Důvodová zpráva — zákon č. 205/2019 Sb.

a) Zhodnocení platného právního stavu, včetně zhodnocení současného stavu ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen

V České republice působí tři zpravodajské služby: Bezpečnostní informační služba, Vojenské zpravodajství a Úřad pro zahraniční styky a informace. Otázky jejich právního postavení, působnosti a pravomocí, které jsou jim společné, jsou upraveny v zákoně č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Tato úprava je doplněna zákonem č. 154/1994 Sb., o Bezpečnostní informační službě, ve znění pozdějších předpisů, a zákonem č. 289/2005 Sb., o Vojenském zpravodajství, ve znění pozdějších předpisů, v nichž jsou upravena specifika těchto služeb; specifika Úřadu pro zahraniční styky a informace jsou upravena ve zvláštních ustanoveních zákona č. 153/1994 Sb. Zpravodajské služby jsou oprávněny získávat informace nejen tradičním zpravodajským postupem, tedy prostřednictvím osob jednajících v jejich prospěch, odposlechů a záznamů zpráv, sledováním apod., ale také činností typickou pro státní úřad, tedy vyžadováním informací. Toto oprávnění mají jednak vůči orgánům veřejné moci (je upraveno v § 11 zákona č. 153/1994 Sb.), jednak vůči soukromým subjektům (jde o banky a spořitelní a úvěrní družstva podle § 11a zák. č. 153/1994 Sb., poskytovatele veřejně dostupné telefonní služby podle § 11b zák. č. 153/1994 Sb. a o provozovatele sítí elektronických komunikací, kteří jsou povinni poskytnout součinnost při odposleších a poskytování provozních a lokalizačních údajů; tato oprávnění mají Bezpečnostní informační služba podle § 8a zák. č. 154/1994 Sb. a Vojenské zpravodajství podle § 9 odst. 5 zákona č. 289/2005 Sb.). Současný stav není v rozporu se zákazem diskriminace a je neutrální ve vztahu k rovnosti mužů a žen. Podrobnosti jsou uvedeny v závěrečné zprávě RIA.

b) Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy, včetně dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen

Hlavní principy navrhované úpravy spočívají v těchto bodech:  doplnění oprávnění zpravodajských služeb o získávání údajů uchovávaných orgány samosprávy v souvislosti s výkonem samosprávy a stanovení povinnosti orgánů veřejné správy vyhovět za splnění zákonných podmínek žádosti zpravodajské služby o poskytnutí informací,  posílení evidenční ochrany údajů tím, že nebude omezen výčet informačních systémů veřejné správy, z nichž se poskytují údaje o přístupu k evidenčně chráněným údajům, dále že evidenční ochrana údajů bude poskytována také informačními systémy, které využívají údaje z informačních systémů veřejné správy, a tím, že budou poskytovány také neveřejné nebo znepřístupněné údaje o přístupu k evidenčně chráněným údajům,  zavedení možnosti pro zpravodajské služby získávat údaje od bank prostřednictvím jiného subjektu,  prodloužení doby pro povolení použití zpravodajské techniky Bezpečnostní informační službou a Vojenským zpravodajstvím ze tří na čtyři měsíce,  posílení součinnosti poskytnuté ze strany orgánů veřejné správy při zřizování krycích prostředků a krycích dokladů zpravodajských služeb,  vytvoření pravidelně aktualizované referenční databáze digitálních podob osob na základě databází, do kterých jsou již nyní oprávněny vstupovat. Navrhované změny jsou odůvodněny rizikem nejednotného výkladu zákonných ustanovení v důsledku neustálené terminologie v zákonech upravujících vedení evidencí, registrů a informačních systémů. Dále za současného stavu nelze vyloučit, že část objemu dat bude poskytována způsobem nikoli dálkovým, což znamená sníženou účinnost evidenční ochrany v důsledku vyšší časové náročnosti takovéhoto způsobu. Ve vztahu k povinnosti orgánů veřejné správy poskytnout požadovanou informaci lze dovodit z principu dobré správy, že tento orgán nemůže bezdůvodně odmítnout poskytnutí informace jinému státnímu orgánu; toto odmítnutí musí být odůvodněno, např. úpravou mlčenlivosti apod. Vynutitelnost takové povinnosti je však nedostatečná. Bezproblémovému průběhu vyřizování žádostí zpravodajských služeb navíc brání výše uvedené historické srovnání se starší úpravou. Ve vztahu k poskytování informací vedených v souvislosti s celou šíří veřejné správy, nikoli jen správy státní, je nutno konstatovat, že potřebné informace lze v zásadě zjistit jinými prostředky získávání informací, avšak zdlouhavým způsobem. Dále poněkud zastaralá úprava krycích prostředků a krycích dokladů skrývá nebezpečí takové své aplikace, která by mohla tyto prostředky a doklady prozradit. Podle současné úpravy je také povolení k použití zpravodajské techniky neodůvodněně zkráceno vůči úpravě v trestním řádu; znamená zbytečné zvýšené zatěžování jak Vrchního soudu v Praze, tak i Bezpečnostní informační služby a Vojenského zpravodajství. Potřebnost vytvoření referenční databáze digitálních podob osob ilustrují případy pohybu osob potenciálně spojených s terorismem, ve kterých zpravodajské služby mohou disponovat obrazovými záznamy zájmové osoby, ať už z vlastní činnosti či od zahraničních partnerů, avšak jejich následná identifikace je z důvodu absence výše popsaného nástroje časově znesnadněna. Navrhovaná úprava není v rozporu se zákazem diskriminace a je neutrální ve vztahu k rovnosti mužů a žen. Podrobnosti jsou uvedeny v závěrečné zprávě RIA.

c) Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku

Z aplikace dosavadní právní úpravy vyvstaly jisté výkladové nejasnosti, které pramení z určité míry neurčitosti obecných pojmů použitých při formulaci oprávnění zpravodajských služeb. Větší míra konkretizace v návaznosti na zvláštní úpravy v jiných právních předpisech je hlavním důvodem navrhované novely. Dalším důvodem je doplnění oprávnění zpravodajských služeb získávat určité údaje svým charakterem doprovodné k údajům, které již zpravodajské služby jsou oprávněny získávat (návrh tak reaguje na vývoj právní úpravy v dalších oblastech). Podrobnosti jsou uvedeny v závěrečné zprávě RIA.

d) Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky

Z ústavních předpisů se na oblast dotčenou navrhovaným zákonem vztahují předpisy chránící soukromý život osob, protože možnosti zpravodajských služeb získávat informace o osobách bude rozšířena jednak tím, že bude umožněno, aby zpravodajským službám byly poskytovány i údaje, které jsou samosprávnými orgány uchovávány v souvislosti s výkonem samosprávy (nikoli státní správy jako dosud), dále údaje, které jsou uchovávány také jinými platebními institucemi než bankami a spořitelními a úvěrními družstvy a tím, že má být prodloužena platnost povolení k použití zpravodajské techniky vydaného soudem ze tří na čtyři měsíce. Konkrétně se tedy navrhovaná úprava dotýká čl. 7, čl. 10 odst. 2 a 3 a čl. 13 Listiny základních práv a svobod a čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Pro meze základních práv a svobod stanoví Listina, že mohou být upraveny pouze zákonem, musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu a taková omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovena (čl. 4 odst. 4 Listiny), a Úmluva, že každý zásah do práva na ochranu soukromí musí být v souladu se zákonem a nezbytné v demokratické společnosti v zájmu národní bezpečnosti, veřejné bezpečnosti, hospodářského blahobytu země, předcházení nepokojům a zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod jiných. V případě navrhovaného zákona jde vzhledem k působnosti zpravodajských služeb (§ 5 zákona č. 153/1994 Sb. o zpravodajských službách České republiky) o zajištění ochrany národní bezpečnosti a předcházení zločinnosti. Zvýší se možnosti státu získat informace o činnostech, které představují hrozbu národní bezpečnosti jednak tím, že k tomu bude moci využít širšího spektra údajů získaných veřejnou mocí, jednak také využitím údajů získaných soukromými subjekty – v tom případě bude ale tato možnost podrobena kontrole nezávislou soudní mocí. Této kontrole je podrobeno také použití zpravodajské techniky, takže prodloužení maximální doby platnosti povolení pro její použití představuje větší časové rozpětí pro soud (zejm. získávání informací o rozvědné činnosti namířené proti České republice vyžaduje dlouhodobé monitorování, což je rozdíl proti charakteru policejní práce). Zároveň je třeba vzít v úvahu, že rozšíření možností zpravodajských služeb nepředstavují kvalitativně nový typ zásahů do práva na ochranu soukromí, protože údaje uchovávané v souvislosti s výkonem státní správy již podle platného znění zákona zpravodajským službám předávány být mohou; totéž platí i pro údaje chráněné bankovním tajemstvím a mlčenlivostí spořitelních a úvěrních družstev. Rozšíření oprávnění získávat údaje za účelem evidenční ochrany údajů do soukromí osob nezasahuje: účelem evidenční ochrany údajů je naopak ochrana subjektů údajů před zneužitím jejich údajů a dále ochrana krycích a dalších údajů. Ve vztahu k územním samosprávným celkům přitom nejde o zásah do práva rozhodovat autonomním způsobem o svých záležitostech ve smyslu čl. 101 odst. 4 Ústavy.

e) Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie nebo obecnými právními zásadami práva Evropské unie

