zákon č. 205/2020 Sb.

K čl. I

K bodu 1

V poznámce pod čarou č. 62 je třeba aktualizovat výčet evropských nařízení, zejména doplněním nařízení o úředních kontrolách.

K bodu 2

Navrhuje se odstranit nadbytečný text, neboť cílem ustanovení § 3 odst. 3 bylo zavést pro teplou vodu stejný režim jako u vody pitné, jde-li o případ, kdy nedodržení hygienického limitu bylo způsobeno vnitřním vodovodem nebo jeho údržbou. Dále se odstraňuje chyba v odkazu na § 4 odst. 5 namísto § 4 odst. 4. Tato chyba vznikla novelou zákona č. 258/2000 Sb., provedenou zákonem č. 202/20017 Sb., jenž novelizoval ustanovení § 4 zákona č. 258/2000 Sb. Novelou č. 202/2017 Sb. došlo k posunutí číslování odstavců v § 4, tato změna se však nepromítla do § 3 odst. 3 zákona č. 258/2000 Sb.

K bodu 3

Podle citovaného ustanovení za dodržení jakosti pitné vody odpovídá osoba uvedená v § 3 odst. 2, tj. její výrobce, resp. dodavatel. Tato osoba je povinna v případě nedodržení hygienického limitu jakosti určit příčinu závady a přijmout účinná nápravná opatření. Je-li však nedodržení hygienického limitu jakosti pitné vody způsobeno vnitřním vodovodem, má její výrobce nebo dodavatel pouze povinnost informovat odběratele a v informaci uvést možná nápravná opatření. Pokud jde o pojem “vnitřní vodovod“, odkazuje poznámka pod čarou č. 6a na zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích), ve znění pozdějších předpisů. Podle § 2 odst. 7 zák. č. 274/2001 Sb. vnitřní vodovod je potrubí určené pro rozvod vody po pozemku nebo stavbě, které navazuje na konec vodovodní přípojky. Jestliže tedy jde v případě nedodržení jakosti pitné vody o závadu způsobenou vnitřním vodovodem nebo jeho údržbou ve veřejném objektu, jak je vymezen v § 3 odst. 2 písm. d), tj. např. školu, zdravotnické zařízení nebo zařízení stravovacích služeb, má odběratel pitné vody povinnost závadu na vnitřním vodovodu odstranit. Pokud tak neučiní, může mu být uložena pokuta podle § 92b odst. 5 až do výše 3 mil. Kč. Dosud použitý pojem „stavba, v níž se voda dodává veřejnosti“ je nepřesný, proto se nahrazuje pojmem, který je již v § 3 odst. 2 písm. d) objasněn uvedenými příklady.

K bodu 4

Vyhláška č. 238/2011 Sb., o stanovení hygienických požadavků na koupaliště, sauny a hygienické limity písku v pískovištích venkovních hracích ploch, ve znění pozdějších předpisů, určuje hygienické limity mikrobiologických a fyzikálních ukazatelů jakosti vody v přírodním koupališti. Mikroorganismy jsou jednobuněčné, jen mikroskopicky pozorovatelné organismy. Vedle nich mohou v některých povrchových vodách existovat další mnohobuněčné bezobratlé parazitické organismy, jejichž výskyt představuje zdravotní riziko pro koupající se. Např. cerkarie, které jsou larválním vývojovým stádiem motolic a způsobují cerkáriovou dermatitidu (dále jen „c.d.“). C.d. je parazitární onemocnění, které se u člověka projevuje tvorbou skvrn, puchýřů a zarudnutím kůže. Je doprovázena intenzivním svěděním. Způsobují ho drobní parazitičtí živočichové především rodu Trichobilharzia, jejichž životní cyklus je vázán jednak na vodní plže a dále na vodní ptáky (např. divoké kachny). Z hlediska c.d. je nejdůležitější fází životního cyklu tzv. cerkáriové stádium, které se uvolní z plže do vody a snaží se najít vodního ptáka, ve kterém by dokončilo svůj vývoj. Pokud narazí cerkárie na koupajícího se člověka, pronikají do jeho kůže. Při opakovaném setkání je pokus o průnik kůží člověka provázen silnou imunitní reakcí, což je c.d. Při zjištění cerkáriové dermatitidy u koupajících se osob a po prokázání přítomnosti cerkárií orgán ochrany veřejného zdraví nemůže zakázat koupání vzhledem k tomu, že zákon nepovažuje, navzdory prokázanému zdravotnímu dopadu po expozici takovéto vodě ke koupání, vodu za znečištěnou. Navržená úprava ve spojení s novelizací vyhlášky č. 238/2011 Sb. zlepšuje ochranu veřejného zdraví při koupání ve stojatých vodách (rybníky, vodní nádrže). Rozšíření o ukazatele „mnohobuněčné organismy“ nebude mít celoplošný dopad, jejich stanovení bude vztaženo pouze na predisponované lokality (v ČR řádově jen desítky vodních ploch), kde byl jejich výskyt již zaznamenán nebo ho lze s velkou pravděpodobností očekávat. Mnohobuněčné organismy představují zdravotně významné parazitické organismy (např. červi), které již nelze zařadit pod mikrobiologické ukazatele, kterými jsou zpravidla bakterie. V případě zjištění vyššího výskytu těchto organismů bude možné vyhlásit zákaz koupání bez zjištěného zvýšeného výskytu akutního onemocnění. Cena rozboru pro biologické ukazatele je cca 3.000 Kč, lze očekávat potřebu 1-2 rozborů/rok na cca 50 lokalitách, tj. v rámci ČR cca 100 rozborů. Většina těchto rozborů bude provedena v rámci dozoru krajských hygienických stanic nad tzv. „koupacími oblastmi“.

K bodu 5

V souladu s novelizačním bodem č. 4 [k § 6a odst. 3 písm. d)] se doplňuje zmocnění k vydání prováděcího právního předpisu.

K bodu 6

U činnosti živnosti provozované v zařízení sloužícím odbornému vzdělávání se navrhuje upřesnění, pro koho je toto zařízení určeno, tzn. dětem a mladistvým, a to s ohledem na skutečnost, že na KHS jsou vznášeny požadavky na vydání stanovisek v rámci probíhajících stavebních řízení pro zařízení poskytující vzdělávání dospělým osobám.

K bodu 7

Jedná se o legislativně technickou úpravu s ohledem na znění § 32 školského zákona, kde Ministerstvo školství a Ministerstvo zdravotnictví stanoví vyhláškou podmínky, za nichž lze v odůvodněných případech nabízet k prodeji nebo prodávat potraviny, pokud se nejedná o nabízení potravin k prodeji nebo prodej žákům do splnění povinné školní docházky.

K bodům 8 a 16 až 18 a 22

Úprava vychází z nově zavedeného režimu pro školu v přírodě, která je určena dobou trvání pobytu do 5 dnů a nad 5 dnů. V návaznosti se pak upravují i sankce podle doby trvání školy v přírodě.

K bodu 9

Do definice zotavovací akce se přidává pojem ,,běh“, a to s ohledem na to, že jedna zotavovací akce se skládá z více běhů. S ohledem na nejednotný výklad „věku dítěte“ v § 8 odst. 1., od něhož se odvíjí i rozsah povinností stanovených zákonem pořádající osobě, byl věk dítěte v definici zotavovací akce přesně definován tak, aby v praxi nedocházelo k společnému pobytu dětí, na které se zákonem uložené povinnosti vztahují, s dětmi, na které se tyto povinnosti nevztahují. Dále se vzhledem k nejasnostem ve výkladu nově definuje škola v přírodě jako akce. Jde o zotavovací pobyt bez přerušení vzdělávání, kterého se účastní děti mateřské školy nebo žáci základní školy. Pokud škola v přírodě trvá déle jak 5 dnů, vztahují se na ni nadále všechna ustanovení, která se na ni vztahovala doposud. Pro školu v přírodě s dobou trvání 5 dnů nebo kratší se navrhuje méně přísný režim, tj. režim, jaký se doposud vztahoval na jiné podobné akce pro děti. Počet dětí se však v tomto případě s ohledem na charakter školy v přírodě nezohledňuje.

K bodům 10 a 20

Povinnosti uložené škole, která vysílá děti na školu v přírodě delší než 5 dnů v § 9 odst. 4, jsou nově obsaženy v § 8 odst. 3 a 4.

K bodům 11 až 15

Návrh na doplnění nových údajů do § 8 vychází z požadavku Hasičského záchranného sboru ČR, který využívá data z registru orgánu ochrany veřejného zdraví (registr hygieny dětí a mladistvých) při řešení mimořádných situací v souvislosti s konáním zotavovacích akcí pro děti a škol v přírodě.

K bodům 19 a 21

Současná právní úprava požaduje, aby děti, které se účastní školy v přírodě nebo zotavovací akce, a osoby, které na nich působí jako dozor nebo zdravotník, byly zdravotně způsobilé. Zdravotní způsobilost posuzuje registrující poskytovatel zdravotních služeb v oboru všeobecné praktické lékařství nebo v oboru praktické lékařství pro děti a dorost, přičemž zákon neumožňuje, aby lékařský posudek vydal kdokoli jiný než registrující poskytovatel žadatele. Toto pravidlo zabraňuje vykonávat činnost dozoru nebo zdravotníka na škole v přírodě nebo zotavovací akci anebo se těchto akcí jako dítě účastnit osobám, jež z jakéhokoli důvodu nemají registrujícího poskytovatele. To se negativně dotýká různých skupin osob – například těch, které registrujícího poskytovatele nemají, protože si ho nemohou obstarat – s tím se potýkají jednak osoby žijící v regionech s horší místní dostupností lékařské péče, jednak například osoby jiných národností, etnických skupin, starší lidé nebo osoby se zdravotním postižením. Kromě toho se toto pravidlo dotýká také osob, jež registrujícího poskytovatele nemají z vlastního rozhodnutí. Navrhovanou úpravou zákona se tato situace vyřeší.

K bodu 23

Úprava je navrhována s cílem sjednotit používanou terminologii v souladu s nařízením vlády o oblastech vzdělávání ve vysokém školství (nařízení vlády č. 275/2016 Sb.), zákonem o vysokých školách a přílohou č. 3 k zákonu o vysokých školách. Oblasti vzdělávání byly zavedeny novelou zákona o vysokých školách (zákonem č. 137/2016 Sb.), z toho důvodu je třeba předmětné ustanovení upravit a dát do souladu s výše uvedenými předpisy.

