zákon č. 204/2006 Sb.

K Čl. I

K bodu 1

Navrhovaná úprava zakotvuje působnost Ministerstva spravedlnosti v oblasti poskytování peněžní pomoci obětem trestné činnosti. Přestože se jedná částečně o deklaraci již stávající kompetence, je navrhovaná úprava nezbytná především s ohledem na potřebu transpozice směrnice Rady 2004/80/ES.

K bodu 2

Nynější úprava nedává dostatečné vodítko pro stanovení, zda za pozůstalou oběť mají být pokládány osoby, které vůči sobě mají vyživovací povinnost podle zákona o rodině, aniž by tato povinnost byla stanovena soudním rozhodnutím. Takto stanovený okruh osob oprávněných k přijetí peněžité pomoci byl dosud v praxi chápán tak, že postačí existence vztahu vyživovací povinnosti mezi zemřelým a žadatelem o peněžitou pomoc bez ohledu na skutečnost, zda a v jaké výši bylo zemřelým výživné reálně plněno. Vzhledem k účelu zákona o poskytnutí peněžité pomoci obětem trestné činnosti, kterým je poskytnutí finanční pomoci též pro částečné odškodnění pozůstalých po zemřelých obětech trestných činů, kteří objektivně nemají možnost v přijatelné lhůtě dosáhnout náhrady škody na pachateli, je na místě okruh osob oprávněných k přijetí peněžité pomoci rozšířit i o rodiče zemřelých dětí.

Z tohoto důvodu je okruh oprávněných osob definován vztahem příbuznosti k zemřelému, přičemž zúžení na osoby žijící se zemřelým ve společné domácnosti je navrhováno za účelem vyloučení práva na peněžitou pomoc u osob, které jsou sice spřízněné se zemřelým, ale postrádají vztah vzájemné péče a závislosti.

K bodu 3

Navrhované ustanovení je vedeno snahou zamezit porušení principu rovnosti mezi našimi občany a osobami, které mají trvalý pobytem nebo se obvykle zdržují na území jiného členského státu Evropské unie – zatímco naši občanům lze dosud poskytnout peněžitou pomoc, jsou-li oběťmi trestného činu, v jehož důsledku jim byla způsobena škoda na zdraví, pro osoby z jiných členských států EU by měla být stanovena zužující podmínka vyplývající ze směrnice – tj. musí jít o osoby, které se staly obětí úmyslného trestného činu spáchaného za použití násilí.

V zájmu zachování rovnosti se proto navrhuje zužující podmínku stanovit i pro naše občany, tj. vyloučit z poskytování peněžité pomoci oběti trestných činů spáchaných z nedbalosti (v praxi se jedná převážně o nedbalostní trestné činy ublížení na zdraví, k jejichž spáchání došlo v důsledku dopravní nehody, popř. nedbalostní trestné činy spáchané v

souvislosti se zvlášť nebezpečným provozem). Těmto případům však ani v současné době nebývá vyhovováno s odkazem na možnost žádat pojistné plnění od pojišťovny z titulu povinného pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, popř. z titulu odpovědnosti zaměstnavatele za škodu způsobenou pracovním úrazem). Lze tedy konstatovat, že stanovením rovných podmínek pro všechny skupiny obětí by se dostálo principu rovnosti, aniž by to v praxi znamenalo vyloučení peněžité pomoci pro některou kategorii obětí, které byla podle dosavadní právní úpravy peněžitá pomoc poskytována.

K bodu 4

Stávající úprava se s ohledem na navrhované doplnění zákona o podrobnější vymezení okruhu osob, kterým může vzniknout nárok na poskytnutí peněžité pomoci, především ve vztahu k zahraničním osobám, stává nadbytečnou.

K bodu 5

Toto ustanovení neodpovídalo platnému trestnímu řádu, neboť obvinění se nesděluje, ale trestní stíhání se zahajuje ve smyslu § 160 odst. 1 tr. řádu. Navržené znění je proto přesnější.