Činnost zpravodajských služeb není právem Evropské unie upravena, spadajíc pod pojem národní bezpečnosti, o němž Smlouva o Evropské unii stanoví v čl. 4 odst. 2 větě poslední výslovně, že „zejména národní bezpečnost zůstává výhradní odpovědností každého členského státu“. Pojem národní bezpečnosti se dotýká ochrany samotných základů státu, tedy ochrany před činnostmi ohrožujícími nebo narušujícími takové hodnoty, jako jsou ústavní zřízení, významné ekonomické zájmy, bezpečnost a obrana státu. Tento pojem je třeba považovat za zvláštní vůči obecnému pojmu bezpečnosti, který je součásti prostoru svobody, bezpečnosti a práva a který se týká předcházení trestným činům nebo správním deliktům, jejich odhalování a objasňování (srov. hlavu V Smlouvy o fungování Evropské unie – Prostor svobody, bezpečnosti a práva) – v této oblasti Evropská unie naopak s členskými státy část pravomocí sdílí (čl. 4 odst. 2 písm. j) Smlouvy o fungování Evropské unie). Co se týče poskytování údajů zpravodajským službám bankami a spořitelními a úvěrními družstvy, vychází návrh z konstrukce, že orgán veřejné moci, který bude požádán o součinnost, si vyžádá zprávu od banky, přičemž bude využito jeho zákonného oprávnění. Skutečný žadatel, tedy zpravodajská služba, tak zůstane před bankou, resp. spořitelním a úvěrním družstvem, skryt. Ve vztahu k orgánu, jehož prostřednictví je zejména předpokládáno, tedy k České národní bance, proto platí, že nepůjde o uplatnění institutu bankovního dohledu (ačkoli z pohledu banky nebo spořitelního a úvěrního družstva se to tak bude jevit), ale právě o realizaci oprávnění podle § 11a zákona č. 153/1994 Sb. za použití krycího prostředku. Z pohledu práva Evropské unie jde o realizaci pravomoci členského státu danou výše uvedeným ustanovením čl. 4 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii. Tato činnost tudíž nebude spadat pod úpravu ve směrnici č. 2013/36/EU, o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o obezřetnostním dohledu nad úvěrovými institucemi a investičními podniky, o změně směrnice 2002/87/ES a zrušení směrnic 2006/48/ES a 2006/49/ES (CRD IV). Ochrana osobních údajů je dále zakotvena v čl. 16 Smlouvy o fungování Evropské unie. Pravidla o ochraně fyzických osob při zpracování osobních údajů orgány, institucemi a jinými subjekty Unie a členskými státy, pokud vykonávají činnosti spadající do oblasti působnosti práva Unie, a pravidla o volném pohybu těchto údajů, s nimiž počítá čl. 16 odst. 2 citované smlouvy, jsou rozpracována v dalších normativních právních aktech Evropské unie. Na problematiku osobních údajů obecně se vztahuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679, o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice č. 95/46/ES, které vstoupilo v účinnost od 25. května 2018. Toto nařízení ve svém čl. 2 odst. 2 písm. a) výslovně vylučuje z okruhu své působnosti zpracování osobních údajů prováděné při výkonu činností, které nespadají do oblasti působnosti práva Unie. Další normativní akty Unie upravující ochranu osobních údajů se vztahují na specifické oblasti, které nejsou předmětem předkládaného zákona; jde o směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/680, o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů příslušnými orgány za účelem prevence, vyšetřování, odhalování či stíhání trestných činů nebo výkonu trestů, o volném pohybu těchto údajů a o zrušení rámcového rozhodnutí Rady 2008/977/SVV, která navíc v čl. 2 odst. 3 písm. a) rovněž vylučuje svou působnost na výkon činností, které nespadají do oblasti působnosti práva Unie, a o směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 681/2016, o používání údajů jmenné evidence cestujících (PNR) pro prevenci, odhalování, vyšetřování a stíhání teroristických trestných činů a závažné trestné činnosti. Lze tedy shrnout, že uvedené předpisy Evropské unie vylučují v souladu s čl. 4 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii ze své působnosti otázky týkající se národní bezpečnosti; tím je také z jejich působnosti vyloučen předmět navrhované úpravy. Předložený návrh zákona se tak netýká práva Evropské unie, předmět úpravy spadá do výlučné působnosti každého členského státu. Návrh tak není ani v rozporu se závazky, vyplývajícími pro Českou republiku z členství v Evropské unii, obecnými zásadami práva Evropské unie ani s judikaturou Evropského soudního dvora.

f) Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána

Navrhovaná úprava není v rozporu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána. Co se týče zásahu do soukromé sféry osoby, je na mezinárodní úrovni chráněna Evropskou úmluvou o ochraně základních lidských práv a svobod a Mezinárodním paktem o občanských a politických právech; ve vztahu k těmto mezinárodním smlouvám platí totéž, co bylo uvedeno výše sub d) ve vztahu k Listině základních práv a svobod.

g) Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty, na podnikatelské prostředí České republiky, sociální dopady, včetně dopadů na rodiny a dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny, a dopady na životní prostředí

Podle navrhované úpravy by měla být rozšířena povinnost poskytovat součinnost při evidenční ochraně údajů na všechny provozovatele informačních systémů, které jsou buďto samy informačními systémy veřejné správy, nebo využívají údajů z těchto systémů. Pro tento přístup bude zachováno dosavadní pravidlo vyjádřené v § 11 odst. 3 zák. č. 153/1994 Sb., že informace se poskytují dálkovým přístupem, je-li to technicky možné. Umožnění tohoto dálkového přístupu si vyžádá náklady v řádu milionů až desítek milionů korun; reálné náklady nelze odhadnout přesněji vzhledem k charakteru trhu poskytovatelů příslušného hardwarového a softwarového vybavení. Na druhou stranu tím, že návrh zákona nepožaduje, aby poskytování údajů dálkovým způsobem probíhalo ihned s jeho vstupem v účinnost ani v určitém vymezeném čase, ale omezuje tuto povinnost podmínkou technické možnosti, lze náklady na umožnění dálkového přístupu rozložit v delším časovém období. Předpokládá se, že potřebné prostředky budou poskytnuty v rámci schváleného rozpočtu příslušné kapitoly na daný rozpočtový rok a v rámci schváleného střednědobého výhledu na léta následující. Navrhovaná úprava tedy nebude mít dopad na státní rozpočet ani ostatní veřejné rozpočty; v tom smyslu je upravena také zpráva RIA. Pro úplnost je třeba dodat, že informační systémy, registry a evidence uvedené v § 11 odst. 3 zák. č. 153/1994 Sb., tedy ty, které již informace potřebné pro provádění evidenční ochrany poskytují, již poskytování způsobem umožňujícím dálkový přístup umožňují. Navrhovaná úprava nebude mít žádné sociální dopady ani dopady na životní prostředí. Podrobnosti jsou uvedeny v závěrečné zprávě RIA.

h) Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů

Dopady navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů jsou uvedeny výše sub d) a e).

i) Zhodnocení korupčních rizik

S navrhovanou úpravou nejsou spojena korupční rizika.

j) Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu

Navrhovaná úprava znamená zlepšení možností zpravodajských služeb získávat informace a provádět ochranu údajů vedených v evidencích veřejné správy. Dopad na bezpečnost a obranu státu nelze vyjádřit objektivními kritérii, bude však jednoznačně pozitivní.

