst. 1 zákona). Třetí kategorie, lékařské ozáření v rámci biomedicínského programu, bude vymezena jako „ozáření zdravých osob nebo pacientů v rámci dobrovolné účasti na biomedicínském výzkumném programu“ a bude upravena jen v § 72 odst. 2 s tím, že ustanovení o ověřování nezavedené metody se užijí obdobně. Všechny tři typy budou nadále považovány za „lékařské ozáření“, jak jej definuje zákon č. 18/1997 Sb. a návrh nového atomového zákona (tj. „ozáření v rámci … lékařského ověřování nezavedené metody spojené s lékařským ozářením“). Proto také zůstane zachována původní dikce zmocnění v § 72 odst. 3 písm. d) zákona. Tato úprava by měla přispět ke zpřehlednění právní úpravy při zachování správné transpozice předpisů Euratomu.

K novelizačnímu bodu 58 (§ 36 odst. 5 písm. b)) Podle § 18 zákona o zdravotních službách nevydávají oprávnění k poskytování zdravotních služeb pouze krajské úřady, ale i další správní orgány (např. Ministerstvo obrany). Z tohoto důvodu se ustanovení upravuje a používá se zde legislativní zkratka „příslušný správní orgán“ zavedená v § 28 odst. 4.

K novelizačnímu bodu 59 (§ 40 odst. 1) Ministerstvo na základě závěrečné zprávy neposuzuje „výsledek“ nezavedené metody, ale „výsledek ověřování“ nezavedené metody (viz § 39 odst. 2).

K novelizačnímu bodu 61 (§ 41 písm. d)) Do ustanovení se doplňují osoby ucházející se o zaměstnání, u kterých musí být stejně jako u zaměstnanců posouzena zdravotní způsobilost k práci, ke které budou budoucím zaměstnavatelem zařazeni, vstupní lékařské prohlídky pro tuto skupinu jsou upraveny samostatným ustanovením § 59, vypouští se odkazy na příslušné paragrafy pro nadbytečnost.

K novelizačnímu bodu 62 a 66 (§ 42 odst. 1 písm. b) a § 42a) Lékařský posudek je vydáván na základě výpisu ze zdravotnické dokumentace vedené registrujícím poskytovatelem. Z důvodů aby se neprodlužovala neúměrně doba pro vydání lékařského posudku, se stanoví nově lhůta registrujícímu poskytovateli (poskytovatel v oboru všeobecné praktické lékařství nebo v oboru praktické lékařství pro děti a dorost) pro vypracování výpisu ze zdravotnické dokumentace, a to na 10 pracovních dnů, přičemž se přihlíží i ke kapacitním možnostem poskytovatele. Výpis bude moci posuzovaná osoba uplatnit (použít) až do 90 dnů od jeho vydání. Důvodem pro stanovení lhůty pro uplatnění výpisu obdobně jako v případě lékařského posudku, je snaha zajistit, aby měl posuzující lékař k dispozici aktuální informace o zdravotním stavu posuzované osoby. Výpis bude zpracováván zejména pro potřeby pracovnělékařských služeb, protože ve většině ostatní posudkové činnosti vydávají lékařské posudky registrující praktičtí lékaři (např. pro vydání zbrojního průkazu, řidičského průkazu). V zájmu odstranění zbytečné administrativní zátěže se umožňuje registrujícímu poskytovateli výpis ze zdravotnické dokumentace nahradit potvrzením o tom, že u pacienta (posuzované osoby) nedošlo ke změně zdravotního stavu od poslední lékařské prohlídky. Toto „potvrzení“ v podstatě potvrzuje předcházející výpis ze zdravotnické dokumentace.

V praxi mohou nastat situace, kdy není vždy nezbytné výpis ze zdravotnické dokumentace, popřípadě potvrzení o nezměněném zdravotním stavu pacienta, vyžadovat. Důvody, kdy nebude třeba výpis, resp. potvrzení, vyžadovat, budou upraveny prováděcím právním předpisem. Nevyžádání výpisu může být odůvodněno zaměřením lékařské prohlídky a výstupem z ní. Výpis nebude například nutný u výstupní pracovnělékařské prohlídky, neboť jejím cílem není posouzení zdravotní způsobilosti k práci, ale jen zjištění zdravotního stavu po ukončení výkonu práce a zhodnocení změn, ke kterým došlo nebo mohlo dojít vlivem působení rizikových faktorů, kterým byla posuzovaná osoba při práci vystavena (výstupem z této prohlídky je záznam o zjištěných skutečnostech týkajících se zdravotního stavu do zdravotnické dokumentace a potvrzení pro zaměstnance a zaměstnavatele o tom, že byla prohlídka provedena). Dalším z důvodů může být skutečnost, že u některých druhů lékařských prohlídek není nutné provádět kompletní lékařské vyšetření, ale jen vyšetření zaměřené na důvod prohlídky, kterým může být například opakované překračování biologických expozičních testů při práci s chemickými látkami nebo zvýšení míry rizika jednoho konkrétního rizikového faktoru, nebo stav po ukončení dočasné pracovní neschopnosti, kdy bude mít posuzující lékař k dispozici lékařskou zprávu od ošetřujícího lékaře se všemi podstatnými údaji o aktuálním zdravotním stavu apod. (šlo by především o mimořádné prohlídky uvedené ve vyhlášce č. 79/2013 Sb. v § 12 pod písm. a), b), c), d) a písm. f) bod 1 a 2). Podle zákona by však měla být posuzujícímu lékaři dána možnost výpis si vyžádat, bude-li to považovat za důvodné i v těchto případech. Výpis bude obligatorně vyžadován u vstupní prohlídky, periodické a u mimořádné prohlídky uvedené v § 12 písm. e) a f) bod 3 (u těchto se vyžaduje i kompletní lékařské vyšetření, protože se buď jedná o případ, kdy byla při pracovnělékařské prohlídce zjištěna taková změna zdravotního stavu zaměstnance, která předpokládá změnu zdravotní způsobilosti k práci v době kratší, než je interval periodické prohlídky, nebo o situaci, kdy byl přerušen výkon práce na dobu delší než 6 měsíců, např. z důvodu neplacené dovolené). O skutečnosti, zda je možné výpis ze zdravotnické dokumentace nahradit výše zmíněným potvrzením, si učiní závěr registrující poskytovatel.

K novelizačnímu bodu 64 a 65 (§ 42 odst. 2 a nový odst. 3) Zákon počítá se základním předpokladem, že pacient (posuzovaná osoba) je registrován u praktického lékaře. Tato povinnost však pacientům není žádným právním předpisem stanovena. Stanoví se proto postup posuzujícího lékaře pro případy, kdy není možné získat výpis ze zdravotnické dokumentace posuzované osoby, ale je nutné zjistit potřebné informace o jejím zdravotním stavu jiným způsobem, a to provedením podrobnějšího vyšetření, než by bylo nezbytné provést, pokud by měl lékař výpis k dispozici, k vyloučení nemocí, stavů nebo vad, pro které by tato osoba nebyla zdravotně způsobilá. V případě, že pacient nemá svého registrujícího praktického lékaře, vydá lékařský posudek jiný poskytovatel zdravotních služeb v oboru všeobecné praktické lékařství nebo praktické lékařství pro děti a dorost.

K novelizačnímu bodu 67 (§ 43 odst. 1) V § 43 odst. 1 se upřesňuje, že mezi lékařské posudky patří i posudky pro účely pracovněprávních vztahů ve smyslu zákoníku práce, kterými se určuje, zda je důvodem nepříznivého zdravotního stavu zaměstnance a neschopnosti vykonávat dále dosavadní práci pracovní úraz, nemoc z povolání, ohrožení nemocí z povolání nebo obecné onemocnění, pokud zaměstnanec pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost k práci a nemůže dosavadní práci dále vykonávat bez vážného ohrožení svého zdraví. Stanovení důvodu pozbytí zdravotní způsobilosti má pak významný ekonomický a sociální dopad na zaměstnance nebo zaměstnavatele, proto je potřebné vytvořit dostatečný časový prostor pro vypracování tohoto druhu posudku a navrhuje se, stejně jako v případě posudků o nemoci z povolání, prodloužení doby pro vydání posudku na 45 pracovních dnů. Nejde tedy o zavedení nového „typu“ posudku. Do ustanovení se výslovně doplňuje s ohledem na potřebu stanovit i ve vztahu k tomuto posudku dostatečnou lhůtu.

K novelizačnímu bodu 68 (§ 43 odst. 2) Upřesňuje se, že lhůty k provedení lékařské prohlídky jsou stanoveny nejen podle jiných právních předpisů, ale také podle prováděcího právního předpisu. Ve vazbě na skutečnost, že pravidelně se opakující prohlídku lze provést až 90 dnů před koncem platnosti lékařského posudku, se zdůrazňuje, že doba platnosti předchozího lékařského posudku se nemění, v případě, že i nový lékařský posudek bude mít závěr, že osoba je zdravotně způsobilá. Pokud by nastala účinnost nového lékařského posudku ihned po provedení prohlídky, docházelo by průběžně ke zkracování lhůty prohlídky. Tento postup však nelze uplatnit, pokud bude při prohlídce zjištěno, že posuzovaná osoba je zdravotně nezpůsobilá, způsobilá s podmínkou, nebo pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost. V tomto případě nastává účinnost lékařského posudku dnem jeho předání, aby se zabránilo dalšímu poškození zdraví posuzované osoby. Pravidelně opakujícími lékařskými prohlídkami se ve smyslu ustanovení rozumí lékařské prohlídky prováděné za účelem posouzení zdravotní způsobilosti, jejichž interval provedení stanoví právní předpisy (například zákon č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, vyhláška č. 79/20013 Sb., o pracovnělékařských službách).

K novelizačnímu bodu 69 a 70 (§ 43 odst. 3) Upřesňuje se, že lékařský posudek musí mít náležitosti podle vyhlášky o zdravotnické dokumentaci a podle prováděcího právního předpisu, tj. vyhlášky č. 79/2013 Sb., o pracovnělékařských službách, pokud jiné právní předpisy, které upravují posuzování zdravotní způsobilosti nebo zdravotního stavu nestanoví jinak. Dále se doplňuje s ohledem na úpravu provedenou v § 46, podle které mají osoby, kterým uplatněním lékařského posudku vznikají práva nebo povinnosti, možnost vzdát se práva na přezkoumání, že v poučení, které je součástí lékařského posudku, musí být uvedeno, že práva na přezkoumání se lze vzdát.

K novelizačnímu bodu 71 (§ 43 nové odstavce 4 a 5) Ustanovení upřesňuje okolnosti, za kterých lze v lékařském posudku o zdravotní způsobilosti k práci uvést posudkový závěr, že posuzovaná osoba je zdravotně nezpůsobilá, upřesňuje se, že je to možné jen v případě vstupní lékařské prohlídky. V ostatních případech se použije posudkový závěr, že posuzovaná osoba pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost vykonávat dosavadní práci, neboť výkon této práce by vážně ohrozil její zdraví. Definice dlouhodobého pozbytí zdravotní způsobilosti, v souladu s ustanovením § 59 odst. 1 písm. b) zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, upřesňuje, že nepříznivý zdravotní stav, který zaměstnance vylučuje z vykonávání dosavadní práce, trvá déle než 180 dnů nebo je předpoklad, že bude trvat déle než 180 dnů. Vzhledem k tomu, že v § 61 odst. 3 zákona o státní službě je však ve vazbě na vymezení dlouhodobého pozbytí způsobilosti vykonávat dosavadní službu uvedena odlišně od zákona o nemocenském pojištění lhůta 1 rok, v ustanovení § 43 odst. 3 se doplňuje, že úprava podle zákona o státní službě tímto není dotčena. V návaznosti na doplnění ustanovení v odstavci 1 se stanoví, že v závěru lékařského posudku pro účely pracovněprávních vztahů při dlouhodobém pozbytí zdravotní způsobilosti k práci, musí být rozhodnuto o tom, zda důvodem zjištěné nemoci, pro kterou zaměstnanec dlouhodobě ztratil zdravotní způsobilost k práci, je pracovní úraz nebo nemoc uznaná jako nemoc z povolání, čímž je založen důvod k výpovědi podle § 52 písm. d) nebo přeřazení na jinou práci podle § 41 písm. b) zákoníku práce a zaměstnanci vzniká nárok na sociální dávku podle § 67 odst. 2 zákoníku práce. Viz judikát 246251CZ -21 Cdo224/2013. Protože pro praxi je často z medicínského hlediska nereálné, aby byl v posudku o zdravotní způsobilosti k práci současně uveden důvod dlouhodobého pozbytí zdravotní způsobilosti (to je souvislost mezi pozbytím zdravotní způsobilosti a nemocí z povolání nebo pracovním úrazem), vzhledem k tomu, že posuzující lékař obvykle nemá k dispozici potřebné podklady, je nutné, aby byly vydány 2 posudky. Pro určení, že důvodem ztráty zdravotní způsobilosti je pracovní úraz nebo nemoc z povolání, musí být k dispozici lékařské zprávy o šetření pracovního úrazu nebo musí být již vydán lékařský posudek o nemoci z povolání, což může trvat dlouhou dobu a po tu dobu není možné ponechat zaměstnance, s ohledem na jeho zdravotní stav, při výkonu práce, která může zhoršit jeho zdravotní stav. Právní úprava však nebrání tomu, aby v případě, kdy je to účelné a možné s ohledem na dostatek podkladů, byl vydán jeden posudek.

