zákon č. 204/2019 Sb.

K části první, k čl. I – změna zákona o dohledu v oblasti kapitálového trhu a o změně a doplnění dalších zákonů K bodu 1 a 2 [§ 5 odst. 1 a 2]:

Vzhledem k tomu, že v právním řádu se definice institucionálního investora zavedená v zákoně o dohledu v oblasti kapitálového trhu nepoužívá, nebyl důvod ponechat definici pro celý právní řád. Definice se tedy nyní návrhem zákona ruší. Nově bude institucionální investor definován pouze pro účely ZPKT. Ustanovení zároveň reflektuje změny, kterých právní řád v mezidobí dosáhl, a zakotvuje svou působnost vůči českým subjektům na kapitálovém trhu, ale také vůči zahraničním subjektům, které na území ČR působí prostřednictvím pobočky. Mezi subjekty na kapitálovém trhu bude nově uvedena i zajišťovna, neboť i ta podle navrhované úpravy ZPKT může investovat jako institucionální investor, a proto je vhodné, aby i ona byla zahrnuta do definice poskytovatele služeb na kapitálovém trhu.

K části druhé, k čl. II – změna zákona o podnikání na kapitálovém trhu

K bodu 1 [§ 2 odst. 2 pímena a) až d)]:

Vzhledem k tomu, že směrnice zavádí nové povinnosti pro institucionální investory, stejně tak pro správce aktiv a poradce pro hlasování, bylo zvoleno zavedení souhrnných pojmů pro tyto skupiny subjektů do nového odstavce ustanovení § 2. Jako institucionálního investora vnímá směrnice pojišťovny, které poskytují životní pojištění, zajišťovny, které poskytují životní pojištění a instituce zaměstnaneckého penzijního pojištění

- čl. 2 písm. e) směrnice, tedy subjekty, které jsou často významnými akcionáři ve společnostech s kótovanými akciemi z Unie. Povinnosti institucionálního investora se vztahují i na pojišťovny nebo zajišťovny se sídlem v ČR a také pojišťovny a zajišťovny ze třetích zemí, které mohou poskytovat služby v ČR na základě povolení v souladu s čl. 1 odst. 2 písm.

a) směrnice. Tyto subjekty jsou pod dohledem České národní banky a dopadá na ně česká legislativa a tedy je na ně vztažena i tato povinnost. Správcem aktiv je obchodník s cennými papíry. Je jím dále i banka, která má licenci obchodníka s cennými papíry na základě § 5 odst. 3 ZPKT. Dále je správcem aktiv i obhospodařovatel investičních fondů a zahraničních investičních fondů, který je oprávněn překročit rozhodný limit, a také obhospodařovatel investičních fondů a zahraničních investičních fondů oprávněný obhospodařovat standardní fondy nebo srovnatelné zahraniční investiční fondy. Obdobně jako u institucionálního investora dopadá úprava i na subjekty ze třetích zemí, které jsou oprávněny v ČR poskytovat služby na základě povolení (ať již povolení podle ZPKT nebo podle zákona o investičních společnostech a investičních fondech). Úprava správce aktiv a institucionálního investora je důležitá ve vztahu k vypracování politiky zapojení. Ovšem politiku zapojení podle hlavy IV ZPKT budou vypracovávat správci aktiv, kteří obhospodařují pro klienta akcie nebo obdobný cenný papír vydaný emitentem se sídlem v EU, který je obchodovaný na evropském regulovaném trhu (srov. ustanovení § 127e odst. 2). Nově se zavádí i povinnosti pro poradce pro hlasování, tedy právnické osoby se sídlem v členském státě Evropské unie, které v rámci své podnikatelské činnosti zpracovávají doporučení pro zadavatele, jak má hlasovat na valné hromadě emitenta. Úprava také dopadá na poradce pro hlasování ze třetích zemí, který ovšem má v České republice pobočku, tak jak to požaduje směrnice v čl. 1 odst. 2 písm. b). Navrhovanou změnou v písmeni d) se promítá vložení části IV do hlavy deváté, v níž se upravují mimo jiné významné transakce se spřízněnými stranami. ZPKT ve stávajícím znění vymezuje pojem „spřízněná strana“ v § 119 odst. 2 písm. d) bod 2., neboť je tento pojem použit právě jen v daném ustanovení; není proto potřebné definovat spřízněnou stranu v úvodních ustanoveních zákona. Nově navrhovaná úprava významných transakcí se spřízněnými stranami však rovněž pracuje s pojmem „spřízněná strana“. Napříště se proto navrhuje v § 2 odst. 2 písm. d) definovat spřízněnou stranu odkazem na Mezinárodní účetní standard IAS 24 a na dalších místech zákona používat jen pojem „spřízněná strana“ jako zavedenou definici.

K bodu 2 [§ 36]:

Úprava souvisí s vložením nových hlav do části deváté ZPKT.

K bodu 3 [§ 55]:

Upřesňuje se, že evropským regulovaným trhem je i regulovaný trh podle odstavce 1, tedy český regulovaný trh.

K bodu 4 a 5 [§ 92]:

Dochází ke sjednocení výčtu osob, které mohou poskytovat evidenci navazující na centrální evidenci cenných papírů, s výčtem osob, které mohou poskytovat samostatnou evidenci. Není důvod neuvést banky ve výčtu institucí, i když o licenci žádají podle ZPKT. Zároveň se upravuje i odkaz zahraničních osob tak, aby pokrývaly i pobočky zahraničních bank.

K bodu 6 [§ 93a]:

Sjednocuje se text zákona s úpravou občanského zákoníku.

K bodu 7 až 9 [§ 94a]:

Odstraňuje se nadbytečná úprava, která není důvodná, neboť je možno výpis z evidence emise získat způsobem běžným pro jiné než obalové společnosti. V dosavadním odstavci 5 zároveň byl zbytečně zdvojen požadavek na předávání informací prostřednictvím účastníka. Je dána povinnost majitele účtu zakazníků sdělit osobě, které vede evidenci zaknihovanných cenných papírů, tedy osobě, která je ze své podstaty účastníkem, údaje o majiteli účtu vlastníka.

K bodu 10 [§ 118]:

Napravuje se současný stav, kdy podle úpravy v zákoně č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o účetnictví“) [srov. ustanovení § 1b odst. 5 písm. a), § 1a písm. a), § 19a odst. 1] není možno pohlížet na společnost, jejíž akcie byly přijaty k obchodování na regulovaném trhu, jako na malý nebo střední podnik. Podle navrhované úpravy bude již jednoznačně zřejmé, že ustanovení § 118 odst. 4 písm. l) ZPKT je lex specialis k ustanovení § 1b odst. 5 zákona o účetnictví, což se dnes dovozuje výkladem. Tedy i ostatní ustanovení ZPKT mohou upravit požadavky na společnosti odlišně podle jejich velikosti. Navrhovaná úprava má za cíl vyjasnění tohoto pravidla.

K bodu 11 [§ 119 odst. 2]:

Navrhovanou změnou se promítá změna § 2 odst. 2, kdy se do písmene d) navrhuje vložit definice spřízněné strany včetně odkazu na Mezinárodní účetní standard IAS 24 (v podrobnostech viz důvodovou zprávu k § 2).

K bodu 12 [§ 120 odst. 7]:

Informace, které je emitent akcií obchodovaných na regulovaném trhu povinen předat, jsou sice nadále vymezeny v předmětném ustanovení, ovšem nově si emitent uvedený v § 118 odst. 1 písm. a) bude moci vybrat, zda informace bude poskytovat akcionářům např. přes centrálního depozitáře, nebo je pouze uveřejní na internetových stránkách v souladu s ustanovením § 121e odst. 1 a depozitáři pošle pouze odkaz na internetové stránky, kde se informace nachází. Pro ostatní emitenty je zachováno předávání informací podle § 120 odst. 7 ZPKT.

K bodu 13 [§ 121b]:

Úprava souvisí s vložením nových hlav do části deváté ZPKT.