K bodu 6 a 8

Stávající úprava poskytování peněžité pomoci obětem trestných činů se mění tak, že se jednoznačně odděluje případy, kdy pomoc bude poskytována za splnění daných podmínek skutečné oběti trestného činu od případů, kdy pomoc bude poskytována pozůstalým po skutečné oběti. V případech, kdy bude pomoc poskytována pozůstalým po oběti se na rozdíl od současné úpravy dává přednost placení pomoci v paušálních částkách, a to ve výši, která bezpochyby zahrne i všechny dosud upravené nároky, jejichž výše však musela být prokazována. Současně se u obou možností již přímo v tomto ustanovení v zájmu jednoznačnosti stanovuje maximální horní hranice pro poskytnutí pomoci, která byla dosud stanovena v odstavci 4. Proto je třeba tento odstavec zrušit.

K bodu 7

Navržená úprava reaguje jednak na to, že pomoc poskytovaná pozůstalým po oběti je stanovena paušální částkou a u výpočtu výše pomoci poskytované oběti nově umožňuje přihlédnout pouze i k ušlému výdělku. Přitom se zachovává se princip, že peněžitou pomoc lze poskytnout i opětovně.

K bodu 10

S ohledem na to, že pozůstalým po oběti se bude poskytovat pomoc ve výši stanovené paušální částkou a je současně stanovena maximální hranice poskytnutí pomoci, je nezbytné před rozhodnutím o poskytnutí pomoci zjistit, kolik osob bude splňovat podmínky pro poskytnutí pomoci. Je proto nezbytné, aby žadatelé již v žádosti uvedli, zda jsou jedinou oprávněnou osobou, nebo zda těchto osob bude více a kolik.

K bodu 11

Nově se navrhuje zakotvit informační povinnost každého (osoby fyzické, právnické i stát) vůči ministerstvu spravedlnosti v souvislosti se zjišťováním podmínek pro poskytování peněžité pomoci obětem trestné činnosti.

K bodu 13

Změna spočívající v zařazení zejména § 14b až 14d, 14g a 14h, je vyvolána bezprostředně potřebou promítnout směrnici Rady 2004/80/ES do českého právního řádu.

K § 14a

Ustanovení shodně s dosavadní právní úpravou stanovuje, že Ministerstvu spravedlnosti přísluší rozhodovat o poskytování peněžité pomoci českým občanům, kteří se stali obětí trestné činnosti na území České republiky. Současně přesně vymezuje, kteří cizinci jsou pro účely tohoto zákona považováni za občany České republiky a některým cizincům se zde zpřesňují a v návaznosti na platný stav právního řádu aktualizují podmínky jeho činnosti.

K § 14b

V souladu s nezbytnou transpozicí směrnice Rady 2004/80/ES se definuje přeshraniční případ.

K § 14c a 14d

Vzhledem k tomu, že v uvedené směrnici byla přijata zásada, že pomoc poskytuje ten stát, na jehož území byl trestný čin spáchán, je potřebné upravit působnost Ministerstva spravedlnosti jak při rozhodování o pomoci ve vztahu k obětem z jiných členských států Evropské unie, pokud se staly obětí násilného trestného činu na území České republiky, tak v případech kdy oběťmi násilných trestných činů v ostatních členských státech jsou čeští občané. Vedle působnosti ministerstva se zde upravuje i procedura vzájemné spolupráce mezi příslušnými orgány členských států EU. Tato procedura v souladu se směrnicí v maximální možné míře zohledňuje zájmy obětí.

Ministerstvo spravedlnosti je povinno dbát, aby nárok na pomoc uplatňovala každá oběť v daném případě pouze v jednom statě. Navrhovaná úprava reaguje na situace, kdy žadatel uplatňuje nárok na pomoc ve vícero státech, přičemž se výslovně stanoví, že nárok na pomoc ze strany České republiky nevznikne, pokud byl tentýž nárok již uspokojen cizím státem. Výraz „obdobné plnění“ umožňuje pro účely tohoto zákona chápat jako pomoc i plnění jiné právní povahy, avšak uskutečněné ze stejného titulu.

