zákon č. 225/2006 Sb.

k úmluvě o mezinárodním civilním letectví č. 14 a Příloha k úmluvě o mezinárodním civilním letectví č. 10) jsou do zákona o civilním letectví zaváděny nové instituty osvědčování způsobilosti letišť a letadlové adresy.

Návrh obsahuje též některé změny, které byly iniciovány praktickými potřebami v rámci výkonu státní správy na úseku civilního letectví. Konkrétně se jedná o oblast právní úpravy organizace státní správy ve věcech sportovních létajících zařízení, zdravotní způsobilosti leteckého personálu, vzájemné koordinace civilního a vojenského leteckého provozu, jakož i podmínek letové služby v souvislosti se zajištěním vyššího stupně provozní bezpečnosti.

III.

Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku

Novelizaci zákona o civilním letectví lze ve světle dynamicky se vyvíjejícího a značně proměnlivého prostředí práva Evropských společenství i mezinárodního práva veřejného pokládat za zcela nezbytnou. Jako základní pramen úpravy na úseku civilního letectví vycházel zákon o civilním letectví v době svého vzniku převážně z vnitrostátních potřeb správně-právní regulace, přičemž respektoval obsah jednotlivých norem mezinárodního práva veřejného (popř. soukromého), k jejichž vlastnostem patřila kromě nutného stupně obecnosti i jistá míra déledobé stability. Množství změn a jejich frekvence nicméně exponenciálně narůstají zejména v souvislosti s některými významnými geopolitickými jevy, jakož i stále těsnějším průnikem mezinárodního a komunitárního práva. Uvedené podmínky se přitom po vstupu České republiky do Evropské unie stávají plně aktuálními.

Příkladem bezprecedentní změny v přístupu k regulaci určitého druhu společenských vztahů je oblast bezpečnosti civilního letectví a jeho ochrana před protiprávními činy. Stávající normy ochrany civilního letectví před protiprávními činy již neodpovídají současným zvýšeným požadavkům, a proto je třeba do zákona provést zejména nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2320/2002 ze dne 16. prosince 2002, kterým se stanoví společná pravidla v oblasti bezpečnosti civilního letectví. Předmětné nařízení tak členským státům ukládá povinnost přijmout národní programy ochrany civilního letectví před protiprávními činy a určit na vnitrostátní úrovni v soustavě správních úřadů jediný orgán odpovědný za koordinaci a kontrolu jejich zavádění a plnění.

Taktéž ostatní oblasti dotčené novelizací vyžadují, ať již přímo či nepřímo, změnu s ohledem na vývoj ve sféře evropského nebo mezinárodního práva. Některé z těchto změn jsou více ovlivněny kritickou reflexí dosavadní aplikační praxe, přičemž jejich cílem je její vyšší precizace (např. oblast státní správy ve věcech sportovních létajících zařízení), jiné v obecné rovině předjímají právní akty Evropských společenství, které bude třeba rovněž transponovat do právního řádu České republiky, kdy pro jejich provedení (popř. transpozici) vytvářejí vhodné normativní prostředí.

IV.

Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky

Předkládaný návrh je v souladu s ústavním pořádkem České republiky.

V.

Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, její slučitelnosti s právními akty Evropských společenství

Stěžejním mezinárodním dokumentem pro oblast civilního letectví je Úmluva o mezinárodním civilním letectví ze dne 7. prosince 1944 (tzv. Chicagská úmluva) vyhlášená ve Sbírce zákonů pod č. 147/1947 Sb., jejímž cílem bylo vytvořit, sjednotit a kodifikovat základní zásady a pravidla zaručující bezpečnost a rozvoj civilního letectví. Chicagská úmluva navíc ustavila Mezinárodní organizaci pro civilní letectví (ICAO) se sídlem v Montrealu. Tato mezinárodní odborná organizace byla členskými státy zmocněna přijímat a čas od času podle potřeby měnit mezinárodní normy, doporučované předpisy a řízení. Zmíněný právní režim založený Chicagskou úmluvou se postupně stal univerzálním.

Neméně významnou je pak Úmluva o sjednocení některých pravidel o mezinárodní letecké přepravě ze dne 28. května 1999, vyhlášená ve Sbírce mezinárodních smluv pod č. 123/2003 Sb.m.s., která se vztahuje na veškerou mezinárodní přepravu osob, zavazadel a nákladu prováděnou letadlem za úplatu. Ve stejném rozsahu dopadá na bezplatnou leteckou přepravu, kterou provádějí podniky a organizace zabývající se leteckou dopravou.

Předkládaný návrh není s výše uvedenými Úmluvami v rozporu.

Na navrhovanou právní úpravu se dále vztahují níže uvedené právní akty Evropských společenství, kterých bylo využito při její přípravě:

Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 2320/2002 ze dne 16. prosince 2002, kterým se stanoví společná pravidla v oblasti bezpečnosti civilního letectví.

Nařízení se týká oblasti bezpečnosti civilního letectví (ochrany civilního letectví před protiprávními činy) a jeho promítnutí do zákona o civilním letectví je zcela nezbytné v těch částech, kde jsou ukládány konkrétní povinnosti členským státům.

Nařízení Rady (EHS) č. 95/93 ze dne 18. ledna 1993 o společných pravidlech pro přidělování letištních časů na letištích Společenství.

Předmětné nařízení obsahuje některé úkoly pro členské státy v oblasti přidělování letištních časů na letištích, které je třeba odpovídajícím způsobem promítnout do zákona o civilním letectví.

Nařízení Rady (EHS) č. 2407/92 ze dne 23. července 1992 o vydávání licencí leteckým dopravcům.

Dané nařízení upravuje podrobně oblast vydávání licencí leteckým dopravcům, přičemž v zákoně o civilním letectví je nutné provést takové změny, které reagují na členství České republiky v Evropské unii.

Nařízení Rady (EHS) č. 2408/1992 ze dne 23. července 1992 o přístupu leteckých dopravců Společenství na letecké trasy uvnitř Společenství.

Dané nařízení liberalizuje přístup leteckých dopravců na trh uvnitř Evropských společenství.

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1592/2002 ze dne 15. července 2002 o společných pravidlech v oblasti civilního letectví a o zřízení Evropské agentury pro bezpečnost letectví.

Toto nařízení se vztahuje na konstrukci, údržbu a provoz výrobků letecké techniky, součástí a zařízení, jakož i na personál a organizace účastnící se konstrukce, výroby a údržby těchto výrobků, součástí a zařízení. Dále se tímto nařízením zřizuje Evropská agentura pro bezpečnost letectví (EASA), která postupně převezme správu nad shora uvedenými činnostmi, doposud vykonávanou jednotlivými národními leteckými úřady. Právní úpravu v zákoně o civilním letectví je proto nutné přizpůsobit této nově vzniklé situaci.

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 847/2004 ze dne 29. dubna 2004 o sjednávání a provádění leteckých dohod mezi členskými státy a třetími zeměmi.

Uvedené nařízení zavádí v souvislosti s procesem sjednávání leteckých dohod mezi členskými státy Evropské unie a třetími zeměmi nový režim udělování přepravních práv leteckým dopravcům.

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 549/2004 ze dne 10. března 2004, kterým se stanoví rámec pro vytvoření jednotného evropského nebe (rámcové nařízení).

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 550/2004 ze dne 10. března 2004 o poskytování letových navigačních služeb v jednotném evropském nebi (nařízení o poskytování služeb).

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 551/2004 ze dne 10. března 2004 o organizaci a užívání vzdušného prostoru v jednotném evropském nebi (nařízení o vzdušném prostoru).

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 552/2004 ze dne 10. března 2004 o interoperabilitě Evropské sítě řízení letového provozu (nařízení o interoperabilitě).

Uvedený soubor nařízení představuje normativní základ pro vytvoření systému tzv. jednotného evropského nebe, regulujícího poskytování letových navigačních služeb ve vzdušném prostoru států Evropské unie (příp. dalších zainteresovaných států). V zákonu o civilním letectví je třeba stanovit především institucionální rámec pro aplikaci této úpravy.

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91.

Uvedené nařízení posiluje práva cestujících v letecké dopravě stanovením pravidel chování leteckých dopravců v případech odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů, přičemž vyžaduje založení vnitrostátní pravomoci a věcné příslušnosti k výkonu dohledu nad jeho prosazováním a řešení stížností na jeho porušování.

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 785/2004 ze dne 21. dubna 2004 o požadavcích na pojištění u leteckých dopravců a provozovatelů letadel.

Předmětné nařízení stanovuje minimální požadavky na pojištění pro letecké dopravce a provozovatele letadel ve vztahu k cestujícím, zavazadlům, nákladu a třetím osobám.

Směrnice Rady 94/56/ES ze dne 21. listopadu 1995, kterou se zavádějí základní zásady pro vyšetřování nehod a nahodilých událostí v civilním letectví.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/42/ES ze dne 13. června 2003 o hlášení událostí v civilním letectví.

Obě směrnice se vztahují k oblastem zjišťování příčin leteckých nehod a incidentů v civilním letectví a hlášení událostí v civilním letectví, přičemž směřují k jejich předcházení, a tím i zvýšení úrovně provozní bezpečnosti.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/30/ES ze dne 26. března 2002 o pravidlech a postupech pro zavedení provozních omezení ke snížení hluku na letištích Společenství.

Předmětná směrnice ukládá členským státům vytvořit systém ochrany před hlukovým znečištěním na letištích, zejména vydáváním provozních omezení za dodržení zásady vyváženého přístupu.

