zákon č. 218/2021 Sb.

1. Zhodnocení platného právního stavu včetně zhodnocení současného stavu ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen

V současné době je právní úprava týkající se výběru soudců, soudních funkcionářů, vedlejší činnosti soudců a přísedících upravena především zákonem č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů a k němu se vztahujícími vyhláškami, především pak ve vyhlášce č. 382/2017 Sb., o výběru, přijímání a přípravné službě justičních čekatelů a o odborné justiční zkoušce.

Shora uvedená současná právní úprava je v posledních letech své existence velice kritizována za mnohé nedokonalosti, svou zastaralost a jiné nedostatky, a to jak ze strany veřejnosti, tak i ze strany zástupců justice samotné, jakož i ze strany mezinárodních organizací [zejména lze zmínit doporučení z hodnocení Skupiny států proti korupci (GRECO)]. Poptávka po stanovení jasných principů pro mechanismus výběru soudců a soudních funkcionářů v zákoně, rozšíření pravidel pro vedlejší činnost soudců a omezení laického prvku v soudních řízeních způsobila nutnost revize stávající právní úpravy.

Výběr soudců

Zákon o soudech a soudcích v oblasti výběru soudců upravuje základní požadavky, které musí každý uchazeč, pokud se chce stát soudcem, splnit (kromě kritérií uvedených v Ústavě ČR také věkovou hranici 30 let, povinnost záruky řádného výkonu funkce, anebo úspěšné absolvování odborné justiční zkoušky).

V okamžiku, kdy uchazeč splní všechny zákonem stanovené podmínky, jmenuje jej prezident republiky soudcem a je následně ministrem spravedlnosti přidělen ke konkrétnímu soudu.

Zákon o soudech a soudcích sice zakotvil v hlavě II dílu 5 institut justičních čekatelů, a to jako primární zdroj nových soudců, když v ustanovení § 109 odst. 1 zákona o soudech a soudcích stanovil, že účelem přípravné služby justičních čekatelů je odborně justičního čekatele připravit pro výkon funkce soudce, avšak nejedná se o zdroj jediný a v posledních letech ani převažující.

Zákon o soudech a soudcích ovšem nepředpokládá, že by noví soudci měli být jmenováni výlučně z řad justičních čekatelů, když mimo jiné umožňuje v ustanovení § 117 složit justiční zkoušku, jejímž účelem je ověřit, zda je uchazeč náležitě odborně připraven k výkonu funkce soudce (viz § 114 odst. 1 zákona o soudech a soudcích) též vyšším soudním úředníkům a asistentům soudců.

Detailnější úprava přípravné služby justičních čekatelů a odborné justiční zkoušky je obsažena ve vyhlášce č. 382/2017 Sb. Justiční čekatelé jsou vybíráni v první fázi centrálně. Zájemci o přijetí do přípravné služby justičních čekatelů se registrují do evidence a absolvují písemný centrální test, který je organizovaný Justiční akademií ve spolupráci s Ministerstvem spravedlnosti. V rámci registrace do evidence zájemci uvádí krajské soudy, v jejichž obvodu by měli zájem vykonávat přípravnou službu. Registrace do evidence tak slouží jako přihláška do všech budoucích výběrových řízení. Po absolvování písemného testu jsou zájemci vedeni v evidenci s příslušným výsledkem písemného testu.

Čekatelé jsou pak nadále vybírání předsedy krajských soudů ve výběrovém řízení, které vyhlašuje předseda po projednání s Ministerstvem spravedlnosti podle potřeby obsazení volných míst čekatelů prostřednictvím evidence. Výběrové řízení již zpravidla neobsahuje další písemný test (jeho konání však není vyloučeno).

V rámci výběrového řízení je pak prováděn pohovor před komisí příslušného krajského soudu. Přijímací pohovor provádí komise složená ze soudců působících v obvodu příslušného krajského soudu. Předsedu a členy komise jmenuje předseda krajského soudu tak, aby komise měla lichý počet členů. Přijímacího pohovoru se účastní zástupce Justiční akademie, který se na závěr přijímacího pohovoru písemně vyjádří k jeho výsledku.

Samotná služba se vykonává u okresních soudů nebo u krajských soudů jako soudů první instance, a to tím způsobem, že je čekatel přidělen k jednomu konkrétnímu soudci. Součástí přípravy jsou také adaptační kurzy, semináře a přednášky pořádané Justiční akademií. Pomocnými orgány předsedy soudu, zajišťujícími koordinaci průběhu přípravné služby, resp. zajištění úrovně služby po odborné a pedagogické stránce jsou školitelé a poradní sbor.

Po úspěšném absolvování přípravné služby čeká justičního čekatele složení odborné justiční zkoušky. Jedná se o zkoušku složenou ze dvou částí, písemné a ústní. V rámci písemné části čekatel vypracuje jedno rozhodnutí ve věci trestní, jedno rozhodnutí ve věci občanskoprávní a obchodní a jedno rozhodnutí ve věci správního soudnictví. Doba trvání písemné části je maximálně 6 hodin.

Ústní část odborné justiční zkoušky představuje způsob zjišťování znalostí čekatele v oblasti práva ústavního, občanského práva hmotného a procesního, pracovního práva a práva sociálního zabezpečení, rodinného práva, trestního práva hmotného a procesního, obchodního práva, správního soudnictví a správního práva hmotného a procesního, notářského a exekučního řádu a znalosti z jednacích řádů soudů, z jejich vnitřních a kancelářských řádů a z organizace soudů a státního zastupitelství. Stranou nezůstává ani ověření znalostí práva Evropské unie a z práva mezinárodního. Doba trvání této zkoušky nesmí přesáhnout 2 hodiny.

O výsledku odborné justiční zkoušky rozhoduje zkušební komise v rámci neveřejného hlasování. Výsledek je poté bezprostředně oznámen čekateli, který současně obdrží od Ministerstva spravedlnosti osvědčení o úspěšném složení odborné zkoušky.

Co se týká postupu po složení odborné justiční zkoušky, v České republice nyní neexistuje zákonem upravený jednotný postup při výběru soudců. Kandidáty na jmenování v praxi navrhují předsedové krajských soudů ministru spravedlnosti, který předkládá seznam k projednání vládě, neboť rozhodnutí prezidenta o jmenování soudců vyžaduje kontrasignaci předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády, poté je návrh předkládán prezidentu republiky. Předsedové krajských soudů tak rozhodují o způsobu výběru uchazečů, které navrhují.

Způsob výběru uchazečů je v současné době upraven platnou instrukcí, jejíž účinnost byla odložena. Jedná se o Instrukci Ministerstva spravedlnosti č. 7/2017, ze dne 23. 11. 2017, o postupu při výběru kandidátů na funkci soudce a postupu při předkládání podnětů ke jmenování do funkce soudce. Instrukce upravovala jednotné výběrové řízení a měla za cíl sjednotit způsob výběru kandidátů na funkci soudce. Jelikož instrukce prozatím nenabyla účinnosti, postup předsedů krajských soudů byl provizorně upraven Memorandem o spolupráci při výběru kandidátů na funkci soudce. Memorandum je dohodou mezi předsedy krajských soudů a ministrem spravedlnosti, kterou se stanoví minimální standardy transparentního výběru kandidátů na funkci soudce. Dohoda byla uzavřena do doby přijetí nové právní úpravy výběru soudců.