K bodu 14 [§ 121c až 121v]: K § 121c

Nově bude do ZPKT vložena nová hlava III, která bude transponovat kapitolu Ia směrnice, jež má dle směrnice umožnit větší zapojení akcionářů. Návrh se vztahuje pouze na akcie, které jsou přijaté k obchodování na evrpském regulovaném trhu, z toho důvodu dochází k omezení dopadu této hlavy pouze na akcie (tedy účastnické cenné papíry podle českého práva) nebo obdobný cenný papír (účastnický cenný papír podle jiného než českého práva), které jsou vydány společností se sídlem v EU a zároveň jsou přijaté k obchodování na evropském regulovaném trhu. Vymezení evropského regulovaného trhu je v ustanovení § 55 odst. 2 ZPKT. Pravidla této hlavy tedy dopadají na akcie nebo jejich obdobu u společností, které mají sídlo v EU, pokud byly přijaty k obchodování na evropském regulovaném trhu. Pravidla se vztahují na osoby, které vedou pro majitele účty zákazníků či vlastníků účastnických cenných papírů evropských společností, nezávisle na tom, kde byla emise umístěna. Oproti tomu úprava emitenta dopadá pouze na českou akciovou společnost, jejíž akcie byly přijaty k obchodování na evropském regulovaném trhu.Vzhledem k tomu, že nebylo cílem, aby transpozice narušila současně nastavené fungování výpisu z evidence emise, který poskytuje centrální depozitář, byl zvolen takový přístup, že sdělování informací podle směrnice bude fungovat vedle existujícího výpisu z evidence emise.

K § 121d

Ustanovení zavádí předávání informací mezi emitentem a osobou vedoucí účet zákazníka, resp. vlastníka. Povinnost sdělit informace emitentovi má vždy osoba, která vede na účtu pro nějakou další osobu – ať již zákazníka nebo vlastníka – akcie nebo jiný obdobný cenný papír emitenta. Pokud je klientem dané osoby zprostředkovatel (tedy vede pro něj účet zákazníka), je tato osoba povinna mu předat dotaz emitenta na informace. Ustanovení respektuje rozdělení na centrální evidenci zaknihovaných cenných papírů a samostatnou evidenci investičních cenných papírů. Ustanovení také vymezuje, o jaké informace může emitent žádat. Určité informace, jako je druh akcie nebo obdobného cenného papíru nebo datum, od kterého jej osoba drží, se emitentovi sdělují pouze na jeho výslovnou žádost. Specifikace rozsahu a formátu informací, o které bude emitent mít právo požádat, a způsob a lhůty předávání, budou vymezeny v nařízení Evropské komise, jehož vydání směrnice předpokládá. Z tohoto důvodu návrh zákona v ustanoveních, která transponují kapitolu Ia směrnice, neobsahuje požadavek, že informace mají být předávány bezodkladně, neboť tato lhůta bude stanovena v již zmíněném nařízení, což platí pro všechny lhůty, které nejsou výslovně stanovené v návrhu zákona a směrnice je předpokládá. Následně by mohlo dojít k rozporu mezi transpozicí směrnice a prováděcím předpisem, pokud by byla v prováděcím předpise stanovena jiná lhůta, než nyní uvádí směrnice. V případě použití pojmu „bez zbytečného odkladu“ a jeho vyložení v prováděcím předpise například odlišně, než je současná praxe ČR, by mohlo dojít k nekonzistentnosti předpisu, protože poté by mohla být vznesena legitimní otázka, zda se takto nemají vykládat i ostatní výskyty pojmu „bez zbytečného odkladu“ v ZPKT, což nebylo cílem zákonodárce.

K § 121e

Ustanovení transponuje čl. 3b směrnice, podle kterého má být akcionáři umožněno vykonávání jeho práva. Akcionář má být podle tohoto ustanovení informován o údajích, které jsou pro něj jako akcionáře důležité. Požadavek na sdělování tohoto typu informací ZPKT dnes již obsahuje v ustanovení § 120 odst. 7. Tyto informace bude emitent předávat depozitáři, jenž je předá zprostředkovatům, kteří tyto informace mají předat dále, až budou nakonec předány akcionáři. Povinnost podle tohoto ustanovení se bude vztahovat pouze na emitenta uvedeného v ustanovení § 118 odst. 1 písm. a) ZPKT, tedy pouze na českou akciovou společnost, nebo společnost ze třetích zemí, která si zvolila ČR jako referenční stát. Ustanovení § 120 odst. 7 ZPKT bude změněno tak, aby se aplikovalo na emitenta uvedeného v § 118 odst. 1 písm. b),

c) a d) ZPKT. Ustanovení respektuje rozdělení evidencí zaknihovaných cenných papírů na centrální evidenci a samostatnou evidenci (v rámci které mohou být drženy účastnické cenné papíry, které jsou umístěny u zahraničního centrálního depozitáře). Akcionář má možnost zaslat emitentovi informace, které se týkají výkonu jeho práv z akcie, a to prostřednictvím struktury zprostředkovatelů, kteří jsou povinni předat informaci v rámci řetězce zprostředkovatelů výše nebo ji mohou zaslat emitentovi, nebo osobě, kterou emitent určil. Prováděcí předpis Evropské komise dále specifikuje náležitosti informací, které musí emitent uveřejňovat a posílat akcionářům, a dále i způsob předávání informací. Povinnost předávat informace podle tohoto ustanovení se nevztahuje na akcie, které jsou vedeny v nezařazené evidenci, neboť povinnost předávat informace nebude přidána do povinností centrálního depozitáře k vedení nezařazené evidence, jak je vymezeno v ustanovení § 202a ZPKT.

K § 121f

Osoba vedoucí evidenci investičních nástrojů bude oprávněna požadovat za své služby úplatu, jejíž výši za jednotlivé služby podle § 121d a 121e musí uveřejnit. Tato úplata však musí být přiměřená a odpovídat skutečným nákladům za poskytnutou službu.

K § 121g

Působnost hlavy se tímto ustanovením rozšiřuje i na zprostředkovatele ze třetích zemí, kteří nemají sídlo v členském státě Evropské unie, tak jak vyžaduje směrnice v čl. 3e.

K § 121h

V ustanovení je omezena doba, po kterou mohou být uchovávány a zpracovávány údaje získané podle této hlavy a zpracovávané za účelem identifikace akcionářů a za účelem komunikace mezi emitentem a akcionářem, aby mohl být usnadněn výkon práv akcionářů a jejich zapojení do činnosti společnosti. Tyto údaje mohou být uchovávány a zpracovávány po dobu jednoho roku ode dne, kdy se emitent nebo osoba, která vede investiční nástroj v evidenci, dozví, že osoba, o níž uchovává a zpracovává informace, již přestala být jeho akcionářem. Účel využití osobních údajů vyplývá z čl. 6 obecného nařízení o ochraně osobních údajů.

K § 121i

Zavádí se povinnost emitenta poskytnout na základě žádosti určité osoby potvrzení o tom, že hlas akcionáře byl řádně započítán. Touto osobou může být sám akcionář, který se účastnil valné hromady a hlasoval na ní, nebo osoba, která jeho jménem hlasovala na valné hromadě. Vždy se ovšem jedná o hlasy akcionáře, i když za něj jedná např. zástupce. V souladu s prováděcím nařízením Komise (EU) 2018/1212 ze dne 3. září 2018, kterým se stanoví minimální požadavky provádějící ustanovení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/36/ES, pokud jde o identifikaci akcionáře, předávání informací a usnadnění výkonu práv akcionářů, se bude vydávat potvrzení podle čl. 9 odst. 5 ve formě vymezené v tabulkách 6 a 7. Tato informační povinnost se vztahuje i na sdělení, jakým způsobem byl hlas započítán (např. zda hlasovala pro návrh, proti návrhu, či se zdržela hlasování). Pokud už je tato informace osobám, které hlasovaly, dostupná, není emitent povinen tuto informaci jednotlivě sdělovat. Žádost může být podána ve lhůtě 3 měsíců ode dne konání valné hromady. Dále je upraveno předávání této informace o hlasování na valné hromadě řetězcem zprostředkovatelů od emitenta až k osobě, pro kterou je veden účet zákazníka. V případě hlasování mimo valnou hromadu prostřednictvím technických prostředků (v českém právu např. hlasování per rollam), zašle vždy emitent osobě, která takto hlasovala, potvrzení o tom, zda byl její hlas přijat.

K § 121j

Do části deváté ZPKT se vkládá nová hlava IV, která bude transponovat články 9a až 9c směrnice. Ustanovení § 121j vymezuje, že tato hlava dopadá pouze na emitenty, kteří mají sídlo v České republice a jejichž akcie byly přijaty k obchodování na evropském regulovaném trhu. Stejně tak dopadá tato hlava na emitenty se sídlem mimo EU, kteří si zvolili ČR jako svůj referenční stát. Kde se dále v této hlavě hovoří o emitentovi, má se tím na mysli emitent podle § 118 odst. 1 písm. a) ZPKT.

