A) Zhodnocení platného právního stavu, včetně zhodnocení současného stavu ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen
Z věcného hlediska je podle zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů (tzv. kompetenční zákon), Ministerstvo práce a sociálních věcí ústředním orgánem státní správy pro pracovněprávní vztahy, bezpečnost práce, zaměstnanost a rekvalifikaci, kolektivní vyjednávání, mzdy a jiné odměny za práci, důchodové zabezpečení, nemocenské pojištění, sociální péči, péči o pracovní podmínky žen a mladistvých, právní ochranu mateřství, péči o rodinu a děti, péči o občany, kteří potřebují zvláštní pomoc, a pro další otázky mzdové a sociální politiky. V okruhu této působnosti Ministerstvo práce a sociálních věcí mimo jiné zkoumá, analyzuje dosahované výsledky, činí opatření k řešení aktuálních otázek, pečuje o náležitou právní úpravu věcí patřících do působnosti České republiky a připravuje návrhy zákonů a jiných právních předpisů.
Základním právním předpisem v oblasti zaměstnanosti je zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zaměstnanosti“). Navrhovaná úprava se nejvíce dotýká právě tohoto zákona, a to v oblasti udělování povolení ke zprostředkování zaměstnání, prokazování finanční způsobilosti agentur práce prostřednictvím poskytnutí kauce, odpovědných zástupců agentur práce, zmocnění generálního ředitele Úřadu práce České republiky ke zřízení komise pro udělování povolení ke zprostředkování zaměstnání i úpravy případných sankcí za porušení některých povinností agenturami práce, zavedení evidence náhradního plnění, nekolidujícího zaměstnání, či prodloužení doby poskytování příspěvku na společensky účelné pracovní místo vyhrazené. Navrhovaná právní úprava zprostředkování zaměstnání agenturami práce se přímo dotýká i zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“), a zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o inspekci práce), v oblasti veřejnoprávních sankcí, a zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o správních poplatcích“).
Zákon o zaměstnanosti byl více než 60krát novelizován. Jednalo se většinou o dílčí novelizace tohoto právního předpisu v souvislosti se změnami jiných souvisejících zákonů, nicméně se v průběhu účinnosti tohoto zákona vyskytly i novelizace většího charakteru, a to např. zákonem č. 367/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, zákonem č. 101/20104 Sb., kterým se mění zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, nebo zákonem č. 136/2014 Sb., kterým se mění zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů.
Vzhledem k tomu, že oblast zaměstnanosti je oblastí velmi dynamickou, v průběhu let vyvstává v jednotlivých oblastech potřeba změn, a to i v souvislosti s implementací práva Evropské unie. Rovněž v souvislosti s problémy, které se v aplikační praxi vyskytují, vznikne v některých případech potřeba tyto situace řešit novelizacemi zákona o zaměstnanosti. Nicméně zákon o zaměstnanosti je komplexně vyhovujícím právním předpisem.
S ohledem na to, že ke dni 1. července 2017 nabude účinnosti zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, se navrhuje rovněž provedení úprav terminologie u správních deliktů, na které úprava tohoto návrhu zákona dopadá.
Na rovnost mužů a žen nemá platná právní úprava přímé ani zprostředkované dopady, nevede k diskriminaci pohlaví, nerozlišuje ani nezvýhodňuje jedno z nich, nestanovuje pro ně odlišné podmínky, a rovněž ve vztahu k zákazu diskriminace z jakéhokoli jiného důvodu nemá jiný dopad.
V podrobnostech viz shrnutí závěrečné zprávy RIA.
B) Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy, včetně dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen
Účelem návrhu zákona je provedení změn týkajících se oblasti zprostředkování zaměstnání agenturami práce, plnění povinného podílu zaměstnávání osob se zdravotním postižením formou odebírání výrobků nebo služeb od zaměstnavatelů zaměstnávajících na chráněných pracovních místech více než 50 % osob se zdravotním postižením z celkového počtu svých zaměstnanců nebo zadáváním zakázek těmto zaměstnavatelům, poskytování příspěvku na vyhrazení společensky účelného pracovního místa, výkonu tzv. nekolidujícího zaměstnání, ochrany soukromí zaměstnanců, ochrany zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele.
Zásadní změny v oblasti zprostředkování zaměstnání agenturami práce se týkají zpřesnění
podmínek pro udělení příslušného povolení ke zprostředkování zaměstnání, potřeby úpravy sankcí, ale i stanovení jasnějších pravidel ve vztahu k uživateli (zavedení jeho částečné odpovědnosti), který z hlediska svého postavení může určovat podmínky, za kterých se agenturní zaměstnávání bude realizovat.
V oblasti náhradního plnění dojde k zavedení evidence náhradního plnění, čímž je
reagováno na potřebu ověření, zda dodavatel v rámci náhradního plnění neposkytuje své výrobky, služby nebo zakázky nad rámec limitu stanoveného zákonem o zaměstnanosti a na potřebu snadnější kontroly ze strany orgánů kontroly, zda odběratel, který plní povinný podíl náhradním plněním, si započítal jen ty dodávky, které mu byly dodány dodavatelem náhradního plnění, včetně jejich započitatelného rozsahu. Náhradní plnění bude i nadále odpovědností odběratele, tj. zaměstnavatele, kterému zákon o zaměstnanosti ukládá povinný podíl zaměstnávání osob se zdravotním postižením plnit. Tato evidence nebude informačním systémem veřejné správy, a to vzhledem k tomu, že nebude zabezpečovat systematickou informační činnost. Náhradní plnění bude i nadále věcí dodavatelsko-odběratelských vztahů, do kterých stát žádným způsobem nezasahuje. Navrhovaná právní úprava evidence pouze poskytne odběratelům, dodavatelům a kontrolním orgánům přehled o jednotlivých dodávkách realizovaných v rámci náhradního plnění.
V oblasti aktivní politiky zaměstnanosti se navrhuje prodloužení maximální doby poskytování příspěvku na vyhrazené společensky účelné pracovní místo z dosavadních 12
měsíců na 24 měsíců, což umožní umístění uchazečů o zaměstnání na trhu práce po delší dobu.
