zákon č. 227/2013 Sb.

Část první (změna zákona o České národní bance)

K Čl. I

K bodu 1 (§ 1 odst. 2)

Odstavec 2 v § 1 konstatuje pouze fakt, že Česká národní banka (v dalším místy jen

„ČNB“) je právnickou osobou veřejného práva se sídlem v Praze. Jednak zjednodušuje znění odstavce oproti dosavadnímu stavu o obsahově nejasné tvrzení, že ČNB má postavení veřejnoprávního subjektu, což nic nemění na tom, že do její činnosti je možné zasahovat pouze na základě zákona, má nadále v zákonem stanoveném rozsahu postavení správního úřadu a podléhá veřejné kontrole z hlediska hospodaření a nakládání s majetkem (viz § 47, a též zákon o Nejvyšším kontrolním úřadu nebo zákon o veřejných zakázkách).

Dále odstraňuje nadbytečnou tezi o tom, že ČNB se nezapisuje do obchodního

rejstříku. Podle § 27 a následujících obchodního zákoníku se do obchodního rejstříku zapisují (mimo zahraničních osob, které hodlají podnikat na území České republiky) obchodní společnosti a družstva a dále ty osoby, jestliže povinnost jejich zápisu stanoví zvláštní právní předpis (§ 34 odst. 1 písm. d) obch. z.). Zákon takovou povinnost ČNB nestanoví, a je tedy zbytečné deklarovat, že Česká národní banka se do obchodního rejstříku nezapisuje. Podle § 20 odst. 2 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 právnické osoby veřejného práva podléhají zákonům, podle nichž jsou zřízeny.

K bodům 2, 11, 28, 29, 53, 57, 58 a 68

V § 1 odst. 3, § 2 odst. 2 písm. f), § 19 odst. 1, § 23, § 44 odst. 2 písm. d) a e), § 44b

odst. 7 a 8 a § 48 odst. 1 se provádí záměna pojmu „zvláštní právní předpis“ na dnes užívaný pojem „jiný právní předpis“. Jde o legislativně technickou úpravu, prováděnou na řadě míst zákona, která je téhož obsahu a proto dál již není samostatně komentována. Uvedená formální záměna je prováděna i v některých dalších ustanoveních spolu se změnami těchto ustanovení, která jsou komentována (viz. body 51 a 52).

K bodu 3 (§ 1 odst. 4)

Odstavec 4 v § 1 se zrušuje, neboť toto ustanovení, které bylo do zákona o České

národní bance vtěleno na základě poslaneckého pozměňovacího návrhu v roce 2000 zákonem č. 442/2000 Sb., je zdrojem interpretačních potíží. Jeho doslovný výklad totiž může zpochybňovat skutečnost, že majetek, se kterým ČNB nakládá, je jejím vlastním majetkem, z čehož vycházel již zákonodárce přijímající zákon č. 6/1993 Sb. (viz původní znění § 1 odst. 4 zákona č. 6/1993 Sb. nebo § 1 odst. 4 zákona č. 22/1992 Sb., o Státní bance československé). Zákonem č. 442/2000 Sb. však k žádnému svěření majetku České národní bance státem nedošlo. Za této situace je potom otázkou, zda stávající znění § 1 odst. 4 stanoví pravidlo péče centrální banky o majetek, který jí bude eventuálně státem svěřen v budoucnu, anebo péče o majetek, který jí byl státem svěřen již někdy v minulosti. Není ovšem zřejmé, o jaký majetek konkrétně jde. S výjimkou smluvních ujednání mezi státem a ČNB, kdy ČNB funguje jako „banka státu“ (viz § 30 a 31a), však zřejmě k žádnému aktu svěření státního majetku za doby existence ČNB nedošlo a ČNB nakládá s veškerým majetkem jako svým vlastním (včetně účtování o něm). Proto je uvedené ustanovení pro nejasnost až zmatečnost rušeno a kvalitativní požadavek zákona na odbornou péči s majetkem je nově a systematicky vhodněji řešen v § 47a zákona.

Pro úplnost je třeba dodat, že ačkoli ČNB nenakládá s majetkem státu, je zcela

legitimní, že stát podřizuje nakládání s jejími prostředky pravidlům pro veřejné zakázky obdobně, jako tak učinil např. u územních samosprávných celků. Obdobně je hospodaření ČNB podřízeno v určitém rozsahu kontrole Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ), při respektování principu nezávislosti centrální banky. Proto je v novele zákona o NKÚ podřízeno kontrole NKÚ dodržování právních předpisů při hospodaření v oblasti výdajů na pořízení majetku a výdajů na provoz ČNB. ČNB rovněž může být z vlastních prostředků poskytovatelem veřejné podpory, a proto se na ni vztahují příslušná pravidla veřejné podpory. Příkladmo uvedené případy, kdy se na majetek centrální banky vztahují předpisy upravující v zásadě majetek státu, nikterak nevyvrací tezi, že centrální banka má vlastní majetek, naopak znění a aplikace uvedených zákonů tuto tezi podporují.

K bodu 4 (§ 1a)

Ustanovení § 1a reflektuje zásadní skutečnost, platnou již dnes, že ČNB je součástí

Evropského systému centrálních bank (v dalším jen „ESCB“). Z toho vyplývá, že ČNB vykonává pravomoc, stanovenou centrálním bankám ESCB Smlouvou a Statutem a přímo použitelnými předpisy Evropské unie.

Konstatování, že ČNB je součástí ESCB, je dosud obsaženo v Čl. II zákona

č. 442/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, ve znění pozdějších předpisů, ve znění zákona č. 127/2002 Sb. Tento článek, do právního řádu zařazený ještě před vstupem ČR do EU, který měl tehdy odloženou účinnost, je z důvodu přehlednosti právní úpravy zrušován a obsah jeho ustanovení je zakotven přímo v textu zákona. Protože jde o ustanovení, které má statusovou povahu, je na místě, aby bylo obsaženo v zákoně samotném, a nikoli v přechodném ustanovení, které svým obsahem navíc žádným přechodným ustanovením není.

K bodům 5 a 6 (§ 2 odst. 1)

Zákon stanoví, že ČNB vedle hlavního cíle dále pečuje též o finanční stabilitu

a bezpečné fungování finančního systému v České republice.

Pod termínem finanční systém je obecně rozuměn soubor finančních institucí a jimi

tvořených sektorů (bankovní sektor, sektory pojišťoven a penzijních fondů, sektor kolektivního investování, apod.), dále trhů (peněžní trh, kapitálový trh, devizový trh apod.), finančních aktiv (akcie, dluhopisy, finanční deriváty, apod.), finančních produktů a služeb (poskytování úvěrů, pojištění, nákup cenných papírů, platební styk, investiční poradenství, apod.), infrastruktury zajišťující fungování trhů (platební systém, vypořádací systém, burza cenných papírů, centrální depozitář cenných papírů apod.), veřejných autorit (úřady zodpovědné za regulaci a dohled nad finančními trhy, centrální banky) a případně i klientů finančních institucí a uživatelů finančních služeb. Do finančního systému lze v širším pojetí dále zahrnout zákony a další regulatorní normy, účetní normy apod., které obchodování na finančních trzích a poskytování finančních služeb upravují.

Uvedené rozšíření činnosti ČNB odráží mezinárodní a vnitrostátní ekonomický,

právní, institucionální i doktrinální vývoj a zejména situaci, kdy je stále více akcentována důležitá role finanční stability a bezpečného fungování finančního systému včetně adekvátního institucionálního zakotvení provádění úkolů v oblasti makroobezřetnostní politiky, při jejímž provádění hrají hlavní roli centrální banky. Explicitní deklarace péče ČNB o finanční stabilitu reflektuje doporučení Evropské rady pro systémová rizika ze dne 22. prosince 2011 (Recommendation of European Systemic Risk Board on the macro- prudential mandate of national authorities ESRB/2011/3).

Zákon dále stanoví v § 2 odst. 1 ČNB rovněž povinnost podporovat obecné

hospodářské politiky v Evropské unii se záměrem přispět k dosažení cílů Evropské unie v souladu s článkem 127 odst. 1 Smlouvy. Uvedené konstatování je dosud obsaženo v Čl. II zákona č. 442/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, ve znění pozdějších předpisů, ve znění zákona č. 127/2002 Sb. Tento článek, do právního řádu zařazený ještě před vstupem ČR do EU, který měl tehdy odloženou účinnost, je z důvodu přehlednosti právní úpravy zrušován a obsah jeho ustanovení je zakotven přímo v § 2 odst. 1 zákona.

K bodu 7 (§ 2 odst. 2)

V úvodu § 2 odst. 2 dochází ke zjednodušení textu s tím, že tento odstavec

představuje v písmenech a) až e) výčet úkolů, které plní ČNB a které lze označit za stěžejní. Tyto úkoly (a všechny ostatní, které ČNB zabezpečuje) jsou z povahy věci plněny v souladu s hlavním cílem, neboť je nemyslitelné, aby ČNB ve své činnosti postupovala v rozporu s jí dokonce ústavně uloženým hlavním cílem, kterým je péče o cenovou stabilitu. Současně je třeba uvést, že některé činnosti, resp. úkoly ČNB jsou z hlediska jejího hlavního cíle neutrální, tj. nemají na něj vliv. U nich by potom dosavadní návětí odstavce 2 mohlo být vykládáno tak, že i při jejich výkonu musí ČNB sledovat hlavní cíl, což by bylo zbytečné. Naopak může při jejich výkonu sledovat jiné cíle (viz doplňovaná věta druhá v § 2 odst. 1), není-li to s hlavním cílem v rozporu.

K bodu 8 (§ 2 odst. 2 písm. c))

Ustanovení v § 2 odst. 2 písm. c) je upřesňováno tak, že pro v současnosti užívaný

pojem „zahraniční banka vykonávající činnost na území České republiky prostřednictvím své pobočky“ je zavedena legislativní zkratka „pobočka zahraniční banky“. Dále se text písmene

e) doplňuje o vypořádací systémy, upravené blíže v zákoně o podnikání na kapitálovém trhu. Zde jde pouze o upřesnění kompetenčního ustanovení, které souvisí též s novým § 38a.