K § 14e

Možnosti ostatních cizinců, kteří pocházejí ze států mimo EU, jsou tak jako dosud odvislé od případné mezinárodní smlouvy.

K § 14f

Splnění požadavků směrnice Rady 2004/80/ES vyžaduje zmocnění pro Ministerstvo spravedlnosti k vydání vyhlášky, která stanoví některé podrobnosti nezbytné pro bezproblémový chod spolupráce mezi partnerskými orgány členských států EU při poskytování pomoci obětem trestných činů. Vzhledem k tomu, že podle článku 14 směrnice mají být formuláře pro předávání žádostí vypracovány Komisí ve lhůtě do 31. října 2005, bude možno prováděcí vyhlášku projednat až po tomto datu.

K Čl.II

V zájmu právní jistoty v přeshraničních případech se stanoví, že příslušná ustanovení v přeshraničních případech se použijí na trestné činy spáchané po 30. červnu 2005.

K Čl. III

V souladu se směrnicí Rady 2004/80/ES se navrhuje nabytí účinnosti dnem 1. ledna 2006.

V Praze dne 7. září 2005

předseda vlády

Ing. Jiří Paroubek v. r.

místopředseda vlády a ministr spravedlnosti

JUDr. Pavel Němec v. r.

Texty zákonů v platném znění s vyznačením navrhovaných změn a doplnění

Zákon č.209/1997 Sb., o poskytnutí peněžité pomoci obětem trestné činnosti a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění zákona č. 265/2001 Sb., kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony

Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

ČÁST PRVNÍ

Poskytnutí peněžité pomoci obětem trestné činnosti

§ 1

(1) Za podmínek stanovených tímto zákonem stát poskytne oběti trestné činnosti (dále jen „oběť”) peněžitou pomoc (dále jen „pomoc”).

(2) Ve věcech upravených tímto zákonem jedná jménem státu Ministerstvo spravedlnosti.

§ 2

(1) Obětí se rozumí fyzická osoba, které v důsledku trestného činu vznikla škoda na zdraví.

(2) Za oběť se považuje i osoba pozůstalá po oběti, která v důsledku trestného činu zemřela, jestliže této osobě zemřelý výživu poskytoval nebo byl povinen poskytovat byla-li rodičem, manželem nebo dítětem zemřelého a současně v době jeho smrti s ním žila v domácnosti anebo osoba, které zemřelý poskytoval nebo byl povinen poskytovat výživu.

(3) Pomoc spočívá v jednorázovém poskytnutí peněžité částky k překlenutí zhoršené sociální situace způsobené oběti trestným činem.

(4) Za trestný čin se pro účely poskytnutí pomoci podle tohoto zákona považuje jednání, které má znaky úmyslného trestného činu nebo jeho pokusu podle

i trestního zákona.

§ 3

(1) Pomoc se poskytne občanu České republiky nebo osobě bez státní příslušnosti, která má na území České republiky povolen trvalý nebo dlouhodobý pobyt.

(2) Cizí státní příslušník může požadovat pomoc za podmínek a v rozsahu stanoveném vyhlášenou mezinárodní smlouvou, kterou je Česká republika vázána.

§ 4

Pomoc se poskytne, pokud škoda na zdraví nebo v důsledku smrti způsobená trestným činem nebyla plně uhrazena.

§ 5

(1) Pomoc se poskytne, jestliže o vině pachatele trestného činu, kterým byla způsobena škoda na zdraví, bylo rozhodnuto odsuzujícím rozsudkem nebo rozsudkem, kterým byl pachatel pro nepříčetnost zproštěn obžaloby.