V oblasti výkonu tzv. nekolidujícího zaměstnání, kde se navrhuje zrušení možnosti jeho
vykonávání na základě dohody o provedení práce, se očekává, že navrhovaná změna povede k větší motivaci uchazečů o zaměstnání k hledání zaměstnání zakládajícího účast na nemocenském pojištění, které bude zdrojem příjmů pro zabezpečení jejich životních potřeb, a nebudou dlouhodobě setrvávat v evidenci uchazečů o zaměstnání. V případě výkonu nekolidujícího zaměstnání na základě dohody o provedení práce se totiž jedná o výkon zaměstnání, které poskytuje zaměstnanci „oslabenou ochranu“ např. ve vztahu k účasti na již zmiňovaném nemocenském pojištění, přičemž ale právě výkon tohoto nekolidujícího zaměstnání zaznamenává stoupající trend. Každoročně narůstá počet uchazečů o zaměstnání, kteří vykonávají nekolidující zaměstnání a podle kvalifikovaného odhadu z celkového počtu nekolidujícího zaměstnání činí cca 95 % právě výkon činnosti na základě dohody o provedení práce. Rovněž bylo zaznamenáno, že nekolidující zaměstnání na základě dohody o provedení práce je uchazeči o zaměstnání vykonáváno dlouhodobě, mnohdy i po dobu trvající 3 a více let. Z uvedeného tedy vyplývá, že tento způsob výkonu nekolidujícího zaměstnání nesměřuje, a to ani ze strany zaměstnavatelů, k vytvoření podmínek pro to, aby se uchazeči o zaměstnání trvale uplatnili na trhu práce. V této souvislosti je nutno poukázat i na tu skutečnost, že výkon zaměstnání na základě dohody o provedení práce nelze aplikovat ani v rámci aktivní politiky zaměstnanosti u tzv. prostupného zaměstnávání, jehož cílem je začlenění uchazeče o zaměstnání na volný trh práce, které je realizováno pouze na základě pracovního poměru v rámci veřejně prospěšných prací a společensky účelných pracovních míst, tak aby zaměstnanec požíval plnou ochranu při výkonu zaměstnání.
V oblasti ochrany soukromí zaměstnanců se změny týkají zejména zavedení možnosti
orgánů inspekce práce udělit finanční postih, který by obsahoval preventivní i represivní složku, což by zvýšilo efektivitu a účinnost kontroly a bude zvýšena vymahatelnost povinností uložených zákoníkem práce. Zlepšením kontrolních mechanismů dojde ke zvýšení ochrany soukromí a osobních práv zaměstnanců.
Účelem návrhu zákona v oblasti ochrany zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele je dosažení souladu zákona o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti
zaměstnavatele s jinými právními předpisy a úprava a zpřesnění některých ustanovení, které činí problémy v aplikační praxi.
Navrhovaná právní úprava se žádným způsobem nedotýká problematiky rovnosti mužů a žen, když mezi nimi nijak nerozlišuje.
C) Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku
Navrhovaná právní úprava řeší především problémy, které vznikají při aplikaci zákona o zaměstnanosti v praxi a soulad souvisejících právních předpisů České republiky s právními předpisy Evropské unie. Navrhovaná právní úprava rovněž reaguje na potřeby aplikační praxe. V podrobnostech viz shrnutí závěrečné zprávy RIA.
D) Zhodnocení souladu návrhu zákona s ústavním pořádkem České republiky
Předkládaný návrh je v souladu s ústavním zákonem č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů, dále zejména s čl. 2 a čl. 4 ústavního zákona č. 23/1991 Sb., kterým se uvozuje jako ústavní zákon Listina základních práv a svobod (Usnesení předsednictva České národní rady ze dne 16. prosince 1992 - č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky). Vládní návrh zákona respektuje obecné zásady ústavního pořádku České republiky a není v rozporu s nálezy Ústavního soudu České republiky.
E) Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s předpisy Evropské unie a judikaturou soudních orgánů Evropské unie
Návrh zákona koresponduje na úrovni Evropské unie s cíli Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/104/ES o agenturním zaměstnávání (dále jen „Směrnice“). Tato Směrnice však reguluje pouze oblast agenturního zaměstnávání a nikoliv celou oblast zprostředkování zaměstnání. Cílem Směrnice je mimo jiné zabezpečit ochranu zaměstnanců agentur práce a zlepšit kvalitu agenturního zaměstnávání. Navrhovaná úprava se částečně dotýká čl. 4 odst. 1 Směrnice, podle kterého zákazy nebo omezení týkající se agenturního zaměstnávání mohou být odůvodněny pouze na základě obecného zájmu souvisejícího zejména s ochranou zaměstnanců agentur práce, s požadavky na bezpečnost a ochranu zdraví při práci a s potřebou zajistit náležité fungování trhu práce a zamezit možnému zneužívání. Jestliže návrh zákona počítá se zavedením finanční způsobilosti, pak toto lze považovat za vnitrostátní požadavek související s registrací, udělením licence, certifikací, finančními zárukami nebo kontrolou agentur práce ve smyslu čl. 4 odst. 4 Směrnice. I právní úpravy některých dalších členských států EU/EHP, například jak vyplývá ze zprávy Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů o používání směrnice 2008/104/ES o agenturním zaměstnávání ze dne 21. 3. 2014 nezpochybňuje dovolenost takovýchto opatření.
V oblasti ochrany soukromí zaměstnance představuje evropskou úpravu na tomto poli zejména Charta základních práv Evropské unie; směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů; směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/66/ES, která se týká zpracování osobních údajů a ochrany soukromí v telekomunikacích; směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací. Návrh zákona předmětným předpisům neodporuje a je s nimi v souladu, naopak posiluje ochranu zaměstnanců.
Oblast ochrany zaměstnanců při platební neschopnosti reguluje kromě vnitrostátního zákona o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele též směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/94/ES o ochraně zaměstnanců v případě platební neschopnosti zaměstnavatele, s níž je tento návrh zákona v souladu.
Návrh zákona je v souladu s právem Evropské unie.
F) Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána
Na mezinárodní úrovni je zprostředkování zaměstnání soukromými agenturami práce regulováno prostřednictvím Úmluvy mezinárodní organizace práce č. 181 o soukromých agenturách práce (dále jen „Úmluva“), kterou Česká republika ratifikovala v roce 2000. Předmětná Úmluva uznává roli, kterou soukromé agentury práce mohou sehrát na dobře fungujícím trhu práce a stanoví potřebu chránit pracovníky před zneužíváním. Jak uvádí čl. 3 odst. 2 Úmluvy, podmínky, jimiž se řídí činnost soukromých agentur práce, stanoví člen systémem udělování licencí nebo povolení, s výjimkou případů, kdy jsou tyto podmínky řízeny nebo stanoveny příslušnými národními předpisy nebo praxí jinak. Návrh zákona je v souladu s touto Úmluvou.
V oblasti ochrany soukromí zaměstnance představuje mezinárodní úpravu na tomto poli zejména Všeobecná deklarace lidských práv, Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod a Úmluva o ochraně osob se zřetelem na automatizované zpracování osobních dat. Návrh zákona předmětným předpisům neodporuje a je s nimi v souladu, naopak posiluje ochranu zaměstnanců.
Jak je již uvedeno, návrh zákona reflektuje i Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod. Podle jejího dodatkového protokolu má každá fyzická nebo právnická osoba právo pokojně užívat svůj majetek a nikdo nemůže být zbaven svého majetku s výjimkou veřejného zájmu a za podmínek, které stanoví zákon a obecné zásady mezinárodního práva, což se v případě navrhované novely zákona o zaměstnanosti nejvíce dotýká oblasti zavedení kaucí. Podle rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Ferrazzini proti Itálii, je vyhrazeno státům přijímat zákony, které považují za nezbytné, aby upravily užívání majetku v souladu s obecným zájmem a zajistily placení daní. Státy tedy mají možnost přijmout takové zákony, kterými jsou ukládány povinnosti platit daně, poplatky a jiná obdobná peněžitá plnění, avšak s určitým omezením vyplývajícím z požadavku na respektování podstaty vlastnického práva, do kterého je tímto zasahováno. Takový zásah do vlastnického práva musí odpovídat základním požadavkům zákonnosti, legitimity a proporcionality.
Požadavky na zákonnost takového zásahu do vlastnického práva jsou předně splněny, pokud
je navrhovaný právní předpis v souladu s ústavním pořádkem, přičemž z hlediska úmluvy o lidských právech se zkoumá pouze zjevná neústavnost, případně neústavnost potvrzená Ústavním soudem. Dále právní předpis musí být dostupný, což je zajištěno prostřednictvím vyhlášení zákona ve Sbírce zákonů. Vzhledem ke skutečnosti, že tzv. kauce se navrhuje zavést zákonem, požadavek na dostupnost je splněn. Zákonnost navrhovaného ustanovení by nebyla naplněna, pokud by nebyla naplněna podmínka předvídatelnosti. Předvídatelností se rozumí, nakolik je povinnost poskytnout kauci v právním řádu jednoznačně formulována. Povinnost poskytnout kauci, včetně mechanismu její správy a vracení je podle předkladatele dostatečně přesně ukotvena, a proto splňuje navrhovaná novela zákona o zaměstnanosti požadavek předvídatelnosti. Zákonnost též vychází z dostatečných záruk proti svévoli a účinné obraně proti nesprávnému postupu správního orgánu, které zejména představují řádné i mimořádné opravné prostředky (ale též další prostředky), které nabízí dotčeným subjektům zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. Nadto je po vyčerpání shora uvedených nástrojů v dispozici dotčených subjektů podání žaloby a v případě neúspěchu i kasační stížnosti v rámci správního soudnictví. Proto je i v tomto ohledu návrh zákona v souladu s Úmluvou o lidských právech.
V dalším kroku, tedy v posouzení, zda institut kaucí sleduje legitimní a nezbytný cíl
v demokratické společnosti, lze uvést následující. Legitimním a nezbytným cílem je zajištění řádné a kvalitní zprostředkovatelské činnosti a také zamezení obcházení předpisů o sociálním a zdravotním pojištění. Současně bylo zavedení kauce projednáno bez zásadních připomínek se zástupci největšího sdružení agentur práce v České republice Asociace poskytovatelů personálních služeb. Samotní představitelé tohoto sdružení projevují zájem o to, aby jejich členové neztráceli vlastní kredit na trhu práce kvůli agenturám práce a uživatelům, kteří nedodržují právní předpisy. Hlavním záměrem návrhu zákona je především regulace trhu agenturního zaměstnávání s cílem minimalizace jeho negativních jevů a posílení postavení seriózních agentur práce, tedy těch agentur, které neporušují právní předpisy.
Pokud tedy jde o způsoby dosažení sledovaného cíle, které by způsobily méně intenzivní zásah do sféry agentur práce, lze uvést, že ačkoliv zavedení jednotné kauce není jediným možným řešením, jak dosáhnout požadovaných cílů, byla zvolena právě s ohledem na
skutečnost, že se jedná o jediné opatření, které postihne hned několik shora uvedených aspektů – ochrana odvodové povinnosti vůči státu a zajištění finanční způsobilosti agentury
práce. Odstupňovat výši kauce s ohledem na velikost a ekonomické obraty agentur práce však není možné, neboť nelze seznat, kolik zaměstnanců bude agentura práce v budoucnu dočasně přidělovat, tedy zda agenturní zaměstnávání u velké nadnárodní korporace bude její okrajovou záležitostí či v případě malého podnikatele jeho hlavní činností. Výše kauce však byla podle našeho názoru stanovena v přiměřené výši 500 000 Kč, což představuje pouhý cca dvacetinásobek průměrné mzdy v národním hospodářství. Jednotná výše pro právnické a fyzické osoby byla navržena proto, že není dán racionální důvod pro stanovení kauce u fyzických osob v nižší výši, neboť i v případě agenturního zaměstnávání provozovaného fyzickou osobou hrozí stejně závažná rizika. Složení kauce ve výši 500 000 Kč pro jednu agenturu práce, která se hodlá seriózně zabývat přidělování svých zaměstnanců, při současné výši průměrné mzdy v národním hospodářství, nemůže představovat omezení ve vstupu na trh. Nelze ani hovořit o tom, že by potencionální agentura práce nesla nadměrné individuální břemeno, které by ohrožovalo její existenci v rovině majetkových poměrů. Navrhované opatření představuje sice zpřísňující regulativ, nicméně bylo připraveno tak, aby bylo pro
dotčené subjekty únosné a tedy proporcionální (přiměřené).
