zákon č. 228/2006 Sb.

Smyslem této novely je zlepšit financování významných kulturních památek. Investiční dotace Ministerstva kultury ČR ze státního rozpočtu jsou v kapitole 334. Ministerstvo eviduje nyní cca 90 investičních záměrů. Na výstavbu nových kapacit, rekonstrukce a modernizace stávajících objektů nezbývají prostředky.

Národní kulturní poklad ve vlastnictví státu – vnitřní zadluženost

Po reformě veřejné správy zůstaly v přímé péči státu pouze národní kulturní instituce (muzea, galerie, knihovny, Národní památkový ústav a další specializované instituce zřizované Ministerstvem kultury) České republiky, shromažďující, uchovávající a veřejnosti zprostředkovávající dějiny, životní způsob a přírodní prostředí společnosti od nejstarších dob do současnosti a nejcennější projevy tvůrčích schopností člověka. Tyto instituce mají nezastupitelnou funkci při nezbytném přenosu kulturních hodnot vytvořených minulými generacemi generaci přicházející a jejich uchování pro generace ještě nenarozené.

Historické budovy, které tyto instituce užívají, národní kulturní památky, ale zejména miliony hmotných dokladů, které jsou součástí státních sbírek a státních knihovních fondů, nebo jsou movitými kulturními památkami, a které tyto instituce spravují, představují zcela mimořádnou kulturní hodnotu nejen pro občany České republiky, ale jsou hodnotou pro celou Evropu. Svým významem jsou zcela srovnatelné s významem kulturních pokladů těch nejvyspělejších evropských zemí. Je proto v zájmu civilizační konkurenceschopnosti České republiky, aby o tuto kulturní hodnotu bylo také srovnatelným způsobem pečováno.

Třicet jedna těchto státních kulturních institucí zřizuje Ministerstvo kultury jako příspěvkové organizace, mezi nimi i ty, které jsou tradičně vnímány jako „národní“ (a některé jsou tak i nazvány), protože jsou zvláště významně spojeny s národní historií a kulturou. Nejen tím, že shromažďují, uchovávají a veřejnosti zprostředkovávají ony sbírky, knihovní fondy a movité kulturní památky, ale také tím, že hrály mimořádnou roli v procesu politické a ekonomické emancipace společnosti na území České republiky (Národní divadlo, Národní muzeum, Národní knihovna České republiky, Uměleckoprůmyslové museum, Národní technické muzeum …) a jsou i dnes vnímány veřejností jako významné symboly kulturní vyspělosti České republiky. Již dvě staletí je proto také postoj politických reprezentací k těmto institucím posuzován jako jedno z měřítek opravdovosti jejich snah o blaho obce. Existuje tedy mnoho důvodů pro to, označit tyto „národní“ instituce za skutečné klenoty národní paměti.

V období let 1939–1989, kdy národní emancipace i státní suverenita byly potlačovány dvěma totalitními režimy, byla péče o všechny kulturní instituce zanedbávána a pro instituce „národní“ to platilo dvojnásob. Až na výjimky jejich budovy chátraly, z některých byly kulturní instituce dokonce vystěhovány (Národní zemědělské muzeum, částečně Národní technické muzeum), sbírky, knihovní fondy a soubory movitých kulturních památek byly uchovávány v nedůstojných podmínkách a nemohly být optimálně využívány k účelům, pro něž byly shromážděny.

Vědomo si významu „národních“ institucí zahájilo Ministerstvo kultury podle svých možností první etapu jejich rehabilitace už v 90. letech minulého století.

Možnosti ministerstva, byť omezené, umožnily od vzniku České republiky alespoň zčásti podmínky pro činnost těchto národních kulturních institucí zlepšit. To nejdůležitější, co se již podařilo, stručně rekapitulujeme:

Národní muzeum

• zřízení nových depozitářů pro sbírky Náprstkova muzea v Liběchově rekonstrukcí bývalého špýcharu;

• zřízení nového, velkokapacitního depozitáře se špičkovými parametry pro Historické muzeum rekonstrukcí kasárenského areálu v Terezíně, získání dalšího kasárenského areálu tamtéž, který na rekonstrukci teprve čeká;

• zakoupení nového objektu pro Archiv Národního muzea, náhradou za dům vydaný v restituci;

• výstavba nového areálu pro depozitáře, laboratoře, dílny a pracovny Přírodovědeckého muzea;

• rekonstrukce objektu v Karmelitské ulici č. 2 a 4 pro České muzeum hudby náhradou za objekt vydaný v restituci;

• rekonstrukce letohrádku Kinských v Praze 5 pro sbírky národopisného oddělení Historického muzea.