K § 121k

V souladu s čl. 9a směrnice mohou být členům orgánů ve smyslu čl. 2 písm. i) směrnice vypláceny odměny pouze na základě politiky odměňování. Směrnice požaduje, aby kotované společnosti vyhotovily politiku odměňování, v níž budou vymezeny a rozepsány veškeré složky odměny, jež může člen orgánu společnosti ve smyslu čl. 2 písm. i) směrnice získat za výkon funkce. Dále je požadováno, aby o politice odměňování hlasovali akcionáři na valné hromadě společnosti a aby tato politika byla uveřejněna na internetových stránkách společnosti. Odměny mimo rámec schválené politiky odměňování není možné (až na výjimečné okolnosti) vyplácet. V předmětném ustanovení se stanovuje kompletní postup předložení, schválení a uveřejnění politiky odměňování. S ohledem na působnost statutárního orgánu se stanovuje, že návrh politiky odměňování předkládá valné hromadě představenstvo nebo správní rada. V souladu se zásadou autonomie vůle se nenavrhuje zákonem regulovat, který orgán emitenta, případně která osoba návrh politiky odměňování vyhotoví. To je ponecháno na uvážení emitenta. V případě, že emitent neuvede ve společenské smlouvě jinak, bude vypracování politiky odměňování spadat do zbytkové působnosti představenstva nebo správní rady (§ 163 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku); statutární orgán samozřejmě může požádat o součinnost další osoby. Není však vyloučeno, že společenská smlouva určí, že politiku odměňování připraví dozorčí rada nebo například výbor pro odměňování. V zájmu rozdělení působnosti mezi jednotlivými orgány společnosti, resp. jejich poradními složkami, je vhodné, aby politiku odměňování připravoval právě výbor pro odměňování (jde o tzv. best practice). S ohledem na skutečnost, že podle navrhované úpravy mohou být odměny vypláceny pouze na základě politiky odměňování schválené valnou hromadou, je žádoucí, aby ji mohla schválit co nejdříve, proto se stanovuje nejzazší okamžik pro předložení návrhu politiky odměňování valné hromadě. Tímto okamžikem je uskutečnění valné hromady konané po uplynutí 90 dnů ode dne přijetí akcií k obchodování na evropském regulovaném trhu, která schvaluje účetní závěrku; tím samozřejmě není dotčena možnost předložit ji i dříve konané valné hromadě. Lhůta 90 dnů má ochranný účel. Smyslem této lhůty je poskytnout emitentovi dostatek času k vyhotovení politiky odměňování. Chce se tím zabránit vzniku situací, kdy by se ve velmi krátké době po přijetí akcií na evropský regulovaný trh konala valná hromada schvalující účetní závěrku, tudíž by příslušný orgán nemusel stihnout politiku odměňování vyhotovit. Pokud nedojde k předložení návrhu politiky odměňování této valné hromadě, bude výkon funkce členů představenstva nebo správní rady, tj. těch, kteří mají povinnost předložit návrh valné hromadě, bezplatný, a to v časovém období mezi konáním valné hromady, která měla schválit politiku odměňování, a konáním valné hromady, které byla politika odměňování předložena ke schválení. Tímto se navrhuje zabránit liknavosti členů představenstva nebo správní rady s předložením politiky odměňování valné hromadě. Pokud bude politiku odměňování vyhotovovat jiný orgán, měly by být nastaveny vnitřní procesy ve společnosti tak, aby mohla být politika odměňování včas předložena valné hromadě ke schválení. Pokud valná hromada navrhovanou politiku odměňování neschválí, vyplácí se odměny podle stávající praxe a představenstvo, resp. správní rada musí následující valné hromadě (nemusí jít jen o valnou hromadu schvalující účetní závěrku) předložit revidovanou politiku odměňování (srov. čl. 9a odst. 2 pododstavec 2 směrnice). Politiku odměňování je třeba schvalovat nejméně jednou za 4 roky a samozřejmě při každé její podstatné změně (srov. čl. 9a odst. 5 směrnice); ostatně změna politiky odměňování není možná bez jejího schválení. Po uplynutí 4 let od schválení politiky odměňování je třeba předložit valné hromadě ke schválení buď novou (pozměněnou) politiku odměňování, nebo stejnou (dosud uplatňovanou); v každém případě musí být dána akcionářům opět možnost vyjádřit se k politice odměňování a posoudit tak její aktuálnost. Směrnice sice nedává návod k tomu, co považuje za podstatnou změnu, ovšem lze dovozovat, že by se jednalo například o změnu výše odměny či rozpětí odměn. Politika odměňování má být akcionářům přístupná jako jeden z dokumentů pro valnou hromadu v souladu s § 120b odst. 1 písm. b) ZPKT; uvedené pravidlo, včetně výjimky se tedy použije i na politiku odměňování. Aby byla zajištěna dostatečná transparentnost, musí být schválená politika odměňování bez zbytečného odkladu po schválení valnou hromadou uveřejněna na internetových stránkách společnosti spolu s datem jejího schválení a výsledky hlasování, přičemž musí být bezplatně veřejně přístupná nejméně po celou dobu svého uplatňování (srov. čl. 9a odst. 7 směrnice).

K § 121l

Navrhovanou úpravou se transponuje čl. 9a odst. 6 směrnice vymezující obsahové náležitosti politiky odměňování. Politika odměňování musí popisovat všechny pevné a pohyblivé složky odměny, včetně všech bonusů a dalších výhod v jakékoli formě, které mohou být poskytovány členům orgánu společnosti ve smyslu čl. 2 písm. i) směrnice, navíc musí uvádět i jejich poměr. V případě pohyblivé složky odměny musí stanovit například jasná kritéria pro její přiznání, dále musí obsahovat informace o případných pravidlech pro odklad vzniku nároku na pohyblivou složku odměny či její část a informace o právu emitenta požadovat vrácení pohyblivé složky odměny; emitent samozřejmě nemusí poskytovat pohyblivou složku odměny vůbec. V případě odměn poskytovaných formou akcií musí obsahovat i dobu, po kterou nelze uplatnit opce na akcie, nebo dobu, po kterou nelze takto nabytou akcii zcizit. Emitent samozřejmě nemusí poskytovat odměny formou akcií vůbec. Politika odměňování rovněž obsahuje délku funkčního období (v návaznosti na úpravu v zákoně či stanovách společnosti) a délku pracovního poměru (u generálního ředitele, popř. jeho zástupce), dále výpovědní dobu a podmínky ukončení funkce (například odvolání bez udání důvodu) a pracovního poměru (důvody dle zákoníku práce) a hlavní charakteristiku systému penzijních výhod, který emitent poskytuje, popis příspěvků emitenta do doplňkového penzijního systému a hlavní charakteristiku schémat předčasných důchodových dávek, které emitent nabízí. Smyslem zahrnutí těchto údajů do politiky odměňování je zajištění informovanosti zainteresovaných stran (například případní noví členové orgánů) a trhu obecně, a to zvláštně v případě zahraničních osob (snadný přístup ke všem relevantním informacím na jednom místě). Na druhou stranu úprava nenutí společnosti přispívat povinně do doplňkového penzijního spoření, ani nenutí osoby podle § 121m si doplňkové penzijní spoření sjednat. Z procesního hlediska musí politika odměňování popisovat proces jejího stanovení (vnitřní nastavení procesu vytváření politiky odměňování), přezkumu (vnitřní vyhodnocování fungování stávající politiky odměňování) a provádění (způsob realizace politiky odměňování

– například, které orgány a jakým způsobem rozhodují o konkrétních výších odměn), a to včetně případného způsobu zapojení výboru pro odměňování nebo ostatních výborů společnosti. V posledním odstavci se stanovuje povinnost, že při revizi politiky odměňování (ať už proto, že došlo k její podstatné změně, nebo je předkládána po uplynutí čtyř let pozměněná politika odměňování anebo nedošlo ke schválení předkládané politiky odměňování a je předkládána nová) je vždy potřeba přihlédnout k výsledku hlasování o poslední navrhované politice odměňování na valné hromadě, stejně jako k výsledku hlasování o zprávách o odměňování, které byly předloženy valné hromadě v době od posledního hlasování o politice odměňování. Obdobně je třeba zohlednit i stanoviska akcionářů k těmto dokumentům. V nově navrhované politice odměňování potom musí být výslovně uvedeno, jakým způsobem byly tyto skutečnosti při přípravě politiky odměňování zohledněny.