K novelizačnímu bodu 72 (§ 43 odst. 6) Jedná se o legislativně technickou úpravu - opravu chybně uvedeného odstavce.

K novelizačnímu bodu 73 a 74 (§ 43 odst. 7 a 8) Lékařský posudek se vydává o zdravotní způsobilosti nebo o zdravotním stavu. Tedy i lékařská prohlídka se provádí za účelem posouzení nejenom zdravotní způsobilosti, ale též zdravotního stavu. Upřesňuje se, že na posuzovanou osobu se hledí jako na zdravotně nezpůsobilou i tehdy, když se bez vážného důvodu nepodrobí lékařské prohlídce, ke které byla vyslána oprávněnou osobou nebo případně posuzujícím lékařem, který odešle pacienta na nezbytné odborné vyšetření, např. oční, neurologické nebo jiné, bez jehož závěru nelze posoudit, zda je osoba dále zdravotně způsobilá k práci nebo jiné činnosti, jako je např. řízení motorového vozidla, držení zbrojního průkazu apod. Pokud je vysloveno podezření, že by u posuzované osoby v důsledku změny zdravotního stavu, mohlo jít i o změnu zdravotní způsobilosti, je nutné provést odborné vyšetření v co nejkratším čase, proto posuzující lékař stanoví termín pro provedení odborného vyšetření, který je pro posuzovanou osobu závazný. V případě periodické prohlídky, ke které byl k posouzení zdravotní způsobilosti k práci, vyslán zaměstnanec v souladu s ustanovením odstavce 2 v 90ti dnech před skončením platnosti předchozího lékařského posudku, a ve stanoveném termínu prohlídku neabsolvoval, se považuje za zdravotně nezpůsobilého až tehdy pokud skončila platnost předchozího posudku.

K novelizačnímu bodu 75 (§ 43 odst. 9) Jde o jednoznačnější vydefinování situace, kdy se na posuzovanou osobu hledí jako na zdravotně nezpůsobilou a tato skutečnost se oznamuje oprávněné osobě.

K novelizačnímu bodu 76 až 79 (§ 44 odst. 3 a 4) Novelou se zpřesňuje, že právní účinky lékařského posudku, který byl např. vydán pro potřeby získání řidičského oprávnění, kdy budoucí řidič potřebuje při řízení brýle = zdravotnický prostředek (tedy je zdravotně způsobilý s podmínkou), nastávají dnem předání posudku, ale pouze v případě prvního zjištění této změny zdravotního stavu, která je v posudku uváděna opakovaně a spočívá v používání určitého zdravotnického prostředku (např. brýle, naslouchadla apod.) nebo určitého kompenzačně upraveného zařízení (např. úprava řízení vozidla). Při dalším posuzování této osoby právní účinky lékařského posudku nastávají dnem, kdy končí platnost předcházejícího posudku. Posudková činnost se provádí a posudek vydává v době, kdy zdravotní stav posuzované osoby je stabilizovaný a tedy fixní, a v případě, kdy její vadu lze kompenzovat podmínkou, je tato podmínka již stálá po celou dobu stabilizace. Zdravotní stav je v takovémto případě trvale, díky podmínce kompenzující některé jeho nedostatky, z funkčního hlediska srovnatelný s „úplným“ zdravím a je proto diskriminující vytvářet odlišné právní podmínky pro různé stupně kvality zdraví. Například v případě podmínky používání brýlí u řidiče, musí být tato podmínka vyslovena v každém lékařském posudku vydaném v periodicitě 2, resp. 1 roku, což znamená, že nelze využít 90 dnů podle § 43 odst. 2 zákona. Zaměstnavatel, ale třeba i řidič, držitel zbraně apod., to je každý, kdo může svou činnost vykonávat pouze při platném posudku, musí pro jistotu o prohlídku požádat podstatně dříve (aby se vydání posudku stihlo včas, to je i při požadavku nepředpokládaného vyšetření nebo dlouhých objednacích lhůt z důvodu např. dovolených) než třeba 15 pracovních dnů před uplynutím platnosti dosavadního posudku. Což například v průběhu tří let, kdy je pro provedení lékařské prohlídky stanoven roční interval, znamená, že musí být provedena jedna lékařská prohlídka za účelem posouzení zdravotního stavu navíc, vzhledem ke zkracující se periodě. Souvisí s tím vedle zmiňované diskriminace i ekonomický dopad a ztráta právní jistoty posuzovaného i zaměstnavatele. Kromě brýlí to může platit i na používání jiných zdravotnických prostředků např. naslouchadel v případě poruch sluchu, nebo využití určitého kompenzačně upraveného zařízení jako je např. úprava řízení u motorového vozidla apod. Navrženou úpravou se tedy docílí rovný přístup k osobám se srovnatelnou funkční kvalitou zdraví, byť dosaženou při splnění určité podmínky. To, že příslušná podmínka byla již v lékařském posudku stanovena, je zjistitelné, neboť jak posuzovaná osoba, tak oprávněná osoba, mají lékařské posudky uloženy. Dále se v návaznosti na doplnění ustanovení § 46 odst. 1 o možnost vzdání se práva na přezkoumání, stanoví, že právní účinky lékařského posudku, jestliže se posuzovaná osoba a oprávněná osoba vzdají práva na přezkoumání lékařského posudku, nastanou až dnem pozdějšího vzdání se práva na přezkoumání. O této skutečnosti musí být informováni oba účastníci. V § 44 odst. 4 se tedy vymezují „stavy“ rozhodné pro vznik právních účinků posudku. Ustanovení § 46 naproti tomu vymezuje přezkoumání lékařského posudku, včetně práva na přezkoumání.

K novelizačnímu bodu 80 (§ 44 odst. 5) Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících předpisů, ve znění pozdějších předpisů, umožňuje, aby lékařský posudek o zdravotní způsobilosti dítěte pro účast na škole v přírodě bylo možné uplatnit po dobu jednoho roku od jeho vydání. V případě osob činných při škole v přírodě nebo zotavovací akci je možné posudek uplatnit dokonce po dobu 2 let. Je tak žádoucí, aby se speciální úprava obsažená v zákoně č. 258/2000 Sb. zobrazila v obecné úpravě, která připouští platnost posudku jen na dobu 90 dnů nebo dobu kratší.

K novelizačnímu bodu 81 až 83 (44 odst. 6 písm. b), c) a d)) V písmenu b) se upřesňuje, že lékařský posudek u pravidelně se opakujících prohlídek pozbývá platnost i tehdy, pokud je lhůta pro provedení další lékařské prohlídky stanovena prováděcím právním předpisem nebo jiným právním předpisem. V návaznosti na možnost provedení prohlídky o 90 dnů dříve před koncem platnosti předchozího lékařského posudku, se upřesňuje, že předchozímu posudku končí platnost až dnem, kdy měla být provedena nová lékařská prohlídka, pokud není zjištěna při prohlídce změna zdravotního stavu, která brání ve vykonávání dosavadní práce bez vážného ohrožení zdraví posuzované osoby. Důvodem pro tuto úpravu je nutnost vyhnout se postupnému zkracování periody mezi jednotlivými prohlídkami. Pro nadbytečnost se v písmenu c) vypouští část věty „ a za stejných podmínek jako předchozí posudek,“ Zároveň se upřesňuje písmeno d).

K novelizačnímu bodu 84 (§ 44 nový odst. 7) Upravuje se výjimka pro možnost zachování platnosti lékařského posudku pro případy, kdy zaměstnanec agentury práce dočasně přidělený k jinému zaměstnavateli (uživateli) uzavře pracovněprávní vztah s tímto uživatelem na stejný druh práce, ke kterému byla již posouzena jeho zdravotní způsobilost a lékařský posudek by mu platil až do provedení řádné periodické prohlídky. Z formálních důvodů, tj. změny identifikačních údajů zaměstnavatele, pozbývá lékařský posudek podle současné úpravy platnost. Z odborného hlediska však není důvodné, aby zaměstnanec, který byl poskytovatelem uživatele posouzen pro konkrétní práci, kterou bude dál vykonávat na stejném pracovišti za stejných podmínek a jeho zdravotní stav se od doby posouzení nezměnil, musel při změně zaměstnavatele absolvovat novou lékařskou prohlídku za účelem vystavení nového lékařského posudku. Lékařský posudek bude v tomto případě platit až do termínu periodické prohlídky, pokud nedojde během této doby ke změně zdravotního stavu zaměstnance, tak jako by platila lhůta prohlídky u kmenového zaměstnance. Změna zdravotního stavu zaměstnance by byla důvodem k provedení mimořádné prohlídky. Novému zaměstnavateli se však dává možnost novou vstupní lékařskou prohlídku vyžadovat.

K novelizačnímu bodu 85 (§ 45 odst. 2) Zpřesňuje se, že lékařem, který při lékařském vyšetření v případě změny zdravotního stavu pacienta vysloví podezření na změnu jeho zdravotní způsobilosti, je kterýkoliv ošetřující lékař, který je definován v § 3 zákona o zdravotních službách. Tento lékař je povinen informovat o této skutečnosti, která má vliv na změnu zdravotní způsobilosti pacienta, poskytovatele posuzujícího zdravotní způsobilost a vydávajícího lékařský posudek. Dále se doplňuje, že pokud ošetřujícímu lékaři není znám poskytovatel oprávněný k vydání lékařského posudku, musí o podezření na změnu zdravotní způsobilosti informovat pacienta a také osobu, které uplatněním lékařského posudku vznikají práva povinnosti, pokud je mu tato osoba známa.

K novelizačnímu bodu 86 (§ 46 odst. 1) Do zákona se doplňuje, že je možné se vzdát práva na přezkoumání lékařského posudku. Toto právo dnes stanoveno není a musí se čekat vždy na právní účinky posudku, které nastávají v případě kladného lékařského posudku nejdříve až dnem uplynutí lhůty pro podání návrhu na jeho přezkoumání, tj. 10 pracovních dnů (viz. § 44 odst. 4). To činí problémy zejména při uzavírání pracovněprávních vztahů, kdy zaměstnavatel i osoba ucházející se o zaměstnání, zvláště jde-li o osoby nezaměstnané, mají zájem, aby mohl být pracovněprávní vztah uzavřen co nejdříve a zkrátila se tak doba nástupu do zaměstnání na minimum. V současné době dochází proto často k porušování zákona, kdy noví zaměstnanci nastupují k výkonu práce, někdy i druhého dne po vydání lékařského posudku. Ustanovení § 46 odst. 1 vymezuje právo vzdání se přezkoumání lékařského posudku ve fázi navazující na vydání posudku poskytovatelem zdravotních služeb. Uvedenou úpravou se zohledňují specifika zdravotních služeb - to je posudkové péče prováděné poskytovatelem zdravotních služeb. Lékařský posudek není správním rozhodnutím a posuzování zdravotní způsobilosti a vydání lékařského posudku poskytovatelem zdravotních služeb se tak neděje ve správním řízení.

