2. V § 20 odst. 3 se za slovo „prodloužení“ vkládají slova „doby platnosti krátkodobého víza nebo“.
CELEX 32009R0810
3. V § 20 odst. 4 se slova „na území hodlá cestovat společně s tímto občanem Evropské unie nebo cestovat za tímto občanem, který již“ nahrazují slovy „hodlá doprovázet občana Evropské unie na území nebo následovat občana Evropské unie, který“.
4. V § 20 odstavec 5 zní: „(5) Cizinci, který žádá o krátkodobé vízum jako rodinný příslušník občana Evropské unie a sám není občanem Evropské unie a hodlá doprovázet občana Evropské unie na území nebo následovat občana Evropské unie, který na území pobývá, se krátkodobé vízum neudělí, jestliže
a) předloží padělaný nebo pozměněný cestovní doklad,
b) nesplňuje požadavky opatření před zavlečením infekčního onemocnění,
c) je důvodné nebezpečí, že by při pobytu na území mohl ohrozit bezpečnost státu nebo závažným způsobem narušit veřejný pořádek,
d) je zařazen do informačního systému smluvních států a příslušný orgán, který rodinného příslušníka do tohoto systému zařadil, poskytne dodatečné informace, po jejichž vyhodnocení lze mít za to, že trvá důvodné nebezpečí, že by mohl při pobytu na území jiného smluvního státu ohrozit jeho bezpečnost nebo závažným způsobem narušit veřejný pořádek,
e) se dopustil obcházení tohoto zákona s cílem získat vízum k pobytu na území, zejména pokud účelově uzavřel manželství nebo jeho účelově prohlášeným souhlasem bylo určeno otcovství,
f) se dopustil podvodného jednání s cílem získat vízum k pobytu na území, nebo
g) není rodinným příslušníkem občana Evropské unie uvedeným v § 15a nebo občana Evropské unie nedoprovází nebo nenásleduje.“.
CELEX 32004L0038
5. V § 20 odst. 6 větě první se slova „rodinného příslušníka občana Evropské unie, který sám není občanem Evropské unie a na území hodlá cestovat společně s tímto občanem Evropské unie nebo cestovat za tímto občanem, který již na území pobývá,“ nahrazují slovy „cizince uvedeného v odstavci 5“.
6. § 21 včetně nadpisu a poznámky pod čarou č. 54 zní:
㤠21
Krátkodobé vízum za účelem sezónního zaměstnání
27) 54)
(1) Pro krátkodobé vízumza účelem sezónního zaměstnáníse použije obdobně § 32 odst. 2 písm. c), d) a e), § 32 odst. 3 a § 58 odst. 4. (2) Žádost cizince, kterému bylo v období 5 let předcházejících podání žádosti uděleno nejméně jednou krátkodobé vízum za účelem sezónního zaměstnání, zastupitelský úřad posoudí přednostně před žádostmi cizinců, kteří o vízum za stejným účelem žádají poprvé; to neplatí, byla-li platnost některého z těchto víz zrušena, ledaže by se tak stalo pouze v důsledku porušení povinnosti zaměstnavatele. ______________ 54) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/36/EU ze dne 26. února 2014 o podmínkách vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí za účelem zaměstnání jako sezónní pracovníci.“.
CELEX 32014L0036
7. V § 30 odst. 1 se na konci textu věty druhé doplňují slova „; to neplatí, jde-li o cizince, který žádá o vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem sezónního zaměstnání“.
8. V § 30 odst. 2 se slova „povolení k trvalému pobytu, povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny, studia nebo vědeckého výzkumu, povolení k dlouhodobému pobytu vydaného podle § 42 odst. 3, § 42g anebo § 42i“ nahrazují slovy „příslušného oprávnění k pobytu na území“.
9. V § 30 odstavec 3 zní: „(3) Vízum podle odstavce 1 se uděluje s dobou platnosti a dobou pobytu na území nejdéle na 1 rok, s výjimkou víza k pobytu nad 90 dnů za účelem sezónního zaměstnání, vízum podle odstavce 2 se uděluje s dobou platnosti na 6 měsíců.“.
CELEX 32014L0036
10. V § 30 odst. 4 větě první a čtvrté se slova „povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny, studia nebo vědeckého výzkumu, povolení k dlouhodobému pobytu vydaného podle § 42 odst. 3, § 42g anebo § 42i nebo povolení k trvalému pobytu“ nahrazují slovy „příslušného oprávnění k pobytu na území“ a ve větě třetí se slovo „povolení“ nahrazuje slovy „oprávnění k pobytu“. 11. § 32 včetně nadpisu zní:
㤠32
Vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem sezónního zaměstnání
(1) Vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem sezónního zaměstnání uděluje ministerstvo na žádost cizince, který hodlá pobývat na území za účelem výkonu činnosti závislé na ročním období, bylo mu za tímto účelem vydáno povolení k zaměstnání podle § 96 odst. 1 zákona o zaměstnanosti a plnění tohoto účelu vyžaduje pobyt cizince na území delší než 90 dnů. (2) K žádosti o udělení víza k pobytu nad 90 dnů za účelem sezónního zaměstnání je cizinec povinen předložit
a) cestovní doklad,
b) náležitost uvedenou v § 31 odst. 1 písm. e) a na požádání náležitosti uvedené v § 31 odst. 4,
c) povolení k zaměstnání podle § 96 odst. 1 zákona o zaměstnanosti nebo uvést číslo jednací žádosti o vydání tohoto povolení a u které krajské pobočky nebo pobočky pro hlavní město Prahu Úřadu práce České republiky o takové povolení požádal,
d) doklad o zajištění ubytování po dobu pobytu na území na toto vízum a
e) potvrzení zaměstnavatele o dohodnuté výši mzdy, platu nebo odměny, pokud cizinci ubytování zajišťuje nebo zprostředkovává zaměstnavatel. (3) Na doklad o zajištění ubytování podle odstavce 2 písm. d) se použije § 31 odst. 6 obdobně. Pokud ubytování zajišťuje nebo zprostředkovává zaměstnavatel, musí z dokladu o zajištění ubytování vyplývat splnění podmínek pro ubytování podle § 100 písm. d), zejména velikost podlahové plochy místnosti a počet ubytovaných osob, a údaj o výši úplaty nebo o tom, že je ubytování poskytováno bezúplatně; výše úplaty za ubytování nesmí být v takovém případě nadměrná ve srovnání s dohodnutou výší mzdy, platu nebo odměny cizince a s úrovní tohoto ubytování. (4) Vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem sezónního zaměstnání se uděluje s dobou platnosti a dobou pobytu na území nejdéle na 6 měsíců. (5) Žádost cizince, kterému bylo v období 5 let předcházejících podání žádosti uděleno nejméně jednou vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem sezónního zaměstnání, ministerstvo posoudí přednostně před žádostmi cizinců, kteří o vízum za stejným účelem žádají poprvé; to neplatí, byla-li platnost některého z těchto víz zrušena, ledaže by se tak stalo pouze v důsledku porušení povinnosti zaměstnavatele. (6) Pro vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem sezónního zaměstnání se použije obdobně § 31 odst. 7.“.
CELEX 32014L0036
12. V § 33 odst. 1 písm. c) se za slova „trvalému pobytu“ vkládají slova „podle hlavy IV“ a slova „podle § 69“ se zrušují.
13. Nadpis § 35 zní:
„Prodloužení doby platnosti víza k pobytu nad 90 dnů a doby pobytu na území na toto
vízum“.
14. V § 35 odstavec 1 zní: „(1) Dobu platnosti víza k pobytu nad 90 dnů a dobu pobytu na území na toto vízum, která je kratší než 1 rok, ministerstvo na žádost cizince opakovaně prodlouží za podmínky, že trvá stejný účel pobytu, nejdéle však na 1 rok.“.
15. V § 35 odst. 2 se věta první nahrazuje větou „K žádosti o prodloužení doby platnosti víza k pobytu nad 90 dnů a doby pobytu na území na toto vízum je cizinec povinen předložit náležitosti uvedené v § 31 odst. 1 písm. a) až d) a na požádání náležitost uvedenou v § 31 odst. 4 písm. b).“.
16. V § 35 odst. 3 se slova „pobytu na území na vízum k pobytu nad 90 dnů“ nahrazují slovy „platnosti víza k pobytu nad 90 dnů a dobu pobytu na území na toto vízum“.
17. Za § 35 se vkládá nový § 35a, který včetně nadpisu zní:
㤠35a
Prodloužení doby platnosti víza k pobytu nad 90 dnů za účelem sezónního zaměstnání
a doby pobytu na území na toto vízum
(1) Dobu platnosti víza k pobytu nad 90 dnů za účelem sezónního zaměstnání a dobu pobytu na území na toto vízum, která je kratší než 6 měsíců, ministerstvo na žádost cizince opakovaně prodlouží za podmínky, že trvá stejný účel pobytu, nejdéle však na 6 měsíců. (2) K žádosti o prodloužení doby platnosti víza k pobytu nad 90 dnů za účelem sezónního zaměstnání a doby pobytu na území na toto vízum je cizinec povinen předložit povolení k zaměstnání podle § 96 odst. 1 zákona o zaměstnanosti, cestovní doklad a náležitosti uvedené v § 32 odst. 2 písm. d) a e) a na požádání náležitost uvedenou v § 31 odst. 4 písm. b). (3) Dobu platnosti víza k pobytu nad 90 dnů za účelem sezónního zaměstnání a dobu pobytu na území na toto vízum nelze prodloužit, pokud ministerstvo shledá důvod pro zahájení řízení o zrušení platnosti tohoto víza podle § 37a.“.
CELEX 32014L0036
18. V § 37 odst. 1 písm. b) se za slovo „neplní“ vkládají slova „na území“.
19. V § 37 odst. 2 písmeno b) zní: „b) nastal některý z důvodů uvedených v § 56 odst. 1 písm. a), c), d), g), h) a j) až l) nebo v § 56 odst. 2,“.
20. V § 37 odst. 2 se na konci písmene f) slovo „anebo“ zrušuje a za písmeno g) se vkládají nová písmena h) a i), která znějí: „h) cizinec neplnil v době platnosti víza na území účel, pro který mu bylo vízum uděleno; to neplatí, pokud cizinec prokáže, že se jednalo o neplnění účelu ze závažných důvodů po přechodnou dobu, nebo
i) cizinec by mohl při dalším pobytu na území ohrozit veřejné zdraví tím, že trpí nemocí uvedenou v požadavcích opatření před zavlečením infekčního onemocnění,“.
21. Za § 37 se vkládá nový § 37a, který zní:
㤠37a
(1) Ministerstvo zruší platnost víza k pobytu nad 90 dnů za účelem sezónního zaměstnání, jestliže
a) cizinec, kterému bylo toto vízum uděleno, o zrušení jeho platnosti požádá,
b) náležitosti předložené k žádosti o udělení tohoto víza nebo prodloužení doby jeho platnosti jsou padělané anebo pozměněné nebo údaje podstatné pro posouzení žádosti v nich uvedené neodpovídají skutečnosti, nebo
c) cizinec neplní účel, pro který mu bylo toto vízum uděleno. (2) Ministerstvo dále zruší platnost víza k pobytu nad 90 dnů za účelem sezónního zaměstnání, jestliže
a) není splněna některá z podmínek pro udělení tohoto víza,
b) cizinec byl pravomocně odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu,
c) jiný stát Evropské unie nebo smluvní stát uplatňující společný postup ve věci vyhošťování
9a)
rozhodl o vyhoštění cizince ze svého územíz důvodu jeho odsouzení k trestu odnětí svobody v délce nejméně 1 rok anebo pro důvodné podezření, že spáchal závažnou trestnou činnost nebo takovou činnost připravuje na území některého státu Evropské unie nebo smluvního státu uplatňujícího společný postup ve věci vyhošťování,
d) je důvodné nebezpečí, že by cizinec mohl při dalším pobytu na území závažným způsobem narušit veřejný pořádek nebo ohrozit bezpečnost státu, nebo
e) cizinec by mohl při dalším pobytu na území ohrozit veřejné zdraví tím, že trpí nemocí uvedenou v požadavcích opatření před zavlečením infekčního onemocnění, za podmínky, že důsledky tohoto rozhodnutí budou přiměřené důvodu pro zrušení platnosti víza. Při posuzování přiměřenosti ministerstvo přihlíží zejména k dopadům tohoto rozhodnutí do soukromého a rodinného života cizince. (3) Ministerstvo nepostupuje podle odstavce 1 písm. c) nebo odstavce 2 písm. a) v případě, že povolení k zaměstnání podle § 96 odst. 1 zákona o zaměstnanosti bylo cizinci odňato pouze v důsledku porušení povinnosti zaměstnavatele a cizinci bylo ve lhůtě 30 dnů ode dne následujícího po dni odnětí tohoto povolení k zaměstnání vydáno nové povolení k zaměstnání podle § 96 odst. 1 zákona o zaměstnanosti. (4) Ministerstvo v rozhodnutí, kterým zruší platnost víza k pobytu nad 90 dnů za účelem sezónního zaměstnání, stanoví lhůtu k vycestování z území a udělí cizinci výjezdní příkaz; cizinec je povinen ve stanovené lhůtě z území vycestovat.“.
CELEX 32014L0036 CELEX 32001L0040
22. V § 42 odst. 5 větě první se slova „na úředním tiskopisu“ zrušují.
23. V § 42 se za odstavec 5 vkládá nový odstavec 6, který zní: „(6) Žádost o povolení k dlouhodobému pobytu podle tohoto oddílu se podává na úředním tiskopisu.“. Dosavadní odstavec 6 se označuje jako odstavec 7.
24. V § 42a odstavec 1 zní: „(1) Žádost o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny
9c)
na území(dále jen „společné soužití rodiny“) je oprávněn podat cizinec, který je
a) manželem cizince s povoleným pobytem na území,
b) nezletilým nebo zletilým nezaopatřeným dítětem cizince s povoleným pobytem na území nebo takovým dítětem manžela cizince s povoleným pobytem na území,
c) nezletilým cizincem, který byl cizinci s povoleným pobytem na území nebo jeho manželu rozhodnutím příslušného orgánu svěřen do náhradní rodinné péče nebo který byl cizincem s povoleným pobytem na území nebo jeho manželem osvojen anebo jehož poručníkem nebo manželem jehož poručníka je cizinec s povoleným pobytem na území, pokud se bude péče o nezletilého cizince vykonávat na území,
d) osamělým cizincem starším 65 let nebo bez ohledu na věk cizincem, který se o sebe nedokáže ze zdravotních důvodů sám postarat, jde-li o sloučení rodiny s rodičem nebo dítětem s povoleným pobytem na území nebo jde-li o sloučení rodiny s rodičem nebo dítětem, které je azylantem,
e) manželem azylanta, pokud manželství vzniklo před vstupem azylanta na území; podmínka doby vzniku manželství neplatí, jde-li o žádost podanou cizincem, který je držitelem povolení k dlouhodobému pobytu a pobývá na území po dobu nejméně 2 let,
f) nezletilým nebo zletilým nezaopatřeným dítětem azylanta nebo takovým dítětem manžela azylanta,
g) nezletilým cizincem, který byl azylantovi nebo jeho manželu rozhodnutím příslušného orgánu svěřen do náhradní rodinné péče nebo který byl azylantem nebo jeho manželem osvojen anebo jehož poručníkem nebo manželem jehož poručníka je azylant, pokud se bude péče o nezletilého cizince vykonávat na území, nebo
h) rodičem nezletilého azylanta; nemá-li tento nezletilý azylant rodiče, je oprávněn žádost podat jiný jeho přímý příbuzný ve vzestupné linii, a není-li takového příbuzného, je žádost oprávněn podat poručník nezletilého azylanta.“.
CELEX32003L0086
25. V § 42a odst. 2 se na konci textu věty první doplňují slova „nebo držitele povolení k pobytu vnitropodnikově převedeného zaměstnance vydaného jiným členským státem
55)
Evropské unie“. Poznámka pod čarou č. 55 zní: 55) „Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/66/EU ze dne 15. května 2014 o podmínkách vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí na základě převedení v rámci společnosti.“.
CELEX 32014L0066
26. V § 42a odst. 2 větě druhé se slova „1 měsíce“ nahrazují slovy „90 dnů“.
27. V § 42a se na konci odstavce 5 doplňuje věta „Žádost nelze na území ministerstvu podat, pokud cizinec na území pobývá na vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území po dobu kratší než 6 měsíců nebo na vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem sezónního zaměstnání.“.
28. V § 42a odstavec 6 zní: „(6) Povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny se cizinci vydá, jestliže
a) jde o cizince podle odstavce 1 písm. a) nebo b) a cizinec, se kterým má být umožněno společné soužití rodiny, je držitelem povolení k dlouhodobému pobytu nebo povolení k trvalému pobytu a pobývá na území po dobu nejméně 15 měsíců; jde-li o sloučení manželů, současně musí každý z nich dosáhnout věku 20 let,
b) jde o cizince podle odstavce 1 písm. a) nebo b) a cizinec, se kterým má být umožněno společné soužití rodiny, je držitelem povolení vydaného podle § 42g a pobývá na území po dobu nejméně 6 měsíců,
c) jde o cizince podle odstavce 1 písm. c) až h), nebo
d) cizinec, se kterým má být umožněno společné soužití rodiny, je držitelem modré karty nebo držitelem povolení vydaného podle § 42k, 42m nebo 42n.“.
CELEX32003L0086 CELEX 32009L0050 CELEX 32014L0066
29. V § 42b odstavec 2 zní: „(2) K žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití
32)
rodiny je cizinec, který pobýval na území jiného členského státu Evropské uniejako rodinný příslušník držitele modré karty nebo držitele povolení k pobytu vnitropodnikově převedeného zaměstnance vydaného jiným členským státem Evropské unie, dále povinen předložit doklad o oprávnění k pobytu, který mu jako rodinnému příslušníkovi držitele modré karty nebo držitele povolení k pobytu vnitropodnikově převedeného zaměstnance vydal jiný členský stát Evropské unie.“.
30. V § 42f se na konci odstavce 2 doplňují věty „Žádost nelze na území ministerstvu podat, pokud cizinec na území pobývá na vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území nebo na povolení k dlouhodobému pobytu za účelem strpění pobytu na území; to neplatí, jde-li o cizince, který na území pobýval na vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu podle § 33 odst. 1 písm. a) až c) nebo § 33 odst. 3 a následně na území pobývá na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem strpění pobytu vydaného podle § 43, pobývá-li na území nepřetržitě po dobu nejméně 3 let. Žádost dále nelze na území ministerstvu podat, pokud cizinec na území pobývá na vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem sezónního zaměstnání.“. 31. V § 42g odst. 1 se na konci textu věty první doplňují slova „nebo 8“. 32. V § 42g odst. 3 se věta druhá nahrazuje větami „Cizinec, který v postavení společníka, statutárního orgánu, člena statutárního orgánu nebo jiného orgánu obchodní korporace plní pro tuto právnickou osobu úkoly vyplývající z předmětu její činnosti, není k plnění těchto úkolů oprávněn podat žádost o vydání zaměstnanecké karty, přestože mu bylo za tímto účelem vydáno povolení k zaměstnání. Žádost o vydání zaměstnanecké karty dále není oprávněn podat cizinec, kterému bylo vydáno povolení k zaměstnání podle § 96 odst. 1 zákona o zaměstnanosti.“.
33. V § 42g odst. 5 větě druhé se slova „vydané za jiným účelem“ zrušují.
34. V § 42g se na konci odstavce 5 doplňují věty „Žádost nelze na území ministerstvu podat, pokud cizinec na území pobývá na vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území nebo na povolení k dlouhodobému pobytu za účelem strpění pobytu na území; to neplatí, jde-li o cizince, který na území pobýval na vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu podle § 33 odst. 1 písm. a) až c) nebo § 33 odst. 3 a následně na území pobývá na povolení k dlouhodobému pobytu za účelem strpění pobytu vydané podle § 43, pobývá-li na území nepřetržitě po dobu nejméně 3 let. Žádost dále nelze na území ministerstvu podat, pokud cizinec na území pobývá na vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem sezónního zaměstnání. V zastoupení cizince, který není oprávněn na území ministerstvu podat žádost o vydání zaměstnanecké karty podle věty druhé, může žádost podat ministerstvu na základě plné moci jeho zaměstnavatel, pokud je cizinec nebo jeho zaměstnavatel účastníkem programu schváleného vládou za účelem dosažení ekonomického nebo jiného významného přínosu pro Českou republiku, který je organizačně zajišťován nebo koordinován k tomuto účelu ministerstvem nebo jiným ústředním správním úřadem, jehož okruhu působnosti se program týká (dále jen „vládou schválený program“), a umožňují-li tento způsob podání žádosti podmínky tohoto programu.“.
35. V § 42g odstavec 7 zní: „(7) Změna zaměstnavatele nebo pracovního zařazení držitele zaměstnanecké karty podléhá předchozímu souhlasu ministerstva. Ministerstvo udělí na žádost držitele zaměstnanecké karty souhlas se změnou zaměstnavatele nebo pracovního zařazení držitele zaměstnanecké karty, pokud jsou splněny podmínky uvedené v odstavci 2 a nenastal-li některý z důvodů uvedených v § 56, s výjimkou důvodu uvedeného v § 56 odst. 1 písm. f). K žádosti o udělení souhlasu je cizinec povinen předložit náležitost uvedenou v § 42h odst. 1 písm. c) a dále náležitost uvedenou v § 42h odst. 1 písm. d), pokud je k výkonu požadovaného zaměstnání nutná jiná odborná způsobilost nebo pokud doklad, kterým odbornou způsobilost prokázal při vydání zaměstnanecké karty, pozbyl platnosti.“.
36. V § 42g se za odstavec 7 vkládají nové odstavce 8 a 9, které znějí: „(8) Zaměstnání cizince na další pracovní pozici u téhož nebo u jiného zaměstnavatele podléhá předchozímu souhlasu ministerstva. Ministerstvo udělí na žádost držitele zaměstnanecké karty souhlas s jeho zaměstnáním na další pracovní pozici u téhož nebo u jiného zaměstnavatele, pokud
a) nenastal některý z důvodů uvedených v § 56, s výjimkou důvodu uvedeného v § 56 odst. 1 písm. f), a
b) jsou splněny podmínky uvedené v odstavci 2 nebo jsou při současném zachování podmínek, za nichž byla zaměstnanecká karta cizinci vydána, splněny podmínky uvedené v odstavci 2 písm. a) a c) a cizinec uzavřel pracovní smlouvu, dohodu o pracovní činnosti nebo smlouvu o smlouvě budoucí, v níž se strany zavazují v ujednané lhůtě uzavřít pracovní smlouvu nebo dohodu o pracovní činnosti. (9) K žádosti o udělení souhlasu podle odstavce 8 je cizinec povinen předložit náležitost uvedenou v § 42h odst. 1 písm. c) nebo pracovní smlouvu, dohodu o pracovní činnosti nebo smlouvu o smlouvě budoucí splňující podmínky uvedené v odstavci 8 písm. b) a dále náležitost uvedenou v § 42h odst. 1 písm. d), pokud je k výkonu požadovaného zaměstnání nutná jiná odborná způsobilost nebo pokud doklad, kterým odbornou způsobilost prokázal při vydání zaměstnanecké karty, pozbyl platnosti.“. Dosavadní odstavce 8 a 9 se označují jako odstavce 10 a 11.
37. V § 42g odst. 10 se slova „Odstavec 7 se nepoužije“ nahrazují slovy „Odstavce 7 a 8 se nepoužijí“ a slova „nebo u dalšího“ se nahrazují slovy „u téhož nebo u jiného“.
38. V § 42g odst. 11 větě první se slova „120 dnů před uplynutím platnosti zaměstnanecké karty“ nahrazují slovy „stanovené v § 47 odst. 1 nebo za podmínek stanovených v § 47 odst. 3“ a ve větě druhé se slova „; rozhodnutí o udělení souhlasu se písemně nevyhotoví“ zrušují.
39. V § 42g se doplňuje odstavec 12, který zní: „(12) V žádosti o vydání zaměstnanecké karty je cizinec povinen uvést
a) své jméno, příjmení a ostatní jména, všechna dřívější příjmení, den, měsíc a rok narození, místo a stát narození, pohlaví, státní občanství, rodinný stav, nejvyšší dosažené vzdělání, povolání, zaměstnání před příchodem na území, pracovní zařazení, název a adresu zaměstnavatele, zaměstnání po vstupu na území, pracovní zařazení, název a adresu zaměstnavatele, poslední bydliště v cizině, adresu místa pobytu na území, adresu pro doručování, je-li odlišná od místa pobytu, předchozí pobyt na území delší než 3 měsíce, důvod a místo pobytu, den vstupu na území a číslo a platnost cestovního dokladu a označení státu, který tento doklad vydal,
b) údaje k pracovní pozici vedené podle zákona o zaměstnanosti v centrální evidenci volných pracovních míst obsaditelných držiteli zaměstnanecké karty, na kterou žádá o vydání zaměstnanecké karty,
c) jméno, příjmení a ostatní jména, všechna dřívější příjmení, státní občanství, datum narození, místo a stát narození, bydliště a povolání manžela nebo manželky,
d) jméno, příjmení a ostatní jména, datum narození, státní občanství, bydliště a povolání rodičů,
e) jméno, příjmení a ostatní jména, datum a místo narození, státní občanství, bydliště a povolání dětí a
f) jméno, příjmení a ostatní jména, datum a místo narození, státní občanství, bydliště a povolání sourozenců.“.
40. V § 42h se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní: „(2) Pokud je cizinec nebo jeho zaměstnavatel účastníkem vládou schváleného programu, jehož podmínky umožňují nahrazení některých náležitostí žádosti, lze náležitosti uvedené v § 31 odst. 1 písm. d) a v odstavci 1 písm. c) a d) nahradit potvrzením, ve kterém zaměstnavatel uvede
a) druh práce, který má zaměstnanec pro zaměstnavatele vykonávat, místo výkonu práce, den nástupu do práce a dobu, na kterou se pracovní smlouva nebo dohoda o pracovní činnosti uzavírá nebo na kterou bude uzavřena,
b) že cizinec má zajištěno ubytování odpovídající požadavkům uvedeným v § 31 odst. 6,
c) že s cizincem uzavřel pracovní smlouvu, dohodu o pracovní činnosti nebo smlouvu o smlouvě budoucí splňující podmínky uvedené v § 42g odst. 2 písm. b) a
d) že cizinec má odbornou způsobilost pro výkon požadovaného zaměstnání podle § 42g odst. 2 písm. c).“. Dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 3.
41. V § 42i odstavec 3 zní: „(3) Žádost o vydání modré karty se podává na zastupitelském úřadu. Na území je oprávněn žádost o vydání modré karty podat ministerstvu cizinec, který pobývá na území jako držitel modré karty vydané jiným členským státem Evropské unie, pokud žádost podá ve lhůtě do 1 měsíce ode dne vstupu na území, a dále cizinec, který pobývá na území na vízum k pobytu nad 90 dnů nebo na povolení k dlouhodobému pobytu za jiným účelem. Žádost nelze na území ministerstvu podat, pokud cizinec na území pobývá na vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území nebo na povolení k dlouhodobému pobytu za účelem strpění pobytu na území; to neplatí, jde-li o cizince, který na území pobýval na vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu podle § 33 odst. 1 písm. a) až c) nebo § 33 odst. 3 a následně na území pobývá na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem strpění pobytu vydaného podle § 43, pobývá-li na území nepřetržitě po dobu nejméně 3 let. V zastoupení cizince, který není oprávněn podat žádost o vydání modré karty na území ministerstvu podle věty druhé, může žádost podat ministerstvu na základě plné moci jeho zaměstnavatel, pokud je cizinec nebo jeho zaměstnavatel účastníkem vládou schváleného programu a umožňují-li tento způsob podání žádosti podmínky tohoto programu.“.
CELEX 32009L0050
42. V § 42i se doplňuje odstavec 11, který zní: „(11) V žádosti o vydání modré karty je cizinec povinen uvést
a) své jméno, příjmení a ostatní jména, všechna dřívější příjmení, den, měsíc a rok narození, místo a stát narození, pohlaví, státní občanství, rodinný stav, nejvyšší dosažené vzdělání, povolání, zaměstnání před příchodem na území, pracovní zařazení, název a adresu zaměstnavatele, zaměstnání po vstupu na území, pracovní zařazení, název a adresu zaměstnavatele, poslední bydliště v cizině, adresu místa pobytu na území, adresu pro doručování, je-li odlišná od místa pobytu, předchozí pobyt na území delší než 3 měsíce, důvod a místo pobytu, den vstupu na území a číslo a platnost cestovního dokladu a označení státu, který tento doklad vydal,
b) údaje k pracovní pozici vedené podle zákona o zaměstnanosti v centrální evidenci volných pracovních míst obsaditelných držiteli modré karty, na kterou žádá o vydání modré karty,
c) jméno, příjmení a ostatní jména, všechna dřívější příjmení, státní občanství, datum narození, místo a stát narození, bydliště a povolání manžela nebo manželky,
d) jméno, příjmení a ostatní jména, datum narození, státní občanství, bydliště a povolání rodičů,
e) jméno, příjmení a ostatní jména, datum a místo narození, státní občanství, bydliště a povolání dětí a
f) jméno, příjmení a ostatní jména, datum a místo narození, státní občanství, bydliště a povolání sourozenců.“.
43. Za § 42j se vkládají nové § 42k až 42p, které včetně nadpisů a poznámky pod čarou č. 56 znějí:
㤠42k
Karta vnitropodnikově převedeného zaměstnance
(1) Kartou vnitropodnikově převedeného zaměstnance se rozumí povolení k dlouhodobému pobytu opravňující cizince k pobytu na území delšímu než 90 dnů a k výkonu zaměstnání na pozici manažera, specialisty nebo zaměstnaného stážisty na základě vnitropodnikového převedení. (2) Vnitropodnikovým převedením se pro účely tohoto zákona rozumí dočasné převedení cizince
a) v obchodní korporaci se sídlem mimo území členských států Evropské unie, se kterou má během převedení uzavřenou pracovní smlouvu, do jejího odštěpného závodu se sídlem na území, nebo
b) z obchodní korporace se sídlem mimo území členských států Evropské unie, se kterou má během převedení uzavřenou pracovní smlouvu, do obchodní korporace se sídlem na území, jež je vůči obchodní korporaci se sídlem mimo území členských států Evropské unie
56)
ovládající nebo ovládanou osobounebo jsou obě tyto obchodní korporace ovládány stejnou ovládající osobou. (3) Manažerem se pro účely tohoto zákona rozumí cizinec pracující ve vedoucí pozici, který především řídí obchodní korporaci nebo odštěpný závod a na jehož činnost obecně dohlíží nebo mu vydává pokyny zejména statutární orgán, nejvyšší orgán nebo kontrolní orgán; manažer řídí obchodní korporaci nebo odštěpný závod nebo jejich část, vykonává dohled nad dalšími zaměstnanci vykonávajícími dohledové, profesní nebo řídící činnosti a jejich kontrolu, a to včetně pravomoci přijímat nebo propouštět zaměstnance nebo doporučit jejich přijetí nebo propuštění nebo provedení jiných personálních opatření.
(4) Specialistou se pro účely tohoto zákona rozumí cizinec, který má specializované znalosti, které jsou zásadní pro oblast činnosti, postupy nebo řízení obchodní korporace nebo odštěpného závodu, a který má dále potřebnou úroveň dosažené kvalifikace a profesní zkušenosti, popřípadě je členem profesního sdružení, stanoví-li tyto požadavky zvláštní právní předpis. (5) Zaměstnaným stážistou se pro účely tohoto zákona rozumí cizinec, který má řádně ukončené vysokoškolské vzdělání, je převeden do obchodní korporace nebo odštěpného závodu se sídlem na území za účelem rozvoje kariéry nebo zaškolení v oblasti obchodních technik a metod a kterému je po dobu převedení vyplácena mzda nebo plat. (6) Žádost o vydání karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance není oprávněn podat cizinec, jde-li o
a) žadatele o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem vědeckého výzkumu,
b) cizince, který je zaměstnancem zaměstnavatele z jiného členského státu Evropské unie
34)
vyslaným k výkonu práce v rámci nadnárodního poskytování služeb na území,
c) cizince, který na území pobývá za účelem podnikání,
d) cizince, kterému bylo zprostředkováno zaměstnání agenturou práce,
e) cizince, který na území pobývá za účelem studia podle § 64 odst. 1 písm. a) až c), jde-li o denní studium na střední škole, konzervatoři, vyšší odborné škole nebo jazykové škole s právem státní jazykové zkoušky nebo prezenční studium na vysoké škole, nebo podle § 64 odst. 1 písm. d) a e), nebo
f) cizince, který je zaměstnán v obchodní korporaci se sídlem ve státě, který je vázán
1c)
mezinárodní smlouvou sjednanou s Evropskou unií, z níž občanům tohoto státu vyplývá právo na volný pohyb rovnocenné takovému právu občanů Evropské unie, nebo ve státě,
1d)
který je vázán Dohodou o Evropském hospodářském prostoru. (7) Žádost o vydání karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance podává cizinec na zastupitelském úřadu. Pokud je cizinec nebo obchodní korporace, v níž nebo do níž má být cizinec převeden, účastníkem vládou schváleného programu a umožňují-li tento způsob podání žádosti podmínky tohoto programu, může v zastoupení cizince podat ministerstvu žádost na základě plné moci tato obchodní korporace. (8) Ministerstvo vydá cizinci kartu vnitropodnikově převedeného zaměstnance, pokud
a) se jedná o vnitropodnikové převedení tohoto cizince k výkonu zaměstnání na pozici manažera, specialisty nebo zaměstnaného stážisty,
b) byl tento cizinec bezprostředně přede dnem vnitropodnikového převedení zaměstnán v obchodní korporaci se sídlem mimo území členských států Evropské unie, v níž nebo z níž má být převeden na území, a to po dobu nejméně 6 měsíců a
c) tento cizinec má požadovanou odbornou kvalifikaci, je-li podle zvláštního právního
35)
předpisuvyžadována, splňuje podmínky pro výkon regulovaného povolání, jde-li o takové povolání, a má vysokoškolské vzdělání, jde-li o zaměstnaného stážistu. (9) Ministerstvo žádost o vydání karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance zamítne, jestliže
a) nastal některý z důvodů uvedených v § 56 odst. 1 písm. a) až c), e), g) až i) a l) nebo důvod uvedený v § 56 odst. 2 písm. a), nebo
b) obchodní korporace nebo odštěpný závod, do nichž má být cizinec převeden, byly založeny pouze za účelem vnitropodnikového převedení.
(10) Ministerstvo žádost o vydání karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance dále zamítne, jestliže
a) obchodní korporace, v níž nebo do níž má být cizinec převeden, není osobou bezdlužnou,
b) obchodní korporaci, v níž nebo do níž má být cizinec převeden, byla v období 4 měsíců předcházejících podání žádosti pravomocně uložena pokuta za umožnění výkonu nelegální práce, nebo
c) na majetek obchodní korporace, v níž nebo do níž má být cizinec převeden, byl prohlášen konkurs, za podmínky, že důsledky tohoto rozhodnutí budou přiměřené důvodu pro nevydání karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance. Při posuzování přiměřenosti ministerstvo přihlíží zejména k dopadům tohoto rozhodnutí do soukromého a rodinného života cizince. (11) Držitel karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance je povinen ministerstvu oznámit změnu podmínek, na základě kterých mu byla karta vnitropodnikově převedeného zaměstnance vydána, ve lhůtě do 3 pracovních dnů ode dne, kdy k ní došlo.
§ 42l
Náležitosti žádosti o vydání karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance
(1) K žádosti o vydání karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance je cizinec povinen předložit
a) cestovní doklad,
b) náležitost uvedenou v § 31 odst. 1 písm. e) a na požádání náležitosti uvedené v § 31 odst. 4,
c) doklad o zajištění ubytování po dobu pobytu na území,
d) vysílací dopis, který obsahuje 1. potvrzení obchodní korporace se sídlem mimo území členských států Evropské unie, že cizinec bude převeden podle § 42k odst. 2 k výkonu zaměstnání do obchodní korporace nebo odštěpného závodu se sídlem na území na pozici manažera, specialisty nebo zaměstnaného stážisty s uvedením doby trvání vnitropodnikového převedení a místa výkonu práce na území, 2. uvedení pracovních podmínek, pokud jde o délku pracovní doby, délku dovolené za kalendářní rok a výši mzdy nebo platu; tyto podmínky nesmí být horší, než stanoví zákoník práce, to platí i pro podmínky týkající se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, pracovních podmínek těhotných žen nebo žen krátce po porodu, rovného zacházení pro muže a ženy i ostatní ustanovení o nediskriminaci, a 3. potvrzení, že cizinec bude po uplynutí doby trvání vnitropodnikového převedení převeden do obchodní korporace se sídlem mimo území členských států Evropské unie,
e) doklad o zaměstnání před vnitropodnikovým převedením podle § 42k odst. 8 písm. b),
f) v případě uvedeném v § 42k odst. 2 písm. a) doklad prokazující, že odštěpný závod, do něhož je cizinec převeden, je odštěpným závodem obchodní korporace, v níž je cizinec převeden,
g) v případě uvedeném v § 42k odst. 2 písm. b) doklad prokazující, že obchodní korporace, v nichž je cizinec převeden, jsou vůči sobě ovládající a ovládanou osobou nebo jsou obě tyto obchodní korporace ovládány stejnou ovládající osobou,
h) doklad o splnění podmínky uvedené v § 42k odst. 8 písm. c) a
i) jde-li o zaměstnaného stážistu, dohodu o odborné přípravě, která obsahuje 1. popis programu odborné přípravy, ze kterého vyplývá, že se jedná o odbornou přípravu za účelem profesního rozvoje nebo odbornou přípravu v oblasti obchodních technik nebo metod s cílem připravit cizince na jeho budoucí pozici v obchodní korporaci, v níž nebo z níž je cizinec převeden, nebo v obchodní korporaci, která tuto obchodní korporaci ovládá nebo je jí ovládaná, a 2. dobu trvání odborné přípravy a podmínky, za kterých bude zaměstnaný stážista během odborné přípravy pod dohledem. (2) Pokud je cizinec nebo obchodní korporace, v níž nebo do níž má být cizinec převeden, účastníkem vládou schváleného programu, jehož podmínky umožňují nahrazení některých náležitostí žádosti, lze náležitosti uvedené v odstavci 1 písm. c) až h) nahradit potvrzením vydaným touto obchodní korporací. (3) Před vyznačením víza k pobytu nad 90 dnů za účelem převzetí karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance je cizinec povinen předložit doklad o cestovním zdravotním pojištění, které odpovídá podmínkám uvedeným v § 180j, a to na dobu pobytu ode dne vstupu na území do doby, než se na něho bude vztahovat pojištění podle zvláštního
32)
právního předpisu, a na požádání doklad o zaplacení pojistného uvedeného na dokladu o cestovním zdravotním pojištění; to neplatí, jde-li o případy uvedené v § 180j odst. 4.
§ 42m
Karta vnitropodnikově převedeného zaměstnance jiného členského státu Evropské
unie
(1) Kartou vnitropodnikově převedeného zaměstnance jiného členského státu Evropské unie se rozumí povolení k dlouhodobému pobytu opravňující cizince, který je držitelem povolení k pobytu vnitropodnikově převedeného zaměstnance vydaného jiným členským státem Evropské unie, k pobytu na území delšímu než 90 dnů a k výkonu zaměstnání na pozici manažera, specialisty nebo zaměstnaného stážisty na základě vnitropodnikového převedení. (2) K žádosti o vydání karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance jiného členského státu Evropské unie je cizinec povinen předložit
a) cestovní doklad,
b) náležitost uvedenou v § 31 odst. 1 písm. e) a na požádání náležitosti uvedené v § 31 odst. 4,
c) povolení k pobytu vnitropodnikově převedeného zaměstnance vydané cizinci jiným členským státem Evropské unie,
d) doklad o zajištění ubytování po dobu pobytu na území,
e) vysílací dopis obsahující údaje uvedené v § 42l odst. 1 písm. d),
f) v případě uvedeném v § 42k odst. 2 písm. a) doklad prokazující, že odštěpný závod, do něhož je cizinec převeden, je odštěpným závodem obchodní korporace, z níž je cizinec převeden,
g) v případě uvedeném v § 42k odst. 2 písm. b) doklad prokazující, že obchodní korporace, v nichž je cizinec převeden, jsou vůči sobě ovládající a ovládanou osobou nebo jsou obě tyto obchodní korporace ovládány stejnou ovládající osobou, a
h) doklad o splnění podmínky uvedené v odstavci 5 písm. b). (3) Pokud je cizinec nebo obchodní korporace, v níž nebo do níž má být cizinec převeden, účastníkem vládou schváleného programu, jehož podmínky umožňují nahrazení některých náležitostí žádosti, lze náležitosti uvedené v odstavci 2 písm. d) až h) nahradit potvrzením vydaným touto obchodní korporací. (4) Držitel povolení k pobytu vnitropodnikově převedeného zaměstnance vydaného jiným členským státem Evropské unie může podat žádost o vydání karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance jiného členského státu Evropské unie na zastupitelském úřadu nebo ministerstvu v době platnosti oprávnění k přechodnému pobytu na území, a to nejpozději do 90 dnů ode dne vstupu na území. Pokud je cizinec nebo obchodní korporace, v níž nebo do níž má být cizinec převeden, účastníkem vládou schváleného programu a umožňují-li tento způsob podání žádosti podmínky tohoto programu, může v zastoupení cizince podat ministerstvu žádost na základě plné moci tato obchodní korporace. (5) Ministerstvo vydá cizinci kartu vnitropodnikově převedeného zaměstnance jiného členského státu Evropské unie, pokud
a) se jedná o vnitropodnikové převedení tohoto cizince k výkonu zaměstnání na pozici manažera, specialisty nebo zaměstnaného stážisty,
b) tento cizinec má požadovanou odbornou kvalifikaci, pokud je podle zvláštního právního
35)
předpisuvyžadována, a splňuje podmínky pro výkon regulovaného povolání, jde-li o takové povolání, a
c) neuplynula doba platnosti povolení k pobytu vnitropodnikově převedeného zaměstnance vydaného tomuto cizinci jiným členským státem Evropské unie. (6) Ministerstvo žádost o vydání karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance jiného členského státu Evropské unie zamítne, jestliže
a) nastal některý z důvodů uvedených v § 56 odst. 1 písm. a) až c), e), g) až i) a l) nebo důvod uvedený v § 56 odst. 2 písm. a),
b) obchodní korporace nebo odštěpný závod, do nichž má být cizinec převeden, byly založeny pouze za účelem vnitropodnikového převedení, nebo
c) uplynula celková doba převedení na území členských států Evropské unie podle § 44 odst. 8. (7) Ministerstvo žádost o vydání karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance jiného členského státu Evropské unie dále zamítne, jestliže nastal některých z důvodů uvedených v § 42k odst. 10, za podmínky, že důsledky tohoto rozhodnutí budou přiměřené důvodu pro nevydání karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance jiného členského státu Evropské unie. Při posuzování přiměřenosti ministerstvo přihlíží zejména k dopadům tohoto rozhodnutí do soukromého a rodinného života cizince.
§ 42n
Povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování
(1) Ministerstvo vydá povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování cizinci, který hodlá na území přechodně pobývat po dobu delší než 90 dnů a
a) je podnikatelem a právo podnikat na území v předmětu činnosti, kterou hodlá na území provozovat, mu vznikne nejpozději doložením povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování příslušnému správnímu orgánu ve lhůtě stanovené zvláštním právním předpisem,
b) hodlá uskutečnit na území investici spočívající ve vytvoření nových pracovních míst v počtu stanoveném nařízením vlády a v investování peněžních prostředků ve výši stanovené nařízením vlády (dále jen „významná investice“); investování peněžních prostředků lze v části stanovené nařízením vlády nahradit investováním jiného majetku, jehož vlastnictví a původ cizinec prokáže a jehož hodnota oceněná znalcem podle zákona o oceňování majetku odpovídá společně s investovanými peněžními prostředky celkové výši investovaných peněžních prostředků stanovené nařízením vlády, přičemž za jiný majetek se považují věci hmotné i nehmotné, včetně technologických a informačních předpokladů nebo znalostí, jejichž přínos pro podnikání cizince je srovnatelný s investováním části peněžních prostředků, které tento jiný majetek nahrazuje,
c) záměr uskutečnit významnou investici je věrohodný a proveditelný a významná investice má být přínosem pro stát, kraj nebo obec,
d) disponuje peněžními prostředky pro uskutečnění významné investice a tyto prostředky jsou uloženy na účtu cizince vedeném v členském státě Evropské unie nebo v jiném smluvním státě Dohody o Evropském hospodářském prostoru osobou oprávněnou v tomto státě poskytovat platební služby; na požádání je cizinec povinen prokázat jejich původ a
e) je osobou bezdlužnou; tato podmínka neplatí, jde-li o cizince, který dosud na území nepobýval. (2) Novým pracovním místem podle odstavce 1 písm. b) se rozumí pracovní místo, které je vytvořené v souvislosti s uskutečněním významné investice a které je po dobu uskutečňování významné investice nebo v případě, že je povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování vydáno na 2 roky, nejméně po dobu 2 let, obsazené zaměstnancem, který má sjednán pracovní poměr na zákonem stanovenou týdenní pracovní dobu a je občanem Evropské unie nebo jeho rodinným příslušníkem. (3) Ministerstvo vydá povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování také cizinci, který hodlá na území přechodně pobývat po dobu delší než 90 dnů, je společníkem, statutárním orgánem, členem statutárního orgánu nebo prokuristou obchodní korporace a prokáže, že jeho činnost na území bude mít podstatný vliv na podnikání obchodní korporace. Podmínky uvedené v odstavci 1 musí být splněny obchodní korporací, přičemž podíl cizince, který žádá o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování jako společník obchodní korporace, v této obchodní korporaci musí odpovídat alespoň nejnižšímu podílu stanovenému nařízením vlády. (4) Ministerstvo si vyžádá vyjádření Ministerstva průmyslu a obchodu pro účely posouzení, zda
a) se jedná o významnou investici,
b) záměr uskutečnit významnou investici je věrohodný a proveditelný a významná investice má být přínosem pro stát, kraj nebo obec,
c) přínos investovaného jiného majetku podle odstavce 1 písm. b) pro podnikání cizince nebo obchodní korporace je srovnatelný s investováním části peněžních prostředků, které tento majetek nahrazuje,
d) činnost cizince na území bude mít podstatný vliv na podnikání obchodní korporace, jde-li o cizince, který žádá o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování jako společník, statutární orgán, člen statutárního orgánu nebo prokurista obchodní korporace, a
e) podíl cizince v obchodní korporaci odpovídá alespoň nejnižšímu podílu stanovenému nařízením vlády, jde-li o cizince, který žádá o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování jako společník obchodní korporace. (5) Ministerstvo průmyslu a obchodu doručí vyjádření ministerstvu do 15 pracovních dnů ode dne obdržení žádosti o toto vyjádření; ministerstvo řízení na tuto dobu usnesením přeruší.
(6) Má se za to, že podstatný vliv na podnikání obchodní korporace má činnost cizince, který je statutárním orgánem, členem statutárního orgánu nebo prokuristou obchodní korporace, v níž počet těchto osob nepřesáhne počet stanovený nařízením vlády. (7) Žádost o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování se podává na zastupitelském úřadu. Na území je oprávněn žádost o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování podat ministerstvu cizinec, který pobývá na území na vízum k pobytu nad 90 dnů nebo na povolení k dlouhodobému pobytu. Žádost nelze na území ministerstvu podat, pokud cizinec na území pobývá na vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území nebo na povolení k dlouhodobému pobytu za účelem strpění pobytu na území; to neplatí, jde-li o cizince, který na území pobýval na vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu podle § 33 odst. 1 písm. a) až c) nebo § 33 odst. 3 a následně na území pobývá na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem strpění pobytu vydaného podle § 43, pobývá-li na území nepřetržitě po dobu nejméně 3 let.
§ 42o
Náležitosti žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování
(1) K žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování je cizinec povinen předložit
a) cestovní doklad,
b) náležitost uvedenou v § 31 odst. 1 písm. e) a na požádání náležitosti uvedené v § 31 odst. 4,
30)
c) doklad o zápisu do příslušného rejstříku, seznamu nebo evidence,
d) podnikatelský záměr, který obsahuje popis cílů záměru uskutečnit významnou investici, zhodnocení rizik realizace tohoto záměru, důvody pro uskutečnění významné investice na území, popis jednotlivých etap záměru uskutečnit významnou investici včetně časového harmonogramu, objem finančních prostředků určených na provedení jednotlivých etap, popis vyráběného produktu nebo poskytované služby, cílové skupiny zákazníků a odbytišť a technického a technologického řešení jejich výroby nebo způsobu poskytování a popis způsobu zajištění pracovních sil,
e) doklad, ze kterého vyplývá, že cizinec nebo obchodní korporace, v níž je cizinec statutárním orgánem, členem statutárního orgánu nebo jejímž je prokuristou nebo společníkem, může na území nakládat s peněžními prostředky pro uskutečnění významné investice; tento doklad nesmí být ke dni podání žádosti starší 30 dnů,
f) účetní závěrky nebo obdobné dokumenty obsahující výsledky hospodaření žadatele, obchodní korporace podle § 42n odst. 3 a jí ovládající osoby za 2 kalendářní nebo účetní roky předcházející dni podání žádosti,
g) čestné prohlášení žadatele, že na žadatele, obchodní korporaci podle § 42n odst. 3 a jí ovládající osoby nebylo ve státě jejího dosavadního působení vydáno rozhodnutí obdobné svými účinky rozhodnutí o úpadku,
h) na požádání doklad o původu peněžních prostředků pro uskutečnění významné investice,
i) doklady prokazující vlastnictví a původ investovaného jiného majetku uvedeného v § 42n odst. 1 písm. b) a znalecký posudek o ocenění tohoto majetku, má-li být takový majetek investován,
j) doklad prokazující bezdlužnost cizince; to neplatí, jde-li o cizince, který dosud na území nepobýval,
k) jde-li o cizince, který žádá o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování jako společník, statutární orgán, člen statutárního orgánu nebo prokurista obchodní korporace, doklad prokazující bezdlužnost obchodní korporace,
l) jde-li o cizince, který žádá o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování jako společník, statutární orgán, člen statutárního orgánu nebo prokurista obchodní korporace, doklad o tom, že jeho činnost na území bude mít podstatný vliv na podnikání obchodní korporace, a
m) jde-li o cizince, který žádá o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování jako společník obchodní korporace, doklad prokazující, že jeho podíl v této obchodní korporaci odpovídá alespoň nejnižšímu podílu stanovenému nařízením vlády. (2) Před vyznačením víza k pobytu nad 90 dnů za účelem převzetí povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování je cizinec povinen předložit doklad o cestovním zdravotním pojištění po dobu pobytu na území, které odpovídá podmínkám uvedeným v § 180j. Současně je povinen na požádání předložit doklad o zaplacení pojistného uvedeného na dokladu o cestovním zdravotním pojištění. To neplatí, jde-li o případy uvedené v § 180j odst. 4.
§ 42p
Záměr uskutečnit významnou investici a přínos významné investice
(1) Záměr uskutečnit významnou investici je věrohodný a proveditelný, pokud
a) cíle tohoto záměru jsou přiměřené celkovému objemu investovaných finančních prostředků a časovému harmonogramu jeho realizace,
b) podnikatelský záměr je založen na znalosti místních podmínek, situace na trhu a platné právní úpravy a
c) popis technického a technologického řešení není v zásadních bodech věcně chybný. (2) Významná investice má být přínosem pro stát, kraj nebo obec, pokud s její realizací nebudou spojeny významné negativní dopady na kvalitu života obyvatel a pokud
a) spadá do odvětví, které je v ekonomice daného kraje nebo obce nedostatečně zastoupeno,
b) vyráběné produkty nebo poskytované služby jsou v daném kraji nebo obci nedostatkové nebo obtížně dostupné,
c) mají být vytvořena pracovní místa vhodná především pro kvalifikované obyvatele nebo pro osoby znevýhodněné na trhu práce,
d) má v rámci ekonomiky České republiky významně inovativní charakter, nebo
e) má potenciál vytvářet další investiční příležitosti. _____________ 56) Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích).“.
CELEX 32014L0066
44. V § 44 odst. 2 se slova „nebo modré karty“ nahrazují slovy „, modré karty, karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance nebo karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance jiného členského státu Evropské unie“ a na konci textu odstavce se doplňují slova „; to neplatí, jde-li o vydání zaměstnanecké karty cizinci, kterému bylo vydáno na danou pracovní pozici povolení k zaměstnání nebo který je uvedený v § 98 zákona o zaměstnanosti“.
45. V § 44 odstavce 8 a 9 znějí: „(8) Karta vnitropodnikově převedeného zaměstnance a karta vnitropodnikově převedeného zaměstnance jiného členského státu Evropské unie se vydává na dobu převedení na území členských států Evropské unie; celková doba převedení na území členských států Evropské unie však nesmí přesáhnout 3 roky, jde-li o převedení na pozici manažera nebo specialisty, a 1 rok, jde-li o převedení na pozici zaměstnaného stážisty. (9) Povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování se vydává na dobu uskutečnění významné investice, nejdéle však na 2 roky.“.
CELEX 32014L0066
46. V § 44 se odstavec 10 zrušuje.
47. V § 44a odst. 2 se na konci textu věty první doplňují slova „; v případě, že bylo toto povolení vydáno za účelem účasti na jazykové a odborné přípravě podle § 64 odst. 1 písm. b), lze jeho platnost z důvodu pokračování v takové přípravě prodloužit pouze jednou“.
48. V § 44a odstavec 3 zní: „(3) Žádost o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu se podává ministerstvu na úředním tiskopisu, na kterém se podává žádost o vydání tohoto povolení. Na prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu se § 35 odst. 2 a 3, § 36 a § 55 odst. 1 a 2 vztahují obdobně.“.
49. V § 44a se za odstavec 9 vkládá nový odstavec 10, který zní: „(10) Jde-li o cizince uvedeného v § 42h odst. 2 a podmínky vládou schváleného programu umožňují nahrazení některých náležitostí žádosti, lze náležitosti uvedené v § 31 odst. 1 písm. d) a v odstavci 9 písm. b) a d) nahradit potvrzením, ve kterém zaměstnavatel uvede
a) druh práce, který má zaměstnanec pro zaměstnavatele vykonávat, místo výkonu práce a dobu, na kterou je pracovní smlouva nebo dohoda o pracovní činnosti uzavřena,
b) že cizinec má zajištěno ubytování odpovídající požadavkům uvedeným v § 31 odst. 6,
c) že má s cizincem nadále uzavřenou pracovní smlouvu nebo dohodu o pracovní činnosti splňující podmínky uvedené v § 42g odst. 2 písm. b) a
d) že cizinec má odbornou způsobilost pro výkon požadovaného zaměstnání podle § 42g odst. 2 písm. c).“. Dosavadní odstavce 10 až 13 se označují jako odstavce 11 až 14.
50. V § 44a odst. 11 se slova „nebo 4“ nahrazují slovy „větě první nebo v § 42g odst. 4“ a na konci odstavce se doplňuje věta „Ustanovení § 42g odst. 3 věta druhá se použije obdobně.“.
51. Za § 44a se vkládají nové § 44b a 44c, které znějí:
㤠44b
(1) Platnost karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance a karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance jiného členského státu Evropské unie lze opakovaně prodloužit na dobu převedení na území členských států Evropské unie, nejdéle však na dobu 3 let, jde-li o převedení na pozici manažera nebo specialisty, a nejdéle na dobu 1 roku, jde-li o převedení na pozici zaměstnaného stážisty, pokud
a) se nadále jedná o vnitropodnikové převedení k výkonu zaměstnání na pozici manažera, specialisty nebo zaměstnaného stážisty,
b) cizinec má nadále požadovanou odbornou kvalifikaci, pokud je podle zvláštního právního
35)
předpisuvyžadována, a splňuje podmínky pro výkon regulovaného povolání, jde-li o takové povolání, a
c) neuplynula doba platnosti povolení k pobytu vnitropodnikově převedeného zaměstnance vydaného cizinci jiným členským státem Evropské unie, jde-li o prodloužení platnosti karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance jiného členského státu Evropské unie. (2) Pokud je cizinec nebo obchodní korporace, v níž nebo do níž má být cizinec převeden, účastníkem vládou schváleného programu a umožňují-li tento způsob podání žádosti podmínky tohoto programu, může v zastoupení cizince podat ministerstvu žádost na základě plné moci tato obchodní korporace. Na prodloužení platnosti karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance a karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance jiného členského státu Evropské unie se § 44a odst. 13 a 14 a § 55 odst. 1 vztahují obdobně. (3) K žádosti je cizinec povinen předložit
a) cestovní doklad,
b) fotografie v případě změny podoby,
c) na požádání náležitosti uvedené v § 31 odst. 4,
d) doklad o zajištění ubytování po dobu pobytu na území,
e) potvrzení obchodní korporace, v níž nebo do níž je cizinec převeden, že údaje obsažené ve vysílacím dopisu podle § 42l odst. 1 písm. d) jsou nadále platné, s uvedením doby trvání vnitropodnikového převedení a místa výkonu práce na území,
f) doklad o splnění podmínky uvedené v odstavci 1 písm. b),
g) potvrzení o prodloužení dohody o odborné přípravě podle § 42l odst. 1 písm. i), s uvedením doby jejího trvání, jde-li o prodloužení platnosti karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance vydané zaměstnanému stážistovi, a
h) povolení k pobytu vnitropodnikově převedeného zaměstnance vydané cizinci jiným členským státem Evropské unie, jde-li o prodloužení platnosti karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance jiného členského státu Evropské unie. (4) Pokud je cizinec nebo obchodní korporace, v níž nebo do níž je cizinec převeden, účastníkem vládou schváleného programu, jehož podmínky umožňují nahrazení některých náležitostí žádosti, lze náležitosti uvedené v odstavci 3 písm. d) až h) nahradit potvrzením vydaným touto obchodní korporací. (5) Ministerstvo platnost karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance nebo karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance jiného členského státu Evropské unie neprodlouží, je-li důvod pro zahájení řízení o zrušení její platnosti podle § 46g odst. 1 nebo jestliže byla dosažena celková doba převedení na území členských států Evropské unie podle § 44 odst. 8. (6) Ministerstvo dále platnost karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance nebo karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance jiného členského státu Evropské unie neprodlouží, je-li důvod pro zahájení řízení o zrušení její platnosti podle § 46g odst. 2, za podmínky, že důsledky tohoto rozhodnutí budou přiměřené důvodu pro neprodloužení platnosti této karty. Při posuzování přiměřenosti ministerstvo přihlíží zejména k dopadům tohoto rozhodnutí do soukromého a rodinného života cizince.
§ 44c
(1) Platnost povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování lze opakovaně prodloužit na dobu potřebnou k dosažení účelu pobytu, vždy však nejdéle na dobu 2 let, pokud
a) jsou splněny podmínky uvedené v § 42n odst. 1 písm. a) a e),
b) cizinec postupuje v souladu se záměrem uskutečnit významnou investici, zejména pokud dosud uskutečněná investice poměrně odpovídá dosavadní době pobytu na území a rozsahu významné investice nebo jestliže významná investice již byla uskutečněna, pokud cizinec nadále podniká v souladu se záměrem uskutečnit významnou investici,
c) činnost cizince na území má i nadále podstatný vliv na podnikání obchodní korporace, jde-li o cizince, který žádá o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování jako společník, statutární orgán, člen statutárního orgánu nebo prokurista obchodní korporace, a
d) podíl cizince, který žádá o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování jako společník obchodní korporace, v této obchodní korporaci odpovídá alespoň nejnižšímu podílu stanovenému nařízením vlády. (2) Jde-li o cizince, který žádá o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování jako společník obchodní korporace, statutární orgán, člen statutárního orgánu nebo prokurista obchodní korporace, musí být podmínky uvedené v odstavci 1 písm. a) a b) splněny obchodní korporací. Ustanovení § 42n odst. 6 se použije obdobně. (3) Ministerstvo si vyžádá vyjádření Ministerstva průmyslu a obchodu pro účely posouzení, zda
a) cizinec nebo obchodní korporace, v níž je cizinec statutárním orgánem, členem statutárního orgánu nebo jejímž je prokuristou nebo společníkem, postupuje v souladu se záměrem uskutečnit významnou investici, na jehož základě mu bylo vydáno povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování,
b) činnost cizince na území má i nadále podstatný vliv na podnikání obchodní korporace, jde-li o cizince, který žádá o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování jako společník, statutární orgán, člen statutárního orgánu nebo prokurista obchodní korporace, a
c) podíl cizince, který žádá o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování jako společník obchodní korporace, v této obchodní korporaci odpovídá alespoň nejnižšímu podílu stanovenému nařízením vlády. (4) V rámci posouzení, zda je postupováno v souladu se záměrem uskutečnit významnou investici, přihlédne Ministerstvo průmyslu a obchodu i k důvodům na vůli cizince nezávislým, které mohou mít vliv na plnění záměru uskutečnit významnou investici, zejména k situaci na trhu. Ministerstvo průmyslu a obchodu doručí vyjádření ministerstvu do 15 pracovních dnů ode dne obdržení žádosti o toto vyjádření; ministerstvo řízení na tuto dobu usnesením přeruší. (5) Na prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování se § 35 odst. 3, § 44a odst. 13 a 14 a § 55 odst. 1 vztahují obdobně.
(6) K žádosti o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování je cizinec povinen předložit
a) cestovní doklad,
b) fotografie v případě změny podoby,
c) na požádání náležitosti uvedené v § 31 odst. 4,
30)
d) doklad o zápisu do příslušného rejstříku, seznamu nebo evidence,
e) doklad prokazující bezdlužnost cizince a jde-li o cizince, který žádá o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování jako společník, statutární orgán, člen statutárního orgánu nebo prokurista obchodní korporace, dále doklad prokazující bezdlužnost obchodní korporace,
f) doklad o tom, že cizinec nebo obchodní korporace, v níž je cizinec statutárním orgánem, členem statutárního orgánu nebo jejímž je prokuristou nebo společníkem, postupuje v souladu se záměrem uskutečnit významnou investici,
g) na požádání platební výměr daně z příjmů cizince; jde-li o cizince, který žádá o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování jako společník, statutární orgán, člen statutárního orgánu nebo prokurista obchodní korporace, platební výměr daně z příjmů právnických osob obchodní korporace,
h) doklad o tom, že jeho činnost na území má i nadále podstatný vliv na podnikání obchodní korporace, jde-li o cizince, který žádá o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování jako společník, statutární orgán, člen statutárního orgánu nebo prokurista obchodní korporace,
i) doklad prokazující, že jeho podíl v obchodní korporaci odpovídá alespoň nejnižšímu podílu stanovenému nařízením vlády, jde-li o cizince, který žádá o prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování jako společník obchodní korporace, a
j) doklad o cestovním zdravotním pojištění po dobu pobytu na území, které odpovídá podmínkám uvedeným v § 180j, a na požádání doklad o zaplacení pojistného uvedeného na dokladu o cestovním zdravotním pojištění; to neplatí, jde-li o případy uvedené v § 180j odst. 4.“.
CELEX 32014L0066
52. V § 45 odst. 1 větě první se za slova „Cizinec, který“ vkládají slova „je držitelem povolení k dlouhodobému pobytu a“, za větu druhou se vkládá věta „Nové povolení k dlouhodobému pobytu dále nelze udělit, jestliže cizinec neplnil před podáním žádosti o vydání nového povolení k dlouhodobému pobytu na území účel, pro který mu bylo povolení k dlouhodobému pobytu vydáno; to neplatí, pokud cizinec prokáže, že se jednalo o neplnění účelu ze závažných důvodů po přechodnou dobu.“ a na konci textu věty čtvrté se doplňují slova „; to se nevztahuje na cizince, který žádá o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování, a na cizince uvedeného v odstavci 2“.
53. V § 45 odst. 2 a 4 se slova „s povoleným dlouhodobým pobytem za účelem společného soužití rodiny“ nahrazují slovy „, který vstoupil na území za účelem společného soužití rodiny podle § 42a a je držitelem povolení k dlouhodobému pobytu za tímto účelem,“.
CELEX 32003L0086
54. V § 45 odst. 3 úvodní části ustanovení se slova „s povoleným dlouhodobým pobytem za účelem společného soužití rodiny, který“ nahrazují slovy „, který vstoupil na území za účelem společného soužití rodiny podle § 42a, je držitelem povolení k dlouhodobému pobytu za tímto účelem a“.
CELEX 32003L0086
55. V § 46 odst. 1 větě první se za text „§ 55 odst. 1“ vkládají slova „a 2“ a za větu první se vkládá věta „Ministerstvo povolení k dlouhodobému pobytu dále nevydá, pokud cizinec neplní na území účel, pro který mu bylo uděleno vízum k pobytu nad 90 dnů a pro který mu má být vydáno povolení k dlouhodobému pobytu, nebo pokud cizinec neplnil v době platnosti víza k pobytu nad 90 dnů na území účel, pro který mu bylo vízum uděleno; to neplatí, pokud cizinec prokáže, že se jednalo o neplnění účelu ze závažných důvodů po přechodnou dobu.“.
56. V § 46 odst. 3 se za slovo „obdobně“ vkládají slova „odstavec 1 věta druhá a“, slova „a h)“ se nahrazují slovy „, h), l) a m)“ a na konci textu odstavce se doplňují slova „vztahující se na dlouhodobé vízum“.
57. V § 46 odst. 4 se za text „g)“ vkládají slova „, l) a m)“.
58. V § 46 odst. 5 se za slovo „obdobně“ vkládají slova „odstavec 1 věta druhá a“ a slova „a h)“ se nahrazují slovy „, h), l) a m)“.
59. V § 46 odst. 6 úvodní části ustanovení se za slovo „obdobně“ vkládají slova „odstavec 1 věta druhá a“.
60. V § 46 odst. 7 písmena d) a e) znějí: „d) doklad prokazující bezdlužnost cizince,
e) doklad prokazující bezdlužnost obchodní korporace, jde-li o cizince, který je statutárním orgánem obchodní korporace nebo jeho členem,“. Poznámka pod čarou č. 36 se zrušuje.
61. V § 46 se za odstavec 7 vkládá nový odstavec 8, který zní: „(8) Pro povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování platí obdobně odstavec 1 věta druhá a § 37, § 55 odst. 1, § 56, § 58 odst. 3 a § 62 odst. 1 vztahující se na dlouhodobé vízum.“. Dosavadní odstavec 8 se označuje jako odstavec 9.
62. V § 46a odst. 2 písmeno j) zní: „j) nositel oprávnění ke sloučení rodiny požádal o zrušení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu nebo mu byla platnost tohoto povolení zrušena, nebyla prodloužena nebo skončila, anebo nositel oprávnění ke sloučení rodiny požádal o zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu nebo mu byla platnost tohoto povolení zrušena, nebo“.
CELEX 32003L0086
63. V § 46a se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který zní: „(3) Ministerstvo platnost povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny z důvodů uvedených v odstavci 2 písm. h), j) a k) nezruší, jestliže je to opodstatněno obzvláště obtížnými okolnostmi, zejména pokud se cizinec stal obětí domácího násilí.“.
CELEX 32003L0086
Dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 4.
64. V § 46f odst. 1 se na konci písmene h) slovo „nebo“ zrušuje, na konci písmene i) se tečka nahrazuje slovem „, nebo“ a doplňuje se písmeno j), které zní: „j) její držitel byl pravomocně odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu.“.
CELEX 32009L0050
65. V § 46f odst. 2 se písmeno a) zrušuje. Dosavadní písmena b) až d) se označují jako písmena a) až c).
66. V § 46f odst. 2 se na konci písmene b) slovo „nebo“ zrušuje, na konci písmene c) se doplňuje slovo „nebo“ a za písmeno c) se vkládá nové písmeno d), které zní: „d) její držitel by mohl při dalším pobytu na území ohrozit veřejné zdraví tím, že trpí nemocí uvedenou v požadavcích opatření před zavlečením infekčního onemocnění,“.
CELEX 32009L0050
67. Za § 46f se vkládá nový § 46g, který včetně nadpisu zní:
㤠46g
Zrušení platnosti karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance nebo karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance jiného členského státu Evropské unie
(1) Ministerstvo zruší platnost karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance nebo karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance jiného členského státu Evropské unie, jestliže
a) její držitel o zrušení platnosti požádá,
b) náležitosti předložené k žádosti o její vydání nebo prodloužení její platnosti jsou padělané anebo pozměněné nebo údaje podstatné pro posouzení žádosti v nich uvedené neodpovídají skutečnosti,
c) její držitel neplní účel, pro který mu byla karta vydána, nebo
d) obchodní korporace nebo odštěpný závod, do nichž je cizinec převeden, byly založeny pouze za účelem vnitropodnikového převedení. (2) Ministerstvo dále zruší platnost karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance nebo karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance jiného členského státu Evropské unie, jestliže
a) není splněna některá z podmínek pro její vydání,
b) její držitel nemá na území zajištěno ubytování,
c) její držitel byl pravomocně odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu,
d) jiný stát Evropské unie nebo smluvní stát uplatňující společný postup ve věci vyhošťování
9a)
rozhodl o vyhoštění jejího držitele ze svého územíz důvodu jeho odsouzení k trestu odnětí svobody v délce nejméně 1 rok anebo pro důvodné podezření, že spáchal závažnou trestnou činnost nebo takovou činnost připravuje na území některého státu Evropské unie nebo smluvního státu uplatňujícího společný postup ve věci vyhošťování,
e) je důvodné nebezpečí, že by její držitel mohl při dalším pobytu na území závažným způsobem narušit veřejný pořádek nebo ohrozit bezpečnost státu,
f) její držitel by mohl při dalším pobytu na území ohrozit veřejné zdraví tím, že trpí nemocí uvedenou v požadavcích opatření před zavlečením infekčního onemocnění,
g) obchodní korporace, v níž nebo do níž je její držitel převeden, přestane být osobou bezdlužnou,
h) obchodní korporaci, v níž nebo do níž je její držitel převeden, byla po vydání karty pravomocně uložena pokuta za umožnění výkonu nelegální práce, nebo
i) na majetek obchodní korporace, v níž nebo do níž je její držitel převeden, byl prohlášen konkurs, za podmínky, že důsledky tohoto rozhodnutí budou přiměřené důvodu pro zrušení její platnosti. Při posuzování přiměřenosti ministerstvo přihlíží zejména k dopadům tohoto rozhodnutí do soukromého a rodinného života cizince. (3) Ministerstvo v rozhodnutí, kterým zruší platnost karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance nebo karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance jiného členského státu Evropské unie, stanoví lhůtu k vycestování z území a cizinci udělí výjezdní příkaz; cizinec je povinen ve stanovené lhůtě z území vycestovat. (4) Ministerstvo vyrozumí o vydání rozhodnutí o zrušení platnosti karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance nebo karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance jiného členského státu Evropské unie a o důvodech tohoto rozhodnutí obchodní korporaci, v níž nebo do níž je cizinec převeden.“.
CELEX 32014L0066 CELEX 32001L0040
68. V § 47 odst. 1 se věta druhá zrušuje.
69. V § 47 se za odstavec 7 vkládají nové odstavce 8 až 10, které znějí: „(8) Modrá karta se dále považuje za platnou
a) do doby, než jiný členský stát Evropské unie rozhodne o žádosti o vydání modré karty, pokud byla žádost o vydání modré karty podána v době platnosti modré karty,
b) do doby vycestování cizince z území, pokud mu jiný členský stát Evropské unie vydal modrou kartu, nebo
c) po dobu 3 měsíců ode dne, kdy jiný členský stát Evropské unie nevyhověl žádosti cizince o vydání modré karty. (9) Modrá karta vydaná jiným členským státem Evropské unie se na území považuje za platnou do doby nabytí právní moci rozhodnutí o vydání modré karty, pokud v době platnosti modré karty vydané jiným členským státem Evropské unie cizinec požádal o vydání modré karty a o jejím vydání nebylo rozhodnuto v době platnosti modré karty vydané jiným členským státem Evropské unie. Povolení k pobytu vnitropodnikově převedeného zaměstnance vydané jiným členským státem Evropské unie se na území považuje za platné do doby nabytí právní moci rozhodnutí o vydání karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance jiného členského státu Evropské unie, pokud v době platnosti povolení k pobytu vnitropodnikově převedeného zaměstnance vydaného jiným členským státem Evropské unie cizinec požádal o vydání karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance jiného členského státu Evropské unie a o jejím vydání nebylo rozhodnuto v době platnosti povolení k pobytu vnitropodnikově převedeného zaměstnance vydaného jiným členským státem Evropské unie.
(10) Na platnost povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny vydaného rodinnému příslušníkovi držitele modré karty a na platnost takového oprávnění vydaného jiným členským státem Evropské unie se odstavce 8 a 9 vztahují obdobně. Na platnost povolení k pobytu za účelem společného soužití rodiny vydaného rodinnému příslušníkovi držitele povolení k pobytu vnitropodnikově převedeného zaměstnance vydaného jiným členským státem Evropské unie se odstavec 9 věta druhá vztahuje obdobně.“. Dosavadní odstavce 8 a 9 se označují jako odstavce 11 a 12.
CELEX 32014L0066
70. V § 47 odst. 11 větě první se slova „nebo 6“ nahrazují slovy „, 6, 8, 9 nebo 10“, ve větě třetí se slova „a 6“ nahrazují slovy „, 6 a 8“ a slova „nebo 6“ se nahrazují slovy „, 6 nebo 8“.
71. V § 47 odst. 12 se věta třetí zrušuje.
72. V § 49 se na konci textu odstavce 4 doplňují slova „na celkovou dobu pobytu nejvýše 10 let, s výjimkou doby pobytu vedoucích diplomatických misí, konzulárních úřadů a mezinárodních vládních organizací“.
73. V § 50 se na konci odstavce 3 doplňuje věta „Platnost výjezdního příkazu zaniká vycestováním cizince z území.“.
74. V § 50a odst. 3 písmeno b) zní: „b) cizinci, který neoprávněně vstoupil nebo pobýval na území a má být předán podle mezinárodní smlouvy sjednané s jiným členským státem Evropské unie přede dnem 13. ledna 2009; totéž platí i pro cizince, který má být předán podle přímo použitelného
37)
předpisu Evropské uniea je mu umožněno dobrovolné vycestování, nebo“.
75. V § 50a se doplňuje odstavec 7, který zní: „(7) V řízení o povinnosti opustit území je vydání rozhodnutí prvním úkonem v řízení.“.
76. V § 53 se odstavce 1, 3 a 4 zrušují. Dosavadní odstavce 2 a 5 se označují jako odstavce 1 a 2.
77. § 54 zní:
㤠54
V žádosti o udělení dlouhodobého víza je cizinec povinen uvést své jméno a příjmení, ostatní jména, pohlaví, den, měsíc a rok narození, místo a stát narození, státní občanství současné a při narození, jméno a příjmení otce a matky, rodinný stav, místo trvalého pobytu v cizině a adresu místa pobytu na území, adresu pro doručování, je-li odlišná od adresy místa pobytu na území, druh, číslo a údaj o datu vydání a platnosti cestovního dokladu a označení státu, který jej vydal, a jde-li o cizince s povoleným pobytem na území jiného státu, i údaj o tom, zda je oprávněn se na jeho území vrátit, a údaj o čísle a platnosti příslušného dokladu, povolání, zaměstnavatele a jeho adresu, u studentů název a adresu školy, dobu a účel pobytu na území a upřesňující informace k tomuto pobytu, zamýšlený den příjezdu a odjezdu, místo vstupu na území, zamýšlený dopravní prostředek, způsob zajištění úhrady nákladů spojených s pobytem včetně údajů o zdravotním pojištění za pobytu na území, údaje k případné zvoucí osobě v rozsahu příjmení, jméno, adresa místa pobytu na území, a jde-li o právnickou osobu, její název, sídlo a jméno a příjmení oprávněné osoby. V žádosti je cizinec povinen dále uvést údaje k vízům uděleným v posledních 3 letech včetně doby jejich platnosti, údaje o předchozím pobytu na území a na území ostatních smluvních států a údaje k manželu a dětem v rozsahu jméno a příjmení, ostatní jména a den, měsíc, rok a místo narození.“.
78. V § 56 odst. 1 písm. f) se číslo „4“ nahrazuje číslem „5“.
79. V § 56 odst. 1 se na konci písmene j) slovo „nebo“ zrušuje, na konci písmene k) se tečka nahrazuje čárkou a doplňují se písmena l) a m), která znějí: „l) cizinec nesplňuje některou z podmínek pro udělení víza, nebo
m) se cizinec dopustil obcházení tohoto zákona s cílem získat vízum k pobytu nad 90 dnů, zejména pokud účelově uzavřel manželství nebo jeho účelově prohlášeným souhlasem bylo určeno otcovství nebo pokud byl účelově jmenován statutárním orgánem obchodní korporace nebo jeho členem a jeho činnost jako statutárního orgánu obchodní korporace nebo jeho člena není skutečným účelem jeho pobytu na území.“.
80. V § 56 se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který zní: „(3) Vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem sezónního zaměstnání ministerstvo cizinci neudělí, jestliže nastal některý z důvodů uvedených v odstavci 1 písm. a) až c), e), g) až i) a l) nebo důvod uvedený v odstavci 2 písm. a), a dále jestliže cizinec k žádosti o udělení víza k pobytu nad 90 dnů za účelem sezónního zaměstnání uvedl pouze číslo jednací žádosti o vydání povolení k zaměstnání a Úřad práce České republiky toto povolení nevydal.“. Dosavadní odstavce 3 až 5 se označují jako odstavce 4 až 6.
CELEX 32014L0036
81. V § 58 se doplňuje odstavec 4, který zní: „(4) V případě víza k pobytu nad 90 dnů za účelem sezónního zaměstnání se vyznačí v oddílu „poznámky“ ve vízovém štítku záznam „SEASONAL WORK“.“.
CELEX 32014L0036
82. § 60 zní:
㤠60
(1) Žádost o prodloužení doby platnosti dlouhodobého víza a doby pobytu na území na toto vízum podává cizinec ministerstvu na úředním tiskopisu, na kterém se podává žádost o udělení tohoto víza. (2) O prodloužení doby platnosti dlouhodobého víza a doby pobytu na území na toto vízum je cizinec oprávněn požádat nejpozději před uplynutím doby platnosti dlouhodobého víza a doby pobytu na území na toto vízum, nejdříve však 90 dnů před uplynutím této doby. (3) Zabrání-li včasnému podání žádosti podle odstavce 2 důvody na vůli cizince nezávislé, je cizinec oprávněn tuto žádost podat do 5 pracovních dnů po zániku těchto důvodů. V odůvodněných případech může cizinec žádost podat i dříve než je uvedeno v odstavci 2. Důvody pro pozdější podání žádosti podle věty první a pro dřívější podání žádosti podle věty druhé je cizinec povinen ministerstvu sdělit nejpozději při podání žádosti a na jeho výzvu tyto důvody prokázat.
(4) Pokud doba platnosti dlouhodobého víza a doba pobytu na území na toto vízum uplyne před rozhodnutím o jejich prodloužení, ačkoli žádost byla podána v souladu s podmínkami uvedenými v odstavcích 2 nebo 3, považuje se dlouhodobé vízum za platné a doba pobytu na území na toto vízum za prodlouženou do nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. (5) Oprávnění k pobytu podle odstavce 4 ministerstvo osvědčí vízovým štítkem vyznačovaným do cestovního dokladu podle jednotného formátu stanoveného přímo
51)
použitelným předpisem Evropské unie, a to ve formě dlouhodobého víza s dobou platnosti odpovídající předpokládané délce řízení o žádosti; to neplatí, jde-li o cizince zařazeného do informačního systému smluvních států, kterému se vydá pouze potvrzení o oprávnění k pobytu podle odstavce 4. Platnost dokladu nebo potvrzení podle věty první zaniká dnem nabytí právní moci rozhodnutí o žádosti. (6) Lhůta uvedená v odstavcích 2 a 3 je zachována, je-li posledního dne lhůty žádost podána ministerstvu. Nestanoví-li tento zákon, že žádost je cizinec povinen podat osobně, je lhůta uvedená v odstavcích 2 a 3 také zachována, je-li posledního dne lhůty podána poštovní zásilka adresovaná ministerstvu, která obsahuje žádost, držiteli poštovní licence nebo zvláštní poštovní licence nebo osobě, která má obdobné postavení v jiném státě. (7) Pokud o žádosti o udělení víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území podle § 33 odst. 1 písm. c) nebylo rozhodnuto v době platnosti oprávnění k pobytu cizince na území, cizinec podal žádost v době platnosti oprávnění k pobytu a byl podle § 69 oprávněn podat na území žádost o vydání povolení k trvalému pobytu, považuje se jeho další pobyt na území za pobyt na toto vízum, a to až do rozhodnutí o žádosti; v této době není cizinec oprávněn podat na území žádost o vydání povolení k dlouhodobému pobytu nebo další žádost o vydání povolení k trvalému pobytu.“.
83. V § 66 odst. 1 písm. d) se slova „nebo zletilé nezaopatřené“ zrušují a na konci textu písmene se doplňují slova „na území“.
84. V § 68 odst. 1 se slova „po 5 letech nepřetržitého pobytu na území“ nahrazují slovy „, který ke dni podání žádosti pobývá na území nepřetržitě po dobu nejméně 5 let“.
CELEX 32003L0109
85. V § 68 odst. 3 písm. b) se slova „za účelem zaměstnání závislého na střídání ročního období nebo vypomáhal“ nahrazují slovy „, pokud účelem pobytu na území byla výpomoc“.
CELEX 32003L0109
86. V § 68 se na konci odstavce 3 tečka nahrazuje čárkou a doplňují se písmena d) až f), která znějí: „d) pobytu na území na vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem sezónního zaměstnání,
e) pobytu na území na vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území; to neplatí, pokud cizinec následně na území pobýval na povolení k dlouhodobému pobytu za účelem strpění pobytu vydané podle § 43, a
f) pobytu na základě oprávnění k pobytu podle § 47 odst. 4, 6, 8, 9 nebo 10 anebo podle § 60 odst. 4; to neplatí, pokud na základě žádosti zakládající oprávnění k pobytu podle § 47 odst. 4 nebo 6 nebo podle § 60 odst. 4 bylo povolení k dlouhodobému pobytu vydáno nebo byla prodloužena jeho platnost nebo byla prodloužena platnost dlouhodobého víza a doba pobytu na území na toto vízum.“.
CELEX 32003L0109
87. V § 69 odstavec 5 zní: „(5) Žádost o povolení k trvalému pobytu podle § 68 odst. 1 podává cizinec ministerstvu, pokud na území pobývá nepřetržitě 5 let a v době podání žádosti pobývá na území
a) na povolení k dlouhodobému pobytu,
2), 3a)
b) na základě dokladu vydaného k pobytu na území podle zvláštního právního předpisu, nebo
c) během lhůty k vycestování stanovené z důvodu ukončení přechodného pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie uvedené v § 87f odst. 5.“.
CELEX 32003L0109
88. V § 69 se za odstavec 5 vkládá nový odstavec 6, který zní: „(6) Žádost o povolení k trvalému pobytu podle § 68 je cizinec uvedený v § 68 odst. 5 oprávněn podat také na zastupitelském úřadu.“. Dosavadní odstavec 6 se označuje jako odstavec 7.
89. V § 69 odst. 7 se slova „nebo 6“ nahrazují slovy „, 6, 8, 9 nebo 10“.
90. V § 70 odst. 1 písm. a) se za slova „stát narození,“ vkládá slovo „pohlaví,“, za slova „místa pobytu na území,“ se vkládají slova „adresu pro doručování, je-li odlišná od místa pobytu,“ a na konci textu písmene se doplňují slova „a označení státu, který tento doklad vydal“.
91. V § 70 odst. 2 písm. c) se slova „rodný list, oddací list“ nahrazují slovy „matriční doklad“.
92. V § 72 se slova „rodného listu, oddacího listu“ nahrazují slovy „matričního dokladu“.
93. V § 75 odst. 1 písm. d) se text „(§ 169 odst. 2)“ zrušuje.
94. V § 75 odst. 2 písmena f) a g) znějí: „f) cizinec v době platnosti posledního povolení k dlouhodobému pobytu bezprostředně předcházejícího podání žádosti o vydání povolení k trvalému pobytu podle § 68 neplnil na území účel, pro který mu povolení k dlouhodobému pobytu bylo vydáno; to neplatí, pokud cizinec prokáže, že se jednalo o neplnění účelu ze závažných důvodů po přechodnou dobu,
g) cizinec ohrozil bezpečnost státu nebo závažným způsobem narušil veřejný pořádek nebo je důvodné nebezpečí, že by cizinec mohl ohrozit bezpečnost státu nebo závažným způsobem narušit veřejný pořádek, nebo“.
CELEX 32003L0109
95. V § 75 odst. 2 se za písmeno g) vkládá nové písmeno h), které zní:
„h) cizinec ohrozil bezpečnost jiného členského státu Evropské unie nebo závažným způsobem narušil jeho veřejný pořádek,“.
CELEX 32003L0109
96. V § 83 odst. 1 písm. a) se za slovo „splnil“ vkládají slova „ke dni podání žádosti“.
CELEX 32003L0109
97. V § 83 se doplňuje odstavec 5, který zní: „(5) Žádost o přiznání právního postavení rezidenta na území podle odstavce 2 se podává na úředním tiskopisu. V žádosti je cizinec povinen uvést jméno, příjmení a ostatní jména, všechna dřívější příjmení, den, měsíc a rok narození, místo narození, pohlaví, státní občanství, účel pobytu na území, adresu místa pobytu na území, adresu pro doručování, je-li odlišná od místa pobytu, den vstupu na území a číslo a platnost cestovního dokladu.“.
98. V části první hlavě IVa nadpis dílu 1 zní:
„Přechodný pobyt na území po dobu delší než 3 měsíce“.
99. Pod označení § 87a se vkládá nadpis, který zní:
„Přechodný pobyt občana Evropské unie“.
100. § 87b včetně nadpisu zní:
㤠87b
Přechodný pobyt rodinného příslušníka občana Evropské unie
(1) Rodinný příslušník občana Evropské unie, který sám není občanem Evropské unie a doprovází občana Evropské unie na území nebo následuje občana Evropské unie, který na území pobývá, je povinen požádat ministerstvo o vydání povolení k přechodnému pobytu,
13)
pokud hodlá na území pobývat přechodně po dobu delší než 3 měsíce. (2) O vydání povolení k přechodnému pobytu je rodinný příslušník občana Evropské unie uvedený v odstavci 1 povinen požádat ministerstvo ve lhůtě do 3 měsíců ode dne vstupu na území. Cizinec, který se stane rodinným příslušníkem občana Evropské unie v průběhu pobytu na území, je povinen požádat o vydání povolení k přechodnému pobytu ve lhůtě do 3 měsíců ode dne, kdy se stal rodinným příslušníkem občana Evropské unie, a cizinec s jiným oprávněním k pobytu, do 3 měsíců ode dne uplynutí platnosti tohoto oprávnění. (3) K žádosti o vydání povolení k přechodnému pobytu je žadatel povinen předložit
a) náležitosti uvedené v § 87a odst. 2 písm. a), c), d) a e),
b) doklad potvrzující, že je rodinným příslušníkem občana Evropské unie, a
c) doklad o pobytu občana Evropské unie na území; to neplatí, pokud bylo občanu Evropské unie vydáno potvrzení o přechodném pobytu na území nebo povolení k trvalému pobytu nebo jde-li o rodinného příslušníka občana České republiky, který je přihlášen k trvalému pobytu na území. (4) Ministerstvo vydá rodinnému příslušníkovi občana Evropské unie povolení k přechodnému pobytu formou pobytové karty rodinného příslušníka občana Evropské unie a rodinnému příslušníkovi občana státu uvedeného v § 1 odst. 3 formou průkazu o povolení k pobytu pro cizince.“.
CELEX 32004L0038
101. Pod označení § 87c se vkládá nadpis, který zní:
„Přechodný pobyt občana Evropské unie nebo rodinného příslušníka občana Evropské unie, který je členem personálu zastupitelského úřadu cizího státu nebo mezinárodní
vládní organizace akreditované v České republice“.
102. V § 87c odst. 2 se na konci textu věty druhé doplňují slova „a rodinnému příslušníku občana státu uvedeného v § 1 odst. 3 formou průkazu o povolení k pobytu pro cizince“.
103. Nadpis § 87d zní:
„Důvody pro zamítnutí žádosti o vydání potvrzení o přechodném pobytu na území a důvody pro zrušení a zánik přechodného pobytu občana Evropské unie“.
104. V § 87d odstavec 4 zní: „(4) Na zánik přechodného pobytu občana Evropské unie na území se § 76 písm. a), b) a d) použije obdobně. Přechodný pobyt občana Evropské unie na území dále zaniká ohlášením ukončení pobytu na území.“.
105. V § 87e odstavec 1 zní: „(1) Ministerstvo žádost o vydání povolení k přechodnému pobytu zamítne, jestliže
a) žadatel není rodinným příslušníkem občana Evropské unie uvedeným v § 15a, nedoprovází nebo nenásleduje občana Evropské unie na území nebo nepředloží náležitosti uvedené v § 87b odst. 3,
b) žadatel ohrožuje veřejné zdraví tím, že trpí nemocí uvedenou v požadavcích opatření před zavlečením infekčního onemocnění, pokud k takovému onemocnění došlo do 3 měsíců po vstupu na území,
c) se žadatel stal neodůvodnitelnou zátěží systému dávek pro osoby se zdravotním postižením nebo systému pomoci v hmotné nouzi České republiky,
d) žadatel odmítne vypovídat nebo se bez vážného důvodu nedostaví k výslechu,
e) se žadatel dopustil obcházení tohoto zákona s cílem získat povolení k přechodnému pobytu na území, zejména pokud účelově uzavřel manželství nebo jeho účelově prohlášeným souhlasem bylo určeno otcovství,
f) se žadatel dopustil podvodného jednání s cílem získat povolení k přechodnému pobytu na území,
g) je důvodné nebezpečí, že by žadatel mohl ohrozit bezpečnost státu nebo závažným způsobem narušit veřejný pořádek,
h) je žadatel evidován v evidenci nežádoucích osob a trvá důvodné nebezpečí, že by mohl při svém pobytu na území ohrozit bezpečnost státu nebo závažným způsobem narušit veřejný pořádek, nebo
i) je žadatel zařazen do informačního systému smluvních států a příslušný orgán, který žadatele do tohoto systému zařadil, poskytne dodatečné informace, po jejichž vyhodnocení lze mít za to, že trvá důvodné nebezpečí, že by mohl při svém pobytu na území jiného smluvního státu ohrozit jeho bezpečnost nebo závažným způsobem narušit veřejný pořádek.“.
