zákon č. 225/2023 Sb.

1. Zhodnocení platného právního stavu, včetně zhodnocení současného stavu ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen

Úprava vymezující postavení a úkoly provozovatelů veřejnoprávního rozhlasového a televizního vysílání je obsažena v zákoně č. 483/1991 Sb., o České televizi, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o České televizi“), a zákoně č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Českém rozhlasu“). Poskytování veřejné služby v oblasti rozhlasového a televizního vysílání se dotýká zákonná regulace provozování rozhlasového a televizního vysílání, resp. jeho obsahu, která úzce souvisí s ústavně garantovanou svobodou projevu a právem na informace, a je upravena zejména zákonem č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o provozování vysílání“).

Provozování rozhlasového a televizního vysílání Českým rozhlasem a Českou televizí lze spojovat rovněž s oblastí poskytování audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání, která je regulována zákonem č. 132/2010 Sb., o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání a o změně některých zákonů (zákon o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání), ve znění pozdějších předpisů, který je zaměřen na služby, jejichž hlavním cílem je poskytování audiovizuálních pořadů veřejnosti za účelem informování, zábavy nebo vzdělávání. Tyto služby umožňují sledování pořadů v okamžiku zvoleném uživatelem a na jeho individuální žádost na základě katalogu pořadů sestaveného poskytovatelem dané služby. Jedná se tedy o úpravu oblasti služeb, které veřejnoprávní vysílání ve vztahu k spotřebiteli do určité míry doplňují. Opomenout nelze ani obecnou právní úpravu soukromého práva, zejména zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon o České televizi i zákon o Českém rozhlasu byly přijaty již v roce 1991 a od té doby několikrát novelizovány. Pokud jde o systém volby a odvolávání Rady České televize, byl zásadním zákon č. 39/2001 Sb., kterým se mění zákon č. 483/1991 Sb., o České televizi, ve znění pozdějších předpisů, a o změně některých dalších zákonů. Tímto zákonem byl počet členů Rady České televize zvýšen z 9 na 15, a nově byl stanoven způsob podávání návrhů kandidátů na členy Rady České televize. Poslanecké sněmovně tyto návrhy předkládaly organizace a sdružení představující kulturní, regionální, sociální, odborové, zaměstnavatelské, náboženské, vzdělávací, vědecké, ekologické a národnostní zájmy, ve stanovené lhůtě po zveřejnění výzvy předsedy Poslanecké sněmovny k předložení návrhů. Zákonem byl současně novelizován zákon č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, v němž byl pro účely volby členů Rady České televize zřízen Volební výbor. Uvedená změna zákona o České televizi rovněž upravila obměnu třetiny členů Rady České televize vždy po dvou letech. Obdobná změna byla provedena v zákoně o Českém rozhlasu zákonem č. 192/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, ve znění pozdějších předpisů, a o změně dalších zákonů. Počet členů Rady Českého rozhlasu byl zachován v počtu devíti členů, systém navrhování kandidátů na členy Rady a obměna třetiny členů vždy po dvou letech byly upraveny obdobně jako u Rady České televize. Současně byla rozšířena působnost Volebního výboru Poslanecké sněmovny i na volbu členů Rady Českého rozhlasu.

Ve vztahu k zákazu diskriminace a rovnosti mužů a žen je navrhovaná právní úprava neutrální.

2. Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy, včetně dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen

Hlavním cílem navrhované právní úpravy je umožnit, aby členy Rady České televize a Rady Českého rozhlasu volily obě komory Parlamentu České republiky. Parlament jako celek je reprezentantem veřejnosti. Jeho členy – jak do Poslanecké sněmovny, tak do Senátu – volí veřejnost jako své zástupce k výkonu moci zákonodárné a k výkonu zákonem svěřených pravomocí. Principem navrhované právní úpravy je dosáhnout ve vztahu k volbě a odvolávání členů Rad veřejnoprávních médií zapojení obou komor Parlamentu, jejichž členové jsou voleni odlišnými systémy a ve svém celku tak představují komplexní reprezentaci občanů ČR. Ve vztahu k subjektům, které podle zákona o České televizi a podle zákona o Českém rozhlasu navrhují (prozatím pouze) Poslanecké sněmovně kandidáty na členy Rad, se navrhuje posílit reprezentativní prvek takových subjektů a nově stanovit časovou podmínku jejich existence. Bude tak zajištěna žádoucí reprezentativnost kandidátů navrhovaných na členy Rady České televize a Rady Českého rozhlasu.

Navrhovaná úprava nepředstavuje žádné dopady ve vztahu k zákazu diskriminace a k rovnosti mužů a žen.

3. Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku

Kromě příslušné změny právní úpravy, která zajistí zapojení Senátu do ustavování Rady České televize a Rady Českého rozhlasu, je účelem předloženého návrhu zákona zajištění žádoucí reprezentativnosti kandidátů navrhovaných na členy Rady České televize a Rady Českého rozhlasu.

