zákon č. 215/2022 Sb.

Čl. I

K bodu 1 (Poznámka pod čarou č. 1)

V poznámce pod čarou č. 1 se aktualizuje výčet přímo použitelných předpisů Evropské unie, na jejichž základě se označením původu a zeměpisným označením poskytuje výlučná unijní ochrana.

K bodu 2 (§ 1 odst. 2 písm. b)

V rámci novely dochází ke sjednocení dosud nejednotného pojmosloví, kdy v nyní platném znění slova „výrobky“ a slova „zboží“ se sjednocují s tím, že nadále bude používán pojem „zboží“.

K bodu 3 (§ 1 odst. 2 písm. d)

S ohledem na okolnost, že po nabytí účinnosti novely nebude zapsáno na vnitrostátní úrovni žádné označení původu či zeměpisné označení pro vína, která patří do výlučné unijní pravomoci, stává se vnitrostátní postup při změně zápisu označení původu vín obsoletním.

K bodu 4 (§ 3)

Úprava se navrhuje s ohledem na rozsudek SDEU ve věci C-389/15, v němž velký senát SDEU rozhodoval podle čl. 263 SFEU ve sporu o neplatnost rozhodnutí Rady. Konstatoval v něm, že otázky označování původu a zeměpisných označení spadají do výlučné pravomoci Evropské unie. Je proto nutno respektovat, že pokud Evropská unie zabezpečuje ochranu určitým označením původu či zeměpisným označením, nepřichází v tomto rozsahu v úvahu ochrana podle národních právních předpisů. Ani Nařízení o opatřeních Unie po jejím přistoupení k Ženevskému aktu nepředpokládá, že by národní ochrana označení původu a zeměpisných označení pro zboží spadající do výlučné unijní ochrany mohla být poskytována.

V České republice bude proto nadále poskytována národní ochrana pouze těm označením původu a zeměpisným označením, jejichž ochrana není zabezpečena na základě příslušných právních předpisů Evropské unie. Výlučná unijní ochrana se vztahuje na zemědělské výrobky nebo potraviny, které jsou určené pro lidskou výživu, a zemědělské výrobky neurčené pro lidskou výživu, lihoviny, vína a aromatizovaná vína (dále „zemědělské výrobky a potraviny“).

K bodu 5 a 6 (§ 4)

S ohledem na přímo použitelné předpisy Evropské unie, a to

- nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 251/2014 ze dne 26. února 2014 o definici, popisu, obchodní úpravě, označování a ochraně zeměpisných označení aromatizovaných vinných výrobků a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1601/91,

- nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013 ze dne 17. prosince 2013, kterým se stanoví společná organizace trhů se zemědělskými produkty a zrušují nařízení Rady (EHS) č. 922/72, (EHS) č. 234/79, (ES) č. 1037/2001 a (ES) č. 1234/2007, v platném znění,

- nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/33 ze dne 17. října 2018, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013, pokud jde o žádosti o ochranu označení původu, zeměpisných označení a tradičních výrazů v odvětví vína, řízení o námitce, omezení použití, změny specifikace výrobku, zrušení ochrany a označování a obchodní úpravu, a

- prováděcí nařízení Komise (EU) 2019/34 ze dne 17. října 2018, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013, pokud jde o žádosti o ochranu označení původu, zeměpisných označení a tradičních výrazů v odvětví vína, o řízení o námitce, změny specifikace výrobku, evidenci chráněných názvů, zrušení ochrany a používání symbolů, a k nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1306/2013, pokud jde o vhodný systém kontrol,

spadá víno mezi komodity, u nichž je ochrana označení původu či zeměpisného označení ve výlučné pravomoci Evropské unie. V důsledku toho je zrušované ustanovení pro řízení před Úřadem obsoletní.

K bodu 7 až 10 (§ 5 odst. 1 a 2)

Vymezení žadatele o zápis označení původu se mění v návaznosti na změny vyplývající ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, tak, že namísto dosud uvedeného sdružení, které zahrnovalo bez ohledu na jeho právní formu seskupení osob, jež v dané lokalitě vyrábějí nebo zpracovávají či připravují zboží stejného druhu splňující podmínky dle § 2 písm. a), může být žadatelem o zápis označení původu právnická osoba sdružující na daném území výrobce nebo zpracovatele takového zboží nebo společník či společníci společnosti bez právní osobnosti (tzv. societas) vzniklé za tímto účelem. S tím souvisí i nový odkaz na příslušná ustanovení občanského zákoníku v poznámce pod čarou č. 1b, který namísto dosavadního odkazu na nyní již neplatná ustanovení občanského zákoníku a dalších právních předpisů uvádí příkladmo jako dvě nejběžnější formy seskupení spolek dle § 214 a násl. občanského zákoníku a společnost podle § 2716 a násl. občanského zákoníku.