K § 121m

Vyplácení odměn pouze v souladu se schválenou politikou odměňování a povinnost uvádět všechny odměny ve zprávě o odměňování dopadá na členy orgánu společnosti ve smyslu čl. 2 písm. i) směrnice. V souladu s čl. 2 písm. i) bod i) směrnice se stanovuje, že nově navrhovaná pravidla dopadají na členy představenstva, dozorčí rady a správní rady. S ohledem na čl. 2 písm. i) bod ii) směrnice má uvedené dopadat i na generálního ředitele, který je v tomto ustanovení vymezen jako fyzická osoba, která je přímo podřízena vedoucímu orgánu právnické osoby a na níž jako jedinou tento orgán delegoval obchodní vedení alespoň v rozsahu každodenního řízení právnické osoby jako celku, a dále na zástupce generálního ředitele, pokud tato funkce v kotované společnosti existuje. Politika odměňování dopadá na osoby vyjmenované v odstavci 1 vždy ve vztahu k období, kdy funkci vykonávaly. Za tuto dobu by měla zpráva o odměňování (dle § 121p) reflektovat odměny, které byly dané osobě vyplaceny nebo byly v tomto období alespoň splatné. Není podstatné, jak dlouho daná osoba ve funkci byla, povinnosti dle této hlavy se na ni vztahují od okamžiku nástupu do funkce, nebo účinností tohoto zákona. Neexistuje-li schválená politika odměňování, ať už z toho důvodu, že ještě neuplynula lhůta pro její předložení valné hromadě ke schválení, nebo proto, že s navrženou politikou odměňování nevyslovila valná hromada souhlas a statutární orgán emitenta tak musí předložit valné hromadě ke schválení revidovanou politiku odměňování (srov. navrhovaný § 121k odst. 3, resp. čl. 9a odst. 2 pododstavec 2 směrnice), určí se odměny osob podle předchozího odstavce podle stávající praxe (srov. navrhovaný odstavec 2) dané společnosti. Pokud bude existovat schválená politika odměňování a valné hromadě bude ke schválení předkládaná nová politika odměňování, která však následně nebude schválena, uplatní se odstavec 1 - odměny se budou vyplácet na základě schválené politiky, tedy té původní politiky odměňování. Navrhovaná pravidla odstavců 3 a 4 upravují rozpor smlouvy o výkonu funkce, jiného právního jednání (např. usnesení valné hromady podle § 61 ZOK) nebo vnitřního předpisu emitenta se schválenou politikou odměňování. Odstavec 3 míří na situace, kdy ve společnosti existuje systém odměňování (například před kotací společnosti) a následně je schválena politika odměňování. Smlouvy o výkonu funkce, jiná právní jednání nebo vnitřní předpisy emitenta v rozsahu, ve kterém budou v rozporu se schválenou politikou odměňování, pozbydou účinnosti dnem nabytí účinnosti rozhodnutí valné hromady. Jediná výjimka je formulovaná v druhé větě a míří na zachování práva na vyplacení pohyblivé části odměny navázané na určité období, které předchází dni nabytí účinnosti rozhodnutí valné hromady. Odstavec 4 upravuje opačné situace, kdy by i přes schválenou politiku odměňování došlo k uzavření smlouvy o výkonu funkce či přijetí jiného právního jednání či vnitřního předpisu emitenta, které by byly s touto politikou v rozporu. V takovém případě by tyto již od počátku neměly právní účinky v rozsahu, v jakém jsou v rozporu se schválenou politikou odměňování. Příslušné právní jednání nebo vnitřní předpis emitenta je v rozporu s politikou odměňování pokud přiznává více, než připouští politika odměňování, přiznává jiný druh odměny nebo například obsahuje odlišný způsob určení pohyblivé části odměny. V případě obou odstavců bude třeba vrátit část odměny vyplacenou v rozporu s politikou odměňování – půjde o bezdůvodné obohacení podle občanského zákoníku. Uvedené však neplatí pro generálního ředitele v pracovním poměru, ani pro jeho případného zástupce, ti podléhají pracovněprávní regulaci, která takové řešení nepřipouští.

K § 121n

Navrhovanou úpravou se transponuje čl. 9a odst. 4 směrnice. Obecně platí, že odměny nesmí být vypláceny v rozporu, resp. mimo rámec politiky odměňování. V souladu se směrnicí se společnostem umožňuje, aby si v politice odměňování vytyčily procedurální podmínky (například schválení dozorčí radou nebo pouze s kladným stanoviskem výboru pro odměňování atd.), za nichž se lze v případě výjimečných okolností od politiky odměňování dočasně odchýlit, a aby konkretizovaly, od jakých prvků politiky se lze odchýlit. Výjimečnými okolnostmi se rozumí situace nezbytné z hlediska dlouhodobých zájmů, udržitelnosti celé společnosti nebo zachování provozu jejího obchodního závodu (například případy hrozícího úpadku či úpadku, přeměny společnosti aj.). V případě naplnění těchto podmínek lze vyplatit odměny i mimo rámec stanovený v politice odměňování. Úprava dočasného odchýlení se od politiky odměňování může být prospěšná zejména u těch společností a členů volených orgánů, jejichž konkrétní výši odměny neurčuje valná hromada (typicky německý model volby členů představenstva). V případě, že konkrétní odměnu, resp. smlouvu o výkonu funkce schvaluje valná hromada, přičemž ta se chce odchýlit od politiky odměňování, může se dočasně odchýlit od politiky odměňování, avšak pouze za podmínek uvedených v politice odměňování a jen budou-li splněny materiální znaky výjimečných okolností. Pokud by nebyly dány výjimečné okolnosti nebo by valná hromada chtěla prolomit i procesní podmínky dočasného odchýlení se od politiky odměňování, musí nejprve změnit politiku odměňování a následně schválit smlouvu o výkonu funkce, která bude v souladu s novou politikou odměňování.

K § 121o

V souladu s čl. 9b směrnice se stanovuje kotovaným společnostem povinnost vypracovat zprávu o odměňování, která bude akcionáře každoročně ex post informovat o skutečně vyplacených nebo splatných odměnách osob, které kdykoli v průběhu účetního období podléhaly politice odměňování (srov. § 121m odst. 1). Tyto osoby nemusely ve společnosti působit celé účetní období, je tedy třeba uvést i údaje o nově přijatých osobách nebo bývalých členech voleného orgánu či o bývalých zaměstnancích (srov. rovněž čl. 9b odst. 1 směrnice). Aby mohl emitent uvést ve zprávě o odměňování všechny požadované informace včetně odměn, které osoba podle § 121m odst. 1 obdržela od jiné společnosti náležející do stejné skupiny jako emitent (od společnosti náležející do skupiny ovládané stejnou ovládající osobou jako emitent), tj. například od dceřiné společnosti emitenta [srov. čl. 9b odst. 1 písm. c)], v druhém odstavci se stanovuje informační povinnost pro osoby podle § 121m odst. 1, aby sdělily emitentovi veškeré takto obdržené odměny. Zpráva o odměňování se bude vyhotovovat vždy za uplynulé účetní období a musí ji schválit nejpozději ta valná hromada, která schvaluje účetní závěrku za poslední skončené účetní období. Neschválení zprávy o odměňování valnou hromadou však nemá vliv na vyplacené nebo splatné odměny. Pokud valná hromada zprávu o odměňování neschválí, musí představenstvo nebo správní rada v příští zprávě o odměňování vysvětlit, jakým způsobem byl výsledek hlasování na valné hromadě zohledněn (jedná se o tzv. doporučující hlasování valné hromady podle čl. 9b odst. 4 směrnice). Představenstvo nebo správní rada by tak již v průběhu valné hromady měli zjistit výhrady akcionářů ke zprávě o odměňování. Případně může představenstvo nebo správní rada i následně oslovit akcionáře, kteří hlasovali proti zprávě o odměňování, aby sdělili své výhrady. Zpráva o odměňování má být akcionářům přístupná jako jeden z dokumentů pro valnou hromadu v souladu s § 120b odst. 1 písm. b) ZPKT; uvedené pravidlo, včetně výjimky se tedy použije i na zprávu o odměňování. Aby byla zajištěna transparentnost odměňování, musí emitent bez zbytečného odkladu po konání valné hromady uveřejnit zprávu o odměňování na svých internetových stránkách, kde musí být bezplatně veřejně přístupná po dobu 10 let. Nad rámec požadavků směrnice se stanovuje, že se kromě zprávy o odměňování uveřejní i informace, zda byla zpráva o odměňování schválena valnou hromadou, či nikoli. Tato informace může být relevantní pro trh – signál o nespokojenosti akcionářů s výsledky odměňovaných, resp. s odměnou za jejich činnost pro společnost, zda lze případně očekávat nějaké personální změny či změny v odměňování dotčených osob. Po uplynutí této lhůty může být uveřejněna pouze tehdy, nebude-li obsahovat osobní údaje odměňovaných osob (čl. 9b odst. 5 věta první směrnice), tedy musí být anonymizována.

