Zhodnocení platného právního stavu
Problematika odškodňování obětí trestné činnosti se v posledních desetiletích promítá nejen do národních právních úprav, ale stává se i předmětem mezistátní právní regulace. Významným mezníkem se v tomto směru stala Evropská úmluva o odškodňování obětí násilných trestných činů ze dne 24. 11. 1983, kterou je Česká republika vázána s účinností od 1. ledna 2000. Tato úmluva zobecňuje zkušenosti jednotlivých evropských států s odškodňováním obětí trestné činnosti.
Česká republika v souladu s celoevropským trendem a k zabezpečení plnění závazků vyplývajících z Evropské úmluvy o odškodňování obětí násilných trestných činů, přijala zákon č. 209/1997 Sb., o poskytnutí peněžité pomoci obětem trestné činnosti a o změně a doplnění některých zákonů. Tento zákon zakládá právní vztahy mezi státem a obětí trestného činu. Na základě tohoto vztahu stát poskytuje oběti peněžní pomoc v případě vážnější škody na zdraví. Při vyřizování žádostí se v zájmu rychlého vyřízení upřednostňuje neformální postup. Vyřizování této agendy je svěřeno Ministerstvu spravedlnosti. Další legislativní vývoj v rámci Evropské unie vyústil v přijetí směrnice Rady 2004/80/ES ze dne 29. dubna 2004 o odškodnění obětí trestných činů ( Council Directive 2004/80/EC of 29 April 2004 relating to compensation to crime victims OJ L 261 z 6. 8. 2004 ). Povinnosti vyplývající z této směrnice Rady musí být transponovány do českého právního řádu.
Dosavadní úprava se v zásadě osvědčila. Přijatá koncepce zabezpečení závazků, které na sebe Česká republika přístupem k Evropské úmluvě o odškodňování obětí násilné trestné činnosti převzala, se ukázala jako funkční a v zásadě schopnou plnit i další úkoly, které pro Českou republiku vyplývají z legislativy ES/EU.
II.
Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy
Návrh novely obsahuje především změnu a doplnění některých ustanovení, u nichž tato potřeba vyplývá přímo z potřeby transpozice směrnice Rady 2004/80/ES, popřípadě úpravu některých ustanovení, která vyplynula z dosavadních praktických zkušeností.
Uvedená směrnice Rady upravuje otázku přístupu obětí trestných činů k odškodnění v přeshraničních případech. Je založena na zásadě, že pokud se osoba trvale žijící nebo obvykle se zdržující na území určitého členského státu EU stane obětí úmyslného násilného trestného činu na území jiného členského státu EU, je povinen poskytnout odškodnění ten stát, na jehož území byl trestný čin spáchán. Směrnicí se zakotvuje právo oběti podat žádost o odškodnění v členském státě, kde trvale žije nebo se obvykle zdržuje. Dále je ve směrnici upraven následný postup spolupráce dotčených orgánů v těchto přeshraničních případech (pomoc žadateli při podávání žádosti o odškodnění, předávání žádosti o odškodnění, výslech žadatele, předávání rozhodnutí o odškodnění atd.). Koncepčně směrnice vychází z existence národních právních úprav pomoci obětem trestných činů.
Členské státy jsou povinny promítnout ustanovení směrnice do národních právních řádů nejpozději ke dni 1. ledna 2006. Výjimku tvoří článek 12 odst. 2 směrnice zakotvující povinnost členských států zajistit existenci schématu odškodňování obětí násilných trestných činů spáchaných na jejich územích, které bude garantovat spravedlivé a přiměřené odškodnění obětí trestné činnosti. Toto ustanovení má být transponováno do národních právních řádů členských států EU do 1. července 2005.
Návrh předpokládá, že agendu spojenou s vyřizováním těchto záležitostí bude v České republice i nadále vyřizovat Ministerstvo spravedlnosti, které bude působit ve dvou polohách – jako rozhodovací orgán a jako asistenční orgán. Jako rozhodovací orgán bude ministerstvo i nadále působit v případech, kdy se trestný čin stane na území České republiky a obětí bude občan České republiky, který má jejím území místo trvalého pobytu nebo se zde obvykle zdržuje, popřípadě cizinec, který na území České republiky oprávněně pobývá v souladu s příslušnými právními předpisy. Navíc bude ministerstvo jako rozhodovací orgán působit v případech, kdy se trestný čin stane na území České republiky a obětí bude cizí státní příslušník, který má místo trvalého pobytu nebo se obvykle zdržuje na území jiného členského státu Evropské unie. V případech, kdy se trestný čin stane na území jiného členského státu Evropské unie a obětí bude občan České republiky, popřípadě osoba, která na našem území oprávněně pobývá, bude Ministerstvo spravedlnosti působit jako asistenční orgán a jako rozhodovací orgán bude působit příslušný orgán jiného členského státu Evropské unie, na jehož území byl trestný čin spáchán.
Zachovává se dosavadní princip, že peněžitou pomoc lze poskytnout obětem trestných činů, jejichž sociální situace se zhoršila právě proto, že jim byla způsobena škoda na zdraví. Mírou závažnosti poškození zdraví je to, že lékař ohodnotil podle vyhlášky o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění bolestné nejméně sto body.
Při stanovení výše peněžité pomoci se k náhradě, která by náležela za bolestné a ztížení společenského uplatnění nepřihlíží. Navrhovaná úprava upřesňuje definici příbuzenských vztahů pro účely tohoto zákona. Účelem navržené změny je umožnit výplatu pomoci pouze v případě blízkých příbuzných a je-li současně takovýto příbuzenský vztah reálně naplňován.
