Důvodová zpráva

zákon č. 21/2006 Sb.

Rok: 2006Zákon: č. 21/2006 Sb.Sněmovní tisk: č. 876, 4. volební období

Tento dokument obsahuje důvodovou zprávu k návrhu zákona ze sněmovního tisku PSP ČR — záměr zákonodárce a odůvodnění jednotlivých ustanovení. Samotný schválený zákon je dostupný výše.

řadů ověřením shody opisu nebo kopie s listinou a ověřováním pravosti podpisu.

V důsledku toho vidimaci a legalizaci provádí cca 1200 matričních úřadů a dalších 2150 obecních úřadů, které byly touto agendou pověřeny okresními úřady nebo magistráty měst Brna, Ostravy, Plzně a hlavního města Prahy. Jako sporné se jeví zejména pověření obecních úřadů k výkonu této přenesené působnosti rozhodnutím obecních úřadů obcí s rozšířenou působností (dříve okresních úřadů) nebo vybraných magistrátů měst.

Stávající právní úprava doposud dostatečně nereagovala na změny provedené v souvislosti s reformou územní veřejné správy a se změnou postavení některých zaměstnanců obcí a krajů na úředníky územních samosprávných celků včetně požadavků kladených na ně zákonem o úřednících územních samosprávných celků.

Pro vypracování návrhu nového zákona svědčí i ta skutečnost, že zákon byl již třikrát novelizován a vzhledem k poslední poměrně rozsáhlé novele (zákon č. 320/2002 Sb.) se stal značně nepřehledným a ve svém důsledku i překonaným. Navíc ustanovení § 1 odst. 2 platného zákona nevyhovuje požadavkům čl. 79 odst. 3 Ústavy, a proto prakticky nelze ani novelizovat prováděcí vyhlášku. Tím je i případné pověřování dalších úřadů výkonem státní správy na tomto úseku ještě spornější.

V předloženém návrhu se působnost na úseku ověřování svěřuje Ministerstvu vnitra (dále jen „ministerstvo“), krajským úřadům, obecním úřadům obcí s rozšířenou působností, a stanoveným obecním úřadům (resp. úřadům městských obvodů nebo městských částí územně členěných statutárních měst a městským částem hlavního města Prahy) a újezdním úřadům. Stanovené obecní úřady a újezdní úřady budou provádět vidimaci a legalizaci bez ohledu na to, zda jsou nebo nejsou matričními úřady.

Přitom je záměrem nezužovat dosavadní okruh obecních úřadů provádějících vidimaci a legalizaci, ale zachovat stávající stav. Navíc bude možné do budoucna tento okruh obecních úřadů vyhláškou ministerstva rozšiřovat.

Vidimaci a legalizaci budou nadále provádět úředníci územních samosprávných celků, kteří prokáží odbornou způsobilost složením zkoušek. Státní zaměstnanci zařazeni do újezdních úřadů nebo ministerstva budou prokazovat svou způsobilost v souladu se zákonem č. 218/2002 Sb., o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon).

Taxativně se vymezuje rozsah dokladů, kterými žadatel o provedení legalizace prokáže svoji totožnost. Vychází se z negativních poznatků z dosavadní praxe při prokazování totožnosti žadatelů, kteří prokazovali svoji totožnost různými průkazy – např. řidičským průkazem, vojenskou knížkou, služebním průkazem, zaměstnaneckým průkazem apod. Docházelo tak mezi úředníky a žadateli o legalizaci ke konfliktům, zda lze či nelze na základě takového průkazu legalizaci provést.

Z návrhu zákona se zcela vypouští úprava vydávání potvrzení. Ta včetně řešení nápravy jejich vad byla upravena v novém správním řádu. Nabytí účinnosti tohoto zákona se navrhuje shodně s nabytím účinnosti nového správního řádu.

V návrhu zákona byly zohledněny poznatky z praxe a byl do něho zapracován obsah vyhlášky č. 138/1993 Sb., kterou se proto navrhuje zrušit.

Navrhovaná právní úprava je v souladu s ústavním pořádkem České republiky.