K bodu 9 (§ 2 odst. 2 písm. d))

Jedná se o legislativně technické zpřesnění v zájmu zdůraznění vazby na § 44 odst.

1. Současně se v zájmu přesnější systematiky legislativně odděluje výkon dohledu nad osobami působícími na finančním trhu (mikroobezřetnostní dohled) od provádění makroobezřetnostního dohledu tím, že se vypouští dosavadní text týkající se úkolů ČNB v oblasti finanční stability a s tím, že tento text je precizován a přesunut částečně do § 2 odst. 1 a částečně do § 2 odst. 2 písm. e) – viz. důvodová zpráva k bodu 10.

K bodu 10 (§ 2 odst. 2 písm. e)

V zájmu přehlednosti právní úpravy a v zájmu vazby na změnu provedenou v § 2 odst. 1 a v § 2 odst. 2 písm. d), je v samostatném písmenu e) výslovně formulován úkol ČNB, kterým je rozpoznávání, sledování a posuzování rizik ohrožení stability finančního systému a v zájmu předcházení vzniku nebo snížení rizik přispívání k odolnosti finančního systému a udržení finanční stability. Tím ČNB vytváří makroobezřetnostní politiku a je také orgánem, který je v České republice pověřen prováděním makroobezřetnostní politiky. Obezřetnost, resp. povinnost jednat obezřetně, je zažitý termín v oblasti regulace a dohledu na finančním trhu, a to i v evropském a celosvětovém kontextu. Již dnes je použit např. v zákoně o bankách v odkazech na evropské právní předpisy. Rovněž termín "makroobezřetnostní" se v oficiálních českých překladech přímo účinných právních předpisů EU vyskytuje již od roku 2010 a je v odborných kruzích již zažitý. Smyslem § 2 odst. 2 písm. e) je usilovat o to, aby se choval obezřetně finanční systém jako celek.

Toto ustanovení vychází z doporučení Evropské rady pro systémová rizika ze dne 22. prosince 2011 (Recommendation of European Systemic Risk Board on the macro-prudential mandate of national authorities ESRB/2011/3). Odolnost finančního systému nabývá na významu zejména za finančních krizí a stává se důležitým stabilizujícím prvkem ekonomiky. Jedním z výsledků rozsáhlé mezinárodní diskuse v letech 2009-2011 o příčinách a důsledcích globální finanční krize je, že cíl finanční stability by měl být kromě tradičních postupů regulace a dohledu finančního trhu prosazován rovněž prostřednictvím makroobezřetnostní politiky jako samostatné kategorie hospodářské politiky.

Na úrovni EU začala v roce 2011 fungovat Evropská rada pro systémová rizika jako evropská autorita pro makroobezřetnostní politiku. Obsahem makroobezřetnostní politiky je monitoring rizik vzniku nestability celého finančního systému, vyhodnocováním intenzity těchto rizik a v případě potřeby vydávání varování adresovaných jiným autoritám, finančním institucím nebo veřejnosti nebo doporučení pro použití konkrétních nástrojů se záměrem vznikající rizika pro finanční stabilitu utlumit či eliminovat. Za účelem provádění makroobezřetnostní politiky lze použít buď specifickým způsobem nástroje, kterými ČNB jako měnová a dohledová autorita disponuje, nebo nové speciální makroobezřetnostní nástroje, které jsou v současnosti na mezinárodní a evropské úrovni schvalovány či připravovány. Jako příklad chystaných nástrojů lze uvést proticyklický kapitálový polštář nebo kapitálové přirážky pro systémově významné instituce. Tyto nástroje jsou součástí návrhů nařízení COM(2011) 452 final (CRR – prudential requirements for credit institutios and investiment firms) a směrnice COM(2011) 453 final (CRD IV - on the access to the activity of credit institutions and the prudential supervision of credit institutions and investment firms). Oba komunitárním předpisy by měly být schváleny v roce 2012. V případě potřeby, zejména nedisponuje-li sama dostatečnými pravomocemi (zpravidla půjde o oblast legislativy), má ČNB spolupracovat na tvorbě makroobezřetnostní politiky s příslušnými

orgány státu, jejichž působnosti se tato politika týká, viz též § 9 odst. 2 a § 10 odst. 2, zejména

přichází v úvahu Ministerstvo financí.

K bodu 12 (§ 2 odst. 3)

V odstavci 3 je zdůrazněn aspekt spolupráce ČNB s ústředními bankami jiných

států, zahraničními orgány zabývajícími se dohledem nad finančním trhem, s mezinárodními finančními institucemi a mezinárodními orgány zabývajícími se dohledem nad finančním trhem. ČNB v rámci své působnosti sjednává s uvedenými subjekty příslušné dohody o spolupráci. Samozřejmě se nejedná o mezinárodní smlouvy ve smyslu čl. 10 a 10a Ústavy. Zahraničními orgány dohledu je třeba chápat i orgány, které jsou pověřeny regulací (normotvorbou) v uvedené oblasti. Obecně je potom toto ustanovení výrazem prohlubující se spolupráce ČNB na mezinárodním poli. Pro oblast dohledu nad finančním trhem v rámci EU je potom tato oblast již dnes upravena v § 2a.

K bodu 13

Jedná se o legislativně technické zpřesnění poznámky pod čarou č. 19.

K bodu 14 (§ 2a odst. 2)

Toto nové ustanovení v reakci na doporučení Evropské rady pro systémová rizika

ze dne 22. prosince 2011 (Recommendation of European Systemic Risk Board on the macro- prudential mandate of national authorities ESRB/2011/3) výslovně stanoví povinnost ČNB informovat Evropskou radu pro systémová rizika o významných opatřeních přijatých k řešení systémových rizik na vnitrostátní úrovni.

K bodům 15, 16, 62 a 66 (§ 3 odst. 5, § 3a, § 45d odst. 2 a § 47 odst. 6)

V těchto ustanoveních se do zákona s ohledem na technologický pokrok a již

existující praxi informační otevřenosti ČNB doplňuje povinnost ČNB uveřejnit příslušnou zprávu ČNB způsobem umožňujícím dálkový přístup (internet).

K bodu 17 (§ 3b)

S přihlédnutím k doporučení Evropské rady pro systémová rizika ze dne 22.

prosince 2011 (Recommendation of European Systemic Risk Board on the macro-prudential mandate of national authorities ESRB/2011/3) a nástrojům Evropského systému orgánů dohledu nad finančním trhem je ČNB výslovně dána možnost informovat příslušné subjekty formou doporučení, upozornění nebo varování o zjištěních souvisejících s úkoly ČNB. I když formulace tohoto paragrafu vychází z evropské legislativy, je třeba uvést, že jde o obecnou pravomoc ČNB, týkající se oblastí, které jí svěřuje zákon. Doporučení, upozornění nebo varování vychází především z poznatků, které získává ČNB v souvislosti s výkonem dohledu nad finančním trhem. Již v minulosti varovala ČNB veřejnost před praktikami některých subjektů, působících na finančním trhu, jejichž jednání se dostalo do rozporu se zákonem. Nyní se takový postup ČNB ve prospěch veřejnosti, ale i dalších subjektů, formalizuje do zákonem stanovené pravomoci s tím, že zákon záměrně nepojednává o formě těchto doporučení, upozornění nebo varování. Ta bude vždy volena s přihlédnutím k určitému případu od zveřejnění konkrétního varování určeného veřejnosti v denním tisku, v tiskovém prohlášení ČNB, v úředním sdělení určeným např. obchodním bankám až po dopis guvernéra ČNB adresovaný představitelům státních orgánů.

V odstavci 2 je výslovně deklarováno, že pokud by uveřejnění doporučení, upozornění nebo varování mohlo ohrozit plnění úkolů České národní banky, nelze je poskytnout podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Toto ustanovení je důležité, zejména s ohledem na možný okruh adresátů (státních orgánů) těch doporučení či varování, jejichž obsah v souladu s doporučením Evropské rady pro systémová rizika ze dne 22. prosince 2011 (Recommendation of European Systemic Risk Board on the macro-prudential mandate of national authorities ESRB/2011/3) není určen veřejnosti. V takovém případě je nutno vyloučit i aplikaci zákona o svobodném přístupu k informacím, jinak by důvěrnost takového aktu byla tímto zákonem prolomena.

K bodu 18 (§ 5 odst. 1)

Jedná se o promítnutí změn provedených v § 2 odst. 1 a 2 tak, aby byly základní

činnosti a úkoly bankovní rady v souladu s cíly a úkoly ČNB jako instituce. Do mandátu bankovní rady se doplňuje určování makroobezřetnostní politiky a nástrojů pro její uskutečňování .

K bodu 19 (§ 5 odst. 2 písm. e))

V odstavci 2 písm. e) se jedná se o legislativně technickou úpravu bez vlivu na

obsah ustanovení.

K bodům 20 až 23 (§ 6)

V § 6 zákon pojednává o bankovní radě ČNB jakožto o jejím nejvyšším řídícím

orgánu. Úpravy zde navrhované znamenají jednak systematické zpřesnění a v důsledku toho i zpřehlednění tohoto ustanovení, ale reformulací odstavce 10 znamenají i upřesnění odvolání člena bankovní rady z funkce ve vazbě na evropskou legislativu.

Legislativně technická úprava spočívá v upřesnění označení jednotlivých odstavců

a v úpravě dosavadního odstavce 7 písm. d), spočívající ve zmírnění požadavků na kvalitu adepta na členství v bankovní radě. Při doslovném výkladu by takový adept měl být uznávanou a zkušenou osobností jak pro oblast měnovou, tak pro finanční trh. Kumulace obou podmínek se nejeví nutná, ale současně nevylučuje, aby byl adept na členství v bankovní radě expertem v obou uvedených oblastech.