Novela dále upřesňuje některá stávající ustanovení zákona pro případ souběžného uplatnění nároku ve více státech, přičemž se vychází ze zásady, že pomoc nelze poskytnout, pokud již byla poskytnuta v cizím statě.
Předkládaný návrh novely zákona o poskytnutí peněžní pomoci obětem trestné činnosti tak představuje zejména transpozici ustanovení směrnice Rady 2004/80/ES do českého právního řádu a současně i aktualizaci právní úpravy, jejíž potřeba vznikla nezávisle na prováděné transpozici.
III.
Soulad navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky
Navrhovaná právní úprava je souladu s ústavním pořádkem České republiky.
IV.
Soulad navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, a její slučitelnost s právními akty Evropských společenství a se závazky vyplývajícími pro Českou republiku z členství v Evropské unii
Problematika poskytování peněžité pomoci obětem trestných činů není předmětem úpravy dvoustranných mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána. Tato problematika je předmětem úpravy mnohostranné Evropské úmluvy o odškodňování obětí násilných trestných činů z 24.11. 1983 publikované pod číslem 141/2000 S.m.s. Navrhovaná úprava není s touto úmluvou v rozporu.
V rámci práva Evropských společenství sleduje otázku peněžité pomoci obětem trestné činnosti směrnice Rady č. 2004/80/ES o odškodňování obětí trestných činů. Tato směrnice byla přijata 29. dubna 2004 a členské státy Evropské unie mají povinnost transponovat ji do svých právních řádů do 1. 1. 2006. Výjimku tvoří pouze článek 12 odst. 2 směrnice zakotvující povinnost členských států zajistit existenci schématu odškodňování obětí násilných trestných činů spáchaných na jejich územích, které bude garantovat spravedlivé a přiměřené odškodnění obětí. Toto ustanovení má být transponováno do národních právních řádů členských států EU do 1. července 2005.
Navrhovaná právní úprava není v rozporu ani s jinými právními akty Evropských společenství, včetně judikatury Evropského soudního dvora, ani se závazky vyplývajícími pro Českou republiku z Evropské dohody či ze Smlouvy o přistoupení k Evropské unii.
V.
Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy
Při úvahách o finančních dopadech připravované novelizace zákona o peněžité pomoci je třeba zohlednit skutečnost, že lze jen stěží předvídat počet osob, jimž v důsledku trestného činu vznikne škoda na zdraví, respektive ve smyslu zmíněného zákona obětí, které o peněžitou pomoc požádají a za splnění zákonných předpokladů jim bude skutečně poskytnuta. Ponecháme-li stranou eventualitu mimořádných událostí (např. teroristický útok) a jejich možných následků, nelze shledat relevantní skutečnosti, které by opravňovaly úvahy o podstatné změně stávajícího stavu.
Přesto lze vycházet z předpokladu, že navrhovaná právní úprava vyvolá potřebu navýšení rozpočtových prostředků, i když s ohledem na uvedené okolnosti lze učinit pouze orientační odhad vycházející z dosavadního stavu.
Finanční dopady lze rozdělit v zásadě do dvou oblastí:
1/ Z titulu dle navrhované právní úpravy zaváděné paušální částky ve výši 150.000,- Kč určené pro pozůstalé obětí, které v důsledku trestného činu zemřely.
Pokud bychom pro účely úvahy o finančních dopadech nově zaváděné paušální částky orientačně vycházeli ze stavu v roce 2003, který lze považovat ve vztahu k posledním třem uplynulým rokům za standardní, dospěli bychom k následujícím závěrům. Z celkového počtu
75 žádostí se ve 14-ti případech jednalo o osoby pozůstalé po oběti, která v důsledku trestného činu zemřela. V 9 případech bylo žádostem vyhověno (z toho 7krát byla poskytnuta maximální částka 150.000,- Kč, 2krát byla poskytnuta stávající paušální částka 25.000,- Kč). Ze šesti případů, jimž nebylo vyhověno, by v případě nové právní úpravy zakotvující paušální částku 150.000, - Kč bez požadavku prokázání škody, bylo možné vyhovět dalším dvěma případům. Lze tedy uzavřít, že pokud bychom případy z roku 2003 posuzovali podle nově navrhované úpravy, byla by maximální částka místo v sedmi případech poskytnuta 11krát, to znamená, že by se dle navrhované právní úpravy jednalo o navýšení o 600.000,- Kč.
2/ Z titulu dle navrhované právní úpravy zaváděného institutu poskytování pomoci obětem trestné činnosti v přeshraničních případech s členskými státy EU.
Na jedné straně nutno počítat s výdaji, které vzniknou v souvislosti se zajištěním přeshraniční spolupráce. Jedná se především o výdaje za překlady žádostí o peněžitou pomoc a písemností dokládajících nárok do cizího jazyka, jakož i výdaje na pořízení a provoz techniky pro zajištění telefonní a video konference. Předpokládáme, že v souvislosti s nabytím účinnosti zákona bude třeba jednorázově vynaložit prostředky na pořízení potřebného technického vybavení ( cca 200.000,- Kč ) a dále pak bude třeba počítat s náklady souvisejícími s výkonem samotné činnosti ministerstva ve smyslu povinností daných zákonem, přičemž lze odhadnout že na tyto účely bude třeba vynaložit částku 200.000,- Kč.
