zákon č. 204/2015 Sb.

K části první (změna zákona o přestupcích) K bodu 1 (§ 8 odst. 2)

Jde pouze o technickou novelu reagující na nové znění ustanovení § 49, definující přestupky proti veřejnému pořádku.

K bodu 2 (§ 10 odst. 1)

Ustanovení § 10 odst. 1 písm. b) zákona č. 200/1990 Sb. stanoví, že se podle zvláštních předpisů projedná jednání, které má znaky přestupku, jehož se dopustily osoby ve výkonu trestu odnětí svobody nebo zabezpečovací detence. V uvedeném ustanovení však chybí osoby ve výkonu vazby. Podle § 23b odst. 1 zákona č. 293/1993 Sb., o výkonu vazby, se uložením kázeňského trestu vyřizují jednání, které mají znaky přestupků a byly spáchány během výkonu vazby.

K bodu 3 (§ 13 odst. 2)

Změna výše ukládaných sankcí reaguje na požadavky praxe a znamená postupný krok k výši sankcí, s níž počítá věcný záměr zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, který byl v dubnu 2013 schválen vládou a na jehož základě je nyní připravován návrh zákona.

K bodu 4 (§ 17)

V souladu s usnesením vlády č. 714 ze dne 3. října 2012 je předkládána úprava omezujících opatření. Dochází k rozšíření možnosti užití tohoto institutu a rozšíření výčtu přestupků, za které lze omezující opatření uložit. Omezující opatření spočívá v zákazu vstupovat též do jiných než demonstrativně vymezených míst, a to za účelem předcházení protiprávnímu jednání na dalších místech, která lze rovněž považovat za kriminogenní. Může se dále jednat o konkrétní ulice, prostranství před obchody, parky či blízké okolí restaurací, apod., kde se pachatel často zdržuje a kde dochází k narušování veřejného pořádku, občanského soužití či ke škodám na majetku. Podmínka podávání alkoholu na veřejně přístupném místě nebo místnosti není v navrhované úpravě pro možnost uložení omezujícího opatření nezbytná, je pouze okolností, která může přispět k uložení omezujícího opatření v souvislosti se spáchaným přestupkem. Další podobnou podmínkou pro uložení omezujícího opatření může být provozování hazardních her, sázek a hraní na hracích přístrojích.

K bodu 5 (§ 19 odst. 3)

Změna výše ukládaných sankcí reaguje na obdobnou změnu v § 13 odst. 2 a dále reaguje na požadavky praxe a znamená postupný krok k výši sankcí, s níž počítá věcný záměr zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, který byl v dubnu 2013 schválen vládou a na jehož základě je nyní připravován návrh zákona.

K bodu 6 (§ 20 odst. 2 a 3)

Změny v § 20 reflektují věcný záměr zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (zákon o přestupcích), který byl v dubnu 2013 schválen vládou, a v němž je navrhována obdobná úprava promlčení využívající stavení i přerušení běhu lhůty pro projednání přestupku. Návrh dále zavádí institut přerušení běhu promlčecí lhůty. Zahájením řízení o přestupku se běh promlčecí doby přeruší a začne běžet promlčecí doba znovu.

Nový počátek běhu promlčecí doby bude datován zahájením řízení o přestupku. Přerušení promlčecí doby má u jednoleté promlčecí doby význam z hlediska poskytnutí dostatku času na provedení řízení. Přerušením promlčecí doby zahájením řízení o přestupku se zamezí tomu, aby promlčecí doba uplynula dříve, než bude možno řádně provést řízení. Druhý moment přerušení běhu promlčecí lhůty a počátek běhu nové lhůty je stanoven na okamžik vydání rozhodnutí o přestupku, jímž je obviněný z přestupku uznán vinným (pokud je prvním úkonem v řízení vydání příkazu, přerušuje se promlčecí doba doručením tohoto příkazu). Tímto má dojít k zajištění dostatečné doby pro možnost uplatnění opravných prostředků. Zároveň je však stanovena objektivní promlčecí lhůta tří let, jejichž uplynutím zanikne odpovědnost pachatele za přestupek. Jednoroční doba, jež je v současnosti u přestupků fyzických osob předmětem kritiky, bude zavedením nové úpravy přerušování dostačující proto, aby byl pachatel přestupku před jejím uplynutím řádně potrestán. Tříletá objektivní lhůta byla zavedena z obavy před neúměrným prodlužováním přestupkového řízení.

K bodu 7 (§ 20 odst. 4)

Jde o legislativně technickou změnu vyplývající z bodu 6 (vložení nových odstavců 2 a 3 do § 20).

K bodu 8 (§ 35)

Stávající znění terminologicky nekoresponduje se zněním zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů.

K bodu 9 a 10 (§ 47, 49, 50)

V souladu s usnesením vlády č. 714 ze dne 3. října 2012 je předkládána úprava jednotlivých skutkových podstat přestupků proti veřejnému pořádku, občanskému soužití a majetku tak, aby byla zabezpečena jejich přesná evidence za účelem umožnění ukládání přísnějších sankcí v případech jejich recidivy. Aby bylo možno tohoto cíle snáze docílit, bylo zapotřebí formálně podrobněji rozčlenit vymezení přestupků proti veřejnému pořádku podle § 47, proti občanskému soužití podle § 49 a proti majetku podle § 50 zákona o přestupcích [například dosavadní právní úprava v § 49 odst. 1 písm. c) obsahuje v jednom ustanovení několik forem protiprávních jednání; obdobně je tomu i u § 50 odst. 1 písm. a)]. Cílem této úpravy tedy nebyla kodifikace nových skutkových podstat přestupků, ale jen jejich přesnější legislativně technické rozčlenění za účelem umožnění jejich evidence tak, aby bylo možné jednotlivé skutky evidovat odděleně. U vybraných skutkových podstat (např. § 47 odst. 1 písm. a) až c), § 49 a § 50) se navrhuje i zvýšení horní hranice sazby pro uložení pokuty. Tím se umožní správním orgánům lépe diferencovat ukládání sankcí v případech, kdy přestupek, u něhož postačí zavinění z nedbalosti, byl spáchán úmyslně. V návaznosti na uvedené ryze formální změny, které jsou odůvodněny snahou o zvýšení vypovídací hodnoty údajů, které budou zaneseny do evidence přestupků, dochází i ke změnám v § 8 odst. 2 a v § 68. Upravuje se zvýšení pokuty v případě opakovaného spáchání přestupku. Opakované spáchání (recidiva) je definováno v novém § 91a zákona tak, že přestupek je spáchán opakovaně, pokud byl spáchán do dvanácti měsíců od právní moci rozhodnutí o předchozím přestupku. Recidiva se vztahuje na přestupky podle téhož paragrafu a odstavce (nemusí tedy nutně jít o naplnění stejné skutkové podstaty), viz formulace § 47 odst. 4, § 49 odst. 5 a § 50 odst. 5. Doplňuje se nová skutková podstata (§ 47 odst. 1 písm. b)) reflektující výkladové obtíže při postihu maření policejního vykázání a mezeru v zákoně, která neumožňuje postihovat jako přestupek maření vykázání soudního. Navržená úprava se inspiruje zněním § 337 odst. 2 trestního zákoníku. Zmíněné ustanovení zakotvuje postih maření policejního anebo soudního vykázání, pokud jde o jednání závažné nebo opakované. Pokud o takové jednání nejde, je věc postupována správním orgánům jako přestupek. K trestnému činu dle § 337 odst. 2 trestního zákoníku však neexistuje adekvátní korespondující skutková podstata přestupku, resp. v případě maření soudního vykázání vůbec. Obdobně bylo přistoupeno k formulačnímu upřesnění skutkové podstaty v § 47 odst. 1 písm. g), kterou se odstraňují výkladové nejasnosti o možnosti zasahovat i mimo objekt, kde se sportovní utkání koná. Základním odlišujícím znakem mezi trestným činem podle § 337 odst. 2 trestního zákoníku a navrhovaným přestupkem podle § 47 odst. 1 písm. b) je skutečnost, že k naplnění skutkové podstaty trestného činu je nezbytné, aby se pachatel úmyslně dopustil závažného nebo opakovaného jednání, aby zmařil vykázání nebo předběžné opatření soudu. Závažným jednáním se rozumí intenzivnější jednání, které může u ohrožené osoby vyvolat obavu o život, zdraví, svobodu či lidskou důstojnost. Opakovaným jednáním se rozumí jednání, ke kterému došlo alespoň podruhé, nemusí se však jednat o totožná jednání, a nemusí jít o závažný útok. U trestného činu dále není nutné, aby ke zmaření vykázání nebo předběžného opatření soudu skutečně došlo (vize dikce "aby zmařil"). V případě navrhovaného přestupku se nevyžaduje úmyslné jednání, postačí tedy pouhá nedbalost, dále se postihuje pachatel za to, že maří vykázání nebo předběžné opatření soudu, což znamená, že se k naplnění skutkové podstaty přestupku nevyžaduje závažné nebo opakované jednání za účelem maření vykázání nebo předběžného rozhodnutí soudu. Jedná se tedy o méně závažné (intenzivní) jednání, nežli u trestného činu podle § 337 odst. 2 trestního zákoníku, kterým pachatel (i z nedbalosti) maří vykázání nebo předběžné opatření soudu, přičemž k maření musí na rozdíl od trestného činu dojít (srov. výše). Taková dikce skutkové podstaty přestupku plně odpovídá zásadě subsidiarity trestní represe. V § 49 došlo ke sjednocení skutkových podstat upravených v odstavci 1 písm. b) a v odstavci 2 písm. b). Odstavec 1 postihoval ublížení na zdraví a to i z nedbalosti (za podmínky, že se nejedná o trestný čin). Odstavec 2 postihoval drobné ublížení na zdraví, ovšem pouze za podmínky, že bylo způsobeno úmyslně. Přestupkový zákon však nestanoví pravidlo pro rozlišení ublížení na zdraví a drobného ublížení na zdraví, a proto byla ponechána pouze skutková podstata v odstavci 1. Případné odlišení drobného ublížení na zdraví bude možné odlišit v rámci posouzení společenské škodlivosti skutku podle § 2 odst. 1 přestupkového zákona.

K bodu 11 (§ 52)

Jedná se o legislativně technickou úpravu.

K bodu 12 a 13 (§ 57 odst. 1 a 3)

Změna odstavce 1 představuje zúžení současného obligatorního společného řízení. Důvodem je skutečnost, že v případě správních orgánů s širokou věcnou příslušností (ať už se jedná po obecní či krajské úřady, nebo i o některé jiné správní úřady, například ministerstva) nebylo dané široké pravidlo realizovatelné ať už proto, že často ani nebylo možné zjistit, že jsou jedním správním orgánem souběžně projednávány přestupky totožné osoby, nebo proto, že přestupky totožné osoby spolu věcně vůbec nesouvisely a jejich společné projednávání by znamenalo neúměrné zatížení úředních osob. Dané pravidlo tedy omezí společné řízení pouze na situace, kdy přestupky postihují chování, které má negativní dopad na shodný veřejný zájem, tedy spolu věcně souvisejí a je na místě, aby byly společně sankcionovány. S ohledem na požadavek přísněji sankcionovat recidivu vybraných přestupků, je třeba zpřesnit některá procesní pravidla, která mohou zásadním způsobem projednání a rozhodnutí o přestupku ovlivnit. Jedním z nich je úprava společného řízení podle § 57 odst. 1, jehož aplikace v současném znění ad absurdum může vést k zániku odpovědnosti za spáchaný přestupek a k „nepostižitelnosti“ jeho pachatele. Ustanovení § 57 odst. 3 bylo do zákona o přestupcích doplněno v červenci roku 2011. Jeho cílem bylo vyloučit možnost zániku odpovědnosti za přestupky (§ 20) u pachatelů, kteří je páchají opakovaně, a v průběhu roku je nebylo možno ve společném řízení podle odstavce 1 vyřešit. Tomu bránilo ustanovení § 12 odst. 2, podle kterého se za více přestupků téhož pachatele projednaných ve společném řízení uloží sankce podle ustanovení vztahujícího se na přestupek nejpřísněji postižitelný. Tato novela umožnila pouze v případě přestupků proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle zákona o silničním provozu projednat ve společném řízení přestupky spáchané nejvýše v období 3 měsíců od spáchání prvního z nich. Obdobná situace se však vyskytuje i u přestupků proti veřejnému pořádku, občanskému soužití a majetku, které se budou evidovat v evidenci přestupků, ale i u jiných přestupků definovaných zvláštními zákony. Vedle situace, že z uvedeného důvodu docházelo u těchto přestupků k zániku odpovědnosti, narážela i rozhodovací praxe na problematiku nejasného výkladu, které přestupky lze do společného řízení ještě zahrnout. Zda přestupky spáchané týmž pachatelem ještě do zahájení řízení o jeho jiném přestupku nebo i přestupky spáchané týmž pachatelem do vydání rozhodnutí o jeho jiném přestupku. Navrhovaná novela má za cíl tento nežádoucí stav odstranit.