CELEX 32004L0038
106. V § 87e odst. 2 se text „písm. a)“ nahrazuje textem „písm. b)“.
107. V § 87e odst. 3 se text „písm. b)“ nahrazuje textem „písm. i)“.
108. V § 87e se doplňuje odstavec 4, který zní: „(4) Ministerstvo v rozhodnutí o zamítnutí žádosti o vydání povolení k přechodnému pobytu stanoví lhůtu k vycestování z území a udělí žadateli výjezdní příkaz; žadatel je povinen ve stanovené lhůtě z území vycestovat.“.
109. V § 87f odst. 2 písm. a) se za slovo „zrušen“ vkládá čárka, za slovo „dítě“ se vkládají slova „občana Evropské unie, které pobývá na území“ a slova „dítěte občana Evropské unie“ se nahrazují slovy „tohoto dítěte“.
CELEX 32004L0038
110. V § 87f odst. 2 se na konci písmene d) slovo „nebo“ zrušuje, na konci písmene e) se tečka nahrazuje slovem „, nebo“ a doplňuje se písmeno f), které zní: „f) se jedná o nepřítomnost rodinného příslušníka občana Evropské unie na území, která nepřesáhne celkem 6 měsíců ročně, nebo přesáhne-li tuto dobu 1. z důvodu plnění povinné vojenské služby, nebo 2. pokud jedna nepřítomnost nebude delší než 12 po sobě jdoucích měsíců, a to ze závažných důvodů, zejména jde-li o těhotenství a narození dítěte, závažné onemocnění, studium nebo odborné školení, anebo z důvodu pracovního vyslání do zahraničí.“.
CELEX 32004L0038
111. V § 87f se na konci odstavce 5 doplňují věty „Oprávnění pobývat na území do nabytí právní moci rozhodnutí o žádosti podle věty druhé se osvědčuje obdobně jako oprávnění pobývat na území podle § 87y. Platnost dokladu nebo potvrzení osvědčujícího oprávnění pobývat na území zaniká nabytím právní moci rozhodnutí o žádosti o vydání povolení k dlouhodobému nebo trvalému pobytu.“.
112. V § 87g odst. 1 se na konci písmene c) doplňuje slovo „nebo“, na konci písmene d) se slovo „, nebo“ nahrazuje tečkou a písmeno e) se zrušuje.
113. V § 87g odst. 8 se za číslo „87“ vkládá text „odst. 1 až 3, odst. 6, odst. 7 písm. a) bod 1 až 3 a odst. 7 písm. b) a c)“ a na konci odstavce se doplňují věty „Pobyt na území občana Evropské unie podle věty první se považuje za pobyt trvalý podle tohoto ustanovení; požádá-li o vydání průkazu o povolení k trvalému pobytu, je povinen k žádosti předložit cestovní doklad a fotografie. Zánikem oprávnění k trvalému pobytu současně zaniká platnost potvrzení o oprávnění k trvalému pobytu na území a platnost průkazu o povolení k trvalému pobytu, pokud mu by vydán.“.
CELEX 32004L0038
114. V § 87j odst. 1 se věta první nahrazuje větou „Namísto písemného vyhotovení rozhodnutí se vydá občanu Evropské unie nebo jeho rodinnému příslušníkovi průkaz
12a)
o povolení k trvalému pobytu.“.
CELEX 32004L0038
115. V § 87k odstavec 1 zní:
„(1) Ministerstvo žádost o povolení k trvalému pobytu zamítne, jestliže
a) je důvodné nebezpečí, že by žadatel mohl ohrozit bezpečnost státu nebo závažným způsobem narušit veřejný pořádek,
b) se žadatel dopustil obcházení tohoto zákona s cílem získat povolení k trvalému pobytu, zejména pokud účelově uzavřel manželství nebo jeho účelově prohlášeným souhlasem bylo určeno otcovství,
c) se žadatel dopustil podvodného jednání s cílem získat povolení k trvalému pobytu,
d) je žadatel evidován v evidenci nežádoucích osob (§ 154) a trvá důvodné nebezpečí, že by mohl při svém pobytu na území ohrozit bezpečnost státu nebo závažným způsobem narušit veřejný pořádek,
e) žadatel je zařazen do informačního systému smluvních států, jde-li o rodinného příslušníka občana Evropské unie, který sám není občanem Evropské unie, a příslušný orgán, který žadatele do tohoto systému zařadil, poskytne dodatečné informace, po jejichž vyhodnocení lze mít za to, že trvá důvodné nebezpečí, že by mohl při svém pobytu na území jiného smluvního státu ohrozit jeho bezpečnost nebo závažným způsobem narušit veřejný pořádek,
f) žadatel ohrožuje veřejné zdraví tím, že trpí nemocí uvedenou v požadavcích opatření před zavlečením infekčního onemocnění, pokud o povolení k trvalému pobytu žádá bez podmínky předchozího nepřetržitého pobytu na území a k takovému onemocnění došlo do 3 měsíců po vstupu na území,
g) žadatel odmítne vypovídat nebo se bez vážného důvodu nedostaví k výslechu, nebo
h) nejsou splněny podmínky pro vydání povolení k trvalému pobytu uvedené v § 87g nebo 87h.“.
CELEX 32004L0038
116. V § 87k odst. 2 větě první se text „písm. d)“ nahrazuje textem „písm. e)“.
117. Na konci nadpisu § 87o se doplňují slova „a průkaz o povolení k pobytu pro cizince“.
118. V § 87o se doplňuje odstavec 4, který zní: „(4) Na průkaz o povolení k pobytu pro cizince se odstavce 1 až 3 použijí obdobně.“.
119. Na konci nadpisu § 87p se doplňují slova „a průkazu o povolení k pobytu pro cizince“.
120. V § 87p se doplňuje odstavec 3, který zní: „(3) Na prodloužení platnosti průkazu o povolení k pobytu pro cizince se odstavce 1 a 2 použijí obdobně.“.
121. V nadpisu § 87r a v nadpisu § 87s se slova „občana Evropské unie“ zrušují. CELEX 32004L0038
122. V § 87r odst. 1, 2 a 3, § 87s odst. 1 a 3 a v § 91 písm. a) se slova „občana Evropské unie“ zrušují.
CELEX 32004L0038
123. V § 87s odst. 1 se za slovo „unie“ vkládají slova „nebo jeho rodinný příslušník“.
CELEX 32004L0038
124. V § 87s se odstavec 4 zrušuje.
125. § 87t se zrušuje.
126. V § 87u odst. 1 a 2, § 87v odst. 2 a 3, § 87x odst. 1 a 2, § 87z odst. 1 a 2, § 107 odst. 1 a v § 158 odst. 1 písm. a) bodě 2 se slova „trvalému pobytu občana Evropské unie“ nahrazují slovy „pobytu pro cizince“.
CELEX 32004L0038
127. V § 87u odst. 1 větě druhé a v § 117b odst. 1 větě druhé se slova „rodný nebo oddací list“ nahrazují slovy „matriční doklad“ a slova „rodném a oddacím listu“ se nahrazují slovy „matričním dokladu“.
128. V § 87v odst. 2 větě druhé se text „písm. g)“ nahrazuje textem „písm. f)“.
CELEX 32004L0038
129. § 87w zní:
㤠87w
Náležitosti žádosti o vydání potvrzení o přechodném pobytu na území, pobytové karty rodinného příslušníka občana Evropské unie, průkazu o povolení k pobytu pro cizince nebo průkazu o povolení k trvalému pobytu nebo prodloužení doby platnosti pobytové karty rodinného příslušníka občana Evropské unie nebo průkazu o povolení k pobytu pro cizince nesmí být starší 180 dnů, s výjimkou cestovního dokladu, matričního dokladu a fotografie, pokud odpovídá skutečné podobě žadatele.“.
130. V § 87x odst. 2 písmeno a) zní: „a) své jméno, příjmení a ostatní jména, všechna dřívější příjmení, den, měsíc a rok narození, místo a stát narození, pohlaví, státní občanství, rodinný stav, povolání, zaměstnání před příchodem na území, pracovní zařazení, název a adresu zaměstnavatele, účel pobytu na území, zaměstnání po vstupu na území, pracovní zařazení, název a adresu zaměstnavatele, poslední bydliště v cizině, adresu místa pobytu na území, adresu pro doručování, je-li odlišná od místa pobytu, předchozí pobyt na území delší než 3 měsíce, důvod a místo pobytu, den vstupu na území a číslo a platnost cestovního dokladu a označení státu, který tento doklad vydal,“.
131. V § 87y větě druhé se za slovo „vyhoštění,“ vkládají slova „o trestu vyhoštění,“.
132. V § 87z odst. 1 písm. d) se slova „nebo přechodnému“ zrušují.
133. V § 87z odst. 1 písmeno e) zní: „e) zánikem platnosti povolení k trvalému nebo přechodnému pobytu držitele průkazu, nebo“.
134. V § 87z odst. 1 se písmeno f) zrušuje. Dosavadní písmeno g) se označuje jako písmeno f).
135. V § 87aa odstavec 1 zní: „(1) Platnost potvrzení o přechodném pobytu na území skončí
a) ohlášením jeho ztráty nebo odcizení,
b) nabytím právní moci rozhodnutí soudu o omezení svéprávnosti držitele potvrzení,
c) zrušením údaje o místu hlášeného pobytu občana Evropské unie na území,
d) nabytím právní moci rozhodnutí o zrušení přechodného pobytu na území občanu Evropské unie nebo dnem, ve kterém občan Evropské unie o zrušení platnosti potvrzení požádal, nebo
e) zánikem přechodného pobytu občana Evropské unie na území.“.
CELEX 32004L0038
136. V § 91 písm. b) se slovo „nebo“ zrušuje a slovo „anebo“ se nahrazuje slovy „, průkaz o povolení k pobytu pro cizince nebo“.
137. V § 98 odst. 1 větě první se za slova „občana Evropské unie“ vkládají slova „nebo průkaz o povolení k pobytu pro cizince“.
138. V § 98 se za odstavec 4 vkládá nový odstavec 5, který zní: „(5) Cizinec, který pobývá na území na vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem sezónního zaměstnání nebo krátkodobé vízum za tímto účelem, je povinen hlásit změnu místa pobytu na území do 15 dnů ode dne změny, a to útvaru policie příslušnému podle nového místa pobytu. Povinnost se na cizince vztahuje, pokud předpokládaná změna místa pobytu bude delší než 15 dnů.“. Dosavadní odstavec 5 se označuje jako odstavec 6.
CELEX 32014L0036
139. V § 98 se na konci odstavce 6 doplňuje věta „Cizinec, který pobývá na území na vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem sezónního zaměstnání nebo na krátkodobé vízum za tímto účelem a ohlásí změnu místa pobytu na území, je dále povinen předložit doklad o zajištění ubytování podle § 32 odst. 3, a pokud cizinci ubytování zajišťuje nebo zprostředkovává zaměstnavatel, potvrzení zaměstnavatele o dohodnuté výši mzdy, platu nebo odměny.“.
CELEX 32014L0036
140. V § 102 odstavec 2 zní: „(2) Povinnost oznámit ubytování lze splnit
a) předložením přihlašovacího tiskopisu zpracovaného podle § 103 písm. b),
b) předložením stejnopisu listinného dokumentu obsahujícího údaje v rozsahu přihlašovacího tiskopisu zpracovaného podle § 103 písm. b), nebo
c) prostřednictvím dálkového přístupu vyplněním elektronického formuláře s využitím internetové aplikace v rozsahu údajů vedených v přihlašovacím tiskopisu.“.
141. V § 103 písm. b) se za slova „příslušníka občana Evropské unie,“ vkládají slova „průkaz o povolení k pobytu pro cizince nebo“ a slova „nebo průkaz o povolení k trvalému pobytu občana Evropské unie“ se zrušují.
CELEX 32004L0038
142. V § 103 písm. d) se slova „pobytu občana Evropské unie“ nahrazují slovem „pobytu“, slova „dokladu nebo pobytové“ se nahrazují slovy „dokladu, pobytové“ a za slova „příslušníka občana Evropské unie“ se vkládají slova „nebo průkazu o povolení k pobytu pro cizince“.
CELEX 32004L0038
143. V § 103 písm. s) se za slovo „podnikání“ vkládají slova „nebo povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování“. 144. V § 107 se za odstavec 9 vkládají nové odstavce 10 až 13, které znějí: „(10) Zaměstnavatel, který zajišťuje nebo zprostředkovává ubytování cizinci, kterému bylo uděleno vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem sezónního zaměstnání nebo krátkodobé vízum za tímto účelem, je povinen
a) zajistit, aby ubytování splňovalo podmínky uvedené v § 100 písm. d) a výše úplaty za ubytování nebyla nadměrná ve srovnání s dohodnutou výší mzdy, platu nebo odměny cizince a s úrovní ubytování; pro účely úhrady úplaty za ubytování cizincem není zaměstnavatel oprávněn provést srážky z příjmu tohoto cizince podle § 146 písm. b) zákoníku práce a
b) zajistit cizinci vystavení dokladu o zajištění ubytování podle § 32 odst. 3. (11) Pokud je cizinci zrušena platnost víza k pobytu nad 90 dnů za účelem sezónního zaměstnání nebo krátkodobého víza za tímto účelem pouze v důsledku porušení povinnosti zaměstnavatele, je zaměstnavatel povinen cizinci nahradit škodu, která mu tím vznikla, zejména ušlou mzdu, plat nebo odměnu, na něž by měl nárok, pokud by mu nebyla zrušena platnost víza, náklady spojené s přicestováním cizince na území a náklady spojené s vycestováním cizince do státu, jehož je občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu jeho posledního trvalého bydliště, popřípadě do jiného státu, ve kterém má povolen pobyt, a správní poplatek za přijetí žádosti. (12) Obchodní korporace, v níž nebo do níž byl převeden cizinec, který je držitelem karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance jiného členského státu Evropské unie, je povinna ministerstvu oznámit změnu podmínek, na základě kterých byla cizinci tato karta vydána, ve lhůtě do 3 pracovních dnů ode dne, kdy k ní došlo. (13) Obchodní korporace, v níž nebo do níž byl převeden cizinec, který je držitelem karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance, a který hodlá na základě převedení pobývat a pracovat na území jiného členského státu Evropské unie, je povinna tento úmysl cizince oznámit ministerstvu a příslušným orgánům jiného členského státu Evropské unie.“. Dosavadní odstavce 10 a 11 se označují jako odstavce 14 a 15.
CELEX 32014L0036 CELEX 32014L0066
145. V § 113 odst. 1 větě druhé se číslo „7“ nahrazuje číslem „6“. 146. V § 114 odst. 6 se na konci písmene f) slovo „nebo“ zrušuje, na konci písmene g) se tečka nahrazuje slovem „, nebo“ a doplňuje se písmeno h), které zní: „h) skončení jeho platnosti, jde-li o rodinného příslušníka občana Evropské unie, který je držitelem pobytové karty rodinného příslušníka občana Evropské unie a z důvodů na jeho vůli nezávislých si nemůže opatřit cestovní doklad jiným způsobem.“.
147. V § 117a odst. 3 písm. a) se doplňuje bod 9, který zní: „9. záznam podle § 117b odst. 5,“.
CELEX 32014L0066
148. V § 117b se doplňuje odstavec 5, který zní: „(5) Ministerstvo v kartě vnitropodnikově převedeného zaměstnance v rubrice druh povolení vyznačí záznam „ICT“. Ministerstvo v kartě vnitropodnikově převedeného zaměstnance jiného členského státu Evropské unie v rubrice druh povolení vyznačí záznam „mobile ICT“.“.
CELEX 32014L0066
149. V § 117d se odstavec 5 zrušuje. Dosavadní odstavec 6 se označuje jako odstavec 5.
150. V § 117d se doplňuje odstavec 6, který zní: „(6) Uplyne-li doba platnosti průkazu o povolení k pobytu před rozhodnutím o žádosti o prodloužení platnosti tohoto průkazu, vyznačí se na požádání cizince do cestovního dokladu vízový štítek podle jednotného formátu stanoveného přímo použitelným předpisem Evropské 51) unie, a to ve formě víza k pobytu nad 90 dnů s dobou platnosti odpovídající předpokládané délce řízení o této žádosti. Vízový štítek se do cestovního dokladu nevyznačí, jde-li o cizince zařazeného do informačního systému smluvních států. Platnost víza zaniká dnem nabytí právní moci rozhodnutí o žádosti o prodloužení platnosti průkazu o povolení k pobytu.“.
151. V § 120a odst. 2 se slova „ve věci“ nahrazují slovy „pouze ve věci, zda vycestování cizince je možné,“, za slovo „vyžádání“ se vkládají slova „a na základě nového“ a slova „podle odstavce 1“ se zrušují.
152. V § 120a odst. 5 větě první se slova „ve věci“ nahrazují slovy „pouze ve věci stanovení nové lhůty k vycestování“, na konci textu věty první se doplňují slova „po vyžádání a na základě nového závazného stanoviska ministerstva“ a ve větě druhé se slova „a stanoví lhůtu, ve které je povinen vycestovat z území“ zrušují.
153. V § 123 se na konci odstavce 3 doplňuje věta „Hradí-li náklady spojené se správním vyhoštěním cizinec podle věty první, je rozhodnutí o povinnosti uhradit náklady spojené se správním vyhoštěním prvním úkonem v řízení.“.
154. V § 123 se doplňuje odstavec 7, který zní: „(7) Písemné vyhotovení rozhodnutí o povinnosti uhradit náklady spojené se správním vyhoštěním, které je prvním úkonem v řízení, ministerstvo cizinci předá při propuštění ze zařízení, nebrání-li tomu výjimečné okolnosti. Není-li možné zajistit přítomnost tlumočníka, ministerstvo současně s písemným vyhotovením rozhodnutí předá cizinci v jazyce, do kterého bylo cizinci tlumočeno v řízení o zajištění, informace o obsahu rozhodnutí, celkové výši nákladů a možnosti podat proti rozhodnutí žalobu k soudu.“.
155. V § 127 odst. 1 písm. c) se slova „; povinnost propustit cizince vzniká vyhlášením zrušujícího rozsudku“ zrušují.
20)37)
156. V § 129 odst. 4 větě druhé se slovo „unie“ nahrazuje slovem „unie“.
157. V § 134 odst. 1 písm. e) se za slovo „tyto“ vkládají slova „na své náklady“ a na konci textu písmene se doplňují slova „, nemá-li cizinec dostatečné finanční prostředky“.
158. V § 136 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno g), které zní: „g) dodržovat zásady hygieny a podílet se v místnosti, kde je ubytován, na udržování hygienického standardu stanoveného vnitřním řádem.“.
159. V § 138 odst. 1 písm. f) se slova „a časový rozvrh vycházek pro přísný režim zajištění“ zrušují.
160. V § 138 odst. 1 písm. k) se slova „časový rozvrh“ nahrazují slovem „pravidla“.
161. V § 138 odst. 3 se slovo „německém,“ zrušuje.
162. V § 144 odst. 1 větě první se slovo „dvakrát“ nahrazuje slovem „čtyřikrát“.
163. V § 145 odst. 1 větě první se číslo „5“ nahrazuje číslem „10“.
164. § 148 zní:
㤠148
(1) Dozor nad dodržováním právních předpisů při výkonu zajištění cizince a při poskytování ubytování ubytovanému cizinci provádí krajské státní zastupitelství, v jehož obvodu se zařízení nachází. (2) Státní zástupce je při výkonu dozoru oprávněn
a) v kteroukoliv dobu navštěvovat zařízení a vstupovat do všech prostor, v nichž se mohou zdržovat zajištění nebo ubytovaní cizinci,
b) hovořit s cizinci zpravidla za přítomnosti tlumočníka bez přítomnosti jiných osob v místnosti k tomu provozovatelem určené, ledaže by státní zástupce přivolil k rozhovoru jinde,
c) žádat od zaměstnanců provozovatele a od policie v zařízení potřebná vysvětlení, předložení spisů a jiných písemností týkajících se cizinců, které jsou v zařízení k dispozici,
d) prověřovat, zda postupy provozovatele a policie v zařízení týkající se výkonu zajištění cizinců a poskytování ubytování ubytovaným cizincům odpovídají právním předpisům,
e) vydávat provozovateli a policii příkazy k zachovávání právních předpisů vztahujících se k výkonu zajištění a ubytování cizinců a
f) nařídit, aby osoba, která je v zařízení držena nezákonně, byla bez zbytečného odkladu ze zařízení propuštěna. (3) Provozovatel nebo policie jsou povinni příkazy státního zástupce podle odstavce 2 písm. e) a f) bez zbytečného odkladu provést.“.
165. V § 156 odst. 1 písm. c) se číslo „1“ nahrazuje číslem „2“.
166. V § 156 odst. 1 se na konci textu písmene d) doplňují slova „anebo podle § 98 odst. 1, 3, 4 nebo 5“.
167. V § 156 odst. 1 písm. o) se číslo „6“ nahrazuje číslem „5“.
168. V § 156 odst. 3 písm. d) se číslo „11“ nahrazuje číslem „14“.
169. V § 156 se za odstavec 3 vkládá nový odstavec 4, který zní: „(4) Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že jako zaměstnavatel, který zajišťuje nebo zprostředkovává ubytování cizinci, kterému bylo uděleno vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem sezónního zaměstnání nebo krátkodobé vízum za tímto účelem,
a) v rozporu s § 107 odst. 10 písm. a) nezajistí, aby ubytování splňovalo podmínky uvedené v § 100 písm. d) nebo aby výše úplaty za ubytování nebyla nadměrná ve srovnání s dohodnutou výší mzdy, platu nebo odměny cizince a s úrovní ubytování, nebo provede pro účely úhrady úplaty za ubytování cizincem srážky z příjmu tohoto cizince podle § 146 písm. b) zákoníku práce, nebo
b) v rozporu s § 107 odst. 10 písm. b) nezajistí cizinci vystavení dokladu o zajištění ubytování.“. Dosavadní odstavce 4 a 5 se označují jako odstavce 5 a 6.
CELEX 32014L0036
170. V § 156 odst. 5 se na konci textu písmene a) doplňují slova „nebo odstavce 4 písm. a)“.
CELEX 32014L0036
171. V § 156 odst. 5 písm. c) se za text „písm.“ vkládá text „c),“, slova „nebo podle“ se nahrazují čárkou a na konci textu písmene se doplňují slova „nebo odstavce 4 písm. b)“.
CELEX 32004L0038 CELEX 32014L0036
172. V § 156 odst. 5 písm. d) se slova „až e)“ nahrazují textem „, b), d), e)“.
173. V § 157 se za odstavec 4 vkládá nový odstavec 5, který zní: „(5) Právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba se dopustí správního deliktu tím, že jako zaměstnavatel, který zajišťuje nebo zprostředkovává ubytování cizinci, kterému bylo uděleno vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem sezónního zaměstnání nebo krátkodobé vízum za tímto účelem,
a) v rozporu s § 107 odst. 10 písm. a) nezajistí, aby ubytování splňovalo podmínky uvedené v § 100 písm. d) nebo aby výše úplaty za ubytování nebyla nadměrná ve srovnání s dohodnutou výší mzdy, platu nebo odměny cizince a s úrovní ubytování, nebo provede pro účely úhrady úplaty za ubytování cizincem srážky z příjmu tohoto cizince podle § 146 písm. b) zákoníku práce, nebo
b) v rozporu s § 107 odst. 10 písm. b) nezajistí cizinci vystavení dokladu o zajištění ubytování.“. Dosavadní odstavce 5 až 9 se označují jako odstavce 6 až 10.
CELEX 32014L0036
174. V § 157 odst. 8 písm. b) se slova „5 nebo 6.“ nahrazují slovy „odstavce 5 písm. a) nebo odstavce 6 nebo 7,“.
CELEX 32014L0036
175. V § 157 se na konci odstavce 8 doplňuje písmeno c), které zní: „c) do 5 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 5 písm. b).“.
CELEX 32014L0036
176. V § 157 odst. 9 se za slova „odstavce 4“ vkládají slova „a odstavce 5 písm. b)“.
177. V § 158 odst. 1 písm. a) bodě 1, § 158a odst. 1 písm. a) a v § 158a odst. 2 písm. a) se text „§ 42 odst. 5“ nahrazuje textem „§ 42 odst. 6“.
178. V § 158 odst. 1 písm. a) bodě 1 se za text „§ 42 odst. 6“ vkládá text „, § 42g odst. 12, § 42i odst. 11“ a na konci textu bodu se doplňují slova „, přiznání právního postavení rezidenta na území (§ 83 odst. 5)“.
179. V § 158 odst. 1 se na konci písmene b) doplňuje bod 17, který zní: „17. obchodní korporaci nebo odštěpném závodu, do nichž byl držitel karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance nebo karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance jiného členského státu Evropské unie převeden, pracovním zařazení na pozici manažera, specialisty nebo zaměstnaného stážisty a místě výkonu práce držitele karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance nebo karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance jiného členského státu Evropské unie,“.
180. V § 158 odst. 1 písm. d) bod 1 zní: „1. omezení svéprávnosti, kterými jsou den nabytí právní moci rozhodnutí soudu o omezení svéprávnosti, číslo jednací rozhodnutí soudu o omezení svéprávnosti a označení soudu, který rozhodl o omezení svéprávnosti, fotokopie rozhodnutí soudu o omezení svéprávnosti a den, kdy došlo k ukončení omezení svéprávnosti,“.
181. V § 158 odst. 8 se za písmeno e) vkládá nové písmeno f), které zní: „f) obrazový záznam, například fotografie cizince,“. Dosavadní písmena f) až x) se označují jako písmena g) až y).
182. V § 158 odst. 8 se za písmeno y) vkládá nové písmeno z), které zní: „z) o obchodní korporaci nebo odštěpném závodu, do nichž byl držitel karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance nebo karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance jiného členského státu Evropské unie převeden, pracovním zařazení na pozici manažera, specialisty nebo zaměstnaného stážisty a místě výkonu práce držitele karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance nebo karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance jiného členského státu Evropské unie,“.
183. V § 158a odst. 1 písm. a) se slovo „nebo“ nahrazuje čárkou a za slova „občana Evropské unie“ se vkládají slova „nebo průkazu o povolení k pobytu pro cizince“.
46)57)
184. V § 159 odst. 3 větě druhé se slovo „předpisů “ nahrazuje slovem „předpisů “. Poznámka pod čarou č. 57 zní: 57) „Zákon č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 154/1994 Sb., o Bezpečnostní informační službě, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 289/2005 Sb., o Vojenském zpravodajství, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 341/2011 Sb., o Generální inspekci bezpečnostních sborů a o změně souvisejících zákonů“.
185. V § 159 se doplňuje odstavec 12, který zní: „(12) Ministerstvo předá příslušnému orgánu jiného členského státu Evropské unie údaje o tom, že držiteli povolení k pobytu vnitropodnikově převedeného zaměstnance vydaného tímto členským státem Evropské unie byla vydána karta vnitropodnikově převedeného zaměstnance jiného členského státu Evropské unie. Ministerstvo rovněž předá příslušnému orgánu jiného členského státu Evropské unie údaje o zrušení platnosti karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance v případě, že její držitel pobývá v jiném členském státě na základě povolení k pobytu vnitropodnikově převedeného zaměstnance, které jiný členský stát Evropské unie tomuto cizinci vydal.“.
CELEX 32014L0066
186. V § 161 se na konci odstavce 2 doplňuje věta „Jde-li o řízení o ukončení přechodného pobytu cizince na území, k němuž se vízum nevyžaduje, o zrušení platnosti krátkodobého víza nebo o správním vyhoštění, které se zahajuje z důvodu jednání cizince na území, je místní příslušnost správního orgánu určena podle místa, kde k tomuto jednání došlo.“.
187. V § 163 odst. 1 písm. k) a v § 164 odst. 1 písm. p) se za slova „správním vyhoštěním,“ vkládají slova „řízením o povinnosti opustit území,“ a slova „právního předpisu Evropských společenství anebo v souvislosti s poskytnutím dočasné ochrany“ se nahrazují slovy „předpisu Evropské unie“.
188. V § 163 se na konci odstavce 2 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno g), které zní: „g) vyžaduje opis z evidence přestupků vedené Rejstříkem trestů (dále jen „evidence přestupků“) pro posouzení, zda cizinec závažným způsobem nenarušil veřejný pořádek; žádost a opis z evidence přestupků se předávají v elektronické podobě, a to způsobem umožňujícím dálkový přístup.“.
189. V § 164 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno z), které zní: „z) vyžaduje opis z evidence přestupků pro posouzení, zda cizinec závažným způsobem nenarušil veřejný pořádek; žádost a opis z evidence přestupků se předávají v elektronické podobě, a to způsobem umožňujícím dálkový přístup.“.
190. V § 165a se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který zní: „(3) Ministerstvo je dále oprávněno v řízení podle tohoto zákona vyžadovat opis z evidence přestupků pro posouzení, zda cizinec závažným způsobem nenarušil veřejný pořádek.“. Dosavadní odstavce 3 až 7 se označují jako odstavce 4 až 8.
24a)
191. V § 165a odst. 4 se za slovo „trestů“ vkládají slova „nebo opis z evidence přestupků“ a za slovo „trestů“ se vkládají slova „a opis z evidence přestupků“.
192. V § 167 odst. 1 písm. b) se za slova „správním vyhoštěním,“ vkládají slova „řízením o povinnosti opustit území,“, za slovo „zajištěním“ se vkládá slovo „cizince“, slovo „se“ se zrušuje a slova „právního předpisu Evropských společenství“ se nahrazují slovy „předpisu Evropské unie“. 193. V § 167 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno o), které zní: „o) vyžadovat opis z evidence přestupků pro posouzení, zda cizinec závažným způsobem nenarušil veřejný pořádek; žádost a opis z evidence přestupků se předávají v elektronické podobě, a to způsobem umožňujícím dálkový přístup.“.
194. V § 168 se text „§ 53 odst. 3,“ zrušuje.
195. § 169 včetně nadpisu zní:
㤠169
Jednací jazyk
(1) Zastupitelský úřad může v řízení vedeném podle tohoto zákona jednat vůči cizinci i v jiném než českém jazyce. Písemnosti se vždy vyhotovují v jazyce českém. V protokolu nebo záznamu o úkonu, při kterém nebylo jednáno v českém jazyce, zastupitelský úřad také uvede, v jakém jazyce bylo při úkonu jednáno. Zastupitelský úřad zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup jazyk jiný než český jazyk, ve kterém je možné vůči cizinci jednat. (2) Pokud žadatel v řízení podle tohoto zákona předložil dokument vyhotovený v jiném než českém jazyce a ani na výzvu správního orgánu nedoložil úředně ověřený překlad tohoto dokumentu do jazyka českého, hledí se na tento dokument, jako by nebyl předložen. (3) Jde-li o žádost o vydání povolení k dlouhodobému nebo trvalému pobytu podanou na zastupitelském úřadu, žadatel prohlásil, že neovládá jazyk, jímž se vede jednání, a neobstaral si v přiměřené lhůtě stanovené zastupitelským úřadem na své náklady tlumočníka nebo osobu, která splňuje podmínky pro ustanovení tlumočníkem uvedené v § 24 zákona o znalcích a tlumočnících, ačkoli byl žadatel o této povinnosti zastupitelským úřadem poučen, zastupitelský úřad řízení usnesením zastaví.“.
196. Za § 169 se vkládají nové § 169a až 169t, které včetně nadpisů znějí:
㤠169a
Doručování na území
(1) Doručuje-li správní orgán prostřednictvím provozovatele poštovních služeb v řízení o žádosti podle tohoto zákona nebo v řízení o zrušení údaje o místu hlášeného pobytu cizince na území podle § 98a písemnost cizinci oprávněnému pobývat na území, doručuje cizinci pouze na adresu evidovanou v informačním systému cizinců podle § 158 odst. 3 nebo sdělenou podle § 19 odst. 3 správního řádu, a není-li údaj o této adrese veden, na adresu místa hlášeného pobytu cizince na území.
(2) Nedošlo-li při doručování podle odstavce 1 k převzetí písemnosti cizincem nebo
k jejímu doručení způsobem uvedeným v § 23 a 24 správního řádu, doručuje se veřejnou vyhláškou.
§ 169b
Doručování do ciziny
(1) Cizinci, který podal žádost o oprávnění k pobytu na zastupitelském úřadu, se
doručuje na
a) adresu místa pobytu v cizině, nebo
b) jinou adresu sdělenou písemně správnímu orgánu pro účely doručování v řízení. (2) Cizinci, který podal žádost o oprávnění k pobytu na zastupitelském úřadu, nebo jinému účastníku řízení, kterému má být doručováno do místa doručení v cizině, se písemnost doručuje zpravidla prostřednictvím zastupitelského úřadu. (3) Nejde-li o písemnost vyhotovenou podle tohoto zákona zastupitelským úřadem, správní orgán, který písemnost vyhotovil, ji zašle příslušnému zastupitelskému úřadu zpravidla v elektronické podobě, je-li to technicky možné. Zastupitelský úřad provede z moci úřední autorizovanou konverzi dokumentu a doručuje dokument v listinné podobě, který je výstupem autorizované konverze dokumentu. (4) Zastupitelský úřad doručující písemnost, kterou vyhotovil nebo která se doručuje jeho prostřednictvím podle odstavce 2, může vyzvat adresáta, aby se v přiměřené lhůtě dostavil k převzetí písemnosti. Pokud se adresát na výzvu zastupitelského úřadu podle věty první k převzetí písemnosti nedostaví, doručuje zastupitelský úřad písemnost do místa doručení v cizině prostřednictvím osoby, která má v cizině obdobné postavení jako provozovatel poštovních služeb, nebo jiným způsobem v místě obvyklým. Pokud se do 4 měsíců ode dne odeslání písemnosti zastupitelským úřadem nevrátí zastupitelskému úřadu doručovaná písemnost nebo doklad stvrzující, že byla písemnost doručena, a nejde-li o řízení, v němž má být uložena povinnost nebo odňato právo, správní orgán, který písemnost vyhotovil, písemnost, popřípadě oznámení o možnosti převzít písemnost, zveřejní po dobu 15 dnů způsobem umožňujícím dálkový přístup a patnáctým dnem po zveřejnění se písemnost považuje za doručenou; jde-li o řízení, v němž má být uložena povinnost nebo odňato právo, postupuje se jako v případě, kdy se adresátovi nedaří doručovat. Věta třetí se použije obdobně, nedoručuje-li správní orgán dokument prostřednictvím zastupitelského úřadu, ale prostřednictvím provozovatele poštovních služeb.
§ 169c
Doručování na elektronickou adresu
Požádá-li cizinec, který podal žádost o oprávnění k pobytu na zastupitelském úřadu, o doručování písemnosti na elektronickou adresu, nemusí být datová zpráva, kterou adresát potvrzuje převzetí doručované písemnosti, podepsána.
Osobní podání žádosti
§ 169d
(1) Žádost o udělení dlouhodobého víza, s výjimkou diplomatického nebo zvláštního víza, žádost o prodloužení platnosti víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území a žádost o vydání povolení k dlouhodobému nebo trvalému pobytu je cizinec povinen podat osobně. (2) Osobním podáním žádosti se rozumí úkon žadatele, při kterém se žadatel osobně dostaví ke správnímu orgánu, u kterého má být žádost podána, a osobě přímo se podílející na výkonu pravomoci správního orgánu určené k přijetí žádosti podá žádost v době určené pro jednotlivé druhy a účely pobytových oprávnění a ve formě a způsobem, který stanoví tento zákon. Povinnost osobního podání žádosti se vztahuje i na zákonného zástupce.
Podmínka osobního podání žádosti se považuje za splněnou v případě podání žádosti zastupitelskému úřadu prostřednictvím fyzické nebo právnické osoby, se kterou má Česká republika uzavřenou smlouvu o přijímání žádostí (dále jen „externí poskytovatel služeb“), jde-li o žádost takového druhu, jehož shromažďováním a předáváním je externí poskytovatel služeb pověřen. (3) Zastupitelský úřad může v odůvodněných případech od povinnosti osobního podání žádosti upustit, pokud současně s doručením žádosti cizinec doloží důvody pro upuštění od povinnosti osobního podání žádosti. Řízení je v případě podle věty první zahájeno dnem, kdy žádost došla zastupitelskému úřadu. Neupustí-li zastupitelský úřad v případě podle věty první od povinnosti osobního podání žádosti, řízení o žádosti usnesením zastaví. Zastupitelský úřad může od povinnosti osobního podání žádosti upustit také bez uvedení důvodů cizincem, jsou-li mu důvody pro toto upuštění známy z jeho úřední činnosti, nebo může učinit na své úřední desce prohlášení, že od povinnosti osobního podání žádosti upouští pro určitý druh žádostí o pobytová oprávnění podaných v budoucnu, a to zejména v případech, pokud je cizinec nebo jeho zaměstnavatel účastníkem vládou schváleného programu. (4) Ministerstvo může v odůvodněných případech od povinnosti osobního podání žádosti o udělení nebo o prodloužení víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území upustit, pokud cizinec doloží důvody pro upuštění od povinnosti osobního podání žádosti současně s doručením žádosti. Řízení je v případě podle věty první zahájeno dnem, kdy žádost došla ministerstvu. Neupustí-li ministerstvo v případě podle věty první od povinnosti osobního podání žádosti, řízení o žádosti usnesením zastaví.
§ 169e
(1) Ministerstvo zahraničních věcí může uzavřít veřejnoprávní smlouvu s externím poskytovatelem služeb, kterou externího poskytovatele služeb pověří v územním obvodu určitého zastupitelského úřadu
a) shromažďováním žádostí o udělení dlouhodobého víza, s výjimkou diplomatického víza nebo zvláštního víza, nebo žádostí o vydání povolení k dlouhodobému pobytu nebo trvalému pobytu, které mu žadatel osobně předloží, a jejich předáváním zastupitelskému úřadu,
b) zpracováním osobních údajů včetně biometrických identifikátorů a jejich předáváním zastupitelskému úřadu,
c) výběrem správních poplatků a jejich předáváním zastupitelskému úřadu,
d) poskytováním informací o vízovém procesu, nebo
e) vyzvedáváním cestovních dokladů na zastupitelském úřadu a jejich vracením žadatelům. (2) Řízení o žádosti podle odstavce 1 písm. a) je zahájeno sedmý den po předložení žádosti externímu poskytovateli služeb. (3) O možnosti podávat žádosti prostřednictvím externího poskytovatele služeb, druhu žádostí, kterých se tato možnost týká, a o podmínkách podání žádosti prostřednictvím externího poskytovatele služeb informuje příslušný zastupitelský úřad způsobem v místě obvyklým a způsobem umožňujícím dálkový přístup. (4) Externí poskytovatel služeb je oprávněn vybírat od žadatele úhradu za služby, jejíž výši určí Ministerstvo zahraničních věcí tak, aby byla přiměřená nákladům, které externímu poskytovateli služeb vznikly.
§ 169f
Sjednání termínu osobního podání žádosti
Žadatel je povinen si předem sjednat termín osobního podání žádosti o udělení dlouhodobého víza nebo žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu nebo trvalému pobytu způsobem, který zastupitelský úřad zveřejní na své úřední desce.
§ 169g
Příslušnost zastupitelského úřadu pro podání žádosti
Pokud se žádost o udělení dlouhodobého víza a žádost o vydání povolení k dlouhodobému nebo trvalému pobytu podává na zastupitelském úřadu, je cizinec oprávněn podat žádost pouze na zastupitelském úřadu ve státě, jehož je občanem, popřípadě ve státě, jenž vydal cestovní doklad, jehož je držitelem, nebo ve státě, ve kterém má povolen dlouhodobý nebo trvalý pobyt; to neplatí, jde-li o cizince, který je uveden v právním předpisu vydaném podle § 182 odst. 1 písm. e).
§ 169h
Nepřijatelnost žádosti
(1) Žádost o udělení dlouhodobého víza a žádost o prodloužení doby platnosti dlouhodobého víza a doby pobytu na území na toto vízum nebo žádost o vydání povolení k dlouhodobému pobytu nebo trvalému pobytu je nepřijatelná, jestliže
a) cizinec si předem nesjednal termín podání žádosti o udělení dlouhodobého víza nebo žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu nebo trvalému pobytu způsobem stanoveným tímto zákonem, nebo
b) žádost byla podána zastupitelskému úřadu, který není příslušný podle § 169g. (2) Žádost o udělení dlouhodobého víza a žádost o prodloužení doby platnosti dlouhodobého víza a doby pobytu na území na toto vízum je dále nepřijatelná, jestliže
a) nebyl zaplacen správní poplatek za přijetí žádosti,
b) k žádosti nebyly předloženy náležitosti podle tohoto zákona; to neplatí, jde-li o žádost cizince narozeného na území,
c) žádost nebyla podána na úředním tiskopisu,
d) cizinec odmítl pořízení otisků prstů nebo obrazového záznamu, nebo
e) jde o žádost podanou na zastupitelském úřadě a žadatel prohlásil, že neovládá jazyk, jímž se vede jednání, a neobstaral si v přiměřené lhůtě stanovené zastupitelským úřadem na své náklady tlumočníka nebo osobu, která splňuje podmínky pro ustanovení tlumočníkem uvedené v § 24 zákona o znalcích a tlumočnících, ačkoli byl o této povinnosti zastupitelským úřadem poučen. (3) Nepřijatelnost žádosti zjišťuje u žádosti podané na zastupitelském úřadu zastupitelský úřad a u žádosti podané ministerstvu ministerstvo. Je-li žádost nepřijatelná, řízení není zahájeno a na žádost se hledí, jako by nebyla podána; tuto skutečnost ministerstvo nebo zastupitelský úřad cizinci písemně sdělí včetně důvodu nepřijatelnosti, učiní o ní usnesení do spisu a vrátí tiskopis žádosti, veškeré předložené doklady a správní poplatek, pokud byl uhrazen. Nepodá-li cizinec žádost osobně, ač je k tomu podle tohoto zákona povinen, postupuje se obdobně podle věty druhé.
§ 169i
Vady podání
(1) Byl-li žadatel vyzván správním orgánem k odstranění vad podání, lhůta pro vydání rozhodnutí neběží ode dne, kdy správní orgán učinil tuto výzvu, do dne, kdy byly odstraněny nedostatky podání, nebo do dne, kdy marně uplynula lhůta, která byla žadateli poskytnuta k odstranění nedostatků podání. (2) V řízení o žádosti o udělení dlouhodobého víza nebo o vydání povolení k dlouhodobému nebo trvalému pobytu podané na zastupitelském úřadu provede zastupitelský úřad kontrolu podání. Trpí-li podání vadami, pomůže zastupitelský úřad žadateli nedostatky odstranit na místě nebo ho vyzve k jejich odstranění, poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu a poučí jej o následcích neodstranění nedostatků v této lhůtě; odstavec 1 se použije obdobně. (3) V řízení o žádosti o udělení dlouhodobého víza může zastupitelský úřad, a to i na požádání ministerstva, vyzvat žadatele k odstranění vad podání ústně, elektronicky bez podepsání, telefonem, telefaxem nebo jinými technickými prostředky. Neodstraní-li cizinec vady podání na základě výzvy podle věty první, zastupitelský úřad vyzve cizince písemně.
§ 169j
Výslech prováděný na území
(1) Správní orgán může za účelem zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, vyslechnout účastníka řízení. (2) Na výslech účastníka řízení se použijí obdobně ustanovení správního řádu o důkazu svědeckou výpovědí, není-li dále stanoveno jinak. (3) Je-li to nezbytné pro zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, zejména pro posouzení, zda se nejedná o obcházení tohoto zákona s cílem získat oprávnění k pobytu, může správní orgán provést související výslechy více účastníků řízení nebo účastníka řízení a svědka odděleně ve stejnou dobu nebo bezprostředně po sobě; jiný účastník řízení ani jeho zástupce není oprávněn být souvisejícímu výslechu přítomen. Bez zbytečného odkladu po provedení všech souvisejících výslechů správní orgán seznámí účastníka řízení s obsahem protokolů o souvisejících výsleších; do doby provedení všech souvisejících výslechů jsou protokoly o výsleších vyloučeny z nahlížení do spisu a správní orgán nepořizuje jejich kopie. Pokud byli účastník řízení nebo svědek předvoláni k souvisejícím výslechům a některý z nich se k výslechu nedostaví, správní orgán může upustit od provedení souvisejících výslechů a předvolat účastníky řízení nebo svědky na jinou dobu. (4) Je-li při výslechu účastníka řízení přítomna jiná osoba než jeho zástupce nebo je-li při výslechu svědka přítomen účastník řízení, jeho zástupce nebo jiná osoba, nejsou tyto osoby oprávněny do průběhu výslechu zasahovat. Při výslechu účastníka řízení může jeho zástupce uplatnit pouze námitku podjatosti úřední osoby, námitku, že otázka nebyla položena jasně a srozumitelně bez předstírání klamavých a nepravdivých okolností nebo v ní bylo naznačeno, jak na ni odpovědět, popřípadě účastníku řízení doporučit, aby na položenou otázku neodpovídal. Po skončení výslechu účastníka řízení nebo svědka správní orgán umožní účastníku řízení nebo jeho zástupci vyjádřit se k jeho obsahu. (5) Účastník řízení, svědek ani jiná osoba přítomná při výslechu nesmí pořizovat obrazový záznam výslechu. Obrazový záznam výslechu smí pořizovat pouze správní orgán.
(6) Výslech lze provést také při podání žádosti.
§ 169k
Pohovor a výslech prováděný zastupitelským úřadem
(1) V řízení o žádosti o vydání povolení k dlouhodobému nebo trvalému pobytu podané na zastupitelském úřadu může zastupitelský úřad se žadatelem provést pohovor, a to i bez požádání ministerstva; § 57 odst. 2 věta druhá se použije obdobně. Skutečnosti zjištěné při pohovoru jsou podkladem pro vydání rozhodnutí. (2) Zastupitelský úřad provede za účelem zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, na požádání ministerstva výslech účastníka řízení nebo svědka. (3) Ustanovení § 169j odst. 2 až 6 se pro provádění pohovoru a výslechu zastupitelským úřadem použije obdobně.
§ 169l
Výslech za použití videokonferenčního zařízení
(1) Použije-li správní orgán k provedení výslechu účastníka řízení nebo svědka technické zařízení pro přenos obrazu a zvuku (dále jen „videokonferenční zařízení“), nesmí dojít ke zkrácení práv vyslýchaného účastníka řízení nebo svědka; zejména musí být umožněna přítomnost jeho zástupce na místě, kde se vyslýchaný účastník řízení nebo svědek nachází. (2) Odmítnutí výslechu prováděného za použití videokonferenčního zařízení se považuje za odmítnutí výpovědi. (3) V případě postupu podle odstavce 1 ověří po dohodě s úřední osobou, která výslech vede, totožnost vyslýchaného účastníka řízení nebo svědka zaměstnanec správního orgánu nebo příslušník bezpečnostního sboru, pokud k tomu byl pověřen úřední osobou, ředitelem věznice nebo vedoucím příslušníkem bezpečnostního sboru. Tento zaměstnanec nebo příslušník je po celou dobu provádění výslechu za použití videokonferenčního zařízení přítomen na místě, kde se vyslýchaný účastník řízení nebo svědek nachází. (4) Úřední osoba poučí před zahájením výslechu vyslýchaného účastníka řízení nebo svědka o způsobu provádění výslechu za použití videokonferenčního zařízení, jakož i o důsledcích odmítnutí výslechu prováděného za použití videokonferenčního zařízení. (5) Kdykoli v průběhu provádění výslechu za použití videokonferenčního zařízení může vyslýchaný účastník řízení nebo svědek vznášet námitky proti kvalitě obrazového nebo zvukového přenosu. O námitce úřední osoba, která výslech vede, rozhodne neprodleně. Je-li námitka důvodná, učiní tato úřední osoba kroky k nápravě a není-li náprava možná, nebo je-li spojena se značnými obtížemi, výslech přeruší. (6) O výslechu prováděném za použití videokonferenčního zařízení pořizuje správní orgán zvukový a obrazový záznam; s právem nahlížet do spisu není spojeno právo na to, aby správní orgán pořídil kopii tohoto záznamu. Protokol se nesepisuje. (7) Pomocí videokonferenčního zařízení může být zajištěna i přítomnost tlumočníka při provádění výslechu podle tohoto zákona; odstavce 2 až 6 se použijí přiměřeně.
§ 169m
Utajované informace v řízení podle tohoto zákona
(1) Písemnosti nebo záznamy, které obsahují utajované informace, se v řízení podle tohoto zákona uchovávají odděleně mimo spis. (2) Jsou-li některé z podkladů rozhodnutí podle tohoto zákona utajovanými informacemi, uvede se v odůvodnění rozhodnutí pouze odkaz na podklady pro vydání rozhodnutí a jejich stupeň utajení. Úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení, a důvody vydání rozhodnutí se uvedou pouze v rozsahu, ve kterém nejsou utajovanými informacemi. (3) Vyjde-li v řízení na základě informace nebo stanoviska policie nebo zpravodajské služby České republiky, které jsou utajovanou informací, najevo, že cizinec ohrožuje bezpečnost státu, jeho svrchovanost, územní celistvost, demokratické základy, životy nebo zdraví osob, nebo vede-li tato informace nebo toto stanovisko k důvodnému podezření, že by cizinec mohl při svém pobytu na území tyto hodnoty ohrozit, v informaci o důvodech neudělení dlouhodobého víza nebo v odůvodnění rozhodnutí podle tohoto zákona se pouze uvede, že důvodem neudělení víza nebo rozhodnutí je ohrožení bezpečnosti státu. Pokud je správní orgán v řízení podle tohoto zákona povinen posoudit přiměřenost dopadů rozhodnutí, v odůvodnění rozhodnutí podle věty první navíc uvede úvahy, kterými se při hodnocení přiměřenosti dopadů rozhodnutí, zejména ve vztahu k obsahu stanoviska, řídil; obsah stanoviska však v odůvodnění neuvádí.
§ 169n
Informace zastupitelského úřadu
Informace poskytovaná zastupitelským úřadem k žádosti o vydání povolení k dlouhodobému nebo trvalému pobytu podané na zastupitelském úřadu se uchovává odděleně mimo spis a účastníku řízení ani jeho zástupci se nezpřístupňuje; tuto informaci nelze v řízení o žádosti o vydání povolení k dlouhodobému nebo trvalému pobytu použít jako podklad pro vydání rozhodnutí.
§ 169o
Závazné stanovisko Úřadu práce České republiky
V rámci rozhodování o žádosti o prodloužení platnosti zaměstnanecké karty si ministerstvo vyžádá závazné stanovisko Úřadu práce České republiky - krajské pobočky nebo pobočky pro hlavní město Prahu, zda další zaměstnávání cizince lze vzhledem k situaci na trhu práce povolit; to neplatí, jde-li o cizince, kterému bylo vydáno na danou pracovní pozici povolení k zaměstnání nebo který je uvedený v § 98 zákona o zaměstnanosti. Závazné stanovisko si ministerstvo dále vyžádá v rámci rozhodování o žádosti o vydání zaměstnanecké karty podané cizincem uvedeným v § 42g odst. 6. Úřad práce České republiky - krajská pobočka nebo pobočka pro hlavní město Prahu závazné stanovisko k zaměstnání cizince doručí ministerstvu do 15 pracovních dnů ode dne obdržení žádosti o závazné stanovisko; neučiní-li tak v této lhůtě, má se za to, že se zaměstnáváním cizince souhlasí.
§ 169p
Nahlížení do spisu a vyjádření k podkladům rozhodnutí
(1) Pokud cizinec hodlá v řízení o žádosti o udělení dlouhodobého víza nebo o vydání povolení k dlouhodobému nebo trvalému pobytu podané na zastupitelském úřadu uplatnit své právo na nahlížení do spisu, ministerstvo zašle zastupitelskému úřadu, u kterého byla žádost podána, kopii spisu nebo jeho části a zastupitelský úřad umožní žadateli do ní nahlédnout. V případě, že se cizinec nebo jeho zástupce nacházejí na území České republiky, nahlédnutí do spisu umožní žadateli nebo jeho zástupci také ministerstvo. (2) Žadateli, který požádal o vydání povolení k dlouhodobému nebo trvalému pobytu na zastupitelském úřadu, umožní ministerstvo vyjádřit se před vydáním rozhodnutí k podkladům rozhodnutí tím, že žadatele informuje o těchto podkladech a o jejich podstatném obsahu. K vyjádření stanoví ministerstvo žadateli přiměřenou lhůtu. Odstavec 1 se použije obdobně.
§ 169q
Přerušení řízení
Vyjdou-li v řízení o žádosti o vydání nebo prodloužení oprávnění k pobytu na území nebo v řízení ve věci zrušení platnosti oprávnění k pobytu na území najevo skutečnosti, o nichž se lze důvodně domnívat, že by mohly být důvodem pro vydání rozhodnutí o správním vyhoštění cizince, ministerstvo dá policii podnět k zahájení tohoto řízení. Pokud policie zahájí řízení o správním vyhoštění cizince, ministerstvo řízení podle věty první usnesením přeruší. Policie je povinna bez zbytečného odkladu ministerstvo vyrozumět o tom, zda bylo řízení o správním vyhoštění zahájeno, a bylo-li zahájeno, jak bylo ve věci rozhodnuto.
§ 169r
Zastavení řízení
(1) Usnesením se také zastaví řízení o žádosti, jestliže cizinec
a) který podal žádost o vydání povolení k dlouhodobému pobytu nebo prodloužení jeho platnosti, se ve lhůtě nebo na výzvu podle § 44 odst. 1 nebo § 44a odst. 13 nedostaví na ministerstvo ke zpracování údajů nezbytných pro vydání průkazu o povolení k pobytu nebo ve lhůtě podle § 44 odst. 3 nebo § 44a odst. 14 nepřevezme průkaz o povolení k pobytu, pokud v této lhůtě nesdělí, že mu v tomto úkonu brání důvody na jeho vůli nezávislé,
b) který podal žádost o vydání povolení k trvalému pobytu, se ve lhůtě nebo na výzvu podle § 74 odst. 1 nebo 2 nedostaví na ministerstvo k převzetí rozhodnutí o vydání povolení k trvalému pobytu a ke zpracování údajů nezbytných pro vydání průkazu o povolení k pobytu nebo, jde-li o občana Evropské unie nebo rodinného příslušníka občana Evropské unie, který požádal o vydání potvrzení o přechodném pobytu na území, povolení k přechodnému pobytu nebo povolení k trvalému pobytu, nepřevezme potvrzení o přechodném pobytu na území, pobytovou kartu rodinného příslušníka občana Evropské unie nebo povolení k trvalému pobytu ve lhůtě do 30 dnů ode dne doručení výzvy ministerstva, pokud v této lhůtě nesdělí, že mu v tomto úkonu brání důvody na jeho vůli nezávislé,
c) podal na území žádost o povolení k dlouhodobému nebo trvalému pobytu, ač k podání žádosti na území není oprávněn,
d) podal žádost o prodloužení doby platnosti a doby pobytu na území na dlouhodobé vízum, žádost o povolení k dlouhodobému pobytu nebo žádost o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu v době, kdy k tomu není oprávněn; to neplatí, pokud je o dříve podané žádosti rozhodováno poté, co začala běžet lhůta, v níž byl cizinec oprávněn tuto žádost podat,
e) podal opakovaně žádost o vydání povolení k dlouhodobému nebo trvalému pobytu, aniž uvedl nové skutečnosti, které nebyly předmětem řízení o jím dříve podané žádosti,
2)
f) podal žádost o udělení mezinárodní ochrany podle zvláštního právního předpisu,
g) podal žádost o vydání modré karty, ač k tomu není oprávněn podle § 42i odst. 1,
h) který podal žádost o vydání povolení k dlouhodobému nebo trvalému pobytu na zastupitelském úřadu, se na jeho výzvu ve stanovené lhůtě nedostaví k vyznačení víza k pobytu nad 90 dnů podle § 30 odst. 2, k jehož udělení vydalo pokyn ministerstvo, pokud v této lhůtě nesdělí, že mu v tomto úkonu brání důvody na jeho vůli nezávislé,
i) který podal žádost o vydání povolení k dlouhodobému nebo trvalému pobytu na zastupitelském úřadu, v době platnosti víza k pobytu nad 90 dnů podle § 30 odst. 4 nepřicestuje na území za účelem zpracování údajů nezbytných pro vydání průkazu o povolení k pobytu a, podal-li žádost o povolení k trvalému pobytu, také za účelem převzetí rozhodnutí o vydání povolení k trvalému pobytu, pokud v době platnosti víza nesdělí, že mu v přicestování na území brání důvody na jeho vůli nezávislé,
j) který podal žádost o vydání cizineckého pasu, cestovního průkazu totožnosti nebo cestovního dokladu podle § 108 odst. 1 písm. f), se na výzvu správního orgánu ve stanovené lhůtě nedostaví ke zpracování údajů nezbytných pro vydání cestovního dokladu, jde-li o cestovní doklad obsahující nosič dat s biometrickými údaji, nebo k převzetí cestovního dokladu, pokud v této lhůtě nesdělí, že mu v tomto úkonu brání důvody na jeho vůli nezávislé,
k) prohlásil, že neovládá jazyk, jímž se vede jednání, a neobstaral si na své náklady ve lhůtě stanovené správním orgánem tlumočníka nebo osobu, která splňuje podmínky pro ustanovení tlumočníkem uvedené v § 24 zákona o znalcích a tlumočnících, ačkoli správní orgán o této povinnosti cizince prokazatelně poučil, nebo
l) podal žádost o vydání karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance, ač k tomu není oprávněn podle § 42k odst. 6. (2) Řízení o žádosti je zastaveno dnem, kdy
a) nabude právní moci rozhodnutí o vydání povolení k trvalému pobytu nebo cizinci vznikne oprávnění k trvalému pobytu, jde-li o žádost o vydání nebo prodloužení jiného oprávnění k pobytu podle tohoto zákona,
b) nabyl právní moci rozsudek ukládající trest vyhoštění nebo vykonatelností rozhodnutí o správním vyhoštění, jde-li o žádost o vydání nebo prodloužení oprávnění k pobytu podle tohoto zákona,
c) žadatel nabyl státní občanství České republiky, nebo
d) žadatel nabyl občanství jiného členského státu Evropské unie, jde-li o žádost o vydání povolení k dlouhodobému pobytu nebo o prodloužení jeho platnosti nebo o vydání povolení k přechodnému pobytu. (3) O skutečnosti, že řízení bylo zastaveno podle odstavce 2, se vydá usnesení, které se pouze poznamená do spisu a vyrozumí se o něm žadatel. (4) Zastupitelský úřad řízení o žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu, o vydání potvrzení o přechodném pobytu na území, o vydání povolení k přechodnému pobytu a o vydání povolení k trvalému pobytu dále zastaví, jestliže
a) žádost nebyla podána na úředním tiskopisu,
b) nebyl zaplacen správní poplatek za přijetí žádosti, jde-li o žádost o vydání povolení k dlouhodobému nebo trvalému pobytu podanou na zastupitelském úřadu,
c) k žádosti nebyly předloženy náležitosti podle tohoto zákona, jde-li o žádost o vydání povolení k dlouhodobému nebo trvalému pobytu podanou na zastupitelském úřadu, nebo
d) jde o žádost o vydání potvrzení o přechodném pobytu na území nebo o vydání povolení k přechodnému pobytu podanou na zastupitelském úřadu. (5) Ministerstvo řízení o žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu nebo prodloužení jeho platnosti, o vydání potvrzení o přechodném pobytu na území, o vydání povolení k přechodnému pobytu a o vydání povolení k trvalému pobytu dále zastaví v případě, že žádost byla podána na území a nebyla podána na úředním tiskopisu; v případě takto podané žádosti se § 47 odst. 4 a 6 nepoužije.
§ 169s
Odložení věci
Řízení o žádosti podané podle § 42e, která není opatřena potvrzením orgánu činného v trestním řízení, není zahájeno a ministerstvo věc usnesením odloží. Usnesení se pouze poznamená do spisu.
§ 169t
Vydání rozhodnutí a lhůty pro jeho vydání
(1) O žádosti o udělení krátkodobého víza rodinnému příslušníkovi občana Evropské unie, který sám není občanem Evropské unie, rozhodne zastupitelský úřad ve lhůtě do 14 dnů ode dne podání žádosti. Pokud zastupitelský úřad ve lhůtě do 14 dnů ode dne podání žádosti nerozhodne, zašle žadateli písemnou informaci o prodloužení lhůty a o předpokládaném termínu rozhodnutí. (2) O žádosti o udělení dlouhodobého víza ministerstvo rozhodne ve lhůtě do 90 dnů ode dne podání žádosti, ve zvlášť složitých případech ve lhůtě do 120 dnů ode dne podání žádosti. O žádosti o udělení víza k pobytu nad 90 dnů za účelem studia, pedagogické činnosti, výzkumu nebo sezónního zaměstnání rozhodne ministerstvo ve lhůtě do 60 dnů ode dne podání žádosti. (3) O žádosti o udělení víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území podle § 33 odst. 1 rozhodne ministerstvo ve lhůtě do 30 dnů ode dne podání žádosti. (4) O žádosti o prodloužení doby platnosti a doby pobytu na území na dlouhodobé vízum ministerstvo rozhodne ve lhůtě do 14 dnů ode dne podání žádosti. O žádosti o prodloužení doby platnosti víza nebo doby pobytu na území na vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území rozhodne ministerstvo ve lhůtě do 30 dnů ode dne podání žádosti. (5) O žádosti o udělení diplomatického víza nebo zvláštního víza anebo víza k pobytu nad 90 dnů udělovaného cizinci za účelem podání žádosti o povolení k dlouhodobému pobytu vydávaného Ministerstvem zahraničních věcí podle § 30 odst. 2 rozhodne Ministerstvo zahraničních věcí nebo zastupitelský úřad ve lhůtě do 60 dnů ode dne podání žádosti. (6) O žádosti ministerstvo rozhodne
a) v případě žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu 1. ve lhůtě do 60 dnů ode dne podání žádosti, je-li žádost podaná na území, 2. ve lhůtě do 60 dnů ode dne podání žádosti, jde-li o žádost o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia, vědeckého výzkumu nebo vydání povolení k dlouhodobému pobytu rodinnému příslušníkovi výzkumného pracovníka, 3. ve lhůtě do 90 dnů ode dne podání žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny s držitelem karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance nebo karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance jiného členského státu Evropské unie, 4. ve lhůtě do 90 dnů ode dne podání žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny s držitelem modré karty na území nebo s držitelem povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování, 5. ve lhůtě do 120 dnů ode dne podání žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu rezidenta jiného členského státu Evropské unie a jeho rodinného příslušníka, nebo 6. ve lhůtě do 270 dnů ode dne podání žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny na území,
b) ve lhůtě do 30 dnů ode dne podání žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování, ve zvlášť složitých případech ve lhůtě do 60 dnů ode dne podání žádosti,
c) ve lhůtě do 60 dnů ode dne podání žádosti o vydání zaměstnanecké karty; ve lhůtě 90 dnů ode dne podání žádosti o vydání zaměstnanecké karty ve zvlášť složitých případech, nebo pokud ministerstvo požádalo o vydání závazného stanoviska Úřad práce České republiky,
d) ve lhůtě do 90 dnů ode dne podání žádosti o vydání modré karty,
e) ve lhůtě do 90 dnů ode dne podání žádosti o vydání karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance nebo karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance jiného členského státu Evropské unie,
f) ve lhůtě do 60 dnů ode dne podání žádosti o vydání povolení k přechodnému pobytu, nebo
g) v případě žádosti o vydání povolení k trvalému pobytu 1. ve lhůtě do 180 dnů ode dne podání žádosti, 2. ve lhůtě do 60 dnů ode dne podání žádosti o povolení k trvalému pobytu podle § 69, je-li žádost podaná na území, nebo 3. ve lhůtě do 60 dnů ode dne podání žádosti o povolení k trvalému pobytu podle § 87g nebo 87h. (7) V případě vydání povolení k dlouhodobému pobytu nebo prodloužení jeho platnosti, vydání potvrzení o přechodném pobytu na území, pobytové karty rodinného příslušníka občana Evropské unie, průkazu o povolení k pobytu pro cizince a povolení k trvalému pobytu se vydáním rozhodnutí rozumí převzetí
a) průkazu o povolení k pobytu, jde-li o vydání povolení k dlouhodobému pobytu nebo prodloužení jeho platnosti,
b) potvrzení o přechodném pobytu na území,
c) pobytové karty rodinného příslušníka občana Evropské unie nebo průkazu o povolení k pobytu pro cizince, nebo
d) rozhodnutí o vydání povolení k trvalému pobytu podle § 74 nebo průkazu o povolení k trvalému pobytu podle § 87r, jde-li o vydání povolení k trvalému pobytu. (8) Hodlá-li ministerstvo žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu nebo prodloužení jeho platnosti, vydání potvrzení o přechodném pobytu na území, pobytové karty rodinného příslušníka občana Evropské unie, průkazu o povolení k pobytu pro cizince a povolení k trvalému pobytu vyhovět, vyzve žadatele
a) podle § 44 odst. 1, § 44a odst. 13 nebo § 74 odst. 2 k poskytnutí údajů nezbytných pro vydání průkazu o povolení k pobytu,
b) podle § 44 odst. 3, § 44a odst. 14 nebo § 74 odst. 3 k převzetí průkazu o povolení k pobytu, nebo
c) k převzetí potvrzení o přechodném pobytu na území, pobytové karty rodinného příslušníka občana Evropské unie, průkazu o povolení k pobytu pro cizince a průkazu o povolení k trvalému pobytu. (9) Lhůta pro vydání rozhodnutí neběží
a) ode dne odeslání výzvy zastupitelského úřadu k vyznačení víza k pobytu nad 90 dnů podle § 30 odst. 2 do doby zpracování údajů nezbytných pro vydání průkazu o povolení k pobytu,
b) ode dne odeslání výzvy podle odstavce 8 písm. a) do doby zpracování poskytnutých údajů, nebo
c) ode dne odeslání výzvy podle odstavce 8 písm. b) nebo c) do doby převzetí příslušného dokladu. (10) Vyjdou-li po odeslání výzvy podle odstavce 8 najevo nové skutečnosti, které jsou důvodem pro zamítnutí žádosti, sdělí ministerstvo žadateli, že se výzva stala bezpředmětnou, a pokračuje v řízení. (11) Rozhodnutí o správním vyhoštění policie vydá ve lhůtě do 7 dnů ode dne zahájení řízení. Nemůže-li policie ve lhůtě podle věty první rozhodnout, je povinna o tom účastníka řízení s uvedením důvodů uvědomit; to neplatí v řízení vedeném policií poté, co bylo její rozhodnutí zrušeno odvolacím orgánem nebo soudem.“.
CELEX 32014L0036 CELEX 32009L0050 CELEX 32014L0066 CELEX 32004L0038
197. § 170 včetně nadpisu zní:
㤠170
Odvolací řízení
(1) Odvolání proti rozhodnutí o odepření vstupu na území, proti rozhodnutí o povinnosti opustit území nebo proti rozhodnutí o odnětí cizineckého pasu, cestovního průkazu totožnosti nebo cestovního dokladu podle § 108 odst. 1 písm. f) anebo proti rozhodnutí o zrušení platnosti průkazu o povolení k pobytu, pobytové karty rodinného příslušníka občana Evropské unie, průkazu o povolení k pobytu pro cizince nebo průkazu o povolení k trvalému pobytu nemá odkladný účinek. (2) Proti rozhodnutí o správním vyhoštění lze podat odvolání do 10 dnů; jde-li o rozhodnutí o správním vyhoštění cizince mladšího 18 let, činí lhůta pro odvolání 15 dnů. Odvolání proti rozhodnutí o správním vyhoštění má vždy odkladný účinek. (3) Proti rozhodnutí o povinnosti opustit území lze podat odvolání do 5 dnů; jde-li o rozhodnutí o povinnosti opustit území cizince mladšího 18 let, činí lhůta pro odvolání 15 dnů. (4) Proti rozhodnutí o propadnutí finanční záruky podle § 123c odst. 3 lze podat odvolání do 5 dnů. (5) Vyloučil-li správní orgán odkladný účinek odvolání proti rozhodnutí, které bylo vydáno na základě informace nebo stanoviska podle § 169m odst. 3, doručením rozhodnutí zaniká také oprávnění k pobytu podle § 47 odst. 4 nebo 6, podle § 60 odst. 4 nebo podle § 87y.“.
51)
198. V § 170a odst. 6 úvodní části ustanovení se slovo „přestupku “ nahrazuje slovem „přestupku“.
199. V § 171 písm. a) se za slova „rozhodnutí o neudělení víza“ vkládají slova „a rozhodnutí o žádosti o nové posouzení důvodů neudělení víza“. 200. V § 171 písm. b) se za slova „rozhodnutí o odepření vstupu“ vkládají slova „a rozhodnutí o žádosti o nové posouzení důvodů odepření vstupu“. 201. V § 172 se doplňuje odstavec 8, který zní: „(8) Jde-li o žalobu proti rozhodnutí, předseda senátu soudu rozhodne, že účastníku řízení nebo jeho zástupci sdělí nezbytnou část obsahu utajované informace, pokud tím nemůže dojít k ohrožení bezpečnosti státu, jeho svrchovanosti, územní celistvosti, demokratických základů, životů nebo zdraví osob nebo činnosti zpravodajských služeb České republiky nebo policie; před rozhodnutím si předseda senátu soudu vyžádá vyjádření orgánu, který utajovanou informaci správnímu orgánu poskytl. Rozhodne-li předseda senátu soudu o tom, že účastníku řízení nebo jeho zástupci sdělí nezbytnou část obsahu utajované informace, § 45 odst. 6 soudního řádu správního se použije obdobně. Projednávání utajovaných informací, které byly podkladem pro rozhodnutí správního orgánu podle tohoto zákona, se mohou zúčastnit pouze osoby, kterým jsou tyto informace již známy, ostatní předseda senátu soudu pro určitou část jednání vyloučí.“.
202. Za § 172 se vkládá nový § 172a, který zní:
㤠172a
(1) Přítomnost cizince nebo jiné osoby u jednání soudu v řízení o žalobě proti rozhodnutí vydanému podle tohoto zákona může být zajištěna také prostřednictvím videokonferenčního zařízení. Použitím videokonferenčního zařízení nesmí dojít ke zkrácení práv účastníků řízení ani jiných osob zúčastněných na řízení; zejména musí být umožněna přítomnost zástupce osoby, jejíž přítomnost u jednání soudu je zajišťována prostřednictvím videokonferenčního zařízení, na místě, kde se tato osoba nachází. (2) V případě postupu podle odstavce 1 ověří totožnost osoby uvedené v odstavci 1
a) zaměstnanec soudu, nachází-li se tato osoba u jiného soudu,
b) příslušník vězeňské služby, nachází-li se tato osoba ve věznici,
c) zaměstnanec ministerstva nebo provozovatele nebo příslušník nebo zaměstnanec policie, nachází-li se tato osoba v zařízení,
d) zaměstnanec zastupitelského úřadu, nachází-li se tato osoba mimo území na zastupitelském úřadu, nebo
e) příslušník nebo zaměstnanec policie, je-li využíváno videokonferenční zařízení policie, pokud k tomu byl pověřen předsedou senátu soudu nebo svým vedoucím, vedoucím příslušníkem nebo představeným. Tento zaměstnanec nebo příslušník je po celou dobu, kdy je zajišťována přítomnost osoby, jejíž totožnost ověřil, u jednání soudu prostřednictvím videokonferenčního zařízení, přítomen na místě, kde se tato osoba nachází. (3) Předseda senátu soudu poučí před zahájením jednání osobu, jejíž přítomnost u jednání soudu je zajišťována prostřednictvím videokonferenčního zařízení, jakož i ostatní účastníky řízení, o způsobu zajišťování účasti na jednání prostřednictvím videokonferenčního zařízení. (4) Osoba, jejíž přítomnost u jednání soudu je zajišťována prostřednictvím videokonferenčního zařízení, může kdykoli vznášet námitky proti kvalitě obrazového nebo zvukového přenosu. O námitce soud rozhodne neprodleně. Je-li námitka důvodná, učiní předseda senátu kroky k nápravě a není-li náprava možná, nebo je-li spojena se značnými obtížemi, jednání odročí. (5) O každém úkonu prováděném prostřednictvím videokonferenčního zařízení je pořizován zvukový a obrazový záznam. (6) Pomocí videokonferenčního zařízení může být zajištěna i přítomnost tlumočníka u jednání soudu v řízení o žalobě proti rozhodnutí vydanému podle tohoto zákona; odstavce 2 až 5 se použijí přiměřeně.“. 203. V § 173 se za slovo „unie,“ vkládají slova „průkaz o povolení k pobytu pro cizince,“.
204. V § 176c odstavec 2 zní: „(2) Do nákladů spojených se zajištěním cizince za účelem předání podle mezinárodní smlouvy se započítávají náklady, které policii nebo ministerstvu vznikly od zajištění cizince do doby jeho předání příslušnému orgánu druhého státu. Do nákladů spojených se zajištěním cizince za účelem předání podle přímo použitelného předpisu Evropské unie se započítávají náklady, které policii nebo ministerstvu vznikly v souvislosti se zajištěním cizince v zařízení.“.
205. Za § 178d se vkládá nový § 178e, který včetně nadpisu zní:
㤠178e
Bezdlužnost
(1) Za bezdlužnou se pro účely tohoto zákona považuje osoba, která nemá evidován nedoplatek, s výjimkou nedoplatku, u kterého je povoleno posečkání jeho úhrady nebo rozložení jeho úhrady na splátky,
a) u orgánů Finanční správy České republiky,
b) u orgánů Celní správy České republiky,
c) na pojistném na veřejné zdravotní pojištění a na penále a
d) na pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a na penále. (2) Bezdlužnost se prokazuje potvrzeními orgánů Finanční správy České republiky, orgánů Celní správy České republiky, okresní správy sociálního zabezpečení a příslušné zdravotní pojišťovny, která nesmí být ke dni podání žádosti starší 30 dnů.“.
206. V § 180b odst. 2 se slovo „totožnosti,“ nahrazuje slovy „totožnosti a současně povolením k dlouhodobému pobytu;“. 207. Za § 181 se vkládá nový § 181a, který zní:
㤠181a
Vláda nařízením stanoví pro účely vydání a prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování
a) výši investovaných peněžních prostředků a počet vytvářených pracovních míst, aby investice mohla být považována za významnou,
b) v jaké části lze investování peněžních prostředků nahradit investováním jiného majetku,
c) maximální počet statutárních orgánů, členů statutárních orgánů nebo prokuristů obchodní korporace pro účely posouzení podstatného vlivu na její podnikání a
d) nejnižší podíl cizince, který žádá o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování jako společník obchodní korporace, v této obchodní korporaci.“. 208. V § 182 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňuje se odstavec 2, který zní: „(2) Ministerstvo zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup vzory tiskopisů používaných podle tohoto zákona.“.
209. V § 182b větě první se slova „průkazů o pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie,“ nahrazují slovy „pobytových karet rodinných příslušníků občanů Evropské unie, průkazů o povolení k pobytu pro cizince a“ a slova „a průkazů o povolení k trvalému pobytu občana Evropské unie“ se zrušují.
CELEX 32004L0038
Čl. II
Přechodná ustanovení
1. Řízení podle zákona č. 326/1999 Sb., zahájené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a do tohoto dne neskončené, se dokončí a práva a povinnosti s ním související se posuzují podle zákona č. 326/1999 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. 2. Zaměstnanecká karta vydaná podle § 42g odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, cizinci, kterému bylo vydáno povolení k zaměstnání podle § 96 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstává v platnosti po dobu v ní uvedenou; pro účely prodloužení její platnosti a práv a povinností s ní souvisejících se postupuje podle zákona č. 326/1999 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. 3. Průkaz o povolení k trvalému pobytu občana Evropské unie vydaný podle zákona č. 326/1999 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se považuje za průkaz o povolení k trvalému pobytu podle zákona č. 326/1999 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, a lze jej vydávat nejdéle do 31. prosince 2017.
ČÁST DRUHÁ
Změna občanského soudního řádu
Čl. III
Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona č. 36/1967 Sb., zákona č. 158/1969 Sb., zákona č. 49/1973 Sb., zákona č. 20/1975 Sb., zákona č. 133/1982 Sb., zákona č. 180/1990 Sb., zákona č. 328/1991 Sb., zákona č. 519/1991 Sb., zákona č. 263/1992 Sb., zákona č. 24/1993 Sb., zákona č. 171/1993 Sb., zákona č. 117/1994 Sb., zákona č. 152/1994 Sb., zákona č. 216/1994 Sb., zákona č. 84/1995 Sb., zákona č. 118/1995 Sb., zákona č. 160/1995 Sb., zákona č. 238/1995 Sb., zákona č. 247/1995 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 31/1996 Sb., zákona č. 142/1996 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 269/1996 Sb., zákona č. 202/1997 Sb., zákona č. 227/1997 Sb., zákona č. 15/1998 Sb., zákona č. 91/1998 Sb., zákona č. 165/1998 Sb., zákona č. 326/1999 Sb., zákona č. 360/1999 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 2/2000 Sb., zákona č. 27/2000 Sb., zákona č. 30/2000 Sb., zákona č. 46/2000 Sb., zákona č. 105/2000 Sb., zákona č. 130/2000 Sb., zákona č. 155/2000 Sb., zákona č. 204/2000 Sb., zákona č. 220/2000 Sb., zákona č. 227/2000 Sb., zákona č. 367/2000 Sb., zákona č. 370/2000 Sb., zákona č. 120/2001 Sb., zákona č. 137/2001 Sb., zákona č. 231/2001 Sb., zákona č. 271/2001 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 276/2001 Sb., zákona č. 317/2001 Sb., zákona č. 451/2001 Sb., zákona č. 491/2001 Sb., zákona č. 501/2001 Sb., zákona č. 151/2002 Sb., zákona č. 202/2002 Sb., zákona č. 226/2002 Sb., zákona č. 309/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 476/2002 Sb., zákona č. 88/2003 Sb., zákona č. 120/2004 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 153/2004 Sb., zákona č. 237/2004 Sb., zákona č. 257/2004 Sb., zákona č. 340/2004 Sb., zákona č. 436/2004 Sb., zákona č. 501/2004 Sb., zákona č. 554/2004 Sb., zákona č. 555/2004 Sb., zákona č. 628/2004 Sb., zákona č. 59/2005 Sb., zákona č. 170/2005 Sb., zákona č. 205/2005 Sb., zákona č. 216/2005 Sb., zákona č. 342/2005 Sb., zákona č. 377/2005 Sb., zákona č. 383/2005 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 56/2006 Sb., zákona č. 57/2006 Sb., zákona č. 79/2006 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 113/2006 Sb., zákona č. 115/2006 Sb., zákona č. 133/2006 Sb., zákona č. 134/2006 Sb., zákona č. 135/2006 Sb., zákona č. 189/2006 Sb., zákona č. 216/2006 Sb., zákona č. 233/2006 Sb., zákona č. 264/2006 Sb., zákona č. 267/2006 Sb., zákona č. 308/2006 Sb., zákona č. 315/2006 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 104/2008 Sb., zákona č. 123/2008 Sb., zákona č. 126/2008 Sb., zákona č. 129/2008 Sb., zákona č. 259/2008 Sb., zákona č. 274/2008 Sb., zákona č. 295/2008 Sb., zákona č. 305/2008 Sb., zákona č. 384/2008 Sb., zákona č. 7/2009 Sb., zákona č. 198/2009 Sb., zákona č. 218/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 285/2009 Sb., zákona č. 286/2009 Sb., zákona č. 420/2009 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 48/2010 Sb., zákona č. 347/2010 Sb., zákona č. 409/2010 Sb., zákona č. 69/2011 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 80/2011 Sb., zákona č. 139/2011 Sb., zákona č. 186/2011 Sb., zákona č. 188/2011 Sb., zákona č. 218/2011 Sb., zákona č. 355/2011 Sb., zákona č. 364/2011 Sb., zákona č. 420/2011 Sb., zákona č. 458/2011 Sb., zákona č. 470/2011 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 147/2012 Sb., zákona č. 167/2012 Sb., zákona č. 202/2012 Sb., zákona č. 334/2012 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 369/2012 Sb., zákona č. 396/2012 Sb., zákona č. 399/2012 Sb., zákona č. 401/2012 Sb., zákona č. 404/2012 Sb., zákona č. 45/2013 Sb., zákona č. 241/2013 Sb., zákona č. 293/2013 Sb., zákona č. 252/2014 Sb., zákona č. 87/2015 Sb., zákona č. 139/2015 Sb., zákona č. 164/2015 Sb., zákona č. 205/2015 Sb., zákona č. 375/2015 Sb., zákona č. 377/2015 Sb. a zákona č. 298/2016 Sb., se mění takto: 1. V § 26 se za odstavec 5 vkládá nový odstavec 6, který zní: „(6) Ve věcech pracovních a ve věcech vyplývajících ze zákona o pobytu cizinců na území České republiky se může dát cizinec, který na území pobývá na vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem sezónního zaměstnání, v řízení zastupovat právnickou osobou, k jejímž činnostem uvedeným ve stanovách patří ochrana práv cizinců.“. Dosavadní odstavec 6 se označuje jako odstavec 7.
CELEX 32014L0036
2. V § 26 odst. 7 se slova „až 5“ nahrazují slovy „až 6“.
ČÁST TŘETÍ
Změna zákona o státním zastupitelství
Čl. IV
V zákoně č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění zákona č. 261/1994 Sb., zákona č. 201/1997 Sb., zákona č. 169/1999 Sb., zákona č. 11/2001 Sb., zákona č. 14/2002 Sb., zákona č. 151/2002 Sb., zákona č. 310/2002 Sb., zákona č. 192/2003 Sb., zákona č. 630/2004 Sb., zákona č. 381/2005 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 79/2006 Sb., zákona č. 342/2006 Sb., zákona č. 121/2008 Sb., zákona č. 129/2008 Sb., zákona č. 314/2008 Sb., zákona č. 7/2009 Sb., zákona č. 218/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 286/2009 Sb., zákona č. 303/2011 Sb., zákona č. 459/2011 Sb., zákona č. 105/2013 Sb. a zákona č. 293/2013 Sb., se za § 16b vkládá nový § 16c, který včetně nadpisu zní:
㤠16c
Odborné vyjádření a přibrání znalce a tlumočníka
(1) Je-li k objasnění okolnosti důležité pro postup státního zastupitelství při výkonu působnosti podle tohoto zákona nebo zvláštního právního předpisu potřeba odborných znalostí, může si státní zastupitelství vyžádat odborné vyjádření. (2) Nepostačuje-li vyžádání odborného vyjádření podle odstavce 1, může státní zastupitelství přibrat znalce. (3) Je-li třeba přetlumočit obsah písemnosti nebo vysvětlení, může státní zastupitelství přibrat tlumočníka. (4) Na postup při podávání odborného vyjádření a výběru znalce a tlumočníka, na důvody jejich vyloučení a poskytování odměny za znalecký posudek nebo úkon tlumočníka se přiměřeně použije trestní řád. (5) Odstavce 1 až 4 se nepoužijí, pokud státní zastupitelství postupuje při vyžadování odborných vyjádření a přibírání znalců a tlumočníků podle zvláštního právního předpisu.“.
ČÁST ČTVRTÁ
Změna zákona o státní sociální podpoře
Čl. V
V § 3 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění zákona č. 158/1998 Sb., zákona č. 360/1999 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 271/2001 Sb., zákona č. 453/2003 Sb., zákona č. 124/2005 Sb., zákona č. 134/2006 Sb., zákona č. 379/2007 Sb., zákona č. 414/2008 Sb., zákona č. 427/2010 Sb., zákona č. 366/2011 Sb., zákona č. 101/2014 Sb. a zákona č. 253/2014 Sb., se za odstavec 2 vkládají nové odstavce 3 až 5, které včetně poznámek pod čarou č. 72 až 75 znějí:
„(3) Přídavek na dítě dále náleží podle odstavce 1 i v případě, kdy osoba a osoby s ní
společně posuzované nemají na území České republiky trvalý pobyt podle zvláštního
1d)
právního předpisu, pokud jsou nezaopatřenými dětmi cizinců, kterým byla vydána alespoň
74)
na dobu devíti měsíců karta vnitropodnikově převedeného zaměstnancenebo karta
75)
vnitropodnikově převedeného zaměstnance jiného členského státu Evropské uniea jsou převedeni do obchodní korporace nebo odštěpného závodu se sídlem na území České republiky, a těmto nezaopatřeným dětem a s nimi společně posuzovaným osobám bylo vydáno povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky podle zvláštního
68)
právního předpisu, a pokud tyto nezaopatřené děti a s nimi společně posuzované osoby mají na území České republiky zároveň bydliště.
(4) Rodičovský příspěvek dále náleží podle odstavce 1 i v případě, kdy osoba
a osoby společně s ní posuzované nemají na území České republiky trvalý pobyt podle
1d)
zvláštního právního předpisu, pokud jsou cizinci, kterým byla vydána alespoň na dobu
74)
devíti měsíců karta vnitropodnikově převedeného zaměstnancenebo karta vnitropodnikově
75)
převedeného zaměstnance jiného členského státu Evropské uniea jsou převedeni do obchodní korporace nebo odštěpného závodu se sídlem na území České republiky, nebo jejich rodinní příslušníci, kterým bylo vydáno povolení k dlouhodobému pobytu na území
68)
České republiky podle zvláštního právního předpisu, a pokud tito rodinní příslušníci mají na území České republiky zároveň bydliště. (5) Pohřebné dále náleží podle odstavce 1 i v případě, kdy osoba a osoby společně s ní posuzované nemají na území České republiky trvalý pobyt podle zvláštního právního
1d)
předpisu, pokud jsou
72)
a) cizinci, kterým bylo vydáno krátkodobé vízum za účelem sezónního zaměstnánínebo
73)
vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem sezónního zaměstnání,
74)
b) cizinci, kterým byla vydána karta vnitropodnikově převedeného zaměstnancenebo karta
75)
vnitropodnikově převedeného zaměstnance jiného členského státu Evropské uniea jsou převedeni do obchodní korporace nebo odštěpného závodu se sídlem na území České republiky, nebo jejich rodinní příslušníci, kterým bylo vydáno povolení k dlouhodobému
68)
pobytu na území České republiky podle zvláštního právního předpisu, a pokud tito rodinní příslušníci mají na území České republiky zároveň bydliště. _________ 72) § 21 zákona č. 326/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 73) § 32 zákona č. 326/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 74) § 42k zákona č. 326/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 75) § 42m zákona č. 326/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů.“. Dosavadní odstavce 3 a 4 se označují jako odstavce 6 a 7.
CELEX 32014L0036 CELEX 32014L0066
ČÁST PÁTÁ
Změna zákona o azylu
Čl. VI
Zákon č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění zákona č. 2/2002 Sb., zákona č. 217/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 519/2002 Sb., zákona č. 222/2003 Sb., zákona č. 501/2004 Sb., zákona č. 539/2004 Sb., zákona č. 57/2005 Sb., zákona č. 350/2005 Sb., zákona č. 444/2005 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 136/2006 Sb., zákona č. 165/2006 Sb., zákona č. 170/2007 Sb., zákona č. 343/2007 Sb., zákona č. 379/2007 Sb., zákona č. 129/2008 Sb., zákona č. 140/2008 Sb., zákona č. 274/2008 Sb., zákona č. 41/2009 Sb., zákona č. 197/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 9/2010 Sb., zákona č. 427/2010 Sb., zákona č. 303/2011 Sb., zákona č. 341/2011 Sb., zákona č. 375/2011 Sb., zákona č. 103/2013 Sb., zákona č. 105/2013 Sb., zákona č. 101/2014 Sb., zákona č. 314/2015 Sb., zákona č. 318/2015 Sb. a zákona č. 298/2016 Sb., se mění takto:
1. V § 10 odst. 2 písm. a) se za slova „ostatních jménech“ vkládá slovo „, pohlaví“.
2. V § 10 odst. 2 písm. f) se za slovo „stavu“ vkládají slova „, manželovi nebo partnerovi“.
3. § 33a zní:
㤠33a
(1) Přítomnost žadatele o udělení mezinárodní ochrany nebo jiné osoby u jednání soudu v řízení o žalobě proti rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany, rozhodnutí o zajištění nebo proti rozhodnutí o nepovolení vstupu na území podle tohoto zákona může být zajištěna i prostřednictvím technického zařízení pro přenos obrazu a zvuku (dále jen „videokonferenční zařízení“). Použitím videokonferenčního zařízení nesmí dojít ke zkrácení práv účastníků řízení; zejména musí být umožněna přítomnost zástupce osoby, jejíž přítomnost u jednání soudu je zajišťována prostřednictvím videokonferenčního zařízení, na místě, kde se tato osoba nachází. (2) V případě postupu podle odstavce 1 ověří totožnost osoby uvedené v odstavci 1
a) zaměstnanec soudu, nachází-li se tato osoba u jiného soudu,
b) příslušník vězeňské služby, nachází-li se tato osoba ve věznici,
c) zaměstnanec ministerstva nebo provozovatele azylového zařízení nebo zařízení pro zajištění cizinců nebo příslušník nebo zaměstnanec policie, nachází-li se tato osoba v azylovém zařízení nebo v zařízení pro zajištění cizinců,
d) zaměstnanec zastupitelského úřadu, nachází-li se tato osoba mimo území na zastupitelském úřadu, nebo
e) příslušník nebo zaměstnanec policie, je-li využíváno videokonferenční zařízení policie, pokud k tomu byl pověřen soudcem nebo svým vedoucím, vedoucím příslušníkem nebo představeným. Tento zaměstnanec nebo příslušník je po celou dobu, kdy je zajišťována přítomnost osoby, jejíž totožnost ověřil, u jednání soudu prostřednictvím videokonferenčního zařízení, přítomen na místě, kde se tato osoba nachází. (3) Soudce poučí před zahájením jednání osobu, jejíž přítomnost u jednání soudu je zajišťována prostřednictvím videokonferenčního zařízení, jakož i ostatní účastníky řízení, o způsobu zajišťování účasti na jednání prostřednictvím videokonferenčního zařízení. (4) Osoba, jejíž přítomnost u jednání soudu je zajišťována prostřednictvím videokonferenčního zařízení, může kdykoli vznášet námitky proti kvalitě obrazového nebo zvukového přenosu. O námitce soud rozhodne neprodleně. Je-li námitka důvodná, učiní soudce kroky k nápravě a není-li náprava možná, nebo je-li spojena se značnými obtížemi, jednání odročí. (5) O každém úkonu prováděném prostřednictvím videokonferenčního zařízení je pořizován zvukový a obrazový záznam.