Nutné je též posoudit návrh zákona z hlediska čl. 7 Úmluvy o lidských právech, když jeho součástí je i návrh skutkových podstat přestupků, resp. správních deliktů do zákona o zaměstnanosti a zákona o inspekci práce. Cílem návrhu zákona je zavedení nových přesných skutkových podstat v souladu s koncepcí správního trestání. Na základě koordinační úlohy v oblasti správního trestání podle § 12 odst. 2 kompetenčního zákona byly Ministerstvem vnitra uplatněny připomínky, které vychází ze Zásad právní úpravy přestupků a jiných správních deliktů v zákonech upravujících výkon veřejné správy, jejichž cílem je sjednocení právní úpravy v souladu s koncepcí současné reformy správního trestání. Vzhledem ke skutečnosti, že Ministerstvo práce a sociálních věcí dané připomínky plně akceptovalo, domníváme se, že sankce jsou stanoveny dostatečně přesně a naplňují tak i kritérium předvídatelnosti, neboť jsou zaváděny na základě zákona, který bude publikován ve Sbírce zákonů.
G) Předpokládané dopady navrhované právní úpravy
Vliv na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty, primárně na výdajové straně státního
rozpočtu, bude mít navrhovaná právní úprava zavedení evidence náhradního plnění, neboť v této oblasti lze očekávat možné zvýšení rozpočtových nákladů.
Vliv na podnikatelské prostředí České republiky lze očekávat u změny právní úpravy
zprostředkování zaměstnání agenturami práce, kde dochází ke zjednodušení a zpřehlednění procesu udělování povolení ke zprostředkování zaměstnání, ale rovněž zde mohou vzniknout náklady při prokazování finanční způsobilosti agentury práce. Vliv na podnikatelské prostředí bude mít rovněž navrhovaná právní úprava evidence náhradního plnění a dále v oblasti ochrany soukromí zaměstnanců, protože v případech nedodržování stanovených zákonných povinností podnikateli, kteří mají postavení zaměstnavatele, dojde k jejich sankcionování, a to na základě nově zavedených skutkových podstat přestupků nebo správních deliktů.
Navrhovaná úprava nebude mít za následek žádné negativní sociální dopady, naopak
pozitivní vliv lze spatřovat v oblasti zprostředkování zaměstnání Úřadem práce České republiky i zprostředkování zaměstnání agenturami práce a v oblasti aktivní politiky zaměstnanosti u poskytování příspěvku na společensky účelná pracovní místa vyhrazená.
U navrhované právní úpravy se nepředpokládají dopady na životní prostředí
V podrobnostech viz shrnutí závěrečné zprávy RIA.
H) Zhodnocení dopadů navrhované právní úpravy ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů
Návrh zákona nezakládá nové ani nemění již existující způsoby zpracování osobních údajů. Z hlediska ochrany soukromí a osobních údajů nebyly identifikovány žádné negativní dopady. V podrobnostech viz shrnutí závěrečné zprávy RIA.
I) Zhodnocení korupčních rizik
Navrhovaná právní úprava zasahuje do oblasti zaměstnanosti. Tato sféra práva je doménou rozhodování orgánů veřejné správy. Tato skutečnost přináší nebezpečí nárůstu případných korupčních rizik, nikoliv však v oblastech upravených návrhem zákona. V podrobnostech viz shrnutí závěrečné zprávy RIA.
J) Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu
Navrhovaná právní úprava nemá žádné dopady na bezpečnost a obranu státu.
K části první - Změna zákona o zaměstnanosti
K čl. I
K bodu 1
Existence pracovněprávního vztahu založeného dohodou o provedení práce bude překážkou pro zařazení a vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání. V případě výkonu nekolidujícího zaměstnání nebude již umožněno uchazečům o zaměstnání vykonávat nekolidující zaměstnání na základě dohody o provedení práce. V daném případě se totiž jedná o výkon zaměstnání, které poskytuje zaměstnanci „oslabenou ochranu“ např. ve vztahu k účasti na nemocenském pojištění. Rovněž tento způsob výkonu nekolidujícího zaměstnání ve většině případů nesměřuje, a to ani ze strany zaměstnavatelů, k vytvoření podmínek pro to, aby se uchazeči o zaměstnání trvale uplatnili na trhu práce.
K bodu 2
Sloučení dosavadních druhů povolení ke zprostředkování zaměstnání do jednoho povolení znamená zjednodušení a zpřehlednění právní úpravy v oblasti správního řízení o povolení ke zprostředkování zaměstnání nejen pro žadatele, ale i uživatelské subjekty či zaměstnavatele. Navrhované jedno povolení ke zprostředkování zaměstnání bude opravňovat agentury práce ke všem činnostem uvedeným v § 58 odst. 1 zákona o zaměstnanosti a ve stávajícím znění § 60 odst. 1 zákona o zaměstnanosti. Dále se zavádí opatření, jehož prostřednictvím se zamezuje, aby funkci odpovědného zástupce u agentury práce, která je právnickou osobou, nemohly vykonávat osoby, jež se ve funkci odpovědného zástupce neosvědčily.
K bodům 3 a 4
Užší svázání agentury práce, která je právnickou osobou s jejím odpovědným zástupcem prostřednictvím pracovního poměru s pracovní dobou sjednanou v rozsahu nejméně 20 hodin týdně poskytuje vyšší záruku služeb poskytovaných agenturami práce. V praxi se objevovaly situace, kdy mnohdy ani samotní odpovědní zástupci nevěděli, zda odpovědnými zástupci skutečně jsou, případně ve vztahu k jaké agentuře práce tuto činnost vykonávají. Současně byla zohledněna skutečnost, že obchodní vedení nelze vykonávat v rámci pracovního poměru. Také dochází k zamezení vzniku nových agentur práce, jejichž navrhovaní odpovědní zástupci dříve nezajistili splnění základních povinností agentury práce vedoucí k odejmutí povolení ke zprostředkování zaměstnání [vyjma důvodů obsažených v navrhovaném § 63 odst. 2 písm. g) a h) zákona o zaměstnanosti].
