1. Zhodnocení platného právního stavu
Záměr vytvoření jednotného evropského vnitřního trhu poštovních služeb s adekvátním harmonizovaným právním rámcem byl rozpracován v rámci směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/67/ES ze dne 15. prosince 1997 o společných pravidlech pro rozvoj vnitřního trhu poštovních služeb Společenství a zvyšování kvality služby a jejích dvou následných novelizačních směrnic. Poslední změnou této směrnice provedenou směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2008/6/ES ze dne 20. února 2008, kterou se mění směrnice 97/67/ES s ohledem na úplné dotvoření vnitřního trhu poštovních služeb Společenství, tzv. třetí poštovní
směrnicí, byl završen postupný proces liberalizace evropského poštovního trhu. V praxi
dokončení liberalizace spočívalo především v odstranění zbývající části dosavadního monopolu a dalších právních a ekonomických bariér bránících vstupu konkurentů na trh poštovních služeb. Současně však zůstala zachována povinnost členských států zajistit poskytování trvale udržitelné univerzální poštovní služby (v terminologii zákona o poštovních službách se jedná o tzv. základní služby), a to včetně jejího životaschopného financování.
Česká republika měla povinnost regulační rámec Evropské unie upravující plně liberalizovaný poštovní trh (třetí poštovní směrnici) transponovat do českého právního řádu nejpozději do 31. prosince 2012, neboť využila své možnosti odložit provádění této směrnice o dva roky.
V souvislosti s přípravou této transpozice, která byla realizována prostřednictvím novely zákona č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů (zákon o poštovních službách), ve znění pozdějších předpisů, zákonem č. 221/2012 Sb., byly rovněž
podrobně analyzovány možnosti financování tzv. čistých nákladů spojených s poskytováním základních poštovních služeb. Dosavadní systém, ve kterém zvýšené náklady spojené s poskytováním listovních služeb v řídce obydlených či hůře dostupných oblastech mohly být na základě monopolu na listovní zásilky v principu hrazeny ze zisků z oblastí s nižšími náklady (města, aglomerace), již nebylo možné v nových podmínkách v dané podobě a rozsahu aplikovat. Při hodnocení a výběru možných variant financování čistých nákladů obsažených ve třetí poštovní směrnici, tj. ze státního rozpočtu nebo prostřednictvím kompenzačního fondu, bylo zvoleno řešení, které bylo primárně ovlivněno stavem ekonomiky v době přípravy a projednávání této novely. S cílem vyloučit možné negativní dopady na státní rozpočet byl proto zákonem č. 221/2012 Sb.,
kterým byla transponována třetí poštovní směrnice, s účinností od 1. ledna 2013 nastaven systém úhrady čistých nákladů představujících nespravedlivou finanční zátěž prostřednictvím zvláštního účtu (kompenzačního fondu), do kterého měli přispívat provozovatelé poštovních služeb podle svého podílu na trhu poštovních služeb.
Zákonem č. 319/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů (zákon o poštovních službách), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 77/1997 Sb., o státním podniku, ve znění pozdějších předpisů, byl pak s účinností
od 1. ledna 2016 nastaven nový systém financování čistých nákladů představujících nespravedlivou finanční zátěž pro roky 2015 a následující, a to prostřednictvím přímých plateb ze státního rozpočtu. Systém úhrad z kompenzačního fondu tak byl zákonem nahrazen
systémem úhrad ze státního rozpočtu s tím, že byl pro jednotlivé roky nově stanoven limit (nejvyšší částka) pro úhradu čistých nákladů, a to bez ohledu na jejich skutečnou výši. Cílem této změny bylo v příznivějších ekonomických podmínkách zajistit kompenzaci čistých nákladů držiteli poštovní licence a odstranit zátěž provozovatelů poštovních služeb, představující pro ně možnou překážku podnikání na tomto trhu.