Platná právní úprava stanoví, že návrhy kandidátů na členy Rad mohou Poslanecké sněmovně předkládat organizace a sdružení představující kulturní, regionální, sociální, odborové, zaměstnavatelské, náboženské, vzdělávací, vědecké, ekologické a národnostní zájmy. Smyslem právní úpravy má být, aby kandidáti těchto subjektů dostatečně reprezentovali jak svůj nominující subjekt, tak předmětnou oblast v rámci české společnosti. Zákon ale v tomto ohledu nepožaduje, aby takové subjekty existovaly a svou činnost vyvíjely ve společnosti po určitou dobu, která potvrdí jejich ukotvení v reprezentaci daného zájmu. Může docházet dokonce k případům, kdy jsou tyto subjekty založeny ad hoc ryze za účelem navržení kandidáta na člena Rady. Takové subjekty nemají žádnou nebo velmi krátkou historii a jejich význam v rámci příslušných společenských zájmů je tak nulový. Za účelem vyloučení možných situací, kdy by návrhy kandidátů předkládaly za tímto účelem účelově zřízené subjekty, se navrhuje stanovit minimální dobu trvání existence navrhujících právnických osob.

4. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky a s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána

Návrh zákona je v souladu s ústavním pořádkem a i s ostatními právními předpisy České republiky. Navržená změna zákona o České televizi a zákona o Českém rozhlasu se do jisté míry dotýká šíření a přijímání informací, jedná se tedy o problematiku svobody projevu a práva na informace, pro niž je zásadním ustanovením čl. 17 Listiny základních práv a svobod. Navrhovaná právní úprava není v rozporu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána. Návrh zákona je v souladu s Všeobecnou deklarací lidských práv, a to zejména s ustanovením čl. 19 tohoto dokumentu, podle kterého je zaručena svoboda přesvědčení a projevu a svoboda vyhledávání, přijímání a rozšiřování informací a myšlenek. Návrh zákona je v souladu rovněž s Mezinárodním paktem o občanských a politických právech, který ve svém čl. 19 garantuje svobodu názoru a projevu a připouští možnost zákonných omezení této svobody. Významnou úpravu svobody projevu představuje čl. 10 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod Rady Evropy (dále jen „Evropská úmluva“), podle níž je zaručena svoboda projevu, která zahrnuje svobodu zastávat názory a přijímat a rozšiřovat informace nebo myšlenky bez zasahování státních orgánů a bez ohledu na hranice. Podle čl. 10 odst. 2 Evropské úmluvy může výkon svobody projevu podléhat takovým formalitám, podmínkám, omezením nebo sankcím, které stanoví zákon a které jsou nezbytné v demokratické společnosti v zájmu národní bezpečnosti, územní celistvosti nebo veřejné bezpečnosti, ochrany pořádku a předcházení zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky, ochrany pověsti nebo práv jiných, zabránění úniku důvěrných informací nebo zachování autority a nestrannosti soudní moci.

5. Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie a obecnými právními zásadami práva Evropské unie a judikaturou ESLP

Návrh novely zákona o České televizi a zákona o Českém rozhlasu je v souladu s předpisy Evropské unie, mezi nimiž lze za nejvýznamnější označit Protokol (č. 29) o systému veřejnoprávního vysílání v členských státech, připojený ke Smlouvě o Evropské unii a Smlouvě o fungování Evropské unie.

Předkládanou novelou je zároveň dodržen soulad s judikaturou soudních orgánů Evropské unie a s obecnými právními zásadami práva Evropské unie, ve kterých je podporována svoboda projevu, respektive vysílání, ve spojení s principem kontroly ze strany členských států.

6. Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty, na podnikatelské prostředí České republiky, dále sociální dopady, včetně dopadů na rodiny a dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny, a dopady na životní prostředí

Navrhovaná právní úprava se nedotýká státního rozpočtu, protože jak Česká televize, tak Český rozhlas jsou dle zákona právnickými osobami, které hospodaří s vlastním majetkem a stát neodpovídá za jejich závazky. Náklady na činnost Rad veřejnoprávních médií a na odměny jejich členů, i náklady na činnost dozorčích komisí, jsou již dnes hrazeny ze zvláštní výdajové položky rozpočtu České televize, resp. Českého rozhlasu. V případě Rady České televize, kde se navrhuje zvýšit počet členů o tři, dojde k navýšení nákladů na odměny těchto nových členů, které budou hrazeny z rozpočtu České televize. Systém volby a odvolávání členů Rad nemá vazbu na stav podnikatelského prostředí.

Neočekávají se žádné sociální dopady, včetně dopadů na specifické skupiny obyvatel, ať se jedná o dopady na osoby sociálně slabé a na osoby se zdravotním postižením nebo dopad na národnostní menšiny. Navrhovaná podmínka minimální doby existence právnických osob navrhujících kandidáty na členy Rady zajistí vyšší míru kredibility členů Rad jako orgánů veřejnosti pro kontrolu médií veřejné služby. Navrhovaná právní úprava nemá žádné dopady na životní prostředí a nemá ani žádný diskriminační potenciál.

7. Zhodnocení dopadu navrhované právní úpravy ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů

Návrh zákona nemá dopady ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů.

8. Zhodnocení korupčních rizik

Z návrhu nevyplývají žádná korupční rizika.

9. Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu

Navrhovaná právní úprava nemá na tuto oblast žádný dopad.

Zvláštní část:

Část první Změna zákona o České televizi

K bodu 1

Ustanovení zřizuje Radu České televize jako orgán, kterým se uplatňuje právo veřejnosti na kontrolu činnosti České televize. V souladu s účelem návrhu zákona se do platného znění doplňuje úprava stanovující, že členy Rady volí a odvolává vedle Poslanecké sněmovny rovněž Senát. Bude tak zajištěno, že se na ustavování Rady České televize budou podílet obě komory Parlamentu ČR. Jednacím řádem Poslanecké sněmovny je pro účely volby členů Rady České televize zřízen Volební výbor. Pokud jde o volbu členů Rady České televize Senátem, bude tato nová kompetence spadat do působnosti Volební komise, která je zřízena Jednacím řádem Senátu. Počet členů Rady se zvyšuje, aby se zohlednilo rozvržení funkčních míst v Radě mezi obě komory Parlamentu. Volební období členů Rady v délce 6 let zůstává zachováno, stejně jako obměna třetiny členů každé dva roky.