K bodu 5
Změnou dosavadní právní úpravy je generálnímu řediteli Úřadu práce České republiky uloženo zřídit jako poradní orgán komisi složenou ze státních zaměstnanců Úřadu práce České republiky, Ministerstva práce a sociálních věcí a dalších fyzických osob, která bude doporučovat jednotlivým subjektům v rámci správního řízení o povolení ke zprostředkování zaměstnání udělit předmětné povolení ke zprostředkování zaměstnání.
K bodu 6
Kvůli odstranění pochybností o rozsahu dokladů, které je oprávněno Ministerstvo vnitra posuzovat v rámci vydávání svého závazného stanoviska z hlediska veřejného pořádku, bezpečnosti a dodržování práv třetích osob bylo do zákona explicitně doplněno, že Ministerstvo vnitra může za tímto účelem požadovat od žadatele listiny prokazující právní důvod užívání prostor, do nichž je umístěno sídlo právnické osoby, sídlo fyzické osoby, není- li jím její bydliště, a pracoviště podle § 61 odst. 2 písm. d) zákona o zaměstnanosti a § 61 odst. 4 písm. d) zákona o zaměstnanosti.
K bodu 7
Prokázání finanční způsobilosti formou kauce je důležitým předpokladem reálného výkonu zprostředkovatelské činnosti a zajištění požadavků na kvalitu zprostředkování zaměstnání. Cílem navrhovaného opatření je zajištění záruky úspěšné existence agentury práce. Prokázání finanční způsobilosti nesouvisí s ochranou dočasně přidělovaných zaměstnanců, ale má za cíl eliminovat vznik účelově založených agentur práce, neboť založení více agentur práce bude z finančního hlediska pro jediného podnikatele zásadním problémem. V současnosti existují podnikatelé, kteří zakládají několik agentur práce, jejichž prostřednictvím v rámci jednoho měsíce přidělují jednoho a téhož zaměstnance k témuž uživateli. Toto přidělování v daném měsíci nepřesahuje rozsah tzv. zaměstnání malého rozsahu, což je zaměstnání, ve kterém započitatelný příjem zaměstnance za kalendářní měsíc je sjednaný v částce nižší než 2 500 Kč. Pokud je příjem ze zaměstnání nižší než uvedená hranice, nevzniká zaměstnavateli povinnost za tohoto zaměstnance odvádět zdravotní a sociální pojištění. Nejen, že stát takto přichází o významné finanční prostředky při výběru sociálního a zdravotního pojištění, ale závažné sociální následky může nést i zaměstnanec, neboť tím, že není účasten sociálně pojistných systémů, nevznikne přidělovanému zaměstnanci nárok např. na nemocenské, případně podporu v nezaměstnanosti a v budoucnu i starobní důchod.
Výše kauce byla zvolena s ohledem na omezenou odpovědnost právnických osob, kdy tyto osoby mohou být založeny se zcela minimálním vkladem, přičemž účelem kauce je prokázání finanční způsobilosti, tzn. dostát svým závazkům. Specifikum agenturního zaměstnávání tkví ve skutečnosti, že agentura práce sama nevyrábí žádné zboží a její služby spočívají právě v oslovování a vyhledávání potenciálních uživatelů. Finanční nároky na vznik agentury práce, na rozdíl od jiných hospodářských odvětví, jsou tedy minimální a pomineme-li povinnost agentury práce ve správním řízení o udělení povolení ke zprostředkování zaměstnání uhradit správní poplatek podle položky 9 přílohy zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, pak budoucí agentura práce může v současnosti vstoupit na pracovněprávní trh téměř bez prostředků. Cílem navrhované úpravy je tedy zajistit, aby na trh agenturního zaměstnávání vstupovaly pouze ty agentury, které disponují minimálním odpovídajícím zázemím a jsou schopny zaručit minimální účetní a provozní standarty včetně materiálního vybavení.
Zavedení jednotné kauce je jediným opatřením, které postihne několik aspektů – zajištění finanční způsobilosti, zabránění vzniku účelově zakládaných agentur práce, zabránění obcházení právních předpisů zejména v oblastech zdravotního a sociálního pojištění. Výše kauce byla stanovena v přiměřené výši 500 000 Kč, což představuje pouhý cca dvacetinásobek průměrné mzdy v národním hospodářství. Jednotná výše pro právnické a fyzické osoby se navrhuje proto, že není dán důvod pro stanovení kauce u fyzických osob v nižší výši, neboť i v případě agenturního zaměstnávání provozovaného fyzickou osobou hrozí stejně závažná rizika. Poskytnutí kauce v navrhované výši pro jednu agenturu práce, která se hodlá seriózně zabývat přidělování svých zaměstnanců, při současné výši průměrné mzdy v národním hospodářství, nepředstavuje omezení ve vstupu na trh.
K bodu 8
V případě agenturního zaměstnávání odpadne povinnost agentury práce každé 3 roky žádat o povolení pro tuto formu zprostředkování zaměstnání. Pokud agentura práce podá další žádost nejdříve 3 měsíce před uplynutím platnosti předchozího povolení ke zprostředkování zaměstnání pro formu podle § 14 odst. 1 písm. b) zákona o zaměstnanosti, bude jí uděleno příslušné povolení ke zprostředkování zaměstnání na dobu neurčitou, avšak za podmínky, že předchozí povolení ke zprostředkování zaměstnání nezaniklo z důvodu uvedeného v § 63 odst. 1 písm. a), b) nebo d) zákona o zaměstnanosti před podáním žádosti o vydání opakovaného povolení. Obdobnou právní úpravu má Spolková republika Německo.
K bodu 9
Jedná se o změnu, spočívající v úpravě důvodu pro odejmutí povolení ke zprostředkování zaměstnání, kdy skutečnost, že agentura práce nedoloží generálnímu ředitelství Úřadu práce České republiky do 2 měsíců ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o povolení ke zprostředkování zaměstnání doklad o sjednání tohoto pojištění, není důvodem pro odejmutí povolení ke zprostředkování zaměstnání, ale stává se skutkovou podstatou přestupku, resp. správního deliktu podle zákona o zaměstnanosti.
K bodům 10 a 11
Legislativně technická úprava související s úpravou důvodů pro odejmutí povolení ke zprostředkování zaměstnání.
K bodu 12
Rozšířením důvodů pro odejmutí povolení ke zprostředkování zaměstnání se zamezuje existenci agentur práce, které svou činnost, tedy přidělování zaměstnanců k uživateli, vůbec nevykonávají.