K bodům 24 a 25

Vzhledem k určitému posunu v době trvání, kdy oproti minulosti se pořádají školy v přírodě často na dobu kratší než jeden týden, a ve vztahu k úpravě jiných organizovaných pobytů pro děti s dobou trvání 5 dnů a kratších se nejeví stávající úprava zcela potřebná, a proto se slaďují požadavky na školu v přírodě trvající tuto kratší dobu s požadavky na obdobné akce tzn. jiné podobné akce pro děti. Počet dětí se však v tomto případě s ohledem na charakter školy v přírodě nezohledňuje.

K bodu 26

Povinnosti stanovené na vnitřní prostředí staveb se vztahují v současnosti na zařízení pro výchovu a vzdělávání. Návrhem se uvedené povinnosti budou vztahovat i na provozovny živností, dětskou skupinu. Hygienické požadavky na provozovny živností jsou stanoveny vyhláškou č. 410/2005 Sb. shodně jako u zařízení pro výchovu a vzdělávání, a proto není důvodné, aby byly vyjmuty z plnění povinností uložených uživatelům staveb v § 13 odst. 1. Nově uložená povinnost dětské skupině vychází z praxe OOVZ, kdy právě tato zařízení vznikají v prostorách, které nepodléhají režimu stavebního řízení, a které jsou často z hlediska ochrany zdraví nejrizikovější populační skupiny (děti předškolního věku) nevyhovující pro jejich pobyt. Jedná se např. o výskyt plísní a formaldehydu v obytných a pobytových prostorách, které jsou v souladu s ustanovením § 14 zákona č. 247/2014 Sb., o poskytování služby péče o dítě v dětské skupině a o změně souvisejících zákonů, určeny pro zřízení dětské skupiny mimo režim stavebního řízení. Návrh legislativní úpravy sjednocuje hygienické požadavky pro všechna zařízení spadající pod výkon státního zdravotního dozoru orgánu ochrany veřejného zdraví, která zajišťují péči o děti. Doposud se uvedená povinnost vztahovala pouze na zařízení pro výchovu a vzdělávání zapsaná do rejstříku škol a školských zařízení. Povinnosti, které se nově vztahují na dětskou skupinu a provozovny živností uvedené v § 7 odst. 1 zákona o ochraně veřejného zdraví, jsou upraveny vyhláškou č. 6/2003 Sb., kterou se stanoví hygienické limity chemických, fyzikálních a biologických ukazatelů pro vnitřní prostředí pobytových místností některých staveb tzn. mikroklimatické podmínky, chemické faktory prostředí, prach a limity pro výskyt mikroorganismů a roztočů v prostředí. Z hlediska ochrany zdraví je nepřípustné, aby děti pobývaly v prostorách s výskytem výše uvedených faktorů prostředí, které jsou v rozporu s hygienickými limity citované vyhlášky. Návrhem v druhé části se upřesňuje text zákona v souladu s vyhláškou č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, ve znění pozdějších předpisů. Návrh nemá věcný dopad při aplikaci zákona.

K bodům 27, 28, 32

Zákon taxativně vymezuje činnosti, které jsou považovány za činnosti epidemiologicky závažné. Úprava textu se navrhuje v souladu s potravinovým právem, na jehož základě je prováděn státní zdravotní dozor v provozovnách stravovacích služeb, a definicemi uvedenými v článku 3 bod 2 a 8 nařízení (ES) č. 178/2002, kdy potravinářským podnikem je veřejný nebo soukromý podnik, ziskový nebo neziskový, který vykonává činnost související s jakoukoli fází výroby, zpracování a distribuce potravin. Distribuce potravin je součástí definice „uvádění na trh“. Uváděním na trh je držení potravin nebo krmiv za účelem prodeje, včetně nabízení k prodeji nebo jakékoli jiné formy převodu, zdarma nebo za úplatu, jakož i prodej, distribuce a další formy převodu jako takové.

K bodu 29

Provozování solárií patří mezi činnosti epidemiologicky závažné, protože i zde hrozí poškození zdraví klientů, a to nejen „zářením“, ale i nedodržením provozní hygieny, neboť se v provozovně musí dezinfikovat, uklízet, atd., stejně jako v kadeřnictví, holičství či jinde, měl by být i v soláriích zpracován a orgánům ochrany veřejného zdraví předložen ke schválení provozní řád.

K bodu 30

Návrhem se zohledňují provozovny (ubytovny) stavebně vyhovující, ale nevybavené rozvody vody až do jednotlivých pokojů. Stavební předpis vyhláška č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, ve znění pozdějších předpisů, v § 6 odst. 1 stanoví, že stavby podle druhu a potřeby musí být napojeny na vodní zdroj nebo vodovod pro veřejnou potřebu a rozvod vody pro hašení požárů a zařízení pro zneškodňování odpadních vod, sítě potřebných energií a na sítě elektronických komunikací. Ustanovení § 21a, požadující zajištění tekoucí pitné a teplé vody v ubytovacích jednotkách jde nad rámec požadavků této vyhlášky a diskriminuje provozovny (ubytovny) stavebně vyhovující, ale nevybavené rozvody vody až do jednotlivých pokojů. Pitná voda (tj. určená k přímému požívání nebo přípravě jídla) nemusí být podmínkou k očistě těla. Pro tyto účely vyhovuje i voda tzv. zdravotně zabezpečená, ale v některých ukazatelích s mezní hodnotou (chemických nebo fyzikálních) nevyhovujících jakosti vody pitné. Na používání takové vody pamatuje zákon o ochraně veřejného zdraví v ustanoveních § 21 pro činnosti epidemiologicky závažné. V těchto případech lze pitnou vodu (k pitným účelům) zajistit i jiným způsobem, např. balenou vodou. Pokud objekt není napojen na veřejný vodovod, kdy za kvalitu vody odpovídá jeho provozovatel a používá vlastní zdroj vody, je provozovatel takového objektu osobou podle § 3, odst. 2 zákona o ochraně veřejného zdraví. Zdravotně nezávadná a teplá voda k očistě musí být k dispozici, ale není nezbytné, aby to bylo i v pokojích za cenu přebudování vodoinstalace (kde je veden vodovod, musí být i kanalizace).

K bodu 31

Navrhuje se upravit definice stravovací služby v souladu s definicí „zařízení společného stravování“ obsaženou v evropském potravinovém právu v článku 2 odst. 2 písm. d) nařízení (EU) č. 1169/2011 a definicí potravinářského podniku dle článku 3 bodu 2 nařízení (ES) č. 178/2002. Základní právní rámec potravinového práva je v současné době upraven na unijní úrovni a je zakotven v přímo použitelných předpisech nařízeních EU. Ustanovení národního práva musí být s touto evropskou úpravou v souladu a může upravovat jen otázky, které nejsou blíže upraveny na unijní úrovni a za podmínek, které tato evropská nařízení stanoví. V zákoně o ochraně veřejného zdraví je obsažena pouze dílčí část činnosti provozovatelů potravinářských podniků - oblast stravovacích služeb. Pro účely rozlišení činnosti stravovací služby od ostatních činností v rámci procesu výroby, zpracování, distribuce a prodeje potravin je definován pojem stravovací služby. V současnosti se jedná o taxativní výčet a spadá pod něj celá řada činností, ale definice zařízení společného stravování dle článku 2 odst. 2 písm. d) nařízení (EU) č. 1169/2011 je širší, a proto navrhujeme úpravu definice stravovací služby. Lze se setkat s případy zařízení stravovací služby, které se označí jako soukromý klub či soukromý bar apod. s tím, že vstup do takového zařízení je možný pouze na základě členství v příslušném klubu. Cílem takového vnějšího označení je tvrzení, že se v něm neposkytuje žádná stravovací služba, a tudíž nepodléhá kontrole a režimu povinností kladených potravinovým právem. To je ale v rozporu s definicí potravinářského podniku. Potravinářským podnikem je dle článku 3 bodu 2 nařízení (ES) č. 178/2002 veřejný nebo soukromý podnik, bez ohledu, zda je ziskový nebo neziskový, který vykonává činnost související s jakoukoli fází výroby, zpracování a distribuce potravin. Provozovatelem potravinářského podniku je fyzická nebo právnická osoba odpovědná za plnění požadavků potravinového práva v potravinářském podniku, který řídí. V bodě 15 preambule nařízení (EU) č. 1169/2011 se uvádí, že legislativní pravidla by se měla vztahovat pouze na podniky, z jejichž povahy vyplývá jistá kontinuita činnosti a určitý stupeň organizace, což soukromé bary a kluby vykazují. Činnosti jako příležitostná manipulace s potravinami a jejich dodávka, podávání pokrmů a prodej potravin soukromými osobami například při dobročinných akcích nebo na místních trzích či setkáních by do oblasti působnosti tohoto nařízení spadat neměly. Předmětnou právní úpravou nebude dotčeno poskytování stravování v lesních mateřských školách, zařazených do rejstříku škol a školských zařízení, a to s ohledem na skutečnost, že dle školského zákona zázemí lesní mateřské školy nesmí být stavbou. Požadavky na provozovnu školního stravování upravuje vyhláška č. 107/2005 Sb., o školním stravování. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že nejsou naplněny požadavky stanovené zařízením společného stravování v § 23 odst. 1. Předmětnou právní úpravou nebudou dotčeny ani povinnosti stanovené pořádající osobě zotavovací akce vyhláškou č. 106/2001 Sb., o zotavovacích akcích pro děti, ve znění pozdějších předpisů, pokud bude stravování zajištěno v souladu s požadavky této vyhlášky a nebude naplněna definice zařízení společného stravování dle § 23 odst. 1. Zotavovací akce typu dětský tábor nenaplňuje znak soustavnosti, a proto není považován za potravinářský podnik ve smyslu definice uvedené v § 23 odst. 1 návrhu.

K bodu 33

V § 24 odst. 1 písm. e) se navrhuje dosavadní text nahradit textem pro případy, kdy požadavky nebo podmínky skladování pro látku, surovinu, polotovar nebo potravinu nejsou stanoveny právními předpisy, ale provozovatel potravinářského podniku si vytvořil a zavedl postup nebo postupy založené na zásadách systému analýzy rizika a stanovení kritických kontrolních bodů dle článku 5 odst. 1 nařízení (ES) č. 852/2004 o hygieně potravin, ze kterých vyplývají další oprávněné požadavky nebo podmínky na skladování u látek, surovin, polotovarů nebo potravin, které provozovatel potravinářského podniku vyrábí. Dosavadní § 24 odst. 1 písm. e) ukládá dodržovat zákaz kouření v rozsahu stanoveném zákonem č. 37/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi, ve znění pozdějších předpisů. Problematika dodržování zákazu kouření je v současnosti komplexně řešena zákonem č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, ve znění pozdějších předpisů, proto je stávající znění § 24 odst. 1 písm. e) včetně poznámky pod čarou č. 27 považováno za nadbytečné, a proto je navrhováno výše uvedené znění písmene e).