K bodům 14 až 16 (§ 58)

Předložená změna má za cíl předejít dalším interpretačním sporů o to, zda Policie ČR (příp. jiné státní orgány) mohou oznamovat správním orgánům přestupky i v případě, že není znám či ztotožněn pachatel přestupku či nikoliv. Výčet náležitostí oznámení dle § 58 odst. 1 zákona o přestupcích je pouze demonstrativní, přesto se lze setkat i s názorem, že všechny demonstrativně uvedené náležitosti musí oznámení o přestupku obsahovat, jinak je nelze podat. Doplněním textu je zdůrazněno, že určení osoby pachatele může absentovat, pokud jeho identitu nelze zjistit nebo nebyla zjištěna, jakkoliv by to mělo být zřejmé už ze zásady „nemožné nezavazuje“ i z demonstrativního charakteru výčtu náležitostí oznámení.

Zvláštní roli má Policie ČR pouze v případech dle § 58 odst. 2 zákona o přestupcích, kde vybrané přestupky „předšetřuje“. Ustanovení § 58 odst. 3 zákona o přestupcích pak navazuje na ustanovení § 58 odst. 2 zákona o přestupcích a stanovuje explicitně postup pro zvláštní případy, konkrétně a) pokud jde o jiný přestupek, jde o správní delikt nebo jde o trestný čin a b) nejde-li o přestupek, nelze-li přestupek projednat nebo není zjištěna osoba pachatele, kdy se věc (po provedeném šetření) odloží.

K bodu 17 (§ 58a )

Změna ustanovení je vedena nutností doplnit v odstavcích 2 a 3 možnost využívat ze základního registru obyvatel také informaci o zákazu pobytu a s ním souvisejících informací. Dále došlo k úpravě ustanovení písmen i) v těchto odstavcích, kde byl aktualizován pojem „omezení svéprávnosti“. Ustanovení bylo doplněno o odstavec 4 upravující přístup správních orgánů k neveřejným údajům ze základního registru právnických osob, podnikajících fyzických osob a orgánů veřejné moci.

K bodu 18 (§ 66 odst. 3)

Z důvodu vyjasnění postupů při odložení věci a zastavení řízení dojde k přesunutí dosavadního písmene f) do § 76 odst. 1. Nově se stanoví, že důvodem pro odložení věci je absence návrhu v případě, že se jedná o přestupek, který lze projednat pouze na návrh.

K bodu 19 (§ 66 odst. 4)

Navrhovaná úprava má za cíl odstranit odchylku od úpravy ve správním řádu a z toho plynoucí nedostatky ve výkladové praxi. Nadále se tedy věc bude odkládat usnesením, které se pouze poznamená do spisu. Proti tomuto usnesení není možné podat odvolání, dotčená osoba však proti němu může podat stížnost. O odložení věci bude vyrozuměna dotčená osoba, kterou bude především poškozený. Dále se upřesňuje, v souladu s příslušným ustanovením zákona o přestupcích, koho je nutné považovat za poškozeného, kterého správní orgán o odložení věci vyrozumí. I zde se vyskytovala nejrůznější výkladová stanoviska, která vnášela do praxe nejasnosti. Tyto osoby však budou vyrozuměny pouze v případě, že budou správnímu orgánu známy a takový postup nebude pro správní orgán znamenat neúměrné zatížení (například v případě velkého množství těchto osob, viz např. přestupky podle zákona o svobodném přístupu k informacím).

K bodu 20 (§ 68)

Navrhovaná změna technicky reaguje na provedenou změnu ustanovení § 49 a § 50. Doplňuje se možnost vést řízení z úřední povinnosti podle ustanovení § 49 odst. 1 písm. b) a odst. 2 v případech nutných pro ochranu osob mladších 15 let. V zájmu zajištění potřebné ochrany dětí je nezbytné zákonem umožnit, aby přestupky spáchané osobami blízkými na dětech mladších 15 let, zejména pokud jde o ublížení na zdraví nebo úmyslné hrubé jednání vůči dítěti, bylo možné projednat z moci úřední. Děti mladší 15 let nejsou způsobilé k právním úkonům v takovém rozsahu, aby mohly samy svým jménem podat návrh na zahájení řízení o přestupku, navíc se většinou nachází v závislém postavení na svých rodičích nebo jiných osobách blízkých. Stejně tak nelze zpravidla očekávat, že návrh na projednání přestupku spáchaného na dítěti podá jeden z rodičů dítěte proti druhému rodiči dítěte nebo jiné osobě blízké dítěti. Zájem společnosti na zajištění ochrany dítěte před jakýmkoliv nedbalým zacházením, násilím, ubližováním či týráním v souladu s článkem 19 Úmluvy o právech dítěte musí v těchto případech jednoznačně převážit nad zájmem na ochraně soukromí rodiny a blízkých vztahů v rodině.

K bodu 21 (§ 69)

V řízení o přestupcích proti veřejnému pořádku, proti občanskému soužití a proti majetku (tj. v řízení o přestupcích, jejichž opakované spáchání bude možné postihovat přísněji) budou orgány příslušné k projednávání přestupků (včetně orgánů, které přestupky projednávají v blokovém řízení) povinny vždy si vyžádat opis z evidence přestupků o přestupcích obviněného. Tyto informace z evidence přestupků budou sloužit jako jeden z podkladů pro určení druhu a výše sankce za přestupek ve smyslu příslušných ustanovení § 47, § 49 a § 50. Obdobně budou postupovat také jiné orgány při projednávání jednání majícího znaky evidovaných přestupků (viz změny dalších zákonů). K ustanovení § 69 je vhodné poznamenat, že využití evidence přestupků v okamžiku ukládání zpřísněné sankce se týká pouze § 47, § 49 a § 50 zákona o přestupcích. Za tyto přestupky může na místě ukládat sankce takový správní orgán, který by měl být schopen získat potřebnou informaci v okamžiku řešení přestupku na místě s přestupcem. V případě dalších evidovaných přestupků (např. na úseku rybářství, myslivosti nebo zbraní a střeliva) bude vyžádání opisu pouze fakultativní, nebude potřeba při ukládání sankce vždy konfrontovat evidenci přestupků, pouze po udělení sankce za takový přestupek bude potřeba ex post zanést údaje o takovém přestupku do evidence přestupků. Poskytování informací z evidence přestupků bude řešeno shodně, jako je řešeno poskytování informací (výpisy a opisy) z evidence odsouzených osob. Již samotný údaj o tom, že určitá osoba je vedena v evidenci spravované Rejstříkem trestů, má vypovídací hodnotu o tom, že evidovaná osoba byla odsouzena za protiprávní jednání. Proto je namístě, aby žádosti o informace tohoto druhu byly podávány ad hoc, to znamená, že orgán veřejné moci informace k určité osobě vyžádá jen, pokud má konkrétní zákonný důvod získat informace o přestupkové anebo trestní minulosti určité osoby. Není důvodu koncipovat přístup k informacím tak, že by vyhledávání osob evidovaných v evidenci přestupků prováděla jiná osoba, než oprávněný pracovník Rejstříku trestů. Tento způsob komunikace s Rejstříkem trestů je pružný a není administrativně náročný. V praxi jsou již několik let informace z evidence Rejstříku trestů orgánům veřejné moci poskytovány cestou vzájemné elektronické komunikace (na elektronickou žádost reaguje Rejstřík trestů elektronickým výpisem, anebo opisem, který je v současnosti v naprosté většině případů vyhotoven obratem a automaticky). Přestože údaj o tom, že určitá osoba byla postižena za přestupkové jednání, není výslovně uveden mezi citlivými osobními údaji definovanými v ustanovení § 4 písm. b) zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů, máme za to, že údajům evidovaným v evidenci přestupků bude namístě poskytovat shodnou ochranu, jako údajům o odsouzení. K tomu lze ostatně uvést, že při projednávání přestupků je uplatňován princip neveřejnosti jednání. Není proto vhodné, aby byl zvolen takový mechanismus přístupu do evidence přestupků, při kterém by namísto žádosti s osobními údaji ztotožňujícími osobu, které se žádost týká, bylo možno zadat dílčí osobní údaj. Tedy například tak, že po zadání pouhého příjmení by dotazující se orgán veřejné moci získal odpověď, jejímž předmětem by byla množina všech v evidenci vedených osob, které jsou (anebo při změně příjmení dříve byly) nositelem příjmení, kterého se dotaz týkal. Údaje z evidence přestupků orgány veřejné moci budou získávány dálkovým přístupem. Žádost o vydání opisu z evidence přestupků bude zasílána Rejstříku trestů zásadně elektronicky (§ 16j odst. 2 a 3); ta bude přijata bez ohledu na denní dobu, tedy v nepřetržitém provozu; na žádosti, obsahující relevantní údaje, bude zpravidla obratem (tedy v nepřetržitém provozu) reagováno automatickým výdejem elektronického opisu. Nebude tomu však tak u žádostí s osobními údaji, které nebudou korespondovat s osobními údaji uvedenými v základním registru obyvatel. Ty (zejména mimo běžnou denní pracovní dobu) nebudou vždy řešeny obratem, žadatel však dostane zprávu obsahující informaci o důvodech, pro které nebylo možné opis vydat ihned.