V návaznosti na dosavadní právní úpravu novela nadále předpokládá, že žádost o zápis označení původu může podat pouze seskupení výrobců nebo zpracovatelů, tj. osob, které v dané lokalitě vyrábějí, zpracovávají nebo připravují zboží stejného druhu. Úpravou § 5 tak dochází ke sladění s terminologií občanského zákoníku a dalších právních předpisů, a přitom zůstává zachován stejný okruh žadatelů, jako byl v předchozí právní úpravě v § 5 odst. 1, přičemž zároveň je naplněn i požadavek na žadatele ve smyslu § 27 správního řádu, podle něhož může být účastníkem řízení pouze osoba právnická či fyzická.

Dosavadní právní úprava umožňovala, aby žádost ve výjimečných případech podala i fyzická nebo právnická osoba, jestliže v době podání žádosti o zápis označení původu v dané lokalitě jako jediná vyráběla, zpracovávala a připravovala zboží, které má charakteristické vlastnosti umožňující požadovat zápis označení původu. Novela váže tyto výjimečné případy žádostí na podmínku, že jednotlivá osoba, která na daném území vyrábí nebo zpracovává zboží, prokáže, že je jediným výrobcem nebo zpracovatelem, který chce žádost o zápis označení původu podat. Za jednotlivou právnickou osobu v tomto smyslu se nepovažuje právnická osoba, která ve smyslu věty první tohoto ustanovení sdružuje výrobce a zpracovatele na daném území.

Co se týká okruhu účastníků podle § 27 správního řádu, pokud bude žadatelem právnická osoba, Úřad s ní bude jednat jako s jediným účastníkem řízení a uvede ji v rejstříku jako žadatele. V případě, kdy výrobci nebo zpracovatelé spolu uzavřou smlouvu o společnosti podle občanského zákoníku, žádost nemusí podávat všichni společníci, ale i jen jeden z nich, který za ostatní společníky jedná jako jejich příkazník.

S ohledem na charakter označení původu, které není vázáno na jednotlivou osobu, neboť je může používat kdokoliv, kdo splňuje podmínky podle § 8 odst. 2 zákona, není nutné, aby žádost podávali všichni společníci společnosti ve smyslu § 44 odst. 2 správního řádu. Jejich okruh se v čase může měnit. Ani ten výrobce či zpracovatel, který na trhu reálně funguje a nebyl účastníkem řízení, nebude ve finále krácen na svých právech označovat své zboží chráněným označením původu, protože označení původu není vázáno na žadatele, není jeho vlastnictvím a žadatel k němu nemá monopolní právo. V praxi za členy sdružení, nyní společníky společnosti, vždy jednala pouze jedna osoba. Podání žádosti o zápis je vždy výsledkem společné dohody mezi výrobci či zpracovateli, kteří se za tím účelem seskupí a hájí svůj společný zájem.

Úprava v dosavadním odstavci 2 se vzhledem k obecné úpravě v § 35 odst. 1 správního řádu a úpravě společnosti bez právní osobnosti v občanském zákoníku (§ 2716 a násl.) jevila jako nadbytečná, a proto se vypouští.

Dosavadní úprava požadavků na identifikační údaje žadatele je nadbytečná vzhledem k obecné úpravě v § 37 odst. 2 správního řádu; z toho důvodu se vypouští.

K bodu 11 (§ 5 odst. 3 a poznámka pod čarou č. 2)

Úprava § 5 odst. 3 se navrhuje z důvodu vstřícnosti vůči žadatelům o zápis označení původu, pokud jde o uvedení požadovaných údajů, a vyhovění požadavkům digitálně přívětivé legislativy.

Poznámka pod čarou č. 2 není nadále relevantní.