A) Změna zákona č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky, ve znění

pozdějších předpisů

K bodu 1.

V § 11 odst. 1 zákona č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky, je stanoveno oprávnění zpravodajských služeb žádat od orgánů veřejné správy nezbytnou pomoc a informace uchovávané těmito orgány v souvislosti s plněním úkolů státní správy. Ze znění citovaného ustanovení plyne, že orgány samosprávné poskytují informace, které uchovávají v souvislosti s plněním úkolů v přenesené působnosti. Toto omezení však není důvodné: stav, kdy zpravodajské služby mohou žádat od orgánů veřejné správy pouze údaje uchovávané v souvislosti s výkonem státní správy a nikoli správy veřejné, nemá opodstatnění. Pro zpravodajské služby jsou tyto informace využitelné pro vytvoření celistvého obrazu o skutečnosti, zejm. o osobě, která je předmětem jejich zájmu (o jejích zvycích, způsobu jednání, charakteru apod.). Z hlediska operativního pak může mít význam např. i informace, že daná osoba chová psa. Ve vztahu k samosprávným orgánům nepůjde o zásah do činnosti územních samosprávných celků, jak je zaručen čl. 101 odst. 4 Ústavy, protože tato činnost sama o sobě zůstane nedotčena. Samosprávným orgánům se pouze ukládá povinnost poskytovat zpravodajským službám údaje z jimi vedených evidencí, pokud to zpravodajské služby budou potřebovat pro plnění konkrétního úkolu ve své působnosti. V uvedeném ustanovení není dále výslovně stanovena povinnost orgánu žádosti vyhovět. V tom je současná úprava odlišná od úpravy platné pro Bezpečnostní informační službu České republiky do 31. července 1994, která v § 29 zákona č. 527/1992 Sb., o Bezpečnostní informační službě České republiky, ukládala státním orgánům povinnost požadovanou spolupráci a informace poskytnout. Ze srovnání s touto starší úpravou plyne problém v praxi, která přináší výklad, že orgány, od nichž jsou pomoc a informace žádány, nemají povinnost zpravodajské službě vyhovět. Lze sice dovodit, že orgán, který je o poskytnutí spolupráce nebo informace požádán, nemůže žádosti nevyhovět podle své libovůle, protože takový postup by byl v rozporu se zásadou spolupráce státních orgánů, navrhuje se nicméně takovouto povinnost stanovit. Vzorem je ustanovení § 66 odst. 3 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, který ukládá právnické nebo fyzické osobě zajišťující veřejnou komunikační síť nebo poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací povinnost bez zbytečného odkladu vyhovět žádosti Policie České republiky o poskytnutí informací z evidence provozované na základě jiného právního předpisu. Nadále bude platit, že zvláštním zákonem uložená povinnost mlčenlivosti bude mít přednost před ustanovením § 11 odst. 1 zák. č. 153/1994 Sb. Dosavadní konstrukce, kdy případy, v nichž správní orgány jsou zpravodajským službám informace poskytnout povinny bez dalšího, jsou taxativně vymezeny v odstavci 3, je tedy zachována.

K bodu 2.

Navrhované ustanovení je doplněním stávajícího § 11 odst. 2, který obdobně konstruuje poskytování informací zpravodajským službám ze strany Generálního finančního ředitelství v případech, kdy jsou tyto informace chráněny tzv. daňovou mlčenlivostí podle § 52 a násl. zákona č 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů. Rovněž důvody pro poskytování informací ze strany Generálního ředitelství cel zpravodajským službám jsou obdobné, jako je tomu u Generálního finančního ředitelství. Celní správa se rovněž účastní výkonu daňové správy (v širším procesním smyslu, který zahrnuje např. i správu

cel) a její vyloučení z toku informací mezi zpravodajskými službami a orgány, které daňovou správu vykonávají, nemá již z tohoto důvodu opodstatnění, resp. není důvodu, aby informační tok probíhal pouze mezi orgány Finanční správy České republiky a zpravodajskými službami, a nezahrnoval také jiné orgány, které provádějí správu daní. Navrhovaná úprava umožní propojit informace, které stát získal při výkonu celní správy, s informacemi, které získal při zpravodajské činnosti, a využít jich jak pro výkon působnosti zpravodajských služeb, tak i pro výkon správy daní. Dosud v oblasti správy daní v působnosti orgánů Celní správy České republiky právní řád umožňuje pouze tok informací od zpravodajských služeb směrem k orgánům Celní správy České republiky (§ 8 odst. 3 zák. č. 153/1994 Sb.). Ve vztahu k informacím pocházejícím od Celní správy České republiky je předkládaný návrh koncipován tak, aby umožnil obousměrný tok informací, tedy jak od zpravodajských služeb ke Generálnímu ředitelství cel, tak i směrem opačným. Zároveň nestanoví jednoznačnou povinnost informace poskytnout; u zpravodajských služeb tak zůstává nedotčeno pravidlo obsažené v § 8 odst. 3 zákona č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky, podle něhož zpravodajská služba neposkytne státním orgánům a policejním orgánům informace o zjištěních, která náleží do oboru jejich působnosti, jestliže by poskytnutí ohrozilo jí sledovaný důležitý zájem; Generálnímu ředitelství cel je analogicky otevřena možnost, aby posoudilo případné poskytnutí informací z hlediska řádného výkonu správy daní. Navrhovanou novelou se tak ve vztahu k příslušníkům a občanským zaměstnancům Generálního ředitelství cel prolamuje mlčenlivost, jíž jsou jinak podle daňového řádu vázáni, a otevírá tak možnost prohloubit spolupráci dotčených orgánů státu v souladu se zásadou dobré správy.