K bodům 22 a 23 (§ 76)

Navrhovaná úprava ustanovení § 76 (zastavení řízení) rovněž reaguje na požadavky praxe. V případě projednávání návrhových přestupků (§ 68) je řízení zahájeno dnem podání návrhu příslušnému správnímu orgánu. Ten v rámci zahájeného řízení provádí příslušné úkony, v rámci nichž vyjde najevo, že návrh byl podán opožděně. Pro tento případ zákon o přestupcích zastavení řízení neumožňuje a je nutné takováto řízení zastavovat dle ustanovení správního řádu. Obdobná situace nastane rovněž v případě, kdy se po podání návrhu zjistí, že jej podala osoba, která není ve smyslu § 68 zákona oprávněna podat návrh na projednání přestupku. Obdobně je tomu tak v případech, kdy v řízení zahájených z moci úřední vyjde najevo, že přestupek byl spáchán mezi osobami blízkými, a příslušný návrh nebyl podán. V takovémto případě ustanovení § 68 brání v jeho dalším projednávání. Ustanovení § 68 na tuto eventualitu nepamatuje. Zde se doposud musí takto zahájená řízení zastavovat podle správního řádu. Tato praxe je nepřehledná a nutí správní orgány na jeden procesní úkon užívat dva právní předpisy. Touto novelou se dosáhne komplexní úpravy zastavení řízení o přestupcích jedním ustanovením speciálního právního předpisu. Do § 76 se vkládají nová písmena k), l) a m), která jsou vložena na základě sjednocení obecné praxe při zastavování řízení. Písmeno k) je formulačně upraveno tak, aby postihovalo situace vyplývající z rušeného ustanovení § 66 odst. 3 písm. f). Výše popsané řešení zajistí, aby zastavení řízení z důvodu návrhu podaného neoprávněnou osobou nepředstavovalo překážku věci rozhodnuté. Na druhou stranu však v případě návrhu podaného neoprávněnou osobou nebude mít tato osoba možnost napadnout zastavení řízení odvoláním. Na základě připomínky Legislativní rady vlády bylo v návrhu ponecháno písmeno o), podle kterého je umožněno zastavení řízení v případě postoupení věci podle § 71 po zahájení řízení. Navrhovaná úprava v odstavci 3 stanovuje způsob zastavení řízení, kam se doplňuje i nové ustanovení písm. k). Důvodem pro vydávání rozhodnutí je, že v těchto případech (v řízení o návrhu podle § 68 vyšlo najevo, že návrh byl podán opožděně nebo osobou neoprávněnou k podání návrhu) má mít navrhovatel možnost se proti tomuto rozhodnutí odvolat.

K bodu 24 (§ 77)

Obecně k zavinění za přestupek postačí jednání z nedbalosti. V případě přestupků, které je možné spáchat i z nedbalosti, nebylo ve výroku rozhodnutí třeba uvádět, zda byl konkrétní přestupek spáchán z nedbalosti či úmyslně. Byl-li takovýto přestupek spáchán úmyslně, správní orgán pouze přihlížel k této skutečnosti při určení druhu a výměry sankce. Úmyslná forma zavinění se ve výroku uvádí jen u přestupků, u nichž je tato forma zavinění vyžadována. Forma zavinění je i jedním z údajů, které se budou zapisovat do evidence přestupků. Kde bude využívána pro posuzování „přestupkové bezúhonnosti“, jelikož se v některých případech posuzování „přestupkové bezúhonnosti“ odlišuje mezi nedbalostí a úmyslem (např. § 23 odst. 1 písm. c) bod 8 zákona o zbraních). Proto je nezbytné dosáhnout toho, aby forma zavinění byla vždy ve výroku rozhodnutí jednoznačně vyjádřena, a to nejen u přestupků, které lze spáchat pouze úmyslně, ale i u přestupků nedbalostních, zejména pak, pokud i ty byly spáchány úmyslně.

K bodu 25 (§ 80)

Současná úprava z roku 1990 neumožňuje doručit rozhodnutí o přestupku veřejnou vyhláškou. Podle dříve platného správního řádu se rozhodnutí doručovalo veřejnou vyhláškou tak, že se celá písemnost vyvěsila na úřední desce. Toto by znamenalo fakticky druhý trest za přestupek a bylo by to v rozporu se zásadou neveřejnosti projednávání přestupků. Od účinnosti nového správního řádu lze písemnost doručit veřejnou vyhláškou tak, že se na úřední desce pouze vyvěsí oznámení o možnosti převzít písemnost (§ 25 odst. 2 správního řádu). Tuto úpravu přebírá navrhovaná změna ustanovení § 80 a tím odstraní výše uvedený nedostatek v doručování v řízení o přestupku. Doručování veřejnou vyhláškou se bude provádět podle § 25 správního řádu, podle jehož odstavce 1 se veřejnou vyhláškou doručuje osobám neznámého pobytu nebo sídla, osobám, jimž se prokazatelně nedaří doručovat, jakož i osobám, které nejsou známy. Pokud však takovým osobám může být v řízení uložena povinnost nebo odňato právo, musí jim být podle § 32 odst. 3 správního řádu ustanoven opatrovník. Z toho vyplývá, že obviněnému z přestupku nebo vlastníku věci, která má být nebo byla zabrána, bude muset být vždy ustanoven opatrovník. V takovém případě se tedy budou všechny písemnosti v řízení o přestupku v souladu s § 34 odst. 2 správního řádu doručovat opatrovníkovi. Veřejnou vyhláškou však bude možné za výše popsaných podmínek doručit například navrhovateli, poškozenému nebo zákonnému zástupci mladistvého obviněného. Navrženou úpravou dojde k zefektivnění přestupkového řízení a zlepšení procesního postavení účastníků přestupkového řízení.

K bodu 26 a 27 (§ 84 odst. 2 a 4)

V případě odstavce 2 se jedná o legislativně technickou úpravu za účelem zpřesnění textu. Do odstavce 4 je doplněn další důvod, kdy není možné provést blokové řízení. Při zjištění recidivy je nutné provést s pachatelem řízení před správním orgánem, kde lze uložit sankci odpovídající závažnosti opakovaného spáchání přestupku. Odkaz na § 91a znamená, že se nejedná o jakýkoliv přestupek spáchaný opakovaně, ale pouze ten, který se eviduje a u něhož je současně recidiva přísněji sankcionována.

K bodu 28 (§ 85)

V rámci debaty meziresortní pracovní skupiny k problematice páchání dopravních přestupků pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky byla diskutována možnost úpravy lhůty pro podání podnětu k zahájení přezkumného řízení nebo úplné vyloučení přezkumného řízení v případě ukládání blokových pokut. Přestupci, kterým bylo uděleno větší množství blokových pokut, vedoucí k odnětí řidičského oprávnění, napadají veškerá rozhodnutí, na základě kterých k odnětí došlo, a správní orgán se pak musí s každým jednotlivým rozhodnutím vypořádat. Touto praxí dochází k zahlcení správních orgánů podáními s podnětem k přezkumnému řízení ohledně předmětných rozhodnutí, která mají za cíl zvrátit rozhodnutí správního orgánu. A to tak, že se podněty snaží docílit odstranění některého rozhodnutí o přestupku, za který jim byly uděleny body, tak, aby nebyli tzv. vybodováni. Bylo zvažováno několik možných variant řešení od úplného vyloučení přezkumného řízení v případě blokových pokut po zkrácení lhůt pro podání podnětu k zahájení přezkumného řízení. Nakonec byla zvolena varianta v podobě zkrácení objektivní lhůty pro podání podnětu k zahájení přezkumného řízení (pouze u blokového řízení) na šest měsíců s tím, že podávání podnětu účastníka řízení k zahájení přezkumného řízení po uplynutí objektivní lhůty se bude řešit obdobně režimu § 42 správního řádu (a nikoli tedy v režimu § 94 správního řádu, podle něhož je správní orgán povinen na podnět k zahájení přezkumného řízení odpovědět sdělením do 30 dní i v případě, že podatel podnětu o takové sdělení nepožádal), přičemž podnět k zahájení přezkumného řízení podaný po uplynutí objektivní lhůty bude posuzovat správní orgán, který vydal rozhodnutí v blokovém řízení, a nikoli nadřízený správní orgán tohoto správního orgánu, jako je tomu nyní – dojde tedy k vyloučení devolutivního účinku.

K bodu 29 a 30 (§ 86)

Došlo k doplnění písmen a) a b). Úpravou skutkových podstat přestupků došlo i ke změně jejich uspořádání v § 47 zákona o přestupcích. Tuto změnu reflektuje i úprava ustanovení § 86 písm. a) zákona o přestupcích. Úprava nového písmene b) opravňuje Vojenskou policii k provádění blokového řízení. Vojenští policisté se při výkonu služby s popsaným jednáním pravidelně setkávají a je zřejmé, že projednání v blokovém řízení by odstranilo nadbytečnou administrativu spojenou s předáváním věcí jiným, jinak příslušným správním orgánům. Vojenská policie bude projednávat pouze jednání mající znaky přestupku v rozsahu zúženém její zákonnou působností osobní i věcnou.

K bodu 31 (§ 87)

Jedná se o legislativně technickou úpravu vycházející ze změny terminologie v občanském zákoníku.

K bodu 32 (§ 88 a § 88a)

Současně se zavedením evidence přestupků vedené Rejstříkem trestů je nezbytné zákonem definovat oprávnění správních orgánů, které budou údaje do evidence vkládat. Jedná se o orgány, které rozhodly o přestupku v posledním stupni.

Pokud pokutu v blokovém řízení uložila obecní policie, bude údaje do evidence přestupků vkládat obecní úřad, v případě hlavního města Prahy a ve statutárních městech provádí zápis do evidence přestupků sama Městská policie. Pokud pokutu v blokovém řízení uložila Policie České republiky, provede zápis do evidence přestupků. Tyto údaje budou vkládány dálkovým přístupem. Pokud fyzická osoba zjistí, že údaje vedené o její osobě jsou nesprávné, bude moci u orgánu, který zápis do evidence přestupků provedl, podat námitku. O této námitce bude rozhodovat orgán, který zápis provedl. Pokud jí nevyhoví, námitku rozhodnutím zamítne. Proti tomuto rozhodnutí bude přípustné odvolání.

K bodu 33 (§ 91 a 91a)

Podle nově navrhovaného ustanovení § 2 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů se v evidenci přestupků vedou jen ty přestupky, o kterých tak stanoví zvláštní právní předpis. Je proto zapotřebí výslovně stanovit, které vybrané přestupky se do této evidence zapisují. Vzhledem k tomu, že se jedná o procesní povinnost správního orgánu tyto přestupky do evidence přestupků vkládat, není vhodné tuto skutečnost stanovit jako součást jednotlivých skutkových podstat, ale navrhuje se ji stanovit v samostatném ustanovení. Rozsah evidovaných přestupků odpovídá přestupkům, za jejichž opakované spáchání bude moci být uložena vyšší sankce, a dále přestupkům, které je nutno evidovat pro posuzování spolehlivosti ve zvláštních zákonech (tato úprava nevylučuje evidenci přestupků podle zvláštních právních předpisů, viz například registr řidičů podle zákona o provozu na pozemních komunikacích). Navrhovaný okruh přestupků, jež mají být v evidenci přestupků evidovány mimo přestupků proti veřejnému pořádku podle § 47 odst. 1, přestupků proti občanskému soužití podle § 49 a přestupků proti majetku podle § 50, odpovídá požadavku na zefektivnění posuzování spolehlivosti fyzických osob podle jiných zákonů. Jde např. zákon o zbraních či zákon o obecní policii, podle kterých jsou mimo uvedené přestupky, u nichž se počítá se zavedením zpřísňování možné výše sankce, pro posuzování spolehlivosti osoby žadatele o vydání nebo držitele zbrojního průkazu, nebo strážníka obecní policie relevantní rovněž další specifické přestupky. V těchto zákonech se vyžaduje pro ztrátu spolehlivosti spáchání více než jednoho přestupku na vymezených úsecích za určité období (obvykle za poslední tři roky). Současně se jedná o přestupky, které se vyskytují s řádově nižší frekvencí než je tomu v případě přestupků proti veřejnému pořádku, proti občanskému soužití a proti majetku, jak ilustruje následující tabulka (údaje jsou spíše orientační povahy):

Přestupky (údaje zaobecníPolicieorgányStátní roky 2011 a 2012) policieČRúzemníbáňská

rokCELKEM samosprávspráva y

na úseku ochrany2011 20579 4617 1169 26365 před alkoholismem a jinými toxikomaniemi2012 11 570 2043 1285 14898 na úseku obrany2011 62 62 České