(2) Jestliže takový rozsudek nebyl vyhlášen nebo nenabyl právní moci anebo jestliže nebylo zahájeno trestní stíhání proto, že pachatel není znám nebo ho není možné obvinit,mu není možné sdělit obvinění, anebo brání-li trestnímu stíhání zákonná překážka, bude pomoc poskytnuta, nejsou-li na základě výsledku šetření orgánů činných v trestním řízení důvodné pochybnosti o tom, že se stal trestný čin, v důsledku kterého byla oběti způsobena škoda na zdraví.

§ 6

1. Pomoc stát neposkytne, jestliže oběť

a) je stíhána jako spoluobviněná v trestním řízení vedeném pro trestný čin, v důsledku kterého byla poškozena na zdraví, nebo byla účastníkem takového trestného činu,¹⁾

b) nedala souhlas k trestnímu stíhání pachatele trestného činu v případě, kdy tento souhlas je podmínkou zahájení trestního stíhání nebo pokračování v něm, anebo vzala-li takový souhlas zpět, nebo

c) neposkytla orgánům činným v trestním řízení potřebnou součinnost zejména tím, že bez zbytečného odkladu nepodala oznámení o trestném činu, v souvislosti s nímž požaduje náhradu škody, nebo jako svědek v trestním řízení využila s odvoláním na svůj poměr k pachateli práva odepřít výpověď.

(2) Stát neposkytne pomoc též tehdy, jestliže celková výše bodového hodnocení za bolest²⁾ nedosahuje hodnoty alespoň 100 bodů.

§ 7

1. Pomoc se na žádost obětí poskytne

1. v paušální částce 25 000 Kč, nebo

2. ve výši, která představuje obětí prokázanou ztrátu na výdělku a prokázané náklady spojené s léčením,³⁾ a u oběti uvedené v § 2 odst. 2 prokázané náklady spojené s pohřbem a náklady na výživu,⁴⁾

snížené o součet všech částek, které oběť z titulu náhrady škody již obdržela.

(1) Pomoc se poskytne na žádost oběti

6. uvedené v § 2 odst. 1 v paušální částce 25 000 Kč, nebo ve výši, která představuje obětí prokázanou ztrátu na výdělku a prokázané náklady spojené s léčením,³⁾ snížené o součet všech částek, které oběť z titulu náhrady škody již obdržela; pomoc nesmí ve svém součtu přesáhnout částku 150 000 Kč, nebo

7. uvedené v § 2 odst. 2 v paušální částce 150 000 Kč; pomoc nesmí ve svém součtu přesáhnout částku 450 000 Kč a je-li počet obětí více než tři osoby, poskytovaná částka se u každé oběti přiměřeně krátí.

(2) Jestliže o náhradě škody bylo již rozhodnuto pravomocným rozsudkem, je výše způsobené škody zjištěná v rozsudku závazná pro stanovení pomoci v rozsahu, v jakém o škodě již bylo rozhodnuto.

(3) Při určení výše peněžité pomoci podle odstavce 1 písm. b) se přihlédne i k výdělku nebo výživnému, které oběti ujdou v budoucnosti. Prokáže-li oběť poté, co jí byla poskytnuta pomoc podle odstavce 1, že jí vzniklá škoda je vyšší, než jaká byla podkladem pro poskytnutí pomoci, lze jí poskytnout na její žádost podanou ve lhůtě stanovené tímto zákonem pomoc opětovně. Přitom se přihlédne k částkám již vyplaceným.

(3) Při určení výše peněžité pomoci podle prokazované ztráty na výdělku poskytované podle odstavce 1 písm. a), se přihlédne i k výdělku, který oběti ujde v budoucnosti. Prokáže-li oběť poté, co jí byla poskytnuta pomoc podle odstavce 1 písm. a), že jí vzniklá škoda je vyšší, než jaká byla podkladem pro poskytnutí pomoci, lze jí poskytnout na její žádost, podanou ve lhůtě stanovené tímto zákonem, pomoc opětovně; přitom se přihlédne k částkám již vyplaceným.

(4) Pomoc poskytnutá podle odstavců 1 a 3 nesmí ve svém součtu přesáhnout 150 000 Kč.