V odstavci 10 se upravuje v souladu s čl. 14. 2 Statutu možnost prezidenta republiky

odvolat člena bankovní rady z funkce, jestliže by prezident republiky dospěl k závěru, že člen bankovní rady přestal splňovat podmínky pro výkon funkce člena bankovní rady, anebo dopustil-li se vážného pochybení. Nadto v případě guvernéra se písemné vyhotovení jeho rozhodnutí doručuje Radě guvernérů Evropské centrální banky (v dalším jen „Rada guvernérů“) s ohledem na možnost, kterou jí dává článek 14.2 Statutu, totiž domáhat se žalobou u Soudního dvora Evropské unie (v dalším jen „Soudní dvůr“), podanou ve prospěch odvolaného guvernéra, zrušení rozhodnutí o jeho odvolání.

Odstavec 11 předvídá situaci, kdy je funkce guvernéra dočasně neobsazena.

V takovém případě rozhodne bankovní rada, který z viceguvernérů bude vykonávat funkci guvernéra do doby jmenování nového guvernéra, a to v plném rozsahu jeho pravomocí a odpovědnosti včetně podepisování právních předpisů a aktů vydávaných ČNB a vyhlašovaných ve Sbírce zákonů. V evropských orgánech je viceguvernér pověřený bankovní radou k výkonu funkce guvernéra v případě, že funkce guvernéra není obsazena, fakticky považován za guvernéra. Toto ustanovení je třeba odlišovat od situace, kdy je funkce guvernéra obsazena a guvernér pověřuje svým dočasným zastupováním v případě potřeby (např. zahraniční služební cesta, dovolená) některého z viceguvernérů (§ 8 viz. bod 24).

V § 6 je třeba dosavadní odstavec 12 zrušit z důvodu jeho neslučitelnosti s článkem

14.2 Statutu. Zde uvedený důvod, obsažený dosud i v odstavci 13, pro odvolání z důvodu, že člen bankovní rady nevykonává funkci po dobu delší 6 měsíců, je opakovaně předmětem kritiky ECB.

V § 6 se zrušuje rovněž dosavadní odstavec 13 a jeho část týkající se důvodů

odvolání guvernéra z funkce je upřesňována formulací odstavce 10. Část týkající se možnosti domáhat se přezkoumání rozhodnutí o odvolání z funkce u Soudního dvora Evropské unie je vypuštěna, čímž je vyhověno připomínce ECB k návrhu zákona, která upozornila, že vnitrostátní právní předpis má v tomto případě buď odkazovat na Statut, nebo právo na přezkum rozhodnutí u Soudního dvora Evropské unie nezmiňovat vůbec.

K bodu 24 (§ 8)

Dosavadní znění § 8 je upřesňováno tak, že zmiňuje výslovně nejenom jednání

guvernéra za ČNB navenek, ale i jeho pravomoc podepisovat právní předpisy a další právní akty vydávané ČNB a vyhlašované ve Sbírce zákonů. Je-li guvernérem pověřen viceguvernér k jeho zastupování, činí tak v plném rozsahu jeho pravomocí a odpovědnosti včetně podepisování právních předpisů a dalších právních aktů vydávaných ČNB a vyhlašovaných ve Sbírce zákonů. Navrhovaná právní úprava odstraní určitou výkladovou nejasnost, s níž se ČNB výjimečně setkávala ve Sbírce zákonů, kde byly určité pochybnosti, zda může viceguvernér v zastoupení guvernéra podepsat vyhlášku, aniž by to zákon výslovně stanovil.

K bodu 25 (§ 9 odst. 1)

Odstavec 1 je rozvinutím principu nezávislosti ČNB vyjádřeného ústavní zásadou, formulovanou v čl. 98 odst. 1 Ústavy, že do činnosti ČNB lze zasahovat pouze na základě zákona. Princip nezávislosti centrální banky je obsažen rovněž v čl. 130 Smlouvy a v čl. 7 Statutu. Zde potom zákon stanoví limit takových zásahů, které spočívají v zákazu přijímat a vyžadovat při výkonu pravomocí a plnění úkolů a povinností v rámci Evropského systému centrálních bank (v dalším jen „ESCB“) a při výkonu dalších činností, které ČNB vykonává v souladu se svým hlavním cílem, pokyny od orgánů a institucí Evropské unie, Parlamentu České republiky, prezidenta republiky, vlády, a jiných orgánů České republiky a od jakéhokoliv jiného subjektu. Zákaz vyžadování a přijímání pokynů se přirozeně nevztahuje na „pokyn“, který má formu zákona nebo je na jeho základě a v souladu s ním vydán. Případný soudní přezkum rozhodnutí ČNB je a i nadále zůstává realizovatelný a není v rozporu s § 9, jelikož jeho možnost (resp. povinnost) je dána zákonem či dokonce Ústavou. Termín "pokyn" v § 9 je tak omezen pouze na takovou aktivitu jiných subjektů, kterou právní řád nepředvídá a neumožňuje tím, že jinému subjektu svěří určitou pravomoc dotýkající se činnosti ČNB.

Je třeba poukázat na těsnou spojitost hlavního cíle a nezávislosti ČNB; obecně se

nezávislost ČNB dovozuje ústavně z teze, že do její činnosti je možné zasahovat pouze na základě zákona (čl. 98 odst. 1 věta za středníkem Ústavy České republiky), a ČNB je ve veškeré své činnosti zákonem vázána.

Pokud se týče dimenze evropských institucí, je konstatování zákazu přijímání

a vyžadovaní pokynů dosud obsaženo v Čl. II zákona č. 442/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, ve znění pozdějších předpisů, ve znění zákona č. 127/2002 Sb. Tento článek, do právního řádu zařazený ještě před vstupem ČR do EU, který měl tehdy odloženou účinnost, je z důvodu přehlednosti právní úpravy zrušován a obsah jeho ustanovení je zakotven přímo v § 9 odst. 1 zákona. V textu došlo k vypuštění slov „tímto zákonem“ s cílem dosáhnout sladění se zněním čl. 130 Smlouvy a čl. 7 Statutu.

Pokud jde o problematiku nezávislosti ČNB ve vztahu k dohledovým orgánům EU,

které tvoří Evropský systém orgánů dohledu nad finančním trhem, příslušná nařízení Evropského parlamentu a Rady, která tvoří právní základ pro evropskou dohledovou architekturu, předpokládají, že ECB, ESCB a národní centrální banky se budou podílet na plnění úkolů souvisejících se vznikem Evropského systému orgánů dohledu nad finančním trhem. Tyto nové úkoly jsou přeneseny na ESCB s odkazem na čl. 127 odst. 5 a 6 Smlouvy, který stanoví, že ESCB přispívá k řádnému provádění opatření, která přijímají příslušné orgány v oblasti dohledu nad úvěrovými institucemi a stability finančního systému, a že formou nařízení lze ECB svěřit zvláštní úkoly týkající se politik, které se vztahují k obezřetnostnímu dohledu nad finančními institucemi s výjimkou pojišťovacích podniků. To znamená, že nové dohledové orgány nejsou považovány za subjekty, na které se vztahuje zákaz vyžadování a přijímání pokynů podle čl. 130 Smlouvy, a že podíl ČNB na činnosti nových evropských dohledových orgánů je tedy možno považovat za plnění úkolů svěřených Smlouvou a dále, že vztah ČNB k novým evropským dohledovým orgánům není v rozporu s čl. 130 Smlouvy.

K bodům 26 a 27 (§ 9 odst. 2 a § 10 odst. 2)

Jedná se o promítnutí změn provedených v § 2 odst. 1 a 2, tak, aby byla zabezpečena

spolupráce ČNB a vlády ve všech základních oblastech činnosti centrální banky včetně oblasti makroobezřetnostní politiky. Zákaz vyžadování a přijímání pokynů uvedený v § 9 odst. 1 tím není dotčen.

K bodu 30 (§ 24 až 26)

Pokud jde o stanovení (regulaci) povinných minimálních rezerv (dále též „PMR“)

jakožto části zdrojů bank, poboček zahraničních bank a spořitelních a úvěrních družstev, vázaných u ČNB, je v těchto ustanoveních nově upravená v návaznosti na opuštění institutu opatření ČNB, avšak při zachování dnešního obsahu a akcentu na flexibilitu a operativnost změny této regulace.

Zákon stanoví povinnost bankám, pobočkám zahraničních bank a spořitelním

a úvěrním družstvům mít u ČNB uloženu stanovenou část svých zdrojů (likvidních prostředků), tzv. povinné minimální rezervy (PMR). Jde o nástroj měnové regulace, který nastupuje v případě, že je toho s přihlédnutím k vývoji makroekonomické situace třeba a slouží rovněž k zabezpečení plynulého platebního styku. PMR mohou činit nejvýše 30 % celkových závazků banky, pobočky zahraniční banky nebo spořitelního a úvěrního družstva, snížených o jejich závazky vůči jiným bankám, pobočkám zahraničních bank nebo spořitelním a úvěrním družstvům. Výše zákonem stanovené povinnosti bank, poboček zahraničních bank a spořitelních a úvěrních družstev může být, pokud to vyžaduje měnová politika ČNB, stanovena rozdílně pro tyto – druhově, nikoli individuálně – určené povinné osoby.

Nesplnění povinností, stanovených v § 24 je postaveno pod možnost účtování

sankčního úroku ve výši dvojnásobku průměrné lombardní sazby v období, po které měly být PMR udržovány, z částky, o kterou nejsou PMR naplněny.

Ustanovení § 26 představuje zmocňovací ustanovení k vydání vyhlášky k provedení

zákonné regulace PMR. Protože musí jít o nástroj pružný, kde prodlení s jeho uplatněním může mít fatální následky, a protože jsou PMR nástrojem měnové politiky ČNB, která je ve výlučné kompetenci centrální banky, je po opuštění opatření ČNB volena cesta prostřednictvím vyhlášky vydávané ČNB se zvláštním režimem přijetí bez meziresortního připomínkového řízení a projednání v pracovních komisích Legislativní rady vlády, pokud jde o stanovení výše PMR, dne, od něhož musí banka, pobočka zahraniční banky nebo spořitelní a úvěrní družstvo ve stanovené výši PMR udržovat, a období, po které se PMR udržují (viz usnesení vlády č. 710 ze dne 3. října 2012).