K bodu 34

Stávající úprava v podstatě klade stejné požadavky na prodejce použitého zboží jako na výrobce či dovozce zboží originálního. Prodejci použitého zboží nejsou schopni tyto požadavky zajistit, jsou pro ně objektivně nesplnitelné. Striktním vymáháním stávající úpravy by došlo fakticky ke zrušení nabídky použitého zboží v dané výrobkové oblasti jako celku (např. obchody s použitým kojeneckým a dětským oblečením a obuví do 3 let) – s ekonomickým dopadem na sociálně slabší rodiny, kterým by nebyla dána možnost levnějšího nákupu tohoto sortimentu. Proto navrhujeme, aby se na použité zboží v oblasti výrobků pro děti do 3 let s výjimkou hraček vztahovala obecná právní úprava § 10 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, která je dostačující a její požadavky jsou naplnitelné.

K bodu 35

Navrhuje se vložit povinnost ohlašovat svou činnost v oblasti výroby a dovozu materiálů a předmětů určených pro styk s potravinami v souvislosti s článkem 10 odst. 2 a článkem 15 odst. 5 nařízení (EU) č. 2017/625, který ukládá v zájmu efektivního provádění úředních kontrol povinnost vypracovat a vést evidenci provozovatelů podléhající státnímu zdravotnímu dozoru v oblasti materiálů a předmětů určených pro styk s potravinami. Dále se navrhuje povinnosti stanovené v § 26 odst. 1 písm. a) a b) a odst. 2 zákona vztáhnout také na provozovatele potravinářských podniků, kteří si vyrábí nebo dováží materiály a předměty určené pro styk s potravinami (např. technologická zařízení, obalový materiál) a používají je v rámci svých provozů, kdy i tyto materiály a předměty určené pro styk s potravinami musí splňovat požadavky stanovené právními předpisy v oblasti materiálů a předmětů určených pro styk s potravinami. Vychází se z čl. 2 odst. 1 písm. a) nařízení (EU) č. 625/2017, kdy úřední kontroly se provádějí za účelem ověření, zda provozovatelé dodržují toto nařízení, a dále dle čl. 10 odst. 1 písm. b) nařízení příslušné orgány provádějí úřední kontroly k ověření souladu s pravidly nařízení u materiálů nebo jiných předmětů, které mohou mít vliv na vlastnosti nebo zdraví zvířat a zboží, v jakékoli fázi výroby, zpracování, distribuce a použití.

K bodu 36

Zákonem č. 267/2015 byl znovelizován § 30 odst. 2 zákona o ochraně veřejného zdraví ve smyslu, že za hluk pro účely tohoto zákona se nepovažuje zvuk z produkce hudby provozované ve venkovním prostoru (tj. na pozemku a v otevřené stavbě) a tyto produkce přešly do kompetence obcí. Tím se v § 30 odst. 1 stalo ustanovení „…, osoba, která je pořadatelem veřejné produkce hudby a nelze-li pořadatele zjistit, pak osoba, která k pořádání veřejné produkce hudby poskytla stavbu, jiné zařízení nebo pozemek ….“ nadbytečným, protože veřejná produkce hudby mimo budovu již není řešena zákonem o ochraně veřejného zdraví. Stavbou může být jak „sportovní stadion“ nebo „letní kino“, které jsou ale zároveň venkovním (otevřeným) prostorem, tak budova (uzavřený objekt např. divadlo, dům kultury, apod.).

K bodu 37

Z důvodu sjednocení terminologie v § 30 se ponechává obecnější označení pro chráněné prostory, což jsou „stavby pro předškolní a školní výchovu a vzdělávání“ a zrušuje se označení „stavby zařízení pro výchovu a vzdělávání“, které je vymezeno pouze zařízeními uvedenými v § 7 odst. 1 zákona.

K bodu 38

V návaznosti na navrhovanou úpravu ustanovení § 38 odst. 2, kdy další možností zhodnocení míry rizikového faktoru fyzická zátěž nebo pracovní poloha je odborné hodnocení provedené držitelem autorizace podle § 83a odst. 1 písm. i), byla nezbytná úprava rozsahu žádosti, kterou zaměstnavatel ke kategorizaci práce předkládá. Do stávajícího výčtu, který již obsahuje protokol o měření nebo vyšetření faktorů se přidává i protokol o odborném hodnocení.

K bodu 39

Podle stávajícího znění § 38 zákona o ochraně veřejného zdraví pro účely zařazení prací i do druhé kategorie musí být provedeno měření faktoru pracovních podmínek, a to akreditovanou nebo autorizovanou osobou. Nově se navrhuje, aby vyjma rigidně stanovených podmínek bylo možné předložit i odborné hodnocení, které je výhradně určeno pro práce nerizikové. Dále je zákonem stanovena podmínka, že nově navržené odborné hodnocení provedené podle §83a není možné uplatnit na pracovištích, kde za posledních deset bylo uznáno onemocnění nemoci z povolání nebo ohrožení nemocí z povolání. Změna je navržena, aby došlo k zefektivnění objektivizace pracovních podmínek, které budou korelovat s podmínkami pracovního prostředí. V důsledku předpokládáme snížení finanční a časové náročnosti objektivizace nerizikových faktorů pracovních podmínek, tj. objektivizace pro některé faktory, zejména fyziologické a to do 30 dnů ode dne zahájení výkonu práce nebo změny jejich podmínek je obtížně proveditelné. V praxi se osvědčilo odborné hodnocení provedené osobou autorizovanou nebo akreditovanou. Ten však nelze použít, má-li jít o práce rizikové, nebo práce, při jejichž výkonu se vyskytly nemoci z povolání nebo ohrožení nemocí z povolání. Navrhuje se proto upravit § 25 s tím, že navržený postup se nebude týkat ostatních postupů zaměstnavatele, např. při zjišťování úrovně rizikového faktoru podle § 102 odst. 3 zákoníku práce. Na navrhovanou úpravu navazují i postupy dotčených právních předpisů, jako je zejména nařízení vlády č. 361/2007 Sb. Faktory fyzické zátěže (zejména lokální a celková svalová zátěž) jsou nejčetnějším rizikovým faktorem pracovních podmínek v České republice. Podle § 38 zákona o ochraně veřejného zdraví ve spojení s přílohou č. 5 nařízení vlády č. 361/2007 Sb. pro účely zařazení prací i do druhé kategorie musí být provedeno měření tohoto faktoru, a to akreditovanou nebo autorizovanou osobou. Měření faktoru lokální svalová zátěž je nejen finančně náročné, ale v termínech stanovených § 37 zákona o ochraně veřejného zdraví, tj. do 30 dnů ode dne zahájení výkonu práce nebo změny jejich podmínek i obtížně proveditelné. V praxi se osvědčilo odborné hodnocení provedené osobou autorizovanou nebo akreditovanou v souladu s § 83a zákona o ochraně veřejného zdraví. Navrhuje se proto upravit § 38 s tím, že navržený postup se nebude týkat ostatních postupů zaměstnavatele, např. při zjišťování úrovně rizikového faktoru podle § 102 odst. 3 zákoníku práce či ověřování podmínek vzniku nemocí z povolání nebo ohrožení nemocemi z povolání. Stanovením možnosti provedení objektivního ověření faktorů fyzické zátěže vyjma měření také odborným hodnocením prostřednictvím osoby podle § 83a zákona o ochraně veřejného zdraví budou eliminovány potíže při objektivizaci jednotlivých pracovních operací při jejich kombinaci. K zajištění komplexního vyhodnocení dopadů na ochranu zdraví zaměstnanců by zaměstnavatel měl vyhodnotit jednotlivé pracovní operace a případné kombinace těchto jednotlivých operací. V případě výrobních linek vzniká početná matice jednotlivých variantních řešení, které zaměstnavatel v současné době musí objektivně ověřit měřením. Finanční náročnost je v daném případě výrazná a dochází k obcházení této zákonné povinnosti (z důvodu finanční náročnosti). Odborným hodnocením akreditovanou nebo autorizovanou osobou bude zajištěna dostatečná ochrana zdraví zaměstnanců, které bude dostupné podnikatelským subjektům. Pro využití institutu odborné hodnocení se nastavují konkrétní podmínky využití daného nástroje pro objektivizaci faktorů pracovního prostředí. Jedním z daného je nepřítomnost nemocí z povolání po dobu tří let. Doba se považuje jako rozhodnutí pro období ověřování podmínek pro vznik onemocnění a současně dostačujícího období pro odstranění příčinných faktorů pro vznik nemoci z povolání.