K bodu 12 a 13 (§ 5 odst. 4 až 6)

Úprava v dosavadním odstavci 5, která stanovila postup a podmínky při poskytování ochrany označení původu na území České republiky, se stala obsoletní s ohledem na rozsudek SDEU ve věci C-389/15 a Nařízení o opatřeních Unie po jejím přistoupení k Ženevskému aktu, podle nichž je v oblasti poskytování ochrany označení původu a zeměpisnému označení pro některé výrobky dána výlučná pravomoc orgánů Evropské unie.

Úprava v dosavadním odstavci 6 se z důvodu nezbytnosti sladit zákon s občanským zákoníkem a správním řádem již nepoužije.

Úprava v odstavci 4 je legislativně technické povahy.

K bodu 14 (§ 6)

Podle nové právní úpravy již nebude vnitrostátně poskytována ochrana označení původu a zeměpisných označení pro zemědělské výrobky a potraviny. S ohledem na výlučnou pravomoc orgánů Evropské unie v oblasti ochrany uvedených výrobků na základě rozsudku SDEU ve věci C-389/15 a Nařízení o opatřeních Unie po jejím přistoupení k Ženevskému aktu se úprava specifikace, pokud jde o zápis označení původu na území České republiky, stala obsoletní.

K bodu 15 (§ 7 odst. 2)

Vzhledem k tomu, že postup při nápravě vad podání a následků jejich neodstranění upravuje § 37 odst. 3 a § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu, dosavadní úprava se jako nadbytečná vypouští a ponechává se pouze vymezení lhůty pro odstranění nedostatků žádosti.

K bodu 16 (§ 7 odst. 5)

S ohledem na novou právní úpravu, podle níž již nebude poskytována vnitrostátní ochrana označení původu pro zemědělské výrobky a potraviny, je ustanovení o možnosti požadovat kontrolní nález ohledně specifikace takového výrobku obsoletní.

K bodu 17 (§ 8 odst. 2)

S ohledem na rozsudek SDEU C-389/15 a Nařízení o opatřeních Unie po jejím přistoupení k Ženevskému aktu, podle nichž je v oblasti poskytování ochrany označení původu a zeměpisnému označení pro zemědělské výrobky a potraviny dána výlučná pravomoc orgánů Evropské unie, se dosavadní úprava stala obsoletní.

K bodu 18 (§ 9 a 10)

Podle nové právní úpravy již nebude vnitrostátně poskytována ochrana označení původu a zeměpisných označení pro zemědělské výrobky a potraviny. S ohledem na výlučnou pravomoc orgánů Evropské unie v oblasti ochrany uvedených výrobků na základě rozsudku SDEU ve věci C-389/15 a Nařízení o opatřeních Unie po jejím přistoupení k Ženevskému aktu se úprava specifikace, pokud jde o zápis označení původu na území České republiky, stala obsoletní.

K bodu 19 až 22 (§ 11)

S ohledem na okolnost, že v České republice nebude nadále poskytována národní ochrana označení původu či zeměpisného označení pro zboží, jehož ochrana spadá do výlučné unijní pravomoci, nebudou mít kontrolní orgány ani pravomoc hodnotit splnění podmínek pro přiznání ochrany vyplývající z předpisu národního, ale pouze unijního. Pro zápis označení původu pro zboží nespadající do výlučné pravomoci Evropské unie se proto navrhuje vypustit kompetenci kontrolního orgánu, která dopadala pouze na zemědělské výrobky nebo potraviny, jejichž ochrana nyní spadá do výlučné unijní pravomoci. Vzhledem k tomu, že Úřad, pokud jde o národní ochranu, již nebude mít k dispozici nález příslušného kontrolního orgánu o tom, zda označení původu splňuje podmínky přiznání ochrany stanovené specifikací, zůstane možnost Úřadu rozhodovat o zrušení zápisu označení původu z moci úřední pouze ve zjevných případech (například změna názvu území, oblasti, města apod.).

Vedle toho zůstává možnost zrušit na národní úrovni zápis označení původu pro nezemědělské výrobky na základě návrhu dotčené osoby, která vedle prokázání dotčení na svých právech v důsledku napadeného zápisu musí v souladu se správním řádem doložit důvodnost svého návrhu, tedy jaké podmínky zápis označení původu nesplňuje.