Poslanecká sněmovna – a nově dle návrhu zákona i Senát – budou členy Rady České televize volit z návrhů kandidátů, které jim budou za tím účelem doručeny. V platném znění je uvedeno, že tyto návrhy předkládají „organizace a sdružení“. Pojem „organizace“ je právně vágní a jeho interpretace nejasná. Všechna „sdružení“ byla účinností nového občanského zákoníku od roku 2014 transformována na spolky. Pokud by byl pojem „organizace a sdružení“ nahrazen pouze pojmem „spolky“, vyloučily by se tím z možnosti podávat návrhy na kandidáty na členy Rady České televize osoby s jinou právní formou.

Z uvedených důvodů se navrhuje nahradit pojem „organizace a sdružení“ zcela obecným pojmem „právnické osoby“. Návrhy kandidátů tak budou moci předkládat jakékoli subjekty, které v souladu s § 4 odst. 2 představují kulturní, regionální, sociální, odborové, zaměstnavatelské, náboženské, vzdělávací, vědecké, ekologické nebo národnostní zájmy ve společnosti. Jimi navržení kandidáti pak budou muset splňovat všechny předpoklady a podmínky pro výkon funkce člena Rady České televize, stanovené v § 4 odst. 3 (nově § 4 odst. 4), resp. v § 5. K vyloučení pochybností se stanoví, že Poslanecká sněmovna volí členy Rady z kandidátů, kteří byli navrženi této komoře, a Senát volí členy Rady z těch kandidátů, kteří byli navrženi jemu. Pro případ, kdy by byl návrh totožného kandidáta zaslán jak Poslanecké sněmovně, tak Senátu, stanoví zákon v § 4 odst. 5 a 6 povinnost každé z komor oznámit bez zbytečného odkladu jména zvolených členů Rady druhé komoře Parlamentu. Druhé komoře tak bude zřejmé, že tutéž osobu nemůže zvolit, neboť shodná osoba nemůže v Radě působit jako člen zvolený oběma komorami.

Za účelem přijímání návrhů kandidátů na členy Rady České televize zveřejňuje předseda Poslanecké sněmovny výzvu kdykoli je třeba nové členy Rady volit. Návrhy je pak možné předkládat způsobem stanoveným usnesením Poslanecké sněmovny do 15 dnů od zveřejnění takové výzvy. Tato úprava se doplňuje o obdobné stanovení postupu v případě Senátu, kterému budou rovněž zasílány návrhy kandidátů k jeho volbě členů Rady České televize. Postup se zachovává pro Poslaneckou sněmovnu i Senát shodný, tj. návrhy budou předkládány na základě výzvy předsedy Poslanecké sněmovny, resp. Senátu. Navrhuje se však prodloužit lhůtu pro předkládání těchto návrhů z 15 na 30 dnů od zveřejnění výzvy.

Návrhy kandidátů na členy Rady České televize mohou Poslanecké sněmovně předkládat subjekty představující kulturní, regionální, sociální, odborové, zaměstnavatelské, náboženské, vzdělávací, vědecké, ekologické a národnostní zájmy. Smyslem právní úpravy má být, aby kandidáti těchto subjektů dostatečně reprezentovali jak svůj nominující subjekt, tak předmětnou oblast v rámci české společnosti. Platný zákon ale v tomto ohledu nepožaduje, aby takové subjekty existovaly a svou činnost vyvíjely ve společnosti po určitou dobu, která potvrdí jejich ukotvení v reprezentaci daného zájmu. V praxi mohou být takové subjekty dokonce založeny ad hoc ryze za účelem navržení kandidáta. Význam subjektů bez dlouhodobého působení ve společnosti v rámci příslušných společenských zájmů je tak nulový. Za účelem vyloučení uvedených situací se navrhuje stanovit minimální dobu trvání existence navrhujících právnických osob v délce 10 let. Taková doba dostatečně ověří seriózní záměr výkonu činnosti i ukotvení v některém ze stanovených odvětví společnosti. Do lhůty trvání právnické osoby se započítává i dřívější doba existence právnické osoby, pakliže tato v mezidobí změnila právní formu (mj. i v souvislosti s nabytím účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník), např. při změnách obecně prospěšných společností na ústav či nadaci. Uvedené vyplývá přímo z § 183 odst. 1 občanského zákoníku, neboť podle něj se při změně právní formy právnická osoba neruší ani nezaniká, pouze se mění její právní poměry.

S touto podmínkou souvisí i navrhovaná úprava nového odstavce 3. Každá právnická osoba je v současné době evidována v příslušném rejstříku, které jsou v naprosté většině veřejnými rejstříky. Orgán veřejné moci, tedy i Poslanecká sněmovna a Senát obecně nemůže vyžadovat informace, které si může sám zjistit z veřejně dostupných rejstříků a evidencí. Vyžadovat předložení údaje, který již veřejná správa má k dispozici a může jej snadno získat pro příslušnou agendu, znamená zbytečnou zátěž pro klienta. Z tohoto důvodu se navrhuje stanovit, že přílohou návrhu kandidáta na člena Rady je výpis nebo jiný dokument či dokumenty dokládající, že právnická osoba splňuje podmínku desetileté existence pouze v případě, pokud dobu existence právnické osoby nelze ověřit ve veřejném rejstříku.