Výběr soudních funkcionářů

Také právní úprava jmenování funkcionářů soudů tvoří nedílnou součást aktuálního znění zákona o soudech a soudcích. Vnitřně se tato úprava člení dle struktury soudní soustavy na ustanovení upravující výběr funkcionářů Nejvyššího a Nejvyššího správního soudu, vrchních soudů, krajských soudů a v neposlední řadě i soudů okresních.

Předsedové a místopředsedové soudů jsou orgány státní správy soudů (srov. § 119 odst. 2 zákona o soudech a soudcích, § 13 odst. 4 věta druhá s. ř. s.), Ministerstvo spravedlnosti je ústředním orgánem státní správy soudů (srov. § 119 odst. 1 zákona o soudech a soudcích, § 26 odst. 1 s. ř. s.). V rozsahu a za podmínek stanovených zákonem se na státní správě soudu podílejí předsedové senátů, ostatní soudci a zaměstnanci působící u příslušného soudu (§ 119 odst. 3 zákona o soudech a soudcích).

Státní správa soudů je činnost spočívající ve vytváření podmínek soudům k řádnému výkonu soudnictví, zejména po stránce personální, organizační, hospodářské, finanční, výchovné a v dohledu, způsobem a v mezích stanovených zákonem o soudech a soudcích, na řádné plnění úkolů soudům svěřených (srov. § 118 odst. 1 zákona o soudech a soudcích).

Výkon státní správy soudů nesmí zasahovat do nezávislosti soudů (§ 118 odst. 2 zákona o soudech a soudcích).

Předsedu Nejvyššího soudu v souladu s Ústavou ČR a s § 102 zákona o soudech a soudcích jmenuje z řad soudců prezident republiky. Jeho funkční období je 10 let stejně jako funkční období místopředsedů Nejvyššího soudu. V rámci organizace vrchních soudů představuje funkcionáře předseda a místopředsedové daného vrchního soudu. Stejně jako předsedu Nejvyššího soudu jmenuje předsedy vrchních soudů prezident republiky, v tomto případě však na návrh ministra spravedlnosti. V případě místopředsedů těchto soudů však jmenování provádí sám ministr spravedlnosti. Funkční období předsedů i místopředsedů vrchních soudů je v souladu s § 103 odst. 2 zákona o soudech a soudcích 7 let.

Stejná pravidla jako pro jmenování předsedy a místopředsedů vrchních soudů platí i pro předsedy a místopředsedy soudů krajských. Předseda je jmenován prezidentem republiky na návrh ministra spravedlnosti a místopředsedové jsou jmenováni přímo ministrem spravedlnosti. Také funkční období činí stejně jako u předsedů a místopředsedů vrchních soudů 7 let.

Odlišná právní úprava však platí pro funkcionáře okresních soudů. V případě předsedy dochází ke jmenování na návrh předsedy krajského soudu ministrem spravedlnosti. Místopředsedu okresního soudu poté jmenuje z řad soudců na návrh předsedy daného okresního soudu také ministr spravedlnosti. Funkční období předsedů a místopředsedů okresních soudů však zůstává stejné jako v předchozích případech, tj. 7 let.

Postup ministra spravedlnosti a předsedů krajských soudů při navrhování a jmenování soudců do funkce předsedy okresního, krajského a vrchního soudu upravuje instrukce Ministerstva spravedlnosti č. j. 100/2014-OJ-ORGV/3 ze dne 25. července 2014 o postupu při navrhování a jmenování funkcionářů soudu (ve znění změny č. j. MSP-61/2015-OJ-ORGV/12). Postup má formu výběrového řízení, při kterém je posuzován uchazeč o funkci i jeho záměry, které hodlá realizovat při výkonu funkce. Uchazeč je posuzován komisí, jejíž složení se odvíjí od vyhlašovatele výběrového řízení. Uchazeči jsou posuzováni na základě ústního pohovoru a podkladů, mezi které např. patří představení záměrů spojených s výkonem funkce, včetně cílů, kterých hodlá ve funkci dosáhnout a konkrétních opatření k jejich realizaci. Dále má komise k dispozici stanovisko soudcovské rady soudu, k němuž je uchazeč přidělen a rady soudu, u kterého se o funkci uchází, hodnocení předsedy soudu a hodnocení rozhodovací činnosti.

Vedlejší činnost soudců

Klíčovým ustanovením zákona o soudech a soudcích týkajícím se vedlejší činnosti soudců je ustanovení § 85. Toto ustanovení cílí jak na činnosti, které jsou soudcům v rámci výkonu jejich funkce zakázané, tak i na výjimky z tohoto pravidla, když stanoví, že soudce může vykonávat správu vlastního majetku, vědeckou, pedagogickou, literární, publicistickou a uměleckou činnost.

Současně je soudcům umožněno také působit při výkonu funkce v poradních orgánech Ministerstva spravedlnosti, vlády, popř. v orgánech komor Parlamentu. Tyto výjimky jsou však uplatněny pouze v případě, kdy není touto činností narušována důstojnost soudcovské funkce nebo není ohrožována důvěra v nezávislost a nestrannost soudnictví.

Mimo zákon o soudech a soudcích upravuje problematiku vedlejší činnosti soudců také zákon o střetu zájmů (zákon č. 159/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů), jelikož stanoví, že soudci jsou také považováni za veřejné funkcionáře. Klíčovým je § 3 tohoto zákona, který ve svém odstavci 1 stanoví: „Veřejný funkcionář je povinen zdržet se každého jednání, při kterém mohou jeho osobní zájmy ovlivnit výkon jeho funkce. Osobním zájmem se pro účely tohoto zákona rozumí takový zájem, který přináší veřejnému funkcionáři, osobě blízké veřejného funkcionáře, právnické osobě ovládané veřejným funkcionářem nebo osobou blízkou veřejného funkcionáře zvýšení majetku, majetkového nebo jiného prospěchu, zamezení vzniku případného snížení majetkového nebo jiného prospěchu nebo jinou výhodu; to neplatí, jde-li jinak o prospěch nebo zájem obecně zřejmý ve vztahu k neomezenému okruhu adresátů.“

Přísedící

Právní úprava zákona o soudech a soudcích, týkající se problematiky přísedících, upravuje nejen otázky požadavků kladených na přísedící, ale i působení přísedících na jednotlivých stupních soudní soustavy.

Předpoklady pro ustanovení fyzické osoby přísedícím jsou shodné s předpoklady pro ustanovení fyzické osoby soudcem (vč. věkové hranice 30 let nejpozději v den ustanovení) s tím, že pro soudce je podle § 60 odst. 3 zákona o soudech a soudcích navíc předepsána podmínka vysokoškolského vzdělání získaného řádným ukončením studia v magisterském studijním programu v oblasti práva na vysoké škole v České republice a dále podmínka složení odborné justiční zkoušky.

Podmínky pro ustanovení přísedícím jsou tedy podle § 60 odst. 1 zákona o soudech a soudcích státní občanství České republiky, plná svéprávnost, bezúhonnost, zkušenosti a morální vlastnosti dávající záruku řádného zastávání funkce, věk nejméně 30 let v den ustanovení a souhlas s ustanovením za přísedícího a s přidělením k určitému soudu.

Přísedícím může být zvolen občan, který je přihlášen k trvalému pobytu v obvodu zastupitelstva, jímž je do funkce volen, a v obvodu soudu, pro který je do funkce volen, nebo který v těchto obvodech pracuje (§ 64 odst. 4 zákona o soudech a soudcích).