Generálnímu ředitelství cel bude svěřena výlučná pravomoc posoudit vhodnost poskytnutí informace zpravodajské službě z hlediska účinnosti výkonu správy daní. Rovněž u zjištění zpravodajské služby, u nichž lze vzhledem k povaze působnosti zpravodajských služeb předpokládat charakter závažných informací, se předpokládá, že budou poskytována spíše Generálnímu ředitelství cel, jež se vzhledem ke své věcné i místní příslušnosti jeví jako vhodnější adresát než jednotlivé celní úřady. Je tomu tak z toho důvodu, že v případě, kdy jsou informace získané zpravodajskou činností sdělovány přímo jednotlivým celním úřadům, se naráží na problém spojený s utajením takovýchto informací a nedostatečným počtem pracovníků vybavených potřebným osvědčením podle předpisů o ochraně utajovaných informací. Další potíž je v rovině odborné: vzhledem k působnosti zpravodajských služeb jsou jejich zjištění zpravidla závažného charakteru a jejich náležité využití vyžaduje často odbornost nebo rozhodovací pravomoc, jež nižší stupně státní správy postrádají. Další závažnou okolností, která odůvodňuje upřednostnit tok informací prostřednictvím Generálního ředitelství cel, je, že zpravodajské služby jsou povinny podle § 8 odst. 3 zákona o zpravodajských službách chránit své zájmy; takovým zájmem je především ochrana zdrojů. Ochrana těchto zájmů je tím více zabezpečena, čím menší okruh osob je seznámen s informacemi, které zpravodajská služba poskytuje.

K bodům 3. až 5.

Jde jednak o legislativně technickou úpravu provedenou v návaznosti na novelizační body č. 1 a 2, jednak o rozšíření evidenční ochrany údajů také na jiné informační systémy veřejné správy, než které jsou uvedeny v § 11 odst. 3 a 4, a na informační systémy a registry, které nejsou informačními systémy veřejné správy, ale využívají údajů v těchto informačních systémech vedených. Údaje o osobách, které jsou evidenčně chráněny zpravodajskou službou, mohou být totiž zneužity také v těchto systémech.

Dále se navrhuje výslovně uvést, že pro účely evidenční ochrany údajů jsou poskytovány také záznamy o přístupech a záznamy, které obsahují neveřejné a znepřístupněné údaje. Zákonná úprava se tak vyrovnává se skutečností, že pojmosloví v právních předpisech není ve vztahu k údajům zpracovávaným v informačních systémech zcela jednotné. Co se týče záznamů o přístupech, jsou uvedeny např. v § 3 odst. 8 zák. č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel, ve znění pozdějších předpisů, § 17 odst. 3 zákona č. 328/1999 Sb., o občanských průkazech, ve znění pozdějších předpisů, nebo v § 29 odst. 3 zákona č. 329/1999 Sb., o cestovních dokladech, ve znění pozdějších předpisů.

Evidenční ochrana údajů spočívá v ochraně údajů před zneužitím, tedy neoprávněným využitím, resp. neoprávněným přístupem k údajům. Právní úprava v zákoně o zpravodajských službách České republiky musí reagovat na vývoj v legislativní oblasti. Údaje o uživatelském jméně osoby oprávněné k přístupu k referenčním údajům vedeným v základních registrech a k údajům vedeným v agendových informačních systémech při výkonu úkonů v rámci agendy jsou označeny jako neveřejné, čímž je míněno, že nebudou vydávány jako součást ověřeného výstupu z registru obyvatel (srov. § 19 odst. 5 ve spojení s § 18 odst. 4 zákona č. 111/2009 Sb., o základních registrech). Tento údaj je nicméně nadále k dispozici pro účely zjišťování osoby, která provedla určitý úkon (operaci). Dále některé údaje o využití údajů nejsou zpřístupněny (např. podle § 8 odst. 13 zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel, ve znění pozdějších předpisů, nebo § 15a zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů), bez jejich poskytování by však účinnost evidenční ochrana údajů byla značně omezena.

K bodu 6.

Nová úprava má umožnit umožňuje zpravodajským službám získávat údaje nejen o klientech bank a členech spořitelních a úvěrních družstev, jako dosud, ale také o uživatelích platebních služeb dalších poskytovatelů.

K bodu 7.

Novelizční bod jednak v návaznosti na bod 6 nově uspořádává členění § 11a (úprava v nově navrhovaných odstavcích 2 a 3 byla dosud obsažena v odstavci 1), jednak má umožnit zpravodajským službám žádat o poskytnutí informací od bank prostřednictvím jiného subjektu, který je sám oprávněn poskytnutí takových informací vyžadovat (§ 11a odst. 3). Důvodem pro navrhovaný postup je, že před konkrétní bankou, resp spořitelním nebo úvěrním družstvem, bude zakryta skutečnost, že dotaz klade zpravodajská služba.