S ohledem na nemožnost národního zápisu označení původu pro zemědělské výrobky a potraviny nepřichází v úvahu ani zrušení těchto zápisů a ustanovení o nálezech kontrolního orgánu, které mohou být důvodem pro zrušení zápisu. Ustanovení odstavce 1 písm. c) a odstavce 2 je proto v dané oblasti obsoletní.

K bodu 23 (§ 12)

Vše, co se týká nemožnosti zápisu označení původu pro zemědělské výrobky a potraviny, se týká i zeměpisných označení. Část ustanovení týkající se specifikace zemědělského výrobku a potraviny se tedy již nadále pro řízení před Úřadem neuplatní.

K bodu 24 (§ 13 odst. 1)

Ustanovení správního řádu ve věci stanovení lhůt pro rozhodnutí je pro řízení zejména ve věcech úkonů předepsaných přímo použitelnými předpisy Evropské unie nesplnitelné. Délka řízení může být variabilní například s ohledem na nutnost zveřejnění žádosti (§ 21a a násl.) nebo vyčkání předběžného stanoviska Komise (§ 16 odst. 3). Povaha řízení nedovoluje dodržení lhůt dle § 71 odst. 3 správního řádu. Bez ohledu na uvedené bude Úřad nadále rozhodovat ve lhůtě přiměřené povaze věci tak, aby nedocházelo ke zbytečným průtahům v řízení. Zákon č. 452/2001 Sb. v původním znění tuto výluku rovněž obsahoval. Z tohoto důvodu se navrhuje, stejně jako je tomu ve všech právních předpisech týkajících se řízení o poskytnutí průmyslově právní ochrany před Úřadem, stanovit výjimku z této povinnosti. V souladu s tím se zavádí nový odkaz na příslušné ustanovení správního řádu v poznámce pod čarou č. 9.

K bodu 25 (poznámka pod čarou č. 5)

Druhá věta předmětné poznámky se mění tak, aby obsahovala aktuální odkaz na zákon o patentových zástupcích.

K bodu 26 (§ 14)

Návrh zákona sice zachovává dosavadní úpravu zastoupení před Úřadem pro osoby, které v České republice nemají trvalý pobyt/místo pobytu nebo sídlo, současně však upravuje odlišný režim pro státní příslušníky členského státu Evropské unie nebo státu, který je smluvní stranou Dohody o Evropském hospodářském prostoru, jaký platí podle zákona o ochranných známkách, neboť není důvod pro odlišný postup.

K bodu 27 (§ 15 odst. 2 písm. g)

Úprava se stala obsoletní s ohledem na rozsudek SDEU C-389/15 a Nařízení o opatřeních Unie po jejím přistoupení k Ženevskému aktu, podle nichž je v oblasti poskytování ochrany označení původu a zeměpisnému označení pro zemědělské výrobky a potraviny dána výlučná pravomoc orgánů Evropské unie.

K bodu 28 až 34 (§ 16 a 17)

Návrh zákona obsahuje nezbytnou úpravu pro naplnění úkolů členského státu Evropské unie vyplývajících z Nařízení o opatřeních Unie po jejím přistoupení k Ženevskému aktu a z Ženevského aktu samotného. Podle této mezinárodní smlouvy je zabezpečena ochrana pro smluvní strany tohoto aktu, a to na základě jediného zápisu v mezinárodním rejstříku. Přístup České republiky k Ženevskému aktu byl schválen na schůzi Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR dne 16. září 2021.

Ženevský akt výslovně umožňuje mimo ochranu označení původu chránit i zeměpisná označení.

Pro Českou republiku jako členský stát Evropské unie však přistoupení Evropské unie k této mezinárodní smlouvě znamená nezbytnost respektování výlučnosti unijní ochrany označení původu či zeměpisného označení pro zemědělské výrobky a potraviny, bez ohledu na to, zda pocházejí z třetích zemí, které nejsou členy Evropské unie, nebo nikoli. Úřad tedy bude každou přihlášku přezkoumávat, zda nenárokuje ochranu pro tyto výrobky, a v případě kladného zjištění bude v souladu s Nařízením o opatřeních Unie po jejím přistoupení k Ženevskému aktu každou takovou přihlášku odmítat.

Ženevský akt podle čl. 31 umožňuje nadále chránit starší práva chráněná na základě mezinárodního zápisu v České republice; v tomto případě bude Úřad postupovat stejně jako dosud podle Lisabonské dohody.