K bodu 13
Nově se stanoví, že pokud právnická osoba nebo fyzická osoba poruší povinnost, která se agenturám práce ukládá v § 307b, § 308 nebo § 309 odst. 2, 3, 5 a 6 zákoníku práce, může generální ředitelství Úřadu práce České republiky v rámci správního uvážení zohlednit, jakým způsobem, a jak intenzivně agentura práce uvedená ustanovení porušila, a zda pokuta uložená orgány inspekce práce v určité výši je postačujícím trestem.
K bodům 14 a 15
Jedná se o legislativně technickou úpravu, spočívající v přečíslování odstavců a změně označení písmen.
K bodům 16 a 17
Zaměstnavatelé a osoby samostatně výdělečně činné budou moci poskytnout pro účely plnění povinného podílu v kalendářním roce své výrobky a služby nebo splnit zadané zakázky pouze do výše limitu, který činí 36násobek průměrné mzdy v národním hospodářství za první až třetí čtvrtletí předcházejícího kalendářního roku za každého přepočteného zaměstnance se zdravotním postižením zaměstnaného v předchozím kalendářním roce, ale za současného splnění podmínky, že nejpozději do 30 kalendářních dnů od zaplacení poskytnutého plnění údaje o poskytnutém plnění vloží do evidence vedené pro tento účel Ministerstvem práce a sociálních věcí. Pouze plnění vložené do příslušné evidence si bude moci odběratel započíst pro účely plnění povinného podílu odběrem výrobků, služeb nebo zadáním zakázek. Rovněž se navrhuje stanovit, že za zaměstnance bude pro účely výpočtu limitu považována rovněž osoba se zdravotním postižením, která je osobou samostatně výdělečně činnou, ale nezaměstnává žádné zaměstnance.
K bodům 18 a 19
Pro splnění podmínky zaměstnávání více než 50 % zaměstnanců na zřízených nebo vymezených chráněných pracovních místech, kteří jsou osobami se zdravotním postižením, bude nově rozhodující průměrný čtvrtletní přepočtený počet zaměstnanců v kalendářním čtvrtletí, které předchází odebrání výrobků, služeb nebo zakázky.
K bodu 20
Navrhuje se zrušit povinnost poskytovatele plnění vést o poskytnutém plnění evidenci, která obsahuje identifikační údaje odběratele, cenu dodaných výrobků, služeb nebo zadaných zakázek bez daně z přidané hodnoty, datum dodání výrobků, služeb nebo zadání zakázek a číslo dokladu, na jehož základě byla dodávka výrobků, služeb nebo zakázek uskutečněna, neboť tyto údaje budou nově vedeny ve zřizované evidenci plnění povinného podílu způsobem uvedeným v § 81 odst. 2 písm. b) zákona o zaměstnanosti.
K bodu 21
Zřizuje se evidence plnění povinného podílu zaměstnávání osob se zdravotním postižením způsobem uvedeným v § 81 odst. 2 písm. b) zákona o zaměstnanosti. Jedná se o formu plnění povinného podílu odebíráním výrobků nebo služeb od zaměstnavatelů zaměstnávajících více než 50 % zaměstnanců na zřízených nebo vymezených chráněných pracovních místech, kteří jsou osobami se zdravotním postižením, nebo zadáváním zakázek těmto zaměstnavatelům nebo odebíráním výrobků nebo služeb od osob se zdravotním postižením, které jsou osobami samostatně výdělečně činnými a nezaměstnávají žádné zaměstnance, nebo zadáváním zakázek těmto osobám. Správcem evidence bude Ministerstvo práce a sociálních věcí. V evidenci budou vedeny identifikační údaje dodavatele a odběratele, cena výrobků, služeb nebo zakázek bez daně z přidané hodnoty započitatelná do plnění povinného podílu způsobem podle § 81 odst. 2 písm. b) zákona o zaměstnanosti, datum dodání výrobků, služeb nebo realizace zakázek, číslo dokladu, jímž byla vyúčtována dodávka výrobků, služeb nebo realizovaná zakázka, datum zaplacení odebraných výrobků, služeb nebo realizovaných zakázek a čtvrtletní přepočtený počet zaměstnanců, kteří jsou osobami se zdravotním postižením. Osobní údaje budou uchovávány pouze po dobu, která je nezbytná k účelu jejich zpracování podle zákona o zaměstnanosti s ohledem na plnění povinností zaměstnavatele plnit povinný podíl zaměstnávání osob se zdravotním postižením podle § 81 zákona o zaměstnanosti, pro účely kontrolní činnosti, kterou vykonává Státní úřad inspekce práce a oblastní inspektoráty práce, a pro jejich zpracování s ohledem na běh lhůty stanovené pro účely vymáhání odvodu do státního rozpočtu podle zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, tj. bude stanovena lhůta pro uchovávání osobních údajů po dobu 6 let od jejich vložení.
Vzhledem k tomu, že údaje budou do příslušné evidence vkládány dodavateli plnění, tito budou rovněž odpovídat za správnost vkládaných údajů. Odpovědnost dodavatele se v tomto případě vztahuje k odběrateli (dodavatelsko-odběratelské vztahy). Zákon o zaměstnanosti neobsahuje možnost sankcionování dodavatelů.
K bodu 22
Navrhuje se prodloužit dobu poskytování příspěvku na společensky účelné pracovní místo vyhrazené pro uchazeče o zaměstnání, kterému nelze zajistit zaměstnání jiným způsobem, a to ze stávající doby nejdéle 12 měsíců na nejdéle 24 měsíců. Prodloužení doby má za cíl zpružnit a více využívat tento nástroj aktivní politiky zaměstnanosti. Krajským pobočkám Úřadu práce České republiky bude umožněno, aby konkrétní dobu poskytování příspěvku posuzovaly individuálně u každého uchazeče o zaměstnání, a prodloužení doby poskytování příspěvku dá možnost podporovat operativně uchazeče o zaměstnání podle aktuální potřeby. U nejvíce ohrožených skupin osob na trhu práce (pro něž bude delší poskytování příspěvků využíváno), tedy zejména u osob s nízkým (nejvýše základním) vzděláním a osob dlouhodobě nezaměstnaných (déle než 12, resp. 24 měsíců), není doba 12 měsíců dostatečná k jejich trvalému uplatnění na trhu práce (do 60 dnů od skončení intervence se do evidence Úřadu práce České republiky navrátí cca 18 % podpořených uchazečů z uvedené skupiny). U těchto cílových skupin bude možné příspěvek poskytovat po prodlouženou dobu 24 měsíců v závislosti na vývoji situace na trhu práce, neboť stávající doba 12 měsíců není dostatečně dlouhá na jejich pracovní integraci.