Vyhláška dále stanoví i okruh závazků, ze kterých se PMR udržují včetně zdroje

údajů o těchto závazcích. Zdrojem údajů se rozumí příslušné statistické výkazy, které musí povinné osoby předkládat. Vyhláška stanoví dále postup pro případ, že povinná osoba údaje, ze kterých se výše PMR stanoví, ČNB nepředloží. Jde o to, aby ČNB mohla stanovit výši PMR náhradním způsobem.

K bodu 31

Jedná se o nutnou legislativní úpravu – zrušení § 26a, týkajícího se PMR -, protože

pro jejich novou úpravu postačují § 24 až 26.

K bodu 32 (§ 30)

V § 30 se provádí legislativně technické zpřesnění textu dosavadního odstavce 1

a odkazu č. 24 a formuluje se poznámka pod čarou č.24, obsahově shodná s nynější poznámkou pod čarou č. 3a a uvádějící rozpočtová pravidla (zákon č. 218/2000 Sb.).

Dále se zrušuje dosavadní odstavec 2, představující zákaz tzv. měnového

financování. Protože tento zákaz má obecnou povahu a vztahuje se i na veřejnoprávní subjekty mimo Českou republiku v tom smyslu, že ČNB jim nesmí poskytovat možnost přečerpání účtů nebo poskytovat jakýkoli jiný typ úvěru, je toto ustanovení ze systematických důvodů vyjímáno z § 30 (nadepsaného „Obchody s Českou republikou“) a osamostatňováno při jeho obsahovém zpřesnění – k tomu viz důvodovou zprávu k § 34a – novelizační bod 37.

K bodu 33 (§ 31)

Odstavec 2 v § 31 se zrušuje a jeho obsah se při určitém zpřesnění vkládá do

reformulovaného § 33. Tato změna má i systematické důvody, neboť dosavadní § 31 odst. 2 se netýká obchodů s Českou republikou.

K bodu 34 (§ 31a)

Dochází k legislativně technickému upřesnění kompetence ČNB sjednat pro stát

obchody s investičními nástroji, včetně odkazu na poznámku pod čarou (záměna odkazu č. 3a za odkaz č. 24 při zrušení poznámky č. 3a). Tyto operace jsou využívány zejména při řízení likvidity státní pokladny, které ČNB realizuje ve spolupráci s Ministerstvem financí. Realizace příslušných činností se opírá o zákon o rozpočtových pravidlech, podle kterého si Ministerstvo financí může příslušnou službu vyžádat od ČNB. Činnosti jsou prováděny na základě příslušné dohody, která stanoví podmínky těchto činností a je uzavřena mezi ČNB a Ministerstvem financí, které uděluje pokyny k provedení obchodů s investičními nástroji.

K bodu 35 (§ 33)

V § 33 se systematicky na jednom místě upravuje činnost ČNB na kapitálovém trhu.

Právo vydávat cenné papíry a obchodovat s nimi se s ohledem na potřeby praxe při provádění měnové politiky a péče o finanční stabilitu zobecňuje. Oproti původnímu § 31 odst. 2 zde dále zákon systematicky vhodněji upravuje oprávnění ČNB vést evidence dluhových cenných papírů vydávaných Českou republikou, Českou národní bankou a vést evidenci dluhopisů jiných emitentů. Jak již nepřímo plyne ze zákona o podnikání na kapitálovém trhu, do zákona o ČNB se jasně zakotvuje oprávnění ČNB vést evidenci navazující na centrální evidenci cenných papírů vedenou centrálním depozitářem a oprávnění provozovat vypořádací systém s neodvolatelností vypořádání (dnes Systém krátkodobých dluhopisů, tzv. SKD).

K bodu 36 (§ 34 odst. 2)

Jedná se o legislativně technickou úpravu bez vlivu na obsah ustanovení.

K bodu 37 (§ 34a)

Ustanovení § 34a obsahuje tzv. zákaz měnového financování, který je standardním

požadavkem evropského práva na finanční nezávislost centrální banky, konkrétně článku 123 Smlouvy, a je obsažen i v nařízení Rady 3603/93. Základním smyslem zákazu měnového financování je zajištění hlavního cíle ČNB, zejména co se týče cenové stability jakožto hlavního cíle ESCB, plněného prostřednictvím národních centrálních bank. Dodržování zákazu měnového financování je předmětem zkoumání ECB v rámci výročních zpráv ECB.

Podle odstavce 1 jde o zákaz možnosti, aby ČNB poskytovala přečerpání zůstatku

bankovních účtů nebo poskytovala jakýkoli typ úvěru orgánům nebo institucím Evropské unie, ústředním vládám, regionálním nebo místním orgánům nebo jiným veřejnoprávním orgánům, jiným veřejnoprávním subjektům nebo veřejným podnikům členských států Evropské unie. Rovněž tak je ČNB zakázán přímý nákup jejich dluhových nástrojů, přičemž nákup dluhových nástrojů na sekundárním trhu je podle nařízení Rady 3603/93 ČNB povolen s tím, že nákupu dluhových nástrojů na sekundárním trhu nesmí být využito k obcházení účelu zákazu měnového financování. Za přímý nákup dluhových nástrojů se považuje zejména jejich úpis, resp. situace, kdy se centrální banka stává prvonabyvatelem dluhového nástroje. V souladu s nařízením Rady 3603/93 se za přímé nákupy až do okamžiku vstupu České republiky do Eurozóny nepovažují nákupy obchodovatelných dluhových nástrojů veřejného sektoru některého členského státu Evropské unie, uskutečněné za účelem správy devizových rezerv. Veřejným sektorem se rozumí ústřední vlády, regionální nebo místní orgány nebo jiné veřejnoprávní orgány, jiné veřejnoprávní subjekty nebo veřejné podniky členských států Evropské unie. Veřejným podnikem se rozumí každý podnik, ve kterém mohou stát nebo jiné uzemní samosprávné celky přímo nebo nepřímo vykonávat rozhodující vliv vlastnictvím takového podniku, svou finanční účastí v něm nebo pravidly, jimiž je řízen. Má se za to, že stát nebo jiné územní samosprávné celky mají rozhodující vliv, pokud ve vztahu k určitému podniku přímo nebo nepřímo drží většinu upsaného základního kapitálu, nebo kontrolují většinu hlasů připadajících na společenské podíly vydané takovým podnikem, nebo pokud mohou jmenovat více než polovinu členů správního, řídícího nebo dozorčího orgánu takového podniku.

Odstavec 2 stanoví určité výjimky z odstavce 1 pro některé finanční instituce.

Konstatování zákazu měnového financování je dosud obsaženo v Čl. II zákona

č. 442/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, ve znění pozdějších předpisů, ve znění zákona č. 127/2002 Sb. Tento článek, do právního řádu zařazený ještě před vstupem ČR do EU, který měl tehdy odloženou účinnost, je z důvodu přehlednosti právní úpravy zrušován a obsah jeho ustanovení je zakotven přímo v navrhovaném § 34a zákona.

K bodu 38 (§ 35 písm. b))

Jedná se o gramatickou úpravu bez vlivu na obsah ustanovení.

K bodům 39 a 40 (§ 35 písm. c) a d))

V § 35 se zrušuje dosavadní text písmene c), tj. stanovení ceny zlata v bankovních

operacích, které v praxi ČNB nemá místo, neboť není tvůrcem trhu se zlatem ani se zlatem standardně neobchoduje.

Dále se opouští termín „měnové rezervy ve zlatě a devizových prostředcích“ a je

nahrazován termínem „devizové rezervy ve zlatě a devizových hodnotách“. Původní V souvislosti s úpravami provedenými v § 35 je třeba zrušit i text dosavadního písmene d).

K bodu 41 (§ 36)

V § 36 se provádí určitá obsahová redukce ohledně cenných papírů, jejichž

problematiku řeší celkově § 33, a jde tedy o systematické zpřesnění.

terminologie „měnové rezervy“ je již zastaralá a v tuzemském i mezinárodním

kontextu nepoužívaná; pojem „devizové hodnoty“ vychází z platného znění devizového zákona č. 219/1995 Sb., § 1 písm. d).

Zároveň se konstatuje, že ČNB nakládá s devizovými rezervami ve zlatě

a devizových hodnotách. Obchodování s devizovými rezervami svým jménem a na vlastní účet je tradičně neoddělitelnou součástí měnové politiky nezávislé centrální banky a základním nástrojem sloužícím k jejímu řádnému výkonu. Toto ustanovení je třeba vidět v kontextu s novým § 47a – novelizační bod 67, kde je upraveno nakládání s majetkem ČNB s odbornou péčí.

Současně jde o změnu z povinnosti na oprávnění z toho důvodu, že určité protistrany

bankovních obchodů se snažily dovozovat z dosavadní dikce povinnost ČNB s nimi konkrétní obchod uzavřít, ačkoli otázka (jakéhokoli) obchodu je věcí konsenzu mezi stranami. Oproti dosavadnímu stavu jde naopak o rozšíření, resp. neomezování okruhu protistran ČNB v uzavíraných obchodech.

Je rovněž prováděno terminologické zpřesnění, spočívající v užití pojmu „devizové

hodnoty“ ve shodě s terminologií devizového zákona.

K bodu 42 (§ 37 odst. 2)

V případě vydávání elektronických peněz se vypuštěním pojmu „regulace“ dosahuje

(důvodně) obecnější formulace této pravomoci.