Směrnice Rady ze dne 16. prosince 1991 o vzájemném uznávání licencí pro výkon funkcí v civilním letectví (91/670/EHS).

Předmětná směrnice zavádí režim uznávání průkazů způsobilosti členů leteckého personálu vydaných členskými státy Evropské unie.

Směrnice Rady 2000/79/ES ze dne 27. listopadu 2000 o Evropské dohodě o organizaci pracovní doby mobilních pracovníků v civilním letectví uzavřené mezi Sdružením evropských leteckých společností (AEA), Evropskou federací pracovníků v dopravě (ETF), Evropským sdružením technických letových posádek (ECA), Evropským sdružením leteckých společností (ERA) a Mezinárodním sdružením leteckých dopravců (IACA).

Předmětná směrnice provádí Evropskou dohodu o organizaci pracovní doby mobilních pracovníků v civilním letectví uzavřenou dne 22. března 2000 mezi organizacemi, které zastupují sociální partnery v odvětví civilního letectví.

Předkládaný návrh není s výše uvedenými právními akty Evropských společenství v rozporu.

VI.

Předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty, hospodářské subjekty, zejména na malé a střední podnikatele, sociální dopady a dopady na životní prostředí.

Návrh zákona nemá obecně přinést nové nároky na státní rozpočet.

V souvislosti s úpravou systému ochrany civilního letectví před protiprávními činy je nicméně třeba mít na zřeteli potenciální dopady na státní rozpočet vyvolané přijetím určitých druhů mimořádných opatření správním úřadem. S ohledem na nemožnost přesně identifikovat charakter a vývoj (dynamiku) případného bezpečnostního ohrožení, vůči němuž mimořádná opatření směřují, však nelze rozsah těchto dopadů předem vymezit.

Zajištění režimu ochrany civilního letectví před protiprávními činy bude rovněž spojeno s určitými náklady dotčených hospodářských jednotek.

Způsob financování systému ochrany civilního letectví před protiprávními činy je doposud ponechán tak, jak byl nastaven Národním programem ochrany civilního letectví z roku 2000. Od 1. května 2004 je pak účinný Národní bezpečnostní program ochrany civilního letectví České republiky před protiprávními činy, který byl schválen Bezpečnostní radou státu usnesením č. 87 ze dne 6. ledna 2004. Také tento program ponechává financování systému ochrany civilního letectví před protiprávními činy jednotlivým subjektům zúčastněným na civilním letectví, jejichž přímá participace na procesu zajišťování a financování této ochrany je nezpochybnitelná. Otázkou je pouze rozsah případného podílu jednotlivých možných zdrojů financování (přímo vybírané letištní bezpečnostní poplatky nebo zdroje státního rozpočtu) a dostatečně efektivní systém jejich rozdělování.

Evropská unie v současné době problematiku financování systémů ochrany civilního letectví před protiprávními činy analyzuje, přičemž na základě provedeného rozboru budou následně přijata Evropskou komisí příslušná doporučení (viz. Interinstitucionální prohlášení, které je součástí nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2320/2002 ze dne 16. prosince 2002, kterým se stanoví společná pravidla v oblasti bezpečnosti civilního letectví).

Sociální dopady včetně vlivu na rovné postavení mužů a žen, jakož i dopady na životní prostředí se nepředpokládají.

k úmluvě o mezinárodním civilním letectví č. 7.

K bodu 9

Návrh zpřesňuje charakteristiky typu, výrobního čísla a ostatních základních technických údajů letadla zapisovaných do leteckého rejstříku České republiky prostřednictvím prováděcího právního předpisu.

K bodu 10

Návrh sjednocuje terminologii zákona o civilním letectví s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1592/2002 ze dne 15. července 2002 o společných pravidlech v oblasti civilního letectví a o zřízení Evropské agentury pro bezpečnost letectví.

K bodu 11

Návrh rozšiřuje enumeraci údajů zapisovaných do leteckého rejstříku o nově zaváděný institut letadlové adresy.

K bodu 12

Návrh vypouští osvědčení letové způsobilosti jako podmínku pro zápis letadla do leteckého rejstříku České republiky, což vyplývá z obsahu nařízení Komise (ES) č. 1702/2003 ze dne 24. září 2003, kterým se stanoví prováděcí pravidla pro certifikaci letové způsobilosti letadel a souvisejících výrobků, letadlových částí a zařízení a certifikaci ochrany životního prostředí, jakož i pro certifikaci projekčních a výrobních organizací, coby prováděcího předpisu k nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1592/2002 ze dne 15. července 2002 o společných pravidlech v oblasti civilního letectví a o zřízení Evropské agentury pro bezpečnost letectví.

K bodu 13

Návrh zavádí nový institut předběžného přidělení poznávací značky před vlastním zápisem letadla do leteckého rejstříku České republiky. Důvodem pro změnu právní úpravy je skutečnost, že budoucímu vlastníku letadla by mělo být přiznáno právo znát poznávací značku letadla ještě před provedením zápisu za účelem převozu letadla zakoupeného v zahraničí nebo možnosti viditelně opatřit zakoupené letadlo touto značkou. Rozhodnutí o předběžném přidělení poznávací značky má omezenou platnost ex lege, což má význam v případech, kdy nedojde k zápisu letadla do leteckého rejstříku České republiky. Na rozhodnutí o předběžném přidělení poznávací značky není právní nárok.

K bodu 14

Návrh zpřesňuje zákonnou terminologii v souladu se současnou praxí nahrazením pojmu „rejstříková značka“ obecnějším pojmem „poznávací značka“.

K bodu 15

Návrh rozšiřuje okruh subjektů aktivně delegovaných k podání žádosti o zápis letadla do leteckého rejstříku České republiky, neboť dosavadní úprava působila aplikační potíže spočívající ve skutečnosti, že v případě zahraničního provozovatele letadla, jehož vlastníkem je fyzická nebo právnická osoba s trvalým pobytem nebo sídlem na území České republiky, bylo nepřiměřené požadovat, aby žádost o zápis letadla do leteckého rejstříku podával výlučně tento provozovatel.

K bodu 16 až 19

Návrh převádí náležitosti žádostí a souvisejících dokladů ze zákona o civilním letectví do prováděcího právního předpisu z důvodu oprávněného předpokladu nutnosti častějších změn této právní úpravy.

K bodu 20

Návrh stanovuje povinnost prokazatelně doložit tvrzené skutečnosti, spočívající ve změnách údajů zapisovaných do leteckého rejstříku České republiky, neboť její absence vyvolává zejména v rámci příslušného správního řízení aplikační obtíže a ztěžuje postavení správního úřadu odpovědného za spolehlivé zjištění skutečného stavu věci.

K bodu 21 a 22

Návrh sjednocuje terminologii zákona o civilním letectví s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1592/2002 ze dne 15. července 2002 o společných pravidlech v oblasti civilního letectví a o zřízení Evropské agentury pro bezpečnost letectví.

K bodu 23

Návrh zavádí nový institut rejstříku policejních letadel vedeného Úřadem pro civilní letectví na základě analogické úpravy vedení leteckého rejstříku České republiky, z důvodu absentující právní reglementace provozu letadel letecké služby Policie České republiky. Návrh současně zakládá aktivní legitimaci Ministerstva vnitra k podání žádosti o zápis letadla do rejstříku policejních letadel, popřípadě žádosti o výmaz takového letadla z něj.

K bodu 25 až 28

Návrh sjednocuje terminologii zákona o civilním letectví s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1592/2002 ze dne 15. července 2002 o společných pravidlech v oblasti civilního letectví a o zřízení Evropské agentury pro bezpečnost letectví. Návrh současně uvádí právní úpravu do souladu s čl. 10 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

K bodu 29

Návrh uvádí platnou právní úpravu zákona o civilním letectví do souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1592/2002 ze dne 15. července 2002 o společných pravidlech v oblasti civilního letectví a o zřízení Evropské agentury pro bezpečnost letectví. Na jeho základě vydává Evropská agentura pro bezpečnost letectví osvědčení typu, přičemž její místní příslušnost zahrnuje území všech členských států Evropské unie. Letecké úřady členských států pak vydávají osvědčení letové způsobilosti výrobků registrovaných ve státech Evropské unie podle jednotných standardů určovaných Evropskou agenturou pro bezpečnost letectví. Pro letecké úřady členských států přitom plyne z obsahu zmiňovaného nařízení povinnost uznávat výše uvedená osvědčení.

K bodu 30

Návrh sjednocuje terminologii zákona o civilním letectví s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1592/2002 ze dne 15. července 2002 o společných pravidlech v oblasti civilního letectví a o zřízení Evropské agentury pro bezpečnost letectví.

K bodu 31

Návrh zakládá aktivní legitimaci Ministerstva vnitra k podání žádosti o schválení letové způsobilosti policejního letadla z důvodu absentující právní úpravy provozu letadel letecké služby Policie České republiky.

K bodu 33 a 34

Návrh sjednocuje terminologii zákona o civilním letectví s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1592/2002 ze dne 15. července 2002 o společných pravidlech v oblasti civilního letectví a o zřízení Evropské agentury pro bezpečnost letectví.

K bodu 35

Návrh podřizuje kontrolám letové způsobilosti rovněž letadla evidovaná v rejstříku policejních letadel z důvodu absentující právní úpravy provozu letadel letecké služby Policie České republiky.

K bodu 37

Návrh rozšiřuje zákaz provozovat letadlo ve vzdušném prostoru České republiky o letadlo, pro které nebylo vydáno osvědčení o zápisu do rejstříku policejních letadel.