Ustanovení § 4 odst. 4 písm. a) se aktualizuje v souladu s platnou terminologií občanského zákoníku, když se pojem „způsobilost k právním úkonům“ nahrazuje pojmem „svéprávnost“.

Návrh zákona musí zohlednit, že nově budou členové voleni jak Poslaneckou sněmovnou, tak Senátem. Z tohoto důvodu se do § 4 vkládají nové odstavce 5 a 6, které určují počty členů Rady volených Poslaneckou sněmovnou a členů Rady volených Senátem. Zůstává zachován princip možnosti opětovného zvolení členem Rady, stejně jako pravidlo, že zanikne-li členství v Radě některému členovi z jiného důvodu než pro uplynutí funkčního období, je místo něj volen nový člen na dobu zbývající do konce funkčního období toho člena, jehož místo se uprázdnilo.

Platné znění zákona stanoví v § 4 odst. 5, že Rada je odpovědná ze své činnosti Poslanecké sněmovně. Tato skutečnost vyplývá jednak z toho, že Poslanecká sněmovna členy Rady volí, a jednak z povahy Rady České televize, která je reprezentantem veřejnosti při kontrole činnosti České televize. Princip této odpovědnosti návrh zákona zachovává, avšak je třeba zohlednit, že členy Rady nebude volit pouze Poslanecká sněmovna, ale i Senát. Je tedy třeba vztáhnout odpovědnost jednotlivých členů Rady ve vztahu k té komoře Parlamentu, která je zvolila.

Zůstává zachována zásada, že členství v Radě České televize je veřejnou funkcí ve smyslu zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. Veřejnou funkcí se rozumí plnění povinností vyplývajících z funkce, která je vymezena funkčním nebo časovým obdobím a obsazovaná na základě přímé nebo nepřímé volby nebo jmenováním podle zvláštních právních předpisů. V souvislosti s tím se aktualizuje obsah poznámky pod čarou. Současně se zrušuje věta, podle níž v souvislosti s výkonem veřejné funkce přísluší členům Rady přiměřená odměna, jejíž výši určí svým usnesením Poslanecká sněmovna. Výše odměny členů Rady České televize je totiž upravena přímo v § 8b zákona o České televizi. Změna provedená v § 4 odst. 9 je vysvětlena níže v bodě 3.

K bodu 2

Ustanovení § 6 odst. 1 upravuje případy zániku funkce člena Rady České televize. Jedním z těchto důvodů musí být i možnost člena Rady vzdát se své funkce. V současné době takové oznámení o vzdání se funkce doručuje člen Rady předsedovi Poslanecké sněmovny. V souvislosti se zapojením Senátu do volby členů Rady je třeba toto pravidlo upravit tak, aby členové adresovali své vzdání se funkce předsedovi té komory Parlamentu, která je zvolila. Změna v § 6 odst. 1 písm. d) je vyvolaná pouze přečíslováním odstavců v § 4 zákona. Z ustanovení se jako důvod zániku členství v Radě vypouští úmrtí člena Rady, protože v takovém případě dochází k zániku členství bez toho, aby tak musel stanovit zákon.

Jednotliví členové Rady České televize jsou voleni Poslaneckou sněmovnou individuálně, a mohou být individuálně i z funkce odvoláni. Usnesení Poslanecké sněmovny o odvolání člena Rady České televize z funkce musí být jako správní rozhodnutí sui generis vždy doručeno odvolávanému členu Rady tak, aby měl možnost bránit se proti němu žalobou. Ustanovení § 6 odst. 2 je třeba aktualizovat, aby člena Rady odvolávala z funkce ta komora Parlamentu, která jej do funkce zvolila. V § 6 odst. 2 písm. c) se navrhuje pouze terminologická změna.

Návrh zákona ruší odvolatelnost Rady jako celku, která je nyní obsažena v § 6 odst. 3. Podle něj může Poslanecká sněmovna Radu odvolat, neplní-li Rada opakovaně své povinnosti stanovené zákonem o České televizi, nebo pokud Poslanecká sněmovna dvakrát po sobě neschválí Výroční zprávu o činnosti České televize nebo Výroční zprávu o hospodaření České televize. Formulaci, že celá Rada (všichni členové Rady) „neplní opakovaně své povinnosti“, není možné bez dalšího v zákoně ponechat. Vypuštění této podmínky souvisí s navrhovanou změnou, aby členy Rady České televize napříště volila jak Poslanecká sněmovna, tak Senát. V současné době je odvolání všech členů Rady z důvodu neplnění povinností Rady stanovených zákonem proveditelné, neboť všichni členové Rady jsou voleni jediným orgánem, a tomuto orgánu jsou také všichni odpovědní. Stejný princip však není využitelný v případě, že část členů bude volena Poslaneckou sněmovnou a část Senátem, neboť nelze zaručit shodné stanovisko obou komor. Totožná argumentace platí i pro případ opakovaného neschválení některé z Výročních zpráv. Při zapojení obou komor Parlamentu do ustavování Rady České televize nelze zaručit jejich shodné stanovisko k výročním zprávám a tedy ani shodu na odvolání všech členů Rady.