Až do doby přijetí nové úpravy, která ochrání informace obsažené ve výpisu ze soudního rozhodnutí před vyzrazením jinou formou než utajováním, bude význam navrhovaného ustanovení spočívat také v tom, že umožní doručování utajovaných výpisů z rozhodnutí soudu těm bankám a spořitelním a úvěrním družstvům, které nejsou oprávněny nakládat s utajovanými informacemi. (Záměr zatížit banky a spořitelní a úvěrní družstva povinností přijmout opatření k tomu, aby byly oprávněny nakládat s utajovanými informacemi, byl odmítnut Ministerstvem financí a Českou národní bankou.)

Státní orgán nebo jiný subjekt, od něhož zpravodajská služba bude požadovat součinnost, si vyžádá zprávu od banky postupem odpovídajícím jinému předpisu, který upravuje jeho činnost, a následně ji poskytne zpravodajské službě. Půjde například o Českou národní banku, která by vyžadovala zprávy od bank podle ustanovení upravujících bankovní dohled podle zákona č. 21/1992 Sb. o bankách, ve znění pozdějších předpisů.

Zpravodajská služba vybere vhodného prostředníka po vyhodnocení různých aspektů vztahujících se k ochraně utajení zpravodajské činnosti. Je například nežádoucí, aby se informace o osobách, které jsou předmětem zájmu zpravodajské služby, soustřeďovaly u jednoho subjektu, není ani vhodné, aby vyžadování zpráv probíhalo prostřednictvím pokaždé stejného subjektu.

Ustanovení výslovně stanoví, že tento postup je krycím prostředkem, a to buď podle samotného zákona č. 153/1994 Sb. ve vztahu k Úřadu pro zahraniční styky a informace, nebo podle zákona č. 154/1994 Sb., o Bezpečnostní informační službě nebo zákona č. 289/2005 Sb., o Vojenském zpravodajství, vůči těmto dalším dvěma zpravodajským službám. Tím se odděluje daná činnost z právního pohledu od výkonu bankovního dohledu, přestože v rámci krytí bude její provedení znaky dohledu nést. Tím se eliminuje kolize s pravidly CRD IV, která s výkonem dohledu spojují mlčenlivost a předání informací zpravodajským službám neumožňuje.

K bodu 8.

Jde o provázání § 11a odst. 5 s § 11a odst. 1, 2 a 4.

K bodům 9., 10. a 12.

Tyto novelizační body jsou v návaznosti na bod 6 upřesňující ve vztahu k družstevním záložnám podle zákona č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech a některých opatřeních s tím souvisejících a o doplnění zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů. Družstevní záložny podle uvedeného zákona jsou sice povinny zachovávat v tajnosti údaje o členovi spořitelního nebo úvěrního družstva a o jeho obchodech s tímto družstvem (§ 25b cit. zák.), což je obdoba bankovního tajemství, ale zákon pro tuto povinnost termín „bankovní tajemství“ nepoužívá. V návaznosti na uvedený bod 6 dále reagují na to, že zpravodajské služby mají být oprávněny získávat údaje také od uživatelů dalších poskytovatelů platebních služeb, než jsou banky a spořitelní a úvěrní družstva.

K bodu 11.

Navrhovaná změna zakládá možnost zpravodajským službám vytvořit pravidelně aktualizovanou referenční databázi digitálních podob osob na základě databází uvedených v normativním textu, do kterých jsou již nyní oprávněny vstupovat. Zákonná úprava představuje pokročilejší způsob analýzy dat prostřednictvím softwarového vyhledávání a rozpoznávání obličejů, a to anonymizovaným způsobem, jelikož k dohledání osobních údajů dojde až na základě výsledné shody se zájmovou osobou. Porovnání obrazových záznamů zájmových osob spolu s referenční databází pro zpravodajské služby představuje významné zefektivnění plnění úkolů v rámci jejich působnosti. Výše popsaná potřeba vychází ze zvýšených požadavků na zajištění bezpečnosti státu. Ve světle současné podoby terorismu, jako i ostatních forem bezpečnostních hrozeb pro zájmy České republiky, o nichž jsou zpravodajské služby v rámci své působnosti povinny zajišťovat informace, nemohou bez takového nástroje dostát vlastním zákonným závazků, a rovněž obstát jako informačně relevantní partner pro zahraniční zpravodajské služby v rámci mezinárodní spolupráce. Potřebnost navrhované změny ilustrují případy ohybu osob potenciálně spojených s terorismem, ve kterých zpravodajské služby mohou disponovat obrazovými záznamy zájmové osoby, ať už z vlastní činnosti či od zahraničních partnerů, avšak jejich následná identifikace je z důvodu absence výše popsaného nástroje časově znesnadněna. Pokročilejší nástroj analýzy obrazových dat službám umožní rychlejší a efektivnější zajištění informací důležitých pro ochranu ústavního zřízení a bezpečnost České republiky.

K bodům 13. až 15.

Těmito ustanoveními se odstraňuje mezera, kdy Úřad pro zahraniční styky a informace je oprávněn používat krycí doklady, ale zákon - na rozdíl od úpravy jiných zpravodajských služeb

- mlčí ohledně krycích prostředků obecně. Pro takovéto odlišení Úřadu pro zahraniční styky a informace přitom není žádný racionální důvod. Dále se do zákona doplňuje možnost Úřadu pro zahraniční styky a informace chránit své krycí doklady také tím, že bude možné sladit údaje na krycích dokladech s údaji vedenými v informačních systémech veřejné správy a v informačních systémech, které využívají údaje z informačních systémů veřejné správy.