K bodu 38 až 46

Návrh sjednocuje terminologii zákona o civilním letectví s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1592/2002 ze dne 15. července 2002 o společných pravidlech v oblasti civilního letectví a o zřízení Evropské agentury pro bezpečnost letectví.

K bodu 47

Návrh nově zavádí dle požadavků Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO), vyjádřených v Příloze k úmluvě o mezinárodním civilním letectví č. 10, režim správy letadlových adres.

K § 17a odst. 1: návrh zavádí zákonnou definici pojmu „letadlová adresa“, jejíž obsah odpovídá vymezení obsaženému v Příloze k úmluvě o mezinárodním civilním letectví č. 10. Podle ní musí systémy globální komunikace, navigace a sledování využívat individuálních 24 bitových letadlových adres. Mezinárodní organizace pro civilní letectví za tímto účelem spravuje systém pro vyvážené přidělování letadlových adres s celosvětovou působností. V rámci uvedeného systému přiděluje Mezinárodní organizace pro civilní letectví členským státům jednotlivé bloky letadlových adres, tvořené souvislou číselnou řadou (v případě České republiky se jedná o 32.768 kombinací). S adresami v jednotlivých blocích pak nakládají členské státy samostatně, a to způsobem umožňujícím uspokojení potřeb všech zájemců.

K § 17a odst. 2: návrh zakládá výlučnou pravomoc Ministerstva dopravy k výkonu správy letadlových adres přidělených České republice mezinárodní organizací, přičemž tato správa spočívá především v sestavování plánu rozdělování letadlových adres na vnitrostátní úrovni a dále v kontrole účelného využívání letadlových adres rozdělených podle plánu. Kontrolou v rámci správy letadlových adres se rozumí dohled nad hospodárným užíváním rozdělených letadlových adres a nad jejich faktickou dostupností oprávněným žadatelům. Při sestavování plánu v částech týkajících se letadel a kódovaných zařízení pro vojenské účely je návrhem založena horizontální spolupráce mezi dotčenými resorty.

K § 17b: návrh zakládá pravomoc Úřadu pro civilní letectví k rozhodování o přidělení letadlových adres v rámci správního řízení zahajovaného na návrh potenciálních oprávněných uživatelů letadlových adres. K rozhodování o přidělení letadlových adres pro potřeby vojenského letectví je příslušné Ministerstvo obrany, které má současně návrhem založenu oznamovací povinnost vůči Úřadu pro civilní letectví za účelem zajištění centrálního charakteru národní evidence letadlových adres přidělených podle plánu.

K § 17c: návrh stanovuje povinnosti uživatelů letadlových adres a vymezuje skutečnosti směřující k odnětí letadlové adresy, které spočívají v neplnění podmínek jejího přidělení. Úřad pro civilní letectví provádí dle návrhu též odbornou provozní kontrolu užívání jím přidělených letadlových adres.

K § 17d: návrh zakládá výlučnou pravomoc Úřadu pro civilní letectví k vedení centrální národní evidence přidělených letadlových adres, jejíž zpřístupnění je umožněno správci letadlových adres, poskytovateli letových provozních služeb za účelem možnosti identifikace jednotlivých sledovaných objektů (cílů) a právnické osobě pověřené výkonem státní správy ve věcech sportovních létajících zařízení za účelem zajištění řádného a hospodárného vedení evidence sportovních létajících zařízení. Jiným subjektům včetně subjektů zahraničních je umožněn přístup k údajům z centrální evidence po prokázání právního zájmu.

K bodu 48

Návrh provádí transpozici směrnice Rady ze dne 16. prosince 1991 o vzájemném uznávání licencí pro výkon funkcí v civilním letectví (91/670/EHS). Smyslem předmětné komunitární úpravy je zajistit uznávání průkazů způsobilosti vybraného leteckého personálu bez zbytečných průtahů a dodatečných požadavků na jeho kvalifikaci v případě, že je dána rovnocennost právních úprav členských států Evropské unie v této oblasti. V rámci vedeného správního řízení je za účelem odstranění případných pochybností o vyžadované rovnocennosti dána příslušnému správnímu úřadu možnost konzultací s Evropskou komisí. Navrhované ustanovení neobsahuje odchylky od úpravy uvedené směrnice, ani se nejedná o její přesahující transpozici.

K bodu 49 až 54

Návrh mění platnou právní úpravu v souladu s potřebami a požadavky praxe, neboť Ústav leteckého zdravotnictví je v současnosti jediným určeným zdravotnickým zařízením v České republice. Kromě uvedeného zdravotnického zařízení se na území České republiky nenachází žádné jiné odborné pracoviště vyhovující odborným požadavkům na nutné přístrojové vybavení. Vzhledem k úpravě obsažené v leteckém předpisu JAR-FCL 3: Způsobilost členů letových posádek (Zdravotní způsobilost), která rozeznává několik kategorií pověření zdravotnického zařízení dle kvalifikace jeho lékařů a jím využívaného přístrojového vybavení, není nutné, aby Ústav leteckého zdravotnictví posuzoval zdravotní způsobilost veškerého leteckého personálu. Tyto prohlídky mohou zajistit i posuzující lékaři zdravotnických zařízení na jejichž technické vybavení nejsou kladeny tak vysoké nároky jako v případě určeného zdravotnického zařízení. S ohledem na tuto skutečnost návrh zavádí novou kategorii pověřeného provozovatele zdravotnického zařízení, vedle provozovatele zdravotnického zařízení pověřeného a následně určeného příslušným správním úřadem.

Návrh rovněž zajišťuje potřebnou transpozici ustanovení 4 přílohy směrnice Rady 2000/79/ES ze dne 27. listopadu 2000 o Evropské dohodě o organizaci pracovní doby mobilních pracovníků v civilním letectví uzavřené mezi Sdružením evropských leteckých společností (AEA), Evropskou federací pracovníků v dopravě (ETF), Evropským sdružením technických letových posádek (ECA), Evropským sdružením leteckých společností (ERA) a Mezinárodním sdružením leteckých dopravců (IACA).

Návrh dále zakládá pravomoc Úřadu pro civilní letectví, coby letecké lékařské inspekce dle leteckého předpisu JAR-FCL 3, k pověřování a určování shora uvedených provozovatelů zdravotnických zařízení. Pro určení pověřeného provozovatele zdravotnického zařízení je esenciální podmínkou dohoda (souhlasné stanovisko) Ministerstva obrany a Ministerstva zdravotnictví.

K bodu 55

Úprava je navrhována za účelem sjednocení provozně-bezpečnostních požadavků na výkon letové služby, které v současnosti neupravuje žádný právní předpis.

K § 22a: navrhované ustanovení si klade za cíl zajistit nezbytnou úroveň bezpečnosti letového provozu založením zákonného zmocnění k vydání prováděcího právního předpisu, vymezujícího rozsah dostatečného odpočinku létajícího personálu, a uložením povinnosti leteckým dopravcům a provozovatelům leteckých prací promítnout jeho obsah do vlastních provozních předpisů. Plněním těchto norem dojde nejen k zabránění vzniku akutní únavy před každým jednotlivým letem, ale též tzv. kumulované únavy, která nastává v případě, kdy osobě není poskytnut dostatečný odpočinek po absolvování série letů (tzv. letového turnusu), nebo nahromaděním zátěže lidského organismu při překračování více časových pásem. Navrhovaná úprava je přitom komplementární s úpravou obsaženou v zákonu č. 475/2001 Sb., o pracovní době a době odpočinku zaměstnanců s nerovnoměrně rozvrženou pracovní dobou v dopravě.

Návrh současně zakládá pravomoc Úřadu pro civilní letectví ke schvalování příslušných provozních předpisů leteckých dopravců a provozovatelů leteckých prací, jakož i případných individuálních odchylek od těchto předpisů pro jednotlivé lety. Předmětem schvalovacího řízení je rovněž hodnocení specifické soustavy technických prostředků, postupů a opatření směřujících k zajištění průběžné i následné kontroly dodržování příslušných vnitřních provozních předpisů leteckých dopravců a provozovatelů leteckých prací.

K §§ 22b a 22c: návrh stanovuje základní povinnosti leteckých dopravců, provozovatelů leteckých prací a členů posádky letadla, jejichž cílem je posílení vnitřního systému kontroly leteckého dopravce nebo provozovatele leteckých prací a jeho provázání se systémem kontroly vykonávané správním úřadem.

K bodu 56

Návrh vylučuje aplikaci nových ustanovení části třetí zákona o civilním letectví, která se z hlediska svého obsahu nevztahují na vojenský letecký personál.

K bodu 58 až 60

Návrh mění platnou kategorizaci letišť, neboť stávající rozdělení je vzhledem k technickým požadavkům vyjádřeným v Příloze k úmluvě o mezinárodním civilním letectví č. 14 nedostatečné. Tyto technicko-provozní a stavebně-technické požadavky jsou totiž zejména při osvědčovacím procesu prováděném Úřadem pro civilní letectví diametrálně odlišné. Současné rozdělení letišť na letiště veřejná, neveřejná a vojenská bez použití pojmu „civilní letiště“ navíc působí značně nesystematicky, neboť vojenská letiště mohou být jak veřejná tak i neveřejná.