Tím byly vytvořeny základní předpoklady pro zvládnutí největšího úkolu – rekonstrukci hlavní budovy na Václavském náměstí.

Národní knihovna České republiky

• vybudování Centrálníhodepozitáře v Hostivaři přestavbou areálu bývalého státního podniku Výstavnictví.

Národní technické muzeum

• uvolnění poloviny historické budovy na Letné pro potřeby muzea a její rekonstrukce, která stále probíhá;

• dobudování depozitárního areálu v Čelákovicích, které probíhá.

Národní zemědělské muzeum

• znovuzískání historické budovy muzea v Praze na Letné;

• oprava a rekonstrukce zámku Kačina pro Muzeum českého venkova;

• získání armádního areálu v Čáslavi pro uložení unikátní sbírky traktorů a orací zemědělské techniky.

Památník národního písemnictví

• rekonstrukce letohrádku Hvězda a bývalé Hájenky.

Uměleckoprůmyslové museum

• rekonstrukce bývalého pivovaru v Brandýse nad Labem;

• rekonstrukce zámku v Kamenici nad Lipou.

Národní galerie v Praze

• dokončení rekonstrukce Veletržního paláce;

• rekonstrukce paláce Kinských;

• stavební úpravy Šternberského paláce;

• první etapa rekonstrukce Anežského kláštera;

• rekonstrukce Schwarzenberského a Salmovského paláce, jež dosud probíhá.

Od roku 1995 byly v rámci programového financování na obnovu a rozvoj státních kulturních zařízení poskytnuty následující prostředky v mil. Kč:

m il.Kč do r. 2000 2001 2002 2003 2004

muzea a galerie 1 929,7 192,9 295,1 368,1 270,6

památkové ústavy 824,1 169,1 175,9 183,9 230,5

knihovny 731,3 30,7 3,0 19,6 0,0

divadla 61,2 12,7 19,4 8,2 1,9

ostatní 14,9 1,2 1,2 12,2 9,7

Celkem byly za uplynulých deset let poskytnuty prostředky ve výši 5 567,1 mil.Kč.

Shrnutí problémů

Pro zahájení rehabilitace těchto výše uvedených klenotů národní paměti – národních kulturních institucí - však již prostředky kapitoly nestačí. Podle platných předpisů nemůže ministerstvo zahájit rekonstrukce dalších objektů nebo výstavbu nových, neboť objemy investičních výdajů kapitoly v jednotlivých letech neumožňují naplnit požadavek na plné financování staveb podle předkládaných investičních záměrů. Také proto, že na pořad dne se dostávají rekonstrukce a stavby mimořádně ekonomicky náročné. Odkládáním jejich realizace se tyto nároky do budoucna stále zvyšují, protože stav budov se velmi rychle zhoršuje a nedostatek vhodných prostor pro uchovávání sbírek, knihovních fondů a souborů movitých kulturních památek stále více tuto významnou část kulturního dědictví ohrožuje.

Národní muzeum

Novorenesanční hlavní budova Národního muzea byla postavena v letech 1885-1891 podle projektu architekta Josefa Schulze. Nemovitost je zcela právem řazena mezi vrcholné projevy české architektury druhé poloviny 19. století.

Hlavní budova Národního muzea byla uvedena do provozu v roce 1891. Od této doby neprošla žádnou zásadní rekonstrukcí, mimo rekonstrukcí po haváriích (poškození bombou za II. světové války, devastace fasády střelbou v roce 1968, porušení statiky odstřely v metru – 70. léta 20 století). V současné době je budova ve velice špatném stavu, inženýrské sítě ve stavu havarijním, servis pro návštěvníky je na zcela nevyhovující úrovni, expozice v nevyhovujícím stavu a sbírkové předměty uložené v této budově jsou stabilně ohrožovány jejím špatným technickým stavem a vlivy okolního prostředí velkoměsta, které zastaralá budova není schopna ovlivňovat a eliminovat.