Pro provádění ověřování nejsou v rámci Evropské unie stanovena jednotná pravidla. Právní úprava na tomto úseku je plně ponechána v pravomoci národních orgánů jednotlivých zemí; akty práva Evropské unie se na danou oblast nevztahují.

Navrhované řešení není v rozporu s mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána.

Navrhovaná zákonná úprava nepřinesenároky na státní rozpočet. Náklady spojené s pořízením ověřovacích knih, razítek s ověřovací doložkou a úředních razítek neovlivní vážně rozpočty obcí a krajů. Současně je třeba vzít v úvahu, že správní poplatky vybírané krajskými a obecními úřady za ověřování jsou příjmem rozpočtů obcí a krajů.

Nároky na hospodářské subjekty, zejména na malé a střední podnikatele, přijetím zákona nevzniknou. Navrhovaná právní úprava nebude mít rovněž žádné sociální dopady ani dopady na životní prostředí.

K § 1:

Působnost na úseku vidimace a legalizace se svěřuje ministerstvu, krajským úřadům, obecním úřadům obcí s rozšířenou působností, vybraným obecním úřadům a újezdním úřadům.

Vybrané obecní úřady, úřady městských částí nebo městských obvodů územně členěných statutárních měst a úřady městských částí hlavního města Prahy, které tuto působnost budou vykonávat, budou stanoveny vyhláškou ministerstva. Vymezení okruhu obecních úřadů prováděcím právním předpisem, jak tomu je například u matričních úřadů, nejen že umožní zachování stávajícího stavu, kdy do vyhlášky budou převzaty všechny obecní úřady, které tuto působnost již vykonávají, ale umožní to i operativní reakci na případné další požadavky praxe. Tato varianta umožní i pružnější reakci na skutečnost, kdy by některý obecní úřad nebyl schopen své působnosti řádně vykonávat. V souvislosti s přijetím nového zákona není záměrem počet obecních úřadů vykonávajících tuto působnost rozšiřovat.

S ohledem na ustanovení § 8 zákona o obcích, § 4 zákona o krajích a § 33 zákona o hlavním městě Praze se jednoznačně stanoví, že výkon této působnosti je výkonem přenesené působnosti. Pokud by toto ustanovení zákon o ověřování neobsahoval, působnost v oblasti vidimace a legalizace by byla pro obce, kraje a hlavní město Prahu výkonem samostatné působnosti.

Pojmy „vidimace“ a „legalizace“ byly převzaty z dosavadní právní úpravy. I když je používání cizích slov v návrzích právních předpisů neobvyklé, předkladatel převzal tuto zavedenou terminologii i do nového návrhu zákona.

K § 2 až 5:

Vymezuje se působnost ministerstva, krajských úřadů, obecních úřadů obcí s rozšířenou působností, obecních úřadů a újezdních úřadů na úseku vidimace a legalizace.

Ministerstvo povede evidenci otisků úředních razítek, které se při vidimaci a legalizaci používají na krajských úřadech a evidenci podpisových vzorů úředníků, kteří vidimaci a legalizaci na krajských úřadech provádí. Jako ústřední správní úřad provádí na tomto úseku i kontrolu výkonu přenesené působnosti u krajů. Tato působnost vyplývá z příslušných ustanovení zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů.

Krajský úřad kromě kontrol nad prováděním a vedením evidence vidimace a legalizace u obecních úřadů obcí s rozšířenou působností a u obecních úřadů povede seznam otisků úředních razítek, které se používají při vidimaci a legalizaci na obecních úřadech obcí s rozšířenou působností, a podpisové vzory úředníků, kteří vidimaci a legalizaci na těchto úřadech provádějí.

Obecní úřad obce s rozšířenou působností povede seznam otisků úředních razítek, které se používají při vidimaci a legalizaci na obecních úřadech a újezdních úřadech, a podpisové vzory úředníků, starostů anebo místostarostů (ti budou provádět vidimaci a legalizaci v případech, kdy u obce na obecním úřadu nebude zařazen žádný úředník – viz odůvodnění k § 14) a zaměstnanců zařazených do újezdních úřadů, kteří vidimaci a legalizaci na těchto úřadech provádějí. Obecní úřad obce s rozšířenou působností nebude provádět kontrolu výkonu této působnosti u obcí, protože tato je svěřena zákonem o krajích pouze krajským úřadům.