Kategorizace letišť podle vybavení, provozních podmínek a základního určení (letiště vnitrostátní a mezinárodní, která se dále dělí na letiště s vnitřní a vnější hranicí) je upravena s ohledem na režim založený Úmluvou o postupném rušení kontrol na společných hranicích (Schengenská úmluva). Současně se zmíněná kategorizace uvádí do souladu se zákonem č. 216/2002 Sb., o ochraně státních hranic České republiky a o změně některých zákonů (zákon o ochraně státních hranic). Nově navrhované rozdělení letišť podle okruhu uživatelů a zejména charakteru provozu je pak přehlednější a terminologicky systematičtější než dělení současné.

Vojenská letiště, coby letiště obecně určená pro potřeby ozbrojených sil České republiky, jsou často využívána též civilními uživateli i složkami Ministerstva vnitra (Leteckou službou Policie České republiky). Mezi tyto oprávněné uživatele mohou patřit též ozbrojené síly smluvních států Severoatlantické aliance dle sdělení Ministerstva zahraničí č. 66/1999 Sb., o přístupu České republiky k Severoatlantické smlouvě. Statut vojenského letiště přitom nevylučuje dělení na letiště mezinárodní či vnitrostátní, ani provozování tohoto letiště civilním provozovatelem.

K bodu 61

Návrh stanovuje povinnosti vlastníka veřejného letiště, které náleží k základní dopravní infrastruktuře státu. S ohledem na tuto skutečnost a s ohledem na nutnost zajistit plynulou dopravní obslužnost jak na území České republiky, tak ve vztahu k mezinárodním leteckým trasám, je třeba vlastníku letiště, vedle obecných povinností každého vlastníka, uložit navíc i povinnost zajistit provozování letiště svými silami, popřípadě prostřednictvím třetí osoby (jiným provozovatelem). Není-li vlastník veřejného letiště schopen jeho provoz popsaným způsobem zajistit a vyžaduje-li to veřejný zájem, umožňuje návrh, aby bylo provozování letiště zajištěno státem.

K bodu 62

Návrh výslovně zakotvuje povinnost podat žádost o vydání povolení provozovat letiště s ohledem na její obsahové náležitosti v písemné formě.

K bodu 64

Návrh mění lhůtu pro oznámení záměru ukončit provozování letiště s ohledem na dobu potřebnou pro vydání rozhodnutí o osvědčení letiště.

K bodu 65

Návrh reaguje na změnu nařízení Rady (EHS) č. 95/93 ze dne 18. ledna 1993 o společných pravidlech pro přidělování letištních časů na letištích Společenství provedenou nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 894/2002 ze dne 27. května 2002, kterým se mění nařízení Rady (EHS) č. 95/93 o společných pravidlech pro přidělování letištních časů na letištích Společenství. S ohledem na zásady provádění přímo použitelných komunitárních předpisů v prostředí vnitrostátního právního řádu se návrh omezuje toliko na stanovení pravomocí Úřadu pro civilní letectví v předmětné oblasti a některých speciálních procesních postupů.

K bodu 66

V souladu s Přílohou k úmluvě o mezinárodním civilním letectví č. 14 je u mezinárodního veřejného letiště k jeho provozování zapotřebí osvědčení vydané vnitrostátním leteckým úřadem. Osvědčení způsobilosti letiště autoritativně stvrzuje skutečnosti, které jsou v něm uvedeny a deklaruje shodu s požadavky stanovenými v Příloze k úmluvě o mezinárodním civilním letectví č. 14. Osvědčení se váže k osobě provozovatele letiště a vzhledem k rozšířené možnosti získat povolení k provozování letiště občanem členského státu Evropské unie, a tedy i k možnosti kapitálového vstupu cizích subjektů, které nemají trvalý pobyt nebo sídlo na území České republiky, zajišťuje zvýšený stupeň kontroly stanovených postupů při provozování civilního mezinárodního veřejného letiště.

K § 34a odst. 2: návrh zakládá pravomoc Úřadu pro civilní letectví k rozhodování o osvědčení způsobilosti letiště v rámci správního řízení zahajovaného na podnět provozovatele letiště.

K § 34a odst. 3: návrh přiznává oprávnění provozovatele veřejného vnitrostátního letiště k podání žádosti o osvědčení způsobilosti jím provozovaného letiště z důvodu možné budoucí změny druhu takového letiště a s ohledem na povinnost provozovatele veřejného mezinárodního letiště mít ke dni zahájení provozu osvědčení způsobilosti letiště.

K § 34b: návrh vymezuje předmět správního řízení o osvědčení způsobilosti letiště, přičemž stanovuje speciální lhůtu pro rozhodnutí, která, s ohledem na nutnost ověřovat splnění jednotlivých požadavků během letního i zimního provozu letiště, činí jeden rok. V případě vydání rozhodnutí, kterým se žádost o osvědčení způsobilosti letiště zamítá, je zákonem vyloučen suspenzivní účinek odvolání, neboť na případné negativní rozhodnutí se váže zahájení řízení o změně druhu letiště z moci úřední, jehož cílem je zajistit provozní bezpečnost předmětného letiště. Vyloučením odkladného účinku ex lege nabývá správní rozhodnutí okamžikem vyhlášení právní moci a stává se vykonatelným, přičemž tyto účinky neznamenají samy o sobě popření mechanismu kontroly zákonnosti veřejné správy. Rozhodnutí o zamítnutí žádosti o vydání osvědčení způsobilosti letiště lze napadnout řádnými, popřípadě mimořádnými opravnými prostředky, a tak se domoci jeho přezkumu dle zásady dvouinstančnosti. Obdobně je vyloučen i odkladný účinek odvolání proti rozhodnutí o změně druhu letiště, neboť veřejné mezinárodní letiště nelze provozovat bez osvědčení způsobilosti letiště vydaného Úřadem pro civilní letectví.

K § 34c odst. 1: návrh zakládá oznamovací povinnost provozovatele letiště ve vztahu k Úřadu pro civilní letectví, jejímž předmětem je změna skutečností ověřovaných v rámci řízení o osvědčení způsobilosti letiště. Cílem takto uložené povinnosti je umožnit kontrolu trvalého dodržování požadavků kladených na osvědčené letiště.

K § 34c odst. 2: návrh zakládá pravomoc Úřadu pro civilní letectví zahájit v případě zjištěného neplnění podmínek stanovených pro osvědčené letiště z vlastního podnětu řízení o pozastavení platnosti osvědčení způsobilosti letiště (jedná-li se o odstranitelné nedostatky) nebo řízení o odnětí osvědčení způsobilosti letiště (jedná-li se o nedostatky neodstranitelné).

K § 34c odst. 4 a 5: návrh vylučuje suspenzivní účinek odvolání proti rozhodnutí Úřadu pro civilní letectví o odnětí osvědčení způsobilosti letiště a na něj navazující rozhodnutí téhož správního úřadu o změně druhu letiště ze stejných důvodů, jak to činí v ustanovení § 34b odst. 3 a 4.

K bodu 69 až 71

Navrhovaná úprava zavádí novou obecnou kategorizaci ochranných pásem, neboť dosavadní zákonná úprava již neodpovídala členění dle Přílohy k úmluvě o mezinárodním civilním letectví č. 14 ani zákonu č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, pokud jde o ochranná hluková pásma.

Návrh současně zajišťuje soulad režimu zřizování zařízení a provádění činností v ochranných pásmech leteckých staveb se zákonem č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

K bodu 72 až 75

Návrh mění výškové parametry staveb a zařízení k jejichž umístění mimo ochranná pásma je vyžadován souhlas Úřadu pro civilní letectví s ohledem na existenci struktur vzdušného prostoru určených pro létání vojenských letadel již od 100 metrů nad terénem.

Tomu odpovídá též potřeba výslovně zohlednit výskyt nového druhu překážek, jimiž jsou větrné elektrárny.

Vzhledem ke skutečnosti, že rozhodnutí o souhlasu s umístěním staveb a zařízení mimo ochranná pásma se přímo dotýká provozu vojenských letadel, je při jeho vydávání třeba zohlednit odborné stanovisko Ministerstva obrany.

K bodu 76

Návrh zpřesňuje ustanovení směřující k ochraně letiště a jiných leteckých staveb před nepříznivými vlivy z bezprostředního okolí ve vztahu k vlastníku dotčených pozemků tak, aby provozování letiště nebo leteckých staveb mohlo probíhat bezpečně a nerušeně.

K bodu 77

K § 42a: návrh vymezuje pojem „provozní omezení ke snížení hluku na letišti“ v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2002/30/ES ze dne 26. března 2002 o pravidlech a postupech pro zavedení provozních omezení ke snížení hluku na letištích Společenství a rozsah věcné působnosti s tím souvisejících ustanovení zákona.

K § 42b: v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2002/30/ES ze dne 26. března 2002 o pravidlech a postupech pro zavedení provozních omezení ke snížení hluku na letištích Společenství návrh stanovuje specifický procesní režim pro zavedení provozních omezení ke snížení hluku na letišti.

Při zavádění provozních omezení ke snížení hluku na letišti se příslušný správní úřad řídí zásadou vyváženého přístupu, podle níž je zavedení provozních omezení krajním nástrojem regulace hlukového znečištění. Současně je v rámci této zásady třeba hodnotit přínos provozních omezení ve vztahu k předpokládaným nákladům na jejich zavedení.

K § 42c: návrh v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2002/30/ES ze dne 26. března 2002 o pravidlech a postupech pro zavedení provozních omezení ke snížení hluku na letištích Společenství stanovuje okruh letadel, která budou dočasně vyňata z působnosti ustanovení § 42b.

K bodu 91

S ohledem na požadavky praxe návrh doplňuje a zpřesňuje platnou právní úpravu založením výslovného zákonného zmocnění k uzavření resortní dohody, vymezující konkrétní metody a formy realizace součinnosti ústředních správních úřadů při zajišťování letecké služby pátrání a záchrany.