(6) Pomocí videokonferenčního zařízení může být zajištěna i přítomnost tlumočníka u jednání soudu v řízení podle odstavce 1; odstavce 2 až 5 se použijí přiměřeně.“.
4. V § 49 se na konci písmene c) čárka nahrazuje tečkou a písmeno d) se zrušuje.
5. V § 54a odst. 1 písm. a) se číslo „7“ nahrazuje číslem „15“.
6. V § 54a odst. 1 písm. b) se za slovo „cizince“ vkládají slova „nebo žadatele o udělení mezinárodní ochrany“ a číslo „7“ se nahrazuje číslem „15“.
7. V § 54a se doplňuje odstavec 3, který zní: „(3) Žádost o dobrovolný návrat je žadatel o udělení mezinárodní ochrany oprávněn podat i před nabytím právní moci rozhodnutí soudů uvedených v odstavci 1 písm. b) za podmínky, že spolu se žádostí předloží i doklad o tom, že vzal žalobu nebo kasační stížnost zpět.“.
8. V § 58 odst. 1 písmeno d) zní: „d) jeho držitel již není žadatelem o udělení mezinárodní ochrany podle § 2 odst. 1 písm. b).“.
9. V § 65 se na konci textu odstavce 4 doplňují slova „a nemá vlastní cestovní doklad“.
10. V § 65 odst. 5 úvodní části ustanovení se za slovo „vycestování“ vkládají slova „na žádost“.
11. V § 65 odstavec 6 zní: „(6) Doba platnosti cestovního průkazu totožnosti podle odstavce 1 je 30 dnů. Doba platnosti cestovního průkazu totožnosti podle odstavce 3 je 60 dnů. Dobu platnosti cestovního průkazu totožnosti podle odstavců 2, 4 a 5 stanoví ministerstvo. V odůvodněných případech může být doba platnosti cestovního průkazu prodloužena.“.
12. V § 82 odst. 2 se číslo „10“ nahrazuje číslem „15“.
13. V § 82 odst. 5 větě první se slova „řízení o udělení mezinárodní ochrany zastaveno podle § 25 písm. i) z důvodu uvedeného v § 10a odst. 1 písm. b) nebo bylo-li“ zrušují.
14. V § 85b odst. 1 se věta první nahrazuje větou „Ministerstvo z moci úřední po ukončení poskytování mezinárodní ochrany na území, po nabytí právní moci rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí o neudělení mezinárodní ochrany, rozhodnutí o zastavení řízení, rozhodnutí o zamítnutí žádosti o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodné, nebylo-li soudem zrušeno, anebo po vydání usnesení krajského soudu o nepřiznání odkladného účinku, bylo-li o něj požádáno, udělí cizinci výjezdní příkaz s platností nejdéle na dobu 1 měsíce, není-li postupováno podle zákona o pobytu cizinců na území České republiky.“.
15. V § 92c se za text „§ 81a odst. 2 a 3,“ vkládá text „§ 82 odst. 1,“.
ČÁST ŠESTÁ
Změna zákona o sociálně-právní ochraně dětí
Čl. VII
Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění zákona č. 257/2000 Sb., zákona č. 272/2001 Sb., zákona č. 309/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 518/2002 Sb., zákona č. 222/2003 Sb., zákona č. 52/2004 Sb., zákona č. 315/2004 Sb., zákona č. 436/2004 Sb., zákona č. 501/2004 Sb., zákona č. 57/2005 Sb., zákona č. 381/2005 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 134/2006 Sb., zákona č. 165/2006 Sb., zákona č. 176/2007 Sb., zákona č. 124/2008 Sb., zákona č. 259/2008 Sb., zákona č. 295/2008 Sb., zákona č. 305/2008 Sb., zákona č. 414/2008 Sb., zákona č. 41/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 73/2011 Sb., zákona č. 375/2011 Sb., zákona č. 420/2011 Sb., zákona č. 458/2011 Sb., zákona č. 399/2012 Sb., zákona č. 401/2012 Sb., zákona č. 505/2012 Sb., zákona č. 103/2013 Sb., zákona č. 303/2013 Sb., zákona č. 306/2013 Sb., zákona č. 64/2014 Sb., zákona č. 250/2014 Sb., zákona č. 205/2015 Sb., zákona č. 314/2015 Sb. a zákona č. 298/2016 Sb., se mění takto:
1. V § 47o se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který včetně poznámek pod čarou č. 71 a 72 zní: „(2) Nárok na příspěvek na úhradu potřeb dítěte má při splnění podmínek stanovených v tomto zákoně také nezletilé nezaopatřené dítě svěřené do pěstounské péče cizinci, kterému byla vydána alespoň na dobu devíti měsíců karta vnitropodnikově převedeného
71)
zaměstnancenebo karta vnitropodnikově převedeného zaměstnance jiného členského státu
72)
Evropské uniea je převeden do obchodní korporace nebo odštěpného závodu se sídlem na území České republiky, jestliže tomuto dítěti bylo vydáno povolení k dlouhodobému
62)
pobytu na území České republiky podle zvláštního právního předpisua toto dítě má na území České republiky zároveň bydliště. _________ 71) § 42k zákona č. 326/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 72) § 42m zákona č. 326/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů.“. Dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 3.
CELEX 32014L0066
2. V § 61 odst. 6 se za text „§ 47o odst. 1 písm. h)“ vkládají slova „a v § 47o odst. 2“.
ČÁST SEDMÁ
Změna zákona o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů
Čl. VIII
V § 72 odst. 6 zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 165/2004 Sb., se slova „zvláštních
18)
právních předpisů“ nahrazují slovy „zákona o pobytu cizinců na území České republiky nebo jí byl udělen azyl nebo doplňková ochrana podle zákona o azylu“.
ČÁST OSMÁ
Změna zákona o zbraních
Čl. IX
V § 18 odst. 3 písm. c) zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o zbraních), ve znění zákona č. 484/2008 Sb., se slova „bylo vydáno povolení k přechodnému nebo“ nahrazují slovy „byla vydána pobytová karta rodinného příslušníka občana Evropské unie, průkaz o povolení k pobytu pro cizince nebo povolení k“.
ČÁST DEVÁTÁ
Změna soudního řádu správního
Čl. X
Zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění zákona č. 192/2003 Sb., zákona č. 22/2004 Sb., zákona č. 237/2004 Sb., zákona č. 436/2004 Sb., zákona č. 555/2004 Sb., zákona č. 127/2005 Sb., zákona č. 350/2005 Sb., zákona č. 357/2005 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 79/2006 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 159/2006 Sb., zákona č. 165/2006 Sb., zákona č. 189/2006 Sb., zákona č. 267/2006 Sb., zákona č. 216/2008 Sb., zákona č. 301/2008 Sb., zákona č. 314/2008 Sb., zákona č. 7/2009 Sb., zákona č. 320/2009 Sb., zákona č. 118/2010 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 294/2010 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 130/2011 Sb., zákona č. 303/2011 Sb., zákona č. 275/2012 Sb., zákona č. 396/2012 Sb., zákona č. 250/2014 Sb., zákona č. 87/2015 Sb., zákona č. 375/2015 Sb., zákona č. 298/2016 Sb. a zákona č. 322/2016 Sb., se mění takto:
1. V § 34 odst. 5 větě čtvrté se číslo „6“ nahrazuje číslem „7“.
2. V § 35 se za odstavec 5 vkládá nový odstavec 6, který zní: „(6) Ve věcech vyplývajících ze zákona o pobytu cizinců na území České republiky nebo zákona o zaměstnanosti se může dát cizinec, který na území pobývá na vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem sezónního zaměstnání, v řízení zastupovat právnickou osobou, k jejímž činnostem uvedeným ve stanovách patří ochrana práv cizinců.“. Dosavadní odstavce 6 až 8 se označují jako odstavce 7 až 9.
CELEX 32014L0036
ČÁST DESÁTÁ
Změna zákona o uznávání odborné kvalifikace
Čl. XI
V § 1 odst. 2 zákona č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a některých příslušníků jiných států a o změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace), ve znění zákona č. 189/2008 Sb., zákona č. 52/2012 Sb. a zákona č. 101/2014 Sb., písmeno j) včetně poznámek pod čarou č. 20 až 23 zní:
20)
„j) žadatele o vydání modré karty Evropské unienebo držitele této karty, žadatele o vydání
21)
zaměstnanecké kartynebo držitele této karty, žadatele o oprávnění k pobytu za účelem
22)
sezónního zaměstnánínebo držitele tohoto oprávnění, žadatele o vydání karty
23)
vnitropodnikově převedeného zaměstnancenebo karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance jiného členského státu Evropské unie nebo držitele této karty, anebo držitele povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky vydaného za jiným účelem než zaměstnání, který je na území zaměstnán, ______ 20) Čl. 14 odst. 1 písm. d) a čl. 14 odst. 4 směrnice Rady 2009/50/ES ze dne 25. května 2009 o podmínkách pro vstup a pobyt státních příslušníků třetích zemí za účelem výkonu zaměstnání vyžadujícího vysokou kvalifikaci. § 42i zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 21) Čl. 12 odst. 1 písm. d) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/98/EU ze dne 13. prosince 2011 o jednotném postupu vyřizování žádostí o jednotné povolení k pobytu a práci na území členského státu pro státní příslušníky třetích zemí a o společném souboru práv pracovníků ze třetích zemí oprávněně pobývajících v některém členském státě. § 42g zákona č. 326/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 22) Čl. 23 odst. 1 písm. h) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/36/EU ze dne 26. února 2014 o podmínkách vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí za účelem zaměstnání jako sezónní pracovníci. 23) Čl. 18 odst. 2 písm. b) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/66/EU ze dne 15. května 2014 o podmínkách vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí na základě převedení v rámci společnosti.“.
CELEX 32014L0036 CELEX 32014L0066
ČÁST JEDENÁCTÁ
Změna zákona o zaměstnanosti
Čl. XII
Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění zákona č. 168/2005 Sb., zákona č. 202/2005 Sb., zákona č. 253/2005 Sb., zákona č. 350/2005 Sb., zákona č. 382/2005 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 428/2005 Sb., zákona č. 444/2005 Sb., zákona č. 495/2005 Sb., zákona č. 109/2006 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 115/2006 Sb., zákona č. 161/2006 Sb., zákona č. 165/2006 Sb., zákona č. 214/2006 Sb., zákona č. 264/2006 Sb., zákona č. 159/2007 Sb., zákona č. 181/2007 Sb., zákona č. 213/2007 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 362/2007 Sb., zákona č. 379/2007 Sb., zákona č. 57/2008 Sb., zákona č. 124/2008 Sb., zákona č. 129/2008 Sb., zákona č. 306/2008 Sb., zákona č. 382/2008 Sb., zákona č. 479/2008 Sb., zákona č. 158/2009 Sb., zákona č. 223/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 326/2009 Sb., zákona č. 362/2009 Sb., zákona č. 149/2010 Sb., zákona č. 347/2010 Sb., zákona č. 427/2010 Sb., zákona č. 73/2011 Sb., zákona č. 364/2011 Sb., zákona č. 365/2011 Sb., zákona č. 367/2011 Sb., zákona č. 375/2011 Sb., zákona č. 420/2011 Sb., zákona č. 470/2011 Sb., zákona č. 1/2012 Sb., zákona č. 401/2012 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 437/2012 Sb., zákona č. 505/2012 Sb., zákona č. 303/2013 Sb., zákona č. 306/2013 Sb., zákona č. 64/2014 Sb., zákona č. 101/2014 Sb., zákona č. 136/2014 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 219/2014 Sb., zákona č. 250/2014 Sb., zákona č. 84/2015 Sb., zákona č. 131/2015 Sb., zákona č. 203/2015 Sb., zákona č. 314/2015 Sb., zákona č. 317/2015 Sb., zákona č. 88/2016 Sb., zákona č. 137/2016 Sb., zákona č. 190/2016 Sb. a zákona č. …/2016 Sb., se mění takto:
1. V § 3 odst. 1 písmeno c) včetně poznámek pod čarou č. 4, 5 a 101 zní:
4)
„c) zaměstnavatelé; za zaměstnavatele se považuje rovněž odštěpný závod zahraniční právnické osoby nebo zahraniční fyzická osoba oprávněné podnikat na území České
5)
republiky podle zvláštních právních předpisů; pro účely § 87 odst. 1 a 2, § 93, § 102 odst. 2 a § 126 se za zaměstnavatele považuje rovněž 1. odštěpný závod se sídlem na území České republiky, do něhož je cizinec, který je držitelem karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance nebo karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance jiného členského státu Evropské unie vydaných podle zákona o pobytu cizinců na území České republiky (dále jen „karta vnitropodnikově převedeného zaměstnance“) nebo povolení k pobytu vnitropodnikově převedeného zaměstnance vydaného jiným členským státem Evropské unie, převeden z obchodní korporace se sídlem mimo území členských států Evropské unie, k níž tento odštěpný závod náleží, nebo 2. obchodní korporace se sídlem na území České republiky, do níž je cizinec, který je držitelem karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance nebo povolení k pobytu vnitropodnikově převedeného zaměstnance vydaného jiným členským státem Evropské unie, převeden z obchodní korporace se sídlem mimo území členských států Evropské unie, jež je vůči obchodní korporaci se sídlem na území České republiky ovládající nebo
101)
ovládanou osobounebo jsou obě tyto obchodní korporace ovládány stejnou ovládající osobou, _______________________________________ 4) § 7 zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů. 5) Například § 3024 občanského zákoníku, § 5 odst. 2 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů. 101) Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích).“.
CELEX 32014L0066
2. V § 5 písmeno e) zní: „e) nelegální prací
81) 82)
1. závislá prácevykonávaná fyzickou osobou mimo pracovněprávní vztah, 2. práce vykonávaná cizincem v rozporu s vydaným povolením k zaměstnání nebo bez tohoto povolení, je-li podle tohoto zákona vyžadováno, nebo v rozporu se zaměstnaneckou kartou, kartou vnitropodnikově převedeného zaměstnance nebo modrou kartou vydanými podle zákona o pobytu cizinců na území České republiky nebo bez některé z těchto karet; to neplatí v případě výkonu jiné práce podle § 41 odst. 1 písm.
c) zákoníku práce, nebo 3. práce vykonávaná cizincem pro právnickou nebo fyzickou osobu bez platného oprávnění k pobytu na území České republiky, je-li podle zákona o pobytu cizinců na území České republiky vyžadováno,“.
CELEX 32014L0066
3. V § 5 se na konci písmene f) tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno g), které včetně poznámky pod čarou č. 102 zní: „g) vnitropodnikovým převedením výkon závislé práce cizincem, který je držitelem karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance nebo povolení k pobytu vnitropodnikově převedeného zaměstnance vydaného jiným členským státem Evropské unie, na území
102)
České republiky na pozici manažera, specialisty nebo zaměstnaného stážisty 1. v odštěpném závodu se sídlem na území České republiky, do něhož je cizinec
převeden z obchodní korporace se sídlem mimo území členských států Evropské unie, k níž tento odštěpný závod náleží, nebo
2. v obchodní korporaci se sídlem na území České republiky, do níž je cizinec
převeden z obchodní korporace se sídlem mimo území členských států Evropské unie, jež je vůči obchodní korporaci se sídlem na území České republiky ovládající
101)
nebo ovládanou osobounebo jsou obě tyto obchodní korporace ovládány stejnou ovládající osobou.
_____________ 102) § 42k zákona č. 326/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů.“.
CELEX 32014L0066
4. Za § 5 se vkládá nový § 5a, který zní:
㤠5a
Za zaměstnání se pro účely § 87 odst. 1 a 2, § 89 odst. 4 a § 93 považuje vnitropodnikové převedení.“.
CELEX 32014L0066
5. V § 8a odst. 1 písm. m) se slova „udělení povolení k trvalému nebo přechodnému“ nahrazují slovy „vydání potvrzení o přechodném pobytu na území, pobytové karty rodinného příslušníka občana Evropské unie nebo povolení k trvalému“ a slova „, dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce“ se nahrazují slovy „na dobu určitou, dohody o pracovní činnosti na dobu určitou nebo smlouvy o smlouvě budoucí, v níž se strany zavazují v ujednané lhůtě uzavřít pracovní smlouvu na dobu určitou nebo dohodu o pracovní činnosti na dobu určitou“.
6. V § 37a odst. 2 se věta druhá zrušuje.
7. V § 37a odst. 3 se věta druhá zrušuje.
8. V § 37a se za odstavec 3 vkládá nový odstavec 4, který zní: „(4) Podmínkou pro zařazení volného pracovního místa do centrální evidence volných pracovních míst obsaditelných držiteli zaměstnanecké karty nebo do centrální evidence volných pracovních míst obsaditelných držiteli modré karty je souhlas zaměstnavatele a současně to, že je toto volné pracovní místo krajskou pobočkou Úřadu práce nabízeno a zveřejněno alespoň po dobu 30 dnů od jeho oznámení krajské pobočce Úřadu práce podle odstavce 2.“. Dosavadní odstavce 4 až 6 se označují jako odstavce 5 až 7.
9. V § 37a odst. 7 se na konci písmene a) slovo „nebo“ zrušuje, na konci písmene b) se tečka nahrazuje čárkou a doplňují se písmena c) a d), která znějí: „c) na majetek tohoto zaměstnavatele byl na základě pravomocného rozhodnutí soudu prohlášen konkurs a tento konkurs doposud nebyl zrušen, nebo
d) zaměstnavateli byla v posledních 3 měsících pravomocně uložena pokuta vyšší než 50 000 Kč za porušení povinnosti vyplývající z pracovněprávních předpisů nebo za porušení povinnosti vyplývající z jiných právních předpisů, jejichž dodržování kontroluje Státní úřad inspekce práce nebo oblastní inspektorát práce.“.
10. V § 66 větě třetí se za slova „zaměstnanecká karta“ vkládají slova „, karta vnitropodnikově převedeného zaměstnance“.
11. V § 87 odst. 1 větě první a v § 102 odst. 1 větě první se slova „až r)“ nahrazují slovy „až s) a v § 98a“.
12. V § 87 odst. 1 větě první a druhé, § 93, § 98 úvodní části ustanovení, § 98a a v § 102 odst. 2 větě třetí se za slova „zaměstnanecká karta“ vkládají slova „, karta vnitropodnikově převedeného zaměstnance“.
13. V § 87 odst. 1 větě druhé se za slova „zaměstnaneckou kartu“ vkládají slova „, kartu vnitropodnikově převedeného zaměstnance“.
14. V § 89 odst. 1, § 89 odst. 3 větě první, § 93, § 102 odst. 1 větě první a v § 147c odst. 4 písm. h) a t) se za slova „zaměstnanecké karty“ vkládají slova „, karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance“.
CELEX 32014L0066
15. V § 89 odst. 2 větě první se slova „povolení k pobytu“ nahrazují slovy „oprávnění k pobytu“ a slova „vydané podle zákona o pobytu cizinců na území České republiky“ se zrušují a věta druhá se zrušuje.
16. V § 89 se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který zní: „(3) Za zaměstnání se pro účely odstavce 2 považuje i plnění úkolů vyplývajících z předmětu činnosti právnické osoby zajišťovaných společníkem, statutárním orgánem nebo členem statutárního nebo jiného orgánu obchodní korporace pro obchodní korporaci.“. Dosavadní odstavce 3 a 4 se označují jako odstavce 4 a 5.
17. V § 89 se na konci odstavce 4 doplňuje věta „Pokud cizinec požádá o prodloužení povolení k zaměstnání podle § 94, může být dále zaměstnáván v době od konce platnosti svého povolení k zaměstnání do pravomocného rozhodnutí o prodloužení platnosti povolení k zaměstnání.“.
18. V § 89 odst. 5 se za slovo „podnikání“ vkládají slova „nebo povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování vydaných podle zákona o pobytu cizinců na území České republiky“.
19. V § 91 odst. 2 písmena a) a b) včetně poznámky pod čarou č. 103 znějí: „a) pracovní smlouvu, dohodu o pracovní činnosti nebo smlouvu o smlouvě budoucí, v níž se strany zavazují v ujednané lhůtě uzavřít pracovní smlouvu nebo dohodu o pracovní činnosti,
b) doklady osvědčující odbornou způsobilost pro výkon požadovaného zaměstnání; u regulovaného povolání doklady dokládající splnění podmínky podle jiného právního
103)
předpisu, _______________ 103) Například zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, ve znění pozdějších předpisů.“.
CELEX 32014L0036
20. V § 91 se doplňuje odstavec 4, který zní: „(4) Pracovní smlouva, dohoda o pracovní činnosti nebo smlouva o smlouvě budoucí podle odstavce 2 písm. a) musí obsahovat kromě povinných náležitostí stanovených zákoníkem práce také dobu trvání základního pracovněprávního vztahu, výši mzdy, platu nebo odměny, délku sjednané týdenní pracovní doby a výměru dovolené v souladu s právními předpisy.“.
CELEX 32014L0036
21. V § 94 odst. 1 se za větu první vkládá věta „Platnost povolení k zaměstnání podle § 96, které bylo vydáno na dobu kratší než 6 měsíců, lze prodloužit, nejdéle však tak, aby celková doba platnosti povolení k zaměstnání nepřekročila 6 měsíců v kterémkoli období 12 měsíců po sobě jdoucích.“.
CELEX 32014L0036
22. V § 94 odst. 1 větě čtvrté se slova „podle § 96“ zrušují a na konci textu věty se doplňují slova „; to neplatí v případě prodloužení povolení k zaměstnání podle § 95 a 97“.
23. V § 94 odst. 2 se za větu první vkládá věta „Žádost o prodloužení platnosti povolení k zaměstnání vydaného podle § 96 obsahuje stejné náležitosti jako žádost o povolení k zaměstnání podle § 96 odst. 3.“.
CELEX 32014L0036
24. V § 95 odst. 3 větě druhé se slova „povolení k pobytu“ nahrazují slovy „oprávnění k pobytu na území České republiky“.
25. V § 95 se doplňuje odstavec 5, který zní: „(5) Splnění požadavků uvedených v § 91 odst. 4 se v případě vyslání cizince podle odstavce 1 nevyžaduje.“.
26. § 96 zní:
㤠96
(1) Povolení k zaměstnání se vyžaduje i v případě, že cizinec bude sezónním zaměstnancem zaměstnávaným činností závislou na ročním období. Činnost závislá na ročním období je činnost, která je vázána na určitou roční dobu podle opakující se události nebo typu události na základě sezónních podmínek, v jejichž průběhu jsou potřeby, pokud jde o pracovní sílu, podstatně větší než u běžného typu činností.
(2) Povolení k zaměstnání podle odstavce 1 se vydává na dobu maximálně 6 měsíců v kterémkoli období 12 měsíců po sobě jdoucích. (3) Povolení k zaměstnání podle odstavce 1 může být vydáno pouze, pokud je předložena pracovní smlouva na dobu určitou, dohoda o pracovní činnosti na dobu určitou nebo smlouva o smlouvě budoucí, v níž se strany zavazují v ujednané lhůtě uzavřít pracovní smlouvu na dobu určitou nebo dohodu o pracovní činnosti na dobu určitou, obsahující ustanovení, ze kterých jednoznačně vyplývá, že měsíční mzda, plat nebo odměna cizince nebude nižší než základní sazba měsíční minimální mzdy; týdenní pracovní doba musí v každém z obou základních pracovněprávních vztahů činit nejméně 15 hodin. V případě zaměstnání na další pracovní pozici se splnění podmínky týdenní pracovní doby v rozsahu nejméně 15 hodin, za současného trvání základního pracovněprávního vztahu podle věty první, nevyžaduje. (4) Jestliže krajská pobočka Úřadu práce vydá povolení k zaměstnání podle odstavce 1, poskytne cizinci také písemnou informaci o právech a povinnostech sezónního zaměstnance včetně informace o postupu při podávání stížnosti pro porušení pracovněprávních předpisů. (5) Seznam odvětví zaměstnání, která zahrnují činnosti závislé na ročním období podle odstavce 1, stanoví ministerstvo vyhláškou.“.
CELEX 32014L0036
27. V § 98 písm. b) se slova „, pokud je vyhlášenou mezinárodní smlouvou, k jejíž ratifikaci dal Parlament souhlas a jíž je Česká republika vázána, zaručena vzájemnost“ zrušují.
28. V § 98 se na konci písmene p) slovo „nebo“ zrušuje, na konci písmene r) se tečka nahrazuje čárkou a doplňují se písmena s) a t), která znějí: „s) který je držitelem povolení k pobytu vnitropodnikově převedeného zaměstnance vydaného jiným členským státem Evropské unie a je vnitropodnikově převedený na území České republiky na dobu nepřesahující 90 dnů v kterémkoliv období 180 dnů, nebo
t) jehož výkon práce na území České republiky je v zájmu České republiky.“.
CELEX 32014L0066
29. § 99 zní:
㤠99
Povolení k zaměstnání nelze vydat cizinci,
a) který v České republice požádal o udělení mezinárodní ochrany, a to po dobu 6 měsíců ode dne podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany,
b) který nesplňuje některou z podmínek stanovených tímto zákonem pro vydání povolení k zaměstnání,
c) jehož dokumenty předložené podle § 91 byly získány podvodným způsobem, padělány, pozměněny nebo v nich byly uvedeny nepravdivé údaje,
d) jehož zaměstnavateli byla v období 4 měsíců předcházejících podání žádosti o vydání povolení k zaměstnání pravomocně uložena pokuta za umožnění výkonu nelegální práce,
e) jehož zaměstnavateli byla v období 3 měsíců předcházejících podání žádosti o vydání povolení k zaměstnání pravomocně uložena pokuta vyšší než 50 000 Kč za porušení povinnosti vyplývající z pracovněprávních předpisů nebo za porušení povinnosti vyplývající z jiných právních předpisů, jejichž dodržování kontroluje Státní úřad inspekce práce nebo oblastní inspektorát práce, nebo
f) na majetek jehož zaměstnavatele byl na základě pravomocného rozhodnutí soudu prohlášen konkurs a tento konkurs doposud nebyl zrušen.“.
CELEX 32014L0036
30. V § 100 odst. 1 písm. d) se slova „za účelem zaměstnání“ nahrazují slovy „na území České republiky“.
31. V § 100 odst. 2 se slovo „může“ zrušuje a slovo „odejmout“ se nahrazuje slovem „odejme“.
CELEX 32014L0036
32. V § 126 odst. 4 větě první se za slova „zaměstnaneckou kartou“ vkládají slova „, kartou vnitropodnikově převedeného zaměstnance, povolením k pobytu vnitropodnikově převedeného zaměstnance vydaného jiným členským státem Evropské unie“.
33. V § 147c odst. 4 písm. h) se za slovo „pobytu“ vkládají slova „na území České republiky“.
Čl. XIII
Přechodná ustanovení
1. Řízení o vydání povolení k zaměstnání, zaměstnanecké karty nebo modré karty anebo řízení o prodloužení platnosti povolení k zaměstnání, zaměstnanecké karty nebo modré karty pravomocně neskončené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle zákona č. 435/2004 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
2. Řízení o prodloužení platnosti povolení k zaměstnání podle § 96 zákona č. 435/2004 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zahájená ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle zákona č. 435/2004 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
ČÁST DVANÁCTÁ
Změna školského zákona
Čl. XIV
V § 183b zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění zákona č. 343/2007 Sb. a zákona č. 427/2010 Sb., se na konci odstavce 3 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno e), které včetně poznámky pod čarou č. 62 zní: „e) osoba, které byl na území České republiky nebo jiného členského státu Evropské unie
62)
povolen pobyt za účelem sezónního zaměstnání. ________ 62) Čl. 23 odst. 1 písm. g) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/36/EU ze dne 26. února 2014 o podmínkách vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí za účelem zaměstnání jako sezónní pracovníci.“.
CELEX 32014L0036
ČÁST TŘINÁCTÁ
Změna zákona o správních poplatcích
Čl. XV
č. 217/2005 Sb., zákona č. 228/2005 Sb., zákona č. 361/2005 Sb., zákona č. 444/2005 Sb., zákona č. 545/2005 Sb., zákona č. 553/2005 Sb., zákona č. 48/2006 Sb., zákona č. 56/2006 Sb., zákona č. 57/2006 Sb., zákona č. 81/2006 Sb., zákona č. 109/2006 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 130/2006 Sb., zákona č. 136/2006 Sb., zákona č. 138/2006 Sb., zákona č. 161/2006 Sb., zákona č. 179/2006 Sb., zákona č. 186/2006 Sb., zákona č. 215/2006 Sb., zákona č. 226/2006 Sb., zákona č. 227/2006 Sb., zákona č. 235/2006 Sb., zákona č. 312/2006 Sb., zákona č. 575/2006 Sb., zákona č. 106/2007 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 269/2007 Sb., zákona č. 374/2007 Sb., zákona č. 379/2007 Sb., zákona č. 38/2008 Sb., zákona č. 130/2008 Sb., zákona č. 140/2008 Sb., zákona č. 182/2008 Sb., zákona č. 189/2008 Sb., zákona č. 230/2008 Sb., zákona č. 239/2008 Sb., zákona č. 254/2008 Sb., zákona č. 296/2008 Sb., zákona č. 297/2008 Sb., zákona č. 301/2008 Sb., zákona č. 309/2008 Sb., zákona č. 312/2008 Sb., zákona č. 382/2008 Sb., zákona č. 9/2009 Sb., zákona č. 141/2009 Sb., zákona č. 197/2009 Sb., zákona č. 206/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 291/2009 Sb., zákona č. 301/2009 Sb., zákona č. 346/2009 Sb., zákona č. 420/2009 Sb., zákona č. 132/2010 Sb., zákona č. 148/2010 Sb., zákona č. 153/2010 Sb., zákona č. 160/2010 Sb., zákona č. 343/2010 Sb., zákona č. 427/2010 Sb., zákona č. 30/2011 Sb., zákona č. 105/2011 Sb., zákona č. 133/2011 Sb., zákona č. 134/2011 Sb., zákona č. 152/2011 Sb., zákona č. 188/2011 Sb., zákona č. 245/2011 Sb., zákona č. 249/2011 Sb., zákona č. 255/2011 Sb., zákona č. 262/2011 Sb., zákona č. 300/2011 Sb., zákona č. 308/2011 Sb., zákona č. 329/2011 Sb., zákona č. 344/2011 Sb., zákona č. 349/2011 Sb., zákona č. 350/2011 Sb., zákona č. 357/2011 Sb., zákona č. 375/2011 Sb., zákona č. 428/2011 Sb., zákona č. 458/2011 Sb., zákona č. 472/2011 Sb., zákona č. 19/2012 Sb., zákona č. 37/2012 Sb., zákona č. 53/2012 Sb., zákona č. 119/2012 Sb., zákona č. 169/2012 Sb., zákona č. 172/2012 Sb., zákona č. 202/2012 Sb., zákona č. 221/2012 Sb., zákona č. 225/2012 Sb., zákona č. 274/2012 Sb., zákona č. 350/2012 Sb., zákona č. 359/2012 Sb., zákona č. 399/2012 Sb., zákona č. 407/2012 Sb., zákona č. 428/2012 Sb., zákona č. 496/2012 Sb., zákona č. 502/2012 Sb., zákona č. 503/2012 Sb., zákona č. 50/2013 Sb., zákona č. 69/2013 Sb., zákona č. 102/2013 Sb., zákona č. 170/2013 Sb., zákona č. 185/2013 Sb., zákona č. 186/2013 Sb., zákona č. 232/2013 Sb., zákona č. 239/2013 Sb., zákona č. 241/2013 Sb., zákona č. 257/2013 Sb., zákona č. 273/2013 Sb., zákona č. 279/2013 Sb., zákona č. 281/2013 Sb., zákona č. 306/2013 Sb., zákona č. 313/2013 Sb., zákonného opatření Senátu č. 344/2013 Sb., zákona č. 101/2014 Sb., zákona č. 127/2014 Sb., zákona č. 187/2014 Sb., zákona č. 249/2014 Sb., zákona č. 257/2014 Sb., zákona č. 259/2014 Sb., zákona č. 264/2014 Sb., zákona č. 268/2014 Sb., zákona č. 331/2014 Sb., zákona č. 81/2015 Sb., zákona č. 103/2015 Sb., zákona č. 204/2015 Sb., zákona č. 206/2015 Sb., zákona č. 224/2015 Sb., zákona č. 268/2015 Sb., zákona č. 314/2015 Sb., zákona č. 318/2015 Sb., zákona č. 113/2016 Sb., zákona č. 126/2016 Sb., zákona č. 137/2016 Sb., zákona č. 148/2016 Sb., zákona č. 188/2016 Sb., zákona č. 229/2016 Sb., zákona č. 243/2016 Sb., zákona č. 258/2016 Sb., zákona č. 264/2016 Sb., zákona č. 298/2016 Sb., zákona č. 319/2016 Sb., zákona č. 324/2016 Sb. a zákona č. …/2016 Sb., se mění takto: 1. Položka 116 včetně poznámky pod čarou č. 66a zní:
„Položka 116
1. Přijetí žádosti o vydání
a) povolení k pobytu cizinci Kč 1 500
b) povolení k pobytu cizinci mladšímu 15 let Kč 700
c) povolení k pobytu za účelem strpění pobytu na území Kč 300 2. Vydání průkazu o
a) povolení k pobytu cizinci Kč 1 000
b) povolení k pobytu cizinci mladšímu 15 let Kč 300
c) povolení k pobytu za účelem strpění pobytu na území Kč 200 3. Přijetí žádosti o prodloužení doby platnosti průkazu
a) o povolení k pobytu Kč 1 500
b) o povolení k pobytu cizinci mladšímu 15 let Kč 700
c) o povolení k pobytu za účelem trvalého pobytu nebo průkazu o povolení k pobytu azylanta Kč 1 500
d) o povolení k pobytu za účelem strpění pobytu na území, průkazu o povolení k pobytu osoby požívající doplňkové ochrany nebo průkazu o povolení k pobytu cizince požívajícího dočasné ochrany Kč 700 4. Prodloužení doby platnosti průkazu
a) o povolení k pobytu Kč 1 000
b) o povolení k pobytu cizinci mladšímu 15 let Kč 300
c) o povolení k pobytu za účelem trvalého pobytu nebo průkazu o povolení k pobytu azylanta Kč 1 000
d) o povolení k pobytu za účelem strpění pobytu na území, průkazu o povolení k pobytu osoby požívající doplňkové ochrany nebo průkazu o povolení k pobytu cizince požívajícího dočasné ochrany Kč 300 5. Změna v průkazu o povolení k pobytu Kč 1 000 6. Vydání průkazu o povolení k pobytu náhradou za průkaz poškozený, zničený, ztracený anebo odcizený nebo jehož nosič dat s biometrickými údaji je nefunkční Kč 4 000 7. Vydání průkazu o povolení k pobytu cizinci mladšímu 15 let náhradou za průkaz poškozený, zničený, ztracený anebo odcizený nebo jehož nosič dat s biometrickými údaji je nefunkční Kč 2 500 8. Vydání průkazu o povolení k pobytu náhradou za průkaz poškozený, zničený, ztracený nebo odcizený, jde-li o občana
- Evropské unie,
- státu, který je vázán Dohodou o Evropském hospodářském prostoru, nebo
- státu, který je vázán mezinárodní smlouvou sjednanou s Evropskou unií, a jeho rodinné příslušníky bez ohledu na státní příslušnost Kč 100 9. Vydání průkazu o povolení k pobytu s dodatečným přiznáním právního postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta v Evropském společenství na území České republiky Kč 500 10. Přidělení rodného čísla cizinci Kč 1 000
Osvobození
1. Od poplatku podle bodu 1 písm. a) a b), bodu 2 písm. a) a b), bodu 3 písm. a) až c), bodu 4 písm. a) až c), bodu 5 a bodu 10 této položky je osvobozen občan Evropské unie, občan státu, který je vázán Dohodou o Evropském hospodářském prostoru, nebo občan státu, který je vázán mezinárodní smlouvou sjednanou s Evropskou unií, jakož i jejich rodinní příslušníci bez ohledu na jejich státní příslušnost. Osvobození se nevztahuje na rodinné příslušníky, kteří nejsou občany některého z těchto států a pokud zpoplatňované úkony nesouvisí s uplatňováním práva volného pohybu a pobytu těchto osob na území členských států Evropské unie. 2. Od poplatku podle bodu 1 písm. a) a b) a bodu 2 písm. a) a b) této položky je osvobozen cizinec, který požádal o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem
66a)
ochrany na území podle zvláštního právního předpisu, a od poplatku podle bodu 3 písm. a) a b), bodu 4 písm. a) a b), bodu 5 a bodu 10 této položky je osvobozen cizinec, kterému již takové povolení bylo vydáno.
Zmocnění
1. Správní úřad může z důvodů hodných zvláštního zřetele snížit o 50% poplatek podle bodu 3 písm. c) a d), bodu 4 písm. c) a d) a bodu 5 této položky, a to na žádost azylanta, osoby požívající doplňkové ochrany nebo cizince požívajícího dočasné ochrany. 2. Správní úřad může na žádost azylanta, osoby požívající doplňkové ochrany nebo cizince požívajícího dočasné ochrany, který bez vlastního zavinění pozbyl průkaz o povolení k pobytu, snížit poplatek podle bodů 6 a 7 této položky o 50 %.
Předmětem poplatku není
1. První vydání průkazu o povolení k pobytu z moci úřední při dovršení 15 let věku cizince, kterému byl povolen trvalý nebo dlouhodobý pobyt nebo bylo vydáno potvrzení o oprávnění k trvalému pobytu na území České republiky. 2. První vydání průkazu o povolení k pobytu azylanta, průkazu o povolení k pobytu osoby požívající doplňkové ochrany nebo průkazu o povolení k pobytu cizince požívajícího dočasné ochrany. 3. Vydání průkazu o povolení k pobytu náhradou za průkaz, ve kterém správní úřad uvedl nesprávné zápisy nebo vydal průkaz s výrobní vadou, anebo jehož certifikát pravosti byl zneplatněn.
4. Vydání průkazu o povolení k pobytu náhradou za průkaz, jehož nosič dat s biometrickými údaji je nefunkční, pokud nefunkčnost nosiče dat s biometrickými údaji nebyla způsobena okolnostmi, o nichž cizinec prokazatelně věděl, že mohou způsobit poškození nebo nefunkčnost nosiče dat s biometrickými údaji. 5. Přidělení rodného čísla cizinci při jeho narození a vydání rodného listu na území České republiky.
Poznámky
1. Poplatek podle bodů 6 a 7 této položky se vybírá i v případě, jde-li o vydání průkazu náhradou za průkaz o povolení k pobytu vydaný za účelem strpění pobytu na území. 2. Povolením k pobytu podle bodů 1 a 2 této položky se pro účely tohoto zákona rozumí povolení k dlouhodobému pobytu nebo povolení k trvalému pobytu. 3. Poplatek podle bodu 9 této položky se vybírá, jde-li o vydání nového průkazu o povolení k pobytu v souvislosti s dodatečným přiznáním právního postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta v Evropském společenství na území České republiky. Poplatek podle této položky se dále vybírá, jde-li o rodinného příslušníka občana Evropské unie, občana státu, který je vázán Dohodou o Evropském hospodářském prostoru, nebo o občana státu, který je vázán mezinárodní smlouvou sjednanou s Evropskou unií, který sám není občanem některého z těchto států, pokud mu již bylo vydáno povolení k pobytu na území České republiky na základě práva volného pohybu a pobytu těchto osob na území členských států Evropské unie a žádá o vydání dalšího průkazu o povolení k pobytu. ____________ 66a) Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.“.
2. V položce 144A části Osvobození se doplňuje bod 5, který zní: „5. Od poplatků podle této položky jsou osvobozeni žadatelé o vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem sezónního zaměstnání, kterým bylo v období 5 let předcházejících podání žádosti nejméně jednou uděleno vízum k pobytu nad 90 dní za účelem sezónního zaměstnání, a platnost žádného z těchto víz nebyla zrušena, ledaže by se tak stalo pouze v důsledku porušení povinnosti zaměstnavatele.“.
CELEX 32014L0036
Čl. XVI
Přechodné ustanovení
Byla-li žádost o povolení k pobytu cizince nebo žádost o prodloužení doby platnosti průkazu o povolení k pobytu podána přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, podléhá vydání povolení k pobytu cizince a prodloužení doby platnosti průkazu o povolení k pobytu správnímu poplatku podle zákona č. 634/2004 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
ČÁST ČTRNÁCTÁ
Změna zákona o sociálních službách
Čl. XVII
Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění zákona č. 29/2007 Sb., zákona č. 213/2007 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 124/2008 Sb., zákona č. 129/2008 Sb., zákona č. 274/2008 Sb., zákona č. 479/2008 Sb., zákona č. 108/2009 Sb., zákona č. 206/2009 Sb., zákona č. 223/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 347/2010 Sb., zákona č. 427/2010 Sb., zákona č. 73/2011 Sb., zákona č. 364/2011 Sb., zákona č. 366/2011 Sb., zákona č. 375/2011 Sb., zákona č. 420/2011 Sb., zákona č. 331/2012 Sb., zákona č. 384/2012 Sb., zákona č. 401/2012 Sb., zákona č. 45/2013 Sb., zákona č. 303/2013 Sb., zákona č. 306/2013 Sb., zákona č. 313/2013 Sb., zákona č. 101/2014 Sb., zákona č. 254/2014 Sb. a zákona č. 189/2016 Sb., se mění takto: 1. V § 4 odst. 1 písmeno d) zní: „d) rodinný příslušník osoby uvedené v písmenu a), pokud mu byla vydána pobytová karta
3)
rodinného příslušníka občana Evropské unie podle zvláštního právního předpisu,“.
2. V § 4 odst. 1 se za písmeno m) vkládají nová písmena n) až p), která včetně poznámek pod čarou č. 65 až 68 znějí:
65)
„n) cizinec, kterému bylo vydáno krátkodobé vízum za účelem sezónního zaměstnánínebo
66)
vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem sezónního zaměstnání,
67)
o) cizinec, kterému byla vydána karta vnitropodnikově převedeného zaměstnancenebo
68)
karta vnitropodnikově převedeného zaměstnance jiného členského státu Evropské unie, a je převeden do obchodní korporace nebo odštěpného závodu se sídlem na území České republiky,
p) rodinný příslušník osoby uvedené v písmenu o), pokud mu bylo vydáno povolení
62)
k dlouhodobému pobytu na území České republiky podle zvláštního právního předpisu, ____________ 65) § 21 zákona č. 326/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 66) § 32 zákona č. 326/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 67) § 42k zákona č. 326/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 68) § 42m zákona č. 326/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů.“.
CELEX 32014L0036 CELEX 32014L0066
3. V § 4 odst. 1 závěrečné části ustanovení se slova „písmenu j)“ nahrazují slovy „písmenech j), n) a o)“.
4. V § 4 odst. 2 písm. a) se za slova „v odstavci 1“ vkládají slova „, s výjimkou osob uvedených v písmenech n) až p)“.
ČÁST PATNÁCTÁ
Změna zákoníku práce
Čl. XVIII
Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění zákona č. 585/2006 Sb., zákona č. 181/2007 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 362/2007 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 116/2008 Sb., zákona č. 121/2008 Sb., zákona č. 126/2008 Sb., zákona č. 294/2008 Sb., zákona č. 305/2008 Sb., zákona č. 306/2008 Sb., zákona č. 382/2008 Sb., zákona č. 286/2009 Sb., zákona č. 320/2009 Sb., zákona č. 326/2009 Sb., zákona č. 347/2010 Sb., zákona č. 427/2010 Sb., zákona č. 73/2011 Sb., zákona č. 180/2011 Sb., zákona č. 185/2011 Sb., zákona č. 341/2011 Sb., zákona č. 364/2011 Sb., zákona č. 365/2011 Sb., zákona č. 367/2011 Sb., zákona č. 375/2011 Sb., zákona č. 466/2011 Sb., zákona č. 167/2012 Sb., zákona č. 385/2012 Sb., zákona č. 396/2012 Sb., zákona č. 399/2012 Sb., zákona č. 155/2013 Sb., zákona č. 303/2013 Sb., zákona č. 101/2014 Sb., zákona č. 182/2014 Sb., zákona č. 250/2014 Sb., zákona č. 205/2015 Sb., zákona č. 298/2015 Sb., zákona č. 377/2015 Sb., zákona č. 47/2016 Sb., zákona č. 264/2016 Sb., zákona č. 298/2016 Sb. a zákona č…/2016 Sb., se mění takto:
1. Na konci poznámky pod čarou č. 1 se na samostatné řádky doplňují věty
„Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/104/ES ze dne 19. listopadu 2008 o agenturním zaměstnávání. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/66/EU ze dne 15. května 2014 o podmínkách vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí na základě převedení v rámci společnosti.“.
CELEX 32008L0104 CELEX 32014L0066
2. V § 319 se doplňuje odstavec 4, který včetně poznámky pod čarou č. 115 zní:
„(4) Ustanovení odstavce 1 a odstavce 2 věty první platí obdobně, jde-li o cizince, který
115)
je držitelem karty vnitropodnikově převedeného zaměstnancea cizince uvedeného v § 98 písm. s) zákona o zaměstnanosti. Pro odměňování cizinců uvedených ve větě první platí § 43a odst. 6 obdobně. ____________ 115) § 3 odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti.“.
CELEX 32014L0066
ČÁST ŠESTNÁCTÁ
Změna zákona o Policii České republiky
Čl. XIX
V § 27 odst. 2 větě druhé zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, se slova „nebo sdělení o zahájení řízení o správním vyhoštění“ zrušují.
ČÁST SEDMNÁCTÁ
Zrušovací ustanovení
Čl. XX
Vyhláška č. 348/2008 Sb., o výuce a zkouškách znalosti českého jazyka pro účely získání povolení k trvalému pobytu na území České republiky, se zrušuje.
ČÁST OSMNÁCTÁ
ÚČINNOST
Čl. XXI
Tento zákon nabývá účinnosti patnáctým dnem po jeho vyhlášení, s výjimkou čl. I bodu 164, který nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2018, a čl. I bodu 181, který nabývá účinnosti prvním dnem třináctého kalendářního měsíce následujícího po jeho vyhlášení.
DŮVODOVÁ ZPRÁVA
I. Obecná část:
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, se předkládá zejména z důvodu zajištění transpozice směrnic:
1. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/36/EU ze dne 26. února 2014 o podmínkách vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí za účelem zaměstnání jako sezónní pracovníci. 2. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/66/EU ze dne 15. května 2014 o podmínkách vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí na základě převedení v rámci společnosti.
Transpoziční lhůta je pro směrnice stanovena na 30. září 2016, resp. 29. listopadu 2016.
K dosažení souladu právního řádu České republiky s těmito směrnicemi přistoupilo Ministerstvo vnitra ve spolupráci s Ministerstvem práce a sociálních věcí k novele zákona o pobytu cizinců na území České republiky (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zákona o zaměstnanosti a dalších zákonů upravujících práva dotčených kategorií cizinců vyplývající z výše uvedených směrnic.
Návrh zákona obsahuje dále zejména následující tematické okruhy:
1. V zákoně o pobytu cizinců se upravuje nový druh pobytového oprávnění určeného pro zahraniční investory (povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování). Účelem této změny je nastavení příznivějších podmínek pro zahraniční podnikatele, kteří hodlají podnikat a investovat na území České republiky a zároveň posílení principu, podle něhož by podnikání cizinců na území ČR mělo být pro stát, případně jeho územní celky přínosem.
2. Navrhuje se rozšíření odchylek v úpravě správního řízení ve věcech vstupu a pobytu cizinců od správního řádu s cílem posílit bezpečnostní prvky migračního procesu a mechanismy zamezující zneužívání některých ustanovení zákona o pobytu cizinců.
3. Navrhuje se zpřesnění podmínek přechodného pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie.
V dalším textu jsou výše zmíněné tematické okruhy označovány jako „Transpozice směrnic Evropské unie“, „Povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování“, „Posílení bezpečnostních aspektů migračního procesu“ a „Přechodný pobyt rodinných příslušníků občanů EU“.
Zhodnocení platného právního stavu
a) zákon o pobytu cizinců
Transpozice směrnic Evropské unie Zákon o pobytu cizinců v současné době nezná pobytové oprávnění za účelem sezónního zaměstnání, ani za účelem převedení v rámci společnosti. Z důvodu závazků vyplývajících pro Českou republiku z členství v Evropské unii je nutné obě směrnice transponovat do národní právní úpravy. V případě nezapracování požadavků vyplývajících ze směrnic v transpoziční lhůtě by České republice hrozilo řízení o porušení smlouvy dle čl. 258 a násl. Smlouvy o fungování Evropské unie, a to včetně případného uložení sankcí. Z tohoto důvodu se do zákona o pobytu cizinců vkládají nová pravidla v oblasti vstupu a pobytu cizinců za účelem sezónního zaměstnání a převedení v rámci společnosti.
Za účelem řádné transpozice směrnice 2014/66/EU se do zákona o pobytu cizinců zavádí nový institut - karta vnitropodnikově převedeného zaměstnance. Kartou vnitropodnikově převedeného zaměstnance se rozumí povolení k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání opravňující cizince k pobytu na území delšímu než 90 dnů a k výkonu zaměstnání na pozici manažera, specialisty nebo zaměstnaného stážisty na základě vnitropodnikového převedení. Vnitropodnikovým převedením se přitom pro účely zákona o pobytu cizinců rozumí dočasné převedení cizince v rámci obchodní korporace se sídlem mimo území Evropské unie do jejího odštěpného závodu se sídlem na území, anebo z obchodní korporace se sídlem mimo území Evropské unie, do obchodní korporace se sídlem na území, která je vůči obchodní korporaci se sídlem mimo území Evropské unie, ovládající nebo ovládanou osobou nebo jsou obě tyto obchodní korporace ovládány stejnou ovládající osobou (za předpokladu, že během převedení má cizinec nadále uzavřenou pracovní smlouvu s tou obchodní korporací, z níž je na území převeden).
Za účelem řádné transpozice směrnice 2014/36/EU se do zákona o pobytu cizinců vkládá nový institut – vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem sezónního zaměstnání. Jedná se o speciální druh dlouhodobého víza s několika odchylkami od úpravy dlouhodobých víz vydávaných za jiným účelem. Jednou z těchto odchylek je například doba platnosti tohoto víza, které bude vydáváno maximálně na 6 měsíců. Tato a další odchylky od režimu dlouhodobých víz je způsobena specifickou povahou sezónního zaměstnání a potřebou dostát závazkům, které pro Českou republiku vyplývají z výše uvedené směrnice.
Povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování Stávající zákon o pobytu cizinců upravuje postup pro vstup a pobyt za účelem podnikání tak, že cizinec, který hodlá v České republice pobývat za účelem podnikání déle než 90 dnů, musí požádat o udělení víza k pobytu nad 90 dnů za tímto účelem a kromě obecných náležitostí žádosti, jako je např. cestovní doklad nebo doklad o zajištění ubytování, musí prokázat požadovaný účel pobytu, tedy doložit oprávnění k podnikání (nejčastěji např. tzv. předběžný výpis z živnostenského rejstříku). V případě prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu jsou pak již předkládány i další náležitosti, jako např. doklad o tzv. úhrnném měsíčním příjmu cizince a s ním společně posuzovaných osob nebo potvrzení finančního úřadu a okresní správy sociálního zabezpečení o tom, že cizinec nemá nedoplatky.
S ohledem na ekonomickou diplomacii i plány v oblasti exportní politiky či proinvestiční politiky je třeba nastavit flexibilní a vstřícné podmínky pro vstup investorů do České republiky, a to i vzhledem k jednomu ze závazků z Programového prohlášení vlády ze dne 14. února 2014 (bod 3.5). V současné podobě zákon o pobytu cizinců vůbec nezohledňuje, zda cizinec hodlá vstoupit na území České republiky s cílem uskutečnit významnou investici. Nově zavedené pobytové oprávnění má tedy napravit tento nedostatek a nabídnout zahraničním investorům výhodnější speciální úpravu oproti obecné úpravě vstupu a pobytu za účelem podnikání.
Posílení bezpečnostních aspektů migračního procesu Současná právní úprava migračního procesu, s výjimkou řízení o udělení krátkodobého a dlouhodobého víza, vychází z obecných pravidel správního řízení stanovených správním řádem. Již dnes jsou v zákoně o pobytu cizinců upraveny některé odchylky od obecné úpravy správního řízení i ve vztahu k řízení ve věcech povolení k pobytu cizinců. Dlouhodobá praxe však ukazuje, že toto pojetí správního řízení ve věcech pobytu cizinců není udržitelné, neboť v dnešní úpravě nejsou dostatečně reflektována specifika, která jsou s řízením ve věcech pobytu cizinců spojena. Je tedy třeba promítnout tyto odlišnosti do speciální právní úpravy s cílem zejména posílit bezpečnostní aspekty správního řízení týkajícího se pobytu cizinců. S tím je spojena i snaha o snížení četnosti zneužívání stávajících procesních pravidel vycházejících ve své většině ze správního řádu, aby nedocházelo k setrvání cizinců na území, aniž by splňovali podmínky pro pobyt. Stávající procesní pravidla správního řízení ve věcech pobytu cizinců jsou nadto ovládána nadměrnou administrativou, která zatěžuje jak správní orgán, tak i cizince, kteří jsou účastníky daného správního řízení.
Přechodný pobyt rodinných příslušníků občanů Evropské unie Doposud byla stanovena povinnost rodinného příslušníka občana Evropské unie, aby požádal o vydání povolení k přechodnému pobytu, pokud hodlá na území pobývat společně s občanem Evropské unie po dobu delší než 3 měsíce. Toto povolení k přechodnému pobytu se vydává formou pobytové karty rodinného příslušníka občana Evropské unie. Podle směrnice 2004/38/ES a související judikatury Soudního dvora EU však nemá rodinný příslušník občana EU povinnost „pobývat společně s občanem EU“. Směrnice i judikatura mluví v této souvislosti o následování či doprovázení občana EU. Navíc výraz „pobývat“ užívá zákon o pobytu cizinců v poněkud jiném významu, jako například tehdy, když pro „nepobývání“ na území po dobu delší než 2 po sobě jdoucí roky umožňuje zrušit povolení k trvalému pobytu [§ 87l odst. 1 písm. d)]. Nepobývání (či pobývání) na území nelze po rodinném příslušníkovi občana EU vyžadovat, pokud plní funkci, o niž Soudní dvůr EU jeho právo na pobyt opírá, tedy umožnění občanovi EU vykonávat jeho práva daná volným pohybem osob, což je shrnuto výrazy „doprovázet“ a „následovat“. Požadavek na doprovázení či následování občana EU v § 87b odst. 1 je v každém případě třeba vykládat ve smyslu směrnice i judikatury Soudního dvora tak, že zahrnuje i ty kategorie osob, které se rodinnými příslušníky stanou až za jejich pobytu na území (viz např. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 25. 7. 2008 ve věci C-127/08 Metock, odst. 93 a n. a rovněž § 87b odst. 2, který se vztahuje i na cizince, kteří se stanou rodinnými příslušníky občana EU až v průběhu pobytu na území). Předchozí požadavek společného pobytu na území se tedy v souladu se směrnicí 2004/38/ES nahrazuje požadavkem, aby rodinný příslušník občana Evropské unie na území České republiky doprovázel nebo následoval. Nejedná se přitom o věcnou změnu zákona či změnu podmínek pro pobyt rodinných příslušníků občanů EU, ale pouze zpřesnění užívané terminologie tak, aby lépe korespondovala s terminologií používanou ve směrnici 2004/38/ES (viz zejména čl. 3 odst. 1). Proto se navrhuje v návaznosti na příslušná ustanovení směrnice 2004/38/ES zpřesnit úpravu pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie po dobu delší než 3 měsíce tak, aby vnitrostátní úprava lépe odpovídala znění a účelu této směrnice.
b) občanský soudní řád (zákon č. 99/1963 Sb.)
Stávající právní stav v měněné oblasti neodpovídá směrnici 2014/36/EU. Ta ukládá členským státům povinnost zajistit, aby se třetí strany, mající oprávněný zájem na zajištění dodržování této směrnice, mohly se souhlasem sezónního zaměstnance jeho jménem, nebo na jeho podporu účastnit jakéhokoli správního nebo občanskoprávního řízení, s výjimkou postupů a rozhodnutí týkajících se krátkodobých víz.
c) zákon o státní sociální podpoře (zákon č. 117/1995 Sb.), zákon o sociálně-právní ochraně
dětí (zákon č. 359/1999 Sb.), zákon o sociálních službách (zákon č. 108/2006 Sb.) Kategorie osob definovaných směrnicemi 2014/36/EU a 2014/66/EU dosud nejsou vyjmenovanými kategoriemi oprávněných osob v zákoně o státní sociální podpoře, v zákoně o sociálně-právní ochraně dětí a v zákoně o sociálních službách. Tyto kategorie osob tak nemohou uplatňovat právo na rovnost nakládání v oblastech sociálního zabezpečení, které je vyžadováno výše uvedenými směrnicemi.
d) soudní řád správní (zákon č. 150/2002 Sb.)
Stávající právní stav v měněné oblasti neodpovídá směrnici 2014/36/EU. Ta ukládá členským státům, povinnost zajistit, aby se třetí strany, mající oprávněný zájem na zajištění dodržování této směrnice, mohly se souhlasem sezónního zaměstnance jeho jménem, nebo na jeho podporu účastnit jakéhokoli správního nebo občanskoprávního řízení, s výjimkou postupů a rozhodnutí týkajících se krátkodobých víz.
e) zákon o uznávání odborné kvalifikace (zákon č. 18/2004 Sb.)
Stávající právní stav v měněné oblasti neodpovídá požadavkům na rovné zacházení na úseku uznávání odborných kvalifikací vyplývajícím ze směrnic 2014/36/EU a 2014/66/EU.
f) zákon o zaměstnanosti (zákon č. 435/2004 Sb.)
Zákon o zaměstnanosti v současné době upravuje sezónní zaměstnání v ustanovení § 96. Podle zmíněného ustanovení se povolení k zaměstnání vyžaduje v případě, že cizinec bude sezónním zaměstnancem zaměstnávaným činnostmi závislými na střídání ročních období, avšak nejdéle na dobu 6 měsíců v kalendářním roce, pokud mezi jednotlivými zaměstnáními na území České republiky uplyne doba nejméně 6 měsíců. Povolení k zaměstnání cizince vydává krajská pobočka Úřadu práce České republiky, povolení k pobytu vydává Ministerstvo vnitra. Za cizince se pro účely zaměstnávání zaměstnanců ze zahraničí podle zákona o zaměstnanosti nepovažuje občan Evropské unie a jeho rodinný příslušník a rodinný příslušník občana České republiky. Pokud jde o vnitropodnikové převedení zaměstnanců, resp. jejich mobilitu v rámci členských států Evropské unie, vyplývající ze směrnice 2014/66/EU, z hlediska zákona o zaměstnanosti se bude jednat o nový druh povolení k pobytu a práci, který zatím není zákonem o zaměstnanosti upraven. V platné právní úpravě není vymezena zvláštní kategorie „vnitropodnikově převedení zaměstnanci“, jejich působení v České republice je nyní umožněno na základě vyslání podle § 95 zákona o zaměstnanosti.
g) zákon o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (zákon
č. 561/2004 Sb.) Stávající právní stav v měněné oblasti neodpovídá požadavkům na rovné zacházení vyplývajícím ze směrnic 2014/36/EU a 2014/66/EU.
h) zákon o správních poplatcích (zákon č. 634/2004 Sb.)
Stávající stav zákona neumožňuje osvobození od poplatku pro žadatele o vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem zaměstnání, kteří již v minulosti na území za stejným účelem pobývali a splňovali všechna kritéria a podmínky.
i) zákoník práce (zákon č. 262/2006 Sb.)
Pokud jde o zákoník práce, stávající § 319 stanoví, že se ve vyjmenovaných případech na zaměstnance zaměstnavatele z jiného členského státu Evropské unie vyslané k výkonu práce v rámci nadnárodního poskytování služeb na území České republiky vztahuje úprava České republiky, aniž by stejný standard přiznával i cizincům, kteří jsou držiteli karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance, jak požaduje čl. 18 odst. 1 směrnice 2014/66/EU.
j) zákon o azylu (zákon č. 325/1999 Sb.)
Zákon o azylu prošel výraznou novelizací zákonem č. 314/2015 Sb., tato novela však nedokonale adresovala všechny změny, které vyvolala zejména změna obsahu termínu „žadatel o udělení mezinárodní ochrany“, toto přineslo potřebu prodloužit i některé lhůty a zpružnit ustanovení o dobrovolných návratech.
k) zákon o matrikách, jménu a příjmení (zákon č. 301/2000 Sb.)
V současné době zákon o matrikách umožňuje cizincům požádat orgány České republiky po změně pohlaví o provedení změny jména a příjmení pouze v případě, že jim byl udělen trvalý pobyt, dotýká se to tak pouze azylantů a osob s trvalým pobytem podle zákona o pobytu cizinců. Vyloučeny jsou osoby, kterým byla podle zákona o azylu udělena doplňková ochrana. Toto vyloučení se nejeví jako důvodné.
Hlavní principy navrhované právní úpravy a odůvodnění její nezbytnosti
Transpozice směrnic Evropské unie Politika Unie v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí vychází ze společného právního rámce zakotveného primárním právem Unie. Vstup Smlouvy o Evropské unii v platnost dne 1. listopadu 1993 znamenal zásadní změny pro oblasti justice a vnitřních věcí. Další zásadní moment přineslo schválení Amsterodamské smlouvy a její vstup v platnost dne 1. května 1999. Smlouvou o Evropské unii poprvé došlo k právnímu zakotvení oblastí azylu a migrace do primárního evropského práva a zároveň k rozšíření dosavadního chápání pojmu acquis communautaire o nové právní nástroje a rovněž o některé věcné a organizační instrumenty. Důležité legislativní opatření v oblastech justice a vnitřních věcí přinesl Protokol o začlenění schengenského acquis do rámce Evropské unie, který tvoří přílohu k Amsterodamské smlouvě. Poslední zásadní změny pro oblast azylu a migrace znamenalo schválení Lisabonské smlouvy v roce 2009, která do oblasti společných politik začlenila problematiku integrace a zjednodušila přijímání právních předpisů v oblasti legální migrace. Konkrétně začalo být směřování politiky Unie v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí určováno 5letými všeobecnými programy přijatými Evropskou radou. V roce 2004 vypršel první všeobecný program přijatý v roce 1999 v Tampere. Po něm následoval Haagský program, jehož prováděcí nástroj, tzv. akční plán, uložil orgánům Unie předložit Plán politiky v oblasti legální migrace. Na základě Plánu politiky legální migrace ze dne 21. prosince 2005 Evropská komise stanovila následující legislativní cíle pro období let 2006 až 2009:
- návrh obecné rámcové směrnice, která by upravovala jednotnou žádost o vydání povolení k pobytu a pracovního povolení; hlavním cílem směrnice mělo být zajištění společného rámce práv pro příslušníky třetích zemí legálně pracující v členském státě;
- balíček norem upravujících vstup a podmínky zaměstnání vybraných kategorií ekonomických migrantů: vysoce kvalifikovaných pracovníků, sezónních pracovníků, vnitropodnikově převáděných pracovníků (klíčový personál a specialisté) a praktikantů (stážistů) odměňovaných mzdou. V současné době již byly přijaty a do českého právního řádu transponovány směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/50/ES ze dne 25. května 2009 o podmínkách pro vstup a pobyt státních příslušníků třetích zemí za účelem výkonu zaměstnání vyžadujícího vysokou kvalifikaci (dále jen „směrnice 2009/50/ES“) a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/98/EU ze dne 13. prosince 2011 o jednotném postupu vyřizování žádostí o jednotné povolení k pobytu a práci na území členského státu pro státní příslušníky třetích zemí a o společném souboru práv pracovníků ze třetích zemí oprávněně pobývajících v některém členském státě (dále jen „směrnice 2011/98/EU“).
V roce 2014 byly přijaty další 2 směrnice. Jednalo se o směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/36/EU ze dne 26. února 2014 o podmínkách vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí za účelem zaměstnání jako sezónní pracovníci (dále jen „směrnice 2014/36/EU“) a o směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/66/EU ze dne 15. května 2014 o podmínkách vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí na základě převedení v rámci společnosti (dále jen „směrnice 2014/66/EU“). Členské státy
Evropské unie mají lhůtu do 30. září 2016, resp. 29. listopadu 2016, aby uvedly v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s těmito směrnicemi. Směrnice 2014/36/EU má přispět k účinnému řízení migračních toků pro konkrétní kategorii sezónní dočasné migrace a k zajištění uspokojivých pracovních a životních podmínek sezónních zaměstnanců stanovením spravedlivých a transparentních pravidel pro přijetí a pobyt a vymezením práv sezónních zaměstnanců při současném poskytnutí stimulů a záruk, jejichž cílem je zabránit překračování délky pobytu nebo tomu, aby se dočasný pobyt stal trvalým. Pravidla stanovená směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2009/52/ES o minimálních normách pro sankce a opatření vůči zaměstnavatelům neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí by současně měla přispět k tomu, aby se z takového dočasného pobytu nestal pobyt nepovolený. Cílem směrnice 2014/66/EU je usnadnění mobility osob převedených v rámci společnosti uvnitř Unie a omezení administrativní zátěže spojené s jejich pracovním zařazováním
HAAGSKÝ PROGRAM: POSÍLENÍ SVOBODY, BEZPEČNOSTI A PRÁVA V EVROPSKÉ UNII, Úřední věstník Evropské Unie 2005/C 53/01.
v některých členských státech. Za tímto účelem směrnice stanoví zvláštní režim mobility uvnitř Evropské unie, v němž je držitel platného povolení pro osobu převedenou v rámci společnosti vydaného některým členským státem oprávněn vstupovat, pobývat a pracovat na území jednoho či více dalších členských států. Česká republika ctí a plně respektuje závazky, které pro ni vyplývají z unijního práva. Jedním z těchto závazků je i povinnost uvést český právní řád do souladu s oběma výše uvedenými směrnicemi. Navrhovaná novelizace zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, tak realizuje povinnost transpozice výše uvedených směrnic a zavádí do národní právní úpravy 2 nová pobytová oprávnění pro tzv. sezónní zaměstnance a pro osoby převedené v rámci společnosti.
Povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování Základním cílem nové úpravy je nastavení příznivějších podmínek pro zahraniční podnikatele, kteří hodlají podnikat a investovat na území České republiky a zároveň posílení principu, podle něhož by podnikání cizinců na území ČR mělo být pro stát, případně jeho územní celky, přínosem. Žadatelé, kteří prokážou relevantní přínos jejich podnikání pro Českou republiku, budou mít zvýhodněný přístup ke vstupu a pobytu na jejím území.
Základní podmínkou bude doložení tzv. významné investice na území. Realizace této
investice pak bude následně posuzována při prodlužování doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování. Nově zavedený institut je motivován snahou vytvořit prostředí vstřícné k potencionálním investorům a podpořit tak příliv přímých zahraničních investic a zvyšování konkurenceschopnosti České republiky.
Povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování bude existovat nezávisle na vízu za účelem podnikání a navazujícím povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání. Podmínkou pro vydání víza za účelem podnikání (resp. povolení k dlouhodobému
pobytu za účelem podnikání) není na rozdíl od povolení za účelem investování uskutečnění tzv. významné investice na území. Tato víza budou vydávána za v zásadě stejných podmínek jako doposud. Povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování bude obdobně jako
např. zaměstnanecká karta nebo karta vnitropodnikově převedeného zaměstnance vydáváno přímo na dobu uskutečnění tzv. významné investice (maximálně až na 2 roky), aniž by bylo nejprve nutné pobývat na území na základě dlouhodobého víza. Cizinec žádající
o toto povolení nebude rovněž muset dokládat některé náležitosti, jako je doklad o ubytování na území nebo zajištění prostředků k pobytu na území. Zmírnění se bude týkat i pravidel pro sloučení rodiny držitele tohoto povolení a jeho rodinných příslušníků. Žádost o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny s držitelem povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování bude vyřízena v kratší než standardní lhůtě, a to ve lhůtě 90 dnů. Samotná lhůta pro rozhodnutí o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování je zkrácena na 30 dní (ve zvlášť složitých případech ji lze prodloužit na 60 dnů) a je tedy podstatně kratší než 90denní lhůta pro rozhodnutí o udělení dlouhodobého víza za účelem podnikání.
S ohledem na primární zaměření tohoto institutu je základní podmínkou nezbytnost prokázání tzv. významné investice. Složky této investice kumulativně tvoří jednak investování peněžních prostředků a vytvoření stanoveného počtu pracovních míst (co se
rozumí novým pracovním místem, stanoví přímo zákon, přičemž se požaduje i zachování tohoto pracovního místa po určitou dobu). Rozsah investice (tedy výše peněžních prostředků a odpovídající počet pracovních míst) je s ohledem na potřebu mít možnost aktivně reagovat na aktuální vývoj ekonomické situace České republiky ponechán úpravě podzákonného předpisu, tj. nařízení vlády. Investice se tedy považuje za významnou, jsou-li naplněny předpoklady stanovené nařízením vlády. Splnění této podmínky ověřuje ve svém vyjádření Ministerstvo průmyslu a obchodu. Žadatel bude dále povinen předložit podnikatelský záměr, který je věrohodný, proveditelný. Významná investice má být zároveň přínosem pro Českou republiku jako celek či pro její jednotlivé kraje či obce. Věrohodnost a proveditelnost záměru bude přitom třeba zhodnotit jednak z hlediska toho, zda je konkrétní osoba či obchodní korporace reálně schopná svému podnikatelskému záměru dostát, i z hlediska toho, zda je daný podnikatelský záměr proveditelný v tuzemském prostředí. V rámci posouzení věrohodnosti a proveditelnosti záměru se tak budou hodnotit kritéria jako je např. technologické řešení záměru, způsob jeho financování; při hodnocení přínosu záměru se zhodnotí například, v jakém sektoru ekonomiky má být záměr proveden, oblast, ve které má být proveden (z hlediska vlivu na zaměstnanost) apod. Podnikatelský záměr musí v každém případě obsahovat konkrétní údaje o době jeho uskutečnění a popis významné investice, ze kterého bude vyplývat rozsah a způsob investování na území. S ohledem na působnost Ministerstva vnitra je i v případě posuzování věrohodnosti, proveditelnosti a přínosu podnikatelského záměru třeba vycházet z podkladu, kterým bude vyjádření Ministerstva průmyslu a obchodu. Zákon stanoví i další podmínky pro vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování jako je doložení oprávnění k podnikání, disponování peněžními prostředky pro uskutečnění významné investice na příslušném účtu či bezdlužnost.
Povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování může být vydáno rovněž cizinci, který je společníkem, statutárním orgánem, členem statutárního orgánu nebo prokuristou obchodní korporace. Podmínkou pro pobyt této kategorie osob je především prokázání skutečnosti, že jejich činnost na území bude mít podstatný vliv na podnikání obchodní korporace. Pro posouzení splnění této podmínky bude třeba opět vycházet
z vyjádření Ministerstva průmyslu a obchodu. Cizinec, který bude žádat o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování pouze z pozice společníka (a nikoli zároveň statutárního orgánu) obchodní korporace, bude vedle splnění podmínky podstatného ovlivňování chodu korporace povinen prokázat, že jeho podíl v této obchodní korporaci dosahuje minimální výše podílu stanovené nařízením vlády. Splnění podmínek pro vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování, které jinak musí splnit cizinec jakožto fyzická osoba, je logicky požadováno po obchodní korporaci, v níž je cizinec statutárním orgánem nebo jeho členem anebo jejímž je prokuristou nebo společníkem.
Posílení bezpečnostních aspektů migračního procesu Na své 26. schůzi dne 15. ledna 2015 Výbor pro evropské záležitosti Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky usnesením č. 113 mimo jiné požádal vládu o posílení bezpečnostních prvků migračního procesu. Usnesení výboru v této části bylo mimo jiné výsledkem diskuse o současné situaci v České republice v oblasti migrace i určitou „ozvěnou“ teroristických útoků ve Francii z počátku ledna 2015. V návaznosti na výše uvedené zpracovalo Ministerstvo vnitra (dále též jen „ministerstvo“) návrh možných legislativních změn především v oblasti správního řízení ve věcech vstupu a pobytu cizinců s cílem posílit bezpečnostní prvky migračního procesu i mechanismy zamezující zneužívání některých ustanovení zákona o pobytu cizinců.
S ohledem na specifika správního řízení ve věcech pobytu cizinců se ukázalo jako nutné posílit odchylky právní úpravy správního řízení ve věcech pobytu cizinců od obecné úpravy správního řádu. Uvedené má vést právě k zmíněnému posílení bezpečnostních aspektů správního řízení a minimalizaci zneužívání stávajících procesních pravidel.
Přechodný pobyt rodinných příslušníků občanů Evropské unie Doposud byla stanovena povinnost rodinného příslušníka občana Evropské unie, aby požádal o vydání povolení k přechodnému pobytu, pokud hodlá na území pobývat společně s občanem Evropské unie po dobu delší než 3 měsíce. Toto povolení k přechodnému pobytu se vydává formou pobytové karty rodinného příslušníka občana Evropské unie. Podle směrnice 2004/38/ES a související judikatury Soudního dvora EU však nemá rodinný příslušník občana EU povinnost „pobývat společně s občanem EU“. Směrnice i judikatura mluví v této souvislosti o následování či doprovázení občana EU. Navíc výraz „pobývat“ užívá zákon o pobytu cizinců v poněkud jiném významu, jako například tehdy, když pro „nepobývání“ na území po dobu delší než 2 po sobě jdoucí roky umožňuje zrušit povolení k trvalému pobytu (§ 87l odst. 1 písm. d)). Nepobývání (či pobývání) na území nelze po rodinném příslušníkovi občana EU vyžadovat, pokud plní funkci, o niž Soudní dvůr EU jeho právo na pobyt opírá, tedy umožnění občanovi EU vykonávat jeho práva daná volným pohybem osob, což je shrnuto výrazy „doprovázet“ a „následovat“. Proto se navrhuje v návaznosti na příslušná ustanovení směrnice 2004/38/ES a související judikaturu Soudního dvora EU zpřesnit úpravu pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie po dobu delší než 3 měsíce tak, aby vnitrostátní úprava lépe odpovídala znění a účelu této směrnice. Navrhovaná úprava zpřesňuje podmínky, za kterých je rodinný příslušník občana Evropské unie oprávněn pobývat na území tak, že se ve smyslu čl. 3 směrnice 2004/38/ES nahrazuje požadavek společného pobytu na území požadavkem, aby rodinný příslušník občana Evropské unie na území České republiky doprovázel nebo následoval. Rodinný příslušník občana Evropské unie, který na území doprovází občana Evropské unie, který se přemísťuje na území (rodinný příslušník tedy s tímto občanem cestuje na území) nebo následuje občana Evropské unie, který již na území pobývá (případ, kdy rodinný příslušník cestuje za občanem EU, který už na území pobývá) a zároveň tento rodinný příslušník hodlá pobývat na území po dobu delší než 3 měsíce, je stejně jako dosud povinen ve lhůtě do 3 měsíců požádat o vydání povolení k přechodnému pobytu (které se mu vydá formou pobytové karty, viz čl. 9 odst. 1 a 2 a čl. 10 odst. 1 směrnice 2004/38/ES). Opožděné podání žádosti o vydání povolení k přechodnému pobytu nebo dokonce absence takové žádosti nemá stejně jako dosud za následek automatické konstatování nelegálního pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie, za předpokladu, že doprovází nebo následuje na území občana Evropské unie. Je-li tedy cizinec rodinným příslušníkem občana Evropské unie, samotné nesplnění uvedené zákonné povinnosti se postihuje pouze jako přestupek podle § 156 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců (viz čl. 9 odst. 3 směrnice 2004/38/ES). Požadavek na doprovázení či následování občana EU v § 87b odst. 1 je v každém případě třeba vykládat ve smyslu směrnice i judikatury Soudního dvora tak, že zahrnuje i ty kategorie osob, které se rodinnými příslušníky stanou až za jejich pobytu na území (viz např. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 25. 7. 2008 ve věci C-127/08 Metock, odst. 93 a n. a rovněž § 87b odst. 2, který se vztahuje i na cizince, kteří se stanou rodinnými příslušníky občana EU až v průběhu pobytu na území). Předchozí požadavek společného pobytu na území se tedy v souladu se směrnicí 2004/38/ES nahrazuje v § 87b odst. 1 požadavkem, aby rodinný příslušník občana Evropské unie na území České republiky doprovázel nebo následoval. Nejedná se přitom o věcnou změnu zákona či změnu podmínek pro pobyt rodinných příslušníků občanů EU, ale pouze zpřesnění užívané terminologie tak, aby lépe korespondovala s terminologií používanou ve směrnici 2004/38/ES (viz zejména čl. 3 odst. 1). Pro posouzení podmínky doprovázení občana EU či následování tohoto občana jeho rodinným příslušníkem na území je v případě, kdy se již oba nachází na území, třeba hodnotit jejich pobyt na území, přičemž společným pobytem na území se nerozumí nutně společná domácnost. Společná domácnost je v zákoně výslovně stanovena jako požadavek pouze v případě rodinného příslušníka podle § 15a odst. 2 písm. a) bod 1. a písm. b). Směrnice 2004/38/ES požadavek společné domácnosti s občanem EU pro pobytové oprávnění rodinného příslušníka občana EU nestanoví. Z judikatury Soudního dvora EU vyplývá, že rodinní příslušníci občana EU nemusí nezbytně trvale žít s občanem EU, aby byli držitelem odvozeného práva pobytu (viz rozsudky Soudního dvora ve věci 267/83 Diatta, bod 18, 20 a 22 a ve věci C-244/13 Ogieriakhi, odst. 37-45). Mezi případy, kdy občan Unie nepobývá na území se svým rodinným příslušníkem, je tak třeba řadit zejména situace, kdy občan Unie ukončí svůj pobyt na území nebo mu je jeho přechodný pobyt zrušen (s výjimkou případů, kdy si rodinný příslušník tzv. zachovává právo pobytu, viz § 87f odst. 2). Podmínku pobytu samotného občana EU na území je třeba vykládat v souladu se směrnicí i judikaturou Soudního dvora EU tak, že pod pobyt občana EU na území lze vztáhnout i případy, kdy je občan EU zaměstnán, podniká nebo provozuje jinou výdělečnou činnost na území jiného členského státu EU, pokud se na území pravidelně vrací. Současně se stanoví i povinnost požádat o povolení k přechodnému pobytu pro rodinné příslušníky občanů Evropské unie, kteří se jimi stanou až za pobytu na území. Směrnice sice neupravuje povinnost podat ve lhůtě žádost o vydání pobytové karty v případě, že se cizinec stane rodinným příslušníkem občana Evropské unie až na území, nicméně ze směrnice přímo nevyplývá ani celková úprava této situace, tedy právo volného pohybu a pobytu pro cizince, který se stane rodinným příslušníkem až na území. Toto právo je totiž v takovém případě dovozováno na základě unijní judikatury vykládající směrnici 2004/38/ES (např. rozsudky Soudního dvora EU ze dne 25. 7. 2008 ve věci C-127/08 Metock nebo ze dne 25. 7. 2002 ve věci C 459/99 MRAX). Případ, kdy se cizinec stane rodinným příslušníkem občana EU až na území, lze přitom přirovnat k příjezdu rodinného příslušníka občana EU na území, kdy již směrnice lhůtu pro podání žádosti stanoví (čl. 9 odst. 2). Měla by tedy existovat obdobná možnost státu vyžadovat včasné podání žádosti i v případech, kdy se cizinec stane rodinným příslušníkem občana EU až na území. Pozdní podání žádosti má i v těchto případech stejné důsledky jako nepodání žádosti o vydání povolení k přechodnému pobytu do tří měsíců po vstupu na území v případě rodinného příslušníka občana Evropské unie, který je takovým rodinným příslušníkem už v okamžiku vstupu na území (viz výše). Absence včasného podání žádosti tak v každém případě neznamená její automatické zamítnutí (zákon ani takový důvod pro zamítnutí žádostí rodinného příslušníka nestanoví), rodinný příslušník však může podléhat sankci za nesplnění povinnosti podat včas žádost o vydání povolení k přechodnému pobytu (viz § 156 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců a čl. 9 odst. 3 směrnice 2004/38/ES). Navržená úprava tedy pouze vyjasňuje otázky související s pobytem rodinných příslušníků občanů Evropské unie po dobu delší než 3 měsíce.
Změny v zákoně o zaměstnanosti a dalších souvisejících zákonech Důvodem předložení návrhu na změnu zákona o zaměstnanosti, zákoníku práce, zákona o státní sociální podpoře, zákona o sociálně-právní ochraně dětí a zákona o sociálních službách je povinnost České republiky transponovat do národního právního řádu směrnici 2014/36/EU a směrnici 2014/66/EU.
V souvislosti s novelou zákona o pobytu cizinců, resp. v souvislosti s implementací výše uvedených směrnic, je potřeba novelizovat i příslušná ustanovení zákona o zaměstnanosti, zákoníku práce, zákona o státní sociální podpoře, zákona o sociálně-právní ochraně dětí a zákona o sociálních službách, která se týkají oblasti zaměstnávání zaměstnanců ze zahraničí a zařazení cizinců definovaných těmito směrnicemi do některých dávkových systémů, neboť stávající právní stav neodpovídá úpravě těchto směrnic. Novelou zákona o zaměstnanosti se dále navrhují změny týkající se
- povinnosti zveřejňovat a nabízet volná pracovní místa (§ 37a zákona o zaměstnanosti),
- stanovení dalších důvodů pro nezařazení, resp. vyřazení, volných pracovních míst obsaditelných držiteli zaměstnanecké karty nebo volných pracovních míst obsaditelných držiteli modré karty (§ 37a zákona o zaměstnanosti),
- posouzení situace na trhu práce u prodloužení povolení k zaměstnání nejen u sezónních pracovníků (§ 94 odst. 1 zákona o zaměstnanosti),
- umožnění volného přístupu na trh práce rodinným příslušníkům člena diplomatické mise, konzulárního úřadu nebo rodinným příslušníkům zaměstnance mezinárodní vládní organizace se sídlem na území České republiky, bez ohledu na mezinárodní smlouvu, která by zajišťovala reciprocitu [§ 98 písm. b) zákona o zaměstnanosti],
- umožnění volného přístupu na trh práce cizinci, jehož výkon práce na území České republiky je v zájmu České republiky (§ 98 zákona o zaměstnanosti),
- stanovení fikce oprávnění k výkonu zaměstnání při prodloužení povolení k zaměstnání (§ 89 odst. 4 zákona o zaměstnanosti),
- zpřesnění terminologie [§ 5 písm. e) bod 3, § 89 odst. 2, § 95 odst. 3, § 100 odst. 1 a § 147c odst. 4 zákona o zaměstnanosti]. Novelou zákoníku práce se dále navrhuje změna týkající se rozšíření osobní působnosti § 319 i na cizince, který je držitelem karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance a cizince, který je držitelem povolení k pobytu vnitropodnikově převedeného zaměstnance vydaného jiným členským státem Evropské unie podle § 98 písm. s) zákona o zaměstnanosti. Touto úpravou bude proveden čl. 18 odst. 1 směrnice 2014/66/EU, který požaduje, aby pro osoby převedené v rámci společností bylo zajištěno právo na stejné zacházení, jako s osobami, na něž se vztahuje směrnice 96/71/ES o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb. Konkrétně se jedná o pracovní podmínky uvedené v čl. 3 směrnice 96/71/ES, které jsou vnitrostátní legislativou ČR zajištěny prostřednictvím § 319 zákoníku práce (např. maximální délka pracovní doby, minimální délka dovolené, atd.). Všechny podmínky uvedené v § 319 odst. 1 písm. a) až g) mají podle požadavku čl. 18 odst. 1 směrnice 2014/66/EU platit i pro státní příslušníky třetích zemí převedené v rámci společnosti. Novelou zákona o státní sociální podpoře, zákona o sociálně-právní ochraně dětí a zákona o sociálních službách bude rozšířen okruh oprávněných osob ve vztahu k nároku na pohřebné, přídavek na dítě, rodičovský příspěvek, příspěvek na úhradu potřeb dítěte a příspěvek na péči. Touto úpravou bude splněn požadavek implementace čl. 23 odst. 1 písm. d) směrnice 2014/36/EU a čl. 18 odst. 2 písm. c) směrnice 2014/66/EU, který se týká práva na rovné zacházení v oblasti sociálního zabezpečení v oblastech definovaných nařízením č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, a to u sezónních pracovníků a u osob převedených v rámci společnosti a jejich rodinných příslušníků.
Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy ve vztahu k požadavkům na zákaz diskriminace a rovnost mužů a žen
Navrhovaná úprava nebude mít dopady ve vztahu k zákazu diskriminace ve smyslu zákona č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon), ve znění pozdějších předpisů. Nebude mít bezprostřední ani sekundární dopady na rovnost mužů a žen a nepovede k diskriminaci ani jednoho z pohlaví, neboť nijak nerozlišuje ani nezvýhodňuje ani jedno z pohlaví a nestanoví pro něj odlišné podmínky.
Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky
Předkládaný návrh je v souladu s ústavním zákonem č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů, dále zejména s čl. 2 a čl. 4 ústavního zákona č. 23/1991 Sb., kterým se uvozuje jako ústavní zákon Listina základních práv a svobod (Usnesení předsednictva České národní rady ze dne 16. prosince 1992 - č. 2/1993 Sb. o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky). Návrh zákona respektuje obecné zásady ústavního pořádku České republiky a není v rozporu s nálezy Ústavního soudu České republiky.
Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s právem Evropské unie
Návrh zákona zejména implementuje směrnice 2014/36/EU a 2014/66/EU a není s nimi v rozporu. Právní úprava vstupu a pobytu cizinců na území České republiky za účelem podnikání není přímo ovlivněna právními akty Evropské unie. Navrhovaná úprava v oblasti podnikání neimplementuje žádnou směrnici Evropské unie ani jí není zajišťována adaptace právního řádu ve vztahu k některému nařízení Evropské unie. Rovněž není v rozporu s mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána. Z hlediska principů rovnosti mužů a žen je návrh novely zákona neutrální (návrh respektuje směrnici Rady 79/7/EHS a směrnici Evropského parlamentu a Rady 2006/54/ES ze dne 5. července 2006 o zavedení zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání) a vztahuje se stejně na obě pohlaví. Z hlediska určení rozhodného práva u vnitropodnikově převáděných zaměstnanců je navrhovaná právní úprava v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I). Navrhované zpřesnění podmínek pobytu rodinných příslušníků občanů EU je vedeno snahou, aby vnitrostátní úprava lépe odpovídala znění a účelu směrnice 2004/38/ES a související judikatuře Soudního dvora EU. Vzhledem k tomu, že cílem předkladatele je právě odstranění možných pochyb o řádné transpozici této směrnice a související judikatury, lze konstatovat, že navrhovaná úprava je plně v souladu s předpisy unijního práva v této oblasti.
Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána
Návrh zákona není v rozporu se žádnými mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána, a je plně slučitelný s právem Evropské unie. Za účelem naplnění povinností státu vyplývající z Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí č. 209/1992 Sb., v pozdějším znění (dále jen „Úmluva“) je navrhováno nové ustanovení § 148 zákona o pobytu cizinců, kde se zavádí dozorové oprávnění státního zastupitelství nad výkonem zajištění podle zákona o pobytu cizinců v zařízeních pro zajištění cizinců. Jedná se o povinnost vycházející zejména z čl. 13 Úmluvy, který stanoví povinnost zavést účinné právní prostředky nápravy před národním orgánem.
Podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva zejména pak rozsudku ze dne 10. ledna 2012, Ananyev a ostatní proti Rusku, č. 42525/07 a rozsudku ze dne 24. června 2014, Yarashonen proti Turecku, č. 72710/11, musí preventivní prostředek nápravy naplňovat kritéria zaručující jeho efektivnost. Mezi tato kritéria patří zejména nezávislost takového orgánu a jeho pravomoc vydávat závazná rozhodnutí pro dotčená zařízení. Z tohoto důvodu se navrhuje zavést dozorové oprávnění státního zastupitelství jako nezávislého orgánu a zavádí se rovněž oprávnění tohoto nezávislého orgánu vydávat příkazy k zachovávání právních předpisů vztahujících se k výkonu zajištění a ubytování cizinců a rovněž povinnost tyto příkazy bez zbytečného odkladu splnit. Součástí dozorového oprávnění je i vyřizování individuálních stížností, kdy i toto oprávnění v souhrnu s dozorem dalších subjektů (Veřejný ochránce práv, nevládní organizace zabývající se ochranou práv omezených na osobní svobodě, Ministerstvo vnitra jako zřizovatel zařízení) nad výkonem zajištění cílí na naplnění závazků ČR směrem k čl. 13 Úmluvy.