§ 8

Pomoc stanovená podle § 7 může být snížena nebo se nepřizná s přihlédnutím k sociální situaci oběti a k tomu,

1. do jaké míry oběť spoluzavinila vznik škody,

2. zda oběť využila všech zákonných prostředků, aby uplatnila nárok na náhradu škody na pachateli nebo na jiné osobě, která je povinna škodu uhradit.

§ 9

(1) Pomoc poskytuje na základě žádosti oběti jménem státu Ministerstvo spravedlnosti.

7. Žádost o poskytnutí pomoci lze podat u Ministerstva spravedlnosti nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy se oběť dozvěděla o škodě způsobené trestným činem, jinak právo zaniká.

8. Ministerstvo spravedlnosti žadateli písemně potvrdí přijetí žádosti. Pokud žádost neobsahuje náležitosti uvedené v § 10, vyzve žadatele k jejímu doplnění.

(4) Ministerstvo spravedlnosti do tří měsíců od podání žádosti a předložení potřebných dokladů buď pomoc poskytne, nebo žadateli sdělí důvody, pro které pomoc nelze poskytnout.

§ 10

(1) V žádosti je třeba uvést jméno a příjmení oběti, datum jejího narození, bydliště, rodné číslo a připojit k ní:

1. poslední rozhodnutí orgánu činného v trestním řízení o trestném činu nebo o jeho oznámení; nemůže-li oběť takové rozhodnutí připojit, je třeba, aby označila orgán činný v trestním řízení, který o trestném činu naposledy konal řízení, a uvedla údaje o osobě podezřelé ze spáchání trestného činu, pokud je jí známa,

2. údaje o škodě vzniklé v důsledku trestného činu a o jejím rozsahu, případně o rozsahu, v jakém již škoda byla uhrazena, a o úkonech, které oběť učinila k vymáhání škody,

3. údaje o svých majetkových a výdělkových poměrech, doklady, které má oběť k dispozici a které mohou dokázat údaje uvedené pod písmeny b) a c).

Doklady o majetkových a výdělkových poměrech lze nahradit čestným prohlášením.

(2) Žadatel o poskytnutí pomoci podle § 7 odst. 1 písm. b) je povinen v žádosti dále uvést, zda je jedinou osobou splňující podmínky uvedené v § 2 odst. 2, popřípadě kolik osob tyto podmínky splňuje, pokud jsou mu tyto skutečnosti známy.

(2) (3) Změní-li se po podání žádosti o poskytnutí pomoci okolnosti, které mají vliv na posouzení žádosti o poskytnutí pomoci a stanovení její výše, zejména dojde-li jen k částečné náhradě škody, je žadatel povinen na tyto okolnosti Ministerstvo spravedlnosti bezodkladně upozornit.

§ 11

(1) Při ověřování podmínek pro poskytnutí pomoci mohou pověření zaměstnanci Ministerstva spravedlnosti nahlížet do trestních spisů nebo od orgánů činných v trestním řízení požadovat údaje, které jsou významné pro poskytnutí pomoci.

(2) Orgány činné v trestním řízení jsou povinny žádostem podle odstavce 1 vyhovět.

§ 11

(1) Každý je povinen sdělit Ministerstvu spravedlnosti skutečnosti, které mají význam pro ověřování splnění podmínek pro poskytnutí pomoci.

(2) Při ověřování podmínek pro poskytování pomoci jsou zaměstnanci Ministerstva spravedlnosti oprávněni nahlížet do trestních spisů; orgány činné v trestním řízení jsou povinny jim nahlédnutí do trestních spisů umožnit.

§ 12

(1) Oběť, které byla poskytnuta pomoc, je povinna do pěti let ode dne, kdy jí byla poskytnuta pomoc, odvést na účet Ministerstva spravedlnosti částky, které obdržela jako náhradu škody až do výše poskytnuté pomoci.

(2) Neuplatní-li stát do dvou let po uplynutí lhůty uvedené v odstavci 1 právo na vrácení poskytnuté pomoci, jeho právo zaniká.