2012 90 90

republiky

na úseku2011 203 203 zemědělství,

2012 254 254

myslivosti a rybářství

na úseku používání2011 0 0 0 výbušnin

2012 0 0 0

na úseku zbraní a2011 1394 1336 2730 střeliva

2012 1649 1110 2759

Navrhuje se proto evidence pouze takových přestupků, které mají vliv na posuzování spolehlivosti dle uvedených speciálních zákonů. Jedinou kategorií, v rámci které je množství projednaných přestupků vyšší, je oblast přestupků na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi. Důvod pro zařazení skutkových podstat těchto přestupků je závažnost dopadu jednání, kterým se naplní znaky skutkových podstat těchto přestupků, na veřejný pořádek a bezpečnost, včetně dopadu do oblasti držení a nošení zbraně. Vzhledem k tomu, že uvedené přestupky jsou řešeny i formou uložení pokuty v blokovém řízení na celém území České republiky, je bezpochyby v zájmu společnosti odejmout právo legálně disponovat se zbraní takové osobě, které je pravomocně vyslovena vina za spáchání přestupku podle § 30 zákona o přestupcích. K tomu je nezbytné informace o těchto přestupcích evidovat v evidenci přestupků. Evidence těchto přestupků lze současně považovat za nemalý přínos rovněž pro trestní řízení vedené v boji proti drogové kriminalitě. Zavedení evidence přestupků v oblasti nelegálních drog je po České republice také požadováno ze strany Organizace spojených národů - Mezinárodního úřadu pro kontrolu drog (INCD). Nově vkládané ustanovení (§ 91a) obecně upravuje pojem opakované spáchání přestupku. V návaznosti na § 12 lze posoudit opakované páchání přestupku jako okolnost pro posouzení osoby pachatele a pro adekvátní určení přísnějšího postihu takového pachatele. V návrhu předkládaném vládě v dubnu 2013 byl § 12 odst. 1 rozšiřován o přihlédnutí „k opakovanému spáchání přestupku (§ 91a)“, což bylo následně na podnět Legislativní rady vlády z návrhu vyjmuto. Jelikož byla obava ze skutečnosti, že není možné posuzovat všechny pachatele stejně a evidování pouze některých přestupků bude zakládat nerovnost mezi adresáty této normy. Jedná se o obecnou definici recidivy páchání přestupku využitelnou především ve vztahu k evidovaným přestupkům. Pokud by zvláštní zákon definoval recidivu páchání přestupků odlišným způsobem, měla by tato speciální právní úprava přednost před § 91a. Toto obecné ustanovení umožňuje u vybraných evidovaných přestupků postihovat recidivu těchto přestupků zvýšenou sankcí formulovanou ve zvláštním ustanovení. K určení rozhodné doby pro určení recidivy byla zvolena doba jednoho roku. Údaj byl stanoven na základě srovnání s podmínkami zahlazení v trestním právu, kde platí roční doba řádného života pro zahlazení v zásadě všech trestných činů, za něž nebyl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody.

K přechodným ustanovením

Řízení o přestupcích, která nebyla pravomocně skončena před nabytím účinnosti tohoto zákona, se dokončí podle dosavadních právních předpisů. Jde o standardní ustanovení řešící konflikt mezi stávající procesní úpravou a nově navrhovanou úpravou. Skutečnost, že do evidence přestupků budou zapisovány až přestupky spáchané po dni nabytí účinnosti tohoto zákona, odpovídá primárnímu cíli této etapy zřizování centrální evidence přestupků, kdy mají být evidovány především ty přestupky, jejichž opakované spáchání bude přísněji postihováno. Obdobně úprava přerušení promlčení přestupku se bude aplikovat pouze v případě přestupků spáchaných po účinnosti tohoto zákona.

K části druhé (změna zákona o Rejstříku trestů) K bodům 1, 2, 5 až 16, 23, 24, 34, 35 a 36 (název části první, § 2 odst. 1 a 5, § 2a a 2b, nová část druhá, členění nové části druhé na hlavy, § 3 odst. 4, § 6a, § 7, § 9a a § 13 odst. 4)

V souladu s obecnou částí důvodové zprávy se navrhuje, aby byla zřízena celostátní evidence vybraných přestupků, kterou povede Rejstřík trestů. Bude se jednat o novou evidenci vedenou touto institucí, nikoli o rozšíření stávající („trestní“) evidence. Tato skutečnost si vyžádala i určitou dílčí změnu systematiky zákona, který bude členěn na obecná ustanovení platná pro obě evidence (institucionální zakotvení Rejstříku trestů, vymezení jeho působnosti, přístup Rejstříku trestů do některých základních registrů či agendových informačních systémů), část věnovanou dosavadní evidenci („evidence Rejstříku trestů“ – tento název je volen z toho důvodu, že vedení evidence trestních odsouzení a dalších skutečností důležitých pro trestní řízení by mělo být i nadále primárním úkolem Rejstříku trestů; nemluvě o tom, že „evidencí Rejstříku trestů“ rozumí více jak sto zákonů dosavadní evidenci trestních odsouzení) a na část, kterou se zřizuje evidence přestupků. V návaznosti na toto nové členění zákona došlo k přesunu dosavadních ustanovení § 3 odst. 4 a § 6a, která byla obsažena v části věnované evidenci (trestních) odsouzení, do nového § 2a, který bude společný pro vedení obou evidencí. V této souvislosti došlo i k vymezení obsahu údajů, které mohou být získávány Rejstříkem trestů z evidence občanských průkazů a cestovních dokladů, a dále došlo k přizpůsobení textu těchto ustanovení terminologii nového občanského zákoníku. Ze systematických důvodů došlo rovněž k přesunutí stávajícího § 2 odst. 5, který se týká evidence odsouzení právnických osob, do části věnované poskytování informací z evidence Rejstříku trestů (viz návrh nového § 13 odst. 4). Pro přehlednost je zároveň vymezen obsah evidence odsouzení soudy v trestním řízení a jiných skutečností důležitých pro trestní řízení (§ 2b), na což navazují změny § 7 a 9a.

K bodu 3 (§ 2 odst. 2)

Vedle dosavadní evidence pravomocných odsouzení uložených soudy v trestním řízení a jiných skutečností důležitých pro trestní řízení povede Rejstřík trestů nově i celostátní evidenci (vybraných) přestupků. Obsahem této evidence přestupků vedené v rámci Rejstříku trestů budou pouze informace o vybraných přestupcích (které přestupky budou evidovány, stanoví zvláštní právní předpis; prozatím se počítá pouze s evidencí vybraných přestupků podle § 91 zákona o přestupcích, vybraných přestupků podle zákona o hornické činnosti, zákona o myslivosti, zákona o zbraních a zákona o rybářství), a to v rozsahu údajů uvedených v § 16i odst. 2 a 3. Rozsah evidovaných přestupků odpovídá přestupkům, za jejichž opakované spáchání bude moci být uložena vyšší sankce, a dále přestupkům, které je nutno evidovat pro posuzování spolehlivosti ve zvláštních zákonech. Evidence přestupků bude obsahovat rovněž i údaje o postihu osob podléhajících vojenské kázeňské pravomoci, příslušníků bezpečnostních sborů a osob během výkonu trestu odnětí svobody, výkonu vazby nebo zabezpečovací detence, pokud jejich jednání, kterého se dopustily, odpovídá některému z přestupků, který je předmětem evidence přestupků [skutečnost, že jejich jednání nelze formálně označit za přestupek (viz § 10 odst. 1 zákona o přestupcích), není dostatečným důvodem, proč jej neevidovat – v opačném případě by došlo ke zvýhodnění těchto osob, zejména tehdy, pokud by přestaly být osobami podléhajícími ustanovení § 10 odst. 1 zákona o přestupcích, neboť možnost dohledat jejich deliktní minulost by byla v porovnání s ostatními osobami ztížena]. Z tohoto pravidla je dána výluka jenom pro příslušníky zpravodajských služeb České republiky. Upuštění od evidování jednání majícího znaky přestupku u příslušníků zpravodajských služeb je odůvodněno zájmem na zachování utajení těchto osob. Výčet takto chráněných osob je rozšířen o příslušníky Útvaru speciálních činností služby kriminální policie a vyšetřování Policie ČR, u nichž lze konstatovat, že pro svoji činnost potřebují obdobnou ochranu jako příslušníci zpravodajských služeb. Dochází zde ke konfliktu zájmů společnosti na efektivním fungování zpravodajské činnosti a zájmu na potrestání protiprávního jednání nižší společenské nebezpečnosti, přičemž prioritu má potřeba zachování utajení u příslušníků zpravodajských služeb. Podobný přístup je volen i v případě bodového systému v zákoně č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů. Pro účely vydávání opisů z evidence přestupků bude Rejstřík trestů oprávněn ověřovat přesnost osobních údajů (prostřednictvím základního registru obyvatel, agendového informačního systému evidence obyvatel, z registru rodných čísel, z informačního systému občanských průkazů, z informačního systému cestovních dokladů a z informačního systému cizinců – viz stávající § 3 odst. 4 a § 6a, resp. návrh nového § 2a), aby byly eliminovány případy chybně vydaných opisů z evidence přestupků. V této souvislosti je třeba zmínit i skutečnost, že poskytování informací z evidence přestupků bude řešeno shodně, jako je řešeno poskytování informací (výpisy a opisy) z evidence odsouzených osob. Již samotný údaj o tom, že určitá osoba je vedena v evidenci spravované Rejstříkem trestů, má vypovídací hodnotu o tom, že evidovaná osoba byla odsouzena za protiprávní jednání. Proto je namístě, aby žádosti o informace tohoto druhu byly podávány ad hoc, to znamená, že orgán veřejné moci informace k určité osobě vyžádá jen, pokud má konkrétní zákonný důvod získat informace o přestupkové anebo trestní minulosti určité osoby. Není důvodu koncipovat přístup k informacím tak, že by vyhledávání osob evidovaných v evidenci přestupků prováděla jiná osoba, než oprávněný pracovník Rejstříku trestů. Tento způsob komunikace s Rejstříkem trestů je pružný a není administrativně náročný. V praxi jsou již několik let informace z evidence Rejstříku trestů orgánům veřejné moci poskytovány cestou vzájemné elektronické komunikace (na elektronickou žádost reaguje Rejstřík trestů elektronickým výpisem, anebo opisem, který je v současnosti v naprosté většině případů vyhotoven obratem a automaticky). Přestože údaj o tom, že určitá osoba byla postižena za přestupkové jednání, není výslovně uveden mezi citlivými osobními údaji definovanými v ustanovení § 4 písm. b) zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů, máme za to, že údajům evidovaným v evidenci přestupků bude namístě poskytovat shodnou ochranu, jako údajům o odsouzení. K tomu lze ostatně uvést, že při projednávání přestupků je uplatňován princip neveřejnosti jednání. Není proto vhodné, aby byl zvolen takový mechanismus přístupu do evidence přestupků, při kterém by namísto žádosti s osobními údaji ztotožňujícími osobu, které se žádost týká, bylo možno zadat dílčí osobní údaj. Tedy například tak, že po zadání pouhého příjmení by dotazující se orgán veřejné moci získal odpověď, jejímž předmětem by byla množina všech v evidenci vedených osob, které jsou (anebo při změně příjmení dříve byly) nositelem příjmení, kterého se dotaz týkal. Údaje z evidence přestupků orgány veřejné moci budou získávány dálkovým přístupem. Žádost o vydání opisu z evidence přestupků bude zasílána Rejstříku trestů zásadně elektronicky (§ 16j odst. 2 a 3); ta bude přijata bez ohledu na denní dobu, tedy v nepřetržitém provozu; na žádosti, obsahující relevantní údaje, bude zpravidla obratem (tedy v nepřetržitém provozu) reagováno automatickým výdejem elektronického opisu. Nebude tomu však tak u žádostí s osobními údaji, které nebudou korespondovat s osobními údaji uvedenými v základním registru obyvatel. Ty (zejména mimo běžnou denní pracovní dobu) nebudou vždy řešeny obratem, žadatel však dostane zprávu obsahující informaci o důvodech, pro které nebylo možné opis vydat ihned. Dosavadní ustanovení § 2 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů se zároveň vypouští pro svoji deklaratornost.