Úprava v § 16 stanoví postup v případě žádosti o mezinárodní zápis označení původu a zeměpisného označení podle Lisabonské dohody nebo Ženevského aktu. V této souvislosti se i nahrazuje dosavadní poznámka pod čarou č. 6 poznámkou nového znění, které obsahuje obě mezinárodní smlouvy. Odstavec 2 se týká poskytnutí ochrany spadající do výlučné pravomoci Evropské unie (zemědělské výrobky a potraviny), odstavec 3 se týká poskytnutí ochrany, která do výlučné pravomoci Unie nespadá. Postup podle odstavce 3 pak odpovídá čl. 11 odst. 3 písm. b) Nařízení o opatřeních Unie po jejím přistoupení k Ženevskému aktu.

V případě, že poskytnutí ochrany spadá do výlučné pravomoci Unie, je třeba, aby žádosti o mezinárodní zápis předcházelo poskytnutí ochrany na základě unijního zápisu. Bez unijního zápisu nelze mezinárodní ochranu označení původu a zeměpisným označením pro zemědělské výrobky a potraviny dosáhnout. Vzhledem k výlučné pravomoci Unie Úřad žádost o mezinárodní zápis pouze předá Komisi k dalšímu postupu. Pokud poskytnutí ochrany označení původu a zeměpisných označení do výlučné pravomoci Unie nespadá (v případě nezemědělských výrobků), Úřad si vyžádá stanovisko Komise k podání žádosti o mezinárodní zápis podle mezinárodní smlouvy.

Úprava v § 17 se týká žádostí o přiznání účinků ochrany v České republice na základě mezinárodního zápisu pro zboží pocházející ze třetích zemí. Zatímco v odstavci 2 se stanoví postup v případě ochrany označení původu nebo zeměpisného označení nespadající do výlučné pravomoci Unie (nezemědělské výrobky), úprava v odstavci 4 se týká označení původu nebo zeměpisných označení pro zemědělské výrobky a potraviny. Vzhledem k tomu, že jejich ochrana spadá do výlučné pravomoci Unie, ztrácí Úřad, pokud jde o přiznání účinků mezinárodního zápisu na území České republiky, kompetenci. Z toho důvodu, aniž by zkoumal podmínky ochrany, Úřad pouze oznámí Mezinárodnímu úřadu nemožnost poskytnutí ochrany.

Ustanovení § 16 odst. 4 adaptuje na náš právní řád čl. 13 Nařízení o opatřeních Unie po jejím přistoupení k Ženevskému aktu; povinnost uhradit poplatky podle čl. 7 Ženevského aktu dopadá na žadatele o mezinárodní zápis. Poplatky za úkony podle § 16 odst. 4 návrhu se rozumí poplatky podle čl. 7 Ženevského aktu a Pravidla 8 Prováděcího řádu k Ženevskému aktu.

K bodu 35, 38, 43, 44, 52 a 58 (§ 18, § 19 odst. 2, § 21 odst. 5 a 6, § 22a odst. 5 a § 22b odst. 5 a 6)

Jakkoli již nebude potřeba součinnosti s kontrolními orgány při národním zápisu označení původu či zeměpisného označení, tato součinnost bude nadále potřebná při zápisu označení původu a zeměpisného označení podle přímo použitelného předpisu Evropské unie. V důsledku toho se navrhuje úprava, podle níž národní kontrolní orgány, které jsou příslušné ke kontrole specifikace, budou svou funkci plnit v rámci úkonů prováděných Úřadem v souvislosti s aplikací přímo použitelného předpisu Evropské unie. Vymezení kontrolních orgánů se neliší od dosavadní úpravy, která byla obsažena v § 10 odst. 1.

Pojem „závazný nález“ kontrolního orgánu, který vychází ze zrušovaného ustanovení § 10 odst. 2, se nahrazuje terminologicky vhodnějším pojmem „závazný podklad“, který lépe odpovídá terminologii správního řádu. Tímto závazným podkladem může být závazné stanovisko, osvědčení, případně zjištění kontrolního orgánu. Obsah uvedeného závazného podkladu zůstává v porovnání s předchozí úpravou nezměněn, jedná se pouze o legislativně technickou úpravu, která se promítá do několika ustanovení.