Předpokládaný hospodářský a finanční dosah
Dopady na mezinárodní konkurenceschopnost České republiky Zavedením povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování vytváří Česká republika vstřícné prostředí pro potencionální investory, podporuje příliv přímých zahraničních investic a přenos know-how a zvyšuje tak svou konkurenceschopnost. Navrhovaná úprava vstupu a pobytu za účelem sezónní práce by měla přispět k řešení strukturálních i sezónních problémů trhu práce. Tato úprava umožní pružně reagovat na aktuální potřeby a uspokojit poptávku po profesích, kterých je na českém trhu práce nedostatek. Tím dojde nejen ke zvýšení flexibility trhu práce, ale i k udržení a zvýšení konkurenceschopnosti České republiky.
Dopad navrhované právní úpravy na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty V souvislosti s transpozicí směrnic 2014/36/EU a 2014/66/EU se implementují i požadavky čl. 23 odst. 1 písm. d) směrnice 2014/36/EU a čl. 18 odst. 2 písm. c) směrnice 2014/66/EU na rovné zacházení v oblasti sociálního zabezpečení, a to v případě sezónních pracovníků a osob převedených v rámci společnosti. Rozšiřuje se tak okruh oprávněných osob z některých nepojistných sociálních dávek - u sezónních zaměstnanců se jedná o pohřebné a příspěvek na péči a v případě vnitropodnikově převáděných zaměstnanců o pohřebné, přídavek na dítě, rodičovský příspěvek, příspěvek na úhradu potřeb dítěte a příspěvek na péči. Při implementaci bylo zároveň využito možnosti omezení rovného zacházení stanovené v čl. 23 odst. 2 písm. i) směrnice 2014/36/EU v případě sezónních pracovníků a v čl. 18 odst. 3 u osob převedených v rámci společnosti a jejich rodinných příslušníků, možnost poskytovat některé z těchto dávek tak byla zúžena. S ohledem na to, že vstup osob pokrytých oběma směrnicemi, resp. jejich zahrnutí do kategorie oprávněných osob z uvedených nepojistných sociálních dávek přímo souvisí s počty podaných žádostí o oprávnění k pobytu za účelem sezónního zaměstnání nebo za účelem převedení v rámci společnosti a rovněž situací na českém i zahraničním trhu práce, nelze v současné době vyčíslit reálný odhad počtu příjemců těchto nepojistných sociálních dávek. Ze statistických údajů o vývoji výdajů na nepojistné sociální dávky a počtu jejich příjemců však jednoznačně vyplývá, že z hlediska celkových čísel mají dávky poskytované jak občanům členských států EU, tak občanům tzv. třetích států marginální význam. S ohledem na výše uvedené nelze přesně vyčíslit dopady na státní rozpočet v souvislosti s možným navýšením počtu osob oprávněných k pobírání některých nepojistných sociálních dávek.
Dopad navrhované úpravy na podnikatelské prostředí České republiky Navrhovaná úprava nového druhu pobytového oprávnění určeného primárně pro zahraniční investory (povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování) sníží administrativní zátěž významných investorů při jejich vstupu a pobytu na území. Bude umožněno, aby tito investoři, případně za určitých okolností i osoby, jež v investujících obchodních korporacích zastávají významnou funkci, získali dlouhodobý pobyt na území až na dva roky bez nutnosti předchozího pobytu na základě dlouhodobého víza. Povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování by tak mělo přispět k vytvoření příznivějšího podnikatelského prostředí, které podpoří příliv přímých zahraničních investic a zvýšení konkurenceschopnosti České republiky.
Sociální dopady navrhované úpravy
Navrhovaná úprava rozšiřuje okruh potenciálních příjemců nepojistných sociálních dávek. Žádný jiný dopad do sociální oblasti nebyl identifikován.
Dopady na životní prostředí
Navrhovaná úprava nebude mít za následek žádné dopady na životní prostředí.
Dopady navrhované úpravy ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů
Navrhovanou změnou zákona o pobytu cizinců nikterak nedochází ke změně v rozsahu pořizovaných biometrických údajů pro účely vydání průkazu o povolení k pobytu, který je v zákoně o pobytu cizinců již stanoven s účinností od 1. 5. 2011 v § 117a (blíže k tomu viz důvodová zpráva k zákonu č. 427/2010 Sb.). Povinnost vydávat průkaz o povolení k pobytu ve formě průkazu s biometrickými údaji přitom vychází z nařízení Rady (ES) č. 1030/2002, kterým se stanoví jednotný vzor povolení k pobytu pro státní příslušníky třetích zemí, ve znění nařízení Rady (ES) č. 380/2008. Působnost Ministerstva vnitra k pořizování biometrických údajů vyplývá z § 165 písm. g) zákona o pobytu cizinců. Osobní údaje budou v této souvislosti požadovány v totožném rozsahu, a tak nelze shledat žádný dopad právní úpravy ani na ochranu osobních údajů ani na soukromí cizince.
Zhodnocení korupčních rizik
Navrhované úpravy v zákoně o pobytu cizinců nebudou mít negativní dopad ve vztahu ke korupčním rizikům. Vydávání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování je úzce svázáno s nutností posouzení ze strany Ministerstva průmyslu a obchodu, což v praxi přispěje k omezení správního uvážení, co do posouzení významnosti investice orgánem, který k tomu nemá odborné předpoklady (Ministerstvo vnitra). Mantinely pro posouzení prováděné ze strany Ministerstva průmyslu a obchodu budou nastaveny jednak samotným zákonem (definice hlavních složek investice a povaha podnikatelského záměru) a dále rozvedeny v prováděcím předpisu (nařízení vlády).
Navrhované úpravy v zákoně o zaměstnanosti rovněž nebudou mít negativní dopad ve vztahu ke korupčním rizikům. Vzhledem k tomu, že systém regulace a kontroly zaměstnávání cizinců na území České republiky zůstává zachován, nepředpokládají se korupční rizika v důsledku navrhovaných změn. Tím, že další skupině cizinců již nebude vydáváno povolení k zaměstnání a povolení k pobytu, ale cizinci budou žádat o vydání jednotného povolení u jednoho úřadu, je navrhovaná změna naopak omezením byrokracie ve vztahu k adresátům norem, čímž se korupční rizika omezují. Rovněž další navrhované změny zákona o zaměstnanosti nebudou mít negativní dopad ve vztahu ke korupčním rizikům. Další změny v zákoně o pobytu cizinců i souvisejících zákonech nebudou mít žádný dopad ve vztahu ke korupčním rizikům.
Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu
S ohledem na specifika správního řízení ve věcech pobytu cizinců se ukázalo jako nutné posílit odchylky právní úpravy správního řízení ve věcech pobytu cizinců od obecné úpravy správního řádu. Uvedené má vést právě k zmíněnému posílení bezpečnostních aspektů správního řízení a minimalizaci zneužívání stávajících procesních pravidel. Navrhovaná úprava tedy povede ke zvýšení bezpečnosti. Naopak ve vztahu k obraně státu nebyly žádné dopady navrhované úpravy identifikovány.
ČÁST PRVNÍ Změna zákona o pobytu cizinců
K bodu 1 – k § 1 Navrhované znění § 1 je pouze formální úpravou tohoto ustanovení tak, aby vyhovovalo aktuální terminologii jak v oblasti unijních tak i národních předpisů. Navrhovaná úprava odstavce 3 má za cíl sjednotit terminologii v případech, kdy se v zákoně hovoří o občanech států, jako je v současné době Švýcarsko, Island, Norsko a Lichtenštejnsko. Zákon doposud hovořil pouze o mezinárodní smlouvě sjednané s Evropským společenstvím a jako příklad uváděl Smlouvu mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy, na straně jedné, a Švýcarskou konfederací na straně druhé, o volném pohybu osob. Nově se upřesňuje, že se má jednat o takovou mezinárodní smlouvu sjednanou s Evropskou unií, z níž občanovi státu, který tuto smlouvu sjednal, plyne právo na volný pohyb rovnocenné takovému právu občanů Evropské unie. Ustanovení zákona o pobytu cizinců vztahující se na občana Evropské unie se tedy musí vztahovat i na občany států, které jsou smluvními stranami takových smluv. Sem je třeba řadit i Dohodu o Evropském hospodářském prostoru (dále též „EHP“). Rozhodnutím Smíšeného výboru EHP č. 158/2007 ze dne 7. prosince 2007, které mění přílohy V a VIII Dohody o EHP, byla do příloh V (Volný pohyb pracovníků) a VIII (Právo usazování) Dohody o Evropském hospodářském prostoru zařazena směrnice 2004/38/ES, v důsledku čehož je tuto směrnici třeba číst tak, že zmínka o občanu Unie ve směrnici se týká též občanů Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Z uvedeného důvodu se v poznámce pod čarou odkazuje právě na tyto přílohy.
K bodu 2 až 5 – k § 20 odst. 3 až 6 Podle § 164 odst. 1 písm. f) zákona o pobytu cizinců spadá do působnosti odborů cizinecké policie „prodloužení platnosti a doby pobytu na krátkodobé vízum“. Podle ustanovení § 20 odst. 3 zákona o pobytu cizinců však může policie cizinci prodloužit pouze dobu pobytu na území na krátkodobé vízum. Podle článku 33 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 810/2009 ze dne 13. července 2009 o kodexu Společenství o vízech (vízový kodex) je přitom možné prodloužit dobu platnosti nebo dobu trvání povoleného pobytu v rámci uděleného (krátkodobého) víza. Vzhledem k tomu, že ani jiným vnitrostátním právním předpisem není kompetence pro prodloužení doby platnosti krátkodobého víza dána, je třeba odstranit tento nedostatek a upravit jednotně toto oprávnění v zákoně o pobytu cizinců. Výše uvedená ustanovení zákona o pobytu cizinců je tedy třeba uvést do souladu s vízovým kodexem. Zároveň je třeba odstranit rozpor mezi § 20 odst. 3 a § 164 odst. 1 písm. f), a stanovit tak i v § 20 odstavci 3 oprávnění policie k prodloužení doby platnosti krátkodobého víza nebo doby pobytu na území na toto vízum. V § 20 odst. 4 dochází k terminologické změně, kdy se předchozí požadavek spočívající v záměru rodinného příslušníka cestovat na území za občanem EU (resp. společně s občanem
EU) nahrazuje v souladu se směrnicí 2004/38/ES požadavkem, aby rodinný příslušník hodlal občana Evropské unie na území České republiky doprovázet nebo následovat. Nejedná se přitom o věcnou změnu zákona či změnu podmínek pro udělování krátkodobých víz rodinným příslušníkům občanů EU, ale pouze zpřesnění užívané terminologie tak, aby lépe korespondovala s terminologií používanou ve směrnici 2004/38/ES (viz zejména čl. 3 odst. 1)
i s terminologií používanou v jiných ustanoveních zákona o pobytu cizinců (viz navrhované znění § 87b odst. 1). Uvedená terminologická změna se pak promítá i v odst. 5 a 6. V § 20 odst. 5 písm. f) se doplňuje nový důvod, pro který se krátkodobé vízum rodinnému příslušníkovi občana Evropské unie neudělí. Tento důvod pro zamítnutí žádosti má oporu v článku 35 směrnice 2004/38/ES, který členským státům umožňuje přijmout účinná a nezbytná opatření, aby zabránily zneužití práv nebo podvodu. Co lze považovat za podvod pak blíže rozvádí zejména Sdělení Komise Evropskému Parlamentu a Radě o pokynech pro lepší provádění a uplatňování směrnice 2004/38/ES [KOM(2009) 313], (dále též „Sdělení Komise z roku 2009)“. Podle tohoto sdělení může být podvod pro účely směrnice definován jako úmyslné uvedení v omyl nebo jiná forma klamavého jednání, kterých se dotyčná osoba dopustí za účelem získání práva volného pohybu a pobytu dle směrnice. V kontextu směrnice je podvod chápán zejména jako padělání dokladů nebo nepravdivé doložení hmotněprávních skutečností týkajících se podmínek, které jsou spojeny s právem pobytu. V § 20 odst. 5 písm. e) se přejímá dosavadní úprava důvodu pro neudělení krátkodobého víza, který spočívá v obcházení zákona. Tento důvod pro zamítnutí žádosti má rovněž oporu v článku 35 směrnice 2004/38/ES, který členským státům umožňuje přijmout účinná a nezbytná opatření, aby zabránily zneužití práv nebo podvodu. Podle zmíněného Sdělení Komise z roku 2009 může být zneužití definováno jako chování, jež má sloužit výlučně účelu, kterým je získání práva volného pohybu a pobytu podle práva Unie, a které formálně splňuje podmínky stanovené unijním právem, ale není v souladu s účelem těchto norem. Směrnice řadí mezi tato zneužití zejména tzv. účelové sňatky, ale i jiné formy zneužití. Nově se tedy do zákona doplňuje, že za obcházení zákona se považuje i jednání spočívající v určení otcovství účelově prohlášeným souhlasem. Takové jednání totiž naplňuje znaky zneužití, resp. obcházení zákona ve smyslu výše uvedeného. Zároveň se tak sjednocuje úprava v zákoně, kdy na jiných místech se rovněž mezi obcházení zákona řadí jednak účelové sňatky a jednak i účelové prohlášení o otcovství [viz např. § 87e odst. 1 písm. e), § 87f odst. 3 písm. c), § 87k odst. 1 písm. b)]. V § 20 odst. 5 písm. g) se doplňuje další nový důvod, pro který se krátkodobé vízum rodinnému příslušníkovi občana Evropské unie neudělí. Tento nový důvod pro zamítnutí žádosti má oporu v článku 3 odst. 1 směrnice 2004/38/ES. Dle tohoto ustanovení se směrnice vztahuje na rodinné příslušníky občanů EU, kteří je doprovázejí nebo následují. Pokud se tedy prokáže, že rodinný příslušník občana Unie nehodlá následovat nebo doprovázet na území, nespadá do působnosti výše uvedené směrnice a nemá nárok na udělení krátkodobého víza coby rodinný příslušník občana EU. Zákon o pobytu cizinců obsahuje definici rodinného příslušníka občana EU v § 15a, který je transpozicí článků 2 a 3 směrnice 2004/38/ES. Pokud se během řízení o udělení krátkodobého víza prokáže, že cizinec není rodinným příslušníkem občana EU definovaného v § 15a, nespadá do působnosti směrnice, ani do hlavy IVa zákona o pobytu cizinců. Jak je uvedeno i ve Sdělení Komise z roku 2009 je právo na získání vstupního víza odvozeno od rodinné vazby rodinných příslušníků s občanem EU. V případě neexistence takové vazby nárok nevzniká a krátkodobé vízum se proto neudělí.
K bodu 6 – k § 21 Navrhované ustanovení reaguje na článek 5 směrnice 2014/36/EU, který stanoví kritéria pro „přijetí do zaměstnání jako sezónního pracovníka k pobytu nepřesahujícímu 90 dní“. Zatímco požadavek na existenci platné pracovní smlouvy se všemi náležitostmi bude ověřen v rámci řízení o vydání povolení k zaměstnání podle zákona o zaměstnanosti, specifika, která směrnice upravuje pro doklad o ubytování sezónního pracovníka (resp. zaměstnance), bylo třeba zakomponovat do procesu posuzování žádostí o krátkodobá víza pro tuto kategorii osob. V odstavci jedna se tak stanoví obdobné použití ustanovení zákona o pobytu cizinců, která se týkají doložení povolení k zaměstnání podle § 96 odst. 1 zákona o zaměstnanosti, ubytování a vyznačování účelu pobytu do vízového štítku v případě cizinců, kteří žádají o vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem sezónního zaměstnání, nebo zde již pobývají z tohoto titulu [§ 32 odst. 2 písm. c), d) a e), § 32 odst. 3 a § 58 odst. 4]. V dalších ustanoveních zákona jsou pak stanoveny určité povinnosti (a při jejich nesplnění i sankce) zaměstnavatele, který zajišťuje nebo zprostředkovává ubytování cizinci, kterému bylo uděleno vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem sezónního zaměstnání nebo krátkodobé vízum za tímto účelem (§ 107 odst. 10, § 156 odst. 4 a 5, § 157 odst. 5 a 8). V odstavci 2 je upraveno směrnicí předvídané tzv. zjednodušení opětovného vstupu. Podle čl. 16 směrnice zjednoduší členské státy opětovný vstup státních příslušníků třetích zemí, kteří již byli v daném členském státě přijati jako sezónní pracovníci nejméně jednou za posledních pět let a kteří během každého z těchto pobytů splňovali všechna kritéria a podmínky podle této směrnice pro sezónní pracovníky. Odstavec 2 článku 16 pak demonstrativně uvádí několik opatření k zajištění zjednodušeného opětovného vstupu. V zákoně o pobytu cizinců byla zvolena varianta přednostního posouzení žádosti, a to jak v případě žádosti o udělení krátkodobého víza, tak v případě žádosti o udělení víza k pobytu nad 90 dnů za účelem sezónního zaměstnání (viz § 32 odst. 5). Žadatel, který splní podmínky pro aplikaci tohoto zjednodušeného postupu, bude mít právo, aby jeho žádost byla ministerstvem posouzena přednostně (před žádostmi o krátkodobé vízum za účelem sezónního zaměstnání podanými poprvé). Podmínkou pro použití tohoto zjednodušeného postupu je, že žadateli nebyla v období 5 let předcházejících podání žádosti zrušena platnost žádného z krátkodobých víz za účelem sezónního zaměstnání, která mu byla v tomto období udělena. Uvedený zjednodušený postup se uplatní, i pokud došlo ke zrušení platnosti víza za účelem sezónního zaměstnání, pokud ke zrušení platnosti tohoto víza (resp. všech takových víz) došlo v důsledku porušení některé povinnosti na straně zaměstnavatele, tedy např. proto, že sezónnímu zaměstnanci bylo odňato povolení k zaměstnání, protože jej zaměstnavatel zaměstnával v rozporu s vydaným povolením k zaměstnání (tj. např. v případě nelegální práce), anebo proto, že zaměstnavatel nesplnil požadavky na ubytování, které zajišťoval nebo zprostředkovával sezónnímu zaměstnanci, a tomu z tohoto důvodu byla zrušena platnost jeho víza. Nejčastěji by se jednalo o zrušení víza podle čl. 34 odst. 2 Vízového kodexu, tedy z důvodu, že podmínky pro udělení víza již nejsou nadále splněny (např. ze zmíněného důvodu odnětí povolení k zaměstnání nebo nevyhovujícího ubytování) za předpokladu, že k němu došlo v důsledku porušení povinností na straně zaměstnavatele. Zastupitelský úřad tedy nejprve ověří, zda žadatel splňuje podmínky pro aplikaci tohoto zjednodušeného postupu a pokud tomu tak bude, posoudí nejprve žádost tohoto „opětovného“ žadatele (což by mělo ve výsledku vést k rychlejšímu vyřízení jeho žádosti). Ostatní podmínky stanovené pro krátkodobá víza (resp. pro pobyty nepřesahující 3 měsíce během jakéhokoli šestiměsíčního období) jsou upraveny v přímo použitelnémpředpisu Evropské unie, tj. v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 810/2009 ze dne 13. července 2009 o kodexu Společenství o vízech (vízový kodex).
K bodu 7 – k § 30 odst. 1 V reakci na zavedení specifické úpravy víz k pobytu nad 90 dnů za účelem sezónního zaměstnání je třeba stanovit výjimku z nemožnosti udělovat dlouhodobá víza za účelem zaměstnání, a to pouze pro účely sezónního zaměstnání.
K bodům 8 a 10 – § 30 odst. 2 a 4 Vízum k pobytu nad 90 dnů je standardně udělováno za účelem vstupu a pobytu cizince, který hodlá na území České republiky pobývat po dobu delší než 3 měsíce. Tento druh víza je však udělován i v případech, kdy cizinec na zastupitelském úřadu požádá o vydání povolení k dlouhodobému nebo trvalému pobytu a příslušný průkaz k uvedenému druhu pobytu je vyhotovován a předáván až na území České republiky. V takovém případě vízum k pobytu nad 90 dnů do cestovního dokladu cizince vyznačí zastupitelský úřad na základě pokynu správního orgánu, který žádosti cizince o vydání povolení k dlouhodobému nebo trvalému pobytu vyhověl. Toto vízum se tak vydává za účelem převzetí příslušného povolení k pobytu a slouží k cestě a počátečnímu pobytu dotčeného cizince na území České republiky, a to po dobu, než je vyhotoven a cizinci předán příslušný průkaz. Kromě toho je uvedený druh víza rovněž udělován např. i v případech kdy cizinec, kterému byl na území České republiky povolen dlouhodobý nebo trvalý pobyt, pozbude v zahraničí vydaný průkaz o povolení k pobytu a nový průkaz mu bude vydán až po jeho přicestování na území (analogicky je tento postup aplikován i pro případy, kdy rodinný příslušník občana EU v zahraničí pozbude pobytovou kartu rodinného příslušníka občana EU). Předložený návrh zákona rozšiřuje okruh pobytových oprávnění, na základě kterých bude možné udělit vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem převzetí povolení k pobytu - souvisí se zavedením nových pobytových oprávnění (tj. karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance, karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance jiného členského státu Evropské unie a povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování). Doposud se výčet případů, kdy lze udělit vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem převzetí povolení k dlouhodobému pobytu řešil provedením odkazů na příslušná nově vydávaná povolení k dlouhodobému pobytu. Při zavedení nového druhu takové povolení bylo nezbytné vždy provést aktualizaci § 30 odst. 2 a 4 - cílem předloženého návrhu úpravy tohoto ustanovení je zobecnit předpokládané případy možného udělení víza k pobytu nad 90 dnů, které bude sloužit za účelem převzetí příslušného oprávnění k pobytu na území České republiky.
K bodu 9 – § 30 odst. 3 Navrhovaná změna souvisí s nutností sjednotit terminologii zákona s praxí, podle níž již není rozlišováno mezi dobou platnosti víza k pobytu nad 90 dnů a dobou pobytu na toto vízum (s výjimkou víz za účelem převzetí povolení k dlouhodobému pobytu upravených v § 30 odst. 4 zákona, kde je zachován rozdíl mezi dobou platnosti víza a dobou povoleného pobytu na území). Uvedené údaje budou nadále již vyznačovány totožně. Zároveň se stanoví výjimka z obecné délky platnosti víza k pobytu nad 90 dnů, a to pro případy, kdy cizinec pobývá na území za účelem sezónního zaměstnání. V tomto případě se vízum uděluje s dobou platnosti a dobou pobytu na 6 měsíců (viz zdůvodnění k § 32 odst. 4).
K bodu 11 – k § 32 V § 32 se v souvislosti s transpozicí směrnice 2014/36/EU zavádí speciální úprava víza k pobytu nad 90 dnů za účelem sezónního zaměstnání. Na rozdíl od dosavadního stavu, kdy neexistovala speciální úprava pro případ sezónního zaměstnání a využívalo se tak nejprve institutu víza k pobytu nad 90 dnů za účelem zaměstnání a po jeho zrušení zaměstnanecké karty, znamená úprava tohoto specifického účelu zpřesnění podmínek pro cizince, kteří z tohoto titulu vstupují na území a následně zde pobývají. Sezónním zaměstnáním se pro účely tohoto zákona rozumí výkon činnosti závislé na ročním období na základě povolení k zaměstnání podle navrhovaného § 96 zákona o zaměstnanosti. Zároveň se v souladu s § 96 odst. 1 a 5 zákona o zaměstnanosti musí jednat o výkon jedné z činností uvedených na seznamu odvětví zaměstnání, která zahrnují činnosti závislé na ročním období. Uvedený požadavek vyplývá z článku 2 odst. 2 směrnice 2014/36/EU. Zákon o zaměstnanosti upravuje v § 96 odst. 5 zmocnění k vydání vyhlášky (ministerstva práce a sociálních věcí), kterou se stanoví seznam těchto odvětví. Stanovení seznamu odvětví zaměstnání zahrnujících činnosti závislé na ročním období v podzákonném předpisu umožní flexibilně reagovat na aktuální potřeby ČR na poli sezónního zaměstnávání. Navrhované ustanovení § 32 stanoví podmínky pro vydání víza k pobytu nad 90 dnů za účelem sezónního zaměstnání, náležitosti žádosti, platnost víza a upravuje i tzv. zjednodušení opětovného vstupu. Odstavec 1 ve spojení s odstavcem 2 navrhovaného ustanovení stanoví podmínky pro udělení víza k pobytu nad 90 dnů za účelem sezónního zaměstnání (resp. náležitosti žádosti o toto vízum). Musí se jednat o cizince, který hodlá pobývat na území za účelem výkonu činnosti závislé na ročním období, za tím účelem mu bylo vydáno povolení k zaměstnání podle § 96 odst. 1 zákona o zaměstnanosti a zároveň plnění tohoto účelu vyžaduje pobyt na území delší než 90 dnů. Lhůta 90 dnů zde byla stanovena namísto obvyklých 3 měsíců, a to vzhledem k terminologii použité ve směrnici 2014/36/EU, která výslovně upravuje podmínky pro pobyt a práci nepřesahující/přesahující 90 dní (viz např. čl. 5 a 6 směrnice). V odstavci 2 jsou pak stanoveny náležitosti nezbytné pro kladné rozhodnutí o udělení víza k pobytu nad 90 dnů za účelem sezónního zaměstnání. Kromě standardních náležitostí, tj. cestovního dokladu, fotografie a na požádání správního orgánu dokladu obdobného výpisu z evidence Rejstříku trestů a dokladu potvrzujícího splnění požadavků opatření před zavlečením infekčního onemocnění, bude nezbytné doložit i povolení k zaměstnání podle § 96 odst. 1 zákona o zaměstnanosti (případně číslo jednací žádosti o jeho vydání, pokud o žádosti dosud nebylo rozhodnuto), doklad o zajištění ubytování a za určitých okolností i potvrzení o dohodnuté výši mzdy, platu nebo odměny. Podmínky přijetí cizince k pobytu nad 90 dní vycházejí z článku 6 směrnice 2014/36/EU, přičemž část požadavků vymezených v článku 6 bude ověřována Ministerstvem vnitra a část požadavků (konkrétně existence platné pracovní smlouvy, včetně jejich požadovaných náležitostí) krajskou pobočkou nebo pobočkou pro hlavní město Prahu Úřadu práce České republiky (dále jen „Úřad práce“). Pro transpozici uvedené směrnice byla tak využita možnost uvedená v článku 12 odst. 2 písm. a) směrnice ve spojení s odstavcem 8 tohoto článku, tj. vyžadovat pro pobyty nad 90 dnů za účelem sezónního zaměstnání dlouhodobé vízum za účelem sezónního zaměstnání a zároveň povolení k zaměstnání. Důvodem požadavku na speciální doklad o zajištění ubytování upravený v odstavci 2 písm. d) a odstavci 3 je úprava obsažená ve směrnici, konkrétně v článcích 5 a 6 odst. 1 písm. c) ve spojení článkem 20. Směrnice detailně upravuje ubytování sezónního pracovníka (resp. zaměstnance), zejména požaduje, aby ubytování zajišťovalo přiměřenou životní úroveň pracovníka, a stanoví i další specifika pro případ, že je ubytování zajištěno zaměstnavatelem nebo jeho prostřednictvím. Směrnice tak cílí k zabezpečení důstojných podmínek, za nichž sezónní pracovníci v členských státech pobývají, a to s ohledem na jejich zranitelné postavení dané mimo jiné dočasným charakterem jejich pracovního zařazení. Navrhované ustanovení § 32 ve svém odstavci 2 písm. d) a e) a v odstavci 3 z této úpravy vychází a přizpůsobuje ji vnitrostátní úpravě.
Odstavec 3 stanoví pro doklad o zajištění ubytování pro účely žádosti o vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem sezónního zaměstnání obdobné použití § 31 odst. 5 zákona o pobytu cizinců, který stanoví, co se obecně rozumí dokladem o zajištění ubytování v případě dlouhodobých víz. Cizinec tak při podání žádosti o vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem sezónního zaměstnání doloží doklad o ubytování ve smyslu § 31 odst. 5 zákona o pobytu cizinců (doklad o vlastnictví bytu nebo domu, doklad o oprávněnosti užívání bytu anebo domu nebo písemné potvrzení osoby, která je vlastníkem nebo oprávněným uživatelem bytu nebo domu s jejím úředně ověřeným podpisem, kterým je cizinci udělen souhlas s ubytováním). Z § 31 odst. 5 plyne, že ubytování může být zajištěno pouze v objektu, který je podle zvláštního právního předpisu označen číslem popisným nebo evidenčním, popřípadě orientačním číslem, a je podle stavebního zákona určen pro bydlení, ubytování nebo rekreaci. Z dokladu by v každém případě měla plynout doba, po kterou bude ubytování poskytováno. Z ustanovení § 99 a § 100 písm. d) zákona o pobytu cizinců pak plyne, že povinností ubytovatele je zajistit cizinci ubytování, které není zjevně nepřiměřené úrovni ubytování poskytovaného ostatními ubytovateli v objektech obdobného určení v obci, popřípadě okresu nebo kraji (přičemž se posuzuje zejména počet ubytovaných osob ve srovnání s hygienickými podmínkami a podlahovou plochou místnosti pro ubytování). Tím by mělo být vyhověno obecnému požadavku směrnice, aby ubytování splňovalo podmínku zajištění přiměřené životní úrovně v souladu s vnitrostátním právem nebo praxí. V návaznosti na text směrnice 2014/36/EU jsou zároveň přísnější požadavky kladeny na doklad o ubytování v případě, že je to zaměstnavatel, kdo zajišťuje nebo zprostředkovává ubytování cizince. Z dokladu o ubytování tak musí rovněž nad rámec požadavků § 31 odst. 5 vyplývat splnění podmínek pro ubytování podle § 100 písm. d), zejména velikost podlahové plochy místnosti a počet ubytovaných osob, a údaj o tom, zdali je ubytování poskytováno bezúplatně či za úplatu a v jaké výši. V tomto případě tak musí být z dokladu o ubytování zřejmé, že se jedná o ubytování, které není zjevně nepřiměřené úrovni ubytování poskytovaného ostatními ubytovateli v objektech obdobného určení v obci, popřípadě okresu nebo kraji, mělo by se tedy jednat o standardní ubytování s obvyklým příslušenstvím (jako je sociální zařízení, kuchyň apod.). Pro posouzení této přiměřenosti je třeba uvést v dokladu zejména velikost podlahové plochy místnosti a počet ubytovaných osob, doklad by však měl obsahovat i další údaje nezbytné pro posouzení odpovídající úrovně ubytování, jako je právě informace o příslušenství ubytování. Na základě těchto (případně dalších zjištěných údajů o ubytování), posoudí ministerstvo přiměřenost ubytování. Dále je třeba v případě, že je ubytování zajištěno zaměstnavatelem nebo jeho prostřednictvím, předložit i potvrzení o dohodnuté výši mzdy, platu nebo odměny (může se např. jednat i o pracovní smlouvu nebo dohodu o pracovní činnosti, pokud z ní jednoznačně vyplývá výše mzdy, platu nebo odměny sezónního zaměstnance). Uvedené se vyžaduje s ohledem na požadavek směrnice, aby výše úplaty za ubytování zajištěné zaměstnavatelem nebyla nadměrná v porovnání s čistou odměnou cizince a úrovní jeho ubytování. Ministerstvo tak v rámci tohoto posouzení porovná úplatu, kterou je cizinec povinen hradit za ubytování, s výší mzdy, platu nebo odměny dohodnuté mezi cizincem a jeho zaměstnavatelem a úrovní ubytování poskytovaného zaměstnavatelem. Informace o ubytování zjistí ministerstvo z předloženého dokladu o ubytování, případně z veřejně přístupné databáze katastru nemovitostí nebo Českého statistického úřadu (http://registry.czso.cz/), anebo dotázáním se místně příslušného stavebního úřadu. Co se týče posuzování toho, zda výše úplaty požadované za ubytování zajišťované nebo zprostředkované zaměstnavatelem není nadměrná, je třeba uvedený pojem vždy vykládat s ohledem na konkrétní situaci, ve kterém je aplikován a vykládán (tedy zejména ve vztahu k úrovni konkrétního ubytování a dohodnuté výši mzdy, platu nebo odměny cizince). Částka, která cizinci zůstane z jeho mzdy po uhrazení této úplaty, by však v souladu s cíli směrnice měla umožnit cizinci pobývat na území v důstojných podmínkách (zajištění dostatečných prostředků k obživě po dobu pobytu). Za ubytování zprostředkované zaměstnavatelem je potom třeba v souladu se směrnicí 2014/36/EU považovat ubytování, které je zajištěno nikoli přímo zaměstnavatelem (kdy on sám je přímým poskytovatelem ubytování, např. jako pronajímatel), ale jeho prostřednictvím, tedy s jeho aktivním přičiněním. Zprostředkování ubytování zaměstnavatelem pro cizince, kteří zde hodlají pobývat za účelem sezónního zaměstnání, lze tedy chápat jako jednání zaměstnavatele směřující k zajištění jejich ubytování u třetí osoby. Navrhovaná úprava vychází z předpokladu, že zaměstnavatel bude s cizincem, který hodlá na území pobývat za účelem sezónního zaměstnání, spolupracovat při opatření nezbytných náležitostí žádosti, tedy zejména v případě, že bude cizinci zajišťovat nebo zprostředkovávat ubytování, vydá cizinci potvrzení o dohodnuté výši mzdy, platu nebo odměny a doklad o zajištění ubytování. V opačném případě by nemohlo být vízum cizinci uděleno; nedostatečná součinnost zaměstnavatele by tedy byla v rozporu s jeho zájmem na zaměstnávání sezónních zaměstnanců. Odstavec 4 navrhovaného ustanovení § 32 stanoví maximální dobu platnosti a dobu povoleného pobytu na vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem sezónního zaměstnání, a to na 6 měsíců, čemuž bude odpovídat i maximální délka vydaného povolení k zaměstnání (viz navrhované ustanovení § 96 odst. 2 zákona o zaměstnanosti). Doba 6 měsíců vychází z článku 14 směrnice 2014/36/EU, podle níž musí být maximální doba pobytu sezónních pracovníků (resp. zaměstnanců) v rozmezí 5-9 měsíců během kteréhokoli období 12 měsíců. Oproti dosavadnímu stavu tak nedochází k zásadní změně, vzhledem k tomu, že již nyní byla povolení k zaměstnání sezónním zaměstnancům vydávána maximálně na 6 měsíců. Aby byl naplněn požadavek na maximální dobu pobytu v rámci kteréhokoli období 12 měsíců, v zákoně o zaměstnanosti bude upraveno, že povolení k zaměstnání pro sezónního zaměstnance se bude vydávat na dobu maximálně 6 měsíců v kterémkoliv období 12 měsíců po sobě jdoucích. Obdobím 12 měsíců se rozumí období bezprostředně předcházející každému dni povoleného zaměstnání a s tím souvisejícího pobytu sezónního zaměstnance v ČR. Jedná se tedy o pohyblivé 12měsíční období, které je třeba posuzovat zpětně, ke každému dni předpokládané doby zaměstnání sezónního zaměstnance na území. Sezónní zaměstnanec tedy může vykonávat sezónní zaměstnání celkem až po dobu 6 měsíců v kterémkoli období 12 měsíců, přičemž mu může pro tyto účely být vydáno několik povolení k zaměstnání podle § 96 odst. 1 zákona o zaměstnanosti. Měl by tak být naplněn požadavek směrnice 2014/36/EU na maximální dobu pobytu v rámci kteréhokoli období 12 měsíců. V odstavci 5 je upraveno směrnicí předvídané tzv. zjednodušení opětovného vstupu. Podle čl. 16 směrnice zjednoduší členské státy opětný vstup státních příslušníků třetích zemí, kteří již byli v daném členském státě přijati jako sezónní pracovníci nejméně jednou za posledních pět let a kteří během každého z těchto pobytů splňovali všechna kritéria a podmínky podle této směrnice pro sezónní pracovníky. Odstavec 2 článku 16 pak demonstrativně uvádí několik opatření k zajištění zjednodušeného opětovného vstupu. Jednou ze zvažovaných variant zjednodušení opětovného vstupu bylo např. osvobození od požadavku předložit jeden nebo více dokumentů uvedených v čl. 5 a 6 směrnice, resp. náležitostí žádosti o udělení víza (nebo povolení k zaměstnání), což by znamenalo, že by byl žadatel osvobozen od povinnosti předložit pracovní smlouvu, doklad o zdravotním pojištění, nebo doklad o tom, že má zajištěno náležité ubytování na území. Tuto variantu však nebylo možné zvolit s ohledem na význam těchto náležitostí. Předložení pracovní smlouvy je nezbytným podkladem pro vydání povolení k zaměstnání. Stejně tak je důležité, aby měl cizinec po celou dobu pobytu na území (tedy i v době, kdy ještě nespadá jako zaměstnanec do systému veřejného zdravotního pojištění) zajištěno zdravotní pojištění. Rovněž upuštění od požadavku na zajištění náležitého ubytování nebylo posouzeno jako vhodné, s ohledem na to, že se jedná o standardní náležitost žádostí o pobytová oprávnění na území České republiky. V zájmu ochrany práv migrujících pracovníků dokonce sama směrnice ukládá členským státům povinnost vyžadovat důkaz o tom, že sezónní pracovník bude mít po celou dobu pobytu ubytování, které zajišťuje přiměřenou životní úroveň. Po zohlednění jak zájmů státu, tak i sezónních pracovníků (resp. zaměstnanců) se tedy nejevilo jako vhodné osvobodit žadatele od povinnosti předkládat v řízení některou z výše uvedených náležitostí. Jako vyhovující nebyla vybrána ani varianta vydání několika povolení sezónního pracovníka v rámci jediného správního aktu, resp. povolení opravňujícího k opětovnému vstupu a pobytu na území za účelem výkonu sezónního zaměstnání, a to především s ohledem na nezbytnost posouzení aktuální situace na trhu práce vždy před vydáním povolení k zaměstnání. Možnost zrychlení řízení o vydání povolení k zaměstnání a víza k pobytu nad 90 dnů byla posouzena jako v praxi složitě proveditelná. V zákoně o pobytu cizinců byla tedy zvolena varianta přednostního posouzení žádosti, a to jak v případě žádosti o udělení krátkodobého víza (viz § 21 odst. 2), tak v případě žádosti o udělení víza k pobytu nad 90 dnů za účelem sezónního zaměstnání (§ 32 odst. 5). Žadatel, který splní podmínky pro aplikaci tohoto zjednodušeného postupu, bude mít právo, aby jeho žádost byla ministerstvem posouzena přednostně (před žádostmi o vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem sezónního zaměstnání podanými poprvé). Podmínkou pro použití tohoto zjednodušeného postupu je, že žadateli nebyla v období 5 let předcházejících podání žádosti zrušena platnost žádného z víz k pobytu nad 90 dnů za účelem sezónního zaměstnání, která mu byla v tomto období udělena. Uvedený zjednodušený postup se uplatní, i pokud došlo ke zrušení platnosti víza za účelem sezónního zaměstnání, pokud ke zrušení platnosti tohoto víza (resp. všech takových víz) došlo v důsledku porušení povinnosti na straně zaměstnavatele, tedy např. proto, že sezónnímu zaměstnanci bylo odňato povolení k zaměstnání, protože jej zaměstnavatel zaměstnával v rozporu s vydaným povolením k zaměstnání (tj. např. v případě nelegální práce), anebo proto, že zaměstnavatel nesplnil požadavky na ubytování, které zajišťoval nebo zprostředkovával sezónnímu zaměstnanci, a tomu z tohoto důvodu byla zrušena platnost jeho víza. Nejčastěji se bude jednat o případy, kdy bylo cizinci zrušeno vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem sezónního zaměstnání podle § 37a odst. 1 písm. c) nebo odst. 2 písm. a), protože přestal splňovat některou z podmínek pro jeho udělení (např. ze zmíněného důvodu odnětí povolení k zaměstnání nebo nevyhovujícího ubytování), případně protože pobýval na území pro jiný, než povolený účel (výkon práce v rozporu s vydaným povolením k zaměstnání) za předpokladu, že ke zrušení došlo v důsledku porušení povinnosti na straně zaměstnavatele. Ministerstvo tedy nejprve ověří, zda žadatel splňuje podmínky pro aplikaci tohoto zjednodušeného postupu a pokud tomu tak bude, posoudí nejprve žádost tohoto „opětovného“ žadatele (což by mělo ve výsledku vést k rychlejšímu vyřízení jeho žádosti. Zároveň bude tento „opětovný“ žadatel zcela osvobozen od poplatku za přijetí žádosti o udělení dlouhodobého víza stanoveného v položce 144A přílohy k zákonu č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích. V odstavci 6 se stanoví obdobné použití ustanovení § 31 odst. 6 zákona o pobytu cizinců, který upravuje povinnost cizince předložit před vyznačením víza k pobytu nad 90 dnů doklad o cestovním zdravotním pojištění po dobu pobytu na území a na požádání i doklad o zaplacení pojistného. Uvedená povinnost se vztahuje na cizince, který hodlá pobývat na území za účelem sezónního zaměstnání, pouze na dobu ode dne vstupu na území do doby, než se na něj bude vztahovat pojištění podle zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění. Vyžaduje se tak, aby byl cizinec pojištěn na období, než bude zařazen, jakožto zaměstnanec zaměstnavatele se sídlem nebo trvalým pobytem na území ČR, do systému veřejného zdravotního pojištění.
K bodu 12 – k § 33 odst. 1 písm. c) V důsledku změny § 50 odst. 3 zákona o pobytu cizinců provedené zákonem č. 314/2015 Sb., žádost o vydání povolení k trvalému pobytu není cizinec oprávněn podat v průběhu pobytu na výjezdní příkaz. Tato změna se však nijak neodráží v § 33 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců, kdy předpokladem pro udělení víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území zůstává stále pouze skutečnost, že cizinec žádost o vydání povolení k trvalému pobytu byl oprávněn podat dle § 69 zákona o pobytu cizinců. Oprávnění podat žádost o vydání povolení k trvalému pobytu na území je ovšem omezeno také v § 50 odst. 3 zákona o pobytu cizinců. Z tohoto důvodu se navrhuje výslovný odkaz na § 69 z textu ustanovení § 33 odst. 1 písm. c) odstranit a podmínku pro udělení dlouhodobého víza za účelem strpění pobytu na území vázat obecně na žádost o vydání povolení k trvalému pobytu, která byla podána v souladu se zákonem o pobytu cizinců.
K bodům 13 až 16 – k § 35 – nadpis a odstavce 1, 2 a 3 Navrhované ustanovení souvisí s nutností sjednotit terminologii zákona s praxí, podle níž již není rozlišováno mezi dobou platnosti víza k pobytu nad 90 dnů a dobou pobytu na území na toto vízum (s výjimkou víz za účelem převzetí povolení k dlouhodobému pobytu upravených v § 30 odst. 4 zákona). Uvedené údaje budou nadále již vyznačovány totožně.
K bodu 17 – k § 35a Navrhované ustanovení obsahuje speciální úpravu prodloužení doby platnosti víza k pobytu nad 90 dnů za účelem sezónního zaměstnání a doby pobytu na území na toto vízum. Úprava prodloužení platnosti víza k pobytu nad 90 dnů za účelem sezónního zaměstnání vychází z čl. 15 směrnice 2014/36/EU, kde se stanoví povinnost členských států povolit sezónním pracovníkům minimálně jedno prodloužení pobytu, ať už u dosavadního nebo nového zaměstnavatele za předpokladu, že tyto osoby nadále splňují podmínky pro přijetí k pobytu a není zároveň dán důvod pro zamítnutí jejich žádosti. Prodloužení je však možné pouze během maximální délky pobytu umožněné pro pobyt sezónních pracovníků. Podle navrhovaného ustanovení tak ministerstvo dobu platnosti víza k pobytu nad 90 dnů za účelem sezónního zaměstnání a dobu pobytu na území na toto vízum, která je kratší než 6 měsíců, na žádost cizince opakovaně prodlouží za podmínky, že trvá stejný účel pobytu, nejdéle však na 6 měsíců. Obdobné platí i pro povolení k zaměstnání sezónního zaměstnance, které je možné prodloužit podle ustanovení zákona o zaměstnanosti o prodloužení povolení k zaměstnání (§ 94 zákona o zaměstnanosti), a to do maximální 6 měsíční doby platnosti tak, aby zároveň nebyl přesažen limit celkem 6 měsíců v kterémkoli období 12 měsíců. V případě, že sezónní zaměstnanec hodlá být zaměstnán u jiného zaměstnavatele, může si požádat o nové povolení k zaměstnání podle § 96 odst. 1 zákona o zaměstnanosti. K ověření splnění podmínek pro prodloužení doby platnosti víza k pobytu nad 90 dnů za účelem sezónního zaměstnání a doby pobytu na toto vízum se vyžaduje doložení náležitostí stanovených v navrhovaném odstavci 2, tj. cestovního dokladu a dokladu o zajištění ubytování v podobě vyžadované v § 32 odst. 3 a za podmínky, že je ubytování zajištěno nebo zprostředkováno zaměstnavatelem, je cizinec povinen předložit i potvrzení o dohodnuté výši mzdy, platu nebo odměny (nebylo-li již doloženo v rámci řízení o vydání povolení). I v případě, že by tedy v rámci řízení o prodloužení víza došlo ke změně zaměstnavatele a s tím spojené změně ubytování cizince, by tak mělo být posouzeno, zda je naplněn požadavek směrnice na zajištění přiměřeného ubytování, případně, zda výše úplaty za ubytování zajištěné zaměstnavatelem není nadměrná v porovnání s čistou odměnou cizince a úrovní jeho ubytování. Cizinec je dále povinen předložit povolení k zaměstnání podle § 96 odst. 1 zákona o zaměstnanosti (tj. rozhodnutí o prodloužení platnosti povolení k zaměstnání podle § 94 zákona o zaměstnanosti nebo stávající povolení k zaměstnání, je-li jeho doba platnosti delší, než doba platnosti dosavadního víza). Cizinec může být rovněž požádán, aby předložil doklad potvrzující splnění požadavků opatření před zavlečením infekčního onemocnění. V souvisejícím ustanovení § 89 odst. 4 zákona o zaměstnanosti bude zároveň upravena tzv. fikce zaměstnání, bude tedy zajištěno, že pokud cizinec požádá o prodloužení povolení k zaměstnání v souladu s § 94 zákona o zaměstnanosti, může být nadále zaměstnáván v době od konce platnosti svého povolení k zaměstnání do pravomocného rozhodnutí o prodloužení platnosti povolení k zaměstnání. O prodloužení povolení k zaměstnání přitom musí cizinec požádat příslušnou krajskou pobočku Úřadu práce nejdříve 3 měsíce a nejpozději 30 dnů před uplynutím doby platnosti vydaného povolení k zaměstnání. V případě, že cizinec k žádosti o prodloužení doby platnosti víza k pobytu nad 90 dnů za účelem sezónního zaměstnání a doby pobytu na území na toto vízum předloží pouze číslo jednací žádosti o prodloužení povolení k zaměstnání, řízení se přeruší podle § 64 odst. 1 písm. c) v návaznosti na § 57 správního řádu s ohledem na řízení o předběžné otázce. Doba platnosti víza k pobytu nad 90 dnů za účelem sezónního zaměstnání a doba pobytu na území na toto vízum se však neprodlouží, pokud nastane důvod pro zahájení řízení o zrušení platnosti tohoto víza podle § 37a zákona o pobytu cizinců. Je-li takovým důvodem např. skutečnost, že cizinec přestal splňovat podmínky pro udělení víza, např. z důvodu, že mu bylo odňato povolení k zaměstnání, zároveň ale doloží, že tyto podmínky již opět splňuje (např. tím, že doloží nové povolení k zaměstnání anebo že si podal žádost o jeho vydání), ministerstvo platnost víza za předpokladu splnění ostatních podmínek pro jeho prodloužení prodlouží.
K bodům 18 až 20 – k § 37 odst. 1 písm. b), § 37 odst. 2 písm. b), h) a i) Zákon o pobytu cizinců vychází z premisy, že cizinec, který získal povolení k pobytu na území České republiky k určitému účelu, je povinen povolení k jím deklarovanému účelu náležitě využívat. Pokud cizinec neplní účel, pro který mu bylo vydáno povolení k pobytu, je na místě mu toto povolení k pobytu zrušit nebo neprodloužit. Plněním účelu, pro který bylo vízum nebo povolení k pobytu vydáno, je přitom třeba rozumět faktické vykonávání činnosti (např. podnikatelské), ke které bylo vízum či povolení k pobytu vydáno, nikoli pouze formální splnění podmínek pro výkon takové činnosti (např. zapsání se do příslušných rejstříků). Nestačí tedy např. mít pouze oprávnění podnikat, není-li podnikatelská činnost fakticky vykonávána. Byl-li tedy cizinci povolen pobyt za určitým účelem, pak je jeho povinností tento účel při pobytu na území naplňovat. Je na rozhodnutí cizince, jaký účel pobytu si zvolí, resp. o jaký účel povolení k pobytu si požádá. Není přitom vyloučeno, aby cizinec z jakýchkoliv důvodů v průběhu pobytu na území České republiky deklarovaný účel pobytu, resp. s tím související činnost, přerušil či ukončil. V takovém případě je však povinen tuto skutečnost oznámit příslušným orgánům a požádat o povolení k pobytu z jiných důvodů. Otázka neplnění účelu povoleného pobytu je stávající právní úpravou řešena, a to tak, že neplnění účelu pobytu je důvodem pro zrušení, resp. neprodloužení víza nebo povolení k pobytu. Ze stávajícího znění § 37 odst. 1 písm. b) však není zcela zřejmé, že důvodem vedoucím ke zrušení nebo neprodloužení oprávnění k pobytu je i situace, kdy cizinec neplní účel pobytu na území České republiky. Judikatura soudů v tomto směru není jednotná a v některých případech nepřipouští jako dostatečný důvod ke zrušení nebo neprodloužení víza nebo povolení k pobytu situaci, kdy cizinec na území po podstatnou část platnosti svého oprávnění k pobytu nepobývá (s ohledem na charakter jím vykonávané činnosti). Z tohoto důvodu se jeví jako nutné zpřesnění pravidel § 37 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců tak, aby bylo zřejmé, že důvodem zrušení nebo neprodloužení oprávnění k pobytu je i neplnění účelu na území České republiky. Cílem navrhovaného ustanovení není rušení pobytového oprávnění v případech, kdy podnikatel umístí centrum své podnikatelské činnosti do České republiky, ale v souvislosti se svou činností podniká časté cesty do zahraničí. Problematiky neplnění účelu pobytu se týká i navrhovaná změna, resp. doplnění ustanovení § 37 odst. 2 zákona o pobytu cizinců o nové písmeno h), které má explicitně řešit situace, kdy cizinec v době rozhodování správního orgánu sice účel pobytu plní, ale v minulosti tomu tak nebylo, tedy došlo k neplnění účelu pobytu po dobu povoleného pobytu (navrhované znění se výslovně vztahuje na „dobu platnosti víza“, z čehož plyne, že se nevztahuje na dobu tzv. fikce oprávnění pobytu cizince na území). Mělo by se tak zabránit situacím, kdy se cizinci, kteří získají povolení k pobytu za účelem podnikání, následně odhlásí z provádění plateb na sociální zabezpečení a znovu se přihlásí až před podáním žádosti o prodloužení pobytu, aby tak formálně splnili podmínky pro prodloužení pobytu. Tyto situace jsou ve stávající praxi řešeny prostřednictvím zrušení oprávnění k pobytu nebo jeho neprodloužení s odkazem na ustanovení § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců (tj. je zjištěna jiná závažná překážka v pobytu cizince na území), nicméně toto řešení není i s ohledem na nejednotnou judikaturu soudů vhodné. V soudní praxi se objevují různé názory na to, po jakou dobu by cizinec v minulosti neměl účel pobytu plnit, aby se jednalo o závažnou překážku, cizinec je však v zásadě povinen plnit účel pobytu po celou dobu jeho pobytu a nikoli pouze po poměrnou část platnosti jeho oprávnění k pobytu. Je třeba počítat i s individuálními situacemi, kdy cizinec objektivně po přechodnou dobu účel pobytu plnit nemůže, resp. jsou k tomu na jeho straně závažné důvody. V takovém případě, pokud takové důvody prokáže, nebude neplnění účelu pobytu důvodem pro zrušení nebo neprodloužení oprávnění k pobytu. Za neplnění účelu povoleného pobytu se nepovažuje situace, kdy cizinec tráví svou třeba i měsíc trvající dovolenou v cizině. V § 37 odst. 2 písm. b) se dále formou odkazu stanoví, že důvodem pro zrušení platnosti dlouhodobého víza jsou i některé taxativně vyjmenované důvody pro neudělení dlouhodobého víza upravené v § 56. Nepoužijí se zde tedy ty důvody pro neudělení dlouhodobého víza, které jsou již samostatně upraveny v § 37 anebo by jejich aplikace ve vztahu ke zrušení platnosti víza byla nelogická. Přitom je třeba vzít v potaz, že důvody uvedené v § 37 se aplikují i jako důvody pro neprodloužení povolení k dlouhodobému pobytu. S uvedeným souvisí i navrhované doplnění § 56 zákona o pobytu cizinců o důvod pro neudělení dlouhodobého víza spočívající v nesplnění některé z podmínek pro jeho udělení. Tato změna pomůže odstranit dosavadní nejasnosti (byť judikaturou soudů již objasněné) ohledně toho, zda je důvodem pro zrušení platnosti víza (popř. povolení k pobytu) nejen skutečnost, že cizinec přestal splňovat pozitivní podmínky pro udělení víza, ale též ty negativní vyjádřené v § 56 zákona o pobytu cizinců. S ohledem na navržené doplnění § 56 zákona o pobytu cizinců a související odkaz § 37 na toto ustanovení je zřejmé, že důvodem pro zrušení platnosti víza je i skutečnost, že cizinec již nesplňuje podmínky pro udělení víza (včetně těch negativních vyjádřených v § 56). Dále se do § 37 odst. 2 doplňuje nové písmeno i). Stávající právní úprava neodpovídá potřebě zajištění ochrany veřejného zdraví na základě rozhodnutí k tomu příslušného orgánu. V návaznosti na novelu zákona o pobytu cizinců (č. 314/2015 Sb.) se navrhuje obdobná úprava i pro tyto případy.
K bodu 21 – k § 37a V navrhovaném ustanovení se stanoví speciální důvody pro zrušení platnosti víza k pobytu nad 90 dnů za účelem sezónního zaměstnání. Úprava vychází z článku 9 směrnice 2014/36/EU. Navrhované důvody pro zrušení platnosti víza lze podřadit pod směrnicí upravené důvody pro „odnětí povolení za účelem sezónní práce“, jako je např. skutečnost, že sezónní pracovník nesplňuje nebo již nadále nemůže plnit „podmínky pro přijetí k pobytu“ (resp. nesplňuje některou z podmínek pro udělení víza), nebo skutečnost, že je považován za hrozbu pro veřejný pořádek, veřejnou bezpečnost či veřejné zdraví nebo že na území pobývá pro jiné účely (resp. neplní účel), anebo že předložené doklady byly získány podvodně, byly padělány či pozměněny (resp. údaje podstatné pro posouzení žádosti v nich uvedené neodpovídají skutečnosti). Speciální důvod pro „odnětí povolení za účelem sezónní práce“ upravený v čl. 9 odst. 4 směrnice spočívající ve skutečnosti, že cizinec žádá o mezinárodní ochranu, je upraven v § 85a zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, podle nějž podáním žádosti o udělení mezinárodní ochrany zaniká mimo jiné platnost krátkodobého či dlouhodobého víza uděleného podle zákona o pobytu cizinců. Důvod upravený v § 37a odst. 2 písm. c) zákona o pobytu cizinců vyplývá ze směrnice 2001/40/ES o vzájemném uznávání rozhodnutí o vyhoštění státních příslušníků třetích zemí (viz čl. 3 odst. 1 písm. a) této směrnice). Při rozhodování o zrušení platnosti víza k pobytu nad 90 dnů za účelem sezónního zaměstnání z důvodů uvedených v § 37a odstavci 2 se v souladu s požadavky směrnice 2014/36/EU zohlední konkrétní okolnosti případu i zájmy cizince, resp. přiměřenost zrušení platnosti víza ve vztahu k důvodu pro jeho zrušení, zejména dopady rozhodnutí o zrušení platnosti víza do soukromého a rodinného života cizince. Důvody podle § 37a odst. 2 jsou transpozicí čl. 9 odst. 3 písm. a) směrnice 2014/36/EU (ve spojení s čl. 6 směrnice), přičemž podle čl. 9 odst. 5 této směrnice se při rozhodování o odnětí povolení za účelem sezónního zaměstnání uplatní zásada proporcionality, s výjimkou případů uvedených v článku 9 odstavci 1, kdy se jedná o předložení podvodných, padělaných nebo pozměněných dokladů anebo, kdy držitel povolení pobývá na území pro jiné účely, než ty, pro které byl oprávněn k pobytu [ty jsou v zákoně o pobytu cizinců transponovány v § 37a odst. 1 písm. b) a c)]. V § 37a odst. 3 se zavádí tzv. ochranná lhůta v délce 30 dní, po kterou se cizinci nezruší vízum za účelem sezónního zaměstnání, přestože mu bylo odňato povolení k zaměstnání. Jedná se o specifické případy, kdy je sezónnímu zaměstnanci odňato povolení k zaměstnání v důsledku porušení povinnosti na straně zaměstnavatele, tedy např. proto, že jej zaměstnavatel zaměstnával v rozporu s vydaným povolením k zaměstnání). V těchto případech se tedy vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem sezónního zaměstnání nezruší, pokud bylo cizinci ve lhůtě 30 dnů ode dne následujícího po dni odnětí povolení k zaměstnání vydáno nové povolení k zaměstnání podle § 96 odst. 1 zákona o zaměstnanosti. Jedná se o transpozici čl. 15 odst. 9 směrnice, který stanoví, že v případech, kdy nastaly důvody pro zrušení povolení za účelem sezónní práce podle čl. 9 odst. 2 a odst. 3 písm. b), c) a d), (tj. důvody v důsledku porušení povinností na straně zaměstnavatele), se neodejme povolení sezónnímu pracovníkovi, který žádá o zaměstnání u jiného zaměstnavatele. Neopatří-li si cizinec nové povolení k zaměstnání pro výkon sezónní práce podle § 96 odst. 1 zákona o zaměstnanosti, vízum mu bude zrušeno podle příslušných ustanovení § 37a zákona o pobytu cizinců, v tomto případě připadá v úvahu neplnění účelu pobytu (§ 37a odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců) nebo nesplnění podmínek pro udělení víza (§ 37 odst. 2 písm. a) zákona o pobytu cizinců). V případě, že se jedná o důvod podle odstavce 2 písm. a), bude třeba posoudit i přiměřenost dopadů takového rozhodnutí pro cizince ve vztahu k důvodu pro jeho zrušení. V případě, že by cizinci nebylo vydáno nové povolení k zaměstnání ve lhůtě do 30 dnů, cizinec by však doložil podání žádosti o toto povolení, bylo by možné řízení o zrušení platnosti víza přerušit do doby rozhodnutí o žádosti cizince o vydání nového povolení k zaměstnání podle § 96 odst. 1 zákona o zaměstnanosti. Ochranná lhůta však může běžet jen do konce maximální doby platnosti a doby pobytu na území na vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem sezónního zaměstnání, což je 6 měsíců (viz § 32 odst. 4), tuto dobu tak nemůže dále prodloužit.
K bodům 22, 23, 39, 42, 77, 82 (část), 90, 97, 130 a 177 (tiskopisy žádostí) – k § 42 odst. 5, § 42 odst. 6, § 42g odst. 12, § 42i odst. 11, § 54, § 60 odst. 1, § 70 odst. 1 písm. a), § 83 odst. 5, § 87x odst. 2 písm. a) a § 158 odst. 1 písm. a) bod 1 Žádosti se v duchu efektivní státní správy již dnes standardně podávají na úředních tiskopisech, přičemž zákon o pobytu cizinců povinnost podávat žádost na úředním tiskopisu výslovně stanoví pouze v některých případech. Cílem novelizace je doplnit tuto úpravu i v případech žádostí, kde dnes tento požadavek absentuje, a to se stanovením totožného rozsahu údajů, jaký je nastaven a využíván v aktuálně používaných tiskopisech.
K bodům 24 a 28 – k § 42a odst. 1 a 6 Cílem navrhované úpravy je odstranit výkladové nejasnosti spojené s výčtem osob oprávněných žádat o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny podle § 42a zákona o pobytu cizinců. Uvedený výčet vychází ze směrnice Rady 2003/86/ES o právu na sloučení rodiny. Z dosavadního textu zákona nebylo jasné, zda se povolením k pobytu na území v § 42a rozumí i udělení azylu a zda tedy bylo oprávněno podat žádost o povolení podle § 42a např. i nezletilé (příp. zletilé nezaopatřené) dítě azylanta. Tato kategorie osob má přitom podle směrnice 2003/86/ES v každém případě spadat do výčtu osob oprávněných žádat o sloučení rodiny. Podle návrhu se tak rozlišuje mezi nositelem oprávnění ke sloučení, kterému byl udělen pobyt na území podle zákona o pobytu cizinců a mezi nositelem, který je azylantem, přičemž okruh cizinců, kteří jsou oprávnění žádat o sloučení rodiny s těmito nositeli, se v zásadě neliší. Okruh osob oprávněných požádat o povolení podle § 42a by totiž v případě, kdy žadatelem je cizinec, který žádá o sloučení rodiny s azylantem, neměl být užší, než je tomu v případě sloučení rodiny s cizincem, kterému byl na území povolen pobyt. Uvedený požadavek vyplývá ze směrnice 2003/86/ES (viz zejména čl. 10 a čl. 4 směrnice). V případě žádostí o sloučení rodiny s azylanty směrnice naopak požaduje po členských státech zmírnění některých kritérií, která jinak platí pro sloučení s cizinci, kteří jsou držiteli povolení k pobytu (např. při dokládání náležitostí). Je tedy na místě sjednotit okruh oprávněných osob tak, aby nebyli znevýhodněni cizinci, kteří žádají o sloučení rodiny s azylanty.
Jednou z osob oprávněných žádat o povolení k dlouhodobému pobytu podle § 42a je i manžel/manželka azylanta (resp. azylantky), pokud manželství vzniklo před vstupem azylanta na území. Podle směrnice 2003/86/ES je totiž v případě sloučení rodiny s azylanty možné omezit žadatele pouze na ty, jejichž vztahy existovaly již před vstupem na území. V praxi však může nastat i situace, kdy se azylant/azylantka ožení/vdá na území a jeho/její manžel/manželka, který zde do té doby pobýval/a s povoleným pobytem, si nemůže další pobyt upravit na základě sloučení rodiny s azylantem (vzhledem k tomu, že ke sňatku došlo až po vstupu azylanta na území). Nově se tedy umožňuje, aby žádost o povolení k dlouhodobému pobytu podle § 42a podal i manžel/manželka azylanta (resp. azylantky), i přestože manželství bylo uzavřeno až po vstupu azylanta/azylantky na území, pokud je žadatel zároveň držitelem povolení k dlouhodobému pobytu na území a pobývá na území po dobu nejméně 2 let. Mělo by tak být zamezeno možnému zneužití tohoto ustanovení formou uzavírání účelových sňatků. Navrhovaná úprava odstavce 6 souvisí s úpravou výčtu oprávněných osob v odstavci 1 a jedná se pouze o zpřesnění, dosavadní úprava je tedy v zásadě zachována. V odst. 6 písm. a) se stanoví, ve kterých případech je podmínkou pro vydání povolení za účelem společného soužití rodiny pobyt nositele oprávnění ke sloučení rodiny, který je držitelem povolení k dlouhodobému nebo trvalému pobytu, na území po dobu minimálně 15 měsíců – jedná se tak jako dosud pouze o případy sloučení rodiny cizince, který je manželem nebo dítětem cizince (nebo jeho manžela), který je držitelem povolení k dlouhodobému nebo trvalému pobytu (v případě sloučení cizince s jeho manželem, který je držitelem povolení k dlouhodobému nebo trvalému pobytu na území, platí nadále věková hranice minimálně 20 let (uvedená podmínka se stejně jako dosud nevztahuje na sloučení cizince s jeho manželem azylantem). V písmenu b) zůstává zachována dosavadní čekací lhůta v minimální délce 6 měsíců v případě sloučení rodiny s držitelem zaměstnanecké karty (§ 42g). Tato čekací lhůta se však týká pouze cizinců uvedených v odstavci 1 písm. a) a b). V ostatních případech se v souladu s dosavadní úpravou splnění podmínky pobytu nositele oprávnění ke sloučení rodiny na území v minimální délce 15 měsíců nevyžaduje [viz ustanovení odstavce 6 písm. c), které odkazuje na případy podle § 42a odst. 1 písm. c) až h)]. U osob oprávněných k podání žádosti o sloučení rodiny podle odstavce 1 písm. c) až h) se tedy žádná čekací lhůta neuplatní. V případě sloučení rodiny s azylantem by bylo stanovení takové čekací lhůty v rozporu se směrnicí 2003/86/ES (viz čl. 12 odst. 2 směrnice). V písmenu d) je zachována dosavadní úprava, kdy splnění podmínky pobytu nositele oprávnění ke sloučení rodiny na území v určité minimální délce se nevyžaduje v případě držitele modré karty a nově ani v případě držitele karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance nebo karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance jiného členského státu Evropské unie. Směrnice 2014/66/EU totiž předpokládá odchylně od čl. 3 odst. 1 a čl. 8 směrnice 2003/86/ES o právu na sloučení rodiny, že cizinci, který získá na území České republiky kartu vnitropodnikově převedeného zaměstnance nebo kartu vnitropodnikově převedeného zaměstnance jiného členského státu Evropské unie, bude umožněno sloučení rodiny bez stanovení minimální doby předchozího pobytu na území, tedy „ihned“, což je promítnuto i do navrhované úpravy. Stejné zvýhodnění je stanoveno i pro držitele povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování. V tomto případě se nejedná o transpozici směrnice, ale důsledek speciální národní úpravy, jejímž cílem je poskytnout určitá zvýhodnění těm cizincům, kteří prokáží, že hodlají na území uskutečnit tzv. významnou investici (viz odůvodnění ke kartě zahraničního investora v § 42n).
K bodům 25 a 26 – k § 42a odst. 2 Směrnice 2014/66/EU (v článku 19) a v návaznosti na ni i navrhovaná úprava umožňuje, aby rodinný příslušník držitele povolení k pobytu vnitropodnikově převedeného zaměstnance vydaného jiným členským státem Evropské unie následoval tohoto držitele do jiného členského státu (resp. na území ČR), pokud dojde k převedení držitele povolení k pobytu vnitropodnikově převedeného zaměstnance vydaného jiným členským státem Evropské unie do obchodní korporace nebo odštěpného závodu se sídlem v tomto jiném členském státě (resp. na území ČR). Žádost o povolení k pobytu za účelem sloučení rodiny musí rodinný příslušník předložit do 90 dnů ode dne vstupu na území. Lhůta 90 dnů koresponduje s čl. 21 Schengenské prováděcí úmluvy (ve znění změn provedených nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 610/2013 ze dne 26. června 2013), podle nějž se cizinci, kteří jsou držiteli platného povolení k pobytu vydaného některým členským státem, mohou na základě tohoto povolení a platného cestovního dokladu volně pohybovat po dobu nejvýše 90 dnů během jakéhokoliv období 180 dnů na území ostatních členských států, pokud splňují podmínky vstupu uvedené v Schengenském hraničním kodexu a nejsou uvedeni na vnitrostátním seznamu osob, jimž má být odepřen vstup na území příslušného členského státu.
K bodům 27, 30, 34 (část), 41 (část) a 43 (část) – k § 42a odst. 5 a § 42f odst. 2, § 42g odst. 5 (část), § 42i odst. 3 (část) a § 42n odst. 7 (část) Cílem navrhovaných změn je především narovnání podmínek, za kterých cizinec pobývající na území České republiky na základě víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území nebo na základě povolení k dlouhodobému pobytu za tímtéž účelem, může požádat o standardní povolení k dlouhodobému pobytu. Ve stávající úpravě je tato otázka řešena v § 42 odst. 2 a v § 45 odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Oprávnění k pobytu za účelem strpění neslouží primárně k delšímu setrvání na území, ale má být řešením pro mimořádné případy, kdy je třeba po určitou dobu strpět pobyt cizince na území, neboť nastaly okolnosti, které odůvodňují jeho pobyt na území. Uvedený specifický druh pobytového oprávnění dovoluje cizinci požádat o standardní povolení k dlouhodobému pobytu až po 6 měsících pobytu na toto povolení. Rozšířením škály povolení k dlouhodobému pobytu (např. za účelem vědeckého výzkumu, zaměstnanecká karta, nově i povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování apod.) nebyl však tento prvek vnesen do podmínek pro podání žádostí o uvedené speciální druhy povolení k dlouhodobému pobytu na území. Oprávnění k pobytu za účelem strpění tak je využíváno k podávání žádostí o uvedená speciální pobytová oprávnění a setrvání na území. Cílem této úpravy je tedy pouze sjednocení podmínek, za nichž lze z oprávnění k pobytu za účelem strpění podat žádost o standardní nebo speciální druh povolení k pobytu. Pouze ve vztahu k žádosti o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny na území platí, že tuto žádost lze na ministerstvu podat při pobytu na povolení k dlouhodobému pobytu za účelem strpění pobytu na území a v případě dlouhodobého víza za účelem strpění pobytu na území, pokud cizinec na takové vízum na území pobývá alespoň 6 měsíců. V navrhovaných ustanoveních § 42a odst. 5 a § 42f odst. 2, § 42g odst. 5 se zároveň zamezuje podání žádostí o uvedené speciální druhy povolení k dlouhodobému pobytu, pokud cizinec na území pobývá na vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem sezónního zaměstnání. Ustanovení § 42i odst. 1 již nyní brání podání žádosti o vydání modré karty cizincem, který na území pobývá na základě oprávnění k pobytu za účelem sezónního zaměstnání (vzhledem k tomu, že tuto úpravu obsahovala již směrnice 2009/50/ES). Uvedené tak bylo třeba upravit i pro ostatní žádosti podané na území v průběhu pobytu na území za účelem sezónního zaměstnání (společné soužití rodiny, vědecký výzkum, zaměstnanecká karta). Směrnice 2014/36/EU výslovně stanoví, že neupravuje sloučení rodiny, rovněž z ní nevyplývá nárok na setrvání na území za jiným účelem po skončení pobytového oprávnění za účelem sezónního zaměstnání. Vzhledem k tomu, že sezónní zaměstnání je již z definice dočasná činnost, po jeho skončení by mělo následovat vycestování z území a nikoli další setrvání na území. Podá-li tedy cizinec v průběhu pobytu na vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem sezónního zaměstnání na území žádost o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny, vědeckého výzkumu nebo žádost o modrou nebo zaměstnaneckou kartu, řízení bude zastaveno vzhledem k tomu, že cizinec není k podání těchto žádostí na území oprávněn.
K bodu 29 – k § 42b odst. 2 Pokud dojde k převedení cizince, který je držitelem povolení k pobytu vnitropodnikově převedeného zaměstnance vydaného jiným členským státem Evropské unie, do obchodní společnosti nebo pobočky se sídlem na území, vyžaduje se v případě žádosti jeho rodinného příslušníka o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití s tímto cizincem kromě doložení obecných náležitostí stanovených v § 42b odst. 1 i doložení dokladu o oprávnění k pobytu, který rodinnému příslušníkovi držitele povolení k pobytu vnitropodnikově převedeného zaměstnance vydal jiný členský stát Evropské unie.
K bodu 31 – k § 42g odst. 1 Legislativně technická úprava reagující na rozdělení úpravy odstavce 7 do odstavců 7 a 8.
K bodům 32 a 50 – k § 42g odst. 3 a § 44a odst. 11 V § 42g odst. 3 se stanoví, že žádost o vydání zaměstnanecké karty není oprávněn podat cizinec, kterému bylo vydáno povolení k zaměstnání podle § 96 odst. 1 zákona o zaměstnanosti. Navrhované ustanovení má zabránit tomu, aby si cizinec, který hodlá pobývat na území za účelem výkonu činnosti závislé na ročním období a kterému bylo za tím účelem vydáno povolení k zaměstnání podle § 96 odst. 1 zákona o zaměstnanosti, mohl namísto víza k pobytu nad 90 dní za účelem sezónního zaměstnání požádat o tzv. neduální zaměstnaneckou kartu. Varianta víza k pobytu nad 90 dnů za účelem sezónního zaměstnání byla v tomto případě zvolena jako vhodnější, a to i s ohledem na omezenou délku pobytu sezónních zaměstnanců. V § 178b zákona o pobytu cizinců se obecně stanoví, co se pro účely zákona považuje za zaměstnání a kdo se považuje za zaměstnavatele. Stejně jako v dosavadní právní úpravě se za zaměstnání pro účely tohoto zákona považuje i plnění úkolů vyplývajících z předmětu činnosti právnické osoby zajišťovaných společníkem, statutárním orgánem, členem statutárního anebo jiného orgánu obchodní společnosti pro obchodní společnost nebo členem družstva, členem statutárního anebo jiného orgánu družstva pro družstvo, vzhledem k tomu, že tento druh činnosti je zaměstnáním i podle zákona o zaměstnanosti a jeho nelegální výkon je též důvodem pro správní vyhoštění. Zejména po zavedení zaměstnaneckých karet do právní úpravy však docházelo ke zneužívání tohoto druhu činností jakožto hlavního účelu pobytu cizinců. Navrhovaná úprava § 42g odst. 3 tedy nově neumožňuje získat zaměstnaneckou kartu nebo prodloužit její platnost pro výkon těchto činností. Výkon této činnosti cizinci na území není zcela vyloučen, nemůže však být primárním důvodem, na základě kterého by bylo možné získat pobytové oprávnění nebo je prodloužit. Na základě navrhovaného ustanovení § 44a odst. 11 nebude obdobně oprávněn podat žádost o prodloužení platnosti zaměstnanecké karty cizinec, který v postavení společníka, člena statutárního orgánu nebo jiného orgánu obchodní společnosti anebo v postavení člena družstva nebo člena statutárního orgánu nebo jiného orgánu družstva plní pro tuto právnickou osobu úkoly vyplývající z předmětu její činnosti, i když mu za tímto účelem bylo vydáno povolení k zaměstnání.
K bodu 33 – k § 42g odst. 5 (větě druhé) V ustanovení § 42g odst. 5 rovněž dochází k odstranění spojení „vydaného za jiným účelem“ vztahujícího se k dlouhodobému vízu nebo povolení k dlouhodobému pobytu. Díky této změně bude možné, aby i držitel zaměstnanecké karty mohl podat žádost o vydání nové zaměstnanecké karty na území a nemusel kvůli podání této žádosti vycestovat z území. Navrhovaná úprava je reakcí na současnou nevyhovující právní úpravu, která neumožňuje, aby cizinec - držitel tzv. neduální zaměstnanecké karty dle ustanovení § 42g odst. 3 zákona o pobytu cizinců mohl podat na území žádost o vydání tzv. duální zaměstnanecké karty. Podmínka uvedená v § 42g odst. 5 v dosavadním znění totiž umožňuje podat žádost o vydání zaměstnanecké karty na území pouze těm cizincům, kteří na území pobývají na vízum k pobytu nad 90 dnů nebo na povolení k dlouhodobému pobytu vydané za jiným účelem. Držitel neduální zaměstnanecké karty, který chce požádat o vydání duální zaměstnanecké karty, však na území pobývá za stejným účelem, a tudíž je z této možnosti vyloučen. Návrh tedy pouze dorovnává tyto podmínky tak, aby i držitel neduální zaměstnanecké karty mohl podat na území žádost o vydání duální zaměstnanecké karty (a naopak).
K bodům 34 a 41 (část) – k § 42g odst. 5 (část) a § 42i odst. 3 (část) Navrhuje se, aby v některých případech mohl za cizince podat žádost o vydání zaměstnanecké karty a modré karty zaměstnavatel. Na základě článku 4 odst. 1 směrnice 2011/98/EU členské státy „určí, zda má žádost o jednotné povolení podat státní příslušník třetí země, nebo jeho zaměstnavatel. Členské státy se rovněž mohou rozhodnout přijímat žádosti od obou“. Obdobným ustanovením je též čl. 10 odst. 1 směrnice 2009/50/ES. Otázka je tedy ponechána na vůli členského státu. Vzhledem k tomu, že uplatnění tohoto konceptu en bloc na všechny zaměstnavatele by mohlo mít negativní efekt, a to především pro zaměstnané cizince, jejichž závislé postavení na zaměstnavateli by se tím umocnilo, předpokládá se aplikace tohoto postupu pouze pro vstup a pobyt cizinců, kteří jsou účastníky vládou schváleného státního programu organizačně zajišťovaného nebo koordinovaného k tomuto účelu Ministerstvem vnitra nebo jiným ústředním správním úřadem, jehož okruhu působnosti se předmět činnosti, kterou hodlá cizinec na území provozovat, týká, a to pouze na základě zmocnění zaměstnavatele cizincem. Podpora ekonomické migrace cestou státních programů a projektů umožňuje, aby Česká republika cíleně zaměřila svoji podporu do oblastí, v nichž se to jeví jako potřebné, přičemž umožnění podání žádosti na území zaměstnavatelem za cizince (zejména pobývá-li v zahraničí) je jednou z forem takové podpory.
K bodům 35 a 36 – k § 42g odst. 7 až 9 Podle stávající právní úpravy lze cizinci vydat duální zaměstnaneckou kartu pouze, pokud jsou splněny podmínky stanovené v § 42g odst. 2 zákona o pobytu cizinců. Jednou z nich je, že cizinec „uzavřel pracovní smlouvu, dohodu o pracovní činnosti nebo smlouvu o smlouvě budoucí, v níž se strany zavazují v ujednané lhůtě uzavřít pracovní smlouvu nebo dohodu o pracovní činnosti obsahující ustanovení, ze kterého vyplývá, že měsíční mzda, plat nebo odměna cizince nebude nižší než základní sazba měsíční minimální mzdy ( od 1. ledna 2017 11 000 Kč); týdenní pracovní doba v každém základním pracovněprávním vztahu musí činit nejméně 15 hodin“. V souladu s § 3 zákoníku práce se základními pracovněprávními vztahy rozumí „pracovní poměr a právní vztahy založené dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr“. Pokud cizinec vedle pracovního poměru, k jehož výkonu mu byla zaměstnanecká karta vydána, hodlá vykonávat ještě další pracovní činnost, musí i tato činnost splňovat výše zmíněné podmínky. V praxi se však vyskytují případy, kdy zaměstnavatel má zájem cizince zaměstnat ještě na další pracovní pozici, avšak pouze na dobu kratší než 15 hodin týdně; obdobně je tomu i v případě, kdy cizinec má zájem takový pracovní poměr sjednat ještě s dalším zaměstnavatelem. Dříve byly tyto případy zákoníkem práce (zákonem č. 65/1965 Sb.) označovány jako „vedlejší pracovní poměr“ (stávající zákoník práce již tento pojem neobsahuje). Navrhovaná úprava by měla držiteli zaměstnanecké karty umožnit zaměstnání na další pracovní pozici u téhož nebo u jiného zaměstnavatele za splnění mírnějších podmínek. V případě zaměstnání na další pracovní pozici se tak splnění podmínky týdenní pracovní doby v rozsahu nejméně 15 hodin nebude vyžadovat. Základní podmínkou však bude, že zůstanou zachovány podmínky, za nichž byla cizinci zaměstnanecká karta vydána. Podmínkou pro udělení souhlasu se zaměstnáním cizince na další pracovní pozici u téhož nebo u dalšího zaměstnavatele bude, že se musí jednat o zaměstnání na pozici, která je rovněž uvedena v centrální evidenci volných pracovních míst obsaditelných držiteli zaměstnanecké karty a cizinec má odbornou způsobilost pro výkon takového zaměstnání. Přitom se uplatní úprava základní sazby minimální hodinové mzdy, jak je stanovena nařízením vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí, ve znění pozdějších změn (od 1. ledna 2017 66 Kč).
K bodu 37 – k § 42g odst. 10 Legislativně technická úprava reagující na vložení nového odstavce 8. Stejně jako v odstavci 8 se i v tomto ustanovení jednoznačněji vyjadřuje, že cizinec může být na další pracovní pozici zaměstnán jak u téhož, tak u jiného zaměstnavatele.
K bodu 38 - k § 42g odst. 11 Odstranění nepřesnosti dosavadní právní úpravy, která nebyla dostatečně provázána s § 47.
K bodu 40 – k § 42h odst. 2 V rámci právní úpravy náležitostí pro vydání zaměstnanecké karty se umožňuje zvýhodněný režim vstupu a pobytu cizinců, kteří jsou účastníky vládou schváleného státního programu organizačně zajišťovaného nebo koordinovaného k tomuto účelu Ministerstvem vnitra nebo jiným ústředním správním úřadem, jehož okruhu působnosti se předmět činnosti, kterou hodlá cizinec na území provozovat, týká. Podpora ekonomické migrace cestou státních programů a projektů umožňuje, aby Česká republika cíleně zaměřila svoji podporu do oblastí, v nichž se to jeví jako potřebné. Možnost nahrazení některých náležitostí prohlášením žadatele (za předpokladu, že je taková možnost součástí podmínek příslušného vládou schváleného programu) se jeví jako vhodný nástroj zrychlení procedury vedoucí k získání zaměstnanecké karty. Zvolený postup současně umožňuje, aby do příslušného vládního programu byli zařazeni jen takoví zaměstnavatelé, kteří jsou důvěryhodní a splňují podmínky příslušného vládního programu.
K bodu 43 – k § 42k až 42p
- k § 42k V souvislosti s transpozicí směrnice 2014/66/EU se zavádí nový typ dlouhodobého pobytu
- karta vnitropodnikově převedeného zaměstnance. Toto pobytové oprávnění je určeno pro cizince, kteří jsou dočasně vnitropodnikově převedeni k výkonu práce na pozici manažera, specialisty nebo zaměstnaného stážisty na základě vnitropodnikového převedení. Vnitropodnikovým převedením se přitom pro účely zákona o pobytu cizinců rozumí dočasné převedení cizince v rámci obchodní korporace se sídlem mimo území Evropské unie do jejího odštěpného závodu se sídlem na území, anebo z obchodní korporace se sídlem mimo území Evropské unie, do obchodní korporace se sídlem na území, která je vůči obchodní korporaci se sídlem mimo území Evropské unie, ovládající nebo ovládanou osobou nebo jsou obě tyto obchodní korporace ovládány stejnou ovládající osobou (za předpokladu, že během převedení má cizinec nadále uzavřenou pracovní smlouvu s tou obchodní korporací, z níž, resp. v rámci níž, je na území převeden) Karta vnitropodnikově převedeného zaměstnance je jednotným povolením, které cizince opravňuje k pobytu a zároveň k výkonu zaměstnání na pozici manažera, specialisty nebo zaměstnaného stážisty. Osobní působnost tohoto pobytového oprávnění je omezena pouze na tyto definované kategorie. V definicích se přitom vychází ze směrnice 2014/66/EU, která podrobně upravuje, koho lze považovat za manažera, specialistu či zaměstnaného stážistu. V případě vnitropodnikového převedení zaměstnanců nebude prováděn test trhu práce. V navrhovaném ustanovení se v odstavci 8 stanoví podmínky pro vydání karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance. Primárně se musí jednat o vnitropodnikové převedení, tak jak je v zákoně definováno – tedy dočasné převedení cizince (občana třetí země
– tedy nikoli občana Evropskou unie, států EHP či Švýcarska) z entity usazené mimo území EU do entity usazené na území EU, přičemž tyto entity musí být navzájem propojeny - ať už je mezi nimi vztah ovládání (případně jsou ovládány stejnou ovládající osobou) nebo se jedná o obchodní korporaci a její odštěpný závod. Součástí definice vnitropodnikového převedení je i požadavek, aby po dobu převedení měl cizinec nadále uzavřenou pracovní smlouvu s tou obchodní korporací, z níž, resp. v rámci níž, je na území převeden. Uvedený požadavek je i důvodem, proč je v zákoně zvolena pouze varianta převedení cizince ze zahraniční obchodní korporace do její pobočky (resp. odštěpného závodu), a nikoli naopak. Pokud by totiž došlo k převedení ze zahraniční pobočky obchodní korporace do obchodní korporace na území, přičemž tato zahraniční pobočka by nebyla samostatným subjektem práva oprávněným uzavírat smlouvy, pak by nebylo možné naplnit požadavek směrnice, aby byl státní příslušník třetí země již před převedením a v jeho průběhu vázán pracovní smlouvou k podniku usazenému mimo území členského státu (viz čl. 3 písm. b) směrnice 2014/66/EU). Uvedený výklad přitom podporuje i Evropská komise. Další z podmínek pro vydání karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance je prokázání skutečnosti, že cizinec bude zaměstnán na území na pozici manažera, specialisty nebo zaměstnaného stážisty, a že byl bezprostředně přede dnem vnitropodnikového převedení zaměstnán v obchodní korporaci se sídlem mimo území Evropské unie (v rámci které nebo ze které má být převeden), a to po dobu nejméně 6 měsíců. Podmínkou vydání karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance je rovněž skutečnost, že žadatel má příslušnou odbornou kvalifikaci, pokud je podle zvláštních právních předpisů vyžadována (jedná se např. o povolání, pro jejichž výkon je třeba rozhodnutí o povolení k výkonu takového povolání nebo vykonání speciální zkoušky apod.). V případě, že by cizinec vykonával na území regulované povolání, je třeba splnit i podmínky pro jeho výkon (seznam regulovaných povolání a uznávacích orgánů v České republice vydává sdělením Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy). V případě, že se jedná o cizince, který bude působit na pozici tzv. zaměstnaného stážisty, potom je podmínkou jeho pobytu v souladu s požadavky směrnice i vysokoškolské vzdělání. V odstavci 6 navrhovaného § 42k je vymezen okruh cizinců, kterým naopak nemůže být karta vnitropodnikově převedeného zaměstnance vydána. Vyloučení uvedených kategorií cizinců předpokládá samotná směrnice 2014/66/EU, jde např. o pracovníky vyslané na základě směrnice 96/71/ES, určité kategorie studentů nebo osoby, kterým zaměstnání zprostředkovala agentura práce. Kromě podmínek pro vydání karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance se zakotvují i důvody pro zamítnutí žádosti o vydání tohoto povolení. Formou odkazu se stanoví, že důvodem pro zamítnutí žádosti jsou některé taxativně vyjmenované důvody pro neudělení dlouhodobého víza upravené v § 56. Nepoužijí se zde tedy ty důvody, jejichž aplikace ve vztahu k zamítnutí žádosti o vydání karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance by byla nelogická nebo nepřípustná (vzhledem k směrnicí taxativně stanoveným důvodům pro zamítnutí žádosti). Důvodem pro zamítnutí žádosti o vydání karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance tak například je nesplnění podmínek pro vydání tohoto povolení [§ 42k odst. 9 písm. a) ve spojení s § 56 odst. 1 písm. l)]. V odstavci 10 upravené další důvody pro nevydání karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance se týkají převážně určitých podmínek na straně obchodní korporace (do které nebo v rámci které má být cizinec převeden), jejichž nesplnění má za následek zamítnutí žádosti cizince. Jde o nastavení určité důvěryhodnosti těchto obchodních korporací spočívající jednak v bezdlužnosti v oblasti daňových povinností, jakož i povinného odvádění pojistného na veřejné zdravotní pojištění nebo na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti (blíže úprava v ustanovení § 178e). Další podmínkou důvěryhodnosti je i skutečnost, že v určitém období před podáním žádosti nebyla obchodní korporaci uložena pokuta za nelegální práci nebo že obchodní korporace nebyla zřízena pouze s cílem převádět zaměstnance na území Evropské unie, anebo že nejde o obchodní korporaci, na jejíž majetek byl prohlášen konkurz. Ustanovení o zamítnutí žádosti o vydání karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance přitom zohledňují zásadu proporcionality v souladu s požadavky článku 7 směrnice 2014/66/EU. Žádost o vydání karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance podává cizinec na zastupitelském úřadu. Zároveň se ale v odstavci 7 umožňuje, aby v některých případech mohla na základě zmocnění podat žádost za cizince obchodní korporace, do níž nebo v rámci níž má být cizinec převeden. Tedy ta obchodní korporace sídlící na území, do níž je cizinec převeden, anebo obchodní korporace se sídlem mimo území EU, v rámci které je cizinec převeden. V tomto druhém případě bude zpravidla za tuto zahraniční právnickou osobu jednat vedoucí odštěpného závodu, do něhož je cizinec převeden, vzhledem k tomu, že se jedná o věc týkající se odštěpného závodu (viz § 503 odst. 2 občanského zákoníku). Na základě článku 11 odst. 1 směrnice 2014/66/EU členské státy „určí, zda má být žádost podána státním příslušníkem třetí země, nebo hostitelským subjektem“. Členské státy se rovněž mohou rozhodnout přijímat žádosti od obou z nich“. Otázka je tedy ponechána na vůli členského státu. Postup, kdy za cizince bude moci podat žádost obchodní korporace, do níž nebo v rámci níž má být převeden, se předpokládá v případě vstupu a pobytu cizinců, kteří jsou účastníky vládou schváleného státního programu organizačně zajišťovaného nebo koordinovaného k tomuto účelu Ministerstvem vnitra nebo jiným ústředním správním úřadem, jehož okruhu působnosti se předmět činnosti, kterou hodlá cizinec na území provozovat, týká. Podpora ekonomické migrace cestou státních programů a projektů umožňuje, aby Česká republika cíleně zaměřila svoji podporu ekonomické migrace do oblastí, v nichž se to jeví jako potřebné, přičemž umožnění podání žádosti na území obchodní korporací za cizince pobývajícího v zahraničí je jednou z forem takové podpory. V odstavci 11 se v souladu s čl. 14 směrnice 2014/66/EU zavádí povinnost pro držitele karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance oznamovat změnu podmínek, na základě kterých byl cizinci pobyt povolen. Změnu bude cizinec povinen oznamovat Ministerstvu vnitra do 3 pracovních dnů ode dne, kdy k ní došlo.