K bodu 40

Podle stávajícího znění § 38 zákona o ochraně veřejného zdraví pro účely zařazení prací i do druhé kategorie musí být provedeno měření faktoru pracovních podmínek, a to akreditovanou nebo autorizovanou osobou. Nově se navrhuje, aby vyjma rigidně stanovených podmínek bylo možné předložit i odborné hodnocení, které je výhradně určeno pro práce nerizikové. Dále je zákonem stanovena podmínka, že nově navržené odborné hodnocení provedené podle § 83a není možné uplatnit v případě, kdy je práce pro některý z uvedených rizikových faktorů vyřazována z rizikových prací, tedy prací, při nichž jsou překračovány hygienické limity rizikových faktorů. Pojem rizikový faktor používá zákon ve smyslu § 7 odst. 1 zákona č. 309/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, který stanoví, že „rizikovými faktory jsou zejména faktory fyzikální (například hluk, vibrace), chemické (například karcinogeny), biologické činitele (například viry, bakterie, plísně), prach, fyzická zátěž, psychická a zraková zátěž a nepříznivé mikroklimatické podmínky (například extrémní chlad, teplo a vlhkost)“. Pod pojem fyzická zátěž náleží ve smyslu přílohy č. 1 vyhlášky č. 432/2003 Sb. celková fyzická zátěž, lokální svalovou zátěž a ruční manipulace s břemeny. Změna je navržena, aby došlo k zefektivnění objektivizace pracovních podmínek, které budou korelovat s podmínkami pracovního prostředí. V důsledku navržené změny se předpokládá snížení finanční a časové náročnosti objektivizace rizikových faktorů fyzická zátěž a pracovní poloha. V praxi se osvědčilo odborné hodnocení provedené osobou autorizovanou nebo akreditovanou. To však nelze použít, má-li jít o práce rizikové, nebo vyřazení z těchto prací, kdy je třeba prokázat, že skutečně došlo k takovým změnám podmínek práce, že hygienické limity uvedených rizikových faktorů nejsou překračovány. Rizikové faktory fyzické zátěže (zejména lokální a celková svalová zátěž) a pracovní poloha jsou nejčetnějším rizikovým faktorem pracovních podmínek v České republice. Podle § 38 zákona o ochraně veřejného zdraví ve spojení s přílohou č. 5 nařízení vlády č. 361/2007 Sb. pro účely zařazení prací i do druhé kategorie musí být provedeno měření těchto rizikových faktorů, a to akreditovanou nebo autorizovanou osobou. Měření faktoru lokální svalová zátěž je nejen finančně náročné, ale v termínech stanovených § 37 zákona o ochraně veřejného zdraví, tj. do 30 dnů ode dne zahájení výkonu práce nebo změny jejich podmínek i obtížně proveditelné. V praxi se osvědčilo odborné hodnocení provedené osobou autorizovanou nebo akreditovanou v souladu s § 83a zákona o ochraně veřejného zdraví. Navrhuje se proto upravit § 38 s tím, že navržený postup se nebude týkat ostatních postupů zaměstnavatele, např. při zjišťování úrovně rizikového faktoru podle § 102 odst. 3 zákoníku práce či ověřování podmínek vzniku nemocí z povolání nebo ohrožení nemocemi z povolání. Stanovením možnosti provedení objektivního ověření rizikových faktorů fyzická zátěž a pracovní poloha vyjma měřením také odborným hodnocením prostřednictvím osoby podle § 83a zákona o ochraně veřejného zdraví budou eliminovány potíže při objektivizaci jednotlivých pracovních operací při jejich kombinaci. K zajištění komplexního vyhodnocení dopadů na ochranu zdraví zaměstnanců by zaměstnavatel měl vyhodnotit jednotlivé pracovní operace a případné kombinace těchto jednotlivých operací. V případě výrobních linek vzniká početná matice jednotlivých variantních řešení, které zaměstnavatel v současné době musí objektivně ověřit měřením. Finanční náročnost je v daném případě výrazná a dochází k obcházení této zákonné povinnosti (z důvodu finanční náročnosti). Odborným hodnocením akreditovanou nebo autorizovanou osobou bude zajištěna dostatečná ochrana zdraví zaměstnanců, které bude dostupné podnikatelským subjektům. Pro využití institutu odborné hodnocení se nastavují konkrétní podmínky využití daného nástroje pro objektivizaci uvedených rizikových faktorů pracovních podmínek. Na druhé straně, pokud se na pracovišti zaměstnavatele pro některý z uvedených rizikových faktorů fyzická zátěž nebo pracovní poloha zjistí nemoc z povolání nebo ohrožení nemocí z povolání, navrhuje se uložit zaměstnavateli povinnost měřením v souladu s § 38 odst. 1 ověřit, zda skutečně jde o práce druhé kategorie, tedy práce nerizikové. Navrhuje se proto stanovit povinnost zaměstnavatele do šesti měsíců předložit příslušné krajské hygienické stanici protokol o měření rizikového faktoru, který byl příčinou vzniku nemoci z povolání nebo ohrožení nemocí z povolání.

K bodu 41

Účelem návrhu je zajištění přístupu orgánu ochrany veřejného zdraví k výsledkům monitorování biologických expozičních testů, které jsou zaměstnavatelem, resp. zejména poskytovatelem pracovnělékařských služeb prováděny. Pokud orgán ochrany veřejného zdraví není o výsledcích, zejména o nadlimitních hodnotách biologických expozičních testů informován, není možné, aby nařizoval nebo kontroloval opatření, která je povinen realizovat zaměstnavatel. EU jsou připravovány právní předpisy EU využívající hodnocení expozice prostřednictvím biologického monitorování. Na tuto změnu na EU bude reagovat již nařízení vlády č. 361/2007 Sb. a vyhláška č. 432/2003 Sb., které důkladně budou stanovovat postup a proces biologického monitorování. Biologické expoziční testy jsou jedním za základních nástrojů k individuálnímu i kolektivnímu sledování expozice zaměstnanců chemickému faktoru. Předpokládá se snížení finanční náročnosti ověřování pracovních podmínek a zvýšení protektivního efektu prevence ze strany zaměstnavatele a zvýšení reakce schopnosti orgánu ochrany veřejného zdraví na aktuální profesní expozice. Jedná se o individuální vypovídající hodnotu s možnou vysokou a vypovídající reakční schopností o individuální, i kolektivní expozici zaměstnance/zaměstnanců chemické noxe.

K bodu 42

Dochází k narovnání postupu, který způsobuje nepřesnosti výkladu, než bylo předkladatelem zamýšleno. Ustanovením je jednoznačně navržen subjekt zodpovídající na povinnosti určené právním předpisem zaměstnavateli. Je navrženo, aby kategorizaci práce a vše s ní spojené u přiděleného zaměstnance agentury práce prováděl uživatel. Ustanovením je užita ukotvená terminologie vycházející ze zákona zaměstnanosti a užívaná například zákoníkem práce. Ustanovení dále stanovuje náležitosti, které je uživatel povinen naplnit ve vztahu k agentuře práce, a to zejména s cílem, aby došlo k naplnění povinností agentury práce k zajištění pracovnělékařských služeb. Ustanovení současně upravuje postup pro uživatele (ve vztahu k agentuře práce), pokud v souladu s podmínkou zákona o ochraně veřejného zdraví, není provedena kategorizace práce. V daném případě je povinen uživatel agentuře práce poskytnout hodnocení rizik provedené podle zvláštního právního předpisu. Ustanovení upravuje také postup, pokud není ani hodnocení rizik provedeno. Odstavec 2 ukotvuje i postup uživatele, aby v případě povinnosti § 40 došlo agenturou práce k jejímu naplnění. Z ustanovení současně jednoznačně vyplývá, že povinnost evidence rizikových prací v případě dočasně přiděleného zaměstnance k uživateli je povinností agentury práce.

K bodu 43

Navazuje na potíže aplikační praxe, kdy není ozřejměn postup v případě změn, které žadatel či stavebník provádí v projektové dokumentaci, například k odstranění stavby, po předložení žádosti společně s projektovou dokumentací orgánu ochrany veřejného zdraví. Cílem je stanovení povinnosti, aby žadatel, popřípadě stavebník provedené změny v projektové dokumentaci, které zejména mohly vzniknout při konzultaci se stavebním úřadem, nebo dalšími dotčenými orány státní správy vždy oznámil orgánu ochrany veřejného zdraví. Tento požadavek se považuje za nezbytný, jelikož údaje uváděné v žádosti například k odstranění stavby s obsahem azbestu jsou klíčovým rozhodujícím faktorem při stanovování ochranných opatření k zajištění ochrany veřejného zdraví.

K bodu 44

Hlava II chemického zákona, týkající se klasifikace, balení a označování, byla zrušena zákonem č. 61/2014 Sb. a pozbyla platnost k 31. 5. 2015. Nelze se tedy odvolávat na chemický zákon, ale pouze na nařízení (ES) č. 1272/2008. Vypuštěním některých slov se použijí přesné pojmy podle definic z nařízení CLP. Název předpisu EU byl dán do jednotného čísla i odkaz je pouze na jedno nařízení.

K bodu 45

Je nutno vypustit odkaz na chemický zákon a odkazovat se již jen na unijní nařízení. Při použití navrhovaného znění ustanovení se vycházelo

1) z nařízení vlády č. 192/1988 Sb., o jedech a některých jiných látkách škodlivých zdraví, které bylo zrušeno nařízením vlády č. 10/1999 Sb. V příloze 1 byl Seznam zvláště nebezpečných jedů, které i podle nařízení CLP jsou převážně klasifikovány jako akutně toxické kategorie 1 nebo 2. Pojmy jedovatý a toxický jsou synonyma. Stále je v § 286 trestního zákoníku Výroba a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu.

2) z dalších platných právních předpisů, např. zákon č. 254/2001 Sb. o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon) v §16 používá slova znečištění zvláště nebezpečnými závadnými látkami, nebo zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v § 2925 odst. (3) Má se za to, že provoz je zvláště nebezpečný, pokud se provozuje továrním způsobem nebo pokud se při něm výbušná nebo podobně nebezpečná látka používá nebo se s ní nakládá.

Jako nejjednodušší a nejlépe uživatelsky příjemným se jeví po diskusi s dotčenými subjekty užití klasifikace tříd a kategorií nebezpečnosti.

K bodu 46, 52, 57 a 58

Nové vyjádření legislativní zkratky. Pojmy „vysoce toxický“ a „toxický“ používal z hlediska vlivu na zdraví člověka „starý“ systém klasifikace látek a směsí podle zákona č. 350/2011 Sb., (chemický zákon) a je nevhodné zvolit tyto pojmy jako legislativní zkratky, které se v novém systému neobjevují. Tento „starý“ systém klasifikace byl zrušen k 31. 5. 2015 pro látky a směsi nově uváděné na trh. Časté dotazy se stále objevují, neboť si čtenáři zákona neuvědomí, že je v jednotlivých odstavcích použit termín vysoce toxický jako legislativní zkratka a upozorňují na chybu v zákoně. Z tohoto důvodu byla změněna ustanovení, kde byla použita nevhodná legislativní zkratka. Jako nejjednodušší a nejlépe uživatelsky příjemným se jeví po diskusi s dotčenými subjekty užití klasifikace tříd a kategorií nebezpečnosti.

K bodu 47

Terminologická změna, jako nejjednodušší a nejlépe uživatelsky příjemným se jeví po diskusi s dotčenými subjekty užití klasifikace tříd a kategorií nebezpečnosti. Vysvětlení k rozhodnutí zrušení původního znění odst. 7. Postup vypracování a projednání textu písemných pravidel o bezpečnosti, ochraně zajišťující zdraví a ochraně životního prostředí při práci s nimi je v současné době nahrazen bezpečnostními listy jednotlivých chemických látek či chemických směsí. Nyní se jedná o nadbytečný postup, který pro podnikatelské subjekty vyplývá ze zákonné úpravy. Náležitosti písemných pravidel, která jsou s orgánem ochrany veřejného zdraví projednána, a to včetně informací o nebezpečných vlastnostech látek a směsí, se kterými zaměstnanci nakládají, pokyny pro bezpečnost, ochranu zdraví a ochranu životního prostředí, pokyny pro první předlékařskou pomoc a postup při nehodě, jsou nahrazena zněním bezpečnostního listu, který u chemické látky a chemických směsí musí být zpracován a přítomen. Podmínky bezpečnostního listu jsou upraveny přímo použitelným předpisem Evropské unie nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 ze dne 18. prosince 2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek, o zřízení Evropské agentury pro chemické látky, o změně směrnice 1999/45/ES a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 793/93, nařízení Komise (ES) č. 1488/94, směrnice Rady 76/769/EHS a směrnic Komise 91/155/EHS, 93/67/EHS, 93/105/ES a 2000/21/ES (dále jen „REACH“). Bezpečnostní list by měl podávat komplexní informace o látce nebo směsi, která se používá v profesionálním nebo průmyslovém prostředí. Je zdrojem informací o nebezpečnosti pro životní prostředí a zdraví a o bezpečnostních opatřeních. Obsah a formát bezpečnostního listu v rámci EHP jsou definovány v příloze II. nařízení REACH. Bezpečnostní list v zásadě dodržuje formát sestávající z 16 oddílů, který je mezinárodně schválen a který je třeba dodat v úředním jazyce členského státu (členských států), kde je látka nebo směs uváděna na trh.