K bodu 43 (§ 38a)

Ustanovení § 38a zavádí ad hoc informační povinnost k naplnění „oversight role“

centrální banky ve smyslu čl. 22 Statutu s tím, že se nejedná o obezřetnostní dohled nad jednotlivými institucemi. Jedním z hlavních úkolů ČNB je, že se podílí na zajištění bezpečnosti, spolehlivosti a efektivnosti platebních systémů (včetně např. neregulovaných tzv. kartových systémů) a vypořádacích systémů obecně a na jejich rozvoji. K naplnění tohoto cíle potřebuje ČNB informace týkající se provozování těchto systémů. K dotazům zaměřeným na provoz systémů proto potřebuje explicitní oprávnění k informační součinnosti ne/regulovaných subjektů.

ČNB získá potřebné oprávnění ke kladení dotazů a požadování určitých informací

a přehledů ze strany dotčených subjektů např. v souvislosti s vypracováním hodnotících zpráv a statistických údajů pro Evropskou centrální banku, které ČNB informace předkládá s maximálně přesnými daty a od co nejširšího okruhu regulovaných subjektů.

K bodu 44

Jedná se o legislativně technickou úpravu, zabezpečující aktualizaci poznámky pod

čarou č. 7 na nynější právní stav. Upřesnění této poznámky, vázané na § 39, je prováděno v souvislosti s existencí úředního sdělení České národní banky ze dne 19. dubna 2011, o registraci zastoupení zahraničních bank a finančních institucí vykonávajících bankovní činnost.

K bodu 45 (§ 40)

Jde o legislativně technickou změnu prováděnou v souvislosti se zpřesňovanou

systematikou zákona o ČNB. Obsah dosavadního § 40 je přesunut do § 2 jako jeho reformulovaný odstavec 3, protože se týká mezinárodní spolupráce ČNB, která je v úvodu zákona (§ 1a, § 2, § 2a) souborně upravena. Na jeho místo se přesouvá dosavadní § 42.

K bodu 46 (Část devátá)

Za § 40 se vkládá nová část devátá, která se týká výkaznictví a statistiky jakožto

oblastí, které nabyly na významu se vstupem České republiky do Evropské unie, ale i pro vazbu na Evropskou centrální banku a Eurostat. Tyto oblasti jsou dnes v zákoně o ČNB upraveny jen fragmentárně a již nedostatečně, a proto se navrhuje podrobnější právní úprava, založená na evropské legislativě. Z členství v ESCB a rovněž v souvislosti se sjednocením dohledu nad finančním trhem a nově vzniklou evropskou dohledovou architekturou vyplývá pro ČNB řada úkolů a povinností v oblasti výkaznictví, sběru dat a sestavování a vedení statistik.

Systematicky se část devátá člení na hlavu I, týkající se výkaznictví obecně, a hlavu

II, týkající se statistiky.

V hlavě I v § 41 zákon zachovává pro ČNB oprávnění shromažďovat informace

a podklady v rámci výkaznictví regulovaných i neregulovaných subjektů pro plnění veškerých jejích zákonných úkolů. Vedle výkaznictví, které slouží pro účely statistiky (statistické výkaznictví), jde zejména o data zabezpečující řádný výkon regulace a dohledu a o data přispívající k finanční stabilitě.

Zákon stanoví vykazovací povinnost osob působících na finančním trhu podávat

ČNB informace, které jsou nezbytné zejména pro sestavování a vedení statistik k zajištění úkolů, kterými je ČNB pověřena, jakož i pro bezporuchové fungování jednotlivých segmentů finančního trhu. Dále se jedná o vykazovací povinnost dalších osob, které disponují informacemi potřebnými ke splnění statistické zpravodajské povinnosti a pro sestavení statistiky EU, a dále i k plnění závazků vůči mezinárodním institucím.

Je nezbytné zachovat vymezení osob, od nichž ČNB vyžaduje potřebné informace

a podklady, na osoby podléhající dohledu ČNB a na osoby náležející do sektoru finančních institucí podle práva Evropské unie. Uvedené skupiny osob se sice částečně překrývají, přitom ale každá skupina zahrnuje navíc jiný okruh dalších subjektů. Z pohledu statistiky je nezbytné uvést, že podle práva Evropské unie, konkrétně nařízení Rady (ES) č. 2223/96, sektor finančních institucí zahrnuje osoby bez ohledu na jejich regulaci, tzn. například i leasingové a factoringové společnosti, společnosti poskytující spotřebitelský úvěr nebo splátkový prodej, společnosti rizikového kapitálu, pomocné finanční instituce apod. Kromě výše uvedeného je dále nezbytné, aby k zabezpečení úkolů ČNB byl zajištěn sběr statistických údajů rovněž od dalších osob, které nespadají pod dohled ČNB ani do sektoru finančních institucí. Získaná data jsou využívána pro sestavení finančního účtu platební bilance a vybraných položek běžného účtu platební bilance, přímých zahraničních investic a portfoliových investic a souvisejících výnosů, a dále pro vykazování investiční pozice a dluhové služby vůči zahraničí; pokud jde o oblast statistiky mezinárodního obchodu, týkající se služeb, potřebné údaje na základě dohodnuté spolupráce zabezpečuje Český statistický úřad. Proto je nezbytné zákonem zakotvit oprávnění ČNB potřebné údaje od takových osob požadovat, což je stanoveno v odstavci 1.

V odstavci 2 je výslovně uvedeno, že výkazy získané ČNB je Česká národní banka

oprávněna používat k zabezpečení všech svých činností. To je důvodné s ohledem na minimalizaci administrativní zátěže vykazujících osob. Výjimku z tohoto pravidla může stanovit pouze jiný právní předpis (např. v návaznosti na mlčenlivost zakotvenou právem EU).

Odstavec 3 představuje zmocňovací ustanovení pro ČNB upravit vyhláškou obsah,

formu, lhůty a způsob sestavování a předkládání výkazů pro jednotlivé okruhy vykazujících osob. Pokud nebudou předložené informace a podklady, resp. statistické výkazy, odpovídat požadavkům podle odstavce 3, nebo pokud vzniknou důvodné pochybnosti o jejich správnosti nebo úplnosti, je ČNB oprávněna vyžádat si odpovídající opravu výkazu, upřesnění nebo vysvětlení. Toto oprávnění dává ČNB odstavec 4. Jestliže vykazující subjekt nesplní stanovenou vykazovací povinnost, bude ČNB postupovat podle příslušného ustanovení upravujícího tento správní delikt.

V hlavě II je poměrně podrobně upravena oblast statistiky. Z členství v ESCB

vyplývá pro ČNB řada úkolů a povinností v oblasti výkaznictví, sběru dat a sestavování a vedení statistik. Povinnost shromažďování a zpracování statistických údajů k zajištění úkolů ESCB vyplývá přímo z článku 5 Statutu. Pro oblast statistiky, kterou zajišťují a provádějí národní centrální banky, stanoví požadavky a standardy nařízení Rady, Evropského parlamentu a Rady a ECB svými nařízeními, obecnými zásadami a doporučeními, které jsou nedílnou součástí práva EU.

Pokud se týče § 42, (jakož i § 43c), evropské právo počítá s tím, že informace nutné

ke splnění požadavků v oblasti statistiky mohou shromažďovat nebo sestavovat příslušné orgány jiné než národní centrální banky, např. statistické úřady, orgány vykonávající statistickou službu či jiné správní úřady. Proto některé úkoly, které mají být za účelem splnění daných požadavků provedeny, vyžadují spolupráci mezi národními centrálními bankami a těmito příslušnými orgány za účelem využití administrativních zdrojů údajů pro účely statistiky. Za tím účelem je proto nezbytné v rámci zákona tuto možnost upravit.

Proto provádí § 42 s odvoláním na evropskou legislativu výčet úkolů, které musí

ČNB zabezpečovat v oblasti statistického výkaznictví, tvorby statistických informací a tvorby statistik ESCB, ECB a Evropské unie. V odstavci 4 tohoto ustanovení se zakládá oprávnění ČNB požadovat a využívat pro statistické účely údaje a informace, které jsou potřebné pro sestavení statistik ESCB a ECB nebo Evropské unie a které ministerstva a jiné správní úřady získávají nebo shromažďují na základě jiných právních předpisů, pokud jsou takové údaje a informace ministerstvy a jinými správními úřady zpracovány a jsou-li dostupné v jejich informačních systémech. Zákon stanoví rovněž povinnost ministerstvům a jiným správním úřadům potřebné údaje ČNB na její vyžádání bezplatně poskytnout.

V § 43 zachovává zákon zmocnění pro ČNB stanovit prováděcím právním

předpisem v zájmu omezování zátěže vykazujících osob snížený rozsah vykazovací povinnosti určitému okruhu vykazujících osob nebo jej stanovit pro určitý druh údajů, které má výkaz obsahovat, a vymezit okruh statisticky významných vykazujících osob. Za statisticky významnou vykazující osobu je třeba považovat toho, jehož statistická data mohou ovlivnit celková statistická data za určitou oblast. Pro jednotlivé okruhy vykazujících osob se předpokládá samostatná vyhláška, která okruh respondentů vymezí tak, jako je tomu doposud u stávajících vyhlášek a opatření ČNB týkajících se výkaznictví. ČNB má na zřeteli zátěž kladenou na vykazující osoby a v souladu s předpisy Evropské unie týkajícími se statistiky soustavně monitoruje statistickou významnost sledovaných údajů.

Uvedený přístup je v současné době uplatňován např. u spořitelních a úvěrních

družstev nebo fondů kolektivního investování, kdy se na ně vztahuje snížená vykazovací povinnost nebo se údaje nevyžadují a vykazovací povinnost se neaplikuje. Dále je tomu tak např. v nyní platné vyhlášce č. 307/2004 Sb., o předkládání informací a podkladů ČNB osobami, které náleží do sektoru finančních institucí, ve znění pozdějších předpisů, kde je okruh statisticky nevýznamných subjektů monitorován pouze 1x ročně. Potřeba podrobného vymezení zmocňovacího ustanovení přitom vychází z dosavadních poznatků a zkušeností v rámci sběru potřebných dat a tvorby databáze respondentů. Je proto nezbytné dostatečně upravit zákonné zmocnění pro vydávání prováděcích vyhlášek tak, aby ČNB mohla vytvářet a upravovat databázi respondentů, stanovit úlevy a požadovat vykazování objemově významných transakcí.