Úhrada prostřednictvím kompenzačního fondu však zůstala zachována pro roky 2013 a 2014. Rozhodnutí o neaplikaci kompenzačního fondu pro tyto roky pak učinila vláda na základě podrobného odůvodnění uvedeného v materiálu čj. 1292/16 (usnesení ze dne 12. října 2016 č. 894). Vycházela přitom i z doporučení Evropské komise a vzala v úvahu rovněž skutečnost, že pro roky 2015 a další financování čistých nákladů z kompenzačního fondu již bylo nahrazeno jejich financováním prostřednictvím přímých plateb ze státního rozpočtu. Uložila současně, aby byly analyzovány rizika a škody spojené s rozhodnutím o neaplikaci kompenzačního fondu pro roky 2013 a 2014 a v návaznosti na to předložena opatření k zamezení jejích vzniku. Usnesením vlády ze dne 22. března 2017 č. 219 k návrhu opatření k zamezení vzniku případných škod a minimalizace rizik souvisejících s nemožností aplikovat ustanovení zákona o poštovních službách v části financování čistých nákladů představujících nespravedlivou finanční zátěž prostřednictvím tzv. kompenzačního fondu v souvislosti se šetřením Evropské komise pro možnou
nedovolenou podporu vůči České poště, s. p., vláda schválila variantu řešení obsaženou v odůvodnění spočívající ve zrušení tzv. kompenzačního fondu rovněž pro roky 2013 a 2014 a v úhradě čistých nákladů představujících nespravedlivou finanční zátěž za tyto roky ze státního rozpočtu, a to v celkové částce 800 mil. Kč za oba roky, a uložila ministru průmyslu a obchodu zpracovat ve spolupráci s ministrem vnitra návrh zákona, kterým se mění zákon č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů (zákon o poštovních službách), ve znění pozdějších předpisů, který bude upravovat financování čistých nákladů v souladu s jejím rozhodnutím.
Zhodnocení současného stavu ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen
Platná právní úprava neupravuje vztahy, které by se dotýkaly zákazu diskriminace ve smyslu zákona č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon), ve znění pozdějších předpisů, tj.
Systém umožňuje hradit čisté náklady představující nespravedlivou finanční zátěž ve výši čistých nákladů ověřených ČTÚ za rok 2015 a roky následující tak, aby nepřekročily maximální výši stanovenou zákonem o poštovních službách (pro rok 2015 nejvýše 700 mil. Kč, 2016 600 mil. Kč a pro rok 2017 a další nejvýše 500 mil. Kč).
nerovného zacházení či znevýhodnění některé osoby z důvodu rasy, etnického původu, národnosti, pohlaví, sexuální orientace, věku, zdravotního postižení, náboženského vyznání, víry či světového názoru. Lze proto konstatovat, že platná právní úprava, jež je obsažena v zákoně o poštovních službách, nemá žádné dopady ve vztahu k zákazu diskriminace. Z hlediska rovnosti mužů a žen je neutrální, neboť je pro obě pohlaví stejná.
Podrobné zhodnocení platného právního stavu je uvedeno v Závěrečné zprávě hodnocení dopadů regulace podle obecných zásad.
2. Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy
Základním obsahem navrhované právní úpravy je změna financování čistých nákladů držitele poštovní licence za roky 2013 a 2014, a to v souladu s usnesením vlády ze dne 22. března 2017 č. 219 ze státního rozpočtu v celkové částce 800 mil. Kč za oba roky vyplacené následně tak, že v roce 2018 bude vyplaceno 200 mil. Kč, v roce 2019 300 mil. Kč a v roce 2020 rovněž 300 mil. Kč. V této souvislosti je zároveň nezbytné ze zákona zastavit řízení o stanovení procentních podílů výnosů za poskytování poštovních služeb a zahraničních poštovních služeb jednotlivých plátců na celkových výnosech za poskytování poštovních služeb a zahraničních poštovních služeb všech plátců a řízení o stanovení výše platby plátce na účet pro financování základních služeb podle ustanovení § 34c odst. 7 a 8 zákona č. 29/2000 Sb., ve znění účinném do 31. prosince 2015, zahájená do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, a zbavit právních účinků případná rozhodnutí vydaná v těchto řízeních. Totéž je nutno provést u rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu (dále jen „ČTÚ“) vydaných podle § 34c odst. 2 zákona č. 29/2000 Sb., ve znění účinném do 31. prosince 2015 za zúčtovací období roku 2013 a 2014 v části stanovící čisté náklady, které se nepovažují za nespravedlivou finanční zátěž, a v části stanovící čisté náklady, které představují nespravedlivou finanční zátěž a podléhají úhradě. V opačném případě by zde existovala rozhodnutí, která by byla pravomocná a vykonatelná, odporovala by však právní úpravě.
Vedle toho je v zájmu komplexnosti řešení nezbytné upravit rovněž některé související instituty týkající se stávající úpravy financování čistých nákladů, konkrétně předběžných čistých nákladů, kdy se stanoví ve vazbě na celkový roční limit pro úhradu čistých nákladů také limit pro výši předběžných čistých nákladů v prvním roce platnosti poštovní licence. V zákoně dále absentuje možnost přerušení řízení o čistých nákladech ve chvíli, kdy je notifikována veřejná podpora vůči Evropské komisi. Jednoznačná zákonná úprava by měla vytvořit transparentní základ pro rozhodování ČTÚ v řízeních o čistých nákladech.