K bodu 93

Návrh odstraňuje duplicitu národní právní úpravy poskytování letových navigačních služeb ve vztahu k úpravě komunitární a provádí soubor nařízení zakládajících systém tzv. jednotného evropského nebe.

K bodu 97

Návrh sjednocuje užívanou terminologii s ohledem na odstranění překážek svobody podnikání v rámci Evropské unie a Evropského hospodářského prostoru pomocí navrhovaného společného ustanovení v části desáté zákona o civilním letectví.

K bodu 98

Návrh mění věkovou hranici žadatele o udělení souhlasu k poskytování odbavovacích služeb na letišti a jeho odpovědného zástupce tak, aby podmínka dosažení věku 18 let byla shodná s požadavkem kladeným na statutární orgán nebo člena statutárního orgánu v případě, že žadatelem je právnická osoba.

K bodu 120

Návrh zpřesňuje platnou právní úpravu létání vojenských, policejních a celních letadel tím, že z věcné působnosti zákona vyjímá též létání pro účely výcviku, neboť dle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky, ve znění pozdějších předpisů, je základním úkolem ozbrojených sil kromě vlastní obrany České republiky proti vnějšímu napadení též příprava k této obraně.

K bodu 122

Návrh zakládá výslovné zákonné zmocnění k uzavření resortní dohody podrobně upravující otázky vzájemné koordinace civilního a vojenského leteckého provozu. Účelem takto uzavřené dohody je racionalizace procesů součinnosti na předmětném úseku státní správy, jakož i případné zapojení jiných subjektů do plnění s tím souvisejících úkolů.

K bodu 123 a 124

Návrh zpřesňuje podmínky pro vydávání povolení k létání letadel bez pilota za účelem zvýšení bezpečnosti leteckého provozu.

K bodu 125 až 142

Návrh dokončuje transpozici směrnice Rady 94/56/ES ze dne 21. listopadu 1995, kterou se zavádějí základní zásady pro vyšetřování nehod a nahodilých událostí v civilním letectví a provádí transpozici směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/42/ES ze dne 13. června 2003 o hlášení událostí v civilním letectví. Oba předpisy směřují ke zvýšení úrovně provozní bezpečnosti civilního letectví, a to zavedením systému nezávislého zjišťování příčin leteckých nehod a incidentů, spolu se zpracováním bezpečnostních doporučení na jeho základě, jakož i vytvořením jednotné elektronické databáze s dokumentací méně závažných událostí ohrožujících provozní bezpečnost civilního letectví přístupné orgánům Evropské komise a členským státům Evropské unie. Navrhovaná ustanovení neobsahují odchylky od úpravy uvedených směrnic, ani se nejedná o jejich přesahující transpozici.

K bodu 143

Návrh doplňuje zákonnou definici pojmu „obchodní letecká doprava“ o nový definiční znak, jímž je úplatnost. Důvodem je uvedení zákonné definice do souladu s definicí obsaženou v Příloze k úmluvě o mezinárodním civilním letectví č. 6.

K bodu 144

Návrh stanovuje základní a výlučnou podmínku provozování obchodní letecké dopravy, kterou je vydání licence dle nařízení Rady (EHS) č. 2407/92 ze dne 23. července 1992 o vydávání licencí leteckým dopravcům. Současně návrh zakládá výlučnou pravomoc Úřadu pro civilní letectví k vydávání licencí k provozování obchodní letecké dopravy. Jelikož shora uvedené nařízení již nerozlišuje jednotlivé druhy licencí (povolení), ruší návrh speciální úpravu povolování dopravy aerotaxi; tato doprava je návrhem zahrnuta do obecného pojmu obchodní letecké dopravy.

K bodu 145

Návrh zrušuje zákonné vymezení pojmu „tuzemský letecký dopravce“ a „tuzemská osoba“, neboť úprava problematiky státní příslušnosti leteckých dopravců je nařízením Rady (EHS) č. 2407/92 ze dne 23. července 1992 o vydávání licencí leteckým dopravcům řešena odchylně od platné právní úpravy.

K bodu 146

Návrh zakládá v souladu s nařízením Rady (EHS) č. 2407/92 ze dne 23. července 1992 o vydávání licencí leteckým dopravcům právní nárok na udělení licence k provozování obchodní letecké dopravy, pokud žadatel splní zákonem stanovené podmínky.

V souvislosti se sloučením dopravy aerotaxi s obchodní leteckou dopravou stanovuje návrh jednotnou podmínku pro udělení licence k provozování obchodní letecké dopravy, kterou je dosažení 18 let pro statutární orgán nebo člena statutárního orgánu žadatele o udělení licence tak, aby podmínka dosažení věku 18 let byla shodná s požadavkem kladeným na žadatele nebo jeho odpovědného zástupce v případě, že tímto žadatelem je fyzická osoba.

K bodu 147

Návrh převádí náležitosti žádosti o vydání licence k provozování obchodní letecké dopravy ze zákona o civilním letectví do prováděcího právního předpisu z důvodu oprávněného předpokladu nutnosti častějších změn této právní úpravy.

K bodu 152

Návrh nově vymezuje důvody odejmutí licence k provozování obchodní letecké dopravy v souladu s nařízením Rady (EHS) č. 2407/92 ze dne 23. července 1992 o vydávání licencí leteckým dopravcům.

K bodu 153

Návrh odstraňuje platnou právní úpravu, která je v rozporu s obsahem nařízení Rady (EHS) č. 2407/92 ze dne 23. července 1992 o vydávání licencí leteckým dopravcům.

K bodu 155

Návrh zrušuje duplicitní úpravu ve vztahu k nařízení Rady (EHS) č. 2407/92 ze dne 23. července 1992 o vydávání licencí leteckým dopravcům.

Návrh současně zrušuje v textu zákona výraz „tuzemský“ v souvislosti se zrušením institutu tuzemského leteckého dopravce.

K bodu 156

Návrh zrušuje v textu zákona výraz „tuzemský“ v souvislosti se zrušením institutu tuzemského leteckého dopravce.

K bodu 157

Návrh zpřesňuje platnou právní úpravu založením pravomoci Úřadu pro civilní letectví k odejmutí jím vydaného osvědčení leteckého dopravce.

K bodu 158

Návrh zrušuje v textu zákona výraz „tuzemský“ v souvislosti se zrušením institutu tuzemského leteckého dopravce.

K bodu 160 a 161

Návrh nově vymezuje obsah povinností leteckého dopravce s ohledem na zajištění včasné informovanosti Úřadu pro civilní letectví, coby správního úřadu příslušného k udělení licence k provozování obchodní letecké dopravy, a to o všech skutečnostech rozhodných pro její udělení.

K bodu 162

Návrh odstraňuje platnou právní úpravu, která je v rozporu s obsahem nařízení Rady (EHS) č. 2408/1992 ze dne 23. července 1992 o přístupu leteckých dopravců Společenství na letecké trasy uvnitř Společenství a nařízení Rady (EHS) č. 2409/92 ze dne 23. července 1992 o tarifech a sazbách za letecké služby.

K bodu 164

Návrh ruší zákonný institut dopravy aerotaxi, neboť nařízení Rady (EHS) č. 2407/92 ze dne 23. července 1992 o vydávání licencí leteckým dopravcům nerozlišuje jednotlivé druhy licencí (povolení). Doprava aerotaxi je tak návrhem z hlediska své charakteristiky zahrnuta do obecného pojmu obchodní letecké dopravy.

K bodu 165

Návrh nově podmiňuje provozování mezinárodní obchodní letecké dopravy udělením přepravního práva vážícího se ke konkrétním leteckým trasám, a to v návaznosti na požadavek nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 847/2004 ze dne 29. dubna 2004 o sjednávání a provádění leteckých dohod mezi členskými státy a třetími zeměmi.

Návrh rovněž vyjímá z mezinárodní obchodní letecké dopravy leteckou dopravu mezi členskými státy Evropské unie, kterou upravuje nařízení Rady (EHS) č. 2408/1992 ze dne 23. července 1992 o přístupu leteckých dopravců Společenství na letecké trasy uvnitř Společenství.

K bodu 166

Navrhovaná úprava provádí požadavek na vytvoření systému udělování přepravních práv leteckým dopravcům Společenství stanovený v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 847/2004 ze dne 29. dubna 2004 o sjednávání a provádění leteckých dohod mezi členskými státy a třetími zeměmi.

K § 70a: návrh zakládá výlučnou pravomoc Ministerstva dopravy k rozhodování o udělení přepravních práv v rámci správního řízení zahajovaného z podnětu leteckého dopravce.

K §§ 70b až 70d: návrh stanovuje speciální odchylky od obecných předpisů upravujících správní řízení, které vyplývají ze specifické povahy předmětu rozhodovacího procesu. Uvedený proces je navíc ovládán zásadou nediskriminace dopravců Společenství, vyžadující rovný a neomezený přístup k jednotlivým přepravním právům, zásadou konkurence, vyžadující omezení platnosti rozhodnutí o udělení přepravního práva, zásadou omezení zneužití přepravního práva, vyžadující zákaz převodu tohoto práva na jinou osobu a zásadou zachování dopravní obslužnosti, vedoucí k odejmutí uděleného přepravního práva, pokud toto není využíváno.

K bodu 168

Návrh explicitně stanovuje, že za zahraničního leteckého dopravce není považován letecký dopravce Společenství v souladu s nařízením Rady (EHS) č. 2408/1992 ze dne 23. července 1992 o přístupu leteckých dopravců Společenství na letecké trasy uvnitř Společenství.