Na druhé straně vzniknou rovněž nároky na čerpání prostředků ze státního rozpočtu z titulu poskytnuté peněžité pomoci obětem trestné činnosti ve smyslu ustanovení § 14d navrhované právní úpravy. S výhradou již shora uvedenou o obtížnosti kvantifikovat budoucí finanční dopady, lze vyjít z úvahy, že pomoc poskytovaná v těchto přeshraničních případech by mohla ve svém finančním vyjádření dosáhnout 50% pro rok 2004 rozpočtem vyčleněných prostředků na odškodnění obětí trestné činnosti, tedy jednalo by se o částku 1,250.000,- Kč.
V souhrnu pak lze uzavřít s tím, že navrhovaná právní úprava by dle zmíněného orientačního odhadu zatížila státní rozpočet o dalších cca 1,800.000,- Kč z titulu pomoci přímo poskytované obětem trestné činnosti a dále pak vyvolanými provozními náklady v odhadované výši 400.000,- Kč , v členění shora uvedeném.
Je namístě uvést, že do současné doby stačily na výdaje spojené s poskytováním peněžité pomoci peněžní prostředky získané od pachatelů trestných činů v rámci uzavřených narovnání, tudíž státní rozpočet nebyl zatěžován. V této souvislosti uvádíme, že za rok 2003 byla v rámci peněžité pomoci vyplacena částka 1,994.498,30 Kč, přičemž na příjmovém účtu, kde jsou shromažďovány prostředky získané z narovnání, byla částka 3,568.680,- Kč.
Dosavadní právní úprava i navrhované změny jsou plně v souladu s principem rovnosti mužů a žen. Rovněž tak nedochází k negativním dopadům na malé a střední podnikatele, životní prostředí a sociální sféru a rozpočty samosprávných celků.
K Čl. I
K bodu 1
Navrhovaná úprava zakotvuje působnost Ministerstva spravedlnosti v oblasti poskytování peněžní pomoci obětem trestné činnosti. Přestože se jedná částečně o deklaraci již stávající kompetence, je navrhovaná úprava nezbytná především s ohledem na potřebu transpozice směrnice Rady 2004/80/ES.
K bodu 2
Nynější úprava nedává dostatečné vodítko pro stanovení, zda za pozůstalou oběť mají být pokládány osoby, které vůči sobě mají vyživovací povinnost podle zákona o rodině, aniž by tato povinnost byla stanovena soudním rozhodnutím. Takto stanovený okruh osob oprávněných k přijetí peněžité pomoci byl dosud v praxi chápán tak, že postačí existence vztahu vyživovací povinnosti mezi zemřelým a žadatelem o peněžitou pomoc bez ohledu na skutečnost, zda a v jaké výši bylo zemřelým výživné reálně plněno. Vzhledem k účelu zákona o poskytnutí peněžité pomoci obětem trestné činnosti, kterým je poskytnutí finanční pomoci též pro částečné odškodnění pozůstalých po zemřelých obětech trestných činů, kteří objektivně nemají možnost v přijatelné lhůtě dosáhnout náhrady škody na pachateli, je na místě okruh osob oprávněných k přijetí peněžité pomoci rozšířit i o rodiče zemřelých dětí.
Z tohoto důvodu je okruh oprávněných osob definován vztahem příbuznosti k zemřelému, přičemž zúžení na osoby žijící se zemřelým ve společné domácnosti je navrhováno za účelem vyloučení práva na peněžitou pomoc u osob, které jsou sice spřízněné se zemřelým, ale postrádají vztah vzájemné péče a závislosti.
K bodu 3
Navrhované ustanovení je vedeno snahou zamezit porušení principu rovnosti mezi našimi občany a osobami, které mají trvalý pobytem nebo se obvykle zdržují na území jiného členského státu Evropské unie – zatímco naši občanům lze dosud poskytnout peněžitou pomoc, jsou-li oběťmi trestného činu, v jehož důsledku jim byla způsobena škoda na zdraví, pro osoby z jiných členských států EU by měla být stanovena zužující podmínka vyplývající ze směrnice – tj. musí jít o osoby, které se staly obětí úmyslného trestného činu spáchaného za použití násilí.
V zájmu zachování rovnosti se proto navrhuje zužující podmínku stanovit i pro naše občany, tj. vyloučit z poskytování peněžité pomoci oběti trestných činů spáchaných z nedbalosti (v praxi se jedná převážně o nedbalostní trestné činy ublížení na zdraví, k jejichž spáchání došlo v důsledku dopravní nehody, popř. nedbalostní trestné činy spáchané v
souvislosti se zvlášť nebezpečným provozem). Těmto případům však ani v současné době nebývá vyhovováno s odkazem na možnost žádat pojistné plnění od pojišťovny z titulu povinného pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, popř. z titulu odpovědnosti zaměstnavatele za škodu způsobenou pracovním úrazem). Lze tedy konstatovat, že stanovením rovných podmínek pro všechny skupiny obětí by se dostálo principu rovnosti, aniž by to v praxi znamenalo vyloučení peněžité pomoci pro některou kategorii obětí, které byla podle dosavadní právní úpravy peněžitá pomoc poskytována.
K bodu 4
Stávající úprava se s ohledem na navrhované doplnění zákona o podrobnější vymezení okruhu osob, kterým může vzniknout nárok na poskytnutí peněžité pomoci, především ve vztahu k zahraničním osobám, stává nadbytečnou.
K bodu 5
Toto ustanovení neodpovídalo platnému trestnímu řádu, neboť obvinění se nesděluje, ale trestní stíhání se zahajuje ve smyslu § 160 odst. 1 tr. řádu. Navržené znění je proto přesnější.