Dalším identifikovaným problémem je ne zcela účinný mechanismus změn poštovních podmínek, kdy jejich potřeba vyplyne ze zjištěného rozporu se zákonem o poštovních službách či pravidly pro ochranu spotřebitele. Podle dosavadní právní úpravy má ČTÚ v případě zjištění relevantních důvodů pro změnu poštovních podmínek vyzvat provozovatele, aby tyto podmínky upravil, a stanoví mu pro to lhůtu. Až v případě nesplnění této výzvy nastupuje řízení o přestupku, které však změnu poštovních podmínek v přiměřené lhůtě nezajistí. ČTÚ by tak měl mít možnost rozhodnutím uložit změnu poštovních podmínek, což by přineslo zásadní zrychlení procesu jejich změny a zároveň by dalo provozovateli možnost vyjádřit se k výhradám ČTÚ v rámci zahájeného řízení a nikoli až následně v rámci řízení o přestupku.
V neposlední řadě je v návaznosti na novou úpravu přestupkového práva vhodné upravit také ustanovení týkající se přestupků, kdy některá vymezení skutkových podstat přestupků je nutno upřesnit, případně zavést nové skutkové podstaty.
3. Vysvětlení nezbytnosti navrhované úpravy v jejím celku
Stávající právní úprava obsažená v zákoně nereflektuje rozhodnutí vlády obsažené v jejím usnesení ze dne 22. března 2017 č. 219 o změně financování čistých nákladů držitele poštovní licence pro roky 2013 a 2014, a to jejich úhradu ze státního rozpočtu. Mechanismus nastavený pro uvedené roky stále počítá s úhradou těchto nákladů prostřednictvím kompenzačního fondu. Proto se navrhuje úprava, která sjednotí způsob úhrady čistých nákladů s roky 2015 a dalšími. Současně je nezbytné, rovněž prostřednictvím přechodných ustanovení, vyřešit i otázku ukončení řízení, která jsou vedena ČTÚ v souvislosti s financováním čistých nákladů prostřednictvím kompenzačního fondu. Nutné je rovněž řešit podmínky úhrady předběžných čistých nákladů v prvním roce platnosti licence v návaznosti na celkový roční limit čistých nákladů, a situaci, kdy je ve věci úhrady čistých nákladů vedeno řízení o veřejné podpoře.
4. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky
Navrhovaná právní úprava je v souladu s ústavním pořádkem České republiky. Navrhovaná právní úprava je v souladu s čl. 41 odst. 2 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky (dále jen „Ústava“), podle kterého má vláda právo zákonodárné iniciativy a také v souladu s § 24 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů, který mimo jiné uvádí, že ministerstva připravují návrhy zákonů a jiných právních předpisů týkajících se věcí, které patří do jejich působnosti, jakož i návrhy, jejichž přípravu jim uložila vláda.
Navrhovaná právní úprava je rovněž v souladu s Listinou základních práv a svobod, vyhlášenou usnesením předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb. jako součást ústavního pořádku České republiky (dále jen „Listina"), a to jmenovitě s následujícími ustanoveními:
- ustanovení čl. 2 odst. 3 Listiny, podle kterého každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nemůže být nucen činit, co zákon neukládá,
- ustanovení čl. 2 odst. 2 Listiny, podle kterého lze státní moc uplatňovat jen v případech a mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví,
- ustanovení čl. 4 odst. 1 Listiny, podle kterého mohou být ukládány povinnosti toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod.
Navrhovaná právní úprava nijak nesnižuje práva dotčených subjektů a nejsou jí diskriminovány žádné specifické skupiny adresátů právních norem. Navrhovaná právní úprava respektuje obecné zásady ústavního pořádku České republiky a není v rozporu s nálezy Ústavního soudu České republiky.
5. Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy se závazky vyplývajícími pro Českou republiku z jejího členství v Evropské unii
Navrhovaná právní úprava je v souladu s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie a obecnými právními zásadami práva Evropské unie. Předložený způsob financování čistých nákladů přímo předpokládá směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/67/ES o společných pravidlech pro rozvoj vnitřního trhu poštovních služeb Společenství a zvyšování kvality služby, ve znění směrnice 2002/39/ES a směrnice 2008/6/ES, která ve svém článku 7 odst. 3 písm. a) jako jednu z možností financování tzv. všeobecných služeb uvádí zavedení mechanismu náhrad poskytovaných z veřejných prostředků.
6. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána
Navrhovaná právní úprava není v rozporu s mezinárodními smlouvami ani s obecně uznávanými zásadami mezinárodního práva. Mechanismu kompenzací nákladů spojených s provozováním základních poštovních služeb (institut evropského práva) se mezinárodní smlouvy netýkají.
7. Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované úpravy na státní rozpočet a ostatní rozpočty, na podnikatelské prostředí České republiky, dále sociální dopady, včetně dopadů na rodiny a dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny, a dopady na životní prostředí
Předkládaná právní úprava bude mít, jak vyplývá z usnesení vlády ze dne 22. března 2017 č. 219, dopad na státní rozpočet v celkové částce 800 mil. Kč, která bude vynaložena na úhradu čistých nákladů představujících nespravedlivou finanční zátěž držiteli poštovní licence za oba roky 2013 a 2014; tato částka bude vyplacena tak, že v roce 2018 bude vyplaceno 200 mil. Kč, v roce 2019 300 mil. Kč a v roce 2020 rovněž 300 mil. Kč. Navrhovaná právní úprava bude mít pozitivní vliv na podnikatelské prostředí, protože ruší zátěž provozovatelů poštovních služeb ve formě jejich příspěvku do kompenzačního fondu představující pro ně možnou překážku podnikání na tomto trhu. Z povahy věci nebude mít sociální dopady, ani dopady na rodiny a dopady na specifické skupiny obyvatel, osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a na národnostní menšiny, ani dopady na životní prostředí.
8. Zhodnocení navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů
Navrhovaná právní úprava je v souladu s ochranou soukromí a osobních údajů. Z hlediska ochrany soukromí a osobních údajů nebyly identifikovány žádné negativní dopady, je zajištěna standardní ochrana v souladu se zákonem o ochraně osobních údajů.
9. Zhodnocení korupčních rizik
Z hlediska korupčních rizik je podstatné, že navrhovaná úprava přináší zjednodušení mechanismu kompenzace čistých nákladů. Provozovatelé poštovních služeb se již na kompenzacích nebudou podílet, nebude tedy třeba stanovovat jejich podíl na příspěvcích do kompenzačního fondu a tyto příspěvky vymáhat. V rámci zhodnocení korupčních rizik lze konstatovat, že navrhovaná úprava korupční rizika ve srovnání se stávajícím stavem snižuje. Současný způsob financování čistých nákladů na poskytování základních služeb prostřednictvím příspěvků jednotlivých provozovatelů poštovních služeb vytváří situaci, kdy jsou výsledky hospodaření prakticky všech provozovatelů poštovních služeb do značné míry závislé na rozhodnutí Úřadu o výši čistých nákladů na poskytování základních služeb a podílu jednotlivých provozovatelů poštovních služeb na jejich úhradě. Takové řešení lze z hlediska korupčních rizik vyhodnotit jako více rizikové oproti situaci, kdy je podle nové právní úpravy na rozhodnutí Úřadu závislý pouze držitel poštovní licence. Vůči držiteli poštovní licence zůstává rozsah rozhodovací pravomoci Úřadu obdobný jako dosud.
10. Zhodnocení dopadů na bezpečnost a obranu státu
Navrhovaná právní úprava nemá dopad na bezpečnost nebo obranu státu.
Článek I
K bodu 1 (§ 6 odst. 4)
Podle dosavadní právní úpravy probíhá náprava nedostatků zjištěných v obsahu poštovních podmínek (rozpor se zákonem o poštovních službách nebo prováděcími právními předpisy k tomuto zákonu nebo v rozporu se zákonem obsahujícím pravidla ochrany spotřebitele, a to z důvodu nekalých obchodních praktik nebo z důvodu diskriminace spotřebitele) prostřednictvím výzvy správního orgánu (Český telekomunikační úřad), který vyzývá provozovatele poštovních služeb, aby ve lhůtě ne kratší než 10 dnů provedl příslušnou změnu. Nedojde-li k nápravě ve lhůtě stanovené ve výzvě, správní orgán zahájí řízení o přestupku, které je však řízením sankční povahy a příslušnou změnu poštovních podmínek v přiměřené lhůtě nezajistí.
Nová právní úprava však dává Českému telekomunikačnímu úřadu oprávnění, aby svým rozhodnutím mohl uložit poštovní podmínky příslušným způsobem upravit, což přinese zásadní zrychlení procesu jejich změny a zároveň lépe zajistí naplnění původního účelu zákona, tedy změnu poštovních podmínek, pokud nejsou v souladu s příslušnými požadavky zákona. Zajistí tak dostatečně rychlou, a tedy účinnou ochranu zákazníků, zejména spotřebitelů.