Při změně úředníka (starosty, místostarosty) nebo zaměstnance, který ověřování provádí, nebo při změně jeho jména či příjmení bude krajský úřad, obecní úřad obce s rozšířenou působností, obecní úřad nebo újezdní úřad tyto seznamy aktualizovat a zasílat tomu úřadu, který je oprávněn vést jejich vzory. Taktéž budou tyto úřady aktualizovat otisky úředních razítek, např. při jejich ztrátě, odcizení či změně, a tuto aktualizaci budou obdobně zasílat příslušnému úřadu.

Do kompetenčních ustanovení je promítnuto oprávnění ministerstva, krajských úřadů a úřadů obcí s rozšířenou působností provádět zkoušky způsobilosti, které odpovídá povinnosti úředníků provádějících vidimaci a legalizaci složit zkoušku podle tohoto zákona, nemají-li již zkoušku zvláštní odborné způsobilosti pro výkon správních činností při správě matrik a státního občanství nebo zkoušku matrikáře.

K § 6 až 9:

Definuje se a stanoví se podmínky pro provádění vidimace.

Do návrhu je zařazeno ustanovení vylučující odpovědnost úřadu za obsah vidimované listiny, s použitím obdobné formulace, jaká je používána v notářském řádu.

Určuje se obsah ověřovací doložky, z níž je zejména patrné, zda byl k vidimaci předložen prvopis či ověřená vidimovaná listina nebo opis, stejnopis nebo kopie z úředního spisu, z kolika stran se listina skládá a zda se jedná o vidimaci úplnou nebo částečnou.

Upřesňují se i důvody, kdy se vidimace neprovede. Výčet listin, které nelze vidimovat, není konečný. Formulace „jejíž jedinečnost nelze vidimovanou listinou nahradit“, převzatá z notářského řádu, umožňuje úředníkovi posoudit další případy, kdy vidimaci neprovede, stejně jako v případě „nebo jiný průkaz“.

Pokud nebude naplněn některý z důvodů pro odmítnutí vidimace, je na její provedení právní nárok.

Povinnost pořídit vidimovanou listinu na náklady žadatele vyplývá z požadavků dosavadní praxe, kdy žadatelé automaticky požadovali provádění kopií od úřadů a na náklady úřadů. Přitom není rozhodné, zda si ji pořídí sám nebo přímo na úřadu, který vidimaci provádí. Pokud mu kopii pořídí úřad, bude oprávněn tak učinit pouze za úplatu, a to v případech, že takovouto službu úřad poskytuje. Pokud ne, bude povinností žadatele si vidimovanou listinu pořídit jinak, např. u podnikatelů, kteří takovéto služby poskytují.

V případech, kdy provedení vidimace bude úřadem odmítnuto, se může žadatel s požadavkem na vidimaci obrátit na notáře.

K § 10 až 13:

Vymezuje se pojem legalizace a podmínky jejího provedení. Na provedení legalizace je právní nárok. Její odmítnutí je možné jen v zákonem stanovených případech.

Určuje se obsah ověřovací doložky, z níž je zejména patrné, kdo o legalizaci žádá, jakým dokladem prokazuje svoji totožnost a konstatování, zda listinu před úředníkem podepsal či zda byl podpis na listině již učiněn a žadatel ho označil za svůj vlastní.

Obdobně jako u vidimace neodpovídá úřad za obsah listiny, na které je podpis legalizován. Z tohoto důvodu lze připustit i legalizaci podpisu na listině, která je nedílnou součástí souboru listin, aniž by byly tyto další listiny pevně připojeny k listině, na které se legalizace podpisu provádí. Umožňuje se ale vyhovět žádosti žadatele o pevné spojení listin do svazku, je-li podpis legalizován na listině, která je součástí souboru listin. Vychází se z poznatků z praxe, kdy se žadatelé o legalizaci dožadují pevného spojení, podepisují-li např. poslední stranu kupní smlouvy, která s ní není pevně spojena. Bude-li ověřovací doložka vyznačena na samostatném listu, musí být vždy pevně spojena s listinou, na které se legalizace bude provádět. Způsob provedení pevného spojení těchto listů stanoví prováděcí právní předpis.