(3) Na základě žádosti oběti se Ministerstvo spravedlnosti může jménem státu po uplynutí lhůty uvedené v odstavci 1 vzdát práva na vrácení poskytnuté pomoci, jestliže takový postup odůvodňuje sociální situace oběti, celková výše škody, která jí byla způsobena, a výše náhrady, kterou oběť obdržela.

§ 13

(1) Není-li stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

(2) Na postup Ministerstva spravedlnosti podle tohoto zákona se správní řád nevztahuje.

§ 14

V řízení o trestném činu, v jehož důsledku vznikla škoda na zdraví nebo smrt, jsou orgány činné v trestním řízení povinny poskytnout oběti poučení o podmínkách, za nichž lze o poskytnutí pomoci žádat.

§ 4a

Poskytování pomoci občanům České republiky jako obětem trestné činnosti

9. Ministerstvo spravedlnosti rozhoduje o poskytnutí pomoci občanům České republiky způsobem a za podmínek uvedených v tomto zákoně.

10. Za občana České republiky se pro účely tohoto zákona považuje

    1. státní občan České republiky⁵⁾, pokud má na území České republiky místo trvalého pobytu nebo pokud se na území České republiky obvykle zdržuje,

    2. cizinec, pokud na území České republiky v souladu se zvláštními právními předpisy⁶⁾pobývá nepřetržitě po dobu delší než 90 dnů, nebo

    3. cizinec, který požádal o udělení azylu nebo kterému byl udělen azyl na území České republiky⁷⁾.

§ 14b

Poskytování pomoci obětem trestné činnosti v přeshraničních případech s členskými státy Evropské unie

Přeshraničním případem v rámci Evropské unie⁸⁾(dále jen „přeshraniční případ“) se pro účely tohoto zákona rozumí případ, kdy o poskytnutí pomoci oběti trestného činu, rozhoduje příslušný orgán členského státu Evropské unie, na jehož území byl trestný čin spáchán, a obětí byla osoba, která má místo trvalého pobytu nebo se obvykle zdržuje na území jiného členského státu Evropské unie⁹⁾.

§ 14c

Zajištění pomoci v přeshraničních případech, kdy obětí byla osoba s trvalým pobytem na území České republiky

(1)Ministerstvo spravedlnosti je povinno v přeshraničních případech osobám uvedeným v § 14a odst. 1, pokud se staly obětí trestného činu, který byl spáchán na území jiného členského státu Evropské unie, poskytnout potřebnou součinnost k tomu, aby žádost o poskytnutí pomoci v přeshraničních případech splňovala všechny náležitosti stanovené právem příslušného členského státu Evropské unie, jehož orgán bude o poskytnutí pomoci rozhodovat; za tím účelem zejména

a) poskytuje základní informace o možnostech obdržet peněžitou pomoc a formuláře žádostí o poskytnutí pomoci v přeshraničních případech,

b) na žádost oběti poskytuje informace o tom, jak žádost o poskytnutí pomoci v přeshraničních případech vyplnit a kterými dokumenty ji doložit,

c) přijímá žádosti o poskytnutí pomoci v přeshraničních případech,

d) pořizuje na náklad státu překlad žádosti o poskytnutí pomoci v přeshraničních případech a jejích příloh do cizího jazyka,

e) na žádost oběti poskytuje součinnost v případě, že příslušný orgán členského státu Evropské unie požádá o dodatečné informace,

f) na žádost oběti zasílá bezodkladně příslušnému orgánu členského státu Evropské unie dodatečné informace vyžádané podle písmena e) případně i seznam veškerých postupovaných dokumentů.

g) postupuje vyplněnou žádost o poskytnutí pomoci v přeshraničních případech a její přílohy příslušnému orgánu členského státu Evropské unie.