Nový postup současně umožní provozovateli poštovních služeb se k dané věci vyjádřit dříve než v případném následném správním řízení o deliktu (pro nesplnění výzvy), neboť až v rámci řízení o přestupku mohl dosud provozovatel relevantním způsobem svá práva hájit, resp. vyjádřit se k požadované změně poštovních podmínek. Z hlediska právní jistoty povinných provozovatelů se pak zavádí minimální hranice pro stanovení délky lhůty ke splnění ukládané povinnosti, která nesmí být kratší než 20 dnů. V porovnání se současným stavem došlo k prodloužení této zákonem stanovené minimální lhůty, a to na základě zkušeností z aplikační praxe. Současně platí, že lhůta určená v rámci správního rozhodnutí ke splnění konkrétní povinnosti musí být přiměřená ukládané povinnosti a musí zohledňovat i další nutné okolnosti pro její naplnění. Například, pokud by si změna poštovních podmínek vyžádala související zásahy do informačních systémů provozovatele nezbytných pro zajištění poskytování služby podle nových podmínek, musí se taková časová náročnost promítnout i do závěrů správního orgánu při určování délky lhůty ke splnění ukládané povinnosti, když veřejně nabízené poštovní podmínky musí respektovat faktické poskytování příslušné poštovní služby. I na tomto lze demonstrovat výše uvedený přínos změny procedury pro provozovatele, který tak má nyní možnost uvést v rámci správního řízení všechny relevantní skutečnosti k případu a již před uložením povinnosti tak ovlivnit i délku lhůty pro její splnění
Nejedná se o novou kompetenci ani v právním řádu ani na straně Českého telekomunikačního úřadu, obdobný způsob zásahu je zaveden v § 63 odst. 5 zákona o elektronických komunikacích (zákon č. 127/2005 Sb.).
Pro případ nesplnění uložené povinnosti je zajištěno její vymáhání prostřednictvím ukládání donucovacích pokut podle nově navrhovaného § 38 odst. 2 (bod 12).
K bodu 2 (§ 34c odst. 2)
Ustanovení § 34c zákona o poštovních službách upravuje institut předběžných čistých nákladů. Vzhledem k tomu, že stávající právní úprava stanoví limit pro úhradu čistých nákladů, je nutno rovněž upravit v tomto ohledu také možnost žádat o předběžné čisté náklady. Pro účely určení předběžných čistých nákladů v prvním roce platnosti poštovní licence se stanoví, že tyto předběžné čisté náklady nelze určit vyšší, než je polovina zákonného limitu pro čisté náklady představující nespravedlivou finanční zátěž (to pro případ, že by poštovní licence byla udělena mimo výběrové řízení podle § 22 odst. 9 zákona o poštovních službách), nebo vyšší než polovina čistých nákladů uvedených v žádosti o udělení poštovní licence (pro případ standardní poštovní licence udělené ve výběrovém řízení), a to podle toho, která z těchto částek je nižší. Vzhledem k ustanovení § 34d odst. 3 nemůže dojít k tomu, že by držitel poštovní licence na základě žádosti o předběžné čisté náklady obdržel víc, než mu náleží k úhradě celkových čistých nákladů představujících nespravedlivou finanční zátěž.
K bodu 3 a 4 (§ 34e)
Z legislativně technických důvodů dochází ke zrušení nadpisu u § 34e, který by po jeho doplnění již neodpovídal věcné náplni a nevyjadřoval by výstižně hlavní obsah daného ustanovení (bod 3).
V zákoně absentuje možnost přerušení řízení o čistých nákladech ve chvíli, kdy je notifikována veřejná podpora vůči Evropské komisi. Tyto otázky, které nelze v určitých situacích pominout, jsou tak ponechány na správním uvážení, což není v zájmu právní jistoty účastníků těchto řízení. Je však zřejmé, že tyto otázky nelze ponechat na správním uvážení, a to z důvodu právní jistoty účastníků řízení, zákonná úprava by měla vytvořit transparentní základ pro rozhodování v těchto řízeních.
Zákon tak bude obsahovat úpravu pro situace, kdy je ve věci vedeno řízení ve věci veřejné podpory s tím, že v takovém případě se takové řízení považuje za předběžnou otázku, což umožní přerušení probíhajících řízení o čistých nákladech.
Návrh obsahuje řešení dané problematiky v případě řízení ve věci veřejné podpory a vztah tohoto řízení ke správnímu řádu. Podle § 64 správního řádu lze správní řízení, zde řízení o určení předběžných čistých nákladů a o určení čistých nákladů představujících nespravedlivou finanční zátěž (§ 34c a 34d zákona o poštovních službách), přerušit pouze ze zákonem vymezených důvodů. Mezi danými důvody je uvedeno i řízení o předběžné otázce (§ 57 správního řádu). K zamezení sporů o charakter řízení před Evropskou komisí ve věci veřejné podpory a z důvodu právní jistoty jak na straně správního orgánu, tak na straně dotčeného účastníka řízení (držitel poštovní licence žádající úhradu předběžných čistých nákladů a úhradu čistých nákladů představujících nespravedlivou zátěž) se takovému řízení, resp. jeho výsledku, přiznává status předběžné otázky přímo zákonem. Správní orgán tak může řízení o žádosti o úhradu čistých nákladů přerušit na dobu do vyřešení předběžné otázky, tedy existence či neexistence neslučitelné (nedovolené) veřejné podpory. Do doby notifikace veřejné podpory Evropskou komisí nelze finanční prostředky vyplatit.