K bodu 48

Legislativně technická úprava.

K bodu 49

Úprava hovoří o výdeji chemických látek, přičemž musí být vedeny záznamy mj. o jménu a příjmení osoby, chybí však označení útvaru podniku, pro jehož činnost byly vysoce toxické látky vydány. Vypouštějí se naopak slova v závorce, „název nebo firmu“, která navozují dojem, že výdejem se vedle shora uvedené činnosti rozumí i prodej, dodání, přenechání jiné právnické nebo podnikající fyzické osoby, stojící mimo osobu, která s vysoce toxickou látkou nakládá. Tak tomu však nemůže být, protože tento druh činnosti je upraven již v odstavci 3. Terminologická změna, jko nejjednodušší a nejlépe uživatelsky příjemným se jeví po diskusi s dotčenými subjekty užití klasifikace tříd a kategorií nebezpečnosti.

K bodu 50

Cílem navrhované úpravy je terminologická korelace zákona o ochraně veřejného zdraví s novelou zákona o vysokých školách v oblastech vzdělání, resp. s prováděcím právním předpisem. Konkrétně jsou například slovní spojení „získali vysokoškolské vzdělání v akreditovaném magisterském studijním programu všeobecné lékařství, zubní lékařství nebo stomatologie, farmacie, nebo v akreditovaných magisterských studijních programech v oblasti veterinárního lékařství a hygieny nebo ochrany veřejného zdraví“ nahrazeny termíny stanoveny zákonem o vysokých školách, resp. jeho provádějícím právním přepisem, tedy „získali vysokoškolské vzdělání v magisterském studijním programu v oblasti vzdělávání Všeobecné lékařství a zubní lékařství, Farmacie nebo v oblasti vzdělávání Veterinárního lékařství, veterinární hygieny nebo v oblasti vzdělávání Zdravotnické obory se zaměřením na přípravu odborného pracovníka v ochraně a podpoře veřejného zdraví“. Změna vycházející z novely dotčeného právního předpisu je promítnuta do celého ustanovení § 44b odst. 1. Obecným cílem je užití terminologie v souladu s nařízením vlády o oblastech vzdělávání ve vysokém školství, zákonem o vysokých školách a přílohou č. 3 k zákonu o vysokých školách. Oblasti vzdělávání byly zavedeny novelou zákona o vysokých školách (zákonem č. 137/2016 Sb.).

K bodu 51

Terminologická změna, jako nejjednodušší a nejlépe uživatelsky příjemným se jeví po diskusi s dotčenými subjekty užití klasifikace tříd a kategorií nebezpečnosti. Úprava terminologie je nezbytná, aby byl zajištěn souladu s terminologií nařízení vlády o oblastech vzdělávání ve vysokém školství, zákonem o vysokých školách a přílohou č. 3 k zákonu o vysokých školách. Oblasti vzdělávání byly zavedeny novelou zákona o vysokých školách (zákonem č. 137/2016 Sb.), z toho důvodu je třeba předmětné ustanovení upravit a dát do souladu s výše uvedenými předpisy.

K bodu 53

Podle § 46 se očkování neprovede při zjištění imunity vůči infekci nebo zjištění trvalé kontraindikace. O této skutečnosti vydá poskytovatel zdravotních služeb potvrzení. Tímto poskytovatelem je poskytovatel uvedený v § 47a, tedy poskytovatel, který je oprávněn provést očkování. Judikatura však ukázala, že na věc lze mít různé názory. Proto se navrhuje doplnit text § 46 odst. 2 tak, aby o vazbě mezi cit. ustanovením a § 47a nebyla pochybnost.

K bodu 54

Pracovníci infekčních oddělení nemocnic provádějí očkování v očkovacích centrech při těchto odděleních (klinikách). Dále zajišťují postexpoziční očkování po poraněních zvířaty podezřelými z nákazy vzteklinou (§ 47 odst. 3), očkování proti žluté zimnici (§ 47a odst. 4). Obdobně zajišťují postexpoziční očkování proti virové hepatitidě B. Při epidemii spalniček v r. 2018 se potvrdilo, jak je důležité zajistit postexpoziční mimořádné očkování i na infekčních odděleních, která jsou toto schopna zajistit bezodkladně i během odpoledních hodin, ve dnech pracovního klidu na rozdíl od praktických lékařů, poskytovatelů pracovnělékařských služeb, pracovníků zdravotních ústavů, proto se navrhuje rozšířit výčet oborů, které provádí zvláštní a mimořádná očkování o infekční obor.

K bodu 55

V současné době mají praktičtí lékaři oprávnění aplikovat a v praxi aplikují všechny registrované vakcíny, včetně živých oslabených vakcín a vakcín pro cestovatele (proti spalničkám, proti rotavirovým onemocněním, proti choleře, proti japonské encefalitidě apod.). Navrhovaná změna zákona umožňuje praktickým lékařům odborně aplikovat také živou oslabenou vakcínu proti žluté zimnici a provádět záznam do mezinárodního očkovacího kalendáře. V současné době lékař, který se zajímá o očkování a cestovní medicínu, může cestovatelům aplikovat jakoukoli vakcínu kromě právě uvedené vakcíny proti žluté zimnici a musí pacienta kvůli této jediné vakcíně odesílat do vybraných center. Omezení pro žlutou zimnici vychází z minulosti, kdy WHO se snažila mít pod kontrolou transport, manipulaci a skladování této vakcíny, včetně správného provádění certifikace o provedeném očkování – opatření platila spíše pro rozvojové země. Zajištění správnosti provedení očkování a zápisu by bylo podmíněno absolutoriem certifikovaného kurzu o očkování (např. v gesci IPVZ Praha). Navrhované opatření by zvýšilo dostupnost očkování pro pacienty v ordinacích praktických lékařů.

K bodu 56

V § 50 se navrhuje rozšířit povinnost i na subjekty, které vykonávají činnost, v jejíž náplni je péče o dítě starší 3 let, které dosud nezahájilo povinnou školní docházku. Důvodem je srovnání povinností pro všechny poskytovatele této služby, tzn. mateřské školy, dětské skupiny, stanovené živnosti. Nově se navrhuje, aby doklad o provedeném pravidelném očkování nebo doklad o tom, že je dítě k nákaze imunní nebo se nemůže očkování podrobit pro trvalou kontraindikaci, vydal poskytovatel zdravotních služeb v oboru praktické lékařství pro děti a dorost, neboť z výkonu státního zdravotního dozoru orgánu ochrany veřejného zdraví vyplývá, že je nutné povinnost uložit poskytovateli zdravotních služeb v oboru praktické lékařství pro děti a dorost, a to s ohledem na předkládání neobjektivních skutečností lékaři jiných oborů.

K bodu 59

Úprava je pouze legislativně technické povahy. V § 62a je odkazováno na již neexistující odstavec 2 v § 65, proto se navrhuje odkaz na odstavec 2 odstranit.

K bodu 60

Návrhem se odstraňuje legislativně technická chyba.

K bodu 61

Ustanovení § 69 odst. 1 písm. e) předpokládá, že jako protiepidemické opatření při hrozící či nastalé epidemii lze nařídit provedení ohniskové dezinfekce, dezinsekce nebo deratizace. Dále předpokládá, že tuto ohniskovou dezinfekci, dezinsekci nebo deratizaci provede zdravotní ústav, a to na účet státního rozpočtu, pokud mu to příslušný orgán ochrany veřejného zdraví nařídí. Pro takový případ ale citované ustanovení nestanoví povinnosti osob, které musí provedení ohniskové dezinfekce, dezinsekce nebo deratizace nejen strpět, ale vytvořit pro ně i podmínky.

K bodu 62

Cílem navrhované změny je explicitní vyjádření možnosti aplikace předmětného ustanovení i na městskou hromadnou dopravu. Je žádoucí předejít případným výkladovým pochybnostem a zdůraznit, že dráhou se (ve smyslu zákona o drahách) nerozumí pouze dráha železniční, ale například i tramvajová trať.

K bodu 63

Navržená úprava rozšiřuje možnost prokázání stavu hlučnosti v území kromě měření hluku i o hlukovou studii. Kvalitně zpracovaná hluková studie má velkou vypovídací hodnotu o hlukové situaci v daném území. Posouzení, zda předložená hluková studie je validním dokladem, bude na pracovnících krajských hygienických stanic. Ustanovení nově navrhuje i změny užívání stavby nebo změny stavby před jejím dokončením na stavbu chráněnou, tj. pro bydlení a další uvedené účely vzdělávání, zdravotních a sociálních služeb a obdobné účely. Stavebníci se totiž snaží obcházet ustanovení § 77 tak, že postaví stavbu nechráněnou a před dokončením nebo po kolaudaci požádají o změnu účelu užívání stavby. Tomuto postupu má navržená právní úprava zamezit. Tyto typy projektových dokumentací jsou krajským hygienickým stanicím předkládány. Cílem změny zákona je postavení všech účastníků řízení podle stavebního zákona na stejnou úroveň. Finanční dopad nelze vyčíslit. Většina staveb posuzovaných KHS je v režimu „umístění stavby“. Případy, kdy se mění již existující stavba, nebo stavby měněné před dokončením, jsou v menšině. Bez změny ustanovení § 77 odst. 4 lze v průběhu času očekávat nárůst počtu žádostí o změnu účelu užívání stavby. Návrh staví na stejnou úroveň nově umísťované chráněné stavby se stavbami měněnými z nechráněné na chráněnou.

K bodu 64

Právní úprava důsledků neprovedení protihlukových opatření by se neměla týkat jen stavebníka, ale i jiného budoucího uživatele. To byl zřejmý účel doplnění zákona v r. 2015, proto se navrhuje ustanovení doplnit.