K novelizačnímu bodu 87 (§ 46 odst. 2) Současné znění ustanovení stanovilo možnost požádat o prominutí lhůty pro přezkoumání lékařského posudku, pokud žadatel prokáže závažné důvody, které mu objektivně bránily v podání návrhu na přezkoumání. Žádost o prominutí zmeškání lhůty se podává poskytovateli zdravotních služeb, který provedl posouzení zdravotního stavu (zdravotní způsobilosti) a vydal lékařský posudek. Tento poskytovatel není správním orgánem. V zákoně ale nebyla vymezena doba, po kterou je možné o prominutí zmeškání lhůty požádat. To mohlo způsobovat problémy zejména v pracovněprávních vztazích, kdy se vycházelo například při rozvázání pracovněprávního vztahu z platného posudku, který by mohl být následně na základě přezkoumání, zrušen. Proto se do ustanovení doplňuje, že pro prominutí zmeškání lhůty se musí jednat o důvody závažné, a dále se, obdobně jak je to řešeno ve správním řádu, stanoví doba pro podání žádosti o prominutí zmeškání lhůty a zároveň doba, kdy už zmeškání lhůty nelze prominout. Dále se doplňuje, že v případě prominutí nebo neprominutí zmeškání lhůty podání návrhu na přezkoumání lékařského posudku, musí být o této skutečnosti a rovněž o důvodech prominutí nebo neprominutí lhůty, informována osoba, která návrh na přezkoumání podala, a osoba, které uplatněním lékařského posudku vznikají práva a povinnosti.

K novelizačnímu bodu 88 (§ 46 odst. 3) V návaznosti na úpravu v ustanovení § 44 odst. 3 písm. b) týkající se lékařského posudku s podmínkou, která byla stanovena poprvé a spočívá v užívání určitého kompenzačně upraveného zařízení nebo zdravotnického prostředku, se nově stanoví, že v případě návrhu na přezkoumání posudku s takto stanovenou podmínkou se neuplatní požadavek na neodkladný účinek.

K novelizačnímu bodu 89 (§ 46 odst. 4) Upřesňuje se, že v případě, že poskytovatel vyhoví návrhu na přezkoumání posudku v plném rozsahu, musí vydat nový lékařský posudek podle lhůt, které jsou uvedeny v 43 odst. 1, tj. do 10 pracovních dnů nebo do 45 pracovních dnů, jedná-li se o posudek o nemoci z povolání nebo o lékařský posudek, kterým se stanoví, zda důvodem dlouhodobého pozbytí zdravotní způsobilosti byl pracovní úraz, nemoc z povolání nebo ohrožení nemocí z povolání. Praxe ukázala, že časová limitace je nutná, aby se v zájmu zachování právní jistoty účastníků řízení doba pro vydání nového posudku zbytečně neprodlužovala.

K novelizačnímu bodu 90 (§ 46 odst. 5) Upřesňují se podklady, které musí poskytovatel předat příslušnému správnímu orgánu při postoupení návrhu na přezkoumání lékařského posudku, zejména se to týká příslušné části zdravotnické dokumentace, která musí být někdy na vyžádání předávána poskytovatelem dodatečně. Dále se navrhuje prodloužit lhůtu pro postoupení návrhu na přezkoumání lékařského posudku příslušnému správnímu orgánu na 45 pracovních dnů, jestliže se jedná o posudek vztahující se k nemoci z povolání nebo se jedná o posudek pro účely pracovněprávních vztahů, kdy je třeba posoudit, zda důvodem dlouhodobého pozbytí zdravotní způsobilosti k práci je pracovní úraz, nemoc z povolání nebo ohrožení touto nemocí. Praxe ukázala, že v některých složitých případech nemocí z povolání je dosavadní lhůta 30 dnů pro předání návrhu krátká, zejména tehdy, kdy se musí také vyjádřit orgány ochrany veřejného zdraví, které ověřují podmínky vzniku nemoci z povolání, k námitkám vzneseným žadatelem o přezkoumání, případně doplnit měření nebo provést přepočet výsledků měření. To bývá obtížné především u onemocnění, která vznikají přetěžováním horních končetin nebo působením vibrací, která jsou nejčastějšími nemocemi z povolání a jejichž počet se v posledních letech soustavně zvyšuje. Prodloužení lhůty také umožní ve větší míře využívat poskytovatelům institut autoremedury. Jestliže je třeba provést došetření zdravotního stavu nebo podmínek vzniku nemoci z povolání, lze lhůtu, tak jako dosud, prodloužit o dalších 30 pracovních dnů.

K novelizačnímu bodu 91 (§ 46 nový odstavec 6) Současné znění zákona připouští řetězení přezkoumávání lékařského posudku v rámci autoremedury poskytovatele. Jestliže totiž ustanovení § 46 odst. 4 uvádí, že poskytovatel při vyhovění návrhu na přezkoumání napadený posudek zruší a vydá nový, je zřejmé, že rovněž proti takto nově vydanému posudku lze užít řádných opravných prostředků. Minimálně nelze toto právo upřít druhé oprávněné osobě, jejíž práva a povinnosti se patrně změnou posudku změní. Pakliže by potom podala další návrh na přezkoumání a poskytovatel opět návrhu vyhověl, tj. například vydal posudek v původním znění, nastala by situace, kdy by poskytovatel v rámci autoremedury mohl lékařský posudek přezkoumávat soustavně. Považujeme proto za potřebné zakotvit takové podmínky, které zajistí, aby posudek byl v případě potřeby objektivně přezkoumán příslušným správním orgánem. Tento postup lze podpořit tím, že zjistil-li již jednou poskytovatel ve svém postupu při vydání lékařského posudku pochybení, měl by postupovat tak, aby byly odstraněny vady všechny, čili buď postoupit lékařský posudek správnímu orgánu přímo, je-li si správností svého postupu jist, anebo jej přezkoumat a návrhu vyhovět. Nelze ovšem akceptovat, aby dodatečně uznal, že vyhověním návrhu na přezkoumání, tedy již jednou zjištěném pochybení, se dopustil nového pochybení, a toto opravoval dalším lékařským posudkem.

K novelizačnímu bodu 92 (§ 47 odst. 1)

§ 47 odst. 1 písm. a) Lékařské posudky přezkoumává krajský úřad, který poskytovateli udělil oprávnění k poskytování zdravotních služeb. Lékařské posudky ve většině případů vydává registrující poskytovatel a zákon stanoví, jaké odbornosti musí být posuzující lékař. Ve většině případů je to lékař se způsobilostí v oboru všeobecné praktické lékařství nebo v oboru praktický lékař pro děti a dorost. V případě poskytování pracovnělékařských služeb a uznávání nemocí z povolání se jedná o lékaře se způsobilostí v oboru pracovní lékařství. Je tedy nezbytné, aby se krajský úřad při přezkoumání posudku zabýval také tím, zda bylo posouzení zdravotní způsobilosti nebo zdravotního stavu provedeno lékařem příslušné odbornosti, který je k této činnosti zákonem zmocněn.

K § 47 odst. 1. písm. c) Upřesňuje se, že zdravotní stav posuzované osoby musí být zjištěn úplně, v rozsahu, který je stanoven prováděcími právními předpisy nebo jinými právními předpisy (například při posuzování zdravotní způsobilosti řidičů, držitelů zbrojního průkazu apod.)

K § 47 odst. 1 písm. d) Doplňuje se, že příslušný správní orgán musí vedle zdravotního stavu posuzované osoby zjišťovat i to, zda byly správně a úplně ověřeny podmínky vzniku nemoci z povolání na pracovišti zaměstnavatele, které ověřuje krajská hygienická stanice nebo SÚJB, případně poskytovatel uznávající nemoci z povolání, jedná-li se o výkon práce v zahraničí. Tento postup je zaveden již řadu let, byl stanoven již podle předchozí právní úpravy, nebyl však do tohoto zákona zapracován.

K novelizačnímu bodu 93 (§ 47 odst. 3 písm. a))

Ustanovení vymezující možnost příslušného správního orgánu, který přezkoumává lékařský posudek, vyžádat si vedle doplnění potřebných podkladů, rovněž smlouvy uzavřené poskytovateli pracovnělékařských služeb podle § 54 odst. 2 písm. a) a § 57 zákona. Odstraňují se tím pochybnosti praxe, zda tak příslušný správní orgán může učinit.

K novelizačnímu bodu 94 a 95 (§ 47 odst. 4 a 5) V zájmu zajištění jednotného postupu praxe se upřesňuje forma, která se použije v případě postupu příslušného správního orgánu podle ustanovení § 47 odst. 2. S ohledem na charakter výstupu podle uvedeného ustanovení byla jako nevhodnější zvolena forma rozhodnutí. Dosavadní právní úprava odkazující na využití části čtvrté vedla k nejednotnému postupu praxe a nejasnostem, jak přistoupit k formě „výstupu“ správního orgánu podle § 47 odst. 2. Proto v zájmu zajištění jednotné aplikace se upřesňuje, že v případě přezkoumání lékařského posudku správním orgánem se vydává rozhodnutí, přičemž se použije správní řád, pokud zákon o specifických zdravotních službách nestanoví jinak. Proti rozhodnutí správního orgánu podle § 47 odst. 2 zákona se nebude možné odvolat. Vyloučením možnosti odvolání se nezakládá nový stav, neboť podle § 47 odst. 5 byla vyloučena možnost podat další návrh na přezkoumání lékařského posudku potvrzeného nebo zrušeného správním orgánem podle § 47 odst. 2. K tomu se upřesňuje, že samotné vydání lékařského posudku poskytovatelem zdravotních služeb je třeba považovat za úkon prvoinstančního charakteru, který je v případě podání žádosti o přezkoumání posudku možný za určitých podmínek v autoremeduře modifikovat. Pokud poskytovatel návrhu na přezkoumání lékařského posudku, který vydal, nevyhoví, návrh postupuje příslušnému správnímu orgánu. Ten pak bude podle nové právní úpravy postupovat v rámci správního řízení. Vzhledem k výše uvedenému lze konstatovat, že oprávněné osoby nebudou kráceny na právech, přestože vlastní rozhodnutí je konečné, protože zásada dvouinstančnosti plynoucí ze správního řádu je zachována. Vyloučením možnosti podat odvolání proti rozhodnutí správního orgánu je rovněž respektována skutečnost, že zdravotní způsobilost nebo zdravotní stav u posuzované osoby nelze posuzovat, resp. o nich rozhodovat s velkým časovým odstupem, a to zejména s ohledem na rychlou dynamiku vývoje zdravotního stavu. Zároveň musí být rovněž zajištěna ochrana zdraví, a to nejenom posuzované osoby, ale i dalších osob, které by mohla s ohledem na svůj zdravotní stav tato osoba ohrozit. V návaznosti na výše uvedené byla provedena legislativně technická úprava odstavce 5.

K novelizačnímu bodu 97 a 98 (§ 51 odst. 2) Ustanovení se jednak upravuje tak, aby bylo v souladu s dikcí zákona č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, ve znění pozdějších předpisů, který důsledně odlišuje odbornou způsobilost, specializovanou způsobilost a zvláštní odbornou způsobilost, a jednak jde o legislativně technickou úpravu, jejímž účelem je napravit nepřesnost v platném znění zákona č. 373/2011 Sb. Ustanovení se upravuje tak, aby bylo jednoznačně zřejmé, že závěrečná část ustanovení platí pro celý odstavec 2, to je pro písmena a) až d).