K bodu 3

Platné znění § 4 odst. 7 stanoví, že Rada České televize volí ze svého středu pouze předsedu a odvolává ho. Ustanovení § 7 odst. 2 upravující usnášeníschopnost Rady nicméně stanoví, že Rada je způsobilá se usnášet za přítomnosti nadpoloviční většiny všech svých členů, je-li přítomen předseda Rady nebo některý z místopředsedů Rady. Zákon předpokládá, že Rada volí ze svých členů nejen předsedu, ale rovněž místopředsedy. Do návrhu nové právní úpravy je však nutné promítnout skutečnost, že členové Rady České televize již nebudou voleni všichni pouze Poslaneckou sněmovnou, ale že jejich část bude volena Senátem. To, že Rada musí mít předsedu, který ji zastupuje navenek, je logické. Bude-li předseda Rady zvolen z těch členů, kteří byli zvoleni Poslaneckou sněmovnou, bylo by vhodné, aby místopředseda Rady byl zvolen ze členů Rady volených Senátem, a naopak. Z tohoto důvodu se jako logické jeví, aby Rada měla pouze jednoho místopředsedu a uvedený princip mohl být realizován. Navrhuje se proto doplnit ustanovení § 4 odst. 9, aby uložilo Radě České televize volit ze svého středu nejen předsedu ale i místopředsedu, a aby rovněž určilo, z jakého okruhu členů mají být tito funkcionáři voleni. V souladu s touto změnou se znění § 7 odst. 2 upravuje tak, aby bylo zřejmé, že Rada má pouze jednoho místopředsedu. S ohledem na rozvržení volby členů Rady České televize mezi Poslaneckou sněmovnu a Senát dochází ke změně také ve vztahu k počtu hlasů členů Rady nutných pro jmenování a odvolání generálního ředitele České televize. V platném znění zákona je pro tato rozhodnutí třeba 10 hlasů členů Rady. Vzhledem k zapojení Senátu do volby členů Rady se navrhuje zrušit zvláštní kvalifikovanou většinu, která je stanovena pro volbu a odvolání generálního ředitele, a podřídit tato rozhodnutí prosté kvalifikované většině, tedy nadpoloviční většině hlasů všech členů Rady.

K bodu 4

V bodu 3 se navrhuje z § 7 odst. 2 vypustit text obsahující legislativní zkratku pro generálního ředitele České televize. Tato zkratka se proto zavádí v nejbližším následném ustanovení, kde je generální ředitel uveden.

K bodům 5 a 7

Pojem „Evropská společenství“ se nahrazuje aktuálním označením „Evropská unie“. Poznámka pod čarou č. 6, která odkazuje na neplatný právní předpis, bude zrušena.

K bodu 6

Jelikož se navrhuje, aby členy Rady nově volila nejen Poslanecká sněmovna, ale i Senát, je nezbytné tuto skutečnost promítnout i do účelu Výročních zpráv, které Rada České televize předkládá orgánu, jemuž je ze své činnosti odpovědná. Je tedy třeba, aby je napříště předkládala ke schválení nejen Poslanecké sněmovně, ale i Senátu. Poslední věta § 8 odst. 2 se navrhuje nahradit formulací, která je již v platném znění zákona o Českém rozhlasu, tak aby reagovala na změnu ve větě první tohoto ustanovení. Vzhledem k tomu, že Rada České televize bude nově předkládat Výroční zprávu o činnosti České televize a Výroční zprávu o hospodaření České televize rovněž Senátu, navrhuje se stanovit, že obě tyto výroční zprávy musí být nejpozději do 3 dnů ode dne schválení Radou uveřejněny způsobem umožňujícím dálkový přístup.

K bodům 8 a 9

Legislativně technická úprava vyvolaná přečíslováním odstavců v § 4 a vypuštěním odstavce 3 z § 6.

K bodu 10 a 11

Z ustanovení se jako důvod zániku výkonu funkce generálního ředitele vypouští jeho úmrtí, protože v takovém případě dochází k zániku funkce bez toho, aby tak musel stanovit zákon.

Čl. II Přechodná ustanovení

Počet členů Rady České televize se podle nového zákona zvýší na 18 členů, tedy o 3 nová funkční místa. V zájmu toho, aby byli v Radě České televize co nejrychleji členové volení Senátem, určují přechodná ustanovení, že na 3 funkční místa členů Rady, která nově vzniknou ke dni nabytí účinnosti nové právní úpravy, zvolí členy Senát, a to ve stanovené lhůtě. Na tato funkční místa pak bude členy i nadále volit Senát. Vzhledem k tomu, že podle navrhovaného § 4 odst. 6 bude Senát volit celkem 6 členů Rady České televize, navrhuje se stanovit, že na další 3 funkční místa (vedle 3 nových vznikajících), která se uvolní jako první po nabytí účinnosti nové právní úpravy, zvolí své zástupce rovněž Senát. Pro vyloučení pochybností se stanoví, že zbývajících 12 funkčních míst v Radě České televize náleží Poslanecké sněmovně, která je bude obsazovat i po nabytí účinnosti nové úpravy. Po vypršení funkčního období každého jednotlivého člena bude Poslanecká sněmovna a Senát přistupovat k volbě nových členů a bude tím realizován princip třetinové obměny členů. Zanikne-li funkce člena Rady, na jeho místo zvolí nového člena Rady ta komora Parlamentu České republiky, která zvolila člena Rady, jehož funkce zanikla.