(2) Ministerstvo spravedlnosti na žádost příslušného orgánu členského státu Evropské unie

a) zajistí výslech osoby, která podala žádost o poskytnutí pomoci v přeshraničních případech, nebo jiné v žádosti uvedené osoby jako svědka nebo znalce, tímto orgánem prostřednictvím telefonní nebo video konference,

b) vyslechne osoby uvedené v písmenu a); o výslechu pořídí zápis, který nemusí být překládán, a který zašle příslušnému orgánu členského státu Evropské unie.

(3) Osoby uvedené v odstavci 2 písm. a) lze vyslechnout jen s jejich souhlasem.

§ 14d

Zajištění pomoci v přeshraničních případech, kdy obětí byla osoba s trvalým pobytem na území jiného členského státu Evropské unie

(1) Ministerstvo spravedlnosti rozhoduje o poskytnutí pomoci v přeshraničních případech osobám, které mají místo trvalého pobytu nebo se obvykle zdržují na území jiného členského státu Evropské unie, pokud se na území České republiky staly obětí trestného činu. V těchto případech Ministerstvo spravedlnosti

a) přijímá žádosti obětí trestného činu a jejich přílohy postoupené příslušným orgánem členského státu Evropské unie, na jehož území má oběť trestného činu místo trvalého pobytu nebo se na něm obvykle zdržuje,

b) v případě potřeby žádá příslušný orgán členského státu Evropské unie, na jehož území má oběť trestného činu místo trvalého pobytu nebo se na něm obvykle zdržuje, o dodatečné informace,

c) přijímá dodatečné informace a případně i seznam veškerých postupovaných dokumentů na základě žádosti uvedené v písm. b).

(2) Ministerstvo spravedlnosti bez zbytečného odkladu po obdržení žádosti o poskytnutí pomoci v přeshraničních případech zašle osobě uvedené v odstavci 1, která podala žádost a příslušnému orgánu členského státu Evropské unie, na jehož území má místo trvalého pobytu nebo na jehož území se obvykle zdržuje,

a) oznámení o obdržení žádosti,

b) informaci o úřední osobě, která se věcí zabývá, a o úředním místě, u kterého je žádost vyřizována

c) přibližnou lhůtu, v níž bude o žádosti rozhodnuto.

11. Ministerstvo spravedlnosti zašle rozhodnutí o žádosti o poskytnutí pomoci v přeshraničních případech osobě uvedené v odstavci 1 příslušnému orgánu členského státu Evropské unie.

(4) Na stanovení výše pomoci osobám uvedeným v odstavci 1 se obdobně užijí ustanovení tohoto zákona upravující podmínky pro stanovení výše pomoci a způsob jejího stanovení.

(5) Pomoc nelze poskytnout, pokud byla žádost o její poskytnutí podána v jiném státě. Ministerstvo spravedlnosti vyzve osobu uvedenou v odstavci 1, aby čestným prohlášením potvrdila, že takový nebo obdobný nárok neuplatnila v jiném státě. Pokud osoba uvedená v odstavci 1 čestné prohlášení nepředloží, pomoc se neposkytne.

(6) Lhůta uvedená v § 9 odst. 2 je zachována i v případě, kdy byla žádost o poskytnutí pomoci oběti podána u příslušného orgánu členského státu Evropské unie, na jehož území má oběť místo trvalého pobytu nebo se na něm obvykle zdržuje.

§ 14e

Poskytování pomoci cizím státním příslušníkům jako obětem trestné činnosti spáchané na území České republiky podle mezinárodní smlouvy

Cizí státní příslušník, který není podle tohoto zákona považován za občana České republiky nebo není osobou uvedenou v § 14d odst. 1, může požadovat pomoc jako oběť trestného činu spáchaného na území České republiky pouze za podmínek a v rozsahu stanoveném vyhlášenou mezinárodní smlouvou, kterou je Česká republika vázána.