K novelizačnímu bodu 99 (§ 51 odst. 4) Sport pro všechny se přiřazuje k výkonnostnímu sportu, aby jej v případech zdravotně náročných disciplín, byť nevýkonnostních, mohl posuzovat i tělovýchovný lékař, který je detailně zná a má s nimi větší zkušenosti než registrující praktický lékař, navíc k jeho vybavení patří EKG a provádí zátěžový test, což prováděcí vyhláška č. 391/2013 Sb., o zdravotní způsobilosti k tělesné výchově a sportu, u náročných disciplín vyžaduje. Dosavadní pojetí výkonnostního sportu bylo v některých případech interpretováno neadekvátně široce; podmínky výkonnostního sportu byly aplikovány i na nižší věkové kategorie, včetně dětí, které sice měly pravidelný trénink (např. školní kroužky), ale měly jen nepravidelnou účast na sportovních utkáních. Proto bude výkonnostní sport definován pro potřeby zákona pravidelnou a systematickou účastí sportovce v organizovaných sportovních soutěžích. Posouzení zdravotní způsobilosti je nezbytné z důvodu zvýšené zátěže organismu. Upřesňuje se, že posudky jsou vydávány v případě vzdělávání ve třídách jednotlivých typů škol se zaměřením na sport, neboť na sportovních školách mohou být i nesportovní třídy. Zároveň se vymezuje poskytovatel, který bude lékařské posudky vydávávat. Ve vztahu k tělesné výchově nebo sportu půjde o registrujícího poskytovatele nebo poskytovatele v oboru tělovýchovné lékařství.

K novelizačnímu bodu 101 (§ 52 nové písmeno d)) Zmocnění k prováděcímu právnímu předpisu shodně, jako je tomu u pracovnělékařských služeb, stanoví v novém písmenu d) náležitosti žádosti o provedení lékařské prohlídky a posouzení zdravotní způsobilosti ke vzdělávání pro potřeby přijímacího řízení na střední a vyšší odborné školy a před zařazením žáka a studenta na praktické vyučování nebo praktickou přípravu. Navrhovaným doplněním se odstraňuje nesoulad mezi § 60 a 52 zákona. Druhy a náležitosti žádosti o provedení pracovnělékařské prohlídky a posouzení zdravotní způsobilosti ve vztahu k práci jsou mimo jiné na základě ustanovení 60 písm. d) zákona č. 373/2011 Sb. stanoveny vyhláškou č. 79/2013 Sb. Druhy prohlídek, ke kterým se žádost o provedení prohlídky podle doplňovaného ustanovení § 52 písm. d) vztahuje, jsou rovněž uvedeny ve vyhlášce č. 79/2013 Sb., proto z logiky věci vyplývá, že žádost o provedení prohlídky má být také vymezena v prováděcím předpise, stejně jako je to v případě žádosti o provedení pracovnělékařské prohlídky.

K novelizačnímu bodu 102 (§ 53 odst. 1) Upřesňuje se, že součástí pracovnělékařských služeb jsou prohlídky pracovnělékařské, které jsou ve své podstatě preventivní a jsou takto označovány i v zákoníku práce. V praxi jsou však pracovnělékařské prohlídky zaměňovány s preventivními prohlídkami, které vyplývají ze zákona o zdravotních službách a prováděcí vyhlášky k tomuto zákonu, a které jsou, na rozdíl od prohlídek pracovnělékařských, hrazeny z veřejného zdravotního pojištění.

K novelizačnímu bodu 103 (§ 54 odst. 2 písm. b)) V ustanovení se vypouští slovo „pouze“, které navazovalo dojem, že zaměstnavatel nemůže zaměstnance vykonávající práce zařazené do kategorie první odesílat k jejich registrujícímu poskytovateli k lékařským prohlídkám, pokud jsou na jeho pracovištích vykonávány i práce zařazené do vyšších kategorií. Registrujícím poskytovatelem může být podle provedené změny i poskytovatel v oboru praktické lékařství pro děti a dorost, bude-li posuzovat zdravotní způsobilost k dohodám o pracovní činnosti nebo dohodám o práci (krátkodobým „brigádám“) žáků nebo studentů, kterému vyplývá posudková činnost z § 42 odst. 2 zákona. Upřesňuje se dále, že pro některé práce nebo činnosti jsou podmínky zdravotní způsobilosti stanoveny i v prováděcím právním předpise a je třeba podle tohoto předpisu postupovat. Nově se zavádí možnost pro zaměstnavatele, aby v případech, kdy na pracovišti jsou vykonávány pouze práce kategorie první a nepředpokládá se tedy významné negativní působení rizikových faktorů na zdraví zaměstnanců a zaměstnanci jsou vysíláni k lékařským prohlídkám ke svým registrujícím poskytovatelům, mohla být smlouva na ostatní pracovnělékařské služby, to je dohled a poradenství, uzavřena s poskytovatelem pracovnělékařských služeb i jednorázově v případě potřeby např. při častých dočasných pracovních neschopnostech zaměstnanců, fluktuaci zaměstnanců, výskytu nemocí z povolání nebo pracovních úrazů apod., kdy tyto okolnosti mohou svědčit o tom, že podmínky na pracovišti nejsou vyhovující.

K novelizačnímu bodu 104 (§ 54 odst. 2 písm. c)) Upřesňuje se, stejně jako v písm. b), že pro některé práce nebo činnosti jsou podmínky zdravotní způsobilosti stanoveny i v prováděcím právním předpise a je třeba podle tohoto předpisu postupovat.

K novelizačnímu bodu 105 (§ 54 nový odstavec 3) S ohledem na znění ustanovení § 103 odst. 1 písm. d) zákoníku práce a na ustanovení § 114 zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, se doplňuje nové ustanovení, kterým se deklaruje, že pokud provádí na základě žádosti zaměstnavatele lékařské prohlídky zaměstnanců nebo osob ucházejících se o zaměstnání jejich registrující poskytovatel, považuje se za poskytovatele pracovnělékařských služeb. Registrující poskytovatel nemůže žádost o provedení pracovnělékařské prohlídky odmítnout, neboť z ustanovení § 7 odst. 2 písm. a) zákona o zdravotních službách, vyplývá, že registrující poskytovatel zdravotních služeb poskytuje svému registrovanému pacientovi i posudkovou péči. Vzhledem k tomu, že registrující poskytovatel bude provádět pouze lékařské prohlídky a posuzovat zdravotní způsobilost k práci, není reálné, aby se na něj vztahovaly všechny povinnosti jako na smluvního poskytovatele pracovnělékařských služeb, musí mu však být zachována povinnost provádět pracovnělékařské prohlídky, vydávat lékařské posudky na základě posouzení zdravotního stavu a zdravotní způsobilosti a povinnost dát podnět zaměstnavateli k provedení mimořádné prohlídky, zjistí-li změnu zdravotního stavu, která by měla za následek změnu zdravotní způsobilosti zaměstnance. Dohled nad zdravím pracovníků s ionizujícím zářením řeší stávající atomový zákon a vyhláška č. 307/2002 Sb., o radiační ochraně. Nově bude tato oblast upravena novým atomovým zákonem (senátní tisk č. 288). Podle uvedeného vládního návrhu zákona v případě radiačních pracovníků musí být vždy pracovnělékařské služby poskytovány na základě smlouvy s poskytovatelem pracovnělékařských služeb, a to i v případě, že se jedná o pracovníky, kteří nejsou v pracovněprávním vztahu k žádnému zaměstnavateli. Není tedy možné u těchto pracovníků provádět pracovnělékařské prohlídky u jejich registrujících poskytovatelů.

K novelizačnímu bodu 106 (§ 54 odst. 4) Upřesňuje se, že i v případě, že dosud nebyly práce zařazeny do kategorií, protože jsou vykonávány ve zkušebním provozu, musí být smlouva s poskytovatelem pracovnělékařských služeb uzavřena písemně, což podle některých výkladů nevyplývalo z tohoto ustanovení jednoznačně a navozovalo dojem, že smlouva může být i ústní.

K novelizačnímu bodu 107 (§ 54 nový odstavec 5) Doplňuje se nový odstavec, podle kterého se umožní agenturám práce, aby mohly mimo své poskytovatele, se kterými mají uzavřenou písemnou smlouvu, nebo registrující poskytovatele, pokud zaměstnanci vykonávají práce v kategorii první, vysílat zaměstnance k provedení lékařské prohlídky za účelem posouzení zdravotní způsobilosti k práci i k poskytovateli uživatele, ke kterému dočasně přidělují své zaměstnance, a to bez ohledu na to, zda s ním sami uzavřeli smlouvu o poskytování pracovnělékařských služeb. Důvodem je to, že poskytovatel uživatele je seznámen s podmínkami na pracovišti a riziky souvisejícími s výkonem práce, neboť vykonává na pracovištích zaměstnavatele pravidelný dohled, a má tedy více informací k objektivnímu posouzení zdravotní způsobilosti k práci zaměstnanců agentury práce. Při současné právní úpravě je také komplikované pro agentury práce zajišťovat pracovnělékařské služby v plném rozsahu, tj. zejména zajišťovat dohled svými smluvními poskytovateli pracovnělékařských služeb na pracovištích uživatelů, kterých může být celá řada. Podmínky poskytování pracovnělékařských služeb pro zaměstnance agentury práce na pracovištích uživatele se ošetří ve smlouvě mezi těmito subjekty.

K novelizačnímu bodu 108 (§ 55 odst. 1 písm. a)) V návaznosti na novou úpravu v § 57a, podle, které se umožní poskytovateli provádět pracovnělékařské služby „subdodávkou“ na základě smlouvy, se upravuje znění tak, aby bylo zřejmé, že na pracoviště budou vstupovat mimo zaměstnance smluvního poskytovatele, také osoby, které nebudou k poskytovateli v pracovněprávním vztahu, ale budou jím pověřeny k výkonu některých činností. Mimo zdravotnických pracovníků se může jednat i o další odborníky, např. technika za účelem posouzení hluku, vibrací a dalších faktorů. Doplňuje se také, že má zaměstnavatel (uživatel) umožnit i vstup pověřeným osobám poskytovatele pracovnělékařských služeb agentury práce, jejíž zaměstnanci jsou k uživateli dočasně zařazeni, neboť povinnost provádět dohled nad pracovními podmínkami na pracovištích je uložena všem poskytovatelům pracovnělékařských služeb. Dále se doplňuje povinnost zaměstnavateli k poskytování informací souvisejících s nemocemi z povolání nebo pracovními úrazy poskytovateli, které mohou zpětně přispět k posouzení situace na pracovišti a odstranění příčin nepříznivých pracovních podmínek.

K novelizačnímu bodu 109 (§ 55 odst. 1 nové písmeno b)) Poskytovateli pracovnělékařských služeb je v § 57 uložena povinnost vést, vedle zdravotnické dokumentace jednotlivých zaměstnanců, dokumentaci o pracovnělékařských službách tj. záznamy z dohledu na pracovištích, záznamy o poskytnutém poradenství apod., tato povinnost však nebyla zákonem uložena zaměstnavateli, přestože jsou mu poskytovatelem zápisy nebo záznamy předávány. Proto se nově stanovuje povinnost vést dokumentaci o pracovnělékařských službách také zaměstnavateli. Obsah této dokumentace je podrobně upraven v prováděcí vyhlášce. Orgány ochrany veřejného zdraví mají ze zákona č. 258/2000 Sb. povinnost kontrolovat u zaměstnavatele zajištění pracovnělékařských služeb. Pouze na základě zaměstnavatelem poskytnuté dokumentace o pracovnělékařských službách mohou ověřit, zda je pracovnělékařská služba skutečně zajištěna a v jakém rozsahu, případně zda není vykonávána jen formálně. Ke kontrole poskytovatele pracovnělékařských služeb nemají kompetenci. Obdobný postup je zakotven v § 102 zákoníku práce, kde je zaměstnavateli uložena povinnost vést dokumentaci o vyhledávání a hodnocení rizik a přijímaných opatřeních.

K novelizačnímu bodu 110 (§ 55 odst. 1 nové písmeno d)) Úprava písmene d) má za cíl odstranit nejednotné vymezení náležitostí žádosti o provedení pracovnělékařské prohlídky v zákoně a v prováděcím právním předpise a upozornit na to, že v některých jiných právních předpisech mohou být stanoveny další náležitosti, které je třeba do žádosti o prohlídku rovněž uvést.

K novelizačnímu bodu 111 (§ 55 odst. 1 písm. e)) Doplňuje se, že zaměstnavatel má povinnost vyslat zaměstnance na mimořádnou prohlídku také z podnětu kteréhokoliv ošetřujícího lékaře, včetně poskytovatele pracovnělékařských služeb, pokud má tento podezření, že pacientův zdravotní stav by mohl být důvodem pro změnu zdravotní způsobilosti.