Podle § 64 odst. 1 a 2 zákona o soudech a soudcích přísedící okresních soudů volí zastupitelstva obcí v obvodu příslušného okresního soudu, přísedící obvodních soudů v hlavním městě Praze volí zastupitelstva městské části v obvodu příslušného obvodního soudu, přísedící krajských soudů volí zastupitelstva krajů, jejichž území je alespoň zčásti v obvodu příslušného krajského soudu a přísedící Městského soudu v Praze volí zastupitelstvo hlavního města Prahy.

Srov. § 3 odst. 1 zákona o střetu zájmů.

Kandidáty do funkce přísedícího navrhují členové příslušného zastupitelstva. K navrženým kandidátům si zastupitelstvo vyžádá vyjádření předsedy příslušného soudu (§ 64 odst. 3 zákona o soudech a soudcích).

Přísedící jsou voleni do funkce na dobu 4 let, přičemž zvoleni mohou být opakovaně. Nicméně podobně, jako na soudce, se i na přísedící vztahuje zásada neslučitelnosti funkcí.

Hlavní oblastí, ve které přísedící působí, jsou pracovněprávní věci a trestní řízení.

Přísedící jsou při výkonu své funkce nezávislí a jsou vázáni pouze zákonem. Jsou povinni vykládat jej podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a rozhodovat v přiměřených lhůtách bez průtahů, nestranně a spravedlivě a na základě skutečností zjištěných v souladu se zákonem. Nikdo nesmí narušovat nebo ohrožovat nezávislost a nestrannost soudců a přísedících (§ 79 zákona o soudech a soudcích).

Funkce přísedícího je funkcí čestnou. Přísedícímu náleží za vykonávání funkce náhrada mzdy, resp. ušlého výdělku a také hotové výdaje, které mu vzniknou v souvislosti s výkonem této funkce. Dále také náleží přísedícímu paušální náhrada za každý den jednání v souladu s § 93 zákona o soudech a soudcích.

Funkce přísedícího může zaniknout ze zákona (§ 96 zákona o soudech a soudcích), odvoláním z funkce (§ 97 zákona o soudech a soudcích) a vzdáním se funkce (§ 98 zákona o soudech a soudcích).

Doposud účinný zákon o soudech a soudcích nemá vztah k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen, neboť nikterak v tomto směru neomezuje podmínky pro splnění požadavků na jmenování soudcem, soudním funkcionářem, přísedícím, ani neomezuje rozdílně pro muže a ženy výkon vedlejší činnosti soudce.

Podle platné právní úpravy rozhodují senáty okresních soudů pouze ve věcech pracovních, protože v současnosti žádný zákon ve smyslu § 36a odst. 1 písm. b) o. s. ř. nestanoví rozhodování senátů okresních soudů v dalších věcech (jiných než pracovních). Kromě rozhodování okresních soudů v řízení v prvním stupni v pracovních věcech nerozhodují v občanském soudním řízení soudy prostřednictvím přísedících. V trestním řízení kromě případů uvedených v § 314a tr. ř. a kromě případů, kdy procesní předpisy stanoví, že rozhoduje pouze předseda senátu, rozhodují trestní soudy v senátech. V případě soudů prvního stupně (okresních a v některých věcech též krajských) rozhodují senáty ve složení předsedy senátu (kterým může být pouze soudce) a 2 přísedících. V ostatních případech rozhodují senáty složené pouze ze soudců.

2. Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy, včetně dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen

Cílem předkládaného návrhu zákona je zavedení jednotného a transparentního systému výběru soudců, soudních funkcionářů, stejně jako rozšíření povolené vedlejší činnosti o výkon činnosti aktivního sportovce, zavedení oznamovacího režimu pro vedlejší činnost a omezení působení přísedících v trestněprávních řízeních.

V oblasti výběru soudců dojde k vytvoření transparentního a objektivního postupu, který zaručí, aby se soudci stávali pouze nejkvalitnější uchazeči. Systém výběru a přípravy budoucích soudců není u krajských soudů jednotný. Příprava justičních čekatelů neprobíhá u všech krajských soudů. U některých krajských soudů justiční čekatelé vůbec nepůsobí. Některé krajské soudy nahradily zcela institut justičního čekatele asistentem soudce, takový stav však není žádoucí, jelikož příprava na výkon funkce soudce by měla probíhat jednotně, soustavně a podle určitých pravidel. Systém přípravy budoucích soudců je roztříštěný a je nutné tento stav sjednotit. Za tímto účelem je předpokládáno zavedení pozic asistentů a justičních kandidátů, kteří se budou lišit nejen náplní práce, ale také svým působením na soudu před, resp. po justiční zkoušce. Dále je plánováno zavedení výběrového řízení na pozici justičního kandidáta, které by mělo zajistit posun v celém procesu směrem ke jmenování soudcem nejen pro asistenty s odbornou justiční zkouškou, ale také pro uchazeče mimo justici s rovnocennou odbornou zkouškou.

V případě, že uchazeč úspěšně projde výběrovým řízením, je navrhována odborná příprava justičního kandidáta, v rámci které by si měl osvojit nezbytné dovednosti pro následný výkon funkce soudce. Po absolvování odborné přípravy by měl justiční kandidát projít hodnocením a následně absolvovat výběrové řízení na funkci konkrétního soudce. Co se týká výběru soudců nejvyšších soudů, mělo by dojít pouze k úpravě obecné podmínky pro jmenování nebo přeložení soudce k nejvyšším soudům.

Novela zákona o soudech a soudcích přináší také jednotnou úpravu výběru soudních funkcionářů, tj. předsedů okresních, krajských a vrchních soudů. Jeví se jako vhodné zakotvit do zákona o soudech a soudcích úpravu týkající se výběrového řízení na shora uvedené funkce (v současnosti obsažena v Instrukci Ministerstva spravedlnosti ze dne 25. 7. 2014 č. j. MSP-100/2014-OJ-ORGV/3, o postupu při navrhování a jmenování funkcionářů soudu ve znění Instrukce Ministerstva spravedlnosti č. j. MSP-61/2015-OJ-ORGV/12). Dále by měla právní úprava obsahovat také podmínku soudní praxe minimálně 5 let a povinnost uchazeče představit v rámci výběrového řízení vizi řízení příslušného soudu. V neposlední řadě je navrhováno zakotvit povinnost manažerského vzdělání pro předsedy a místopředsedy soudů. Hlavní odlišností by poté bylo zavedení zákazu opakování mandátu soudních funkcionářů.

V oblasti vedlejší činnosti soudců je navrhováno nově zakotvit oznamovací režim, který by měl odstranit současné problémy, se kterými se potýkají předsedové soudů, kteří nemají dostatečné informace týkající se vedlejší činnosti soudců, působících na jejich soudu. Současně je také plánováno rozšířit povolené činnosti o výkon činnosti aktivního sportovce, aby bylo touto změnou umožněno soudcům provozovat sport, a to i jako výdělečnou činnost a současně blíže specifikovat výkon správy vlastního majetku a to především s ohledem na členství soudce v orgánech bytových družstev nebo společenství vlastníků jednotek. V této oblasti se také navrhuje výslovně upravit zákaz členství soudců v politických stranách a politických hnutích, který již v současnosti výslovně platí pro soudce Ústavního soudu.

Dále se navrhuje omezit rozsah účasti laického prvku na rozhodování soudů v trestních věcech. Nenavrhuje se úplné zrušení účasti laických přísedících na rozhodování soudů. Zvolen je v podstatě původně německý model smíšených senátů složených ze soudců profesionálů a laických přísedících, přičemž se nemění nic na složení senátů rozhodujících v prvním stupni, který bude i nadále složen z předsedy senátu, kterým může být jen soudce, a dvou přísedících – laiků. Dochází jen k úpravě věcí, v nichž rozhoduje samosoudce anebo senát, a to ve prospěch samosoudcovského rozhodování.