Část druhá Změna zákona o Českém rozhlasu

K bodu 1

Ustanovení zřizuje Radu Českého rozhlasu jako orgán, kterým se uplatňuje právo veřejnosti na kontrolu činnosti Českého rozhlasu. V souladu s účelem návrhu zákona se do platného znění doplňuje úprava stanovující, že členy Rady volí a odvolává vedle Poslanecké sněmovny rovněž Senát. Bude tak zajištěno, že se na ustavování Rady Českého rozhlasu budou podílet obě komory Parlamentu ČR. Jednacím řádem Poslanecké sněmovny je pro účely volby členů Rady Českého rozhlasu zřízen Volební výbor. Pokud jde o volby členů Rady Českého rozhlasu Senátem, bude tato nová kompetence spadat do působnosti Volební komise, která je zřízena Jednacím řádem Senátu. Zůstává zachován počet členů Rady, i jejich volební období v délce 6 let, stejně jako obměna třetiny členů každé dva roky.

Poslanecká sněmovna – a nově dle návrhu zákona i Senát – budou členy Rady Českého rozhlasu volit z návrhů kandidátů, které jim budou za tím účelem doručeny. V platném znění je uvedeno, že tyto návrhy předkládají „organizace a sdružení“. Pojem „organizace“ je právně vágní a jeho interpretace nejasná. Všechna „sdružení“ byla účinností nového občanského zákoníku od roku 2014 transformována na spolky. Pokud by byl pojem „organizace a sdružení“ nahrazen pouze pojmem „spolky“, vyloučily by se tím z možnosti podávat návrhy na kandidáty na členy Rady Českého rozhlasu osoby s jinou právní formou. Z uvedených důvodů se navrhuje nahradit pojem „organizace a sdružení“ zcela obecným pojmem „právnické osoby“. Návrhy kandidátů tak budou moci předkládat jakékoli subjekty, které v souladu s § 4 odst. 2 představují kulturní, regionální, sociální, odborové, zaměstnavatelské, náboženské, vzdělávací, vědecké, ekologické nebo národnostní zájmy ve společnosti. Jimi navržení kandidáti pak budou muset splňovat všechny předpoklady a podmínky pro výkon funkce člena Rady Českého rozhlasu, stanovené v § 4 odst. 3 (nově § 4 odst. 4), resp. v § 5. K vyloučení pochybností se stanoví, že Poslanecká sněmovna volí členy Rady z kandidátů, kteří byli navrženi této komoře, a Senát volí členy Rady z těch kandidátů, kteří byli navrženi jemu. Pro případ, kdy by byl návrh totožného kandidáta zaslán jak Poslanecké sněmovně, tak Senátu, stanoví zákon v § 4 odst. 5 a 6 povinnost každé z komor oznámit bez zbytečného odkladu jména zvolených členů Rady druhé komoře Parlamentu. Druhé komoře tak bude zřejmé, že tutéž osobu nemůže zvolit, neboť shodná osoba nemůže v Radě působit jako člen zvolený oběma komorami.

Za účelem přijímání návrhů kandidátů na členy Rady Českého rozhlasu zveřejňuje předseda Poslanecké sněmovny výzvu kdykoli je třeba nové členy Rady volit. Návrhy je pak možné předkládat způsobem stanoveným usnesením Poslanecké sněmovny do 15 dnů od zveřejnění takové výzvy. Tato úprava se doplňuje o obdobné stanovení postupu v případě Senátu, kterému budou rovněž zasílány návrhy kandidátů k jeho volbě členů Rady Českého rozhlasu. Postup se zachovává pro Poslaneckou sněmovnu i Senát shodný, tj. návrhy budou předkládány na základě výzvy předsedy Poslanecké sněmovny, resp. Senátu. Navrhuje se však prodloužit lhůtu pro předkládání těchto návrhů z 15 na 30 dnů od zveřejnění výzvy.

Návrhy kandidátů na členy Rady Českého rozhlasu mohou Poslanecké sněmovně předkládat subjekty představující kulturní, regionální, sociální, odborové, zaměstnavatelské, náboženské, vzdělávací, vědecké, ekologické a národnostní zájmy. Smyslem právní úpravy má být, aby kandidáti těchto organizací dostatečně reprezentovali jak svůj nominující subjekt, tak předmětnou oblast v rámci české společnosti. Zákon ale v tomto ohledu nepožaduje, aby takové subjekty existovaly a svou činnost vyvíjely ve společnosti po určitou dobu, která potvrdí jejich ukotvení v reprezentaci daného zájmu. V praxi mohou být takové subjekty dokonce založeny ad hoc ryze za účelem navržení kandidáta. Význam subjektů bez dlouhodobého působení ve společnosti v rámci příslušných společenských zájmů je tak nulový. Za účelem vyloučení uvedených situací se navrhuje stanovit minimální dobu trvání existence navrhujících právnických osob v délce 10 let. Taková doba dostatečně ověří seriózní záměr výkonu činnosti i ukotvení v některém ze stanovených odvětví společnosti. Do lhůty trvání právnické osoby se započítává i dřívější doba existence právnické osoby, pakliže tato v mezidobí změnila právní formu (mj. i v souvislosti s nabytím účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník), např. při změnách obecně prospěšných společností na ústav či nadaci. Uvedené vyplývá přímo z § 183 odst. 1 občanského zákoníku, neboť podle něj se při změně právní formy právnická osoba neruší ani nezaniká, pouze se mění její právní poměry.