K bodu 5 až 11 (§ 37a)
V těchto novelizačních bodech jsou obsaženy legislativně technické úpravy ustanovení § 37a o přestupcích, které bylo nezbytné do sankčních ustanovení promítnout v návaznosti na změny v textu nebo doplnění některých ustanovení zákona.
K bodu 12 (§ 38 odst. 2)
Úprava je provedena ve vazbě na nově upravenou možnost Českého telekomunikačního úřadu zasahovat do poštovních podmínek provozovatele (bod 1). Dosud bylo nesplnění výzvy k úpravě poštovních podmínek přestupkem, nově se změna poštovních podmínek ukládá správním rozhodnutím. Tato úprava zefektivňuje proces změny poštovních podmínek, pokud jsou v rozporu se zákonem či pravidly pro ochranu spotřebitele. Pro případ, že by provozovatel dobrovolně povinnost uloženou pravomocným rozhodnutím správního orgánu nesplnil, použijí se k vymožení splnění takové povinnosti obecné exekuční nástroje podle správního řádu. Vzhledem k tomu, že správním rozhodnutím bude ukládána povinnost nepeněžité povahy a současně bude její splnění nezastupitelné, je splnění uložené povinnosti zajištěno exekučním nástrojem v podobě donucovací pokuty (§ 129 správního řádu). Protože však donucovací pokuty musí být způsobilé provozovatele přimět, aby svou rozhodnutím uloženou povinnost splnil, je tak nutno upravit výši donucovací pokuty oproti obecné úpravě ve správním řádu (§ 129), když celková výše donucovací pokuty stanovená v obecné úpravě nemůže mít s ohledem na poměry provozovatelů a stav v oblasti poštovních služeb potenciál přimět podnikatele ke splnění povinnosti. Navrhovaná celková výše 5 000 000 Kč je již způsobilá tuto funkci naplnit.
Nutno upozornit, že se nejedná o nový institut v zákoně o poštovních službách, když již stávající úprava stanoví možnost povinnosti uložené držiteli poštovní licence rozhodnutím podle § 34 odst. 5 vymáhat ukládáním donucovacích pokut až do celkové výše 10 000 000 Kč. Hranice pro plnění uložené povinnosti změnit poštovní podmínky byla zvolena v poloviční výši vzhledem k tomu, že adresátem takového rozhodnutí nemusí být pouze držitel poštovní licence, ale jakýkoli provozovatel. Na druhou stranu však tato výše vychází z veřejného zájmu, který je zde chráněn - tzn. především z ochrany subjektů před nekalými (agresivními a klamavými) obchodními praktikami a diskriminací spotřebitele.
Výše hranice ukládaných donucovacích pokut není nikterak výjimečná. Například v rámci sektoru elektronických komunikací je maximální výše donucovací pokuty na hranici až 10 000 000 Kč (§ 122 zákona o elektronických komunikacích), v jiných zákonech je pak stanovena maximální výše jednotlivé donucovací pokuty s nebo bez omezení celkové výše (např. energetický zákon, zákon č. 194/2017 Sb. zákon o podnikání na kapitálovém trhu), lze však říci, že svojí výší a významem chráněného zájmu jsou tyto případy srovnatelné s maximální výší donucovací pokuty pro případy vymožení splnění povinnost upravit poštovní podmínky, pokud jsou v rozporu se zákonem či pravidly pro ochranu spotřebitele.
Vzhledem k tomu, že správním rozhodnutím uložené provedení změny poštovních podmínek může mít různé důvody (vždy se však bude jednat o odstranění rozporu poštovních podmínek se zákonem o poštovních službách nebo jeho prováděcími právními předpisy anebo o rozpor se zákonem obsahujícím pravidla ochrany spotřebitele, a to z důvodu nekalých obchodních praktik nebo z důvodu diskriminace spotřebitele), je nezbytné, aby donucovací pokuta byla užita tak, aby měla skutečně potenciál adresáta ke splnění uložené povinnosti donutit. Zároveň však musí být přiměřená povaze nesplněné povinnosti.