K bodu 65

Jedná se o odstranění legislativně technické chyby.

K bodu 66

Jedná se o odstranění legislativně technické chyby, neboť nedopatřením došlo k vypuštění odkazu na prováděcí právní předpis, ač zmocňovací ustanovení zůstalo zachováno.

K bodu 67

Jedná se o implementaci článku 4 odst. 2 nařízení (EU) 2017/625 o úředních kontrolách, který ukládá členským státům v případech, kdy úřední kontroly jsou prováděny více dozorovými orgány v oblastech, jenž jsou vymezeny článkem 1 odst. 2 nařízení (EU) 2017/625, zajistit koordinaci mezi všemi zúčastněnými orgány a určit orgán odpovědný za koordinaci spolupráce a jednání s Komisí nebo dalšími členskými státy. V oblasti materiálů a předmětů určených pro styk s potravinami se navrhuje jako koordinátor Ministerstvo zdravotnictví. Bod 26 preambule nařízení (EU) č. 625/2017 umožňuje určit pouze pro oblast materiálů a předmětů určených pro styk s potravinami koordinační orgán, neboť cituji: Členské státy sice mohou nejlépe identifikovat a rozhodnout, který příslušný orgán nebo orgány mají být určeny pro každou oblast nebo její část, měly by však být rovněž povinny určit jediný orgán v každé oblasti nebo části oblasti, který zajistí náležitě koordinovanou komunikaci s příslušnými orgány jiných členských států a s Komisí. Současně došlo k rozšíření kompetencí Ministerstva zdravotnictví. Dále se jedná se o formální úpravu v návaznosti na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 396/2005 o maximálních limitech reziduí pesticidů v potravinách a krmivech rostlinného a živočišného původu a na jejich povrchu a o změně směrnice Rady 91/414/EHS a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1107/2009 o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh a o zrušení směrnice Rady 79/117/EHS a 91/414/EHS, jelikož tyto činnosti jsou běžnou součástí činností ministerstva.

K bodu 68

V návaznosti na navrhovanou možnost kontroly poskytovatelů pracovnělékařských služeb orgány ochrany veřejného zdraví je nutné krajské hygienické stanice zmocnit pro provádění kontroly poskytovatelů pracovnělékařských služeb. Tento návrh navazuje na návrh úprav v ustanovení § 92h odst. 8 zákona č. 258/2000 Sb., kde je cílem zajištění provedení všech lékařských prohlídek, které vycházejí z § 60 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů. Praxí se ukázalo, že v některých případech poskytovatelé pracovnělékařských služeb nerespektují znění přílohy č. 2 vyhlášky č. 79/2013 Sb., o provedení některých ustanovení zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, (vyhláška o pracovnělékařských službách a některých druzích posudkové péče), ve znění pozdějších přepisů. Poskytovatelé si individuálně upravují rozsah, náplň jednotlivých lékařských prohlídek či jej vůbec neprovádí nebo nevyžadují. Krajské hygienické stanice, krajské úřady či sami poskytovatelé upozorňují, že mj. dochází např. k vydání lékařského posudku o zdravotní způsobilosti k výkonu práce pro vstupní lékařskou prohlídku bez potřebných a právním předpisem stanovených vyšetření. Zaměstnanec je, mnohdy i bez vědomí zaměstnavatele, vyslán na pracoviště, které neodpovídá jeho zdravotní způsobilosti. Tedy v daném případě dochází k porušení povinnosti stanovené zákoníkem práce a současně může být negativně ovlivněno zdraví či život zaměstnance nebo zaměstnanců v jeho okolí. Postupem podle návrhu může orgán ochrany veřejného zdraví ověřit, zda byla provedena všechna vyšetření stanovená prováděcím právním předpisem. Krajské hygienické stanice nebudou ověřovat způsob a kvality provedení jednotlivých vyšetření, pouze zda vyšetření bylo či nebylo provedeno. V návaznosti na stávající právní řád České republiky, resp. ze zákona č. 372/2011 Sb. a zákona č. 373/2011 Sb. není zřejmá možnost, aby místně příslušný krajský úřad či krajská hygienická stanice „nařídila“ odesílání posuzovaných osob na příslušná odborná vyšetření v souvislosti s konkrétními faktory práce. Svěření kompetence kontrolovat plnění vyhlášky č. 79/2013 Sb. z hlediska provádění pracovnělékařských prohlídek dle rozsahu stanoveného přílohou č. 2 vyhlášky č. 79/2013 Sb. orgánu ochrany veřejného zdraví bylo podpořeno výborem Společnosti pracovního lékařství ČLS JEP.

K bodu 69

Jde o legislativně technickou chybu vzniklou při novelizaci zákona v r. 2015. Návrhem se opravuje ustanovení, podle kterého krajské hygienické stanice budou potvrzovat na příslušných tiskopisech, že byl nařízen zákaz nebo další činnost k likvidaci epidemie nebo v případě nebezpečí jejího vzniku.

K bodu 70

Návrhem se provádí aktualizace názvu Vojenského zdravotního ústavu.

K bodu 71

Zákonná úprava opomíjí § 50 a násl. správního řádu, že důkazy pro správní řízení lze opatřit i jinak, než jen výkonem státního zdravotního dozoru.

K bodu 72

Do § 84 odst. 1 písmene a), který je definicí pojmu státní zdravotní dozor, je třeba tato slova s ohledem na změnu úvodní věty § 84 odst. 1 doplnit.

K bodu 73

V souvislosti s úpravou § 19 odst. 1 a 2 zákona se navrhuje úprava navazujícího znění zákona.

K bodu 74

Novelizačním bodem je implementován článek 37 odst. 1 a článek 39 odst. 2 nařízení (EU) 2017/625. Určení úřední laboratoře musí být provedeno písemně a musí obsahovat podrobný popis úkolů, které laboratoř provádí, podmínky, za nichž stanovené úkoly provádí, a nezbytná ujednání k zajištění efektivní a účinné koordinace a spolupráci mezi laboratoří a příslušnými orgány. Dále se provádí implementace článku 100 odstavce 1 nařízení (EU) 2017/625, který ukládá členským státům určit národní referenční laboratoř. V oblasti předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění k zajištění systému epidemiologické bdělosti, která je upravena prováděcím rozhodnutím Komise (EU) č. 2018/945 o přenosných nemocích a souvisejících zvláštních zdravotních problémech, které musí být podchyceny epidemiologickým dozorem, a o příslušných definicích případů, a rozhodnutím Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1082/2013 o vážných přeshraničních hrozbách a zrušení rozhodnutí č. 2119/98/ES, existují Národní referenční laboratoře, které nejsou ustanoveny zákonem, tímto se tato situace napravuje. Úředními laboratořemi jsou navrhovány zdravotní ústavy, neboť dle § 86 odst. 1 zákona byly zřízeny mimo jiné pro účely výkonu státního zdravotního dozoru.

K bodům 75 a 76

Navržený text provádí implementaci článku 36 odstavce 1 a 2 nařízení (EU) č. 2017/625. Požadavkem nařízení je pro účely úředních kontrol obchodu, který se uskutečňuje prostřednictvím internetu nebo jiných prostředků na dálku, možnost získat vzorky, které mohou být analyzovány nebo ověřeny z hlediska souladu s legislativou v rámci státního zdravotního dozoru, prostřednictvím koupě. Jedná se o odchylku od obecné právní úpravy kontrolního řádu, a to ve smyslu způsobu zahájení kontroly, proto byl také doplněn § 88 odst. 2 zákona, kde jsou vyjmenovány specifické způsoby zahájení kontroly, o prodej výrobků nebo pokrmů komunikačními prostředky na dálku. Vzorek se pro druhé odborné stanovisko neposkytuje. Tím není dotčeno právo na druhé odborné stanovisko, které opravňuje provozovatele požádat o dokumentární přezkum podle čl. 35 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625.

K bodu 77

Jedná se o legislativně technickou úpravu v souvislosti se změnou terminologie v zákoně č. 267/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.

K bodu 78

V § 88a odst. 1 se zrušuje písmeno e), jelikož KHS jako správní úřady očkovací látky nevydávají.

K bodu 79

Jedná se o formální doplnění. Orgán ochrany veřejného zdraví vyjma ověřování podmínek vzniku onemocnění pro účely posuzování nemocí z povolání realizuje ověření podmínek vzniku ohrožení nemocí z povolání, kdy ohrožení nemocí z povolání definuje zákoník práce.

K bodu 80

V návaznosti na úpravu § 26 odst. 5 až 7 zákona týkající se oznamovací povinnosti výrobců, dovozců a provozovatelů potravinářských podniků na úseku materiálů a předmětů určených pro styk s potravinami v souladu s nařízením (EU) č. 2017/625 a nově navrženými povinnostmi pro specifickou skupinu provozovatelů potravinářských podniků, kteří si vyrábějí nebo dovážejí materiály nebo předměty určené pro styk s potravinami ze třetích zemí a následně je použijí ve svém potravinářském provozu, se navrhují doplnit přestupky za nedodržení zákona v těchto oblastech.

K bodům 81 až 84

V návaznosti na nově vymezené přestupky pro výrobce, dovozce a provozovatele potravinářských podniků na úseku materiálů a předmětů určených pro styk s potravinami v § 92a odst. 12 se doplňuje výše pokuty pro přestupek, kdy výrobce, dovozce nebo provozovatel potravinářského podniku na úseku materiálů a předmětů určených pro styk s potravinami nepodá oznámení o zahájení činnosti, změně nebo ukončení činnosti. Maximální výše pokuty se navrhuje 1 000 000 Kč. Výše maximální pokuty byla navržena v souladu s porušením obdobné oznamovací povinnosti podle zákona o potravinách a tabákových výrobcích [§ 3 17 odst. 1 písm. h) ve spojení s § 17f písm. a)], kdy je pro provozovatele potravinářského podniku stanovena horní hranice pokuty na 1 000 000 Kč. Také podle veterinárního zákona je právnická či podnikající fyzická osoba, která mj. vykonává některou z činností bez podání oznámení, trestána pokutou do výše 1 000 000 Kč [§ 72 odst. 1 písm. l) ve spojení s § 72 odst. 3 písm. c)]. Dále se navrhuje výše pokuty pro přestupky vymezené § 92a odst. 13 pro provozovatele potravinářského podniku, kteří si vyrábějí nebo dovážejí materiály nebo předměty určené pro styk s potravinami ze třetích zemí a následně je použijí ve svém potravinářském provozu. Výše maximální pokuty je stanovena ve stejné výši jako za totožné přestupky u výrobců a dovozců materiálů a předmětů určených pro styk s potravinami.