Závěrem je nutno říci, že vzhledem k tomu, že navrhované změny dopadají především na procesní aspekty řízení, ve kterých přísedící působí, dojde v této souvislosti také k úpravě právního předpisu, který problematiku působení přísedících v trestním řízení upravuje.

Navrhovaná úprava nestanovuje odchylky ve vztahu k zákazu diskriminace, nezavádí žádné rozdíly na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení. Navrhovaná právní úprava není rovněž v rozporu se zákonem č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminačním zákonem).

3. Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy

Předkládaný návrh je v souladu s úkolem, který byl Ministerstvu spravedlnosti svěřen v rámci Plánu legislativních prací na rok 2019.

Zákon o soudech a soudcích je v dnešní době často skloňován v souvislosti s nedostatečnou zákonnou úpravou výběru soudců, na kterou poukazuje nejen odborná veřejnost, ale i soudci samotní. V této oblasti musí dojít k aktualizaci stávajícího zákonného textu i v souvislosti s doporučením Skupiny států proti korupci (GRECO), která upozorňuje na nedostatečná pravidla k zajištění jednotných a transparentních postupů při výběru soudců i soudních funkcionářů. Zavedením transparentních, objektivních a otevřených kritérií pro výběr soudců bude také podpořena nezávislost soudní moci, a to nejen v očích veřejnosti, ale i z objektivních hledisek.

V oblasti vedlejší činnosti soudců je nutné zajistit právní úpravu tak, aby již nedocházelo k současným problémům, kdy předsedové soudů nevědí, kde jejich soudci působí, jakou vykonávají činnost. Současně je poukazováno na absenci výkonu činnosti aktivního sportovce v rámci povolených činností, kdy tato činnost v zásadě nenarušuje důstojnost soudcovské funkce a neohrožuje nezávislost a nestrannost soudnictví, ale není zákonem výslovně dovolena či na absenci právní úpravy, zda členství soudců v orgánech bytových družstev, společenství vlastníků jednotek a podobných právnických osob je v souladu s pravidly ustanovení § 85 zákona o soudech a soudcích. Co se týká účasti soudců v politických stranách, jeví se vhodné tento zákaz upravit výslovně. Také se navrhuje výslovný zákaz působení soudců během výkonu jejich funkce ve statutárních, řídících a kontrolních orgánech podnikajících právnických osob, aby bylo jasně stanoveno, že tato činnost je tak významným ohrožením nezávislosti a nestrannosti soudnictví, že je nutné ji výslovně zakázat. Podobně jako v oblasti výběru soudců i tyto změny reagují na doporučení GRECO, směřující na přísnější právní úpravu vedlejší činnosti soudců.

Otázka přísedících je další klíčovou oblastí, která je předmětem této novely. V rámci této legislativní změny by mělo dojít k zúžení působení přísedících v rámci trestního řízení pouze na rozhodování o zvlášť závažných zločinech s výjimkou zvlášť závažných zločinů podle části druhé hlavy V a VI trestního zákoníku. Jde o snahu jednak vyhovět aplikační praxi o omezení účasti laického prvku na co nejmenší množství případů, jednak vyhovět požadavkům mezinárodních společenství a veřejnosti na zachování účasti laického prvku při rozhodování.

Navrhovaná varianta vychází z toho, že v senátu bude rozhodováno o zvlášť závažných zločinech, které jsou uvedeny v jiných hlavách, než jsou hlavy V a VI zvláštní části trestního zákoníku. Důvodem pro to, aby o všech trestných činech z hlavy V a VI zvláštní části trestního zákoníku rozhodoval toliko samosoudce (nejde-li o společné řízení o dalších trestných činech, k jejichž rozhodování je příslušný senát), je vysoká odborná náročnost projednávaných otázek, o nichž laik mnohdy nemůže kvalifikovaně rozhodnout, a to ani v otázkách skutkových, ani právních, nejde-li o laika s ekonomickým či právním vzděláním. V této souvislosti lze vznést otázku, zda se stále jedná o laický prvek, pokud má přísedící právnické vzdělání. Obecně lze mít pochyby o tom, zda by se osoba s právním vzděláním měla stávat přísedícím. Naopak funkční bude senátní rozhodování s laickým prvkem o zvlášť závažných zločinech z jiných hlav zvláštní části trestního zákoníku, zejm. násilné kriminality z hlavy I a II, mravnostní kriminality z hlavy III, jakož i o deliktech z hlavy IX a X, případně dalších, kdy je zájem na laické kontrole státní moci, byť se uplatňuje prostřednictvím nezávislé moci soudní.

Dá se předpokládat, že pokud by shora uvedené změny nebyly v blízké době přijaty, prohloubí se již existující problémy související s důvěrou v soudní systém a povede to celkově ke snížení vnímání nezávislosti a nestrannosti justice.

4. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem

Návrh novely zákona o soudech a soudcích je plně slučitelný s ústavním pořádkem České republiky. Této oblasti se dotýká především čl. 93 a následující Ústavy České republiky.

Článek 93 Ústavy ČR stanoví, že soudce je jmenován prezidentem bez časového omezení. Rozhodný je poté odst. 2 tohoto článku, který stanoví, že „Soudcem může být jmenován bezúhonný občan, který má vysokoškolské právnické vzdělání. Další předpoklady a postup stanoví zákon.“Jak z tohoto ustanovení vyplývá, existuje výslovné zmocnění, které umožňuje postup výběru soudců upravit zákonem, a to konkrétně zákonem o soudech a soudcích.

Srov. čl. 93 odst. 2 Ústavy ČR.

Ústavněprávní rovinu zákazu vedlejší činnosti lze nalézt v článku 82 odst. 3, který stanoví: „Funkce soudce není slučitelná s funkcí prezidenta republiky, člena Parlamentu ani s jakoukoli funkcí ve veřejné správě; zákon stanoví, se kterými dalšími činnostmi je výkon soudcovské funkce neslučitelný.“Jak z tohoto ustanovení vyplývá, je ústavně zakotvena jak inkompatibilita výkonu funkce soudce s výkonem funkce prezidenta republiky, tak člena Parlamentu a výkonem jiné funkce ve veřejné správě, avšak dovětek v tomto odstavci upravuje také zmocnění pro přijetí zákonné právní úpravy, která tuto inkompatibilitu může rozšířit a může se vztahovat právě i na vedlejší činnost soudce.

Pravidla obsažená v Ústavě ČR zasahují do navrhované novely ještě jedním ustanovením, a to čl. 94 odst. 2, který umožňuje, aby se na rozhodování soudů podíleli vedle soudců i další občané, tj. přísedící. Jak z předmětného ustanovení vyplývá, jedná se pouze o možnost zapojit veřejnost do soudního rozhodování, nikoli povinnost, tudíž navrhované zúžení rozhodování přísedících v trestněprávních řízeních není v rozporu ani s tímto ustanovením.