K bodu 6 a 8
Stávající úprava poskytování peněžité pomoci obětem trestných činů se mění tak, že se jednoznačně odděluje případy, kdy pomoc bude poskytována za splnění daných podmínek skutečné oběti trestného činu od případů, kdy pomoc bude poskytována pozůstalým po skutečné oběti. V případech, kdy bude pomoc poskytována pozůstalým po oběti se na rozdíl od současné úpravy dává přednost placení pomoci v paušálních částkách, a to ve výši, která bezpochyby zahrne i všechny dosud upravené nároky, jejichž výše však musela být prokazována. Současně se u obou možností již přímo v tomto ustanovení v zájmu jednoznačnosti stanovuje maximální horní hranice pro poskytnutí pomoci, která byla dosud stanovena v odstavci 4. Proto je třeba tento odstavec zrušit.
K bodu 7
Navržená úprava reaguje jednak na to, že pomoc poskytovaná pozůstalým po oběti je stanovena paušální částkou a u výpočtu výše pomoci poskytované oběti nově umožňuje přihlédnout pouze i k ušlému výdělku. Přitom se zachovává se princip, že peněžitou pomoc lze poskytnout i opětovně.
K bodu 10
S ohledem na to, že pozůstalým po oběti se bude poskytovat pomoc ve výši stanovené paušální částkou a je současně stanovena maximální hranice poskytnutí pomoci, je nezbytné před rozhodnutím o poskytnutí pomoci zjistit, kolik osob bude splňovat podmínky pro poskytnutí pomoci. Je proto nezbytné, aby žadatelé již v žádosti uvedli, zda jsou jedinou oprávněnou osobou, nebo zda těchto osob bude více a kolik.
K bodu 11
Nově se navrhuje zakotvit informační povinnost každého (osoby fyzické, právnické i stát) vůči ministerstvu spravedlnosti v souvislosti se zjišťováním podmínek pro poskytování peněžité pomoci obětem trestné činnosti.
K bodu 13
Změna spočívající v zařazení zejména § 14b až 14d, 14g a 14h, je vyvolána bezprostředně potřebou promítnout směrnici Rady 2004/80/ES do českého právního řádu.
K § 14a
Ustanovení shodně s dosavadní právní úpravou stanovuje, že Ministerstvu spravedlnosti přísluší rozhodovat o poskytování peněžité pomoci českým občanům, kteří se stali obětí trestné činnosti na území České republiky. Současně přesně vymezuje, kteří cizinci jsou pro účely tohoto zákona považováni za občany České republiky a některým cizincům se zde zpřesňují a v návaznosti na platný stav právního řádu aktualizují podmínky jeho činnosti.
K § 14b
V souladu s nezbytnou transpozicí směrnice Rady 2004/80/ES se definuje přeshraniční případ.
K § 14c a 14d
Vzhledem k tomu, že v uvedené směrnici byla přijata zásada, že pomoc poskytuje ten stát, na jehož území byl trestný čin spáchán, je potřebné upravit působnost Ministerstva spravedlnosti jak při rozhodování o pomoci ve vztahu k obětem z jiných členských států Evropské unie, pokud se staly obětí násilného trestného činu na území České republiky, tak v případech kdy oběťmi násilných trestných činů v ostatních členských státech jsou čeští občané. Vedle působnosti ministerstva se zde upravuje i procedura vzájemné spolupráce mezi příslušnými orgány členských států EU. Tato procedura v souladu se směrnicí v maximální možné míře zohledňuje zájmy obětí.
Ministerstvo spravedlnosti je povinno dbát, aby nárok na pomoc uplatňovala každá oběť v daném případě pouze v jednom statě. Navrhovaná úprava reaguje na situace, kdy žadatel uplatňuje nárok na pomoc ve vícero státech, přičemž se výslovně stanoví, že nárok na pomoc ze strany České republiky nevznikne, pokud byl tentýž nárok již uspokojen cizím státem. Výraz „obdobné plnění“ umožňuje pro účely tohoto zákona chápat jako pomoc i plnění jiné právní povahy, avšak uskutečněné ze stejného titulu.
K § 14e
Možnosti ostatních cizinců, kteří pocházejí ze států mimo EU, jsou tak jako dosud odvislé od případné mezinárodní smlouvy.
K § 14f
Splnění požadavků směrnice Rady 2004/80/ES vyžaduje zmocnění pro Ministerstvo spravedlnosti k vydání vyhlášky, která stanoví některé podrobnosti nezbytné pro bezproblémový chod spolupráce mezi partnerskými orgány členských států EU při poskytování pomoci obětem trestných činů. Vzhledem k tomu, že podle článku 14 směrnice mají být formuláře pro předávání žádostí vypracovány Komisí ve lhůtě do 31. října 2005, bude možno prováděcí vyhlášku projednat až po tomto datu.
K Čl.II
V zájmu právní jistoty v přeshraničních případech se stanoví, že příslušná ustanovení v přeshraničních případech se použijí na trestné činy spáchané po 30. červnu 2005.
K Čl. III
V souladu se směrnicí Rady 2004/80/ES se navrhuje nabytí účinnosti dnem 1. ledna 2006.
V Praze dne 7. září 2005
předseda vlády
Ing. Jiří Paroubek v. r.
místopředseda vlády a ministr spravedlnosti
JUDr. Pavel Němec v. r.
Texty zákonů v platném znění s vyznačením navrhovaných změn a doplnění
Zákon č.209/1997 Sb., o poskytnutí peněžité pomoci obětem trestné činnosti a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění zákona č. 265/2001 Sb., kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
Poskytnutí peněžité pomoci obětem trestné činnosti
§ 1
(1) Za podmínek stanovených tímto zákonem stát poskytne oběti trestné činnosti (dále jen „oběť”) peněžitou pomoc (dále jen „pomoc”).