K bodu 36 (§ 19 odst. 1)

Úprava se navrhuje z důvodu změny terminologie s ohledem na výlučnou pravomoc orgánů Evropské unie v oblasti ochrany zemědělských výrobků a potravin na základě rozsudku SDEU ve věci C-389/15.

K bodu 37, 40, 51 a 56 (§ 19 odst. 2 a 3, § 19 odst. 4 věta první, § 19 odst. 5, § 20 úvodní část ustanovení, § 20 písm. a), § 21 odst. 1 věta první, § 21 odst. 5 až 7, § 22a odst. 4 věta první, § 22b odst. 2 věta první, § 22b odst. 4 věta první a poslední, § 22b odst. 5 a 6, § 22b odst. 7 věta první, § 22b odst. 8)

Úprava má pouze legislativně technickou povahu. V rámci celé novely dochází ke změně spočívající v nahrazení slova „Společenství“ slovy „Evropská unie“ a slova „komunitární“ slovem „unijní“, popř. slova „komunitárního“ slovem „unijního“.

K bodu 39, 51, 54, 57, 62 až 64 (§ 19 odst. 4 věta první, § 20 úvodní část ustanovení, § 21 odst. 1 věta druhá, § 22a odst. 4 věta první, nadpis § 22b, § 22b odst. 4 věta první a poslední, § 22b odst. 7 věta první, § 23 odst. 1 úvodní část ustanovení, § 23 odst. 1 písm. a) a b), § 23 odst. 2 a § 24)

Úprava, kterou se ruší legislativní zkratka „označení“ pro označení původu či zeměpisné označení, má pouze legislativně technickou povahu.

K bodu 41 (§ 21 odst. 1)

Změna odstraňující definici Evropské komise je toliko formálního charakteru vzhledem k existenci stejné legislativní zkratky ukotvené v navrhovaném § 16 odst. 2.

K bodu 42, 48 a 55 (§ 21 odst. 5, § 22a odst. 1, § 22b odst. 1 a 5)

Úprava má pouze legislativně technickou povahu. V rámci celé novely dochází ke změně spočívající v nahrazení slova „výrobku“ slovy „zboží“, slov „v němž má výrobek původ“ slovy „odkud zboží pochází“ a slov „výrobku s původem v České republice, popřípadě v“ slovy „zboží pocházejícího z České republiky, popřípadě z“.

K bodu 45, 47, 49, 50, 60 a 61 (§ 21a, 22a, 22c až 22e)

V jednotlivých nařízeních Evropské unie vyjmenovaných v poznámce pod čarou č. 1 novely a v obecné části důvodové zprávy, na jejichž základě se označením původu a zeměpisným označením poskytuje výlučná unijní ochrana, je stanoven postup, který se týká změny specifikace. Specifikace zpravidla obsahuje popis zemědělského výrobku nebo potraviny, včetně případné suroviny, a popis základních fyzikálních, chemických, mikrobiologických anebo organoleptických vlastností zemědělského výrobku nebo potraviny, zeměpisné vymezení území, údaje prokazující, že zemědělský výrobek nebo potravina pochází z vymezeného území, popis způsobu získání zemědělského výrobku nebo potraviny, popřípadě popis hodnověrných a neměnných místních způsobů jejich získávání a údaje potvrzující souvislost mezi kvalitou, vlastnostmi nebo znaky zemědělského výrobku nebo potraviny a zeměpisným původem.

Shora uvedené unijní předpisy týkající se ochrany označení původu a zeměpisného označování upravují podstatnou změnu ve specifikaci zboží uvedenou v § 21a v rámci řízení o žádosti o unijní zápis a dále tři různé úrovně změn specifikace: změnu specifikace vyžadující řízení na úrovni Evropské unie, která je uvedena v § 22a, změnu specifikace nevyžadující řízení na úrovni Evropské unie uvedenou v § 22d a dočasnou změnu specifikace uvedenou v § 22e. Úprava v § 21a stanoví v případě podstatných změn ve specifikaci požadavek vyplývající z unijních předpisů upravujících ochranu zemědělských výrobků a potravin na opětovné zveřejnění žádosti ve Věstníku a možnosti podat námitky ve lhůtě tří měsíců od tohoto zveřejnění. Tento požadavek bude dopadat nejen na případy, kdy změna specifikace bude v řízení o žádosti o zápis, ale i v případě změn po zápisu podle § 22a.