K bodu 170

Návrh zrušuje v textu zákona výraz „tuzemský letecký dopravce“ v souvislosti se zrušením tohoto institutu.

K bodu 172

Návrh nově formuluje podmínky stanovené pro udělení povolení k provozování leteckých prací vzhledem k změnám v ustanoveních upravujících udělování licencí k provozování obchodní letecké dopravy.

K bodu 173

Návrh odstraňuje překážku volného poskytování služeb v souladu s článkem 49 Smlouvy o založení Evropského společenství a článkem 31 až 35 Dohody o Evropském hospodářském prostoru. Navrhované ustanovení je nutné s ohledem na absenci komunitární úpravy provozování leteckých prací, přičemž princip volného poskytování služeb podle výše uvedeného článku Smlouvy o založení Evropského společenství se zde uplatní v plném rozsahu. Provozování leteckých prací není podle ustanovení § 3 odst. 3 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, živností, a tudíž na ně nedopadá ani úprava ustanovení § 69a tohoto zákona, upravující volné poskytování služeb v rámci Evropské unie. Návrh rovněž odstraňuje veškeré administrativní překážky pro poskytnutí služby provedením leteckých prací na území České republiky tím, že požaduje toliko neformální oznámení této skutečnosti příslušnému správnímu úřadu pro evidenční účely.

K bodu 175

Návrh omezuje možnost provozovat rekreační a sportovní létání pouze na výslovně určenou kategorii letadel, a to s ohledem na zajištění bezpečnosti leteckého provozu.

K bodu 176

K § 81 odst. 1: návrh zpřesňuje zákonnou definici pojmu „sportovní létající zařízení“, a to zejména omezením počtu osob účastnících se na jeho provozu z důvodu zajištění požadovaného stupně provozně-technické a letové bezpečnosti. Druhým nově zavedeným definičním znakem je uskutečňování létání sportovním létajícím zařízením nikoli za účelem dosažení zisku, neboť konstrukční požadavky kladené na tato zařízení jsou nižší než požadavky kladené na letadla určená ke komerčním činnostem. Z této obecné podmínky návrh definice vyjímá výcvik pilotů, lety závěsných a padákových kluzáků s pasažérem a seskoky sportovních padáků s pasažérem.

K § 81 odst. 2 až 7: návrh zavádí demonstrativní enumeraci jednotlivých druhů sportovních létajících zařízení z důvodu vymezení věcné příslušnosti k výkonu státní správy ve věcech sportovních létajících zařízení, jakož i nové zákonné definice zpřesňující charakter adresátů správního působení na předmětném úseku a personálně-organizační nástroje tohoto působení.

K § 82 odst. 1: návrh zakládá výlučnou pravomoc Ministerstva dopravy k pověření způsobilé právnické osoby výkonem státní správy ve věcech sportovních létajících zařízení v rámci správního řízení zahajovaného na návrh takové osoby. Na vydání pověření přitom není právní nárok. V rámci vedlejšího ustanovení správního rozhodnutí o pověření právnické osoby výkonem státní správy ve věcech sportovních létajících zařízení stanoví Ministerstvo dopravy příkazy, výhrady a podmínky směřující k zajištění řádného a hospodárného výkonu státní správy na svěřeném úseku, včetně vymezení jednotlivých metod a forem realizace této správy.

K § 82 odst. 2: návrh stanovuje konkrétní podmínky vydání pověření k výkonu státní správy ve věcech sportovních létajících zařízení, které jsou posuzovány v rámci diskreční pravomoci příslušného správního úřadu (Ministerstva dopravy). Důvodem zavedení možnosti správního uvážení je požadavek specializované odbornosti státní správy vykonávané pověřenou osobou, ale též nutnost přizpůsobit charakter rozhodovacího procesu těžko předvídatelným situacím na straně žadatele.

K § 82 odst. 3: návrh zakládá výslovné zákonné zmocnění k uzavření subordinační veřejnoprávní smlouvy mezi Ministerstvem dopravy a osobou pověřenou výkonem státní správy ve věcech sportovních létajících zařízení, která přesněji vymezí práva a povinnosti smluvních stran související s technickými podmínkami výkonu státní správy v mezích uděleného pověření. Uvedená veřejnoprávní smlouva rovněž zajistí vyšší stupeň kontroly účelnosti, hospodárnosti a zákonnosti státní správy vykonávané pověřenou osobou.

K § 82 odst. 4: návrh vymezuje právní skutečnosti spojené s odnětím uděleného pověření k výkonu státní správy ve věcech sportovních létajících zařízení.

K § 82 odst. 5: návrh ukládá příslušnému správnímu úřadu povinnost zveřejnit rozhodnutí o udělení a odnětí pověření k výkonu státní správy ve věcech sportovních létajících zařízení v souladu se zákonem č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv, ve znění pozdějších předpisů, svým sdělením ve Sbírce zákonů z důvodu přímého dopadu takového rozhodnutí na velký počet adresátů státní správy.

K § 82 odst. 6: návrh zakládá alternativní pravomoc Úřadu pro civilní letectví k výkonu státní správy ve věcech sportovních létajících zařízení v případě, že výkonem státní správy na tomto úseku nebude pověřen žádný subjekt.

K § 83 odst. 1: návrh přesněji vymezuje působnost osoby pověřené výkonem státní správy ve věcech sportovních létajících zařízení s ohledem na obsah a rozsah přeneseného výkonu státní správy.

K § 83 odst. 2: návrh zakládá pravomoc osoby pověřené výkonem státní správy ve věcech sportovních létajících zařízení a - v případě, že tato osoba není výkonem státní správy pověřena - Úřadu pro civilní letectví rozhodnout o omezení nebo zákazu létání individuálně nebo druhově určeného sportovního létajícího zařízení, které z hlediska svého technického stavu ohrožuje bezpečnost leteckého provozu nebo jiný veřejný zájem, přičemž takový zákaz má charakter faktického úkonu s přímými právními následky.

K § 84: návrh zavádí nový zákonný institut inspektora provozu a inspektora techniky, jimiž jsou zaměstnanci právnické osoby pověřené výkonem státní správy ve věcech sportovních létajících zařízení provádějící na základě zákona a v jeho mezích specializovanou provozně-technickou správní kontrolu. V případě, že není shora uvedená právnická osoba výkonem státní správy pověřena, vykonávají činnosti inspektora provozu a inspektora techniky pověření zaměstnanci Úřadu pro civilní letectví v rámci administrativní kontroly (státního dozoru).

K 84a: návrh taxativně vymezuje oprávnění inspektora provozu a inspektora techniky při výkonu kontrolní pravomoci v rozsahu věcné působnosti osoby pověřené výkonem státní správy ve věcech sportovních létajících zařízení. Jednotlivá oprávnění přitom spočívají v možnosti ukládat příkazy a zákazy směřující k dodržování provozních a technických předpisů a k zajištění bezpečnosti leteckého provozu.

K § 84b odst. 1: návrh zpřesňuje strukturu evidence sportovních létajících zařízení vedené pověřenou osobou, přičemž ji nově označuje jako „rejstřík sportovních létajících zařízení“. Za tímto účelem návrh stanovuje podmínky zápisu sportovního létajícího zařízení do uvedené evidence, a to na základě analogie s podmínkami zápisu letadla do leteckého rejstříku České republiky.

K § 84b odst. 2: návrh výslovně stanovuje podmínku nabytí státní příslušnosti České republiky pro sportovní létající zařízení, kterou je přidělení poznávací značky. Státní příslušnost je vyžadována za účelem umožnění užívání vzdušného prostoru jednotlivých teritoriálních států, přičemž poznávací značka se rovněž užívá coby volací znak pro potřeby radiového spojení ve vnitrostátním i mezinárodním leteckém provozu.

K § 84c odst. 1 až 3: návrh za účelem označení osoby, která je oprávněna sportovní létající zařízení řídit (tj. ovládat jeho chod a určovat směr jeho pohybu), nahrazuje původní zákonný pojem „uživatel sportovního létajícího zařízení“ pojmy „pilot“ a „pilotní žák“. Uvedenou změnou dochází k odstranění nejednoznačného významového obsahu pojmu „uživatel sportovního létajícího zařízení“, jenž mohl označovat jak osobu, která sportovní létající zařízení řídí, tak i osobu, která se na jeho provozu účastní jen pasivně, což není s ohledem na dispozici původní právní normy žádoucí. Z tohoto důvodu návrh rovněž vypouští pojem „uživatel“ ze zákonné definice sportovního létajícího zařízení.

Návrh dále zpřesňuje podmínky vydání pilotního průkazu ve vztahu k výcvikové osnově a nově vymezuje pojem „kvalifikace“. Tento pojem označuje dosažení vyššího stupně znalostí a dovedností pilota sportovního létajícího zařízení, spojeného se specifickým oprávněním přesahujícím rámec práv plynoucích z držení pilotního průkazu. Příslušná specifická oprávnění spojená s kvalifikací se zaznamenávají do pilotního průkazu.

K § 84c odst. 4 a 5: návrh výslovně zavádí taxativní výčet dokladů, které je osoba oprávněná sportovní létající zařízení řídit mít před letem, za letu a bezprostředně po jeho ukončení u sebe.

Návrh dále ukládá osobě oprávněné sportovní létající zařízení řídit povinnost dbát pokynů subjektů vykonávajících specializovanou provozně-technickou a administrativní kontrolu. Na základě těchto pokynů je jejich adresát povinen vykonat určitou činnost, strpět oprávněný zásah, nebo se zdržet závadného konání.