S touto podmínku souvisí i navrhovaná úprava nového odstavce 3. Každá právnická osoba je v současné době evidována v příslušném rejstříku, které jsou v naprosté většině veřejnými rejstříky. Orgán veřejné moci, tedy i Poslanecká sněmovna a Senát obecně nemůže vyžadovat informace, které si může sám zjistit z veřejně dostupných rejstříků a evidencí. Vyžadovat předložení údaje, který již veřejná správa má k dispozici a může jej snadno získat pro příslušnou agendu, znamená zbytečnou zátěž pro klienta. Z tohoto důvodu se navrhuje stanovit, že přílohou návrhu kandidáta na člena Rady je výpis nebo jiný dokument či dokumenty dokládající, že právnická osoba splňuje podmínku desetileté existence pouze v případě, pokud dobu existence právnické osoby nelze ověřit ve veřejném rejstříku.

Ustanovení § 4 odst. 4 písm. a) se aktualizuje v souladu s platnou terminologií občanského zákoníku, když se pojem „způsobilost k právním úkonům“ nahrazuje pojmem „svéprávnost“.

Počet členů Rady Českého rozhlasu zůstává zachován na počtu 9 osob, jak je stanoveno v § 4 odst. 1. Návrh zákona však musí zohlednit, že nově budou členové voleni jak Poslaneckou sněmovnou, tak Senátem. Z tohoto důvodu se do § 4 vkládají nové odstavce 5 a 6, které určují počty členů Rady volených Poslaneckou sněmovnou a členů Rady volených Senátem. Zůstává zachován princip možnosti opětovného zvolení členem Rady, stejně jako pravidlo, že zanikne-li členství v Radě některému členovi z jiného důvodu než pro uplynutí funkčního období, je místo něj volen nový člen na dobu zbývající do konce funkčního období toho člena, jehož místo se uprázdnilo.

Platné znění zákona stanoví v § 4 odst. 5, že Rada je odpovědná ze své činnosti Poslanecké sněmovně. Tato skutečnost vyplývá jednak z toho, že Poslanecká sněmovna členy Rady volí, a jednak z povahy Rady Českého rozhlasu, která je reprezentantem veřejnosti při kontrole činnosti Českého rozhlasu. Princip této odpovědnosti návrh zákona zachovává, avšak je třeba zohlednit, že členy Rady nebude volit pouze Poslanecká sněmovna, ale i Senát. Je tedy třeba vztáhnout odpovědnost jednotlivých členů Rady ve vztahu k té komoře Parlamentu, která je zvolila.

Zůstává zachována zásada, že členství v Radě Českého rozhlasu je veřejnou funkcí ve smyslu zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. Veřejnou funkcí se rozumí plnění povinností vyplývajících z funkce, která je vymezena funkčním nebo časovým obdobím a obsazovaná na základě přímé nebo nepřímé volby nebo jmenováním podle zvláštních právních předpisů. V souvislosti s tím se aktualizuje obsah poznámky pod čarou. Současně se zrušuje věta, podle níž v souvislosti s výkonem veřejné funkce přísluší členům Rady přiměřená odměna, jejíž výši určí svým usnesením Poslanecká sněmovna. Výše odměny členů Rady Českého rozhlasu je totiž upravena přímo v § 8b zákona o Českém rozhlasu.

Platné znění § 4 odst. 7 stanoví, že Rada Českého rozhlasu volí ze svého středu předsedu a místopředsedy a odvolává je. Do návrhu nové právní úpravy je však nutné promítnout skutečnost, že členové Rady Českého rozhlasu již nebudou voleni všichni pouze Poslaneckou sněmovnou, ale že jejich část bude volena Senátem. To, že Rada musí mít předsedu, který ji zastupuje navenek, je logické. Bude-li předseda Rady zvolen z těch členů, kteří byli zvoleni Poslaneckou sněmovnou, bylo by vhodné, aby místopředseda Rady byl zvolen ze členů Rady volených Senátem, a naopak. Z tohoto důvodu se jako logické jeví, aby Rada měla pouze jednoho místopředsedu a uvedený princip mohl být realizován. Navrhuje se proto doplnit ustanovení § 4 odst. 9, aby uložilo Radě Českého rozhlasu volit ze svého středu předsedu a místopředsedu, a aby rovněž určilo, z jakého okruhu členů mají být tito funkcionáři voleni.

K bodu 2

Ustanovení § 6 upravuje případy zániku funkce člena Rady Českého rozhlasu. Jedním z těchto důvodů musí být i možnost člena Rady vzdát se své funkce. V současné době takové oznámení o vzdání se funkce doručuje člen Rady předsedovi Poslanecké sněmovny. V souvislosti se zapojením Senátu do volby členů Rady je třeba toto pravidlo upravit tak, aby členové adresovali své vzdání se funkce předsedovi té komory Parlamentu, která je zvolila. V § 6 odst. 1 písm. d) je změna vyvolaná přečíslováním odstavců v § 4 zákona. Z ustanovení se jako důvod zániku členství v Radě vypouští úmrtí člena Rady, protože v takovém případě dochází k zániku členství bez toho, aby tak musel stanovit zákon.