K § 121p

Navrhovanou úpravou odstavce 1 se transponuje čl. 9b odst. 1 směrnice vymezující obsahové náležitosti zprávy o odměňování. Ve zprávě o odměňování musí společnosti u každého jednotlivého člena orgánu nebo generálního ředitele, popř. jeho zástupce (ve smyslu § 121m odst. 1) uvádět úplný přehled odměn včetně všech výhod poskytnutých v jakékoli formě, které mu byly v příslušném účetním období poskytnuty nebo byly splatné v daném účetním období. Konkrétně by se měla uvádět celková výše odměny rozčleněná podle složek a vysvětlení jednotlivých složek, roční změna odměny jednotlivých osob, jakékoli odměny přijaté od společnosti náležející ke stejné skupině jako emitent, počet poskytnutých či nabídnutých akcií či opcí na akcie, informace o využití práva emitenta požadovat vrácení pohyblivé složky odměny a v konečné řadě např. informace, zda byla využita možnost dočasného odchýlení se od politiky odměňování a pokud ano, jaká byla povaha výjimečné okolnosti. Roční změna celkové výše odměny příslušné osoby se uvádí vždy alespoň za 5 posledních účetních období avšak pouze za podmínky, že tato účetní období následují až po dni přijetí akcií k obchodování na regulovaném trhu (až po dni kotace společnosti), tj. za účetní období, která začala běžet po kotaci. Pokud tedy od data kotace společnosti uplynula pouze dvě účetní období, uvádí se ve zprávě o odměňování roční změna celkové výše odměny pouze za tato dvě účetní období. Cílem tohoto pravidla je ochrana společnosti, která přede dnem přijetí akcií k obchodování nemusela tento údaj evidovat. Nově navrhovaný odstavec 2 pak upravuje další povinnou náležitost zprávy o odměňování, která se však již nevztahuje ke konkrétní osobě, o níž se zpráva o odměňování vyhotovuje, a proto je vyčleněna v samostatném odstavci. Požadovanými údaji podle odstavce 2 jsou roční změna finančních a nefinančních klíčových ukazatelů výkonosti emitenta [srov. navrhovaný § 121l odst. 2 písm. b) bod. 2] a roční změna průměrných odměn zaměstnanců emitenta, a to vždy v přepočtu na zaměstnance, který pracuje na plný úvazek. I tyto údaje se uvádí vždy alespoň za 5 posledních účetních období, avšak za podmínky, že tato účetní období následují po dni přijetí akcií k obchodování na regulovaném trhu (k tomu viz předchozí odstavec) a po dni nabytí účinnosti tohoto zákona (viz přechodné ustanovení). Navrhovaný odstavec 3 transponuje čl. 9b odst. 2 směrnice a míří na ochranu zvláštní kategorie osobních údajů podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů), tzv. GDPR, a osobních údajů týkajících se rodinné situace osob podle § 121m odst. 1, které se ve zprávě o odměňování neuvádí.

K § 121q

Navrhovanou úpravou se transponuje čl. 9b odst. 5 druhá věta směrnice, která požaduje, aby auditor nebo auditorská společnost ověřili, zda byly poskytnuty informace požadované čl. 9b směrnice.

K § 121r

Navrhovanou změnou se promítá skutečnost, že veškeré odměny a výhody, tj. případně i opční programy, které může společnost poskytnout osobám podle § 121m odst. 1, budou nově vymezeny v politice odměňování a úplný přehled odměn včetně všech výhod (na individuální bázi) bude nově uveden ve zprávě o odměňování. V tomto ohledu se jeví nadbytečné, aby byl emitent uvedený v § 118 odst. 1 písm. a), na něhož dopadají nově navrhovaná pravidla o odměňování, nucen obdobné informace uvádět ještě ve výroční zprávě emitenta. Z tohoto důvodu se stanovuje, že takový emitent není povinen ve výroční zprávě emitenta podle § 118 uvádět informace podle § 118 odst. 4 písm. f) až h).

K § 121s

Článek 9c směrnice ukládá členským státům povinnost, aby podrobily významné transakce uzavírané kotovanými společnostmi se svými spřízněnými stranami procesu schvalování a uveřejnění. V první řadě je proto potřeba vymezit, co jsou významné transakce uzavírané se spřízněnými stranami. Spřízněné strany se nově definovány v § 2 odst. 2 písm. d), a to odkazem na Mezinárodní účetní standard IAS 24.

V prvním odstavci se vymezují významné transakce. S ohledem na skutečnost, že může jít pouze o dvoustranná nebo vícestranná právní jednání (jednostranná právní jednání nejsou transakcí), stanovuje se, že významnou transakcí je smlouva nebo dohoda. Dohoda je právním jednáním, kterým se mění smlouva, proto je třeba ve vymezení uvést obojí – typicky půjde o případy převzetí dluhu nebo přistoupení k dluhu. Současně se definuje kritérium významnosti transakce za užití finančního ukazatele aktiv. Stanovuje se, že významnou transakcí je smlouva nebo dohoda, na základě níž dochází ke zcizení nebo nabytí majetku emitentem nebo zvýšení pouze těch dluhů emitenta, které přesahuje výši 10 % aktiv emitenta, a to podle účetní závěrky sestavené za účetní období bezprostředně předcházející účetnímu období, v němž se transakce uzavírá. Většina významných transakcí bude spadat pod navrhované písmeno a), a to včetně případů, kdy si emitent bude brát úvěr v požadované výši

– na základě úvěrové smlouvy totiž emitent nabývá i majetek – tedy získává finanční prostředky. Dále půjde o významné převody majetku (např. i převody závodu). Na druhou stranu písmeno b) pokrývá výhradně ty transakce, při nichž dochází pouze k navýšení dluhu (nikoli však majetku), včetně podmíněných dluhů, tj. i případy poskytnutí jistoty. Pod písmeno b) bude spadat například převzetí dluhu nebo ručení za dluhy jiné osoby. Uvedené vymezení významných transakcí bylo zvoleno podle požadavků směrnice (srov. čl. 9c odst. 1) tak, aby zohledňovalo vliv informací o transakcích na ekonomická rozhodnutí akcionářů společnosti i riziko, které uzavření transakce představuje pro samotnou společnost (emitenta) i její akcionáře (a to včetně menšinových akcionářů). Referenční kritérium „aktiv“ bylo zvoleno především s ohledem na jeho značnou vypovídající hodnotu o velikosti emitenta, která má bezprostřední vliv na stanovení, co je „významnou transakcí“, navíc se jedná o jedno z kritérií pro posouzení velikosti účetní jednotky podle zákona o účetnictví (srov. § 1b). Kritérium „aktiv“ bylo rovněž vyhodnoceno jako nejvhodnější v návaznosti na proběhnuvší veřejnou konzultaci. Hranice 10 % potom byla zvolena na základě zahraniční komparace, z níž vyplynulo, že nejčastější hranice pro posouzení významnosti transakcí je vedena mezi 5 - 10 % referenčního kritéria (např. aktiv). S ohledem na snahu nezvyšovat emitentům administrativní zátěž byla zvolena vyšší hranice, tedy 10 %. Navrhovaný odstavec 2 transponuje čl. 9c odstavec 7 směrnice, který požaduje, aby byly transakce uzavírané s toutéž spřízněnou stranou v tomtéž účetním období sčítány (pro účely splnění kritérií významnosti transakce). To znamená, že ačkoli jednotlivá transakce nemusí naplňovat kritérium významnosti a tedy podléhat schvalování a uveřejnění transakce, pokud více transakcí uzavřených s toutéž spřízněnou stranou v tomtéž účetním období ve svém součtu překročí zákonem stanovené hranice významnosti, pak první z těchto transakcí, v jejímž důsledku došlo k překročení hranice významnosti, a každá další transakce (v tomtéž účetním období) již režimu schvalování a uveřejnění podléhají. Např. uzavře-li emitent A se spřízněnou stranou B čtyři transakce (např. koupě zboží) v tomtéž účetním období – první ve výši 3 % aktiv, druhou ve výši 5 % aktiv, třetí ve výši 4 % aktiv a čtvrtou ve výši 0,02 % aktiv, bude schválení a uveřejnění podléhat třetí a čtvrtá transakce. Povinnost uveřejňovat transakce se však stanovuje širší – dojde-li ke splnění významnosti transakcí až v důsledku sčítání transakcí, nepostačí, budou-li uveřejněny informace podle § 121u odst. 1 jen o té transakci, v jejímž důsledku došlo k překročení hranice významnosti, nýbrž musí být uveřejněny i informace o předchozích transakcích uzavřených s toutéž spřízněnou stranou (srov. navrhovaný § 121u odst. 4). Ve výše uvedeném případě tak bude muset být režimu schvalování a uveřejnění podřízena až třetí transakce, nicméně informace podle § 121u odst. 1 budou muset být uveřejněny i o první a druhé transakci. Sčítají se vždy transakce uzavřené podle stejného písmene, tj. například převzetí dluhu se bude sčítat s poskytnutým ručením, ale již nikoli s koupí zboží. Zcizení a nabytí majetku podle písmene a) se bude sčítat, neboť v souladu s Mezinárodním účetním standardem IAS 24 se transakcemi mezi spřízněnými stranami rozumí každý převod zdrojů, služeb nebo závazků, tj. převody oběma směry.