§ 43a provádí demonstrativní výčet statistik, které sestavuje a vede ČNB. Jedná se

zejména o měnové statistiky, statistiky platební bilance, statistiku čtvrtletních finančních účtů a některé další statistiky, které jsou v její působnosti (např. statistika dluhové služby vůči zahraničí). Na základě přímo použitelných předpisů EU ČNB pro statistické účely vede a uveřejňuje seznam měnových finančních institucí v ČR; v návaznosti na rozvoj dalších statistik ČNB postupně zavádí a uveřejňuje obdobné seznamy dalších kategorií finančních institucí.

§ 43b zachovává v oblasti shromažďování statistických údajů a sestavování statistik

spolupráci ČNB s Českým statistickým úřadem. ČNB a Český statistický úřad si vzájemně předávají agregované i individuální údaje, včetně důvěrných statistických údajů, pro statistické účely. Povinnosti ČNB ve vztahu ke státní statistické službě nejsou dotčeny, pokud ČNB vystupuje jako statistický respondent. Spolupráce ČNB a ČSÚ probíhá na základě zvláštní Generální dohody o vzájemné spolupráci, uzavřené guvernérem ČNB a Předsedou ČSÚ dne 21.5. 2007, která navazuje na ustanovení § 127 odst. 1 písm. g) zákona č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě.

Při podezření na porušení statistické zpravodajské povinnosti je rovněž nezbytné

zabezpečit podle § 43c uplatňování práva ČNB na ověřování a nucené shromažďování statistických údajů, které je zakotveno v čl. 6 nařízení Rady (ES) č. 2533/98 o shromažďování statistických informací Evropskou centrální bankou.

§ 43d deklaruje povinnost ČNB i nadále poskytovat statistické informace

Mezinárodnímu měnovému fondu, Organizaci pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, Světové bance a dalším mezinárodním institucím, a to v souladu se závazky, které Česká republika převzala z titulu členství v těchto institucích.

V souladu s požadavky evropských předpisů zákon stanoví v § 43e ČNB povinnost

zabezpečovat ochranu veškerých získaných důvěrných statistických údajů, aby nemohly být neoprávněně změněny, zničeny, ztraceny, přeneseny či jinak zneužity a sloužily výhradně pro statistické účely.

V § 43f se taxativně stanoví, komu, popřípadě za jakým účelem, lze důvěrné

statistické údaje poskytnout. Protože toto ustanovení prolamuje povinnost mlčenlivosti, je nutné na tomto místě formulovat zásadu, že poskytnutí důvěrných statistických údajů za zde stanovených podmínek není porušením povinnosti mlčenlivosti podle tohoto zákona. Dosavadní zasílání přehledů ČNB Ministerstvu financí není tímto ustanovením dotčeno.

V § 43g stanovená zásada zveřejňování je ve shodě s celkovou politikou ČNB vůči

veřejnosti, kterou je transparentnost v činnosti ČNB. Jedná se o výsledky statistických zjišťování v oblastech, kde ČNB sestavuje a vede statistiky. Například v oblasti měnové a finanční statistiky ČNB uveřejňuje rozvahovou statistiku měnových finančních institucí, statistiku úrokových sazeb, statistiku fondů kolektivního investování a zprostředkovatelů financování aktiv. V oblasti statistiky platební bilance ČNB uveřejňuje platební bilanci, statistiku přímých zahraničních investic, investiční pozice vůči zahraničí a statistiku devizových rezerv. Dále ČNB uveřejňuje např. statistiku finančních účtů, finančních trhů a cenných papírů.

V důsledku vložení nové části deváté je třeba označit dosavadní část devátou až

dvanáctou jako části desátá až třináctá.

K bodům 47 až 50 (§ 44 odst. 1)

V § 44 odst. 1 písm. a) a b) je doplňován a upřesňován výčet subjektů, nad nimiž

vykonává Česká národní banka dohled, o pobočky zahraničních platebních institucí, provozovatele platebních systémů s neodvolatelností zúčtování a provozovatele vypořádacích systémů s neodvolatelností vypořádání. Terminologie je upřesňována ve shodě se zákonem č. 284/2009 Sb., o platebním styku, ve znění pozdějších předpisů, a se zákonem č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů.

Z odstavce 1 se vypouští text dosavadního písmene e) jednak kvůli novému § 38a,

kde je založena „oversight“ role ČNB v oblasti platebních a vypořádacích systémů, jejíž cíl je odlišný od dohledu nad konkrétními institucemi, ale i proto, že se obsah tohoto písmene vymyká celkové dikci odstavce 1, který hovoří o dohledu nad subjekty, kdežto dosavadní písmeno e) tohoto odstavce hovoří o dohledu nad oblastí.

K bodu 51 (§ 44 odst. 2 písm. a))

Vypuštění slova „předchozích“ znamená žádoucí zobecnění dikce, neboť ČNB

v praxi rozhoduje nikoli pouze o předchozích souhlasech s určitou činností, ale i o souhlasech následných, které se dotýkají některých činností osob na finančním trhu.

K bodu 52 (§ 44 odst. 2 písm. c))

Jedná se o legislativně technickou úpravu související s perspektivním opuštěním

institutu opatření České národní banky.

K bodu 54 (§ 44a odst. 4 a 5)

Nové odstavce 4 a 5 v § 44a pojednávají o opatřeních k nápravě v oblasti ochrany

spotřebitele na finančním trhu jakožto specifickém nástroji dohledu ČNB, jehož užití je aktuální zejména při méně závažných zjištěních porušení právních povinností ze strany dohlíženého subjektu. Opatření k nápravě spočívá v možnosti ČNB uložit dohlíženému subjektu, aby upustil od nesprávného postupu a zjednal nápravu ve lhůtě stanovené ČNB; tato lhůta musí být přiměřená povaze zjištěného nedostatku, tedy zejména časově reálná.

K bodům 55 a 56

Jde o legislativně technickou úpravu, spočívající ve zrušení dosavadních poznámek

pod čarou č. 9j a 18 v souvislosti s nově formulovaným § 44b. Dále jde o změnu v číslování dosavadní části deváté na část desátou v důsledku zařazení nové části deváté, týkající se výkaznictví a statistiky.

K bodu 59 (§ 44c)

Jde o nově navrhované ustanovení § 44c, zobecňující skutečnost, že Česká národní

banka vykonává na finančním trhu i činnosti, k jejichž výkonu potřebují jiné subjekty na finančním trhu licenci, povolení nebo registraci které však v případě výkonu těchto činností jí samou nedohlíží (bylo by poněkud absurdní, aby někdo dohlížel sám sebe). Platné znění zákona v § 43 stanoví tuto zásadu v souvislosti s cennými papíry a dalšími investičními nástroji, nicméně je vhodné tuto zásadu zobecnit např. i pro oblast bankovnictví či platebního styku. Pokud ČNB vykonává výše uvedenou činnost, její výkon podléhá standardním vnitřním kontrolním mechanismům ČNB. Pokud by takovou „komerční činností“ způsobila ČNB třetí osobě škodu, zodpovídá za ni podle soukromoprávních předpisů; její zaměstnanci by v takovém případě odpovídali ČNB podle zákoníku práce.

K bodu 60 (§ 45 odst. 1)

V § 45 odst. 1 je prováděno určité zpřesnění tohoto ustanovení v návaznosti na

přijetí zákona č. 255/2012 Sb. (kontrolní řád) a na základě zkušeností z aplikační praxe. Podle první věty bude obecný právní předpis upravující výkon kontroly i nadále používán ve vymezeném rozsahu pouze při tzv. kontrole na místě, a to tak, aby bylo zřejmé, že toto pravidlo se vztahuje na veškerý dohled nad finančním trhem (nejen dohled nad bankami a finančními konglomeráty).

Vyloučení nahlížení do spisu vedeného při výkonu dohledu ve větě druhé bude

respektovat striktní povinnost mlčenlivosti vztahující se na skutečnosti zjištěné při výkonu dohledu nad finančním trhem. Nahlížení do spisu by totiž mohlo způsobovat výrazné snížení efektivnosti dohledu a vyhodnocování zjištěných poznatků. Seznámení kontrolované osoby s informacemi obsaženými ve spise by jí mohlo umožnit přizpůsobovat své aktivity tak, aby byla ztížena možnost identifikovat případné porušování zákona. Pouze pokud by bylo na základě výsledků kontroly zahájeno správní řízení, byly by relevantní dokumenty, které by se měly stát podkladem pro správní rozhodnutí, zahrnuty do spisu ke správnímu řízení a do něj by bylo možné nahlížet za podmínek § 38 správního řádu.

K bodu 61

Výbor pro finanční trh vznikl v souvislosti s integrací dohledu nad finančním trhem

do ČNB. S časovým odstupem 6 let byla jeho činnost revidována s tím, že jeho přínos jako poradního orgánu bankovní rady je v současné době poměrně nízký. Při projednávání svých regulatorních záměrů s účastníky finančního trhu ČNB upřednostňuje přímou formu spolupráce. Komunikuje s profesními asociacemi, což na rozdíl od Výboru pro finanční trh umožňuje oslovit přímo příslušný sektor finančního trhu (bankovnictví, pojišťovnictví, kapitálový trh). Mezi ČNB a MF je uzavřena dohoda, v jejímž rámci se projednává regulace a metodika finančního trhu. Jednání probíhají bezprostředně s útvary na MF odpovědnými za určitou část regulace, díky čemuž jsou k problémům zaujímána stanoviska přímo a na potřebné odborné úrovni. K oslovení široké zainteresované veřejnosti, zejména při přípravě návrhů zákonů v oblasti finančního trhu, využívá MF veřejných konzultací. Návrhy vyhlášek, stejně jako například i této novely zákona o České národní bance, uveřejňuje na svých webových stránkách i ČNB. Tyto formy práce se ukázaly po 6 letech existence Výboru jako daleko efektivnější a přínosnější. V důsledku těchto skutečností bylo rozhodnuto o jeho zrušení.