K novelizačnímu bodu 112 (§ 55 odst. 1 nové písmeno f)) Ukládá se zaměstnavateli nově povinnost informovat poskytovatele pracovnělékařských služeb, že u zaměstnance, který vykonával rizikovou práci, při které byl exponován rizikovým faktorům, jejichž působením může docházet i s odstupem dlouhé doby ke vzniku profesionálního onemocnění, byly splněny podmínky k provádění lékařských prohlídek po skončení rizikové práce (následných prohlídek). Příslušnými rizikovými faktory jsou prachy s fibrogenním účinkem, látky karcinogenní a mutagenní, ionizující záření a některé biologické činitele. Podmínky, především ve vztahu k odpracované době, případně míře expozice, jsou stanoveny v prováděcím právním předpise, to je ve vyhlášce č. 79/2013 Sb. v příloze č. 2.

K novelizačnímu bodu 113 (§ 56 písm. a)) Do výčtu poskytovatelů, u kterých se musí zaměstnanec podrobit pracovnělékařským službám, se doplňuje lékař, který je v pracovněprávním vztahu k zaměstnavateli, pokud jsou pracovnělékařské služby poskytovány zaměstnanci zaměstnavatele, jak je uvedeno v § 58a. Dále se v návaznosti na nový § 57a doplňuje poskytovatel pracovnělékařských služeb, který bude zajišťovat pouze část pracovnělékařských služeb na základě smlouvy s jiným poskytovatelem. V rámci zachování přehlednosti a srozumitelnosti bylo znění písmene a) rozčleněno do jednotlivých bodů.

K novelizačnímu bodu 114 (§ 57 odst. 1 písm. c)) Doplňuje se pro upřesnění povinnost pro poskytovatele pracovnělékařských služeb provádět pracovnělékařské prohlídky. Dále se doplňuje, že poskytovatel pracovnělékařských služeb je povinen provádět dohled na pracovištích zaměstnavatele v rozsahu stanoveném prováděcím právním předpisem a pro poskytovatele agentury práce povinnost provádět dohled nad pracemi vykonávanými zaměstnanci na pracovištích uživatelů, ke kterým jsou zaměstnanci agentury práce dočasně přiděleni pro případy, kdy nejsou pracovnělékařské služby agenturním zaměstnancům poskytovány poskytovatelem uživatele.

K novelizačnímu bodu 115 (§ 57 odst. 1 písm. f)) Jde o terminologickou úpravu textu, kdy se zpřesňuje, že jen v případě, že je ohroženo zdraví zaměstnanců, má poskytovatel povinnost podat podnět kontrolním orgánům k provedení kontroly.

K novelizačnímu bodu 116 (§ 57 písm. g)) Dává se do souladu obsah dokumentace o pracovnělékařských službách s odkazem na prováděcí právní předpis, který stanoví obsah podrobnější než je tomu dosud v zákoně. V návaznosti na úpravu provedenou v § 55 odst. 1 nové písm. b) se vypouští část odstavce, která upřesňovala, co se rozumí dokumentací pracovnělékařských služeb.

K novelizačnímu bodu 117 (§ 57 odst. 1 nová písmena i) až l))

§ 57 odst. písm. i) Stanovuje se povinnost zajistit a provádět odběry biologického materiálu pro stanovení hodnot biologických expozičních testů (BET) a při jejich překračování informovat orgán ochrany veřejného zdraví, který podle zákona o ochraně veřejného zdraví ukládá rozhodnutím zaměstnavateli způsob a minimální četnost sledování zátěže organismu zaměstnanců tj. BET při výkonu rizikových prací. Na základě informací předaných poskytovatelem může orgán ochrany veřejného zdraví provést cílený zdravotní dozor na pracovišti a stanovit opatření k odstranění příčin překračování BET a zabránit tak negativnímu ovlivňování zdraví zaměstnanců. Povinnost informovat zaměstnavatele o překračování BET a zachovávat mlčenlivost o individuálních hodnotách jednotlivých zaměstnanců je stanovena poskytovateli pracovnělékařských služeb ze zákona o ochraně veřejného zdraví.

§ 57 odst. 1 písm. j) Ve vazbě na informace ošetřujícího lékaře uvedeného v § 45 odst. 2 při zjištění změny zdravotního stavu pacienta s možným dopadem na zdravotní způsobilost se doplňuje povinnost poskytovateli dát bezodkladně zaměstnavateli podnět k vyžádání mimořádné prohlídky, ke které musí být zaměstnanec vybaven žádostí se všemi informacemi (druh práce, rizikové faktory zdravotní i bezpečnostní, zařazení práce do kategorií atd.), které jsou nezbytné pro objektivní posouzení zdravotní způsobilosti.

§ 57 odst. 1 písm. k) V návaznosti na novou povinnost stanovenou zaměstnavateli v § 55 odst. 1 písm. f) informovat poskytovatele pracovnělékařských služeb, že u konkrétního zaměstnance byly splněny podmínky provádění prohlídek po skončení rizikové práce (následné prohlídky), se nově stanovuje povinnost poskytovatele informovat o této skutečnosti tohoto zaměstnance při prohlídce v souvislosti s ukončením rizikové práce (výstupní prohlídce) a zároveň předat pro zajištění návaznosti zdravotní péče informaci o této skutečnosti registrujícímu poskytovateli i zaměstnanci. Tato povinnost je dosud uvedena v zákoně č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ze kterého bude vypuštěna. Zajištění nebo provádění následných prohlídek se svěřuje registrujícím poskytovatelům, poskytovatelům, kterým je uděleno povolení k uznávání nemocí z povolání a v případě, že je zaměstnanec zařazen na nerizikovou práci a zůstává nadále v pracovněprávním vztahu k zaměstnavateli, poskytovateli pracovnělékařských služeb tohoto zaměstnavatele.

K § 57 odst. 1 písm. l) Dále se doplňuje, že poskytovatel pracovnělékařských služeb vydává lékařské posudky a současně se upřesňuje odbornost, posuzujícího lékaře tak, aby bylo zřejmé, že posuzování zdravotní způsobilosti k práci mohou provádět pouze lékaři s příslušnou specializací v oboru pracovní lékařství nebo všeobecné praktické lékařství tak, aby tyto skutečnosti byly pro praxi jednoznačně vymezeny.

K novelizačnímu bodu 118 (nový § 57a)) S cílem zvýšit kapacitu pro poskytování pracovnělékařských služeb se umožňuje poskytovatelům, se kterými zaměstnavatel uzavřel smlouvu o poskytování pracovnělékařských služeb podle § 54, odst. 2, za vymezených podmínek, provádět pracovnělékařské služby prostřednictvím jiných poskytovatelů - smluvních partnerů, kteří sami nemají se zaměstnavatelem uzavřenu smlouvu o poskytování pracovnělékařských služeb, ale budou se podílet na jejich provádění společně s poskytovatelem, který smlouvu o poskytování pracovnělékařských služeb se zaměstnavatelem má uzavřenou. Tím se umožní částečně naplnit zákonnou povinnost zaměstnavatelů smluvně zajistit pracovnělékařské služby i v regionech, ve kterých je současná nabídka těchto služeb nedostatečná, neboť pokud jde o současnou kapacitu pracovnělékařských služeb, už nyní existuje konsensus mezi zaměstnavateli, poskytovateli a zaměstnanci, že je nedostatečná. Umožněním poskytovat pracovnělékařské služby poskytovatelem, který si část služeb zajišťuje na základě smluvního vztahu s jiným poskytovatelem, se minimálně zajistí současný rozsah nabídky pracovnělékařských služeb a je důvodné se domnívat, že tento krok jejich nabídku výrazně rozšíří. Dále se vymezují nezbytné náležitosti, které by měla smlouva mezi poskytovateli obsahovat, jako je vymezení části pracovnělékařských služeb poskytovaných jiným poskytovatelem, místo, kde se budou služby poskytovat, vzájemná výměna informací a způsob, jakým se poskytovatel seznámí s pracovními podmínkami a riziky na pracovišti. Je vhodné, aby poskytovatel, který bude provádět lékařské prohlídky, pracoviště znal a před zahájením činnosti se s podmínkami na pracovišti osobně seznámil; rovněž je vhodné, aby se s nimi seznámil v případě, kdy dojde k jejich změně, např. v důsledku změny technologie, neboť nedílnou součástí hodnocení zdravotní způsobilosti k práci je i znalost náročnosti vykonávané práce. Z důvodu, aby se zabránilo aplikačním nejasnostem v praxi, se v odstavci 3 jednoznačně stanoví, že ten poskytovatel, který bude provádět posuzování zdravotní způsobilosti k práci, bude rovněž vydávat lékařský posudek svým jménem. V případě žádosti o přezkoumání lékařského posudku bude příslušný k přezkoumání ten správní orgán, který vydal poskytovateli oprávnění k poskytování zdravotních služeb, neboť nositelem právní zodpovědnosti za lékařský posudek je poskytovatel, který posudek vydává a který je nositelem právní zodpovědnosti i za další část pracovnělékařských služeb, které zajišťuje na smluvním základě pro jiného poskytovatele těchto služeb.

K novelizačnímu bodu 119 (§ 58) Upřesňují se výjimky, kdy nejsou lékařské prohlídky hrazeny zaměstnavatelem, ale jsou hrazeny z veřejného zdravotního pojištění, neboť se jedná o sledování a posuzování zdravotního stavu v souvislosti s uznáváním nemocí z povolání. Ve stávající úpravě chybně umístěná čárka mezi slovy je příčinou nejasností ve výkladu.

K novelizačnímu bodu 121 (§ 58a odst. 2 písm. a)) Upravuje se v návaznosti na nové ustanovení § 57a.

K novelizačnímu bodu 122 (§ 59 odst. 1 písm. a)) V návaznosti na nový § 57a se doplňuje poskytovatel, u kterého může být provedena vstupní lékařská prohlídka osoby ucházející se o zaměstnání. Rovněž se upřesňuje, že lékařské prohlídky a posuzování zdravotní způsobilost k práci osob ucházejících se o zaměstnání provádí i lékař, který je zaměstnancem zaměstnavatele uvedeného v § 58a, tedy ten lékař, který je zaměstnancem zaměstnavatele, oprávněného k poskytování pracovnělékařských služeb svými zaměstnanci.

K novelizačnímu bodu 123 a 124 (§ 59 odst. 1 písm. b)) Zákon stanoví, že vstupní lékařskou prohlídku osob ucházejících se o zaměstnání musí zaměstnavatel zajistit před uzavřením pracovněprávního vztahu (pracovní poměr dohoda o práci nebo dohoda o pracovní činnosti), zákoník práce pak v § 32 uvádí, že v případech stanovených zvláštním právním předpisem je zaměstnavatel povinen zajistit, aby se fyzická osoba podrobila lékařské prohlídce před uzavřením pracovní smlouvy. Praxe ukázala, že vznikají problémy při přijímání nových zaměstnanců, například v případě zahraničních pracovníků nebo studentů vysokých škol, kdy zaměstnavatelé sjednávají den nástupu do zaměstnání s určitým časovým odstupem od podpisu pracovní smlouvy. V takovém případě musí být provedena před nástupem do zaměstnání nová lékařská prohlídka, což zvyšuje zátěž administrativní i ekonomickou pro osobu ucházející se o zaměstnání i zaměstnavatele. Řešením je úprava, podle které zajistí zaměstnavatel provedení vstupní lékařské prohlídky před vznikem pracovněprávního vztahu. V návaznosti na to je upravován i § 32 zákoníku práce. Z důvodů nejasnosti při aplikaci se dále v bodě 2 doplňuje, že podmínky zdravotní způsobilosti stanoví mimo jiné právní předpisy, také prováděcí právní předpis.