Tyto skutečnosti musí být zohledněny již při prvním uložení pokuty, když donucovací pokutu lze ukládat opakovaně až do maximální výše určené zákonem, zde tedy až do celkové výše 5 000 000 Kč. Při stanovení výše jednotlivé pokuty je tak vždy třeba vycházet z důvodů, které vedly k uložení příslušné povinnosti a okolností případu (postavení provozovatele, intenzitu uložené povinnosti, atd.). Správní orgán musí v jednotlivých případech výši ukládané donucovací pokuty řádně odůvodnit, nelze tedy ukládat donucovací pokuty bez důvodu a svévolně stanovit její výši. Každé rozhodnutí o donucovací pokutě je samozřejmě přezkoumatelné opravnými prostředky.
K bodu 13 (§ 38 odst. 3)
Úpravou se odstraňuje nepřesnost – zrušuje se chybný odkaz na § 22 odst. 6 a 9 ve stávajícím znění ustanovení § 38 dosavadního odstavce 2 (nyní nově označeného jako odstavec 3). Uvedené ustanovení se týká udělování poštovní licence, které samo o sobě nemůže být exekučním titulem pro uložení donucovacích pokut v případě nesplnění povinnosti uložené držiteli poštovní licence, neboť v něm budou těžko uvedeny lhůty pro splnění povinnosti, přičemž předpokladem exekuce je právě marné uplynutí lhůty pro splnění povinnosti. Neplnění povinností vyplývajících z udělené poštovní licence je již podle § 37a kvalifikováno jako přestupek a lze za ně uložit pokutu.
Článek II
Přechodná ustanovení
K bodu 1
V souladu s usnesením vlády ze dne 22. března 2017 č. 219 se upravuje neaplikace účtu pro financování základních služeb. Pro zajištění řádného přechodu na novou právní úpravu je třeba v prvním kroku zastavit řízení o stanovení procentních podílů výnosů za poskytování poštovních služeb a zahraničních poštovních služeb jednotlivých plátců na celkových výnosech za poskytování poštovních služeb a zahraničních poštovních služeb všech plátců a řízení o stanovení výše platby plátce na účet pro financování základních služeb, která vede Český telekomunikační úřad podle právní úpravy účinné do 31. prosince 2015. Tato řízení se tedy ke dni účinnosti tohoto zákona zastavují, a to přímo zákonem. Zároveň je ošetřena otázka právního účinku, kdy rozhodnutí vydaná v těchto řízeních jej pozbývají rovněž přímo ze zákona, a to dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Příspěvky již případně uhrazené na účet pro financování základních služeb Český telekomunikační úřad vrátí do patnácti dnů ode dne účinnosti tohoto zákona.
K bodu 2
V souladu s usnesením vlády ze dne 22. března 2017 č. 219 k návrhu opatření k zamezení vzniku případných škod a minimalizace rizik souvisejících s nemožností aplikovat ustanovení zákona o poštovních službách v části financování čistých nákladů představujících nespravedlivou finanční zátěž prostřednictvím tzv. kompenzačního fondu v souvislosti se šetřením Evropské komise pro možnou nedovolenou podporu vůči České poště, s. p., se stanoví, že čisté náklady představující nespravedlivou finanční zátěž za roky 2013 a 2014 budou držiteli poštovní licence uhrazeny v celkové výši 800 mil. Kč za oba roky. Úhrada je rozložena do tří let a bude provedena prostřednictvím ČTÚ. Navýšení příslušné rozpočtové kapitoly je zajištěno rovněž usnesením vlády ze dne 22. března 2017 č. 219. Datum úhrady je stanoveno ke dni 1. března příslušného kalendářního roku, nebo lhůtou devadesáti dnů ode dne doručení rozhodnutí Evropské komise o oprávněnosti poskytnutí veřejné podpory, anebo do 90 dnů ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, podle toho, který z těchto okamžiků nastane nejpozději. Platí, že pokud by první březnový den předcházel rozhodnutí Evropské komise, nelze prostředky držiteli poštovní licence vyplatit a je nutno vyčkat tohoto rozhodnutí. Stejně tak v případě, že by zejména v prvním roce již uplynul den 1. března a současně došlo i k doručení Evropské komise o oprávněnosti poskytnutí veřejné podpory, pak by příslušná částka byla vyplacena ve lhůtě 90 dnů ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Pro vyloučení pochybností se upravuje povaha předmětné úhrady jako kompenzace čistých nákladů představujících nespravedlivou finanční zátěž tak, že ostatní čisté náklady nepředstavují nespravedlivou finanční zátěž a jako takové se nehradí.