Také judikatura Ústavního soudu obsahuje řadu nálezů, zabývajících se oblastmi, které jsou předmětem novely zákona o soudech a soudcích. Především v oblasti právní úpravy soudních funkcionářů je nutné zmínit nález Ústavního soudu ze dne 11. 7. 2006, sp. zn. Pl. ÚS 18/06, ze kterého vyplývá, že státní správa soudů vykonávaná funkcionáři soudu svou povahou neodpovídá obecnému vymezení výkonu státní správy, jedná se v tomto případě o specifickou činnost vykonávanou pouze uvnitř soudní soustavy a podmiňující více či méně vlastní rozhodovací činnost soudů. Veškeré činnosti vykonávané předsedou a místopředsedou soudu (při státní správě soudu) jsou přitom činnostmi, které mohou nepřímo ovlivňovat výkon soudní moci, a mohou tak ve svém důsledku znamenat určitý zásah moci výkonné do moci soudní. Funkce předsedy soudu (včetně Nejvyššího soudu) je neoddělitelná od funkce soudce, neboť nelze konstruovat dvojakost právního postavení předsedy soudu jako úředníka státní správy na straně jedné a soudce na straně druhé, atributy nezávislosti soudců je nutno vztahovat i k předsedům soudů (včetně Nejvyššího soudu).

Důležité je také zmínit nález Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 39/08, kde Ústavní soud dospěl k názoru, že problémem je možnost opakování funkčního období soudního funkcionáře sama o sobě, protože může vést soudní funkcionáře k tomu, aby

Srov. čl. 82 odst. 3 Ústavy ČR. K tomuto závěru se Ústavní soud výslovně přihlásil ve svém nálezu ze dne 12. 9. 2007, sp. zn. Pl. ÚS 87/06 (odst. 26. odůvodnění).

postupovali způsobem vytvářejícím předpoklady pro jejich opětovné jmenování, resp. aby jejich jednotlivé kroky, včetně způsobu rozhodování (funkcionáři soudů jsou především soudci), byly vnějším světem takto nahlíženy a posuzovány, přičemž v podmínkách neexistence soustavy brzd a vyvážení k exekutivě s jejími výlučnými rozhodovacími pravomocemi v personální oblasti tuto možnost nelze vyloučit. Konzultativní role, kterou přisuzuje zákon o soudech a soudcích soudcovským radám v § 51 odst. 1 písm. a), v § 52 odst. 1 písm. a) a v § 53 odst. 1 písm. a) zákona o soudech a soudcích je v tomto směru nedostatečnou zárukou, přičemž v případě předsedů a místopředsedů nejvyšších soudů ovšem není upravena ani tato možnost.

Z tohoto jasně vyplývá, že navrhovaná změna je nezbytná a plně v souladu s ústavním pořádkem České republiky.

5. Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie a obecnými zásadami práva Evropské unie

Problematika upravená novelou zákona o soudech a soudcích v současnosti není upravena právními předpisy Evropské unie, nýbrž je ponechána národní úpravě. Ustanovení navrhované právní úpravy proto nezakládají rozpor s právem Evropské unie ve světle ustálené judikatury soudních orgánů Evropské unie a obecnými právními zásadami práva Evropské unie. Některá ustanovení, která jsou novelou upravována, jsou však z části implementačními ustanoveními, a to především v souvislosti s implementací směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/42/EU ze dne 3.4.2014 o zajišťování a konfiskaci nástrojů a výnosů z trestné činnosti v Evropské unii, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/54/ES ze dne 5.7.2006 o zavedení zásady rovných příležitostí a rovného zacházená pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání a směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/943 ze dne 8.6.2016 o ochraně nezveřejněného know-how a obchodních informací (obchodního tajemství) před jejich neoprávněným získáním, využitím a zpřístupněním.

Evropská síť rad pro justici (European Network of Councils for the Judiciary - ENCJ) v červnu roku 2017 zveřejnila výsledky průzkumu mezi evropskými soudy stran jejich soudcovské nezávislosti. Výsledky pro ČR vykazují průměrné až pozitivní hodnoty.

Stran výběru a jmenování soudců však výsledky nejsou nejlepší. Téměř 20 % respondentů (soudců) uvedlo, že si myslí, že soudci byli jmenováni na základě jiných faktorů, než jsou schopnosti a zkušenosti těchto soudců (viz graf níže).

Objektivní výběr soudců na základě jejich znalostí a zkušeností je také nejčastější odpověď na otázku, co by nejvíce přispělo k nezávislosti soudnictví.

V souvislosti s tím je také nutné zmínit článek 47 Listiny základních práv Evropské unie, který mimo jiné stanoví: „Každý má právo, aby jeho věc byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, předem zřízeným zákonem. Každému musí být umožněno poradit se, být obhajován a být zastupován.“

Nový pohled na ochranu nezávislosti soudnictví může přinést judikatura Soudního dvora EU ve věci C-619/18 Komise v. Polsko, týkající se žaloby pro porušení povinnosti v souvislosti s reformou soudnictví, která v Polsku proběhla.

Celá zpráva ENCJ o nezávislosti soudnictví k dispozici na webových stránkách ENCJ (https://www.encj.eu/images/stories/pdf/GA/Paris/encj_report_ia_ga_adopted_ga_12_6.pdf ). Článek 47 odst. 2 Listiny základních práv Evropské unie.

6. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána

Obecná pravidla vztahující se na otázky organizace a pravidel výkonu soudní moci jsou součástí mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, a to konkrétně Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „EÚLP“) a Statutu Rady Evropy.

Článek 6 EÚLP upravuje právo každého, na projednání jeho záležitosti nezávislým a nestranným soudem. V tomto směru je navrhovaná právní úprava naprosto v souladu s mechanismem ochrany lidských práv a základních svobod.

Podobně jako stanoví EÚLP, tak i Statut Rady Evropy se ve svém článku 3 dotýká předmětné problematiky, když uvádí, že: „Každý člen Rady Evropy uznává zásadu právního státu a zaručuje všem osobám pod jeho jurisdikcí dodržování lidských práv a základních svobod. Je povinen upřímně a efektivně spolupracovat při naplňování cíle Rady Evropy definovaného v kapitole I.“Také s tímto prohlášením je shora navrhovaná novela v souladu.

Také judikatura Evropského soudu pro lidská práva představuje významný pramen mezinárodního práva dopadající mimo jiné také na problematiku soudní moci. Evropský soud pro lidská práva (ESLP) však v této otázce spíše prokazuje zdrženlivost, která se projevuje tím, že je vnitrostátnímu zákonodárci zpravidla ponechán prostor pro vlastní uvážení, jak danou otázku ve svém právním řádu upraví. Zatímco je tedy do určité míry možné určit, zda to či ono konkrétní legislativní řešení může být z hlediska dosavadní judikatury Evropského soudu pro lidská práva problematické, zpravidla nelze předložit vyčerpávající výčet požadavků, které vnitrostátní právní úprava musí v tom kterém ohledu splňovat. Z hlediska EÚLP totiž v zásadě nikdy neexistuje jediné správné řešení.

Z judikatury ESLP lze vysledovat některé obecné zásady a pravidla, jimiž vnitrostátní zákonodárství a legislativní záměry do určité míry poměřovat lze. Judikatura však není neměnná, ale průběžně se vyvíjí.

Například jednou z klíčových náležitostí soudního orgánu ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy je shora uvedená nezávislost. ESLP pod pojmem nezávislosti rozumí především nezávislost ve vztahu k orgánům moci výkonné, jakož i k účastníkům řízení (viz např. Henryk Urban a Ryszard Urban proti Polsku, č. 23614/08, rozsudek ze dne 30. listopadu 2010, § 45).

Článek 3 Statutu Rady Evropy.