S každým odkladem generální rekonstrukce Národního muzea stoupá úroveň poškozování jak vlastní budovy, která je národní kulturní památkou, tak sbírkových předmětů, a narůstá riziko havárie velkého rozsahu. Vzhledem k tomu, že hlavní budova Národního muzea je středobodem fungování největší státní muzejní instituce, její současný stav bez jasného stanovení termínu rekonstrukce neumožňuje koncepční rozvoj českého muzejnictví.

Technický stav budovy v neposlední řadě vede k energetickým únikům a k značným výdajům na údržbu a havárie, zároveň neumožňuje pořádat takové výstavy, akce a jiné aktivity, které by byly výdělečné. Přes vysokou investici do generální rekonstrukce je její odkládání z dlouhodobého hlediska nejen nekoncepční, zvyšující riziko havárie, ale též neekonomické. Vzhledem k tomu, že, příprava generální rekonstrukce pro Národní muzeum znamená rozsáhlé přípravy náročné na čas a zásadní změnu celé činnosti na několik let, je nutné o rekonstrukci a jejím postupu rozhodnout co nejdříve.

Celkové cíle projektu

Provést generální rekonstrukci hlavní budovy Národního muzea.

Uvést do důstojného stavu významnou národní kulturní památku, jednu z dominant Prahy i České republiky.

Vybudovat moderní expozice z oblasti přírody a historie s celostátním i mezinárodním významem.

Zásadním způsobem zvýšit a zlepšit prezentaci českého kulturního bohatství v rámci členství v Evropské unii.

Posílit vzdělávací kapacitu Národního muzea vůči školní mládeži, ale též celé české veřejnosti

Zvýšit kvalitu péče a bezpečnost unikátních sbírkových předmětů patřících ke kulturnímu bohatství České republiky.

Umožnit koncepční a kvalitní rozvoj Národního muzea jako centrálního českého muzea, jehož sbírka je na světové úrovni a zahrnuje téměř 1/3 celého sbírkového fondu České republiky.

Zamezit zbytečně velkým výdajům na provoz a údržbu zastaralého objektu.

Důvody neodkladnosti

Havarijní stav budovy a z něho plynoucí nebezpečí pro samotnou národní kulturní památku, tak pro sbírkové předměty v nevyčíslitelných hodnotách.

Odkládání rekonstrukce budovy staré 120 let situaci nevyřeší, ale naopak prohlubuje, odkládání bude postupně zvyšovat výši potřebné investice.

Současný stav budovy je velice špatnou vizitkou pro Českou republiku (budova je atraktivním cílem turistů).

Investice do rekonstrukce stávajících expozic a dalšího vybavení zlepšující návštěvnický servis jsou v současnosti neefektivní, jelikož se investuje do prostor, které potřebují rekonstrukci kompletní a ne částečnou.

Bez rekonstrukce jsou velice omezené možnosti rozvoje Národního muzea a možnosti koncepčního plánování budoucnosti a významu jedné z nejdůležitějších národních kulturních institucí, a to v době, kdy ve spojené Evropě je dáván čím dál tím větší důraz na svébytnost jednotlivých kultur.

Očekávané výsledky

Odstranění bezpečnostních rizik a technických problémů.

Kvalitní zajištění péče o sbírky miliardových hodnot.

Vybudování moderního Národního muzea na světové úrovni a tím:

Odstranit deficit, který ČR má především v prezentaci svých dějin.

Zvýšit prestiž a funkčnosti Národního muzea a tím i celé české kultury.

Podpořit turistický ruch.

Zvýšit zisk instituce a tím umožnit její další rozvoj částečným samofinancováním.

Napravit nedobrý dojem, kterou pro ČR znamená chátrající budova takovéhoto významu v samotném středu Prahy.

(veškeré výsledky tohoto projektu jsou velice lehce změřitelné statistickými a ekonomickými metodami, monitoringem zájmu médií apod.)

Národní muzeum v době rekonstrukce

Generální rekonstrukce hlavní budovy Národního muzea pochopitelně znamená její kompletní uzavření pro veřejnost. Tato skutečnost se však dá využít jako pozitivum pro další fungování instituce jako celku.