K bodu 4 (§ 2 odst. 3)

Základní působnost Rejstříku trestů je zákonem č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, vymezena tak, že vede evidenci fyzických a právnických osob pravomocně odsouzených soudy v trestním řízení a dále evidenci jiných významných skutečností pro trestní řízení. Údaje z evidence slouží pro potřebu trestního, občanskoprávního nebo správního řízení a k prokazování bezúhonnosti. Tato působnost je navrhovaným zákonem rozšířena i o vedení evidence některých přestupků. Rejstřík trestů byl výše uvedeným zákonem oddělen od státního zastupitelství, které dříve evidence odsouzení vedlo, a to z toho důvodu, aby státní zastupitelství plnilo především úlohu veřejného žalobce a bylo od této činnosti odbřemeněno (ostatně je diskutabilní, zda je vhodné, aby státní zastupitelství jako strana trestního řízení vedlo evidenci odsouzení). To však neznamená, že by Rejstřík trestů, který byl shora uvedeným zákonem ustanoven jako podřízená organizační složka Ministerstva spravedlnosti, neplnil žádné úkoly v rámci trestního řízení. Naopak tyto úkoly se od jeho vzniku v důsledku požadavků na čím dál užší spolupráci orgánů činných v trestním řízení v rámci Evropské unie dále rozšiřovaly [zákonem č. 179/2007 Sb. tak byl Rejstřík trestů ustanoven na místo státního zastupitelství jako ústřední orgán pro odesílání žádostí o informace o odsouzeních, přijímání těchto žádostí, ale i jejich vyřizování ve vztahu k členským státům Evropské unie, k dalšímu podstatnému rozšíření jeho role v trestním řízení došlo zákonem č. 357/2011 Sb., kdy se stal příslušným orgánem České republiky pro zajištění výměny informací v rámci Evropského informačního systému rejstříků trestů (ECRIS)]. Rejstřík trestů je tak orgánem, který poskytuje cenné informace o dosavadní trestní minulosti podezřelých či stíhaných osob, a to nejen těch, které byly odsouzeny soudy České republiky, ale i v některých případech těch, u kterých o vině a trestu rozhodly cizozemské soudy. V této souvislosti je však třeba zdůraznit, že doplnění uvedené charakteristiky Rejstříku trestů jakožto orgánu, který se spolupodílí na vyšetřování, odhalování a stíhání trestných činů, se činí zejména pro účely přístupu do informačních systémů veřejné správy (zejména do informačního systému evidence obyvatel – viz i čl. 13 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů). Toto doplnění je zapotřebí i proto, aby měl Rejstřík trestů oprávnění na základě prohlášení oprávněného orgánu přenést informaci o znepřístupnění (tzv. „blokační komunikace“ – viz návrh novelizace § 15a zákona o Rejstříku trestů) i do dalších informačních systémů veřejné správy (např. zákon o občanských průkazech, o cestovních dokladech atd., u ISEO viz § 8 odst. 11 zákona o evidenci obyvatel). Pro odstranění případných pochybností se proto stanoví, že Rejstřík trestů je orgánem, který se spolupodílí na vyšetřování, odhalování a stíhání trestných činů. Dosavadní ustanovení § 2 odst. 3 zákona o Rejstříku trestů se zároveň vypouští pro svoji deklaratornost.

K bodu 17, 24, 25, 26, 31, 32, 36 (§ 10 odst. 4, § 14, § 15 odst. 2, 16a odst. 1 a 2, § 16e odst. 1)

Na základě praktických poznatků Rejstříku trestů se navrhuje zrušení institutu „nahlédnutí do opisu z evidence Rejstříku trestů“. Při řešení žádostí o informace ohledně zpracování údajů, které uplatňují subjekty údajů, vznikají výkladové potíže ohledně vztahu mezi institutem „nahlédnutí do opisu“ podle zákona o Rejstříku trestů a obecnější právní úpravou obsaženou v ustanovení § 12 zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů, která stanoví, jaké informace o zpracování údajů může subjekt údajů požadovat. Není přitom zřejmě důvodu, proč stanovovat odlišný postup pro to, aby osoba zjistila, jaké informace jsou o ní evidovány; napříště se bude postupovat pouze podle zákona o ochraně osobních údajů.

K bodu 18 (§ 10 odst. 4)

Odstraňují se nejasnosti normativního textu, které byly způsobeny schváleným zněním novelizačního bodu 9 části dvanácté zákona č. 420/2011 Sb., o změně některých zákonů v souvislosti s přijetím zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim.

K bodu 19 a 20 (§ 11b)

Z praktických důvodů se zkracuje doba, po kterou musí být uchovávány žádosti o výpis z evidence a stanoví se možnost uchovávat tyto žádosti i v jiné než listinné podobě.

K bodům 21 a 22 (§ 13 odst. 2 a 3)

Rámcové rozhodnutí Rady 200/315/SVV ze dne 26. února 2009 o organizaci a obsahu výměny informací z rejstříku trestů mezi členskými státy stanoví ve svém čl. 6 odst. 3, že „žádá-li osoba (po uplynutí lhůty pro zřízení systému mezinárodní výměny informací ECRIS) o informace z rejstříku trestů týkající se této osoby ústřední orgán jiného členského státu, než je stát, jehož je tato osoba státním příslušníkem, předloží ústřední orgán členského státu, ve které byla žádost podána, žádost ústřednímu orgánu členského státu, jehož je dotyčná osoba státním příslušníkem, za účelem získání informací a souvisejících údajů z rejstříku trestů, aby mohl tyto informace a související údaje zahrnout do výpisu, který dotyčné osobě vystaví“. Obdobné pak na základě požadavků obsažených v odstavci 2 téhož článku platí pro případ, kdy o výpis z Rejstříku trestů žádá osoba, která byla státním příslušníkem dožádaného členského státu Evropské unie nebo která v dožádaném členském státě Evropské unie měla nebo má své bydliště. Tyto požadavky citovaného rámcového rozhodnutí se odrazily v § 16g odst. 2 zákona o Rejstříku trestů, podle kterého „žádá-li osoba, která je státním příslušníkem jiného členského státu Evropské unie, o výpis…, požádá Rejstřík trestů příslušný orgán členského státu, jehož je tato osoba státním příslušníkem, o informace o jejích pravomocných odsouzeních za trestné činy a o navazujících údajích o těchto odsouzeních zapsaných v evidenci tohoto státu“ (obdobný postup je pak zakotven i ve vztahu k žádosti osoby, která měla nebo má bydliště v jiném členském státě Evropské unie nebo která byla státním příslušníkem jiného členského státu Evropské unie); tyto informace jsou pak obsahem přílohy výpisu z evidence Rejstříku trestů (viz § 13 odst. 2 a 3 zákona o Rejstříku trestů). Navzdory požadavkům rámcového rozhodnutí 200/315/SVV však některé členské státy Evropské unie (Holandsko, Maďarsko, Portugalsko, Kypr, Švédsko) těmto dožádáním nevyhovují a Rejstřík trestů tak v důsledku jejich přístupu fakticky nemůže v případě žádostí o výpis z evidence rejstříku trestů státních příslušníků těchto jiných členských států Evropské unie (popř. osob, které mají nebo měly bydliště v tomto jiném členském státě Evropské unie) údaje obsažené v evidencích odsouzení vedených těmito jinými členskými státy zahrnout do vystavovaných výpisů z evidence Rejstříku trestů. Navrhuje se proto v zákoně pamatovat i na tyto situace.

K bodům 25 a 33 (§ 15 odst. 2, § 16c odst. 3)

Součástí evidence Rejstříku trestů jsou i údaje o tom, kdy byl jednotlivý výstup z evidence Rejstříku trestů (ať již opis nebo výpis) pořízen, jaký byl jeho obsah a na čí žádost se tak stalo. Součástí evidence bude rovněž tzv. žurnál. Boudou se tedy evidovat údaje o osobě, která údaje z evidence čerpala. Tyto údaje jsou v evidenci vedeny po celou dobu, po kterou jsou evidovány informace o jednotlivých osobách (tj. 100 let od narození fyzické osoby, které se týkají nebo 100 let od pravomocného odsouzení právnické osoby, které se týkají, nebo od právní moci jiné skutečnosti významné pro trestní řízení evidované podle § 2 odst. 1, která se týká právnické osoby). Ukazuje se, že vedení těchto údajů po takovouto dobu je nepřiměřené, jejich praktické využití po uplynutí delší doby je v podstatě mizivé, resp. žádné. Navrhuje se proto omezit vedení všech těchto záznamů dobou 10 let od doby jejich provedení, po kterou mohou být využity např. v případě sporu o pravost výstupů z evidence Rejstříku trestů, v případě sporů podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem apod. Takto budou rovněž odstraněny pochyby, po jakou dobu mají být tyto údaje obsaženy v evidenci v případě právnických osob.

K bodu 27 až 29 (§ 15a)

Úprava v odstavci 3 má zajistit ochranu údajů o přístupu k ověřovaným osobním údajům v případě, že je tato ochrana poskytována jinými informačními systémy veřejné správy (například ochrana údaje o přístupu zpravodajské služby k ověřovaným osobním údajům). Policii České republiky a Ministerstvu vnitra vydá Rejstřík trestů na jejich žádost za zákonem splněných podmínek nejen opis z evidence Rejstříku trestů, ale rovněž i informace o vydání výpisu nebo opisu, včetně informace, na čí žádost se tak stalo, a to za účelem poskytnutí evidenční ochrany. Obdobný mechanismus je nastaven i ve vztahu k evidenci přestupků vedené Rejstříkem trestů (viz § 16j odst. 6).

K bodům 30 a 38 (§ 16 a § 17a)

Stávající ustanovení § 16 zákona o Rejstříku trestů („k podávání žádostí o opis nebo výpis, k vydávání výpisu a opisu a k předávání údajů mezi soudy, státními zastupitelstvími a Rejstříkem trestů slouží tiskopisy, jejichž vydávání zajišťuje Ministerstvo spravedlnosti“) je s ohledem na pokročilý stav elektronické komunikace obsoletní. Navrhuje se proto v zákoně reagovat na již existující stav, kdy jsou žádosti o výpis nebo opis z evidence Rejstříku trestů zasílány téměř výlučně elektronicky prostřednictvím elektronického formuláře nebo prostřednictvím webové služby. Není vyloučeno, aby bylo vytvořeno i více rozhraní pro podávání žádostí o opis z evidence přestupků vedené Rejstříkem trestů.