(2) Ve věcech upravených tímto zákonem jedná jménem státu Ministerstvo spravedlnosti.
§ 2
(1) Obětí se rozumí fyzická osoba, které v důsledku trestného činu vznikla škoda na zdraví.
(2) Za oběť se považuje i osoba pozůstalá po
oběti, která v důsledku trestného činu zemřela, jestliže
této osobě zemřelý výživu poskytoval nebo byl povinen
poskytovat byla-li rodičem, manželem nebo
dítětem zemřelého a současně v době jeho smrti s ním žila v
domácnosti anebo osoba, které zemřelý poskytoval nebo byl povinen
poskytovat výživu.
(3) Pomoc spočívá v jednorázovém poskytnutí peněžité částky k překlenutí zhoršené sociální situace způsobené oběti trestným činem.
(4) Za trestný čin se pro účely poskytnutí pomoci podle tohoto zákona považuje jednání, které má znaky úmyslného trestného činu nebo jeho pokusu podle
§ 3
(1) Pomoc se poskytne občanu České
republiky nebo osobě bez státní příslušnosti, která má na
území České republiky povolen trvalý nebo dlouhodobý pobyt.
(2) Cizí státní příslušník může
požadovat pomoc za podmínek a v rozsahu stanoveném vyhlášenou
mezinárodní smlouvou, kterou je Česká republika vázána.
§ 4
Pomoc se poskytne, pokud škoda na zdraví nebo v důsledku smrti způsobená trestným činem nebyla plně uhrazena.
§ 5
(1) Pomoc se poskytne, jestliže o vině pachatele trestného činu, kterým byla způsobena škoda na zdraví, bylo rozhodnuto odsuzujícím rozsudkem nebo rozsudkem, kterým byl pachatel pro nepříčetnost zproštěn obžaloby.
(2) Jestliže takový rozsudek nebyl vyhlášen
nebo nenabyl právní moci anebo jestliže nebylo zahájeno trestní
stíhání proto, že pachatel není znám nebo ho není možné
obvinit,mu není možné sdělit obvinění,
anebo brání-li trestnímu stíhání zákonná překážka, bude
pomoc poskytnuta, nejsou-li na základě výsledku šetření orgánů
činných v trestním řízení důvodné pochybnosti o tom, že se
stal trestný čin, v důsledku kterého byla oběti způsobena škoda
na zdraví.
§ 6
Pomoc stát neposkytne, jestliže oběť
a) je stíhána jako spoluobviněná v trestním řízení vedeném pro trestný čin, v důsledku kterého byla poškozena na zdraví, nebo byla účastníkem takového trestného činu,1)
b) nedala souhlas k trestnímu stíhání pachatele trestného činu v případě, kdy tento souhlas je podmínkou zahájení trestního stíhání nebo pokračování v něm, anebo vzala-li takový souhlas zpět, nebo
c) neposkytla orgánům činným v trestním řízení potřebnou součinnost zejména tím, že bez zbytečného odkladu nepodala oznámení o trestném činu, v souvislosti s nímž požaduje náhradu škody, nebo jako svědek v trestním řízení využila s odvoláním na svůj poměr k pachateli práva odepřít výpověď.
(2) Stát neposkytne pomoc též tehdy, jestliže celková výše bodového hodnocení za bolest2) nedosahuje hodnoty alespoň 100 bodů.
§ 7
Pomoc se na žádost obětí poskytne
v paušální částce 25 000 Kč, nebove výši, která představuje obětí prokázanou ztrátu na výdělku a prokázané náklady spojené s léčením,3)a u oběti uvedené v § 2 odst. 2 prokázané náklady spojené s pohřbem a náklady na výživu,4)
snížené o součet všech částek,
které oběť z titulu náhrady škody již obdržela.
(1) Pomoc se poskytne na žádost oběti
uvedené v § 2 odst. 1 v paušální částce 25 000 Kč, nebo ve výši, která představuje obětí prokázanou ztrátu na výdělku a prokázané náklady spojené s léčením,3) snížené o součet všech částek, které oběť z titulu náhrady škody již obdržela; pomoc nesmí ve svém součtu přesáhnout částku 150 000 Kč, nebo
uvedené v § 2 odst. 2 v paušální částce 150 000 Kč; pomoc nesmí ve svém součtu přesáhnout částku 450 000 Kč a je-li počet obětí více než tři osoby, poskytovaná částka se u každé oběti přiměřeně krátí.
(2) Jestliže o náhradě škody bylo již rozhodnuto pravomocným rozsudkem, je výše způsobené škody zjištěná v rozsudku závazná pro stanovení pomoci v rozsahu, v jakém o škodě již bylo rozhodnuto.
(3) Při určení výše peněžité
pomoci podle odstavce 1 písm. b) se přihlédne i k výdělku nebo
výživnému, které oběti ujdou v budoucnosti. Prokáže-li oběť
poté, co jí byla poskytnuta pomoc podle odstavce 1, že jí vzniklá
škoda je vyšší, než jaká byla podkladem pro poskytnutí pomoci,
lze jí poskytnout na její žádost podanou ve lhůtě stanovené
tímto zákonem pomoc opětovně. Přitom se přihlédne k částkám
již vyplaceným.