Mediální zájem o rekonstrukci soustředit též na Národní muzeum jako celek.

Maximálně soustředit aktivity pro veřejnost do ostatních expozic a budov Národního muzea, upoutat tak na ně pozornost a využít nefunkčnost hlavní budovy pro posílení jejich identity a popularity jako dalších součástí Národního muzea.

Volnou kapacity pracovníků soustředit na revizi sbírky podle zákona 122/2000 Sb. a systematicky tak pracovat na modernizaci správy sbírky.

Využít stávajícího stavu k vytvoření zásadní koncepce Národního muzea jako národní kulturní instituce včetně dlouhodobého projektu jeho činnosti.

Pro zajištění provozu Národního muzea po dobu rekonstrukce a následně i po ní je nutné získat náhradní administrativní budovu nedaleko hlavní budovy Národního muzea. Jako ideální řešení i z dalších důvodů se jeví usilovat o získání sousedící budovy bývalého Federálního shromáždění.

Shrnutí

Vedle uvedených argumentů pro rekonstrukci hlavní budovy Národního muzea je hlavním a zastřešujícím argumentem skutečnost, že tento objekt si v horizontu několika let nezbytně rekonstrukci vyžádá. Její současné neschválení tedy každopádně znamená pouze oddálení této akce za cenu zvyšujících se rizik, nákladů, nevyužívání celkového potenciálu této instituce.

Národní knihovna ČR

Jedinečný barokní areál národní kulturní památky Klementinum prošel celkovou rekonstrukcí naposledy ve 30. letech minulého století. Ačkoliv v těchto prostorách sídlí knihovna historicky kontinuálně, novodobému rozvoji (především s ohledem na dramatický růst produkce knihovních dokumentů) už samotný areál nepostačuje.

S ohledem na tu skutečnost, že se postupně blíží situace, kdy budou stávající kapacity Národní knihovny ČR zcela naplněny a bude hrozit, že následně dojde ke krizové situaci, jeví se jako nejvhodnější řešení současného neudržitelného stavu výstavba nové budovy pro uložení novodobých fondů (tj. fondů publikovaných po roce 1800) a poskytování souvisejících služeb veřejnosti.

Předběžně bylo projednáno umístění nové budovy Národní knihovny ČR na několika stavebních parcelách ve vlastnictví hl.m.Prahy na okraji Letenské pláně. Uvedená lokalita se jeví jako nejvhodnější, protože splňuje následující kriteria: pozemek je ve vlastnictví města, umístěn v nezáplavové zóně, velmi blízko areálu Klementina a nedaleko trasy metra A.

Plánovaná investice v této lokalitě je plně v souladu s územně plánovací dokumentací schváleného Územního plánu sídelního útvaru hl. města Prahy.

Výstavba nové budovy zajistí dostatek prostoru pro uložení novodobých fondů přímo v místě poskytování souvisejících služeb na dalších padesát let. Bude zajištěn přímý přístup k nejdůležitějším fondům, což prostorová omezení Klementina dnes neumožňují, a speciální sbírky budou uchovávány a zpřístupňovány v adekvátním prostředí.

Dostavba a zprovoznění nové budovy Národní knihovny ČR dále umožní rekonstrukci a revitalizaci celého areálu Klementina (barokní komplex Klementina je hned po Pražském hradu druhou největší pražskou národní kulturní památkou), což za současného naplnění budov je naprosto nereálné.

V historických prostorách Klementina zůstanou soustředěny rukopisy a staré tisky (do roku 1800 ), hudební fondy a Slovanská knihovna.

Výstavba nové budovy Národní knihovny ČR a revitalizace Klementina bude mít současně příznivé dopady také na další instituce - uvažuje se o umístění Obce spisovatelů či českého PEN klubu a o přenesení části výuky Filosofické fakulty a Fakulty sociálních věd UK do Klementina.

Součástí záměru je i umístění hlavního depozitáře 200 000 svazků knih a časopisů Parlamentní knihovny do objektu nové budovy Národní knihovny ČR.

Na konci roku 2005 zbývá Národní knihovně České republiky vzhledem k rychlému naplňování depozitářů pouhých pět let nejen na představení a schválení dlouhodobého plánu rozvoje (resp. investičního záměru), ale také na jeho přípravu a realizaci.