K novelizačnímu bodu 125 (§ 59 odst. 2) Upravuje se úhrada za vstupní lékařskou prohlídku, aby bylo jednoznačně zřejmé, kdo prohlídku hradí. Vstupní lékařskou prohlídku si hradí osoba ucházející se o zaměstnání, a to bez ohledu na to, zda ji absolvuje u smluvního poskytovatele pracovnělékařských služeb zaměstnavatele, u registrujícího poskytovatele nebo ve zdravotnickém zařízení, jehož provozovatelem je přímo zaměstnavatel (zaměstnavatel, který je zároveň poskytovatelem zdravotních služeb). Pokud zaměstnavatel s osobou ucházející se o zaměstnání uzavře pracovněprávní vztah, uhradí této osobě, tedy již zaměstnanci, náklady na vstupní lékařskou prohlídku. Zachovává se však možnost zaměstnavatele uhradit vstupní lékařskou prohlídku i v jiných případech, než se uvádí výše, neboť řada velkých firem na základě stávajícího ustanovení § 59 hradí prohlídku i osobě, kterou nepřijme, s ohledem na to, že náklady na lékařskou prohlídku mohou být pro tuto osobu značné. Vypouštějí se slova „zaměstnance se zaměstnavatelem“, neboť v souladu s Úmluvou ILO č. 161 o závodních zdravotních službách (vyhláška č. 145/1988 Sb., o Úmluvě o závodních zdravotních službách) nesmí být náklady na pracovnělékařské služby přenášeny na zaměstnance. S ohledem na navrženou úpravu § 94 odst. 2 zákoníku práce (viz „doprovodná“ novela ZP), ve kterém se odkazuje v případě posuzování zdravotní způsobilosti k práci v noci na postupy podle zákona o specifických zdravotních službách, se nově v tomto ustanovení doplňuje, v souladu s článkem 9 odst. 2 písm. e) směrnice 2003/88/ES, že v případě práce v noci hradí případný zaměstnavatel vstupní lékařskou prohlídku osobě ucházející se o zaměstnání vždy. Obdobná povinnost úhrady vstupní lékařské prohlídky je stanovena v zákoníku práce i při přijímání mladistvých zaměstnanců do pracovního poměru. Povinnou úhradu vstupní lékařské prohlídky zakotvují i některé další právní předpisy například pro příslušníky bezpečnostních sborů, příslušníky armády, piloty apod. Úhrada vstupní lékařské prohlídky osob ucházejících se o zaměstnání, jde-li o práci v noci, se bude vztahovat na celou řadu zaměstnanců v různých odvětvích ekonomiky, kteří v rámci výkonu své práce vykonávají práci v noci, to je zejména vykonávají práce ve třísměnném nebo nepřetržitém provozu anebo výhradně práci v noci. Jde například o pracovníky v hutnictví, hornictví, zdravotnictví a sociálních službách, v pohostinství, řidiče profesionály.

K novelizačnímu bodu 126 až 130 (§ 60 písm. a), b) c) e) a nové písmeno f)) V písmenu a) se zpřesňuje zmocnění na postupy uvedené v prováděcím právním předpise nejen při zajišťování lékařských prohlídek, ale i při jejich provádění. V písmenu b) jde o upřesnění dokumentace ve vztahu k úpravě § 55 a 57. V písmenu c) se upřesňuje, že prováděcí předpis vedle rizikových faktorů, nemocí, stavů a vad, které omezují nebo vylučují zdravotní způsobilost, stanoví i podmínky zdravotní způsobilosti v návaznosti na doplnění v příslušných ustanoveních zákona. Do písmene e) se doplňuje zmocnění na stanovení náležitostí potvrzení o provedení výstupní prohlídky. Dále se doplňuje zmocnění v písmenu f) ke stanovení důvodů, pro které se nevyžaduje výpis nebo potvrzení o nezměněném zdravotním stavu ze zdravotnické dokumentace pro potřeby posouzení zdravotní způsobilosti nebo zdravotního stavu.

K novelizačnímu bodu 131 (§ 62 odst. 2) Do ustanovení se doplňuje, odbornost posuzujícího lékaře v případě uznávání nemocí z povolání, neboť absence tohoto vymezení způsobovala potíže v aplikační praxi.

K novelizačnímu bodu 132 a 135 (§ 61 odst. 2 a odst. 5) Doplňuje se, že pro potřeby posouzení a uznání nemoci z povolání je nutná také kopie zdravotnické dokumentace registrujícího poskytovatele. Uznání nebo neuznání nemoci z povolání znamená pro pacienta značné sociální dopady, pro zaměstnavatele ekonomické dopady, proto je nutné zjistit všechny podstatné informace a dohledat ve zdravotnické dokumentaci pacienta záznamy o výskytu možných zdravotních obtíží v průběhu celého života, zejména u některých diagnóz jako jsou alergická onemocnění, onemocnění pohybového ústrojí apod. Upřesňuje se, že podmínky ve vztahu k uznávání nemocí z povolání jsou stanovené v prováděcím právním předpise na základě zmocnění v § 65.

K novelizačnímu bodu 133 a 134 (§ 62 odst. 3) Jedná se pouze o technickou úpravu.

K novelizačnímu bodu 136 (§ 63 odst. 2) Zpřesňuje se postup pro případy, kdy poskytovatel, který uznává nemoci z povolání, vycházel při posuzování nemocí z povolání z nesprávných údajů a musí provést nové posouzení a vydat nový lékařský posudek. O uvedené skutečnosti musí vyrozumět osoby, kterým vznikají uplatněním lékařského posudku práva a povinnosti a po vydání nového lékařského posudku tento prokazatelně předat výše uvedeným osobám a dalším osobám, které jsou vymezeny v prováděcím právním předpise, tj. ve vyhlášce č. 104/2012 Sb., o stanovení bližších požadavků na postup při posuzování a uznávání nemocí z povolání a okruh osob, kterým se předává lékařský posudek o nemoci z povolání, podmínky, za nichž nemoc nelze nadále uznat za nemoc z povolání, a náležitosti lékařského posudku (vyhláška o posuzování nemocí z povolání).

K novelizačnímu bodu 137 (63 odst. 4) Ustanovení se upravuje v návaznosti na občanský zákoník.

K novelizačnímu bodu 138 (§ 64) Doplňuje se, v návaznosti na § 62 odst. 3, který stanoví, že ověřování podmínek vzniku nemoci z povolání provádí příslušné orgány ochrany veřejného zdraví a u onemocnění způsobeného ionizujícím zářením Státní úřad pro jadernou bezpečnost, že zaměstnavatel musí umožnit vstup a umožnit ověření podmínek vzniku nemoci z povolání také těmto orgánům. Doplnění reaguje na některé problémy z praxe, kdy ve snaze vyloučit případné uznání nemoci z povolání, zaměstnavatel znemožňuje příslušným orgánům ověření podmínek vzniku nemoci z povolání.

K novelizačnímu bodu 139 (§ 66 odst. 1 písm. f)) Z žádosti o povolení k uznávání nemocí z povolání se vypouští požadavek na cenu zdravotní služby nehrazené z veřejného zdravotního pojištění. Tento požadavek se jeví jako neopodstatněný, neboť posuzování nemocí z povolání včetně vydání lékařského posudku je hrazeno z veřejného zdravotního pojištění.

K novelizačnímu bodu 140 (§ 66 odst. 4) V návaznosti na ustanovení odstavce 3 vztahující se k určení pořadí žadatelů o povolení k uznávání nemocí z povolání se upřesňuje, že ministerstvo udělí povolení na základě určeného pořadí, a to tomu žadateli, který je určen jako první v pořadí. Dále se doplňuje, že není na udělení povolení právní nárok. Další podmínkou pro udělení povolení k uznávání nemocí z povolání je to, že tyto služby musí zajistit alespoň 2 lékaři se způsobilostí v oboru pracovní lékařství. Přestože to předkladatel zákona neuvedl, myslel tím 2 lékaře, kteří pracují v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby. Praxe však ukázala, že je tato podmínka v některých případech dodržována jen formálně, proto se nově upřesňuje, aby oba lékaři pracovali v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby.

K novelizačnímu bodu 141 a 142 (§ 66 odst. 7 a nový § 66a) Stávající znění ustanovení § 66 odst. 7 je nepřehledné a navrženým doplněním, kdy ministerstvo zajistí uznávání nemocí z povolání z moci úřední i v jiných případech než v těch, které jsou dosud uvedeny, by se jeho nepřehlednost ještě zvýšila. Proto se navrhuje odstavec 7 zrušit a doplnit nový § 66a, který zohledňuje a upřesňuje obsah ustanovení § 66 odst. 7. Nově se doplňuje, že ministerstvo zajistí uznávání nemocí z povolání z moci úřední i v případech, kdy povolení k uznávání nemocí z povolání zanikne z důvodu, že poskytovatel již nesplňuje podmínky pro uznávání nemocí z povolání, včetně podmínky 2 lékařů se specializovanou nebo zvláštní odbornou způsobilostí v oboru pracovní lékařství pracujících v rozsahu plné pracovní doby anebo závažným způsobem nebo opakovaně porušil povinnosti stanovené pro uznávání nemocí z povolání. Tato úprava dosud v zákoně chyběla. Při rozhodování, koho pověří zajištěním uvedených služeb, je nutné zohlednit i dostupnost pro pacienty z hlediska dopravní dosažitelnosti i časové náročnosti, proto se toto kritérium nově do ustanovení doplňuje. V rozhodnutí vydaném z moci úřední musí být uvedena i doba, po kterou má být posuzování a uznávání nemocí z povolání určeným poskytovatelem prováděno. Může se jednat o dobu platnosti povolení 10 let v souladu s ustanovením odst. 3 nebo dobu kratší, tedy dobu než bude ministerstvem vybrán nový poskytovatel na základě nové zveřejněné výzvy, který splní podmínky poskytování těchto služeb na daném území.

K novelizačnímu bodu 143 (§ 68 odst. 2 písm. b)) Doplňuje se možnost odejmutí povolení k uznávání nemocí z povolání, pokud poskytovatel závažným způsobem nebo opakovaně porušil povinnost pro uznávání nemocí z povolání, tato sankce dosud v zákoně upravena nebyla. Při zvažování odejmutí povolení k uznávání nemocí z povolání bude třeba vzít v úvahu závažnost takového porušení a dopad případného odejmutí povolení na klienty daného území, pro které musí být zajištěna dostupnost této zdravotní služby. Dopad případného odejmutí povolení příslušnému poskytovateli na systém uznávání nemocí z povolání by neměl být horší, než zachování povolení a rychlé provedení nápravy zjištěných nedostatků. Příkladem porušování povinnosti pro uznávání nemoci z povolání může být skutečnost, že poskytovatel nemá 2 atestované lékaře se specializací nebo zvláštní odbornou způsobilostí v pracovním lékařství, nevydává lékařské posudky o neuznání nemoci z povolání, neprovádí nebo nezajistí všechna potřebná vyšetření pro stanovení diagnózy, nežádá o hygienický posudek i v případě, že jsou splněna klinická kritéria pro uznání nemoci z povolání apod.

K novelizačnímu bodu 144 Jde o legislativně technickou úpravu nadpisu dílu 4.

K novelizačnímu bodu 63, 145 až 148 (§ 42 odst. 1 písm. c), § 69 a nový § 69a) S ohledem na nabytí účinnosti zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, se doplňuje do odstavce 1 nové písm. d), to je, že zaměstnavatelem se rozumí také služební orgán podle zákona o státní službě, do odstavce 3 se doplňuje, že zaměstnancem se rozumí také státní zaměstnanec ve služebním poměru. Dále se doplňuje nové ustanovení § 69a, jehož účelem je vymezit vzájemný vztah zákona č. 373/2011 Sb. a zvláštní úpravy posuzování zdravotní způsobilosti v zákonech upravujících služební poměry. V návaznosti na toto doplnění se zrušuje ustanovení § 69 odst. 5.

K novelizačnímu bodu 149 a 151 (§ 70 odst. 2, § 70 odst. 4) Změna je navrhována na základě požadavků praxe. Současná právní úprava přinášela nejasnosti v rozdělení klinické odpovědnosti mezi jednotlivé aplikující odborníky, kteří se na lékařském ozáření podílejí. Z nově navržené definice klinické odpovědnosti bude zcela zřejmé, co je klinickou odpovědností myšleno a který odborník má jakou odpovědnost za kterou část lékařského ozáření, což z dosavadní definice nebylo zřejmé. Na upravenou definici naváže také aktualizace Národních radiologických standardů. Upravené národní radiologické standardy detailně rozepisují jednotlivé fáze lékařského ozáření, a to i s ohledem na klinickou odpovědnost jednotlivých aplikujících odborníků. Druhá změna navazuje na zjednodušenou definici klinické odpovědnosti uvedenou v předchozím bodu. Z této nové definice je zřejmé, že aplikujících odborníků je u jednoho lékařského ozáření více, každý odpovídá za určitou část lékařského ozáření, a tudíž musí být i z definice aplikujícího odborníka zřejmé, že je nositelem dané části lékařského ozáření.