Dalším důvodem změny úpravy krycích dokladů Úřadu pro zahraniční styky a informace je potřebnost zajistit těmto dokladům krytí také v informačních systémech veřejné správy. Za tím účelem je nutno spolupracovat s orgány, které tyto informační systémy spravují; konkrétně je nutno upravit oprávnění vkládat, měnit nebo mazat údaje související s krycím dokladem, popřípadě blokovat tyto údaje a zabezpečovat je prostřednictvím evidenční ochrany.

S elektronizací veřejné správy dochází k negativním dopadům na problematiku krycích prostředků a krycích dokladů, které se projevují zejména při porovnávání údajů vedených informačními systémy veřejné správy s informačními systémy provozovanými na základě jiných právních předpisů. Návrh proto rozšiřuje povinnost součinnosti také na správce těch informačních systémů, které nejsou informačními systémy veřejné správy, ale využívají údajů v těchto informačních systémech vedených.

Zároveň se po vzoru obdobného ustanovení v zákoně o Policii České republiky (§ 75 odst. 3 zák. č. 273/2008 Sb.), zákoně o Celní správě České republiky (§ 40 odst. 5 zák. č. 17/2012 Sb.) a v zákoně o Generální inspekci bezpečnostních sborů (§ 42 zákona č. 341/2011 Sb.) navrhuje stanovit, že správci informačních systémů poskytující součinnost jsou povinni postupovat tak, aby nedošlo k vyzrazení činnosti Úřadu pro zahraniční styky a informace.

B) ZMĚNA ZÁKONA Č. 154/1994 Sb., O BEZPEČNOSTNÍ INFORMAČNÍ SLUŽBĚ

K bodu 1.

Navrhuje se prodloužit maximální dobu platnosti povolení k použití zpravodajské techniky ze tří na čtyři měsíce. Při povolení použití zpravodajské techiky platí, že čím delší je doba, na kterou je její povolení omezeno, tím větší zásah do soukromí představuje, naopak čím kratší je, tím menší je pravděpodobnost, že účelu jejího nasazení bude za tu dobu dosaženo.

Použití zpravodajské techiky je v současné době omezeno třemi měsíci. Ze srování s obdobnými instituty podle trestního řádu, tedy odposlechy podle § 88 a sledováním osob a věcí podle § 158d trestního řádu, plyne, že toto omezení je značně krátké, aniž by pro takový rozdíl existovalo opodstatnění: pro odposlechy je stanovena doba čtyř měsíců, pro sledování osob a věcí měsíců šest. Návrh sjednocuje dobu povolení pro použití zpravodajské techniky s kratší z těchto úprav, tedy s úpravou pro odposlechy. Účel použití zpravodajské techniky zpravodajskými službami se liší od účelu použití sledování osob a věcí a odposlechů podle trestního řádu. Zatímco úkolem policie je co nejrychleji shromáždit důkazy, zpravodajské služby dlouhodobě monitorují aktivity, které v mnoha případech není záhodno nebo možno přerušit, jako např. v případě činnosti zahraničních rozvědek v rámci zastupitelského úřadu cizího státu. Shromažďování informací o agentech cizích rozvědek je dlouhodobé, rozhodně přesahující dobu 3 měsíců. Úprava v zákoně o Bezpečnostní informační službě přitom nepočítá s možností prodloužení povolení použití zpravodajské techhiky; pokud důvody pro její použití trvají, je nutno podat novou žádost, o které se v novém řízení opětovně rozhodne. V úvahu je nutno vzít i skutečnost, že v době platnosti povolení zpravodajské techniky je nutno provést i případnou montáž odposlouchávacího zařízení, které celkovou dobu skutečného použití zpravodajské techniky opět zkrátí. Prodloužením doby použití zpravodajské techniky tak dojde také ke snížení zátěže Vrchního soudu v Praze.

K bodu 2.

Změna slaďuje formulaci účelu zřízení krycího dokladu nebo krycího prostředku s obdobnými formulacemi v zákonech upravujících činnost orgánů oprávněných krycí doklady a krycí prostředky vydávat, resp. zřizovat (např. § 74 a 75 zák. č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, § 39 a 40 zák. č. 17/2012 Sb., o Celní správě České republiky apod.). Úpravy v těchto novějších zákonech lépe vystihují podstatu tohoto účelu, který dost dobře nemůže spočívat v zakrytí zájmu zpravodajské služby, neboť ta, nejsouc právním subjektem, žádný zájem mít nemůže.

K bodu 3.

Jde o ustanovení, které o určitých druzích dokladů stanoví, že je nelze použít jako krycí doklad. Novelizačním bodem se navrhuje sjednotit tento okruh s obdobnými ustanoveními upravujícími činnost dalších dvou zpravodajských služeb (ÚZSI a VZ).