K § 84d: návrh přenáší zpřesněnou právní úpravu ploch pro vzlety a přistání sportovních létajících zařízení z prováděcího předpisu do zákona o civilním letectví, neboť její původní umístění je s ohledem na zákonnou úpravu ploch určených ke vzletům a přistáním nesystematické a nedostatečně stabilní.

K bodu 177

K § 85 odst. 1: návrh zavádí zákonnou definici pojmu „protiprávní čin“, kterým rozumí lidské jednání v rozporu s objektivním právem a s vyšším stupněm společenské nebezpečnosti vzhledem k povaze a významu chráněného zájmu, jímž je jistota a plynulost leteckého provozu, jakož i důvěra v bezpečnost civilní letecké dopravy. Zákonná definice současně respektuje obsah norem mezinárodního práva vyjádřených zejména v Úmluvě o trestných a některých jiných činech spáchaných na palubě letadla z roku 1963, Úmluvě o potlačení protiprávního zmocnění se letadel z roku 1970, Úmluvě o potlačování protiprávních činů ohrožujících bezpečnost civilního letectví z roku 1971 a Příloze k úmluvě o mezinárodním civilním letectví č. 17. Navrhovaná definice nicméně záměrně neužívá výrazu „terorismus“ z důvodu jeho obtížného obsahového vymezení.

K § 85 odst. 2: návrh zakládá výlučnou pravomoc Ministerstva dopravy k tvorbě soustavy nástrojů směřujících k ochraně civilního letectví před protiprávními činy a dále pravomoc k zavádění, koordinaci a kontrole plnění specifických bezpečnostních postupů (bezpečnostních opatření) v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2320/2002 ze dne 16. prosince 2002, kterým se stanoví společná pravidla v oblasti bezpečnosti civilního letectví, dle něhož má být za výkon těchto činností odpovědný toliko jeden vnitrostátní správní úřad.

K § 85 odst. 3: návrh zakládá v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2320/2002 ze dne 16. prosince 2002, kterým se stanoví společná pravidla v oblasti bezpečnosti civilního letectví výlučnou pravomoc Ministerstva dopravy k tvorbě národních programů ochrany civilního letectví před protiprávními činy a stanovuje způsob jejich publikace.

K § 85a odst. 1 až 5: návrh zajišťuje implementaci požadavků nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2320/2002 ze dne 16. prosince 2002, kterým se stanoví společná pravidla v oblasti bezpečnosti civilního letectví, adresovaných členským státům, aby tyto zabezpečily vypracování, schvalování a dodržování bezpečnostních programů u jednotlivých provozovatelů letišť a leteckých dopravců. V rámci přísnějších opatření, jejichž přijetí shora uvedené nařízení umožňuje, byla tato povinnost rozšířena i na poskytovatele letových provozních služeb a poskytovatele služeb při odbavovacím procesu na letišti. Cílem předmětných dokumentů je formulace nutných předpokladů pro zajištění nejvyššího možného stupně bezpečnosti civilního letectví ve vztahu k jeho ochraně před protiprávními činy.

S ohledem na komunitární úpravu návrh rovněž zakládá pravomoc Ministerstva dopravy k schvalování těchto bezpečnostních programů a jejich změn.

K § 85a odst. 6 až 8: návrh zakládá pravomoc Ministerstva dopravy stanovit zvláštní bezpečnostní režim pro tzv. malá letiště v případě, že by aplikace národní a komunitární právní úpravy byla vzhledem ke specifickým podmínkám tohoto druhu letiště nepřiměřená, a to v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2320/2002 ze dne 16. prosince 2002, kterým se stanoví společná pravidla v oblasti bezpečnosti civilního letectví.

K § 85b: návrh ukládá povinnost provozovateli leteckých prací a provozovateli leteckých veřejných vystoupení a leteckých soutěží zajišťovat během těchto specifických činností ochranu civilního letectví před protiprávními činy.

K § 85c: návrh ukládá základní povinnosti provozovateli letiště, leteckému dopravci a jimi pověřeným osobám při aplikaci institutu bezpečnostní kontroly v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2320/2002 ze dne 16. prosince 2002, kterým se stanoví společná pravidla v oblasti bezpečnosti civilního letectví, čímž současně vymezuje cíl uplatnění tohoto institutu.

V dané souvislosti návrh rovněž omezuje rozsah úkonů prováděných v rámci bezpečnostní kontroly a zajišťuje ochranu práva kontrolované osoby na lidskou důstojnost.

K § 85d odst. 1: návrh zakládá pravomoc Ministerstva dopravy k osvědčování fyzických osob provádějících detekční kontrolu, a to v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2320/2002 ze dne 16. prosince 2002, kterým se stanoví společná pravidla v oblasti bezpečnosti civilního letectví, neboť je třeba zajistit jednotnou minimální úroveň jejich odbornosti.

K § 85d odst. 2: návrh zakládá pravomoc Úřadu pro civilní letectví k osvědčování technických prostředků a bezpečnostních zařízení používaných při bezpečnostní kontrole v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2320/2002 ze dne 16. prosince 2002, kterým se stanoví společná pravidla v oblasti bezpečnosti civilního letectví, neboť je třeba zajistit jednotnou minimální úroveň jejich efektivnosti.

K § 85e: návrh zavádí zákonný institut schváleného agenta v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2320/2002 ze dne 16. prosince 2002, kterým se stanoví společná pravidla v oblasti bezpečnosti civilního letectví a stanovuje základní povinnosti při výkonu jeho činnosti.

K § 85f až 85h: návrh zakládá specifická práva a povinnosti provozovatele letiště a leteckého dopravce, jakož i zvláštní povinnosti poskytovatele letových provozních služeb na poli ochrany civilního letectví před protiprávními činy, čímž vytváří komplementární soubor zákonných postupů, metod a nástrojů majících převážně preventivní a intervenční charakter tak, aby byla zajištěna odpovídající úroveň bezpečnosti civilního letectví.

K § 85i: návrh stanovuje povinnosti cestujících a ostatních osob vstupujících do prostorů určených provozovatelem letiště nebo leteckým dopravcem za účelem zajištění požadované úrovně ochrany civilního letectví před protiprávními činy.

K § 85j odst. 1 a 2: návrh stanovuje v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2320/2002 ze dne 16. prosince 2002, kterým se stanoví společná pravidla v oblasti bezpečnosti civilního letectví a nařízením Komise (ES) č. 1217/2003 ze dne 4. července 2003, kterým se stanoví specifikace pro národní programy kontroly kvality bezpečnosti civilního letectví soubor povinností provozovatele letiště, leteckého dopravce, poskytovatele letových provozních služeb, poskytovatele služeb při odbavovacím procesu na letišti, schváleného agenta, provozovatele leteckých prací a provozovatele leteckých veřejných vystoupení a leteckých soutěží směřujících k zajištění vnitřní kontroly systému ochrany civilního letectví před protiprávními činy u těchto subjektů v potřebném rozsahu, směru a čase.

K § 85j odst. 3: návrh zakládá pravomoc Ministerstva dopravy k povolování výkonu vnitřní kontrolní činnosti příslušnými fyzickými osobami, a to v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2320/2002 ze dne 16. prosince 2002, kterým se stanoví společná pravidla v oblasti bezpečnosti civilního letectví a nařízením Komise (ES) č. 1217/2003 ze dne 4. července 2003, kterým se stanoví specifikace pro národní programy kontroly kvality bezpečnosti civilního letectví, neboť je třeba zajistit jejich odbornou kvalifikaci podle společných kritérií. Aktivní a průběžné udržování odborné kvalifikace osobami provádějícími kontrolní činnost je přitom zabezpečeno omezením doby platnosti vydaného povolení.

K § 85k: návrh zakládá pravomoc Ministerstva dopravy k osvědčování fyzických a právnických osob provádějících školení na úseku ochrany civilního letectví před protiprávními činy, a to v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2320/2002 ze dne 16. prosince 2002, kterým se stanoví společná pravidla v oblasti bezpečnosti civilního letectví, neboť je třeba zajistit jednotnou minimální úroveň jejich specializace na základě společné edukační metodiky.

K § 86: návrh zavádí zákonný institut mimořádných opatření a postupů, coby faktických úkonů s přímými právními následky, ovládaný zásadou (věcné a časové) přiměřenosti a subsidiarity k obecné úpravě systému ochrany civilního letectví před protiprávními činy. Jedná se o mimořádnou formu realizace veřejné (státní) správy, která ve výjimečných situacích nastupuje namísto jiných právních forem její realizace, zejména individuálních správních aktů. V případech, kdy z důvodu nebezpečí z prodlení nelze přistoupit k uplatnění tohoto nástroje příslušným správním úřadem v rámci výkonu státní správy, představuje přijetí mimořádných opatření výkon práv subjektů soukromého práva působících v oblasti ochrany civilního letectví před protiprávními činy, což zrcadlí jejich povinnosti na svěřeném úseku.

K bodu 179 a 180

Návrh doplňuje, resp. nově stanovuje věcnou působnost Ministerstva dopravy a Úřadu pro civilní letectví vzhledem k jednotlivým navrhovaným změnám v jejich pravomoci.

K bodu 181

K § 90 odst. 1: návrh mění zavedenou legislativní zkratku „pověřená osoba“ s ohledem na její využití v části zákona upravující výkon státní správy ve věcech sportovních létajících zařízení a doplňuje specifická oprávnění kontrolních pracovníků při výkonu státního dozoru na úseku civilního letectví o oprávnění nutná pro výkon správní kontroly v oblasti ochrany civilního letectví před protiprávními činy.