K novelizačnímu bodu 150 (§ 70 odst. 3) Zákon v dosavadním znění předpokládá, že lékařské ozáření se uskutečňuje v součinnosti dvou osob: indikujícího lékaře a aplikujícího odborníka. Indikující lékař je přitom podle zákona povinen své doporučení k lékařskému ozáření aplikujícímu odborníkovi písemně zdůvodnit. Z toho pak vycházejí prováděcí předpisy, které předepisují obsahové náležitosti písemného odůvodnění indikace a také postup aplikujícího odborníka, který indikaci schválí nebo zamítne. Jiný model zákon nezná. V ambulancích zubních lékařů však lékařské ozáření probíhá zcela jinak: indikujícím lékařem a aplikujícím odborníkem je stejná fyzická osoba, totiž zubní lékař. Na tento zcela standardní a v ambulantní praxi jediný možný model zákon nepamatuje, což by vedlo k absurdním požadavkům na to, aby zubní lékař v roli indikujícího lékaře sám sobě jako aplikujícímu odborníkovi písemně zdůvodnil, proč je potřeba u konkrétního pacienta provést lékařské ozáření, a naopak aby zubní lékař v roli aplikujícího odborníka svoji vlastní indikaci lékařského ozáření buď schválil, nebo zamítl. Proto se text zákona pro takový případ upřesňuje.

K novelizačnímu bodu 152 (§ 70 odst. 5) Doplňuje se frekvence zveřejňování aktualizace národních radiologických standardů Ministerstvem zdravotnictví.

K novelizačnímu bodu 153 (§ 70 odst. 6) Uvedené ustanovení implementuje definici vyhledávacího vyšetření s využitím ionizujícího záření uvedenou v článku 4 SMĚRNICE RADY 2013/59/EURATOM, kterou se stanoví základní bezpečnostní standardy ochrany před nebezpečím vystavení ionizujícímu záření a zrušují se směrnice 89/618/Euratom, 90/641/Euratom, 96/29/Euratom, 97/43/Euratom a 2003/122/Euratom. Definice používá pojem „rizikové skupiny obyvatelstva“, jejich vymezení je ponecháno na jednotlivých členských státech. V ČR se jedná o jednu skupinu, a sice o ženy (pro účely mamografického screeningu).

K novelizačnímu bodu 154 (§ 71 odst. 1 písm. b) až d))

§ 71odst. 1 písm. a) Tato změna souvisí s přehlednější definicí klinické odpovědnosti v § 70 odst. 2, protože aplikující odborníci s klinickou odpovědností za jiné části lékařského ozáření nemohou být do procesu odůvodnění zapojeni, protože při něm nejsou přítomni, ale také proto, že často nemají ani potřebnou kvalifikaci.

§ 71 odst. písm. b) Ustanovení implementuje povinnost uvedenou v článku 58 písm. a) SMĚRNICE RADY 2013/59/EURATOM. Poskytovateli se ukládá nová povinnost, a to v případě, že bude aplikovat nové metody lékařského ozáření. Nově bude muset pro potřeby vypracování národních radiologických standardů poskytnout podklady (zejména ve formě místních radiologických standardů), které má povinnost vypracovat. Těmito novými metodami se rozumí např. protonové záření, používání zcela unikátního ozařovače pro tomoterapii.

V nukleární medicíně lze očekávat novou léčbu pomocí nových radiofarmak. Dále přidaná slova „pro všechny výkony, které standardně provádí“ zpřesňují, v jakém rozsahu mají být místní radiologické standardy vypracovány, protože není odůvodněné vyžadovat, aby poskytovatelé vypracovali tyto standardy pro všechny možné výkony, které se dají na pracovišti provádět – účelem standardů je standardizovat lékařské ozáření u těch výkonů, které jsou časté a rutinní. Nestandardní výkony ani standardizovatelné nejsou.

§ 71 odst. 1 písm. c) Znění textu reflektuje čl. 58 písm. e), písm. f) a čl. 60 odst. 1 písm. c) SMĚRNICE RADY 2013/59/EURATOM. Interní klinický audit má za úkol vyhodnocení stávajícího stavu a identifikaci oblastí pro následné zlepšení, viz. Doporučení Radiation Protection no. 159. Smyslem auditů je dát doporučení. Jejich realizace je zcela na poskytovateli zdravotních služeb. Nově navržené znění lépe odpovídá realitě při realizaci probíhajících auditů.

§ 71 odst. 1 písm. d) Znění textu reflektuje čl. 58 písm. e), písm. f) SMĚRNICE RADY 2013/59/EURATOM. Externí audit se provádí proto, aby byla odstraněna „provozní slepota“ nebo aby nezávislá osoba identifikovala slabá místa. Prošetřování důvodů neodhalení nedostatků interním auditem by mohlo potenciálně vést k obvinění interních auditorů z nedbalosti s následnými sankcemi. To povede opět jedině k zatajování slabých míst, kde zaměstnanci poskytovatele potřebovali radu a pomoc z venku. V § 71 odst. 1 písm. d) se stanoví, že externí klinický audit se neprovádí na radiologických pracovištích zdravotnických zařízení vybavených pouze zubními rentgeny nebo kostními denzitometry. Těmito radiologickými pracovišti je každé pracoviště, kde se zdroj RTG záření používá k diagnostice. Tedy pokud je ve zdravotnickém zařízení pouze zubní RTG přístroj a denzitometr, externí klinický audit se neprovádí. Pokud je tam ale např. ještě i skiaskopie nebo jakýkoliv jiný další RTG přístroj, pak se externí audit provádí, nikoli ale na zubním RTG přístroji a denzitometru.

K novelizačnímu bodu 155 (§ 71 odst. 1 písm. e)) Návrh navazuje na změnu provedenou v § 35 písm. i), § 36 odst. 2, § 36 odst. 3) a vymezuje novou dikci pro druhý typ lékařského ozáření spojeného s ověřováním nezavedené metody, tj. typ užívaný pouze jako podpůrná technika, pro nějž není vyžadováno závazné stanovisko SÚJB, neboť jej lze provádět standardním způsobem.

K novelizačnímu bodu 156 (§ 71 odst. 2 písm. b)) Doplňují se povolání lékaře a sestry pro nukleární medicínu.

K novelizačnímu bodu157 (§ 71 odst. 2 písm. e)) Znění ustanovení reflektuje čl. 63 písm. a) SMĚRNICE RADY 2013/59/EURATOM. Text se dává do souladu s textem nového atomového zákona, který zavádí pojem radiologická událost (chybné ozáření pacienta) a radiační mimořádnou událost (vztažena k pracovníkům). K novelizačnímu bodu 158 (§ 72 odst. 1) Také tento návrh navazuje na změnu provedenou v § 35 písm. i), § 36 odst. 2, § 36 odst. 3) a vymezuje novou dikci pro druhý typ lékařského ozáření spojeného s ověřováním nezavedené metody, tj. typ užívaný pouze jako podpůrná technika, pro nějž není vyžadováno závazné stanovisko SÚJB, neboť jej lze provádět standardním způsobem.

K novelizačnímu bodu 159 (§ 72 odst. 2) Důvodem nahrazení pojmu „biolékařském“ pojmem „biomedicínském“ je kompatibilita s ostatními ustanoveními tohoto zákona a další legislativou (včetně např. Úmluvy o lidských právech a biomedicíně č. 96/2001 Sb.m.s.). Doplnění o dovětek vychází z toho, že požadavek na etické posuzování nezavedených metod v rámci biomedicínského projektu se objevuje souběžně v několika zákonech, např. v zákoně č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů (zákon o léčivech), v zákoně č. 373/2011 Sb. aj. V praxi pak tyto požadavky na některé případy, např. na radiofarmaka, dopadají zároveň. V důsledku toho je vyžadováno několikanásobné posuzování téhož ověřování nezavedené metody současně. Takový přístup je však zatěžující a neodůvodněný, neboť k posouzení etických aspektů biomedicínského výzkumu postačí jen jedno posouzení etickou komisí. Navržená změna má vyloučit opakované posuzování etickou komisí v případech, kdy již takové posouzení bylo provedeno na základě jiného právního předpisu.

K novelizačnímu bodu 160 (§ 73 písm. e)) Doplňuje se, že národní radiologické standardy obsahují také požadavek na přípravu pacienta k léčbě. Požadavky na přípravu na vyšetření se totiž mohou od požadavků na přípravu k léčbě značně odlišovat.

K novelizačnímu bodu 161 (§ 75 odst. 1) Je doplněn cíl externího klinického auditu (který není v původním znění uveden vůbec, je uveden pouze prostředek k dosažení cíle) v souladu s čl. 4 bod 12 a čl. 58 písm. e) SMĚRNICE RADY 2013/59/EURATOM.

K novelizačnímu bodu 162 (§ 75 odst. 3 písm. c) bod 2) Pojem „radioterapie“ se nahrazuje správným pojmem „radiační onkologie“. Termín radiační onkologie zahrnuje v daném kontextu jak použití lékařského ozáření při léčbě onkologických onemocnění, tak jeho použití při jiných nenádorových diagnózách.

K novelizačnímu bodu 163 (§ 76 odst. 2 písm. d)) Dochází ke sjednocení režimu jako v případě posuzování žádostí o udělení oprávnění k hodnocení kvality a bezpečí podle zákona o zdravotních službách. Nově bude vyžadováno, aby žadatel o oprávnění doložil kromě seznamu osob, jejichž prostřednictvím bude externí klinický audit prováděn, i seznam osob, které budou odpovídat žadateli za externí klinický audit jednotlivých oblastí lékařského ozáření.

K novelizačnímu bodu 164 (§ 81 odst. 1) Zrušená věta druhá v § 81 odst. 1, tj. „Externí klinický audit musí být proveden do 12 měsíců ode dne uzavření smlouvy.“ vytvářela nadbytečnou povinnost pro poskytovatele. Poskytovatel, kterému byl nedávno proveden externí audit a vzápětí uzavřel smlouvu s jiným auditorským subjektem, musel nechat provést další audit již do 12 měsíců od uzavření smlouvy. Tímto přístupem se bezdůvodně zkracovala perioda provádění auditů stanovená obecně na 5 let (§ 75 odst. 1). Z hlediska kvality zdravotní péče je důležité, jen jestli je externí audit proveden v požadované frekvenci nejméně jednou za 5 let, nikoli, kdy po uzavření smlouvy stihne auditorský subjekt audit provést. Je záležitostí obchodně právních vztahů mezi poskytovatelem a auditorem, jakým způsobem si termín provedení auditu stanoví ve smlouvě, případně jaké sankce by plynuly z jeho nedodržení. Je nadbytečné, aby stát sankcionoval auditory za to, že nestihnou provést audit do určitého období po uzavření smlouvy.

K novelizačnímu bodu 165 a 166 (§ 83 odst. 1 a § 83 odst. 2) Ochranné léčení je též vykonáváno během výkonu trestu odnětí svobody. V daném případě soudy nařizují výkon ochranného léčení Vězeňské službě ČR, a to v souladu s trestním řádem jako ochranné léčení ústavní nebo ochranné léčení ambulantní. Vzhledem k tomu, že ve zdravotnických zařízeních Vězeňské služby není dostatečná lůžková kapacita, která by umožňovala poskytování ústavního ochranného léčení formou jednodenní péče (kdy je v souladu s formami zdravotní péče podle zákona o zdravotních službách vyžadován pobyt na lůžku poskytovatele), navrhuje se v podmínkách Vězeňské služby upravit formu ústavního ochranného léčení na stacionární péči. Tento typ ochranného léčení nevyžaduje pobyt na lůžku z důvodu ohrožení zdravotního stavu pacienta, pobyt na lůžku je v mimovězeňském prostředí vyžadován zejména z důvodu ochrany veřejnosti a současně i pro jistotu zajištění soustavnosti péče. Podmínka ochrany společnosti je ve výkonu trestu odnětí svobody splněna, podmínka soustavnosti léčení je splněna umístěním odsouzených v samostatných odděleních, zaměřených na ochranné léčení příslušného druhu. V reálu je tedy ústavní ochranné léčení poskytováno formou stacionární péče, jejíž výsledky jsou srovnatelné s ústavním ochranným léčením poskytovaným v lůžkových zařízeních – psychiatrických nemocnicích. Takže v konečné fázi poskytuje Vězeňská služba ČR v rámci ochranného léčení ambulantní péči 2x

– jednou intenzivní (nově navrhovanou jako stacionární) a druhou udržovací (nově navrhovanou jako specializovanou ambulantní) do doby propuštění z výkonu trestu, protože ověřovací fázi léčení ve výkonu trestu není možno provést – tu dělají po propuštění ambulantní poskytovatelé.