Výslovně se stanoví, kdy nelze legalizaci provést. Nově je upraveno zamezení legalizace vlastního podpisu úředníka (starosty, místostarosty) nebo zaměstnance, který legalizaci provádí, a to z důvodu předcházení problémům, které by tímto ověřením mohly vzniknout. Dosavadní ustanovení, že legalizace se neprovede, neovládá-li úředník jazyk, ve kterém je listina pořízena, se nahrazuje ustanovením, že legalizace se neprovede v případě, že podpis není vyhotoven písmeny latinské abecedy, neboť legalizací se ověřuje pouze podpis žadatele.

V případech, kdy provedení legalizace bude úřadem odmítnuto, se může žadatel s požadavkem na legalizaci opět obrátit na notáře.

K § 14 až 18:

Okruh úředníků, kteří mohou vykonávat vidimaci a legalizaci, se rozšiřuje. Vzhledem k tomu, že

zkoušky zvláštní odborné způsobilosti na úseku státního občanství a matrik a zkouška matrikáře podle zákona o matrikách obsahují i prokázání odborných znalostí z provádění vidimace a legalizace a schopnost jejich aplikace, je v tomto ustanovení zakotveno, že složení shora uvedených zkoušekje uznáno jako splnění podmínky pro provádění vidimace a legalizace.

Nově se zavádí zvláštní druh zkoušky úředníků provádějících vidimaci a legalizaci u obecních úřadů, obecních úřadů obcí s rozšířenou působností a u krajských úřadů. V daném případě však nepůjde o prokázání zvláštní odborné způsobilosti podle zákona o úřednících územních samosprávných celků a něj navazujících prováděcích právních předpisů. Proto zákon stanoví, co bude obsahem této zkoušky.

Součástí zkoušky ze znalostí právních předpisů z oblasti vidimace a legalizace bude i prověření znalostí z notářského řádu. Rozsah znalostí právních předpisů z oblasti vidimace a legalizace, zákona o správním řízení a zákona o správních poplatcích stanoví ministerstvo směrnicí, kterou bude v souladu se zákonem o obcích a zákonem o krajích publikovat ve Věstníku vlády pro orgány krajů a orgány obcí.

Ověřování znalostí úředníků provádějících vidimaci a legalizaci je svěřeno obecním úřadům obcí s rozšířenou působností, krajským úřadům a ministerstvu.

U obecních úřadů, do kterých není zařazen žádný úředník, bude vidimaci a legalizaci provádět starosta nebo místostarosta. Toto umožňují příslušná ustanovení zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), podle kterých starosta a místostarosta tvoří obecní úřad, přičemž starosta stojí v jeho čele. Vzhledem k tomu, že starosta nebo místostarosta nejsou úředníky územního samosprávného celku, ale členy zastupitelstva, nebude se na ně vztahovat povinnost vykonat zkoušku.

Vidimace a legalizace bude i nadále prováděna zásadně v úředních místnostech krajského, obecního či újezdního úřadu. Výjimečně se umožňuje provést legalizaci na jiném místě, a to pouze v případech, kdy se osoba ze závažných důvodů nemůže na úřad dostavit. Vždy bude záležet na rozhodnutí příslušného vedoucího úředníka nebo představeného.

Tak jako v dosavadní právní úpravě, vede se o provedené vidimaci a legalizaci evidence v předem svázaných ověřovacích knihách. Nově se upravuje, že jednotlivé listy ověřovací knihy budou předem očíslovány. Každá ověřovací kniha bude obsahovat list podpisových vzorů těch úředníků nebo zaměstnanců, kteří jsou oprávněni vidimaci a legalizaci provádět. Pokud po ukončení kalendářního roku nebude ověřovací kniha popsána, provede se její uzavření na straně, která obsahuje poslední zápis v kalendářním roce, a pokračuje se na další straně označením nového kalendářního roku.

Taxativně se vymezuje rozsah dokladů, kterými žadatel o provedení legalizace prokáže svoji totožnost. Vychází se z negativních poznatků z dosavadní praxe při prokazování totožnosti žadatelů, kteří prokazovali svoji totožnost různými průkazy. Docházelo tak mezi úředníky a žadateli o legalizaci ke konfliktům, zda lze či nelze na základě takového průkazu legalizaci provést.