(3) Při určení výše peněžité pomoci podle prokazované ztráty na výdělku poskytované podle odstavce 1 písm. a), se přihlédne i k výdělku, který oběti ujde v budoucnosti. Prokáže-li oběť poté, co jí byla poskytnuta pomoc podle odstavce 1 písm. a), že jí vzniklá škoda je vyšší, než jaká byla podkladem pro poskytnutí pomoci, lze jí poskytnout na její žádost, podanou ve lhůtě stanovené tímto zákonem, pomoc opětovně; přitom se přihlédne k částkám již vyplaceným.
(4) Pomoc poskytnutá podle odstavců 1 a
3 nesmí ve svém součtu přesáhnout 150 000 Kč.
§ 8
Pomoc stanovená podle § 7 může být snížena nebo se nepřizná s přihlédnutím k sociální situaci oběti a k tomu,
do jaké míry oběť spoluzavinila vznik škody,
zda oběť využila všech zákonných prostředků, aby uplatnila nárok na náhradu škody na pachateli nebo na jiné osobě, která je povinna škodu uhradit.
§ 9
(1) Pomoc poskytuje na základě žádosti oběti jménem státu Ministerstvo spravedlnosti.
Žádost o poskytnutí pomoci lze podat u Ministerstva spravedlnosti nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy se oběť dozvěděla o škodě způsobené trestným činem, jinak právo zaniká.
Ministerstvo spravedlnosti žadateli písemně potvrdí přijetí žádosti. Pokud žádost neobsahuje náležitosti uvedené v § 10, vyzve žadatele k jejímu doplnění.
(4) Ministerstvo spravedlnosti do tří měsíců od podání žádosti a předložení potřebných dokladů buď pomoc poskytne, nebo žadateli sdělí důvody, pro které pomoc nelze poskytnout.
§ 10
(1) V žádosti je třeba uvést jméno a příjmení oběti, datum jejího narození, bydliště, rodné číslo a připojit k ní:
poslední rozhodnutí orgánu činného v trestním řízení o trestném činu nebo o jeho oznámení; nemůže-li oběť takové rozhodnutí připojit, je třeba, aby označila orgán činný v trestním řízení, který o trestném činu naposledy konal řízení, a uvedla údaje o osobě podezřelé ze spáchání trestného činu, pokud je jí známa,
údaje o škodě vzniklé v důsledku trestného činu a o jejím rozsahu, případně o rozsahu, v jakém již škoda byla uhrazena, a o úkonech, které oběť učinila k vymáhání škody,
údaje o svých majetkových a výdělkových poměrech, doklady, které má oběť k dispozici a které mohou dokázat údaje uvedené pod písmeny b) a c).
Doklady o majetkových a výdělkových poměrech lze nahradit čestným prohlášením.
(2) Žadatel o poskytnutí pomoci podle § 7 odst. 1 písm. b) je povinen v žádosti dále uvést, zda je jedinou osobou splňující podmínky uvedené v § 2 odst. 2, popřípadě kolik osob tyto podmínky splňuje, pokud jsou mu tyto skutečnosti známy.
(2) (3) Změní-li se po
podání žádosti o poskytnutí pomoci okolnosti, které mají vliv
na posouzení žádosti o poskytnutí pomoci a stanovení její výše,
zejména dojde-li jen k částečné náhradě škody, je žadatel
povinen na tyto okolnosti Ministerstvo spravedlnosti bezodkladně
upozornit.
§ 11
(1) Při ověřování podmínek pro
poskytnutí pomoci mohou pověření zaměstnanci Ministerstva
spravedlnosti nahlížet do trestních spisů nebo od orgánů
činných v trestním řízení požadovat údaje, které jsou
významné pro poskytnutí pomoci.
(2) Orgány činné v trestním řízení
jsou povinny žádostem podle odstavce 1 vyhovět.
§ 11
(1) Každý je povinen sdělit Ministerstvu spravedlnosti skutečnosti, které mají význam pro ověřování splnění podmínek pro poskytnutí pomoci.
(2) Při ověřování podmínek pro poskytování pomoci jsou zaměstnanci Ministerstva spravedlnosti oprávněni nahlížet do trestních spisů; orgány činné v trestním řízení jsou povinny jim nahlédnutí do trestních spisů umožnit.
§ 12
(1) Oběť, které byla poskytnuta pomoc, je povinna do pěti let ode dne, kdy jí byla poskytnuta pomoc, odvést na účet Ministerstva spravedlnosti částky, které obdržela jako náhradu škody až do výše poskytnuté pomoci.
(2) Neuplatní-li stát do dvou let po uplynutí lhůty uvedené v odstavci 1 právo na vrácení poskytnuté pomoci, jeho právo zaniká.
(3) Na základě žádosti oběti se Ministerstvo spravedlnosti může jménem státu po uplynutí lhůty uvedené v odstavci 1 vzdát práva na vrácení poskytnuté pomoci, jestliže takový postup odůvodňuje sociální situace oběti, celková výše škody, která jí byla způsobena, a výše náhrady, kterou oběť obdržela.
§ 13
(1) Není-li stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.
(2) Na postup Ministerstva spravedlnosti podle tohoto zákona se správní řád nevztahuje.
§ 14
V řízení o trestném činu, v jehož důsledku vznikla škoda na zdraví nebo smrt, jsou orgány činné v trestním řízení povinny poskytnout oběti poučení o podmínkách, za nichž lze o poskytnutí pomoci žádat.
§ 4a
Poskytování pomoci občanům České republiky jako obětem trestné činnosti
Ministerstvo spravedlnosti rozhoduje o poskytnutí pomoci občanům České republiky způsobem a za podmínek uvedených v tomto zákoně.