Jednotliví členové Rady Českého rozhlasu jsou voleni Poslaneckou sněmovnou individuálně, a mohou být individuálně i z funkce odvoláni. Usnesení Poslanecké sněmovny o odvolání člena Rady Českého rozhlasu z funkce musí být jako správní rozhodnutí sui generis vždy doručeno odvolávanému členu Rady tak, aby měl možnost bránit se proti němu žalobou. Ustanovení § 6 odst. 2 je třeba aktualizovat, aby člena Rady odvolávala z funkce ta komora Parlamentu, která jej do funkce zvolila. V § 6 odst. 2 písm. c) se navrhuje pouze terminologická změna.

Návrh zákona ruší odvolatelnost Rady jako celku, která je nyní obsažena v § 6 odst. 3. Podle něj může Poslanecká sněmovna Radu odvolat, neplní-li Rada opakovaně své povinnosti stanovené zákonem o Českém rozhlasu, nebo pokud Poslanecká sněmovna dvakrát po sobě neschválí Výroční zprávu o činnosti Českého rozhlasu nebo Výroční zprávu o hospodaření Českého rozhlasu. Formulaci, že celá Rada (všichni členové Rady) „neplní opakovaně své povinnosti“, není možné bez dalšího v zákoně ponechat. Vypuštění této podmínky souvisí s navrhovanou změnou, aby členy Rady Českého rozhlasu napříště volila jak Poslanecká sněmovna, tak Senát. V současné době je odvolání všech členů Rady z důvodu neplnění povinností Rady stanovených zákonem proveditelné, neboť všichni členové Rady jsou voleni jediným orgánem, a tomuto orgánu jsou také všichni odpovědní. Stejný princip však není využitelný v případě, že část členů bude volena Poslaneckou sněmovnou a část Senátem, neboť nelze zaručit shodné stanovisko obou komor. Totožná argumentace platí i pro případ opakovaného neschválení některé z Výročních zpráv. Při zapojení obou komor Parlamentu do ustavování Rady Českého rozhlasu nelze zaručit jejich shodné stanovisko k výročním zprávám a tedy ani shodu na odvolání všech členů Rady.

K bodu 3

S ohledem na rozvržení volby členů Rady Českého rozhlasu mezi Poslaneckou sněmovnu a Senát dochází ke změně také ve vztahu k počtu hlasů členů Rady nutných pro jmenování a odvolání generálního ředitele Českého rozhlasu. V platném znění zákona je pro tato rozhodnutí třeba 6 hlasů členů Rady. Vzhledem k zapojení Senátu do volby členů Rady se navrhuje zrušit zvláštní kvalifikovanou většinu, která je stanovena pro volbu a odvolání generálního ředitele, a podřídit tato rozhodnutí prosté kvalifikované většině, tedy nadpoloviční většině hlasů všech členů Rady.

K bodu 4

V bodu 3 se navrhuje z § 7 odst. 2 vypustit text obsahující legislativní zkratku pro generálního ředitele Českého rozhlasu. Tato zkratka se proto zavádí v nejbližším následném ustanovení, kde je generální ředitel uveden.

K bodu 5

Jelikož se navrhuje, aby členy Rady nově volila nejen Poslanecká sněmovna, ale i Senát, je nezbytné tuto skutečnost promítnout i do účelu Výročních zpráv, které Rada Českého rozhlasu předkládá orgánu, jemuž je ze své činnosti odpovědná. Je tedy třeba, aby je napříště předkládala ke schválení nejen Poslanecké sněmovně, ale i Senátu.

K bodu 6

Změna souvisí s navrženým § 4 odst. 8 a týká se pouze aktualizace poznámky pod čarou tak, aby obsahovala správný odkaz.

K bodům 7 a 8

Legislativně technická úprava vyvolaná přečíslováním odstavců v § 4 a vypuštěním odstavce 3 z § 6.

Čl. IV Přechodná ustanovení

V přechodném ustanovení návrhu zákona je třeba se vypořádat s tím, že do volby členů Rady Českého rozhlasu je nově zapojen Senát. Návrh přechodného ustanovení vychází z platné právní úpravy obsažené v § 4 odst. 4, která pro případ zvolení všech nových členů Rady stanoví, že délka funkčního období jednotlivých členů se určí losem na první schůzi, která proběhne po zvolení všech členů Rady. Tento princip bude aplikován i po nabytí účinnosti návrhu zákona, kdy Rada na své první schůzi určí losem, kterých 6 funkčních míst „náleží“ Poslanecké sněmovně, a která 3 funkční místa „náleží“ Senátu, včetně zachování funkčního období takových míst. Po skončení funkcí stávajících členů Rady tak bude zřejmé, která z komor bude volit na dané funkční místo nového člena. Ta funkční místa, která budou losem určena jako volená Senátem, se za taková budou považovat již od okamžiku losu, což je podstatné pro případy odvolání z funkce, vzdání se funkce člena Rady atd.

Část třetí Změna zákona o Jednacím řádu Poslanecké sněmovny

V souvislosti se změnami navrhovanými v § 4 odst. 2 a 3 zákona o České televizi a v § 4 odst. 2 a 3 zákona o Českém rozhlasu, je třeba nahradit slova „organizace a sdružení“ rovněž v § 46a Jednacího řádu Poslanecké sněmovny, který upravuje volbu členů Rady České televize a Rady Českého rozhlasu Volebním výborem.

Část čtvrtá Účinnost

Účinnost je navrhována v souladu s § 3 odst. 3 zákona o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv.

V Praze dne 22. června 2022

Předseda vlády: v zastoupení 1. místopředseda vlády a ministr vnitra Mgr. Bc. Vít Rakušan v.r.

Ministr kultury: Mgr. Martin Baxa v.r.