Ponechává se možnost vydávat krycí doklady také na osoby zemřelé. V rámci vydání nebo zřízení krycího dokladu je nezbytné komplexně zabezpečit též jeho utajení, k čemuž slouží vytvoření legendy k předmětnému dokladu. Je třeba vzít v úvahu, že se zpravodajské služby vzhledem ke své působnosti střetávají především s kvalifiovanými protivníky (cizí zpravodajské služby, organizovaný zločin), tedy takovými, kteří mají možnost ověřit pravost údajů v příslušných informačních systémech. V tom případě je nezbytné, aby legenda ke krycímu dokladu obsahovala co nejvíce ověřitelných údajů, k čemuž slouží právě mj. i údaje zemřelých osob, které jsou v tomto případě zásadní. Údaje zemřelé osoby slouží zejména k dosažení autentičnosti vytvářené legendy ke krycím dokladům či prostředkům; zemřelá osoba vystupuje zejm. v rámci rodinných vazeb osoby, na kterou zní krycí doklad. Zpravidla sice nejsou údaje zemřelé osoby použity pro samotný krycí doklad, ale dochází i k vydání takového krycího dokladu (např. úmrtního listu).

K bodu 4.

Podle zákona č. 154/1994 Sb., o Bezpečnostní informační službě, ve znění pozdějších předpisů, je Bezpečnostní informační služba oprávněna zřizovat nebo vydávat krycí prostředky a krycí doklady nebo k jejich zřízení nebo vydání dát podnět.

Pro zajištění výše uvedených úkolů musí spolupracovat s jednotlivými orgány veřejné správy jakožto správci informačních systémů, prostřednictvím kterých zpracovává údaje v informačních systémech vedených podle jiných právních předpisů, a to vložením, změnou nebo fyzickým vymazáním údajů souvisejících s krycím dokladem, popřípadě blokováním těchto údajů, a zabezpečuje údaje pro provádění opatření k evidenční ochraně údajů.

K bodům 5 a 6

Tato ustanovení jsou upřesňující ve vztahu k družstevním záložnám podle zákona č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech a některých opatřeních s tím souvisejících a o doplnění zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů. Družstevní záložny podle uvedeného zákona jsou sice povinny zachovávat v tajnosti údaje o členovi spořitelního nebo úvěrního družstva a o jeho obchodech s tímto družstvem (§ 25b cit. zák.), což je obdoba bankovního tajemství, ale zákon pro tuto povinnost termín „bankovní tajemství“ nepoužívá. Dále tato ustanovení reagují na možnost Bezpečnostní informační služby získávat informace o uživatelích paltebních služeb také od jiných poskytovatelů, než jsou banky a spořitelní a úvěrní družstva.

C) ZMĚNA ZÁKONA Č. 289/2005 Sb., O VOJENSKÉM ZPRAVODAJSTVÍ

K bodu 1.

Účel použití zpravodajské techniky zpravodajskými službami se liší od účelu použití sledování osob a věcí a odposlechů podle trestního řádu. Zatímco úkolem policie je co nejrychleji shromáždit důkazy, zpravodajské služby dlouhodobě monitorují aktivity, které v mnoha případech není záhodno nebo možno přerušit, jako např. v případě činnosti zahraničních rozvědek v rámci zastupitelského úřadu cizího státu. Shromažďování informací o agentech cizích rozvědek je dlouhodobé, rozhodně přesahující dobu 3 měsíců. Úprava v zákoně o Vojenském zpravodajství přitom nepočítá s možností prodloužení povolení použití zpravodajské techhiky; pokud důvody pro její použití trvají, je nutno podat novou žádost, o které se v novém řízení opětovně rozhodne. V úvahu je nutno vzít i skutečnost, že v době platnosti povolení zpravodajské techniky je nutno provést i případnou montáž odposlouchávacího zařízení, které celkovou dobu skutečného použití zpravodajské techniky opět zkrátí. Prodloužením doby použití zpravodajské techniky tak dojde také ke snížení zátěže Vrchního soudu v Praze.

K bodu 2. a 5.

Každá listina je dokumentem. Vypuštění slov „listina, nebo jiný“ zjednoduší zbytečně složitý normatívní text.

K bodu 3.

K bodu 4.

Podle zákona č. 289/2005 Sb., o Vojenském zpravodajství, ve znění pozdějších předpisů, je Vojenské zpravodajství oprávněno opatřit vydání krycích dokladů.

Návrh nově umožňuje, aby si Vojenské zpravodajství vydávalo krycí doklady samo. Toto ustanovení má reflektovat požadavky praxe: základním způsobem zajisťujícím požadované utajení činnosti zpravodajské služby je zřizování krycích dokladů, jejich výroba či pořízení vlastními silami a prostředky. Pouze v případech, kdy tento způsob není možný, je využito podpory jiných státních orgánů, které jsou schopny tuto činnost zajistit. Důvodem je minimalizace okruhu osob, které se seznamují s použitím specifických prostředků získávání informací danou zpravodajsou službou.

K bodům 6. a 7.

Tato ustanovení je upřesňující ve vztahu k družstevním záložnám podle zákona č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech a některých opatřeních s tím souvisejících a o doplnění zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů. Družstevní záložny podle uvedeného zákona jsou sice povinny zachovávat v tajnosti údaje o členovi spořitelního nebo úvěrního družstva a o jeho obchodech s tímto družstvem (§ 25b cit. zák.), což je obdoba bankovního tajemství, ale zákon pro tuto povinnost termín „bankovní tajemství“ nepoužívá. Dále tato ustanovení reagují na možnost Bezpečnostní informační služby získávat informace o uživatelích paltebních služeb také od jiných poskytovatelů, než jsou banky a spořitelní a úvěrní družstva.

V Praze dne 26. června 2018

Předseda vlády:

Ing. Andrej Babiš v. r.

Ředitel Bezpečnostní informační služby:

Ing. Michal Koudelka v. r.