§ 14f

Zmocňovací ustanovení

Ministerstvo spravedlnosti stanoví vyhláškou:

a) vzor formuláře pro poskytnutí pomoci v přeshraničních případech,

b) vzor formuláře pro předávání žádostí o poskytnutí pomoci v přeshraničních případech

c) vzor formuláře pro předávání rozhodnutí,

d) určení jiných než úředních jazyků, v nichž se postupují žádosti o poskytnutí pomoci a jejich přílohy dle § 14c odst. 1 písm.f , dodatečné informace a seznam veškerých postupovaných dokumentů podle § 14c odst. 1 písm. f), žádosti o dodatečné informace podle § 14d odst. 1 písm. b) a informace podle § 14d odst. 2, a

e) určení úředních jazyků ostatních členských států, v nichž bude Ministerstvo spravedlnosti přijímat žádosti o poskytnutí pomoci a jejich přílohy dle § 14d odst. 1 písm. a) a dodatečné informace, případně seznam veškerých postupovaných dokumentů podle § 14d odst. 1 písm. c).

Čl.II

Ustanovení § 14b až 14d zákona č.209/1997 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se použijí při poskytnutí pomoci obětem trestných činů, které byly spáchány po 30. červnu 2005.

Změna a doplnění některých zákonů

§ 15

Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění zákona č. 57/1965 Sb., zákona č. 58/1969 Sb., zákona č. 149/1969 Sb., zákona č. 48/1973 Sb., zákona č. 29/1978 Sb., zákona č. 43/1980 Sb., zákona č. 159/1989 Sb., zákona č. 178/1990 Sb., zákona č. 303/1990 Sb., zákona č. 558/1991 Sb., zákona České národní rady č. 25/1993 Sb., zákona č. 115/1993 Sb., zákona č. 292/1993 Sb., zákona č. 154/1994 Sb., nálezu Ústavního soudu České republiky č. 214/1994 Sb., nálezu Ústavního soudu České republiky č. 8/1995 Sb., zákona č. 152/1995 Sb. a zákona č. 150/1997 Sb., se mění a doplňuje takto:

1. V § 312 se tečka na konci věty nahrazuje čárkou a připojují se tato slova: „a částky odevzdané státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti.”.

2. V § 312 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňuje se odstavec 2, který zní:

„(2) Z peněžní částky k obecně prospěšným účelům musí obviněný určit nejméně 50 % státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti poskytovanou podle zvláštního zákona.”.

§ 16

Zákon České národní rady č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění zákona České národní rady č. 271/1992 Sb., zákona č. 273/1994 Sb., zákona č. 36/1995 Sb., zákona č. 118/1995 Sb., zákona č. 160/1995 Sb. a zákona č. 151/1997 Sb., se mění a doplňuje takto:

1. V § 11 odst. 2 se tečka na konci odstavce nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno k), které zní:

„k) navrhovatel v řízení o poskytnutí peněžité pomoci obětem trestné činnosti.”.

§ 17

Zákon České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona České národní rady č. 35/1993 Sb., zákona č. 96/1993 Sb., zákona č. 157/1993 Sb., zákona č. 196/1993 Sb., zákona č. 323/1993 Sb., zákona č. 42/1994 Sb., zákona č. 85/1994 Sb., zákona č. 114/1994 Sb., zákona č. 259/1994 Sb., zákona č. 32/1995 Sb.ČR, zákona č. 87/1995 Sb., zákona č. 118/1995 Sb., zákona č. 149/1995 Sb., zákona č. 248/1995 Sb., zákona č. 316/1996 Sb., zákona č. 18/1997 Sb., zákona č. 151/1997 Sb. a zákona č. 210/1997 Sb., se doplňuje takto:

1. V § 4 odst. 1 písm. h) se za slova „státní sociální podpory,⁴⁴⁾” vkládají tato slova: „peněžité pomoci obětem trestné činnosti podle zvláštního zákona,^44a)”.

Poznámka č. 44a) zní:

^„44a) Zákon č. 209/1997 Sb., o poskytnutí peněžité pomoci obětem trestné činnosti a o změně a doplnění některých zákonů.”.

Čl. III

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1998.

Zeman v. r.

Havel v. r.

Klaus v. r.