K § 121t

V souladu s článkem 9c odst. 4 směrnice se stanovuje, že významné transakce se spřízněnými stranami podléhají schválení valnou hromadou. Směrnice dává členským státům na výběr, zda budou významné transakce schvalovány valnou hromadou, nebo dozorčím či správním orgánem společnosti. S ohledem na účel směrnice, jímž je posílení role akcionářů, a kritéria významnosti transakcí, jež byla zvolena tak, aby postihovala skutečně jen ty nejvýznamnější transakce společnosti, u nichž je téměř jisté, že nepřesáhnou jednotky transakcí uzavíraných emitentem ročně, a navíc s přihlédnutím k navrhované úpravě § 121v, která z povinnosti schválení (a rovněž uveřejnění) vyjímá ty významné transakce, které jsou uzavírány v rámci běžného obchodního styku a za běžných tržních podmínek, se stanovuje, že významné transakce se spřízněnými stranami podléhají schválení valnou hromadou. Aby mohli akcionáři kvalifikovaně hlasovat o uzavření významné transakce se spřízněnou stranou, musí mít k dispozici veškeré relevantní informace o této transakci. Stanovuje se, že informace podle § 121u odst. 1 se uvádí v pozvánce na valnou hromadu emitenta. Rozsah informací poskytovaných akcionářům se určuje stejný, jako je rozsah informací uveřejňovaných na internetových stránkách emitenta (více viz navrhovaný § 121u odst. 1 a důvodová zpráva k němu). Pokud však nebude známé přesné datum uzavření transakce (tj. uzavření smlouvy nebo dohody), uvede se alespoň období, ve kterém se uzavření transakce důvodně předpokládá. Tento údaj a rovněž údaj o splatnosti transakce může být pro rozhodování akcionáře významný (například s ohledem na vliv na podíl na zisku akcionáře). V případě, že kritérium významnosti je splněno v důsledku sčítání transakcí (srov. navrhovaný § 121s odst. 2), schvaluje se pouze transakce, která příslušnou hranici významnosti přesáhla (a případně další následující transakce), ale v pozvánce na valnou hromadu se uvedou nejen informace o schvalované transakci, ale rovněž o dalších transakcích uzavřených s toutéž spřízněnou stranou v minulosti (které však nepodléhají schválení valnou hromadou), přičemž se neuvádí jméno spřízněné strany a její vztah k emitentovi (to je zřejmé již z údajů uvedených o aktuálně schvalované transakci). Navíc se uvede i celková výše všech transakcí uzavřených s toutéž spřízněnou stranou v daném účetním období, aby bylo zřejmé, že je splněno kritérium významnosti. Akcionáři musí mít k dispozici všechny tyto informace, jelikož samotná transakce, která podléhá schválení valnou hromadou, může být marginální. Navrhovaná úprava je konstruována tak, že souhlas valné hromady musí být udělen před uzavřením transakce (případně do okamžiku prohlášení transakce za neplatnou). Důsledkem absence souhlasu je relativní neplatnost transakce podle § 48 ZOK, přičemž relativní neplatnosti se budou moci dovolávat zpravidla akcionáři (především menšinoví akcionáři). V odstavci 2 se transponuje čl. 9c odst. 4 třetí pododstavec, který požaduje, aby bylo pozastaveno hlasovací právo akcionáři, který je spřízněnou stranou, s níž se významná transakce uzavírá. Cílem je zabránit situaci, kdy by valná hromada schválila uzavření významné transakce, přičemž by pro schválení transakce hlasoval jen majoritní akcionář, který by přehlasoval ostatní (minoritní akcionáře); v takovém případě by ztratil souhlas valné hromady smysl i svou kontrolní funkci. V souladu s § 426 písm. d) ZOK se tak navrhuje stanovit, že schvaluje-li se na valné hromadě uzavření významné transakce se spřízněnou stranou, kterou je akcionář, sistuje se tomuto akcionáři hlasovací právo (pozastavuje se výkon hlasovacího práva). K hlasům takového akcionáře, kterému se sistuje hlasovací právo, se nepřihlíží ani pro účel zjištění usnášeníschopnosti valné hromady [srov. § 412 odst. 2 ve spojení s § 423 písm. d) ZOK].

K § 121u

Navrhovaný odstavec 1 transponuje čl. 9c odst. 2 směrnice, který požaduje, aby kotované společnosti významné transakce se spřízněnými stranami uveřejnily. Uveřejnění má zajistit, že akcionáři, věřitelé, zaměstnanci a jiné zainteresované strany budou informováni o možných dopadech těchto transakcí na hodnotu společnosti (srov. bod odůvodnění směrnice č. 44). Významné transakce je třeba uveřejnit nejpozději v den uzavření významné transakce. Aby výše uvedené osoby byly s to posoudit dopad těchto transakcí na hodnotu společnosti, musí mít k dispozici alespoň základní údaje o významné transakci a spřízněné straně – např. informace o povaze vztahu emitenta se spřízněnou stranou, jméno spřízněné strany, předmět transakce (např. koupě automobilu), datum uzavření transakce (tj. datum uzavření smlouvy nebo dohody) a výše transakce. Dalšími informacemi podle navrhovaného písm. f), které jsou nezbytné pro posouzení, zda je transakce spravedlivá a přiměřená z pohledu emitenta a menšinových akcionářů, mohou být informace o zajištění transakce, resp. o absenci zajištění, o splatnosti či ujednáních zakládajících významnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran. Navrhovaný odstavec 2 transponuje čl. 9c odst. 7. Směrnice požaduje, aby kotovaná společnost uveřejnila i informace o významných transakcích uzavřených mezi spřízněnou stranou kotované společnosti a dceřinou obchodní korporací této společnosti. Aby tak mohl emitent učinit, stanoví se dceřiné společnosti informační povinnost vůči emitentovi. Dceřiná společnost by tak emitentovi měla sdělit informace v rozsahu podle odstavce 1, a to bez zbytečného odkladu po uzavření transakce se spřízněnou stranou emitenta. Emitent následně bez zbytečného odkladu uveřejní informace, které obdržel od dceřiné společnosti, na svých internetových stránkách. Osobou ovládanou se podle směrnice rozumí dceřiný podnik, který je definován v čl. 2 odst. 10 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/34/EU ze dne 26. června 2013 o ročních účetních závěrkách, konsolidovaných účetních závěrkách a souvisejících zprávách některých forem podniků, o změně směrnic Evropského parlamentu a Rady 2006/43/ES a o zrušení směrnic Rady 78/660/EHS a 83/349/EHS jako „podnik kontrolovaný mateřským podnikem". Stejnou definici dceřiné obchodní korporace obsahuje i § 74 odst. 2 ZOK, rozumí se jí ovládaná osoba, která je obchodní korporací. Odstavec 3 navazuje na navrhovaný § 121s odst. 2 a staví najisto, které transakce se musí uveřejnit v případě, že kritérium významnosti transakce naplní až několikátá transakce uzavřená s toutéž spřízněnou stranou (například až pět transakcí s toutéž spřízněnou stranou dohromady překročí hranici 10 % podle § 121s). V takovém případě bude valná hromada schvalovat pouze tu transakci, na základě které bude překročena příslušná procentní hranice (v uvedeném příkladu pátá transakce), a samozřejmě případné další transakce, které budou (v tomtéž účetním období) následovat (srov. § 121t), a to bez ohledu na jejich výši (i kdyby transakce dosahovala pouze 0,2 % aktiv, bude podléhat schvalování valnou hromadou a uveřejnění). Uveřejnit se však musí všechny transakce realizované s toutéž spřízněnou stranou v daném účetním období, tj. všechny transakce v daném balíku (tj. všech pět transakcí), aby příslušné osoby měly dostatek informací nezbytných k posouzení dopadů transakce na hodnotu společnosti. Transakce uzavřené před naplněním kritéria významnosti, které se však následně uveřejňují s transakcí, v důsledku níž došlo k překročení kritéria významnosti, logicky nebudou uveřejněny v den jejich uzavření (jak jinak vyžaduje návětí odstavce 1); tyto transakce v době uzavření nebyly významné. Nejpozději v den uzavření transakce, v důsledku níž bylo splněno kritérium významnosti, se uveřejní tato transakce i všechny transakce předcházející této transakci (které však ještě ani v součtu nepřekročily kritérium významnosti) – v jeden okamžik tak dojde k uveřejnění všech transakcí (v uvedeném příkladu všech 5 transakcí). Bude-li uzavřena další - šestá - transakce, bude podléhat uveřejnění (i kdyby dosahovala jen 0,2 % aktiv, jak uvedeno výše). Spolu s touto šestou transakcí by měly být veřejně dostupné i informace o předchozích pěti transakcích. Transparentnosti je učiněno zadost, budou-li informace o těchto (předchozích pěti) transakcích již uveřejněné na internetových stránkách (v důsledku povinnosti je uveřejnit při uzavírání páté transakce) – není tak nutné tyto informace uvádět na internetových stránkách znovu. Nad rámec požadavků směrnice se stanovuje, že se uveřejní i celková výše všech transakcí uzavřených s toutéž spřízněnou stranou v tomtéž účetním období, aby bylo zřejmé, že bylo naplněno kritérium významnosti. Odstavec 4 transponuje čl. 9c odst. 9 směrnice. Pokud jsou některé informace současně vnitřními informacemi podle čl. 17 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 596/2014, nejsou tato zvláštní pravidla navrhovanou úpravou dotčena.