K bodu 37 (§ 16i až 16k)

Evidence přestupků bude vedena v rámci Rejstříku trestů. Obsahem této evidence přestupků vedené v rámci Rejstříku trestů budou pouze informace o vybraných přestupcích (které přestupky budou evidovány, stanoví zvláštní právní předpis; prozatím se počítá pouze s evidencí vybraných přestupků podle § 91 zákona o přestupcích, vybraných přestupků podle zákona o hornické činnosti, zákona o myslivosti, zákona o zbraních a zákona o rybářství), a jim odpovídajícím jednáním majícím znaky přestupku. Evidovány budou pouze stanovené datové položky, které umožní zjistit pouze údaje o pravomocném rozhodnutí o vině, o sankci, o ochranném opatření, bylo-li uloženo, dále údaje umožňující identifikovat osobu pachatele přestupku a údaje o orgánech veřejné moci, které ve věci rozhodovaly. Součástí evidence budou rovněž i metadata identifikující správní orgán nebo úřední osobu, která zápis do evidence přestupků provedla, údaje o datu zápisu pravomocného rozhodnutí o přestupku a jeho změnách, o datu a času vydání opisu z evidence přestupků, jeho obsahu a údaj o tom, na čí žádost se tak stalo. Přístup k údajům obsaženým v evidenci přestupků je omezen na nezbytné minimum. Informace budou moci využívat orgány rozhodující o přestupcích (o jednáních majících znaky přestupku), orgány činné v trestním řízení včetně národního člena Eurojustu, soudy, státní zastupitelství, Ministerstvo spravedlnosti a Kancelář prezidenta republiky v určených agendách a orgány, pokud tak stanoví zvláštní právní předpisy. Opis z evidence přestupků bude rovněž vydáván osobě, jejíž údaje budou evidovány. Žádost o vydání opisu z evidence přestupků a vydávání těchto opisů se předpokládá obdobné jako vydávání dosavadních výstupů z evidence odsouzení.

Navrhuje se, aby údaje o přestupcích byly evidovány v evidenci přestupků po dobu 5 let ode dne nabytí jejich právní moci. Při hodnocení skutečnosti, že se osoba v minulosti dopustila přestupku, je třeba přihlížet k době, která od jeho spáchání uplynula, rovněž tak ale i k době, která uplynula od pravomocného rozhodnutí o tomto přestupku. Byť přestupkový zákon nezná institut zahlazení odsouzení, je třeba k délce, která od právní moci rozhodnutí o přestupku uplynula, přihlížet a je třeba zvažovat, zda není na místě analogicky užít tohoto institutu trestního práva. Z tohoto důvodu není důvod pro to, aby informace o pravomocném rozhodnutí o přestupku byly bez omezení stále uváděny v opise z evidence přestupků. Délka doby, po kterou jsou údaje o osobách uloženy v úschovně dokumentace, pak souvisí s délkou možného uplatnění nároku na náhradu škody.

K části třetí (změna zákona o správních poplatcích) K bodu 1 a 2

V souvislosti s navrhovaným zrušení institutu nahlížení do opisu z evidence Rejstříku trestů je třeba zrušit i příslušnou položku sazebníku správních poplatků.

K bodu 3

Poskytování opisu z evidence přestupků vedené Rejstříkem trestů je konstruováno shodně jako poskytování výpisu z evidence Rejstříku trestů podle stávající právní úpravy. Není proto důvodu, proč by měla být stanovena jiná výše poplatku za tento úkon.

K části čtvrté (změna zákona o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě)

Navrhuje se evidence vybraných přestupků na úseku ochrany před neoprávněným nakládáním s výbušninami. Evidované přestupky jsou nezbytné pro posuzování spolehlivosti podle zvláštních předpisů. Přechodné ustanovení stanoví, že budou evidovány pouze přestupky spáchané po účinnosti tohoto zákona.

K části páté (změna zákona o obecní policii)

Doplňuje se možnost využití opisu z evidence přestupků při hodnocení spolehlivosti uchazeče, čekatele či strážníka obecní policie. Dále je doplněna možnost využívat ze základního registru obyvatel také informaci o zákazu pobytu a s ním související informace.

K části šesté (změna zákona o České národní bance)

Rozsah údajů, které může Česká národní banka získat z centrálních registrů, byl stanoven před několika lety a následné praktické zkušenosti ukázaly, že neodpovídá plně praktickým potřebám. Chybí standardní údaje, ke kterým má v souvislosti s obdobnou agendou přístup např. Živnostenský úřad ČR a jednotlivé živnostenské úřady. Jde zejména o údaj o úmrtí osoby a rodné číslo u cizinců, které je v případě víceslovných jmen a příjmení často jedinou možností jak, danou osobu identifikovat. Česká národní banka vede ze zákona evidenci řady osob s podnikatelským oprávněním na finančním trhu (cca 150 000 osob) a zajištění aktuálnosti uveřejňovaných seznamů vyžaduje operativní dostupnost odpovídajících referenčních údajů. Zajištěním přístupu k těmto údajům se snižuje administrativní náročnost pro ČNB, ale i vypovídající schopnost vedených seznamů pro veřejnost (uživatele finančních služeb) a snižuje se riziko zneužití seznamů.

Úprava odstavce sedmého umožňuje, aby Česká národní banka byla oprávněna za účelem prověření bezúhonnosti či důvěryhodnosti osob v případech stanovených právním předpisem získávat opis z evidence přestupků.

K části sedmé (změna zákona o výkonu vazby)

Podle § 10 odst. 1 písm. b) přestupkového zákona se podle zvláštních předpisů projedná jednání, které má znaky přestupku, jehož se dopustily mj. osoby během výkonu vazby. Tímto jiným právním předpisem je zákon č. 293/1993 Sb., o výkonu vazby, podle kterého se uložením kázeňského trestu vyřizují též jednání, která mají znaky přestupků, pokud byly spáchány během výkonu vazby. Kázeňskou pravomoc nad obviněnými vykonávají generální ředitel Vězeňské služby, ředitelé věznic a jimi pověření zaměstnanci Vězeňské služby. Není důvodu, proč by neměla být informace o tom, že se vězněná osoba dopustila v průběhu výkonu vazby jednání, které má znaky jinak centrálně evidovaného přestupku, a to zejména pro potřeby posouzení osoby pachatele v řízení o jeho případném dalším deliktním jednání, kterého se dopustil v době po výkonu vazby (viz i obecná část důvodové zprávy). Vzhledem k tomu, že jednání, které má znaky přestupku a které bylo spácháno během výkonu vazby, se vyřizuje uložením kázeňského trestu (§ 23b odst. 1 zákona o výkonu vazby), nenavrhuje se s ohledem na charakter těchto sankcí a specifik jejich ukládání zavedení asperačního principu (v katalogu kázeňských trestů by v úvahu přicházelo zpřísnění pokuty, což však vzhledem k finanční situaci vězněných osob by bylo spíše kontraproduktivní). Pro osobu, která je ve výkonu vazby, může mít páchání protiprávního jednání, ať již má znaky přestupku nebo kázeňského přestupku, ještě další důsledky – osoba, která porušuje stanovený pořádek či kázeň, nemůže být umístěna do oddělení výkonu vazby se zmírněným režimem.

K části osmé (změna zákona o zpravodajských službách)

Mezi orgány, které mají přístup do evidence přestupků vedené Rejstříkem trestů, se navrhuje zařadit i zpravodajské služby, neboť získávání informací tohoto charakteru lze odůvodnit obecně potřebou získat informace k prověřovaným osobám v rámci plnění zákonné působnosti, kterou je zabezpečování informací pro oprávněné adresáty. Okruh těchto informací je přitom pro jednotlivé zpravodajské služby stanoven rozdílně, například v případě Bezpečnostní informační služby půjde zejména o informace o osobách v souvislosti se získáváním informací o terorismu, o korupci a dysfunkcích ve veřejné správě, což se týká především osob působících ve veřejné správě a napojených na organizované struktury, pro něž zajišťují úkony, které mají ve své kompetenci (formou přímé korupce či klientelistických vazeb), při odhalování a potírání organizovaného zločinu (včetně mezinárodního) a dále pak informací důležitých pro ochranu ústavního zřízení a bezpečnosti České republiky. Oprávnění je relevantní také pro zabezpečení evidenční ochrany osobních údajů fyzické osoby podle ustanovení § 11 odst. 4 zákona č. 153/1993 Sb. a ustanovení § 140 odst. 4 písm. i) zákona č. 412/2005 Sb. Velmi důležité je pak toto oprávnění pro úkony zpravodajské služby v řízení o vydání osvědčení fyzické osoby podle ustanovení § 107 odst. 2 a 3 zákona č. 412/2005 Sb. pro zjištění úplného stavu věci, kdy zpravodajské služby ověřují nebo doplňují na žádost Národního bezpečnostního úřadu informace nejen k účastníkovi řízení, ale i k osobám starším 18 let žijícím s účastníkem řízení v domácnosti. V případě žádosti o vydání osvědčení fyzické osoby pro stupeň utajení „přísně tajné“ zpravodajské služby provádějí šetření k výskytu bezpečnostních rizik v prostředí, v němž se účastník řízení pohybuje. Mezi bezpečnostní rizika patří také chování, které má vliv na důvěryhodnost nebo ovlivnitelnost osoby a může ovlivnit její schopnost utajovat informace, což v praxi znamená též prověření osob, s nimiž se účastník stýká.

K části deváté (změna zákona o výkonu trestu odnětí svobody)

Podle § 10 odst. 1 písm. b) přestupkového zákona se podle zvláštních předpisů projedná jednání, které má znaky přestupku, jehož se dopustily mj. osoby během výkonu trestu odnětí svobody. Tímto jiným právním předpisem je zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, podle kterého se uložením kázeňského trestu vyřizují též jednání, která mají znaky přestupků, pokud byly spáchány během výkonu trestu. Kázeňskou pravomoc nad odsouzenými vykonávají generální ředitel Vězeňské služby, ředitelé věznic a jiní zaměstnanci Vězeňské služby, kteří k tomu byli zmocněni generálním ředitelem Vězeňské služby nebo s jeho souhlasem ředitelem věznice. Není důvodu, proč by neměla být informace o tom, že se vězněná osoba dopustila v průběhu výkonu trestu odnětí svobody jednání, které má znaky jinak centrálně evidovaného přestupku, a to zejména pro potřeby posouzení osoby pachatele v řízení o jeho případném dalším deliktním jednání, kterého se dopustil v době po výkonu trestu odnětí svobody (viz i obecná část důvodové zprávy). Vzhledem k tomu, že jednání, které má znaky přestupku a které bylo spácháno během výkonu trestu odnětí svobody, se vyřizuje uložením kázeňského trestu (§ 55 odst. 1 zákona o výkonu trestu odnětí svobody), nenavrhuje se s ohledem na charakter těchto sankcí a specifik jejich ukládání zavedení asperačního principu (v katalogu kázeňských trestů by v úvahu přicházelo zpřísnění u pokuty ev. kázeňského trestu snížení kapesného, což však vzhledem k finanční situaci vězněných osob by bylo spíše kontraproduktivní). Osoby, které se opakovaně dopouští protiprávního jednání, ať již má znaky přestupku nebo kázeňského přestupku, mohou být přeřazeny do jiné skupiny v rámci vnitřního diferenciace věznic, eventuelně může být navrženo jejich přeřazení do věznice s přísnějším způsobem vnějšího střežení a zajištění bezpečnosti, snižují se jí šance na podmíněné propuštění apod.

K části desáté (změna zákona o vojácích z povolání)

Doplňuje se povinnost služebního funkcionáře provádět zápis údajů o projednaných jednáních majících znaky přestupku do evidence přestupků vedené Rejstříkem trestů a vyžádat si opis z této evidence před projednáním jednání vojáka, majícím znaky přestupku zapisovaného do evidence.

K části jedenácté (změna zákona o pobytu cizinců)

Doplňuje se možnost využití opisu z evidence přestupků při hodnocení spolehlivosti člena Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců.

K části dvanácté (změna zákona o Probační a mediační službě)

Páchání přestupků je mimo jiné zásadní informací pro výkon dohledu probačního úředníka, a to zejména z hlediska posuzování podmínky vedení řádného života ve zkušební době podmíněného odsouzení nebo podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Již v současné době úředníci Probační a mediační služby tyto informace průběžně zjišťují, mnohdy ale velmi obtížně.