Je-li pak ESLP postaven před otázku, zda lze určitý „soud“ ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy považovat za „nezávislý“, zohledňuje především následující čtyři kritéria: (i) způsob ustanovování členů soudu, (ii) délku výkonu jejich funkce, (iii) existenci záruk proti vnějším vlivům a tlakům, a konečně (iv) zda soudní orgán budí celkově zdání nezávislosti (viz např. Campbell a Fell proti Spojenému království, č. 7819/77 a 7878/77, rozsudek ze dne 28. června 1984, § 78; Findlay proti Spojenému království, č. 22107/93, rozsudek ze dne 25. února 1997, § 78; Lauko proti Slovensku, č. 26138/95, rozsudek ze dne 2. září 1998, § 63).

Tyto požadavky by měla navrhovaná novela zcela ponechat, resp. podpořit, proto lze konstatovat, že navrhovaná právní úprava je v souladu jak s mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána, tak i s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva.

Česká republika byla dále jako člen Skupiny států proti korupci (GRECO) posuzována v rámci Čtvrtého hodnotícího kola zaměřeného na téma prevence korupce ve vztahu k členům Parlamentu, soudcům a státním zástupcům. Výstupem tohoto hodnotícího kola byly mimo jiné také doporučení týkající se jak výběru soudců a soudních funkcionářů, tak i vedlejší činnosti soudců. Z pohledu naplňování těchto doporučení navrhovaná novela přináší jak požadovanou podrobnější úpravu výběru soudců, a to především pomocí nastavení jednotných a transparentních postupů pro rozhodování na základě přesně stanovených, objektivních a jednotných kritérií, ale také nově zavádí zákonnou úpravu výběru soudních funkcionářů. V souvislosti s doporučeními GRECO nelze opomenout ani splnění požadavku na zavedení přísnější právní úpravy vedlejších činností soudců, včetně zakotvení oznamovacího režimu, který novela zákona o soudech a soudcích přináší.

7. Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované úpravy na státní rozpočet a ostatní rozpočty, na podnikatelské prostředí České republiky, dále sociální dopady, včetně dopadů na rodiny a dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny, a dopady na životní prostředí

S návrhem nejsou spojeny žádné dopady do personální a platové oblasti v rozpočtové kapitole Ministerstva spravedlnosti. Dopady budou pokryty v rámci stávajících výdajových limitů z rozpočtové kapitoly Ministerstva spravedlnosti.

Výběr soudců

a) Výběrová řízení na pozici asistenta, justičního kandidáta a konkrétního soudce

V případě výběrového řízení na pozici justičního kandidáta je v současnosti Justiční akademie, která by měla zajišťovat test aplikace práva, personálně a technicky vybavena na realizaci tohoto testu. Proto se nepředpokládá s dopadem úpravy tohoto typu výběrového řízení na státní rozpočet.

V případě výběrového řízení na pozici konkrétního soudce bude nutné ze strany Justiční akademie zajistit přípravu a průběh testů aplikace práva, které budou kandidáti v daném výběrovém řízení řešit. Justiční akademie testy aplikace práva spolu s jejich odůvodněním připravuje ve spolupráci s autory z řad soudců a odborníků z právnických fakult, kteří mají s Justiční akademií uzavřenou dohodu o provedení práce. Celková cena jednoho testu aplikace práva při nynějším počtu otázek (celkem 40 otázek) je 14 500 Kč z položky ostatní osobní náklady. Za předpokladu, že test bude připravován 4x ročně (nadále ve složení 10 testových otázek tříbodových, cena jedné otázky 700 Kč a 30 testových otázek jednobodových, cena jedné otázky 250 Kč) budou celkové roční náklady na přípravu testu aplikace práva 58 000 Kč. Justiční akademie pro účely testování vyvinula během roku 2018 novou verzi aplikace TSU, která do této doby sloužila pouze pro testování insolvenčních správců a byla technicky i funkčně značně zastaralá. V současné době v ní probíhají jak testy pro kandidáty na pozici justičních a právních čekatelů, tak testy aplikace práva pro justiční kandidáty. Náklady na její servis a programové aktualizace jsou odhadovány na 80 000 Kč ročně. V současné době je tato činnost v kompetenci 1 akademického pracovníka (13. platová třída) a 2 organizačních pracovníků (8. platová třída).

Justiční akademie bude současně zajišťovat školení členů výběrových komisí, a to jak v případě výběrového řízení na pozici justičního kandidáta, tak i v případě závěrečného hodnocení. V této souvislosti je předpokládáno, že by tato školení byla součástí vzdělávacího plánu Justiční akademie. Aktuální cena jednoho semináře je 19 600 Kč (lektorné pro 2 lektory činí 700 Kč/hod z položky ostatní osobní náklady) a 7 110 Kč na stravné (provozní náklady). Je počítáno s tím, že by se v případě školení komisařů a hodnotitelů jednalo o výcvikový seminář s maximálním počtem 20 účastníků. Počet školení však bude záviset na počtu členů komisí a jejich obměně. Roční náklady jsou tedy odhadovány za 3 semináře ve výši 58 800 Kč (ostatní osobní náklady) a 21 330 Kč za stravné (provozní náklady).

V souvislosti s vytvořením pracovních komisí, připravujících metodiku vzdělávání asistentů a metodiku závěrečného hodnocení justičního kandidáta je předpokládáno organizování setkání těchto komisí v gesci Justiční akademie. Jednalo by se o pracovní setkání a členové pracovních komisí by byli placeni z rozpočtu Justiční akademie. Vzhledem k požadavku na tvorbu metodických materiálů je navrhována odměna nejméně 1 000 Kč/hod, která by byla vyplácena v rámci uzavřené dohody o provedení práce, podobně, jako shora uvedené lektorné (ostatní osobní náklady). Předpokládané roční náklady jsou ve výši cca 50 000 Kč (ostatní osobní náklady) a 30 000 Kč (stravné). Mezi další náklady je nutné zahrnout také počítačové vybavení, tj. 2x pevný počítač (30 000 Kč) a 1x notebook (20 000 Kč).

Navýšení nákladů lze předpokládat i v souvislosti se zřízením Psychologického pracoviště Justiční akademie, kdy jsou předpokládány následující personální a finanční náklady:

▪ 2 místa psychologů a 1 místo organizačního pracovníka – cca 1 527 120 Kč /rok (bez osobního příplatku) ▪ 4 kompletní testovací stanoviště na PC – Vídeňský testový systém – cca 2 321 498 Kč bez DPH ▪ zavedení metody tužka – papír – cca 783 799 Kč ▪ výroba zabezpečeného serveru pro poskytování on-line poradenství – cca 100 000 Kč ▪ vybavení kanceláře pro 3 zaměstnance – cca 100 000 Kč

Bez úhrady těchto nákladů není možné Psychologické pracoviště Justiční akademie zřídit.

b) Personální navýšení Justiční akademie

Návrh počítá s aktivním zapojením Justiční akademie během celého procesu výběru soudců. Justiční akademie bude především zajišťovat školení členů výběrových komisí, jak v případě výběrového řízení na pozici justičního kandidáta, tak i v případě jeho závěrečného hodnocení. Současně je také v souvislosti s připravovanou legislativní změnou předpokládáno vytvoření pracovních komisí, skládajících se ze zástupců Justiční akademie, soudů a Ministerstva spravedlnosti, které budou připravovat jak metodiku vzdělávání asistentů, tak i metodiku sloužící k zajištění objektivity v rámci závěrečného hodnocení justičního kandidáta. Pro shora uvedené činnosti je třeba Justiční akademii personálně posílit.