- k § 42l Navrhované ustanovení upravuje náležitosti žádosti o vydání karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance. Kromě standardně požadovaných náležitosti, jako je cestovní doklad, doklad o zajištění ubytování po dobu pobytu na území, fotografie, případně dokladů o trestní zachovalosti či bezinfekčnosti, je požadováno doložení splnění podmínek pro vydání karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance, které jsou uvedeny v § 42k. Dokladem o účelu pobytu na území (tedy uskutečnění vnitropodnikového převedení k výkonu zaměstnání na stanovených pozicích) je vysílací dopis, ze kterého musí být patrno, že se jedná o vnitropodnikové převedení, tak jak je v zákoně definováno – tedy dočasné převedení cizince z entity usazené mimo území EU do entity usazené na území EU, přičemž tyto entity musí být navzájem propojeny - ať už je mezi nimi vztah ovládání (případně jsou ovládány stejnou ovládající osobou) nebo se jedná o obchodní korporaci a její odštěpný závod. Součástí definice vnitropodnikového převedení je i požadavek, aby po dobu převedení měl cizinec nadále uzavřenou pracovní smlouvu s tou obchodní korporací, z níž, resp. v rámci níž, je na území převeden. Vysílací dopis musí dále obsahovat údaje o době trvání vnitropodnikového převedení a místě výkonu práce v České republice, údaje o pracovní pozici (zda bude cizinec převeden na pozici manažera, specialisty nebo zaměstnaného stážisty), pracovních podmínkách a rovněž potvrzení, že cizinec bude po uplynutí doby trvání vnitropodnikového převedení převeden do obchodní korporace sídlící mimo území Evropské unie. Dále je cizinec povinen předložit doklad o zaměstnání po dobu nejméně 6 měsíců v obchodní korporaci se sídlem mimo území členských států Evropské unie, v rámci níž nebo z níž má být převeden na území. Rovněž je nutné doložit „propojenost“ entit, v rámci nichž je cizinec převáděn, tj. v případě uvedeném v § 42k odst. 2 písm. a) doložit, že odštěpný závod, do něhož je cizinec převeden, je odštěpným závodem obchodní korporace, v rámci níž je cizinec převeden, a v případě uvedeném v § 42k odst. 2 písm. b), že obchodní korporace, v rámci nichž je cizinec převeden, jsou vůči sobě ovládající a ovládanou osobou nebo jsou obě tyto obchodní korporace ovládány stejnou ovládající osobou. Cizinec musí dále doložit, že má příslušnou odbornou kvalifikaci, pokud je podle jiných právních předpisů vyžadována (jedná se např. o povolání, pro jejichž výkon je třeba rozhodnutí o povolení k výkonu takového povolání nebo vykonání speciální zkoušky apod.). U regulovaných povolání je pak třeba doložit doklad o splnění podmínek pro výkon takového povolání (např. doklad o uznání kvalifikace vydaný příslušným uznávacím orgánem). Na pozici zaměstnaného stážisty je pak požadováno předložení dohody o odborné přípravě, přičemž zákon stanoví i náležitosti takové dohody. V odstavci 2 se navrhuje zavést zjednodušený postup pro případ, že je cizinec anebo obchodní korporace, v níž nebo do níž má být cizinec převeden, účastníkem programu schváleného vládou za účelem dosažení ekonomického nebo jiného významného přínosu pro Českou republiku, který je organizačně zajišťován nebo koordinován k tomuto účelu ministerstvem nebo jiným ústředním správním úřadem, jehož okruhu působnosti se program týká, a je-li to součástí podmínek příslušného programu. Zavedení zjednodušených postupů pro uznané obchodní korporace (podniky) umožňuje čl. 11 odst. 6 a 7 směrnice 2014/66/EU. Obdobně jako v případě navrhovaného doplnění úpravy zaměstnanecké a modré karty se tedy i v rámci právní úpravy náležitostí pro vydání karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance zavádí možnost zvýhodněného režimu vstupu a pobytu pro cizince, je-li tento cizinec, případně obchodní korporace, v níž nebo do níž je na území převeden, účastníkem zmíněného programu. V případě obchodní korporace se tedy bude jednat buď o korporaci sídlící na území, do níž je cizinec převeden, anebo obchodní korporaci se sídlem mimo území EU, v rámci které je cizinec převeden. V tomto druhém případě bude zpravidla za tuto zahraniční právnickou osobu jednat vedoucí odštěpného závodu, do něhož je cizinec převeden, vzhledem k tomu, že se jedná o věc týkající se odštěpného závodu (viz § 503 odst. 2 občanského zákoníku). Možnost nahrazení některých náležitostí (doklad o ubytování, vysílací dopis aj.) potvrzením vydaným obchodní korporací (za předpokladu, že je taková možnost součástí podmínek příslušného vládou schváleného programu) se jeví jako vhodný nástroj zrychlení procedury vedoucí k získání karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance. Současně tento postup umožňuje, aby do příslušného vládního programu byly zařazeny jen takové obchodní korporace, které jsou důvěryhodné a splňují podmínky příslušného vládního programu.
- k § 42m Směrnice 2014/66/EU usnadňuje mobilitu osob převedených do obchodních korporací nebo poboček usazených v Evropské unii a stanoví zvláštní režim mobility uvnitř EU, v němž je držitel platného povolení k pobytu vnitropodnikově převedeného zaměstnance vydaného některým členským státem oprávněn vstupovat, pobývat a pracovat na území jednoho či více dalších členských států. Směrnice 2014/66/EU upravuje krátkodobou a dlouhodobou mobilitu. Krátkodobá mobilita by pro účely této směrnice měla zahrnovat pobyty v jiných členských státech než v tom, který vydal povolení k pobytu vnitropodnikově převedeného zaměstnance, a to v délce nepřesahující 90 dnů. Tento typ mobility bude upraven především v zákoně o zaměstnanosti v ustanovení § 98, kdy vymezené kategorie vnitropodnikově převedených zaměstnanců (manažeři, specialisté a zaměstnaní stážisté) budou mít z hlediska zaměstnání volný přístup na trh práce po dobu, která nepřesáhne 90 po sobě jdoucích kalendářních dnů v kterémkoliv období 180 dnů. Jejich pobyt na území bude ošetřen na základě čl. 21 Schengenské prováděcí úmluvy (ve znění změn provedených nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 610/2013 ze dne 26. června 2013), který stanoví, že cizinci, kteří jsou držiteli platného povolení k pobytu vydaného některým členským státem, mohou na základě tohoto povolení a platného cestovního dokladu volně pohybovat po dobu nejvýše 90 dnů během jakéhokoliv období 180 dnů na území ostatních členských států, pokud splňují podmínky vstupu uvedené v Schengenském hraničním kodexu a nejsou uvedeni na vnitrostátním seznamu osob, jimž má být odepřen vstup na území příslušného členského státu. Dlouhodobá mobilita zahrnuje pobyty v jiných členských státech než v tom, který vydal povolení k pobytu vnitropodnikově převedeného zaměstnance, a to v délce přesahující 90 dnů. Ministerstvo vnitra přistoupilo k provedení transpozice čl. 22 směrnice 2014/66/EU, který se týká dlouhodobé mobility tak, že se zavádí další typ dlouhodobého pobytu pro držitele povolení k pobytu vnitropodnikově převedeného zaměstnance vydaného jiným členským státem Evropské unie - karta vnitropodnikově převedeného zaměstnance jiného členského státu Evropské unie. Toto pobytové oprávnění je určeno pro cizince, kteří již byli převedeni v rámci nadnárodní korporace, resp. z obchodní korporace se sídlem mimo Evropskou unii do její pobočky či dceřiné nebo sesterské společnosti se sídlem na území některého členského státu Evropské unie, přičemž v průběhu jejich pobytu na území tohoto členského státu vznikla potřeba jejich působení v dalším členském státě Evropské unie. Rovněž karta vnitropodnikově převedeného zaměstnance jiného členského státu Evropské unie je jednotným povolením, které cizince opravňuje k pobytu a zároveň k výkonu zaměstnání na pozici manažera, specialisty nebo zaměstnaného stážisty. Podmínky pro vydání karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance jiného členského státu Evropské unie jsou stanoveny obdobně jako u karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance. Stejně jako v případě karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance je podmínkou skutečnost, že žadatel má příslušnou odbornou kvalifikaci, pokud je podle zvláštních právních předpisů vyžadována (jedná se např. o povolání, pro jejichž výkon je třeba rozhodnutí o povolení k výkonu takového povolání nebo vykonání speciální zkoušky apod.). V případě, že by cizinec vykonával na území regulované povolání, je třeba splnit i podmínky pro jeho výkon, vzhledem k tomu, že bez jejich splnění je nelze vykonávat (seznam regulovaných povolání a uznávacích orgánů v České republice vydává sdělením Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy.) U zaměstnaného stážisty se však již nevyžaduje doložení vysokoškolského vzdělání, ani dohody o odborné přípravě. Nepožaduje se ani působení v obchodní korporaci ve třetí zemi bezprostředně předcházející vnitropodnikovému převedení, a to vzhledem k tomu, že před pobytem v ČR již byl cizinec převeden do jiného členského státu EU. Užší okruh podmínek pro případ dlouhodobé mobility předpokládá i samotná směrnice 2014/66/EU. Vychází se totiž z toho, že některé podstatné podmínky již byly prověřeny tím členským státem, který vydal povolení k pobytu vnitropodnikově převedeného zaměstnance jako první. Nad rámec podmínek pro vydání karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance se však v případě karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance jiného členského státu EU vyžaduje, aby byl žadatel držitelem platného povolení k pobytu vnitropodnikově převedeného zaměstnance vydaného jiným členským státem EU, a to po celou dobu převedení na území ČR (viz rovněž čl. 20 směrnice 2014/66/EU). V odstavci 2 navrhovaného ustanovení jsou upraveny náležitosti žádosti o vydání karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance jiného členského státu EU. Kromě standardně požadovaných náležitosti, jako je cestovní doklad, doklad o zajištění ubytování po dobu pobytu na území, fotografie, případně dokladů o trestní zachovalosti či bezinfekčnosti, je požadováno doložení splnění podmínek pro vydání tohoto povolení. Je třeba předložit platné povolení k pobytu vnitropodnikově převedeného zaměstnance vydané cizinci jiným členským státem EU a dále vysílací dopis, který je v tomto případě rovněž dokladem o účelu pobytu na území (tedy uskutečnění vnitropodnikového převedení k výkonu zaměstnání na stanovených pozicích). Z vysílacího dopisu musí být patrno, že se jedná o vnitropodnikové převedení, tak jak je v zákoně definováno – tedy dočasné převedení cizince z entity usazené mimo území EU do entity usazené na území EU, přičemž tyto entity musí být navzájem propojeny - ať už je mezi nimi vztah ovládání (případně jsou ovládány stejnou ovládající osobou) nebo se jedná o obchodní korporaci a její odštěpný závod. Součástí definice vnitropodnikového převedení je i požadavek, aby po dobu převedení měl cizinec nadále uzavřenou pracovní smlouvu s tou obchodní korporací, z níž, resp. v rámci níž, je na území převeden. Vysílací dopis musí dále obsahovat údaje o době trvání vnitropodnikového převedení a místě výkonu práce v České republice, údaje o pracovní pozici (zda bude cizinec převeden na pozici manažera, specialisty nebo zaměstnaného stážisty), pracovních podmínkách a rovněž potvrzení, že cizinec bude po uplynutí doby trvání vnitropodnikového převedení převeden do obchodní korporace sídlící mimo území Evropské unie. Rovněž je nutné doložit „propojenost“ entit, v rámci nichž je cizinec převáděn, tj. v případě uvedeném v § 42k odst. 2 písm. a) doložit, že odštěpný závod, do něhož je cizinec převeden, je odštěpným závodem obchodní korporace, v rámci níž je cizinec převeden, a v případě uvedeném v § 42k odst. 2 písm. b), že obchodní korporace, v rámci nichž je cizinec převeden, jsou vůči sobě ovládající a ovládanou osobou nebo jsou obě tyto obchodní korporace ovládány stejnou ovládající osobou. Cizinec musí dále doložit, že má příslušnou odbornou kvalifikaci, pokud je podle jiných právních předpisů vyžadována, a u regulovaných povolání doložit doklad o splnění podmínek pro výkon takového povolání (např. doklad o uznání kvalifikace vydaný příslušným uznávacím orgánem). V odstavci 3 se navrhuje zavést zjednodušený postup pro případ, že je cizinec anebo obchodní korporace, v níž nebo do níž má být cizinec převeden, účastníkem programu schváleného vládou za účelem dosažení ekonomického nebo jiného významného přínosu pro Českou republiku, který je organizačně zajišťován nebo koordinován k tomuto účelu ministerstvem nebo jiným ústředním správním úřadem, jehož okruhu působnosti se program týká, a je-li to součástí podmínek příslušného programu. Zavedení zjednodušených postupů pro uznané obchodní korporace (podniky) umožňuje čl. 11 odst. 6 a 7 směrnice 2014/66/EU. Obdobně jako v případě navrhovaného doplnění úpravy zaměstnanecké a modré karty se tedy i v rámci právní úpravy náležitostí pro vydání karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance jiného členského státu EU zavádí možnost zvýhodněného režimu vstupu a pobytu pro cizince, je-li tento cizinec, případně obchodní korporace, v níž nebo do níž je na území převeden, účastníkem zmíněného programu. V případě obchodní korporace se tedy bude jednat buď o korporaci sídlící na území, do níž je cizinec převeden, anebo obchodní korporaci se sídlem mimo území EU, v rámci které je cizinec převeden. V tomto druhém případě bude zpravidla za tuto zahraniční právnickou osobu jednat vedoucí odštěpného závodu, do něhož je cizinec převeden, vzhledem k tomu, že se jedná o věc týkající se odštěpného závodu (viz § 503 odst. 2 občanského zákoníku). Možnost nahrazení některých náležitostí (doklad o ubytování, vysílací dopis aj.) potvrzením vydaným obchodní korporací (za předpokladu, že je taková možnost součástí podmínek příslušného vládou schváleného programu) se jeví jako vhodný nástroj zrychlení procedury vedoucí k získání karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance. Současně tento postup umožňuje, aby do příslušného vládního programu byly zařazeny jen takové obchodní korporace, které jsou důvěryhodné a splňují podmínky příslušného vládního programu. Žádost o vydání karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance jiného členského státu EU podává cizinec na zastupitelském úřadu nebo ministerstvu v době platnosti oprávnění k přechodnému pobytu na území, a to nejpozději do 90 dnů ode dne vstupu na území. Po tuto dobu je pobyt cizince ošetřen na základě výše zmíněného článku 21 Schengenské prováděcí úmluvy (cizinec zde pobývá z titulu toho, že je držitelem platného povolení k pobytu vydaného jiným členským státem EU). Zároveň se ale umožňuje, aby v některých případech mohla na základě zmocnění podat žádost za cizince obchodní korporace, do níž nebo v rámci níž má být cizinec převeden. Tedy ta obchodní korporace sídlící na území, do níž je cizinec převeden, anebo obchodní korporace se sídlem mimo území EU, v rámci které je cizinec převeden. V tomto druhém případě bude opět, jak bylo výše uvedeno, zpravidla za tuto zahraniční právnickou osobu jednat vedoucí odštěpného závodu, do něhož je cizinec převeden, vzhledem k tomu, že se jedná o věc týkající se odštěpného závodu. Na základě článku 11 odst. 1 směrnice 2014/66/EU členské státy „určí, zda má být žádost podána státním příslušníkem třetí země, nebo hostitelským subjektem“. Členské státy se rovněž mohou rozhodnout přijímat žádosti od obou z nich“. Otázka je tedy ponechána na vůli členského státu. Postup, kdy za cizince bude moci podat žádost obchodní korporace, do níž nebo v rámci níž má být převeden, se předpokládá v případě vstupu a pobytu cizinců, kteří jsou účastníky vládou schváleného státního programu organizačně zajišťovaného nebo koordinovaného k tomuto účelu Ministerstvem vnitra nebo jiným ústředním správním úřadem, jehož okruhu působnosti se předmět činnosti, kterou hodlá cizinec na území provozovat, týká. Podpora ekonomické migrace cestou státních programů a projektů umožňuje, aby Česká republika cíleně zaměřila svoji podporu ekonomické migrace do oblastí, v nichž se to jeví jako potřebné, přičemž umožnění podání žádosti na území obchodní korporací za cizince pobývajícího v zahraničí je jednou z forem takové podpory. Kromě podmínek pro vydání karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance jiného členského státu Evropské unie se zakotvují i důvody pro zamítnutí žádosti o vydání tohoto povolení. Jsou stanoveny obdobně jako u karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance, navíc je zde však stanoven důvod pro zamítnutí žádosti, kterým je, že uplynula celková doba převedení na území členských států Evropské unie (tj. max. 3 roky u manažera a specialisty a max. 1 rok u zaměstnaného stážisty). Stejně jako v případě karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance se zde formou odkazu stanoví, že důvodem pro zamítnutí žádosti jsou některé taxativně vyjmenované důvody pro neudělení dlouhodobého víza upravené v § 56. Nepoužijí se zde tedy ty důvody upravené v § 56, jejichž aplikace by ve vztahu k zamítnutí žádosti o vydání karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance jiného členského státu EU byla nelogická nebo nepřípustná (vzhledem k směrnicí taxativně stanoveným důvodům pro zamítnutí žádosti). Důvodem pro zamítnutí žádosti o vydání karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance jiného členského státu EU tak například je nesplnění podmínek pro vydání tohoto povolení [§ 42m odst. 6 písm. a) ve spojení s § 56 odst. 1 písm. l)]. V odstavci 7 jsou formou odkazu na ustanovení o důvodech pro zamítnutí karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance upraveny další důvody pro nevydání karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance jiného členského státu EU, a to takové důvody, které se týkají převážně určitých podmínek na straně obchodní korporace (do které nebo v rámci které má být cizinec převeden), jejichž nesplnění má za následek zamítnutí žádosti cizince. Jde o nastavení určité důvěryhodnosti těchto obchodních korporací spočívající jednak v bezdlužnosti v oblasti daňových povinností, jakož i povinného odvádění pojistného na veřejné zdravotní pojištění nebo na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti (blíže úprava v ustanovení § 178e). Další podmínkou důvěryhodnosti je i skutečnost, že v určitém období před podáním žádosti nebyla obchodní korporaci uložena pokuta za nelegální práci nebo že obchodní korporace nebyla zřízena pouze s cílem převádět zaměstnance na území Evropské unie, anebo že nejde o obchodní korporaci, na jejíž majetek byl prohlášen konkurz. Ustanovení o zamítnutí žádosti o vydání karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance jiného členského státu EU přitom zohledňují zásadu proporcionality v souladu s požadavky článku 7 směrnice 2014/66/EU.
- k § 42n a 42p V § 42n se zavádí nový typ povolení k dlouhodobému pobytu, kterým je povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování. Toto povolení bude vydáváno cizincům
– podnikatelům, kteří hodlají pobývat v ČR po dobu delší než 90 dnů, a to za předpokladu uskutečnění tzv. významné investice na území a splnění dalších podmínek stanovených zákonem. Povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování bude existovat nezávisle na vízu za účelem podnikání a navazujícím povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání, podmínkou jejichž vydání není na rozdíl od povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování uskutečnění tzv. významné investice na území. Podmínky pro vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování budou tedy přísnější, než je tomu v případě víza nebo povolení k pobytu za účelem podnikání. Splní-li však cizinec (případně obchodní korporace) podmínky pro vydání tohoto nového povolení, bude to pro něj znamenat zvýhodnění oproti standardnímu pobytovému oprávnění za účelem podnikání. Povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování bude obdobně jako např. zaměstnanecká karta nebo karta vnitropodnikově převedeného zaměstnance vydáváno přímo ve formě povolení k dlouhodobému pobytu na dobu uskutečnění tzv. významné investice (maximálně až na 2 roky), aniž by bylo nejprve nutné pobývat na území na základě dlouhodobého víza. Cizinec žádající o toto povolení nebude rovněž muset dokládat některé náležitosti, jako je doklad o ubytování na území nebo zajištění prostředků k pobytu na území (vychází se z toho, že cizinec, který hodlá na území uskutečnit investici v řádu milionů korun nebo který působí v obchodní korporaci, která zde hodlá takto investovat, disponuje prostředky k pobytu na území v zákonem požadované výši). Zmírnění se bude týkat i pravidel pro sloučení rodiny držitele povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování a jeho rodinných příslušníků; rodinní příslušníci uvedení v § 42a si budou moci žádat o sloučení rodiny s držitelem povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování, aniž by držitel povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování (tj. nositel oprávnění ke sloučení) musel plnit podmínku předchozího pobytu na území v určité minimální délce. Žádost o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny s držitelem povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování bude vyřízena v kratší než standardní lhůtě, a to ve lhůtě 90 dnů. Samotná lhůta pro rozhodnutí o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování je zkrácena na 30 dní (ve zvlášť složitých případech ji lze prodloužit na 60 dnů) a je tedy podstatně kratší než 90denní lhůta pro rozhodnutí o udělení dlouhodobého víza za účelem podnikání. Povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování je jedním z nástrojů, jak motivovat zahraniční investory k podnikání a investování do české ekonomiky. Jedná se o podporu ekonomické migrace, která by měla být pro Českou republiku přínosem, ať už jde o vytváření nových pracovních míst, investování peněžních prostředků či rozvoj inovativních technologií. Nastavení flexibilních a vstřícných podmínek pro vstup investorů do České republiky přitom bylo mj. jedním ze závazků z Programového prohlášení vlády ze dne 14. února 2014 (bod 3.5). Odstavec 1 navrhovaného ustanovení stanoví základní podmínky pro vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování. Žadatel o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování musí být podnikatelem a být rovněž v daném předmětu činnosti, kterou hodlá na území provozovat, oprávněn podnikat, resp. toto právo mu musí vzniknout nejpozději doložením povolení
„Vláda obnoví systém pobídek pro zahraniční i domácí firmy s klíčovou rolí CzechInvestu při jejich organizaci, a to včetně jeho zahraničních poboček. Vláda nově zformuluje pobídky tak, aby stimulovaly projekty s vysokou přidanou hodnotou, s vysokým podílem vědy a výzkumu, případně strategické služby, a aby motivovaly investory dlouhodobě podnikat a reinvestovat do české ekonomiky.“ k dlouhodobému pobytu za účelem investování příslušnému správnímu orgánu ve lhůtě stanovené zvláštním právním předpisem. Splnění této podmínky je vázáno zejména na úpravu provedenou živnostenským zákonem, který stanovuje podmínky pro vznik živnostenského oprávnění zahraničních osob (zejména § 47 odst. 1, 7 a 8 zákona č. 455/1991 Sb.). Jedná-li se tedy o cizince, který bude podnikat živnostensky, doloží výpis z živnostenského rejstříku podle § 47 odst. 1 živnostenského zákona. V případě, že jeho oprávnění podnikat vzniká na základě jiného právního předpisu, doloží jiný doklad prokazující toto právo (jiný doklad o zápisu do příslušného rejstříku, seznamu nebo evidence). S ohledem na primární zaměření tohoto institutu je základní podmínkou nezbytnost prokázání tzv. významné investice. Složky této investice kumulativně tvoří jednak investování peněžních prostředků a vytvoření stanoveného počtu pracovních míst (co se rozumí novým pracovním místem, stanoví odstavec 2, přičemž se požaduje i zachování tohoto pracovního místa po určitou dobu). Rozsah investice (tedy výše peněžních prostředků a odpovídající počet pracovních míst) je s ohledem na potřebu mít možnost aktivně reagovat na aktuální vývoj ekonomické situace České republiky ponechán úpravě podzákonného předpisu, tj. nařízení vlády. Investice se tedy považuje za významnou, jsou-li naplněny předpoklady stanovené nařízením vlády. Splnění této podmínky ověřuje ve svém vyjádření Ministerstvo průmyslu a obchodu. Jednu ze složek významné investice, tedy investování peněžních prostředků (nikoli však podmínku vytvoření nových pracovních míst) lze přitom v části určené nařízením vlády nahradit investováním jiného majetku, jehož vlastnictví a původ cizinec prokáže a jehož hodnota oceněná znalcem podle zákona o oceňování majetku odpovídá společně s investovanými peněžními prostředky celkové výši investovaných peněžních prostředků stanovené příslušným nařízením vlády. Toto nahrazení části investice, kdy je namísto části peněžních prostředků investován jiný majetek, má především umožnit investici v procentuální části nahradit např. strojovým vybavením, ale i jiným majetkem nehmotné povahy, který je ocenitelný (např. know-how). V zákoně se výslovně stanoví, že za takový majetek se považují věci hmotné i nehmotné, včetně technologických a informačních předpokladů nebo znalostí, jejichž přínos pro podnikání cizince je srovnatelný s investováním části peněžních prostředků, které tento majetek nahrazuje. Pokud jde o investování jiného majetku, je i zde ponechán prostor pro vyjádření Ministerstva průmyslu a obchodu, pokud jde o přínos tohoto majetku pro danou investici. Cílem je zejména zamezit tomu, aby mohla být investice nahrazena majetkem, který bude mít s dotčenou investicí pramálo společného, přičemž je opět třeba zajistit, aby takové hodnocení provedl odborně způsobilý orgán. Žadatel je dále povinen předložit podnikatelský záměr, který je věrohodný a proveditelný. Významná investice má být zároveň přínosem pro Českou republiku jako celek či pro její jednotlivé kraje či obce. Kritéria pro posouzení věrohodnosti a proveditelnosti záměru uskutečnit významnou investici stejně jako kritéria pro posouzení významné investice jsou stanovena v § 42p. Věrohodnost a proveditelnost záměru bude přitom třeba zhodnotit jednak z hlediska toho, zda je konkrétní osoba či obchodní korporace reálně schopná svému záměru uskutečnit významnou investici dostát, a i z hlediska toho, zda je daný podnikatelský záměr proveditelný v tuzemském prostředí. V rámci posouzení věrohodnosti a proveditelnosti záměru se tak budou hodnotit kritéria jako je např. technologické řešení záměru, způsob jeho financování; při hodnocení přínosu významné investice se zhodnotí například, v jakém sektoru ekonomiky má být záměr proveden, oblast, ve které má být proveden (z hlediska vlivu na zaměstnanost) apod..
S ohledem na působnost Ministerstva vnitra je i v případě posuzování věrohodnosti, proveditelnosti a přínosu podnikatelského záměru třeba vycházet z podkladu, kterým bude vyjádření Ministerstva průmyslu a obchodu. Žadatel je dále povinen prokázat, že disponuje peněžními prostředky pro uskutečnění významné investice a tyto prostředky jsou uloženy na účtu cizince vedeném v členském státě Evropské unie nebo v jiném smluvním státě Dohody o Evropském hospodářském prostoru osobou oprávněnou v tomto státě poskytovat platební služby; na požádání je cizinec povinen prokázat původ těchto prostředků. Osobou oprávněnou poskytovat platební služby v členském státě Evropské unie nebo v jiném smluvním státě Dohody o Evropském hospodářském prostoru se zde rozumí poskytovatelé platebních služeb uvedení v čl. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/64/ES, o platebních službách na vnitřním trhu, kterou se mění směrnice 97/7/ES, 2002/65/ES, 2005/60/ES a 2006/48/ES a zrušuje směrnice 97/5/ES2007/64/ES. Požadavek na účet vedený v členském státě Evropské unie nebo v jiném smluvním státě Dohody o Evropském hospodářském prostoru je stanoven, aby bylo zajištěno, že nemůže dojít k omezení pohybu kapitálu, resp. k restrikcím při převodu peněžních prostředků pro uskutečnění významné investice. Podmínkou je dále prokázání bezdlužnosti cizince (případně i obchodní korporace) v oblasti daňových povinností, jakož i povinného odvádění pojistného na veřejné zdravotní pojištění nebo na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, která je speciálně definována v nově navrhovaném § 178e. Tato povinnost však neplatí pro případy, kdy cizinec na území České republiky ještě v minulosti nepobýval. Odstavec 3 pak rozšiřuje okruh cizinců, kterým může být povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování vydáno, i na cizince, který je společníkem, statutárním orgánem, členem statutárního orgánu nebo prokuristou obchodní korporace. Podmínkou pro pobyt této kategorie osob je především prokázání skutečnosti, že jejich činnost na území bude mít podstatný vliv na podnikání obchodní korporace. Pro posouzení splnění této podmínky bude třeba opět vycházet z vyjádření Ministerstva průmyslu a obchodu. Zároveň se v odstavci 6 stanoví vyvratitelná právní domněnka, podle níž se má za to, že podstatný vliv na podnikání obchodní korporace má činnost cizince, který je statutárním orgánem, členem statutárního orgánu nebo prokuristou obchodní korporace, v níž počet těchto osob nepřesáhne počet stanovený nařízením vlády. Jde tak o určité zjednodušení posuzování podstatného vlivu na podnikání korporace, které vychází i z dosavadní praxe (statutární orgány, resp. jejich členové, v obchodní korporaci s desítkami statutárních orgánů zpravidla neměly na podnikání této korporace podstatný vliv). Cizinec, který tedy bude např. statutárním orgánem v obchodní korporaci, kde počet statutárních orgánů nepřesáhne maximální počet stanovený nařízení vlády, nebude muset dále (resp. jiným způsobem) prokazovat podstatný vliv na podnikání dané korporace. Pokud se však bude jednat o cizince, který bude statutárním orgánem v obchodní korporaci, kde počet statutárních orgánů bude vyšší, než počet stanovený pro tyto účely nařízením vlády, nebude mu svědčit domněnka o jeho podstatném vlivu na podnikání dané obchodní korporace. To neznamená, že by tento cizinec nemohl žádat o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování z pozice statutárního orgánu, podstatný vliv na podnikání obchodní korporace však bude muset doložit jiným způsobem (přičemž ke splnění této podmínky se vyjádří Ministerstvo průmyslu a obchodu) – např. vykázáním jeho dosavadní činnosti pro obchodní korporaci a jejich výsledků, významu této činnosti pro obchodní korporaci i její podnikání na území atd. Cizinec, který bude žádat o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování pouze z pozice společníka (a nikoli zároveň statutárního orgánu) obchodní korporace, bude vedle splnění podmínky podstatného ovlivňování chodu korporace povinen prokázat, že jeho podíl v této obchodní korporaci dosahuje minimální výše podílu stanovené nařízením vlády.
Splnění podmínek oprávnění k podnikání, uskutečnění významné investice, věrohodnosti, proveditelnosti záměru uskutečnit významnou investici a přínosu významné investice, disponování peněžními prostředky pro uskutečnění významné investice na příslušném účtu obchodní korporace a bezdlužnosti je logicky požadováno po obchodní korporaci, v níž je cizinec statutárním orgánem nebo jeho členem anebo jejímž je prokuristou nebo společníkem. Cizinec sám zároveň musí být osobou bezdlužnou vůči státu. Důkazní břemeno splnění podmínek nese v rámci řízení žadatel prostřednictvím doložení příslušných náležitostí žádosti a jejich prokázání, je však v zájmu dané obchodní korporace, aby žadateli poskytla nezbytnou součinnost. Odstavec 4 stanoví, ve kterých případech si ministerstvo vyžádá vyjádření Ministerstva průmyslu a obchodu jako podklad pro své rozhodnutí. Lhůta pro doručení vyjádření činí 15 pracovních dnů ode dne obdržení žádosti o toto vyjádření, a to s ohledem na potřebu rozhodnout o žádosti o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování v co nejkratší lhůtě. Zároveň se stanoví, že na dobu, než Ministerstvo průmyslu a obchodu doručí vyjádření, ministerstvo vnitra řízení usnesením přeruší. Samotná lhůta pro rozhodnutí o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování je 30 dní (ve zvlášť složitých případech až 60 dnů), fakticky se ale prodlouží o lhůtu, během níž Ministerstvo průmyslu a obchodu připraví a doručí své vyjádření (po tuto dobu je tedy řízení přerušeno). Žadatel se může v souladu s postupem podle správního řádu a zákona o pobytu cizinců před rozhodnutím o jeho žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování vyjádřit i k podkladu rozhodnutí, kterým je vyjádření Ministerstva průmyslu a obchodu. Toto vyjádření bude rovněž součástí spisu, do nějž lze za podmínek správního řádu a zákona o pobytu cizinců nahlížet. Žádost o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování se podává na zastupitelském úřadu. Na území je oprávněn žádost o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování podat ministerstvu cizinec, který pobývá na území na vízum k pobytu nad 90 dnů nebo na povolení k dlouhodobému pobytu, a to i za jiným účelem. Například pobývá-li cizinec na území na základě dlouhodobého víza za účelem podnikání, může si požádat o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování, pokud splňuje i další podmínky pro její vydání. Rovněž držitel povolení k dlouhodobému pobytu může v průběhu svého pobytu na území požádat o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování, a to aniž by zde platilo časové omezení, které se vztahuje na změnu účelu pobytu v případě přechodu na obecné povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání (viz rovněž § 45 odst. 1).
- k § 42o Zatímco § 42n vymezuje obecně podmínky, jejichž splnění je předpokladem vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování, § 42o vymezuje náležitosti žádosti, které je třeba doložit k prokázání splnění těchto podmínek. Vedle klasických náležitostí jako je cestovní doklad, fotografie, případně na požádání doklad obdobný výpisu z evidence Rejstříku trestů nebo doklad potvrzující splnění požadavků opatření před zavlečením infekčního onemocnění, je nezbytné doložit veškeré doklady svědčící o splnění podmínek pro vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování. Cizinec tak doloží např. výpis z živnostenského rejstříku nebo jiný doklad o jeho zápisu (resp. zápisu příslušné obchodní korporace) do příslušného rejstříku, seznamu nebo evidence. Dále je povinen doložit podnikatelský záměr. Zákon přímo stanovuje povinné náležitosti jeho obsahu. Na základě těchto údajů bude provedeno posouzení věrohodnosti a proveditelnosti záměru uskutečnit významnou investici a posouzení přínosu významné investice pro stát, kraj nebo obec podle kritérií uvedených v § 42p. Další náležitostí je i doklad, ze kterého vyplývá, že cizinec nebo obchodní korporace, v níž je cizinec statutárním orgánem, členem statutárního orgánu nebo jejímž je prokuristou nebo společníkem, může na území nakládat s peněžními prostředky pro uskutečnění významné investice, přičemž tento doklad nesmí být starší než 30 dnů přede dnem podání žádosti. Standardně se bude jednat o výpis z příslušného účtu cizince nebo obchodní korporace, který by měl splňovat podmínky podle § 42n odst. 1 písm. d), (tj. účet vedený v členském státě Evropské unie nebo v jiném smluvním státě Dohody o Evropském hospodářském prostoru osobou oprávněnou v tomto státě poskytovat platební služby), přičemž na tomto účtu (případně dohromady na více takových účtech) musí být uloženy peněžní prostředky k uskutečnění významné investice. Žadatel by měl zároveň i doložit, že je oprávněn s těmito peněžními prostředky na území České republiky nakládat (např. potvrzením banky). Na požádání je povinen prokázat i původ peněžních prostředků pro uskutečnění významné investice, mělo by tak být zabráněno financování investice z netransparentních nebo přímo nezákonných zdrojů. Dále se vyžadují doklady prokazující vlastnictví a původ jiného investovaného majetku, pokud bude takový majetek namísto části peněžních prostředků investován (v takovém případě i znalecký posudek o ocenění tohoto majetku), doklady prokazující splnění dalších podmínek pro vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování v případě, že žadatelem je společník, statutární orgán, člen statutárního orgánu nebo prokurista obchodní korporace (podstatný vliv na podnikání obchodní korporace, podíl v obchodní korporaci) a doklady prokazující bezdlužnost cizince, případně i obchodní korporace (blíže úprava v ustanovení § 178e). Pokud žadatel není daňovým subjektem nebo plátcem pojistného, může pro účely prokázání bezdlužnosti doložit např. potvrzení příslušných orgánů o tom, že není tímto subjektem. Standardně je před vyznačením víza k pobytu nad 90 dnů za účelem převzetí povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování vyžadován i doklad o cestovním zdravotním pojištění po dobu pobytu na území (na požádání je cizinec povinen předložit doklad o zaplacení pojistného uvedeného na dokladu o cestovním zdravotním pojištění).
K bodu 44 – k § 44 odst. 2 Do odstavce 2 (který upravuje vydání potvrzení o splnění podmínek pro vydání povolení k dlouhodobému pobytu po pořízení biometrických údajů) se doplňuje karta vnitropodnikově převedeného zaměstnance a karta vnitropodnikově převedeného zaměstnance jiného členského státu Evropské unie. Vydání potvrzení o splnění podmínek je významné z hlediska okamžiku, kdy cizinec může začít pracovat. Toto ustanovení navazuje na ustanovení § 89 odst. 4 zákona o zaměstnanosti, ve kterém se uvádí, že cizinec, kterému bylo vydáno potvrzení o splnění podmínek pro vydání zaměstnanecké karty, karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance nebo modré karty, může být přijat do zaměstnání a zaměstnáván ode dne vydání tohoto potvrzení do dne ukončení řízení o jeho žádosti o vydání zaměstnanecké karty, karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance nebo modré karty. Současně se zpřesňuje vydávání potvrzení o splnění podmínek pro vydání zaměstnanecké karty nebo modré karty. Pokud jde o vydání zaměstnanecké karty, je vydání potvrzení o splnění podmínek nadbytečné v případech, kdy cizinci bylo vydáno na danou pracovní pozici povolení k zaměstnání nebo pokud je uvedený v § 98 zákona o zaměstnanosti, neboť oprávnění být přijat do zaměstnání a zaměstnáván vyplývá pro cizince s povolením k zaměstnání z § 89 odst. 2 zákona o zaměstnanosti a pro cizince s volným přístupem na trh práce takové oprávnění vyplývá přímo z § 98 zákona o zaměstnanosti. Cílem je tedy snížit administrativu spojenou s vydáváním zaměstnaneckých karet.
K bodům 45 a 46 – k § 44 odst. 8 a 9 Doba platnosti karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance a karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance jiného členského státu Evropské unie bude stanovena na dobu převedení na území členských států Evropské unie, přičemž celková doba převedení na území členských států Evropské unie nesmí přesáhnout 3 roky, jde-li o převedení na pozici manažera nebo specialisty, a 1 rok, jde-li o převedení na pozici zaměstnaného stážisty. Platnost karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance a karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance jiného členského státu Evropské unie lze prodloužit pouze v rámci celkové doby převedení. Stanovení celkové doby převedení vychází z čl. 13 odst. 2 a čl. 12 odst. 1 směrnice 2014/66/EU. Obsah stávajícího ustanovení odstavce 8 se přesouvá do § 47, kam systematicky patří. Obsah stávajících ustanovení odstavců 9 a 10 se z hlediska systematiky přesouvá do § 47. V navrhovaném ustanovení se dále upravuje i doba platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování, která se stanoví na dobu uskutečnění významné investice, nejdéle však na 2 roky.
K bodu 47 – k § 44a odst. 2 Cílem úpravy je umožnit delší jazykovou přípravu těm cizincům, kteří nemohou zvládnout přijímací zkoušky na českou vysokou školu a následné studium, poté co absolvují na území pouze roční jazykový a přípravný kurz. Zejména se jedná o cizince, jejichž mateřským jazykem není žádný ze slovanských jazyků a na území hodlají studovat obor, pro nějž je zvládnutí českého jazyka nezbytné (např. bohemistika). Doposud nebylo možné prodloužit platnost povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia v případě, že bylo vydáno za účelem účasti na jazykové a odborné přípravě podle § 64 odst. 1 písm. b), což bude nově možné, pouze však jednou.
K bodu 48 – k § 44a odst. 3 Žádosti se v duchu efektivní státní správy již dnes standardně podávají na úředních tiskopisech, přičemž zákon o pobytu cizinců povinnost podávat žádost na úředním tiskopisu výslovně stanoví pouze v některých případech. Cílem novelizace je doplnit tuto úpravu i v případech žádostí, kde dnes tento požadavek absentuje, a to se stanovením totožného rozsahu údajů, jaký je nastaven a využíván v aktuálně používaných tiskopisech. V odstavci 3 se tak stanoví, že žádost o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu se podává ministerstvu na úředním tiskopisu, na kterém se podává žádost o vydání tohoto povolení. V odstavci 3 se dále doplňuje chybějící odkaz na § 55 odst. 1, tedy ustanovení stanovící „stáří“ náležitostí k žádosti a rovněž odkaz na § 55 odst. 2, kde je nastaven zjednodušený postup v případě, že má být uděleno dlouhodobé vízum v zájmu ČR. Tento zjednodušený postup tak bude možné aplikovat i v případě žádosti o prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu v „zájmu ČR“ (zpravidla se bude jednat o povolení za účelem „ostatní“). Reaguje se tak na změnu v § 98 písm. t) zákona o zaměstnanosti, podle nějž se nově nevyžaduje povolení k zaměstnání, zaměstnanecká karta, karta vnitropodnikově převedeného zaměstnance nebo modrá karta v případě cizince, který doloží, že jeho výkon práce na území České republiky je v zájmu České republiky. Vzhledem k doplnění tohoto zjednodušeného postupu v případě žádosti o povolení k dlouhodobému pobytu (viz § 46 odst. 1), bylo třeba vyřešit i postup v případě žádosti o prodloužení takového povolení.
K bodu 49 – k § 44a odst. 10 Obdobně jako v případě navrhovaného doplnění úpravy zaměstnanecké a modré karty se i v rámci právní úpravy náležitostí pro prodloužení platnosti zaměstnanecké karty zavádí možnost zvýhodněného režimu vstupu a pobytu pro cizince, kteří jsou účastníky vládou schváleného státního programu organizačně zajišťovaného nebo koordinovaného k tomuto účelu Ministerstvem vnitra nebo jiným ústředním správním úřadem, jehož okruhu působnosti se předmět činnosti, kterou hodlá cizinec na území provozovat, týká. Podpora ekonomické migrace cestou státních programů a projektů umožňuje, aby Česká republika cíleně zaměřila svoji podporu ekonomické migrace do oblastí, v nichž se to jeví jako potřebné, přičemž možnost nahrazení některé náležitosti prohlášením žadatele (za předpokladu, že je taková možnost součástí podmínek příslušného vládou schváleného programu) se jeví jako vhodný nástroj ke zrychlení procedury vedoucí k získání zaměstnanecké karty. Současně tento postup umožňuje, aby do příslušného vládního programu byli zařazeni jen takoví zaměstnavatelé, kteří jsou důvěryhodní a splňují podmínky příslušného vládního programu.
K bodu 50 - § 44a odst. 11 Legislativně technická úprava související s doplnění nové věty na konec § 44a odst. 11.
K bodu 51 – k § 44b a § 44c
- k § 44b Navrhované ustanovení § 44b upravuje souhrnně podmínky pro prodloužení platnosti karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance a karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance jiného členského státu Evropské unie. Platnost karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance a karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance jiného členského státu Evropské unie lze opakovaně prodloužit na dobu převedení na území Evropské unie, nejdéle však na 3 roky, jde-li o převedení na pozici manažera nebo specialisty, a nejdéle na 1 rok, jde-li o převedení na pozici zaměstnaného stážisty, za předpokladu, že se nadále jedná o vnitropodnikové převedení, tak jak je pro účely zákona definováno, k výkonu zaměstnání na pozici manažera, specialisty nebo zaměstnaného stážisty. Dále je třeba, aby cizinec i nadále měl požadovanou odbornou kvalifikaci, pokud je podle zvláštního právního předpisu vyžadována, a splňoval podmínky pro výkon regulovaného povolání, pokud by v daném případě vykonával takové povolání. Další podmínkou, jejíž splnění se však vyžaduje pouze v případě prodloužení karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance jiného členského státu EU, je, aby byl žadatel i nadále držitelem platného povolení k pobytu vnitropodnikově převedeného zaměstnance vydaného jiným členským státem EU (viz rovněž čl. 20 směrnice 2014/66/EU). V odstavci 3 jsou pak upraveny náležitosti žádostí o prodloužení karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance a karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance jiného členského státu Evropské unie. Kromě standardně požadovaných náležitosti, jako je cestovní doklad, doklad o zajištění ubytování po dobu pobytu na území, fotografie, případně dokladů o trestní zachovalosti či bezinfekčnosti, je požadováno doložení splnění podmínek pro prodloužení uvedených povolení. Je tedy třeba doložit potvrzení obchodní korporace, v rámci níž nebo do níž cizinec převeden, že údaje obsažené ve vysílacím dopisu jsou nadále platné, s uvedením doby trvání převedení a místa výkonu práce na území. V případě, že se jedná o zaměstnaného stážistu, kterému byla vydána karta vnitropodnikově převedeného zaměstnance, je třeba doložit i potvrzení o prodloužení dohody o odborné přípravě, s uvedením doby jejího trvání. Doklady prokazující odbornou kvalifikaci či splnění podmínek pro výkon regulovaného povolání, bude nutné doložit jen v případě, že byly časově omezené a pozbyly svou platnost. V případě prodloužení platnosti karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance jiného členského státu EU, je třeba doložit i platné povolení k pobytu vnitropodnikově převedeného zaměstnance vydané cizinci jiným členským státem EU. V odstavci 4 se obdobně jako při vydání karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance a karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance jiného členského státu Evropské unie navrhuje zavést zjednodušený postup pro případ, že je cizinec anebo obchodní korporace, v níž nebo do níž má být cizinec převeden, účastníkem programu schváleného vládou za účelem dosažení ekonomického nebo jiného významného přínosu pro Českou republiku, který je organizačně zajišťován nebo koordinován k tomuto účelu ministerstvem nebo jiným ústředním správním úřadem, jehož okruhu působnosti se program týká, a je-li to součástí podmínek příslušného programu. Zavedení zjednodušených postupů pro uznané obchodní korporace (podniky) umožňuje čl. 11 odst. 6 a 7 směrnice 2014/66/EU. Konkrétně se jedná o možnost nahrazení některých náležitostí (doklad o ubytování, potvrzení o platnosti vysílacího dopisu aj.) potvrzením vydaným obchodní korporací, za předpokladu, že je taková možnost součástí podmínek příslušného vládou schváleného programu. Žádost o prodloužení platnosti karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance a karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance jiného členského státu Evropské unie se podává ministerstvu na úředním tiskopisu, na kterém se podává žádost o vydání tohoto povolení. V zastoupení cizince může, na základě zmocnění, podat žádost ministerstvu obchodní korporace, do níž nebo v rámci níž je cizinec převeden (tedy ta obchodní korporace sídlící na území, do níž je cizinec převeden, anebo obchodní korporace se sídlem mimo území EU, v rámci které je cizinec převeden), pokud je cizinec anebo tato obchodní korporace, účastníkem výše zmíněného vládou schváleného programu a je-li to součástí podmínek tohoto programu. Na prodloužení platnosti karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance a karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance jiného členského státu Evropské unie se zároveň stanoví obdobné použití § 44a odst. 13 a 14 a § 55 odst. 1, tedy zejména úprava dostavení se cizince k pořízení biometrických údajů a převzetí průkazu a „stáří“ náležitostí k žádosti. K prodloužení platnosti karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance nebo karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance jiného členského státu Evropské unie nedojde, pokud bude shledán důvod pro zrušení její platnosti, anebo jestliže byla dosažena celková doba převedení na území členských států Evropské unie.
K § 44c Povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování bude vydáváno na dobu uskutečnění tzv. významné investice (maximálně až na 2 roky), aniž by bylo nejprve nutné pobývat na území na základě dlouhodobého víza. Hodlá-li cizinec nadále pobývat na území, např. protože významná investice za tuto dobu nebyla ještě uskutečněna, anebo již byla uskutečněna, ale cizinec hodlá dále podnikat v souladu se záměrem uskutečnit významnou investici, může si požádat o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování. Za předpokladu splnění stanovených podmínek se mu povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování prodlouží na dobu potřebnou k dosažení účelu pobytu, nejdéle však na 2 roky. Žádost o prodloužení je třeba podat v souladu s pravidly stanovenými ve stávajícím § 47 odst. 1, tj. nejpozději před uplynutím platnosti dosavadního povolení k dlouhodobému pobytu, nejdříve však 120 dnů před uplynutím jeho platnosti. Předpokladem pro prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování je, že cizinec nadále splňuje podmínky, které byly relevantní pro vydání tohoto povolení. Podmínky pro prodloužení jsou tedy vázány na existenci oprávnění k podnikání, resp. trvajícím statusu člena statutárního orgánu, statutárního orgánu nebo prokuristy obchodní korporace anebo společníka se stanoveným podílem v obchodní korporaci, která uskutečňuje významnou investici. V případě podnikatele (fyzické osoby), který podniká živnostensky, musí trvat jeho živnostenské oprávnění, tzn., že musí zejména ve smyslu § 57 odst. 2 živnostenského zákona před uplynutím doby, na kterou bylo živnostenské oprávnění omezeno, oznámit živnostenskému úřadu, že hodlá v provozování živnosti pokračovat, nebo požádat o změnu rozhodnutí o udělení koncese vydané na dobu určitou. V případě, že cizinec k oznámení živnostenskému úřadu nedoloží zároveň i nové povolení k pobytu (což v praxi často učinit nemůže, neboť ještě nemusí být rozhodnuto o jeho žádosti o prodloužení platnosti tohoto povolení), bude živnostenským úřadem vyzván k doložení nového povolení k pobytu, k čemuž se mu stanoví lhůta. Živnostenské oprávnění se prodlouží na dobu takto stanovené lhůty a cizinci tedy posléze může být povolení k pobytu vydáno. Po doložení nového povolení k pobytu živnostenskému úřadu se cizinci následně prodlouží na dobu dalšího povoleného pobytu i živnostenské oprávnění. Splnění podmínky oprávnění k podnikání, je v případě, kdy o prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování žádá její společník, statutární orgán, člen statutárního orgánu nebo prokurista, požadováno po obchodní korporaci, v níž je cizinec statutárním orgánem nebo jeho členem anebo jejímž je prokuristou nebo společníkem. Dále se vyžaduje, aby cizinec nebo obchodní korporace (jde-li o cizince, který žádá o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování jako společník, statutární orgán, člen statutárního orgánu nebo prokurista obchodní korporace), postupoval v souladu se záměrem uskutečnit významnou investici. Hodnotí se především, zda dosud uskutečněná investice poměrně odpovídá dosavadní době pobytu na území a rozsahu investice, anebo to, zda již byla investice uskutečněna; v takovém případě je předmětem posouzení, zda cizinec/obchodní korporace nadále podniká v souladu se záměrem uskutečnit významnou investici – mělo by se jednat o podnikání v tom předmětu činnosti, pro který bylo vydáno povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování. Pokud cizinec žádal o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování jako statutární orgán, člen statutárního orgánu, prokurista nebo společník obchodní korporace, je třeba, aby byl v této pozici i nadále, tedy i při prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování. V tomto případě se tedy bude znovu posuzovat, zda má činnost cizince na území i nadále podstatný vliv na podnikání obchodní korporace a v případě, že cizinec požádá o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování pouze z pozice společníka (a nikoli zároveň statutárního orgánu) obchodní korporace, bude vedle splnění podmínky podstatného ovlivňování chodu korporace povinen prokázat, že jeho podíl v této obchodní korporaci dosahuje i nadále minimální výše podílu stanovené nařízením vlády. Zároveň i při prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování platí vyvratitelná právní domněnka, podle níž se má za to, že podstatný vliv na podnikání obchodní korporace má činnost cizince, který je statutárním orgánem, členem statutárního orgánu nebo prokuristou obchodní korporace, v níž počet těchto osob nepřesáhne počet stanovený nařízením vlády. Pokud by počet statutárních orgánů nově přesáhl počet stanovený nařízením vlády, nebude cizinci pro účely prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování svědčit domněnka o jeho podstatném vlivu na podnikání dané obchodní korporace. V takovém případě bude třeba doložit podstatný vliv na podnikání obchodní korporace jiným způsobem (přičemž ke splnění této podmínky se vyjádří Ministerstvo průmyslu a obchodu) – např. vykázáním jeho dosavadní činnosti pro obchodní korporaci a jejich výsledků, významu této činnosti pro obchodní korporaci i její podnikání na území atd. Podmínkou pro prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování je pak rovněž bezdlužnost cizince a případně i obchodní korporace v oblasti daňových povinností, jakož i povinného odvádění pojistného na veřejné zdravotní pojištění nebo na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti (blíže úprava v ustanovení § 178e). Vzhledem k tomu, že v případě žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování není požadováno prokazování prostředků k pobytu na území, není ani v případě žádosti o prodloužení její platnosti vyžadováno prokázání úhrnného měsíčního příjmu cizince. Vychází se opět z předpokladu, že cizinec, který uskutečňuje v České republice investici v řádu milionů korun nebo který působí v obchodní korporaci, která zde takto investuje, disponuje příjmy k zajištění obživy jeho i jeho rodinných příslušníků v zákonem požadované výši. Obdobně jako v případě žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování i při prodloužení jeho platnosti se stanoví povinnost vyžádat si vyjádření Ministerstva průmyslu a obchodu jako podklad pro rozhodnutí Ministerstva vnitra. V případě prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování je však toto vyjádření omezeno na zhodnocení postupu v souladu se záměrem uskutečnit významnou investici (zejména uskutečňování významné investice), na jehož základě bylo cizinci povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování vydáno, a dále v případech, kdy žadatelem je společník, statutární orgán, člen statutárního orgánu nebo prokurista obchodní korporace, zhodnocení, zda má činnost těchto osob nadále podstatný vliv na podnikání obchodní korporace, případně u společníka i výši jeho podílu v korporaci. Ministerstvo průmyslu a obchodu při hodnocení, zda je postupováno v souladu se záměrem uskutečnit významnou investici, přihlédne i k okolnostem na vůli cizince nezávislým, které mohou mít vliv na plnění tohoto záměru, zejména k situaci na trhu. V důsledku okolností, na které nemohl mít cizinec nebo obchodní korporace vliv, může například dojít k vyostření konkurenčního prostředí či zhoršení tuzemské ekonomické situace, což může mít za následek, že investice nemůže být uskutečněna v původním harmonogramu nebo může dojít i k určitým modifikacím původního záměru, tyto okolnosti by tedy měly být při posouzení vzaty v potaz. Lhůta pro doručení vyjádření činí opět 15 pracovních dnů ode dne obdržení žádosti o toto vyjádření, a to s ohledem na potřebu rozhodnout o prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování v co nejkratší lhůtě. Zároveň se stanoví, že na dobu, než Ministerstvo průmyslu a obchodu doručí vyjádření, ministerstvo vnitra řízení usnesením přeruší. Samotná lhůta pro rozhodnutí o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování není specificky upravena, vychází tedy z obecných lhůt pro vydání rozhodnutí ve správním řádu, fakticky se ale prodlouží o lhůtu, během níž Ministerstvo průmyslu a obchodu připraví a doručí své vyjádření (po tuto dobu je řízení přerušeno). Žadatel se může v souladu s postupem podle správního řádu a zákona o pobytu cizinců před rozhodnutím o jeho žádosti vyjádřit i k podkladu rozhodnutí, kterým je vyjádření Ministerstva průmyslu a obchodu. Toto vyjádření bude rovněž součástí spisu, do nějž lze za podmínek správního řádu a zákona o pobytu cizinců nahlížet. Žádost o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování se podává ministerstvu na úředním tiskopisu, na kterém se podává žádost o vydání tohoto povolení. V odstavci 5 se stanoví rovněž obdobné použití ustanovení § 35 odst. 3, § 44a odst. 12 a 13 a § 55 odst. 1, tedy zejména úprava dostavení se cizince k pořízení biometrických údajů a převzetí průkazu, „stáří“ náležitostí k žádosti a rovněž i důvody pro neprodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování (je-li důvod pro zahájení řízení o zrušení platnosti tohoto povolení). V odstavci 6 jsou vymezeny náležitosti žádosti o prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování. Vedle klasických náležitostí jako je cestovní doklad, případně fotografie a na požádání doklad obdobný výpisu z evidence Rejstříku trestů nebo doklad potvrzující splnění požadavků opatření před zavlečením infekčního onemocnění, je nezbytné doložit veškeré doklady svědčící o splnění podmínek pro prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování. Cizinec tak doloží např. výpis z živnostenského rejstříku nebo jiný doklad o jeho zápisu (resp. zápisu příslušné obchodní korporace) do příslušného rejstříku, seznamu nebo evidence. Dále je povinen cizinec nebo obchodní korporace, v níž je cizinec statutárním orgánem, členem statutárního orgánu nebo jejímž je prokuristou nebo společníkem, doložit, že postupuje v souladu se záměrem uskutečnit významnou investici, zejména doložit uskutečňování významné investice na území, případně že investice již byla uskutečněna, v takovém případě je předmětem posouzení, zda cizinec/obchodní korporace nadále podniká v souladu se záměrem uskutečnit významnou investici – mělo by se jednat o podnikání v tom předmětu činnosti, pro který bylo povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování vydáno. Cizinec by měl doložit, že v souladu se záměrem uskutečnit významnou investici jsou investovány původně dokládané peněžní prostředky určené pro uskutečnění investice na území a že jsou vytvořena nová pracovní místa. Na požádání je cizinec povinen předložit i platební výměr daně z příjmu cizince. Pokud jde o cizince, který žádá o prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování jako společník, statutární orgán, člen statutárního orgánu nebo prokurista obchodní korporace, ten je povinen předložit pouze platební výměr daně z příjmů právnické osoby obchodní korporace. Uvedeným dokladem lze mimo jiné doložit, že cizinec/obchodní korporace na území podniká a vykazuje z podnikání zisky. Předmětný platební výměr bude poskytován na základě výzvy příslušného orgánu (v rámci této výzvy tak bude tento platební výměr konkretizován ve vztahu k určitému zdaňovacímu období, přičemž se zpravidla bude jednat o platební výměr za poslední zdaňovací období). Pojem platební výměr je třeba chápat tak, že zahrnuje i dodatečný platební výměr. Dále se vyžadují doklady prokazující splnění dalších podmínek pro prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování v případě, že žadatelem je společník, statutární orgán, člen statutárního orgánu nebo prokurista obchodní korporace (podstatný vliv na podnikání obchodní korporace, podíl v obchodní korporaci) a doklady prokazující bezdlužnost cizince, případně i obchodní korporace. Standardně je vyžadován i doklad o cestovním zdravotním pojištění po dobu pobytu na území (na požádání je cizinec povinen předložit doklad o zaplacení pojistného uvedeného na dokladu o cestovním zdravotním pojištění).
K bodu 52 – k § 45 odst. 1 Navrhovaná úprava je zpřesněním, které si klade za cíl odstranit některé výkladové nejasnosti spočívající v odlišných názorech ohledně toho, zda může o vydání povolení k dlouhodobému pobytu podle tohoto ustanovení požádat i cizinec, který je držitelem dlouhodobého víza, anebo zda je tzv. změna účelu pobytu umožněna pouze pro držitele povolení k dlouhodobému pobytu. Již z dosavadního znění § 42 odst. 1 zákona o pobytu cizinců by mělo vyplývat, že o povolení k dlouhodobému pobytu za jiným účelem může požádat právě jen držitel povolení k dlouhodobému pobytu, pokud se současně nejedná o zákonem stanovené výjimky (viz např. § 42a odst. 5 zákona o pobytu cizinců), v rámci nichž zákon připouští podat na území žádost i z dlouhodobého víza. Pro odstranění zmíněných výkladových nejasností je však vhodné tuto otázku v § 45 odst. 1 upřesnit. V § 45 odst. 1 se dále upravuje důvod pro nevydání (nového) povolení k dlouhodobému pobytu za jiným účelem (tedy pro zamítnutí žádosti o změnu účelu pobytu). Účelem navrhované změny je zabránit využívání oprávnění k pobytu k jinému než deklarovanému účelu. Návrh doplnění § 45 odst. 1 zákona o pobytu cizinců navazuje na změny v ustanovení § 37 zákona o pobytu cizinců. Cílem navrhovaného ustanovení je explicitně zakotvit jako důvod nevydání povolení k dlouhodobému pobytu za jiným účelem (resp. nepovolení změny účelu pobytu) skutečnost, že cizinec v době před podáním žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za jiným účelem neplnil účel pobytu, pro který mu bylo vydáno původní povolení k dlouhodobému pobytu. Navrhovaná změna se však nedotkne těch cizinců, kteří v návaznosti na ukončení dosavadního účelu pobytu, v souladu s § 45 zákona o pobytu cizinců, požádají o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za jiným (novým) účelem, tedy těch cizinců, kteří plnili účel pobytu, z určitého důvodu jej přestali plnit, ale vzápětí si požádali o změnu účelu pobytu na území. Navrhovaná úprava § 45 odst. 1 je totiž formulována tak, aby dopadala na případy neplnění účelu toliko v minulosti (v době před podáním žádosti o změnu účelu pobytu). Pokud cizinec v době po podání žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za jiným (novým) účelem neplní původní účel, nelze jeho jednání subsumovat pod navrhovanou úpravu v § 45 odst. 1. Je třeba počítat i s individuálními situacemi, kdy cizinec objektivně po přechodnou dobu účel pobytu plnit nemůže, resp. jsou k tomu na jeho straně závažné důvody. V takovém případě, pokud takové důvody prokáže, nebude neplnění účelu pobytu důvodem pro zrušení nebo neprodloužení oprávnění k pobytu. Stejně jako v případě § 37 odst. 2 písm. h) zákona o pobytu cizinců nelze ani zde za neplnění účelu považovat například situace, kdy cizinec tráví svou třeba i měsíc trvající dovolenou v cizině. V § 45 odst. 1 se zároveň stanoví, že časové omezení, které se vztahuje na změnu účelu pobytu v případě přechodu na obecné povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání, se nevztahuje na cizince, který žádá o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování. U cizince, který splní podmínky pro vydání tohoto povolení, by nebylo účelné stanovit časové omezení bránící vydání tohoto povolení po určitou dobu, neboť by to mohlo odradit potenciální investory od jejich záměru uskutečnit zde významnou investici, která má být pro Českou republiku nebo její územní celky přínosem. Obvyklými výkladovými pravidly nelze určit, zda cizinec, který na území pobývá v rámci pobytového oprávnění za účelem společného soužití rodiny, může o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání žádat po dvou letech podle § 45 odst. 1, nebo po 3 letech podle § 45 odst. 2. Ustanovení § 45 odst. 1 je speciální v rozsahu stanovení účelu pobytového oprávnění, o které má cizinec žádat, § 45 odst. 2 je speciální v rozsahu stanovení subjektu právní normy („cizinec, který je ke dni podání žádosti oprávněn k pobytu za specifikovaným účelem“). Ministerstvo vnitra konstantně zastává názor, že se přednostně uplatní ustanovení, které je speciálním v rozsahu stanoveného adresáta právní normy, tzn. § 45 odst. 2, protože právě určení adresáta právní normy je primárně rozhodující pro uplatnění této právní normy. Za účelem jednoznačného vyjasnění tohoto výkladového problému však předkladatel přistupuje k výslovnému stanovení, že se ustanovení § 45 odst. 1 nevztahuje na cizince, který na území vstoupil za účelem společného soužití rodiny podle § 42a a je držitelem povolení k dlouhodobému pobytu za tímto účelem, tzn. výslovného stanovení, že se § 45 odst. 2 použije přednostně.
K bodům 53 a 54 – k § 45 odst. 2 až 4 Navrhovaná úprava odstraňuje výkladové nejasnosti ohledně toho, na koho se vztahují omezení stanovená v § 45 odst. 2-4 ve vztahu k možnosti požádat si o změnu účelu pobytu. Podle současného znění těchto ustanovení je cizinec s povoleným dlouhodobým pobytem za účelem společného soužití rodiny oprávněn požádat o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za jiným účelem v zásadě po 3 letech pobytu na území nebo po dosažení 18 let, přičemž v odst. 3 a 4 se stanoví obdobné podmínky pro případ, kdy je cizinec pozůstalým po nositeli oprávnění ke sloučení rodiny nebo pro případ, že došlo k rozvodu. Podmínka pro změnu účelu spočívající v nutnosti pobývat na území po stanovenou dobu by se však neměla vztahovat i na cizince, který na území vstoupil za jiným účelem, než je společné soužití rodiny a až poté na území pobýval na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny. Sloučením rodiny podle směrnice 2003/86/ES o právu na sloučení rodiny se totiž rozumí vstup rodinných příslušníků státního příslušníka třetí země oprávněně pobývajícího v členském státě na území tohoto státu a jejich pobyt v tomto členském státě (viz čl. 2 písm. d) směrnice). Podle čl. 15 odst. 3 přitom může být samostatné povolení k pobytu vydáno v případě ovdovění, rozvodu, rozluky nebo úmrtí osobám, které na území vstoupily z důvodu sloučení rodiny. Článek 15 směrnice 2003/86/ES tedy upravuje možnost rodinného příslušníka pobývat na území v rámci samostatného povolení, resp. v zákoně o pobytu cizinců se jedná o podmínky změny účelu pobytu na území, a to tak, že stanoví lhůtu až 5 let (v ČR 3 let), po jejímž uplynutí již má tento rodinný příslušník právo na samostatné povolení k pobytu. Článek 15 tak má na jednu stranu zajistit možnost, aby cizinec, který vstoupí na území z důvodu sloučení rodiny, po určité době, příp. na základě určitých okolností (smrt manžela, rozvod), získal samostatné povolení k pobytu, a zároveň tím, že umožňuje odložit získání samostatného povolení k pobytu po uplynutí určité doby, zamezuje případnému využití tohoto účelu pobytu pro vstup na území, kdy účelem pobytu na území jsou od počátku jiné důvody. Stanovit obdobná časová omezení i pro případy, kdy naopak cizinec vstoupil na území za jiným účelem, než je společné soužití rodiny podle § 42a zákona o pobytu cizinců a pobýval zde za tímto jiným účelem a teprve později zde získal povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny, by neodpovídalo zmíněnému účelu článku 15 směrnice. Omezení ve vztahu k možnosti žádat o změnu účelu v odst. 2-4 se tedy vztahují jen na ty cizince, kteří splňují kumulativně zákonem stanovené podmínky, tj., že na území vstoupili za účelem společného soužití podle § 42a a že jsou držiteli povolení k dlouhodobému pobytu za tímto účelem (a v případě odst. 3 a 4 i za předpokladu splnění dalších podmínek), jedná se tedy o cizince, kteří požádali na zastupitelském úřadě o povolení k dlouhodobému pobytu podle § 42a, přicestovali na území na základě víza za účelem převzetí tohoto povolení a následně na území pobývají na základě povolení za tímto účelem. Tato omezení se tedy nevztahují na cizince, kteří na území přicestovali za jiným účelem než je společné soužití rodiny podle § 42a a teprve následně zde pobývali na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny.
K bodům 55 až 59 – k § 46 odst. 1, 3, 4, 5 a 6 Účelem navrhované změny je zabránit využívání oprávnění k pobytu k jinému než deklarovanému účelu. Návrh doplnění § 46 odst. 1 zákona o pobytu cizinců navazuje na změny v ustanovení § 37 zákona o pobytu cizinců, kdy cílem je, stejně jako v případě změny navrhované v tomto ustanovení, explicitně zakotvit jako důvod nevydání povolení k dlouhodobému pobytu skutečnost, že cizinec neplní účel pobytu, pro který mu bylo uděleno dlouhodobé vízum a pro který žádá po uplynutí platnosti tohoto víza o vydání povolení k dlouhodobému pobytu. Speciální důvod nevydání povolení k dlouhodobému pobytu se zakotvuje i pro případy, kdy k neplnění účelu pobytu docházelo v minulosti v případě, kdy cizinec žádá o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za tímtéž účelem, za nímž měl uděleno dlouhodobé vízum. Neplnění účelu v minulosti se zde posuzuje v případě toho víza, které bezprostředně předcházelo žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu. Je třeba počítat i s individuálními situacemi, kdy cizinec objektivně po přechodnou dobu účel pobytu plnit nemůže, resp. jsou k tomu na jeho straně závažné důvody. V takovém případě, pokud takové důvody prokáže, nebude neplnění účelu pobytu důvodem pro zrušení nebo neprodloužení oprávnění k pobytu. Stejně jako v případě § 37 odst. 2 písm. h) zákona o pobytu cizinců nelze ani zde za neplnění účelu považovat například situace, kdy cizinec tráví svou třeba i měsíc trvající dovolenou v cizině. Změny navrhované v § 46 odst. 3 až 6 jsou v zásadě legislativně technickým důsledkem doplnění v § 46 odst. 1, kterým má být umožněno otázku neplnění účelu pobytu posuzovat i u speciálních druhů dlouhodobých pobytů (v případě, že žádostem o taková povolení k dlouhodobému pobytu bezprostředně předcházel pobyt na dlouhodobé vízum). Ačkoli se v těchto případech jedná o povolení k dlouhodobému pobytu, která vycházejí z transpozic unijních směrnic, lze stanovení neplnění účelu pobytu jakožto důvodu pro jejich nevydání považovat za souladné s výhradou veřejného pořádku, již i tyto směrnice považují za důvod pro odmítnutí udělení povolení k pobytu. Pokud jde o výhradu veřejného pořádku, je jednotlivým členským státům ponechán prostor pro uvážení, co lze za porušování veřejného pořádku považovat (aniž by tím byla dotčena příslušná judikatura Soudního dvora Evropské unie). V tomto směru lze tedy v zásadě neplnění účelu pobytu považovat za ohrožení veřejného pořádku, neboť neplnění účelu pobytu je (s výjimkou přechodných období, kdy účel není plněn ze závažných důvodů) spojeno s tím, že cizinec využívá povolený pobyt k jiným účelům, než k tomu, který mu byl povolen. V navrhovaných ustanoveních se rovněž doplňuje odkaz na § 56 zákona o pobytu cizinců o nově navrhovaná písmena tohoto ustanovení. Zpřesnění úpravy § 56 (kde je explicitně stanoven jako důvod pro neudělení dlouhodobého víza i nesplnění pozitivních podmínek pro jeho udělení, které vycházejí z § 30 a 31 zákona) se promítne i do oblasti vydávání povolení k dlouhodobému pobytu vzhledem k tomu, že na § 56 je odkazováno i pro případy zamítnutí žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu. Druhým doplňovaným důvodem pro neudělení dlouhodobého víza a prostřednictvím odkazu též pro nevydání povolení k dlouhodobému pobytu je potom obcházení zákona.
V § 46 odst. 1 se dále reaguje na změnu v § 98 písm. t) zákona o zaměstnanosti, podle nějž se nově nevyžaduje povolení k zaměstnání, zaměstnanecká karta, karta vnitropodnikově převedeného zaměstnance nebo modrá karta v případě cizince, který doloží, že jeho výkon práce na území České republiky je v zájmu České republiky. Co se týče jeho pobytového oprávnění, již dnes je situace řešena z hlediska dlouhodobého víza, a to v ustanovení § 55 odst. 2 zákona o pobytu cizinců, kde je nastaven zjednodušený postup v případě, že má být uděleno dlouhodobé vízum v zájmu ČR. Novela nyní doplňuje shodný postup i v případě žádosti o dlouhodobý pobyt – tedy navazující pobytový status po dlouhodobém vízu (uvedené pobytové tituly se zpravidla udělují za účelem „ostatní“).
K bodu 60 – k § 46 odst. 7 písm. d) a e) V ustanovení § 46 odst. 7, které se týká náležitostí k žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání se nově v písm. d) a e) namísto výčtu potvrzení, která má cizinec doložit, stanoví, že cizinec doloží doklad prokazující jeho bezdlužnost, příp. i bezdlužnost obchodní korporace. V § 178e je tento pojem nově definován, aby tak již nebylo nutné na více místech v zákoně vyjmenovávat příslušná potvrzení, která je povinen předložit. Nadále tak platí, že cizinec je povinen doložit potvrzení od příslušných orgánů (Finanční správy, Celní správy, okresní správy sociálního zabezpečení a příslušné zdravotní pojišťovny) o tom, že nemá nedoplatky v oblasti daňových povinností ani v oblasti pojistného na veřejné zdravotní pojištění, sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Pokud žadatel není daňovým subjektem nebo plátcem pojistného, může pro účely prokázání bezdlužnosti doložit např. potvrzení příslušných orgánů o tom, že není tímto subjektem.
K bodu 61 - § 46 odst. 8 V navrhovaném odstavci 8 se stanoví obdobné použití § 37, § 55 odst. 1, § 56, § 58 odst. 3 a § 62 odst. 1 vztahujících se na dlouhodobé vízum. Stejně jako v případě jiných typů dlouhodobých pobytů se vyžaduje předkládat k žádosti aktuální náležitosti (§ 55 odst. 1) a přípustné je rovněž vyznačení více účelů pobytu do průkazu o povolení k pobytu (§ 58 odst. 3). Dále se odkazem na § 37, který upravuje důvody pro zrušení platnosti dlouhodobého víza, stanoví důvody pro zrušení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování a odkazem na § 62 odst. 1 důvody pro zánik platnosti tohoto povolení. Stanoví se také, v jakých případech nelze povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování vydat (odkazem na § 56). Důvody pro zamítnutí žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování jsou shodné s důvody pro neudělení dlouhodobého víza (nesplnění pozitivních podmínek pro udělení dlouhodobého víza, resp. zde povolení k pobytu nebo další skutečnosti uvedené v § 56); uplatní se též důvod spočívající v neplnění účelu pobytu, který je nově uveden v § 46 odst. 1 větě druhé.
K bodu 62 – k § 46a odst. 2 písm. j) Návrhem úpravy se zpřesňují důvody pro zrušení povolení k pobytu za účelem společného soužití rodiny v situacích, které se týkají povolení k pobytu nositele oprávnění ke sloučení rodiny. Důvodem pro zrušení povolení cizinci, který na území pobývá na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny, jsou podle tohoto ustanovení případy, kdy nositel oprávnění ke sloučení rodiny požádal o zrušení platnosti svého povolení k dlouhodobému pobytu nebo mu byla platnost tohoto povolení zrušena, nebyla prodloužena nebo skončila, anebo nositel oprávnění ke sloučení rodiny požádal o zrušení platnosti svého povolení k trvalému pobytu nebo mu byla platnost tohoto povolení zrušena. Tím není dotčeno oprávnění držitele povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny požádat si o vydání nového povolení k dlouhodobému pobytu za jiným účelem podle § 45, pokud již splňuje podmínky pro změnu účelu (viz čl. 16 odst. 3 směrnice). V souvisejícím odstavci 3 se pak upravuje výjimka, podle níž i v případě, že nastane důvod uvedený v odstavci 2 písm. h), j) nebo k), nedojde ke zrušení povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny, a to za předpokladu, že je to opodstatněno obzvláště obtížnými okolnostmi, zejména pokud se cizinec stal obětí domácího násilí.
K bodu 63 – k § 46a odst. 3 Navrhovaná úprava doplňuje transpozici směrnice 2003/86/ES o právu na sloučení rodiny, kdy podle čl. 15 odst. 3 této směrnice mají členské státy stanovit předpisy zajišťující udělení samostatného povolení k pobytu v případě obzvláště obtížných okolností. Podle Sdělení Komise Evropskému Parlamentu a Radě - Pokyny pro používání směrnice 2003/86/ES o právu na sloučení rodiny [KOM(2014) 210 final], (dále též „Sdělení Komise z roku 2014) se takovými okolnostmi rozumí situace vyplývající z rodinné situace nebo z rozpadu rodiny, např. domácí násilí vůči ženám a dětem, některé případy vynucených sňatků, riziko mrzačení ženských pohlavních orgánů či případy, kdy by se dotyčná osoba ocitla v obzvláště obtížné rodinné situaci, pokud by byla nucena vrátit se do své země původu. V navrhovaném ustanovení se z tohoto důvodu upravuje výjimka, podle níž i v případě, že nastane důvod uvedený v odstavci 2 písm. h), j) nebo k), nedojde ke zrušení povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny za předpokladu, že je to opodstatněno obzvláště obtížnými okolnostmi, přičemž se sem výslovně řadí případy domácího násilí (může se však jednat i o jiné obtížné okolnosti, jak uvádí Sdělení Komise z roku 2014, viz výše). Za cizince, kterému bude zachováno povolení k pobytu v důsledku toho, že se stal obětí domácího násilí, je přitom třeba považovat zásadně i dítě, které bylo ve společné domácnosti svědkem (nikoli nutně přímou obětí) domácího násilí, resp. i jiné osoby žijící ve společné domácnosti. Podle občanského zákoníku se totiž ochrana před domácím násilím poskytuje nejen manželovi, ale rovněž i v případě společného bydlení jiných osob, než jsou manželé (viz § 3021 a 751 až 753 občanského zákoníku). Podle navrhovaného ustanovení si tedy za předpokladu, že je to opodstatněno obzvláště obtížnými okolnostmi, cizinec, který je držitelem povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny, zachová toto povolení, i pokud nastane důvod pro zrušení jeho platnosti podle písmene h), tj. není-li plněn účel pobytu na území (např. v případě, že došlo k rozpadu rodinného vztahu) nebo podle písmene j), tj. v situacích, které se týkají nositele oprávnění ke sloučení rodiny (jako je např. zrušení platnosti povolení k pobytu nositele oprávnění ke sloučení rodiny), anebo nastane-li důvod podle písmene k), tj. v situacích týkajících se povolení k pobytu nositele oprávnění ke sloučení rodiny, který je držitelem modré karty (jako je např. zrušení platnosti modré karty).
K bodům 64 a 65 – k § 46f odst. 1 písm. j) a § 46f odst. 2 písm. a) Návrhem úpravy § 46f zákona o pobytu cizinců se důvod pro zrušení platnosti modré karty spočívající v pravomocném odsouzení za spáchání úmyslného trestného činu přeřazuje z odstavce 2 do odstavce 1; nově tedy nebude správní orgán v případě rušení platnosti modré karty z tohoto důvodu posuzovat přiměřenost důsledků tohoto rozhodnutí, resp. zejména zásah do soukromého nebo rodinného života cizince. Pobyt cizinců, kteří se dopouštějí závažné trestné činnosti, není v zájmu České republiky, což by mělo být zohledněno i při rušení jejich pobytu z tohoto důvodu. Ostatně ani v případě rušení platnosti obecného povolení k dlouhodobému pobytu z uvedeného důvodu se zásah do soukromého a rodinného života cizince neposuzuje. Naopak u jiných druhů tzv. speciálních povolení k dlouhodobému pobytu vycházejících z transpozic unijních směrnic vychází požadavek na hodnocení přiměřenosti dopadů rozhodnutí o odejmutí povolení přímo z těchto směrnic (viz např. čl. 17 směrnice 2003/86/ES, o právu na sloučení rodiny a § 46a zákona o pobytu cizinců). V případě modré karty však Českou republiku v tomto směru směrnice 2009/50/ES nezavazuje. Je zároveň vhodné, aby úprava byla v tomto směru sjednocena s úpravou dalšího pobytového oprávnění za účelem zaměstnání - zaměstnaneckou kartou, která požadavek na posuzování přiměřenosti důsledků rozhodnutí, resp. zásahu do soukromého a rodinného života v případě zrušení platnosti karty z důvodu pravomocného odsouzení cizince za spáchání úmyslného trestného činu rovněž neobsahuje.
K bodu 66 – k § 46f odst. 2 písm. d) Navrhuje se rozšíření důvodů pro zrušení platnosti modré karty o důvod spočívající v ochraně veřejného zdraví. Úprava je v souladu s článkem 9 odst. 3 písm. a) směrnice 2009/50/ES. Znění doplňovaného ustanovení odpovídá navrhovanému ustanovení § 37 odst. 2 písm. i), kterým se reaguje na změny v souvislosti s novelou zákona o pobytu cizinců (314/2015 Sb.). Stávající právní úprava neodpovídala potřebě zajištění ochrany veřejného zdraví na základě rozhodnutí k tomu příslušného orgánu. Navrhuje se tedy obdobná úprava i pro tyto případy.
K bodu 67 – k § 46g Stanoví se speciální důvody pro zrušení platnosti karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance nebo karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance jiného členského státu Evropské unie. Kromě důvodů pro zrušení platnosti, které se týkají cizince samotného, jsou upraveny i důvody, které se týkají převážně určitých podmínek na straně obchodní korporace (do které nebo v rámci které má být cizinec převeden), jejichž nesplnění má rovněž za následek zrušení platnosti uvedených povolení. Jde o nastavení určité důvěryhodnosti těchto obchodních korporací spočívající jednak v bezdlužnosti v oblasti daňových povinností, jakož i povinného odvádění pojistného na veřejné zdravotní pojištění nebo na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti (blíže úprava v ustanovení § 178e). Další podmínkou důvěryhodnosti je i skutečnost, že v období po vydání karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance nebo karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance jiného členského státu Evropské unie nebyla obchodní korporaci uložena pokuta za nelegální práci nebo že obchodní korporace nebyla zřízena pouze s cílem převádět zaměstnance na území Evropské unie, anebo že nejde o obchodní korporaci, na jejíž majetek byl prohlášen konkurz. Ustanovení o zrušení platnosti karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance nebo karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance jiného členského státu Evropské unie přitom zohledňují zásadu proporcionality v souladu s požadavky článku 8 směrnice 2014/66/EU. Ministerstvo vnitra oznamuje obchodní korporaci sídlící na území, do níž je cizinec převeden, anebo obchodní korporaci se sídlem mimo území EU, v rámci níž je cizinec převeden, důvody pro zrušení karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance nebo karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance jiného členského státu Evropské unie. V tomto druhém případě, kdy je třeba vyrozumět obchodní korporaci se sídlem mimo EU, v rámci níž byl cizinec převeden do jejího odštěpného závodu na území, se vyrozumí zpravidla vedoucí tohoto odštěpného závodu (vzhledem k tomu, že je oprávněn jednat za tuto zahraniční právnickou osobu a že se jedná o věc týkající se odštěpného závodu, viz § 503 odst. 2 občanského zákoníku). Tyto obchodní korporace však nejsou účastníky správního řízení ve smyslu § 27 správního řádu. Oznamovací povinnost vyplývá z čl. 15 odst. 3 směrnice 2014/66/EU.
K bodům 68 a 71 – k § 47 odst. 1 a 12 Sjednocuje se lhůta pro podání žádosti o prodloužení platnosti zaměstnanecké karty a lhůta pro podání žádostí o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za ostatními účely. Cizinec tedy bude oprávněn podat žádost o prodloužení platnosti zaměstnanecké karty – oproti stavu před navrhovanou novelizací – i v posledních třiceti dnech platnosti zaměstnanecké karty. Současně se ruší pravidlo, podle kterého je cizinec v případě, že konec lhůty pro podání žádosti připadne na sobotu, neděli nebo svátek, povinen podat žádost o vydání nebo prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu nejpozději předcházející pracovní den. Napříště se tedy uplatní standardní počítání času, podle kterého lze žádost podat ještě první následující pracovní den.
K bodu 69 – k § 47 odst. 8 až 10 Jedná se o ustanovení týkající se fikce platnosti modré karty EU, která jsou z hlediska systematiky přesunuta ze stávajícího § 44 do navrhovaných odstavců 8 až 10 v § 47. Pokud se v textu přesouvaného ustanovení hovoří o rozhodnutí jiného členského státu ve věci vydání, resp. nevydání modré karty, rozumí se tím pravomocné rozhodnutí příslušného orgánu tohoto členského státu [§ 47 odst. 8 písm. a) a c) zákona o pobytu cizinců]. V odstavci 9 se doplňuje fikce platnosti povolení k pobytu vnitropodnikově převedeného zaměstnance vydaného jiným členským státem Evropské unie, obdobně jako je tomu u modré karty vydané jiným členským státem Evropské unie. Cílem je zajistit oprávněnost pobytu cizinců, kteří již byli vnitropodnikově převedeni v rámci nadnárodní korporace, resp. z obchodní korporace se sídlem mimo Evropskou unii do její pobočky či dceřiné nebo sesterské společnosti se sídlem na území některého členského státu Evropské unie, přičemž v průběhu jejich pobytu na území tohoto členského státu vznikla potřeba jejich působení v dalším členském státě Evropské unie. Především jde o případ, kdy platnost povolení k pobytu vnitropodnikově převedeného zaměstnance vydaného jiným členským státem již uplynula, ale dosud nebylo ukončeno řízení o žádosti o vydání karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance jiného členského státu Evropské unie, která byla podaná na území.
K bodu 70 – k § 47 odst. 11 Jedná se o legislativně technický důsledek úpravy § 47 odst. 8 až 10.
K bodu 72 – k § 49 odst. 4 Doplnění v odstavci 4 je motivováno snahou přesně stanovit maximální dobu přechodného pobytu osob ze třetích zemí, které požívají diplomatické výsady a imunity. Vídeňská úmluva o diplomatických, resp. konzulárních stycích a mezinárodní smlouvy upravující status mezinárodních vládních organizací přiznávají členům personálu maximální rozsah výsad a imunit za předpokladu, že nejsou občany přijímajícího státu nebo osoby v přijímacím státě trvale usídlené. Dle sdělení Ministerstva zahraničních věcí je standardní doba vyslání členů personálu obvykle 4-6 let a ve většině případů se jedná o držitele diplomatických nebo služebních pasů. Vzhledem k tomu, že v minulosti byla ze strany Ministerstva zahraničních věcí prováděna i registrace držitelů běžných cestovních pasů, existují případy, kdy v rámci rezidentních diplomatických misí pobývají členové personálu v ČR cca 20 let. Tento stav není v souladu se smyslem Vídeňských úmluv, které předpokládají standardní rotaci personálu běžnou ve všech smluvních státech. Osoby, které v ČR pobývají více než 10 let, není možné považovat za „vyslané“ členy personálu, jedná se o tzv. místní síly (tzn. osoby najímané a placené přímo diplomatickou misí, které nejsou kmenovými zaměstnanci ministerstva zahraničních věcí vysílajícího státu). Stanovení maximální doby registrace zároveň odpovídá i předmětnému ustanovení zákona o pobytu cizinců, které § 49 uvádí jako „Přechodný pobyt na území na základě povolení k dlouhodobému pobytu vydávaného Ministerstvem zahraničních věcí“. Pokud by diplomatická mise, konzulární úřad nebo mezinárodní vládní organizace měla zájem i nadále zaměstnávat trvale usídleného člena personálu, mohla by tak činit v souladu se zákonem o zaměstnanosti a zákonem o pobytu cizinců jen za podmínky, že cizinec disponuje zaměstnaneckou kartou k tomuto konkrétnímu pracovnímu místu. Pokud diplomatická mise, konzulární úřad nebo mezinárodní vládní organizace nehodlají trvale usídleného člena personálu dále zaměstnávat nebo již tento člen personálu nehodlá pokračovat v uvedeném pracovním poměru, a pokud má nadále v úmyslu v ČR pobývat, musí si požádat o pobytové oprávnění za jiným účelem pobytu (např. v případě zaměstnání u jiného zaměstnavatele o zaměstnaneckou kartu k tomuto novému pracovnímu místu nebo, pokud je rodinným příslušníkem občana ČR nebo osoby s povolením k pobytu na území, o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny na území).
K bodu 73 – k § 50 odst. 3 Povaha a účel výjezdního příkazu je upraven v § 50 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů. Výjezdní příkaz opravňuje cizince k přechodnému pobytu na území České republiky po dobu v něm uvedenou a k vycestování z území. Ač zákon o pobytu cizinců výslovně nestanovuje, že vycestováním z území platnost výjezdního příkazu zaniká, toto je dostatečně zjevné teleologickým výkladem § 50 a rovněž údaji zapsanými ve výjezdním příkazu. Jde o zvláštní formu oprávnění k přechodnému pobytu na území, které slouží pouze k vycestování z území, zákon jasně stanovuje, že z tohoto druhu oprávnění není možné, aby cizinec požádal o udělení dlouhodobého víza nebo povolení k dlouhodobému nebo trvalému pobytu. Vycestováním z území pozbývá výjezdní příkaz účelu, pro který byl vydán. Se zřetelem k vyloučení případných pochybností o platnosti výjezdního příkazu po vycestování cizince z území, je žádoucí, aby zákon výslovně stanovil, že platnost výjezdního příkazu vycestováním cizince z území zanikne.
K bodu 74 a 75 – k § 50a odst. 3 písm. b) a odst. 7 Cílem navrhované změny v odstavci 3 písm. b) je snaha minimalizovat situace, kdy je cizinci vydáno jak rozhodnutí policie o povinnosti opustit území, tak rozhodnutí ministerstva o přemístění. Policie rozhodnutí o povinnosti opustit území vydá pouze v případě, kdy cizinec není zajištěn podle § 129 nebo byl-li ze zajištění propuštěn. Rozhodnutí o povinnosti opustit území České republiky je vydáváno určitým zákonem definovaným kategoriím cizinců z důvodu jejich neoprávněného pobytu na území České republiky, přičemž nejde o rozhodnutí, které by obsahovalo zákaz vstupu, jako je tomu u rozhodnutí o správním vyhoštění. Zmíněný institut je aplikován u skutkově spíše jednodušších případů, které nevyžadují provádění rozsáhlého dokazování. Odbor cizinecké policie krajského ředitelství policie již před zahájením správního řízení zpravidla disponuje dostatečným informačním základem potřebným pro vydání rozhodnutí. Zkoncentrování řízení do jediného úkonu (vydání rozhodnutí) by tudíž v aplikační praxi nemělo činit obtíže. Předestřený návrh odstavce 7 by tak měl přinést zejména zjednodušení a zrychlení správního řízení, což umožní alespoň zčásti snížit administrativní zátěž odborů cizinecké policie krajských ředitelství policie a ve svém důsledku tak i zefektivnit návratový proces.
K bodu 76 – k § 53 Navrhuje se zrušení části ustanovení § 53 zákona o pobytu cizinců. Rušená ustanovení jsou věcně zapracována do návrhu nových procesních ustanovení, konkrétně do návrhu ustanovení § 169g a § 169h. V ustanovení § 169f se stanoví místní příslušnost zastupitelského úřadu jak v oblasti dlouhodobých víz, tak v oblasti dlouhodobých a trvalých pobytů. Institut nepřípustnosti žádosti o vízum je nahrazen institutem nepřijatelnosti žádosti (§ 169h).