Také díky tomu, že převážná část Klementina byla přinejmenším od roku 1777 využívána zejména ke knihovnickým účelům, byly ostatní funkce tohoto cenného barokního areálu postupně spíše potlačovány a upadaly v zapomnění. Možná i proto, že se o Klementinu uvažovalo v posledních více než 70 letech pouze jako o sídle knihovny, byl stát při úvahách o investicích a velkých opravách v posledních sedmi desetiletích více než skoupý: poslední velká rekonstrukce Klementina proběhla ve 30. letech minulého století. Situaci samozřejmě komplikovalo i to, že jakékoli opravy v prostorách depozitářů vždy významně ohrožovaly knihovní fondy v Klementinu umístěné. Navrhovanou rekonstrukci v plánovaném rozsahu výrazně usnadní výstavba nové budovy Národní knihovny v Praze na Letné a redislokace novodobých fondů a služeb. Připravované rozdělení knihovny zároveň přinese možnost podstatného rozšíření funkcí klementinského areálu jak pro obyvatele Prahy, tak pro návštěvníky z jiných míst ČR i zahraniční turisty. Revitalizace Klementina tak nebude pouhou rekonstrukcí zachraňující dnes zanedbaný skvost barokní architektury a uměleckých řemesel: významně také rozšíří pražskou kulturní nabídku.

Klementinum knihovnické (badatelské)

Rekonstrukce Klementina umožní zásadní přestavbu prostorů, ve kterých jsou (dnes v nevyhovujících podmínkách) umístěny nesmírně cenné rukopisy a staré tisky (do roku 1800). Rekonstrukce umožní i vybudování moderního restaurátorského pracoviště přímo navazujícího na uložené fondy (restaurátoři dnes sídlí v 16 km vzdáleném depozitáři NK v Praze – Hostivaři). Redislokace této části Národní knihovny umožní zcela jiný přístup k prezentaci rukopisů a starých tisků vůči veřejnosti – ať už prostřednictvím stálých nebo časově omezených výstav v prostorách k tomuto účelu speciálně zřízených (včetně důrazu na ochranu fondu). Lepší podmínky budou vytvořeny pro domácí i zahraniční badatele. Lepší podmínky pro uložení fondu, jeho ochranu i badatelské zpřístupnění přinese rekonstrukce také hudebním fondům NK, jejichž velká část má charakter sbírky rukopisů a starých tisků (z tohoto důvodu jsme v závěru roku 2004 spojili samostatná oddělení rukopisů a starých tisků a oddělení hudební do jednoho odboru Historických a hudebních fondů).

Rekonstrukce dále umožní výrazně zkvalitnit podmínky pro další rozvoj a lepší uchovávání fondu světově ceněné Slovanské knihovny – největší a nejvýznamnější středoevropské knihovny pro oblast slavistiky.

Zlepšit podmínky uložených vzácných tisků není rozhodně málo: vždyť cena jediného z nich – Vyšehradského kodexu z 11. století – se odhaduje na stovky milionů Kč, o historické ceně a významu (srovnatelného s českými korunovačními klenoty) ani nemluvě. Podobně vzácných materiálů jsou v Klementinu tisíce (!).

Klementinum historické (muzeální)

Zatímco dnes jsou v řadě historicky cenných prostor Klementina s barokní výzdobou (včetně nástěnných fresek) depozitáře či kanceláře, po rekonstrukci areálu zde návštěvníci najdou zajímavé historické (muzeální) prohlídkové trasy s trvalými expozicemi i výstavami dokumentujícími historii Klementina. O trvalé zápůjčky některých sbírkových předmětů budou požádány Národní muzeum a Národní technické muzeum, v jejichž depozitářích je nemálo z původního klementinského mobiliáře. Součástí tohoto úseku plánované rekonstrukce je dokončení oprav střech a obvodového pláště, stejně jako předláždění dnes nevhodně vyasfaltovaných nádvoří, ze kterých bude vyloučena veškerá automobilová doprava – parkování bude řešeno dvoupodlažní podzemní garáží pod úrovní tzv. Hospodářského dvora (klidová, odpočinková zóna, která pak vznikne, podstatně odlehčí dnes turisticky přetížené Karlově ulici).