Navýšení zaměstnanců Justiční akademie se předpokládá v rozsahu jednoho odborníka na pozici akademický pracovník, přijatého na poloviční úvazek a spadajícího do 13. platové třídy. Tento pracovník bude zajišťovat v rámci výběrových řízení výběr a posouzení testových otázek, dále přípravu přístupů uživatelů, správu aplikace TSU, zadání testu, zpracování výsledků a komunikaci s krajskými soudy.

V oblasti vytvoření pracovních komisí a přípravy jednotlivých metodik je nutné zajistit navýšení personálu Justiční akademie o 1 akademického pracovníka (ve 13. platové třídě) a jednoho organizačního pracovníka (v 8. platové třídě).

Současně se v souvislosti se zřízením Psychologického pracoviště Justiční akademie plánuje navýšit personální kapacity o dva psychology a jednoho organizačního pracovníka.

Navržené personální posílení bude zabezpečeno v rámci stávajících výdajových limitů státního rozpočtu.

Co se týče dalších dopadů, lze v úplnosti odkázat na příslušné části zpracované závěrečné zprávy z hodnocení dopadů regulace (RIA).

Výběr soudních funkcionářů

V oblasti výběru soudních funkcionářů bude nutné zajistit manažerské vzdělávání pro předsedy okresních, krajských a vrchních soudů, ke kterému má již v současnosti Justiční akademie připravenou koncepci.

Justiční akademie v současné době realizuje projekt manažerského vzdělávání finančně podpořený z EU, který zahrnuje cyklus 3 seminářů pro předsedy a místopředsedy soudů zakončený certifikátem. Do tohoto cyklu je zapojeno 139 manažerů.

Lektorné v rámci těchto kurzů je 1 500 Kč/hod. Bylo stanoveno na základě provedeného průzkumu trhu, kdy se hodinová mzda takto kvalifikovaných lektorů pohybuje v rozmezí 1 500 Kč – 3 000 Kč/hod. Jedná se o expertní lektorské služby, zahrnující vysoce odbornou přípravu seminářů s ohledem na speciální potřeby soudů a státních zastupitelství, včetně přípravy výukových podkladů a prezentací pro účastníky. Na základě této zkušenosti se zajištěním kvalitních lektorů pro organizaci seminářů pro manažery justice doporučujeme i po skončení projektu (rok 2020) zachovat lektorné pro tento typ vzdělávání ve výši 1 500 Kč/hod. Odhad ročních nákladů na manažerské vzdělávání je předpokládán následující: 1x za rok cyklus tří návazných seminářů se dvěma lektory – 126 000 Kč (ostatní osobní náklady) a stravné ve výši 21 330 Kč (provozní náklady).

Vedlejší činnost soudců

V oblasti změn učiněných v rámci problematiky vedlejší činnosti soudců nejsou předpokládány finanční dopady na státní rozpočet.

Přísedící

V souvislosti s navrhovaným omezením institutu přísedících se počítá s promítnutím této změny do státního rozpočtu v podobě úspory v předpokládaném rozsahu cca 6 000 000 Kč z důvodů snížení celkového počtu řízení, v rámci kterých se budou přísedící podílet na rozhodování.

Níže uvádíme počet přísedících v České republice k 1. červnu 2018:

Věkové složení Agenda Celkový PouzePouzePracovní

Soud30-3940-4970 a vícePracovníTrestnípočet

50-59 let 60-69 let pracovnítrestníi trestní letlet letvěcivěcipřísedících věcivěcivěci

Městský soud

26 64 49 71 51 - 261 - 261 - 261

v Praze

obvodní soudy 34 69 66 122 172 140 323 140 323 - 463 celkem 60 133 115 193 223 140 584 140 584 - 724

Krajský soud

- 8 8 8 16 - 40 - 40 - 40

v Praze

okresní soudy 21 54 74 147 122 165 347 71 253 94 418 celkem 21 62 82 155 138 165 387 71 293 94 458

V kolonce „Pracovní věci“ je uveden součet všech přísedících, kteří mohou být přiděleni k agendě pracovních věcí (tedy přísedící pouze pro pracovní věci a přísedící pro pracovní i trestní věci). V kolonce „Trestní věci“ je uveden součet přísedících, kteří mohou být přidělení k trestní agendě (tedy přísedící pouze pro trestní věci a přísedící pro pracovní i trestní věci).

Krajský soud v Českých- 1 7 12 11 - 31 - 31 - 31 Budějovicích

okresní soudy 4 22 51 116 71 136 222 42 128 94264 celkem 4 23 58 128 82 136 253 42 159 94 295

Krajský soud

1 10 6 17 27 - 61 - 61 - 61

v Plzni

okresní soudy 13 61 95 147 135 171 344 107 280 64 451 celkem 14 71 101 164 162 171 405 107 341 64 512

Krajský soud v Ústí nad3 18 24 38 22 - 105 - 105 - 105 Labem

okresní soudy 22 105 106 184 178 222 511 84 373 138 595 celkem 25 123 130 222 200 222 616 84 478 138 700

Krajský soud v Hradci3 12 14 19 21 - 69 - 69 - 69 Králové

okresní soudy 22 55 85 185 142 146 343 146 343 - 489 celkem 25 67 99 204 163 146 412 146 412 - 558

V případě okresních soudů v obvodu Krajského soudu v Českých Budějovicích je údaj pouze orientační.

Krajský soud

9 17 46 65 52 - 189 - 189 - 189

v Brně

okresní soudy 42 132 141 249 188 227 551 201 525 26 752 celkem 51 149 187 314 240 227 740 201 714 26 941

Krajský soud

8 25 30 60 80 - 203 - 203 - 203

v Ostravě

okresní soudy 54 127 229 346 268 153 871 153 871 - 1 024 celkem 62 152 259 406 348 153 1 074 153 1 074 - 1 227

Celkem

50 155 184 290 280 - 959 - 959 - 959

krajské soudy

Celkem

212 625 847 1 496 1 276 1 360 3 512 944 3 096 416 4 456

okresní soudy CELKEM 262 780 1 031 1 786 1 556 1 360 4 471 944 4 055 416 5 415

V roce 2016 činil celkový počet přísedících v České republice 5 671, v roce 2012 činil celkový počet přísedících v České republice 5 923 a v roce 2008 činil celkový počet přísedících v České republice 7 102.

Složení přísedících podle článku soudní soustavy k 1. červnu 2018 z celkového počtu 5 415 přísedících:

Složení přísedících podle agendy k 1. červnu 2018 (krajské i okresní soudy) z celkového počtu 5 415 přísedících:

Složení přísedících podle agendy k 1. červnu 2018 (pouze okresní soudy) z celkového počtu 4 456 přísedících:

Složení přísedících podle věku k 1. červnu 2018 (krajské i okresní soudy) z celkového počtu 5 415 přísedících:

Složení přísedících podle věku k 1. červnu 2018 (pouze krajské soudy) z celkového počtu 959 přísedících:

Složení přísedících podle věku k 1. červnu 2018 (pouze okresní soudy) z celkového počtu 4 456 přísedících:

Podíl přísedících na rozhodování v trestní agendě v letech 2015 až 2017:

Okresní soudy

Nový nápad - obžaloby

Podíl věcí za

Rok Věci za účastiVěci celkemúčasti

přísedícíchpřísedících v %

2015 5 111 75 492 6,77 2016 5 272 70 295 7,50 2017 5 102 65 070 7,84

Celkem 15 485 210 857 7,34

Krajské soudy

Prvostupňová + odvolací Prvostupňová agendaagenda

OdvolacíPodíl věcí za

Rok

Podíl věcí zaagendaúčasti Věci celkem Věci

Věci za účastiúčastipřísedících

přísedícíchpřísedících v %v %

2015 884 884 100,00 24481 25365 3,49 2016 837 837 100,00 24326 25163 3,33 2017 871 871 100,00 23160 24031 3,62

Celkem 2 592 2 592 100,00 71967 74559 3,48

Podíl přísedících na rozhodování v civilní agendě v letech 2015 až 2017:

Okresní soudy

Pravomocně skončené věci

Podíl věcí za

Rok

Věci za účastiVěci celkemúčasti

přísedících*přísedících v %

2015 4 378 331 142 1,32 2016 3 314 289 182 1,15 2017 2 673 248 993 1,07

Celkem 10 365 869 317 1,19

*Pracovní věci, které nebyly vyřízeny platebním rozkazem

Počet senátních věcí (přísedící) - počet pravomocně skončených věcí

Odečet

Rok Celkem Hlavy V, VI Není ZZcelkem 2014 7670 1789 2554 4343 2015 7586 1936 2355 4291 2016 7960 2224 2387 4611 2017 7503 2094 2289 4383 2018 7491 2166 2168 4334

Průměr 7642 2041,8 2350,6 4392,4

Dále lze uvést, že v roce 2013 bylo vyplaceno přísedícím na náhradách celkem 13 416 803,71 Kč a v roce 2014 celkem 13 687 757,92 KČ, v roce 2014 celkem 13 451 480,- Kč, v roce 2015 celkem 13 595 241 Kč, v roce 2016 celkem 13 715 113 Kč a v roce 2017 celkem 14 020 923 Kč.

V závislosti na shora uvedeném je tedy v případě omezení rozhodování přísedících v trestních řízeních možné počítat s úsporou ve výši cca 6 000 000 Kč.

Sociální dopady, dopady na podnikatelské prostředí, na rodiny a dopady na specifické skupiny obyvatel a na životní prostředí návrh nevyvolává.

8. Zhodnocení dopadu navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů

Navrhované řešení má dopad ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů, neboť zavádí oznamovací režim vztahující se k vedlejší činnosti soudců, tj. rozšiřuje rozsah informací, které předseda soudu o soudcích působících na jeho soudu shromažďuje. Tím dojde k podstatné změně způsobu zpracování osobních údajů a rozšíření seznamu osobních údajů i o údaje jiných subjektů, než jsou pouze soudci. Soudci tyto osobní údaje předsedovi soudu předají na formuláři, který zveřejní Ministerstvo spravedlnosti na svých internetových stránkách. Každý předseda pak bude tedy s těmito informacemi nakládat podobným způsobem, jako s ostatními osobními údaji, které shromažďuje a zpracovává. Nedojde tedy ke snížení ochrany osobních údajů v rámci jejich zpracování. Tento návrh zákona je tedy plně v souladu s právními předpisy České republiky i Evropské unie upravujícími ochranu soukromí a osobních údajů.

Jako záruku dostatečné ochrany osobních údajů lze označit stanovení struktury oznámení o vedlejší činnosti, čímž bude zajištěno předávání osobních údajů pouze v nezbytném rozsahu.

9. Zhodnocení korupčních rizik

Zhodnocení korupčních rizik provedené dle metodiky CIA:

(1) Přiměřenost

Navrhovaná novela zákona o soudech a soudcích je v souladu s ústavním zmocněním a odpovídá svým rozsahem právní úpravě předmětné problematiky, je tedy rozsahem a obsahem přiměřená tomu, co má upravovat.

Navrhovaná změna na jednu stranu rozšiřuje kompetence soudů v oblasti podílu na výběru nových soudců, a to především díky jejich rozsáhlému zapojení do jednotlivých výběrových řízení. Na druhou stranu by mělo v této oblasti zrušením institutu přísedících dojít ke snížení počtu subjektů, které budou moci zasahovat do nezávislosti a nestrannosti soudnictví. Lze tedy konstatovat, že zde nedochází k neúměrnému rozšíření kompetence některého z orgánů ani k přílišné centralizaci výběru soudců, soudních funkcionářů nebo soudního řízení do rukou jediného orgánu, a to i vzhledem k různorodosti složení jednotlivých výběrových komisí.

Navrhovaná právní úprava zvýší objektivitu a transparentnost procesu výběru soudců, neboť nově budou probíhat jednotlivá výběrová řízení před komisemi, složenými jak ze zástupců moci soudní, tak moci výkonné. Poté dojde také mimo jiné k výslovnému zákazu působení soudců v politických stranách, čímž bude posílen princip dělby moci. Současně omezení podílu přísedících na rozhodování v trestním řízení přinese snížení korupčních rizik s ohledem na snížení počtu subjektů, které budou moci ovlivnit rozhodování soudu v některých konkrétních případech.

(2) Efektivita

Regulace stanovené novelou zákona bude možné efektivně implementovat. Ministerstvo spravedlnosti je schopné kontrolovat a vynucovat dodržování takové regulace.

Největší rizika jsou spojována s personálním zajištěním výběrových řízení, jak na pozici justičních kandidátů, tak i na pozice konkrétních soudců. Maximální pozornost proto musí být věnována preciznímu složení jednotlivých výběrových komisí, a to za zákonem stanovených podmínek.

Rizika lze také spatřovat v případě zavedení oznamovacího režimu vedlejších činností soudu, kdy bude především na předsedech jednotlivých soudů, jaká nastaví konkrétní pravidla pro vedení evidence takových oznámení. Celý systém oznamování vedlejší činnosti však má za cíl preventivně působit na soudce, aby nevykonávali vedlejší činnosti, které by svým charakterem mohly porušovat zákon.

(3) Odpovědnost

Návrh určuje kompetentní orgány, které v dané věci rozhodují.

Ministerstvo technicky zabezpečuje provoz evidence zájemců na pozici justičního kandidáta a soudce.

Předsedové jednotlivých soudů vyhlašují výběrové řízení na pozici asistenta. Předsedové krajských soudů vyhlašují výběrové řízení na pozici justičního kandidáta. Justiční akademie zajišťuje v případě výběrového řízení na pozici justičního kandidáta písemný test aplikace práva.

Předsedové soudů poté zajišťují koordinaci hodnocení odborné přípravy justičního kandidáta.

V případě oznamovacího režimu vedlejší činnosti je vedení oznámení v kompetenci předsedy příslušného soudu.

(4) Opravné prostředky a kontrolní mechanismy

Možnost účinné obrany proti nesprávnému postupu se v jednotlivých okamžicích výběru proměňuje, a to v návaznosti na subjektech, které v průběhu výběru soudců a funkcionářů vystupují. Zavedením transparentního výběru soudců dojde k výraznému posílení právní jistoty a legitimního očekávání jednotlivých uchazečů.

V případě vedlejší činnosti jsou kontrolní mechanismy rozšířeny o oznamovací povinnost, kdy na základě jejího zavedení budou předsedové jednotlivých soudů informováni o vedlejší činnosti provozované soudci jejich soudu a budou moci v závislosti na těchto zjištění reagovat v případě podezření z narušení důstojnosti soudcovské funkce nebo ohrožení důvěry v nezávislost a nestrannost soudnictví.

10. Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu

Navrhovaná úprava nemá dopady na bezpečnost nebo obranu státu.