K bodu 78 – k § 56 odst. 1 písm. f) Legislativně technická úprava – úprava vnitřního odkazu zapříčiněná vložením nového odstavce 3 do § 56.
K bodu 79 – k § 56 odst. 1 - nová písmena l) a m) Navrhovanou změnou, resp. doplněním § 56 zákona o pobytu cizinců je toto ustanovení doplňováno o důvod neudělení víza v případě nesplnění podmínek pro jeho udělení. Tato změna ve spojení se změnou v § 37 odst. 2 písm. b) pomůže odstranit dosavadní nejasnosti ohledně tohoto důvodu pro zrušení platnosti víza (popř. povolení k pobytu). Nadále bude tedy zřejmé, že důvodem pro zrušení platnosti víza (popř. povolení k pobytu) spočívajícím v neplnění podmínek pro jeho udělení, je míněno nejen to, že cizinec přestal splňovat pozitivní podmínky pro jeho udělení, ale též ty negativní vyjádřené v § 56 zákona o pobytu cizinců. Z doplnění § 56 zákona o pobytu cizinců o nová ustanovení pak vyplývá, že důvodem pro zrušení platnosti víza jsou nejen stávající důvody pro neudělení víza uvedené v § 56, ale též skutečnost, že cizinec již nadále nesplňuje pozitivní podmínky pro udělení víza. Navrhovanou změnou budou odstraněny i některé nejasnosti spočívající v použití § 56 (prostřednictvím odkazů) i na povolení k dlouhodobému pobytu, kdy není úplně zřejmé, na základě jakého ustanovení zákona žádost zamítnout v případě, že nejsou splněny podmínky pro vydání povolení k pobytu. Druhým doplňovaným důvodem pro neudělení dlouhodobého víza (prostřednictvím odkazu) i pro nevydání povolení k dlouhodobému pobytu je obcházení zákona. Obcházení zákona je jednáním směřujícím k získání oprávnění k pobytu, které samo o sobě zákon neporušuje, ale obchází jeho smysl a účel a jako takové je důvodem pro nevydání oprávnění k pobytu. V oblasti udělování dlouhodobých víz je již nyní možné, aby v případě podezření, že dlouhodobé vízum bude zneužito k jinému, než deklarovanému účelu, nebylo uděleno. Tento důvod však nemusí vždy odpovídat zjištěnému stavu věci, resp. nepokrývá všechny situace. Je tedy vhodné doplnit do ustanovení § 56 samostatný důvod pro neudělení dlouhodobého víza spočívající v obcházení zákona. Navrhovaný důvod je přitom formulován tak, že obcházení zákona se dopustí cizinec, který tak jedná s cílem získat vízum k pobytu nad 90 dnů (resp. i povolení k pobytu). Uvedený důvod se však vztahuje jen na ta oprávnění k pobytu, jež se cizinec svým jednáním snaží získat. V případě účelových sňatků nebo účelově prohlášených otcovství se tedy bude jednat o účel sloučení rodiny, v případě účelového jmenování statutárním orgánem nebo jeho členem, kdy činnost statutárního orgánu obchodní korporace nebo jeho člena není skutečným účelem pobytu cizince na území, o účel podnikání (včetně povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování). Za obcházení zákona se přitom považuje nejen uzavření účelového manželství nebo účelové určení otcovství s cílem získat příslušné oprávnění k pobytu, ale pod toto ustanovení je třeba podřadit i ty případy, kdy se cizinci ve snaze získat oprávnění k pobytu za účelem podnikání (nově i povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování) nechají formálně zapsat jako statutární orgány obchodních korporací nebo jejich členové, aniž by tuto činnost hodlali fakticky vykonávat. Cizinec je povinen plnit účel pobytu na území. Je-li tedy vydáno oprávnění k pobytu za účelem podnikání (popř. povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování) cizinci, který je statutárním orgánem nebo členem statutárního orgánu obchodní korporace, plnění účelu pobytu by mělo spočívat ve skutečném výkonu dané funkce, což je nutně spojeno s potřebou pobytu na území. Nemůže se tedy jednat pouze o formální postavení, aniž by cizinec jménem obchodní korporace navenek jednal, uzavíral smlouvy, popř. podepisoval dokumenty, které jsou ukládány povinně i do sbírky listin v rámci obchodního rejstříku apod. Je-li tedy prokázáno, že došlo ke zmíněnému obcházení zákona, je správnímu orgánu umožněno, aby žádost na základě navrhovaného ustanovení zamítl. Cílem je vyloučit zneužívání tohoto institutu k vytváření imaginárních obchodních korporací s několika desítkami statutárních orgánů. Tyto případy, které se vyskytují v současné aplikační praxi, nasvědčují zneužívání dlouhodobého víza a pobytu za účelem podnikání v uvedené formě. Lze si jen těžko představit, že obchodní korporace může být efektivně řízena několika desítkami statutárních orgánů (např. se jednalo o společnosti s ručením omezeným až se 40 nebo 50 jednateli, ale pouze dvěma společníky). Nelze jednoznačně vymezit všechny možné způsoby obcházení zákona v souvislosti se snahou nabýt oprávnění k pobytu za účelem podnikání (popř. povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování). Navrhované ustanovení pouze demonstrativně uvádí jeden z případů obcházení zákona mimo jiné proto, aby se pro účely aplikační praxe vymezil směr přípustné správní úvahy při výkladu tohoto pojmu. Konstatování, že došlo k obcházení zákona, musí být správním orgánem prokázáno, přičemž se vychází zejména ze skutečností zjištěných v rámci správního řízení o vnitřní organizaci a fungování obchodní korporace, případně podpořených zjištěním z pohovoru (výslechu), a z dalších důkazů. Samo zjištění, že obchodní korporace má určitý počet členů statutárního orgánu ještě nemůže založit důvodný úsudek vedoucí k aplikaci tohoto ustanovení a neznamená tak, že se má za prokázané, že cizinec jednal účelově. Takový důvodný závěr může být správním orgánem učiněn až ve spojení s dalšími podklady pro rozhodnutí, kdy tento závěr musí být prokázán a v rozhodnutí řádně odůvodněn.
K bodu 80 – k § 56 odst. 3 V navrhovaném ustanovení se zakotvují důvody pro neudělení víza k pobytu nad 90 dnů za účelem sezónního zaměstnání, resp. z již existujících obecných důvodů pro neudělení dlouhodobého víza se vylučují ty důvody, které s ohledem na úpravu „důvodů pro zamítnutí žádosti o povolení za účelem sezónní práce“ v článku 8 směrnice 2014/36/EU nejsou aplikovatelné. Formou odkazu se tedy stanoví, že důvodem pro zamítnutí žádosti jsou některé taxativně vyjmenované důvody pro neudělení dlouhodobého víza upravené v § 56. Nepoužijí se zde tedy ty důvody upravené v § 56, jejichž aplikace by jako důvod pro neudělení víza k pobytu nad 90 dnů za účelem sezónního zaměstnání byla nelogická nebo nepřípustná (vzhledem k směrnicí taxativně stanoveným důvodům pro zamítnutí žádosti). Zbývající důvody lze podřadit pod směrnicí upravené „důvody pro zamítnutí žádosti o povolení za účelem sezónní práce“, jako je např. nesplnění podmínek pro přijetí sezónního pracovníka k pobytu (resp. nesplnění podmínek pro udělení víza), skutečnost, že cizinec je považován za hrozbu pro veřejný pořádek, veřejnou bezpečnost či veřejné zdraví nebo předložení podvodných, padělaných či pozměněných náležitostí (resp. údaje podstatné pro posouzení žádosti v nich uvedené neodpovídají skutečnosti). Důvody neudělení víza k pobytu nad 90 dnů za účelem sezónního zaměstnání podle § 56 odst. 3 jsou transpozicí čl. 8 odst. 1 (tedy nesplnění podmínek pro vydání povolení za účelem sezónní práce uvedených v čl. 5 nebo 6 směrnice, včetně hrozby pro veřejný pořádek, veřejnou bezpečnost nebo veřejné zdraví a předložení podvodných, padělaných nebo pozměněných náležitostí). Uplatnění zásady proporcionality zde není stanoveno vzhledem k tomu, že se jedná o transpozici čl. 8 odst. 1, kdy pro tyto důvody je podle čl. 8 odst. 5 směrnice stanovena výjimka z hodnocení proporcionality. Některé z důvodů pro zamítnutí podle čl. 8 směrnice, které souvisí s porušením povinností na straně zaměstnavatele, budou upraveny jakožto důvody pro nevydání povolení k zaměstnání v § 99 zákona o zaměstnanosti (povolení k zaměstnání tak např. nebude možné vydat cizinci, jehož zaměstnavateli byla v období posledních 4 měsíců pravomocně uložena pokuta za umožnění výkonu nelegální práce, nebo na majetek jehož zaměstnavatele byl na základě pravomocného rozhodnutí soudu prohlášen konkurs a tento konkurs doposud nebyl zrušen). Při rozhodování o nevydání povolení k zaměstnání podle zákona o zaměstnanosti by již v souladu s čl. 8 odst. 2 a 4 ve spojení čl. 8 odst. 5 směrnice měla být hodnocena přiměřenost dopadů tohoto rozhodnutí ve vztahu k důvodu pro jeho přijetí; uvedené je z hlediska vnitrostátního práva naplněno prostřednictvím uplatnění zásady proporcionality na základě ustanovení správního řádu (viz § 2 odst. 3 správního řádu).
K bodu 81 – k § 58 odst. 4 Směrnice 2014/36/EU v článku 12 odst. 5 stanoví povinnost členských států uvést v případě dlouhodobých víz na vízovém štítku v poli poznámky, že vízum je vydáváno za účelem sezónní práce, a to v souladu s Nařízením Rady (ES) č. 1683/95, kterým se stanoví jednotný vzor víz. Podle navrhovaného ustanovení se tedy v případě víza k pobytu nad 90 dnů za účelem sezónního zaměstnání vyznačí v oddílu „poznámky“ ve vízovém štítku záznam „SEASONAL WORK“. V souladu s navrhovaným ustanovením § 21 se obdobně použije tato povinnost i v případě krátkodobého víza za účelem sezónního zaměstnání (viz čl. 12 odst. 1 písm. b) směrnice). Uvedené označení by mělo usnadnit cestování cizinců, kteří jsou držiteli tohoto víza, po schengenském prostoru i případnou kontrolu jejich pobytových oprávnění ze strany úřadů členských států EU.
K bodu 82 – k § 60 Navrhovaná úprava stanoví procesní podmínky, za nichž lze požádat o prodloužení doby platnosti dlouhodobého víza a doby pobytu na území na toto dlouhodobé vízum. V navrhovaném ustanovení se jednak sjednocuje terminologie zákona s praxí, podle níž již není rozlišováno mezi dobou platnosti víza k pobytu nad 90 dnů a dobou pobytu na toto vízum, rovněž se mění doba pro podání žádosti o prodloužení platnosti dlouhodobého víza, upřesňují se pravidla pro osvědčování fikce platnosti dlouhodobého víza a stanoví se speciální pravidla pro zachování lhůty. V zásadě se jedná o sjednocení této procesní úpravy s úpravou obsaženou v dosavadním § 47 zákona o pobytu cizinců. Co se týče doby pro podání žádosti o prodloužení dlouhodobého víza, možnost podat žádost ne dříve než 90 dnů před koncem platnosti dosavadního dlouhodobého víza se nemění, nově se však umožňuje žádat o prodloužení platnosti dlouhodobého víza a doby pobytu na toto vízum až do konce platnosti stávajícího dlouhodobého víza, tedy i v poslední den jeho platnosti. V případě, že cizinec žádá o prodloužení víza k pobytu nad 90 dnů za účelem sezónního zaměstnání, je však třeba u Úřadu práce požádat i o prodloužení povolení k zaměstnání, což je podle § 94 odst. 1 zákona o zaměstnanosti možné učinit nejpozději 30 dnů před uplynutím platnosti dosavadního povolení k zaměstnání. Obdobně jako v dosavadní úpravě je rovněž připuštěna možnost podat žádost o prodloužení platnosti dlouhodobého víza i po zákonem stanovené objektivní lhůtě, pokud cizinci v podání žádosti zabrání důvody na jeho vůli nezávislé (nově ve lhůtě 5 pracovních dnů). Správní orgán tedy nerozhoduje speciálním usnesením o prominutí zmeškání lhůty ve smyslu § 41 správního řádu, ale na základě podané žádosti posoudí včasnost podání žádosti, resp. skutečnost, zda důvody uvedené cizincem lze podřadit pod důvody na jeho vůli nezávislé, a po tomto posouzení buď řízení zastaví, nebo v něm pokračuje a žádostí se věcně zabývá. Oproti stávající úpravě však dochází ke zpřesnění v tom smyslu, že cizinec je povinen důvody na jeho vůli nezávislé, které mu zabránily ve včasném podání žádosti, uvést nejpozději při podání žádosti. Jedná se o obdobnou úpravu, jako je tomu v případě žádosti o prominutí zmeškání úkonu podle § 41 správního řádu, kdy je se žádostí o prominutí zmeškání úkonu třeba spojit i zmeškaný úkon. Nově je rovněž připuštěna možnost dřívějšího podání žádosti, za současného stanovení povinnosti cizince důvody dřívějšího podání žádosti ministerstvu sdělit nejpozději při jejím podání a na výzvu ministerstva tyto důvody prokázat. K později uplatněným důvodům nebude tedy přihlíženo. Nepodání žádosti o prodloužení doby platnosti dlouhodobého víza a doby pobytu na území na dlouhodobé vízum ve lhůtě stanovené v odstavci 2 navrhovaného ustanovení nebo v souladu s podmínkami uvedenými v odstavci 3 povede k zastavení řízení podle navrhovaného § 169r odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců. Výjimkou z důvodů pro zastavení řízení v případě předčasného podání žádosti budou nově případy, kdy žadatel sice podal žádost předčasně, ale správní orgán o ní rozhoduje až v době, kdy již započala běžet lhůta pro podání žádosti. Takové zastavení řízení se jeví jako neefektivní, neboť zatěžuje zbytečně jak cizince, který následně musí podat novou žádost, tak správní orgán, který byť s vědomím, že bude následně posuzovat pozdější totožnou žádost, musí řízení o žádosti zastavit. Navržené řešení související úpravy § 169r odst. 1 písm. d) je tedy plně v souladu se zásadou procesní ekonomie a efektivního výkonu státní správy. Stejně jako ve stávající úpravě i navrhovaná úprava počítá s tzv. fikcí platnosti dosavadního dlouhodobého víza za předpokladu, že žádost o jeho prodloužení byla podána v souladu s podmínkami uvedenými v odstavcích 2 a 3. Co se týče důvodů pro neprodloužení doby platnosti dlouhodobého víza nebo doby pobytu na toto vízum, ty jsou upraveny v § 35 odst. 3 zákona o pobytu cizinců (důvodem pro neprodloužení doby platnosti dlouhodobého víza je, pokud nastane důvod pro zahájení řízení o zrušení platnosti tohoto víza), a není tedy třeba je opětovně upravovat v navrhovaném ustanovení § 60. Nově dochází ke zpřesnění pravidel pro osvědčování fikce platnosti dosavadního pobytového oprávnění. V současnosti není tato otázka ve vztahu k prodlužování dlouhodobých víz upravena, vzhledem k zavedení těchto pravidel u dlouhodobých pobytů (§ 47 zákona o pobytu cizinců) se však jeví jako žádoucí postupovat stejně i v případě osvědčování fikce platnosti dlouhodobých víz. Proto zákon nově stanoví, že fikce oprávnění k pobytu se jednotně osvědčí vízovým štítkem vyznačovaným do cestovního dokladu, a to ve formě dlouhodobého víza. Výjimkou jsou případy cizinců evidovaných v Schengenském informačním systému, kde se fikce osvědčí pouze potvrzením, a to vzhledem k povaze a důsledkům evidence těchto osob v Schengenském informačním systému. V případě cestování po ostatních státech schengenského prostoru by se totiž tyto osoby vystavovaly nebezpečí postihu (nejdříve se proto v rámci řízení musí na základě konzultačního řízení vyřešit otázka, zda dojde k vyřazení této osoby ze systému nebo zda dojde k zamítnutí její žádosti z tohoto důvodu). Na řízení o vydání osvědčení se vztahuje část čtvrtá správního řádu, v případě nesplnění podmínek pro vydání osvědčení (ať již ve formě štítku nebo potvrzení) je tedy třeba postupovat v souladu s touto částí správního řádu, např. na základě žádosti cizinci písemně sdělit důvody nevydání tohoto osvědčení. O nevydání osvědčení se však nevydává rozhodnutí. V odstavci 6 se stanoví speciální pravidla pro tzv. zachování lhůty. Jedná se o identickou úpravu, jako byla zavedena do § 47 novelou zákona o pobytu cizinců (314/2015 Sb.). Tato otázka opět není ve vztahu k prodlužování dlouhodobých víz speciálně upravena, zákon o pobytu cizinců již však v § 47 obsahuje speciální úpravu pro případ žádostí o povolení k dlouhodobému pobytu nebo jejich prodloužení, v rámci jednotného postupu je tedy vhodné aplikovat tato pravidla i na žádosti o prodloužení dlouhodobých víz. Odstavec 7 pak pouze přejímá úpravu obsaženou v dosavadním § 60 odst. 7.
K bodu 83 – k § 66 odst. 1 písmenu d) Navrhuje se dílčím způsobem omezit podmínky pro získání povolení k trvalému pobytu v případech, kdy je důvodem žádosti společné soužití rodiny. Cílem této úpravy nemá být omezení možnosti nezletilých dětí, aby společně s rodiči, kteří zde mají povolen trvalý pobyt, pobývali v České republice, a to rovněž na základě povolení k trvalému pobytu. Doplnění slov „na území“ do ustanovení § 66 odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců má pouze zpřesnit dané ustanovení v tom smyslu, že společné soužití rodiny má být realizováno na území České republiky. V praxi se totiž objevují případy, kdy cílem získání povolení k trvalému pobytu není společný trvalý pobyt dítěte na území s jeho rodiči, ale pouze snaha o usnadnění cestování do České republiky např. v období školních prázdnin, přičemž dítě cizince žije např. se svým druhým rodičem nebo s prarodiči v zemi původu. Tento motiv však nemůže být důvodem pro přiznání nejvyššího pobytového statusu, kterým je povolení k trvalému pobytu. Další změna, resp. omezení, které je obsaženo v navrhovaném ustanovení, spočívá ve zrušení slov „nebo zletilé nezaopatřené“ (dítě). Toto opatření má zamezit tomu, aby povolení k trvalému pobytu automaticky získaly zletilé nezaopatřené děti cizinců s trvalým pobytem. Praxe se setkává s případy, kdy zletilí cizinci, jejichž rodiče zde mají povolený trvalý pobyt, pobývají v zemi původu a až před dosažením hranice 26 let žádají v České republice o povolení k trvalému pobytu. Přestože se mnohdy již nejedná o nezaopatřené děti, tím, že se zapíšou ke studiu v zahraničí, formálně splní podmínku nezaopatřenosti. Často se také jedná o zletilé cizince, kteří dokládají svou nezaopatřenost potvrzeními vydanými českými středními školami (nejčastěji se jedná o učiliště), přestože však již střední vzdělání v zemi původu absolvovali. Po získání práva trvalého pobytu pak tohoto studia zanechávají. V dalších případech se jedná o zletilé děti, které studují na vysoké škole v zemi původu a z důvodu tohoto studia v zahraničí nehodlají v době, kdy žádají o trvalý pobyt, trvale pobývat se svými rodiči v České republice. Účelem tohoto jednání je tedy zejména snadnější cestování i následný pobyt v České republice na základě povolení k trvalému pobytu, poté, co dokončí svá studia, aniž by zde však po udělení povolení (někdy i několik let) pobývali. O povolení k trvalému pobytu v případech, kdy důvodem žádosti má být společné soužití rodiny, žádají také cizinci, kteří by jinak v zemi původu byli nuceni absolvovat povinnou základní vojenskou službu, a to i s ohledem na snazší podmínky pro podání této žádosti (žádost o uvedené povolení je možné podat i v případě, že cizinec již pobývá na území na základě přechodného pobytu). Vzhledem k uvedeným důvodům i skutečnosti, že povolení k trvalému pobytu je nejvyšším pobytovým statusem, navrhuje se omezit možnost získání tohoto oprávnění z důvodu společného soužití rodiny pouze pro nezletilé děti cizinců s trvalým pobytem. Cizinci, kteří jsou zletilými nezaopatřenými dětmi cizinců s povolením k dlouhodobému nebo trvalému pobytu, nebudou ani podle navrhované úpravy vyloučeni z možnosti získat pobytové oprávnění za účelem společného soužití rodiny na území České republiky. V těchto případech mohou nadále žádat o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny na území podle § 42a zákona o pobytu cizinců.
K bodu 84 a 96 – k § 68 odst. 1 a § 83 odst. 1 písm. a) Cílem navrhované úpravy § 68 a § 83 je odstranit některé přetrvávající nejasnosti ohledně výkladu výše uvedených ustanovení. V praxi dochází k rozdílné interpretaci okamžiku, k jakému mají být splněny podmínky předchozího nepřetržitého pobytu na území. V návrhu novelizovaných ustanovení se konkretizuje, že podmínka 5 let nepřetržitého pobytu na území musí být splněna ke dni podání žádosti. Navrhovaná úprava tak má vést k větší přesnosti zákona i k větší právní jistotě jeho adresátů. V uvedených případech je nutné zohlednit zejména směrnici Rady 2003/109/ES ze dne 25. listopadu 2003 o právním postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty (dále jen „směrnice 2003/109/ES“). V článku 4 odst. 1 směrnice se uvádí, že: „Členské státy přiznávají právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta státním příslušníkům třetích zemí, kteří bezprostředně před podáním příslušné žádosti pobývali oprávněně a nepřetržitě na jejich území po dobu pěti let.“ Doba pobytu jako základní předpoklad pro přiznání právního postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta by tedy měla být cizincem splněna při podání žádosti. Uvedený princip podporuje i Veřejný ochránce práv. Ve své rozhodovací činnosti se otázkou, k jakému dni se má posuzovat splnění podmínek pro získání práva trvalého pobytu, zabývala i Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, přičemž dospěla ke stejnému závěru jako Veřejný ochránce práv. Ve svém rozhodnutí ze dne 29. května 2015 (č. j. MV-124452-4/SO-2014, str. 3) tak Komise konstatuje, že: „Doba 5 let nepřetržitého pobytu tak nemůže být splněna, kdykoliv v minulosti, ale nepřetržitý pobyt cizince na území musí bezprostředně předcházet podání žádost dle § 68 zákona o pobytu cizinců, tzn. stanovená doba nepřetržitého pobytu musí být dosažena nejpozději ke dni podání žádosti“. S ohledem na znění směrnice 2003/109/ES podpořené i výše uvedenými právními názory je tedy navrhováno upřesnit v tomto smyslu znění příslušných ustanovení zákona.
K bodům 85 až 88 (část) – k § 68 odst. 3 písm. b), d) a e) a § 69 odst. 5 a 6 Cílem navrhované úpravy, která spočívá v doplnění dalších ustanovení do § 68 odst. 3 zákona o pobytu cizinců, je vyřešení následujících problémů. Prvním je vyjasnění otázky, zda se do doby 5 let nutné k získání povolení k trvalému pobytu má či nemá započítávat vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území. Toto vízum neslouží primárně k delšímu setrvání na území, ale má být řešením pro mimořádné případy, kdy je třeba po určitou dobu strpět pobyt cizince na území, neboť nastaly okolnosti, které to odůvodňují. Uvedený specifický druh pobytového oprávnění by tedy v obecné rovině neměl vést k získání trvalého pobytu na území. Naproti tomu, pokud cizinci bude po roce pobytu na území na základě víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území následně vydáno povolení k dlouhodobému pobytu za tímto účelem, nelze ho již považovat za formálně omezené oprávnění k pobytu ve smyslu čl. 3 odst. 2 písm. e) směrnice 2003/109/ES, jež by nebylo možné dle čl. 4 odst. 1 této směrnice započítat do doby 5 let nutné pro získání povolení k trvalému pobytu. Proto se navrhuje nezapočítávat do doby nutné pro získání povolení k trvalému pobytu pobyt v rámci víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území, resp. takový pobyt bude cizinci započítáván pouze v případě, že posléze získá též povolení k dlouhodobému pobytu za tímto účelem. Z výše uvedeného důvodu je pak navrhována též změna v § 69 odst. 5, na základě níž žádost o vydání povolení k trvalému pobytu nelze podat, pokud cizinec na území pobývá na základě víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území. Vzhledem k tomu, že dobu pobytu na toto vízum bude možné započítat do doby 5 let nutné pro získání povolení k trvalému pobytu pouze v případě, že po tomto vízu bude následovat pobyt na základě povolení k dlouhodobému pobytu, znamenalo by podání žádosti o povolení k trvalému pobytu podle § 68 v případě pobytu na území na vízum za účelem strpění pobytu pouze snahu o další bezvýsledné setrvávání na území. Během pobytu na jakékoli jiné dlouhodobé vízum než vízum za účelem strpění pobytu na území není možné podání žádosti podle § 68 odst. 1 zákona o pobytu cizinců (cizinec pobývající na dlouhodobé vízum nemůže splnit podmínku pětiletého nepřetržitého pobytu na území), a proto se dlouhodobá víza z výčtu pobytových oprávnění, ze kterých lze ministerstvu podat žádost o povolení k trvalému pobytu podle § 68 odst. 1, vypouští en bloc. Ustanovení § 69 odst. 5 se následně za účelem zlepšení srozumitelnosti, avšak beze změny významu, rozděluje do dvou odstavců (5 a 6). Do § 68 odst. 3 se rovněž doplňuje nové písm. d), podle nějž se do doby 5 let nezbytné pro získání povolení k trvalému pobytu nezapočítává doba pobytu na území na vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem sezónního zaměstnání, a v souvislosti s touto změnou se upravuje i text dosavadního písm. b) tohoto odstavce. Navrhovaná změna je pouze formálním zpřesněním textu zákona v reakci na nově upravené vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem sezónního zaměstnání, vzhledem k tomu, že již podle nynějšího znění zákona není doba pobytu cizince na území za účelem zaměstnání závislého na střídání ročního období započítávána do doby 5 let nezbytné pro získání povolení k trvalému pobytu. Tato úprava přitom vychází z čl. 3 odst. 2 písm. e) směrnice 2003/109/ES.
K bodu 86 (část) – k § 68 odst. 3 písm. f) Návrh zákona má za cíl vyjasnit také otázku započítávání doby pobytu cizince na území do doby 5 let nutné k získání povolení k trvalému pobytu v případě cizince, který podal žádost o prodloužení povolení k pobytu a po uplynutí platnosti povolení (za situace, kdy žádost ještě není vyřízena) pobývá na území v rámci tzv. fikce platnosti povolení k pobytu. Podle rozsudku Evropského soudního dvora (dnes Soudního dvora Evropské unie) ze dne 20. září 1990 v případu C-192/89, S. Z. Sevince v. Staatssecretaris van Justitie, se doba, po kterou byl cizinec zaměstnán v době tzv. fikce platnosti dosavadního povolení k pobytu, nezapočítává, pokud pobyt nakonec nebyl povolen, do stanovené doby „legálního zaměstnání“, po jejímž uplynutí má cizinec volný přístup na trh práce podle čl. 6 odst. 1 rozhodnutí Rady pro přidružení č. 1/80 ze dne 19. září 1980 o rozvoji přidružení. Tento rozsudek se podle názoru předkladatele i podle odborné literatury [Peers, Guild, Acosta Arcarazo, Groenendijk, Moreno-Lax: EU Immigration and Asylum Law (Text and Commentary): Second Revised Edition. Boston: 2012, s. 301] analogicky použije i ve vztahu k počítání „legálního pobytu“
– tzv. fikci oprávnění k pobytu lze tedy do pětiletého nepřetržitého pobytu na území započítat pouze v případě, že stát povolení k pobytu udělil. Jak plyne již ze zaužívaného označení, jedná se toliko o fikci oprávnění k pobytu – stát o tomto oprávnění k pobytu však nerozhodl, pouze do okamžiku svého pravomocného rozhodnutí umožnil cizinci, aby na území pobýval. Pokud stát cizinci povolení k pobytu udělí, jeho pobyt se bude považovat za formálně povolený od počátku cizincova pobytu na tzv. fikci platnosti povolení k pobytu (toto období se tedy započítá celé). Z rozhodnutí státu, kterým se pobyt na území nepovoluje, logicky však vyplývá, že fikce platnosti povolení k pobytu zůstává fikcí, na kterou nelze pohlížet jako na „legální pobyt“ podle směrnice 2003/109/ES. Navrhovaný koncept je plně v souladu nejen s výše uvedenou evropskou judikaturou, ale odpovídá i textu směrnice – ta totiž ve svém úvodním ustanovení (rec. 2) explicitně zmiňuje osobu, která je „držitelem povolení k dlouhodobému pobytu“. Osoba pobývající na území na základě fikce pobytu však držitelem povolení k dlouhodobému pobytu není. Cílem navržené úpravy tedy je, aby cizinci, který dovršil 5 let pobytu na území až v rámci pobytu na tuto fikci, bylo umožněno získat povolení k trvalému pobytu, za podmínky, že bude prodloužení jeho povolení k pobytu formálně potvrzeno. Cizinci pobývajícímu na území v rámci fikce platnosti pobytového oprávnění bude umožněno podat žádost o povolení k trvalému pobytu, nicméně pokud 5 let pobytu na území dovrší až v rámci fikce pobytu, bude třeba řízení o žádosti o povolení k trvalému pobytu přerušit a vyčkat rozhodnutí o žádosti o prodloužení povolení k pobytu. Nezřídka se totiž stává, že cizinci je např. zamítnuta ze závažných důvodů žádost o prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu, ale s ohledem na absenci navrhované úpravy není možné zamezit získání nejvyššího pobytového statusu, tedy povolení k trvalému pobytu. To pak vede k paradoxním situacím, kdy cizinci sice není prodlouženo povolení k dlouhodobému pobytu, přesto získá povolení k trvalému pobytu. Uvedené se týká zejména déle trvajících a skutkově složitých případů, jako tomu je v případě cizinců, kteří během svého povolení k dlouhodobému pobytu neplnili na území účel povoleného pobytu. Jak vyplývá již z výše uvedeného, navrhovaná úprava nemá vliv na započitatelnost doby trvání řízení o žádosti o prodloužení platnosti povolení k pobytu (i v případě, že by došlo k průtahům v řízení), pokud cizinec splní podmínky pro požadované prodloužení platnosti povolení. Do doby pětiletého legálního a nepřetržitého pobytu se stejným způsobem započítá doba pobytu na povolení k dlouhodobému pobytu i doba pobytu na fikci platnosti povolení k pobytu (bez ohledu na délku řízení) – pro posouzení je rozhodující pouze to, zda cizinec splňuje podmínky pro vyhovění žádosti. Pokud cizinec v době pobytu na fikci platnosti povolení k pobytu přestane plnit účel povoleného pobytu, může i v této fikci požádat o povolení k pobytu za jiným účelem. Cizinec tak vždy, když přestane plnit účel pobytu, může tuto situaci zhojit, obdržet povolení k dlouhodobému pobytu a dosáhnout tak započitatelnosti doby pobytu na tzv. fikci.
K bodu 89 – k § 69 odst. 7 Rozšiřuje se okruh případů, kdy za pobytu na území nelze podat žádost o vydání povolení k trvalému pobytu, a to konkrétně o případy uvedené v nově navrhovaném ustanovení § 47 odst. 8 a 9.
K bodům 91, 92, 127 a 129 – k § 70 odst. 2 písm. c), § 72, k § 87u odst. 1, § 87w a § 117b odst. 1 Navrhovanou úpravou dochází ke zpřesnění legislativního textu tak, aby byl v souladu s obsahem § 19 odst. 4 zákona o základních registrech. Stávající úprava zejména výslovně neřeší zápis údaje o jménu a příjmení v případě uzavření registrovaného partnerství.
K bodu 93 – k § 75 odst. 1 písm. d) Jedná se o legislativně technickou změnu související s navrhovaným ustanovením § 169j, které nově obsahuje speciální právní úpravu výslechu účastníka řízení, resp. oprávnění správního orgánu vyslechnout účastníka řízení.
K bodům 94 a 95 – k § 75 odst. 2 písm. f), g) a h) Cílem navrhované změny je zavedení účinných prostředků k zabránění využívání oprávnění k pobytu k jinému než deklarovanému účelu. V řadě případů se stává, že cizinec na území neplní účel, pro který mu bylo uděleno dlouhodobé vízum, resp. povolení k dlouhodobému pobytu. Mohou pak v zásadě nastat dvě situace. Zaprvé, cizinci je prodlouženo povolení k dlouhodobému pobytu, cizinec však v době platnosti tohoto povolení neplní účel pobytu na území, aniž by k tomu měl závažné důvody. Nežádá však o další prodloužení tohoto povolení, ale s ohledem na délku pobytu na území požádá o vydání povolení k trvalému pobytu. Pokud je však neplnění účelu povolení k dlouhodobému pobytu důvodem pro neprodloužení tohoto povolení, tím spíše by mělo být důvodem pro zamítnutí žádosti o vydání nejvyššího pobytového statusu, tedy povolení k trvalému pobytu. Navrhované ustanovení písmene f) tak reaguje na situace, kdy cizinec neplní účel dlouhodobého pobytu bezprostředně předcházejícího podání žádosti o vydání povolení k trvalému pobytu po převážnou část doby platnosti tohoto povolení k dlouhodobému pobytu. Kritérium neplnění účelu po převážnou část doby platnosti povolení přitom vychází z dosavadní judikatury soudů (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu, ze dne 19. 1. 2012, č. j. 9 As 80/2011 – 69 nebo rozsudek ze dne 6. 11. 2014, č.j. 9 Azs 219/2014 – 39, která jej jakožto závažnou překážku pobytu cizince na území považuje za důvod pro nevydání, resp. neprodloužení povolení k dlouhodobému pobytu. Cizinec zároveň podle navrhované úpravy může prokázat, že neplnil účel předcházejícího povolení k dlouhodobému pobytu ze závažných důvodů pouze po přechodnou dobu (a nikoli tedy po převážnou dobu pobytu). Za neplnění účelu ve smyslu tohoto ustanovení se však nebude považovat situace, kdy cizinec tráví svou třeba i měsíc trvající dovolenou v cizině. Navrhovaný důvod pro nevydání povolení k trvalému pobytu v písmeni f) je souladný s výhradou veřejného pořádku, jakožto důvodem pro odmítnutí přiznání právního postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta Evropské unie ve smyslu směrnice 2003/109/ES. Pokud jde o výhradu veřejného pořádku, je jednotlivým členským státům ponechán prostor pro uvážení, co lze za porušování veřejného pořádku považovat (aniž by tím byla dotčena příslušná judikatura Soudního dvora Evropské unie). V tomto směru lze tedy v zásadě neplnění účelu pobytu považovat za ohrožení veřejného pořádku, neboť neplnění účelu pobytu je (s výjimkou, kdy účel není plněn ze závažných důvodů) spojeno s tím, že cizinec využívá povolený pobyt k jiným účelům, než k tomu, který mu byl povolen. Nová písmena g) a h) jsou v zásadě pouze zpřesněním stávajících písmen f) a g), čímž mají být odstraněny výkladové problémy související s otázkou, zda důvodem pro nevydání povolení k trvalému pobytu může být i závažné narušení veřejného pořádku nebo ohrožení bezpečnosti státu v době před podáním žádosti. V dnešní úpravě se uvedené dovozuje pouze výkladem. S ohledem na závažnost této otázky je proto vhodné upravit tyto důvody explicitně. Současně se zpřesňuje v novém písmenu h) znění dosavadního písmena g) tak, aby bylo zřejmé, že se tento důvod týká pouze ohrožení bezpečnosti nebo narušení veřejného pořádku jiného členského státu EU. I nadále samozřejmě platí povinnost správního orgánu hodnotit přiměřenost rozhodnutí o zamítnutí žádosti o vydání povolení k trvalému pobytu, a to v návaznosti na požadavek čl. 6 směrnice 2003/109/ES.
K bodu 98 – k nadpisu dílu 1 hlavy IVa Jde o legislativně technickou úpravu, jejímž cílem je upřesnění dosavadní terminologie. Tento díl neřeší jakýkoli přechodný pobyt občana Evropské unie a jeho rodinného příslušníka, ale pouze pobyt po dobu delší než 3 měsíce.
K bodu 99 – k nadpisu pod § 87a Jde o legislativně technickou úpravu, jejímž cílem je upřesnění dosavadní terminologie. Jednotlivé paragrafy v rámci dílu 1 jsou označeny nadpisem. Pro přehlednost je nadpis doplněn i k § 87a, který upravuje otázku žádosti občana Evropské unie o vydání fakultativního potvrzení o přechodném pobytu na území vydávaného pro pobyty na území České republiky delší než 3 měsíce. V ostatním zůstává právní úprava tohoto potvrzení nezměněna, tedy je nadále založena na principu dobrovolnosti, kdy záleží pouze na občanu Evropské unie, zda si o tento doklad požádá či nikoli. Občan EU může tedy v České republice pobývat bez dalších omezení na základě § 18 písm. c) zákona o pobytu cizinců, resp. v rámci práva volného pohybu osob.
K bodu 100 – k § 87b Navrhovaná úprava zpřesňuje podmínky, za kterých je rodinný příslušník občana Evropské unie oprávněn pobývat na území tak, že se ve smyslu čl. 3 směrnice 2004/38/ES nahrazuje požadavek společného pobytu na území požadavkem, aby rodinný příslušník občana Evropské unie na území České republiky doprovázel nebo následoval. Rodinný příslušník občana Evropské unie, který na území doprovází občana Evropské unie, který se přemísťuje na území (rodinný příslušník tedy s tímto občanem cestuje na území) nebo následuje občana Evropské unie, který již na území pobývá (případ, kdy rodinný příslušník cestuje za občanem EU, který už na území pobývá) a zároveň tento rodinný příslušník hodlá pobývat na území po dobu delší než 3 měsíce, je stejně jako dosud povinen ve lhůtě do 3 měsíců požádat o vydání povolení k přechodnému pobytu (které se mu vydá formou pobytové karty, viz čl. 9 odst. 1 a 2 a čl. 10 odst. 1 směrnice 2004/38/ES). Opožděné podání žádosti o vydání povolení k přechodnému pobytu nebo dokonce absence takové žádosti nemá stejně jako dosud za následek automatické konstatování nelegálního pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie, za předpokladu, že doprovází nebo následuje na území občana Evropské unie. Jedná se pouze o přestupek podle § 156 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců (viz čl. 9 odst. 3 směrnice 2004/38/ES). Požadavek na doprovázení či následování občana EU v § 87b odst. 1 je v každém případě třeba vykládat ve smyslu směrnice i judikatury Soudního dvora tak, že zahrnuje i ty kategorie osob, které se rodinnými příslušníky stanou až za jejich pobytu na území (viz např. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 25. 7. 2008 ve věci C-127/08 Metock, odst. 93 a n. a rovněž § 87b odst. 2, který se vztahuje i na cizince, kteří se stanou rodinnými příslušníky občana EU až v průběhu pobytu na území).
Předchozí požadavek společného pobytu na území se tedy v souladu se směrnicí 2004/38/ES nahrazuje v § 87b odst. 1 požadavkem, aby rodinný příslušník občana Evropské unie na území České republiky doprovázel nebo následoval. Nejedná se přitom o věcnou změnu zákona či změnu podmínek pro pobyt rodinných příslušníků občanů EU, ale pouze zpřesnění užívané terminologie tak, aby lépe korespondovala s terminologií používanou ve směrnici 2004/38/ES (viz zejména čl. 3 odst. 1). Pro posouzení podmínky doprovázení občana EU či následování tohoto občana jeho rodinným příslušníkem na území je v případě, kdy se již oba nachází na území, třeba hodnotit jejich pobyt na území, přičemž společným pobytem na území se nerozumí nutně společná domácnost. Společná domácnost je v zákoně výslovně stanovena jako požadavek pouze v případě rodinného příslušníka podle § 15a odst. 2 písm. a) bod 1 a písm. b). Směrnice 2004/38/ES požadavek společné domácnosti s občanem EU pro pobytové oprávnění rodinného příslušníka občana EU nestanoví. Z judikatury Soudního dvora EU vyplývá, že rodinní příslušníci občana EU nemusí nezbytně trvale žít s občanem EU, aby byli držitelem odvozeného práva pobytu (viz rozsudky Soudního dvora ve věci 267/83 Diatta, bod 18, 20 a 22 a ve věci C-244/13 Ogieriakhi, odst. 37-45). Mezi případy, kdy občan Unie nepobývá na území se svým rodinným příslušníkem, je tak třeba řadit zejména situace, kdy občan Unie ukončí svůj pobyt na území nebo mu je jeho přechodný pobyt zrušen (s výjimkou případů, kdy si rodinný příslušník tzv. zachovává právo pobytu, viz § 87f odst. 2). Podmínku pobytu samotného občana EU na území je třeba vykládat v souladu se směrnicí i judikaturou Soudního dvora EU tak, že pod pobyt občana EU na území lze vztáhnout i případy, kdy je občan EU zaměstnán, podniká nebo provozuje jinou výdělečnou činnost na území jiného členského státu EU, pokud se na území pravidelně vrací. Současně se stanoví i povinnost požádat o povolení k přechodnému pobytu pro rodinné příslušníky občanů Evropské unie, kteří se jimi stanou až za pobytu na území. Směrnice sice neupravuje povinnost podat ve lhůtě žádost o vydání pobytové karty v případě, že se cizinec stane rodinným příslušníkem občana EU až na území, nicméně ze směrnice přímo nevyplývá ani celková úprava této situace, tedy právo volného pohybu a pobytu pro cizince, který se stane rodinným příslušníkem až na území. Toto právo je totiž v takovém případě dovozováno na základě unijní judikatury vykládající směrnici 2004/38/ES (např. rozsudky Soudního dvora EU ze dne 25. 7. 2008 ve věci C-127/08 Metock nebo ze dne 25. 7. 2002 ve věci C 459/99 MRAX). Případ, kdy se cizinec stane rodinným příslušníkem občana EU až na území, lze přitom přirovnat k příjezdu rodinného příslušníka občana EU na území, kdy již směrnice lhůtu pro podání žádosti stanoví (čl. 9 odst. 2). Měla by tedy existovat obdobná možnost státu vyžadovat včasné podání žádosti i v případech, kdy se cizinec stane rodinným příslušníkem občana EU až na území. Pozdní podání žádosti má i v těchto případech stejné důsledky jako nepodání žádosti o vydání povolení k přechodnému pobytu do tří měsíců po vstupu na území v případě rodinného příslušníka občana Evropské unie, který je takovým rodinným příslušníkem už v okamžiku vstupu na území (viz výše). Absence včasného podání žádosti tak v každém případě neznamená její automatické zamítnutí (zákon ani takový důvod pro zamítnutí žádostí rodinného příslušníka nestanoví), rodinný příslušník však může však podléhat sankci za nesplnění povinnosti podat včas žádost o vydání povolení k přechodnému pobytu (viz § 156 odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců a čl. 9 odst. 3 směrnice 2004/38/ES). Navržená úprava § 87b tedy pouze vyjasňuje otázky související s pobytem rodinných příslušníků občanů Evropské unie po dobu delší než 3 měsíce. K žádosti o vydání povolení k přechodnému pobytu je cizinec povinen předložit příslušné náležitosti. Oproti dnešnímu právnímu stavu se navíc upravuje povinnost předložit doklad o pobytu občana Evropské unie na území, kterého jeho rodinný příslušník doprovází nebo následuje, což je náležitost vyplývající z čl. 10 odst. 2 písm. c) směrnice 2004/38/ES. Takovým dokladem přitom vedle potvrzení o přechodném pobytu na území či povolení k trvalému pobytu občana EU může být např. pracovní smlouva, nájemní smlouva, potvrzení o studiu, platební výměr daně z příjmu, potvrzení správy sociálního zabezpečení o době pojištění, případně by v úvahu přicházelo i prohlášení občana EU o jeho pobytu na území učiněné na ministerstvu. Odstavec 4 reaguje na potřebu legislativně upravit druh dokladu, který bude vydáván rodinným příslušníkům občanů Švýcarska a států Evropského hospodářského prostoru (EHP), na které se vztahuje právo volného pohybu rovnocenné takovému právu občanů Evropské unie a jejich rodinných příslušníků. Uvedená úprava je reakcí na změny provedené v § 1 odst. 3 zákona. Podle tohoto ustanovení by i rodinným příslušníkům občanů Švýcarska a států EHP měl být vydáván stejný doklad jako rodinným příslušníkům občanů EU. Vzhledem k tomu, že tento doklad ve svém názvu nese označení rodinný příslušník občana Evropské unie, nebylo by vhodné jeho vydávání osobám, na něž se sice vztahuje shodná úprava podmínek jejich pobytu, které však ve skutečnosti nejsou rodinnými příslušníky občanů Evropské unie, nýbrž občanů států EHP a Švýcarska. V případě těchto cizinců není tedy vhodné vydání „pobytové karty rodinného příslušníka občana Evropské unie“, a proto je jim již nyní vydáván "průkaz o povolení k pobytu pro cizince" (ve formě pasové knížky). Navrhovaná úprava tak pouze formalizuje tuto dosavadní praxi.
K bodu 101 – k § 87c nadpis Jde o legislativně technickou úpravu, jejímž cílem je upřesnění dosavadní terminologie. Jednotlivé paragrafy v rámci dílu 1 jsou označeny nadpisem. Pro přehlednost je nadpis doplněn i k § 87c, který upravuje přechodný pobyt občana Evropské unie nebo rodinného příslušníka občana Evropské unie, který je členem personálu zastupitelského úřadu cizího státu nebo mezinárodní vládní organizace akreditované v České republice.
K bodu 102 – k § 87c odst. 2 Obdobně jako v navrhované úpravě § 87b odst. 4 se i zde reaguje na potřebu legislativně upravit druh dokladu, který bude vydáván rodinným příslušníkům občanů Švýcarska a států EHP, na které se vztahuje právo volného pohybu rovnocenné takovému právu občanů Evropské unie a jejich rodinných příslušníků. Uvedená úprava je reakcí na změny provedené v § 1 odst. 3 zákona a sjednocuje dosavadní praxi s ustanoveními zákona, podle níž byl již dnes těmto cizincům vydáván „průkaz o povolení k pobytu pro cizince“.
K bodům 103 a 104 – k § 87d nadpis a odst. 4 Cílem úpravy § 87d odst. 4 i jeho nadpisu, je zpřesnění tohoto ustanovení, pokud jde o zánik přechodného pobytu občana Evropské unie; zároveň souvisí uvedená úprava s navazujícími změnami § 87aa zákona o pobytu cizinců. V dnešní podobě zákona o pobytu cizinců není zcela zřejmé, co se rozumí zánikem potvrzení o přechodném pobytu občana Evropské unie na území, vzhledem k tomu, že v § 87aa zákona je upraveno rovněž skončení platnosti tohoto potvrzení. Je tedy třeba jednoznačně odlišit případy, kdy zaniká pouze potvrzení o přechodném pobytu občana Evropské unie, jakožto doklad, jehož občan Evropské unie pobývající na území může, ale nemusí být držitelem (§ 87aa zákona o pobytu cizinců
– skončení platnosti potvrzení) od případů, kdy zaniká samotný přechodný pobyt občana Evropské unie, což má vést též k vyřazení pobytu občana Evropské unie z příslušných evidencí. Ustanovení § 87d tedy kromě důvodů pro nevydání potvrzení o přechodném pobytu na území upravuje důvody pro zrušení přechodného pobytu občana Evropské unie (které jsou nezávislé na tom, zda občan Evropské unie je či není držitelem potvrzení o přechodném pobytu) a rovněž i důvody pro zánik přechodného pobytu občana Evropské unie (odstavec 4). Zánik přechodného pobytu občana Evropské unie je kromě případů, kdy je vyhoštěn, stane se občanem České republiky nebo zemře, vázán i na ohlášení občana Evropské unie o ukončení jeho pobytu na území. Dnes toto ohlášení vedlo pouze k zániku (skončení) platnosti potvrzení o přechodném pobytu občana Evropské unie a z úpravy nebylo zcela zřejmé, zda je v tomto případě třeba považovat za zaniklý i samotný pobyt občana Evropské unie. Zánik přechodného pobytu občana Evropské unie v tomto případě nijak nezpochybňuje jeho právo na území České republiky přicestovat a v rámci práva volného pohybu zde opět pobývat, ať již s potvrzením o přechodném pobytu či bez něj.
K bodům 105 až 108 – k § 87e odst. 1 až 4 Důvody navržené v § 87e odst. 1 vycházejí z dosavadních důvodů pro zamítnutí žádosti o vydání povolení k přechodnému pobytu a z čl. 7 odst. 1 písm. b), čl. 7 odst. 2, čl. 10 odst. 2, čl. 27, čl. 29 a čl. 35 směrnice 2004/38/ES; nejedná se tedy o novou úpravu. Nově se však důvody zamítnutí uvádí v jednom ustanovení, aniž by bylo nutné používat odkazy na jiná ustanovení a zároveň dochází ke zpřesnění některých důvodů pro zamítnutí. Důvod pro zamítnutí žádosti uvedený v odst. 1 písm. a) je zpřesněním dosavadního důvodu v odst. 1 písm. e). Podle tohoto ustanovení je třeba zamítnout žádost v případě, že cizinec, který požádá o povolení k přechodnému pobytu, nesplňuje podmínky pro jeho vydání (resp. pro vydání pobytové karty), tedy pokud není rodinným příslušníkem občana EU uvedeným v § 15a nebo pokud nesplňuje podmínku doprovázení nebo následování občana EU na území, anebo pokud nedoloží náležitosti uvedené v § 87b odst. 3, tedy kromě obvyklých náležitostí i doklad potvrzující, že je rodinným příslušníkem občana EU a doklad o pobytu občana EU na území (uvedený požadavek je v souladu se směrnicí 2004/38/ES, viz čl. 10 odst. 2). Posledně uvedeným dokladem přitom vedle potvrzení o přechodném pobytu na území či povolení k trvalému pobytu občana EU může být např. pracovní smlouva, nájemní smlouva, potvrzení o studiu, platební výměr daně z příjmu, potvrzení správy sociálního zabezpečení o době pojištění, případně by v úvahu přicházelo i prohlášení občana EU o jeho pobytu na území učiněné na ministerstvu. Důvod zamítnutí spočívající v nesplnění požadavku, aby rodinný příslušník doprovázel občana Unie na území nebo následoval občana Unie, který na území pobývá, nahrazuje dosavadní požadavek společného pobytu na území. Jedná se o zpřesnění užívané terminologie tak, aby lépe korespondovala s terminologií používanou ve směrnici 2004/38/ES (viz zejména čl. 3 odst. 1). Jde o případy, kdy rodinný příslušník s občanem EU cestuje na území (tedy jej doprovází) nebo následuje občana Evropské unie, který již na území pobývá (tedy cestuje za občanem EU, který už na území pobývá). Pro posouzení podmínky doprovázení občana EU či následování tohoto občana jeho rodinným příslušníkem na území je v případě, kdy se již oba nachází na území, třeba hodnotit jejich pobyt na území, přičemž společným pobytem na území se nerozumí nutně společná domácnost. Společná domácnost je v zákoně výslovně stanovena jako požadavek pouze v případě rodinného příslušníka podle § 15a odst. 2 písm. a) bod 1. a písm. b). Směrnice 2004/38/ES požadavek společné domácnosti s občanem EU pro pobytové oprávnění rodinného příslušníka občana EU nestanoví. Z judikatury Soudního dvora EU vyplývá, že rodinní příslušníci občana EU nemusí nezbytně trvale žít s občanem EU, aby byli držitelem odvozeného práva pobytu (viz rozsudky Soudního dvora ve věci 267/83 Diatta, bod 18, 20 a 22 a ve věci C-244/13 Ogieriakhi, odst. 37-45). Mezi případy, kdy občan Unie nepobývá na území se svým rodinným příslušníkem, je tak třeba řadit zejména situace, kdy občan Unie ukončí svůj pobyt na území nebo mu je jeho přechodný pobyt zrušen. Podmínku pobytu samotného občana EU na území je třeba vykládat v souladu se směrnicí i judikaturou Soudního dvora EU tak, že pod pobyt občana EU na území lze vztáhnout i případy, kdy je občan EU zaměstnán, podniká nebo provozuje jinou výdělečnou činnost na území jiného členského státu EU, pokud se na území pravidelně vrací. Jako nový důvod pro zamítnutí žádosti o vydání povolení k přechodnému pobytu se do zákona vkládá ustanovení odst. 1 písm. f). Navrhovaný důvod spočívá ve skutečnosti, že se žadatel dopustil podvodného jednání s cílem získat povolení k přechodnému pobytu na území, a nahrazuje tak důvod uvedený v dosavadním písm. d) spočívající v uvádění nepravdivých informací. Cílem je úprava důvodů pro zamítnutí tak, aby lépe odpovídaly směrnici 2004/38/ES. Důvod pro zamítnutí spočívající v podvodném jednání vychází z článku 35 směrnice 2004/38/ES, který členským státům umožňuje přijmout účinná a nezbytná opatření, aby zabránily zneužití práv nebo podvodu. Co lze považovat za podvod pak blíže rozvádí zejména Sdělení Komise z roku 2009. Podle tohoto sdělení může být podvod pro účely směrnice definován jako úmyslné uvedení v omyl nebo jiná forma klamavého jednání, kterých se dotyčná osoba dopustí za účelem získání práva volného pohybu a pobytu dle směrnice. V kontextu směrnice je podvod chápán zejména jako padělání dokladů nebo nepravdivé doložení hmotněprávních skutečností týkajících se podmínek, které jsou spojeny s právem pobytu. Vzhledem k doplnění důvodu zamítnutí spočívajícím v podvodném jednání již není třeba samostatně upravovat důvod uvedený v dosavadním písm. d) spočívající v uvádění nepravdivých informací. Zároveň se navrhuje úprava důvodu pro zamítnutí žádosti spočívajícího v odmítnutí výpovědi, a to s ohledem na nezbytnost odstranění některých výkladových problémů. Výklad těchto ustanovení výrazně ovlivnila judikatura Nejvyššího správního soudu, zejména rozsudky č.j. 1 As 23/2010-77 ze dne 13. dubna 2010 a č.j. 2 As 45/2013-52 ze dne 30. října 2013. Z citovaných rozsudků je patrné, že soudy vykládají ustanovení § 87e odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců tak, že vztahují splnění podmínky „bez vážného důvodu“ rovněž na důvod zamítnutí žádosti rodinného příslušníka, který při účastnickém výslechu „odmítne vypovídat“. Jinými slovy, pokud by rodinný příslušník prokázal, že k odmítnutí vypovídat má vážné důvody, nelze jeho žádost o vydání povolení k přechodnému pobytu zamítnout. Takový výklad však není v souladu s úmyslem zákonodárce, který mínil vztáhnout vážné důvody pouze k nedostavení se k výslechu. Z tohoto důvodu je navrhována úprava písmena d) tak, aby z něj jednoznačně vyplývalo, že slovní spojení „bez vážného důvodu“ lze vztáhnout pouze k nedostavení se k výslechu, nikoliv k odmítnutí výpovědi žadatelem. Změny v odstavcích 2 a 3 jsou pouze legislativně technickým důsledkem změn provedených odstavci 1. Pokud cizinec v konkrétním případě nemá právo pobytu jako rodinný příslušník občana Evropské unie plynoucí ze směrnice 2004/38/ES, resp. z její zákonné transpozice, je třeba mu v návaznosti na zamítnutí žádosti o vydání povolení k přechodnému pobytu rovněž stanovit lhůtu k vycestování a udělit výjezdní příkaz; uvedené se pro upřesnění doplňuje do odstavce 4.
K bodu 109 – k § 87f odst. 2 písm. a) V odstavci 2 písm. a) dochází ke zpřesnění stávající právní úpravy a nápravu ne zcela jednoznačné transpozice článku 12 odst. 3 směrnice 2004/38/ES. Jedná se o nápravu některých výkladových nejasností tak, aby bylo z textu zákona zcela jednoznačné, že se jedná o dítě občana Evropské unie, které zároveň pobývá na území České republiky. Cílem této úpravy tedy není změna stávající praxe, ale pouze odstranění některých nejasností, které způsoboval nejednoznačný text stávajícího ustanovení.
K bodu 110 – k § 87f odst. 2 písm. f) Do odstavce 2 je nově vloženo písm. f), které upravuje případy, kdy se přechodný pobyt rodinnému příslušníkovi občana EU, i přes jeho dlouhodobou nepřítomnost na území, neukončí. Nejedná se o speciální národní úpravu, ale pouze o nápravu předchozí neúplné transpozice směrnice 2004/38/ES, neboť tyto důvody uvádí směrnice 2004/38/ES ve svém článku 11 odst. 2 a doposud nebyly do českého právního řádu transponovány.
K bodu 111 – k § 87f odst. 5 V platném znění zákona o pobytu cizinců absentuje úprava, jakým způsobem osvědčit existenci oprávnění k pobytu po dobu řízení o žádosti rodinného příslušníka občana Evropské unie o povolení k dlouhodobému nebo trvalému pobytu, pokud cizinec žádost podal poté, co mu byl ukončen přechodný pobyt na území České republiky. Úprava osvědčování fikce oprávněnosti povolení k přechodnému pobytu bude osvědčována vízovým štítkem nebo potvrzením, tj. obdobným způsobem jako je tomu v případech uvedených v § 87y. Na řízení o vydání této formy osvědčení se vztahuje část čtvrtá správního řádu, a v případě nesplnění podmínek pro vydání tohoto osvědčení je tedy třeba postupovat v souladu s touto částí správního, např. sdělit na základě žádosti cizince písemně důvody nevydání tohoto osvědčení. O nevydání osvědčení se však nevydává rozhodnutí.
K bodům 112 a 113 – k § 87g odst. 1 a odst. 8 Jedná se o zpřesnění postupu v případech, kdy byl občan Evropské unie mladší 18 let rozhodnutím příslušného orgánu svěřen do náhradní výchovy. Cílem je vyloučit možnost vzniku situací, kdy by se tento občan Evropské unie mohl dostat do méně výhodného postavení oproti cizinci, který je občanem tzv. třetího státu. Oproti standardnímu postupu upravenému v § 87 je nezbytné jednoznačně zohlednit skutečnost, že občanům Evropské unie se vydává jiný druh průkazu, tj. průkaz o povolení k trvalému pobytu občana Evropské unie. Dále je nezbytné považovat v těchto případech pobyt těchto osob za trvalý pobyt ve smyslu úpravy vztahující se k občanům Evropské unie (§ 87g). Navrhovaná změna v odstavci 8 je důsledkem nového znění § 1 odst. 3, dle nějž by občanům Švýcarska a států EHP měl být vydáván stejný druh dokladu, jako občanům Evropské unie (konkrétně v tomto případě „průkaz o povolení k trvalému pobytu občana Evropské unie“). Vzhledem k tomu, že tento doklad ve svém názvu nese označení občan Evropské unie, nebylo by vhodné jeho vydávání osobám, na něž se sice vztahuje shodná úprava podmínek jejich pobytu, které však ve skutečnosti nejsou občany Evropské unie, nýbrž občany států EHP a Švýcarska. Z tohoto důvodu se navrhuje nahradit vydávání stávajícího „průkazu o povolení k trvalému pobytu občana Evropské unie“ pouze „průkazem o povolení k trvalému pobytu“, který bude nově vydáván občanům Evropské unie a na základě úpravy v § 1 odst. 3 i občanům Švýcarska a států EHP. Stejný druh dokladu je již dnes vydáván rodinným příslušníkům občanů EU a rodinným příslušníkům občanů států EHP a Švýcarska. Navrhovaná úprava tedy rovněž sjednocuje druh dokladu vydávaný občanům EU s dokladem vydávaným jejich rodinným příslušníkům.
K bodům 114, 121, 122, 123 a 125 – k § 87j odst. 1, § 87r, § 87s, § 87t a k § 91 písm. a) Obdobně jako v návrhu změn § 87g odst. 8 jsou i navrhované změny ustanovení § 87j odst. 1, § 87r, § 87s, § 87t a § 91 písm. a) důsledkem nového znění § 1 odst. 3 zákona. v důsledku těchto změn bude následně novelizována i vyhláška MV č. 368/1999 Sb., kterou se stanoví náležitosti a počty fotografií vyžadovaných podle zákona o pobytu cizinců, ve znění pozdějších předpisů. Teze tohoto návrhu jsou součástí tohoto materiálu.
K bodům 115 a 116 – k § 87k odst. 1 a 2 V § 87k odst. 1 písm. c) se nově upravuje jeden z důvodů pro zamítnutí žádosti rodinného příslušníka občana EU o povolení k trvalému pobytu. Změny v ustanovení § 87k souvisí rovněž s navrhovanými úpravami § 87e. Důvody pro zamítnutí uvedené v odstavci 1 písm. a), b), d), e), f) a h) jsou obsaženy již ve stávající právní úpravě a nejedná se tedy o nové důvody pro zamítnutí žádosti. Navrhovaný důvod pro zamítnutí žádosti spočívá ve skutečnosti, že se žadatel dopustil podvodného jednání s cílem získat povolení k trvalému pobytu a nahrazuje tak důvod uvedený v dosavadním písm. f) spočívající v uvádění nepravdivých informací. Cílem je úprava důvodů pro zamítnutí žádosti tak, aby lépe odpovídaly směrnici 2004/38/ES. Důvod pro zamítnutí spočívající v podvodném jednání vychází z článku 35 směrnice 2004/38/ES, který členským státům umožňuje přijmout účinná a nezbytná opatření, aby zabránily zneužití práv nebo podvodu. Co lze považovat za podvod pak blíže rozvádí zejména Sdělení Komise z roku 2009. Podle tohoto sdělení může být podvod pro účely směrnice definován jako úmyslné uvedení v omyl nebo jiná forma klamavého jednání, kterých se dotyčná osoba dopustí za účelem získání práva volného pohybu a pobytu dle směrnice. V kontextu směrnice je podvod chápán zejména jako padělání dokladů nebo nepravdivé doložení hmotněprávních skutečností týkajících se podmínek, které jsou spojeny s právem pobytu. Za důvod pro zamítnutí žádosti by tak mělo být považováno podvodné jednání ve smyslu výše uvedeného, kterého se cizinec (stejně jako v případě obcházení zákona) dopustí s cílem získat povolení k trvalému pobytu jako rodinný příslušník občana EU podle § 87h, o které v daném případě žádá. Zároveň se navrhuje úprava důvodu pro zamítnutí žádosti spočívajícího v odmítnutí výpovědi, a to s ohledem na nezbytnost odstranění některých výkladových problémů spojených se související judikaturou Nejvyššího správního soudu (viz rozsudky č.j. 1 As 23/2010-77 ze dne 13. dubna 2010 a č.j. 2 As 45/2013-52 ze dne 30. října 2013). Ačkoli se tato judikatura primárně týkala výkladu důvodu pro zamítnutí žádosti o pobytovou kartu rodinného příslušníka občana Evropské unie, výkladové problémy vyvstaly i v případě v podstatě identického důvodu pro zamítnutí žádosti o povolení k trvalému pobytu podle stávajícího § 87k odst. 1 písm. f). Z citovaných rozsudků je patrné, že soudy vykládají obdobné ustanovení § 87e odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců tak, že vztahují splnění podmínky „bez vážného důvodu“ rovněž na důvod zamítnutí žádosti rodinného příslušníka, který při účastnickém výslechu „odmítne vypovídat“. Jinými slovy, pokud by rodinný příslušník prokázal, že k odmítnutí vypovídat má vážné důvody, nelze jeho žádost o vydání pobytové karty, resp. v tomto případě povolení k trvalému pobytu, zamítnout. Takový výklad však není v souladu s úmyslem zákonodárce, který mínil vztáhnout vážné důvody pouze k nedostavení se k výslechu. Z tohoto důvodu je navrhována úprava tohoto důvodu [nově v písm. g)], a to tak, aby z něj jednoznačně vyplývalo, že slovní spojení „bez vážného důvodu“ lze vztáhnout pouze k nedostavení se k výslechu, nikoliv k odmítnutí výpovědi žadatelem. Změna v odstavci 2 je pouze legislativně technickým důsledkem změn provedených odstavci 1.
K bodům 117 až 120, 126, 136 a 183 – k nadpisu § 87o, § 87o odst. 4, k nadpisu § 87p, § 87p odst. 3, § 87u odst. 1 a 2, § 87v odst. 2 a 3, § 87x odst. 1 a 2, § 87z odst. 1 a 2, § 107 odst. 1, § 91 písm. b) a § 158a odst. 1 písm. a) Navrhované úpravy reagují na nové znění § 1 odst. 3 zákona o pobytu cizinců a s tím související potřebu legislativně upravit druh dokladu, který bude vydáván rodinným příslušníkům občanů Švýcarska a států EHP, na které se vztahuje právo volného pohybu rovnocenné takovému právu občanů Evropské unie a jejich rodinných příslušníků. Podle navrhovaného znění § 1 odst. 3 by i rodinným příslušníkům občanů Švýcarska a států EHP měl být vydáván stejný doklad jako rodinným příslušníkům občanů EU. Vzhledem k tomu, že tento doklad ve svém názvu nese označení rodinný příslušník občana Evropské unie, nebylo by vhodné jeho vydávání osobám, na něž se sice vztahuje shodná úprava podmínek jejich pobytu, které však ve skutečnosti nejsou rodinnými příslušníky občanů Evropské unie, nýbrž občanů států EHP a Švýcarska. V případě těchto cizinců není tedy vhodné vydání „pobytové karty rodinného příslušníka občana Evropské unie“, a proto je jim již nyní vydáván "průkaz o povolení k pobytu pro cizince" (ve formě pasové knížky). Navrhovaná úprava tak pouze formalizuje tuto dosavadní praxi (viz rovněž výše navrhovaná úprava § 87b odst. 4).
K bodu 124 – k § 87s odst. 4 Navrhuje se vypustit ustanovení zákona o pobytu cizinců, podle kterého Ministerstvo vnitra neprodlouží platnost průkazu o povolení k trvalému pobytu, pokud shledá důvody pro zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu. Při uplatňování tohoto ustanovení dochází k praktickým problémům. Cizinci ještě pravomocně není odejmuto právo trvale pobývat na území České republiky, ale protože již probíhá řízení o zrušení trvalého pobytu, neprodlouží se mu již platnost jeho průkazu. Cizinec tak ztrácí možnost promptně prokázat skutečnost, že disponuje povolením k trvalému pobytu, přestože mu toto oprávnění bylo přiznáno a dosud nebylo odňato. Navrhovanou změnou se umožní, aby cizinci byla prodloužena platnost průkazu povolení k trvalému pobytu, pokud je jeho povolení k trvalému pobytu stále platné. V případě, že bude cizinci povolení k trvalému pobytu zrušeno, platnost jeho průkazu o povolení k trvalému pobytu zanikne ze zákona.
K bodu 128 – k § 87v odst. 2 Legislativně technická úprava související se zrušení dosavadního písmene f) v § 87z odst. 1.
K bodu 129 – k § 87w Navrhovaná změna souvisí s výše uvedenými změnami provedenými v reakci na nové znění § 1 odst. 3 zákona o pobytu cizinců (viz např. § 87b odst. 4, § 87g odst. 8 atd.). Stejně jako v těchto a dalších ustanoveních zákona upravujících pobytová oprávnění vydávaná občanům EU a jejich rodinným příslušníkům se i zde reaguje na potřebu legislativně upravit druhy dokladů, který budou vydávány občanům států EHP a Švýcarska a jejich rodinným příslušníkům, na které se vztahuje právo volného pohybu rovnocenné takovému právu občanů Evropské unie a jejich rodinných příslušníků.
K bodu 131 – k § 87y Rozsudek, kterým byl uložen trest vyhoštění podle § 80 trestního zákoníku, má stejné účinky jako pravomocná rozhodnutí uvedená v tomto ustanovení (správní vyhoštění nebo rozhodnutí o ukončení pobytu) - tj. povinnost vycestovat z území. Z právního hlediska nepřichází v úvahu, aby správní orgán pouhým osvědčením v podobě vízového štítku derogoval dřívější rozhodnutí soudu o trestu vyhoštění. Za účelem odstranění kolize zákona o pobytu cizinců a trestního zákoníku se proto navrhuje doplnit dřívější uložení trestu vyhoštění mezi situace, kdy cizinec není oprávněn pobývat na území České republiky, přestože jako rodinný příslušník občana Evropské unie podal žádost o povolení k přechodnému pobytu.
K bodům 132 až 134 – k § 87z odst. 1 písm. d), e) a f) Cílem úpravy v § 87z písm. e) a f) je odstranění duplicitní úpravy - navrhovanou úpravou zrušené důvody pro skončení platnosti průkazů (pobytové karty rodinného příslušníka občana Evropské unie, průkazu o povolení k trvalému pobytu občana EU nebo jeho rodinného příslušníka) postačí nahradit jedním důvodem spočívajícím ve skutečnosti, že zanikla platnost samotného povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie nebo povolení k trvalému pobytu občana EU nebo jeho rodinného příslušníka (§ 87f odst. 6 ve spojení s § 75 písm. a), b) a d) a § 87m ve spojení s § 75 písm. a), b) a d)]. V odst. 1 písm. d) se jedná pouze o zpřesnění terminologie používané zákonem, kdy platnost pobytové karty rodinného příslušníka občana EU skončí právní mocí rozhodnutí o ukončení přechodného pobytu držitele průkazu a platnost průkazu o povolení k trvalému pobytu občana EU a platnost průkazu o povolení k trvalému pobytu skončí právní mocí rozhodnutí o zrušení povolení k trvalému pobytu.
K bodu 135 – k § 87aa odst. 1 Úpravy § 87aa odst. 1 souvisí s navrhovanou úpravou § 87d. V případě obou těchto ustanovení je cílem jednoznačně odlišit situace, kdy zaniká přechodný pobyt občana Evropské unie a kdy zaniká pouze platnost potvrzení o přechodném pobytu. Zánik přechodného pobytu občana Evropské unie vede logicky i k zániku platnosti potvrzení o přechodném pobytu tohoto občana. Proto stačí pouze stanovit důvody pro zánik přechodného pobytu občana Evropské unie a namísto jejich opakování v případě zániku platnosti potvrzení o přechodném pobytu svázat zánik platnosti tohoto potvrzení se zánikem přechodného pobytu občana Evropské unie.
K bodům 137, 141, 142, 203 a 209 – k § 98 odst. 1, § 103 písm. b) a d), § 173 a § 182b Navrhované změny souvisí s výše uvedenými změnami provedenými v reakci na nové znění § 1 odst. 3 zákona o pobytu cizinců (viz např. § 87b odst. 4, § 87g odst. 8 atd.). Stejně jako v těchto a dalších ustanoveních zákona upravujících pobytová oprávnění vydávaná občanům EU a jejich rodinným příslušníkům se i zde reaguje na potřebu legislativně upravit druhy dokladů, které budou vydávány občanům Švýcarska a států EHP a jejich rodinným příslušníkům, na které se vztahuje právo volného pohybu rovnocenné takovému právu občanů Evropské unie a jejich rodinných příslušníků.
K bodům 138 a 139 – k § 98 odst. 5 a 6 Důvodem pro navrhovanou úpravu v odstavcích 5 a 6 jsou požadavky směrnice 2014/36/EU na ubytování sezónního pracovníka. Směrnice v čl. 20 detailně upravuje ubytování sezónního pracovníka (resp. zaměstnance), přičemž v odstavci 1 požaduje, aby byl příslušný orgán informován o jakékoli změně ubytování sezónního pracovníka. Podle stávající právní úpravy je držitel dlouhodobého víza nebo povolení k dlouhodobému pobytu povinen hlásit ministerstvu změnu místa pobytu na území do 30 dnů ode dne změny (viz § 98 odst. 3). S ohledem na to, že směrnice hlášení změny ubytování vyžaduje v případě jakéhokoli sezónního pracovníka, bylo třeba upravit tuto povinnost jak pro držitele víza k pobytu nad 90 dnů za účelem sezónního zaměstnání, tak i pro držitele krátkodobého víza vydaného za stejným účelem. S přihlédnutím k tomu, že při pobytu sezónního zaměstnance se jedná o velmi krátké časové období, vyžaduje se, aby byla hlášena i taková změna místa pobytu, u níž se předpokládá, že bude delší než 15 dnů, a to ve lhůtě do 15 dnů ode dne změny. Ke zkrácení lhůt pro hlášení změny tak dochází, aby bylo možné včas realizovat kontrolu dodržení požadavků na ubytování. Navrhované ustanovení je však třeba vykládat v tom smyslu, že cizinec je povinen hlásit změnu ubytování na území, a nikoli jakékoli krátkodobé přemístění na jiné místo na území (z toho důvodu se stanoví povinnost hlásit takovou změnu místa pobytu na území, u níž se předpokládá, že bude delší než 15 dnů, a nikoli každou dočasnou změnu místa pobytu). Nesplnění povinnosti ohlásit změnu místa pobytu na území je zároveň podle navrhovaného doplnění v § 156 odst. 1 písm. d) přestupkem. V odstavci 6 se pak výslovně stanoví, že cizinec, který pobývá na území na vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem sezónního zaměstnání nebo na krátkodobé vízum za tímto účelem a ohlásí změnu místa pobytu na území, je povinen předložit ministerstvu nebo, v případě držitele krátkodobého víza policii, doklad o zajištění ubytování na novém místě pobytu, přičemž tento doklad musí splňovat podmínky stanovené v § 32 odst. 3. Pokud při změně ubytování dojde k tomu, že cizinci nově ubytování zajišťuje nebo zprostředkovává zaměstnavatel, je cizinec rovněž povinen předložit potvrzení zaměstnavatele o dohodnuté výši mzdy, platu nebo odměny. Měla by tak být umožněna kontrola toho, zda i v případě změny ubytování v průběhu pobytu na území je zajištěno dodržení požadavků, které na ubytování sezónního zaměstnance směrnice, resp. zákon o pobytu cizinců, klade - zejména, zda je naplněn požadavek na zajištění přiměřeného ubytování, případně, zda výše úplaty za ubytování zajištěné zaměstnavatelem není nadměrná v porovnání s čistou odměnou cizince a úrovní jeho ubytování.
K bodu 140 – k § 102 odst. 2 Upřesňují se způsoby, jimiž může ubytovatel oznámit policii ubytování cizince. V případě písmen a) a b) jde pouze o formulační změnu. Nové znění písmene b) již oproti stávajícímu znění nebude obsahovat zmínku o povinnosti cizince podepsat stejnopis dokumentu obsahujícího údaje v rozsahu přihlašovacího tiskopisu. Tato část dosavadního znění písmene b) je nadbytečná, neboť povinnost cizince podepsat stejnopis tohoto dokumentu lze dovodit z § 103 písm. b) a z vymezení pojmu „stejnopis“ v právním řádu ČR (§ 16 odst. 3 vyhlášky č. 259/2012 Sb., o podrobnostech výkonu spisové služby).
K výraznější změně dochází v úpravě vzájemné elektronické komunikace. Stávající povinnost uložená ubytovateli v písmenu c), tj. opatřovat elektronický formulář uznávaným elektronickým podpisem je nadbytečná. Důvodem je skutečnost, že ubytovatel se před použitím internetové aplikace je povinen u správce informačního systému předem zaregistrovat. O zaregistrování žádá prostřednictvím informačního systému datových schránek (ze svojí datové schránky, která ho nezpochybnitelně identifikuje) a následně mu jsou prostřednictvím informačního systému datových schránek přiděleny přihlašovací údaje, kterými se bude napříště přihlašovat do internetové aplikace pro oznamování ubytování cizinců. Osobní údaje (data) budou přenášena prostřednictvím Internetu, šifrovanou komunikací protokolem https (SSL). Současně se zrušuje možnost ubytovatele oznamovat ubytování cizince prostřednictvím datové schránky [dosavadní písmeno d)], neboť datové schránky neumožňují přenášet datové zprávy ve formátu .UNL, který je jediným technickým prostředkem umožňujícím přímé nahrávání do informačního systému cizinců. Kromě toho je důvodem i skutečnost, že datové schránky nejsou určeny k přenášení velkých datových zpráv, které oznamování ubytování cizinců od ubytovatelů představují.
K bodu 143 – k § 103 písm. s) Navrhovaná změna je důsledkem nové úpravy tzv. povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování. Do ustanovení § 107, které upravuje povinnosti cizince, se doplňuje v písm. s), že i držitel povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování je povinen na požádání policie nebo ministerstva prokázat provozování živnosti nebo výkon jiné podnikatelské činnosti podle zvláštního právního předpisu. I držitel tohoto povolení má povinnost plnit účel pobytu na území, tedy fakticky vykonávat podnikatelskou, resp. investiční činnost, nebo vykonávat funkci statutárního orgánu nebo jeho člena, případně prokuristy.
K bodu 144 – § 107 odst. 10 až 13 Důvodem pro navrhovanou úpravu v odstavcích 10 a 11 jsou požadavky směrnice 2014/36/EU na ubytování sezónního pracovníka (v čl. 5 odst. 1 písm. c) a čl. 6 odst. 1 písm. c) ve spojení článkem 20). Směrnice detailně upravuje ubytování sezónního pracovníka (resp. zaměstnance), zejména požaduje, aby ubytování zajišťovalo přiměřenou životní úroveň pracovníka, a stanoví i další specifika pro případ, že je ubytování zajištěno zaměstnavatelem nebo jeho prostřednictvím. Směrnice tak cílí k zabezpečení důstojných podmínek, za nichž sezónní pracovníci v členských státech pobývají, a to s ohledem na jejich zranitelné postavení dané mimo jiné dočasným charakterem jejich pracovního zařazení. Zatímco ustanovení § 32 stanoví pro případ, že ubytování cizinci zajišťuje nebo zprostředkovává zaměstnavatel, speciální požadavky na doklad o zajištění ubytování, v navrhovaném § 107 odst. 10 písm. a) se stanoví povinnost zaměstnavatele, který zajišťuje nebo zprostředkovává ubytování cizinci, kterému bylo uděleno vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem sezónního zaměstnání nebo krátkodobé vízum za tímto účelem, zajistit, aby toto ubytování nebylo zjevně nepřiměřené úrovni ubytování poskytovaného ostatními ubytovateli v objektech obdobného určení v obci, popřípadě okresu nebo kraji (ve smyslu § 100 písm. d) zákona) a aby výše úplaty za toto ubytování nebyla nadměrná ve srovnání s dohodnutou výší mzdy, platu nebo odměny a úrovní ubytování cizince (viz zejména čl. 20 odst. 2 písm. a) a c) směrnice). Požadavek směrnice obsažený v čl. 20 odst. 2 písm. a), tedy že „ze mzdy sezónního pracovníka nesmí být automaticky sráženo nájemné“, je transponován v navrhovaném odstavci 10 písm. a), kde se stanoví, že pro účely úhrady úplaty za ubytování cizincem, kterému bylo uděleno krátkodobé nebo dlouhodobé vízum za účelem sezónního zaměstnání, není zaměstnavatel oprávněn provést srážky z příjmu tohoto cizince podle § 146 písm. b) zákoníku práce (tj. na základě dohody o srážkách ze mzdy nebo k uspokojení závazků zaměstnance). Ustanovení čl. 20 odst. 2 písm. a) je totiž třeba vykládat tak, že zakázána jsou i jakákoli ujednání či dohody mezi sezónním pracovníkem a zaměstnavatelem, na základě nichž by byla sezónnímu pracovníkovi srážena úplata za ubytování z jeho mzdy, platu či odměny. Uvedený výklad zastává i Evropská komise. Cílem je předejít nežádoucímu zvyšování závislosti sezónních zaměstnanců na jejich zaměstnavatelích, k čemuž nezřídka slouží právě srážky úplaty za ubytování ze mzdy pracovníka a vyplácení pouze minimální části mzdy. Při uzavírání takových dohod o srážkách jsou zaměstnavatel a sezónní zaměstnanec v nerovném postavení, tím spíše pokud je ustanovení o srážkách ze mzdy přímo součástí pracovní či nájemní smlouvy, kdy nemá sezónní zaměstnanec ohledně uzavření dohody o srážkách ze mzdy v podstatě možnost volby. Úhradu za ubytování sezónních pracovníků (nájemné ve smyslu směrnice) tedy nebude možné srážet ze mzdy, platu nebo odměny z dohody sezónních zaměstnanců, a to ani na základě jednostranného jednání zaměstnavatele, ani na základě dohody o srážkách z příjmu. Taková dohoda mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem by tedy vůbec neměla být uzavřena. Srážkami z příjmu se zde rozumí srážky z jakéhokoli příjmu zaměstnance, v úvahu přichází zejména plnění, která zaměstnanci poskytuje zaměstnavatel, tedy srážky ze mzdy nebo platu a z jiných příjmů zaměstnance ze základního pracovněprávního vztahu (odměna z dohody, náhrada mzdy nebo platu i další plnění, viz rovněž § 145 odst. 1 a 2 zákoníku práce). Porušení zákazu provádět srážky ze mzdy zaměstnavatelem v uvedených případech je přestupkem, resp. správním deliktem, za nějž náleží sankce (viz § 156 odst. 4 a 5 a § 157 odst. 5 a 8 zákona o pobytu cizinců). Současně se v odstavci 10 písm. b) navrhuje stanovit povinnost zaměstnavatele, který zajišťuje nebo zprostředkovává ubytování cizinci, kterému již bylo uděleno vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem sezónního zaměstnání nebo krátkodobé vízum za tímto účelem, zajistit tomuto cizinci vystavení dokladu o zajištění ubytování, přičemž tento doklad musí splňovat požadavky uvedené v § 32 odst. 3. Jedná se o povinnost, kterou má zaměstnavatel po celou dobu pobytu sezónního zaměstnance na území; její plnění však nelze po zaměstnavateli vymáhat v době, kdy sezónní zaměstnanec teprve žádá o vízum za účelem sezónního zaměstnání. V takovém případě je důsledkem nedoložení tohoto dokladu pouze neudělení víza za účelem sezónního zaměstnání. Stanovením této povinnosti by mělo být zajištěno, aby měl sezónní zaměstnanec po dobu pobytu na území k dispozici doklad o ubytování, ze kterého kromě požadavků § 31 odst. 5 (z dokladu by v každém případě měla plynout doba, po kterou bude ubytování poskytováno) musí vyplývat i splnění dalších podmínek za předpokladu, že ubytování cizinci zajišťuje nebo zprostředkovává zaměstnavatel. Jedná se o splnění podmínek pro ubytování podle § 100 písm. d), zejména velikost podlahové plochy místnosti a počet ubytovaných osob a údaj o výši úplaty nebo o tom, že je ubytování poskytováno bezúplatně. Mělo by tak být zřejmé, že se jedná o ubytování, které není zjevně nepřiměřené úrovni ubytování poskytovaného ostatními ubytovateli v objektech obdobného určení v obci, popřípadě okresu nebo kraji, že se tedy jedná o standardní ubytování s obvyklým příslušenstvím (jako je sociální zařízení, kuchyň apod.). Pro posouzení této přiměřenosti je třeba uvést v dokladu zejména velikost podlahové plochy místnosti a počet ubytovaných osob, doklad by však měl obsahovat i další údaje nezbytné pro posouzení odpovídající úrovně ubytování, jako je právě informace o příslušenství ubytování. Uvedená povinnost reaguje opět na požadavky na zaměstnavatele stanovené ve směrnici 2014/36/EU (viz zejména čl. 20 odst. 2 písm. b) směrnice).
Nesplněním jedné z výše uvedených povinností se zaměstnavatel dopustí přestupku nebo správního deliktu (§ 156 odst. 4 a § 157 odst. 5) s možností uložení sankcí. Uložení sankcí zaměstnavatelům, kteří nesplní povinnosti jim stanovené směrnicí 2014/36/EU, předvídá směrnice ve svém čl. 17 odst. 1. Zároveň je třeba zajistit, aby v případě, že je sezónnímu pracovníku (resp. zaměstnanci) odejmuto „povolení za účelem sezónní práce“ z důvodu na straně zaměstnavatele (např. protože byly zaměstnavateli uloženy sankce z důvodu neplnění povinností podle směrnice), zaměstnavatel nesl odpovědnost za zaplacení náhrady škody sezónnímu pracovníkovi zahrnující veškeré neuhrazené závazky, jež by musel zaměstnavatel dodržet v případě, že by povolení nebylo odejmuto (viz čl. 17 odst. 2 směrnice 2014/36/EU). V navrhovaném ustanovení § 107 odst. 11 se tak stanoví, že pokud je cizinci zrušena platnost víza k pobytu nad 90 dnů za účelem sezónního zaměstnání nebo krátkodobého víza za tímto účelem v důsledku porušení povinností na straně zaměstnavatele, je zaměstnavatel povinen cizinci nahradit škodu, která mu tím vznikla. Povinnost k náhradě škody je obecnou povinností, která se vztahuje na každého zaměstnavatele, který zaměstnával cizince, jemuž bylo zrušeno vízum za účelem sezónního zaměstnání v důsledku porušení povinností na straně tohoto zaměstnavatele, a není tedy omezená pouze na zaměstnavatele zajišťujícího nebo zprostředkovávajícího ubytování cizince. Náhrada škody by v každém případě měla zahrnovat ušlou mzdu, plat nebo odměnu, na niž by měl cizinec nárok, pokud by mu nebyla zrušena platnost víza, náklady spojené s přicestováním cizince na území a náklady spojené s vycestováním cizince do státu, jehož je občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu jeho posledního trvalého bydliště, popřípadě do jiného státu, ve kterém má povolen pobyt, a správní poplatek za přijetí žádosti, případně i náhradu dalších škod, které tím cizinci vznikly. Podmínkou pro aplikaci tohoto postupu je tedy porušení povinnosti na straně zaměstnavatele, které vedlo ke zrušení cizincova krátkodobého nebo dlouhodobého víza za účelem sezónního zaměstnání, tedy např. případ, kdy je sezónnímu zaměstnanci odňato povolení k zaměstnání, protože jej zaměstnavatel zaměstnával v rozporu s vydaným povolením k zaměstnání (tj. např. v případě nelegální práce), anebo případ, kdy zaměstnavatel nesplnil požadavky na ubytování, které zajišťoval nebo zprostředkovával sezónnímu zaměstnanci, a tomu z tohoto důvodu byla zrušena platnost jeho víza. Nejčastěji se bude jednat o případy, kdy bylo cizinci zrušeno vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem sezónního zaměstnání podle § 37a odst. 1 písm. c) nebo odst. 2 písm. a), protože přestal splňovat některou z podmínek pro jeho udělení (např. ze zmíněného důvodu odnětí povolení k zaměstnání nebo nevyhovujícího ubytování), případně protože pobýval na území pro jiný, než povolený účel (výkon práce v rozporu s vydaným povolením k zaměstnání) za předpokladu, že ke zrušení došlo v důsledku porušení povinností na straně zaměstnavatele. V případě krátkodobého víza za účelem sezónního zaměstnání by se nejčastěji jednalo o zrušení víza podle čl. 34 odst. 2 Vízového kodexu, tedy z důvodu, že podmínky pro udělení víza již nejsou nadále splněny (např. ze zmíněného důvodu odnětí povolení k zaměstnání nebo nevyhovujícího ubytování) za předpokladu, že k němu došlo v důsledku porušení povinností na straně zaměstnavatele. V odstavci 12 se v souladu s čl. 23 odst. 3 směrnice 2014/66/EU zavádí v souvislosti s tzv. dlouhodobou mobilitou vnitropodnikově převedených zaměstnanců povinnost pro obchodní korporaci se sídlem mimo území EU, v rámci níž je cizinec, který je držitelem karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance jiného členského státu Evropské unie, převeden, nebo pro obchodní korporaci sídlící na území, do níž je tento cizinec převeden, oznamovat ministerstvu změny, které by mohly mít dopad na podmínky, na základě kterých byla cizinci tato karta vydána. Změny se budou oznamovat ministerstvu do 3 pracovních dnů ode dne, kdy k ní došlo. V případě, kdy se povinnost týká obchodní korporace se sídlem mimo EU, v rámci níž byl cizinec převeden do jejího odštěpného závodu na území, za ni bude zpravidla jednat vedoucí tohoto odštěpného závodu (vzhledem k tomu, že je oprávněn jednat za tuto zahraniční právnickou osobu a že se jedná o věc týkající se odštěpného závodu, viz § 503 odst. 2 občanského zákoníku). V odstavci 13 se reaguje na případ, kdy by Česká republika byla tzv. prvním členským státem
– tedy tím státem, který prvně vydal cizinci povolení pro osobu převedenou v rámci společnosti, a kdy by tento cizinec hodlal na základě převedení v rámci tzv. krátkodobé mobility (po dobu 90 dnů v kterémkoli období 180 dnů), pobývat a pracovat na území jiného (druhého) členského státu EU. V tomto případě má obchodní korporace sídlící mimo území EU, v rámci níž byl cizinec převeden do ČR, anebo obchodní korporace sídlící na území ČR, do níž byl cizinec převeden, povinnost informovat o tomto úmyslu cizince ministerstvo vnitra i příslušné orgány druhého členského státu EU. Uvedená povinnost se vztahuje na tuto obchodní korporaci i v případě, že by cizinec hodlal pobývat a pracovat v druhém členském státě na základě převedení v rámci tzv. dlouhodobé mobility (po dobu více než 90 dnů), a to za předpokladu, že by tento druhý členský stát v souladu s čl. 22 odst. 1 písm. a) směrnice 2014/66/EU aplikoval i pro případ dlouhodobé mobility postup podle článku 21 směrnice
– jednalo by se tedy o dlouhodobou mobilitu pouze na základě notifikace, resp. oznámení podle čl. 21 směrnice.
K bodu 145 - § 113 odst. 1 Legislativně technická úprava. Oprava chybného vnitřního odkazu, který vznikl novelou č. 318/2015 Sb.