K § 19 až 20:

Nově se upravuje povinnost újezdních úřadů, obecních úřadů, obecních úřadů obcí s rozšířenou působností a krajských úřadů zaslat příslušným úřadům vzory otisků úředních razítek a podpisové vzory úředníků (starostů, místostarostů) a zaměstnanců, kteří provádějí vidimaci a legalizaci, a to i v případě změn. Tyto budou zasílány i Ministerstvu zahraničních věcí.

Současně se řeší oprávnění úředníků, kteří doposud vidimaci a legalizaci prováděli na základě pověření podle dosavadního zákona, aby po omezenou dobu tuto činnost mohli vykonávat i po nabytí účinnosti tohoto zákona. Tím se vyjde vstříc požadavkům obcí a krajů, aby mohli tito úředníci i nadále vidimaci a legalizaci vykonávat a v přiměřené lhůtě přitom vykonat požadované zkoušky. Do konce této lhůty budou muset splnit předpoklady stanovené tímto zákonem, jinak nebudou moci tuto činnost nadále vykonávat. Pokud úředník ve stanovené lhůtě bude splňovat nárok na starobní důchod, bude skládat zkoušku, jen když o to sám požádá. Pokud žádost nepodá, bude moci vidimaci a legalizaci provádět i nadále.

K § 21 a 22:

Výslovným zmocněním k vydání prováděcího právního předpisu je naplněn požadavek čl. 79 odst. 3 Ústavy České republiky.

Nová zákonná úprava včetně nového prováděcího právního předpisu umožňuje zrušit právní předpisy, které tuto problematiku doposud řešily.

K § 23 :

S ohledem na to, že k provádění legalizace a vidimace bude nadále opravňovat složení zkoušky matrikáře podle zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, navrhuje se tento zákon novelizovat, aby byly odstraněny pochybnosti o požadavku prokazovat při této zkoušce i znalosti ze zákona o ověřování. Obdobně tomu se navrhuje i novelizace vyhlášky č. 512/2002 Sb., o zvláštní odborné způsobilosti úředníků územních samosprávných celků ve vztahu ke zkoušce o zvláštní odborné způsobilosti na úseku státního občanství a matrik.

K § 24 a 25:

V souladu s požadavky legislativní praxe je nezbytné zrušit nejen dosavadní zákon, ale i zákony, nebo jejich části, kterými byl novelizován.

K § 26:

Navrhuje se, aby zákon nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2006 a tím byl vytvořen dostatečný časový prostor pro vytvoření podmínek k zabezpečení řádného výkonu státní správy na tomto úseku. Vzhledem k tomu, že výkon této agendy bude provázán s novým správním řádem, navrhuje se, aby i tento zákon nabyl účinnost ve stejném termínu.

V Praze dne 15. prosince 2004

předseda vlády v.r.

ministr vnitra v.r.

1⁾ § 35 odst. 1 zákona č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky, ve znění zákona č. 320/2002 Sb.

2⁾ § 6 zákona č. 352/2001 Sb., o užívání státních symbolů České republiky a o změně některých zákonů.

3⁾ § 2 odst. 4 zákona č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků a o změně některých zákonů.

4⁾ § 38 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád.

5⁾ § 69 odst. 4 zákona č. 500/ 2004 Sb.

6⁾ Zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících.

7⁾ § 1 odst. 1 písm. r) vyhlášky č. 512/2002 Sb., o zvláštní odborné způsobilosti úředníků územních samosprávných celků.

8⁾ § 9 zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 578/2002 Sb., zákona č.165/2004 Sb. a zákona č. …/2005 Sb.

9⁾ Zákon č. 328/1999 Sb., o občanských průkazech, ve znění pozdějších předpisů.

1⁰⁾ Zákon č.329/1999 Sb., o cestovních dokladech a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o cestovních dokladech), ve znění pozdějších předpisů.

1¹⁾ Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

1²⁾ Zákon č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů.

1³⁾ Zákon č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně cizinců.

1⁴⁾ § 33 a 34 zákona č. 312/2002 Sb.