K části třinácté (změna zákona o myslivosti)

Z přestupků upravených v ustanovení § 63 zákona o myslivosti se navrhuje evidovat pouze typově závažnější protiprávní jednání dle jeho odstavce 2. Evidenci těchto přestupků zajistí v souladu s obecnou úpravou v zákoně o přestupcích správní orgán, který o přestupku rozhodl v prvním stupni. Současně je zohledněn fakt, že evidovány budou rovněž přestupky na úseku zemědělství a myslivosti podle § 35 odst. 1 písm. c) a f) zákona o přestupcích, které taktéž může dle § 14 odstavec 1 písmene i) zákona o myslivosti projednat myslivecká stráž v blokovém řízení. Navrhuje se, aby blokově projednané přestupky byly do evidence přestupků zapsány tím orgánem státní správy myslivosti (obecní úřad obce s rozšířenou působností), který mysliveckou stráž ustanovil, a to postupem obdobným postupu podle § 88 zákona o přestupcích v navrhovaném znění. Navrhovaná úprava odpovídá analogickému ustanovení navrhovanému v zákoně o rybářství, zohledňuje však, jak bylo uvedeno výše, též skutečnost, že přestupky na úseku myslivosti jsou upraveny v zákoně o přestupcích. Přechodné ustanovení stanoví, že do evidence přestupků vedené Rejstříkem trestů budou zapisovány pouze přestupky spáchané po účinnosti tohoto zákona.

K části čtrnácté (změna zákona o zbraních)

K úpravě § 9 dochází, jelikož v rámci řízení o udělení výjimky k nabytí do vlastnictví a držení zbraně kategorie A je velice důležité, aby Policie České republiky měla možnost vyžádat si opis z evidence přestupků týkající se fyzické osoby - žadatele. Záznam o pravomocném rozhodnutí o přestupku může být v konkrétním případě významným důvodem, pro který by nebylo možné výjimku udělit, protože by její udělení odporovalo, vzhledem k osobě žadatele, veřejnému pořádku a bezpečnosti. Jednou z podstatných podmínek pro vydání a udržení zbrojního průkazu je spolehlivost, kdy se mimo jiné zkoumá, zda nebyl žadatel o vydání zbrojního průkazu nebo držitel zbrojního průkazu v uplynulých třech letech pravomocně uznán vinným ze spáchání více než jednoho v zákoně specifikovaného přestupku (§ 23 odst. 1 písm. c) zákona o zbraních). Pokud se prokáže, že došlo ke ztrátě spolehlivosti, je příslušný útvar Policie České republiky povinen žádost o vydání zbrojního průkazu zamítnout nebo vydaný zbrojní průkaz odejmout. S ohledem na skutečnost, že do evidence přestupků vedené Rejstříkem trestů budou zapisovány až přestupky, které byly spáchány po nabytí účinnosti tohoto zákona (viz přechodná ustanovení k novele zákona o přestupcích), ponechává se zároveň příslušnému útvaru Policie České republiky dosavadní oprávnění požádat obecní úřad a orgán státní báňské správy o údaje umožňující posoudit spolehlivost fyzické osoby. V § 33 se umožňuje příslušnému útvaru Policie České republiky vyžádat si opis z evidence přestupků. V § 77a se dále zavádí evidování přestupků podle tohoto zákona, které je nezbytné pro účely ověřování spolehlivosti.

K části patnácté (změna zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů)

Podle zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů vede služební funkcionář řízení o jednání, které má znaky přestupku. Pro rozhodování v tomto řízení je povinen si zajistit potřebné podklady. Z těchto důvodů je zapotřebí, aby – stejně jako jiné správní orgány posuzující protiprávní jednání tohoto charakteru

– mohl získávat informace z evidence přestupků (stejně tak bude zapisovat rozhodnutí o jednání majícím znaky přestupku zapisovaného do evidence přestupků vedené Rejstříkem trestů). Pro účely přijímacího řízení je bezpečnostní sbor oprávněn si ověřit, zda občan České republiky splňuje podmínky přijetí do služebního poměru. Pojem bezúhonnosti je v případě posuzování osoby uchazeče o přijetí do služebního poměru nutno vykládat šířeji, než jen jako jeho trestní zachovalost. Vyžádáním opisu z evidence přestupků bude možno ověřit splnění podmínek přestupkové zachovalosti.

K části šestnácté (změna zákona o rybářství)

Navrhuje se evidence přestupků relevantních pro posuzování spolehlivosti žadatele o vydání zbrojního průkazu podle zákona o zbraních a strážníka obecní policie podle zákona o obecní policii. Evidenci těchto přestupků zajistí v souladu s obecnou úpravou v zákoně o přestupcích správní orgán, který o přestupku rozhodl v prvním stupni. V případě, že přestupek podle zákona o rybářství projednala v blokovém řízení rybářská stráž, přestupek zapíše do evidence přestupků ten rybářský orgán (obecní úřad obce s rozšířenou působností), který takovou rybářskou stráž ustanovil. Podle přechodného ustanovení se budou do evidence přestupků vedené Rejstříkem trestů zapisovat pouze přestupky spáchané po nabytí účinnosti tohoto zákona.

K části sedmnácté (změna zákona o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti)

Jednou z podmínek pro vydání osvědčení fyzické osoby, osvědčení podnikatele nebo dokladu o bezpečnostní způsobilosti fyzické osoby, které musí splňovat fyzická osoba nebo podnikatel, je podmínka bezpečnostní spolehlivosti podle § 14 nebo § 18 zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), nebo podmínka spolehlivosti podle § 84 zákona, tedy vyloučení výskytu bezpečnostních rizik u fyzické osoby nebo u podnikatele anebo negativních okolností u fyzické osoby. Při zjištění výskytu bezpečnostního rizika není fyzická osoba (podnikatel) považována za bezpečnostně spolehlivou a nelze jí umožnit přístup k utajované informaci. Při zjištění výskytu negativní okolnosti není fyzická osoba považována za spolehlivou a nelze jí umožnit výkon citlivé činnosti. Výčet těchto bezpečnostních rizik a negativních okolností v zákoně umožňuje buďto přímé konstatování bezpečnostního rizika či negativní okolnosti nebo se umožňuje správní uvážení, zda chování osoby je či není bezpečnostním rizikem nebo negativní okolností. Správní orgán se zabývá hodnocením řady okolností v závislosti na individuálních poměrech, jako je např. četnost výskytu skutečnosti, která by mohla být považována za bezpečnostní riziko, doba, která od výskytu této skutečnosti uplynula, chování osoby apod. U fyzické osoby se bezpečnostní rizika zjišťují zpětně s ohledem na požadovaný stupeň utajení uvedený v žádosti o vydání osvědčení fyzické osoby, obdobně je tomu v případě zjišťování negativních okolností. Za bezpečnostní riziko lze podle § 14 odst. 3 písm. c) a § 18 odst. 3 písm. g) zákona považovat úmyslné porušení právních předpisů, na jehož základě může nastat újma zájmu České republiky. Podle § 14 odst. 3 písm. d) zákona je za bezpečnostní riziko považováno rovněž chování, které má vliv na důvěryhodnost nebo ovlivnitelnost osoby a může ovlivnit její schopnost utajovat informace, a v případě žádosti o vydání dokladu o bezpečnostní způsobilosti fyzické osoby podle § 84 odst. 3 písm. c) zákona je bezpečnostním rizikem chování, ovlivnitelnost nebo nedůvěryhodnost fyzické osoby, která může vést ke zneužití výkonu citlivé činnosti. Na základě uvedeného je nepochybné, že jak Národní bezpečnostní úřad, tak zpravodajské služby a Ministerstvo vnitra, musí mít přístup do centrální evidence přestupků.

K části osmnácté (změna zákona o nemocenském pojištění)

Ministerstvo práce a sociálních věcí vypracuje postup, jímž stanoví kritérium, na základě něhož se bude OSSZ rozhodovat, zda o opis požádá, nebo ne. Žádosti budou minimalizovány na nejnižší možnou míru, zejména pouze na ty případy, kdy veřejné úřady poruší § 117 odst., 5 zákona o nemocenském pojištění.

K části devatenácté (změna zákona o výkonu zabezpečovací detence)

Podle § 10 odst. 1 písm. b) přestupkového zákona ve znění tohoto návrhu (viz příslušná změna v čl. I) se podle zvláštních předpisů projedná jednání, které má znaky přestupku, jehož se dopustily mj. osoby během výkonu zabezpečovací detence. Tímto jiným právním předpisem je zákon č. 129/2008 Sb., o výkonu zabezpečovací detence, podle kterého se uložením kázeňského trestu vyřizují též jednání, která mají znaky přestupků, pokud byly spáchány během výkonu zabezpečovací detence. Kázeňskou pravomoc nad chovanci vykonávají generální ředitel Vězeňské služby, ředitelé ústavů a jiní zaměstnanci Vězeňské služby zmocnění k tomu generálním ředitelem Vězeňské služby nebo s jeho souhlasem ředitelem ústavu. Není důvodu, proč by neměla být informace o tom, že se osoba vykonávající zabezpečovací detenci dopustila v jejím průběhu jednání, které má znaky jinak centrálně evidovaného přestupku, a to zejména pro potřeby posouzení osoby pachatele v řízení o jeho případném dalším deliktním jednání, kterého se dopustil v době po ukončení zabezpečovací detence (viz i obecná část důvodové zprávy). Vzhledem k tomu, že jednání, které má znaky přestupku a které bylo spácháno během výkonu zabezpečovací detence, se vyřizuje uložením kázeňského trestu (§ 32 odst. 1 zákona o výkonu zabezpečovací detence), nenavrhuje se s ohledem na charakter těchto sankcí a specifik jejich ukládání zavedení asperačního principu (v katalogu kázeňských trestů, kterými jsou napomenutí, veřejná důtka, odnětí osobní výhody, odnětí možnosti účastnit se kulturní nebo společenské akce v ústavu a propadnutí věci, nepřichází v úvahu v podstatě zpřísnění žádného z trestů).