K bodu 146 - § 114 odst. 6 Rozšiřuje se výčet případů umožňujících vydání cestovního průkazu totožnosti Ministerstvem vnitra. Jedná se o případy, kdy rodinnému příslušníkovi občana Evropské unie za jeho pobytu na území České republiky skončí platnost dosavadního cestovního dokladu a k vyřízení nového cestovního dokladu je nezbytná jeho účast na zastupitelském úřadu domovského státu, který se nenachází na území České republiky.
K bodům 147 a 148 – k § 117a odst. 3 písm. a) bod 9 a § 117b odst. 5 V souladu se směrnicí 2014/66/EU se stanoví, že do průkazu o povolení k dlouhodobému pobytu - karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance se uvede v rubrice druh povolení „ICT,“ a že do průkazu o povolení k dlouhodobému pobytu - karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance jiného členského státu Evropské unie se v rubrice druh povolení uvede poznámka „mobile ICT.“
K bodu 149 – k § 117d odst. 5 Navrhuje se vypustit ustanovení zákona o pobytu cizinců, podle kterého Ministerstvo vnitra neprodlouží platnost průkazu o povolení k trvalému pobytu, pokud shledá důvody pro zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu. Při uplatňování tohoto ustanovení dochází k praktickým problémům. Cizinci ještě pravomocně neodejmulo právo trvale pobývat na území České republiky, ale protože již probíhá řízení o zrušení trvalého pobytu, neprodlouží se mu již platnost jeho průkazu. Cizinec tak ztrácí možnost promptně prokázat skutečnost, že disponuje povolením k trvalému pobytu, přestože mu toto oprávnění bylo přiznáno a dosud nebylo odňato. Navrhovanou změnou se umožní, aby cizinci byla prodloužena platnost průkazu povolení k trvalému pobytu, pokud je jeho povolení k trvalému pobytu stále platné. V případě, že bude cizinci povolení k trvalému pobytu zrušeno, platnost jeho průkazu o povolení k trvalému pobytu zanikne ze zákona.
K bodu 150 – k § 117d odst. 6 Pro účely případného cestování na území ostatních států Schengenského prostoru se zavádí možnost vyznačit do cestovního dokladu cizince s povoleným trvalým pobytem na území vízový štítek, a to ve formě dlouhodobého víza, kterým bude deklarována platnost oprávnění k pobytu na území České republiky do vydání nového průkazu o povolení k pobytu. Výjimkou jsou případy cizinců evidovaných v Schengenském informačním systému
– důvodem je skutečnost, že tento cizinec by se v případě cestování po ostatních státech Schengenského prostoru vystavoval nebezpečí postihu. Na řízení o vydání zmíněného vízového štítku se vztahuje část čtvrtá správního řádu. Nelze-li tento štítek vydat, je třeba postupovat v souladu s touto částí správního řádu, např. na základě žádosti cizinci písemně sdělit důvody jeho nevydání (rozhodnutí se nevydává). Vyznačení vízového štítku není potřebné, pokud v době do vydání nového průkazu o povolení k pobytu bude cizinec pobývat pouze na území České republiky – povolení k trvalému pobytu prokazuje rozhodnutím (§ 74 odst. 1 nebo 2). Vízový štítek ve formě dlouhodobého víza je v současné době používán i pro případy uvedené v § 47 odst. 8 a § 87y.
K bodům 151 a 152 – k § 120a odst. 2 a 5 Změny v odstavci 2 a 5 dále míří na situace, kdy již řízení o správním vyhoštění bylo vedeno a bylo vydáno rozhodnutí o správním vyhoštění, ale později buď nastala situace, kdy vycestování není možné nebo naopak tato situace odpadla díky změně situace. V takovém případě policie nevede znovu celé správní řízení o správním vyhoštění, neposuzuje ani otázku přiměřenosti dopadu rozhodnutí a nevydává „kompletní“ nové rozhodnutí ve věci, ale vydává nové rozhodnutí pouze - co se týče výroku o ne/vycestovatelnosti cizince v první situaci, nebo na základě výroku o vycestovatelnosti cizince stanoví lhůtu k vycestování ve druhém případě. Původní rozhodnutí o správním vyhoštění zůstává v platnosti – toto rozhodnutí o správním vyhoštění však bylo vydáno poté, co bylo vydáno závazné stanovisko o nemožnosti vycestování a nebyla tudíž s ohledem na to určena v rozhodnutí lhůta k vycestování. Vzhledem k tomu, že se jedná o nové rozhodnutí podle správního řádu a nikoli o rozhodnutí o správním vyhoštění, uplatní se úprava opravných prostředků podle správního řádu a následně podle soudního řádu správního a nikoli odchylky, se kterými počítá zákon o pobytu cizinců.
K bodům 153 a 154 - k § 123 odst. 3 a 7 Cílem změn je jednak umožnit efektivnější vedení řízení o určení osoby odpovědné za úhradu nákladů spojených se správním vyhoštěním, je-li zjevné, že odpovědnou osobou je sám cizinec a jednak zajistit, aby bylo v maximu těchto případů rozhodnutí cizinci skutečně předáno. Do odstavce 3 se tudíž doplňuje, že bude-li odpovědnou osobou za úhradu nákladů cizinec a situace je natolik zjevná, že není nezbytné extenzivně zjišťovat stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, je rozhodnutí o povinnosti uhradit náklady spojené se správním vyhoštěním prvním úkonem v řízení.
Nový odstavec 7 míří zejména na situace, kdy je cizinec zajištěn v zařízení pro zajištění cizinců, kde je eminentní zájem jak na straně cizince, tak na straně státu, aby bylo rozhodnutí cizinci předáno ještě před tím, než toto zařízení opustí. Stanovuje se proto, že pokud bude odpovědnou osobou cizinec a rozhodnutí bylo prvním úkonem v řízení, toto rozhodnutí bude cizinci předáno při propuštění ze zařízení. Rozhodnutí se standardně předávají cizinci za přítomnosti tlumočníka, který cizinci zprostředkuje obsah předávaného rozhodnutí včetně poučení o opravném prostředku. V praxi však nastávají situace, kdy není dopředu známo datum propuštění cizince a k jeho propuštění dojde nenadále, například na základě rozhodnutí soudu, kdy je cizinec propuštěn již na základě předběžně vykonatelného rozhodnutí, o kterém soud policii informuje. V takovém případě nemusí být vždy možné zajistit tlumočníka v tak krátkém časovém rozmezí, ve kterém, dochází k propuštění cizince. Odstavec 7 proto předpokládá, že není-li možné tlumočníka zajistit, rozhodnutí bude předáno spolu s informací o obsahu rozhodnutí, celkové výši nákladů a možnosti podat proti rozhodnutí žalobu k soudu
– tato informace bude předána v jazyce, do kterého bylo cizinci tlumočeno v řízení o zajištění. Mělo by tak být zajištěno, že cizinec bude vědět, jaké rozhodnutí mu je předáno, kolik činí celková částka, kterou je povinen uhradit a jak se proti němu může případně bránit. Nelze však vyloučit ani mimořádné objektivní situace, jako například výpadek dodávek elektřiny nebo technické problémy, kdy nebude možné cizinci rozhodnutí předat před propuštěním ze zařízení vůbec. Nastane-li tato mimořádná situace, která povede k nutnosti doručit cizinci jiným způsobem, bude tato skutečnost poznamenána ve spise spolu s uvedením důvodu, pro který nebylo možné cizinci doručit rozhodnutí před odchodem ze zařízení. Mezi tyto mimořádné výjimečné okolnosti nespadá situace, kdy dochází k propuštění cizince na základě rozhodnutí soudu nebo je realizováno správní vyhoštění, nelze mezi ně řadit ani naplnění kapacity zařízení. Nebude-li tedy možné předat rozhodnutí před propuštěním ze zařízení, bude rozhodnutí doručeno jiným způsobem, např. na adresu cizincem uvedenou nebo např. do pobytového střediska pro žadatele o azyl, pokud by tam byl cizinec převážen.
K bodu 155 - k § 127 odst. 1 písm. c) Odstraňuje se nadbytečná a nesprávná část ustanovení. Písmeno c) reguluje propuštění cizince za zařízení pro zajištění cizinců na základě rozhodnutí policie a nikoli na základě rozhodnutí soudu. Propouštění na základě rozhodnutí soudu je řešena v písmenu b).
K bodu 156 - k § 129 odst. 4 Jedná se toliko o technickou změnu, která upravuje nesprávný odkaz v tomto ustanovení.
K bodu 157 - k § 134 odst. 1 písm. e) Zpřesňuje se činnost provozovatele při zajištění písemného kontaktu cizince se státními orgány nebo mezinárodním organizacemi tak, aby bylo srozumitelnější, kdy je písemná korespondence cizinců zajištěna na náklady provozovatele. Uvedená oblast byla v minulosti předmětem vzájemné komunikace mezi Veřejným ochráncem práv a provozovatelem, v rámci které byl hledán vhodný výklad slovních spojení „umožní podat" a „neprodleně odešle". Provozovatel, kromě toho, že odesílá cizincům písemnosti, které si opatří poštovními známkami na své náklady, podle navrhované změny odešle na své náklady korespondenci adresovanou státním orgánům České republiky nebo mezinárodním organizacím za účelem uplatnění práv cizince, nemá-li cizinec vlastní finanční prostředky.
K bodu 158 – k § 136 odst. 1 písm. g)
V zákoně o pobytu cizinců nedůvodně chybí obdoba ustanovení § 48 písm. b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Cílem a smyslem návrhu je zapojit cizince v zařízení do údržby prostor, které obývají.
K bodu 159 až 161 – k § 138 odst. 1 písm. f) a k) a odst. 3 Navrhovaná úprava odstavce 1 písm. f) odstraňuje text týkající se časového rozvrhu vycházek pro přísný režim zajištění, a to z důvodu duplicitní úpravy v § 134 odst. 3 zákona o pobytu cizinců. V odstavci 1 písm. k) navrhovaný termín „pravidla“ lépe vystihuje postup, jakým jsou nákupy v zařízení pořizovány. Požadavky na nákupy jsou shromažďovány průběžně na základě cizincům přístupných nabídkových listů. Čas výdeje je cizincům oznamován na veřejně přístupném místě v zařízení. Odstavec 3 upravuje jazyky, v nichž je vydáván vnitřní řád zařízení. Dostupnost vnitřního řádu v německém jazyce je dlouhodobě nadbytečná vzhledem k jazykovému složení cizinců v zařízení. Povinnost překladu do německého jazyka při změnách vnitřního řádu tak znamená zbytečné finanční náklady.
K bodům 162 a 163 – k § 144 odst. 1 a k § 145 odst. 1 Navrhuje se zvýšení limitu pro počet návštěv zajištěného cizince, který se nachází v zařízení z 2 návštěv týdně na 4 návštěvy týdně. Zvyšuje se také hmotnostní limit balíčku, který je zajištěný cizinec oprávněn jednou týdně přijmout (ze současných 5 kg na 10 kg). Cílem navrhovaných změn je přispět k neustálému zlepšování podmínek zajištění v zařízení pro zajištění cizinců s přihlédnutím ke kapacitním a logistickým možnostem provozovatele zařízení.
K bodu 164 - § 148 Za účelem naplnění povinností státu vyplývající z Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod je navrhováno nové ustanovení § 148 zákona o pobytu cizinců, kterým se zavádí dozorové oprávnění státního zastupitelství nad výkonem zajištění podle zákona o pobytu cizinců v zařízeních pro zajištění cizinců. Jedná se o povinnost vycházející zejména z čl. 13 Úmluvy, který stanoví povinnost zavést účinné právní prostředky nápravy před národním orgánem. Navrhuje se zavedení dozorového oprávnění krajského státního zastupitelství nad zákonnými podmínkami zajištění. Jaké tyto podmínky mají být, stanoví zejména Hlava XII zákona o pobytu cizinců. Dozor nad dodržováním právních předpisů v místech, kde je podle zákonného oprávnění omezována osobní svoboda, je státnímu zastupitelství svěřen na základě ustanovení § 4 odst. 1 b) zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství. Jedná se o působnost krajského státního zastupitelství v netrestní oblasti, jejímž cílem je ochrana veřejného zájmu. Veřejný zájem zde může být spatřován v zájmu na dodržování lidských práv v zařízeních, kde dochází k omezení osobní svobody a na zachování důstojnosti osob, které jsou v těchto zařízeních na základě rozhodnutí o zajištění umístěny. Existuje tedy zákonný předpoklad pro to, aby dozor státního zastupitelství byl vykonáván i v dalších místech, v nichž dochází k omezování osobní svobody umístěných osob. Zavádí se tedy speciální právní úprava pro výkon dozoru krajského státního zastupitelství, bez které by výkon dozoru v praxi nebyl možný. Tato úprava nahrazuje stávající dozorovou pravomoc ministerstva vnitra podle § 148 zákona o pobytu cizinců. Na druhou stranu však ministerstvo vnitra neztrácí svou ad hoc kontrolní pravomoc z titulu zřizovatele Správy uprchlických zařízení, která zařízení provozuje; agenda stížností a podnětu přechází na krajské státní zastupitelství. Navrhovaná dozorová pravomoc státního zastupitelství se netýká přezkumu zákonnosti zajištění ani přezkumu rozhodnutí policie o umístění cizince do přísného režimu. Co se týče dozoru nad umístěním cizince v přísném režimu, dopadají obecná pravidla – státní zástupce je oprávněn do prostor přísného režimu vstupovat, hovořit s umístěným cizincem, nahlédnout do spisového materiálu, žádat další vysvětlení, dozorovat podmínky panující v přísném režimu a vydat příkazy k dodržování právních předpisů. Odstavec první stanoví dozorovou pravomoc krajského státního zastupitelství, v jehož obvodě se nachází zařízení pro zajištění cizinců. Odstavec druhý stanoví oprávnění státního zástupce, který v zařízení vykonává dozor. Oprávnění státního zástupce je taxativně vymezeno a zahrnuje možnost v kteroukoliv dobu navštívit zařízení, přičemž tímto ustanovením není dotčena povinnost daná v § 149 odst. 1 zákona o pobytu cizinců vyrozumět o kontrole provozovatele zařízení, tj. Správu uprchlických zařízení a policii v daném zařízení. Dále je stanoveno oprávnění státního zástupce vstupovat do prostor, kde se mohou zdržovat cizinci a kde jsou ubytováni, tj. i do prostor přísného režimu. Není důvodné, aby státní zástupce, který dozor vykonává, vstupoval i do technických prostor zařízení, do prostor, které jsou určeny zaměstnancům zařízení a policistům v zařízení a do jiných prostor, kam zajištění cizinci nemají přístup. Státní zástupce oprávněný provést dozor v zařízení bude oprávněn hovořit se zajištěnými cizinci bez přítomnosti jiných osob (zpravidla zaměstnanců provozovatele nebo policistů). V případě potřeby je samozřejmě možná přítomnost tlumočníka, kterého si zajistí státní zástupce provádějící dozor, pro efektivní provedení dozoru v zařízení pro zajištění cizinců. Provozovatel poskytne k provedení rozhovoru v případě potřeby vhodnou místnost, státní zástupce však může s cizincem hovořit i jinde. Pro zajištění efektivního provádění tohoto typu dozoru je v písmenu c) upraveno i oprávnění požadovat od pracovníků zařízení a policie v tomto zařízení příslušnou součinnost. Písmeno d) je odrazem účelu dozoru v odstavci 1. V písm. e) a f) jsou upraveny prostředky dozoru, kterými jsou příkazy k zachovávání právních předpisů a nařízení, aby osoba, která je v zařízení držena nezákonně, byla ihned propuštěna. Pokud jde o písm. f), tento prostředek dozoru, který je standardní součástí oprávnění při výkonu dozoru, má za cíl zabránit tomu, aby osoba, která je bez právního podkladu v detenci, nebyla v této detenci nezákonně držena. Řeší se tedy situace, kdy je v zařízení držena osoba, ve vztahu k níž nebyla detence vůbec nařízena, nebo která měla být na základě příslušného rozhodnutí propuštěna, ale nestalo se tak. Nařízení propuštění dozorujícím státním zastupitelstvím je pouze výrazem nápravy stavu, který je již nezákonný. Není tak v žádném případě státnímu zastupitelství svěřováno oprávnění jakkoliv přezkoumávat rozhodnutí o detenci nebo proces, který předcházel jeho vydání; státní zastupitelství tedy nevystupuje jako orgán, který by mohl rozhodovat o jakýchkoliv opravných prostředcích ve vztahu k těmto rozhodnutím. To spadá do kompetencí příslušného správního soudu. K naplnění účelu dozoru je nutné, aby dozorující státní zástupce měl možnost vydávat provozovateli a policii příkazy, které povedou k odstranění možných zjištěných nedostatků v dozorované oblasti. Dále je stanovena povinnost tyto příkazy provést bez zbytečného odkladu. Neurčitý pojem „bez zbytečného odkladu“ bude třeba v praxi vykládat s ohledem na příkaz, který bude státním zástupcem vydán, a jeho časovou případně finanční náročnost. S ohledem na nový typ dozoru bude i příslušné krajské státní zastupitelství oprávněno k vyřizování individuálních stížností cizinců. Použije se obecná úprava pro vyřizování podání v § 16a zákona o státním zastupitelství.
K bodu 165 – k § 156 odst. 1 písm. c) Legislativně technická úprava související s novým zněním § 87b.
K bodu 166 – k § 156 odst. 1 písm. d) Skutková podstata přestupku, kterého se cizinec dopustí porušením povinnosti stanovené v § 98 zákona o pobytu cizinců, tj. povinnosti ohlásit změnu místa pobytu na území, byla již v zákoně o pobytu cizinců v minulosti obsažena, se změnou účinnou k 1. lednu 2011 (zákonem č. 427/2010 Sb.) byla ze zákona vyňata, přestože povinnost cizince hlásit místo pobytu na území (§ 93) a jeho změnu podle § 98 zákona o pobytu cizinců zůstala i nadále. Nesplnění povinnosti ohlásit změnu místa pobytu na území není v současnosti, vyjma těžko použitelné blanketní skutkové podstaty přestupku podle § 46 odst. 1 zákona o přestupcích, samostatně postižitelné (pouze v části případů lze porušení této povinnosti postihnout jako přestupek podle § 156 odst. 1 písm. g) ve spojení s § 103 písm. e) zákona o pobytu cizinců na území České republiky, tedy z důvodu neohlášení změn údajů v dokladu vydaném podle tohoto zákona). Cizince, jejichž doklad neobsahuje údaj o místě hlášeného pobytu na území, nelze tedy tímto způsobem postihnout za nesplnění povinnosti ohlásit uvedenou změnu místa pobytu na území. Požadavek na znovuzavedení skutkové podstaty tohoto přestupku má tedy za cíl tyto nedůvodné rozdíly zhojit.
K bodům 167 a 168 – k § 156 odst. 1 písm. o), § 156 odst. 3 písm. d) Legislativně technické úpravy související jednak se zrušením odstavce 5 v § 117d a jednak s vložení odstavcům 10 až 12 do § 107.
K bodům 169 a 170 – k § 156 odst. 4 a § 156 odst. 5 V navrhovaných ustanoveních se zavádí nové skutkové podstaty přestupků (resp. správních deliktů v případě, že se jedná o právnickou osobu nebo podnikající fyzickou osobu), spočívající v tom, že zaměstnavatel, který zajišťuje nebo zprostředkovává ubytování cizinci, kterému bylo uděleno vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem sezónního zaměstnání nebo krátkodobé vízum za tímto účelem, v rozporu s § 107 odst. 10 písm. a) nezajistí, aby ubytování splňovalo náležitosti uvedené v § 100 písm. d) nebo aby výše úplaty za ubytování nebyla nadměrná ve srovnání s dohodnutou výší mzdy, platu nebo odměny a s úrovní ubytování nebo provede pro účely úhrady úplaty za ubytování cizincem (kterému bylo uděleno krátkodobé nebo dlouhodobé vízum za účelem sezónního zaměstnání) srážky z příjmu tohoto cizince, anebo v rozporu s § 107 odst. 10 písm. b) nezajistí cizinci vystavení dokladu o zajištění ubytování v souladu s požadavky v § 32 odst. 3. Uvedená ustanovení transponují požadavek z čl. 17 odst. 1 směrnice 2014/36/EU, který ukládá členským státům povinnost stanovit sankce vůči zaměstnavatelům, kteří nesplnili povinnosti jim stanovené touto směrnicí. Takové sankce by měly být účinné, přiměřené a odrazující.
K bodům 171 až 172 – k § 156 odst. 5 písm. c) a d) Navrhuje se mírné zpřísnění sankce za nedodržení povinnosti cizince požádat v zákonem stanovené lhůtě o povolení k přechodnému pobytu, resp. o prodloužení platnosti pobytové karty rodinného příslušníka občana Evropské unie, a to v souladu s článkem 8 odst. 2 směrnice 2004/38/ES. Pokuta by měla mít v přiměřené míře odrazující charakter od neplnění předmětné povinnosti (podle čl. 9 odst. 3 směrnice 2004/38/ES by pak měla být uložena pokuta přiměřená a nediskriminační). Problematické může být neplnění této povinnosti zejména u těch cizinců, u nichž není z jejich pozice ani z pozice správního orgánu bez dalšího posouzení spolehlivě určitelné, zda skutečně spadají pod kategorie rodinných příslušníků občanů Evropské unie [např. posouzení trvalosti vztahu podle § 15a odst. 2 písm. b) se neobejde bez správního uvážení; oproti tomu skutečnost, že je cizinec manželem občana Evropské unie, je jednoznačně dána]. Je proto žádoucí, aby cizinec splnil včas svou zákonnou povinnost a do doby rozhodnutí o vydání či nevydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie pobýval na území České republiky na základě oprávnění podle § 87y zákona o pobytu cizinců. Pokud cizinec nesplní svou zákonnou povinnost požádat o povolení k přechodnému pobytu včas nebo vůbec, Česká republika může otázku, zda cizinec je či není rodinným příslušníkem občana Evropské unie, prakticky posuzovat toliko v rámci řízení o správním vyhoštění (pokud však poté vyjde najevo, že cizinec je rodinným příslušníkem občana Evropské unie, nesplnění uvedené zákonné povinnosti se postihne pouze jako výše uvedený přestupek). Této nutnosti je podle názoru předkladatele žádoucí se vyhnout, zejména z důvodu závažnosti důsledků, jaké může rozhodnutí o správním vyhoštění mít (v případech, kdy vyjde najevo, že cizinec není rodinným příslušníkem občana EU), a tak je vhodné cizince motivovat ke splnění povinnosti podat žádost o vydání povolení k přechodnému pobytu i tím, že pokutu za nesplnění této povinnosti bude možno uložit cizinci i opakovaně.
K bodům 173 až 176 – k § 157 odst. 5 a § 157 odst. 8 a 9 V navrhovaných ustanoveních se stanoví pokuty za přestupky (resp. správní delikty) spočívající v nesplnění povinností zaměstnavatele, který zajišťuje nebo zprostředkovává ubytování cizince, jemuž bylo uděleno vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem sezónního zaměstnání nebo krátkodobé vízum za tímto účelem, konkrétně povinnost zajistit, aby ubytování tohoto cizince splňovalo náležitosti uvedené v § 100 písm. d) nebo aby výše úplaty za ubytování nebyla nadměrná ve srovnání s dohodnutou výší mzdy, platu nebo odměny cizince nebo provede pro účely úhrady úplaty za ubytování cizincem (kterému bylo uděleno krátkodobé nebo dlouhodobé vízum za účelem sezónního zaměstnání) srážky z příjmu tohoto cizince, anebo povinnost zajistit cizinci vystavení dokladu o zajištění ubytování v souladu s požadavky v § 32 odst. 3. Uvedená ustanovení transponují požadavek z čl. 17 odst. 1 směrnice 2014/36/EU, který ukládá členským státům povinnost stanovit sankce vůči zaměstnavatelům, kteří nesplnili povinnosti jim stanovené touto směrnicí. Takové sankce by měly být účinné, přiměřené a odrazující.
K bodu 177 - § 158 odst. 1 písm. a) bod 1, § 158a odst. 1 písm. a) a § 158a odst. 2 písm. a) Legislativně technická úprava související s vložením nového odstavce 6 do § 42.
K bodům 178 a 182 – k § 158 odst. l písm. b) bod 17 a odst. 8 písm. z) Na kartě vnitropodnikově převedeného zaměstnance ani na kartě vnitropodnikově převedeného zaměstnance jiného členského státu Evropské unie nebudou zaznamenávány údaje o obchodní společnosti nebo pobočce, do které je cizinec převeden, ani údaje o jeho pracovním zařazení a místě výkonu práce. Tyto údaje budou evidovány pouze v informačním systému cizinců, a to jak pro účely kontroly prováděné policií, tak i pro účely kontroly zaměstnávání cizinců zajišťované Úřady práce (v zákoně o zaměstnanosti je zakotveno související oprávnění k získávání zmíněných údajů z agendového informačního systému cizinců).
K bodu 180 – k § 158 odst. 1 písm. d) bodu 1 Upřesňuje se výčet údajů vedených v informačním systému cizinců, zejména pokud jde o rozsah omezení svéprávnosti cizince. Rozsah tohoto omezení dosud není v informačním systému cizinců evidován a je proto nezbytné ho následně ověřovat.
K bodu 181 – k § 158 odst. 8 písm. f) Navrhovaná změna reaguje na nedostatek současné úpravy spočívající v absenci obrazového záznamu, například fotografie, v agendovém informačním systému cizinců, který využívají orgány veřejné moci, například Vězeňská služba ČR.
K bodu 184 – k § 159 odst. 3 Jedná se o legislativně technickou změnu, která má odstranit v dosavadním znění zákona existující dvě poznámky č. 46 rozdílného obsahu. K uvedenému stavu došlo v souvislosti s novelou zákona o pobytu cizinců provedenou zákonem č. č. 494/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 200/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění zákona č. 306/2009 Sb., a některé další zákony, kdy vedle již existující poznámky k ustanovení § 159 odst. 3 byla do zákona zapracována poznámka stejného číselného označení k § 158 odst. 1 písm. b) bod 15, ale zcela odlišného obsahu. Obsahem odkazu uvedeného v § 159 odst. 3 je výčet právních předpisů, které upravují činnost zpravodajských služeb a Generální inspekce bezpečnostních sborů.
K bodu 185 – k § 159 odst. 12 Z čl. 22 odst. 6 směrnice 2014/66/EU vyplývá, že členský stát, kterému byla podána žádost o vydání karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance jiného členského státu Evropské unie (druhý členský stát), informuje o vydání této karty ten členský stát, který jako první povolení k pobytu pro vnitropodnikově převedeného zaměstnance vydal (první členský stát). Dále má být podle čl. 23 odst. 2 směrnice 2014/66/EU druhý členský stát informován i o zrušení platnosti povolení k pobytu vnitropodnikově převedeného zaměstnance vydaného prvním členským státem (je-li Česká republika tímto prvním členským státem, informuje příslušný druhý členský stát o zrušení platnosti karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance). Jde o oznamovací povinnost mezi členskými státy v rámci mobility vnitropodnikově převedených zaměstnanců.
K bodu 186 – k § 161 odst. 2 Zákon o pobytu cizinců obsahuje zvláštní právní úpravu místní příslušnosti, která má aplikační přednost před úpravou obecnou obsaženou ve správním řádu. Jediným určujícím kritériem pro všechny druhy správních řízení vedených Policií České republiky podle zákona o pobytu cizinců je místo, kde je cizinec hlášen k pobytu; jedná-li se o cizince, který místo pobytu hlásit nemusí, řídí se místní příslušnost místem, kde se tento cizinec nejčastěji zdržuje (§ 161 odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb.). Zatímco Ředitelství služby cizinecké policie je oprávněno vést řízení o správním vyhoštění s jakýmkoliv cizincem nacházejícím se na území České republiky (celostátní působnost), u odborů cizinecké policie krajských ředitelství policie bude příslušný jen ten úřad, v jehož územním obvodu je cizinec hlášen k pobytu, resp. nemá-li tuto povinnost, v jehož územním obvodu se nejčastěji zdržuje. Právě u zmíněných odborů cizinecké policie takto stanovené kritérium místní příslušnosti činí mnohdy aplikační obtíže. Jedná se o případy, kdy cizinec má hlášen pobyt na území jednoho kraje, ale jednání, kterým naplní některou ze skutkových podstat pro uložení správního vyhoštění, se dopustí na území kraje jiného. Odbor cizinecké policie, v jehož územním obvodu k takovému jednání došlo, je povinen věc oznámit odboru cizinecké policie, v jehož územním obvodu má cizinec hlášen pobyt, a ten je pak příslušný vést řízení o správním vyhoštění. Zejména u skutkově komplikovanějších věcí (nejčastěji se jedná o výkon závislé práce bez povolení k zaměstnání), u kterých je třeba vyslechnout větší množství svědků (na příklad spoluzaměstnance, vedoucí výroby, účetní, ostrahu objektu, jednatele společnosti apod.), se tímto postupem celé řízení značně prodlužuje a prodražuje (svědci musí cestovat ke správnímu orgánu, jenž sídlí v jiném kraji, třeba i na opačném konci České republiky a ten je povinen uhradit jim hotové výdaje a ušlou mzdu). Správní řád sice nabízí k eliminaci negativních aspektů místní příslušnosti dva procesní instrumenty (institut dožádání podle § 13 a institut změny příslušnosti podle § 131), jejich použití v aplikační praxi má však svoje úskalí. V případě, kdy je nutné realizovat větší množství výslechů, je institut dožádání poměrně neefektivní. Chybí totiž možnost správního orgánu, který vede řízení, bezprostředně reagovat na odpovědi svědka a pokládat mu relevantní doplňující otázky (dožádaný správní orgán nebývá detailně seznámen s podrobnostmi řízení a svědkům pokládá zpravidla jen ty otázky, které mu určil dožadující správní orgán). V důsledku toho bývá často nutné výslechy doplňovat, což vede opět k prodlužování a prodražování řízení a nadto i k nadměrnému zatěžování svědků. Takový postup přináší i nemalé organizační problémy, neboť dožádaný správní orgán, který je povinen plnit především své vlastní úkoly, nemá na tuto činnost dostatečné personální kapacity. Z výše popsaných důvodů se navrhuje stanovit alternativní pravidlo pro určení místní příslušnosti, které se uplatní toliko v řízeních vedených z moci úřední, která jsou zahájena z důvodu takového jednání cizince, které je důvodem pro ukončení jeho přechodného pobytu na území České republiky v případě, že se jedná o cizince, který může pobývat na území bez víza, dále pro zrušení platnosti krátkodobého víza a pro správní vyhoštění. Pokud se cizinec dopouštěl takovýchto jednání na více místech, v územním obvodu dvou a více krajských ředitelství policie, bude místní příslušnost určena podle kritérií uvedených v § 11 odst. 2 správního řádu. Současně bude nutné aplikovat i § 48 odst. 1 správního řádu (překážka litispendence).
K bodu 187 – k § 163 odst. 1 písm. k) a § 164 odst. 1 písm. p) Podle § 103 písm. k) zákona o pobytu cizinců je cizinec povinen strpět snímání otisků prstů mimo jiné i v souvislosti s řízením o povinnosti opustit území České republiky. K tomu je potřebné zmocnit příslušné orgány. Zmínka o dočasné ochraně je reziduální, úprava je obsažena v zákoně č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně cizinců, znění se zde slaďuje s § 167 odst. 1 písm. b).
K bodům 188 až 191 a 193 – k § 163 odst. 2 písm. g), § 164 odst. 1 písm. z), § 165a odst. 3, § 165a odst. 4 a § 167 odst. 1 písm. o) Navrhovaná úprava souvisí se zřízením evidence přestupků (zákonem č. 204/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Citovaný zákon neřeší přístup Ministerstva vnitra, Ředitelství služby cizinecké policie a odborů cizinecké policie do evidence přestupků v souvislosti s výkonem agendy týkající se pobytu cizinců na území České republiky. Policie ve své působnosti rozhoduje o odepření vstupu cizince na území a zrušení krátkodobého pobytu cizince na území České republiky, přičemž jedním z důvodů může být i skutečnost, že by cizinec mohl závažným způsobem narušit veřejný pořádek, resp. se již takového jednání dopustil. Pro posouzení míry narušení veřejného pořádku jsou podstatné i informace o dříve spáchaných přestupcích, tj. především přestupcích podle § 47 až 50 přestupkového zákona, souhrnně nadepsaných Přestupky proti veřejnému pořádku. Policie rozhoduje i o správním vyhoštění cizinců, kdy jednou ze skutkových podstat pro vydání rozhodnutí o správním vyhoštění je, že cizinec opakovaně porušuje právní předpis (a současně je vydání rozhodnutí o správním vyhoštění přiměřené ve vztahu k porušení tímto předpisem stanovené povinnosti). Dalším důvodem pro správní vyhoštění je i důvodné nebezpečí, že by cizinec mohl při pobytu na území závažným způsobem narušit veřejný pořádek. Dle judikatury Nejvyššího správního soudu pod skutkovou podstatu, že cizinec opakovaně porušuje právní předpis, spadají veškerá porušení právních předpisů, a to nejen zákona o pobytu cizinců. Totéž platí i pro vydání rozhodnutí o správním vyhoštění, je-li důvodné nebezpečí, že by cizinec mohl závažným způsobem narušit veřejný pořádek. Pro vydání rozhodnutí o správním vyhoštění občana Evropské unie je podkladem pro velkou část těchto řízení právě informace o porušování právních předpisů a jejich řešení, a to nejen z výpisu z Rejstříku trestů. Správní orgány v takových případech jen obtížně shromažďují dostatek podkladů o porušení právních předpisů, přístup do evidence přestupků je tedy pro tyto účely potřebný. Obdobně je přístup do evidence přestupků významný i pro Ministerstvo vnitra v souvislosti s řízením o udělení dlouhodobého víza, vydání povolení k dlouhodobému pobytu, resp. zrušení platnosti těchto oprávnění k pobytu cizince na území České republiky. Vychází se přitom ze skutečnosti, že evidence přestupků se týká pouze vybraných nejzávažnějších přestupků (např. na úseku ochrany před toxikománií) a tyto informace jsou nezbytné i pro řešení otázek spojených se vstupem a pobytem cizinců na území České republiky.
K bodu 192 – k § 167 odst. 1 písm. b) Ustanovení § 167 odst. 1 písm. b) by mělo plně korespondovat s § 163 odst. 1 písm. k) a § 164 odst. 1 písm. p) zákona o pobytu cizinců.
K bodu 194 – k § 168 Legislativně technická úprava související se změnami provedenými v § 53.
K bodům 195, 196, 197 a 201 – k § 169, § 169a až 169t, § 170 a § 172 nový odstavec 8 Cílem návrhu je upravit další odchylky od správního řádu, které se ukázaly jako nutné s ohledem na specifika správního řízení ve věcech pobytu cizinců. Uvedené má vést právě k zmíněnému posílení bezpečnostních aspektů správního řízení. S tím je spojena i snaha o snížení četnosti zneužívání stávajících procesních pravidel vycházejících ve své většině ze správního řádu, který však nereflektuje odlišnosti, které jsou s řízením ve věcech pobytu cizinců spojeny. Dochází tak v řadě případů k setrvání cizinců na území, aniž by splňovali podmínky pro pobyt. Sekundárním efektem těchto navrhovaných změn je rovněž zefektivnění a zpružnění správního řízení týkajícího se pobytu cizinců, neboť navrhované odchylky od správního řádu dovolují reagovat na zmíněné zvláštnosti správního řízení v pobytových věcech. Zásadní změnou je i návrh nového ustanovení, které klade důraz na zajištění bezpečnosti České republiky tím, že umožňuje efektivním způsobem zabezpečit ochranu utajovaných informací (jinak by bylo v podstatě znemožněno takové informace použít, neboť by tím mohlo dojít k jejich vyzrazení a ve výsledku k ohrožení činnosti těchto služeb, potažmo života nebo zdraví jejich pracovníků). Úprava dalších odchylek od správního řádu by systematicky měla být soustředěna zejména v hlavě XVII (Správní řízení a soudní přezkum) zákona o pobytu cizinců. S ohledem na stávající znění ustanovení § 169 a 170 zákona o pobytu cizinců se však již nejeví jako vhodné rozšiřovat ustanovení § 169 zákona o pobytu cizinců o další odstavce (již dnes má toto ustanovení bezmála dvě desítky odstavců), proto bylo posouzeno jako vhodnější nahradit znění stávajících ustanovení § 169 a 170 novým zněním a mezi ně vložit nová ustanovení upravující další odchylky od správního řádu. Do jednotlivých ustanovení je pak vždy tematicky zařazena konkrétní odchylka od správního řádu, a to i s ohledem na systematiku správního řádu a jednotlivé fáze procesu. Některá navrhovaná ustanovení si přitom nekladou za cíl vytvoření nových pravidel, ale jsou pouze přijetím stávající úpravy. I tato ustanovení však bylo třeba do návrhu systematicky zařadit. V neposlední řadě pak bylo třeba doplnit rovněž speciální ustanovení týkající se soudního přezkumu. Z tohoto důvodu je navrhováno rovněž doplnění nových odstavců do § 172 zákona o pobytu cizinců. Níže je uvedeno odůvodnění k návrhu každého jednotlivého ustanovení. S navrhovanou úpravou výjimek ze správního řádu souvisí i zrušení části ustanovení § 53 zákona o pobytu cizinců. Rušená ustanovení jsou věcně zapracována, konkrétně do návrhu ustanovení § 169g a § 169h.
- k § 169 Odstavec 1 zavádí pro řízení, která jsou jako celek nebo jejich část vedena na zastupitelských úřadech, možnost vedení řízení i v jiném než českém jazyce a jde tedy o ustanovení speciální vůči § 16 odst. 1 věta první správního řádu. Taková úprava je žádoucí s ohledem na skutečnost, že 99 % cizinců - žadatelů neovládá český jazyk. Ústní jednání tedy v souladu s výkonem konzulárních funkcí v přijímajícím státě zastupitelský úřad vede v zásadě v cizím jazyce (cizích jazycích) v místě obvyklém. Objektivně (navenek) se jedná o takový cizí jazyk, který je používán v písemném projevu (diplomatické nóty), zastupitelský úřad ověřuje správnost překladu listin z/do takového jazyka do/z češtiny, resp. je v takovém jazyce publikována cizojazyčná verze internetové stránky zastupitelského úřadu. Současně ale není vyloučeno, aby bylo jednání vedeno také v jiném jazyce, pokud je to jazyk, kterému jsou schopni se dorozumět jak pracovníci zastupitelského úřadu, tak cizinec, a proto není vhodné rozsah jazyků, které mohou být použity, jakkoli konkretizovat, resp. zužovat.
Je vhodné, aby zastupitelský úřad dopředu cizince informoval o tom, které jiné jazyky než čeština mohou být případně použity, a to způsobem umožňujícím dálkový přístup. Písemnosti se však vždy vyhotovují v českém jazyce, neboť řízení dále pokračuje před správním orgánem na území. Jednání před zastupitelským úřadem v jiném než českém jazyce nezasahuje do práva na tlumočníka. Pokud cizinec tohoto práva hodlá využít, uplatní se obecné ustanovení § 16 správního řádu včetně povinnosti žadatele opatřit si tlumočníka na své náklady. Pokud jde o jednání, o němž je sepisován záznam nebo protokol v českém jazyce a bylo se souhlasem cizince jednáno v jiném než českém jazyce je třeba údaj o použitém jazyku v záznamu nebo protokolu uvést. Odstavec 2 je speciálním ustanovením (resp. doplněním k povinnosti účastníka řízení z § 16 odst. 2 správního řádu), které má zamezit účelovému prodlužování řízení spočívajícímu v tom, že účastník nesplní povinnost zakotvenou v uvedeném ustanovení správního řádu, čímž se nejen mnohdy prodlužuje řízení, ale současně i zvyšují náklady správního orgánu na řízení. Tímto ustanovením je tak stanoven negativní důsledek nesplnění této povinnosti vyplývající z obecného právního předpisu, za předpokladu, že se správní orgán nespokojí s písemností bez úředně ověřeného překladu, jak to ostatně umožňuje i § 16 odst. 2 správního řádu. Odstavec 3 zavádí speciální postup, resp. jednoznačný procesní důsledek pro případy, kdy cizinec, ač veden snahou o využití svého práva na tlumočníka, nesplní základní povinnost s tímto jeho právem úzce související, a to, že si navzdory poučení správního orgánu neobstará ve správním orgánem stanovené, přiměřené lhůtě na své náklady tlumočníka nebo osobu splňujícího zákonem stanovené podmínky pro to, aby byla ustanovena tlumočníkem. Jiným způsobem nelze dnes nesplnění této procesní povinnosti postihnout a správnímu orgánu pak v řadě případů nezbývá, než rezignovat na povinnost stanovenou žadateli ve správním řádu a ustanovit cizinci tlumočníka na náklady správního orgánu, které jsou následně složitě a neefektivně na cizinci vymáhány prostřednictvím uložení povinnosti podle § 79 správního řádu. Postup uvedený v tomto odstavci (tedy zastavení řízení) se uplatní ze strany zastupitelského úřadu pouze do doby zaslání spisu souvisejícího s žádostí Ministerstvu vnitra.
- k § 169a až § 169c Navrhovaná ustanovení § 169a až § 169c upravují odchylky související s doručováním v řízeních ve věcech pobytu cizinců. Přestože již dnes existuje zákonná povinnost cizince hlásit místo pobytu na území i jeho případnou změnu, aby tak byla zajištěna jeho dosažitelnost pro účely doručování ze strany správního orgánu, praxe se v této oblasti stále potýká s komplikacemi a naznačuje tak nedostatečnost obecné úpravy doručování. Správní orgány se potýkají často se situací, že se cizinci v místě hlášeného pobytu nezdržují, nemají označeny poštovní schránky svým jménem nebo si poštovní zásilky nepřebírají, čímž doručování v řízení ztěžují a řízení se tak prodlužuje. Ve většině případů se přitom jedná o řízení o žádostech cizinců. Ustanovení § 169a má za cíl speciálně upravit postup při doručování cizinci oprávněně pobývajícímu na území prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, přičemž úprava se týká doručování písemností v řízení o žádosti podle zákona o pobytu cizinců a písemností v řízení o zrušení údaje o místu hlášeného pobytu podle § 98a zákona o pobytu cizinců. Cílem úpravy je zvýšit odpovědnost cizinců za jejich dosažitelnost při doručování. Odlišně od občanů ČR se cizincům zákonem o pobytu cizinců stanoví povinnost hlásit místo pobytu na území, tato povinnost se však nijak nepromítá do oblasti doručování písemností. V praxi je tak správní orgán nucen učinit několik neúspěšných pokusů o doručení písemnosti v řízení, často i na různé jemu známé adresy, kde by se cizinec mohl zdržovat, než může konstatovat, že cizinec je osobou, které se ve smyslu § 25 odst. 1 správního řádu nedaří doručovat, případně je osobou neznámého pobytu. Návrh tedy explicitně stanoví posloupnost míst (adres) pro doručení, přičemž doručováno bude cizinci pouze na jedinou takto určenou adresu. Odpadne tak ve většině případů nutnost opakovaně se pokoušet o doručení na jiné správnímu orgánu známé adresy (například adresa zaměstnavatele, místo podnikání apod.) Ze stejného důvodu je také promítnuta výše uvedená ohlašovací povinnost do úpravy doručování v rámci řízení o zrušení údaje o místě hlášeného pobytu na území uvedeného v průkazu o povolení k pobytu. Nově již v případě, kdy se cizinci opakovaně nebude dařit doručovat, nebo v případě, kdy je cizinec neznámého pobytu (přičemž se vychází z teze, že osobou neznámého pobytu je třeba rozumět osobu neznámého skutečného pobytu, nikoli osobu, ke které není evidováno žádné místo pobytu – viz např. závěr č. 78 ze dne 22. června 2009 poradního sboru MV ke správnímu řádu nebo nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 264/06 ze dne 8. listopadu 2006), nebude cizinci ustanovován opatrovník, ale bude mu doručováno pouze veřejnou vyhláškou; jedná se tedy o ustanovení speciální k ustanovením správního řádu, včetně § 32 odst. 2 správního řádu. V praxi je opatrovník ustanovován ve většině případů, což řadu řízení prodlužuje a zatěžuje nejen správní orgán, ale i osoby, které jsou ustanoveny opatrovníkem, přitom se jedná o řízení, které je důsledkem nesplnění povinnosti cizince. Cizinci zrušením údaje o místě hlášeného pobytu nezaniká právo pobytu na území jako takové, neplatným se stává pouze jeho průkaz o povolení k pobytu.
Navrhované ustanovení § 169b upravuje doručování do zahraničí, což je s ohledem na povahu dotčených správních řízení nutné, neboť současná úprava správního řádu je v tomto ohledu nedostatečná, zejména nereaguje na specifika řízení o žádostech podaných na zastupitelských úřadech. Explicitně se tedy stanoví priorita doručování do zahraničí, zejména v řízení o žádosti podané na zastupitelském úřadu. Současně však není vyloučen ani jiný způsob doručení, např. na mezinárodní doručenku, pokud by takový postup považoval správní orgán v konkrétním případě za účelnější. V § 169b odst. 1 návrhu se definuje místo doručení v případech, kdy je žádost podána na zastupitelském úřadě, a to jednak jako adresa místa pobytu cizince v cizině, jednak jako jiná adresa, kterou cizinec správnímu orgánu pro účely doručování v řízení sdělil. Návrh stanoví, že speciální adresa musí být správnímu orgánu sdělena písemně, což samozřejmě zahrnuje i elektronickou podobu.
Základním předpokladem pro zrychlení řízení o žádostech podávaných na zastupitelských úřadech je úprava v ustanovení § 169b odstavec 3. Jedná se o urychlení přesunu dokumentu od správního orgánu z území na zastupitelský úřad, aby nebylo nutné stejnopis písemnosti doručovat poštou na zastupitelský úřad v listinné podobě, což je velmi nákladné a zdlouhavé. Podmínkou je, že zastupitelské úřady budou provádět konverzi dokumentů z moci úřední, tedy musí být vybaveny příslušným softwarovým vybavením (Czechpoint office), aniž by však nutně musely být kontaktním místem veřejné správy. Podle § 22 odst. 2 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů, má takto doručený dokument totožné účinky jako původní (vstupní) dokument. Tento způsob předávání a doručování písemnosti není povinný, nýbrž fakultativní („zpravidla“), aby bylo možné vycházet též z místních podmínek a aktuální vybavenosti zastupitelských úřadů (datovou schránkou disponuje toliko MZV, nikoli jednotlivé zastupitelské úřady).
Ustanovení § 169b odst. 4 stanoví pravidlo pro doručování prostřednictvím zastupitelského úřadu v případech, kdy zastupitelský úřad doručuje písemnost v listinné podobě, a nikoli ve formě datové zprávy - stanoví se oprávnění zastupitelského úřadu vyzvat žadatele k osobnímu převzetí dokumentu, přičemž se logicky předpokládá, že zastupitelský úřad použije k provedení této výzvy méně formální prostředky (přichází v úvahu výzva provedená elektronicky bez podepsání elektronickým podpisem, telefonem, telefaxem nebo jinými technickými prostředky); je totiž samozřejmé, že výzva k převzetí písemnosti nemůže být písemná a doručovaná podle pravidel o doručování, neboť tím by tento institut sám sebe popíral. Pokud se takový způsob doručení nezdaří, postupuje zastupitelský úřad již formálním způsobem, za současného zohlednění místních specifik doručování. Cílem je vzít v potaz odlišnosti a místní podmínky při doručování do zahraničí, kdy se například často nevrátí obdoba doručenky a někdy ani samotná písemnost, kterou hodlá zastupitelský úřad doručit. Pokud taková situace nastane a uplyne lhůta 4 měsíců, doručí se písemnost formou vyvěšení, kdy s ohledem na odlišnosti doručování do zahraničí, dochází k vyvěšení písemnosti pouze v elektronické podobě. Uvedený postup nepředstavuje zásah do svrchovanosti jiného státu; skutečnost, že se písemnost považuje za doručenou, se sice odvíjí od skutečností v tomto jiném státě, ale důsledky nemá pro tento stát, nýbrž pouze pro Českou republikou vedené správní řízení. V těchto případech, kdy správní orgán nemá žádný doklad o doručení či nedoručení písemnosti, se tedy doručí elektronickou veřejnou vyhláškou, vzhledem k nesmyslnosti „fyzického“ vyvěšování písemnosti na úřední desce správního orgánu na území i složité proveditelnosti takového vyvěšení na úřední desce zastupitelského úřadu (vzhledem k možnostem a specifikům jednotlivých zastupitelských úřadů). Po dobu 15 dnů musí být písemnost elektronicky zveřejněna způsobem umožňujícím dálkový přístup (což učiní ten orgán, který písemnost vyhotovil – tzn. orgán, který je v písemnosti nadepsán) a patnáctým dnem po zveřejnění je stanovena fikce doručení písemnosti. Jde-li o řízení o uložení povinnosti nebo odnětí práva, uplatní se v dané situaci nevyvratitelná domněnka, že se nedaří doručovat a cizinci by musel být ustanoven opatrovník. Cílem návrhu je rovněž umožnit v řízení o vydání pobytových oprávnění reálné využití doručení na elektronickou adresu, pokud o to žadatel na zastupitelském úřadu požádá
– taková úprava se navrhuje v § 169c. Úprava ve správním řádu je totiž na řízení se žadatelem, který pobývá v zahraničí, v zásadě nepoužitelná, neboť v určitých případech (resp. v určitých oblastech) nelze po žadateli požadovat potvrzení doručení písemnosti zprávou s uznávaným elektronickým podpisem. Proto se podle § 169c považuje pro účely potvrzení doručení za dostačující jakékoli potvrzení o převzetí i bez uznávaného elektronického podpisu. V případě nepotvrzení doručení se postupuje již standardně dle příslušných ustanovení správního řádu a je tedy třeba doručovat, jakoby cizinec o doručení na elektronickou adresu nepožádal.
- k § 169d V odstavci 1 se upravuje povinnost podat tam uvedený druh žádostí osobně. Tento výčet vychází ze stávajícího stavu a není na něm nic měněno. Eliminovány jsou tak případy, kdy jsou žádosti zastupitelským úřadům zasílány prostřednictvím provozovatele poštovních služeb žadateli pobývajícími na území České republiky, zároveň je zdůrazněn i zájem státu na osobní participaci cizince na podání předmětných žádostí. Úprava, která již v současné době platí ve stávajícím § 169 odst. 16 a § 170 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, je motivována také snahou snížit závislost žadatelů na zprostředkovatelích a přispívá i k celkové efektivitě řízení o žádosti. V praxi však s ohledem na dosavadní znění dotčených ustanovení vyvstala řada otázek, které se navrhuje řešit zpřesněním úpravy osobního podání žádosti.
Odstavec 2 odstraňuje nejasnosti, které byly podle některých právních názorů spojeny se současnou právní úpravou. Jednoznačně se stanoví, co se rozumí osobním podáním žádosti, tedy, že se jedná o doručení žádosti přímo osobou žadatele správnímu orgánu, aniž by bylo přípustné osobní doručení zmocněncem žadatele, když současně musí být splněna forma a způsob stanovený tímto zákonem, tj. v případech, které stanoví zákon, musí být splněna podmínka předchozího sjednání termínu k podání žádosti. Z důvodu nutnosti organizace práce zastupitelských úřadů v návaznosti na zásadu rychlosti a hospodárnosti je rovněž stanoveno, že podání musí být učiněno v době stanovené pro daný typ pobytového oprávnění. O osobní podání žádosti podle tohoto zákona se rovněž nejedná, je-li žádost podle zákona o pobytu cizinců osobně doručena správnímu orgánu do podatelny, protože osoby zaměstnané na podatelně se bezprostředně nepodílejí na výkonu pravomoci správního orgánu ani nejsou určeny k přijímání žádostí, které mají být podávány osobně. Osobní podání žádosti podle navrhované úpravy zákona o pobytu cizinců je tedy speciálním způsobem doručení žádosti vůči obecným způsobům, které upravuje správní řád. Dále se stanoví výjimka pro osoby, které běžně zastupuje jejich zákonný zástupce, pokud by podle tohoto zákona nebyly procesně způsobilé k podání žádosti. I na jejich zákonného zástupce se však vztahuje povinnost osobního podání žádosti. Odstavec 3 upravuje možnost upustit od povinnosti osobního podání žádosti zastupitelským úřadem. Platí, že pokud je spolu se žádostí o pobytové oprávnění, která není podána osobně, podána také výslovná žádost o upuštění od povinnosti osobního podání žádosti, které však zastupitelský úřad nevyhoví, sám zastupitelský úřad řízení usnesením zastaví. Zastupitelský úřad může od povinnosti osobního podání žádosti upustit také bez výslovně žádosti žadatele. Pokud však žádost o pobytové oprávnění není podána osobně a absentuje v ní žádost o upuštění od povinnosti osobního podání žádosti, žádost vůbec není podána, protože nemá zákonem předepsanou formu a zastupitelský úřad (pokud sám nerozhodne o tom, že upouští od povinnosti osobního podání žádosti) postupuje obdobně jako v případě nepřijatelné žádosti. Odstavec 4 upravuje možnost upustit od povinnosti osobního podání žádosti ze strany Ministerstva vnitra, a to pro případy žádosti o udělení nebo o prodloužení víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území. Pokud žadatel neuvede a nedoloží důvody pro upuštění od povinnosti osobního podání žádosti současně s doručením žádosti (kterou nepodá osobně), žádost nemá zákonem předepsanou formu, a tak není vůbec podána a Ministerstvo vnitra postupuje obdobně jako v případě nepřijatelné žádosti.
K § 169e Navrhované opatření umožní Ministerstvu zahraničních věcí přenést činnost spočívající ve shromažďování žádostí o dlouhodobá víza a povolení k dlouhodobým pobytům na fyzickou nebo právnickou osobu, tzv. externího poskytovatele služeb. Představuje analogii k čl. 43 a čl. 17 vízového kodexu. Tato ustanovení vízového kodexu, která upravují spolupráci členských států s externími poskytovateli služeb v oblasti vydávání krátkodobých schengenských víz, jsou již od účinnosti vízového kodexu v praxi ze strany České republiky úspěšně uplatňována. Toto ustanovení má umožnit přenesení tohoto fungujícího modelu rovněž do oblasti žádostí podávaných žadateli podle zákona o pobytu cizinců. Účelem je odlehčit přetíženým zastupitelským úřadům v exponovaných teritoriích a zároveň umožnit nabírání většího počtu žádostí, jakož i zvýšit komfort žadatelů (zejména z geografického a kapacitního hlediska). Opatření bude možno zavést podle potřeby v závislosti na daném regionu a druhu, resp. účelu pobytového oprávnění. Zakotvení možnosti nabírání žádostí prostřednictvím externích poskytovatelů služeb bude mít pozitivní dopad na státní rozpočet, neboť v důsledku nabírání vyššího počtu žádostí stoupne rovněž výběr správních poplatků s těmito žádostmi spojených. Externí poskytovatel služeb bude oprávněn shromažďovat žádosti, které u něj budou žadatelé osobně podávat, kontrolovat dokumenty, zpracovávat osobní údaje a případně pořizovat biometrické údaje, vybírat správní poplatky a předávat je zastupitelskému úřadu, poskytovat informace o vízovém procesu, vyzvedávat cestovních dokladů na zastupitelském úřadu a vracet je žadatelům. Následně budou žádosti předány zastupitelskému úřadu k vyřízení. Z důvodu právní jistoty žadatelů je explicitně stanoveno, že řízení o žádosti je zahájeno sedmým dnem ode dne předložení žádosti externímu poskytovateli služeb. Vše další bude plně v kompetenci ZÚ, externí poskytovatel služeb tedy nebude provádět žádné úkony správního řízení. Konkrétní výčet úkonů, jejichž výkonem bude externí poskytovatel služeb pověřen, bude stanoven ve veřejnoprávní smlouvě podle odstavce 1 tohoto ustanovení. Navrhovaným odstavcem 4 má být externímu poskytovateli služeb umožněno vybírat za poskytnuté služby servisní poplatek, jehož výše bude stanovena ve smlouvě podle odstavce 1 tohoto ustanovení, a to v závislosti na nákladech, které by externímu poskytovateli služeb vznikly při provádění úkonů, ke kterým bude podle smlouvy oprávněn. Servisní poplatek musí být přiměřený k těmto nákladům externího poskytovatele služeb. Nejedná se o správní poplatek, neboť nebude vybírán státem od soukromých subjektů, ale bude vybírán externím poskytovatelem služeb od žadatelů za jím poskytnuté služby. Možnost výběru servisního poplatku je základním předpokladem pro poskytování služeb ze strany externího poskytovatele služeb a tedy zajištění přenesení oprávnění nabírat žádosti na jiný subjekt. Způsob vybírání a vymáhání servisního poplatku a důsledky jeho nezaplacení jsou předmětem závazkového vztahu mezi externím poskytovatelem služeb a žadatelem.
- k § 169f Smysl ustanovení je prakticky shodný se současným zněním § 170 odst. 2 zákona o pobytu cizinců. Pouze je upřesněno, že se jedná o osobní formu podání žádosti. V textu zákona je tak zakotvena povinnost žadatele sjednat si předem termín pro podání žádosti. Termín bude sjednáván na určitý den a hodinu za účelem podání žádosti. I nadále je tak v zákoně obsažena existence objednávkového systému na zastupitelském úřadě (pro žádosti o pobytová oprávnění), kterým se realizuje povinnost osobního podání žádosti na zastupitelském úřadě. Je na rozhodnutí zastupitelského úřadu, zda z kapacitních důvodů objednávkový systém využije. Aby bylo možné předejít snahám o obcházení tohoto rezervačního systému, upravuje se v novém ustanovení o nepřijatelnosti žádosti nový důvod spočívající v nesjednání termínu podání žádosti. Institutem upuštění od povinnosti osobního podání žádosti pak lze reagovat na individuální situace, při nichž by nebylo vhodné rezervaci k podání žádosti vyžadovat.
- k § 169g I nadále se stanoví povinnost cizince, který žádá na zastupitelském úřadu, aby podal žádost pouze na zastupitelském úřadu ve státě, jehož je občanem, popřípadě ve státě, jenž vydal cestovní doklad, jehož je držitelem, nebo ve státě, ve kterém má povolen dlouhodobý nebo trvalý pobyt. Výjimka stejně jako ve stávající úpravě platí pro cizince, který je uveden ve vyhlášce č. 429/2010 Sb. Novum tohoto ustanovení je tak pouze v tom, že slučuje tuto povinnost jak pro účely žádosti o udělení dlouhodobého víza, tak pro účely žádosti o vydání povolení k dlouhodobému nebo trvalému pobytu do jednoho ustanovení. Současně se navrhuje zrušit § 53 odst. 1 zákona o pobytu cizinců.
- k § 169h Institut nepřijatelnosti žádosti v navrhovaném ustanovení má nahradit institut nepřípustnosti žádosti o udělení dlouhodobého víza. V této souvislosti se navrhuje zrušit § 53 odst. 3 a 4 zákona o pobytu cizinců. Cílem navrhovaného ustanovení je především zefektivnit řízení v případech, kdy je zjevné, že žádost v podobě, v jaké byla podána, nemůže být z formálního hlediska úspěšná. Nepřijatelnost žádosti lze považovat za vhodnější institut, než je nepřípustnost žádosti o udělení dlouhodobého víza v současné právní úpravě, kdy už v jazykovém vyjádření tohoto institutu je zřejmý jeho účel - tedy nepřijetí žádosti do řízení, oproti nepřípustnosti, o které v obecné rovině hovoří již správní řád (i když jde o zjevnou právní nepřípustnost). Aby nedocházelo k zaměňování těchto dvou institutů, byla zvolena jako vhodnější varianta nepřijatelnost žádosti. Jako důvody nepřijatelnosti se stanoví dostatečně závažné okolnosti odpovídající povaze tohoto institutu vzhledem k tomu, že nepřijatelnost znamená, že řízení o žádosti není ani zahájeno. Odstavec 1 uvádí důvody nepřijatelnosti žádosti o udělení dlouhodobého víza nebo prodloužení doby jeho platnosti a doby pobytu na toto vízum, žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu nebo trvalému pobytu. Důvod podle odstavce 1 písm. a) je reakcí na nesplnění povinnosti registrace k podání žádosti. Současná praxe se setkává se snahou o obcházení registračního systému, což pak mimo jiné brání v podání žádosti dalším cizincům, kteří tuto povinnost řádně respektují. Podle odstavce 1 písm. b) se navrhuje stanovit jako nepřijatelnou takovou žádost, která byla podána na nepříslušném zastupitelském úřadu. Odstavec druhý se oproti prvému vztahuje výhradně na žádosti o udělení dlouhodobého víza a žádosti o prodloužení doby platnosti dlouhodobého víza a doby pobytu na území na toto vízum. Důvod podle odstavce 2 písm. a) by měl zefektivnit řízení o žádostech, která jsou podmíněna správním poplatkem za přijetí žádosti, v případech, kdy cizinec tento správní poplatek nezaplatí. Důsledkem nesplnění této povinnosti je pak nepřijetí takové žádosti. Důvod podle odstavce 2 písm. b) se týká případů, kdy cizinec nepředloží některou z náležitostí, tj. nepředloží kompletní náležitosti (např. nepředloží žádný doklad o prostředcích k pobytu, doklad obdobný výpisu z evidence rejstříku trestů apod.). Pokud náležitosti doloží, ale tyto náležitosti, resp. některá z nich, budou mít vady (formální či obsahové), musí již správní orgán žadatele vyzvat k odstranění vad. Cílem ustanovení tohoto písmene je, stejně jako ve stávající úpravě nepřípustnosti žádosti o udělení dlouhodobého víza, především zamezit předkládání žádostí o udělení dlouhodobého víza bez jakýchkoli náležitostí. Zastupitelské úřady musí zpracovávat množství žádostí podávaných v zahraničí, a proto je vhodné, aby minimálně na zastupitelských úřadech byly žádosti předkládány včetně všech zákonných náležitostí. Praxe se přitom setkává i s případy, kdy jsou žádosti předkládány bez náležitostí cíleně, a to především pokud jsou předkládány zprostředkovateli cizinců, kteří po výzvě správního orgánu k doplnění žádosti toto doplnění cizincům dále účtují. Druhotným cílem této úpravy je tedy i zamezení takovému neúčelnému jednání, které je na úkor zájmů cizinců.
Důvod podle odstavce 2 písm. c) stanoví, že žádost je také nepřijatelná, pokud nebyla podána na úředním tiskopisu. Povinnost podat žádost o udělení dlouhodobého víza na úředním tiskopisu je stanovena v § 53 odst. 1 zákona o pobytu cizinců a povinnost podat žádost o prodloužení platnosti dlouhodobého víza a doby pobytu na území na toto vízum v § 60 odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Důvod podle odstavce 2 písm. d) odpovídá i současné právní úpravě nepřípustnosti žádosti o udělení dlouhodobého víza a je výrazem nedodržení povinnosti cizince poskytnout otisky prstů nebo obrazový záznam. Důvod podle odstavce 2 písm. e) se týká případů, kdy cizinec nesplní svou zákonem stanovenou povinnost obstarat si na vlastní náklady v přiměřené lhůtě tlumočníka, ačkoli byl o této povinnosti zastupitelským úřadem řádně poučen. Odstavec 3 pak stanoví, v jakých případech zjišťuje nepřijatelnost žádosti zastupitelský úřad a v jakých Ministerstvo vnitra, a dále postup v případě podání nepřijatelné žádosti. Pokud je podána nepřijatelná žádost, nepovažuje se řízení o žádosti za zahájené a obdobně jako v případě nesplnění povinnosti osobního podání žádosti se důvod nepřijatelnosti cizinci písemně sdělí a vrátí se listiny, které byly součástí nepřijatelné žádosti. Z hlediska formy se jedná opět o sdělení podle části čtvrté správního řádu. Cílem je tedy zakotvení efektivního postupu správního orgánu pro vypořádání se se zjevnými vadami, jako je např. podání žádosti na nepříslušném zastupitelském úřadu. Nejde však o zavedení postupu nepodléhajícího žádné kontrole, důvody nepřijatelnosti jsou striktně vymezeny zákonem a proti tomuto postupu správního orgánu je možné podat stížnost podle § 175 správního řádu. Ve vztahu k žádostem, které mají být podle zákona podány osobně, ale žadatel je bez uvedení důvodů osobně nepodá, (tzn. k žádostem, které nesplňují zákonem předepsanou formu podání, a tedy vůbec nejsou podány) se stanoví, že se uplatní obdobný postup jako v případě nepřijatelných žádostí – zastupitelský úřad nebo Ministerstvo vnitra cizinci písemně sdělí, že žádost nebyla podána, učiní o tom usnesení do spisu a vrátí žadateli tiskopis žádosti, veškeré předložené doklady a správní poplatek (pokud byl uhrazen).
- k § 169i Ustanovení v odstavci 1 stanoví nástroj ke zvýšení efektivity správního orgánu, kterým je odstranění formálního kroku spočívajícího v přerušení řízení, a to v případech, kdy není podána bezvadná žádost a vyžaduje se vyzvání žadatele k odstranění vad. Automaticky neběží lhůta pro vydání rozhodnutí, a to ode dne, kdy správní orgán učinil výzvu k odstranění vad podání (žádosti nebo jejích náležitostí), do doby odstranění vytýkaných vad nebo marného uplynutí správním orgánem stanovené lhůty, aniž by muselo dojít k formálnímu kroku spočívajícímu v přerušení řízení usnesením. Tento krok je dle dosavadní obecné právní úpravy a praxe činěn téměř ve všech případech a jeví se jako nadbytečný. Možnost takového postupu je předvídána i unijním právem (viz např. čl. 5 odst. 4 směrnice 2011/98/EU). Odstavec 2 je promítnutím skutečnosti, že v řízení o vydávání pobytových oprávnění je jako správní orgán činný nezbytně i zastupitelský úřad, u něhož je žádost podávána, a má tedy první možnost odstranit nedostatky podání (za předpokladu, že se nejedná o nepřijatelnou žádost). Odstavec 3 pak stanoví oprávnění zastupitelského úřadu učinit v rámci řízení i jiný než písemný úkon, s čímž ostatně v zákonem stanovených případech počítá i § 15 odst. 1 správního řádu. I ve stávající praxi je řízení o udělení dlouhodobého víza z velké části vedeno méně formálním způsobem, než je tomu v případě řízení o vydání povolení k pobytu, proto je žádoucí, aby byl tento způsob komunikace zákonem regulován a byl tak v daném řízení považován za právně přijatelný. Pokud nejsou vady žádosti odstraněny na základě tímto způsobem učiněné výzvy, zastupitelský úřad musí učinit výzvu písemně.
- k § 169j a 169k Navrhované ustanovení obsahuje speciální právní úpravu, resp. oprávnění správního orgánu vyslechnout účastníka řízení, neboť správní řád, s výjimkou sporného řízení, neupravuje výslech účastníka, ale pouze výslech svědka. Výslech účastníka řízení je však v řízeních týkajících se pobytových oprávnění nepostradatelnou součástí správního procesu, vzhledem k tomu, že je třeba zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti a na základě takto zjištěných skutečností je třeba vyloučit možné obcházení zákona (např. uzavření účelového sňatku). V souvislosti s tím se rovněž navrhuje výslovně stanovit, že na výslech účastníka řízení se ustanovení správního řádu o důkazu svědeckou výpovědí použijí obdobně. Rovněž se použije § 59 správního řádu o předvolání, toto ustanovení správního řádu však není omezeno toliko na svědka či účastníka řízení, nýbrž se vztahuje na jakoukoli osobu, jejíž osobní účast při úkonu v řízení je k provedení úkonu nutná. Odstavec 3 navrhovaného ustanovení upravuje situace, kdy jsou prováděny výslechy dvou účastníků řízení nebo účastníka řízení a svědka, které spolu souvisejí. Cílem tohoto opatření je zejména efektivním způsobem vést správní řízení a předcházet obcházení zákona. Tato úprava výslovně upravuje možnost správního orgánu vyslechnout tyto osoby současně nebo bezprostředně po sobě, aniž by mohly využít práva na účast při výslechu toho druhého a do doby provedení obou výslechů nemají ani právo nahlédnout do protokolu o výslechu druhé vyslýchané osoby. Cílem je, aby v průběhu správního řízení nemohlo dojít ke znehodnocení výslechu, jakožto mnohdy zcela zásadního a jedinečného zdroje informací o skutečném stavu věci. Současně navrhovaná úprava počítá se situací, kdy se jedna z předvolaných osob k výslechu nedostaví a zmaří tak účel souvisejícího výslechu – v takovém případě je správní orgán oprávněn výslech neprovést ani s druhou osobou, která se k výslechu dostavila, a předvolat obě osoby na jiný termín. Cílem je v tomto případě zamezit možnému účelovému jednání spočívajícímu v tom, že se k výslechu, který měl být výslechem souvisejícím, záměrně dostaví jen jedna z předvolaných osob. Vzhledem k tomu, že autentická výpověď je vždy klíčová pro posouzení věci, zejména, aby se předešlo možnému obcházení zákona, navrhuje se v § 169j odst. 4 upravit možnost zástupce účastníka řízení nebo jiné osoby se k obsahu výslechu vyjádřit až po jeho skončení. Právo vyjádřit se k obsahu výslechu a k obsahu protokolu má samozřejmě i účastník řízení. Případné námitky je třeba do protokolu zaznamenat a reagovat na ně podle jejich obsahu (např. typicky půjde o odstranění nesrovnalostí v tlumočení). Zároveň je nutné umožnit, aby byly vysvětleny případné nepřesnosti a zkreslení, ke kterým by mohlo dojít. V § 169j odst. 5 se pozitivně stanoví pravidlo, na kterém se již zásadně ustálila i judikatura správních soudů, totiž že účastník řízení a svědek (popřípadě jiná osoba, která své právo účastnit se výslechu odvozuje od vyslýchaných osob – typicky zmocněnec) nejsou oprávněni pořizovat obrazový záznam výslechu nebo pohovoru. Toto pravidlo se samozřejmě uplatní i v případech, kdy je výslech prováděn za použití videokonferenčního zařízení. Důvodem normy je ochrana úředních osob provádějících výslech, jejich osobnostních práv i bezpečnosti, stejně jako ochrana účelu výslechu před jeho zmařením. S ohledem na potřebu pohovorů a výslechů již při podání žádosti je v § 169j odst. 6 speciálně upravena možnost spojit výslech a pohovor již s podáním žádosti (zejména u žádostí podávaných na zastupitelských úřadech je taková praxe žádoucí a odpovídající i současné právní úpravě pohovorů a neodporující již současné právní úpravě výslechů). Podle § 169k odst. 1 bude v řízení o žádosti o vydání povolení k dlouhodobému nebo trvalému pobytu podané na zastupitelském úřadu zastupitelský úřad provádět nově nikoli výslech, ale pohovor, a to ve stejné formě, jak je upraveno v § 57 odst. 2 zákona o pobytu cizinců. O takovém pohovoru sepisuje zastupitelský úřad záznam, který je použitelným důkazem v řízení. Na základě § 169k odst. 2 se pak zastupitelskému úřadu přiznává oprávnění na žádost Ministerstva vnitra vyslechnout i jiného účastníka řízení, např. cizince, se kterým je vedeno řízení o zrušení povolení k pobytu, který momentálně pobývá v zahraničí. I dnes je na základě dožádání Ministerstva vnitra takový výslech prováděn, nicméně navrhované ustanovení má odstranit případné pochybnosti o tom, zda zastupitelský úřad může takový výslech provést.
k § 169l (výslech prováděný za použití videokonferenčního zařízení) V návaznosti na návrh zavedení institutu „videokonferencí“ do řízení před správními soudy (§ 172a), jsou upraveny také podmínky použití videokonferenčního zařízení při provádění výslechu účastníka nebo svědka ve správních řízeních podle zákona o pobytu cizinců.
Videokonferenční zařízení je technické zařízení pro přenos obrazu nebo zvuku. Zákon předpokládá možnost využít videokonferenční zařízení k provádění výslechu. Na rozdíl od využití videokonferenčního zařízení k zajištění účasti cizince nebo jiné osoby u jednání soudu (§ 172a) je v tomto případě využití videokonferenčního zařízení vázáno na provádění jednoho konkrétního úkonu (provádění výslechu). Jednou z forem provádění výslechu je právě výslech prováděný za využití technických prostředků (videokonferenčního zařízení). Je proto zcela na úvaze správního orgánu, který výslech provádí, jakou formou provádění výslechu zvolí a za jakých podmínek bude výslech prováděn. Vždy však musí být respektovány zákonné mantinely.
Cílem tohoto ustanovení je zefektivnění činnosti správního orgánu. V praxi budou výslechy za využití videokonferenčního zařízení prováděny především v případě, kdy se správní orgán (oprávněná úřední osoba) a osoba, jejíž výslech má být prováděn, nacházejí v takové vzdálenosti nebo na takovém místě, že se vzhledem k časové a ekonomické náročnosti jeví provedení výslechu standardní formou (za současné fyzické přítomnosti obou stran) jako neefektivní. Půjde zejména o případy, kdy se osoba, jejíž výslech má být prováděn, nachází v zařízení pro zajištění cizinců, věznici, vazební věznici nebo v ústavu zabezpečovací detence. V žádném případě však využitím videokonferenčního zařízení nesmí být zkrácena procesní práva osoby, která je vyslýchána. Zejména musí být umožněna přítomnost zástupce osoby, jejíž výslech má být proveden, na místě, kde se tato osoba fyzicky nachází. Vyslýchaná osoba bude před provedením výslechu za použití videokonferenčního zařízení poučena o způsobu provádění výslechu za využití videokonferenčního zařízení. Bude také oprávněna v průběhu výslechu uplatňovat námitky proti kvalitě obrazového nebo zvukového přenosu. Odmítnutí výslechu prostřednictvím videokonferenčního zařízení se považuje za odmítnutí výpovědi. O této skutečnosti však správní orgán vyslýchanou osobu předem poučí. Dále se upravují práva a povinnosti vyslýchajícího a vyslýchané osoby, která se vážou k specifickým okolnostem zajišťování účasti vyslýchaného u výslechu prostřednictvím videokonferenčního zařízení. Cílem této úpravy je zajistit hladký průběh celého výslechu a reagovat tak na situace, které se mohou v praxi vyskytnout. Pomocí videokonferenčního zařízení se může provádění výslechu zúčastnit i tlumočník.
- k § 169m a § 172 odst. 8 Podle článku 1 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, je základní povinností státu zajištění svrchovanosti a územní celistvosti České republiky, ochrana jejích demokratických základů a ochrana životů, zdraví a majetkových hodnot. Tento závazek státu představuje mj. neopominutelný korektiv zákonodárce při přijímání zejména těch zákonů, jejichž aplikace má výrazné bezpečnostní aspekty. Cílem zákonodárce musí být taková právní úprava, která orgánům veřejné moci umožní plnit své úkoly v maximálním rozsahu v demokratickém právním státě přípustném, a to jak v jednotlivých případech (tím, že bude mít rozhodující správní orgán k dispozici relevantní informace), tak v komplexu jejich činností (tím, že použití takových informací nebude znamenat jiné – další – ohrožení bezpečnosti). To ovšem může být v některých konkrétních případech řízení ve věci podle zákona o pobytu cizinců spojeno s nutností omezení některého procesního práva cizince. Posouzení proporcionality omezení takového práva cizince a práva obyvatel České republiky (potažmo schengenského prostoru) na poskytování bezpečnosti ze strany státu musí být orgánem veřejné moci prováděno vždy s maximálním úsilím. Návrhu právní úpravy předcházelo důkladné posouzení souladu navrhovaného řešení s ústavním pořádkem i mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána (především s Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod). Teze, podle které v případech, kdy je velmi zřetelný bezpečnostní zájem státu, přichází v úvahu, aby nebyly uplatněny všechny běžné procesní záruky spravedlivého procesu (zejm. právo vyjádřit se ke všem prováděným důkazům stanovené v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod), byla recentně posuzována jak Ústavním soudem (mj. v usnesení sp. zn. III. ÚS 3044/10 ze dne 18.11.2010), tak Evropským soudem pro lidská práva (ve věci Regner proti České republice; rozsudkem ze dne 26. listopadu, který se týká téže věci jako bezprostředně výše citované usnesení Ústavního soudu), přičemž oba dospěly k závěru, že je tato teze správná.Z nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 377/04 lze dovodit, že podmínkou omezení těchto procesních práv je, že zákonodárce umožní „zákonnou formou realizaci přiměřených záruk na ochranu soudem, byť na ochranu i značně zvláštní a diferencovanou“. Preferenci ochrany základních bezpečnostních zájmů České republiky ještě umocňuje ustálená judikatura Ústavního soudu, podle které cizinec nemá ústavně zaručené subjektivní právo na pobyt na území České republiky. Ustanovení odstavce 1 navazuje na § 17 odst. 3 správního řádu, podle kterého – stanoví-li tak zvláštní zákon – se část písemností uchovává odděleně mimo spis. Cílem tohoto ustanovení je toliko zavedení speciální právní úpravy správním řádem předvídané (obdobně jako je tomu např. v zákoně č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů, v zákoně č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění pozdějších předpisů, v zákoně č. 38/1994, o zahraničním obchodu s vojenským materiálem, ve znění pozdějších předpisů, apod.). Úprava jednoznačně nastavuje způsob nakládání s utajovanými informacemi v řízení tak, aby byla zajištěna jejich lepší ochrana, a ve svém důsledku tak
Oba tyto soudy (stejně jako předtím Nejvyšší správní soud a Městský soud v Praze) schválily postup podle zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných skutečností a o bezpečnostní způsobilosti, ve znění pozdějších předpisů, který je koncipován obdobně jako nyní navrhovaná úprava.
i lepší ochrana zdrojů informací. To ovšem není nutně spojeno s omezením práv účastníka řízení. Účastník řízení má být v maximální možné míře seznámen s důvody rozhodnutí při současné maximální možné ochraně utajovaných informací. Správní řád konstruuje nemožnost nahlížení do písemnosti vedené mimo spis (účastník řízení má právo toliko nahlížet do spisu). Přitom ale stále platí obecné ustanovení § 36 odst. 3 správního řádu (ve znění novely navrhované ve sněmovním tisku 929), podle kterého musí být účastníkům řízení, o jejichž právním nároku se v řízení rozhoduje, před vydáním rozhodnutí ve věci dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí, to však pouze v podobě, která nezmaří účel utajení těchto podkladů. Ustanovení § 36 odst. 3 správního řádu (ve znění novely navrhované ve sněmovním tisku 929) dále stanoví, že pokud se nerozhoduje v řízení o právním nároku účastníka, není takový účastník oprávněn seznámit se s podklady rozhodnutí, které jsou za podmínek v § 17 odst. 3 správního řádu uchovávány odděleně mimo spis. Podle navrženého odstavce 2 se stanoví, že podklady, které jsou utajovanou informací, mají být v odůvodnění rozhodnutí identifikovány, a to zejména s ohledem na potenciálně navazující přezkum rozhodnutí (identifikace podkladu musí být provedena tak, aby ani ta nemohla způsobit újmu České republice). Současně má být rozhodnutí odůvodněno v rozsahu všech relevantních neutajovaných informací. Oproti odstavci 2 má být v odstavci 3 přímo zákonem vedena distinkce mezi podklady rozhodnutí, které jsou toliko utajovanou informací, a podklady, které jsou rovněž utajovanou informací, správní orgán je má k dispozici od policie nebo zpravodajských služeb České republiky (tedy bezpečnostních složek, jejichž zákonným posláním je ochrana bezpečnosti České republiky) a tyto podklady (resp. informace nebo stanovisko) svědčí o těch nejzávažnějších ohroženích pro Českou republiku. V takovém případě se, stejně jako je tomu v platné právní úpravě rozhodování o udělení státního občanství, v odůvodnění rozhodnutí podle zákona o pobytu cizinců nebo v informaci o důvodech neudělení víza pouze poznamená, že důvodem takového rozhodnutí nebo neudělení víza je ohrožení bezpečnosti státu. Uvedený postup slouží výlučně ochraně základních bezpečnostních zájmů státu a jako takový představuje legitimní a přiměřené omezení; nelze připustit, aby se cizinec, jehož působení ohrožuje základní bezpečnostní zájmy státu, mohl seznámit s obsahem stanoviska nebo informace policie nebo zpravodajské služby, když by takový postup mohl vážně ohrozit operativně pátrací úkony policie a zpravodajských služeb a v důsledku i lidské životy. Z hlediska ochrany uvedených zájmů nelze stanoviska policie nebo zpravodajské služby, resp. informace v těchto stanoviscích uvedené, v řízení detailně zmiňovat nebo odkazovat na tyto informace v odůvodněních rozhodnutí nebo důvodech neudělení víza, neboť uvedení takových skutečností v odůvodnění rozhodnutí (nebo v informaci o neudělení víza) by mělo za následek prozrazení utajovaných informací, jež jsou v těchto stanoviscích obsaženy, což by bylo z hlediska bezpečnosti státu krajně nežádoucí. Ovšem i proti těmto rozhodnutím se lze odvolat, a tak nepřichází v úvahu libovůle rozhodujícího správního orgánu. Správní orgán může v těchto případech rozhodnout o vyloučení odkladného účinku odvolání podle § 85 správního řádu – za splnění podmínek ve správním řádu uvedených (z důvodů podle § 85 odst. 2 správního řádu a odůvodněním podle § 85 odst. 4 správního řádu). Pokud správní orgán rozhodne o vyloučení odkladného účinku, doručením rozhodnutí zaniknou ze zákona současně také oprávnění k pobytu podle § 47 odst. 4 nebo 6, podle § 60 odst. 4 nebo podle § 87y. Pokud se jedná o žalobu podanou proti rozhodnutí ve věci podle zákona o pobytu cizinců, může soud na základě navrhovaného ustanovení § 172 odst. 8 rozhodnout o tom, že účastníku řízení nebo jeho zástupci sdělí nezbytnou část obsahu utajované informace, pokud na základě jím provedeného přezkumu zjistí, že tím nemůže být způsobena újma zájmům České republiky, výslovně ohrožení bezpečnosti státu, jeho svrchovanosti, územní celistvosti, demokratických základů, životů nebo zdraví osob nebo činnosti zpravodajských služeb České republiky nebo policie. Pro toto rozhodnutí je soud povinen si dopředu vyžádat vyjádření orgánu, o jehož stanovisko či informaci se jedná. Je zřejmé, že nelze nikterak zasahovat do nezávislosti soudní moci, soud by však vyjádření příslušného orgánu vydávajícího stanovisko měl vzít při svém rozhodování v potaz, s ohledem na důsledky, které by zpřístupněním informace nebo stanoviska mohly nastat, zejména pokud by takový postup mohl vážně ohrozit operativně pátrací úkony policie nebo zpravodajských služeb, potažmo i život nebo zdraví osob. Rozhodne-li předseda senátu o sdělení nezbytné části obsahu stanoviska nebo informace, ustanovení § 45 odst. 6 soudního řádu správního se použije obdobně, tj. je třeba řádně poučit osobu, která se s příslušnými utajovanými informacemi bude seznamovat. Nutnost úpravy, která soudu umožní přezkoumat nejen otázku zákonnosti rozhodnutí zakládajícího se na informaci, která účastníku řízení nebyla zpřístupněna, ale též samotnou otázku zpřístupnění či nezpřístupnění stanoviska či informace, vychází zejména z rozsudku Soudního dvora Evropské unie (velkého senátu) ze dne 4. června 2013, ve věci C-300/11, jejímž předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 Smlouvy o fungování EU, podaná rozhodnutím Court of Appeal (England & Wales) (Civil Division) (Spojené království) ze dne 19. května 2011, došlým Soudnímu dvoru dne 17. června 2011, v řízení ZZ proti Secretary of State for the Home Department.
- k § 169n Oproti informacím, které jsou předmětem navrhovaného § 169m, navrhované ustanovení nepočítá s tím, že by informace poskytované zastupitelským úřadem mohly být podkladem pro vydání rozhodnutí v řízeních o žádostech o vydání povolení k dlouhodobému nebo trvalému pobytu podaných na zastupitelském úřadu. Informace a poznatky zastupitelského úřadu získané v zahraničí se vedou odděleně mimo spis a nejsou zpřístupňovány cizinci ani jeho zástupci. Obdobně jako v případě informací bezpečnostních složek i informace poskytované zastupitelským úřadem jsou citlivé povahy. Nezřídka se vyjadřují k různým aspektům situace ve státě, kde zastupitelský úřad působí a reprezentuje Českou republiku a mohou být zásadní pro bilaterální vzájemné vztahy. Jejich zpřístupnění by tak mohlo ohrozit zahraničně politické zájmy země a není žádoucí ani z bezpečnostních důvodů vzhledem k tomu, že v zemích, kde zastupitelské úřady působí, je mnohdy ohrožena bezpečnost, život nebo zdraví pracovníků těchto úřadů a jejich rodinných příslušníků, kterým za situace, kdy pobývají na území cizího státu, nemůže být ani poskytnuta ochrana ze strany bezpečnostních složek České republiky. Informace poskytnuté zastupitelským úřadem nemohou být samy o sobě důvodem pro zamítnutí žádosti. Tyto informace jsou však důležitou součástí řízení o žádosti zejména s ohledem na to, že mohou zásadním způsobem indikovat, jaké další dokazování má správní orgán provést, tak aby zjistil všechny okolnosti důležité pro ochranu veřejného zájmu.
- k § 169o Navrhované ustanovení vychází ze stávajícího ustanovení týkajícího se závazných stanovisek Úřadu práce České republiky. Ustanovení je nutným předpokladem realizace řádného prodlužování platnosti zaměstnaneckých karet. Závazné stanovisko Úřadu práce je zásadním pro prodloužení platnosti zaměstnanecké karty nebo pro vydání zaměstnanecké karty podle § 42g odst. 6 zákona o pobytu cizinců a souvisí s potřebou ochrany trhu práce České republiky. Z hlediska komplexnosti navrhované úpravy je tato úprava zapracována do nového samostatného ustanovení.
- k § 169p Navrhované ustanovení v odstavci 1 zavádí specialitu ve vztahu k realizaci práva žadatele, který podal žádost na zastupitelském úřadu, na nahlížení do spisu. Primárně má být nahlíženo do spisu u toho správního orgánu, který má předmětný spis u sebe (tzn. u Ministerstva vnitra). V případech, kdy cizinec hodlá své právo na nahlížení do spisu uplatnit, ale nemůže tak učinit na území České republiky u Ministerstva vnitra (protože cizinec nemá na území žádného zmocněnce a sám pobývá v cizině), Ministerstvo vnitra zašle zastupitelskému úřadu k nahlížení žadatelem toliko kopii spisu, popř. jeho části. Tuto kopii může zastupitelský úřad cizinci případně i ponechat. Odstavec 2 upřesňuje postup správního orgánu při realizaci práva žadatele na vyjádření k podkladům pro vydání rozhodnutí v případě žádosti podané na zastupitelském úřadu. Vzhledem k tomu, že se jedná především o možnost vyjádřit se k obsahu podkladů rozhodnutí, stanoví se povinnost správního orgánu informovat cizince o tom, z jakých podkladů bude správní orgán při svém rozhodování vycházet a jaký je jejich podstatný obsah. Tento postup je stanoven pro žádosti podané na zastupitelském úřadě, neboť v případě žádostí podaných na území může žadatel jednoduše využívat možnosti nahlédnutí do podkladů. Naproti tomu u žádostí podávaných na zastupitelských úřadech je značně neefektivní zasílat zastupitelskému úřadu vždy celý spis, neboť by to řízení neúměrně prodlužovalo. Tímto postupem nedochází k derogaci práva žadatele nahlížet do spisu. Pokud bude žadatel chtít tohoto práva využít, bude to možné – stejně jako v případě nahlížení do spisu bude žadateli zpřístupněna kopie spisu, popř. jeho části. O tomto právu se účastník řízení poučuje v souladu s § 4 odst. 2 správního řádu.
- k § 169q Navrhované ustanovení zavádí povinnost správního orgánu dát policii podnět k zahájení řízení o správním vyhoštění v případě, že řízení o žádosti o vydání nebo prodloužení oprávnění k pobytu na území nebo řízení ve věci zrušení platnosti oprávnění k pobytu na území, vyjdou-li najevo skutečnosti, o nichž se lze důvodně domnívat, že by mohly být důvodem pro vydání rozhodnutí o správním vyhoštění cizince. Cílem ustanovení je tedy zvýšení efektivity řízení v případech, kdy existuje zájem státu na ukončení pobytu cizince na území. Není totiž účelné, aby byla vedena dvě řízení (včetně navazujících řízení odvolacích a soudních), je-li důvodné se domnívat, že je dán důvod pro rozhodnutí o správním vyhoštění cizince. Policie je povinna bez zbytečného odkladu poté, co obdrží uvedený podnět, ministerstvo vyrozumět o tom, zda řízení o správním vyhoštění bylo zahájeno a bylo-li zahájeno, jak bylo ve věci rozhodnuto. Pokud dojde k vyhoštění cizince, zaniká tím jeho oprávnění k pobytu ze zákona, aniž by o tom bylo vedeno další řízení. Řízení již zahájené u ministerstva se zastaví ze zákona na základě nově navrhovaného ustanovení týkajícího se zastavení řízení. Tímto opatřením se tedy zjednodušuje řízení v případech, kdy je důvod pro ukončení pobytu cizince natolik zásadní, že je zároveň důvodem k vyhoštění cizince. Naproti tomu, pokud policie zjistí, že nelze rozhodnout o správním vyhoštění cizince, ministerstvo standardně dokončí jím zahájené řízení. Tato skutečnost nevylučuje případné pozdější rozhodnutí o zamítnutí žádosti nebo o zrušení povolení k pobytu cizince, bude-li s ohledem na závažnost důvodů pro toto rozhodnutí takový závěr odůvodněn, a to i přestože zjištěné skutečnosti nebyly dostačující pro rozhodnutí o správním vyhoštění cizince, které by pro cizince znamenalo citelnější a závažnější následek.