V začátcích jsou prozatím jednání s Univerzitou Karlovou o umístění expozice z historie UK, historie často úzce spjaté právě s Klementinem. Ve fázi úvah je i možnost umístit v revitalizovaném areálu Památník písemnictví, který v současné době prostory teprve hledá. Dopady na předkládaný investiční záměr v případě těchto dílčích změn by byly zanedbatelné – prostorově by pouze dosud plánované expozice nahradily zčásti jiné, bez výrazného dopadu na předkládaný rozpočet.

Klementinum kulturní a společenské

Nikoli nevýznamnou složkou (smyslem) předkládaného projektu je kulturní a společenské oživení Klementina. Divadlo se na jeho nádvořích hrálo už za jezuitů a řada venkovních i vnitřních prostor k pořádání kulturních i společenských akcí přímo vybízí. Stávající venkovní prostory (nádvoří mezi vstupy z Karlovy ulice, Křižovnické ulice a Mariánského náměstí a zejména Révové nádvoří) budou rozšířeny parkovou úpravou o tzv. Hospodářský dvůr (dnes a léta předešlá iracionálně využívaný jako rozměrné skladiště v centru Prahy) s letní kavárnou. Kancelářské prostory (celkem cca 120 m²) budou poskytnuty Obci spisovatelů a českému PEN klubu. Samostatnou částí je projekt Galerie Klementinum zřízené ve dvou chodbách historické části Klementina se zvláštním vchodem z Křížovnické ulice.

Nabídky kulturních a společenských akcí v Klementinu jistě ocení nejen Pražané, ale také (možná dokonce především) návštěvníci hlavního města z ČR i zahraniční turisté. Výhodou při jejich pořádání bude možnost parkování v dvoupatrové podzemní garáži s vjezdem z Mariánského náměstí.

Klementinum univerzitní

Národní knihovna díky historickým souvislostem plní dodnes také roli knihovny univerzitní, ačkoli v názvu i Statutu takové explicitní vyjádření chybí. Po předběžných konzultacích s rektorem Univerzity Karlovy budou v rekonstruovaném Klementinu vytvořeny prostory pro univerzitní výuku, zajišťovanou především vědeckými pracovníky z řad zaměstnanců Národní knihovny.

Klementinum turistické

Zejména turistům a návštěvníkům Prahy bude sloužit projektovaná restaurace (která bude zároveň sloužit zaměstnancům NK jako závodní jídelna), prodejna pragensií a reprintů sbírek NK spojená s informačním centrem o pražské kultuře a prodejem vstupenek na koncerty v Zrcadlové kapli. Opravy a rehabilitace se konečně dočká ve světě proslulý a u nás téměř neznámý Mozartovský památník – vůbec první na světě, umístěný dnes v plechových skříních.

Je třeba podotknout, že po rekonstrukci a revitalizaci si Klementinum na značnou část svého nově definovaného provozu vydělá, čímž se sníží naše nároky na čerpání provozních prostředků ze státního rozpočtu.

Závěr

S ohledem na výše uvedené problémy a na možnosti státního rozpočtu Ministerstvo kultury nutně potřebuje prostředky alespoň ve výši 2 mld. Kč, i když skutečná potřeba rozložená v čase je mnohem vyšší (17 681 211 tis. Kč), jak ukazuje následující tabulka, která rovněž dokumentuje možnosti Ministerstva kultury v letech 2007-2014:

kapitola MK účast státního rozpočtu

rok 2007 250 000 tis.Kč 1 247 055 tis. Kč

rok 2008 250 000 tis. Kč 1 411 261 tis. Kč

rok 2009 300 000 tis. Kč 1 758 722 tis. Kč

rok 2010 300 000 tis. Kč 1 784 720 tis. Kč

rok 2011 300 000 tis. Kč 3 059 434 tis. Kč

rok 2012 300 000 tis. Kč 2 470 219 tis. Kč

rok 2013 300 000 tis. Kč 2 564 800 tis. Kč

rok 2014 250 000 tis. Kč 1 135 000 tis. Kč

Celkem 2 250 000 tis. Kč 15 431 211 tis. Kč

Dopad návrhu na státní rozpočetPředložený návrh nemá dopady na státní rozpočet ani na jiné veřejné rozpočty.