K části dvacáté (změna zákona o Finanční správě České republiky)

Doplňuje se pravomoc orgánů Finanční správy České republiky požadovat údaje z evidencí vedených Rejstříkem trestů, tj. jak z evidence trestů, tak z evidence přestupků. Navržená změna by měla být provedena doplněním nového odstavce 2 do stávajícího § 18 zákona č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů, který obecně upravuje poskytování údajů orgánům Finanční správy České republiky z veřejných rejstříků a evidencí. Přístup orgánů Finanční správy České republiky k údajům z evidencí vedených Rejstříkem trestů je striktně vázán na potřebu těchto údajů pro plnění konkrétního úkolu při výkonu působnosti těchto orgánů, tj. nejedná se o bezbřehý přístup do předmětných databází. Na straně druhé se jedná o kompetenční ustanovení, které zakládá pravomoc správního orgánu, která bude využita v případě potřeby, avšak nezakládá povinnost vždy ve všech relevantních případech danou pravomoc využít, pokud to pro danou věc není nezbytné. Současně je explicitně stanoven okruh konkrétních působností, resp. konkrétních institutů, které jsou ze strany orgánů Finanční správy České republiky při výkonu jejich působnosti aplikovány, pro jejichž výkon, resp. aplikaci, mají být údaje z evidencí vedených Rejstříkem trestů užity, je-li toto užití nezbytné k realizaci dané působnosti, resp. institutu. Obecně se jedná o vybrané instituty v rámci správy daní vykonávané orgány Finanční správy České republiky, které jsou buď explicitně postaveny na znalosti údajů z předmětných evidencí, nebo pro které jsou tyto údaje klíčovým podkladem pro zákonem předvídanou správní úvahu, vykazující navíc prvek časové naléhavosti, který opravňuje k zavedení přímého přístupu do předmětných evidencí. Na prvním místě jde o nezbytnost posoudit možnost stanovit daň v návaznosti na běh lhůty pro stanovení daně. Orgány Finanční správy České republiky jsou povinny zjišťovat, zda nebyl spáchán daňový trestný čin, neboť v takovém případě mohou stanovit daň i poté, co již uplynula zákonná lhůta pro její stanovení (srov. § 148 odst. 6 daňového řádu). Od 1. ledna 2015 navíc bude trestní stíhání pro daňový trestný čin důvodem pro stavění běhu této lhůty (srov. nový § 148 odst. 4 písm. c) daňového řádu, ve znění senátního tisku č. 343), tj. pro správce daně bude nezbytné identifikovat okamžik skončení trestního stíhání v podobě pravomocného rozhodnutí o spáchání daňového trestného činu. V obou případech je tak nutné postavit běh, popř. skončení běhu, lhůty najisto, neboť možnost stanovit daň se od tohoto běhu odvíjí, popř. pravomocné odsouzení pro daňový trestný čin je důvodem pro to, aby uběhnutí lhůty nebylo v dané věci překážkou pro stanovení daně. Orgány Finanční správy České republiky by měly mít nadále pravomoc získat údaje z evidencí vedených Rejstříkem trestů, je-li to nezbytné pro posouzení důvodů pro zajištění daně (§ 167 a násl. daňového řádu, popř. úprava zajištění v jiných daňových zákonech). V konkrétní rovině se především bude jednat o správní úvahu při rozhodování ve věci vydání zajišťovacího příkazu v případě existence odůvodněné obavy, že daň bude v době její vymahatelnosti nedobytná nebo její vybrání bude spojeno se značnými obtížemi – právě údaj o předchozím páchání trestných činů nebo přestupků daňovým subjektem (např. majetkového charakteru) může být významným prvkem odůvodnění předmětné obavy; současně je zde silná potřeba rychlého zjištění údajů a následné reakce, nesvázané nadbytečnými administrativními postupy, která posiluje nezbytnost přímého přístupu orgánů Finanční správy České republiky do předmětných evidencí. Právě institut zajišťovacího příkazu je jedním z klíčových nástrojů boje proti sofistikovaným daňovým únikům zejména v oblasti daně z přidané hodnoty a v oblasti spotřebních daní. Obdobnou individualizovanou správní úvahu je třeba provést i v případech jiných institutů v rámci zajištění daně, typicky při rozhodování ve věci přijetí dobrovolného ručení k zajištění neuhrazené daně daňového subjektu (srov. § 173 daňového řádu). Třetím institutem, při jehož aplikaci by měly být využity údaje z evidencí vedených Rejstříkem trestů, je registrace k dani z přidané hodnoty, resp. potřeba údaje využít při posouzení důvodů pro tuto registraci. V souvislosti s tzv. dobrovolnou registrací plátce daně z přidané hodnoty podle § 94a zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, je ze strany správce daně mimo jiné posuzována otázka, zda daný subjekt je schopen, resp. oprávněn, uskutečňovat ekonomickou činnost, při jejímž uskutečňování bude plátcem daně z přidané hodnoty (tj. zde hraje mimo jiné roli případné uložení sankce v podobě zákazu činnosti). Zkoumána by měla být celková „věrohodnost“ dané osoby, což v případě právnických osob znamená i zkoumání věrohodnosti členů statutárního orgánu. Informace z trestního či přestupkového řízení přitom může být významným vodítkem při odhalení tzv. „bílých koní“, kde jako členové statutárních orgánů působí často fyzické osoby s pochybnou minulostí. Splnění těchto podmínek se poté posuzuje po celou dobu trvání registrace. Podle § 106 odst. 2 písm. a) zákona o dani z přidané hodnoty zruší správce daně registraci plátce daně z přidané hodnoty mimo jiné v případě, že plátce závažným způsobem poruší své povinnosti vztahující se ke správě daně, přičemž toto porušení může mít např. intenzitu trestného činu. Pro přesnost je třeba uvést, že na registraci k dani z přidané hodnoty budou aplikovány jak ustanovení zákona o dani z přidané hodnoty, tak obecná ustanovení o registraci v daňovém řádu (§ 127 a násl.). Lze tedy shrnout, že v nejobecnější rovině bude navržený přístup do evidencí vedených Rejstříkem trestů využit orgány Finanční správy České republiky při zvýšení efektivity správy daní a v rámci posílení boje s daňovými úniky. Zařazením úpravy přístupu orgánů Finanční správy České republiky do předmětných evidencí do § 18 zákona o Finanční správě České republiky budou na tento přístup aplikována obecná ustanovení stávajících odstavců 2 až 6 § 18, tj. zejména bude stanovena povinnost Rejstříku trestů vyhovět žádosti o údaje ze strany orgánů Finanční správy České republiky a dále bude platit princip poskytování údajů způsobem umožňujícím dálkový a nepřetržitý přístup, který učiní získání těchto údajů efektivním a flexibilním a zejména umožní orgánům Finanční správy České republiky časově pružnou reakci při aplikaci institutů, v souvislosti s nimiž mají být údaje z evidencí vedených Rejstříkem trestů využity. Informace z evidencí Rejstříku trestů budou orgánům veřejné moci poskytovány cestou vzájemné elektronické komunikace (na elektronickou žádost reaguje Rejstřík trestů elektronickým výpisem, anebo opisem, který je v současnosti v naprosté většině případů vyhotoven obratem a automaticky); údaje z evidencí RT orgány veřejné moci budou získávány dálkovým přístupem. Žádost o vydání výstupů z evidencí RT se zasílá Rejstříku trestů zásadně elektronicky; ta je přijata bez ohledu na denní dobu, tedy v nepřetržitém provozu; na žádosti, obsahující relevantní údaje, je obratem (tedy v nepřetržitém provozu) reagováno automatickým výdejem elektronického opisu. Není tomu tak pouze u žádostí s osobními údaji, které nekorespondují s osobními údaji uvedenými v základním registru obyvatel. Ty (zejména mimo běžnou denní pracovní dobu) nebudou vždy řešeny obratem, žadatel však dostane zprávu obsahující informaci o důvodech, pro které nebylo možné opis vydat ihned. Současně platí, že při nakládání s předmětnými údaji budou ze strany orgánů Finanční správy České republiky důsledně respektovány povinnosti, které jim vznikají podle zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (srov. zejména povinnosti podle § 13 tohoto zákona, směřující k zabezpečení osobních údajů).

K části dvacátéprvní (změna zákona o Celní správě České republiky)

Zřizuje se pravomoc orgánů Celní správy České republiky požadovat údaje

z evidence přestupků vedené Rejstříkem trestů v nově navrženém § 58 odst. 2 zákona č. 17/2012 Sb., o Celní správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Orgány Celní správy České republiky přitom již dnes disponují oprávněním požadovat údaje z evidence trestů.

Nová formulace bude symetrická s obdobným ustanovením § 18 odst. 2 zákona o Finanční správě České republiky, které je navrženo v předchozí části. Do značné míry tedy platí obdobně to, co bylo uvedeno výše v souvislosti s novelou zákona o Finanční správě České republiky. V případě orgánů Celní správy České republiky je odlišně stanoven okruh institutů správy daní, pro jejichž aplikaci by měly být údaje z evidence přestupků využity. Stejně jako v případě orgánů Finanční správy České republiky se jedná o využití při posouzení důvodů pro zajištění daně, přičemž těžiště tohoto využití bude v oblasti spotřebních daní. Dále budou údaje využity při posouzení důvodů pro registraci, a to jak registraci ke spotřební dani (viz zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s obecnou úpravou registrace v daňovém řádu), tak registraci vybraných subjektů podle jiných zákonů – viz registrace osoby povinné značit líh a distributora lihu podle zákona č. 307/2013 Sb., o povinném značení lihu, ve znění pozdějších předpisů, nebo registrace distributora pohonných hmot podle zákona č. 311/2006 Sb., o pohonných hmotách a čerpacích stanicích pohonných hmot a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pohonných hmotách). S ohledem na širší okruh dotčených registrací byla zvolena obecnější formulace než v případě obdobné navržené úpravy v zákoně o Finanční správě České republiky. Zkoumána by měla být především celková „věrohodnost“ dané osoby, což v případě právnických osob znamená i zkoumání věrohodnosti členů statutárního orgánu. Informace z trestního či přestupkového řízení přitom může být významným vodítkem při odhalení tzv. „bílých koní“, kde jako členové statutárních orgánů působí často fyzické osoby s pochybnou minulostí. Konečně budou údaje využity při posouzení důvodů pro povolení podle zákona upravujícího spotřební daně nebo daň z přidané hodnoty, v jejichž případě je jak při rozhodování o vydání povolení, tak později při rozhodování o případném odnětí povolení vyhodnocováno splnění podmínky bezúhonnosti daného subjektu (viz § 43d a násl. zákona o spotřebních daní ve znění sněmovního tisku č. 290 a § 87 zákona o dani z přidané hodnoty ve znění sněmovního tisku č. 291). V případě posuzování podmínek pro vydání povolení se uplatní obdobné principy jako při registraci. Cílem je ověřit věrohodnost daného subjektu, k čemuž mohou významně přispět i informace z trestního a přestupkového řízení. Společným jmenovatelem pro využití údajů z evidence přestupků je i v těchto případech potřeba posílení boje s daňovými úniky na poli spotřebních daní a na dani z přidané hodnoty, popř. posílení prosazování plnění zákonných povinností v mimořádně rizikových oblastech nakládání s lihem a s pohonnými hmotami.

K části dvacátédruhé (změna zákona o vojenské policii)

Upravuje se oprávnění vojenské policie čerpat údaje z evidencí vedených Rejstříkem trestů, tedy nejen z evidence trestů, ale také z evidence přestupků.

K části dvacátétřetí (Účinnost)

Aplikace navrhovaných změn si vyžádá úpravu aplikací užívaných Rejstříkem trestů. Vlastní práce na úpravě těchto aplikací budou započaty po schválení tohoto návrhu zákona a jeho publikaci ve Sbírce zákonů (varianta započetí těchto prací bezprostředně po schválení osnovy zákona vládou nebyla vládou přijata – viz usnesení vlády k Analýze zřízení registru přestupků č. 101 ze dne 15. února 2012).

Poměrně dlouhá doba legisvakance nutná pro zavedení evidence přestupků se navrhuje v návaznosti na předpokládaný harmonogram realizace technického řešení (viz přiložená tabulka, kdy „T“ je okamžik uzavření smlouvy s dodavatelem, což se odhaduje do 4 měsíců od publikace návrhu zákona ve Sbírce zákonů). Nabytí účinnosti je proto v návrhu rozděleno. Některé změny provedené v zákoně o přestupcích a zákoně o Rejstříku trestů, které se přímo neváží na evidenci přestupků, nabudou účinnosti dříve.

Harmonogram

Datum splnění úkolu Popis úkolu

T Podpis smlouvy s dodavatelem

T + 2 měsíce Vstupní analýza a studie proveditelnosti

T + 5 měsíců Pořízení HW, licencí a rozšíření infrastruktury

T + 6 měsíců Příprava aplikace Registr přestupků

T + 7 měsíců Pilotní (ověřovací) provoz

T + 8 měsíců Přechod do rutinního provozu

V Praze dne 27. října 2014

předseda vlády Mgr. Bohuslav Sobotka, v. r.

ministr vnitra Milan Chovanec, v. r.