- k § 169r V souladu s § 66 odst. 1 písm. h) správního řádu (řízení o žádosti správní orgán usnesením zastaví z dalších důvodů stanovených zákonem) se v odstavci 1 upravuje řada speciálních důvodů pro zastavení řízení o žádosti. V rámci dosavadní praxe vyšlo najevo, že řadu situací, které se v řízení objevují, není možné efektivně řešit podle obecné právní úpravy. Většina z písmen navrhovaného ustanovení je však převzata ze stávajícího znění § 169 odst. 8 zákona o pobytu cizinců. Novým důvodem pro zastavení řízení oproti stávající úpravě je písmeno k). Zde se stanoví procesní důsledek pro případy, kdy cizinec, ač veden snahou o využití svého práva na tlumočníka, nesplní základní povinnost s tímto jeho právem úzce související, a to že si navzdory poučení správního orgánu ve lhůtě stanovené správním orgánem neobstará na své náklady tlumočníka splňujícího zákonem stanovené podmínky. Jiným způsobem nelze dnes nesplnění této procesní povinnosti postihnout a správnímu orgánu pak v řadě případů nezbývá, než rezignovat na povinnost stanovenou žadateli ve správním řádu a ustanovit cizinci tlumočníka na své náklady, které jsou následně složitě a neefektivně na cizinci vymáhány prostřednictvím uložení povinnosti podle § 79 správního řádu. Okruh důvodů pro zastavení řízení se dále nově [v písmeni l)] rozšiřuje o případy, kdy cizinec podal na území žádost o vydání karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance, ač k tomu nebyl podle § 42k odst. 3 oprávněn. Toto omezení působnosti úpravy povolení pro vnitropodnikově převedené zaměstnance je stanoveno v čl. 2 odst. 2 směrnice 2014/66/EU. Oproti důvodům uvedeným v odstavci 1 se důvody uvedené v odstavci 2 uplatní automaticky a k zastavení řízení dojde ze zákona, jakmile nastane skutečnost v tomto ustanovení uvedená. Jde v zásadě o důvody, u nichž nelze předpokládat zásah do právního postavení cizince. Je tedy např. nadbytečné vést řízení o žádosti o vydání nebo prodloužení jiného pobytového oprávnění, když cizinci bylo vydáno povolení k trvalému pobytu, které je nejvyšším pobytovým statusem, nebo stane-li se cizinec občanem České republiky anebo v některých případech občanem Evropské unie. Rovněž se ze zákona zastaví řízení o žádosti o vydání nebo prodloužení pobytového oprávnění cizinci, kterému byl v průběhu tohoto řízení pravomocně uložen trest soudního vyhoštění nebo v případě, že se rozhodnutí o jeho správním vyhoštění stalo vykonatelným. Tyto důvody vedou automaticky ze zákona k zániku platnosti všech pobytových oprávnění cizince a stejným způsobem je tedy třeba procesně vyřešit i probíhající řízení o žádosti tohoto cizince, kdy už není účelné o této žádosti dále rozhodovat. Cílem je co nejrychlejší ukončení řízení i pobytu cizince na území. Odstavec 3 potom stanoví, že o skutečnosti, kterou je zastavení řízení ze zákona, se vydá usnesení, které se pouze poznamenává do spisu a žadatel se o něm vyrozumí. V odstavci 4 se navrhuje vymezit případy, kdy zastupitelský úřad zastaví řízení o žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu nebo prodloužení jeho platnosti, o žádosti o vydání potvrzení o přechodném pobytu na území, o žádosti o vydání povolení k přechodnému pobytu a o žádosti o vydání povolení k trvalému pobytu. Důvod podle odstavce 4 písm. a) je výrazem nedodržení zákonné písemné formy žádosti
– tedy formy úředního tiskopisu.
Důvod podle odstavce 4 písm. b) by měl zefektivnit postup v případě řízení o žádostech, která jsou podmíněna správním poplatkem za přijetí žádosti a cizinec tento správní poplatek nezaplatí. Důvod podle odstavce 4 písm. c) se uplatní toliko v případech žádostí o vydání povolení k dlouhodobému nebo trvalému pobytu podaných na zastupitelském úřadu a týká se případů, kdy cizinec nepředloží některou ze stanovených náležitostí, resp. nepředloží kompletní náležitosti (např. nepředloží žádný doklad o prostředcích k pobytu, doklad obdobný výpisu z evidence rejstříku trestů apod.). Pokud náležitosti doloží, ale tyto náležitosti, resp. některá z nich, budou mít vady, musí již správní orgán žadatele vyzvat k odstranění vad. Důvod podle odstavce 4 písm. d) upravuje zastavení řízení v případě podání žádosti o vydání potvrzení o přechodném pobytu na území občanem Evropské unie nebo žádosti o vydání povolení k přechodnému pobytu na zastupitelském úřadu. Oba instituty jsou svázány s pobytem cizince na území. Nelze tedy vydat potvrzení o přechodném pobytu na území občanovi Evropské unie, který na území České republiky nepobývá. Stejně tak rodinný příslušník občana Evropské unie, který by podal žádost o vydání povolení k přechodnému pobytu, aniž by doprovázel nebo následoval občana Evropské unie na území, nemůže být se svou žádostí úspěšný, neboť sama směrnice 2004/38/ES počítá s tím, že rodinný příslušník nejdříve vstoupí na území hostitelského členského státu a následně podává žádost o pobytovou kartu rodinného příslušníka občana Evropské unie, pokud zde bude pobývat déle než 3 měsíce. Podle odstavce 5 ministerstvo zastaví vyjmenovaná řízení o žádosti v případě, že žádost podaná na území není podána v zákonem stanovené formě – na úředním tiskopisu. V těchto případech se ve vztahu k pobytu cizince neuplatní tzv. fikce platnosti pobytového oprávnění upravená v § 47 odst. 4 a 6 zákona o pobytu cizinců.
- k § 169s Jedná se o zachování platné právní úpravy odložení věci, pokud je podána žádost o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem ochrany na území a tato žádost není opatřena potvrzením orgánu činného v trestním řízení o splnění podmínek podle § 42e odst. 1 zákona o pobytu cizinců (v současnosti § 169 odst. 13 zákona o pobytu cizinců ve znění novely provedené zákonem č. 314/2015 Sb.).
- k § 169t Navrhované ustanovení § 169t v zásadě přejímá existující úpravu lhůt pro vydání rozhodnutí. Stejně jako doposud platí, že se vedle této úpravy lhůt pro vydání rozhodnutí, nadále uplatní § 71 odst. 3 až 5, protože tato ustanovení nejsou speciální úpravou zákona o pobytu cizinců dotčena. Mimo jiné tedy platí, že nedodržení lhůt se nemůže dovolávat ten účastník řízení, který jej způsobil, např. svou nečinností. Ve většině případů se zde jedná o úpravu speciálních lhůt pro vyřízení žádostí, resp. pro vydání rozhodnutí. Stávající úprava lhůt je zachována a není tedy nijak podstatně zasahováno do současného stavu. Výjimkou je doplnění speciální lhůty pro vyřízení žádosti o udělení víza k pobytu nad 90 dnů za účelem sezónního zaměstnání v § 169t odst. 2. Navrhuje se, aby žádost o udělení víza k pobytu nad 90 dnů za účelem sezónního zaměstnání byla vyřízena ve lhůtě 60 dnů ode dne podání žádosti, tedy ve lhůtě kratší, než je 90denní lhůta pro vyřízení standardních žádostí o dlouhodobá víza. Při rozhodování o vydání souvisejícího povolení k zaměstnání podle § 96 odst. 1 zákona o zaměstnanosti, které je jednou z podmínek pro udělení víza k pobytu nad 90 dnů za účelem sezónního zaměstnání, se vychází ze správního řádu (jedná se tedy v zásadě o 30denní lhůtu, pokud není třeba nařídit další jednání nebo šetření apod.). Mělo by tak být vyhověno požadavku stanovenému v čl. 18 odst. 1 směrnice 2014/36/EU, tedy aby bylo o žádosti o „povolení za účelem sezónní práce“ rozhodnuto nejpozději do 90 dnů od dne podání úplné žádosti. Odstavec 1 přejímá úpravu dnes obsaženou v § 170 odst. 3 zákona o pobytu cizinců. Zároveň je tento odstavec doplněn a upřesněn tak, aby byl zřejmý postup v případě, kdy je ve výjimečných případech tato lhůta prodloužena na základě přímo použitelného předpisu EU, kterým je nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 810/2009 ze dne 13. července 2009 o kodexu Společenství o vízech (viz čl. 23). Vzhledem k tomu, že směrnice 2004/38/ES je ve vztahu k vízovému kodexu zvláštním právním předpisem (viz např. čl. 5 odst. 2 směrnice, kde se stanoví, že víza se rodinným příslušníkům udělují v nejkratší možné lhůtě a zrychleným postupem), měly by být případy, kdy je doba zpracování žádosti o vízum podané rodinným příslušníkem občana EU delší než zákonem stanovená 14denní lhůta, výjimečné a zpracování žádosti v této delší lhůtě by mělo být vždy řádně zdůvodněno. Zastupitelský úřad proto písemně informuje žadatele o prodloužení lhůty pro udělení víza a o předpokládaném termínu rozhodnutí o jeho žádosti. Písemnou informací se rozumí i její zaslání elektronickou formou, přičemž o prodloužení lhůty se nevydává usnesení. V odstavci 6 písmeno a) jsou upraveny speciální lhůty pro vyřízení žádostí, resp. vydání rozhodnutí v případě žádostí o povolení k dlouhodobému pobytu. Nově se zde v bodě 3 stanovuje lhůta pro vyřízení žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny s držitelem karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance nebo karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance jiného členského státu Evropské unie. Lhůta pro vydání rozhodnutí byla v těchto případech stanovena na 90 dnů ode dne podání žádosti, což koresponduje s ustanovením článku 19 odst. 4 směrnice 2014/66/EU. Nově se stanoví i lhůta pro vyřízení žádostí o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny s držitelem povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování, a to v délce 90 dnů. Povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování se vydává cizincům, kteří hodlají na území České republiky uskutečnit tzv. významnou investici, a poskytuje jim určitá zvýhodnění oproti standardnímu pobytovému oprávnění za účelem podnikání, vzhledem k tomu, že se jedná o nástroj na podporu ekonomické migrace, která by měla být pro Českou republiku přínosem. Jedním z takových zvýhodnění jsou i příznivé podmínky pro sloučení rodiny, v tomto případě nastavení kratší než standardní lhůty pro rozhodnutí o žádosti rodinného příslušníka investora o sloučení rodiny na území. Příznivé podmínky pro sloučení rodiny je Česká republika podle směrnice 2009/50/ES zavázána poskytnout i držitelům modré karty (viz recitál 23 a čl. 15 směrnice), proto se zároveň s touto úpravou zkracuje i lhůta pro vyřízení žádostí o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny s držiteli modré karty na území (ze 180 na 90 dnů). V písm. b) se stanoví lhůta pro rozhodnutí o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování, a to na 30 dní ode dne podání žádosti (ve zvlášť složitých případech ji lze prodloužit na 60 dnů), která je tedy podstatně kratší než 90denní lhůta pro rozhodnutí o udělení dlouhodobého víza za účelem podnikání. Vychází se z toho, že žádosti o toto pobytové oprávnění nebudou tak početné, jako je tomu v případě víz za účelem podnikání, a že tedy budou možné o nich rozhodovat v takto krátké lhůtě. Jedná se opět o jedno ze zvýhodnění pro žadatele o toto povolení. Dále se nově v písmenu e) upravuje lhůta pro vydání rozhodnutí v případě žádosti o vydání karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance nebo karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance jiného členského státu Evropské unie. Také tato lhůta byla v souladu se směrnicí 2014/66/EU (článek 15 odst. 1) stanovena na 90 dnů.
Ve všech ostatních případech uvedených v odstavci 6 zůstávají nadále zachovány stávající lhůty pro vydání rozhodnutí. V zájmu větší přehlednosti zákona jsou nyní lhůty pro vydání rozhodnutí seřazeny dle jednotlivých druhů pobytových oprávnění. Pokud jde o odstavce 7 až 10, zásadně je převzata úprava provedená do zákona o pobytu cizinců zákonem č. 314/2015 Sb., která řešila situace, kdy po vydání rozhodnutí vyjdou najevo nové skutečnosti, které by jinak byly důvodem zamítnutí žádosti. Speciální postup dříve (tedy před novelizací provedenou zákonem č. 314/2015 Sb.) upravený v § 169 odst. 10 se však vztahoval pouze na žádosti podané na zastupitelských úřadech. Současně s ohledem na zásadní specifika správního řízení o oprávněních k pobytu, kdy není vydáváno písemné vyhotovení rozhodnutí, ale je vydáván pouze doklad, nebylo v praxi zcela zřejmé, který okamžik je třeba v rámci vydání pobytového oprávnění považovat za vydání rozhodnutí, a tedy od kterého okamžiku, a zda vůbec, je možné postup dříve upravený použít. V souvislosti se zavedením biometrických průkazů o povolení k pobytu současně dochází k situacím, kdy správní orgán navenek vůči cizinci formou výzvy k pořízení biometrických údajů o povolení k pobytu v zásadě deklaruje, že cizincově žádosti bude vyhověno, nicméně časový okamžik mezi odesláním výzvy a konečným předáním průkazu o povolení k pobytu může činit i několik týdnů, přičemž tato zcela zásadní změna nebyla v tomto ustanovení doposud zohledněna. Navíc v rámci specifického řízení o vydání nebo prodloužení pobytového oprávnění cizinců běžně nastávají situace, které i po zaslání výzvy k pořízení biometrických údajů nebo po vyznačení víza za účelem převzetí povolení k pobytu není možné přehlížet, a je třeba se s nimi ještě v tomtéž řízení vypořádat. Současně dochází k situacím, kdy i po zaslání výzvy k pořízení biometrických údajů nebo po vyznačení víza za účelem převzetí povolení k pobytu dojde k procesní nesoučinnosti cizince, na kterou je poté třeba reagovat zastavením řízení. Jasně se tedy definuje okamžik, který se považuje za vydání rozhodnutí o vydání povolení k pobytu nebo prodloužení jeho platnosti, a tímto okamžikem je předání průkazu o povolení k pobytu, resp. předání rozhodnutí o vydání povolení k trvalému pobytu. Tento přesně definovaný okamžik ve správním řízení je určen proto, aby nadále nevznikaly pochybnosti o tom, kdy se kladné rozhodnutí považuje za vydané, přičemž se vychází z toho, že jde o okamžik, kdy je s konečnou platností realizován pobyt žadatele. Před jeho realizací je však třeba, aby cizinec splnil další procesní povinnosti, resp. vyvinul potřebnou součinnost za účelem dokončení řízení (přijel na území, dostavil se k pořízení biometrických údajů a následně na výzvu k převzetí průkazu, resp. k převzetí písemného vyhotovení rozhodnutí, jde-li o povolení k trvalému pobytu), jinak bude řízení o jeho žádosti zastaveno, aniž by bylo nutné zvažovat, zda již nedošlo k vydání rozhodnutí, neboť tento okamžik bude výslovně určen zákonem (odstavec 7). V odstavci 8 se navrhuje stanovit, že pokud Ministerstvo vnitra hodlá vyhovět žádosti cizince o vydání vyjmenovaných pobytových oprávnění, odešle cizinci výzvu k poskytnutí údajů nezbytných pro vydání průkazu o povolení k pobytu, resp. výzvu k převzetí příslušného dokladu. Tato výzva však není úkonem směřujícím k vydání rozhodnutí ve smyslu § 71 odst. 2 písm. a) správního řádu (kterou by bylo možno považovat za vydání rozhodnutí), protože vydáním rozhodnutí se podle odstavce 7 rozumí až převzetí jmenovaných dokladů. Odstavcem 9 se speciálně s ohledem na specifika vydávání rozhodnutí a vyřizování žádostí o pobytová oprávnění stanoví stavění běhu lhůty pro vydání rozhodnutí, přičemž jsou zohledněny situace, kdy správní orgán již prakticky dokončil řízení a vyzval cizince k nutné součinnosti (např. aby se dostavil k pořízení údajů nezbytných pro vydání průkazu o povolení k pobytu nebo aby se dostavil pro již vyrobený průkaz o povolení k pobytu apod.). Další aktivita v určených dobách, kdy je lhůta stavěna, je již na cizinci a nelze správnímu orgánu přikládat k tíži, pokud se cizinec na základě řádně doručené výzvy nedostaví. Toto ustanovení je důležité zejména s ohledem na možnost jasně posoudit případné žádosti o uplatnění opatření proti nečinnosti nebo žaloby v tomto směru a souvisí též s jasnou definicí okamžiku vydání rozhodnutí u kladně vyřízených žádostí. Nelze ale předpokládat, že by správní orgán byl schopen např. u prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu ve 30 dnech žádost posoudit a současně bez přerušení běhu lhůty v uvedených případech též pořídit biometrické údaje a vydat průkaz o povolení k pobytu. To je vyloučeno již stávající úpravou, která předpokládá, že cizinec je povinen převzít průkaz o povolení k pobytu do 60 dnů ode dne pořízení biometrických údajů. Současně navrženou úpravou není nijak narušena možnost ochrany před případnou nečinností správního orgánu, neboť pokud by např. v době po odeslání výzvy k pořízení biometrických údajů a pořízení biometrických údajů došlo k nečinnosti spočívající v tom, že by správní orgán nevyzval cizince k převzetí vyrobeného průkazu o povolení k pobytu, potom by tato nečinnost mohla být řešena žádostí o uplatnění opatření proti nečinnosti, případně žalobou u soudu. I tato zvláštní úprava je tedy plně odůvodněná specifiky tzv. cizineckého správního řízení. V odstavci 10 se stanoví, že pokud dojde v době od odeslání výzvy k poskytnutí údajů nezbytných pro vydání průkazu o povolení k pobytu, resp. výzvy k převzetí jmenovaných dokladů, sdělí ministerstvo žadateli, že se odeslaná výzva stala bezpředmětnou. Ministerstvo pak pokračuje v řízení, které směřuje k zamítnutí žádosti. Odstavec 11 přejímá úpravu dosavadního § 169 odst. 4. Za účelem snížení administrativní zátěže správního orgánu se však nově stanoví výjimka z povinnosti policie informovat účastníka řízení o tom, že rozhodnutí o správním vyhoštění nebylo možné vydat ve lhůtě 7 dnů od zahájení řízení, a to pouze pro případ řízení vedeného policií poté, co bylo její rozhodnutí zrušeno odvolacím orgánem nebo soudem. V odstavcích 7 až 9 se rovněž zohledňují výše zdůvodněné změny provedené v reakci na nové znění § 1 odst. 3 zákona o pobytu cizinců (viz např. § 87b odst. 4, § 87g odst. 8 atd.). Stejně jako v těchto a dalších ustanoveních zákona upravujících pobytová oprávnění vydávaná občanům EU a jejich rodinným příslušníkům se i zde reaguje na potřebu legislativně upravit druhy dokladů, které budou vydávány občanům Švýcarska a států EHP a jejich rodinným příslušníkům, na které se vztahuje právo volného pohybu rovnocenné takovému právu občanů Evropské unie a jejich rodinných příslušníků.
- k § 170 Navrhované ustanovení § 170 je co do odstavců 1 až 4 pouze potvrzením stávající úpravy, která upravuje speciálně stanovené lhůty pro podání odvolání, zejména proti rozhodnutí o správním vyhoštění nebo povinnosti opustit území. Tato ustanovení je ze systematického hlediska třeba nově zařadit, a to do nově znějícího § 170, kdy pravidla zakotvená ve stávajícím § 170 jsou přesunuta do jiných ustanovení. Je také vhodnější, aby speciální ustanovení týkající se opravných prostředků byla upravena v zákoně na jednom místě. Novinkou navrhovaného ustanovení je pouze odstavec 5, podle kterého se v případě vyloučení odkladného účinku odvolání proti rozhodnutí, byla vydána na základě informace nebo stanoviska policie nebo zpravodajské služby České republiky podle navrhovaného ustanovení § 169m odst. 3, na základě nichž vyšlo najevo, že cizinec je ohrožením pro bezpečnost státu. V těchto případech existuje zásadní zájem státu na tom, aby cizinec na území České republiky nadále nepobýval. Pokud tedy správní orgán vyloučí odkladný účinek odvolání proti takovému rozhodnutí, spolu s doručením rozhodnutí zaniká také oprávnění k pobytu na tzv. fikci platnosti pobytového oprávnění podle § 47 odst. 4 nebo 6, podle § 60 odst. 4 nebo podle § 87y.Správní orgán může vyloučit odkladný účinek na základě § 85 správního řádu. Nově se také doplňuje do odstavce 1 "průkaz o povolení k pobytu pro cizince", který bude vydáván rodinným příslušníkům občanů Švýcarska a států EHP a namísto „průkazu o povolení k trvalému pobytu občana Evropské unie“ se ponechává pouze souhrnný „průkaz o povolení k trvalému pobytu“, který bude nově vydáván jak občanům EU a jejich rodinným příslušníkům, tak i občanům států EHP a Švýcarska a jejich rodinným příslušníkům. I zde se tak promítají výše zdůvodněné změny provedené v reakci na nové znění § 1 odst. 3 zákona o pobytu cizinců (viz např. § 87b odst. 4, § 87g odst. 8 atd.). Stejně jako v těchto a dalších ustanoveních zákona upravujících pobytová oprávnění vydávaná občanům EU a jejich rodinným příslušníkům se i zde reaguje na potřebu legislativně upravit druhy dokladů, které budou vydávány občanům Švýcarska a států EHP a jejich rodinným příslušníkům, na které se vztahuje právo volného pohybu rovnocenné takovému právu občanů Evropské unie a jejich rodinných příslušníků.
K bodu 198 – k § 170a odst. 6 Jedná se o legislativně technickou změnu, která má odstranit v dosavadním znění zákona existující dvě poznámky č. 51 rozdílného obsahu. K uvedenému stavu došlo v souvislosti s novelou zákona o pobytu cizinců provedenou zákonem č. 314/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně cizinců, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, kdy vedle již existující poznámky k ustanovení § 47 odst. 8 a § 87y (vložené zákonem č. 204/2015 Sb.) byla do zákona zapracována poznámka stejného číselného označení k § 170a odst. 6, ale zcela odlišného obsahu.
K bodům 199 a 200 – k § 171 S ohledem na nejasnosti spojené s výkladem ustanovení § 171 písm. a) zákona o pobytu cizinců, které jsou zřejmé i z rozhodování Městského soudu v Praze, který v téže věci vydal dvě odlišná rozhodnutí (viz usnesení ze dne 12.9.2014 č.j. 6 A 163/2014-16 a rozsudek ze dne 5.2.2015 č.j. 8 A 128/2013-28-31), je třeba výslovně stanovit, že ze soudního přezkumu jsou vyloučena nejen rozhodnutí o neudělení víza, ale též rozhodnutí o žádosti o nové posouzení důvodů neudělení víza. Totéž platí i pro rozhodnutí o odepření vstupu na území [§ 171 písm. b)]. Vyloučení soudního přezkumu u stanoveného okruhu rozhodnutí je v souladu s čl. 36 Listiny základních práv a svobod, který zákaz vyloučení soudního přezkumu vztahuje pouze k základním právům a svobodám stanoveným Listinou. Jak bylo uvedeno výše, i v těchto případech se uplatní správní přezkum (u Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců). Vyloučení soudního přezkumu u výše uvedeného úzkého okruhu rozhodnutí tak neznamená, že by v těchto případech mohlo docházet k libovůli správního orgánu při rozhodování.
K bodu 202 – k § 172a – zavedení možnosti využití videokonferencí v řízeních před soudy Na základě připomínky Ministerstva spravedlnosti je navrhováno zavedení institutu tzv. „videokonferencí“ v rámci soudního řízení správního v řízeních o žalobách proti rozhodnutím vydaným na základě zákona o pobytu cizinců resp. v řízeních o žalobách proti rozhodnutím vydaným na základě zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Navrhovaná změna zákona má primárně za cíl upravit stávající legislativu ve prospěch účastníků řízení, zejména žalobců (tj. osob žádajících mezinárodní ochranu nebo osob, na které se vztahuje zákon o pobytu cizinců). Navrhovaná právní úprava totiž zavádí
do soudního řízení správního možnost zajistit účast žalobce a jiných osob na jednání pomocí
videokonferenčního zařízení. To inter alia umožní, aby se rozhodování ve věcech cizineckých a azylových vedlo rychle a efektivně.
Zavedení videokonferencí by v souvislosti s předpokládaným nárůstem věcí v této oblasti mohlo významný způsobem přispět k zefektivnění a zrychlení daného řízení, bez toho aniž by bylo nutné personálně posilovat správní soudy, což by si kladlo nemalé finanční nároky na státní rozpočet.
Na druhou stranu je třeba zdůraznit, že se prozatím nejeví jako vhodné upravit institut videokonferencí v rámci soudního řádu správního. Takováto změna si totiž žádá důkladné analýzy. Navíc není postaveno najisto, zdali by použití videokonferencí bylo smysluplné i v jiných soudních řízeních správních, která se v drtivé většině odehrávají bez nařízení jednání.
Možnost používat videokonference v rámci soudních řízení je obvyklá i v jiných členských státech EU (např. ve Švédsku, Velké Británii, Rakousku atd.). V civilních přeshraničních případech vyplývá pro členské státy EU přímo z unijního práva. V trestním řízení je zakotvena v § 111a zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů. Jinak řečeno jedná se o etablovaný institut, jehož využití by v praxi nemělo činit žádné potíže. Zavedení videokonferencí ve věcech azylového řízení a řízení ve věcech pobytu cizinců nebrání ani unijní právo.
Co se praktické realizace týče, navrhované rozšíření využití videokonference by využilo stávající kapacity krajských soudů, u kterých jsou již videokonference používány zejména v rámci trestního řízení. Využití videokonferencí ve výše navrhovaném rozsahu by předpokládalo vybavení zařízením pro videokonferenci vybraná zařízení (např. ZZC Bělá- Jezová) a i dovybavení některých krajských soudů. Nicméně lze předpokládat rychlou návratnost takovéto investice, a to díky ušetřeným nákladům na straně Ministerstva vnitra a Policie České republiky za transport a doprovod účastníků řízení a jiných osob na jednání soudu.
K souladu s ústavním pořádkem ČR Videokonference mohou přispět k usnadnění a urychlení řízení, mohou též přinést úsporu nákladů, především pokud jde o cestovní náhrady nebo náklady spojené s převozem účastníků řízení. Provádění videokonferencí však nemůže být v rozporu s právem na spravedlivý proces. Přísluší soudu ubezpečit se, že použití tohoto prostředku v každém konkrétním případě sleduje nějaký legitimní cíl a že způsob jeho provedení je slučitelný s požadavky na respektování práv podle čl. 6 EÚLP. Z pohledu ústavně-právního jsou ve vztahu k použití videokonferencí v rámci soudního řízení obzvláště důležité čl. 37 odst. 3 Listiny, podle něhož jsou si všichni účastníci v řízení rovni, a čl. 38 odst. 2 Listiny, který stanoví, že "každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Veřejnost může být vyloučena jen v případech stanovených zákonem."
Co se rovnosti účastníků řízení týče, tato navazuje na obecné pojetí rovnosti a zákazu diskriminace. To předpokládá, že se subjekty práva má být zacházeno v zásadě stejně, a pokud je již přikročeno k odlišnému zacházení, musí k tomu být objektivní a racionálně ospravedlnitelný důvod. Rovnost v řízení je jednak samostatným principem, jednak se váže k realizaci řady zásad spravedlivého procesu (například rovnost musí být zachována, pokud jde o přístup k soudu, v právu na přístup k právní pomoci v řízení, pokud jde o navrhování důkazů a jejich provádění atd.). Zásada rovnosti tak svým způsobem prostupuje celým soudním řízením. Tento ústavní princip je následně rozvíjen v jednotlivých soudních procesních řádech, přičemž obsah jejich jednotlivých ustanovení je v zásadě stejný: rovné postavení účastníků spojuje s povinností soudu zajistit stejné možnosti uplatňování práv. Ustanovení § 36 s. ř. s. hovoří o rovném postavení účastníků řízení, přičemž soud je povinen jim poskytnout "stejné možnosti k uplatnění jejich práv a poskytnout jim poučení o jejich procesních právech a povinnostech v rozsahu nezbytném pro to, aby v řízení neutrpěli újmu." V této souvislosti je třeba zdůraznit, že navrhovaná právní úprava nemůže nijak narušit výše zmíněný princip rovnosti. Soud má totiž jednoznačnou povinnost poučit osobu, jejíž přítomnost je zajišťována prostřednictvím videokonferenčního zařízení, jakož i ostatní účastníky řízení, o způsobu zajišťování účasti na jednání prostřednictvím videokonferenčního zařízení. Stejně tak musí být umožněna přítomnost zástupce v místě, odkud se zajišťuje přítomnost účastníka řízení a je možné vznášet námitky proti kvalitě obrazového nebo zvukového přenosu, přičemž o námitce soud rozhodne neprodleně. Je-li námitka důvodná, učiní předseda senátu kroky k nápravě a není-li náprava možná, nebo je-li spojena se značnými obtížemi, bude jednání odročeno. (K ověření, zda došlo ke snížení kvality přenosu obrazu nebo zvuku v praxi využije v případě potřeby jiná komunikační zařízení.) Lze proto uzavřít, že navrhovaná právní úprava obsahuje dostatečné záruky proti znevýhodnění jedné ze stran sporu. Rovněž je třeba zdůraznit, že videokonferenční zařízení je technické zařízení pro přenos obrazu a zvuku. Videokonference jsou souborem interaktivních telekomunikačních technologií, které umožňují simultánní vzájemnou komunikaci dvou nebo více míst prostřednictvím obousměrných video a audio přenosů. Z výše uvedeného jednoznačně vyplývá, že smyslem užití videokonferenčního zařízení je v prvé řadě zajištění přítomnosti u jednání za situace, kdy se osoba, jejíž přítomnost je zajišťována, z různých důvodů nenachází v místě konání jednání soudu. Dané osobě tudíž v souvislosti s užitím videokonferencí může být právo na účast na jednání soudu odepíráno jen stěží. Právě naopak užití videokonferenčního zařízení usnadňuje účast na jednání soudu, přičemž díky užitým technologiím je tato účast ve všech ohledech srovnatelná s tím, jako kdyby se daná osoba nacházela přímo v místě jednání soudu. Konečně je třeba zdůraznit, že pokud by snad nějaké pochybnosti ohledně kvality přenosu obrazu nebo zvuku vyvstaly, je možno proti kvalitě přenosu vznášet námitky. Navrhuje se zavedení možnosti zajistit účast osoby u jednání soudu v řízení o žalobě proti rozhodnutí vydanému podle zákona o pobytu cizinců prostřednictvím videokonferenčního zařízení. Cílem tohoto ustanovení je zefektivnění činnosti správních soudů. Rozhodnutí, zda v konkrétním případě bude videokonferenční zařízení využito, bude záviset na rozhodnutí soudu. V žádném případě však využitím videokonferenčního zařízení nesmí být zkrácena procesní práva osoby, jejíž účast u jednání soudu je zajišťována prostřednictvím videokonferenčního zařízení (zejména musí být umožněna přítomnost zástupce této osoby na místě, kdy se tato osoba fyzicky nachází). Dále se upravují práva a povinnosti předsedy senátu a vzdálené osoby, které se vážou k specifickým okolnostem zajišťování účasti vzdálené osoby u jednání soudu prostřednictvím videokonferenčního zařízení. Cílem této úpravy je zajistit hladký průběh celého jednání a reagovat tak na situace, které se mohou v praxi vyskytnout. Pomocí videokonferenčního zařízení může být zajištěna i přítomnost tlumočníka u jednání soudu.
K bodu 204 - k § 176c odst. 2 Cílem změny v odstavci druhém je jasně stanovit, jaký druh nákladů je cizinec, který je zajištěn z důvodu jeho předání podle přímo použitelného předpisu Evropské unie (tzv. dublinského nařízení), povinen uhradit a odstranit přetrvávající pochybnosti o povinnostech dotčeného cizince. Explicitně se tedy stanoví, že do nákladů spojených se zajištěním cizince podle předpisu Evropské unie se započítávají náklady související pouze se samotným zajištěním v zařízení pro zajištění cizinců. Z čehož jasně vyplývá, že se nezapočítávají náklady spojené se samotnou realizací transferu (přepravy) z území České republiky. Typicky je tedy možné požadovat úhradu za služby spojené s pobytem v zařízení pro zajištění cizinců, jako je stravné nebo ubytování. Úhradu nákladů spojených s vlastním transferem, neboli přemístěním, do odpovědného členského státu, tedy např. cestovní výlohy, jako jsou peněžní prostředky za letenky nebo autobusové jízdenky jak cizince, tak i například eskorty, nelze po cizinci požadovat i s ohledem na ustanovení článku 30 odst. 1 dublinského nařízení, které stanoví, který členský stát hradí náklady spojené s přemístěním cizince. Je rovněž nutné dále uvést, že dublinské nařízení sice explicitně nedefinuje pojem přemístění do odpovědného členského státu, nicméně z kontextu celého dublinského nařízení a souvisejících předpisů, zejména pak z prováděcího nařízení Komise (ES) č. 1560/2003 a ze systematického a teleologického výkladu těchto předpisů je možné jednoznačně dovodit, že přemístěním se rozumí akt vycestování cizince do odpovědného členského státu. Po cizinci nelze tedy požadovat úhradu nákladů spojených s fyzickým vycestováním.
K bodu 205 – k 178e (bezdlužnost) Stanoví se, kdo je podle zákona o pobytu cizinců považován za osobu bezdlužnou, resp. za osobu nemající dluhy vůči státu. V dosavadní úpravě byla používána konstrukce, na základě níž musel cizinec doložit příslušný doklad o tom, že nemá nedoplatky u příslušných orgánů. Po doplnění zákona o novou úpravu karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance nebo povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování by se však podmínka spočívající v bezdlužnosti objevovala opakovaně, proto bylo vhodnější definovat tento institut uceleně na jednom místě a v příslušných ustanoveních zákona pouze požadovat splnění této podmínky. Obdobně je pojem bezdlužnosti řešen např. v § 56 zákona 307/2013 Sb., o povinném značení lihu. Specifika navržené úpravy vycházejí ze zvláštní úpravy účasti cizinců v systému veřejného zdravotního pojištění a rovněž ze skutečnosti, že ministerstvo nemá přímý přístup k takovým údajům, proto je třeba, aby cizinec doložil příslušná potvrzení.
K bodu 206 – k § 180b odst. 2 Navrhuje se upravit znění § 180o odst. 2 ve vazbě na obsah ustanovení § 49 tak, aby identifikační průkaz, který Ministerstvo zahraničních věcí vydává členům personálu zastupitelského úřadu cizího státu nebo mezinárodní vládní organizace akreditované v ČR nebo jejich rodinným příslušníkům, nebyl pouze dokladem totožnosti, ale současně i povolením k dlouhodobému pobytu vydávaným Ministerstvem zahraničních věcí.
K bodu 207 – k § 181a Vláda svým nařízením podrobněji rozvede podmínky pro vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování, pokud jde o otázku významné investice - stanoví konkrétní nutnou výši investovaných peněžních prostředků a nutný počet vytvářených pracovních míst, jakož i podíl, v jakém lze investování peněžních prostředků nahradit investováním jiného majetku. Nařízením rovněž stanoví maximální počet statutárních orgánů, členů statutárních orgánů nebo prokuristů obchodní korporace pro účely posouzení podstatného vlivu na její podnikání a nejnižší podíl cizince, který žádá o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování jako společník obchodní korporace, v této obchodní korporaci. Návrh nařízení vlády by mělo vládě předkládat Ministerstvo průmyslu a obchodu, neboť je znalé prostředí v oblasti investování na území České republiky a zároveň je orgánem, který je příslušným pro posouzení ekonomického nebo jiného významného přínosu pro Českou republiku.
K čl. II. – Přechodná ustanovení
Navrhovaným ustanovením je zajištěna kontinuita zahájených řízení, která se dokončí podle dosavadních předpisů. V souvislosti s transpozicí směrnice 2014/36/EU a se zavedením víza k pobytu nad 90 dnů za účelem sezónního zaměstnání je třeba upravit i situace, které mohou nastat po účinnosti tohoto zákona. Cizinci, kterým bylo vydáno povolení k zaměstnání podle § 96 zákona o zaměstnanosti, ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, a na základě toho jim byla vydána zaměstnanecká karta podle § 42g odst. 3 zákona o pobytu cizinců, ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, mohou i po účinnosti tohoto zákona žádat o prodloužení zaměstnanecké karty (bylo-li jim zároveň prodlouženo povolení k zaměstnání). Řízení o prodloužení platnosti zaměstnanecké karty i práva a povinnosti s ní související se v tomto případě řídí podle zákona o pobytu cizinců, ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Bude se jednat o časově omezené případy, vzhledem k tomu, že i podle dosavadní právní úpravy v § 96 zákona o zaměstnanosti je povolení k zaměstnání vydáváno nejdéle na dobu 6 měsíců v kalendářním roce. Přechodné ustanovení navrhované v bodě 3 souvisí se zrušením vydávání průkazu o povolení k trvalému pobytu občana Evropské unie (viz návrh úpravy § 87r) a vydáváním průkazu o povolení k pobytu pro cizince (viz návrh úpravy § 87o), které je důsledkem změny obsahu § 1 odst. 3 zákona. Jejich cílem je zajistit bezproblémový přechod na novou právní úpravu.
ČÁST DRUHÁ
Změna občanského soudního řádu
K bodu 1 – k § 26 odst. 6 Uvedená změna je transpozicí směrnice 2014/36/EU, podle níž má Česká republika zajistit, aby se třetí strany, které mají podle vnitrostátního práva oprávněný zájem na dodržování této směrnice a kterými jsou subjekty, jako jsou odbory nebo jiná sdružení, mohly se souhlasem sezónního pracovníka jeho jménem, nebo na jeho podporu účastnit jakéhokoli správního nebo občanskoprávního řízení, s výjimkou postupů a rozhodnutí týkajících se krátkodobých víz, za účelem provádění směrnice 2014/36/EU, vzhledem k tomu, že tato směrnice se vztahuje i na přímé pracovní vztahy mezi sezónními pracovníky a zaměstnavateli. Zatímco navrhované ustanovení řeší možnost třetích stran, které mají podle vnitrostátního práva oprávněný zájem na dodržování směrnice 2014/36/EU, účastnit se řízení jménem (v zastoupení) sezónního pracovníka, možnost jejich účasti na řízení na podporu sezónního pracovníka vyplývá ze stávajícího znění § 93 občanského soudního řádu, který dává řízení neúčastnícím se osobám možnost ovlivnit jeho průběh tím, že do něj vstoupí za účelem podpory (pomoci) některé z procesních stran.
K bodu 2 – k § 26 odst. 7 Legislativně technická úprava související s výše uvedeným vložením nového odstavce 6.
ČÁST TŘETÍ
Změna zákona o státním zastupitelství
Z dosud platné právní úpravy nevyplývá možnost opatřit si znalecký nebo tlumočnický úkon potřebný pro výkon působnosti státního zastupitelství. Byť je potřeba vyžadování znaleckých nebo tlumočnických úkonů v rámci mimotrestní působnosti státního zastupitelství prozatím výrazně nižší než při výkonu působnosti státního zastupitelství v trestním řízení, je žádoucí tuto možnost výslovně upravit (a to např. i ve vztahu k agendě žalob na ochranu veřejného zájmu podle § 66 odst. 2 soudního řádu správního). Postup při přibírání znalce nebo tlumočníka včetně rozhodování o odměně a náhradě nákladů spojených se znaleckým nebo tlumočnickým úkonem se upravuje obdobně jako v trestním řádu. Tím samozřejmě není dotčena možnost, aby odborná vyjádření poskytl státnímu zástupci přímo odborný zaměstnanec státního zastupitelství. Bez zajištění možnosti přibírat tlumočníky nebude možno dozor realizovat. Vzhledem k tomu, že je nezbytné tuto možnost zajistit, je potřeba tak učinit právě v zákoně o státním zastupitelství, nikoli v jiném právním předpisu. Úpravu je také třeba pojmout dostatečně obecně.
ČÁST ČTVRTÁ
Změna zákona o státní sociální podpoře
Na základě implementace směrnic 2014/36/EU a 2014/66/EU bude rozšířen okruh oprávněných osob ve vztahu k nároku na pohřebné, přídavek na dítě a rodičovský příspěvek podle tohoto zákona. Na pohřebné budou mít nárok cizinci, kterým bylo vydáno krátkodobé vízum za účelem sezónního zaměstnání nebo vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem sezónního zaměstnání a cizinci, kterým byla vydána karta vnitropodnikově převedeného zaměstnance nebo karta vnitropodnikově převedeného zaměstnance jiného členského státu Evropské unie, nebo jejich rodinní příslušníci, pokud jim bylo vydáno povolení k dlouhodobému pobytu a zároveň tito rodinní příslušníci mají na území České republiky bydliště. Jedná se o splnění požadavku implementace článku 23 odst. 1 písm. d) směrnice 2014/36/EU, který se týká rovného zacházení v oblasti práva sociálního zabezpečení u sezónních pracovníků definovaného nařízením č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení. Při implementaci bylo využito možnosti vyloučit právo na rovné zacházení v oblasti rodinných dávek (přídavek na dítě a rodičovský příspěvek), které je zakotveno v článku 23 odst. 2 písm. i) směrnice 2014/36/EU, a to s ohledem na dočasnou povahu pobytu sezónních pracovníků, proto sezónní pracovníci budou mít nárok jen na pohřebné. Dále se jedná o splnění požadavku implementace článku 18 odst. 2 písm. c) směrnice 2014/66/EU, který se týká rovného zacházení v oblasti práva sociálního zabezpečení definovaného nařízením č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, a to u osob převedených v rámci společnosti přijatých podle směrnice 2014/66/EU a jejich rodinných příslušníků. Zároveň bylo využito možnosti omezit právo na rovnost zacházení v oblasti rodinných dávek, které je zakotveno v článku 18 odst. 3 a to u osob, jimž bylo povoleno pobývat a pracovat na území členského státu po dobu nepřesahující devět měsíců. Na rodičovský příspěvek tak budou mít nárok osoby převedené v rámci společnosti podle směrnice 2014/66/EU, kterým byla vydána alespoň na dobu devíti měsíců karta vnitropodnikově převedeného zaměstnance nebo karta vnitropodnikově převedeného zaměstnance jiného členského státu Evropské unie nebo jejich rodinní příslušníci, pokud jim bylo vydáno povolení k dlouhodobému pobytu a tito rodinní příslušníci mají na území České republiky zároveň bydliště. Na přídavek na dítě budou mít nárok nezaopatřené děti cizinců, kterým byla vydána alespoň na dobu devíti měsíců karta vnitropodnikově převedeného zaměstnance nebo karta vnitropodnikově převedeného zaměstnance jiného členského státu Evropské unie za předpokladu, že těmto nezaopatřeným dětem a s nimi společně posuzovaným osobám bylo vydáno povolení k dlouhodobému pobytu, a pokud tyto nezaopatřené děti a s nimi společně posuzované osoby mají na území České republiky zároveň bydliště.
ČÁST PÁTÁ
Změna zákona o azylu
K bodům 1 a 2 (§ 10 odst. 2 písm. a) a f)) V rozsahu údajů vyžadovaných od žadatele o udělení mezinárodní ochrany při poskytování údajů k podané žádosti absentuje položka „pohlaví“, ač jde o důležitý údaj a ne vždy je zjevný z ostatních údajů. Doplňují se rovněž údaje o manželovi nebo partnerovi, což jsou údaje důležité pro případné sloučení rodiny.
K bodu 3 – k § 33a Navrhuje se zavedení možnosti zajistit účast osoby u jednání soudu v řízení o žalobě proti rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany, rozhodnutí o zajištění žadatele o udělení mezinárodní ochrany podle § 46a a proti rozhodnutí o nepovolení vstupu na území podle § 73 prostřednictvím videokonferenčního zařízení. Cílem tohoto ustanovení je zefektivnění činnosti správních soudů. Rozhodnutí, zda v konkrétním případě bude videokonferenční zařízení využito, bude záviset na rozhodnutí soudu. V žádném případě však využitím videokonferenčního zařízení nesmí být zkrácena procesní práva osoby, jejíž účast u jednání soudu je zajišťována prostřednictvím videokonferenčního zařízení. Dále se upravují práva a povinnosti předsedy senátu a vzdálené osoby, které se vážou k specifickým okolnostem zajišťování účasti připojeného u jednání soudu prostřednictvím videokonferenčního zařízení. Cílem této úpravy je zajistit hladký průběh celého jednání a reagovat tak na situace, které se mohou v praxi vyskytnout. Pomocí videokonferenčního zařízení může být zajištěna i přítomnost tlumočníka u jednání soudu.
K bodu 4 - k § 49 Souvisí se změnou v § 58. Skončení řízení je důvodem neplatnosti průkazu žadatele, písmeno d) je tedy nadbytečné.
K bodům 5 až 7 – k § 54a odst. 1 a 3 V odstavci 1 se opravuje terminologická nepřesnost a prodlužují se lhůty pro podání žádosti dobrovolný návrat. V odstavci 3 se dále zpružňuje přijímání žádostí o dobrovolný návrat. Stanovuje se, za jakých podmínek je možné žádost o dobrovolný návrat podat i před právní mocí rozhodnutí soudů.
K bodu 8 – k § 58 Jedná se pouze o technickou změnu reagující na nový obsah termínu „žadatel o udělení mezinárodní ochrany“, kterou přinesla novela provedená zákonem č. 314/2015 Sb.
K bodům 9 až 11 – k § 65 odst. 4, 5 a 6 Dochází k drobným technickým zpřesněním a úpravám, aby vydávání a platnost cestovních průkazů totožnosti lépe odpovídala lhůtám, ve kterých dochází k rozhodování zejména Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti. Dosavadní způsob stanovování platnosti cestovního průkazu nebyl pružný a platnost byla pevně časově omezena, což nevyhovuje účelům, pro které je cestovní průkaz totožnosti vydáván.
K bodům 12 a 13 – k § 82 odst. 2 a 5 K odst. 2: Vzhledem k tomu, že na adresu, kde se cizinec zdržuje alespoň 15 dní, lze doručovat písemnosti, je vhodné prodloužit možnost opuštění pobytového střediska právě až na 15 dní v měsíci. K odst. 5: U tzv. dublinských případů postačuje obecný režim opouštění pobytového střediska.
K bodu 14 – k § 85b odst. 1 Jedná se pouze o technickou změnu reagující na nový obsah termínu „žadatel o udělení mezinárodní ochrany“, kterou přinesla novela provedená zákonem č. 314/2015 Sb.
K bodu 15 - k § 92c Oznámení o krátkodobém opuštění pobytového střediska bude od žadatelů přijímat Správa uprchlických zařízení.
ČÁST ŠESTÁ
Změna zákona o sociálně-právní ochraně dětí
K bodu 1 – k § 47o Na základě implementace směrnice 2014/66/EU bude rozšířen okruh oprávněných osob ve vztahu k nároku na příspěvek na úhradu potřeb dítěte podle tohoto zákona. Jedná se o splnění požadavku implementace článku 18 odst. 2 písm. c) směrnice 2014/66/EU, který se týká rovného zacházení v oblasti práva sociálního zabezpečení definované nařízením č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, a to u osob převedených v rámci společnosti a přijatých podle směrnice 2014/66/EU a jejich rodinných příslušníků. Zároveň bylo využito možnosti omezit právo na rovnost zacházení v oblasti rodinných dávek, kterou příspěvek na úhradu potřeb dítěte je, které je zakotveno v článku 18 odst. 3, a to u osob, jimž bylo povoleno pobývat a pracovat na území členského státu po dobu nepřesahující devět měsíců. Na příspěvek na úhradu potřeb dítěte tak budou mít nárok nezletilé nezaopatřené děti svěřené do pěstounské péče osobě převedené v rámci společnosti podle směrnice 2014/66/EU, které byla vydána alespoň na dobu devíti měsíců karta vnitropodnikově převedeného zaměstnance nebo karta vnitropodnikově převedeného zaměstnance jiného členského státu Evropské unie, jestliže těmto dětem bylo vydáno povolení k dlouhodobému pobytu a tyto děti mají na území České republiky zároveň bydliště.
K bodu 2 – k § 61 odst. 6 Legislativně technická úprava související s úpravou navrženou v bodě 1.
ČÁST SEDMÁ
Změna zákona o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů
Cílem změny v ustanovení odstavce 6 je umožnit povolení změny jména a příjmení, popřípadě jména nebo příjmení i fyzickým osobám, kterým byla udělena jedna z forem mezinárodní ochrany tzv. doplňková ochrana na území České republiky. Důvodem pro žádost o změnu jména a příjmení jsou zejména případy, kdy došlo v České republice ke změně pohlaví. Právě z důvodu změny pohlaví je cizincům doplňková ochrana udělována, pocházejí-li ze států, kde tato léčba není umožněna či by za ni mohli být cizinci po návratu vystaveni nežádoucím jednáním ze strany státních orgánů. Vzhledem k tomu, že většině případů nečelí cizinci individuálnímu pronásledování, není jim udělován azyl, na který dosavadní úprava zákona o matrikách pamatuje, ale právě doplňková ochrana. I když je doplňková ochrana považována za nižší formu mezinárodní ochrany, než je udělení azylu, nelze od osoby, která požívá statutu doplňkové ochrany, požadovat, aby se s žádostí o změnu jména či příjmení obracela na příslušné úřady svého domovského státu, neboť i tato forma ochrany se může udělit z důvodu ochrany dotčené osoby před státními orgány domovského státu. Navrhovaná změna rovněž souvisí s trendem připodobňování obsahu práv a povinností osob s udělenými oběma formami mezinárodní ochrany. Tento trend vychází zejména z tzv. kvalifikační směrnice (2011/95/EU).
ČÁST OSMÁ
Změna zákona o zbraních
Navrhovaná změna zpřesňuje dosavadní úpravu – skutečnost, že je cizinec rodinným příslušníkem občana Evropské unie oprávněným pobývat na území České republiky, se prokazuje dokladem, kterým je pobytová karta rodinného příslušníka občana Evropské unie (ministerstvo vnitra vydává cizinci povolení k přechodnému pobytu formou pobytové karty). „Členským státem“ je na základě legislativní zkratky zavedené v § 10 odst. 3 zákona o zbraních také smluvní stát Dohody o Evropském hospodářském prostoru a Švýcarská konfederace. Rodinný příslušník občana jiného smluvního státu Dohody o Evropském hospodářském prostoru nebo Švýcarské konfederace s povoleným přechodným pobytem na území České republiky se prokazuje dokladem, kterým je průkaz o povolení k pobytu pro cizince.
ČÁST DEVÁTÁ
Změna soudního řádu správního
K bodu 1 – k § 34 odst. 5 Legislativně technická úprava související s úpravou navrženou v bodě 2.
K bodu 2 – k § 35 odst. 6 Uvedená změna je transpozicí směrnice 2014/36/EU, podle níž má Česká republika zajistit, aby se třetí strany, které mají podle vnitrostátního práva oprávněný zájem na dodržování této směrnice a kterými jsou subjekty, jako jsou odbory nebo jiná sdružení, mohly se souhlasem sezónního pracovníka jeho jménem, nebo na jeho podporu účastnit jakéhokoli správního nebo občanskoprávního řízení, s výjimkou postupů a rozhodnutí týkajících se krátkodobých víz, za účelem provádění směrnice 2014/36/EU, vzhledem k tomu, že tato směrnice se vztahuje i na přímé pracovní vztahy mezi sezónními pracovníky a zaměstnavateli. Konkrétně budou moci tyto právnické osoby zastupovat cizince pobývající na území České republiky na vízum k pobytu na 90 dnů za účelem sezónního zaměstnání ve věcech vyplývajících ze zákona o pobytu cizinců nebo ze zákona o zaměstnanosti. Zatímco navrhované ustanovení řeší možnost třetích stran, které mají podle vnitrostátního práva oprávněný zájem na dodržování směrnice 2014/36/EU, účastnit se řízení jménem (v zastoupení) sezónního pracovníka, možnost jejich účasti na řízení na podporu sezónního pracovníka vyplývá ze stávajícího znění § 34 soudního řádu správního, který umožňuje uplatňovat v soudním řízená práva nejenom účastníkům takového řízení, ale rovněž i dalším osobám, které se mohou postavit na stranu žalobce či žalovaného a intervenovat v jeho prospěch.
ČÁST DESÁTÁ
Změna zákona o uznávání odborné kvalifikace
Osobní působnost zákona o uznávání odborné kvalifikace se rozšiřuje o kategorii sezónních pracovníků a osob převáděných v rámci společnosti ve smyslu transponované směrnicové úpravy, a to za účelem zajistit touto úpravou formulovaný režim zacházení na úseku uznávání odborných kvalifikací.
ČÁST JEDENÁCTÁ
Změna zákona o zaměstnanosti
K bodu 1 – k § 3 odst. 1 písm. c) Pro účely plnění informační povinnosti podle § 87 odst. 1 a 2, vysílání na pracovní cesty podle § 93, plnění evidenční povinnosti podle 102 odst. 2 a kontrolní činnosti Státního úřadu inspekce práce a oblastních inspektorátů práce podle § 126 je v souvislosti s transpozicí směrnice 2014/66/EU navrhováno doplnění definice zaměstnavatele. Důvodem je, že příslušná entita se sídlem na území České republiky, do níž je cizinec vnitropodnikově převeden v rámci společnosti ve smyslu článku 3 písm. b) předmětné směrnice, nemusí být přímým zaměstnavatelem tohoto cizince (pracovněprávní vztah cizince byl založen již ve třetím státě), třebaže fakticky vztah mezi touto entitou vykazuje prvky pracovněprávního vztahu zaměstnavatele a zaměstnance.
K bodu 2 – k § 5 písm. e) Jedná se o úpravu spojenou s novelou zákona o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, resp. transpozicí směrnice 2014/66/EU, která zavádí kartu vnitropodnikově převedeného zaměstnance a kartu vnitropodnikově převedeného zaměstnance jiného členského státu Evropské unie. Touto úpravou se rozšíří výklad pojmu nelegální práce, za jejíž výkon lze uložit příslušné sankce.
Současně dochází ke sjednocení pojmů v rámci zákona o zaměstnanosti, kdy se namísto pojmu povolení k pobytu na území České republiky vydané podle zákona o pobytu cizinců na území České republiky, zavádí jednotně pojem oprávnění k pobytu na území České republiky [oprávnění k pobytu je již dnes použito v § 100 písm. d) a v § 147c odst. 4 písm. h) zákona o zaměstnanosti]. Uvedené zajistí, že držitelé krátkodobých a dlouhodobých víz nebudou v právní nejistotě ohledně možnosti výkonu práce na základě víz a povolení k zaměstnání, protože v současnosti zákon o pobytu cizinců na území České republiky odlišuje povolení k pobytu a dlouhodobá a krátkodobá víza. Rovněž budou eliminovány problémy, které stávající znění zákona o zaměstnanosti působí osobám, které mají volný přístup na trh práce a do České republiky cestují pouze na základě cestovního dokladu, případně osobám, které pobývají na území České republiky (po dobu 90 dnů během jakéhokoliv období 180 dnů) na základě oprávnění k pobytu vydaného některým členským státem EU. V bodě 1 jsou provedeny pouze legislativně technické změny.
K bodu 3 – k § 5 písm. g) V souvislosti s transpozicí čl. 3 písm. b) směrnice 2014/66/EU, definující pojem „převedení v rámci společnosti“, je navrhováno do § 5 zákona o zaměstnanosti doplnit definici pojmu „vnitropodnikové převedení“.
K bodu 4 – k § 5a Pro účely plnění informační povinnosti podle § 87 odst. 1 a 2, nemožnosti vydání povolení k zaměstnání ve smyslu § 89 odst. 4 a vysílání na pracovní cesty podle § 93 je v souvislosti s transpozicí směrnice 2014/66/EU navrhována definice zaměstnání a to z obdobného důvodu jako je uvedeno v odůvodnění k bodu 1, to znamená, že pro uvedené účely je zaměstnáním vnitropodnikové převedení definované v § 5.
K bodu 5 – k § 8a odst. 1 písm. m) Navrhovaná změna § 8a odst. 1 písm. m) je zpřesněním dosavadní úpravy – v navrhovaném ustanovení se upřesňuje, pro účely vydání kterých dokladů podle zákona o pobytu cizinců se potvrzuje doba vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání – jedná se konkrétně o vydání potvrzení o přechodném pobytu na území, pobytové karty rodinného příslušníka občana Evropské unie nebo povolení k trvalému pobytu; rovněž se v tomto ustanovení provádí úprava v souvislosti s transpozicí směrnice 2014/36/EU.
K bodům 6 a 7 – k § 37a odst. 2 a 3 Legislativně technická úprava související se změnami provedenými v ustanovení § 37a zákona o zaměstnanosti.
K bodu 8 – k § 37a odst. 4 Předpokladem zařazení volných pracovních míst do centrální evidence volných pracovních míst obsaditelných držiteli zaměstnanecké karty nebo do centrální evidence volných pracovních míst obsaditelných držiteli modré karty bude to, že místa budou nabízena a zveřejněna alespoň po dobu 30 dnů od jejich oznámení krajské pobočce Úřadu práce České republiky. Vzhledem k tomu, že má být takové volné místo primárně určeno pro uchazeče o zaměstnání, zájemce o zaměstnání a osoby s volným přístupem na trh práce České republiky, musí se tyto osoby o takovém místě dozvědět, tedy mělo by být povinně zveřejněno. Teprve po jejich neobsazení by mělo místo být obsazováno cizinci.
K bodu 9 – k § 37a odst. 7 písm. c) a d) Nově se stanoví další důvody pro nezařazení nebo vyřazení volných pracovních míst obsaditelných držiteli zaměstnanecké karty nebo držiteli modré karty z centrální evidence volných pracovních míst obsaditelných držiteli zaměstnanecké karty nebo držiteli modré karty. V rámci správy centrální evidence volných pracovních míst obsaditelných držiteli zaměstnaneckých karet se ukázalo, že množství důvodů, na základě kterých je možné místo vyřadit nebo nezařadit, je nedostačující požadavkům praxe. Smyslem novelizace je, aby se to, že zaměstnavatel porušuje povinnosti vyplývající z jeho postavení, projevilo i v možnosti přijmout, resp. nepřijmout do zaměstnání občana třetího státu.
K bodu 10 a 12 – k § 66, § 87 odst. 1 větě první a druhé, § 93, § 98 úvodní části ustanovení, § 98a a k § 102 odst. 2 větě třetí Jedná se o úpravu spojenou s novelou zákona o pobytu cizinců na území České republiky, resp. transpozicí směrnice 2014/66/EU, kterou se zavádí nový druh oprávnění - karta vnitropodnikově převedeného zaměstnance. Agentura práce nebude moci dočasně přidělit k výkonu práce u uživatele zaměstnance, kterému byla vydána karta vnitropodnikově převedeného zaměstnance. Zaměstnavatel bude mít informační povinnost vůči Úřadu práce České republiky nově i v případě držitele karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance. Cizinec, držitel karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance, může být zaměstnavatelem vyslán na pracovní cestu, jestliže to odpovídá povaze jím vykonávané práce, pro kterou byla udělena karta vnitropodnikově převedeného zaměstnance. Karta vnitropodnikově převedeného zaměstnance se nebude vyžadovat v případě, bude-li cizinec vyslán na území České republiky svým zahraničním zaměstnavatelem na základě smlouvy s českou právnickou nebo fyzickou osobou, výlučně za účelem zvyšování dovedností a kvalifikace tohoto cizince potřebných k výkonu jeho práce u tohoto zahraničního zaměstnavatele mimo území České republiky a rovněž se karta vnitropodnikově převedeného zaměstnance nebude vyžadovat v případech uvedených v § 98 zákona o zaměstnanosti. Dále bude zaměstnavatel povinen vést evidenci držitelů karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance, kteří k němu byli převedeni.
K bodu 11 – k § 87 odst. 1 větě první a k § 102 odst. 1 Jedná se o legislativně technickou úpravu související se změnami v novelizačním bodě 28.
K bodu 13 – k § 87 odst. 1 větě druhé Jedná se o úpravu spojenou s novelou zákona o pobytu cizinců na území České republiky, resp. transpozicí směrnice 2014/66/EU, kterou se zavádí nový druh oprávnění - karta vnitropodnikově převedeného zaměstnance. Zaměstnavatel bude mít informační povinnost vůči Úřadu práce České republiky i v případě, že nastane skutečnost, na jejímž základě se již karta vnitropodnikově převedeného zaměstnance nebude vyžadovat.
K bodu 14 – k § 89 odst. 1, § 89 odst. 3, § 93, § 102 odst. 1 a v § 147c odst. 4 písm. h) Jedná se o úpravu spojenou s novelou zákona o pobytu cizinců na území České republiky, resp. transpozicí směrnice 2014/66/EU, kterou se zavádí nový druh oprávnění - karta vnitropodnikově převedeného zaměstnance. Cizinec, držitel karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance, bude moci vykonávat zaměstnání pro zaměstnavatele, ke kterému byl převeden, ode dne vydání potvrzení o splnění podmínek pro vydání karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance do dne ukončení řízení o jeho žádosti. Tím není dotčeno jeho oprávnění pracovat po dobu 90 dnů v kterémkoli období 180 dnů na základě § 98 s) zákona o zaměstnanosti. Dále se jedná o úpravu související s úpravou provedenou v bodě 13. Rovněž se rozšiřuje rozsah poskytovaných údajů předávaných Ministerstvem vnitra nebo Policií České republiky Ministerstvu práce a sociálních věcí, Úřadu práce, Státnímu úřadu inspekce práce a oblastním inspektorátům práce pro výkon státní správy na úseku zaměstnanosti o informace týkající se držitelů karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance.
K bodům 15, 24, 30 a 33 – k § 89 odst. 2, § 95 odst. 3, § 100 písm. d) a k § 147c písm. h)
- ke zrušení věty druhé v § 89 odst. 2 Jedná se o legislativně technickou úpravu související s vložením nového odstavce 3 v ustanovení § 89.
- k § 89 odst. 2 věta první, § 95 odst. 3, § 100 písm. d) a k § 147c písm. h) Jedná se o sjednocení pojmů v rámci zákona o zaměstnanosti, kdy se namísto pojmu povolení k pobytu na území České republiky vydané podle zákona o pobytu cizinců na území České republiky, zavádí jednotně pojem oprávnění k pobytu na území České republiky [oprávnění k pobytu je již dnes použito v § 100 písm. d) a v § 147c odst. 4 písm. h) zákona o zaměstnanosti; v těchto ustanoveních se navíc nově upřesňuje, že se jedná o oprávnění k pobytu na území České republiky]. Uvedené zajistí, že držitelé krátkodobých a dlouhodobých víz nebudou v právní nejistotě ohledně možnosti výkonu práce na základě víz a povolení k zaměstnání, protože v současnosti zákon o pobytu cizinců na území České republiky odlišuje povolení k pobytu a dlouhodobá a krátkodobá víza. Rovněž budou eliminovány problémy, které stávající znění zákona o zaměstnanosti působí osobám, které mají volný přístup na trh práce a do České republiky cestují pouze na základě cestovního dokladu, případně osobám, které pobývají na území České republiky (po dobu 90 dnů během jakéhokoliv období 180 dnů) na základě oprávnění k pobytu vydaného některým členským státem EU.
K bodu 16 – k § 89 odst. 3 Jedná se o legislativně technickou úpravu, jejímž účelem je zpřehlednění § 89.
K bodu 17 – k § 89 odst. 4 Jedná se o řešení situace, kdy během řízení o prodloužení povolení k zaměstnání vyprší platnost původního povolení k zaměstnání, a to stanovením oprávnění k výkonu zaměstnání po skončení platnosti původního povolení k zaměstnání na dobu do rozhodnutí o prodloužení povolení k zaměstnání (za předpokladu, že cizinec podá svoji žádost o prodloužení v zákonné lhůtě a že je oprávněn legálně pobývat na území České republiky). Oprávněním cizince k pobytu na území se rozumí v těchto případech i tzv. fikce pobytu, tedy pobyt cizince na území na dlouhodobé vízum či povolení k dlouhodobému pobytu, které již není platné, ale považuje se za platné do doby právní moci rozhodnutí o žádosti o vydání povolení, resp. o jeho prodloužení, příp. prodloužení víza (viz § 47 a § 60 zákona o pobytu cizinců). V průběhu řízení o žádosti o prodloužení povolení k zaměstnání může totiž nastat situace, kdy správní orgán nebude ve zvlášť složitých případech schopen vyřídit žádost o prodloužení povolení k zaměstnání ve lhůtě 30 dnů. Cizinec může tedy být v těchto případech zaměstnán pouze za předpokladu, že je oprávněn legálně pobývat na území České republiky.
K bodu 18 – k § 89 odst. 5 Navrhovaná změna je důsledkem nové úpravy povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování v zákoně o pobytu cizinců. V navrhovaném ustanovení se upřesňuje, že výjimka z pravidla, podle nějž povolení k zaměstnání nelze vydat nebo prodloužit v případě, že cizinec je držitelem povolení k dlouhodobému pobytu za jiným účelem než zaměstnání vydaného podle zákona o pobytu cizinců na území České republiky, se nevztahuje nejen na držitele povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání, ale i na držitele povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování vydané podle zákona o pobytu cizinců na území České republiky. Stejně tak, jako se umožňuje držitelům obecného povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání, aby si požádali pro účely výkonu zaměstnání o povolení k zaměstnání, se toto umožňuje i držitelům povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování. Povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování se vydává cizincům, kteří hodlají na území České republiky uskutečnit tzv. významnou investici, a poskytuje jim i určitá zvýhodnění oproti standardnímu pobytovému oprávnění za účelem podnikání, vzhledem k tomu, že se jedná o nástroj na podporu ekonomické migrace, která by měla být pro Českou republiku přínosem. Možnost získat povolení k zaměstnání by tedy v případě držitelů povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování měla být alespoň taková, jaká již dnes existuje pro držitele povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání.
K bodu 19 – k § 91 odst. 2 písm. a) a b) Jedná se o úpravu provedenou v souvislosti s transpozicí směrnice 2014/36/EU a sjednocení požadavků pro vydání povolení k zaměstnání. Rozšíření náležitostí, které je nutné přiložit potřebných k podání žádosti o vydání povolení k zaměstnání. Bude potřeba, aby kromě jiných náležitostí byly k žádosti doloženy: pracovní smlouva, dohoda o pracovní činnosti nebo smlouva o smlouvě budoucí, v níž se strany zavazují v ujednané lhůtě uzavřít pracovní smlouvu nebo dohodu o pracovní činnosti, doklady osvědčující odbornou způsobilost pro výkon požadovaného zaměstnání; u regulovaného povolání doklady dokládající splnění podmínky podle jiného právního předpisu.
K bodu 20 – k § 91 odst. 4 Jedná se o úpravu provedenou v souvislosti s transpozicí směrnice 2014/36/EU. Určuje další povinné náležitosti, které musí obsahovat pracovní smlouva, dohoda o pracovní činnosti a smlouva o smlouvě budoucí, v níž se strany zavazují v ujednané lhůtě uzavřít pracovní smlouvu nebo dohodu o pracovní činnosti, která bude dokládána k žádosti o vydání povolení k zaměstnání.
K bodu 21 – k § 94 odst. 1 větě druhá Jedná se o úpravu v souvislosti s transpozicí směrnice 2014/36/EU. Platnost povolení k zaměstnání, které bylo vydáno na dobu kratší než 6 měsíců, lze prodloužit, nejdéle však tak, aby celková doba platnosti povolení k zaměstnání nepřekročila 6 měsíců v kterémkoli období 12 měsíců po sobě jdoucích (viz rovněž čl. 15 odst. 1 směrnice 2014/36/EU, který odkazuje na maximální dobu uvedenou v čl. 14 odst. 1 této směrnice). V případě, že sezónní zaměstnanec hodlá být zaměstnán u jiného zaměstnavatele, může si požádat o nové povolení k zaměstnání podle § 96 odst. 1 zákona o zaměstnanosti. V tomto případě požádá cizinec Úřad práce České republiky o vydání nového povolení k zaměstnání. Doklad o zahájení řízení ve věci vydání nového povolení k zaměstnání cizinec neprodleně předloží Ministerstvu vnitra. Pokud dojde k odnětí povolení k zaměstnání v důsledku porušení povinnosti na straně zaměstnavatele, tedy např. proto, že zaměstnavatel cizince zaměstnával v rozporu s vydaným povolením k zaměstnání (tj. např. v případě nelegální práce), bude mít sezónní zaměstnanec navíc tzv. ochrannou lhůtu v délce 30 dní, po kterou se mu vízum za účelem sezónního zaměstnání nezruší a v rámci níž bude mít možnost doložit vydání nového povolení k zaměstnání podle § 96 odst. 1 zákona o zaměstnanosti (viz § 37a zákona o pobytu cizinců).
K bodu 22 – k § 94 odst. 1 větě čtvrté K situaci na trhu práce bude Úřadem práce České republiky nově přihlíženo při prodloužení povolení k zaměstnání ve všech případech kromě povolení k zaměstnání vydávaného dle § 95 zákona o zaměstnanosti a § 97 zákona o zaměstnanosti. V ostatních případech je potřeba zjistit, zdali na dané pracovní místo neexistuje vhodný kandidát z řad uchazečů o zaměstnání, zájemců o zaměstnání nebo osob s volným přístupem na trh práce České republiky.
K bodu 23 – k § 94 odst. 2 Jedná se o úpravu v souvislosti s transpozicí směrnice 2014/36/EU. Z důvodu ochrany sezónního zaměstnance se stanoví, že i žádost o prodloužení platnosti povolení k zaměstnání sezónního zaměstnance musí obsahovat stejné náležitosti jako žádost o povolení k zaměstnání sezónního zaměstnance.
K bodu 25 – k § 95 odst. 5 Jedná se o úpravu provedenou v souvislosti s transpozicí směrnice 2014/36/EU. V důsledku transpozice byly v ustanovení § 91 odst. 4 nově stanoveny další povinné náležitosti, které musí obsahovat pracovní smlouva, dohoda o pracovní činnosti a smlouva o smlouvě budoucí, v níž se strany zavazují v ujednané lhůtě uzavřít pracovní smlouvu nebo dohodu o pracovní činnosti, které budou dokládány k žádosti o vydání povolení k zaměstnání, ty se však nebudou vztahovat na vyslané cizince podle § 95 zákona o zaměstnanosti.
K bodu 26 – k § 96 Jedná se o komplexní úpravu sezónního zaměstnávání provedenou v souvislosti s transpozicí směrnice 2014/36/EU. Povolení k zaměstnání se bude vyžadovat i v případě, že cizinec bude sezónním zaměstnancem zaměstnávaným činností závislou na ročním období. Za činnost závislou na ročním období bude považována činnost, která je vázána na určitou roční dobu podle opakující se události nebo typu události na základě sezonních podmínek, v jejichž průběhu jsou potřeby, pokud jde o pracovní sílu, podstatně větší než u běžného typu činností. Povolení k zaměstnání bude v tomto případě vydáváno na dobu maximálně 6 měsíců v kterémkoli období 12 měsíců po sobě jdoucích a pouze, pokud bude předložena pracovní smlouva na dobu určitou, dohoda o pracovní činnosti na dobu určitou nebo smlouva o smlouvě budoucí, v níž se strany zavazují v ujednané lhůtě uzavřít pracovní smlouvu na dobu určitou nebo dohodu o pracovní činnosti na dobu určitou obsahující ustanovení, ze kterých jednoznačně vyplyne, že měsíční mzda, plat nebo odměna cizince nebude nižší než základní sazba měsíční minimální mzdy; týdenní pracovní doba musí v každém z obou základních pracovněprávních vztahů činit nejméně 15 hodin. V případě zaměstnání na další pracovní pozici se splnění podmínky týdenní pracovní doby v rozsahu nejméně 15 hodin, za současného trvání základního pracovněprávního vztahu nebude nevyžadovat. Jestliže bude vydáno povolení k zaměstnání sezónnímu zaměstnanci, bude mu rovněž poskytnuta také písemná informace o právech a povinnostech sezonního zaměstnance včetně informací o postupech při podávání stížností pro porušení pracovněprávních předpisů. Povolení k zaměstnání pro sezónního zaměstnance se tedy bude vydávat na dobu maximálně 6 měsíců v kterémkoliv období 12 měsíců po sobě jdoucích. Obdobím 12 měsíců se rozumí období bezprostředně předcházející každému dni povoleného zaměstnání a s tím souvisejícího pobytu sezónního zaměstnance v ČR. Jedná se tedy o pohyblivé 12měsíční období, které je třeba posuzovat zpětně, ke každému dni předpokládané doby zaměstnání sezónního zaměstnance na území. Hodlá-li například cizinec pracovat a pobývat na území ČR v rámci sezónního zaměstnání nejprve po dobu 4 měsíců v období od 1.1.2017 do 1.5.2017 a po skončení zaměstnání a odjezdu z ČR, následně požádá o nové povolení k zaměstnání k výkonu sezónní práce podle § 96 odst. 1 zákona o zaměstnanosti, a to na období 4 měsíců v období od 1.10.2017 do 1.2.2018, je třeba posoudit, zda v každém zpětně posuzovaném 12měsíčním období, nepřesáhne povolená doba jeho zaměstnání maximum 6 měsíců. Ve zpětně posuzovaných 12měsíčních obdobích 1.10.2017 - 1.10.2016, 1.11.2017-1.11.2016 a 1.12.2017-1.12.2016 by byla vždy naplněna maximální 6měsíční délka povoleného zaměstnání sezónního pracovníka. V období od 1.1.2018 do 1.1.2017 by se však již jednalo o délku 7 měsíců, proto lze v tomto případě vydat sezónnímu zaměstnanci povolení k zaměstnání podle § 96 odst. 1 pouze na 2 měsíce, tedy s maximální délkou platnosti do 1.12.2017. Sezónní zaměstnanec tedy může vykonávat sezónní zaměstnání celkem až po dobu 6 měsíců v kterémkoli období 12 měsíců, přičemž mu může pro tyto účely být vydáno několik povolení k zaměstnání podle § 96 odst. 1 zákona o zaměstnanosti. Měl by tak být naplněn požadavek směrnice 2014/36/EU na maximální dobu pobytu v rámci kteréhokoli období 12 měsíců. Seznam odvětví zaměstnání, která zahrnují činnosti závislé na ročním období, bude stanoven vyhláškou.
K bodu 27 – k § 98 písm. b) Bude umožněn volný přístup na trh práce rodinným příslušníkům člena diplomatické mise, konzulárního úřadu nebo rodinným příslušníkům zaměstnance mezinárodní vládní organizace se sídlem na území České republiky, bez ohledu na mezinárodní smlouvu, která by zajišťovala reciprocitu.
K bodu 28 - § 98 písm. s) a t)
Povolení k zaměstnání, zaměstnanecká karta, karta vnitropodnikově převedeného
zaměstnance nebo modrá karta se nebude vyžadovat v případě krátkodobé mobility ve smyslu čl. 21 směrnice 2014/66/EU. Osoby, které mají povolení k pobytu vnitropodnikově převedeného zaměstnance vydané jiným členským státem Evropské unie a budou zde pobývat v době celkově nepřesahující 90 dnů v kterémkoliv období 180 dnů, budou mít volný přístup na trh práce v ČR. V současné době jsou udělována dlouhodobá víza v zájmu České republiky, která však znemožňují cizinci vykonávat pracovní činnost na území České republiky. Z tohoto důvodu je
nezbytná úprava předmětného ustanovení tak, že povolení k zaměstnání, zaměstnanecká karta,
karta vnitropodnikově převedeného zaměstnance nebo modrá karta se nebude vyžadovat v případě cizince, jehož výkon práce na území České republiky je v zájmu České republiky. Tento zájem je písemně deklarován na úrovni člena vlády.
K bodu 29 – k § 99 Jedná se o úpravu provedenou v souvislosti s transpozicí směrnice 2014/36/EU a sjednocení důvodů pro nevydání povolení k zaměstnání. V ustanovení § 99 zákona o zaměstnanosti se doplňují stávající důvody, pro které nelze cizinci vydat povolení k zaměstnání, a to pokud jím předložené dokumenty byly získány podvodným způsobem, či padělány, pozměněny, nebo v nich byly uvedeny nepravdivé údaje, dále pokud jeho zaměstnavateli byla v období 4 měsíců předcházejících podání žádosti o povolení k zaměstnání pravomocně uložena pokuta za umožnění výkonu nelegální práce, anebo pokud byla jeho zaměstnavateli v období 3 měsíců předcházejících podání žádosti o vydání povolení k zaměstnání pravomocně uložena pokuta vyšší než 50 000 Kč za porušení povinnosti vyplývající z pracovněprávních předpisů nebo za porušení povinnosti vyplývající z jiných právních předpisů, jejichž dodržování kontroluje Státní úřad inspekce práce nebo oblastní inspektorát práce, anebo byl-li na majetek jeho zaměstnavatele na základě pravomocného rozhodnutí soudu prohlášen konkurs a tento konkurs doposud nebyl zrušen. Dodržení zásady proporcionality při rozhodování Úřadu práce České republiky tím není dotčeno.
K bodu 31 – k § 100 odst. 2 Jedná se o zrušení možnosti správního uvážení Úřadu práce České republiky v souvislosti s odejmutím povolení k zaměstnání ve stanovených případech. V souvislosti s transpozicí směrnice 2014/36/EU se ve stanovených případech zavádí povinnost povolení k zaměstnání odejmout. Dodržení zásady proporcionality při rozhodování Úřadu práce České republiky tím není dotčeno.
K bodu 32 – k § 126 odst. 4 Jedná se o úpravu spojenou s novelou zákona o pobytu cizinců na území České republiky, resp. transpozicí směrnice 2014/66/EU, kterou se zavádí nový druh oprávnění - karta vnitropodnikově převedeného zaměstnance.
K přechodným ustanovením Řízení o žádosti o vydání povolení k zaměstnání a o žádosti o prodloužení platnosti povolení k zaměstnání bude dokončeno podle právní úpravy účinné v době, kdy cizinec požádal o vydání těchto povolení. V souvislosti s transpozicí směrnice 2014/36/EU a se zavedením víza k pobytu nad 90 dnů za účelem sezónního zaměstnání je třeba upravit situace, které mohou nastat po účinnosti tohoto zákona. Cizinci, kterým bylo vydáno povolení k zaměstnání podle § 96 zákona o zaměstnanosti, ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, a na základě toho jim byla vydána zaměstnanecká karta podle § 42g odst. 3 zákona o pobytu cizinců, ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, mohou i po účinnosti tohoto zákona žádat o prodloužení zaměstnanecké karty (za předpokladu, že jim bylo zároveň prodlouženo povolení k zaměstnání).
Řízení o prodloužení platnosti zaměstnanecké karty i práva a povinnosti s ní související se v tomto případě řídí podle zákona o pobytu cizinců, ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Bude se jednat o časově omezené případy, vzhledem k tomu, že i podle dosavadní právní úpravy v § 96 zákona o zaměstnanosti je povolení k zaměstnání vydáváno nejdéle na dobu 6 měsíců v kalendářním roce. Stejně tak řízení o prodloužení platnosti povolení k zaměstnání vydaného podle § 96 zákona o zaměstnanosti, ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, která byla zahájena po dni nabytí účinnosti tohoto zákona, se dokončí podle dosavadní právní úpravy.
ČÁST DVANÁCTÁ
Změna školského zákona
Okruh osob požívajících stejného zacházení jako občané Evropské unie se rozšiřuje o kategorii sezónních pracovníků ve smyslu transponované směrnicové úpravy; změnou se naplňuje směrnicový požadavek poskytnutí rovného zacházení vzhledem k občanům členského státu.
ČÁST TŘINÁCTÁ
Změna zákona o správních poplatcích
K bodu 1 – položka 116 Navrhuje se změna koncepce výběru správního poplatku za povolení k pobytu vydávaného cizinci. Konkrétně dochází k rozdělení stávajícího správního poplatku (tj. poplatek za „povolení k pobytu“) do dvou samostatných poplatků (tj. poplatek za přijetí žádosti o vydání povolení k pobytu a poplatek za vydání průkazu o povolení k pobytu). Důvodem je skutečnost, že v případech, kdy žádosti cizince o vydání povolení k pobytu není vyhověno (tj. cizinci povolení k pobytu není vydáno), jdou veškeré náklady k tíži správního úřadu. Se zřetelem k tomu se navrhuje rozdělení správního poplatku na dva samostatné poplatky, kdy správní poplatek za přijetí žádosti pokryje náklady úřadu na provedené správní řízení, zatímco správní poplatek za vydání průkazu o povolení k pobytu v sobě zahrnuje ostatní náklady, včetně nákladů na vyhotovení tohoto průkazu. Součet výše těchto poplatků zůstává zachován. Nově se stanovuje, že správní poplatek za vydání průkazu o povolení k pobytu bude rovněž vybírán v případech dodatečného přiznání právního postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta v Evropském společenství (resp. Evropské unii) na území České republiky. Tento poplatek bude vybírán ve stejné výši, jako je tomu dosud v obdobných případech u rodinných příslušníků občanů Evropské unie. Přiznání právního postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta v Evropském společenství (Evropské unii) na území České republiky je upraveno § 83 odst. 2 zákona o pobytu cizinců; v kladném případě se cizinci vydá nový průkaz o povolení k pobytu, v němž je tento status zaznamenán. V části zmocnění se sjednocuje metoda výpočtu snížení správního poplatku.
K bodu 2 – položka 144A V souvislosti s transpozicí směrnice 2014/36/EU se navrhuje provést dílčí úpravu zákona o správních poplatcích, a to položky 144A přílohy Sazebníku poplatků. Článek 16 směrnice 2014/36/EU ukládá členským státům povinnost zavést zjednodušení opětovného vstupu pro státní příslušníky třetích zemí, kteří již byli v minulosti přijati jako sezónní zaměstnanci a zároveň během předchozích pobytů splňovali všechna kritéria a podmínky pobytu. Při transpozici výše uvedené směrnice do českého právního řádu byla zvolena varianta přednostního posouzení žádosti a zároveň osvobození od poplatku za přijetí žádosti. Žadatel, který splní podmínky pro aplikaci tohoto zjednodušeného postupu, bude osvobozen od poplatku za žádost o vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem sezónního zaměstnání. Podmínkou pro použití tohoto zjednodušeného postupu je, že žadateli nebyla v období 5 let předcházejících podání žádosti zrušena platnost žádného z víz k pobytu nad 90 dnů za účelem sezónního zaměstnání, která mu byla v tomto období udělena. Uvedený zjednodušený postup se uplatní, i pokud došlo ke zrušení platnosti víza za účelem sezónního zaměstnání, pokud ke zrušení platnosti tohoto víza (resp. všech takových víz) došlo v důsledku porušení povinnosti na straně zaměstnavatele, tedy např. proto, že sezónnímu zaměstnanci bylo odňato povolení k zaměstnání, protože jej zaměstnavatel zaměstnával v rozporu s vydaným povolením k zaměstnání (tj. např. v případě nelegální práce), anebo proto, že zaměstnavatel nesplnil požadavky na ubytování, které zajišťoval nebo zprostředkovával sezónnímu zaměstnanci, a tomu z tohoto důvodu byla zrušena platnost jeho víza.
K čl. XV – Přechodné ustanovení
Změnu koncepce výběru správního poplatku za povolení k pobytu vydávaného cizinci je nutno spojit s přechodným ustanovením, podle kterého se tato úprava bude vztahovat toliko na případy žádostí, které jsou podány až za účinnosti navrhované novelizace. Pokud cizinec podá žádost ještě před nabytím účinnosti návrhu zákona (tedy v době, kdy samotné podání žádosti ještě podle zákona nebude spojeno se správním poplatkem) a k vydání povolení, o které cizinec žádá, dojde až po dni nabytí účinnosti tohoto zákona, cizinec bude povinen zaplatit správní poplatek podle znění zákona o správních poplatcích účinného před nabytím účinnosti navrhované novelizace.
ČÁST ČTRNÁCTÁ
Změna zákona o sociálních službách
K bodu 1 Navrhovaná změna zpřesňuje dosavadní úpravu – skutečnost, že je cizinec rodinným příslušníkem občana Evropské unie oprávněným pobývat na území České republiky, se prokazuje dokladem, kterým je pobytová karta rodinného příslušníka občana Evropské unie (ministerstvo vnitra vydává cizinci povolení k přechodnému pobytu formou pobytové karty). Uvedená forma dokladu o přechodném pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie se promítá i do stávajícího ustanovení zákona o sociálních službách týkajícího se rodinných příslušníků občanů EU.
K bodům 2 a 3 Na základě implementace směrnic 2014/66/EU a 2014/36/EU bude rozšířen okruh oprávněných osob ve vztahu k nároku na příspěvek na péči podle zákona o sociálních službách. Na příspěvek na péči budou mít nárok cizinci, kterým bylo vydáno krátkodobé vízum za účelem sezónního zaměstnání nebo vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem sezónního zaměstnání, a dále cizinci, kterým byla vydána karta vnitropodnikově převedeného zaměstnance nebo karta vnitropodnikově převedeného zaměstnance jiného členského státu Evropské unie nebo jejich rodinní příslušníci, pokud jim bylo vydáno povolení k dlouhodobému pobytu a pokud tito rodinní příslušníci mají na území České republiky bydliště. Jedná se o splnění požadavku implementace článku 23 odst. 1 písm. d) směrnice 2014/36/EU, který se týká rovného zacházení v oblasti práva sociálního zabezpečení definovaného nařízením č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, a to u sezónních pracovníků, a článku 18 odst. 2 písm. c) směrnice 2014/66/EU, který se týká rovného zacházení v oblasti práva sociálního zabezpečení definovaného nařízením č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení u osob převedených v rámci společnosti a jejich rodinných příslušníků.
K bodu 4 Směrnice 2014/66/EU a 2014/36/EU se nevztahují na systém sociálních služeb. Rozšíření okruhu oprávněných osob se proto nevztahuje na poskytování všech druhů sociálních služeb. Těmto osobám bude možné poskytnout na základě § 4 odst. 3 zákona o sociálních službách pouze některé služby sociální prevence uvedené v tomto ustanovení.
ČÁST PATNÁCTÁ
Změna zákoníku práce
K bodu 1 V souvislosti s transpozicí směrnice 2014/66/EU se do poznámky pod čarou č. 1 v § 1 písm. c) doplňuje odkaz na uvedenou směrnici. Současně se doplňuje odkaz i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/104/ES ze dne 19. listopadu 2008 o agenturním zaměstnávání, neboť v souvislosti s přijetím směrnice 2008/104/EU nedošlo k novelizaci zákoníku práce, byť tento obsahuje transpoziční ustanovení.
K bodu 2 V souladu s požadavkem čl. 18 odst. 1 směrnice 2014/66/EU se rozšiřuje osobní rozsah § 319 zákoníku práce i na cizince, který je držitelem karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance a rovněž na cizince pobývající a pracující v rámci krátkodobé mobility ve smyslu článku 21 směrnice 2014/66/EU, kteří sice nejsou držiteli karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance, avšak jako držitelé povolení k pobytu vnitropodnikově převedeného zaměstnance vydaného jiným členským státem Evropské unie mají také přístup na český trh práce. Speciálně pro oblast odměňování těchto cizinců se zavádí pravidlo o odměňování srovnatelného zaměstnance.
ČÁST ŠESTNÁCTÁ
Změna zákona o Policii České republiky
Současné znění § 27 odst. 2 zákona o policii umožňuje policistovi zajistit cizince pouze do doby, než orgán, který rozhoduje o ukončení pobytu na území České republiky nebo o správním vyhoštění, doručí cizinci rozhodnutí o ukončení pobytu nebo sdělení o zahájení řízení o správním vyhoštění. Z dosavadní praxe vyplývá, že zajištění cizince ve smyslu ustanovení § 27 zákona o policii je ve většině případů nutné ukončit v okamžiku zahájení správního řízení o vyhoštění, tj. v okamžiku, kdy je cizinci správním orgánem předáno sdělení o zahájení správního řízení o správním vyhoštění. Není tak možné dokončit řízení o správním vyhoštění a doručit cizinci rozhodnutí o správním vyhoštění na místě, ztíženo je rovněž vydání rozhodnutí o zajištění podle zákona o pobytu cizinců. Vzhledem k tomu, že podle § 118 zákona o pobytu cizinců je správní vyhoštění ukončením pobytu cizince na území, je možné upravit text § 27 odst. 2, tak že cizinec může být zajištěn do doby, než bude cizinci doručeno rozhodnutí o ukončení pobytu.
ČÁST SEDMNÁCTÁ
Zrušovací ustanovení
Vyhláška č. 348/2008 Sb., o výuce a zkouškách znalosti českého jazyka pro účely získání povolení k trvalému pobytu na území České republiky, je v současné době neaplikovatelná. Na základě změny § 182a odst. 1 provedené novelou zákona o pobytu cizinců č. 314/2015 Sb. přijala vláda nařízení vlády č. 31/2016 Sb., o prokazování znalosti českého jazyka pro účely získání povolení k trvalému pobytu, které upravuje obdobnou problematiku jako výše uvedená vyhláška.
ČÁST OSMNÁCTÁ
Účinnost
S ohledem na implementační závazky České republiky vůči Evropské unii je nutné zajistit nabytí účinnosti co nejdříve. Z tohoto důvodu se navrhuje nabytí účinnosti tohoto zákona patnáctým dnem po jeho vyhlášení. Výjimkou je zavedení nové pravomoci státního zastupitelství ve vztahu k zařízením pro zajištění cizinců (§ 148). Tento nový institut by měl být zaveden do praxe od 1. ledna roku 2018. Odložená účinnosti je navrhována i u § 158 odst. 8 písm. f), který nabývá účinnosti prvním dnem třináctého kalendářního měsíce následujícího po vyhlášení tohoto zákona. Tímto ustanovením se reaguje na nedostatek současné úpravy spočívající v absenci obrazového záznamu, například fotografie, v agendovém informačním systému cizinců, který využívají orgány veřejné moci, například Vězeňská služba ČR. Lhůta pro úpravu informačních systémů je odhadována až na 12 měsíců z důvodu potřeby zajistit investiční prostředky na úpravu těchto informačních systémů a zabezpečit zpracování a otestování navrhované úpravy.
V Praze dne 28. listopadu 2016
Předseda vlády: Mgr. Bohuslav Sobotka v. r.
Ministr vnitra: Milan Chovanec v. r.