K bodům 85 a 86

Všechny provozní řády mají základní režim, který je upraven v § 100. Proto byla také vytvořena společná skutková podstata přestupku na úseku provozních řádů ustanovením § 92m. Nadto skutková podstata pod § 92b odst. 1 písm. h) je nesprávně formulována jako porušení procesní povinnosti předložit návrh, resp. žádost ke schválení provozního řádu, zatímco § 92m odst. 1 písm. a) obsahuje správnou skutkovou podstatu porušení povinnosti zahájit činnost, k níž je třeba mít provozní řád, až po schválení provozního řádu. Nadto jsou v zásadě za stejné skutky ukládány různé pokuty.

K bodům 87 a 88

Navrhovaná změna je legislativně technické povahy. Odstraňuje se chyba v textu, která vznikla při novele zákona v r. 2016.

K bodu 89

Jde o změnu legislativně technické povahy v návaznosti na změnu § 92b odst. 1.

K bodu 90

Návrhem se doplňuje přestupek za neplnění povinnosti uložené v § 7 odst. 2 zákona, tj. za nevytvoření nebo neplnění náležitostí provozního řádu, a to i s ohledem na ustanovení § 84 odst. 1 písm. j), který při výkonu státního zdravotního dozoru ukládá orgánu ochrany veřejného zdraví možnost nařídit jeho úpravu.

K bodům 91 a 92

Upravují se sankce podle doby trvání školy v přírodě.

K bodu 93

Navrhovaná změna je legislativně technické povahy v návaznosti na změnu § 7a.

K bodu 94

Navrhovaná změna je legislativně technické povahy v návaznosti na změnu § 21 odst. 3.

K bodu 95

Jedná se o změnu legislativně technické povahy v návaznosti na již stanovené povinnosti v § 23 odst. 5, kdy je provozovatel potravinářského podniku provozující stravovací službu povinen mimo jiné písemně oznámit místně příslušné krajské hygienické stanici den ukončení provozu stravovací služby, proto se doplňuje neoznámení ukončení provozu stravovací služby do výčtu přestupků.

K bodu 96

V návaznosti na úpravu textu § 24 odst. 1 písm. e) se navrhuje úprava přestupku.

K bodům 97 a 98

Jedná se o legislativně technickou úpravu v návaznosti na doplněný přestupek podle § 92f odst. 4 písm. a) bod 10. V případě, že provozovatel potravinářského podniku provozující stravovací služby nepodá oznámení o zahájení nebo významné změně činnosti nebo ukončení provozu místně příslušné krajské hygienické stanici, navrhuje se maximální výše pokuty 1 000 000 Kč. Výše maximální pokuty byla navržena v souladu s porušením obdobné oznamovací povinnosti podle zákona o potravinách a tabákových výrobcích [§ 3 17 odst. 1 písm. h) ve spojení s § 17f písm. a)], kdy je pro provozovatele potravinářského podniku stanovena horní hranice pokuty na 1 000 000 Kč. Také podle veterinárního zákona je právnická či podnikající fyzická osoba, která mj. vykonává některou z činností bez podání oznámení, trestána pokutou do výše 1 000 000 Kč [§ 72 odst. 1 písm. l) ve spojení s § 72 odst. 3 písm. c)].

K bodu 99

V souladu s úpravou § 30 odst. 1 zákona se navrhuje úprava textu přestupku.

K bodu 100

Navržené doplnění navazuje na změnu § 38 odst. 2. Jde o skutkovou podstatu přestupku spočívajícího v nesplnění povinnosti ověřit měřením správnost zařazení práce do druhé kategorie pro rizikové faktory fyzická zátěž nebo pracovní poloha. Porušení této povinnosti je třeba považovat za stejně společensky škodlivé, jako je porušení povinnosti podle ust. § 37 odst. 2 nebo 5. Proto se navrhuje i stejná maximální výše pokuty.

K bodu 101

Zpřesňuje se výčet prostředků, které je zaměstnavatel povinen poskytnout a za jejichž neposkytnutí mu bude uložena sankce.

K bodům 102 a 103

Dochází ke změně celého ustanovení, kdy dochází úpravě označení písmen a dále jsou nově přidány přestupky, které jsou definovány jako situace, kdy zaměstnavatel nezajistí pro zaměstnance nebo uchazeče o zaměstnání pracovnělékařské služby, neumožní osobám pověřeným poskytovatelem pracovnělékařských služeb vstup na své pracoviště a nesdělí jim informace nebo neposkytne dokumentaci, nevede dokumentaci o pracovnělékařských službách, která se nevztahuje ke konkrétním zaměstnancům, jejíž obsah stanoví vyhláška o provedení některých ustanovení zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, (vyhláška o pracovnělékařských službách a některých druzích posudkové péče), že u zaměstnance nastaly skutečnosti stanovené prováděcím právním předpisem podle § 60 zákona o specifických zdravotních službách pro provádění lékařských prohlídek po skončení rizikové práce.

K bodu 104

Povinnost odpovídající skutkové podstatě § 92h odst. 8 písmeno b) byla při novele zákona o ochraně veřejného zdraví zákonem č. 373/2011 Sb. zrušena. Současně zákon o specifických zdravotních službách stanoví poskytovateli pracovnělékařských služeb povinnost vést dokumentaci o pracovnělékařských službách prováděných pro zaměstnavatele. Tato povinnost je blíže specifikována v § 5 vyhlášky č. 79/2013 Sb. Jde o jediný doklad, kterým lze prokázat, že pracovnělékařské služby jsou prováděny ve všech jejich součástech. Proto se navrhuje předmětnou úpravu doplnit. Je nezbytné doplnění, že se jedná o odlišný přestupek od § 90 odst. 4 písm. e) zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách; novelou se navrhuje postup v řízení o přestupku. Novelizační bod reaguje na postupy poskytovatelů pracovnělékařských služeb v případě četnějších náborových akcí uchazečů o zaměstnání ve spojitosti s realizováním pracovnělékařských prohlídek. Cílem návrhu je dosažení již nastaveného procesu vedoucího k provedení kompletní a řádné lékařské prohlídky. Nepředpokládá se, že orgány ochrany veřejného zdraví budou provádět řízené kontroly poskytovatelů. Novelizačním bodem se zakládá kontrolní orgán, který v případě opakovaného podání může zahájit výkon státního zdravotního dozoru nad stanovenou povinností.

K bodu 105

Novelizační bod navazuje na přestupek definovaný v § 92h odst. 7 písm. g) a h) při porušení ze strany zaměstnavatele. Toto opatření je rezort zdravotnictví přinucen založit z důvodu nezodpovědnosti ze strany zaměstnavatelů při výkonu pracovnělékařských služeb, a to zejména vstupních lékařských prohlídek.

K bodu 106

V návaznosti na zrušení ustanovení § 44a odst. 7 dochází ke zrušení ustanovení § 92i odst. 2 písm. d) i §92o odst. 3 písm. d). Z daného důvodu, jelikož se jedná pouze o věcné rozšíření přestupku, je zachována i totožná maximální výše pokuty při porušení této povinnosti. Novelizační bod navazuje na přestupek definovaný v § 92h odst. 8 písm. b) při porušení ze strany poskytovatele pracovnělékařských služeb. Toto opatření je rezort zdravotnictví přinucen založit z důvodu nezodpovědnosti ze strany poskytovatelů zdravotních služeb při výkonu pracovnělékařských služeb, a to zejména vstupních lékařských prohlídek. Cílem ustanovení je narovnání povinností a náležitostí při provádění pracovnělékařských prohlídek. Výše pokuty je navržena v návaznosti na významnost společenskou škodlivost, kdy je pravděpodobnost narušení zdraví zaměstnance. Jak je naznačeno výše, jedná se o přestupek vyplývající z opakovaného porušování povinností poskytovatele zdravotních služeb. Předpokládá se, že navrhované ustanovení bude užíváno výhradně při podání podnětu. I přes významnost porušení a možnosti ohrožení zdraví je navrhována výše pokuty v nižších hodnotách. Přestupek má spíše preventivní charakter, který by měl motivovat k dodržování povinností, než vlastní represivní stránku.

K bodům 107 a 108

V návaznosti na zrušení § 44 odst. 7 došlo k posunutí zbývajících odstavců 8 a 9, které budou nově označeny jako odstavce 7 a 8. V tomto důsledku došlo k úpravě § 92i odst. 2 písm. d), resp. přestupků na úseku nakládání s nebezpečnými chemickými látkami a chemickými směsmi. Přestupek k povinnosti vycházející z nového znění ustanovení § 44a odst. 7 byl navržen právě do § 92i odst. 2 písm. e). Výše přestupku ani její zdůvodnění není změnou ovlivněna.

K bodu 109

Jde pouze o legislativně technickou úpravu ve vztahu k doplnění § 69 odst. 1 písm. e). Tímto ustanovením se ukládá podstatná povinnost při zmáhání hrozící či nastalé epidemie, jejíž vymahatelnost je nutno zajistit. Dosavadní výše pokuty vztahující se k odstavci 3, tj. 500 000 Kč, je odpovídající závažnosti právní povinnosti.

K bodu 110

Uvedené se navrhuje s ohledem na to, že skutková podstata by měla být formulována jako trvající přestupek, nikoli přestupek jednorázový. Jinak po prvním potrestání budou neočkované děti v zařízeních beztrestně zůstávat.

K bodu 111

Napravuje se chyba vzniklá při novele zákona v r. 2015. Ustanovení § 31 odst. 3 odkazuje na postupy při vydání opatření obecné povahy zákona o civilním letectví. Účastenství osob v řízení podle zákona o civilním letectví nelze návrhem zákona o ochraně veřejného zdraví upravovat.

K bodu 112

Napravuje se chyba vzniklá při novele zákona v r. 2015.