Zatímco změna specifikace vyžadující řízení na úrovni Evropské unie končí ze strany Úřadu tak, že tato žádost je po ukončení vnitrostátního řízení postoupena k dalšímu řízení v Evropské unii, střední úroveň – tedy změna specifikace nevyžadující řízení na úrovni Unie podle § 22d – je ukončena rozhodnutím Úřadu, který změnu Komisi pouze ohlásí. Pokud by takové rozhodnutí národního orgánu mělo být změněno nebo zrušeno orgány Unie, musela by Komise vydat prováděcí akt. Potom by byl na místě postup podle § 101 písm. e) správního řádu, tedy o žádosti o změnu specifikace rozhodnout znovu. Nejnižší úroveň představuje taková změna specifikace, která je jen dočasná; může být vyvolaná přechodnými událostmi, jako je výpadek ve výrobě nebo dovozu nějaké suroviny v důsledku přírodní katastrofy, změny počasí apod. Taková žádost proto musí být doložena potvrzením o existenci důvodu, pro které je nutné dočasně specifikaci změnit.

K bodu 46, 53 a 59 (§ 22 včetně poznámky pod čarou č. 7, § 22a odst. 7, § 22b odst. 8)

Dosavadní ustanovení o právní fikci doručení rozhodnutí dnem po vyvěšení na úřední desce Úřadu se zrušuje. Pro úpravu doručení veřejnou vyhláškou platí obecná právní úprava správního řádu (§ 25). Ustanovení o možnosti podání rozkladu proti rozhodnutí o postoupení žádosti o změnu specifikace se s ohledem na obecnou úpravu vyplývající ze správního řádu vypouští.

K bodu 60 (§ 22c včetně poznámky pod čarou č. 8)

Úprava má pouze legislativně technickou povahu a týká se terminologické změny. Dále se jedná o úpravu textu poznámky pod čarou spočívající v aktualizaci uváděného přímo použitelného předpisu EU.

K bodu 65 a čl. III (§ 26, Zrušovací ustanovení)

S ohledem na výlučnou unijní pravomoc, pokud jde o poskytování ochrany označením původu a zeměpisným označením pro zemědělské výrobky a potraviny, pro jejichž zápis do rejstříku vedeného Úřadem bylo nezbytné doložit kvalifikovanou specifikaci zboží, je vyhláška ministerstva zemědělství již obsoletní. Z toho důvodu je součástí návrhu zákona i ustanovení o zrušení vyhlášky Ministerstva zemědělství č. 243/2002 Sb., kterou se provádí zákon č. 452/2001 Sb.

K čl. II (Přechodná ustanovení)

Úprava přechodných ustanovení se týká zápisu označení původu nebo zeměpisných označení zapsaných v rejstříku vedeném Úřadem pro zboží, jemuž je ochrana poskytována ve výlučné pravomoci Unie (pro zemědělské výrobky a potraviny). Vztahuje se na dosavadní národní a popřípadě na ni navazující mezinárodní ochranu, nikoli na ochranu poskytovanou zboží pocházejícímu ze třetích zemí, které byly přiznány účinky mezinárodního zápisu na území České republiky.

Za účelem zachování kontinuity ochrany plynoucí z národního zápisu a mezinárodního zápisu podle Lisabonské dohody se stanoví lhůty pro podání žádosti o unijní zápis a žádosti o mezinárodní zápis podle Ženevského aktu tak, aby mohla být splněna lhůta pro oznámení volby členského státu dle čl. 11 Nařízení o opatřeních Unie po jejím přistoupení k Ženevskému aktu.

K bodu 1

Ustanovení respektuje přednost unijního práva před právem národním při poskytování ochrany označení původu a zeměpisným označením pro zemědělské výrobky a potraviny a odstraňuje dvojkolejnost ochrany. Návrh zákona výslovně uvádí, že pokud je označení původu či zeměpisnému označení na žádost podanou v určitém časovém období (do 14. září 2022), které předchází lhůtě pro oznámení volby členského státu Evropské unie vyplývající z čl. 11 odst. 2 Nařízení o opatřeních Unie po jejím přistoupení k Ženevskému aktu, poskytnuta unijní ochrana, bude tato unijní ochrana plynule navazovat na identickou ochranu národní. Poskytnutím unijní ochrany se rozumí zápis označení původu nebo zeměpisného označení do rejstříku Evropské unie.