K bodům 23 až 34
V návaznosti na úpravu provedenou v bodě 9 se zavádí nová skutková podstata přestupku, resp. správního deliktu pro případ, že agentura práce nedoloží do 2 měsíců ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o povolení ke zprostředkování zaměstnání podle ustanovení § 14 odst. 1 písm. b) zákona o zaměstnanosti generálnímu ředitelství Úřadu práce České republiky doklad o sjednání pojištění podle ustanovení § 58a zákona o zaměstnanosti, přičemž je též stanovena horní hranice sankce za toto protiprávní jednání. Současně dochází k legislativně technické úpravě spočívající ve změně označení písmen.
S ohledem na zrušení povinnosti poskytovatele plnění vést o poskytnutém plnění evidenci, která obsahuje identifikační údaje odběratele, cenu dodaných výrobků, služeb nebo zadaných zakázek bez daně z přidané hodnoty, datum dodání výrobků, služeb nebo zadání zakázek a číslo dokladu, na jehož základě byla dodávka výrobků, služeb nebo zakázek uskutečněna, stává se nadbytečnou rovněž skutková podstata přestupku, resp. správního deliktu, kterého by se dopustil zaměstnavatel, pokud by neuvedl v příslušné evidenci požadované údaje nebo by v ní uvedl neúplné nebo nepravdivé údaje.
S ohledem na zrušení povinnosti poskytovatele plnění vést o poskytnutém plnění příslušnou evidenci a rovněž s ohledem na zrušení skutkové podstaty přestupku, resp. správního deliktu, kterého by se dopustil zaměstnavatel, pokud by neuvedl v příslušné evidenci požadované údaje nebo by v ní uvedl neúplné nebo nepravdivé údaje, stává se nadbytečnou rovněž sankce.
K bodu 35
S ohledem na to, že ke dni 1. července 2017 nabude účinnosti zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, navrhuje se rovněž provedení úprav terminologie u správních deliktů, na které úprava tohoto návrhu zákona dopadá.
K bodu 36
V návaznosti na § 114 odst. 4 zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění pozdějších předpisů, dochází k právnímu zpřesnění, že i na služební úřad a státní zaměstnance se pro účely plnění povinného podílu hledí jako na zaměstnavatele a zaměstnance v pracovním poměru, protože zákon č. 250/2014 Sb., o změně zákonů souvisejících s přijetím zákona o státní službě, provedl pouze legislativně technickou novelizaci právních předpisů.
Z povinnosti plnit povinný podíl se vylučují občanští zaměstnanci ozbrojených sil České republiky, jejichž zaměstnávání je omezeno požadavky na jejich zdravotní způsobilost v rámci plnění úkolů bojové a mobilizační pohotovosti a úkolů krizového řízení.
K bodu 37
Jedná se o legislativně technickou úpravu, která souvisí s kontrolní činností Státního úřadu inspekce práce a oblastních inspektorátů práce v oblasti plnění povinného podílu zaměstnávání osob se zdravotním postižením.
K čl. II - Přechodná ustanovení
K bodu 1
Uchazeč o zaměstnání, který v souběhu s vedením v evidenci uchazečů o zaměstnání má sjednán výkon činnosti na základě dohody o provedení práce, bude oprávněn tuto činnost ještě vykonávat po dobu 3 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, protože po tuto dobu nebude výkon činnosti na základě dohody o provedení práce bránit jeho vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání. Po uplynutí této doby nastane důvod pro ukončení jeho vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání, resp. vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání.
K bodu 2
Správní řízení o povolení ke zprostředkování zaměstnání se dokončí podle stávajících právních předpisů.
K bodu 3
Právnické nebo fyzické osobě, která požádala o vydání povolení ke zprostředkování zaměstnání podle § 14 odst. 1 písm. b) zákona o zaměstnanosti a k jejíž žádosti bylo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona zahájeno správní řízení o udělení povolení ke zprostředkování zaměstnání a toto správní řízení nebylo do dne nabytí účinnosti tohoto zákona pravomocně skončeno, rovněž vzniká povinnost na výzvu generálního ředitelství Úřadu práce České republiky poskytnout kauci složením na zvláštní účet generálního ředitelství Úřadu práce České republiky, a to po splnění všech stanovených podmínek pro udělení povolení ke zprostředkování zaměstnání.
K bodu 4
Právnická nebo fyzická osoba, které přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona bylo vydáno povolení ke zprostředkování zaměstnání podle § 14 odst. 1 písm. b) zákona o zaměstnanosti musí prokázat svou finanční způsobilost do 3 měsíců po dni nabytí účinnosti tohoto zákona, jinak povolení ke zprostředkování zaměstnání zaniká. Přechodné období 3 měsíců bylo zvoleno také s ohledem na navrhované nabytí účinnosti tohoto zákona. Toto období představuje dostatečný časový prostor, aby se současní držitelé povolení ke zprostředkování zaměstnání pro formu podle § 14 odst. 1 písm. b) zákona o zaměstnanosti stihli s předkládanou změnou seznámit a alokovat finanční zdroje, což nelze požadovat okamžitě, a to zejména u menších agentur práce.
K bodu 5
Sjednocují se podmínky výkonu zprostředkovatelské činnosti i těch fyzických a právnických osob, které získaly nebo požádaly o povolení ke zprostředkování zaměstnání podle § 14 odst. 1 písm. b) zákona o zaměstnanosti přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
K bodu 6
Zaměstnavatelé a osoby samostatně výdělečně činné, kteří jsou poskytovateli tzv. náhradního plnění, budou povinni vložit do 60 dnů ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona do evidence plnění povinného podílu zaměstnávaní osob se zdravotním postižením zákonem o zaměstnanosti stanovené údaje tak, aby tato evidence obsahovala kompletní údaje vztahující se k příslušnému kalendářnímu roku.