K § 90 odst. 3: návrh provádí soubor nařízení zakládajících systém tzv. jednotného evropského nebe, a to stanovením pravomoci související s výkonem dozoru nad jejich plněním.

K bodu 182 až 183

Návrh mění zavedenou legislativní zkratku „pověřená osoba“ s ohledem na její využití v části zákona upravující výkon státní správy ve věcech sportovních létajících zařízení.

K bodu 185

Návrh zajišťuje dostatečnou efektivitu kontrol prováděných Evropskou komisí nebo příslušnou mezinárodní mezivládní organizací.

K bodu 186 až 189

Návrh mění v souladu se zásadami právní úpravy přestupků a jiných správních deliktů v zákonech upravujících výkon veřejné správy právní úpravu správního trestání na úseku civilního letectví.

V souvislosti s jednotlivými změnami zákona o civilním letectví návrh rozšiřuje počet skutkových podstat a zavádí též novou sankci zákazu činnosti, neboť peněžitá sankce ve formě pokuty nebyla vždy dostatečně odrazující. Z téhož důvodu návrh zvyšuje i horní hranice peněžitých sankcí.

K bodu 191

Návrh využívá možnosti snížit úroveň minimálního pojistného krytí odpovědnosti leteckého dopravce ve vztahu k cestujícím dle ustanovení čl. 6 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 785/2004 ze dne 21. dubna 2004 o požadavcích na pojištění u leteckých dopravců a provozovatelů letadel cestou prováděcího právního předpisu.

K bodu 193

Navrhované ustanovení odstraňuje jednotně pro celý zákon o civilním letectví překážky svobodného usazování za účelem podnikání a volného poskytování služeb v souladu s článkem 43 až 49 Smlouvy o založení Evropského společenství, článkem 31 až 35 Dohody o Evropském hospodářském prostoru a Dohodou o volném pohybu osob mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy na jedné straně a Švýcarskou konfederací na straně druhé.

K bodu 196

Návrh doplňuje souhrnné zmocnění pro vydání prováděcího předpisu k jednotlivým ustanovením zákona o civilním letectví, která byla dotčena navrhovanými změnami.

K bodu 197

Návrh uvádí právní úpravu do souladu s čl. 10 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

K bodu 201

Návrh mění zákonné ustanovení vymezující institut leteckých předpisů zrušením kategorie leteckých předpisů vydávaných podle článků 69 a 70 Evropské dohody zakládající přidružení mezi Českou republikou na jedné straně a Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na straně druhé, neboť po vstupu České republiky do Evropské unie se tato část právní normy stala obsolentní.

V souvislosti s rozvojem komunitární úpravy v oblasti civilního letectví a usilovné snaze Evropské unie o její konvergenci s mezinárodním právem veřejným lze důvodně očekávat postupnou recepci jednotlivých aktů mezinárodních vládních organizací tvořících tzv. letecké předpisy dle zákona o civilním letectví do sekundárních pramenů práva Evropských společenství (zejména ve formě nařízení).

Článek II

Návrh formuluje přechodná ustanovení vztahující se k některým změnám zákona o civilním letectví, u nichž je žádoucí zajistit kontinuitu platné právní úpravy, zejména vymezením období, v němž mají být příslušné společenské vztahy uvedeny do souladu s novou právní úpravou.

Především jde o přechodné ustanovení vymezující lhůtu pro podání žádosti o schválení bezpečnostní letové normy provozovatele tak, aby letečtí dopravci a provozovatelé leteckých prací mohli odpovídajícím způsobem reagovat na novou právní úpravu a současně nedošlo ke snížení potřebné úrovně provozní bezpečnosti civilního letectví.

Návrh dále formuluje přechodné ustanovení vymezující lhůtu pro podání žádosti o osvědčení způsobilosti letiště tak, aby současní provozovatelé veřejného mezinárodního letiště mohli letiště tohoto druhu provozovat i po nabytí účinnosti zákona a nebyli nuceni žádat o změnu druhu letiště.

Návrh dále formuluje přechodné ustanovení vymezující lhůtu, v níž koordinátor pověřený před nabytím účinnosti zákona musí být pojištěn pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou výkonem své činnosti.

Návrh dále formuluje přechodná ustanovení vymezující lhůty, v nichž jsou provozovatel letiště, letecký dopravce, poskytovatel letových provozních služeb a poskytovatel služeb při odbavovacím procesu na letišti povinni předložit příslušnému správnímu úřadu svůj bezpečnostní program ke schválení tak, aby v něm mohli odpovídajícím způsobem reagovat na novou právní úpravu a současně nedošlo k ohrožení potřebné úrovně ochrany civilního letectví před protiprávními činy.

Návrh rovněž formuluje přechodné ustanovení vymezující lhůtu pro podání žádosti o udělení přepravního práva k provozování mezinárodní obchodní letecké dopravy na lince, k jejímuž provozování se udělení tohoto práva vyžaduje tak, aby letečtí dopravci doposud provozující mezinárodní obchodní leteckou dopravu na základě mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána, měli možnost přizpůsobit plánování svého provozu nově zaváděnému režimu, jehož okamžitá aplikace by u takových subjektů mohla v případě pozbytí přepravního práva vést ke značným ekonomickým ztrátám, které by měly dopad na jejich finanční stabilitu a konkurenceschopnost.

Návrh rovněž formuluje přechodné ustanovení vymezující lhůtu pro podání žádosti Ministerstva vnitra o zápis letadla letecké služby Policie České republiky do nově zřizovaného rejstříku policejních letadel.

Článek III

S ohledem na značné množství změn platné právní úpravy zmocňuje návrh předsedu vlády, aby ve Sbírce zákonů vyhlásil úplné znění zákona o civilním letectví.

Článek IV

Návrh zrušuje zákon č. 409/2001 Sb., o poskytnutí státní záruky České republiky pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou v důsledku válečných nebo teroristických akcí provozem letadla v souvislosti s provozováním letecké dopravy, jelikož uvedený právní předpis zakládá veřejnou podporu, která je dle názoru Evropské komise v současnosti již neslučitelná s ustanovením čl. 87 Smlouvy o založení Evropského společenství.

ČÁST DRUHÁ

Článek V a VI

Návrh mění zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, nahrazením dosavadního názvu vázané živnosti názvem novým, a to v souvislosti se sjednocením terminologie zákona o civilním letectví s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1592/2002 ze dne 15. července 2002 o společných pravidlech v oblasti civilního letectví a o zřízení Evropské agentury pro bezpečnost letectví.

ČÁST TŘETÍ

Článek VII

Návrh mění zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů, vynětím koordinace vojenského letového provozu s civilním letovým provozem z působnosti Ministerstva obrany. Uvedená oblast bude nadále upravena koordinační dohodou uzavřenou mezi dotčenými resorty.

Návrh je předkládán z důvodu zajištění realizace procesu integrace oblastní služby řízení civilního a vojenského letového provozu v souladu s usnesením vlády České republiky č. 444 ze dne 28. srpna 1996, přičemž cílem tohoto procesu je mimo jiné vytvořit podmínky pro integrovaný výcvik řídících letového provozu, včetně řešení otázky jejich kvalifikační způsobilosti. Souvisejícím důvodem je příprava České republiky na zavedení systému tzv. jednotného evropského nebe, jímž se podstatně mění filozofie přístupu ke stávající soustavě uspořádání letového provozu v Evropě, a který současně řeší otázku omezené kapacity jejího vzdušného prostoru.

Shora popsaná úprava koordinace vojenského letového provozu s civilním letovým provozem je zvolena z důvodu pružného zajištění funkčnosti požadovaných systémových vazeb bez časově náročného legislativního procesu, jakož i z důvodu bezpečného, efektivního a harmonizovaného využívání vzdušného prostoru České republiky.

ČÁST ČTVRTÁ

Článek VIII

Návrh mění zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů, rozšířením taxativního výčtu osob oprávněných nahlížet do zdravotnické dokumentace, a to v souvislosti s transpozicí směrnice Rady 94/56/ES ze dne 21. listopadu 1995, kterou se zavádějí základní zásady pro vyšetřování nehod a nahodilých událostí v civilním letectví, dle níž jsou inspektoři Ústavu pro odborné zjišťování příčin leteckých nehod oprávněni k přístupu k výsledkům pitvy těl obětí nebo testům provedeným na vzorcích odebraných z těl obětí a okamžitému přístupu k výsledkům testů provedených na vzorcích odebraných z tkání leteckého personálu.

ČÁST PÁTÁ

Článek IX

Návrh mění zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, zrušením nebo změnou skutkových podstat některých přestupků na úseku dopravy, které byly překryty případně nahrazeny novými či upravenými skutkovými podstatami přestupků v zákoně o civilním letectví.

ČÁST ŠESTÁ

Článek X

K bodu 2

V souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2002/30/ES ze dne 26. března 2002 o pravidlech a postupech pro zavedení provozních omezení ke snížení hluku na letištích Společenství je návrhem omezena platnost ustanovení zakládajícího výjimku z obecné úpravy provozních omezení ke snížení hluku na letišti pro vymezenou kategorii letadel okrajově vyhovujících předpisům.

V Praze dne 20. července 2005

předseda vlády

Ing. Jiří Paroubek, v.r.

místopředseda vlády a ministr dopravy

Ing. Milan Šimonovský, v.r.