K bodu 62 (§ 45d)

V souvislosti se zrušením Výboru pro finanční trh je třeba zrušit jeho kompetenci

projednávat roční zprávu ČNB o výkonu dohledu nad finančním trhem, předkládanou Poslanecké sněmovně, před tímto předložením, což dosud stanovil odstavec 2 tohoto ustanovení. Předkládání této zprávy Poslanecké sněmovně zůstává zachováno. Místo toho se novou formulací odstavce 2 stanoví ČNB povinnost uveřejňovat zprávu o výkonu dohledu nad finančním trhem způsobem umožňujícím dálkový přístup. To je v souladu s politikou nejširší informovanosti, kterou ČNB trvale sleduje a provádí.

K bodu 63 (Část jedenáctá a dvanáctá)

Za § 45d zákona o České národní bance se navrhuje vložit novou část jedenáctou

a dvanáctou, které upravují systematicky některé správní delikty podle tohoto zákona a některá specifika všech správních řízení (nejenom řízení podle zákona o České národní bance) vedených ČNB, včetně souvisejících otázek.

V § 46 jsou upraveny přestupky, kterých se mohou dopustit fyzické osoby při

porušení některých povinností, stanovených zákonem o ČNB, a obdobně v § 46a správní delikty právnické a podnikající fyzické osoby. Za přestupek lze uložit sankci do 1 milionu Kč, za správní delikt je obligatorně ukládána sankce od 1 milionu do 10 milionů Kč podle závažnosti porušení právní povinnosti. Ustanovení § 46 a 46a bylo formulováno v souladu se Zásadami právní úpravy přestupků a jiných správních deliktů v zákonech upravujících výkon veřejné správy, vypracovanými Ministerstvem vnitra.

Ustanovení navrhovaného § 46b (společná ustanovení ke správním deliktům)

vychází ze současného § 46f a je formulováno rovněž ve shodě se Zásadami právní úpravy přestupků a jiných správních deliktů v zákonech upravujících výkon veřejné správy.

V § 46c je třeba sjednotit způsob rozhodování o rozkladu. Podle současné právní

úpravy je tomu tak, že v případě, kdy ČNB rozhoduje o rozkladech ve věcech kapitálového trhu, bank či spořitelních a úvěrních družstev, se ustanovení § 152 odst. 5 správního řádu neuplatní, zatímco v případě jiných řízení, zejména v řízení podle zákona o pojišťovnictví či devizového zákona, se použijí. Vyloučení aplikace § 152 odst. 5 správního řádu, které neumožňuje v řízení o rozkladu prvostupňové správní rozhodnutí změnit jinak než, že se plně vyhoví rozkladu, (v tom případě se s ohledem na § 152 odst. 4 správního řádu postupuje plně podle § 90 a násl. správního řádu, tedy podle ustanovení o odvolání) je dnes zakotveno (vedle např. § 25a zákona o ochraně hospodářské soutěže) v § 6 odst. 1 zákona č. 15/1998 Sb., o dohledu v oblasti kapitálového trhu a o změně a doplnění dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, v § 41 odst. 1 zákona č. 21/1991 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů, a v § 28 odst. 7 zákona č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech a některých opatřeních s tím souvisejících a o doplnění zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů. Vzhledem k tomu, že je v současnosti ustanovení § 152 odst. 5 správního řádu vyloučeno již v cca 90 % všech řízení, je vhodnější tak učinit systematicky pro všechny případy rozhodování ČNB, resp. její bankovní rady, a stanovit, že se postupuje podle § 90 správního řádu o odvolání.

Ustanovení § 46d je v současnosti zakotveno v § 49a odst. 1 zákona o České národní

bance. Řeší otázku správních poplatků, které jsou příjmem České národní banky, společně s úpravou správních řízení, ke které má věcně nejblíže, a tedy v rámci nové části dvanácté.

Nový § 46e řeší problematiku odpovědnosti právního nástupce dohlížené právnické

osoby za správní delikt. V současnosti totiž zánik právnické osoby fakticky znamená i zánik její odpovědnosti za správní delikt. To umožňuje, aby se právnická osoba vyhnula například zaplacení vysoké pokuty tím, že raději dobrovolně ukončí svoji existenci. Obdobná úprava má být zakotvena obecně pro všechny právnické osoby v případě přechodu jejich trestněprávní odpovědnosti v § 10 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, který je v současnosti projednáván v Parlamentu České republiky.

S ohledem na výše uvedené se proto navrhuje doplnit do zákona o České národní

bance ustanovení, podle kterého odpovědnost právnické osoby, nad kterou vykonává Česká národní banka dohled podle zákona o České národní bance nebo jiného zákona, za správní delikt přechází na jejího právního nástupce. Současně by tím nebyla dotčena odpovědnost původní právnické osoby, pokud v důsledku přeměny nezanikla. V případě přechodu odpovědnosti na více právních nástupců právnické osoby se přihlédne při rozhodování o druhu a výměře sankce i k tomu, v jakém rozsahu na každého z nich přešly výnosy, užitky a jiné výhody z protiprávní činnosti, případně i k tomu, v jakém rozsahu kterýkoli z nich v této činnosti pokračuje. V případě zániku právnické osoby, která spáchala správní delikt, po nabytí právní moci rozhodnutí, jímž byla za tento správní delikt uložena pokuta, přechází povinnost tuto pokutu zaplatit na právního nástupce. Je-li právních nástupců více, mají tuto povinnost společně a nerozdílně.

Poslední věta novelizačního bodu představuje legislativně technické ustanovení

v důsledku formulace nové části jedenácté a dvanácté, kdy je třeba dosavadní část jedenáctou až třináctou označit jako část třináctou až patnáctou.

K bodu 64 (§ 47 odst. 2)

Vypuštění slova „nezbytné“ v § 47 odst. 2 je navrhováno proto, že je věcí názoru

ČNB, ale i uvážení Poslanecké sněmovny, které ČNB předkládá podle odstavce 3 roční zprávu o výsledku svého hospodaření, co je a co již není pro ČNB nákladem na její činnost. Vypuštění slova „nezbytné“ rozhodně neznamená, že vynakládání nákladů na činnost ČNB bude napříště nehospodárné: ČNB hospodaří s péčí řádného hospodáře (viz nový § 47a) podle rozpočtu, který schvaluje bankovní rada, a tento rozpočet musí být členěn tak, aby z něj výdaje na provoz ČNB byly patrné. I nadále je zde kontrolní pravomoc Poslanecké sněmovny, které ČNB předkládá roční zprávu o výsledku svého hospodaření, s určitými oprávněními Poslanecké sněmovny vůči ČNB, pokud by měla ke zprávě výhrady.

K bodu 65 (§ 47 odst. 3)

V § 47 odst. 3 se v návaznosti na dosavadní mnohaletou praxi navrhuje

terminologická záměna pojmu „plat“ za pojem „mzda“ v souladu se zákoníkem práce. Platem jsou odměňováni zaměstnanci subjektů uvedených v § 109 odst. 3 zákoníku práce, mezi něž ČNB nepatří, a proto uvedené upřesnění je prováděno především v zájmu přesnosti a skutečného stavu věci.

K bodu 67 (§ 47a)

Za § 47 se zařazuje nový § 47a, který v souvislosti se zrušením § 1 odst. 4

konstatuje, že ČNB je s veškerým svým majetkem, kterým jsou i devizové rezervy, povinna nakládat s odbornou péčí. Tím je míněno, že při nakládání s majetkem bude nejen dodržovat obecné právní předpisy (např. zákon o veřejných zakázkách), ale bude též jednat odborně (tedy jako profesionál v oboru) a pečlivě (tedy proaktivně a svědomitě). Požadavek odbornosti ČNB je vymezen především jejími zákonnými cíly a úkoly (zejm. § 2). Při zajišťování hlavního cíle, tj. péče o cenovou stabilitu, k jehož naplnění ČNB nakládá s devizovými rezervami, tak není prioritou růst hodnoty devizových rezerv, ale naplňování hlavního cíle ČNB, což za určité makroekonomické situace může vést i k finančním ztrátám.

Při péči o provozní majetek by potom ČNB, obdobně jako srovnatelný profesionál, vždy měla dbát na to, aby byl majetek řádně udržován (jedná-li se např. o budovy), nebyl poškozován, znehodnocován a popř. jinak zmenšován.

Je žádoucí, aby kvalitativní požadavek na péči s vlastním majetkem byl uveden

v části zákona týkající se hospodaření.

K bodům 69 a 70 (§ 49a, 49b)

Problematika upravená dosavadním § 49a byla částečně přesunuta do části dvanácté

tohoto zákona. Obsah dosavadního odstavce 2 § 49a je vypuštěn, protože skutečnost, že náhradu nákladů správních řízení vedených Českou národní bankou podle tohoto nebo jiného zákona vybírá Česká národní banka, lze dovodit z ustanovení § 79 odst. 8 správního řádu. Skutečnost, že náhrada těchto nákladů je příjmem České národní banky je pak nutno dovozovat z povahy věci - jde o náhradu nákladů správního orgánu, kterému vznikly.

Bylo formulováno nové znění § 49a, vycházející z dosavadního § 49b. Toto znění se

však zkracuje v souvislosti s navrhovaným zrušením institutu opatření ČNB k 31. 12. 2014, která budou postupně nahrazena vyhláškami nebo opatřeními obecné povahy (viz přechodná ustanovení, změna souvisejících zákonů a účinnost). Jeho obsahem zůstává dosavadní právní úprava vydávání Věstníku ČNB, který je vydáván výlučně v elektronické podobě, a úředních sdělení ČNB. Úřední sdělení má informativní charakter, nejedná se o právní předpis.