K § 121v

V souladu s čl. 9c odst. 5 první věta směrnice se v odstavci 1 navrhuje vyjmout z povinnosti schvalovat a uveřejňovat významnou transakci se spřízněnou stranou ty významné transakce se spřízněnými stranami, které se uskutečňují v rámci běžného obchodního styku a za běžných tržních podmínek. V jejich případě nehrozí, že by transakce mohly být realizovány na úkor společnosti či akcionářů, kteří nejsou spřízněnou stranou (typicky menšinových akcionářů). Naopak jejich schvalování by vedlo k neúměrné administrativní zátěži kotovaných společností (při zohlednění možných rizik). Navrhovaná úprava ostatně odpovídá i úpravě střetu zájmů v zákoně o obchodních korporacích (srov. § 57 ZOK). Na odstavec 1 navazuje navrhovaný odstavec 3, který transponuje čl. 9c odst. 5 druhou větu směrnice. Navrhovaný odstavec 3 má zajistit, že ty transakce, které nejsou předkládány valné hromadě ke schválení, protože jsou uzavírány v rámci běžného obchodního styku a za běžných tržních podmínek, skutečně splňují uvedené podmínky. Za tím účelem musí dozorčí nebo správní rada upravit vnitřní postup, který bude splnění uvedených podmínek pravidelně posuzovat. Z přípravy vnitřního postupu není vyloučen člen dozorčí rady resp. správní rady, který by potenciálně mohl být spřízněnou stranou. Ovšem s ohledem na střet zájmů je z posuzování splnění uvedených podmínek u konkrétní transakce vyloučen ten člen dozorčí nebo správní rady, který je v daném případě spřízněnou stranou emitenta, s níž se tato transakce uzavírá. V souladu s čl. 9c odst. 6 směrnice se dále navrhuje vyjmout z povinnosti schvalovat a uveřejňovat významné transakce se spřízněnými stranami ty významné transakce, které se týkají odměňování osob podle § 121m odst. 1 a jsou v souladu s úpravou odměňování (§ 121k až 121n). V jejich případě již valná hromada schválila politiku odměňování, která je uveřejněna na internetových stránkách, a proto další schvalování valnou hromadou a uveřejňování je nadbytečné. Pokud politika odměňování není schválená, postupuje se podle dosavadní praxe, ale i v takovém případě se konkrétní odměny uveřejňují (ve zprávě o odměňování). Dále budou vyjmuty transakce uzavřené s dceřinou společností neboli ovládanou osobou, pokud je tato dcera zcela vlastněná emitentem nebo pokud žádná jiná spřízněná strana emitenta nemá žádný podíl v této dceřiné společnosti. Vyjmuty budou také transakce uzavřené úvěrovou institucí (v českém právním řádu přichází v úvahu pouze banky) na základě rozhodnutí nebo opatření obecné povahy zaměřených na ochranu její stability přijatých orgánem dohledu, kterým je v České republice Česká národní banka, nebo orgánem příslušným k řešení krize podle zákona č. 374/2015 Sb., o ozdravných postupech a řešení krize na finančním trhu, ve znění pozdějších předpisů. Výjimku pro rezoluční autoritu je nutno přiřadit i pro okolnosti, že rezoluční autorita přijme opatření, které nebude podle hlavy IV směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU ze dne 15. května 2014, kterou se stanoví rámec pro ozdravné postupy a řešení krize úvěrových institucí a investičních podniků a kterou se mění směrnice Rady 82/891/EHS, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/24/ES, 2002/47/ES, 2004/25/ES, 2005/56/ES, 2007/36/ES, 2011/35/EU, 2012/30/EU a 2013/36/EU a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 a (EU) č. 648/2012, která v čl. 121 zavedla výjimku pro tyto případy do čl. 1 odst. 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2007/36/ES ze dne 11. července 2007, o výkonu některých práv akcionářů ve společnostech s kótovanými akciemi. Těmito rozhodnutími jsou rozhodnutí o opatření k řešení krize, snížení položek kapitálu tier 1, odpisu nebo konverzi odepisovatelných kapitálových nástrojů a rozhodnutí o určení minimálního požadavku podle zákona o ozdravných postupech a řešení krize na finančním trhu. V těchto případech nelze ponechat rozhodnutí v rukou valné hromady, protože rozhodnutí v rezoluci musí být vykonatelné okamžikem jejich oznámení i proti vůli akcionářů, aby byl splněn účel řešení krize.

K bodu 15 a 16 [§ 123 a 127]:

Úprava souvisí s vložením nových hlav do části deváté ZPKT.

K bodu 17 [§ 127e až 127n]: K § 127e

Nově bude do ZPKT vložena nová hlava VII, která bude transponovat kapitolu Ib směrnice, jež má dle směrnice zajistit transparentnost institucionálních investorů, správců aktiv a poradců pro hlasování. Návrh se vztahuje pouze na institucionální investory a správce aktiv, pokud se jejich činnost vztahuje k akciím, které jsou přijaté k obchodování na evropském regulovaném trhu. Z tohoto důvodu dochází k omezení dopadu této hlavy pouze na akcie (tedy účastnické cenné papíry podle českého práva) nebo obdobné cenné papíry (účastnický cenný papír podle jiného než českého práva), které jsou vydány společností se sídlem v EU a zároveň jsou přijaté k obchodování na evropském regulovaném trhu. Vymezení evropského regulovaného trhu je v ustanovení § 55 odst. 2 ZPKT. Institucionální investor a správce aktiv jsou zavedené pojmy pro účely ZPKT v § 2 odst. 2 písm. a) a b). Povinnosti, které má poradce pro hlasování podle tohoto zákona, dopadají i na poradce pro hlasování ze třetích zemí, pokud na území ČR působí prostřednictvím pobočky.

K § 127f

Institucionálnímu investorovi a správci aktiv se ukládá povinnost vytvářet politiku jejich zapojení do činnosti emitenta. Tato politika se uveřejňuje bezplatně na internetových stránkách institucionálního investora nebo správce aktiv. V odstavci 2 jsou stanoveny údaje, které mají být v politice zapojení obsaženy. V zásadě se jedná o sledování dlouhodobé výkonnosti emitenta, tedy jde o všechny ukazatele u emitenta, které by měl institucionální investor nebo správce aktiv sledovat. Dále politika zapojení obsahuje i detailnější informace, jak institucionální investor resp. správce aktiv ve vztahu k emitentovi vystupuje – speciálně se zaměřením na chování na valné hromadě, neboť to je v zásadě jediné místo, kde má investor možnost ovlivnit jednání emitenta. Vzhledem ke skutečnosti, že politika zapojení má sloužit klientům ke zhodnocení dlouhodobého zapojení investora do emitenta a jak je investováno s prostředky klienta, měla by politika býti vypracována v jazyce, který je pro klienty dostupný. Pokud tedy institucionální investor či správce aktiv nabízí služby přeshraničně, měl by zvážit vypracování politiky zapojení i v jazyce zemí, kde služby nabízí, tak aby umožnil svým klientům se s politikou zapojení seznámit.