K bodu 3
V souvislosti s navrhovanou úhradou čistých nákladů představujících nespravedlivou finanční zátěž je nutno zbavit právních účinků rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, která byla pro roky 2013 a 2014 vydána podle právní úpravy účinné do 31. prosince 2015, a to v rozsahu v části stanovící čisté náklady, které se nepovažují za nespravedlivou finanční zátěž, a v části stanovící čisté náklady, které představují nespravedlivou finanční zátěž a podléhají úhradě. Tato úprava tak ruší nárok držitele poštovní licence na úhradu čistých nákladů představujících nespravedlivou finanční zátěž podle právní úpravy účinné do 31. prosince 2015, tedy prostřednictvím účtu pro financování čistých nákladů, když je nahrazena úhradou ze státního rozpočtu podle bodu 2 Přechodných ustanovení. Právní účinky části těchto rozhodnutí stanovující výši celkových ověřených čistých nákladů držitele poštovní licence zůstávají zachovány, ovšem bez nároku na úhrady jejich části představující nespravedlivou finanční zátěž.
K bodu 4
Toto ustanovení upravuje vztah nové právní úpravy, tedy možnosti přerušení správních řízení ve věci čistých nákladů pro předběžnou otázku, jíž je na základě § 34e odst. 3 řízení před Evropskou komisí ve věci veřejné podpory tak, že i řízení zahájená před účinností tohoto zákona se předmětným pravidlem řídí, tj. je možno je přerušit s ohledem na vedení řízení o předběžné otázce. Toto ustanovení tak tomuto postupu poskytuje zákonný podklad i v případě řízení, která již byla zahájena.
Článek III
Změna zákona č. 319/2015 Sb.
Zákonem č. 319/2015 Sb., kterým byl novelizován zákon o poštovních službách, došlo mimo jiné s účinností od 1. 1. 2016 k zásadní změně ve financování čistých nákladů představujících nespravedlivou finanční zátěž, a sice nahrazení účtu pro financování základních služeb (tzv. kompenzační fond), do něhož měli povinnost přispívat všichni provozovatelé poštovních služeb na území České republiky, jejichž výnosy v zúčtovacím období z poskytování poštovních služeb a zahraničních poštovních služeb činily více než 3 000 000 Kč, úhradou předmětných nákladů ze státního rozpočtu. Pro postup při úhradě uvedených nákladů, o kterou bylo požádáno před nabytím účinnosti tohoto zákona, měl podle přechodného ustanovení tohoto zákona platit § 34c odst. 3 až 13 ve znění platném do nabytí účinnosti zákona č. 319/2015 Sb. To znamenalo, že pro roky 2013 a 2014, za které dosud nebyla držiteli poštovní licence pro poskytování základních služeb provedena úhrada čistých nákladů, by tato úhrada měla být provedena z kompenzačního účtu poté, co do něj budou převedeny příspěvky ode všech provozovatelů poštovních služeb, kteří měli podle ustanovení § 34c povinnost do tohoto fondu přispívat. Usnesením vlády č. 219 ze dne 22. března 2017 byla schválena varianta k návrhu opatření k zamezení případných škod a minimalizace rizik souvisejících s nemožností aplikovat ustanovení zákona o poštovních službách v části financování čistých nákladů představujících nespravedlivou finanční zátěž prostřednictvím tzv. kompenzačního fondu v souvislosti s šetřením Evropské komise pro možnou nedovolenou podporu vůči České poště, s. p. Schválením této varianty souhlasila vláda se zrušením tzv. kompenzačního fondu i pro roky 2013 a 2014 a úhradou čistých nákladů ze státního rozpočtu v celkové částce 800 mil. Kč za oba tyto roky. Současně vláda tímto usnesením uložila ministru průmyslu a obchodu ve spolupráci s ministrem vnitra předložit vládě novelu zákona o poštovních službách, která bude mimo jiné reflektovat i řešení schválené pro roky 2013 a 2014. V návaznosti na tuto skutečnost bylo nutné upravit znění přechodného ustanovení zákona č. 319/2015 Sb. tak, aby se pro roky 2013 a 2014 vyloučilo použití ustanovení o postupu při úhradě čistých nákladů na poskytování základních služeb podle § 34c odst. 3 až 13 ve znění účinném do nabytí účinnosti zákona č. 319/2015 Sb.
Článek IV ÚČINNOST
Je žádoucí, aby navrhovaná právní úprava, která řeší sporné oblasti ve financování základních služeb, nabyla účinnosti co nejdříve. Proto se navrhuje účinnost patnáctým dnem po vyhlášení zákona.
V Praze dne 30. května 2018
Předseda vlády:
Ing. Andrej Babiš v. r.
Ministr průmyslu a obchodu:
Ing. Tomáš Hüner v. r.