Dále se jedná o legislativně technické změny, související, pokud se týče zrušení

poznámek pod čarou č. 12b a 12c, s přesunem materie dosud upravené § 49a do nových § 46e a 46f při obsahovém upřesnění, a se zrušením dosavadního § 49b.

K bodu 71 (§ 50 odst. 2)

Odstavec 2 se týká zproštění povinnosti zachovávat mlčenlivost v případech

stanovených zákonem. Z praktických důvodů se rozšiřuje možnost zprostit zaměstnance ČNB, členy jejích poradních orgánů, např. rozkladové komise, a auditory mlčenlivosti, a to nejenom guvernérem, jako je tomu dosud, ale ČNB samotnou, resp. z povahy věci některými jejími vedoucími zaměstnanci tak, jak to bude upraveno ve vnitřní předpisové základně ČNB. Nedotčena zůstává, jak zákon výslovně stanoví, povinnost mlčenlivosti stanovená článkem 37 Statutu.

K bodu 72 (§ 59)

V tomto ustanovení se navrhuje upřesnění, neboť poznámka pod čarou č. 24

odkazuje na zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech. Jde o reziduum, kdy zákon odkazoval na zákon č. 576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky ČR a obcí v České republice, jakožto součástí bývalé ČSFR.

K Čl. II

Čl. II části první má přímou souvislost se zrušením odstavce 4 v § 1 (novelizační

bod 3 v části první čl. I) a navazuje na odůvodnění, provedené důvodovou zprávou k tomuto odstavci. Toto ustanovení staví najisto vlastnický vztah ČNB k majetku, se kterým ČNB samostatně hospodařila od svého vzniku 1. ledna 1993, kdy se stala právní nástupkyní bývalé Státní banky československé pro Českou republiku.

K tomuto závěru vede dosavadní téměř devadesátiletý vývoj majetku centrální

banky u nás, který je charakterizován těmito skutečnostmi:

Majetek, se kterým hospodařila Národní banka Československá v době 1. republiky, za protektorátu v době II. světové války a po válce až do 1. dubna 1950, byl jejím majetkem podle zákona č. 347/1920 Sb. z a n., o akciové bance cedulové.

Zákonem č. 31/1950 Sb. byl majetek Národní banky Československé a dalších peněžních ústavů zestátněn a tyto peněžní ústavy se staly součástí nové Státní banky československé.

Uvedený právní stav, pokud se týče vlastnictví majetku, se kterým hospodařila SBČS, tj. vlastnictví státu a správa SBČS, trval až do 1. února 1992, kdy nabyl účinnosti zákon č. 22/1992 Sb., o Státní bance československé.

Zákon č. 22/1992 Sb. vycházel již plně z tržních principů a obsahoval v majetkových otázkách prakticky shodné principy jako nynější zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance. Šlo a jde o principy v hospodaření s majetkem, které vykonává svrchovaný vlastník a které jsou v tomto zákoně zakotveny (viz § 1 odst. 4 tohoto zákona). Těmito principy jsou právo majetek držet, užívat jej a disponovat s ním.

To, že dnem účinnosti zákona č. 22/1992 Sb., o Státní bance československé, došlo fakticky k přechodu majetku státu, se kterým SBČS dosud hospodařila, do jejího vlastnictví, byť to tento zákon pozitivně nevyjádřil, je třeba dovozovat ze skutečnosti, že právní řád neobsahoval a dodnes neobsahuje žádné omezení vlastnického práva České národní banky jakožto právního nástupce bývalé SBČS, vyjma její povinnosti nakládat s majetkem s odbornou péčí.

Majetkovou suverenitu SBČS, fungující na základě zákona č. 22/1992 Sb., respektoval rovněž ústavní zákon č. 541/1992 Sb., o dělení majetku České a Slovenské Federativní Republiky mezi Českou republiku a Slovenskou republiku a o jeho přechodu na Českou republiku a Slovenskou republiku. Tento ústavní zákon, ač se primárně týkal dělení majetku federálního státu, ve svém čl. 1 výslovně stanovil, že se podle něj rozdělí i majetek Státní banky československé, nikoli tedy majetek státu, se kterým hospodaří – jménem ČSFR – Státní banka československá.

Majetkovou suverenitu ČNB respektuje i zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, který se na ČNB nevztahuje.

Navrhované ustanovení čl. II předložené novely zákona o České národní bance konstatuje proto fakt, podložený celým dosavadním historickým a právním vývojem, že „Majetek, se kterým Česká národní banka samostatně hospodařila podle § 1 odst. 4 zákona č. 6/1993 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, je majetkem České národní banky.“. Čl. II návrhu novely je tak ryze deklaratorní a konstatuje pouze skutečnost, k níž došlo již více než před dvaceti lety. Přijetí tohoto článku je však vyvoláno potřebou postavit tuto skutečnost najisto v reakci na dočasnou nesystémovou (a výše uvedenému vývoji neodpovídající) úpravu § 1 odst. 4 zákonem č. 442/2000 Sb.

Část druhá (změna zákona o bankách)

K Čl. III

K bodu 1 (§ 15)

Reformulace § 15 souvisí se zrušením pravomoci ČNB vydávat opatření, což vede

i ke zjednodušení dikce § 15 oproti současnému stavu. Pravidla stanovená v § 12, 13 a 14 zákona o bankách budou napříště stanovena jediným prováděcím právním předpisem.

K bodům 2 a 3 (§ 24 a 26 odst. 3 písm. b))

Úpravy prováděné v § 24 a 26 odst. 3 písm. b) souvisí se zrušením pravomoci ČNB

vydávat opatření.

K bodu 4 (§ 26bb odst. 2 písm. b))

Jde o legislativně technickou úpravu související se zařazením nového písmene c) do

tohoto ustanovení.

K bodu 5 (§ 26bb odst. 2 písm. c))

Jde o nové ustanovení, vkládané za dosavadní písmeno b), které dává ČNB možnost

stanovit dočasně cestou opatření obecné povahy pravidla odchylná od § 12 a § 14 písm. a), b) a d) zákona o bankách.

K bodu 6 (§ 26bb odst. 2 písm. d))

Obrat „dočasně stanoví“, doplňovaný do písmene d), má demonstrovat skutečnou

dočasnost, a tedy výjimečnost kroků, které na základě tohoto ustanovení může ČNB učinit, a o užití institutu opatření obecné povahy, pokud hrozí poruchy v bankovním sektoru.

K bodu 7 (§ 38j odst. 1 písm. a))

Jde o legislativně technickou úpravu související se zrušením pravomoci ČNB

vydávat opatření. Dále je doplněna povinnost ČNB uveřejňovat také opatření obecné povahy, jehož vydání je ČNB umožněno ve vybraných oblastech, zejména v souvislosti se zrušením institutu opatření ČNB.

Část třetí (změna zákona o spořitelních a úvěrních družstvech)

K Čl. IV

K bodu 1 (§ 11 odst. 3)

Zredukování formulace § 11 odst. 3 souvisí se zrušením pravomoci ČNB vydávat

opatření. Pravidla a ukazatele podle odstavců 1 a 2 § 11 zákona o spořitelních a úvěrních družstvech napříště stanoví vyhláška ČNB.

K bodům 2 až 6 (§ 27, 27b, 28 odst. 3 písm. b) a 28i odst. 1 písm. a))

Úpravy prováděné v těchto ustanoveních souvisí se zrušením pravomoci ČNB

vydávat opatření.

Část čtvrtá (změna zákona o dluhopisech)

K Čl. V

K bodům 1 a 2 (§ 32 odst. 2 a 45 odst. 2)

Jde o legislativně technickou úpravu související se zrušením pravomoci ČNB

vydávat opatření.

Část pátá

K Čl. VI (Přechodná ustanovení)

Body 1 až 3 představují přechodné ustanovení, řešící období necelých dvou let, kdy

mají být dosavadní opatření ČNB nahrazena vyhláškami. Záležitost je řešena tak, že opatření ČNB, platná a účinná ke dni účinnosti tohoto zákona (předpoklad 1. duben 2013), zůstávají v platnosti, jsou pro své adresáty závazná a ČNB může jejich porušování i nadále sankcionovat. Nelze je však měnit ani vydávat opatření nová, protože účinností tohoto zákona ztratí ČNB k jejich vydávání zákonné zmocnění. Pokud by ČNB v uvedeném mezidobí vydala vyhlášku, nahrazující dosavadní opatření, bylo by třeba k datu účinnosti této vyhlášky nahrazované opatření zrušit. Stalo by se tak vydáním (zrušovacího) opatření na základě tohoto článku, bod 1. Tato „zrušovací“ opatření, stejně tak jako opatření, která by nebyla v přechodném období necelých dvou let nahrazena vyhláškou, budou ze zákona zrušena 31. prosince 2014.

Část šestá

K Čl. VII

Derogační klauzule zahrnuje v části první zrušení čl. II zákona č. 442/2000 Sb.

Dále derogační klauzule zrušuje v části první čl. II a část druhou zákona č. 127/2002

Sb., týkající se opatření ČNB, protože toto ustanovení již z hlediska svého obsahu ztratilo aplikační význam.

Pokud jde o úpravu statusové materie, kterou obsahují dosud uvedené části zákona

č. 442/2000 Sb., resp. zákona č. 127/2002 Sb., je tato materie vtělována přímo do zákona v podobě § 1a, § 2 odst. 1, § 9 odst. 1 a § 34a.

Část sedmá (účinnost)

K Čl. VIII

S přihlédnutím ke lhůtám legislativního procesu je navrhováno datum účinnosti od

1. dubna 2013.

V Praze dne 3. října 2012

RNDr. Petr Nečas, v.r. předseda vlády

Ing. Miroslav Kalousek, v.r. ministr financí

Ing. Miroslav Singer, Ph.D., v.r. guvernér České národní banky