Za občana České republiky se pro účely tohoto zákona považuje
státní občan České republiky5), pokud má na území České republiky místo trvalého pobytu nebo pokud se na území České republiky obvykle zdržuje,
cizinec, pokud na území České republiky v souladu se zvláštními právními předpisy6)pobývá nepřetržitě po dobu delší než 90 dnů, nebo
cizinec, který požádal o udělení azylu nebo kterému byl udělen azyl na území České republiky7).
§ 14b
Poskytování pomoci obětem trestné činnosti v přeshraničních případech s členskými státy Evropské unie
Přeshraničním případem v rámci Evropské unie8)(dále jen „přeshraniční případ“) se pro účely tohoto zákona rozumí případ, kdy o poskytnutí pomoci oběti trestného činu, rozhoduje příslušný orgán členského státu Evropské unie, na jehož území byl trestný čin spáchán, a obětí byla osoba, která má místo trvalého pobytu nebo se obvykle zdržuje na území jiného členského státu Evropské unie9).
§ 14c
Zajištění pomoci v přeshraničních případech, kdy obětí byla osoba s trvalým pobytem na území České republiky
(1)Ministerstvo spravedlnosti je povinno v přeshraničních případech osobám uvedeným v § 14a odst. 1, pokud se staly obětí trestného činu, který byl spáchán na území jiného členského státu Evropské unie, poskytnout potřebnou součinnost k tomu, aby žádost o poskytnutí pomoci v přeshraničních případech splňovala všechny náležitosti stanovené právem příslušného členského státu Evropské unie, jehož orgán bude o poskytnutí pomoci rozhodovat; za tím účelem zejména
a) poskytuje základní informace o možnostech obdržet peněžitou pomoc a formuláře žádostí o poskytnutí pomoci v přeshraničních případech,
b) na žádost oběti poskytuje informace o tom, jak žádost o poskytnutí pomoci v přeshraničních případech vyplnit a kterými dokumenty ji doložit,
c) přijímá žádosti o poskytnutí pomoci v přeshraničních případech,
d) pořizuje na náklad státu překlad žádosti o poskytnutí pomoci v přeshraničních případech a jejích příloh do cizího jazyka,
e) na žádost oběti poskytuje součinnost v případě, že příslušný orgán členského státu Evropské unie požádá o dodatečné informace,
f) na žádost oběti zasílá bezodkladně příslušnému orgánu členského státu Evropské unie dodatečné informace vyžádané podle písmena e) případně i seznam veškerých postupovaných dokumentů.
g) postupuje vyplněnou žádost o poskytnutí pomoci v přeshraničních případech a její přílohy příslušnému orgánu členského státu Evropské unie.
(2) Ministerstvo spravedlnosti na žádost příslušného orgánu členského státu Evropské unie
a) zajistí výslech osoby, která podala žádost o poskytnutí pomoci v přeshraničních případech, nebo jiné v žádosti uvedené osoby jako svědka nebo znalce, tímto orgánem prostřednictvím telefonní nebo video konference,
b) vyslechne osoby uvedené v písmenu a); o výslechu pořídí zápis, který nemusí být překládán, a který zašle příslušnému orgánu členského státu Evropské unie.
(3) Osoby uvedené v odstavci 2 písm. a) lze vyslechnout jen s jejich souhlasem.
§ 14d
Zajištění pomoci v přeshraničních případech, kdy obětí byla osoba s trvalým pobytem na území jiného členského státu Evropské unie
(1) Ministerstvo spravedlnosti rozhoduje o poskytnutí pomoci v přeshraničních případech osobám, které mají místo trvalého pobytu nebo se obvykle zdržují na území jiného členského státu Evropské unie, pokud se na území České republiky staly obětí trestného činu. V těchto případech Ministerstvo spravedlnosti
a) přijímá žádosti obětí trestného činu a jejich přílohy postoupené příslušným orgánem členského státu Evropské unie, na jehož území má oběť trestného činu místo trvalého pobytu nebo se na něm obvykle zdržuje,
b) v případě potřeby žádá příslušný orgán členského státu Evropské unie, na jehož území má oběť trestného činu místo trvalého pobytu nebo se na něm obvykle zdržuje, o dodatečné informace,
c) přijímá dodatečné informace a případně i seznam veškerých postupovaných dokumentů na základě žádosti uvedené v písm. b).
(2) Ministerstvo spravedlnosti bez zbytečného odkladu po obdržení žádosti o poskytnutí pomoci v přeshraničních případech zašle osobě uvedené v odstavci 1, která podala žádost a příslušnému orgánu členského státu Evropské unie, na jehož území má místo trvalého pobytu nebo na jehož území se obvykle zdržuje,
a) oznámení o obdržení žádosti,
b) informaci o úřední osobě, která se věcí zabývá, a o úředním místě, u kterého je žádost vyřizována
c) přibližnou lhůtu, v níž bude o žádosti rozhodnuto.
Ministerstvo spravedlnosti zašle rozhodnutí o žádosti o poskytnutí pomoci v přeshraničních případech osobě uvedené v odstavci 1 příslušnému orgánu členského státu Evropské unie.
(4) Na stanovení výše pomoci osobám uvedeným v odstavci 1 se obdobně užijí ustanovení tohoto zákona upravující podmínky pro stanovení výše pomoci a způsob jejího stanovení.
(5) Pomoc nelze poskytnout, pokud byla žádost o její poskytnutí podána v jiném státě. Ministerstvo spravedlnosti vyzve osobu uvedenou v odstavci 1, aby čestným prohlášením potvrdila, že takový nebo obdobný nárok neuplatnila v jiném státě. Pokud osoba uvedená v odstavci 1 čestné prohlášení nepředloží, pomoc se neposkytne.