K bodu 7
Navrhuje se, aby se plnění povinného podílu za rok předcházející dni nabytí účinnosti tohoto zákona řídilo dosavadními právními předpisy.
K části druhé – Změna zákoníku práce
K čl. III
Zavádí se nové ustanovení § 307b zákoníku práce, jehož prostřednictvím se v agenturním zaměstnávání zamezí obcházení právních předpisů zejména na úseku pracovní doby, odměňování a v oblasti sociálního a zdravotního pojištění.
K části třetí – Změna zákona o inspekci práce
K čl. IV
K bodům 1 a 3
Zavádí se nové skutkové podstaty přestupků, resp. správních deliktů na úseku ochrany soukromí zaměstnanců, které jsou odrazem jednotlivých práv a povinností zaměstnavatele stanovených v § 316 zákoníku práce. K nim jsou pak systematicky přiřazeny příslušné sankce, jejichž výše horní hranice vychází zejména z výše horních hranic sankcí obdobného charakteru stanovených zákonem na ochranu osobních údajů. Nově přijatá opatření v oblasti ochrany soukromí zaměstnance počítají se zachováním spolupráce mezi Úřadem na ochranu osobních údajů a orgány inspekce práce v podobě předávání poznatků a podnětů ke kontrole, neboť rozsah zmocnění ke kontrole a objekt chráněných zájmů není totožný.
K bodům 2 a 7
Zavádí se nová skutková podstata přestupku, resp. správního deliktu na úseku agenturního zaměstnávání, jehož prostřednictvím se uživateli zvýší faktická odpovědnost za skutečnost, že na jeho pracovišti není dodržováno, aby pracovní a mzdové podmínky dočasně přiděleného zaměstnance nebyly horší, než jsou nebo by byly podmínky srovnatelného zaměstnance. V praxi agentura práce často nemůže získat tyto pravdivé informace.
K bodům 4 až 6
S ohledem na to, že ke dni 1. července 2017 nabude účinnosti zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, navrhuje se rovněž provedení úprav terminologie u správních deliktů, na které úprava tohoto návrhu zákona dopadá.
K části čtvrté – Změna zákona o správních poplatcích
K čl. V
K bodu 1
Současná struktura správních poplatků za udělení příslušné formy zprostředkování zaměstnání je nepřehledná, navíc neodpovídá možným rizikům spojeným s činnostmi, které lze na základě příslušných povolení vykonávat. Navrhuje se správní poplatky zjednodušit a zvýšit poplatek za povolení ke zprostředkování zaměstnání podle § 14 odst. 1 písm. b) zákona o zaměstnanosti. V případě vydání povolení ke zprostředkování zaměstnání spočívající ve vyhledání zaměstnání pro fyzickou osobu, která se o práci uchází, a vyhledání zaměstnanců pro zaměstnavatele, který hledá nové pracovní síly, tak i spočívající v poradenské a informační činnosti v oblasti pracovních příležitostí, bude toto podléhat správnímu poplatku ve výši 5 000 Kč. V případě, že bude vydáno povolení ke zprostředkování zaměstnání podle § 14 odst. 1 písm. a) zákona o zaměstnanosti a zvlášť podle § 14 odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti, bude toto každé povolení podléhat správnímu poplatku zvlášť. Při stanovování výše správních poplatků se vychází zejména z právních úprav okolních států, např. Slovenské republiky, kde je správní poplatek pro agenturní zaměstnávání stanoven ve výši 1 000 eur pro právnické osoby a ve výši 500 eur pro fyzické osoby nebo právní úpravy Spolkové republiky Německo, kde je předmětný správní poplatek za udělení povolení k agenturnímu zaměstnávání stanoven ve výši 750 eur.
K bodu 2
Legislativně technická úprava související s nově zaváděnou úpravou konstrukce správního poplatku.
K čl. VI - Přechodné ustanovení
Přechodné ustanovení reaguje na skutečnost, že dochází ke změně nejen výše, ale též konstrukce správních poplatků za vydání povolení ke zprostředkování zaměstnání. Přechodné ustanovení tak navazuje na část první čl. II bod 2 tohoto zákona. Pokud bude řízení ve věci předmětu poplatku podle položky 9 zahájeno přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, vybere se poplatek podle dosavadní právní úpravy, a to i v případech, kdy se poplatek stal splatným po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.
K části páté – Změna zákona o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů
K čl. VII
K bodům 1 a 2
Jedná se o legislativní zpřesnění procesu zveřejňování údajů o platebně neschopném zaměstnavateli. Na základě zákona č. 73/2011 Sb., o Úřadu práce České republiky a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, je to pouze tento správní orgán, kdo disponuje úřední deskou.
K bodu 3
Legislativně technická úprava, která reaguje na změnu právní úpravy v oblasti insolvenčního práva.
K bodu 4
Obecně nelze vázat omezení na „den vydání příkazu k úhradě“, neboť jde o interní účetní úkon správního orgánu, který navíc může být činěn s odstupem po období, do kterého spadají mzdové nároky. Podstatné je, aby zaměstnanec nečerpal mzdové nároky více než 3 měsíce v období 12 měsíců po sobě jdoucích.
K čl. VIII - Přechodné ustanovení
Správní řízení o přiznání dlužných mzdových nároků zahájená před nabytím účinnosti tohoto zákona se dokončí podle stávajících právních předpisů.
K části šesté - Účinnost
K čl. IX
Navrhuje se, aby zákon nabyl účinnosti patnáctým dnem po jeho vyhlášení, a to z důvodu nevyhnutelné potřeby nabytí účinnosti navrhované právní úpravy v co nejkratším termínu po dni vyhlášení ve Sbírce zákonů, protože se jedná o změnu právní úpravy odbornou veřejností dlouho očekávanou. U novelizačních bodů vztahujících se k plnění povinnosti povinného podílu se navrhuje účinnost k prvnímu dni kalendářního čtvrtletí následujícího po vyhlášení ve Sbírce zákonů. U novelizačních bodů týkajících se změny terminologie správních deliktů se navrhuje účinnost dnem 1. července 2017, neboť ke stejnému dni nabyde účinnosti i zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, který změnu terminologie zavádí.
V Praze dne 24. srpna 2016
Předseda vlády:
Mgr. Bohuslav Sobotka v.r.
Ministryně práce a sociálních věcí:
Mgr. Michaela Marksová v.r.