K § 127g

Institucionální investor či správce aktiv musí každoročně vyhodnotit, jak prováděl ve vztahu ke konkrétnímu emitentovi politiku zapojení a své plánované a prováděné jednání na valné hromadě. Nemusí však uveřejňovat informace o hlasování, která jsou vzhledem k podílu nebo otázce, o níž se hlasovalo, nepodstatná. Pokud správce aktiv zastupuje institucionálního investora, nemusí informace podle tohoto ustanovení uveřejňovat institucionální investor, ale uveřejní je správce aktiv, který jej zastupuje.

K § 127h

Povinnosti uveřejnit politiku zapojení a její plnění je možno se zprostit, pokud institucionální investor nebo správce aktiv uveřejní dostatečné odůvodnění, proč neuveřejňují některou informaci podle ustanovení § 127f nebo 127g odst. 1. Povinnost je tedy dána na základě principu „comply or explain“.

K § 127i

V případě, že by investicí do akcií nebo účastnického cenného papíru emitenta došlo ke střetu zájmů, jsou institucionální investor nebo správce aktiv povinni na takovou situaci uplatnit postupy, které mají nastavené pro případ střetu zájmů v rámci řídícího a kontrolního systému.

K § 127j

Vzhledem k tomu, že směrnice se snaží o to, aby institucionální investoři sledovali dlouhodobé výnosy a zapojení do činnosti emitenta, měla by jejich investiční strategie obsahovat právě vyhodnocení, jak jejich investiční strategie odpovídá jejich dluhům. Pokud má institucionální investor smlouvu se správcem aktiv, podle níž je ponecháno na uvážení správce aktiv, do jakých akcií emitenta investuje, je institucionální investor povinen uveřejnit určité části smlouvy se správcem aktiv, které se týkají tohoto investování do emitenta, a toho, jak je zohledňována dlouhodobá výkonnost emitenta ve vztahu k závazkům institucionálního investora. Institucionální investor každoročně aktualizuje informace, které podle tohoto ustanovení uveřejňuje. Pojišťovna má možnost zahrnout tyto informace do zprávy o solventnosti a finanční situaci, a tím splnit podmínku na uveřejnění daných informací.

K § 127k

Správce aktiv, pokud pro institucionálního investora provádí obhospodařování dle vlastního uvážení, tedy má relativně volnou ruku v otázkách investice do akcií emitenta, jehož akcie jsou přijaty k obchodování na evropském regulovaném trhu, je povinen informovat institucionálního investora, jak je jeho investiční strategie a její uskutečňování v souladu s ujednáním o obhospodařování. Dále správce aktiv informuje institucionálního investora o tom, jak jeho jednání přispívá k jeho střednědobé a dlouhodobé výkonnosti. Odstavec 2 dále specifikuje, co by takové sdělení mělo obsahovat.

K § 127l

Směrnice uplatňuje určité požadavky i na poradce pro hlasování. Kdo je poradce pro hlasování, je upraveno v pojmech platných pro ZPKT – ustanovení § 2 odst. 2 písm. c).

Poradce pro hlasování je povinen vypracovat a uveřejnit kodex chování (resp. odkaz na něj) nebo odůvodněné vysvětlení, proč kodex chování neuplatňuje. Pokud má poradce pro hlasování kodex chování, uveřejňuje každoročně, zda se od některého ustanovení kodexu chování odchýlil a důvody, proč k tomu došlo.

K § 127m

Dohled nad poradcem pro hlasování se dle směrnice zaměřuje na jeho doporučení o hlasování na valné hromadě. Z toho důvodu je poradce pro hlasování povinen uveřejnit veškeré informace, které jsou v tomto ustanovení shrnuty, tedy jaké metody používá, jaké informační zdroje využil v minulém roce pro přípravu rad a jak zhodnocuje další faktory při přípravě svých doporučení. Relevantní zúčastněnou stranou (stakeholder) je osoba, která má zájem na společnosti, tedy ta, která je v určitém ekonomickém vztahu ke společnosti – např. je obchodním partnerem společnosti, investuje do společnosti apod. Informace je poradce pro hlasování povinen uveřejnit bezplatně na internetových stránkách a tyto informace by na internetových stránkách měly zůstat po dobu 3 let.

K § 127n

I poradce pro hlasování se může dostat do střetu zájmů, když připravuje pro svého klienta doporučení o hlasování na valné hromadě. O takovém střetu zájmů je povinen svého klienta informovat a zároveň mu sdělit, jak mohlo být takovým střetem zájmu ovlivněno doporučení, které klientovi dal. Poradce pro hlasování též sdělí klientovi, jak střet zájmů řešil.

K bodům 18 až 23 [§ 171, 172 a 182]:

Zavádí se veřejnoprávní sankce za porušení povinnosti osoby vedoucí evidenci cenných papírů, emitenta, institucionálního investora nebo správce aktiv. V souladu s čl. 14b směrnice se stanovuje sankce pro nesplnění povinnosti kotované společnosti uveřejnit politiku odměňování, zprávu o odměňování nebo významnou transakci se spřízněnou stranou na internetových stránkách; za neuveřejnění jí bude moci být uložena pokuta až do výše 1 mil. Kč. Povinnost sdělovat určité informace svým akcionářům je již v současné době v ZPKT zakotvena v § 120. Navržená úprava pouze tuto povinnost zpřesňuje a dále rozvádí. Současná právní úprava za porušení povinnosti podle § 120 upravuje sankci ve výši 1 000 000 Kč (§172 odst. 7). Vzhledem k tomu, že zákon trestá povinnost neuveřejnění určité informace relevantní pro akcionáře právě touto výší, byla držena současná linie správního trestání a výše sankce pro institucionálního investora, správce aktiv a poradce pro hlasování byla zvolena ve stejné výši, jako zná zákon za obdobné přestupky. Návrh zákona se tedy přidržel současné výše sankce.

K čl. III – přechodná ustanovení

Na společnosti kotované přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se nevztahuje lhůta určená v § 121k odst. 1, který odvíjí lhůtu pro předložení politiky odměňování ode dne přijetí akcií k obchodování na evropském regulovaném trhu. Povinnost předložení politiky odměňování na valnou hromadu pro již kotované společnosti (kotované přede dnem nabytí účinnosti zákona) je dána okamžikem nabytí účinnosti zákona, ovšem je zde stanovena ochranná lhůta 90 dnů. Pokud by se tedy řádná valná hromada konala v období 90 dnů ode dne nabytí účinnosti zákona, má emitent povinost vypracovat a představenstvo či správní rada předložit politiku odměňování na příští valnou hromadu. Ustanovení § 121p odst. 1 písm. b) nebo odst. 2 ukládá emitentovi povinnost uvádět ve zprávě o odměňování tyto údaje v rozsahu alespoň za 5 posledních účetních období, která následují po přijetí akcií k obchodování na evropském regulovaném trhu. S ohledem na to, že emitent kotovaný přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nemusí mít k dispozici údaje podle uvedených ustanovení za účetní období před nabytím účinnosti tohoto zákona, bude emitent ve zprávě uvádět tyto údaje jen za ta účetní období, která následují po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

K části třetí, k čl. IV – změna zákona o nabídkách převzetí

Dochází zde pouze k legislativně technické změně a zpřesnění osob, které se pro výpočet podílu hlasovacích práv podle § 35 a 36 daného zákona nezohledňují. Vzhledem k tomu, že návrh zákona ruší definici institucionálního investora pro celý právní řád a osoby, na které se vztahovala definice institucionálního investora v zákoně č. 15/1998 Sb., jsou zahrnuty v definici poskytovatele služeb na kapitálovém trhu, uvádí se text ustanovení do souladu s navrhovanou změnou v zákoně o dohledu nad kapitálovým trhem.

K části čtvrté, k čl. V - účinnost

Účinnost zákona se navrhuje na 10. června 2019, neboť to je den, kdy končí transpoziční lhůta podle čl. 2 odst. 1 směrnice.

V Praze dne 26. září 2018

Předseda vlády: Ing. Andrej Babiš v.r.

Ministryně financí: JUDr. Alena Schillerová, Ph.D., v.r.

Ministr spravedlnosti: JUDr. Jan Kněžínek, Ph.D., v.r.