K bodu 113

Nařízení (ES) č. 882/2004, které upravuje některé podmínky výkonu kontroly v oblasti potravinového práva, zavedlo povinnost kontrolovaných osob hradit náklady dodatečného státního zdravotního dozoru pro oblast potravin včetně pokrmů a materiálů a výrobků přicházejících do styku s potravinami. Dodatečnou kontrolou se podle nařízení (ES) č. 882/2004 rozumí úřední kontrola nad rámec běžných kontrolních činností příslušného orgánu, přičemž běžnými kontrolními činnosti se rozumějí rutinní kontrolní činnosti vyžadované právními předpisy Společenství nebo vnitrostátními právními předpisy, a zejména činnosti podle plánu. Činnostmi nad rámec běžných kontrolních činností se rozumějí odběr a analýza vzorků a jiné kontroly, které jsou nezbytné pro zjištění rozsahu problému, ověření toho, zda byla přijata nápravná opatření, nebo zjištění nedodržení. Nařízení (EU) č. 625/2017, o úředních kontrolách a jiných úředních činnostech prováděných s cílem zajistit uplatňování potravinového práva, a které mimo jiné ruší nařízení (ES) č. 882/2004, taktéž ukládá povinnost v článku 79 odst. 2 písm. c) dozorovým orgánům vybírat poplatky nebo platby, které jim vzniknou v souvislosti s úředními kontrolami, které nebyly původně plánované a které musely být provedeny, neboť během úřední kontroly provedené v souladu s nařízením (EU) č. 625/2017 byl na straně provozovatele zjištěn nesoulad (dodatečná kontrola), a dále jsou to kontroly, které jsou prováděny za účelem posouzení rozsahu a dopadu nesouladu nebo za účelem ověření, zda byla sjednána náprava (dodatečná kontrola), proto se navrhuje upravit poznámka pod čarou č. 73 ve vztahu k novému nařízení o úředních kontrolách.

K bodu 114

Změna je legislativně technické povahy a zpřesňuje zmocňovací ustanovení v § 108 odst. 1.

K Čl. II

K bodu 1

V návaznosti na implementaci článku 10 odst. 2 nařízení (EU) 2017/625, který ukládá dozorovým orgánům vypracovat a aktualizovat seznam provozovatelů i v oblasti materiálů a výrobků určených pro styk s potravinami, se navrhuje v souladu s nově navrženým § 26 odst. 5 a 6 vložit přechodné ustanovení pro oznámení činnosti v oblasti materiálů a výrobků určených pro styk s potravinami, která byla provozována již před účinností zákona. Navrhovaná lhůta pro zaslání údajů, které identifikují provozovatele, krajským hygienickým stanicím je 6 měsíců od data nabytí účinnosti zákona, což je považováno za dostatečně dlouhou dobu, neboť požadované informace o provozovateli lze zaslat e-mailem nebo datovou schránkou na každou krajskou hygienickou stanici.

K bodu 2

V souvislosti s úpravou § 21 odst. 3, kdy se ukládá osobám provozující solárium vypracovat provozní řád, se navrhuje přechodné období 9 měsíců, během kterého tyto osoby musí provozní řád vytvořit a předložit ke schválení místně příslušné krajské hygienické stanici.

V ČR existuje cca 5.000 provozoven solárií. Přechodné ustanovení zohledňuje jak nový požadavek na provozovatele solárií (lhůta 9 měsíců), tak i zkušenostmi potvrzenou praxi nechávat vše na poslední možný termín. V případě delší (několikaleté) lhůty podle těchto zkušeností nelze očekávat průběžné předkládání nových provozních řádů ke schválení, ale spíše nárazové předložení ke konci stanovené lhůty. Takže „několikaletá“ lhůta by byla v zásadě kontraproduktivní.

K bodu 3

Přechodné ustanovení v návaznosti na § 37 odst. 4. Je stanoven postup přechodného období pro využití možnosti odborného hodnocení pro kategorizaci fyziologických faktorů práce.

K Čl. III

K bodu 1

Zaměstnavatel má podle § 37 povinnost zařadit práce do druhé, třetí nebo čtvrté kategorie do třiceti dnů ode dne zahájení jejich výkonu. Dle § 37 odst. 1 pro práce na pracovištích staveb prozatímně užívaných ke zkušebnímu provozu není zaměstnavatel povinen provádět až po dobu jednoho kalendářního roku kategorizaci prací. U těchto prací tedy není zřejmé, jak provádět pracovnělékařské prohlídky, které jsou navázané právě na příslušnou kategorii práce. Současně není zřejmé, na základě jakých konkrétních kritérií budou provedeny vstupní lékařské prohlídky. Proto se navrhuje text věty první doplnit a ve spojitosti se vstupními lékařskými prohlídkami na konec odstavce 4 doplnit větu. Situace před provedením kategorizace, provedení objektivního měření či hodnocení faktorů pracovních podmínek postupem podle § 102 odst. 3 zákoníku práce (hodnocení rizik a v jeho rámci zjištění úrovně rizikových faktorů postupem podle nařízení vlády č. 361/2007 Sb.). Pokud jde o vstupní lékařskou prohlídku a zkušební provoz nebo o nově vykonávané práce, dosud nezařazené do kategorie, je zřejmé, že nebude možno v řadě případů zajistit měření či hodnocení rizikového faktoru, např. lokální svalové zátěže. Proto se navrhuje, aby zhodnocení míry rizikových faktorů provedl poskytovatel pracovnělékařských služeb v rámci dohledu.

K bodům 2 a 3

Podle platné právní úpravy agentura práce zajistí pracovnělékařské služby na základě údajů v písemné dohodě o dočasném přidělení zaměstnance agentury práce k výkonu práce u uživatele uzavřené podle zákoníku práce. Uvedenou právní úpravou je ale popřeno pravidlo upravené v § 54, tj. že zajištění pracovnělékařských služeb vychází z kategorizace prací provedené podle zákona o ochraně veřejného zdraví. Proto se navrhuje změnit právní úpravu a uvést ji do souladu jak s citovaným § 54, tak § 37 zákona o ochraně veřejného zdraví. Z § 37 zákona o ochraně veřejného zdraví plyne, že tím, kdo kategorizuje práce, je zaměstnavatel. V případě agenturního zaměstnávání jde podle § 307a zákoníku práce o dva zaměstnavatele, a to agenturu práce, která zajišťuje pro svého zaměstnance dočasné přidělení k práci u jiného zaměstnavatele, označovaného jako uživatele, tj. zaměstnavatele, na jehož pracovištích je práce dočasně agenturním zaměstnancem vykonávána. Tento zaměstnavatel pak podle § 309 zákoníku práce ukládá zaměstnanci agentury práce pracovní úkoly, organizuje, řídí a kontroluje jeho práci, dává mu k tomu účelu pokyny, vytváří příznivé pracovní podmínky a zajišťuje bezpečnost a ochranu zdraví při práci. Pod oblast zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci podle zákoníku práce patří i povinnost zaměstnavatele-uživatele vyhledat a zjistit úroveň rizikových faktorů pracovních podmínek. Z uvedeného je zřejmé, že je to uživatel, který má práci, na kterou je dočasně přidělen agenturní zaměstnanec, na základě hodnocení rizik pracovních podmínek kategorizovat. Nebylo by tak namístě, ani reálně proveditelné, aby kategorizaci práce agenturního zaměstnance u uživatele prováděla agentura práce. K pojmu „uživatel“ v ust. § 54 odst. 5 se podotýká, že tento pojem je již použit v § 44 odst. 7 písm. b).

K bodu 4

Dochází pouze k legislativně technické úpravě, kdy v praxi vznikaly nepřesnosti výkladu. Odkaz na prováděcí právní předpis je uveden v uvozující větě, aby bylo jednoznačné, že odkaz na prováděcí právní předpis se vztahuje na bod 1 i 2.

K bodům 5 a 6

Cílem je uplatnění biologického monitorování v aplikační praxi ve vztahu k jednotlivcům a na základě jednotného postupu, který je upraven právními předpisy. Jedná se o nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů, a vyhlášku č. 432/2003 Sb., kterou se stanoví podmínky pro zařazování prací do kategorií, limitní hodnoty ukazatelů biologických expozičních testů, podmínky odběru biologického materiálu pro provádění biologických expozičních testů a náležitosti hlášení prací s azbestem a biologickými činiteli, ve znění pozdějších předpisů. Dle daného právního rámce bylo možné nařídit biologické expoziční testy na základě rozhodnutí orgánu ochrany veřejného zdraví. Daný postup v aplikační praxi způsoboval nejednotný přístup, a tím mnohdy nedostatečnou ochranu zdraví zaměstnanců. Návrh nesystémovému přístupu zamezí, jelikož postup je upraven právními předpisy.

K Čl. IV

V návaznosti na změnu § 26 odst. 4 zákona č. 258/2000 Sb. v oblasti použitých výrobků pro děti do 3 let s výjimkou hraček, jelikož prodejci použitého zboží nejsou schopni tyto požadavky zajistit a jsou pro ně objektivně nesplnitelné, navrhuje se, aby se na použité zboží v oblasti výrobků pro děti do 3 let s výjimkou hraček vztahovala obecná právní úprava v celém rozsahu § 10 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, která je dostačující a jejíž požadavky jsou naplnitelné. Státní zdravotní dozor provádí krajské hygienické stanice, které v současnosti provádí dozor pouze v rozsahu § 10 odst. 1 až 3 zákona č. 634/1992 Sb. Návrh rozšiřuje pravomoc krajských hygienických stanic provádět kontroly v celém rozsahu § 10 zákona č. 634/1992 Sb. v oblasti výrobků pro děti do 3 let s výjimkou hraček.

K Čl. V

Účinnost zákona se navrhuje s ohledem na předpokládanou délku legislativního procesu a s ohledem na datum použitelnosti nařízení (EU) 2017/625, kterým je 14. prosinec 2019, s výjimkou bodu 26, který nabývá účinnosti 1. ledna 2021, a s výjimkou bodu 74 v části týkající se národních referenčních laboratoří, který nabývá účinnosti dnem jeho vyhlášení.

Bod 26 navrhuje sjednotit hygienické požadavky na vnitřní prostředí staveb pro výchovu a vzdělávání, na provozovny živností, dětskou skupinu a právnickou osobu provozující jinou činnost, v jejíž náplni je péče o děti do zahájení povinné školní docházky, proto je nezbytné poskytnout subjektům provozující tyto činnosti v daných provozovnách nejméně 12 měsíců od data účinnosti zákona, aby prostory uvedly do souladu s požadavky vyhlášky č. 410/2005 Sb. Bod 74 se vztahuje ke jmenování národních referenčních laboratoří a vychází z článku č. 100 nařízení o úředních kontrolách. Dle článku 167 odst. 3 nařízení o úředních kontrolách se články 92 až 101 tohoto nařízení použijí ode dne 29. dubna 2018 namísto článků 32 a 33 nařízení (ES) č. 882/2004, které se tímto nařízením zrušuje, proto je nezbytné, aby bod 74 v části týkající se národních referenčních laboratoří nabyl účinnosti dnem vyhlášení novely zákona.

V Praze dne 24. června 2019

Předseda vlády: Ing. Andrej Babiš v. r.

Ministr zdravotnictví: Mgr. et Mgr. Adam Vojtěch, MHA, v. r.