K novelizačnímu bodu 167 (§ 87 odst. 2 písm. b) bod 2) Neurčitý termín „svémocně“ se nahrazuje přesnějším textem, ze kterého je zřejmé, že pacient porušil podmínky ochranného léčení nařízeného soudem.

K novelizačnímu bodu 168 a 169 (§ 87 nový odstavec 3; též k odst. 4) Ve většině případů soud, který ochranné léčení nařídil, s informací o tom, že pacient nenastoupil k výkonu ochranného léčení, svévolně, resp. v rozporu s podmínkami ochranného léčení nařízeného soudem, se vzdálil ze zdravotnického zařízení (v případě ústavního ochranného léčení) nebo že se nedostavuje k lékařským prohlídkám ve stanoveném termínu (v případě ambulantního ochranného léčení), nijak nenakládá. Je jedině v kompetenci Policie ČR zajistit uprchlého pacienta, popř. zahájit trestní řízení pro trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí. V odstavci 4 jde o úpravu navazující na nově vložený odstavec 3.

K novelizačnímu bodu 170 (nový § 87a) Do zákona se doplňuje ustanovení § 87a, jímž se zakládá pro zajištění sociálně-právní ochrany nezletilého v ochranném léčení informační povinnost poskytovatele zdravotních služeb ve vztahu k příslušnému orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Jde o úpravu navazující na novelu zákona o sociálně-právní ochraně dětí (viz Část V návrhu zákona).

K novelizačnímu bodu 172 až 176 (§ 90 odst. 1 písm. k), odst. 4 písm. a), nová písmena c) a

d) a odst. 5 písm. a) až c) a písm. d)) Správní delikt podle § 90 odst. 1 písm. k) se upřesňuje tak, aby naplněním skutkové podstaty správního deliktu bylo vedle neoprávněného vydání lékařského posudku i jeho přezkoumání osobou, která k tomu ze zákona není oprávněna. Dále se doplňují nové správní delikty v návaznosti na stanovení nových povinností poskytovateli v § 57 odst. 1 a v § 71 odst. 1. Zrušení odstavce 5 písm. d) navazuje na nové znění odstavce 5 písm. b) a c).

K novelizačnímu bodu 177 až 179 (§ 90 odst. 7 a § 92 odst. 4) Jde o legislativně technické úpravy navazující na úpravy správních deliktů.

K novelizačnímu bodu 180 (§ 95 odst. 1) Jde o úpravu navazující na změnu zmocňovacího ustanovení § 52.

K Čl. II (Přechodné ustanovení)

Vymezuje v návaznosti na změny provedené v posudkové péči a za účelem odstranění možných nejasností v praxi přechodné období pro přezkoumání lékařských posudků, které bylo zahájeno přede dnem nabytí účinnosti navrhovaného zákona.

K Čl. III Změna zákona o ochraně veřejného zdraví a změně některých souvisejících zákonů

K novelizačnímu bodu 1 (§ 10 odst. 2) S ohledem na skutečnost, že na zotavovacích akcích pro děti jsou činné jako dozor i fyzické osoby, které mohou být registrovány do věku 19 let u registrujícího poskytovatele zdravotních služeb v oboru praktické lékařství pro děti a dorost je nutné zajistit, aby posudek o jejich zdravotní způsobilosti k předmětné činnosti vydával registrující poskytovatel zdravotních služeb příslušného medicínského oboru, což v tomto případě je registrující poskytovatel zdravotních služeb v oboru praktické lékařství pro děti a dorost.

K novelizačnímu bodu 2 (§ 82 odst. 4) V závislosti na úpravě doplněné do § 55 a § 57 zákona o specifických zdravotních službách, které se týkají povinnosti zaměstnavatele a poskytovatele pracovnělékařských služeb předávat informace o tom, že zaměstnanec splnil podmínky pro provádění lékařských prohlídek po skončení rizikové práce se upravuje § 82 odst. 4 zákona č. 258/2000 Sb., ze kterého se tato povinnost vypouští.

K novelizačnímu bodu 3 až 9 (92 a § 92h) Zákon o specifických zdravotních službách stanoví pro zachování objektivity při šetření nebo ověřování podmínek vzniku nemoci z povolání, povinnost zaměstnavateli umožnit vstup na pracoviště i bývalému zaměstnanci. Pro tuto povinnost však nebyla stanovena sankce, a protože se v praxi ukázalo, že ze strany zaměstnavatelů, je tato povinnost porušována, doplňuje se do zákona 258/2000 Sb. pro zaměstnavatele, fyzické osoby, nový přestupek, a to do části přestupků na úseku ochrany zdraví při práci a zajištění pracovnělékařských služeb, a nový správní delikt pro právnické a fyzické podnikající osoby, a to do části správních deliktů na úseku ochrany zdraví při práci a zajištění pracovnělékařských služeb. Výše pokuty se stanoví shodně pro přestupek i správní delikt do 100 000, - Kč.

K Čl. IV Změna zákoníku práce

K novelizačnímu bodu 1 (§ 32) V souvislosti s provedenou úpravou v § 59 odst. 1 písm. b) zákona o specifických zdravotních službách, ve kterém je upravena nově povinnost zajistit vstupní lékařskou prohlídku před vznikem pracovního poměru a před vznikem právního vztahu založeného dohodou o pracích konaných mimo pracovní poměr místo před uzavřením těchto pracovněprávních vztahů, mění se i znění § 32 zákoníku práce, tak aby byla znění příslušných ustanovení v souladu.

K novelizačnímu bodu 2 (§ 94) Vzhledem k tomu, že noční práce je jedním z bezpečnostních rizikových faktorů, které mohou ovlivnit zdravotní způsobilost k práci, a souhrnně jsou tyto faktory uvedené v prováděcím právním předpise k zákonu o specifických zdravotních službách, navrhuje se úprava zákoníku práce v § 94 odst. 2 tak, že v případě povinnosti zaměstnavatele zajistit pracovnělékařské prohlídky pro zaměstnance pracující v noci se odkazuje na postup podle zákona o specifických zdravotních službách. Pracovnělékařské prohlídky související s noční prací budou vymezeny v prováděcí vyhlášce s tím, že jejich periodicita bude stanovena na 2 roky. Úhrada vstupní lékařské prohlídky v souvislosti s noční prací bude prováděna podle ustanovení § 59 zákona č. 373/2011 Sb.

K Čl. V Změna zákona o správních poplatcích

Zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, v části I položce 25 nově stanoví, že již samotné přijetí žádosti o udělení oprávnění k poskytování zdravotních služeb bude podléhat správnímu poplatku (podle dosavadní právní úpravy se poplatek vztahoval až na vydání rozhodnutí o udělení oprávnění k poskytování zdravotních služeb).

Dále budou postaveni na roveň provozovatelé s rozhodnutím o registraci nestátního zdravotnického zařízení a poskytovatelé s vydaným oprávněním k poskytování zdravotních služeb – správní poplatky za změnu/odnětí oprávnění k poskytování zdravotních služeb od účinnosti zákona č. 372/2011 Sb., tj. 1. 4. 2012, hradí pouze poskytovatelé. Podle názoru Ministerstva zdravotnictví není správné, aby byl stanoven správní poplatek pouze za změnu nebo odnětí oprávnění k poskytování zdravotních služeb, neboť by tím mimo jiné docházelo k určité nerovnosti mezi poskytovateli zdravotních služeb, což by mohlo působit diskriminačně. Měly by být stanoveny rovné podmínky jak při změně/odnětí oprávnění, tak při změně nebo zrušení registrace. Toto doplnění má vazbu na rozhodnutí Ústavního soudu, který zrušil části zákona o zdravotních službách, podle kterých se předpokládalo provedení tzv. přeregistrací (tedy poskytovatel, který získal registraci podle zákona č. 160/1992 Sb., měl nově získat do určitého termínu oprávnění k poskytování zdravotních služeb podle zákona o zdravotních službách).

Nově bude stanoven sazebník za správní úkony týkající se oprávnění k provádění externího klinického auditu podle zákona č. 373/2011 Sb.

K Čl. VI Změna zákona o sociálně-právní ochraně dětí

V návaznosti na doplnění § 87a zákona o specifických zdravotních službách, v němž se upravuje součinnost poskytovatele zdravotních služeb zajišťujícího ústavní ochranné léčení nezletilého dítěte s orgánem sociálně-právní ochrany dětí, se upřesňuje úprava sledování výkonu ochranného léčení ústavního v zákoně o sociálně-právní ochraně dětí. Na základě § 6 písm. c) zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, se sociálně-právní ochrana zaměřuje rovněž na děti, které spáchaly trestný čin nebo, jde-li o děti mladší než patnáct let, spáchaly čin, který by jinak byl trestným činem. Působnost orgánů sociálně-právní ochrany dětí se tak vztahuje také na mladistvé pachatele provinění, kterým bylo soudem pro mládež uloženo ústavní ochranné léčení jako ochranné opatření na základě § 21 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, jakož i na děti mladší 15 let, kterým bylo soudem pro mládež uloženo ochranné léčení ústavní jako opatření z důvodu spáchání činu jinak trestného podle § 93 odst. 1 písm. g) zákona o soudnictví ve věcech mládeže. Z § 29 odst. 1 zákona o sociálně-právní ochrany dětí vyplývá, že obecní úřad obce s rozšířenou působností jako příslušný orgán sociálně-právní ochrany dětí sleduje dodržování práv dětí, které jsou umístěny v zařízeních pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy a v dalších obdobných ústavech (zařízeních), mezi něž spadají rovněž zařízení poskytovatelů zdravotních služeb, ve kterých se vykonává ústavní ochranné léčení nezletilých dětí. V § 29 zákona o sociálně-právní ochraně dětí je však nezbytné upřesnit práva a povinnosti zaměstnanců obce s rozšířenou působností zařazených do obecního úřadu při sledování výkonu ústavního ochranné léčení, zejména pokud jde o povinnost navštívit nejméně jednou za 3 měsíce dítě, kterému bylo soudem uloženo ochranné léčení ústavní. V souladu s tím se také výslovně stanovuje povinnost zařízení, ve kterém je umístěno dítě s uloženým ochranným léčením ústavním, umožnit zaměstnanci obecního úřadu obce s rozšířenou působností styk s tímto dítětem. Navrhované upřesnění § 29 zákona o sociálně-právní ochraně dětí nebude mít za následek zvýšení výdajů státního rozpočtu, neboť jak už bylo uvedeno, povinnost obecního úřadu obce s rozšířenou působností sledovat dodržování práv dětí s uloženým ochranným léčením ústavním vyplývá již z dosud platné zákonné úpravy. Veškeré výdaje, které obcím s rozšířenou působností vznikají v souvislosti se sledováním výkonu ústavního ochranného léčení nezletilých dětí, jsou hrazeny z rozpočtové kapitoly Ministerstva práce a sociálních věcí v rámci dotačního titulu „Dotace na činnosti vykonávané obcemi s rozšířenou působností v oblasti sociálně-právní ochrany dětí“ (účelový znak 13011).

K Čl. VII (Účinnost)

Účinnost je navrhována tak, aby byla zajištěna dostatečná legisvakance.

V Praze dne 7. července 2016

Předseda vlády: Mgr. Bohuslav Sobotka v. r.

Ministr zdravotnictví: MUDr. Svatopluk Němeček, MBA, v. r.