Účelem ustanovení je zabezpečit při splnění stanovených podmínek zachování kontinuity právní ochrany označení původu a zeměpisného označení vyplývající z národního zápisu. Dosavadními právními předpisy se rozumí zákony, kterými se před nabytím účinnosti tohoto zákona poskytovala označení původu a zeměpisným označením národní ochrana. Jsou jimi zákon č. 452/2001 Sb., o ochraně označení původu a zeměpisných označení a o změně zákona o ochraně spotřebitele, ve znění před nabytím účinnosti návrhu, a zákon č. 159/1973 Sb., o ochraně označení původu výrobků, který zákonu č. 452/2001 Sb. předcházel.

K bodu 2

Ustanovení upravuje zánik národní ochrany označení původu a zeměpisného označení pro zemědělské výrobky a potraviny, kterému nebyla výlučná unijní ochrana poskytnuta. Ochrana plynoucí z národního zápisu v případě včas podané žádosti o unijní ochranu trvá do vydání pravomocného rozhodnutí Komise.

Pokud řízení o žádosti bude na unijní úrovni ukončeno pozitivně (dojde k unijnímu zápisu), uplatní se postup podle bodu 1 přechodných ustanovení a právní kontinuita vyplývající z národního zápisu zůstane zachována.

K bodu 3

Nepodá-li uživatel označení původu či zeměpisného označení doposud chráněných na základě národního zápisu pro zemědělské výrobky a potraviny žádost o unijní zápis, přivodí tím zánik národní ochrany. Pro novou unijní žádost o zápis daného označení původu či zeměpisného označení sice není stanoven žádný termín, ale dnem 14. září 2022 národní ochrana zaniká; jinými slovy žádost o unijní zápis je možno podat i kdykoli po tomto datu, ale dojde k přerušení právní kontinuity s ochranou vyplývající z národního zápisu.

K bodu 4

Nepodá-li uživatel označení původu pro zemědělské výrobky a potraviny, které je doposud chráněno na základě mezinárodního zápisu podle Lisabonské dohody navazujícího na národní zápis v České republice, žádost o unijní zápis, národní ochrana zaniká dnem 14. září 2022. Z toho vyplývá i zánik ochrany podle mezinárodní smlouvy. Jakkoli je tedy možno požádat o unijní zápis kdykoli po stanovené lhůtě, bude-li tato lhůta zmeškána, uživatel tím přivodí zánik národní i mezinárodní ochrany svého označení původu včetně ztráty kontinuity mezi stávající ochranou a budoucí unijní ochranou.

K bodu 5

V souvislosti s přistoupením České republiky k Ženevskému aktu je třeba k zachování právní kontinuity ochrany vyplývající z mezinárodního zápisu označení původu podle Lisabonské dohody, jemuž byla poskytnuta výlučná unijní ochrana, podat žádost o mezinárodní zápis (resp. žádost o jeho změnu) podle Ženevského aktu ve lhůtě do 14. září 2022.

K čl. IV (Účinnost)

Datum nabytí účinnosti zákona bylo zvoleno odlišně od ustanovení § 3 odst. 4 zákona č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a Sbírce mezinárodních smluv, vzhledem k tomu, že došlo ke zbrzdění legislativního procesu způsobeného tím, že projednávání návrhu zákona nebylo dokončeno v 8. volebním období Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, a bylo tedy nutno jej znovu předložit vládě ČR ke schválení. Flexibilně nastavené datum nabytí účinnosti návrhu zákona zajistí nabytí účinnosti co nejdříve po jeho vyhlášení tak, aby dotčené subjekty měly dostatečný časový prostor pro podání žádostí dle přechodných ustanovení návrhu zákona, včetně odstranění případných nedostatků před předáním žádostí Komisi, a zároveň aby byly dodrženy lhůty pro oznámení volby členského státu dle čl. 11 Nařízení o opatřeních Unie po jejím přistoupení k Ženevskému aktu.

V Praze dne 16. února 2022

Předseda vlády:

prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M., v.r.

Ministr průmyslu a obchodu

Ing. Jozef Síkela v.r.