(6) Lhůta uvedená v § 9 odst. 2 je zachována i v případě, kdy byla žádost o poskytnutí pomoci oběti podána u příslušného orgánu členského státu Evropské unie, na jehož území má oběť místo trvalého pobytu nebo se na něm obvykle zdržuje.
§ 14e
Poskytování pomoci cizím státním příslušníkům jako obětem trestné činnosti spáchané na území České republiky podle mezinárodní smlouvy
Cizí státní příslušník, který není podle tohoto zákona považován za občana České republiky nebo není osobou uvedenou v § 14d odst. 1, může požadovat pomoc jako oběť trestného činu spáchaného na území České republiky pouze za podmínek a v rozsahu stanoveném vyhlášenou mezinárodní smlouvou, kterou je Česká republika vázána.
§ 14f
Zmocňovací ustanovení
Ministerstvo spravedlnosti stanoví vyhláškou:
a) vzor formuláře pro poskytnutí pomoci v přeshraničních případech,
b) vzor formuláře pro předávání žádostí o poskytnutí pomoci v přeshraničních případech
c) vzor formuláře pro předávání rozhodnutí,
d) určení jiných než úředních jazyků, v nichž se postupují žádosti o poskytnutí pomoci a jejich přílohy dle § 14c odst. 1 písm.f , dodatečné informace a seznam veškerých postupovaných dokumentů podle § 14c odst. 1 písm. f), žádosti o dodatečné informace podle § 14d odst. 1 písm. b) a informace podle § 14d odst. 2, a
e) určení úředních jazyků ostatních členských států, v nichž bude Ministerstvo spravedlnosti přijímat žádosti o poskytnutí pomoci a jejich přílohy dle § 14d odst. 1 písm. a) a dodatečné informace, případně seznam veškerých postupovaných dokumentů podle § 14d odst. 1 písm. c).
Čl.II
Ustanovení § 14b až 14d zákona č.209/1997 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se použijí při poskytnutí pomoci obětem trestných činů, které byly spáchány po 30. červnu 2005.
Změna a doplnění některých zákonů
§ 15
Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění zákona č. 57/1965 Sb., zákona č. 58/1969 Sb., zákona č. 149/1969 Sb., zákona č. 48/1973 Sb., zákona č. 29/1978 Sb., zákona č. 43/1980 Sb., zákona č. 159/1989 Sb., zákona č. 178/1990 Sb., zákona č. 303/1990 Sb., zákona č. 558/1991 Sb., zákona České národní rady č. 25/1993 Sb., zákona č. 115/1993 Sb., zákona č. 292/1993 Sb., zákona č. 154/1994 Sb., nálezu Ústavního soudu České republiky č. 214/1994 Sb., nálezu Ústavního soudu České republiky č. 8/1995 Sb., zákona č. 152/1995 Sb. a zákona č. 150/1997 Sb., se mění a doplňuje takto:
1. V § 312 se tečka na konci věty nahrazuje čárkou a připojují se tato slova: „a částky odevzdané státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti.”.
2. V § 312 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňuje se odstavec 2, který zní:
„(2) Z peněžní částky k obecně prospěšným účelům musí obviněný určit nejméně 50 % státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti poskytovanou podle zvláštního zákona.”.
§ 16
Zákon České národní rady č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění zákona České národní rady č. 271/1992 Sb., zákona č. 273/1994 Sb., zákona č. 36/1995 Sb., zákona č. 118/1995 Sb., zákona č. 160/1995 Sb. a zákona č. 151/1997 Sb., se mění a doplňuje takto:
1. V § 11 odst. 2 se tečka na konci odstavce nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno k), které zní:
„k) navrhovatel v řízení o poskytnutí peněžité pomoci obětem trestné činnosti.”.
§ 17
Zákon České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona České národní rady č. 35/1993 Sb., zákona č. 96/1993 Sb., zákona č. 157/1993 Sb., zákona č. 196/1993 Sb., zákona č. 323/1993 Sb., zákona č. 42/1994 Sb., zákona č. 85/1994 Sb., zákona č. 114/1994 Sb., zákona č. 259/1994 Sb., zákona č. 32/1995 Sb.ČR, zákona č. 87/1995 Sb., zákona č. 118/1995 Sb., zákona č. 149/1995 Sb., zákona č. 248/1995 Sb., zákona č. 316/1996 Sb., zákona č. 18/1997 Sb., zákona č. 151/1997 Sb. a zákona č. 210/1997 Sb., se doplňuje takto:
1. V § 4 odst. 1 písm. h) se za slova „státní sociální podpory,44)” vkládají tato slova: „peněžité pomoci obětem trestné činnosti podle zvláštního zákona,44a)”.
Poznámka č. 44a) zní:
„44a) Zákon č. 209/1997 Sb., o poskytnutí peněžité pomoci obětem trestné činnosti a o změně a doplnění některých zákonů.”.
Čl. III
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1998.
Zeman v. r.
Havel v. r.
Klaus v. r.
5) Zákon č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
6) Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
7) Zákon č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů.
8) Směrnice Rady 2004/80/ES ze dne 29. dubna 2004 o odškodňování obětí trestných činů.
9) Čl. 59 nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o soudní příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech.
5) Zákon č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
6) Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
7) Zákon č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů.
8) Směrnice Rady 2004/80/ES ze dne 29. dubna 2004 o odškodňování obětí trestných činů.
9) Čl. 59 nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o soudní příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech.