zákon č. 229/2016 Sb.

151. V příloze č. 1 části druhé se na konci textu bodu 1 doplňují slova „, nejedná-li se o munici“.

152. V příloze č. 1 části druhé se body 4, 5, 17 a 19 zrušují.

Dosavadní body 6 až 16, 18 a 20 se označují jako body 4 až 16.

153. V příloze č. 1 části druhé body 13 až 15 znějí:

„13. Znehodnocené střelivo - střelivo, na kterém byly provedeny úpravy znemožňující jeho původní funkci. Znehodnocené střelivo neobsahuje žádné aktivní náplně, jakými jsou například výmetné náplně, zápalkové, výbušné, zápalné, svítící nebo dýmotvorné slože.

14. Řez střeliva - střelivo, na kterém byly provedeny úpravy odkrývající alespoň částečně vnitřní konstrukci včetně náhradních (inertních) náplní a které neobsahuje žádné aktivní náplně. 15. Maketa střeliva - střelivo nebo předmět tvarově a rozměrově shodný s originální předlohou, které neobsahují žádné aktivní náplně, přičemž mohou obsahovat náplně vyrobené z inertního materiálu. Zahrnuje civilní nebo vojenské školní střelivo určené pro výuku nebo výcvik.“.

„Příloha č. 2 k zákonu č. 119/2002 Sb.

Druhy a skupiny munice

1. Skupiny munice

a) středorážová munice – kulové náboje a střely ráže větší než 12,7 mm a nejvýše 20 mm, pokud jejich střela obsahuje výbušné látky nebo jiné aktivní muniční náplně, ostatní náboje ráže větší než 20 mm, s výjimkou nábojů dovoleného výrobního provedení,

b) dělostřelecká munice – dělostřelecké jednotné nebo dělené náboje od ráže 20 mm včetně podkaliberní munice,

c) miny do minometů všech ráží,

d) granáty ruční, puškové, granátometné a speciální,

e) jednorázové protitankové střely a střely do pancéřovek a tarasnic,

f) iniciátory – zapalovače, zápalkové šrouby včetně zápalky, elektrické pilule, roznětky, rozbušky, pokud jsou konstrukčně určeny pro použití v munici,

g) letecké pumy – všechny druhy leteckých pum, včetně jejich submunice,

h) neřízené rakety a řízené raketové střely – rakety a jejich komponenty, protitankové řízené střely, letecké řízené i neřízené střely, protiletadlové střely, raketové náboje,

i) miny pozemní, podvodní a speciální,

j) ženijní munice – výbušné odminovací a minovací systémy a ženijní náloživo, konstruované pro vedení námořní, letecké nebo pozemní války,

k) torpéda,

l) hlubinné a demoliční nálože,

m) výbušné předměty výcvikového a speciálního určení obsahující zejména pyrotechnické slože nebo výbušniny,

n) pyropatrony a speciální pyroprostředky letectva, raketové a ostatní vojenské techniky,

o) ostatní munice nezařazená do výše uvedených skupin.

2. Delaborovaná munice - munice zbavená výbušnin a jiných aktivních muničních

23)

náplní, neoznačená podle zvláštního právního předpisu. Delaborovaná munice je určena ke zničení, znehodnocení, výrobě řezu munice nebo k dalšímu technickému zpracování nebo využití materiálu.

3. Znehodnocená munice - delaborovaná munice, která je označena kontrolní

23)

znehodnocovací značkou podle zvláštního právního předpisu.

4. Řez munice - řez munice vyrobený postupem a označený podle zvláštního právního

23)

předpisu. Řez munice je určen pro školní a výcvikové účely, zbavený výbušnin a jiných aktivních muničních náplní, a byly na něm provedeny úpravy odkrývající alespoň částečně vnitřní konstrukci munice včetně náhradních (inertních) náplní.

5. Maketa munice - munice nebo předmět tvarově a rozměrově shodný s originální předlohou, které neobsahují výbušniny nebo jiné aktivní muniční náplně, přičemž mohou být vyrobeny z jiného (nestandardního) materiálu než munice a mohou obsahovat náplně vyrobené z náhradního (inertního) materiálu. Zahrnuje například munici určenou pro výuku nebo výcvik.

6. Nalezená munice - souhrnné označení pro munici, která byla připravena k použití, byla použita (například vystřelena, shozena, odpálena, vržena anebo vymetena), rozhozena nebo se jinými vnějšími vlivy dostala mimo kontrolu svého držitele a zůstala nevybuchlou například také v důsledku selhání iniciačního mechanismu nebo byla konstruována tak, aby vybuchla z jiných příčin.“.

Čl. II

Přechodná ustanovení

1. Platný zbrojní průkaz skupiny F se dnem nabytí účinnosti tohoto zákona považuje za průkaz pro provádění pyrotechnického průzkumu podle zákona č. 119/2002 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se stejnou dobou platnosti.

2. Platnost zbrojního průkazu vydaného přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona skončí dnem, který je v něm uveden. Držitel zbrojního průkazu skupiny D nebo zbrojního průkazu skupiny F, který je dnem nabytí účinnosti tohoto zákona považován za průkaz pro provádění pyrotechnického průzkumu podle zákona č. 119/2002 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, vydaných přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona je povinen podrobit se lékařské prohlídce u posuzujícího lékaře a odevzdat posudek o zdravotní způsobilosti příslušnému útvaru policie do 2 měsíců po uplynutí 5 let od vydání tohoto zbrojního průkazu.

3. Střelná zbraň, zakázaný doplněk zbraně, střelivo nebo munice, které jejich vlastník přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona opustil a které jsou ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona v držení státu, připadají do vlastnictví státu.

4. Držitel zbrojního průkazu skupiny D, který není držitelem základního muničního průkazu nebo vyššího muničního průkazu, je oprávněn pro držitele zbrojní licence, který provádí ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona činnosti při nakládání s municí, nabývá do vlastnictví, drží, přechovává, skladuje munici nebo s municí jinak nakládá a který není držitelem obecné muniční licence, nebo pro držitele obecné muniční licence provádět činnosti při nakládání s municí nejdéle po dobu 2 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, přitom je povinen plnit povinnosti také jako držitel příslušného druhu muničního průkazu.

5. Ministerstvo vydá na žádost osobě, která byla ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona držitelem zbrojního průkazu skupiny F a která je ke dni podání žádosti držitelem průkazu pro provádění pyrotechnického průzkumu, doklad rovnocenný osvědčení o odborné způsobilosti žadatele o vydání průkazu pro provádění pyrotechnického průzkumu.

6. Platná zbrojní licence skupiny K se dnem nabytí účinnosti tohoto zákona považuje za muniční licenci k provádění pyrotechnického průzkumu podle zákona č. 119/2002 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Držitel zbrojní licence skupiny K, která se podle věty první považuje za muniční licenci k provádění pyrotechnického průzkumu, je povinen provést výměnu dokladu za muniční licenci k provádění pyrotechnického průzkumu u příslušného útvaru policie nejpozději do 2 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

7. Držitel zbrojní licence, který ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona nakládá s municí a který není držitelem obecné muniční licence, je oprávněn nadále nakládat s municí nejdéle po dobu 2 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Do doby vydání obecné muniční licence nebo do doby uplynutí 2 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona se na držitele zbrojní licence podle věty první při nakládání s municí pohlíží jako na držitele obecné muniční licence, taková osoba je přitom povinna plnit povinnosti také jako držitel obecné muniční licence.

8. Provozovatel střelnice schválené pro střelbu munice, trhací jámy pro ničení výbušnin využívané také pro ničení munice nebo zvláštního zařízení pro odpalování, střelbu nebo ničení munice provozovaných ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona je povinen požádat o povolení jejich provozování podle zákona č. 119/2002 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, nejpozději do 2 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Žádost podle věty první lze podat současně s žádostí o vydání obecné muniční licence.

9. Munici lze zabezpečovat proti zneužití, ztrátě nebo odcizení jako zbraň kategorie A nejdéle po dobu 2 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Držitel zbrojní licence podle bodu 10 nebo držitel obecné muniční licence je povinen zajistit bezpečnost muničního skladiště a poprvé zpracovat dokumentaci muničního skladiště nejpozději do 2 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

10. Na řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a věci zadržené nebo zajištěné podle zákona č. 119/2002 Sb., ve znění účinném před dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se použijí dosavadní právní předpisy. Přihláška ke zkoušce odborné způsobilosti žadatele o vydání zbrojního průkazu skupiny F a žádost o vydání zbrojního průkazu skupiny F podané přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se považují za přihlášku ke zkoušce odborné způsobilosti žadatele o vydání průkazu pro provádění pyrotechnického průzkumu a žádost o vydání průkazu pro provádění pyrotechnického průzkumu. Žádost o vydání zbrojní licence skupiny K podaná přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se považuje za žádost o vydání muniční licence pro provádění pyrotechnického průzkumu.

11. Držitel zbrojní licence zašle do 1 roku ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona příslušnému útvaru policie vnitřní předpis vydaný podle § 39 odst. 1 písm. d) zákona č. 119/2002 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

12. Držitel zbrojní licence zapíše u zbraní, střeliva, černého loveckého prachu, bezdýmného prachu a zápalek, které drží a jejichž držitelem byl přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, do evidenční knihy v centrálním registru zbraní údaj o místu jejich uložení, včetně údajů identifikujících konkrétní objekt, ve kterém jsou zbraň, střelivo, černý lovecký prach, bezdýmný prach nebo zápalky uloženy, nepostačuje-li k jeho jednoznačnému určení uvedení adresy provozovny, a to nejpozději do 1 roku ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

13. Držitel zbrojní licence nebo obecné muniční licence zapíše údaje vedené podle zákona č. 119/2002 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, o munici v centrálním registru zbraní u munice, kterou drží a jejímž držitelem byl přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, do evidenční knihy v centrálním registru zbraní nejpozději do 1 roku ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

14. Platnost výjimky, na jejímž základě držitel zbrojního průkazu skupiny A nebo držitel zbrojní licence ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona drží munici, zaniká uplynutím 1 roku ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

15. Údaje o přestupcích na úseku zbraní a střeliva projednaných v blokovém řízení přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona zapíše policie do evidence vedené podle zákona č. 119/2002 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Údaje v evidenci přestupků na úseku zbraní a střeliva projednaných v blokovém řízení přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona uchová policie po dobu 5 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

ČÁST DRUHÁ

Změna zákona o požární ochraně

Čl. III

Zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění zákona č. 425/1990 Sb., zákona č. 40/1994 Sb., zákona č. 203/1994 Sb., zákona č. 163/1998 Sb., zákona č. 71/2000 Sb., zákona č. 237/2000 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 186/2006 Sb., zákona č. 267/2006 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 341/2011 Sb., zákona č. 350/2011 Sb., zákona č. 350/2012 Sb., zákona č. 303/2013 Sb., zákonného opatření Senátu č. 344/2013 Sb., zákona č. 64/2014 Sb. a zákona č. 320/2015 Sb., se mění takto:

1. § 6a a 6b včetně nadpisů znějí:

㤠6a

Posouzení požárního nebezpečí

(1) Právnické osoby a podnikající fyzické osoby mohou provozovat činnost s vysokým požárním nebezpečím za podmínky, že orgán státního požárního dozoru schválí posouzení požárního nebezpečí.

(2) Posouzení požárního nebezpečí obsahuje

a) popis a posouzení rizik z hlediska možnosti vzniku a šíření požáru a ohrožení osob, zvířat a majetku,

b) zhodnocení možnosti provedení záchranných prací a účinné likvidace požáru, včetně popisu jeho možných následků,

c) systém řízení požární ochrany a

d) návrhy na opatření ke snížení rizika možnosti vzniku a šíření požáru a ohrožení osob, zvířat a majetku, návrhy na provedení záchranných prací a návrhy opatření k účinné likvidaci požáru, včetně stanovení lhůt k jejich plnění.

(3) Právnická osoba a podnikající fyzická osoba předloží posouzení požárního nebezpečí zpracované osobou uvedenou v § 11 odst. 1 ve 2 vyhotoveních ke schválení orgánu státního požárního dozoru.

(4) Neshledá-li orgán státního požárního dozoru v posouzení požárního nebezpečí nedostatky, posouzení požárního nebezpečí schválí.

(5) Zjistí-li orgán státního požárního dozoru, že předložené posouzení požárního nebezpečí vykazuje obsahové nedostatky, pro které je nelze schválit, vrátí je zpět předkladateli s uvedením zjištěných nedostatků a současně stanoví přiměřenou lhůtu pro opětovné předložení vráceného posouzení po odstranění zjištěných nedostatků. Řízení lze přerušit na dobu stanovenou pro odstranění nedostatků a opětovné předložení.

(6) Neodstraní-li předkladatel nedostatky ve lhůtě stanovené podle odstavce 5, orgán státního požárního dozoru vydá rozhodnutí o neschválení posouzení požárního nebezpečí.

(7) Před změnou v provozované činnosti, která má vliv na obsah schváleného posouzení požárního nebezpečí, právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba předloží orgánu státního požárního dozoru ke schválení doplněné nebo je-li to vzhledem k rozsahu změny potřebné nové posouzení požárního nebezpečí. Do doby schválení předloženého materiálu nelze změny v provozované činnosti provést.

(8) Změny v objemu roční produkce nejsou důvodem pro předložení nového posouzení požárního nebezpečí, je-li toto schváleno výhradně pro činnost uvedenou v § 4 odst. 3 písm. b).

§ 6b

Dokumentace zdolávání požárů

(1) Právnické osoby a podnikající fyzické osoby mohou provozovat činnost s vysokým požárním nebezpečím nebo činnost se zvýšeným požárním nebezpečím, u které nejsou běžné podmínky pro zásah, za podmínky, že orgán státního požárního dozoru schválí dokumentaci zdolávání požárů.

(2) Dokumentace zdolávání požárů obsahuje operativní plán zdolávání požárů a operativní kartu zdolávání požárů upravující zásady rychlého a účinného zdolávání požáru a záchrany osob, zvířat a majetku.

(3) Právnická osoba a podnikající fyzická osoba předloží dokumentaci zdolávání

požárů zpracovanou osobou uvedenou v § 11 odst. 1 nebo 2 ve 2 vyhotoveních ke schválení orgánu státního požárního dozoru.

(4) Neshledá-li orgán státního požárního dozoru v dokumentaci zdolávání požárů nedostatky, dokumentaci zdolávání požárů schválí.

(5) Zjistí-li orgán státního požárního dozoru, že předložená dokumentace zdolávání požárů vykazuje obsahové nedostatky, pro které ji nelze schválit, vrátí ji zpět předkladateli s uvedením zjištěných nedostatků a současně stanoví přiměřenou lhůtu pro opětovné předložení po odstranění zjištěných nedostatků. Řízení lze přerušit na dobu stanovenou pro odstranění nedostatků a opětovně předložení.

(6) Neodstraní-li předkladatel nedostatky ve lhůtě stanovené podle odstavce 5, orgán státního požárního dozoru vydá rozhodnutí o neschválení dokumentace zdolávání požárů.

(7) Před změnou v provozované činnosti, která má vliv na obsah schválené dokumentace zdolávání požárů, právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba předloží orgánu státního požárního dozoru ke schválení novou dokumentaci zdolávání požárů. Do doby schválení předložené dokumentace nelze změny v provozované činnosti provést.

(8) Podle odstavců 1 až 7 se postupuje i v případě, kdy zpracování dokumentace zdolávání požárů stanoví dokumentace požární ochrany.“.

CELEX: 31998L0024

2. Za § 6b se vkládá nový § 6c, který zní:

㤠6c

Prováděcí právní předpis stanoví

a) hodnoty nahodilého požárního zatížení pro účely členění činností podle požárního nebezpečí,

b) vymezení složitých podmínek pro zásah,

c) množství, druhy a způsob vybavení prostor právnických osob a podnikajících fyzických osob věcnými prostředky požární ochrany a požárně bezpečnostními zařízeními, jakož i požadavky na jejich projektování, montáž, provoz, kontrolu, údržbu a opravy,

d) druhy vyhrazené požární techniky, věcných prostředků požární ochrany a požárně bezpečnostních zařízení,

e) způsob vytváření podmínek pro hašení požáru a pro záchranné práce,

f) lhůty a způsob provádění kontrol dodržování předpisů o požární ochraně,

g) postup při poskytování výrobků a vzorků orgánu státního požárního dozoru k provedení požárně technické expertizy za účelem zjišťování příčin vzniku požáru,

h) způsob určení podmínek požární bezpečnosti při činnostech se zvýšeným požárním nebezpečím a vysokým požárním nebezpečím a

i) způsob posuzování požárního nebezpečí.“.

3. V § 11 odst. 1 větě první se slova „§ 6a odst. 1,“ zrušují.

4. V § 31 odst. 1 písmeno e) zní:

„e) schválením posouzení požárního nebezpečí a schválením dokumentace zdolávání požárů,“.

5. V § 76 odst. 2 se písmeno a) zrušuje.

Dosavadní písmena b) až s) se označují jako písmena a) až q).

6. V § 76 odst. 2 písm. f) se slovo „stanovená“ nahrazuje slovy „nebo lhůty stanovené“.

7. Za § 76 se vkládá nový § 76a, který zní:

㤠76a

(1) Právnické osobě nebo podnikající fyzické osobě, která provozuje činnost s vysokým požárním nebezpečím bez odsouhlaseného posouzení požárního nebezpečí nebo provede v rozporu s § 6a odst. 7 změnu, která má vliv na obsah schváleného posouzení požárního nebezpečí, se uloží pokuta až do výše 10 000 000 Kč.

(2) Právnické osobě nebo podnikající fyzické osobě, která provozuje činnost s vysokým požárním nebezpečím nebo činnost se zvýšeným požárním nebezpečím, u které nejsou běžné podmínky pro zásah, bez odsouhlasené dokumentace zdolávání požárů nebo provede v rozporu s § 6b odst. 7 změnu, která má vliv na obsah schválené dokumentace zdolávání požárů, se uloží pokuta až do výše 10 000 000 Kč.

(3) Pokutu ukládá hasičský záchranný sbor kraje. Při stanovení výše pokuty přihlíží

zejména k závažnosti a době trvání protiprávního jednání.“.

8. V § 77 se na konci odstavce 1 doplňuje věta „Do této doby se nezapočítává doba, po kterou se pro tentýž skutek vedlo trestní řízení.“.

9. V § 77 odstavec 2 zní:

„(2) Pokutu uloženou podle § 76 nebo 76a vybírá hasičský záchranný sbor kraje.“.

10. § 85 zní:

㤠85

(1) Zvláštní požární dozor vykonává v případě

a) útvaru nebo zařízení bezpečnostního sboru příslušný bezpečnostní sbor,

b) vojenského objektu, vojenského útvaru, vojenského zařízení, vojenského záchranného útvaru nebo právnické osoby založené nebo zřízené Ministerstvem obrany Ministerstvo obrany,

c) objektu, zařízení, pracoviště nebo činnosti v podzemí náležející do působnosti orgánu státní báňské správy Český báňský úřad,

d) námořní lodě a civilního letadla Ministerstvo dopravy,

e) drážního vozidla nebo říčního plavidla Ministerstvo dopravy, s výjimkou zjišťování příčin vzniku požárů, nebo

f) objektu Ministerstva zahraničních věcí nacházejícího se mimo území České republiky Ministerstvo zahraničních věcí.

(2) Zvláštní požární dozor se vykonává v rozsahu stanoveném v § 31, s výjimkou odstavce 1 písm. d). Při zvláštním požárním dozoru se postupuje obdobně jako u státního požárního dozoru.

(3) Orgán vykonávající zvláštní požární dozor rozhoduje o správních deliktech podle § 76 a 76a zjištěných při výkonu tohoto dozoru u právnické nebo podnikající fyzické osoby, s výjimkou § 76 odst. 4.

(4) Před změnou vlastnictví nebo převodem práva hospodařit, kterými se přenese odpovědnost za výkon dozoru na státní požární dozor, oznámí orgán vykonávající zvláštní požární dozor tuto skutečnost příslušnému hasičskému záchrannému sboru kraje a následně mu bez zbytečného odkladu oznámí datum, kdy tato skutečnost nastala. V případě změny vlastnictví nebo převodu práva hospodařit, kterými se přenese odpovědnost za výkon zvláštního požárního dozoru na jiný orgán, oznámí orgán, který zvláštní požární dozor vykonává, tuto skutečnost hasičskému záchrannému sboru kraje a následně mu bez zbytečného odkladu oznámí datum, kdy tato skutečnost nastala a kdo zvláštní požární dozor od tohoto data vykonává.

(5) Vykonávat zvláštní požární dozor mohou osoby s odbornou způsobilostí podle § 11 odst. 1.“.

11. § 85a se zrušuje.

12. V § 101 písm. a) se slova „§ 6b“ nahrazují slovy „§ 6c“.

Čl. IV

Přechodná ustanovení

1. Posouzení požárního nebezpečí schválené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se považuje za schválené podle § 6a zákona č. 133/1985 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

2. Dokumentace zdolávání požárů schválená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se považuje za schválenou podle § 6b zákona č. 133/1985 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

ČÁST TŘETÍ

Změna živnostenského zákona

Čl. V

Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění zákona č. 231/1992 Sb., zákona č. 591/1992 Sb., zákona č. 600/1992 Sb., zákona č. 273/1993 Sb., zákona č. 303/1993 Sb., zákona č. 38/1994 Sb., zákona č. 42/1994 Sb., zákona č. 136/1994 Sb., zákona č. 200/1994 Sb., zákona č. 237/1995 Sb., zákona č. 286/1995 Sb., zákona č. 94/1996 Sb., zákona č. 95/1996 Sb., zákona č. 147/1996 Sb., zákona č. 19/1997 Sb., zákona č. 49/1997 Sb., zákona č. 61/1997 Sb., zákona č. 79/1997 Sb., zákona č. 217/1997 Sb., zákona č. 280/1997 Sb., zákona č. 15/1998 Sb., zákona č. 83/1998 Sb., zákona č. 157/1998 Sb., zákona č. 167/1998 Sb., zákona č. 159/1999 Sb., zákona č. 356/1999 Sb., zákona č. 358/1999 Sb., zákona č. 360/1999 Sb., zákona č. 363/1999 Sb., zákona č. 27/2000 Sb., zákona č. 29/2000 Sb., zákona č. 121/2000 Sb., zákona č. 122/2000 Sb., zákona č. 123/2000 Sb., zákona č. 124/2000 Sb., zákona č. 149/2000 Sb., zákona č. 151/2000 Sb., zákona č. 158/2000 Sb., zákona č. 247/2000 Sb., zákona č. 249/2000 Sb., zákona č. 258/2000 Sb., zákona č. 309/2000 Sb., zákona č. 362/2000 Sb., zákona č. 409/2000 Sb., zákona č. 458/2000 Sb., zákona č. 61/2001 Sb., zákona č. 100/2001 Sb., zákona č. 120/2001 Sb., zákona č. 164/2001 Sb., zákona č. 256/2001 Sb., zákona č. 274/2001 Sb., zákona č. 477/2001 Sb., zákona č. 478/2001 Sb., zákona č. 501/2001 Sb., zákona č. 86/2002 Sb., zákona č. 119/2002 Sb., zákona č. 174/2002 Sb., zákona č. 281/2002 Sb., zákona č. 308/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 476/2002 Sb., zákona č. 88/2003 Sb., zákona č. 130/2003 Sb., zákona č. 162/2003 Sb., zákona č. 224/2003 Sb., zákona č. 228/2003 Sb., zákona č. 274/2003 Sb., zákona č. 354/2003 Sb., zákona č. 438/2003 Sb., zákona č. 38/2004 Sb., zákona č. 119/2004 Sb., zákona č. 167/2004 Sb., zákona č. 257/2004 Sb., zákona č. 326/2004 Sb., zákona č. 499/2004 Sb., zákona č. 695/2004 Sb., zákona č. 58/2005 Sb., zákona č. 95/2005 Sb., zákona č. 127/2005 Sb., zákona č. 215/2005 Sb., zákona č. 253/2005 Sb., zákona č. 358/2005 Sb., zákona č. 428/2005 Sb., zákona č. 444/2005 Sb., zákona č. 62/2006 Sb., zákona č. 76/2006 Sb., zákona č. 109/2006 Sb., zákona č. 115/2006 Sb., zákona č. 131/2006 Sb., zákona č. 161/2006 Sb., zákona č. 165/2006 Sb., zákona č. 179/2006 Sb., zákona č. 186/2006 Sb., zákona č. 191/2006 Sb., zákona č. 212/2006 Sb., zákona č. 214/2006 Sb., zákona č. 225/2006 Sb., zákona č. 310/2006 Sb., zákona č. 315/2006 Sb., zákona č. 160/2007 Sb., zákona č. 269/2007 Sb., zákona č. 270/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 130/2008 Sb., zákona č. 189/2008 Sb., zákona č. 230/2008 Sb., zákona č. 254/2008 Sb., zákona č. 274/2008 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 285/2009 Sb., zákona č. 145/2010 Sb., zákona č. 155/2010 Sb., zákona č. 160/2010 Sb., zákona č. 424/2010 Sb., zákona č. 427/2010 Sb., zákona č. 73/2011 Sb., zákona č. 152/2011 Sb., zákona č. 350/2011 Sb., zákona č. 351/2011 Sb., zákona č. 355/2011 Sb., zákona č. 375/2011 Sb., zákona č. 420/2011 Sb., zákona č. 428/2011 Sb., zákona č. 458/2011 Sb., zákona č. 53/2012 Sb., zákona č. 119/2012 Sb., zákona č. 167/2012 Sb., zákona č. 169/2012 Sb., zákona č. 199/2012 Sb., zákona č. 201/2012 Sb., zákona č. 202/2012 Sb., zákona č. 221/2012 Sb., zákona č. 407/2012 Sb., zákona č. 234/2013 Sb., zákona č. 241/2013 Sb., zákona č. 279/2013 Sb., zákona č. 303/2013 Sb., zákona č. 308/2013 Sb., zákona č. 309/2013 Sb., zákona č. 127/2014 Sb., zákona č. 140/2014 Sb., zákona č. 267/2014 Sb., zákona č. 206/2015 Sb., zákona č. 267/2015 Sb. a zákona č. …/2015 Sb., se mění takto:

1. V příloze č. 3 KONCESOVANÉ ŽIVNOSTI u předmětu podnikání „Výzkum, vývoj, výroba, ničení, zneškodňování, zpracování, nákup a prodej výbušnin a provádění trhacích prací“ v prvním sloupci text zní:

„Výzkum, vývoj, výroba, ničení, nákup, prodej a skladování výbušnin a munice, zpracování a zneškodňování výbušnin, znehodnocování a delaborace munice a provádění trhacích prací“.

2. V příloze č. 3 KONCESOVANÉ ŽIVNOSTI u předmětu podnikání „Výzkum, vývoj, výroba, ničení, nákup, prodej a skladování výbušnin a munice, zpracování a zneškodňování výbušnin, znehodnocování a delaborace munice a provádění trhacích prací“ ve druhém sloupci text zní:

„pro výzkum, vývoj, výrobu a zpracování výbušnin a výzkum, vývoj a výrobu munice: vysokoškolské vzdělání ve studijním programu a studijním oboru zaměřeném na technické vědy nebo technologie;

pro ničení a zneškodňování výbušnin: oprávnění pyrotechnika*);

pro nákup, prodej a skladování výbušnin:

a) oprávnění pyrotechnika nebo střelmistra*), nebo

b) oprávnění technického vedoucího odstřelů*);

pro znehodnocování, ničení a delaboraci munice:

a) minimálně střední vzdělání s maturitní zkouškou v oboru vzdělání s technickým zaměřením a oprávnění pyrotechnika*),

b) osvědčení o odborné způsobilosti žadatele o vydání průkazu pro provádění pyrotechnického průzkumu**) a 3 roky praxe v oboru, nebo

c) osvědčení o odborné způsobilosti žadatele o vydání vyššího muničního průkazu**) a 5 let praxe v oboru;

pro nákup, prodej a skladování munice:

a) minimálně střední vzdělání s maturitní zkouškou v oboru vzdělání s technickým, ekonomickým, vojenským nebo policejním zaměřením,

b) osvědčení o odborné způsobilosti žadatele o vydání průkazu pro provádění pyrotechnického průzkumu **) a 3 roky praxe v oboru, nebo

c) osvědčení o odborné způsobilosti žadatele o vydání vyššího muničního průkazu**) a 5 let praxe v oboru;

pro provádění trhacích prací:

a) oprávnění střelmistra*), nebo

b) oprávnění technického vedoucího odstřelů*)“.

3. V příloze č. 3 KONCESOVANÉ ŽIVNOSTI u předmětu podnikání „Výzkum, vývoj, výroba, ničení, nákup, prodej a skladování výbušnin a munice, zpracování a zneškodňování výbušnin, znehodnocování a delaborace munice a provádění trhacích prací“ ve třetím sloupci text zní:

„spolehlivost podnikatele nebo statutárního orgánu nebo členů statutárního orgánu***);

výzkum, vývoj, výroba, znehodnocování, ničení, delaborace, nákup, prodej a skladování munice mohou být provozovány pouze v provozovně uvedené v muniční licenci****)“.

4. V příloze č. 3 KONCESOVANÉ ŽIVNOSTI u předmětu podnikání „Výzkum, vývoj, výroba, ničení, nákup, prodej a skladování výbušnin a munice, zpracování a zneškodňování výbušnin, znehodnocování a delaborace munice a provádění trhacích prací“ ve čtvrtém sloupci text zní:

„pro výzkum, vývoj, výrobu, zpracování, ničení, zneškodňování, nákup, prodej a skladování výbušnin Český báňský úřad*****)“.

5. V příloze č. 3 KONCESOVANÉ ŽIVNOSTI u předmětu podnikání „Výzkum, vývoj, výroba, ničení, nákup, prodej a skladování výbušnin a munice, zpracování a zneškodňování výbušnin, znehodnocování a delaborace munice a provádění trhacích prací“ v pátém sloupci text zní:

„*) § 35 a 36 zákona č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění pozdějších předpisů

**) § 70f zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o zbraních), ve znění zákona č. …/2016 Sb.

***) § 1 odst. 5 zákona č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky

****) § 70i zákona č. 119/2002 Sb., ve znění zákona č. …/2016 Sb.

*****) § 23 zákona č. 61/1988 Sb., ve znění pozdějších předpisů“.

6. V příloze č. 3 KONCESOVANÉ ŽIVNOSTI u předmětu podnikání „Provádění pyrotechnického průzkumu“ ve druhém sloupci text zní:

„a) oprávnění pyrotechnika*) vydané obvodním báňským úřadem, nebo

b) osvědčení o odborné způsobilosti žadatele o vydání průkazu pro provádění pyrotechnického průzkumu**)“.

7. V příloze č. 3 KONCESOVANÉ ŽIVNOSTI u předmětu podnikání „Provádění pyrotechnického průzkumu“ se ve třetím sloupci slovo „orgánu*)“ nahrazuje slovem „orgánu***)“. 8. V příloze č. 3 KONCESOVANÉ ŽIVNOSTI u předmětu podnikání „Provádění pyrotechnického průzkumu“ v pátém sloupci text zní:

„*) § 35 a 36 zákona č. 61/1988 Sb., ve znění pozdějších předpisů

**) § 70f zákona č. 119/2002 Sb., ve znění zákona č. …/2016 Sb.

***) § 1 odst. 5 zákona č. 451/1991 Sb.“.

Čl. VI

Přechodná ustanovení

1. Podnikatel, který je ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona oprávněn k provádění výzkumu, vývoje, výroby, znehodnocování, ničení, delaborace, skladování, nákupu, prodeje a skladování munice, může v uvedené činnosti pokračovat po dobu 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Pokud hodlá v provozování uvedených činností pokračovat i po uplynutí doby uvedené ve větě první, je povinen požádat o koncesi nebo o změnu rozhodnutí o udělení koncese a doložit doklady požadované podle zákona č. 455/1991 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, pokud je nemá živnostenský úřad k dispozici z předchozích řízení. Podá-li žádost do 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, může v provozování živnosti pokračovat až do dne nabytí právní moci rozhodnutí o udělení koncese nebo o změně rozhodnutí o udělení koncese nebo o zamítnutí žádosti o její udělení. Neučiní-li tak ve stanovené lhůtě, živnostenské oprávnění k provozování uvedené činnosti mu zanikne uplynutím posledního dne této lhůty.

2. Řízení zahájená podle zákona č. 455/1991 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se dokončí podle zákona č. 455/1991 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

3. Přijetí žádosti o koncesi nebo o změnu rozhodnutí o udělení koncese podle bodu 1 nepodléhá správnímu poplatku.

ČÁST ČTVRTÁ

Změna zákona o správních poplatcích

Čl. VII

č. 217/2005 Sb., zákona č. 228/2005 Sb., zákona č. 361/2005 Sb., zákona č. 444/2005 Sb., zákona č. 545/2005 Sb., zákona č. 553/2005 Sb., zákona č. 48/2006 Sb., zákona č. 56/2006 Sb., zákona č. 57/2006 Sb., zákona č. 81/2006 Sb., zákona č. 109/2006 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 130/2006 Sb., zákona č. 136/2006 Sb., zákona č. 138/2006 Sb., zákona č. 161/2006 Sb., zákona č. 179/2006 Sb., zákona č. 186/2006 Sb., zákona č. 215/2006 Sb., zákona č. 226/2006 Sb., zákona č. 227/2006 Sb., zákona č. 235/2006 Sb., zákona č. 312/2006 Sb., zákona č. 575/2006 Sb., zákona č. 106/2007 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 269/2007 Sb., zákona č. 374/2007 Sb., zákona č. 379/2007 Sb., zákona č. 38/2008 Sb., zákona č. 130/2008 Sb., zákona č. 140/2008 Sb., zákona č. 182/2008 Sb., zákona č. 189/2008 Sb., zákona č. 230/2008 Sb., zákona č. 239/2008 Sb., zákona č. 254/2008 Sb., zákona č. 296/2008 Sb., zákona č. 297/2008 Sb., zákona č. 301/2008 Sb., zákona č. 309/2008 Sb., zákona č. 312/2008 Sb., zákona č. 382/2008 Sb., zákona č. 9/2009 Sb., zákona č. 141/2009 Sb., zákona č. 197/2009 Sb., zákona č. 206/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 291/2009 Sb., zákona č. 301/2009 Sb., zákona č. 346/2009 Sb., zákona č. 420/2009 Sb., zákona č. 132/2010 Sb., zákona č. 148/2010 Sb., zákona č. 153/2010 Sb., zákona č. 160/2010 Sb., zákona č. 343/2010 Sb., zákona č. 427/2010 Sb., zákona č. 30/2011 Sb., zákona č. 105/2011 Sb., zákona č. 133/2011 Sb., zákona č. 134/2011 Sb., zákona č. 152/2011 Sb., zákona č. 188/2011 Sb., zákona č. 245/2011 Sb., zákona č. 249/2011 Sb., zákona č. 255/2011 Sb., zákona č. 262/2011 Sb., zákona č. 300/2011 Sb., zákona č. 308/2011 Sb., zákona č. 329/2011 Sb., zákona č. 344/2011 Sb., zákona č. 349/2011 Sb., zákona č. 350/2011 Sb., zákona č. 357/2011 Sb., zákona č. 375/2011 Sb., zákona č. 428/2011 Sb., zákona č. 458/2011 Sb., zákona č. 472/2011 Sb., zákona č. 19/2012 Sb., zákona č. 37/2012 Sb., zákona č. 53/2012 Sb., zákona č. 119/2012 Sb., zákona č. 169/2012 Sb., zákona č. 172/2012 Sb., zákona č. 202/2012 Sb., zákona č. 221/2012 Sb., zákona č. 225/2012 Sb., zákona č. 274/2012 Sb., zákona č. 350/2012 Sb., zákona č. 359/2012 Sb., zákona č. 399/2012 Sb., zákona č. 407/2012 Sb., zákona č. 428/2012 Sb., zákona č. 496/2012 Sb., zákona č. 502/2012 Sb., zákona č. 503/2012 Sb., zákona č. 50/2013 Sb., zákona č. 69/2013 Sb., zákona č. 102/2013 Sb., zákona č. 170/2013 Sb., zákona č. 185/2013 Sb., zákona č. 186/2013 Sb., zákona č. 232/2013 Sb., zákona č. 239/2013 Sb., zákona č. 241/2013 Sb., zákona č. 257/2013 Sb., zákona č. 273/2013 Sb., zákona č. 279/2013 Sb., zákona č. 281/2013 Sb., zákona č. 306/2013 Sb., zákona č. 313/2013 Sb., zákona č. 344/2013 Sb., zákona č. 101/2014 Sb., zákona č. 127/2014 Sb., zákona č.187/2014 Sb., zákona č. 249/2014 Sb., zákona č. 257/2014 Sb., zákona č. 259/2014 Sb., zákona č. 264/2014 Sb., zákona č. 268/2014 Sb., zákona č. 331/2014 Sb., zákona č. 81/2015 Sb., zákona č. 103/2015 Sb., zákona č. 204/2015 Sb., zákona č. 206/2015 Sb., zákona č. 224/2015 Sb., zákona č. 268/2015 Sb. a zákona č. …/2015 Sb., se mění takto:

1. V položce 30 se doplňují písmena f) a g), která znějí:

„f) Přijetí žádosti o vydání muničního průkazu za každý druh muničního průkazu Kč 700

g) Přijetí žádosti o vydání muniční licence za každý druh muniční licence Kč 1500“.

2. V položce 30 v části Zmocnění v bodě 1 se slova „nebo c)“ nahrazují slovy „, c) nebo f)“.

3. V položce 30 v části Zmocnění v bodě 2 se slova „nebo c)“ nahrazují slovy „, c) nebo g)“.

4. V položce 30 v části Zmocnění v bodě 3 se za slova „nového zbrojního průkazu“ vkládají slova „nebo muničního průkazu“ a na konci textu bodu se doplňují slova „nebo muničního průkazu“.

5. V položce 30 v části Zmocnění v bodě 4 se slovo „sdružení“ nahrazuje slovem „spolků“.

6. V položce 30 v části Poznámky v bodě 1 se za slovo „c)“ vkládají slova „, f) a g)“.

7. V položce 30 v části Poznámky v bodě 2 se za slovo „průkazu“ vkládají slova „nebo muničního průkazu“.

8. V položce 31 písmena b) až d) znějí:

„b) Přijetí žádosti o vydání povolení k provozování střelnice na dobu neurčitou, střelnice pro munici, trhací jámy pro ničení munice nebo zvláštního zařízení pro odpalování, střelbu nebo ničení munice Kč 1500

c) Přijetí žádosti o vydání povolení ke znehodnocení, zničení nebo výrobě řezu zbraně za každou zbraň nebo za všechny hlavní části jedné zbraně, je-li o povolení znehodnocení, zničení nebo výrobu řezu těchto hlavních částí zbraně podána žádost současně Kč 1000

d) Přijetí přihlášky ke zkoušce odborné způsobilosti žadatele o vydání zbrojního průkazu nebo muničního průkazu Kč 100“.

9. V položce 31 se doplňuje část „Zmocnění“, která zní:

„Zmocnění

Správní úřad může snížit poplatek podle písmene c) této položky až na 300 Kč za každou zbraň, jde-li o zbraně fyzické osoby, která žádá o povolení znehodnocení, zničení nebo výrobu řezu zbraně, jejímž je držitelem, po zániku platnosti svého zbrojního průkazu nebo zbrojního průvodního listu pro trvalý vývoz zbraně nebo střeliva nebo jiných případech, kdy je fyzická osoba povinna postupovat podle § 64 zákona o zbraních, nebo podává-li žádost z důvodu špatného technického stavu zbraně. Správní úřad může snížit poplatek podle písmene c) této položky držiteli zbrojní licence až na 300 Kč za hlavní části jedné zbraně, je-li důvodem žádosti znehodnocení, zničení nebo výroba řezu těchto hlavních částí zbraně v souvislosti s opravou nebo úpravou zbraně kategorie A, B nebo C.“.

10. V položce 33 písm. b) se za slovo „střeliva“ vkládají slova „nebo žádosti o vydání jednorázového dokladu o povolení přepravy munice“.

11. V položce 33 písm. c) se za slovo „střelivo“ vkládají slova „nebo žádosti o vydání povolení přepravovat munici“.

ČÁST PÁTÁ

Změna zákona o nakládání s bezpečnostním materiálem

Čl. VIII

V § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 229/2013 Sb., o nakládání s některými věcmi využitelnými k obranným a bezpečnostním účelům na území České republiky (zákon o nakládání s bezpečnostním materiálem), se slova „nebo vojenskou munici včetně munice pro zbraně“ zrušují.

ČÁST ŠESTÁ

Změna zákona o pyrotechnice

Čl. IX

Zákon č. 206/2015 Sb., o pyrotechnických výrobcích a zacházení s nimi a o změně některých zákonů (zákon o pyrotechnice), se mění takto: 1. V § 2 odst. 2 písm. g) se slova „včetně munice“ nahrazují slovy „a munici“.

2. V § 38 se doplňuje odstavec 5, který zní: „(5) Náklady spojené se zajištěním odborného školení ve výši 10 000 Kč hradí žadatel o získání osvědčení o odborné způsobilosti k zacházení s pyrotechnickými výrobky Úřadu. Doklad o zaplacení nákladů předloží žadatel při zahájení odborného školení. Předložení dokladu o zaplacení nákladů je předpokladem k absolvování odborného školení.“.

ČÁST SEDMÁ

ÚČINNOST

Čl. X

Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem třináctého kalendářního měsíce následujícího po jeho vyhlášení, s výjimkou ustanovení čl. I bodů 16, 19, 22 až 24, 30, 37 až 40, 58, 59, 63, 68, 76, 97, 110, 111, 115, 118, 120, 121, 123, 124, 126 a 134 a čl. IX, která nabývají účinnosti patnáctým dnem po jeho vyhlášení.

DŮVODOVÁ ZPRÁVA

ZÁVĚREČNÁ ZPRÁVA Z HODNOCENÍ DOPADŮ REGULACE

SHRNUTÍ ZÁVĚREČNÉ ZPRÁVY RIA

1. Základní identifikační údaje

Název návrhu zákona: Zákon, kterým se mění zákon č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o zbraních), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Předpokládaný termín nabytí účinnosti,

Účinnost změn souvisejících s vydáváním

Zpracovatel / zástupce předkladatele:

a odnímáním zbrojních průkazů a posuzováním zdravotní způsobilosti jejich držitelů se navrhuje Ministerstvo vnitra uplynutím 15 dnů ode dne vyhlášení schváleného zákona, změny týkající se munice by měly nabýt účinnosti uplynutím jednoho roku ode dne publikace zákona.

Implementace práva EU: Ne Návrh se sice dotýká též implementačních ustanovení zákona o zbraních, nepředstavuje však snížení současné úrovně transpozice.

2. Cíl návrhu zákona

1. V návaznosti na události v muničním areálu ve Vrběticích (i jinde) stanovit jednoznačný právní režim nakládání s municí civilními subjekty na území České republiky; 2. ve vazbě na tragickou událost v Uherském Brodě zefektivnit systém prověřování a vymáhání požadavků na zdravotní způsobilost držitelů zbrojních průkazů.

3. Agregované dopady návrhu zákona

3.1 Dopady na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty: Ano

Návrh zákona bude mít omezený dopad na státní rozpočet především v podobě nákladů na rozšíření systému Centrálního registru zbraní o modul pro munici a nákladů na zajištění zkoušek odborné způsobilosti držitele vyššího muničního průkazu a muničního průkazu pro provádění pyrotechnického průzkumu. Dopady na státní rozpočet by však měly být v delším období vyrovnány vlivem stanovení vyšších sankcí za správní delikty a přestupky v oblasti munice, možnosti kontrolního orgánu rozhodnout v odůvodněných případech o přenesení nákladů na použití zajišťovacích institutů na držitele zbraně či munice a v neposlední řadě též vyšší úrovní prevence vzniku mimořádných událostí. Pozitivní dopad bude mít rovněž snížení administrativních nákladů a celkové zefektivnění systému posuzování spolehlivosti a zdravotní způsobilosti žadatelů o vydání zbrojního průkazu (spuštění systému Evidence přestupků, s nímž tento návrh v rozšířené míře počítá, napřímení a zkrácení komunikace mezi lékaři a příslušnými útvary policie).

3.2 Dopady na podnikatelské subjekty: Ano

Povinnosti stanovené v návrhu budou znamenat vyšší náklady pro podnikatelské subjekty, které nakládají s municí. V případě subjektů, jejichž způsob nakládání s municí (především v oblasti skladování munice) se v současné době výrazně odlišuje od úrovně předpokládané vojenskými předpisy v této oblasti, bude návrh znamenat náklady ve značné výši. I v případě, pokud by však v důsledku nově stanovovaných povinností došlo ke snížení počtu subjektů, které s municí v civilním sektoru nakládají, nelze takový dopad považovat za nepřiměřený. Nově stanovované povinnosti si kladou za cíl v maximální míře zvýšit úroveň ochrany obyvatelstva a životního prostředí před riziky vyplývajícími z nakládání s municí.

3.3 Dopady na územní samosprávné celky (obce, kraje) Ano

Dopady na obce budou omezené a budou se do značné míry vzájemně kompenzovat. Samospráva (zvláště pak územní samosprávné celky vykonávající přenesenou působnost) bude na jedné straně ovlivněna zvýšeným zapojením do povolovacích a posuzovacích procesů na úseku nakládání se zbraněmi. Toto vyšší zapojení bude vyvoláno intenzivnějším provázáním právní úpravy zákona o zbraních na jedné straně a např. stavebního zákona či zákona o prevenci závažných havárií na straně druhé. Naopak obce budou prostřednictvím spuštění Evidence přestupků a odstraněním procesu přímého předávání informací o spáchaných přestupcích žadatelů o vydání zbrojního průkazu do jisté míry odbřemeněny od těchto administrativních činností. Realizace tohoto informačního systému umožní mnohem vyšší návaznost správní činnosti policie v oblasti zbraní na přestupkové agendy vykonávané obcemi (zavedení Evidence přestupků není předmětem tohoto návrhu, předkládaný návrh ovšem dále posiluje návaznost správních činností v oblasti zbraní na tento informační systém).

3.4 Sociální dopady: Ne

3.5 Dopady na životní prostředí: Ano

Návrh usiluje o zvýšení standardu nakládání s municí v civilním sektoru, přičemž munice představuje potenciální vážné ohrožení též pro životní prostředí. V tomto směru se též počítá s lepší návazností zákona o zbraních a zákona o prevenci závažných havárií.

1 Důvod předložení a cíle

1.1 Název

Zákon, kterým se mění zákon č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o zbraních), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

1.2 Definice problému

Zpracování předkládaného návrhu zákona vychází ze dvou nezávisle na sobě identifikovaných problémových oblastí v souvislosti s nakládáním se zbraněmi. Jde jednak o nedostatečný právní rámec upravující nakládání s municí civilními subjekty a jednak o zjištěné nedostatky právní úpravy a potřebu stanovení efektivnějších nástrojů pro realizaci podmínek pro vydání zbrojního průkazu.

1.2.1 Harmonogram přípravy návrhů změn právních předpisů

Vláda dne 14. ledna 2015 schválila svým usnesením č. 33 materiál Analýza právní úpravy a působnosti orgánů veřejné moci ve vztahu k nakládání s municí civilními subjekty. Současně vláda uložila zahájit přípravu příslušných změn právních předpisů:

- zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o zbraních), ve znění pozdějších předpisů,

- zákona č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a státní báňské správě, ve znění pozdějších předpisů,

- zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů.

Návrh novely zákona o požární ochraně je součástí předkládaného materiálu, změny zákona č. 61/1988 Sb., jsou naproti tomu předkládány jako samostatný návrh, jehož součástí je též rozsáhlejší transpoziční změna tohoto zákona.

Vedle změn těchto právních předpisů bude v souvislosti s nakládáním s municí též zvážena změna zákona o prevenci závažných havárií. V době zpracování předkládaného návrhu novely zákona o zbraních byl však aktuálně platný zákon o prevenci závažných havárií (č. 224/2015 Sb.) teprve ve fázi jeho předložení Parlamentu České republiky a bylo jej třeba přijmout v nejkratší možné lhůtě s ohledem na lhůtu pro transpozici Směrnice (EU) Seveso III.

Praktická aplikace navrhovaných řešení v oblasti nakládání s municí bude rovněž v rozhodující míře závislá na přijetí příslušných prováděcích právních předpisů, především pak pokud jde o skladování munice. Změny prováděcích právních předpisů k zákonu o zbraních navazující na jeho předkládanou změnu, resp. příslušné nové prováděcí právní předpisy (např. oblast skladování munice není dosud vůbec obecně závazným právním předpisem upravena) budou tzv. technickými předpisy ve smyslu nařízení vlády č. 339/2002 Sb., o postupech při poskytování informací v oblasti technických předpisů, technických dokumentů a technických norem, ve znění pozdějších předpisů. Tomuto faktu bude nezbytné přizpůsobit též navrhovanou účinnost předkládaného návrhu změny zákona o zbraních a právních předpisů souvisejících. V případě samotného návrhu novely zákona o zbraních byla možnost jeho notifikace zvažována, s ohledem na skutečnost, že budou notifikovány všechny dílčí technické otázky tímto návrhem řešené, a to právě v podobě prováděcích právních předpisů, nebyla shledána nutnost notifikace již samotného návrhu zákona.

1.2.2 Nakládání s municí civilními subjekty

Z hlediska věcného zhodnocení právní úpravy dopadající v současné době na nakládání s municí v civilní sféře dospěla výše uvedená Analýza právní úpravy a působnosti orgánů veřejné moci ve vztahu k nakládání s municí civilními subjekty k níže uvedeným zjištěním (pro detailní analýzu příslušných právních předpisů lze odkázat přímo na tento analytický materiál).

Na nakládání s municí se vztahuje řada právních předpisů. Munici definuje a z hlavní části upravuje nakládání s ní zákon o zbraních. Munice představuje souhrnné označení pro mimo jiné ruční a jiné granáty, střely do pancéřovek a tarasnic, dělostřelecké střelivo, pumy, torpéda, řízené a neřízené rakety, kazetovou (kontejnerovou) munici, miny, pyropatrony, výmetné klamné cíle, pyrotechnické imitační prostředky, signální a osvětlovací prostředky. Je tedy nezbytně nutné odlišovat pojem munice od pojmu střeliva, kterým zákon o zbraních pojmenovává toliko střelivo pro ruční palné zbraně. „Ostrá“ munice je pak v zákoně o zbraních zařazena do nejpřísněji regulované kategorie zbraní – kategorie A.

S municí (resp. obecně se zbraněmi kategorie A) mohou v současné době v zásadě nakládat pouze držitelé zbrojní licence v případě, pokud jim bylo nakládání se zbraněmi kategorie A povoleno, a to v rozsahu činností, pro které jim byla zbrojní licence vydána (jde např. o vývoj a výrobu, nákup, prodej nebo přepravu, nebo ničení, resp. znehodnocování). V naprosté většině případů jde o podnikatele v oboru zbraní a střeliva, kteří museli před vydáním zbrojní licence příslušné skupiny získat navíc příslušnou koncesi podle živnostenského zákona. Zbrojní licence vydává ve správním řízení příslušné krajské ředitelství policie. Žadatel o vydání zbrojní licence musí mimo jiné splňovat podmínky bezúhonnosti (v případě právnické osoby se posuzuje jak bezúhonnost právnické osoby, tak i bezúhonnost členů statutárního orgánu nebo odpovědného zástupce) a spolehlivosti (tato přestupková zachovalost se v případě právnických osob posuzuje pouze u členů statutárních orgánů nebo odpovědného zástupce). Držitelé zbrojního průkazu skupiny A by mohli teoreticky získat postupem podle § 9 a násl. zákona o zbraních pro sběratelské účely výjimku na zbraň kategorie A, tedy také případně na munici. K vydávání výjimek, pokud jde o munici, však v zásadě nedochází s ohledem na obligatorní posuzování žádosti o udělení výjimky ze strany správního orgánu z hlediska veřejného pořádku a bezpečnosti.

Z hlediska zabezpečení uskladněné munice se použije především zákon o zbraních (určité dílčí požadavky však vyplývají též ze zákona č. 61/1988 Sb. a některé požadavky na zabezpečení mohou plynout také ze zákona o prevenci závažných havárií). Jeho ustanovení

Předběžné informace ke zjištěním uvedené Analýzy předložilo Ministerstvo vnitra pro informaci členům Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky na jednání konaném dne 12. prosince 2014. Příslušná souhrnná zpráva, která obsahuje též informace přímo k událostem v muničních skladech ve Vrběticích je k dispozici na internetových stránkách Ministerstva vnitra zde: http://www.mvcr.cz/soubor/souhrnna-zprava-k- situaci-ve-vrbeticich.aspx.

jsou ale primárně směřována na zabezpečování „běžných“ střelných zbraní, nikoli munice. Účelem zabezpečení je zabránit zneužití, ztrátě či odcizení uskladněných zbraní (existující požadavky lze v tomto dílčím ohledu ovšem považovat za dostatečné). Zákon o zbraních naopak neřeší otázku, jakým způsobem má být munice uložena tak, aby v případě náhodného výbuchu byly jeho následky minimalizovány, resp. aby primárně k takové události vůbec nedošlo.

Pokud jde o kontrolu nakládání s municí podle zákona o zbraních, policie kontroluje shodu reálného stavu držené munice s evidenčním stavem, způsob a úroveň zabezpečení uložené munice, provádí kontrolu bezpečného používání zbraní a střeliva, tj. též munice, a konečně kontroluje dodržování dalších povinností podle zákona o zbraních držitelem zbrojní licence.

Při některých činnostech podnikatelského subjektu v rámci nakládání s municí však může docházet i k nakládání s výbušninami zalaborovanými nebo delaborovanými z munice – např. při výrobě, znehodnocování ničení střeliva či munice. Z tohoto důvodu musejí podnikatelé zabývající se některou z těchto činností být současně osobami oprávněnými podnikat v oblasti výbušnin. Základním oprávněním je v tomto směru příslušná koncese podle živnostenského zákona, kterou však lze vydat až po vyjádření orgánů státní báňské správy podle zákona o hornické činnosti, výbušninách a státní báňské správě. Následně kontrolu nakládání s výbušninami vykonávají orgány státní báňské správy.

Z hlediska provozu objektů, kde dochází k nakládání s municí či s výbušninami ve větším rozsahu (základní hranicí je zde 10 tun zalaborované výbušniny), je nutné, aby daný podnikatelský subjekt splnil vedle podmínek podle právních předpisů na úseku zbraní a střeliva, resp. výbušnin rovněž další požadavky zákona o prevenci závažných havárií. Kontrolu podle tohoto zákona plní větší množství tzv. orgánů integrované inspekce (např. včetně Hasičského záchranného sboru České republiky a orgánů státní báňské správy), jejich kontrolní činnost koordinuje Ministerstvo životního prostředí a Česká inspekce životního prostředí.

Vojenské vnitřní předpisy o skladování munice nelze obecně na civilní subjekty, byť nakládající s (vojenskou) municí, aplikovat. Jedná se totiž o interní akty rezortu Ministerstva obrany, resp. standardy Severoatlantické aliance.

Působnost uvedených právních předpisů na úseku nakládání s municí je standardně omezena na nakládání s municí soukromými a některými dalšími subjekty. Pro ozbrojené bezpečnostní sbory a ozbrojené síly jsou z těchto právních předpisů stanoveny rozsáhlé výjimky (§ 1 zákona o zbraních). Lze ovšem konstatovat, že v době vzniku právních předpisů upravujících v současnosti oblast nakládání s municí nebylo explicitně počítáno s eventualitou, že v objektech těchto složek bude provozována podnikatelská činnost soukromých subjektů.

1.2.3 Způsobilost držitele zbrojního průkazu

Tato problematika byla (v příslušné části) předmětem Analýzy pěti aspektů vyplývajících z událostí v Uherském Brodu, kterou projednala a vzala na vědomí Bezpečnostní rada státu na svém jednání konaném dne 23. března 2015 (usnesení č. 9). Tento analytický materiál identifikoval následující nedostatky existující právní úpravy v oblasti státní správy na úseku vydávání zbrojních průkazů:

1.2.3.1 Nedostatečná informovanost lékařů o tom, zda je pacient držitelem zbrojního

průkazu

Klíčovou součástí systému vydávání a odnímání zbrojních průkazů je posuzování zdravotní způsobilosti žadatelů o jejich vydání a jeho držitelů. Zákon o zbraních vychází z premisy, že držitelem zbrojního průkazu může být jen osoba k tomu zdravotně způsobilá, která netrpí nemocí vylučující zdravotní způsobilost.

Osobě, u níž posuzující lékař zjistí takovou nemoc, nemůže být vydán zbrojní průkaz, resp. jí takový průkaz musí být odňat. Systém posuzování zdravotní způsobilosti a odnímání zbrojních průkazů však naráží na některé nedostatky právní úpravy.

Dle platných právních předpisů je každý lékař, který u držitele zbrojního průkazu zjistí nebo nabude důvodné podezření, že držitel zbrojního průkazu pozbyl zdravotní způsobilosti, povinen jej o tom poučit a oznámit tuto skutečnost bez zbytečného odkladu posuzujícímu lékaři.

Faktické plnění této povinnosti je však omezeno skutečností, že lékaři nemusí disponovat informacemi o tom, zda je konkrétní pacient držitelem zbrojního průkazu. S ohledem na tuto skutečnost nemohou v řadě případů informovat ve smyslu dosavadní právní úpravy posuzujícího lékaře o tom, že držitel zbrojního průkazu zřejmě pozbyl zdravotní způsobilosti.

1.2.3.2 Nedostatečná spolupráce Policie ČR s obcemi v rámci posuzování podmínek pro

vydání zbrojního průkazu

V současné době zákon o zbraních stanovuje policii pouze povinnost dotázat se obecního úřadu v rámci posuzování spolehlivosti žadatele o vydání zbrojního průkazu. Obvykle je dotazován obecní úřad (resp. obecní úřady) podle místa pobytu žadatele. Jedná se o administrativně relativně náročný (a to jak na straně dotazovaných obcí, tak i z hlediska příslušných orgánů policie), ale především nepříliš efektivní postup. S výjimkou informací o přestupcích spáchaných v silničním provozu v souvislosti s požitím alkoholu nebo užitím jiných návykových látek nejsou tyto informace doposud nikde centralizovány. Obecní úřad se také vyjadřuje nikoli pouze k tzv. přestupkové spolehlivosti, ale předává policii rovněž informace, které by mohly být podkladem pro posouzení spolehlivosti žadatele z hlediska nadměrného požívání alkoholu nebo návykových látek. Otázka problematické dostupnosti také těchto údajů je rozvedena v dalším bodě.

1.2.3.3 Omezená dostupnost údajů pro posouzení spolehlivosti žadatele o vydání zbrojního

průkazu

Hledisko spolehlivosti podle § 23 zákona o zbraních zahrnuje tři rozdílné důvody, které splnění této podmínky pro získání zbrojního průkazu vylučují:

a) proti žadateli bylo vedeno trestní stíhání pro úmyslný trestný čin a jeho trestní stíhání bylo pravomocně podmíněně zastaveno nebo bylo pravomocně rozhodnuto o podmíněném odložení návrhu na potrestání, přičemž dosud neuplynula zkušební doba nebo lhůta, v níž má být rozhodnuto, zda se osvědčil,

b) přestupková zachovalost,

c) nadměrné požívání alkoholických nápojů, resp. užívání jiných návykových látek.

Případy uvedené pod bodem a) ověřuje policie bez dalšího prostřednictvím přístupu k údajům z evidence Rejstříku trestů. Naopak při zjišťování, zda se osoba v zákonem stanovené době před podáním žádosti o vydání zbrojního průkazu nedopustila některého z přestupků uvedených pod písm. b), naráží policie na skutečnost, že dosud neexistuje registr přestupků, který by umožňoval na jednom místě shromažďovat údaje o spáchaných přestupcích, jejich pachatelích a uložených sankcích a ochranných opatřeních.

Stávající právní úprava spočívá v tom, že dle ustanovení § 23 odst. 3 zákona o zbraních jsou obce (resp. obecní úřady) povinny poskytnout příslušnému policejnímu útvaru informace umožňující posoudit spolehlivost žadatele o vydání zbrojního průkazu. Policie tak musí tyto informace zjišťovat u jednotlivých obcí, u nichž je dán předpoklad, že mohly projednávat přestupky žadatele nebo držitele zbrojního průkazu. Hrozí tak, že policie se nemusí dozvědět o všech přestupcích žadatele o vydání zbrojního průkazu.

Pokud jde o aspekt posuzování spolehlivosti uvedený v bodu c), je v současnosti praxe v zásadě zcela nesystematická a policie může vycházet nejvýše z údajů získaných vlastní činností.

1.2.3.4 Nemožnost odnětí zbraně v obydlí

Policie má v současné době jen omezené oprávnění realizovat zajištění zbraní (anebo odnětí zbraní v případě pozbytí zbrojního průkazu). Policie především nemůže za účelem zajištění zbrojního průkazu a zejména zbraní vstoupit do obydlí jejich držitele.

1.2.3.5 Nemožnost předběžného zajištění zbrojního průkazu a zbraně při podezření

na změnu zdravotního stavu

V případě, kdy policie nabyde u držitele zbrojního průkazu podezření, že tato osoba pozbyla zdravotní způsobilosti, oznamuje tuto skutečnost jejímu posuzujícímu lékaři. Posuzující lékař pak takové osobě vydá nový lékařský posudek, jehož stejnopis zašle příslušnému útvaru policie.

Příslušný policejní orgán následně v odůvodněných případech (na základě negativního posudku lékaře) zahájí správní řízení o odnětí zbrojního průkazu. Po nabytí právní moci rozhodnutí o odnětí zbrojního průkazu vzniká jeho držiteli povinnost odevzdat jej spolu se zbraněmi, jež drží, do 10 dnů příslušnému útvaru policie.

V mezidobí do nabytí právní moci výše uvedeného rozhodnutí však takový držitel zbrojního průkazu disponuje všemi oprávněními dle zákona o zbraních. Může tak zbraň převést na jinou osobou, držet ji, nosit nebo z ní i střílet. Taková právní úprava umožňuje po omezenou dobu nakládat se zbraní i osobě, u níž je dáno podezření, že k tomu není zdravotně způsobilá. Takový stav zvyšuje ohrožení společnosti a lze jej hodnotit jako nevyhovující.

1.2.4 Oblast kontrolní činnosti

Specifickými problémovým okruhem, který je v zásadě průřezový jak pro oblast kontroly nakládání s municí tak i pro kontrolu zacházení se zbraněmi držiteli zbrojních průkazů, je konečně oblast kontrolní činnosti podle zákona o zbraních. Na jedné straně zde doposud chyběla výslovná úprava součinnostních postupů policie a např. kontrolní oprávnění Ministerstva obrany, které plní závazky České republiky, pokud jde o mezinárodní kontrolní režimy v oblasti odzbrojení. Na druhé straně pak bylo po nabytí účinnosti nového kontrolního řádu zjištěno několik nedostatků v existující právní úpravě zákona o zbraních – absence zakotvení tzv. kontrolního průkazu, nejednoznačné rozlišení mezi kontrolními pravomocemi příslušného útvaru policie a Policejního prezidia a oprávněními „policejního typu“, jejichž nositelem je (každý) příslušník policie, anebo přizpůsobení se zákona o zbraních rozlišování osoby kontrolované a osoby povinné v novém kontrolním řádu.

1.3 Popis existujícího právního stavu v dané oblasti

- viz též výše část 1.2 Definice problému a část 7 Novelizace dalších právních předpisů

Nakládání se zbraněmi, střelivem a municí upravují zejména právní předpisy na úseku zbraní a střeliva:

• Zákon č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o zbraních), ve znění pozdějších předpisů

o Nařízení vlády č. 315/2011 Sb., o zkušebním řádu zkoušky odborné způsobilosti

žadatele o vydání zbrojního průkazu skupiny A až E

o Nařízení vlády č. 151/2004 Sb., kterým se stanoví, které střelné zbraně a střelivo je

možné z jiného členského státu Evropské unie přepravit na území České republiky bez předchozího souhlasu příslušných orgánů České republiky

o Nařízení vlády č. 338/2002 Sb., o technických požadavcích pro zabezpečení

přechovávaných zbraní nebo střeliva a o podmínkách skladování, přechovávání a zacházení s černým loveckým prachem, bezdýmným prachem a zápalkami, ve znění pozdějších předpisů

o Vyhláška č. 115/2014 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o zbraních o Vyhláška č. 493/2002 Sb., o posuzování zdravotní způsobilosti k vydání nebo

platnosti zbrojního průkazu a o obsahu lékárničky první pomoci provozovatele střelnice, ve znění vyhlášky č. 254/2007 Sb.

o Vyhláška č. 371/2002 Sb., kterou se stanoví postup při znehodnocování a ničení

zbraně, střeliva a výrobě jejich řezu, ve znění pozdějších předpisů

o Vyhláška č. 370/2002 Sb., o dovoleném výrobním provedení plynové zbraně,

expanzní zbraně a střeliva

o Vyhláška č. 369/2002 Sb., kterou se stanoví postup Českého úřadu pro zkoušení

zbraní a střeliva při zařazování typu zbraně nebo střeliva do kategorie

Jak ukázala Analýza právní úpravy a působnosti orgánů veřejné moci ve vztahu k nakládání s municí civilními subjekty, v případě munice existuje úzká návaznost (avšak též částečná kolize a překryv v některých otázkách a naopak mezerovitost v jiných ohledech) mezi právní úpravou na úseku zbraní a střeliva a právní úpravou v oblasti nakládání s (civilními) výbušninami a eventuálně (např. v případě pyropatron) též blízkost s právní úpravou nakládání s pyrotechnickými výrobky. Na nakládání s výbušninami v civilním sektoru v souvislosti s výrobou (laborací), nebo následným zpracováním (delaborací) munice a na nakládání s pyrotechnickými výrobky se pak alespoň částečně mohou vztahovat především:

• Zákon č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění pozdějších předpisů

o Vyhláška č. 99/1995 Sb., o skladování výbušnin, ve znění pozdějších předpisů

o Vyhláška č. 102/1994 Sb., kterou se stanoví požadavky k zajištění bezpečnosti

a ochrany zdraví při práci a bezpečnosti provozu v objektech určených pro výrobu a zpracování výbušnin, ve znění pozdějších předpisů

o Vyhláška č. 327/1992 Sb., kterou se stanoví požadavky k zajištění bezpečnosti

a ochrany zdraví při práci a bezpečnosti provozu při výrobě a zpracování výbušnin a o odborné způsobilosti pracovníků pro tuto činnost, ve znění pozdějších předpisů

o Nařízení vlády č. 84/2013 Sb., o požadavcích na jednoznačné označování výbušnin

pro civilní použití

• Zákon č. 83/2013 Sb., o označování a sledovatelnosti výbušnin pro civilní použití¨

• (do září 2015) Zákon č. 156/2000 Sb., o ověřování střelných zbraní, střeliva a pyrotechnických předmětů a o zacházení s některými pyrotechnickými výrobky, ve znění pozdějších předpisů

o Nařízení vlády č. 32/2014 Sb., o zacházení s pyrotechnickými výrobky o Nařízení vlády č. 208/2010 Sb., o technických požadavcích na pyrotechnické

výrobky a jejich uvádění na trh

• Zákon č. 206/2015 Sb., o pyrotechnických výrobcích a zacházení s nimi a o změně některých zákonů (zákon o pyrotechnice)

o Nařízení vlády č. 208/2015 Sb., o technických požadavcích na pyrotechnické

výrobky a jejich uvádění na trh

Munice je však považována rovněž za „nebezpečnou látku“ ve smyslu právních předpisů upravujících prevenci závažných havárií, rovněž v této oblasti byla identifikována nedostatečná provázanost s právními předpisy upravujícími nakládání s municí coby se zbrojním materiálem, resp. upravujícími zpracování munice, při němž dochází s nakládání s výbušninami. Právní úprava v oblasti prevence závažných havárií je představována těmito právními normami:

• (do září 2015) Zákon č. 59/2006 Sb., o prevenci závažných havárií způsobených vybranými nebezpečnými chemickými látkami nebo chemickými přípravky a o změně zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 320/2002 Sb., o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o prevenci závažných havárií), ve znění pozdějších předpisů

o Nařízení vlády č. 254/2006 Sb., o kontrole nebezpečných látek

o Vyhláška č. 256/2006 Sb., o podrobnostech systému prevence závažných havárií

o Vyhláška č. 255/2006 Sb., o rozsahu a způsobu zpracování hlášení o závažné havárii

a konečné zprávy o vzniku a dopadech závažné havárie

o Vyhláška č. 250/2006 Sb., kterou se stanoví rozsah a obsah bezpečnostních opatření

fyzické ochrany objektu nebo zařízení zařazených do skupiny A nebo do skupiny B

o Vyhláška č. 103/2006 Sb., o stanovení zásad pro vymezení zóny havarijního

plánování a o rozsahu a způsobu vypracování vnějšího havarijního plánu

• Zákon č. 224/2015 Sb., o prevenci závažných havárií způsobených vybranými nebezpečnými chemickými látkami nebo chemickými směsmi a o změně zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o prevenci závažných havárií)

o Vyhláška č. 225/2015 Sb., o stanovení rozsahu bezpečnostních opatření fyzické

ochrany objektu zařazeného do skupiny A nebo skupiny B

o Vyhláška č. 226/2015 Sb., o zásadách pro vymezení zóny havarijního plánování

a postupu při jejím vymezení a o náležitostech obsahu vnějšího havarijního plánu a jeho struktuře

o Vyhláška č. 227/2015 Sb., o náležitostech bezpečnostní dokumentace a rozsahu

informací poskytovaných zpracovateli posudku

o Vyhláška č. 228/2015 Sb., o rozsahu zpracování informace veřejnosti, hlášení

o vzniku závažné havárie a konečné zprávy o vzniku a dopadech závažné havárie

o Vyhláška č. 229/2015 Sb., o způsobu zpracování návrhu ročního plánu kontrol

a náležitostech obsahu informace o výsledku kontroly a zprávy o kontrole

V souvislosti s nakládáním s municí byla analyzována též adekvátnost právní úpravy v oblasti krizového řízení a požární ochrany. Tato právní úprava je tvořena následujícími právními předpisy:

• Zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů

o Vyhláška č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu

státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci), ve znění vyhlášky č. 221/2014 Sb.

o Vyhláška č. 247/2001 Sb., o organizaci a činnosti jednotek požární ochrany, ve znění

pozdějších předpisů

• Zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů

o Vyhláška č. 328/2001 Sb., o některých podrobnostech zabezpečení integrovaného

záchranného systému, ve znění vyhlášky č. 429/2003 Sb.

• Zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů

V rámci českého právního řádu upravuje nakládání s určitými typy zbraní a munice, které podléhají mezinárodním kontrolním režimům, resp. zákazům, též několik zákonů, které mají vůči zákonu o zbraních povahu speciálního právního předpisu. Jde zejména o:

• Zákon č. 305/1999 Sb., o zákazu použití, skladování, výroby a převodu protipěchotních min a o jejich zničení, ve znění zákona č. 41/2009 Sb.

• Zákon č. 213/2011 Sb., o zákazu použití, vývoje, výroby, skladování a převodu kazetové munice a o jejím zničení (zákon o zákazu kazetové munice)

• Zákon č. 281/2002 Sb., o některých opatřeních souvisejících se zákazem bakteriologických (biologických) a toxinových zbraní, ve znění pozdějších předpisů

• Zákon č. 19/1997 Sb., o některých opatřeních souvisejících se zákazem chemických zbraní, ve znění pozdějších předpisů o Vyhláška č. 208/2008 Sb., kterou se provádí zákon o některých opatřeních

souvisejících se zákazem chemických zbraní

• Zákon č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon), ve znění pozdějších předpisů

Na oblast nakládání se zbraněmi, střelivem a municí mají samozřejmě vliv též další právní předpisy. Mnohé z těchto předpisů se na oblast nakládání se zbraněmi vztahují stejně jako na řadu dalších oblastí života společnosti pouze v obecné rovině (např. obecné procesní kodexy), nebo naopak jen ve specifických a dílčích aspektech (např. trestní zákoník). Níže jsou uvedeny právní předpisy, které byly v souvislosti s řešenou problematikou konkrétně analyzovány:

• Zákon č. 229/2013, o nakládání s některými věcmi využitelnými k obranným a bezpečnostním účelům na území České republiky (zákon o nakládání s bezpečnostním materiálem), ve znění pozdějších předpisů

o Vyhláška č. 295/2014 Sb., o členění bezpečnostního materiálu

• Zákon č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád)

• Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů

• Zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů

• Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů

• Zákon č. 228/2005 Sb., o kontrole obchodu s výrobky, jejichž držení se v České republice omezuje z bezpečnostních důvodů, a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů

o Nařízení vlády č. 282/2013 Sb., o stanovení seznamu stanovených výrobků,

podmínek, za nichž lze uskutečnit jejich dovoz nebo přepravu, o stanovení některých podmínek pro určené výrobky, za nichž lze uskutečnit jejich vývoz, a o stanovení náležitostí a vzorů žádostí o udělení povolení a povolení k vývozu

• Zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů

• Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů

• Zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů

• Zákon č. 38/1994 Sb., o zahraničním obchodu s vojenským materiálem a o doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů o Vyhláška č. 210/2012 Sb., o provedení některých ustanovení zákona č. 38/1994 Sb.,

o zahraničním obchodu s vojenským materiálem, ve znění pozdějších předpisů

• Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů

o Nařízení vlády č. 278/2008 Sb., o obsahových náplních jednotlivých živností,

ve znění pozdějších předpisů

1.3.1 Vybrané zahraniční právní úpravy v oblasti nakládání s municí

Ze zahraničních právních úprav nakládání s municí byly vybrány 3 právní řády, a sice Velká Británie, Německo a Slovensko. Kritériem výběru těchto právních úprav byla v prvé řadě jejich jazyková přístupnost. Pokud jde o společnou, harmonizovanou evropskou úroveň problematiky je možné zmínit zřejmě jednak zařazení munice (ač jen velmi vágně vymezené) mezi zbraně kat. A směrnicí 91/477/EHS (Příloha I, bod I), a jednak směrnici 2009/43/ES o zjednodušení podmínek transferů produktů pro obranné účely uvnitř Společenství. Regulace nakládání s municí je však vesměs zásadně ponecháno na úrovni národních právních řádů.

- Velká Británie

Nakládání s municí ve Velké Británii je upraveno dílčím způsobem řadou právních předpisů, přičemž podobně jako v České republice není munice v žádném z těchto předpisů explicitně primárním objektem právní úpravy. Předpisy, které na danou oblast dopadají, jsou především:

- zákon o výbušninách (The Explosives Act 1875 and 1923),

- nařízení o převozu nebezpečného zboží a použití přenosných tlakových zařízení (The Carriage of Dangerous Goods and Use of Transportable Pressure Equipment Regulations 2009 and Amendment 2011),

- nařízení o nebezpečných látkách v přístavech (Dangerous Substances in Harbour Area Regulations 1987),

- nařízení o výrobě a skladování výbušnin (Manufacture and Storage of Explosives Regulations 2005),

- nařízení o kontrole výbušnin (The Control of Explosives Regulations 1991),

- zákon o zbraních (The Fire Arms Act 1968),

- a některé další právní předpisy dopadající především na oblast nakládání s výbušninami.

Základní režim nakládání s municí však vyplývá ze zákona o zbraních (Firearms Act), kde je skupina předmětů spadajících mezi munici zařazena mezi zakázané střelivo (Prohibited Ammunition). Nakládat s municí jsou pak oprávněnypouze subjekty, kterým je vydána

Viz MOD explosivesregulations (JSP 482), Chapter 2 ExplosivesLegislation, dostupné na: https://www.gov.uk/government/publications/jsp-482-mod-explosives-regulations, navštíveno dne 3. srpna 2015.

autorizace (obecně se pak hovoří o „Section 5 Authority“). Autorizaci vydává příslušný orgán, pro území Anglie a Walesu jde o Obranný výbor Ministerstva obrany (Defence Council). Zásadním prvkem této regulace je skutečnost, že autorizační orgán je oprávněn stanovovat podmínky výkonu činnosti autorizovaného subjektu v rámci své v zákoně o zbraních jen velmi obecně stanovené správní úvahy (conditions). Reálně to pak zřejmě znamená rozšíření působnosti předpisů platných toliko pro rezort Ministerstva obrany na soukromoprávní subjekty, a to toliko na základě rozhodnutí příslušného orgánu. Obdobná konstrukce regulace v oblasti nakládání s municí v rámci českého právního řádu by patrně nebyla ústavně konformní.

Výše uvedená právní úprava nakládání s municí byla dlouhodobě v rámci Spojeného království kritizována jako příliš složitá a postupem času zbytnělá. V roce 2010 byl proto započat proces „Explosives Legislation Review“, který by měl v průběhu roku 2015 v působnosti Úřadu pro zdraví a bezpečnost (Health and Safety Executive) vyvrcholit celkovou reformou těchto předpisů (hlavním cílem je zjednodušení a zpřehlednění toho komplexu právních předpisů). Dosud bylo revidováno především nařízení o výrobě a skladování výbušnin a uvažuje se o zrušení zákona o výbušninách).

- Německo

Na oblast nakládání s municí se vztahují celkem 3 zákonné normy:

- zákon o zbraních (Waffengesetz, WaffG), který se však vztahuje jen na „munici“ určenou pro ruční palné zbraně,

- zákon o kontrole válečných zbraní (Gesetz über die Kontrolle von Kriegswaffen), a

- zákon o výbušninách (Sprengstoffgesetz, SprengG), který je podle svého § 4 odst. 4 bod 4 písm. e) zbytkovou normou vztahující se na munici, která nepodléhá ani zákonu o zbraních ani zákonu o kontrole válečných zbraní.

Německá právní úprava nakládání s municí v tuzemském pojetí tohoto pojmu je koncentrována do zákona o kontrole válečných zbraní. Jakékoli nakládání s municí podle tohoto právního předpisu podléhá povolení. Povolení k nakládání s municí pak vydává spolková vláda, která může tuto pravomoc se souhlasem spolkové rady přenést na jednotlivá rezortní ministerstva. Pro soukromoprávní oblast je pak příslušné Ministerstvo hospodářství (§ 11).

Právní úprava nakládání s válečnými zbraněmi (včetně munice) umožňuje značnou šíři diskrece státu –na vydání povolení není právní nárok, může být kdykoli zrušeno (za náhradu) atd.

Zákon o kontrole válečných zbraní je též v jistém rozsahu aplikovatelný rovněž na německé ozbrojené síly a další ozbrojené sbory (výluka toliko v rozsahu stanoveném v § 15).

- Slovensko

Na Slovensku došlo k zásadní havárii při nakládání s municí (s následným výbuchem a pyrotechnickou kontaminací přilehlého území) dne 2. března 2007 v muničním areálu Nováky. Posléze byl v roce 2013 předložen a v roce 2014 schválen (a téhož roku nabyl účinnosti) zcela nový zákon o výbušninách, výbušných předmětech a munici. Do této doby byl na Slovensku v oblasti munice uplatňován obdobný režim (nepříliš jasných norem) jako v České republice, jehož nosnými prvky byly jednak zákon o zbraních a jednak výbušninářské předpisy vycházející z právních předpisů původně vydaných před rokem 1989. Slovenská právní úprava je vystavěna podle principů obdobných předpisům v oblasti nakládání s výbušninami a zahrnuje komplexně jak problematiku nakládání s výbušninami (ve smyslu průmyslových výbušnin), tak i oblast nakládání s pyrotechnickými výrobky a s municí. Blíže ke slovenské úpravě viz též část 2.1.3.

1.4 Identifikace dotčených subjektů

Okruh dotčených subjektů lze rozlišit na subjekty dotčené úpravou režimu nakládání s municí v civilním sektoru, subjekty, na něž může mít dopady úprava podmínek pro vydávání zbrojních průkazů, resp. pro vymáhání těchto zákonem o zbraních stanovených podmínek a subjekty, na něž mohou mít vliv změny dalších dílčích ustanovení zákona o zbraních a dalších souvisejících právních předpisů.

Subjekty dotčené změnami v oblasti nakládání s municí:

- podnikatelé v oboru zbraní a střeliva – tyto subjekty budou dotčeny v případě, pokud v rámci své podnikatelské činnosti nakládají s municí, v současné době musí být tyto subjekty držiteli zbrojní licence (podle zákona o zbraních) příslušné skupiny; je třeba upozornit, že z tohoto pohledu se bude jednat o minimální počet subjektů,

- držitelé zbrojních licencí skupin K (podle stávající právní úpravy) – tyto subjekty jsou na základě současného znění zákona o zbraních oprávněny provádět pyrotechnický průzkum,

Počet držitelů zbrojní licencePočet držitelů ZL, kteří v rocePočet držitelů ZL skupiny (2014)2014 nakládali s municíK (pyrotechnický průzkum)

(2014)

2116 21 16

- držitelé zbrojního průkazu skupiny D, resp. F, kteří jsou zaměstnanci podnikatele v oboru zbraní a střeliva, který v rámci své činnosti nakládá s municí, nebo držitele zbrojní licence skupiny K – jde o osoby, pro které budou stanoveny nové povinnosti, resp. nové požadavky na to, aby v rámci své pracovní činnosti mohly manipulovat s municí, zajišťovat její skladování nebo plnit jiné úkoly při nakládání s municí, resp. provádět pyrotechnický průzkum.

Počet držitelů zbrojníchPočet držitelů ZP skupiny DPočet držitelů ZP skupiny F průkazů (2014)(výkon povolání) (2014)(pyrotechnický průzkum)

(2014)

292 283 62 286 33 Pozn.: Jak v případě zbrojních licencí, tak i v případě zbrojních průkazů je třeba upozornit, že typický držitel těchto oprávnění obvykle drží několik skupin zbrojní licence, resp. zbrojního průkazu.

Subjekty dotčené změnami v oblasti vydávání zbrojních průkazů

- držitelé zbrojních průkazů všech skupin (resp. držitelé muničních průkazů ve smyslu předkládaného návrhu),

- posuzující lékaři, lékaři – specialisté a poskytovatelé zdravotních služeb – změny v oblasti kontroly zdravotní způsobilosti a případných rizik souvisejících v případě změny zdravotního stavu držitele zbrojního průkazu s nakládáním se střelnou zbraní budou muset být uvedeny do praxe v rámci činnosti lékařů a poskytovatelů zdravotní péče; je třeba upozornit, že již stávající zákon o zbraních podobnou činnost lékařů předpokládá.

Další dotčené subjekty

S ohledem na rozsah, komplexnost a vzájemnou provázanost navrhovaných změn bude okruh subjektů, na které v určité míře může alespoň některá z těchto změn dopadnout, lze jejich výčet prakticky ztotožnit se všemi subjekty, které v současnosti se zbraněmi ve smyslu zákona o zbraních nakládají. Půjde zejména například o:

- držitele zbrojních průkazů,

- držitele zbrojních licencí,

- provozovatele střelnic,

- držitelé zbraní kategorie D,

- osoby, které naleznou zbraň, střelivo nebo munici, popř. doklad vydávaný podle zákona o zbraních,

- živnostenské úřady (zvláště v souvislosti s vydáváním nového typu koncese pro oblast nakládání s municí a nutností provedení řízení o vydání nových koncesí již v tomto oboru podnikajícím subjektům),

- a případně další subjekty (např. „třetí osoby“, jichž by se mohla činnost výše uvedených subjektů dotýkat).

Subjekty dotčené průřezově většinou navrhovaných změn

- policie,

- Ministerstvo vnitra,

- územní samosprávné celky (především pak obce vykonávající přenesenou působnost a kraje coby odvolací orgány, a to jednak v souvislosti vyšší mírou provázání zákona o zbraních se některými právními předpisy, na jejichž aplikaci se tyto subjekty podílejí, a jednak v pak v případě většiny obcí v souvislosti se snížením administrativní zátěže díky souvisejícímu spuštění informačního systému Evidence přestupků).

1.5 Popis cílového stavu

1.5.1 Nakládání s municí civilními subjekty

Cíle budoucích změn právních předpisů na úseku nakládání s municí byly rámcově vytyčeny v Analýze právní úpravy a působnosti orgánů veřejné moci ve vztahu k nakládání s municí civilními subjekty. Dále je uvedeno shrnutí těchto cílů. Je třeba upozornit, že v předkládaný návrh představuje sice zásadní koncepční zásah do oblasti nakládání s municí civilními subjekty, vyhovujícího cílového stavu však lze dosáhnout jen při komplexním naplnění uvedených cílů. Těchto cílů však nelze dosáhnout toliko tímto legislativním návrhem. Odpovídajícího stavu v oblasti nakládání s municí bude dosaženo rovněž schválením souběžně předkládaného (samostatného) návrhu změny zákona o hornické činnosti, výbušninách a státní báňské správě (zákon č. 61/1988 Sb.), budoucím zhodnocením nové právní úpravy v oblasti prevence závažných havárií a zejména pak po provedení rozsáhlých změn (resp. přijetí nových) prováděcích právních předpisů. Dále uváděné cíle proto odpovídají těmto komplexním, vnitřně kriticky provázaným změnám, nikoli pouze části změn, které jsou obsahem předkládaného návrhu.

Problematika vymezení munice

- v zákoně o zbraních vyjmout munici z obecného režimu zakázaného střeliva a návazně stanovit samostatné povinnosti týkající se specificky munice,

- sjednotit vymezení munice v právních předpisech na úseku nakládání s výbušninami s pojmem munice dle zákona o zbraních,

- stanovit jednoznačný mechanismus rozhodování o povaze určitého předmětu coby munice s maximálním důrazem na vyloučení potenciálních kompetenčních sporů.

Skladování a zabezpečení munice (muniční skladiště)

- jednoznačně stanovit podmínky pro skladování munice z hlediska prevence a minimalizace důsledků náhodného výbuchu. Jako nezbytné se jeví, aby tyto podmínky byly stanoveny univerzálně pro všechny civilní subjekty nakládající s municí,

- nezbytné je jednoznačně stanovit, budou-li tyto podmínky upravovat právní předpisy na úseku nakládání s výbušninami nebo zákon o zbraních, resp. nařízení vlády č. 338/2002 Sb. Současně je nutné vyjasnit vzájemný poměr těchto právních úprav,

- stanovit pravidla pro spolupráci kontrolních orgánů (policie, orgány státní báňské správy a orgány integrované inspekce).

Znehodnocování, delaborace a ničení munice

- stanovit jednoznačný právní rámec pro delaboraci, znehodnocování a ničení munice,

- jednoznačně upravit kontrolní pravomoci.

Aplikovatelnost právních předpisů na úseku výbušnin

- upravit především prováděcí právní předpisy tak, aby bylo nepochybné, vztahují-li se a případně v jakém rozsahu na nakládání s municí, resp. na zpracování výbušnin v souvislosti s výrobou, delaborací a ničením munice.

Prevence závažných havárií

- zajistit, aby systém prevence závažných havárií a právní předpisy upravující nakládání s municí a výbušninami byly jednoznačně provázány, jednoznačně stanovit působnost orgánů státní správy v oblasti zbraní a střeliva při provádění kontroly podle zákona o prevenci závažných havárií, a jasně vymezit způsob hodnocení nebezpečnosti munice,

- jasně vymezit, jakým způsobem právní předpisy na úseku prevence závažných havárií dopadají na nakládání s municí a výbušninami, a to při zohlednění specifik nakládání s municí,

- po vyhodnocení výše uvedených změn zajistit jejich promítnutí v platném zákoně o prevenci závažných havárií.

Kontrolní činnost v oblasti nakládání s municí

- v návaznosti na navrhované změny jednoznačným způsobem upravit kontrolní pravomoci příslušných orgánů s důrazem na zamezení výskytu případů, kdy by nebyla příslušnost ke kontrole určitých povinností subjektů nakládajících s municí stanovena vůbec,

- upřesnit pravidla pro vzájemnou spolupráci kontrolních orgánů.

Zajišťovací instituty

- ve vazbě na doplnění podmínek pro bezpečné skladování munice z hlediska prevence a minimalizace důsledků náhodného výbuchu rozšířit možnost aplikace institutu zadržení podle § 56 (resp. institut zajištění podle § 57) zákona o zbraních též na případy, je-li držitelem zbraní, střeliva či munice podnikatelský subjekt, a zásadně zefektivnit možnost aplikace těchto institutů.

Požární ochrana

V případech, ve kterých se nevykonává státní požární dozor (výjimky podle § 85 až 87 zákona o požární ochraně), je vhodné

- přeformulovat stávají text § 85 až 87 zákona o požární ochraně ve vztahu k vymezení činnosti, objektu, zařízení apod.,

- stanovit jednoznačná pravidla pro výkon činností charakteru státního požárního dozoru (kontrolní činnost, schvalování posouzení požárního nebezpečí, zjišťování příčin vzniku požárů) jinými dozorovými orgány než HZS ČR,

- stanovit, kdo bude vykonávat činnosti charakteru státního požárního dozoru, tam, kde se státní požární dozor nevykonává, a současně stanovit odbornost pro výkon těchto činností,

- upravit sankční ustanovení tak, aby ten, kdo bude určen k výkonu činností charakteru státního požárního dozoru, měl oprávnění ke správnímu trestání; tím by bylo odstraněno neodůvodněné zvýhodnění subjektů, které nespadají pod státní požární dozor,

- zvážit úpravu postavení soukromých firem, které na základě pronájmu využívají prostory/objekty vyjmuté z výkonu státního požárního dozoru ve vztahu ke kontrolnímu orgánu, popř. k ukládání sankcí, což souvisí s obsahem první odrážky,

- zajistit přístup do základních registrů. Z hlediska začleňování činnosti podle míry požárního nebezpečí je nutné:

- provést analýzu v oblasti názvosloví „výbušných látek“, aby byla zvolena optimální varianta, a k analýze limitního množství,

- na základě provedených analýz upravit i text § 18 písm. b) vyhlášky o požární prevenci („výroba, skladování nebo prodej výbušin“).

1.5.2 Způsobilost držitele zbrojního průkazu

Informovanost lékařů

Měl by být umožněn dobrovolný přístup lékařů do Centrálního registru zbraní za účelem zjištění, zda pacient je či není držitelem zbrojního průkazu. Nicméně je třeba mít na zřeteli fakt, že restriktivně uložená povinnost širokému okruhu lékařů by ve svém důsledku mohla odrazovat od léčení nemocné držitele zbrojních průkazů. Dobrovolnost vstupu lékařů do Centrálního registru zbraní zde nezbytně vyplývá jak faktu rozsahu různorodých lékařských oborů a reálné možnosti lékařů odhalit náznaky nasvědčující takové změně zdravotního stavu, která by měla za následek ztrátu zdravotní způsobilosti držitele zbrojního průkazu, tak ale i z ryze technických podmínek poskytování lékařské péče a dostupnosti spolehlivého internetového připojení.

V případě, že držitel zbrojního průkazu nemá posuzujícího lékaře, u něhož by byl registrován k léčebné péči, měl by být příslušný policejní útvar oprávněn v dohodě s konkrétním poskytovatelem určit, že posudkovou péči poskytne tento konkrétní poskytovatel. Účelem takové změny je také zajistit, aby zdravotně nezpůsobilí držitelé zbrojních průkazů „neunikali“ systému zdravotního dohledu tím, že budou vyhledávat služby lékařů, kteří nejsou jejich posuzujícími lékaři a nedisponují tak informacemi o tom, že jejich pacienti jsou držiteli zbrojního průkazu. Současně by se měla stanovit příslušnému policejnímu útvaru, který rozhodl o provedení mimořádné zdravotní prohlídky držitele zbrojního průkazu, povinnost sdělit posuzujícímu lékaři důvody takového rozhodnutí.

Přístup orgánů obcí do CRZ

S ohledem na charakter úkolů stanovených zákonem o obecní policii, resp. zákonem o obcích obecní policii coby orgánu obce zřizovanému v samostatné působnosti (a tedy v současné době s ohledem § 27a v zásadě vyloučeného z postupů podle zákona o zbraních), je třeba zvážit též zřízení přístupu do Centrálního registru zbraní pro obecní policie. Obecní policie se v řadě případů zákroků dostávají do situace, kdy informace o tom, zda je daná osoba držitelem zbrojního průkazu, resp. držitelem zbraně, může být pro posouzení vhodného postupu nezbytná. Vzhledem k nutnosti ochrany osobních údajů však obecní policie nebude mít přístup k žádným dalším informacím, než zda osoba, proti které směřuje zákrok, má, či nemá legálně držené zbraně.

Zefektivnění ověřování podmínky spolehlivosti

Je třeba zajistit návaznost zákona o zbraních na připravovanou centrální evidenci (vybraných) přestupků (viz zákon č. 204/2015 Sb., který nabude účinnosti k 1. říjnu 2016). Úspěšné spuštění centrální evidence vybraných přestupků je pro zvýšení efektivnosti kontroly přestupkové spolehlivosti (jakož i dalších ustanovení zákona o zbraních, např. pokud jde o způsobilost odpovědného zástupce a členů statutárního orgánu držitele zbrojní, resp. nově též muniční licence) zcela zásadní. Realizace tohoto informačního systému umožní mnohem vyšší návaznost správní činnosti policie v oblasti zbraní na přestupkové agendy vykonávané obcemi. Jako zásadní přínos této evidence je však také třeba vidět podstatné snížení administrativní zátěže v rámci poskytování těchto informací policii, a to jak na straně policie, tak i obcí. Obce, jejichž orgány o určitém přestupku rozhodnou, budou nově toliko vkládat záznam do Evidence přestupků, a to pro potřeby jakéhokoli dalšího orgánu (ať již rozhodujícího opět o jiném přestupku, nebo právě posuzujícím přestupkovou zachovalost, přičemž zdaleka nemusí jít pouze o spolehlivost podle zákona o zbraních). Odpadne tak byrokraticky náročná a nepříliš produktivní úřední korespondence mezi orgány obcí a policií.

Odnětí zbraní a zbrojního průkazu v obydlí

Navrhovaná novela by měla umožnit policii vstoupit do obydlí takového žadatele o vydání zbrojního průkazu, jehož zbrojní průkaz pozbyl platnosti, za účelem zajištění těchto zbraní a střeliva.

Účelem institutu odnětí (popř. modifikovaného institutu zadržení zbraně, který již v současné době v zákoně o zbraních zakotven je, ač ve značně restriktivní podobě) je zejména zajistit ochranu života, zdraví a majetku občanů a zabránit neoprávněnému nakládání se zbraní, resp. jejímu zneužití. Jedná se o prostředek ochranné a preventivní, nikoliv sankční povahy.

Předběžné zajištění zbraně a zbrojního průkazu

Je zapotřebí zavést možnost předběžného zajištění zbraní a zbrojního průkazu držitele, u něhož jsou dány pochybnosti o jeho zdravotní způsobilosti, a to až do doby jejich rozptýlení nebo jejich potvrzení a odnětí zbrojního průkazu. Jedná se o institut, jenž má vyloučit držení a jiné nakládání se zbraněmi osobami, u nichž je dáno důvodné podezření, že pozbyly zdravotní způsobilost.

Za potřebné je též třeba považovat, aby měl lékař, který nabude u pacienta podezření na ztrátu zdravotní způsobilosti, povinnost oznámit tuto skutečnost posuzujícímu lékaři i příslušnému útvaru policie. Po přijetí takového oznámení by byl příslušný policejní útvar oprávněn vyzvat držitele zbrojního průkazu k odevzdání zbrojního průkazu a zbraně a případně vstoupit do obydlí a zbrojní průkaz a zbraně zajistit (nebude-li výzvě vyhověno). Svojí povahou se jedná o předběžné opatření, které bude zrušeno v případě, že pominou důvody jeho použití, tedy až budou rozptýleny pochybnosti o zdravotní způsobilosti držitele zbrojního průkazu.

1.6 Zhodnocení rizika

Navrhované změny vycházejí z analýzy příčin dvou tragických událostí – výbuchů v muničních skladech ve Vrběticích a útoku aktivního střelce v Uherském Brodě. Riziko, že ke kterékoli z těchto událostí dojde, bylo velmi nízké, nicméně jejich následky jsou značné. Riziko, které by plynulo z nepřijetí adekvátní právní úpravy v oblasti nakládání s municí v civilním sektoru a v oblasti zefektivnění systému kontroly a vymáhání požadavků na zdravotní způsobilosti držitelů zbrojních průkazů, je velmi obtížně kvantifikovatelné.

Případné důsledky legislativní neaktivity (a to včetně materiálních nákladů) jsou však nesmírné a přijetí příslušných změn právních předpisů na úseku zbraní, střeliva a munice jsou potřebou zabránění takovým důsledkům jednoznačně odůvodněné.

Lze rovněž zdůraznit, že jak opatření v podobě možnosti odnětí zbraní a zbrojního průkazu v obydlí, tak i oprávnění předběžně zajistit zbraň a zbrojní průkaz by s vysokou mírou pravděpodobnosti umožnily předejít tragickým útokům se střelnou zbraní, kterých se v průběhu roku 2015 dopustili držitelé zbrojních průkazů, kteří pozbyli zdravotní způsobilosti. Podezření na změnu zdravotní způsobilosti těchto osob vedlo v konkrétních případech k předepsanému postupu příslušných útvarů policie, nicméně tento postup zahrnoval naneštěstí pouze administrativní kroky v podobě zahájení řízení o odnětí zbrojního průkazu, nikoli však reálnou možnost zbraně přímo preventivně zajistit do doby samotného rozhodnutí o odnětí zbrojního průkazu.

2 Návrh variant řešení

2.1 Nakládání s municí civilními subjekty

Při zpracovávání variant řešení bylo třeba vyjít ze skutečnosti, že oblast nakládání s municí je v českém právním řádu v současnosti regulována jen okrajově a vztahují se na ni právní normy, při jejichž formulaci nebyla oblast nakládání s municí v zásadě brána v potaz. Lze říci, že tuzemská právní úprava nakládání se zbraněmi je koncipována na oblast nakládání s ručními střelnými zbraněmi, přičemž řada z kritérií, která právní normy stanovují např. pro oblast zabezpečování zbraní a střeliva, je pro nakládání s municí v zásadě po technické stránce nevhodná. Vedle toho se na danou oblast vztahuje též právní úprava nakládání s výbušninami, která je však opět koncipována primárně pro oblast civilních (průmyslových) výbušnin, nikoli pro nakládání s vojenskou municí. Rovněž právní předpisy v oblasti prevence závažných havárií nejsou koncipovány pro tak specifickou oblast, jako je vojenská munice.

Nakládání s municí s sebou nese ohrožení více či méně rozsáhlého okolního území důsledky náhodného či cíleného (tj. především v důsledku kriminálního činu) výbuchu tohoto materiálu, který je konstruován právě pro způsobení maximálních, popř. určitých konkrétních intenzivních materiálních škod. V tomto směru se munice odlišuje jak od střeliva (které zdaleka nedosahuje účinků munice, důsledky náhodného výbuchu střeliva jsou pouze velmi omezené a k jejich minimalizaci dostačují již dnes stanovená pravidla skladování střeliva), tak i od výbušnin (které nejsou natolik technicky uzpůsobeny k vyvolání konkrétního ničivého účinku v podmínkách bojového nasazení, resp. nejsou obvykle ani konstruovány pro ničení živé síly).

Přestože byl v minulosti takový (alespoň z formálního hlediska) postup předmětem kritiky, v dále uváděném hodnocení dopadů regulace se předkládají dvě „nenulové“ varianty formálně označené jako „novelizace stávajícího zákona o zbraních“ a „přijetí nového zákona“. Důvod pro tento postup spočívá ve skutečnosti, že každá z těchto variant formálně-legislativního postupu se v zásadní míře promítá a předurčuje též podobu věcného řešení (jenž je dále samozřejmě popsáno). Označení obou variant je tedy zvoleno pouze pro zjednodušení a přehlednost. Navrhovaných řešení (resp. definovaného cílového stavu) by z hlediska legislativně-technického bylo možné dosáhnout v obou případech v zásadě libovolně, nicméně s ohledem na rozsah zásahu do normativního textu stávajících právních předpisů a míru a hloubku koncepčních změn jsou tyto varianty označeny právě způsobem uvedeným výše.

2.1.1 Varianta nulová

Varianta nulová představuje ponechání stávajícího stavu. Jinými slovy munice by byla nadále regulována nepříliš souladnými (v některých ohledech kolidujícími, v jiných pak ponechávajícími mezery v právní úpravě) právními předpisy v oblasti nakládání se zbraněmi a střelivem, výbušninami a prevence závažných havárií.

2.1.2 Varianta 1 – novelizace stávajícího zákona o zbraních

Tato varianta předpokládá pro munici přijetí paralelní právní úpravy do jisté míry kopírující stávající systém regulace nakládání se zbraněmi a střelivem v civilní sféře. S ohledem na zásadní specifika nakládání s municí tato varianta zavádí samostatný povolovací systém jak pro subjekty, které s municí nakládají (držitelé muniční licence), tak i konkrétní fyzické osoby oprávněné s municí přímo manipulovat (držitelé muničních průkazů). Tento systém je paralelní systému povolování činnosti v oblasti zbraní a střeliva (zbrojní licence a zbrojní průkazy), využívá již existujících struktur správních orgánů v rámci policie (Služba pro zbraně a bezpečnostní materiál), formuluje právní požadavky, oprávnění a povinnosti obdobně jako je tomu v případě oblasti zbraní a střeliva a na právní úpravě nakládání se zbraněmi a střelivem ponechává subsidiární použití v případech, kdy pro nakládání s municí není stanoveno výslovně jinak.

Tato varianta předpokládá následující rámec:

- s municí smí nakládat jen držitel muniční licence a to prostřednictvím držitele muničního průkazu,

- držitel muniční licence může být buď podnikatelem s živnostenským oprávněním pro příslušnou koncesovanou živnost v oblasti nakládání s municí, nebo školou, která se věnuje výuce v oborech, v nichž je nutné s municí nakládat (jiné subjekty mohou nakládat pouze se znehodnocenou municí, popř. s municí delaborovanou či maketami munice podle předešlých právních předpisů),

Např. Výroční zpráva komise pro RIA za rok 2013, str. 24.

- držitel muničního průkazu musí být fyzická osoba, která musí splňovat obdobné podmínky jako držitel zbrojního průkazu skupiny D (bezúhonnost, spolehlivost, zdravotní způsobilost), přičemž bezúhonnost a spolehlivost jsou upraveny přísněji, než je tomu v případě držitelů zbrojních průkazů; pokud jde o odbornou způsobilost, prokazuje ji žadatel o vydání vyššího muničního průkazu nebo muničního průkazu pro provádění pyrotechnického průzkumu, a to zkouškou z oboru nauky o munici a znalostí právní úpravy nakládání s ní,

- držitel muniční licence, který nakládá s municí, musí jmenovat pro každou provozovnu odpovědnou, odborně způsobilou osobu – muničáře (obdoba zbrojíře v případě držitele zbrojní licence), resp. s ohledem na reálné podmínky daného provozu potřebný počet muničářů,

- munice je evidována v Centrálním registru zbraní v samostatném modulu munice, pro práci v prostředí Centrálního registru zbraní se použijí analogická pravidla jako pro evidenci zbraní a střeliva, Centrální registr zbraní slouží také pro povolování a hlášení přeprav munice,

- státní správu vůči držitelům muničních licencí a muničních průkazů vykonává policie, policie je také hlavním kontrolním orgánem (nakládání se zakázanou municí dále kontroluje Ministerstvo obrany, policie při kontrolách spolupracuje s orgány státní báňské správy a orgány integrované inspekce),

- po věcné stránce je zachována dosavadní koncepce pyrotechnického průzkumu, který je však nově upraven v návaznosti na nakládání s municí (např. muniční průkaz pro provádění pyrotechnického průzkumu je s ohledem na rozsah prokázané odborné způsobilosti považován za druh muničního průkazu, jehož držitel má nejširší okruh oprávnění, zahrnující všechna oprávnění držitelů „nižších“ druhů muničních průkazů),

- je prohloubena návaznost na právní předpisy upravující nakládání s výbušninami; tato provázanost se použije především v oblasti munice, dopadá však (až na specifickou výjimku pro střelbu z perkusních, křesadlových a doutnákových zbraní a případ uživatelského přebíjení střeliva) i na oblast výroby střeliva pro ruční palné zbraně; osoby, které budou v rámci nakládání s municí nakládat též s výbušninami (např. při výrobě či naopak delaboraci munice), musí splňovat jak požadavky právních předpisů upravujících oblast munice, tak i právních předpisů z oblasti nakládání s výbušninami (např. musejí být držiteli živnostenských oprávnění opravňujících je ke každé z těchto činností).

2.1.3 Varianta 2 – přijetí nového zákona

Varianta v podobě přijetí nového zákona předpokládá stanovení režimu nakládání s municí, odděleného od právní úpravy zbraní. Pokud by měla být zvolena cesta samostatného zákona a případně též vytvoření samostatných administrativních a kontrolních mechanismů a kapacit pro výkon státní správy v této oblasti, bylo by již nezbytné analyzovat a eventuálně usilovat o zefektivnění a racionalizaci této oblasti v komplexním pojetí.

V tomto směru je možné použít komparativní pohled a uvézt příklad řešení, k němuž v poslední době přikročila Slovenská republika. Na Slovensku byl v roce 2014 přijat zákon č. 58/2014 Z. z., o výbušninách, výbušných predmetoch a munícii a o zmene a doplnení niektorých zákonov, který nabyl účinnosti k 1. červnu 2014. Tento právní předpis komplexně upravuje nakládání s municí, výbušninami a pyrotechnickými předměty. Pro srovnání lze uvézt, že problematika nakládání s těmito předměty a materiály v České republice v současné době spadá do působnosti 3 odvětvových zákonů, jejichž gesci mají 3 různé ústřední orgány státní správy. Munice je v České republice regulována v rámci zákona o zbraních, přičemž gesci nad touto oblastí vykonává Ministerstvo vnitra a převážná část výkonu státní správy leží na policii. Výbušniny (určené pro civilní použití) jsou předmětem právní úpravy zákona č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a státní báňské správě, jehož gestorem je Český báňský úřad. Pyrotechnické výrobky konečně spadají pod režim zákona o pyrotechnice, jehož gestorem je Ministerstvo průmyslu a obchodu a řadu úkolů státní správy v jeho rámci plní Český úřad pro ověřování zbraní a střeliva.

Přitom nepochybně povaha munice, výbušnin a pyrotechnických prostředků je zvláště v některých případech velmi blízká – kupř. vojenské náložky trhavin jsou považovány za munici, přestože náložky trhavin schválených pro civilní trh, byť v technické rovině v zásadě zcela srovnatelné, jsou naopak považovány za výbušninu. Pyrotechnické výrobky určené pro ohňostrojné práce mohou mít v některých případech zase v technické rovině velmi blízko k vojenským osvětlovacím či simulačním prostředkům, které jsou však považovány za munici; podobně např. v případě pyropatron, resp. pyronábojek může být (po právní stránce) hranice mezi municí ve smyslu zákona o zbraních a pyrotechnickými výrobky vyvozována toliko z účelu těchto výrobků deklarovaných jejich výrobcem (jinak se po technické stránce může jednat o zcela shodné předměty).

Pokud by tedy měl být vydán zcela samostatný a nový zákon upravující nakládání s municí mimo režim nakládání se zbraněmi, bylo by třeba zhodnotit, v jaké míře by bylo možné následovat příklad slovenského zákonodárce a zahrnout do rámce tohoto zákona též nakládání s výbušninami a případně pyrotechnickými výrobky.

Právní režimy nakládání s municí, výbušninami a pyrotechnickými výrobky v České republice jsou v současnosti do značné míry zcela odlišné, což odpovídá samostatně koncipovaným právním úpravám příslušných zákonů, historickému vývoji v těchto oblastech a v případě munice též faktu, že příslušné zákony nikdy k munici nepřistupovaly jako k primárnímu objektu své regulace. Z hlediska civilních subjektů působících na trhu v příslušných odvětvích je tento stav nepochybně nevyhovující, přičemž konsolidace těchto právních úprav by mohla přispět k zásadnímu zpřehlednění právní situace v oblasti nakládání s municí, výbušninami a případně též dalšími výbušnými předměty, a to jak pro civilní subjekty v těchto oborech působící, tak ale i pro orgány státní správy, které nad těmito činnostmi vykonávají kontrolu.

Výraznou výhodou společné úpravy těchto oblastí je možnost úpravy obecných podmínek nakládání s těmito předměty, a to například, pokud jde o oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, zajišťování provozu závodu vyrábějícího nebo jinak zpracovávajícího tyto předměty a materiály, ničení těchto předmětů, společný systém odborné kvalifikace apod.

Pokud by mělo dojít k této konsolidaci oblasti nakládání s výbušninami, municí a pyrotechnickými výrobky, bylo by nutné též posoudit gesční otázky, které by se dotkly, jak bylo výše uvedeno, minimálně působnosti tří ústředních orgánů státní správy.

Do budoucna je třeba sledovat a vyhodnotit praxi nově zavedenou slovenskou právní úpravou, která se ex ante zdá jako relativně nejefektivnější. Nicméně lze předpokládat, že z hlediska nastavení působností a kapacity orgánů veřejné moci, které v příslušných dosud nedostatečně provázaných oblastech působí, by se jevilo jako vhodnější vytvořit nový samostatný dohledový orgán. V případě nové slovenské legislativy byla hlavní gesční působnost svěřena Ministerstvu hospodářství a Hlavnímu báňskému úřadu (přičemž důvodové zpráva k příslušnému zákonu konstatuje, že bylo vycházeno ze stávajících právních předpisů, především pak v oblasti nakládání s výbušninami). S ohledem na primárně bezpečnostní otázky spojené s nakládáním především s municí (do značné míry však také s výbušninami), což ukázaly poslední události, by nebylo lze za stávajícího nastavení působností a pravomocí srovnatelných orgánů veřejné moci v České republice analogickou právní úpravu akceptovat. Zahraniční zkušenosti (Velká Británie) ovšem také ukazují, že gesční (včetně kapacitních) otázky patří k poměrně složitým, a to i s ohledem na kontinuální přechod příslušných agend (a jejich konsolidaci), aniž by byla dotčena nepřerušenost jejich výkonu.

2.2 Způsobilost držitele zbrojního průkazu

2.2.1 Varianta nulová

Varianta nulová spočívá v zachování stávajících podmínek pro získání zbrojního průkazu a systému jejich kontroly a vynucování. Podmínky pro získání zbrojního průkazu (které musí držitel zbrojního průkazu splňovat po celou dobu držení zbrojního průkazu, jinak je dán důvod pro jeho odejmutí) jsou dány následovně:

- místo pobytu na území České republiky (v případě pozbytí nebo zrušení místa pobytu na území České republiky je dán důvod pro odejmutí zbrojního průkazu i v případě fyzické osoby, která jinak zůstává občanem České republiky),

- minimální věk (§ 19 zákona o zbraních),

- plná svéprávnost,

- zdravotní způsobilost (§ 20 zákona o zbraních),

- odborná způsobilost (§ 21 zákona o zbraních),

- trestní bezúhonnost (§ 22 zákona o zbraních) a

- spolehlivost (§ 23 zákona o zbraních).

V případě, že držitel zbrojního průkazu za doby platnosti tohoto dokladu přestane některou z těchto podmínek splňovat, je to důvodem pro odnětí jeho zbrojního průkazu (§ 27 zákona o zbraních). Zákon o zbraních v těchto případech upravuje některá zajišťovací oprávnění a postupy policie:

- vyloučení odkladného účinku rozhodnutí o odnětí zbrojního průkazu (§ 27 odst. 3),

- oprávnění příslušného útvaru policie vyzvat držitele zbrojního průkazu v případě důvodného podezření, že u držitele zbrojního průkazu došlo ke změně zdravotního stavu, která by mohla mít za následek ztrátu jeho zdravotní způsobilosti, aby se dostavil na mimořádnou zdravotní prohlídku (§ 20 odst. 5, účinný od 1. července 2014),

- oprávnění policisty zadržet zbraň kategorie A, B, C nebo D, střelivo, zbrojní průkaz, průkaz zbraně nebo zbrojní průvodní list pro trvalý vývoz, trvalý dovoz nebo tranzit zbraní nebo střeliva, aby jejich držiteli zabránil v jednání, kterým porušuje povinnost nebo nedodržuje zákaz stanovený zákonem o zbraních (§ 56 zákona o zbraních),

- oprávnění příslušného útvaru policie rozhodnout o zajištění zbraně, střeliva, zakázaného doplňku zbraně, zbrojního průkazu, průkazu zbraně nebo zbrojního průvodního listu pro trvalý vývoz, trvalý dovoz nebo tranzit zbraní nebo střeliva, jestliže proti držiteli zbrojního průkazu nebo zbrojního průvodního listu bylo zahájeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání některého z trestných činů, které by mohly zapříčinit ztrátu jeho bezúhonnosti, nebo v případě zahájení některého z konkrétně vyjmenovaných nejzávažnějších přestupků (§ 57 zákona o zbraních).

2.2.2 Varianta 1 – posílení vynucování a kontroly podmínek způsobilosti držitele zbrojního průkazu

Tato varianta vychází z již dříve (viz část 1.2.3) zevrubněji citované Analýzy pěti aspektů vyplývajících z událostí v Uherském Brodu. Jejím smyslem je posílení nástrojů, které policie má ke kontrole a vynucování toho, aby každý držitel zbrojního průkazu zákonem stanovené podmínky splňoval po pokud možno celou dobu platnosti zbrojního průkazu, a aby v případě, že tyto podmínky splňovat přestane, bylo v co možná nejkratším čase rozhodnuto o odnětí jeho zbrojního průkazu. V případě, že by mohla existovat s ohledem na důvody vedoucí pro odnětí jeho zbrojního průkazu vyšší míra rizika, že takový držitel zbrojního průkazu ve své situaci mohl zneužít držené zbraně ke způsobení újmy na zdraví, životě či majetku jiných osob, předpokládá tato varianta zavedení efektivních oprávnění policie odejmout takové fyzické osobě včas zbraně, střelivo, ale i doklady vydané podle zákona o zbraních (na jejichž základě by si tato osoba mohla případně zbraň před odejmutím zbrojního průkazu ještě nově pořídit).

Tato varianta v rozhodující míře závisí na tom, že policie dostane potřebné informace o stavu držitele zbrojního průkazu, který odůvodňuje odnětí zbrojního průkazu, případně použití některého ze zajišťovacích institutů. Pro naplnění cíle této varianty je nezbytné, aby

a) policie měla i nadále efektivním způsobem zajištěn přístup do informačního systému evidence obyvatel, resp. registru obyvatel (kontrola trvání podmínky místa pobytu na území České republiky a podmínky svéprávnosti),

b) existoval pro policii nepřetržitý dálkový přístup do systému evidence Rejstříku trestů a efektivně bylo zajištěno předávání informací o zahájení trestního stíhání držitelů zbrojního průkazu (kontrola bezúhonnosti),

c) bylo v plném rozsahu zajištěno vybudování systému centrální evidence přestupků vedené v rámci Rejstříku trestů (kontrola přestupkové spolehlivosti),

d) efektivně fungovalo upozorňování policie na změny zdravotního stavu držitelů zbrojních průkazů ze strany posuzujících, ale i dalších lékařů, především pak specialistů v medicínských oborech, které jsou relevantní z hlediska zjišťování stanovených nemocí, vad a stavů, které zdravotní způsobilost podle zákona o zbraních omezují, či vylučují (kontrola zdravotní způsobilosti).

Podmínky podle písmen a) a b) jsou v současné době již v uspokojivé míře splněny. Zřízení centrální evidence přestupků je cílem v současné době již platného zákona (účinnost od 1. října 2016).

Podmínka uvedená v písmeni d) je však v současné době sice na základní úrovni v zákoně o zbraních zakotvena již dnes, lékaři (specialisté) však typicky nemají šanci zjistit, že jejich pacient je držitelem zbrojního průkazu. Tento nedostatek se navrhuje řešit umožněním přístupu lékařů k údajům v Centrálním registru zbraní (v zásadě by se mělo jednat toliko o informaci, zda daná osoba je či není držitelem zbrojního průkazu). Tento přístup by mělo být možné realizovat prostřednictvím poskytovatele zdravotní péče. Vzhledem k tomu, že nelze realisticky očekávat, že každý lékař bude u každého svého pacienta (u něhož zjistí určitou změnu zdravotního stavu) zjišťovat, zda je tato osoba držitelem zbrojního průkazu, zdá se jako vhodné v rámci návrhu stanovit toliko oprávnění (nikoli bezvýhradnou povinnost) lékaře případně osobu pacienta v Centrálním registru zbraní prověřit. Z hlediska zajišťovacích institutů v rámci zákona o zbraních lze uvažovat především o výrazném rozšíření možností aplikace institutu zadržení a zajištění zbraně, a to tak, aby například i v případě vyzvání držitele zbrojního průkazu, aby se dostavil na mimořádnou zdravotní prohlídku podle § 20 odst. 5 zákona o zbraních, bylo v odůvodněných případech přímo přistoupit k zadržení, resp. zajištění zbraní tímto držitelem zbrojního průkazu držených. Držitelé zbrojních průkazů v drtivé většině případů přechovávají zbraně a střelivo v obydlí. Je zřejmé, že aby v takovém případě bylo zajištění zbraní možné realisticky vynutit, je třeba zakotvit oprávnění policie v případě potřeby (resp. po neúspěšné výzvě) vstoupit za účelem zadržení, resp. zajištění zbraní do obydlí a příslušný zajišťovací úkon realizovat.

Leitmotivem této varianty je pak větší zapojení policie do posuzování a vymáhání jednotlivých podmínek způsobilosti, zvláště pak zdravotní způsobilosti. Variantně lze uvažovat zejména o stanovení povinnosti lékaře informovat policii, zjistí-li, že by zdravotní stav držitele zbrojního průkazu mohl v souvislosti s nakládáním se zbraní představovat bezprostřední ohrožení jeho života či zdraví nebo života či zdraví jiných osob. Policie by též měla mít možnost předat posuzujícímu lékaři v takovém případě i informace o tom, co jí vedlo k odůvodněnému podezření, že daný držitel zbrojního průkazů, a tím též případně posuzujícího lékaře upozornit na nutnost vyžádat si k osobě držitele zbrojního průkazu určitá specializovaná posouzení (např. z oboru psychiatrie).

V současné době jsou vydávány zbrojní průkazy na 10 let. To v praxi znamená, že je zdravotní způsobilost držitele zbraní prověřována jednou za 10 let. Jinak je tomu pouze u držitele zbrojního průkazu skupiny D – k výkonu zaměstnání a povolání, a zbrojního průkazu skupiny F – k provádění pyrotechnického průzkumu, jejichž zdravotní způsobilost je prověřována i v polovině doby platnosti zbrojního průkazu tj. po pěti letech od vydání zbrojního průkazu. Jako další vhodné opatření, jak zintenzivnit kontrolu a periodické prověřování nejen zdravotního stavu držitele, ale i ostatních zákonných požadavků, je zkrátit platnost zbrojního průkazu na 5 let. Adekvátně s tím bude též u držitele zbrojního průkazu skupiny D upravena doba, ve které musí doložit posudek o zdravotní způsobilosti opět na polovinu doby platnosti dokladu, tj. na 30 měsíců od jeho vydání. V případě zbrojního průkazu skupiny F se počítá rovněž se zkrácením doby platnost na 5 let (u nově vydávaných zbrojních průkazů), a to s účinností po uplynutí 15 dní ode dne vyhlášení tohoto zákona, nicméně tato skupina zbrojního bude následně (současně s nabytím účinnosti změn souvisejících s nakládáním s municí) transformována do muničního průkazu pro provádění pyrotechnického průzkumu (pro který bude stanovena stejná doba platnosti).

2.2.3 Varianta 2 – zpřísnění (hmotněprávních) podmínek pro získání zbrojního průkazu

Tato varianta by spočívala ve zvýšení úrovně požadavků na držitele zbrojních průkazů. Mohlo by se tedy jednat například o:

- zvýšení věku pro získání zbrojního průkazu,

- rozšíření výčtu nemocí, vad a stavů, které omezují nebo vylučují zdravotní způsobilost držitele zbrojního průkazu,

- rozšíření výčtu skutkových podstat trestných činů, které způsobují ztrátu bezúhonnosti podle zákona o zbraních, nebo stanovení delších „distančních“ dob v případě méně závažných trestných činů [v případech uvedených v § 22 odst. 1 písm. b), c) a d) zákona o zbraních],

- zpřísnění podmínek spolehlivosti (především přestupková spolehlivost a tzv. odklony v trestním řízení).

3 Vyhodnocení nákladů a přínosů

3.1 Nakládání s municí civilními subjekty

3.1.1 Náklady

V této oblasti lze identifikovat především náklady, které mohou vzniknout v důsledku náhodného výbuchu munice. Od takové události (resp. jejího rizika) pak odvisí náklady v podobě nákladů na prevenci vzniku takové události, anebo naopak náklady na následné odstranění jejích důsledků. Náklady na preventivní opatření nese vždy primárně osoba, která s municí nakládá, náklady odstranění následků výbuchu jsou následně neseny v prvé řadě veřejnými rozpočty (ačkoli právní úprava např. v oblasti integrovaného záchranného systému předpokládá náhradu těchto nákladů původcem havárie), mohou se však v zásadní míře dotknout vedle samotné osoby, která s municí nakládala, též třetích, více či méně nezúčastněných subjektů. V tomto ohledu s sebou nakládání s municí nese výrazný potenciál externích nákladových efektů.

Mimo uvedené náklady, které mají svůj původ přímo v povaze munice a v rizicích s ní spojených, je třeba vzít v úvahu též náklady na vynucování a kontrolu dodržování zákonného systému pravidel upravujících nakládání s municí (tzn. ze strany státních orgánů) a náklady na dodržování tohoto systému (tzn. ze strany civilních subjektů – adresátů právní regulace nakládání s municí). V případě vysokých nákladů na dodržování nastavených pravidel je též možné očekávat uzavírání trhu a do jisté míry též omezování konkurence (překážky vstupu).

V současném případě, kdy v oblasti munice je třeba zavézt zcela novou, doposud v zásadě úplně absentující regulaci (zvláště v případě právní úpravy skladování munice), je též nezbytné zohledňovat náklady přechodu na nový systém regulace. Ze strany státu budou tyto náklady nutně zahrnovat též určité náklady na vytvoření, resp. modifikaci existující správní a kontrolní infrastruktury. V případě subjektů nakládajících s municí budou tyto náklady zahrnovat jednak nutnost administrativních změn (zajištění nových koncesí, muniční licence apod.) a jednak investice do nově předepsaných faktických kapacit (např. muniční skladiště odpovídající pravidlům nové regulace).

Na straně státní správy lze očekávat náklady na úpravu Centrálního registru zbraní, ve kterém je a i nadále bude munice evidována a též náklady na přípravu nově vydávaných dokladů.

Úprava Centrálního registru zbraní:

Rozšíření aNový balancer (SW) Odborné konzultaceŠkolení programátorů Náklady podpora prooptimalizacecelkem

přihlašovacídatabáze modul

1 000 000,- 300 000,- 200 000,- 100 000,- 1 600 000,-

Náklady na první emisi muničních průkazů a muničních licencí: 1 200 000,- Kč.

3.1.2 Přínosy

Základním přínosem je v dané věci zabránění vzniku mimořádné události v podobě náhodného výbuchu munice a prevence jiného nelegálního nakládání s vojenskou municí. V případě pyrotechnického průzkumu lze přínos spatřovat také v jeho důsledném provádění, a tedy v ekonomicky efektivní eliminaci nebezpečí, které představuje nevybuchlá munice a výbušniny, které se nacházejí v půdě, vodních tocích apod. coby převážně pozůstatky historických válečných konfliktů a jiného působení ozbrojených sil na našem území.

Spíše marginální finanční přínos bude ze správních poplatků uhrazených za vydání muniční licence a muničních průkazů. Žadatelů o vydání muniční licence bude v přechodném období (do konce roku 2019) mezi 30 – 40. Správní poplatek za vydání muniční licence činí 1 500 Kč, celkový příjem lze tedy očekávat ve výši 60 000,- Kč v letech 2018 – 2019. S ohledem na spíše omezený trh s municí na jedné straně a právě jen malý počet subjektů, který s ní nakládají, jakož i relativní stabilitu tohoto trhu, pokud jde právě o aktivní podnikatelské subjekty, nelze výraznější fiskální výnos očekávat ani při zásadnějším zvýšení těchto správních poplatků (tuto roli bude naopak do budoucna v jisté míře plnit periodické licencování těchto subjektů v rámci zahraničního obchodu s vojenským materiálem).

Počet žadatelů o vydání muničního průkazu nelze přesně určit. Očekává se, že by se mohlo v přechodném období (do konce roku 2019) jednat o několik stovek osob. Poté se bude jednat už jen o desítky osob ročně. Za přijetí žádosti o vydání každého druhu muničního průkazu je stanoven správní poplatek 700,- Kč. Příjem státního rozpočtu bude max. v řádech statisíců v jednom fiskálním roce. I v tomto případě je klíčovou funkcí daného správního poplatku především úhrada reálných nákladů na straně státu, spojených s jeho vydáním. Vzhledem k jen omezenému počtu takových osob není významnější fiskální role tohoto správního poplatku realistická (rovněž se v řadě případů jedná o osoby vykonávající spíše dělnické práce a manuální činnosti při nakládání s municí, jejich průměrná i mezní produktivita tedy rovněž budou jen omezené).

3.2 Způsobilost držitele zbrojního průkazu

3.2.1 Náklady

Náklady jsou v této souvislosti představovány především důsledky, které může vyvolat nakládání se zbraní nezpůsobilým držitelem. V tomto ohledu zdaleka nemusí jít jenom o nejkrajnější variantu, totiž o případ „šíleného“, resp. aktivního střelce. Nezpůsobilý držitel může způsobit, ať již úmyslně (např. držitel zbrojního průkazu, který není bezúhonný) nebo nechtěně (kupř. v případě ztráty zdravotní způsobilosti), například ztrátu či zašantročení zbraně. Nebo může docházet k jakémukoli jinému zneužívání zbraně. Všechny takové případy protiprávního nakládání se střelnou zbraní jsou z hlediska zajišťování bezpečnosti a veřejného pořádku rizikové a přinášejí vyšší náklady při řešení porušení těchto předpisů (ex post náklady).

Druhá skupina nákladů je v tomto případě spojena s fungováním systému kontroly a vynucování zákonem stanovených podmínek způsobilosti držitele zbrojního průkazu (ex ante náklady). Tyto náklady obnášejí na jedné straně náklady spojené jak na straně žadatele, tak i policie s administrací žádosti o vydání zbrojního průkazu, resp. žádosti o vydání nového zbrojního průkazu. Na straně druhé jde o náklady vynakládané držiteli zbrojních průkazů na to, aby splnili podmínky stanovené právní úpravou na úseku zbraní. Jde pak o náklady na absolvování zkoušky odborné způsobilosti, náklady na případné absolvování mimořádného vyšetření lékařem apod.

Zvýšení nákladů na straně Policie ČR přinese zkrácení doby platnosti zbrojního průkazu z deseti na pět let. V současné době je doba platnosti zbrojního průkazu 10 let. V České republice je 292 283 držitelů zbrojního průkazu. Ročně tedy uplyne platnost zbrojního průkazu průměrně 30 000 držitelům. Náklady policie na vydání nových zbrojních průkazů (§ 24) jsou ročně následující:

Časová dotaceČistopis zbrojníhoFólie sÚkony spojenéPočet žadatelů Náklady k provedeníprůkazuhologramems vydáním novéhocelkem

úkonuZP

70 min 11,68,- 18,68,- 200,- 30 000 6 900 000,-

Zároveň však žadatelé za vydání zbrojního průkazu platí správní poplatek 400,- Kč za každou skupinu nového zbrojního průkazu. Příjmy státního rozpočtu za vydání nových zbrojních průkazů jsou ročně následující:

Počet držitelů ZP Celkový početPrůměrný početSprávní poplatek zaPočetPříjmy celkem

jednotlivých skupin ZPskupin ZP navydání nového ZP zažadatelů jednoho držitelekaždou skupinu

292 283 620 576 2,1 400,- 30 000 20 500 000,-

Dojde-li ke zkrácení doby platnosti zbrojních průkazů z deseti na pět let, bude ročně žádat o vydání nového zbrojního průkazu průměrně 2x více žadatelů tj. 60 tisíc žadatelů. Náklady policie se zvýší ročně o 6 900 000,- Kč. Příjmy státního rozpočtu se zvýší o 20 500 000,- Kč.

3.2.2 Přínosy

Primárním a nejvýznamnějším přínosem regulace podmínek způsobilosti držitele zbrojního průkazu a jejich vynucování je zvýšení preventivního účinku stran možného zneužití zbraně nezpůsobilým držitelem.

Ryze finančním a z pohledu účelu této regulace spíše marginálním přínosem je pak také výnos ze správních poplatků za vydání nového zbrojního průkazu (viz výše) a z pokut za přestupky souvisejících s prokazováním splnění podmínek způsobilosti držitele zbrojního průkazu (např. v případě nedodržení předepsaného postupu při dokládání splnění podmínky zdravotní způsobilosti držitelem zbrojního průkazu skupiny D za doby jeho platnosti).

Jiné náklady a přínosy související s nakládáním s materiálem podléhajícím zákonu o zbraních jsou však i z hlediska své výše výrazně variující náhodnou veličinou. V současné době např. nelze dosud vyčíslit konečnou částku nákladů, které byly způsobeny výbuchy muničních skladů ve Vrběticích nebo ve svém širším dopadu tragickým útokem aktivního střelce v Uherském Brodě. Tyto náklady mohou sice dosahovat značných výší, závisejí však (v podmínkách České republiky) na statisticky nepredikovatelných okolnostech.

4 Vyhodnocení nákladů a přínosů variant

4.1 Nakládání s municí civilními subjekty

4.1.1 Varianta nulová

Varianta nulová konzervuje dosavadní stav, který vzhledem k nevyhovujícímu a nejasnému stanovení práv a povinností držitelů munice přináší zbytečné náklady. Jde především o skryté zvýšené transakční náklady celkového systému regulace této oblasti v důsledku současného zvýšeného úsilí o kontrolu této oblasti podnikatelské činnosti a řešení problémů, k nimž v této oblasti již došlo. Jde např. o náklady na realizaci zabezpečení podle navzájem protichůdných právních předpisů v oblasti nakládání se zbraněmi a s výbušninami. Tato varianta samozřejmě s sebou nenese žádné náklady na změnu dosavadního systému (ani na straně státu, ani na straně podnikatelských subjektů). Současně však z podstaty nepředstavuje žádný přínos oproti současnému stavu.

4.1.2 Varianta 1 – novelizace stávajícího zákona o zbraních

Tato varianta znamená nejnižší náklady z hlediska jeho implementace. Zvláště v případě státní správy představuje tato varianta nejnižší úroveň nákladů nutných pro přechod na nový systém regulace nakládání s municí, neboť využívá existujících struktur orgánů veřejné moci a může toliko znamenat omezené nároky na navýšení personálních kapacit (avšak spíše jen v řádu jednotek osob, přičemž tato potřeba je v případě policie kryta již v současnosti navýšením počtu příslušníků policie, kteří vykonávají kontrolní činnost v oblasti munice). Značný význam má v případě této varianty rovněž zachování evidence munice v rámci již vybudovaného Centrálního registru zbraní, jehož koncepce, kdy samotní držitelé zbraní, resp.

munice zadávají příslušné údaje prostřednictvím on-line přístupu do tohoto systému, je výrazně pokročilejší než většina alternativních systémů evidence předmětů a materiálů sledovaných z důvodů spočívajících v bezpečnostních rizicích s nimi spojených.

Z hlediska civilních subjektů nakládajících s municí je tato varianta v rovině požadavků na investice do skladovacích kapacit a do odborného lidského kapitálu obecně srovnatelná s jakoukoli právní úpravou, která by výslovně a samostatně stanovila nutné požadavky na nakládání s municí. Rozsah bude v tomto případě, stejně jako v případě varianty 2 obdobný, a to již i s ohledem na fakt, že požadavky na nakládání s municí budou do značné míry vycházet z vojenských technických standardů. Naproti tomu tato varianta bude s sebou oproti variantě 2 nést nižší administrativní náklady, neboť systém správy oblasti nakládání s municí bude nastaven analogicky již existujícímu systému státní správy v oblasti zbraní a střeliva, a tedy mimo jiné také v zásadě obdobně tomu, jak je k osobám, které s municí v civilní sféře nakládají, přistupováno v současné době.

Na druhé straně tento systém do značné míry neřeší skutečnost, že na nakládání s municí se bude vztahovat fundamentálně odlišný právní režim než na nakládání s výbušninami či pyrotechnickými výrobky (a vice versa).

4.1.3 Varianta 2 – přijetí nového zákona

Jedná se o variantu, která by způsobila nejvyšší (především však administrativní) náklady v krátkém až středním období – šlo by o zásadní změnu koncepce ve třech v současnosti oddělených oblastech nakládání s výrobky a materiály, které se však do jisté míry po technické stránce značně přibližují. V tomto systému by bylo také možné samostatně řešit otázky spojené se zakázanou municí, na kterou se vztahují mezinárodní úmluvy (případně by se však mohlo s ohledem na existenci příslušných samostatných speciálních zákonů jednat spíše o právní otázku konkrétního nového vzájemného vymezení poměru těchto právních úprav).

Z hlediska dlouhého období by se však tato varianta mohla vzhledem ke konsolidaci těchto věcně blízkých oblastí působnosti projevit jako přinášející největší přínosy v podobě transparentnosti regulace, možnosti centralizovaného a odborně vysoce kvalifikovaného dohledu a v podobě nejdůslednějšího odstranění kolidujících právních pravidel dopadajících na nakládání s municí, výbušninami a pyrotechnickými výrobky, případně v podobě eliminace mezerovitosti především v oblastech, kde se působnost jednotlivých právních režimů v současnosti dotýká.

Tato varianta by též umožnila racionalizovat některé procesní otázky povolování činnosti v dané oblasti, a to zvláště s ohledem na dnešní systém koncesovaných živností a stavební řízení. V případě nakládání s výbušninami představuje příslušná koncese, lze říci, základní povolení pro činnost v daném oboru (orgány státní báňské správy následně povolují a kontrolují konkrétní nakládání s výbušninami, jejich nabývání, skladování, zpracovávání apod.). Naopak v případě munice (resp. zbraní) je koncese pouze prerekvizitou pro vydání zbrojní licence policií. Konsolidace právních úprav v těchto oblastech a vytvoření samostatné správní a dohledové struktury by umožnilo odstranit pro činnosti v oblasti munice, výbušnin a pyrotechnických výrobků (provádění trhacích a ohňostrojných prací) nutnost koncese podle živnostenského zákona a zavést samostatné povolovací řízení, které by kompletně zajišťovaly orgány státní správy v této oblasti. Obdobně by mohly být stanoveny jednotným (byť samozřejmě vnitřně dále strukturovaným způsobem) stavebně technické podmínky pro nakládání se všemi těmito předměty a materiály, které představují určité zvýšené riziko pro své okolí.

4.2 Způsobilost držitele zbrojního průkazu

4.2.1 Varianta nulová

Tato varianta zachovává stávající stav, jinými slovy oproti současné situaci neznamená ani zvýšení nákladů, ani nové přínosy. Přestože některé aspekty kontroly a vynucování způsobilosti držitelů zbrojních průkazů by patrně odpovídaly této variantě, neboť jejich kontrola a vynucování lze považovat za odpovídající (např. otázka kontroly podmínky minimálního věku, svéprávnosti a trestní bezúhonnosti); pokud v těchto ohledech existují dnes určité nedostatky, jedná se o nedostatky v technickém řešení předávání informací, nikoli o problém regulatorního rámce.

4.2.2 Varianta 1 – posílení vynucování a kontroly podmínek způsobilosti držitele zbrojního průkazu

Tato varianta výrazně zvýší efektivnost naplňování již existujících podmínek zákona o zbraních, přičemž bude opět využito již existující infrastruktury správních orgánů, stejně jako zapojení lékařů, kteří již za dosavadního znění zákona o zbraních mají stanovenu relativně striktní informační povinnost. Podle dosavadního znění zákona o zbraních však není právě lékařům dána efektivní možnost ověřit, zda je určitá osoba držitelem zbrojního průkazu a stejně tak není v zásadě možné (až na případ samotného posuzujícího lékaře), aby tito specializovaní lékaři napřímo komunikovali s policií. Policie by měla získat zásadní oprávnění zajistit zbraně do doby případného odnětí zbrojního průkazu, a tedy i instrument, jak případně bránit zneužití takových zbraní v mezidobí mezi výzvou k dostavení se na mimořádnou zdravotní prohlídku, zahájením řízení o odnětí zbrojního průkazu a pravomocným rozhodnutím o jeho odnětí. Z tohoto hlediska přináší tato varianta největší přínosy.

Naproti tomu se předpokládá vyšší úroveň dohledu policie, její spolupráce zejména s lékaři a častější vydávání zbrojních průkazů. V tomto směru tedy náročnost výkonu státní správy v této oblasti vzroste a zvýší se i administrativní zátěž jak držitelů zbrojních průkazů, tak správních orgánů.

4.2.3 Varianta 2 – zpřísnění podmínek pro získání zbrojního průkazu

Tato varianta by přinesla jen velmi obtížně kvantifikovatelný, ačkoli pravděpodobný nárůst nákladů, a to s ohledem na fakt, že by bylo nezbytné na jedné straně provádět důkladnější prověřování jednotlivých žadatelů o vydání zbrojního průkazu, a na straně druhé by s sebou po svém zavedení patrně přinesla jistý mezní nárůst případů odnětí zbrojního průkazu.

Naproti tomu lze spíše pochybovat o míře přínosů, které by taková změna přinesla. Především je nutné v této souvislosti uvézt, že aby bylo možné přísnější hmotněprávní podmínky pro vydání zbrojního průkazu možné realisticky přijmout a následně efektivně kontrolovat a vynucovat, musela by i tak být realizována v zásadě celá varianta 1. Lze se pak domnívat, že skutečné a důsledné vymáhání již existujících a patrně dostatečně přísných požadavků by mělo výrazně vyšší vliv na problematiku vnitřní bezpečnosti státu, než by bylo možné jakkoli očekávat od rozšíření podmínek kteréhokoli z dílčích hledisek způsobilosti držitele zbrojního průkazu. Jak se ukázalo v případech útoků s legálně drženou zbraní, kdy v roce 2015 útočil zdravotně nezpůsobilý držitel zbrojního průkazu, existující hmotněprávní podmínky plně postačily k předběžné identifikaci těchto osob, následně však zásadním způsobem chyběly nástroje pro jejich preventivní „odzbrojení“ (tj. zajištění jejich zbraní a zbrojního průkazu v dostatečném předstihu před tím, než se tyto osoby odhodlaly k samotným útokům). Zásadní vliv by pak tedy beztak měla mít změna, která je opět bytostně spjata především s variantou 1, totiž rozšíření zajišťovacích institutů a především pak možnost jejich použití (a vynucení) i v případě, že daná osoba přechovává zbraně ve svém obydlí.

Přínosy varianty 2 je tedy třeba považovat za spíše neurčité a ani recentní zkušenosti neukázaly potřebu rozšíření těchto podmínek (na rozdíl od zásadní potřeby posílení možnosti existující podmínky vymáhat). Podobně v případě plošně prováděných, či dokonce periodických psychotestů je třeba zaujmout veskrze skeptický postoj. Takovýto systém by na jedné straně paušálně zatížil všechny držitele zbrojního průkazu, ale na straně druhé by také značně vytížil kapacity správních orgánů policie a přirozeně též psychiatrů a klinických psychologů. Přitom se lze jen dohadovat, že by spíše mohlo dojít k situaci, kdy by tato rutinní, plošná činnost mohla vytěsnit (crowding-out) potřebnou cílenou prevenci v případech, kdy správní orgán, lékař nebo okolí fyzické osoby nabudou reálné podezření (resp. získají příslušné informace takovému podezření nasvědčující), že daná osoba již z jakéhokoliv důvodu podmínky pro vydání zbrojního průkazu v celé šíři nesplňuje.

5 Návrh řešení

5.1 Nakládání s municí civilními subjekty

Doporučuje se přijmout variantu 1, tedy zavedení pro oblast munice právního režimu obdobného (paralelního) jako je tomu dnes v oblasti nakládání se zbraněmi a střelivem. Jde navíc o v jistém směru evoluci existujícího systému, nikoli jeho radikální změnu.

K uvedenému je třeba dále dodat, že řešení v podobě varianty 1 má oproti variantě 2 také zásadní výhodu, a sice že je výrazně rychleji realizovatelné. Přitom je třeba mít na zřeteli, že současný stav právní úpravy nakládání s municí civilními subjekty byl vyhodnocen jako kriticky nevyhovující a pro tuto oblast je nezbytné zavést funkční a vymahatelná pravidla, která zajistí výrazně vyšší úroveň bezpečnosti a kontroly v této oblasti, než je tomu v současné době. Varianta 1 je nepochybně realizovatelná rychleji a jednodušeji, než by bylo možné vytvořit zcela novou komplexní právní úpravu zahrnující vedle munice také výbušniny a případně další předměty (pyrotechnické výrobky). Přitom úroveň ochrany bezpečnosti osob, majetku a veřejného pořádku je jak u varianty 1, tak i varianty 2 srovnatelná (liší se spíše jen dodatečnými přínosy v dlouhém období – transparentnost odvětví a právní regulace a snížení byrokratické zátěže v případě přijetí varianty 2).

Lze však doporučit, aby po zajištění adekvátní regulace v podobě přijetí varianty 1 byla ve výhledu delšího období zvážena realizace varianty 2. Tento případný budoucí vývoj by měl být patrně vhodně koordinován s případnou změnou zákona o zbraních (v případě takové změny by již bylo zřejmě vhodné uvažovat o přijetí nového zákona o zbraních, který by byl již systematicky a koncepčně přizpůsoben omezení své působnosti toliko na oblast střelných zbraní a střeliva).

Varianta 2 v podobě vyčlenění samostatné právní úpravy pouze munice a současné vytvoření komplexní právní úpravy nakládání s municí, výbušninami a pyrotechnickými výrobky představuje ceteris paribus vhodnější řešení. Jeho zásadní nevýhodou je však (1) zdlouhavost přípravy příslušných legislativních návrhů, (2) náročnost řešení gesčních otázek (včetně otázek rozpočtových a reálného vybudování příslušných administrativních a kontrolních kapacit v rámci jednoho centralizovaného úřadu, ať již by tento byl součástí některého ze stávajících úřadů, nebo by se jednalo úřad nový), (3) nezbytnost relativně dlouhých přechodných období (alternativně pak dlouhé legisvakance), a konečně pak (4) vhodnost řešení dalších problematik (ponechávaných současným návrhem beze změn), pokud by se již mělo jednat o komplexní a koncepčně smysluplnou změnu (především v oblasti zahraničního obchodu s tímto materiálem). Ve výhledu období po roce 2020 je však o takovýchto změnách nezbytné vést diskuzi. V tomto výhledu pak již nelze argumentovat ani překotností změn či nemožností sjednocení režimů nakládání s municí, výbušninami a pyrotechnickými předměty.

5.2 Způsobilost držitele zbrojního průkazu

Navrhuje se přijmout variantu 1. Varianta 1 takřka s jistotou zlepší vymáhání již dnes existujících podmínek a v případě naléhavé potřeby zásadně urychlí možnost policie reagovat na zhoršení např. zdravotní situace konkrétního držitele zbrojního průkazu. Již dnes účinná právní úprava stanovuje relativně přísné obecné podmínky, za nichž je fyzická osoba oprávněna nakládat se zbraněmi. V současnosti nelze nalézt legitimní důvody pro rozšíření těchto podmínek.

Zkrácení doby platnosti zbrojních průkazů pak zkrátí periodu prověřování toho, zda držitelé ZP splňují veškeré zákonem stanovené požadavky a to včetně zdravotní způsobilosti. Tím se zvýší efektivnost kontroly a dohledu nad držiteli zbrojních průkazů.

6 Implementace doporučené varianty a vynucování

Navrhovaná úprava výrazně upřesňuje kontrolní pravomoci policie, doplňuje kontrolní působnost Ministerstva obrany, výslovně specifikuje nejdůležitější formy spolupráce v rámci kontrol (mezi policií, Ministerstvem obrany, Českým báňským úřadem a Českou inspekcí životního prostředí), jednoznačně stanovuje oprávnění policisty, které lze k vynucování povinností v oblasti nakládání se zbraněmi, střelivem či municí využít, zásadním způsobem rozšiřuje využitelnost zajišťovacích mechanismů (zadržení, resp. zajištění zbraně, střeliva, munice a dokladů) a zakládá zcela nové instituty, které bude možné při vymáhání nové právní úpravy využít (odstranění střeliva, resp. munice, opatření k nápravě).

V případě porušení zákazu, nesplnění příkazu nebo překročení oprávnění jsou taková jednání postihována jako přestupky nebo jiné správní delikty, za které jsou ukládány sankce především ve formě pokut.

Implementace a vynucování navržené varianty řešení je realizováno v rámci existujících organizačních a kapacitních struktur policie a ústředních správních úřadů a dalších orgánů veřejné moci. Implementace navržených změn může s sebou nést dílčí nároky na navýšení existujících personálních a technických kapacit především v souvislosti s implementací změn v Centrálním registru zbraní, jeho propojením s připravovanou evidencí přestupků vedenou v rámci Rejstříku trestů, nově vykonávanou působností Ministerstva vnitra v oblasti rozhodování o povaze výrobků coby munice (v případě pochybností) a při realizaci zkoušek odborné způsobilosti žadatelů o vydání vyššího muničního průkazu a muničního průkazu pro provádění pyrotechnického průzkumu. S vynucováním nejsou spojeny dodatečné náklady.

7 Novelizace dalších právních předpisů

7.1 Zákon o nakládání s bezpečnostním materiálem

Usnesením vlády č. 33 ze dne 14. ledna 2015, kterým byla schválena Analýza právní úpravy a působnosti orgánů veřejné moci ve vztahu k nakládání s municí civilními subjekty, bylo uloženo zhodnotit též působnost a dopady právní úpravy na úseku nakládání s bezpečnostním materiálem na nakládání s municí v civilním sektoru. Níže je uveden příslušný rozbor, návrh na bezprostředně potřebné změny právních předpisů v této oblasti a dále pak zvážení vhodnosti dalších (komplexních) změn této právní úpravy v souvislosti s nakládáním s (mimo jiné) zbraněmi, střelivem a municí.

Zákon č. 229/2013 Sb., o nakládání s některými věcmi využitelnými k obranným a bezpečnostním účelům na území České republiky (zákon o nakládání s bezpečnostním materiálem), ve znění pozdějších předpisů, byl přijat v roce 2013 a nabyl účinnosti k 1. lednu 2014. Z hlediska nakládání se zbraněmi a municí se jedná o zcela okrajovou právní normu.

Poměr právní úpravy obsažené v zákoně o nakládání s bezpečnostním materiálem lze spatřovat v těchto případech:

- vztah k právní úpravě na úseku zbraní a střeliva

Podle svého § 1 odst. 1 se zákon o nakládání s bezpečnostním materiálem použije, pokud jiný zákon nebo mezinárodní smlouva nestanoví jinak. Tak tomu bude například právě v případě střelných zbraní, střeliva a munice. Pokud pak bude například tank vybaven funkčními zbraňovými systémy, jedná se o zbraň kategorie A ve smyslu zákona o zbraních a současně se nejedná o bezpečnostní materiál (a to ani ve skupině 1, která zahrnuje vojenské zbraně, na které se nevztahuje zákon upravující střelné zbraně a střelivo, ani ve skupině 4 a 5, které zahrnují vojenská vozidla a jejich součásti, mají-li takové vlastnosti, které zvyšují odolnost vozidla, a bojová a speciální vozidla bez zbraňových systémů a jejich součásti, na které se vztahuje Smlouva o konvenčních ozbrojených silách v Evropě).

- vztah k oblasti nakládání s municí

O munici zákon o nakládání s bezpečnostním materiálem výslovně hovoří ve svém § 2 odst. 1 písm. b), podle kterého se za bezpečnostní materiál skupiny 2 považují součásti pro vojenské zbraně nebo vojenskou munici včetně munice pro zbraně. Z tohoto ustanovení by mohl vzniknout zdánlivý dojem, že režim zákona o nakládání s bezpečnostním materiálem se vztahuje i na munici. S ohledem na bližší vymezení této skupiny bezpečnostního materiálu v příloze k vyhlášce č. 295/2014 Sb. sem lze však řadit pouze jedinou položku - minové rozněcovače, pokud jsou provozuschopné. I obsah této položky je však třeba interpretovat s ohledem na obecné vymezení působnosti zákona o nakládání s bezpečnostním materiálem v jeho § 1 odst. 1. Minový rozněcovač představuje iniciační ústrojí miny a existují minové rozněcovače řady různých konstrukcí (kontaktní, nekontaktní, kombinované), přičemž existují jak konstrukce, které přímo obsahují zalaborovanou výbušninu (počinová nálož), tak i konstrukce, do nichž se teprve před adjustací miny vkládá rozbuška. V případě, obsahuje-li rozněcovač výbušninu, je třeba jej považovat za hlavní část munice, která podléhá zákonu o zbraních (v případě samostatných rozbušek připadá v úvahu rovněž aplikace zákona č. 61/1988 Sb.). Minový rozněcovač, který představuje bezpečnostní materiál, neobsahuje tedy žádné výbušné látky a jedná se o mechanickou, popř. elektrickou součástku, která s sebou sama o sobě nenese žádné bezpečnostní riziko (a nutno zdůraznit, že všechny jiné části miny pak spadají pod přísný režim zákona o zbraních).

- vztah k právní úpravě zahraničního obchodu s vojenským materiálem

Zákon o nakládání s bezpečnostním materiálem se výslovně nevztahuje na zahraniční obchod s vojenským materiálem [§ 1 odst. 2 písm. a) zákona o nakládání s bezpečnostním materiálem]. Smysl tohoto ustanovení spočívá v tom, že zákon o nakládání s bezpečnostním materiálem se vztahuje výhradně na nakládání s tímto materiálem na území České republiky. V žádném případě však nelze říci, že zákon o nakládání s bezpečnostním materiálem by byl vnitrostátní „zrcadlovou“ normou k zákonu o zahraničním obchodu s vojenským materiálem, protože působnost zákona o nakládání s bezpečnostním materiálem je dána rozsahem skupin bezpečnostního materiálu, a ten je zásadně užší než seznam vojenského materiálu podle vyhlášky č. 210/2012 Sb.

Jak konstatovala již důvodová zpráva k zákonu č. 266/2014 Sb., který ze zákona o nakládání s bezpečnostním materiálem odstranil nejviditelnější nedostatky (nepřiměřeně intrusivní ustanovení): „Aplikační praxe však ukazuje, že uvedená právní úprava je vůči držitelům bezpečnostního materiálu nepřiměřeně tvrdá a působí jim značné aplikační problémy.“. V souvislosti s nakládáním s municí se dále ukazuje zásadní disproporce právní úpravy, pokud jde o zákon o zbraních (který se mimo jiné vztahuje na veškerou „ostrou“ munici) a zákon o nakládání s bezpečnostním materiálem (který bez reálného opodstatnění reguluje nakládání s určitými typy minových rozněcovačů). S ohledem na nutnost výkladu působnosti zákona o nakládání s bezpečnostním materiálem společně s vyhláškou provádějící členění bezpečnostního materiálu (která v současné době obsahuje výčet materiálu, jenž je s výjimkou skupin 5 a 6 jen velmi omezený) a obecné vymezení působnosti zákona o zbraních (§ 1 odst. 1) bylo možné v souvislosti s veřejnými diskuzemi o problematice munice možné pozorovat i zásadní nedorozumění o působnosti zákona o nakládání s bezpečnostním materiálem. Lze konstatovat, že v případě součástí pro vojenskou munici a v případě munice pro zbraně je v současné době oblast aplikace zákona o nakládání s bezpečnostním materiálem zcela minimální a s ohledem na navrhované změny zákona o zbraních (samostatná právní úprava munice, ale též nová přesnější definice hlavních částí zbraní) se potenciální oblast aplikace této právní úpravy dále zmenší. V konečném důsledku by takto „vyprázdněná“ právní norma, která by se jen zdánlivě na oblast munice nadále vztahovala, mohla způsobovat pouze výkladové nejasnosti.

S ohledem na uvedené lze považovat za vhodné vypustit ze zákona o nakládání s bezpečnostním materiálem minimálně část skupiny 2 - součásti pro vojenské zbraně nebo vojenskou munici včetně munice pro zbraně, a to vojenskou munici včetně munice pro zbraně. Tyto položky jsou nyní explicitně zařazeny do zákona o zbraních.

Závěrem lze uvézt, že v případě skupiny 1 - vojenské zbraně, na které se nevztahuje zákon upravující střelné zbraně a střelivo, do které podle vyhlášky č. 295/2014 Sb. spadají plamenomety nebo vyvíječe dýmu nebo plynů, které způsobují znehybnění osoby, její poranění či usmrcení, pokud jsou provozuschopné, je třeba zvolit obezřetnější přístup. De lege ferenda by bylo vhodné ponechat regulaci též těchto zbraní (přinejmenším plamenometů) v rámci právní úpravy vztahující se na zbraně a střelivo obecně, tedy v zákoně o zbraních. Důvodem je mimo jiné i to, že zatímco zákon o zbraních upravuje též detailní postup v případě znehodnocování a ničení (popř. výroby jejich řezů), právní úprava v oblasti nakládání s bezpečnostním materiálem tuto problematiku nijak neupravuje. Přitom lze upozornit, že z praktického hlediska se lze v České republice v držení civilních osob setkat v naprosté většině právě se znehodnocenými plamenomety. Stávající právní stav je však nevyhovující i z toho pohledu, že zatímco funkční plamenomet je v současné době regulován alespoň jako položka bezpečnostního materiálu, znehodnocený plamenomet není nikterak upraven (naproti tomu v případě, pokud by plamenomety spadaly pod právní úpravu zákona o zbraních, byl by znehodnocený plamenomet považován za zbraň kategorie D a pro jeho nabývání, držení a další nakládání s ním by byla stanovena konkrétní a vynutitelná pravidla).

Přesto však lze konstatovat, že další zásahy do členění bezpečnostního materiálu jako takového (a tedy včetně případného úplného zrušení skupiny 2 (stejně jako skupiny 1 a případně další zásahy do stávajícího členění bezpečnostního materiálu), ačkoli je lze v mnoha ohledech považovat za vhodné (po zkušenostech s aplikací této právní úpravy), je vhodné ponechat na budoucí komplexní novelu zákona o nakládání s bezpečnostním materiálem, o níž se v současné době na půdě gestora tohoto zákona již vedou expertní diskuze na mezirezortní bázi. Naproti tomu částečné zrušení skupiny 2 je s ohledem na obsah a budoucí aplikaci navrhovaného právního režimu nakládání s municí zapotřebí považovat za významně naléhavější.

7.2 Zákon o zahraničním obchodu s vojenským materiálem a zákon o kontrole obchodu s výrobky, jejichž držení se v České republice omezuje z bezpečnostních důvodů

Nezbytné změny právní úpravy zahraničního obchodu s vojenským materiálem vycházející z reakce na výbuchy uskladněné munice ve Vrběticích na Zlínsku byly Ministerstvem průmyslu a obchodu již počátkem roku 2015 urychleně promítnuty do již tehdy vládě předložené novely zákona o zahraničním obchodu s vojenským materiálem. Tento návrh je v současné době projednáván v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky (sněmovní tisk č. 408). Pro řešení nejvýznamnějších problémových aspektů zahraničního obchodu s municí coby vojenským materiálem lze v současné době tento návrh považovat za dostačující.

Na zahraniční obchod s municí se bude vždy vztahovat právě zákon o zahraničním obchodu s vojenským materiálem. Naproti tomu na oblast zahraničního obchodu s civilními zbraněmi a střelivem se vztahuje zákon č. 228/2005 Sb., o kontrole obchodu s výrobky, jejichž držení se v České republice omezuje z bezpečnostních důvodů, a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (jedná se o adaptační právní předpis k nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 258/2012). Jinými slovy, je takřka vyloučeno, aby munice byla považována za civilní zbraň. Změna zákona č. 228/2005 Sb. se tedy v souvislosti s aktuálně řešenou problematikou nakládání s municí civilními subjekty nejeví jako relevantní.

7.3 Trestní zákoník

V souvislosti s vyčleněním munice mimo režim zbraní a střeliva bylo třeba zvážit též vliv této implicitní terminologické změny na aplikaci trestního zákoníku, především § 279 upravujícího trestný čin nedovoleného ozbrojování. V této souvislosti lze uvézt, že trestní zákoník používá ve spojení s municí (ve smyslu zákona o zbraních) autonomní terminologii, která na konkrétních pojmech v zákoně o zbraních nezávisí. V tomto smyslu používá § 279 trestního zákoníku pro munici pojem „zbraň hromadně účinná“ (k tomu srov. blíže usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2008, sp. zn. 8 Tdo 365/2008, uveřejněné pod č. 20/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dostupné na www.nsoud.cz). Neoprávněné nakládání se zbraní hromadně účinnou (municí) je rovněž sankcionováno v rámci kvalifikované skutkové podstaty, což odpovídá vyšší nebezpečnosti tohoto materiálu.

Podobně pak § 265, 266 a 267 hovoří obecně o vojenském materiálu (ač zde může být předmětem v konkrétním případě i munice). § 280 (a obdobně též § 311 a 411) se vztahuje rovněž v obecné rovině na zbraně, bojové prostředky nebo výbušniny zakázané zákonem nebo mezinárodní smlouvou, přičemž toto vymezení evidentně (a tím spíše na nejednotnou terminologii mezinárodněprávních dokumentů) munici zahrnuje a zdá se tedy jako plně dostatečné.

Lze tedy uzavřít, že terminologické změny v trestním zákoníku ve vazbě na navrhované změny v zákoně o zbraních se neukázaly jako potřebné.

7.4 Živnostenský zákon

Nezbytnost novelizace živnostenského zákona vyplývá z přijetí varianty 1 v případě změny právní úpravy v oblasti nakládání s municí. Z hlediska věcné blízkosti (a případně též provozní souvislosti) podnikání v oblasti munice s činnostmi při nakládání s výbušninami lze uvažovat především o začlenění koncese pro oblast munice (odpovídající obecné muniční licenci) jako dílčího oboru živnosti v rámci předmětu podnikání zahrnujícího též oblast nakládání s výbušninami. Stále by však oblast nakládání s výbušninami a s municí v tomto případě měla zůstat oddělena, neboť pro praktickou realizaci těchto koncesí stanovuje následně právní úprava v oblasti výbušnin a na úseku zbraní, střeliva a munice odlišné požadavky. Nadále je možné zachovat samostatnou koncesi pro provádění pyrotechnického průzkumu, je však nutné přizpůsobit příslušné kvalifikační požadavky.

7.5 Zákon o požární ochraně

Zákon o požární ochraně byl historicky postaven na předpokladu, že nakládání s municí, ale hlavně její uskladňování bylo prováděno ve zvláštním režimu, zejména Ministerstvem obrany a Armádou ČR. Tyto subjekty mají své vlastní orgány, kterými se zajišťují dozor nad dodržováním předpisů. Vedle právních předpisů měl uvedený rezort své vlastní vnitřní předpisy, kterými si upravoval svou specifickou problematiku, mimo jiné např. muniční sklady. Muniční sklady jsou dnes provozovány způsobem zjevně dostatečně ošetřeným z hlediska požární bezpečnosti i jejího dozoru ze strany vojenského požárního dozoru. Aktuální mimořádná událost z roku 2014, výbuch muničního skladu ve Vrběticích, „odhalila“ nedostatky v aplikaci právní úpravy, která nebyla v plném rozsahu využívána v situaci, kdy muniční sklady provozují subjekty, které nejsou přímo v režimu Ministerstva obrany ani Armády ČR, tzn. „civilní“ právnické osoby, nebo podnikající fyzické osoby, ale provozují činnosti v objektech či zařízeních Ministerstva obrany, Armády ČR nebo v objektech jimi zřízených. Mimořádnou událost v muničním skladu ve Vrběticíchje nezbytné klasifikovat jako jednu z nejzávažnějších, která bezprostředně ohrozila mnoho osob v širokém okolí, a dokonce došlo ke ztrátě na lidských životech. Zájmem státu je zcela jednoznačně provést taková opatření, aby vznik a případně dopad takové události byl minimalizován. Na základě důkladné analýzy potřeb byly navrženy legislativní úpravy směřující do následujících oblastí:

1. Dokumentace požární ochrany – posouzení požárního nebezpečí a dokumentace zdolávání požárů.

2. Úprava povinností osob s odbornou způsobilostí na úseku požární ochrany.

3. Úprava kompetencí státního požárního dozoru.

4. Úprava sankcí.

5. Vytvoření institutu zvláštního požárního dozoru.

1. Dokumentace požární ochrany – posouzení požárního nebezpečí a dokumentace zdolávání požárů

Základním a nejrizikovějším nedostatkem, který přímo ohrozil životy a zdraví zasahujících hasičů v kauze Vrbětice,byla skutečnost, že nebyla dodržena povinnost předložit dokumentaci zdolávání požárů a zasahující jednotky požární ochrany nevěděly, co se v objektu, potažmo v areálu, nachází. Proto se navrhuje, aby se dokumentace zdolávání požárů předkládala k odsouhlasení místně příslušnému orgánu státního požárního dozoru před zahájením činnosti. Tím budou povinně „ohlášeny“ a tak podchyceny všechny činnosti, které svým provozem představují zvýšené riziko a ohrožení pro zasahující hasiče. Bez odsouhlasení této dokumentace provozovatel nesmí začít provozovat činnost, jinak se podle zákona o požární ochraně vystaví nebezpečí správního postihu. Současně orgán státního požárního dozoru bude mít právo nařídit provedení úprav v předložené dokumentaci, pokud bude obsahovat nedostatky. K tomu se navrhuje zvláštní postup, který se odlišuje od postupu podle části druhé správního řádu, je jednodušší, rychlejší a levnější v případě, kdy je dokumentace předložená ke schválení v pořádku. V opačném případě musí být rozhodnutím orgánu dozoru předložená dokumentace zamítnuta. Ve svém důsledku to znamená, že provozovatel nemůže začít provozovat činnost a je v jeho zájmu předložit znovu dokumentaci, která bude v pořádku a bude moci být odsouhlasena orgánem dozoru. Pokud dojde ke změně a dokumentace musí být změněna, navrhuje se, aby byla předložena úplně nová. Jedná se o aplikačně nezbytnou úpravu, neboť dokumentace zdolávání požárů je určena pro zásah jednotek požární ochrany a není možné, aby se velitel zásahu musel seznamovat s dokumentací, která má několik změn a tím má potenciál stát se nepřehlednou. Velitel zásahu musí mít k dispozici správnou a co nejjednodušší informaci.

Naprosto stejná úprava se navrhuje pro posouzení požárního nebezpečí, neboť současná úprava je nedostatečná. Stávající úprava se zcela ruší a navrhuje se stejná, jako u dokumentace zdolávání požárů. Vyskytuje se jedna odlišnost a to v případě úpravy dokumentace, která obsahuje několik dodatků, změn apod., kdy se připouští, že změny mohou být provedeny jako dosud dodatkem, změnou či předložením zcela nové dokumentace.

2. Úprava povinností osob s odbornou způsobilostí na úseku požární ochrany

Navrhuje se uložit povinnost osobám s odbornou způsobilostí na úseku požární ochrany, které jsou oprávněny zpracovávat dokumentaci požární ochrany, aby dbali na její věcnou a formální správnost. Současná právní úprava má možnost kvalitu práce odborně způsobilých osob postihovat pouze odebráním osvědčení o odborné způsobilosti, což lze považovat za krajní opatření. Zavedení peněžní sankce bylo vyhodnoceno jako opatření, které vytvoří efektivní nástroj pro postih případné nekvalitní práce odborně způsobilých osob.

3. Úprava kompetencí státního požárního dozoru

Zavedením povinnosti odsouhlasení dokumentace zdolávání požárů se musí rozšířit kompetence státního požárního dozoru k tomuto institutu.

4. Úprava sankcí

Úprava správně trestního postihu reaguje na změny hmotně právní části. Nově tak jsou definovány nové skutkové podstaty, které souvisí s novými povinnostmi předat k odsouhlasení posouzení požárního nebezpečí a dokumentaci zdolávání požárů. Nově jsou definovány i sankce pro osoby s odbornou způsobilostí, pokud nebudou při zpracování dokumentace postupovat podle platných předpisů. Významná je i úprava, která napravuje stávající stav, podle kterého není možné postihovat subjekty uvedené v § 85 a zákona o požární ochraně. Ve vymezeném rozsahu budou postihovány nově vytvořeným orgánem zvláštního požárního dozoru.

5. Vytvoření institutu zvláštního požárního dozoru

Zásadní právní úpravou je sjednocení výkonu dozoru u subjektů, u kterých se nevykonává státní požární dozor. Subjektům, které jsou vyjmuty z působnosti státního požárního dozoru, se dává oprávnění k výkonu, tzn. zvláštního požárního dozoru a to téměř ve stejném rozsahu, jako je státní požární dozor. Jak je uvedeno výše, získávají i oprávnění k rozhodování o správních deliktech. Další důležitou povinností zvláštního požárního dozoru je, aby tento orgán vždy oznámil, že konkrétní subjekt přestává být subjektem jeho dozorové činnosti. Oznámení bude učiněno buď státnímu požárnímu dozoru, nebo jinému zvláštnímu požárnímu dozoru, podle toho, pod který dozor konkrétní subjekt bude patřit. Toto oznámení se považuje za velice důležité. Z hlediska složitých majetkových poměrů je pro některé dozorové orgány téměř nemožné získat informace o některých subjektech a tento institut by mohl překážky odstranit.

7.6 Zákon o správních poplatcích

V souvislosti se změnami souvisejícími s nakládáním s municí bude nezbytné změnit rovněž zákon o správních poplatcích a doplnit příslušné poplatky související s vydáním muniční licence a muničního průkazu, přepravami munice apod. Navrhovaná změna sleduje stávající nastavení správních poplatků souvisejících s nakládáním se zbraněmi.

V průběhu přípravy návrhu byla zvážena rovněž možnost celkové revize správních poplatků, nicméně je třeba upozornit, že výrazné (cca dvojnásobné) zvýšení správních poplatků v oblasti zbraní bylo provedeno s účinností k 1. červenci 2014 novelou zákona o zbraních a dalších souvisejících zákonů zákonem č. 170/2013 Sb. Z hlediska nakládání se zbraněmi a střelivem se současná výše poplatků jeví jako plně dostačující. Naopak za vhodné je potřeba považovat nutnost některých změn, pokud jde o nastavení osvobození od (resp. možnosti správního orgánu správní poplatek snížit), pokud jde o některé případy znehodnocování a ničení zbraní, kdy je možné znehodnocení či zničení dané zbraně považovat za společensky akceptovatelné, resp. žádoucí. Pro futuro je třeba rovněž zvážit, jaké motivace správní poplatky na úseku zbraní a střeliva u osob, které s nimi nakládají, způsobují a nejsou-li v některých případech přímo kontraproduktivní (za poplatek, jehož smysl je zřejmě jen úhradový, ale prakticky nijak pozitivně neovlivňuje chování adresátů normy, lze považovat např. poplatek za registraci zbraně).

Pokud jde o oblast nakládání s municí, bylo zváženo, zda poplatky podle zákona o zbraních výrazněji nezvýšit. K tomuto kroku nebylo přikročeno z několika důvodů. Prvním z těchto důvodů je, jak již bylo uvedeno dříve, že funkce poplatků v případě podnikatelů zabývajících se obchodem s municí je z ekonomického hlediska pouze úhradou za reálné úkony správního orgánu související s příslušnými správními činnostmi. Trh s municí je ve své podstatě spíše oligopolní a regulatorní funkce správních poplatků, ani jejich fiskální přínos nelze považovat za realisticky významný. Je však třeba upozornit, že pokud jde o tyto dvě funkce správních poplatků, je třeba o zákonu o zbraních v případě munice uvažovat společně s komplementární úpravou zákona o zahraničním obchodu s vojenským materiálem (obchodní aktivity v oblasti munice jsou v drtivé většině případů přeshraniční, jediným typickým příkladem tuzemského obchodu s municí je případ, kdy jednou stranou dané transakce jsou tuzemské ozbrojené síly nebo bezpečnostní sbory, tyto transakce lze však nepochybně regulovat ze strany státu jinak než prostřednictvím správních poplatků). Regulace obchodu s municí (zde především v podobě omezování intenzity těchto aktivit) je pak realizována především prostřednictvím poplatků spojených se zahraničním obchodem s vojenským materiálem.

Pokud se vezmou v úvahu ty poplatky, které jsou s nakládáním s municí v širším kontextu nezbytně spojeny, není poplatková povinnost v této oblasti v České republice v evropském srovnání zdaleka nejnižší. Je nezbytné uvézt, že všechny identifikované tuzemské subjekty nakládající s municí jsou držiteli povolení k zahraničnímu obchodu s vojenským materiálem (nebo jsou v jednotách případů s takovými držiteli propojeny, resp. vlastněny). K bližšímu srovnání lze uvézt tabulku zpracovanou v polovině roku 2015 britským Ministerstvem vnitra (Home Office), která se týká obecně licencování nakládání se zbraněmi kategorie A (tedy v souladu se směrnicí 91/477/EHS též včetně „výbušných střel“ tedy v převážné většině případů munice; výše poplatku uváděna v EUR):

Země Nakládání se zbraněmi kat. A včetně munice Povolování zahraničního

obchodu (export)

Základní poplatekPlatnostPoplatekPoplatek (EUR) Platnost (EUR)(roky)za obnovení (EUR)

Bulharsko 1 023 5 1 023 Česká55 (licence dleneomezená N/A 739 (povoleníneomezená republikazákona o zbraních)podle z. č. 38/1994

Sb.) 55 (povolení kjednorázové55 37 (licence podlerůzná přepravě)nebo až 3z. č. 38/1994 Sb.)

Estonsko 260 1 až 5 260 Francie Bez poplatku Chorvatsko 36 neomezená N/A 7 za registraci a 16

za obchodní případ

Itálie 32 2 32 137 až 365 za

obchodní případ (resp. několik obchodních případů)

Irsko 1 500 3 500 Kypr 410 5 85 Lichtenštejnsko 570 neomezená N/A Litva 201 5 57 Lotyšsko 2134 (výrobce)neomezená N/A jsou uplatňovány

nebo 1423(nespecifikováno) (obchodník)

Lucembursko žádní podnikatelé v

oboru zbraní kat. A

Maďarsko 486 neomezená N/A Malta 116 1 116 Německo 500 (dodatečně k3 200

poplatku za civilní licenci, který činí od 100 do 2700 a má neomezenou platnost)

Nizozemí 50 1 50 Norsko 1 440 neomezená Polsko 149 5 to 50 149 Portugalsko 1735 (výrobce),10 0

347 (obchodník)

Rakousko až 186 Rumunsko Bez poplatku Řecko Určováno

Ministerstvem obrany

Slovinsko 186 (pouze proneomezená

sběratele)

Švédsko až 466 (navíc dáleneomezená N/A

poplatek dle finančního objemu obchodu s vojenským materiálem)

Velká Británie 284 3 284

V případě České republiky je však současně nezbytné upozornit na aktuálně projednávaný návrh novely zákona o zahraničním obchodu s vojenským materiálem (sněmovní tisk č. 408). Tímto návrhem dochází (1) ke zkrácení maximální doby platnosti povolení k zahraničnímu obchodu s vojenským materiálem na 5 let a (2) k zásadnímu zvýšení správních poplatků, konkrétně pak v případě vydání povolení na 100 000 Kč (ekvivalent cca EUR 3700) a v případě licence pro jednotlivý obchodní případ či konkrétní sérii obchodních případů na 5000 Kč (ekvivalent cca EUR 185). Nabytím účinnosti tohoto návrhu se Česká republika stane evropskou zemí s jednou z nejvyšších (pokud vůbec ne nejvyšší) úrovní správních poplatků souvisejících s nakládáním s municí.

8 Přezkum účinnosti regulace

Účinnost předloženého návrhu novely zákona o zbraních bude ověřována v praxi v rámci provádění kontroly subjekty, které jsou, resp. nově budou k této kontrole podle zákona o zbraních příslušné (policie, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo obrany a v rámci spolupráce kontrolních orgánů též další orgány veřejné moci). Standardně bude účinnost přijatých řešení průběžně vyhodnocována v rámci činnosti ústředních orgánů státní správy na úseku zbraní a střeliva, a to především Ministerstvem vnitra [§ 12 odst. 1 písm. f), § 22 a 24 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky ve znění pozdějších předpisů].

Úprava nového způsobu kontroly a vymáhání podmínek v oblasti vydávání zbrojních průkazů (resp. kontrola jejich držitelů i v průběhu platnosti zbrojního průkazu) bude vyhodnocována průběžně z hlediska záchytu případů, kdy konkrétní osoby tyto podmínky splňovat nebudou.

Rovněž fungování centrálního registru zbraní i v jeho podobě rozšířené o „muniční modul“ bude průběžně testováno, u vybraných podnikatelů v oboru munice bude pokud možno spuštěn zkušební provoz ještě před nabytím účinnosti novely zákona o zbraních. V tomto směru se však opět ukazuje především nezbytnost dostatečně dlouhého období legisvakance navrhovaných legislativních změn vyžadujících ke své implementaci fungování příslušným způsobem upraveného Centrálního registru zbraní.

Fungování upraveného systému zajišťování zkoušek odborné způsobilosti žadatelů o vydání vyššího muničního průkazu a muničního průkazu pro provádění pyrotechnického průzkumu bude vyhodnoceno po ustálení situace v této oblasti (tzn. po vyřízení první vlny žadatelů, kteří v případě muničních průkazů budou po nabytí účinnosti předkládaného zákona žádat o vydání příslušného druhu muničního průkazu). S ohledem na navrhovaná přechodná ustanovení bude tedy vyhodnocení provedeno nejdříve po uplynutí 2 let od nabytí účinnosti navrhovaných změn.

9 Konzultace a zdroje dat

Návrh změny zákona o zbraních byl v části dotýkající se nakládání s municí konzultován v rámci k tomuto účelu svolané expertní pracovní skupiny, svolané z iniciativy Ministerstva vnitra. Členy této pracovní skupiny bylo k 1. dubnu 2015 (docházelo k průběžnému rozšiřování počtu členů pracovní skupiny) celkem 29 zástupců veřejné správy (Ministerstvo vnitra, Ministerstvo obrany, Ministerstvo průmyslu a obchodu, Ministerstvo životního prostředí, Český báňský úřad, Český úřad pro zkoušení zbraní a střeliva, Policie České republiky, Armáda České republiky, Hasičský záchranný sbor). Na pracovní skupině se podílelo též 15 zástupců podnikatelské veřejnosti (6 společností a 2 zájmové profesní organizace).

Podnikatelské subjekty byly osloveny především prostřednictvím příslušných zájmových sdružení (Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu, Asociace prodejců a výrobců zbraní a střeliva), přičemž členy pracovní skupiny se stali nominanté těchto sdružení. Vedle toho byly s postupem prací ke konzultacím přibrány též další subjekty, což vyplynulo z řešených témat (Sellier & Bellot, a. s., VTÚ, s. p.).

Zpracovatelé si byli aktivně vědomi rizika problému tzv. regulatory capture (prosazování vlastních zájmů regulovaného subjektu do nové regulace). S vědomím této problematiky bylo rovněž přistupováno k činnosti pracovní skupiny. Je však třeba konstatovat, že aktivita podnikatelských subjektů a jejich návrhy (z nichž byla bezprostředně v návrhu zohledněna pouze menšina) byla veskrze transparentní a korektní a rovněž se dotýkala jen menšího množství konkrétních (spíše technicko-organizačních) témat. Pro úplnost je však nezbytné zdůraznit, že právě pouze příslušné podnikatelské subjekty v oblasti nakládání s municí disponují komplexním know-how, pokud jde o nakládání s celým spektrem munice, která se v současné době na území České republiky nachází (jde často o munici, která se nikdy nevyskytovala ani ve výzbroji tuzemských ozbrojených sil, ani zde nebyla nikdy použita). Kooperaci těchto soukromoprávních subjektů lze tedy oprávněně považovat za nenahraditelnou a nezbytnou.

Dominantním zdrojem dat byly statistické údaje policie vycházející z výkonu její působnosti v oblasti zbraní a střeliva.

Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky

Navrhovaná řešení se dotýkají ústavně zaručených práv a svobod především ve dvou směrech. Jednak jde o nově zaváděnou samostatnou právní úpravu nakládání s municí. Tato navrhovaná právní úprava je do značné míry paralelní k regulaci nakládání se zbraněmi a střelivem, nese s sebou však některá dodatečná omezení. Jde například o úplné vyloučení dispozice s municí (která není znehodnocená) pro fyzické osoby, které nejsou podnikateli v daném oboru. Toto omezení se může dotknout omezeného množství fyzických osob – sběratelů, kteří dnes nakládají s jednotkami kusů munice (např. historickými vojenskými světlicemi). Toto omezení představuje zásah do ústavně zaručeného vlastnického práva. Toto omezení se však jeví jako zcela proporcionální s ohledem na mimořádně vysokou nebezpečnost munice. I v případě správného nakládání s municí nelze plně vyloučit náhodný výbuch nebo vznik jiného škodlivého procesu (kupř. zahoření jiné muniční náplně), přičemž tyto následky mohou vzniknout i při nakládání s historickou municí, a to tím spíše, že tato munice již může materiálově degradovat. Současně pro sběratelské účely existuje prakticky rovnocenná alternativa v podobě držení znehodnocené munice, z níž jsou aktivní muniční náplně odstraněny. Tento zásah do práva na vlastnictví se tedy zdá být přiměřený a ústavně konformní. V případě podnikatelských subjektů (resp. vlastníků těchto subjektů) je třeba zhodnotit přípustnost zásahu do existujících práv držitelů zbrojních licencí, kteří napříště budou muset splnit podmínky pro udělení muniční licence příslušného druhu. S ohledem na nebezpečnost nakládání s municí a mimořádně závažné důsledky vzniku mimořádné události v souvislosti s touto činností (ač pravděpodobnost jejího vzniku nemusí být vysoká) je stávající zásah do vlastnického práva a s ním spojených hospodářských práv považovat za jednoznačně přípustný, neboť neznemožňuje výkon této činnosti, pouze zvyšuje požadavky jak administrativního charakteru, tak i praktické požadavky např. na skladování tohoto materiálu, a to pouze na úroveň, která je srovnatelná s úrovní požadavků na skladování munice, které sám stát stanovil pro nakládání s municí ve svých ozbrojených silách.

Ve všech případech nakládání s municí je třeba mít na zřeteli, že neopatrné či nevhodné nakládání s tímto materiálem může zásadním způsobem kolidovat s jinými ústavně zaručenými právy – právem na život, ochranou soukromí a rodinného života, vlastnickým právem jiných osob, nedotknutelností obydlí a právem na uspokojivé pracovní podmínky.

V případě úpravy způsobu kontroly a vymáhání podmínek pro získání zbrojního průkazu (zvláště v případě zdravotní způsobilosti), lze identifikovat potenciální zásah do práva na ochranu nedotknutelnosti osoby a soukromí stejně jako do práva na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě. Tato práva mohou být dotčena v případě zjišťování zdravotní způsobilosti a předávání informací o důvodech, pro které žadatel o vydání zbrojního průkazu, resp. držitel zbrojního průkazu podmínku zdravotní způsobilosti nesplňuje. Na zjištění takového zdravotního stavu, nebo jeho změny, která na jedné straně vylučuje zdravotní způsobilost takové osoby a na straně druhé může v souvislosti s nakládáním se zbraní představovat bezprostřední ohrožení jeho života či zdraví nebo života či zdraví jiných osob, by měla být policie podle předkládaného návrhu oprávněna zadržet, resp. zajistit zbraně, které takový držitel zbrojního průkazu drží a přitom by měla být oprávněna též vstoupit do jejího obydlí. Takový postup se nepochybně dotkne nejen možnosti dané osoby fakticky vykonávat své vlastnické právo (ke zbraním a střelivu, které vlastní), ale též bude dotčeno její právo na ochranu obydlí. S ohledem na mimořádně závažné následky v případě, že policie by v odůvodněných případech takto postupovat nemohla (kdy může dojít k fatálnímu porušení práva na život jiných lidí), lze však navrhované změny systému kontroly a vymáhání podmínek zdravotní způsobilosti držitelů zbrojních průkazů, jakož i samotné nově stanovované rozšířené oprávnění policii zbraně zadržet, resp. zajistit a přitom i eventuálně vstoupit do obydlí, považovat za legitimní a vůči omezení uvedených ústavně zaručených práv za proporcionální.

Navrhovaná právní úprava je v souladu s ústavním pořádkem České republiky.

Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s právem Evropské unie

Oblast nakládání se zbraněmi je na úrovni práva Evropské unie upravena především směrnicí Rady ze dne 18. června 1991 o kontrole nabývání a držení zbraní (91/477/EHS), ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/51/ES ze dne 21. května 2008. V dílčích aspektech se na oblast zbraní a střeliva vztáhnou též další právní předpisy Evropské unie, které jsou do českého právního řádu ovšem transponovány jinými právními předpisy než zákonem o zbraních (např. směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/43/ES v konsolidovaném znění, nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 258/2012).

Navrhované změny zákona o zbraních neimplementují žádné dosud do českého právního řádu nepromítnuté normy práva Evropského práva. Pokud se v některých dílčích případech navrhované změny dotknou ustanovení, která jsou ustanoveními implementačními, jde o změny ryze upřesňujícího charakteru, které nemají vliv na úroveň transpozice a souladu tuzemské právní úpravy s právem Evropské unie.

Oblast munice není směrnicí 91/477/ES blíže upravena, nicméně v obecné rovině směrnice požaduje zařazení „výbušných vojenských střel“ do režimu zbraní kategorie A (Příloha I. bod I. A.). Není zcela jasné, jaké všechny předměty lze pod tento pojem podřadit (řadu druhů munice nelze vůbec považovat za „střely“ – ruční granáty, ženijní náloživo, pozemní miny apod.). V případě zákona o zbraních ve znění navrhovaných změn budou na jedné straně upraveny výbušné střely (určené pro střelivo do ráže 12,7 mm) coby zakázané střelivo v rámci zbraní kategorie A, na druhé straně pak bude zcela samostatně upraveno nakládání s municí, a to včetně výbušných střel pro dělostřelecké zbraně. V případě munice bude však stanoven režim nakládání přísnější, než je tomu v případě zakázaného střeliva (zbraní kategorie A), navrhovaná právní úprava je tedy v souladu se směrnicí 91/477/ES, která výslovně ve svém čl. 3 stanoví, že členské státy mohou ve svých právních předpisech přijmout přísnější pravidla, než stanoví tato směrnice, s výhradou práv udělených osobám s bydlištěm ve členských státech podle čl. 12 odst. 2 (Evropský zbrojní pas).

V širším kontextu se oblasti upravované návrhem dotýkají rovněž např.:

• směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů, • směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/43/ES ze dne 6. května 2009 o zjednodušení podmínek transferů produktů pro obranné účely uvnitř Společenství, • nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 258/2012 ze dne 14. března 2012, kterým se provádí článek 10 protokolu Organizace spojených národů proti nedovolené výrobě střelných zbraní a jejich součástí, dílů a střeliva a obchodování s nimi, který doplňuje Úmluvu Organizace spojených národů proti nadnárodnímu organizovanému zločinu (protokol OSN o střelných zbraních), a stanoví vývozní povolení, opatření pro dovoz a tranzit střelných zbraní, jejich součástí, dílů a střeliva, • směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/28/EU ze dne 26. února 2014 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se dodávání výbušnin pro civilní použití na trh a dozoru nad nimi, • směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, o změně nařízení (EHS) č. 1612/68 a o zrušení směrnic 64/221/EHS, 68/360/EHS, 72/194/EHS, 73/148/EHS, 75/34/EHS, 75/35/EHS, 90/364/EHS, 90/365/EHS a 93/96/EHS, • směrnice Rady 2003/109/ES ze dne 25. listopadu 2003 o právním postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty, • směrnice Rady 2003/86/ES ze dne 22. září 2003 o právu na sloučení rodiny, • směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU ze dne 13. prosince 2011 o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany, • směrnice Rady 98/24/ES ze dne 7. dubna 1998 o bezpečnosti a ochraně zdraví zaměstnanců před riziky spojenými s chemickými činiteli používanými při práci.

Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodním právem

Nakládání se zbraněmi upravuje celá řada mezinárodněprávních dokumentů. Přitom se tyto dokumenty typicky soustředí vždy jen určitý typ, resp. okruh zbraní. Nejšířeji aplikovatelnou je v současné době nová Úmluva o obchodu se zbraněmi („ATT“). Z nejvýznamnějších mezinárodněprávních dokumentů lze uvézt zejména:

• Smlouva o obchodu se zbraněmi, podepsaná v New Yorku dne 3. června 2013 (Arms Trade Treaty – „ATT“) – Česká republika ATT ratifikovala, ATT vstoupila v platnost dne 24. prosince 2014, • Protokol proti nedovolené výrobě střelných zbraní, jejich součástí a dílů a střeliva a proti obchodování s nimi doplňujícím Úmluvu Organizace spojených národů proti nadnárodnímu organizovanému zločinu (č. 76/2013 Sb. m. s.), • Úmluva o vzájemném uznávání zkušebních značek ručních palných zbraní (č. 70/1975 Sb.), • Smlouva o konvenčních ozbrojených silách v Evropě (č. 94/2003 Sb. m. s.).

Lze konstatovat, že návrh je s těmito dokumenty mezinárodního práva v souladu, a naopak zvyšuje úroveň kontroly v oblasti zbraní, střeliva a munice.

Univerzálně též platí a návrhem je zcela respektována Evropská úmluva o lidských právech. Veškeré změny zohledňují požadavky Úmluvy. Zejména se jedná o článek 2 Úmluvy – právo na život, článek 6 Úmluvy – právo na spravedlivý proces, článek 7 Úmluvy – zákaz uložení trestu bez zákona, článek 8 Úmluvy – právo na soukromý život, článek 13 Úmluvy – právo na účinný vnitrostátní prostředek nápravy, článek 14 Úmluvy – zákaz diskriminace a další.

V předkládané novele je zvyšována úroveň právní ochrany, kterou je garantováno právo na život, a to prostřednictvím norem správního práva. Držitelé zbrojního průkazu jsou však podrobeni též jiným obecným právním předpisům, které preventivně působí a popřípadě sankcionují jakékoli případné zneužití střelné zbraně, a to případně i razantnějšími prostředky než které poskytuje správní právo (viz zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník). V případě předkládaného návrhu je pak zpřísnění zákona motivováno snahou chránit život a zdraví všech obyvatel ČR v případech, kdy dojde k akutní změně zdravotního stavu držitele zbraně a v případech skladování značného množství munice. V těchto případech je třeba, aby existovaly efektivní nástroje, jak tomuto vzniku ohrožení nezúčastněných osob zabránit.

Požadavky práva na spravedlivý proces, zakotvené hlavně v článku 6 Úmluvy, ale i v dalších ustanoveních, jako je článek 7 Úmluvy nebo články 2 a 4 Protokolu č. 7 k Úmluvě jsou respektovány tím, že je zachována víceinstančnost správního postihu. Jak v řízeních o přestupcích, tak v řízeních o správních deliktech má účastník právo na odvolání, dále může využít i mimořádné opravné prostředky upravené ve správním řádu. Pravomocná rozhodnutí pak lze zažalovat ve správním soudnictví. Soudní přezkum je tedy garantován. Tím jsou zároveň garantovány požadavky čl. 13 – práva na vnitrostátní prostředek nápravy. K tomu je třeba doplnit, že pokud by správní orgán vydal rozhodnutí v rozporu se zákony, mohl by se poškozený domáhat náhrady škody podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů.

Zákaz uložení trestu bez zákona je respektován tím, že zákon taxativně stanoví sankce za přesně popsaná protiprávní jednání a zároveň stanoví maximální výši pokut, která za toto jednání může být uložena.

Zákaz diskriminace je zajištěn tím, že zákon nerozlišuje mezi žadateli a žadatelkami o vydání zbrojního průkazu, občany, či neobčany – rezidenty apod. Důvodem pro nevydání zbrojního průkazu může být pouze zákonem stanovená skutečnost, jako je pravomocné odsouzení, pravomocné rozhodnutí o přestupku, nebo zdravotní nezpůsobilost (přičemž nemoci jsou taxativně vymezeny v prováděcím právním předpise). Správní orgán nesmí zkoumat žádné další subjektivní povahové rysy žadatele či jeho zájmy, vyznání nebo politické přesvědčení. Tyto skutečnosti nijak neovlivňují vydání zbrojního průkazu.

Vedle těchto obecnějších mezinárodních úmluv je možné uvézt mezinárodněprávní dokumenty, které byly do vnitrostátního právního řádu České republiky přímo promítnuty v podobě právních předpisů, které lze (popř. v příslušných částech týkajících se nakládání s daným typem zbraní) považovat za speciální vůči zákonu o zbraních:

• Úmluva o zákazu použití, skladování, výroby a převodu protipěchotních min a o jejich zničení (č. 29/2000 Sb.)

o zákon č. 305/1999 Sb., o zákazu použití, skladování, výroby a převodu

protipěchotních min a o jejich zničení, ve znění zákona č. 41/2009 Sb.

• Úmluva o kazetové munici (č. 18/2012 Sb. m. s.)

o zákon č. 213/2011 Sb., o zákazu použití, vývoje, výroby, skladování a převodu

kazetové munice a o jejím zničení (zákon o zákazu kazetové munice)

• Úmluva o zákazu vývoje, výroby a hromadění zásob bakteriologických (biologických) a toxinových zbraní a o jejich zničení (č. 96/1975 Sb.)

o zákon č. 281/2002 Sb., o některých opatřeních souvisejících se zákazem

bakteriologických (biologických) a toxinových zbraní, ve znění pozdějších předpisů

• Úmluva o zákazu vývoje, výroby, hromadění zásob a použití chemických zbraní a o jejich zničení, vyhlášená pod č. 14/2009 Sb. m. s.

o zákon č. 19/1997 Sb., o některých opatřeních souvisejících se zákazem

chemických zbraní, ve znění pozdějších předpisů

o vyhláška č. 208/2008 Sb., kterou se provádí zákon o některých opatřeních

souvisejících se zákazem chemických zbraní

• Smlouva o nešíření jaderných zbraní (č. 61/1974 Sb.)

o zákon č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího

záření (atomový zákon), ve znění pozdějších předpisů

Vztah těchto zbraní a materiálů k zákonu o zbraních bude vycházet z povahy těchto zbraní (v širokém slova smyslu). Na jednu stranu nebude zákon o zbraních, ani coby obecný právní předpis, upravovat nakládání se samotnými látkami, které již samy o sobě mohou být považovány za chemické zbraně, bakteriologické nebo toxinové zbraně. Na druhou stranu však, pokud nosiče těchto zbraní budou mít povahu munice spadající pod příslušnou definici zákona o zbraních, bude vztah zákona o zbraních k nakládání s příslušnými zbraněmi vztahem obecné normy (lex generalis). V každém případě tomu pak takto bude v případě protipěchotních min a kazetové munice, které představují toliko určité dále speciálně konstruované či upravené typy munice. Předkládaný návrh zákona usiluje o to, vzájemný vztah právní úpravy v této oblasti lépe vymezit, a za tím účelem zavádí pojem „zakázaná munice“ a stanovuje jednoznačným způsobem příslušnost o rozhodování o povaze této munice v pochybnostech a dále zavádí pro oblast protipěchotních min, kazetové munice a zbraní podléhajících Smlouvě o konvenčních ozbrojených silách v Evropě samostatná kontrolní oprávnění pro Ministerstvo obrany a mezinárodní kontrolní týmy.

Do budoucna je třeba právní předpisy tvořící uvedenou speciální právní úpravu v tuzemském právním řádu zachovat, neboť jde o zbraně, resp. munici, která nejen v návaznosti na citované mezinárodněprávní dokumenty, ale i s ohledem na svoji zcela specifickou povahu vyžadují režim zacházení, který je značně odlišný od regulace běžných (konvenčních, resp. nevojenských) zbraní. Zcela nezbytné je v tomto směru nutné zachovat pro oblast nakládání s touto zakázanou municí též primární působnost orgánů státní správy (Ministerstvo obrany, Státní úřad pro jadernou bezpečnost), které disponují nezbytnými odbornými a technickými kapacitami pro efektivní výkon této působnosti.

ZVLÁŠTNÍ ČÁST DŮVODOVÉ ZPRÁVY

ČÁST PRVNÍ – ZMĚNA ZÁKONA O ZBRANÍCH

K Čl. I

K bodům 1, 8, 9, 11, 12, 14, 43, 62, 66, 73, 75, 83, 84, 99, 109, 141, 143, 144 (struktura zákona)

Vzhledem ke specifickému vyčlenění právní úpravy munice z doposud obecného režimu zákona o zbraních stanoveného pro zbraně a střelivo se navrhuje změna názvu části první a jejích jednotlivých hlav. Za účelem zavedení nové struktury zákona o zbraních se též jednotlivé hlavy nově dělí na díly.

Režim nakládání se zbraněmi a střelivem bude nadále představovat obecnou právní úpravu a naopak právní regulace nakládání s municí bude speciální úpravou, pro niž však bude subsidiárně právní úprava zbraní a střeliva použitelná (§ 70 odst. 1). Tato koncepce se rovněž odráží v nově navrhované struktuře zákona o zbraních, kdy po hlavě upravující obecná ustanovení zákona následují ustanovení o zbraních a střelivu, která představují rovněž samostatnou hlavu, následuje hlava upravující speciálně munici a následují hlavy společné jak pro zbraně a střelivo, tak i munici.

K bodu 2 (§1 odst. 1)

Upravuje se úvodní ustanovení, do něhož se doplňuje munice jako samostatný předmět úpravy, naopak některé dílčí problematiky (např. vývoz, dovoz nebo tranzit zbraní) není nadále nezbytné v rozsahu předmětu právní úpravy zákona o zbraních uvádět. Provozování střelnic se uvádí samostatně, neboť tato činnost, ač upravena v rámci ustanovení o nakládání se zbraněmi a střelivem, zahrnuje zcela svébytnou právní úpravu podmínek a povolovací režim, který je zcela nezávislý na právní úpravě zbrojních průkazů a zbrojních licencí.

K bodu 3 (§1 odst. 2)

Doplňuje se doposud nesystematicky absentující vyloučení působnosti zákona o zbraních též pro případ provádění pyrotechnického průzkumu subjekty, na které se však jinak obecná výluka z působnosti zákona o zbraních standardně vztahuje. Naopak otázka vzájemného vztahu zákona o zbraních a právních předpisů upravujících nakládání s výbušninami je nově řešena v samostatném § 1a.

K bodu 5 (§ 1a)

Explicitně je upravován vzájemný poměr právních předpisů na úseku zbraní, střeliva a munice a na úseku výbušnin. Zakotvuje se základní princip právní úpravy této oblasti, dle kterého zákon o zbraních nenahrazuje právní úpravu v oblasti výbušnin, pro nakládání s výbušninami (včetně střelivin) je vždy nezbytné, aby daný subjekt splňoval podmínky obou skupin právních předpisů, tj. jak právních předpisů na úseku nakládání se zbraněmi, střelivem a municí, tak i na úseku výbušnin.

K bodům 6 a 7 (§ 2)

Formální úpravy s ohledem na stanovení samostatné právní úpravy munice.

K bodu 10 (§ 4)

S ohledem na zakotvení její samostatné právní úpravy v hlavě III., tj. vyjmutí z dosavadního režimu zbraní kategorie A, je munice vypuštěna z výčtu zakázaného střeliva.

K bodům 13, 32, 33, 34, 36, 42 a 57 (§ 15, 28, 29 a 39)

Formální úprava textu související s přesunutím problematiky nakládání se střelnými prachy a zápalkami do § 69. V tomto ustanovení má být napříště nakládání s těmito materiály upraveno komplexně. Viz též komentář k novelizačnímu bodu 80.

K bodům 15, 16 a 17 (§ 16)

Legislativně-technické změny v souvislosti s přesunutím problematiky pyrotechnického průzkumu do samostatné hlavy zákona upravující nakládání s municí.

Navrhuje se zkrácení doby platnosti zbrojního průkazu na 5 let, a to z důvodu nezbytnosti opětovného zkrácení lhůt mezi předkládáním posudku o zdravotní způsobilosti držiteli zbrojního průkazu. V navržené podobě budou držitelé zbrojního průkazu (s výjimkou zbrojního průkazu skupiny D, jichž se bude nadále týkat povinnost předložit též mezitímní posudek před uplynutím poloviny doby platnosti zbrojního průkazu) předkládat tento posudek vždy s žádostí o vydání nového zbrojního průkazu po 5 letech. Alternativně bylo zvažováno, zda neponechat dobu platnosti zbrojního průkazu 10 let (jak je tomu od nabytí účinnosti zákona č. 170/2013 Sb.) a nevyžadovat pouze lékařský posudek po uplynutí poloviny doby platnosti zbrojního průkazu (jako je tomu u držitelů zbrojního průkazu skupiny D), ale tato varianta byla odmítnuta s ohledem na fakt, že předepsané lhůty by nepochybně (v tomto ohledu lze odkázat právě na situaci u držitelů zbrojních průkazů skupiny D) nebyly značným množstvím držitelů zbrojních průkazů dodržovány. Přitom však na tyto lhůty jsou navázány správní sankce, mj. též s důsledky pro spolehlivost držitele zbrojního průkazu. Navržené řešení tedy ve vyšší míře šetří zájmy držitelů zbrojních průkazů, kteří tento doklad nepotřebují k výkonu svého zaměstnání nebo povolání.

K bodu 18 (§ 17 odst. 2)

Změna tohoto ustanovení představuje jednak formulační změnu v návaznosti na vyčlenění samostatné právní úpravy nakládání s municí a jednak zjednodušují ustanovení vymezující podobu fotografie předkládané žadatelem o vydání zbrojního průkazu (resp. žadatele o jmenování zkušebním komisařem a nově žadatelem o vydání muničního průkazu). Podoba fotografie je již v současné době vymezena až prováděcím právním předpisem (vyhláškou č. 115/20014 Sb.). Návrh jednotně ponechává technické náležitosti fotografie na prováděcím právním předpise.

K bodu 19 [§ 18 odst. 1 písm. d)]

Legislativně-technické doplnění v souvislosti s vložením nového ustanovení § 20a.

K bodům 20 a 21 (§ 18 a 19)

Formální úprava s ohledem na stanovení samostatné právní úpravy munice.

K bodům 22 až 24 (§ 20 a 20a)

Nová právní úprava posuzování, kontroly a vynucování splnění podmínek zdravotní způsobilosti žadatele o vydání zbrojního průkazu, držitele zbrojního průkazu a potažmo též žadatele o vydání, resp. držitele muničního průkazu.

Je používána nová terminologie odpovídající zákonu o specifických zdravotních službách. Lékařem, který bude provádět lékařské vyšetření, je „praktický lékař“, u kterého je žadatel či držitel zbrojního průkazu registrován. V případě držitele zbrojního průkazu skupiny D nebo muničního průkazu, který je zaměstnancem držitele zbrojní nebo muniční licence, je to jeho „závodní lékař“. U osoby mladší 19 let je to pak pediatr, u kterého je registrována.

Nově je stanoveno oprávnění lékařů přistupovat k údajům z Centrálního registru zbraní. Bude se však jednat toliko o údaj o tom, je-li daná osoba (pacient) držitelem zbrojního průkazu, či nikoliv. Žádné další údaje již nebudou lékaři zpřístupněny. S ohledem na organizaci oblasti poskytování zdravotní péče se navrhuje, aby jednotliví lékaři měli k Centrálnímu registru zbraní přístup prostřednictvím příslušného poskytovatele zdravotní péče.

Do § 20a odst. 3 je z dosud platné právní úpravy uvedené v 20 odst. 5 přeneseno stávající oprávnění příslušného útvaru policie, pokud má důvodné podezření, že u držitele zbrojního průkazu došlo ke změně zdravotního stavu, která by mohla mít za následek ztrátu jeho zdravotní způsobilosti, vyzvat jej, aby se podrobil zdravotní prohlídce u svého posuzujícího lékaře. Policie toto podezření může získat různými způsoby, z informací z různých zdrojů a s rozdílnou relevantností; anonymními podáními počítaje a oznámením od orgánů místní samosprávy konče. Je na policii, aby vyhodnotila jejich relevantnost a nedopustila jak šikanu držitelů a straně jedné, tak držení zbraní zdravotně nezpůsobilými osobami na straně druhé.

Dále se upravuje možnost policie sdělit posuzujícímu lékaři důvody, pro které je držitel zbrojního průkazu podrobován mimořádné lékařské prohlídce. Na tuto úpravu v zásadní míře navazuje též změna zákona o zbraních v případě oprávnění policie zadržet, resp. zajistit zbraň, střelivo, resp. munici a doklady opravňující jejího držitele k nakládání s touto municí. Tato úprava vychází do značné míry právě ze zhodnocení stávající právní úpravy v této oblasti a možností správních orgánů, obsaženého v Analýze pěti aspektů vyplývajících z událostí v Uherském Brodu.

K bodu 25 (§ 21a)

Navrhovaná úprava předsouvá přezkoumání zdravotní způsobilosti žadatele o vydání zbrojního průkazu před samotnou zkoušku odborné způsobilosti v případě, že jde o fyzickou osobu, která již není držitelem zbrojního průkazu (tj. jiné skupiny v případě rozšíření skupin zbrojního průkazu), resp. muničního průkazu, a nebyla tedy dosud postupem podle zákona o zbraních z hlediska splnění podmínky zdravotní způsobilosti prověřena. Tato změna by měla zabránit situacím, aby se zkoušky odborné způsobilosti zúčastnily osoby trpící psychickými obtížemi, nebo osoby, a to případně vysloveně za účelem získání příležitosti pro dispozici se zbraní v průběhu praktické části zkoušky. Takové osoby nebudou na zkoušky připuštěny.

Zároveň je stanovena doba, po kterou je posudek o zdravotní způsobilosti, přiložený k přihlášce ke zkoušce odborné způsobilosti, považován za relevantní i v případě podání žádosti o vydání zbrojního průkazu. Tato doba je stanovena tak, aby pokud možno nedošlo k diskriminaci ve vzájemném srovnání postavení těchto žadatelů ve srovnání s ostatními osobami žádajícími o vydání zbrojního průkazu (tj. osobami, na něž se § 21a vztahovat nebude), neboť tyto osoby jsou k žádosti o vydání zbrojního průkazu povinny rovněž předložit posudek o zdravotní způsobilosti ne starší 3 měsíců.

K bodu 26 (§ 22 odst. 3)

Formálně-technická úprava reagující na samostatnou úpravu munice a novou konstrukci bezúhonnosti u držitelů muničních průkazů.

K bodu 27 a 28 (§ 23)

Formálně-technická úprava reagující na začlenění samostatně upravených přestupků na úseku munice do zákona o zbraních.

K bodu 29 a 30 (§ 27)

Formální úprava textu v souvislosti s přesunutím úpravy pyrotechnického průzkumu do hlavy upravující nakládání s municí a se změnami v rámci právní úpravy odnímání zbrojního průkazu (koncentrace právní úpravy souvisejících povinností držitele zbrojního průkazu v § 29).

K bodu 31 (§ 27a)

Ustanovení se jako nadbytečné vypouští. Obecní úřady obcí s rozšířenou působností vykonávají ve vztahu k zákonu o zbraních pouze přestupkovou agendu, na niž se však použije obecná právní úprava přestupkového zákona.

K bodu 35 (§ 28 odst. 6)

Formální úprava textu v souvislosti s přesunutím úpravy pyrotechnického průzkumu do hlavy upravující nakládání s municí.

K bodům 37, 38 a 39 (§ 29 odst. 1)

Dílčím způsobem se upřesňují a doplňují některé povinnosti držitelů zbrojních průkazů. Komplexně se upravují povinnosti osoby, které byl zbrojní průkaz odňat, nebo jeho platnost jinak zanikla. V souvislosti se změnami právní úpravy kontrolní činnosti policie a vyčleněním samostatné právní úpravy oprávnění příslušníka policie se stanovuje, že předložení zbraně jejím držitelem bude prováděno v rámci realizace policejního oprávnění nikoli v rámci kontroly ve smyslu kontrolního řádu.

K bodům 40 a 41 (§ 29 odst. 2)

Upravuje se povinnost držitelů zbrojního průkazu skupiny D (a F) podrobit se lékařské prohlídce a předložit posudek o zdravotní způsobilosti po uplynutí poloviny délky platnosti zbrojního průkazu. Lhůta pro obě tyto povinnosti bude z důvodu zajištění souladu s obecnou úpravou v zákoně č. 373/ 2011 Sb., o specifických zdravotních službách, tak aby lékařský posudek byl vydán a doklad o zdravotní způsobilosti předán příslušnému útvaru policie nejpozději v den, kdy končí platnost předchozího lékařského posudku. Současně se v souvislosti se zkrácením doby platnosti zbrojního průkazu na 5 let stanovuje okamžik vzniku povinnosti podrobit se lékařské prohlídce odevzdat lékařský posudek příslušnému útvaru policie k uplynutí 30 měsíců ode dne vydání zbrojního průkazu.

S ohledem na dřívější nabytí účinnosti této právní úpravy je třeba zajistit následné sladění této právní úpravy s pozdějším vyčleněním samostatné právní úpravy munice (zrušení zbrojních průkazů skupiny F a zavedení nových muničních průkazů).

K bodu 42 (§ 29 odst. 7 a 8)

Formální úprava související se zrušením právní úpravy zbrojního průkazu skupiny F a vyčleněním právní úpravy munice.

K bodům 44 a 45 (§ 31)

Formální úprava textu v souvislosti s přesunutím úpravy pyrotechnického průzkumu do hlavy upravující nakládání s municí.

K bodu 46 (§ 32 odst. 1)

Sjednocuje se pojem místa, kde držitel zbrojní licence vykonává svou činnost, pod pojem provozovny, a to jak v případě držitele zbrojní licence, který je podnikatelem v oboru zbraní a střeliva, tak i subjektu, který v této oblasti vykonává nepodnikatelskou činnost. Tento pojem je zaveden jako legislativní zkratka pro všechny prostory těchto subjektů, pokud je v nich vykonávána činnost na základě tohoto zákona, tento pojem je pak využit i i v rámci oblasti nakládání s municí. Žadatel o vydání zbrojní licence by měl rovněž nově doložit oprávnění užívat k podnikání v oboru zbraní a střeliva k tomuto účelu stavebně způsobilou a schválenou provozovnu. Návrh v tomto ohledu reaguje na kontrolami zjištěné případy, kdy bylo se zbraněmi, střelivem a municí nakládáno ve zcela nevyhovujících prostorách.

Rovněž je provedena formální změna související se stanovením samostatné právní úpravy munice.

K bodům 48 (§ 32 odst. 3 a 4)

Nově se navrhuje, aby žadatel správnímu orgánu předložil současně se žádostí o vydání zbrojní licence i vnitřní předpis, kterým upravuje pravidla pro nakládání se zbraněmi a střelivem v rámci své činnosti.

Formulačně se upřesňuje, který žadatel má k žádosti dokládat povolení zajišťovat vzdělávání na školách v oboru, v němž je nutné nakládat se zbraněmi a střelivem. V případech, kdy se jedná o žadatele o vydání zbrojní licence k zajišťování vzdělávání na školách v oboru, v němž je nutné nakládat se zbraněmi a střelivem, se dokládá pouze to, zda se jedná o oprávněného žadatele, který je registrovanou školou či školským zařízením.

K bodu 49 (§ 33 odst. 1)

Formální úprava textu v souvislosti s přesunutím úpravy pyrotechnického průzkumu do hlavy upravující nakládání s municí.

K bodu 50 (§ 33 odst. 2)

Zavádí se distanční doba pro fyzické osoby, které v pozici statutárního orgánu nebo odpovědného zástupce působily v rámci držitele zbrojní licence, kterému byla zbrojní licence ze stanovených důvodů odňata. Cílem úpravy je ztížit postup obcházení zákona, kdy po odnětí zbrojní licence právnické osobě např. z důvodu opakovaného porušování zákona o zbraních, konkrétní fyzické osoby, které na toto porušování zákona měly přímý vliv, mohou založit jinou právnickou osobu a v původním podnikání bezprostředně pokračovat pod jinou zbrojní licencí.

K bodu 51 (§ 36 odst. 4)

V případě odnětí zbrojní licence z důvodu porušení povinností podle zákona o zbraních jejím držitelem lze stejné osobě, které byla z těchto důvodů (hrubé nebo opakované porušení zákona o zbraních) zbrojní licenci nově vydat až po uplynutí 5 let namísto dosavadních 3.

K bodu 52 (§ 38)

Formální úprava textu v souvislosti s přesunutím úpravy pyrotechnického průzkumu do hlavy upravující nakládání s municí.

K bodu 53 [§ 39 odst. 1 písm. a)]

Formální úprava textu s ohledem na zavedení legislativní zkratky „provozovna“.

K bodu 54 [§ 39 odst. 1 písm. a)]

Upravuje se povinnost držitele zbrojní licence poskytnout příslušnému útvaru policie vnitřní předpis, kterým si držitel upravuje vnitřní pravidla pro nakládání se zbraněmi, a každou jeho změnu.

K bodu 55 [§ 39 odst. 1 písm. e)]

Formální doplnění textu v souvislosti se vyčleněním samostatného ustanovení upravujícího zabezpečení zbraní a střeliva při přepravě podnikatelem v oboru zbraní a střeliva.

K bodu 56 [§ 39 odst. 1 písm. f)]

Formální úprava textu v souvislosti s vyčleněním právní úpravy nakládání s municí do samostatné hlavy.

K bodu 57 [§ 39 odst. 1 písm. g)]

Nově se stanovuje kontrolní oprávnění Ministerstva obrany a mezinárodních kontrolních týmů postupujících např. podle Smlouvy o konvenčních ozbrojených silách v Evropě, a to vůči zbraním kategorie A, na které se některá z relevantních mezinárodních smluv vztahuje. Z tohoto důvodu se stanovuje také povinnost držitele zbrojní licence takovou zbraň kontrolnímu orgánu předložit.

K bodu 58 [§ 39 odst. 1 písm. h)]

Jde o zpřesnění textu, kdy dané oprávnění policie požadovat předložení zbraně není oprávněním kontrolním, nýbrž oprávněním policejního typu. Tato možnost se rovněž stanovuje pro policii jako celek, neboť mimo příslušný útvar policie musí předložení zbraně vyžadovat často též jiné její složky, např. pyrotechnická služba.

K bodu 59 [§ 39 odst. 1 písm. i)]

Stejně jako v případě povinností držitele zbrojního průkazu se povaha úkonu spočívajícího ve výzvě k předložení zbraně policii upravuje tak, aby bylo zřejmé, že se jedná o oprávnění policejního typu, nikoli výkon kontroly, kdy se postupuje podle kontrolního řádu.

K bodu 60 [§ 39 odst. 1 písm. k)]

Jedná se o úpravu navazující na zavedení jednotného pojmu provozovny též pro místa, kde se zbraní nakládá držitel zbrojní licence, který je nepodnikatelským subjektem.

K bodu 61 (§ 39 odst. 6 a 7)

Formální úprava textu v souvislosti s přesunutím úpravy pyrotechnického průzkumu do hlavy upravující nakládání s municí.

K bodu 63 (§ 41 odst. 4)

Úprava textu navazující na celkové zpřesnění ustanovení týkajících se předkládání zbraní policii. Tyto úkony jsou realizací oprávnění policejního typu, nikoli výkonem kontroly ve smyslu kontrolního řádu.

K bodům 64 a 65 (§ 42 odst. 2 a § 42a)

Jde o spíše formální přesunutí povinnosti subjektu, na který se jinak vztahuje výluka zákona, do samostatného ustanovení, a to za účelem zvýšení přehlednosti právního předpisu a zdůraznění této povinnosti. Tato povinnost se přitom vedle zbraní a střeliva týká též munice.

K bodu 67 (§ 46)

Text se legislativně-technicky upravuje s ohledem na zavedení legislativní zkratky „Policejní prezidium“ na jiném místě (v § 42a).

K bodu 68 (§ 49 odst. 9)

Za účelem komplexního zajištění zbraní, střeliva a dokladů v případě zániku platnosti zbrojního pasu a zvláště pak v případech jeho odnětí, se stanovuje oprávnění příslušného útvaru policie zadržet též v takových situacích evropský zbrojní pas.

K bodu 69 (§ 50 odst. 8 a § 50a odst. 1)

Formální úprava textu v souvislosti s vyčleněním právní úpravy nakládání s municí do samostatné hlavy.

K bodům 70, 71 a 72 (§ 50 odst. 9, § 50a odst. 3 a § 50b)

Na základě výkladových nejasností vznikajících v souvislosti s aplikací povinnosti podnikatele v oboru zbraní a střeliva zabezpečit přepravované zbraně a střelivo po jejím zavedení zákonem č. 170/2013 Sb., se navrhuje vyčlenit tuto specifickou povinnost do samostatného ustanovení, které se identicky použije na případy přeprav, u nichž je podnikatel v oboru zbraní střeliva podle § 50 nebo § 50a povinen zabezpečit vybavení dopravního prostředku zařízením, které umožňuje nepřetržité sledování jeho pohybu.

K bodu 74 (§ 52 odst. 4)

Formální úprava textu upřesňující dosavadní ustanovení, neboť kolaudační rozhodnutí (resp. souhlas) nemusí být s ohledem na další postupy dle stavebního zákona ve všech případech zřizování střelnic vydáváno.

K bodu 76 (§ 56 a 57)

Zásadním způsobem se rozšiřuje aplikovatelnost zajišťovacích institutů podle zákona o zbraních. Podle navržených změn by mělo být napříště možné využít institutu zadržení nebo zajištění zbraně, střeliva, střelného prachu, zápalek, zakázaného doplňku nebo dokladů jak proti fyzické osobě, tak ale i proti jakémukoli držiteli zbrojní licence nebo jiné právnické osobě nakládající s těmito věcmi.

V případě zadržení uvedených věcí se stanovují jednak obecné (§ 56 odst. 1), jednak kvalifikované důvody (§ 56 odst. 2) pro aplikaci tohoto institutu. V případě kvalifikovaných důvodů pro aplikaci institutu zadržení jde především o případ důvodného podezření na takovou změnu zdravotního stavu jejich držitele, která by mohla představovat bezpečnostní riziko, pokud by měla taková osoba nadále v dispozici zbraně či střelivo. V tomto směru jde o zásadní změnu navazující na změnu ustanovení o zdravotní způsobilosti držitele zbrojního průkazu. Dalším kvalifikovaným důvodem pro zadržení zbraně, střeliva, dokladu nebo též dalších věcí, na něž se zákon o zbraních vztahuje, jednak případ, kdy osoba po zániku platnosti svého zbrojního průkazu tyto zbraně ve stanovené lhůtě neodevzdá policii, a jednak případ, kdy nastanou důvody pro zajištění zbraně a současně existuje důvodné podezření, že předmětných zbraní by mohlo být jejich držitelem zneužito k ohrožení zdraví či života jeho samotného nebo jiných osob.

Jako zásadní oprávnění policisty v rámci provádění zadržení nebo zajištění zbraně, střeliva, střelného prachu, zápalek, zakázaného doplňku nebo dokladů se stanovuje oprávnění vstoupit do obydlí, jiných prostor nebo na pozemek, pokud je jejich držitel na výzvu příslušníka policie neprodleně nevydá nebo nesdělí místo jejich uložení a neumožní jejich převzetí policií.

Toto oprávnění představuje výrazný zásah do tzv. práva domovní svobody garantovaného ustanovením čl. 12 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). V návaznosti na ustanovení čl. 12 odst. 3 Listiny je takový zásah možný jen na základě zákona a je-li to v demokratické společnosti nezbytné pro ochranu života nebo zdraví osob, pro ochranu práv a svobod druhých anebo pro odvrácení závažného ohrožení veřejné bezpečnosti a pořádku.

Účelem navrhovaného ustanovení je ochrana života a zdraví občanů před neoprávněným použitím střelných zbraní a dalších uvedených věcí osobami, které k tomu nejsou oprávněné, nebo u nichž je dáno důvodné podezření, že další nakládání s těmito věcmi může představovat ohrožení života nebo zdraví této nebo dalších osob, ať už z důvodu změny zdravotního stavu (psychického nebo somatického), nebo z důvodu zahájení trestního stíhání pro trestné činy uvedené v ustanovení § 22 odst. 1 zákona o zbraních, nebo z důvodu zahájení správního řízení pro vybrané přestupky dle tohoto zákona. Zásah do práva domovní svobody je s ohledem na povahu chráněných zájmů, jímž jsou výhradně život a zdraví osob, oprávněný.

Sledovaného cíle, tedy zajištění, resp. zadržení zbraní, střeliva a dalších věcí za účelem ochrany života a zdraví občanů nelze za stávající právní úpravy dosáhnout jinak, než dobrovolným plněním ze strany povinné osoby, které je zajištěno jen pokutou do výše 20 000 Kč, kterou lze uložit v správním řízení o přestupku. Taková úprava se z hlediska ochrany chráněných zájmů i s ohledem na rychlost, s jakou je potřebné takové opatření z taktických důvodů nutno provést, jeví jako naprosto nedostatečná. Sledovaného účelu přitom nelze dosáhnout jiným prostředkem. Institut vstupu do obydlí za účelem zajištění, resp. zadržení zbraní, střeliva a dalších uvedených věcí je vzhledem ke své povaze vnímám jako prostředek subsidiární, jehož aplikace je možná jen v případě, že povinná osoba věci, které byly zajištěny nebo zadrženy, neodevzdá dobrovolně.

Výše uvedené změny v zásadní míře vycházejí z doporučení obsažených v Analýze pěti aspektů vyplývajících z událostí v Uherském Brodu, kterou projednala a vzala na vědomí Bezpečnostní rada státu na svém jednání konaném dne 23. března 2015 (usnesení č. 9).

Rovněž se nově výslovně stanovuje možnost zadržet, resp. zajistit zbraně na místě jejich dosavadního uložení. Jde o stanovení faktické možnosti policie zbraně zadržet, resp. zajistit jejich zabezpečením v objektu, kde jsou doposud uloženy (skladovány); tento institut nelze zaměňovat za rozhodnutí vydané v řízení na místě podle § 143 správního řádu. Nově se též v případě zajištění stanovuje možnost policie rozhodnout o uložení úhrady nákladů na zajištění zbraní, zakázaného doplňku nebo střeliva tomu, komu byly tyto věci zajištěny. Zvláště v případech větších objemů zbraní a střeliva, nebo v situaci zcela nedostatečného zabezpečení těchto zbraní ze strany jejich držitele, kdy je policie nucena zajistit např. nepřetržitou ostrahu místa jejich uložení, se taková alokace nákladů tohoto opatření ukazuje jako nezbytná a potenciálně může riziko nesení těchto nákladů působit též preventivně k dodržování ustanovení zákona o zbraních právních předpisů vydaných k jeho provedení.

K bodu 77 (§ 57a)

Nově se zavádí institut odstranění střeliva. Kontrolní orgán policie bude mít oprávnění rozhodnout o odstranění střeliva v případě, že při kontrole bude zjištěn zásadně špatný technický stav střeliva. V zásadě by měl být tento institut aplikován jen tehdy, pokud je u daného střeliva již z technického hlediska vyloučeno jakékoli jeho bezpečné použití v souladu se zákonem o zbraních (tj. např. i pro sběratelské účely). Odstranění střeliva bude spočívat v jeho fyzickém zničení standardním postupem podle zákona o zbraních, nebo případně (bude-li to fakticky možné) v jiném postupu podle § 64 (např. jeho znehodnocení). V případě takového technického stavu střeliva, který by byl příčinou bezprostředního ohrožení života, zdraví nebo majetku bude policie postupovat obdobně jako v případě ustanovení § 37 odst. 1 a 2 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

K bodu 78 (§ 58 odst. 7)

Povolit jiný způsob zabezpečení není nadále vhodné vázat konkrétně na zbrojní licenci skupiny A, ale v zákonem předvídaných specifických situacích by tento postup měl být možný i v případě držitelů jiných skupin zbrojní licence. Toto ustanovení má navíc již v současné době nejednoznačný smysl v případě držitelů zbrojních licencí více skupin, kteří využívají pro činnosti podle jednotlivých skupin své zbrojní licence různé objekty.

K bodu 79 (§ 63 odst. 4)

Navrhuje se konstrukce, kdy v případě znehodnocování, ničení nebo výrobě řezu zbraně, která kupř. byla prokazatelně nabyta držitelem zbrojní licence přímo od ozbrojených sil a je vysoce nepravděpodobné, že kdy mohla být použita k dosud neobjasněné trestné činnosti, příslušný útvar toliko může provedení kriminalistické expertizy nařídit (předat ji příslušnému kriminalistickému pracovišti v rámci policie), resp. může od jejího nařízení upustit. V případě větších objemů zbraní pak může příslušný útvar policie nařídit např. provedení kriminalistické expertízy pouze na vybraném vzorku takových zbraní.

K bodu 80 (§ 68 a 69)

K § 68

V ustanovení se zejména provádějí formální úpravy textu v souvislosti s vyčleněním právní úpravy nakládání s municí do samostatné hlavy. Střelivo je s ohledem na fakt, že z technického hlediska (obsah aktivních náplní) je třeba v případě jejich nálezu postupovat spíše obdobně jako je tomu u munice, je nález (samotného) střeliva upraven v rámci nové hlavy upravující nakládání s municí.

Stanovuje se však nově, že opuštěné zbraně a případně též zakázaný doplněk zbraně připadají bez dalšího do vlastnictví státu. Toto ustanovení bude možné aplikovat též na tyto věci, které byly vlastníkem opuštěny poté, co byly odevzdány policii do úschovy.

Opuštění zbraně, střeliva a munice je obvykle protiprávním jednáním a standardně nebude mít ani důsledky ve smyslu občanského zákoníku (§ 8 zákona o zbraních a ustanovení upravující dispozice s vlastnictvím ke zbrani, střelivu a munici je třeba v tomto směru považovat za speciální ustanovení vůči obecné právní úpravě občanského zákoníku). „Opuštěním zbraně, střeliva či munice“ se tedy jejich vlastník nemůže např. ani operativně zbavovat určitých povinností podle zákona o zbraních (např. v případě uložení povinnosti odstranit munici, v případech zajištění zbraní, střeliva a munice atd.). Nově navrhované ustanovení o tom, že zbraně, střelivo a munice připadají do vlastnictví státu, se proto uplatní jen ve specifických případech, kdy sice dosavadní vlastník naložil s těmito věcmi v souladu se zákonem o zbraních, ale současně je zřejmé, že je opustil. Půjde typicky o některé případy, kdy dosavadní vlastník již nehodlá vykonávat vlastnické právo ke zbraním, které jsou v držení policie v návaznosti na skončení platnosti držitele zbrojního průkazu.

K § 69

Již dlouhou dobu právně konzumované a obsoletní ustanovení o tzv. amnestii na nelegální zbraně, která proběhla mezi lednem a červnem 2003, se nahrazuje komplexní právní úpravou nakládání se střelným prachem a zápalkami pro účely střelby ze zbraní s perkusním, křesadlovým nebo doutnákovým zámkem, anebo pro účely přebíjení střeliva. Tato právní úprava byla dosud roztříštěna v mnoha ustanoveních zákona o zbraních. Nově by měla být oprávněna se střelným prachem a zápalkami nakládat v zásadě každá osoba oprávněná nabývat do vlastnictví a držet zbraň kategorie D, tedy též implicitně držitel zbrojního průkazu (starší 18 let) a zbrojní licence. Výslovně se umožňuje, aby střelivo přebíjel také držitel příslušné historické zbraně kategorie D, avšak pouze pro zbraň kategorie D, kterou drží (toto omezení vyplývá z faktu, že přebíjet střelivo je taková osoba oprávněna jen pro vlastní potřebu). Tato možnost byla již v současné době dovozována, přičemž je třeba mít na zřeteli, že pro řadu historických zbraní nelze již v současné době střelivo jinak než přebíjením v podstatě získat. Přebíjet střelivo se rovněž umožňuje držitelům zbrojního průkazu a zbrojní licence bez rozlišení skupin. Pouze profesionální výrobci nábojů (držitelé zbrojní licence skupiny A a B) nemusí při přebíjení střeliva dodržovat technický postup stanovený výrobci jednotlivých přebíjecích komponent.

Navrhovanou úpravou je umožněno v rámci přebíjení střeliva provádět veškeré potřebné technologické operace, např. též včetně delaborace při výrobě vzniklých zmetků apod.

Na nakládání se střelným prachem a zápalkami v množství přesahujícím 3 kg střelného prachu a 10 000 zápalek (s ohledem na nízká rizika spojená s nakládáním se zápalkami se navrhuje zvýšení dosavadního limitu) se však již použijí předpisy upravující nakládání s výbušninami (viz § 1a).

Podle výslovné navrhované výjimky se však na množství černého loveckého prachu, bezdýmného prachu a zápalek použije právě toliko zákon o zbraních. Nelze totiž realisticky očekávat, že by zvláště fyzické osoby používající střelný prach a zápalky pro střelbu z k tomu určených zbraní (vesměs kategorie D) a k přebíjení střeliva byly schopné plnit požadavky zákona o hornické činnosti, výbušninách a státní báňské správě, přičemž z bezpečnostního hlediska k tomu s ohledem na povahu a uvedené množství těchto látek není ani věcný důvod.

K bodům 81 a 148 (§ 70 a 78a)

Ustanovení se přesouvá mezi společná ustanovení zákona a upravuje se nově do podoby opatření obecné povahy podle současného správního řádu. Úprava souvisí s vyčleněním právní úpravy munice do samostatné hlavy zákona.

K bodu 82 (Hlava III)

Stanovuje se samostatná právní úprava nakládání s municí, ustanovení zákona o nakládání se zbraněmi a střelivem se použijí v případě, že hlava upravující nakládání s municí výslovně nestanoví jinak. Na munici se v takovém případě použijí ustanovení o nakládání se zakázaným střelivem.

Návrh záměrně nedefinuje, co se rozumí pod pojmem „nakládání“. V českém právním řádu a zejména v občanském zákoníku se pojem nakládání používá k vyjádření nejširší skupiny možných úkonů či činností, které může držitel věci činit. Stejně tak zákon o zbraních považuje nakládání za nejširší pojem, který v sobě zahrnuje veškerou činnost držitele zbrojní nebo muniční licence s jím drženými předměty - nákupem či výrobou počínaje, delaborací či ničením konče.

Zavádí se rozlišení „běžné“ a zakázané munice. Na zakázanou munici se primárně použije příslušný speciální zákon. V případě pochybností o tom, je-li určitý výrobek municí, rozhodne o tom na základě vyjádření dalších dotčených orgánů Ministerstvo vnitra, stanovením jejich okruhu by mělo být vyloučeno, aby došlo k negativnímu kompetenčnímu konfliktu. O povaze určitého výrobku coby zakázané munice bude naopak rozhodovat ten ústřední orgán státní správy, v jehož gesci je příslušná speciální právní úprava vycházející z mezinárodní smlouvy (Ministerstvo obrany nebo Státní úřad pro jadernou bezpečnost).

Dokladem, který opravňuje fyzickou osobu provádět konkrétní činnosti při bezprostředním (přímém, fyzickém) nakládání s municí, je muniční průkaz. Rozlišují se tři druhy muničního průkazu, které jsou k sobě navzájem v hierarchickém vztahu, při získání muničního průkazu „vyššího“ druhu držitelem „nižšího“ muničního průkazu tento „nižší“ muniční průkaz zaniká, nedochází tedy k rozšiřování skupin jako u zbrojních průkazů. V základních ohledech je muniční licence blízká zbrojnímu průkazu skupiny D, zcela odlišně jsou však stanoveny požadavky na odbornou způsobilost.

Pokud jde konkrétně o oprávnění odpalovat a střílet munici, to je stanoveno pouze pro držitele vyššího muničního průkazu a držitele muničního průkazu pro provádění pyrotechnického průzkumu, pojmem střelba a odpalování munice se rozumí střelba munice z příslušných zbraní a odpalovacích zařízení nebo její přivádění k činnosti, pro kterou byla konstruována. Toto omezení se však nedotýká postupů při delaboraci a jiném ničení munice, které může za dalších podmínek nově stanovovaných zákonem o zbraních (popřípadě vedle toho též právními předpisy na úseku nakládání s výbušninami) provádět také držitel základního muničního průkazu (nikoli však osoba bez muničního průkazu).

Zavádí se funkce muničáře, který musí být držitelem muničního průkazu, pro nějž mít odbornou způsobilost prokázanou před zkušební komisí Ministerstva vnitra. Institut muničáře je v zásadě obdobný institutu zbrojíře v případě nakládání se zbraněmi držitelem zbrojní licence. Stejně jako v případě zbrojířů, kterých může mít držitel zbrojní licence ustanoveno více, podle rozsahu svých činností a počtu provozoven, zákon umožňuje a předpokládá, že si držitel muniční licence ustanoví takový počet muničářů, který bude adekvátní k řádnému zajištění všech činností konkrétního držitele muniční licence. Kritériem při určení počtu muničářů přitom nutně bude to, zda je realisticky možné, aby muničář v provozu mohl plnit své povinnosti, a priori však navrhovaná právní úprava nepředpokládá nutnost fyzické přítomnosti muničáře v každém provozním prostoru.

Nově se stanovuje muniční licence jako základní oprávnění pro vlastní nakládání s municí, resp. pro zajišťování provádění pyrotechnického průzkumu. Pouze držitel tzv. obecné muniční licence by měl být napříště oprávněn munici nabývat do vlastnictví a držet, naprostou většinu činností přitom bude muset zajišťovat prostřednictvím držitelů muničních průkazů. Nabývání a držení munice fyzickými osobami, které nejsou současně podnikajícími fyzickými osobami, kterým byla vydána příslušná koncese a které jsou držiteli obecné muniční licence, se nepřipouští. Pouze s delaborovanými částmi munice, které jsou určeny pro další technologické zpracování materiálu, by měly být oprávněny nakládat i subjekty, které sice nejsou držiteli obecné muniční licence, ale jsou oprávněny provádět zpracování daného materiálu na základě zvláštního právního předpisu. Půjde například o zpracování delaborovaných kovových částí munice coby šrotu k tomu oprávněným podnikatelem nebo o úpravu delaborované výbušniny pro civilní potřebu organizací oprávněnou k takovému nakládání s výbušninami ve smyslu zákona č. 61/1988 Sb.

Pyrotechnický průzkum je upraven obdobně, jako tomu bylo doposud. Zbrojní průkaz skupiny F je nově transformován do muničního průkazu pro provádění pyrotechnického průzkumu, který je současně „nejvyšším“ druhem muničního průkazu opravňujícím svého držitelem k nejširšímu spektru činností v oblasti munice.

Náročnost zkoušky odborné způsobilosti se bude lišit pro žadatele o vydání vyššího muničního průkazu a pro žadatele o vydání muničního průkazu pro provádění pyrotechnického průzkumu. U obou zkoušek bude muset žadatel prokázat teoretické znalosti vztahující se k nakládání s municí a to včetně znalostí potřebných právních předpisů, zdravotnického minima a znalostí o munici a výbušninách. U zkoušky odborné způsobilosti o vydání muničního průkazu pro provádění pyrotechnického průzkumu bude dále následovat též praktická část zkoušky. Obsahovou náplň teoretické i praktické části zkoušky a další podrobnosti stanoví prováděcí právní předpis. V případě zkoušky odborné způsobilosti pro vydání muničního průkazu pro provádění pyrotechnického průzkumu bude rozsah požadovaných znalostí obdobný, jako je v současné době požadován u zkoušky odborné způsobilosti žadatele o vydání zbrojního průkazu skupiny F. U zkoušky žadatele o vydání vyššího muničního průkazu bude rozsah požadovaných znalostí užší.

Zbrojní licence skupiny K je transformována do muniční licence pro provádění pyrotechnického průzkumu. Tato muniční licence v sobě ovšem nezahrnuje oprávnění obecné muniční licence a ani ji „nekonzumuje“ v případě, že se držitel obecné muniční licence stane držitelem muniční licence pro provádění pyrotechnického průzkumu (jeden subjekt může být držitelem obou těchto licencí zároveň).

Na řízení ve věcech muničního průkazu a muniční licence se až na speciálně upravené případy použijí ustanovení o řízení ve věcech zbrojního průkazu (skupiny D) a zbrojní licence.

Obdobně jako u žádosti o vydání zbrojní licence se i v případě vydání muniční licence stanoví, který žadatel má k žádosti dokládat povolení zajišťovat vzdělávání na školách v oboru, v němž je nutné nakládat s municí, a kdy naopak příslušný útvar policie sám přímo prověří, zda je žadatel držitelem příslušné koncese. V případech, kdy se jedná o žadatele o vydání muniční licence k zajišťování vzdělávání na školách v oboru, v němž je nutné nakládat s municí, se dokládá pouze to, zda se jedná o oprávněného žadatele, který je registrovanou školou či školským zařízením.

Detailně a samostatně se stanovují povinnosti držitelů muničního průkazu a držitelů muniční licence. Munice bude evidována v samostatném modulu v Centrálním registru zbraní. Nově se stanovují povinnosti v oblasti zabezpečení munice a zajištění bezpečnosti muničního skladiště, které zahrnují též prevenci možnosti vzniku a opatření na minimalizaci důsledků výbuchu munice. Nově se upravuje způsob delaborace, znehodnocování a ničení munice a výroby jejích řezů.

Jak vyplývá z § 1a zákona, dochází-li při delaboraci, výrobě či jiné manipulaci s municí zároveň k nakládání s výbušninami, postupuje se též podle zákona č. 61/1988 Sb. Vnitřní předpis vydávaný držitelem obecné muniční licence musí tuto skutečnost zohledňovat. Přeprava munice je upravena obdobně, jako je tomu u přepravy zbraní a střeliva. Stejně jako dosud musí být jakákoli přeprava jakéhokoli množství munice povolena. I v případě, že jde jen o přepravu v rámci území České republiky, musí být přeprava jakéhokoli množství munice ohlášena policii a musí být standardně zajištěno její sledování (prostřednictvím zařízení typu GPS).

V případě odpalování, střelby a ničení munice se nově zavádí též schvalovací proces pro střelnice pro munici, trhací jámy a zvláštní zařízení, v nichž může být munice odpalována, střílena nebo ničena. Rovněž se stanovuje, na kterých z těchto míst může být která z těchto činností prováděna (odpalování, střelba, resp. ničení munice).

Upravují se zajišťovací instituty (zadržení a zajištění) a institut odstranění munice, a to v analogické podobě, jako je to nově navrhováno u zbraní a střeliva.

Stanovují se základní parametry zabezpečení munice a zajištění bezpečnosti muničního skladiště. Rozhodující část této materie bude však stanovena v prováděcím právním předpisu technické povahy, který bude vycházet z příslušného vojenského standardu (založeném na standardu NATO). Stanovuje se povinnost poskytnout policii detailní dokumentaci muničního skladiště. Policie tuto dokumentaci následně poskytne i krajskému úřadu coby orgánu příslušnému z hlediska posouzení daného objektu z pohledu zákona o prevenci závažných havárií.

V obdobném rozsahu, jako tomu bylo též za dosavadní právní úpravy, se stanovují obecné povinnosti a postup při nálezu nevybuchlé munice nebo výbušniny.

K bodům 85, 86, 87, 88 a 89 (§ 71)

Upravuje se ustanovení o vedení evidencí podle zákona o zbraních, přičemž se vyčleňuje a doplňuje výčet evidovaných údajů na úseku munice. Současně se provádějí formulačně- technické a zpřesňující úpravy stávajícího textu.

K bodu 90 (§ 73 odst. 3)

Stanovuje se oprávnění obdobná existujícímu oprávnění v případě zbrojních průkazů a zbrojních licencí, podle kterého může policie držitelům muniční licence je policie oprávněna poskytovat čísla ztracených nebo odcizených muničních průkazů nebo muničních licencí. V tomto případě je účelem především možnost držitele muniční licence ověřit platnost muničního průkazu osoby, která je k němu v pracovním, členském nebo obdobném poměru, nebo o takovou pozici usiluje.

K bodům 91 a 92 (§ 73 odst. 4 a § 73a odst. 1)

Formální úprava textu v souvislosti s vyčleněním právní úpravy nakládání s municí do samostatné hlavy.

K bodu 93 (§ 73a odst. 2)

Doplňuje se vymezení rozsahu údajů vedených nově v „muničním modulu“ Centrálního registru zbraní.

K bodům 94, 95, 96, 97 a 98 (§ 73a odst. 4 až 10)

Text ustanovení upravujícího Centrální registr zbraní a vedení údajů v něm se upravuje v souvislosti se změnami právní úpravy v oblasti nakládání s municí.

Nově se stanovuje, že jak držitel zbrojní licence, tak držitel obecné muniční licence jsou povinni v Centrálním registru zbraní evidovat údaj o místě uložení zbraně a střeliva, resp. munice a to případně i včetně určení konkrétního objektu, kde jsou uvedené věci uloženy v případě, že se jedná o rozsáhlé areály, v nichž se nachází např. i větší množství vzdálených skladovacích objektů. Důvodem je potřeba efektivní kontrolní činnosti v případě, že držitel zbrojní licence nebo obecné muniční licence má více než jedno místo uložení zbraní a střeliva či munice, resp. vícero provozoven.

Navrhuje se rozšíření subjektů oprávněných získávat údaje z Centrálního registru zbraní. Nově by mělo být do Centrálního registru zbraní oprávněno vstupovat Ministerstvo obrany za účelem provádění kontrol zbraní a munice spadajících pod mezinárodní kontrolní režimy, orgány Finanční správy v rámci vedení daňového řízení a zajišťování podkladů pro něj, obecní policie v rámci plnění úkolů obecní policie, kdy bude pouze v rámci konkrétního zákroku proti fyzické osobě oprávněna prověřit, není-li zde dáno potenciálně vyšší riziko toho, že daná osoba je ozbrojena, a poskytovatel zdravotních služeb v rámci nově nastavované možnosti ověření zda je pacient držitelem zbrojního průkazu. Podobně je doplňována možnost přístupu pro Český báňský úřad a celní orgány pro potřeby plnění jejich zákonných úkolů a kontrolní činnosti, která se může dotýkat i zbraní, střeliva či munice (v případě jejich přepravy, společného skladování apod.). Naopak se vypouští výslovné uvedení policie mezi subjekty, jimž je přístup do Centrálního registru zbraní umožněn. Uvedení policie, která je však sama správcem tohoto informačního systému, se jeví jako nadbytečné, neboť policie má do Centrálního registru zbraní přístup již z tohoto titulu a není zapotřebí, aby „sama sobě“ do něj umožňovala přístup.

Ochrana dat je garantována. Žádný z přistupujících subjektů nezíská jiné informace, než které je oprávněn získat k plnění svých úkolů podle zvláštního právního předpisu nebo podle zákona o zbraních. Kupř. obecní policie obdrží pouze informaci o tom, zda osoba, proti které směřuje její zákrok, je držitelem zbraně resp. zbrojního průkazu, lékaři (poskytovatelé zdravotních služeb) pouze informaci, zda je osoba, u které došlo ke změně zdravotní způsobilosti, držitelem zbrojního průkazu, či nikoliv.

K bodům 100 a 101 (§ 74 odst. 1 a 2)

Formální úprava textu v souvislosti s vyčleněním právní úpravy nakládání s municí do samostatné hlavy a stanovením nové kontrolní působnosti Ministerstva obrany.

K bodu 102 (§ 74 odst. 3)

V návaznosti na stanovení nových úkolů Ministerstva vnitra v oblasti munice se upravuje ustanovení obsahující přehled jeho kompetencí na tomto úseku. V souladu se současnou obecnou právní úpravou kontrolního řádu je nově formulováno dosavadní oprávnění Ministerstva vnitra kontrolovat kontrolní činnost vykonávanou podle zákona o zbraních policií.

K bodu 103 (§ 74 odst. 4)

Vkládá se vymezení nové dílčí kontrolní působnosti Ministerstva obrany.

K bodu 104 (§ 74 odst. 5)

Jde o formální úpravu a doplnění textu v souvislosti se zavedením speciálního povolování přeprav munice.

K bodu 105 (§ 74 odst. 7)

Výslovně se zakotvuje kompetence Českého úřadu pro zkoušení zbraní a střeliva přidělovat kontrolní znehodnocovací značku, a to jak držiteli zbrojní licence (pro účely znehodnocování zbraní a střeliva), tak i držiteli obecné muniční licence pro účely znehodnocování munice.

K bodům 106, 107 a 108 (skupinový nadpis a § 75, 75a, 75b a 75c)

Po zkušenostech s aplikací zákona o zbraních po nabytí nového kontrolního řádu a s ohledem na nově stanovenou samostatnou právní úpravu nakládání s municí se nově komplexně upravuje kontrola. Blíže se upravuje spolupráce policie při kontrolní činnosti a jejím plánování s orgány státní báňské správy a orgány v oblasti prevence závažných havárií. Policejní prezidium bude pravidelně, minimálně jednou ročně do konce září, iniciovat koordinační schůzky s Českým báňským úřadem i s Českou inspekcí životního prostředí. Na těchto schůzkách bude dohodnut postup při kontrolách subjektů, které podléhají kontrolní pravomoci zmíněných kontrolních orgánů, tak, aby nedocházelo k přehnané administrativní zátěži kontrolovaných subjektů a zároveň byly kontroly efektivní.

Nově se zakotvuje vydávání kontrolních průkazů příslušníkům policie zařazeným do příslušného útvaru policie nebo Policejního prezidia, které budou ve smyslu kontrolního řádu dokladem o pověření ke kontrole.

Kontrolu nad držiteli muniční licence bude příslušné vykonávat Policejní prezidium. Upřesňuje se rozsah kontrolní působnosti příslušného útvaru policie a jednotlivých speciálních oprávnění kontrolních orgánů.

Zcela nově se stanovuje oprávnění kontrolního orgánu uložit držiteli zbrojní licence nebo držiteli muniční licence opatření k nápravě protiprávního stavu zjištěného kontrolou. Nesplnění povinností vyplývajících z pravomocně uloženého nápravného opatření představuje nový správní delikt podle zákona o zbraních. Uložení sankce za správní delikt a uložení opatření k nápravě jsou však v navrhované koncepci dva zcela rozdílné postupy.

Odděleně od ustanovení o kontrole se nově stanovují oprávnění příslušníka policie při dohlížení na plnění povinností podle zákona o zbraních fyzickými osobami. Nejde o oprávnění kontrolní, nýbrž o oprávnění policejního typu, při jejich aplikaci se tedy nepostupuje podle kontrolního řádu.

K bodům 110, 111, 112, 113, 114, 115, 116, 117, 118, 119, 120, 121, 122, 123, 124, 125, 126, 127, 128, 129, 130, 131, 132, 133, 134, 135, 136, 137, 138, 139, 140, 142, 145, 146 a 147 (§ 76, 76a, 76b, 76c, 76d, 76e, 76f, 77, 77a, 77b, 77c, 77d a § 77e)

V návaznosti na změny práv a povinností adresátů právní úpravy zákona o zbraních se odpovídajícím způsobem upravují sankční ustanovení. Nabytí účinnosti jednotlivých sankčních ustanovení samozřejmě koresponduje s nabytím účinnosti příslušných změn samotných hmotněprávních ustanovení zákona.

Nově se doplňují sankční ustanovení pokrývající nakládání s municí. Výše sankcí v této oblasti je s ohledem na výrazně vyšší rizikovost této činnosti a potenciální rozsah dopadů porušení zákona nastavena na přibližně dvoj- až pětinásobné úrovni, než je tomu v případě správních deliktů v souvislosti s nakládáním se zbraněmi a střelivem. I pro oblast přestupků fyzických osob na úseku munice se navrhuje zachovat oprávnění policie projednat tyto přestupky v blokovém řízení (navržená maximální výše blokové pokuty opět odpovídá dvojnásobku maximální výše blokové pokuty, kterou je možné uložit za přestupek spáchaný porušením povinností při nakládání se zbraněmi a střelivem).

Jako v dosavadní koncepci je zachována nestejná výše pokut za přestupky a správní delikty spočívající v obdobném protiprávním jednání. S ohledem na širší okruh oprávnění držitelů zbrojních licencí než je tomu u držitelů zbrojních průkazů, typicky výrazně vyšší kvantitu zbraní, střeliva a munice, s nimiž nakládají držitelé zbrojních licencí, jakož i fakt, že činnost držitele zbrojní licence je mnoha případech výdělečná (tzn. i porušení zákona je často prostředkem k dosažení vyššího zisku), naopak u držitelů zbrojních průkazů se jedná spíše o činnost zájmovou, popřípadě o postavení zaměstnance právě držitele zbrojní licence. Vyšší úroveň sankcí stanovených pro držitele zbrojních licencí se tedy jeví jako důvodná a proporcionální.

K bodu 149 (§ 79)

V návaznosti na navrhované změny zákona o zbraních se navrhuje nově upravit zmocňovací ustanovení stanovující druhy prováděcích právních předpisů a příslušnost k jejich vydání. V návaznosti na rozdělení oblasti zbraní a střeliva a oblasti munice do samostatných právních úprav v rámci zákona o zbraních se navrhuje stanovit prováděcí právní úpravu oblasti znehodnocování, ničení a zhotovování řezů zbraní, střeliva a munice a delaborace munice v nařízení vlády (nikoli tedy ve vyhlášce jednotlivého rezortu, jako je tomu v současnosti), jehož gesce by měla připadnout společně Ministerstvu vnitra a Ministerstvu průmyslu a obchodu.

Doplňuje se zmocnění pro stanovení vzorů nově zaváděných dokladů a tiskopisů a pro stanovení podmínek zdravotní způsobilosti žadatelů o vydání muničního průkazu.

Je rovněž doplněno zmocnění pro Ministerstvo průmyslu a obchodu pro vydání prováděcího právního předpisu, který nově blíže vymezí závazný postup pro úpravy zbraní na zbraně pro filmovou a divadelní činnost.

K bodu 150 (Příloha)

Formálně technická úprava v souvislosti s vložením nové přílohy pro oblast munice.

K bodům 151, 152 a 153 (Příloha č. 1)

Část dosavadní přílohy vymezující střelivo se formálně upravuje s ohledem na terminologické oddělení munice a její vyčlenění do samostatné přílohy.

K bodu 154 (Příloha č. 2)

Nově se vymezují druhy a skupiny munice, které zahrnují též jednotlivé typy munice dle konstrukce a určení. Dále se vymezují některé další pojmy z oblasti munice. Zásadní jsou nově stanovená pokud možno jednoznačná kritéria pro pojmové odlišení střeliva a munice (a to především v případě tzv. středorážového a dělostřeleckého střeliva, které však již je považováno za munici).

K Čl. II (Přechodná ustanovení)

Komplexně se stanovují přechodná ustanovení v návaznosti na navrhované změny zákona o zbraních tak, aby byl zajištěn pokud možno hladký přechod na novou právní úpravu. V případě většiny změn v oblasti nakládání s municí se předpokládá přechodné období v délce 2 let po nabytí účinnosti zákona, kdy bude nutné uvézt veškeré podmínky nakládání s municí do souladu s novou právní úpravou. Nové povinnosti v oblasti evidence zbraní, jejich hlavních částí, střeliva a munice a některé další informační povinnosti vůči policii musejí držitelé zbrojních licencí a případně držitelé obecné muniční licence splnit nejpozději do 1 roku ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

ČÁST DRUH Á – ZMĚNA ZÁKONA O POŽÁRNÍ OCHRANĚ

K Čl. III

K bodu 1 (§ 6a a 6b)

V § 6a se kompletně upravuje předkládání posouzení požárního nebezpečí a zvláštní proces jeho odsouhlasení. Stávající právní úprava vykazuje nedostatky v nemožnosti postihu osoby, která posouzení požárního nebezpečí předloží a tím splní svou povinnost a může začít provozovat vysoce nebezpečnou činnost, přestože posouzení požárního nebezpečí není schváleno a vykazuje vady. Dále se navrhuje zvláštní proces pro odsouhlasení dokumentace posouzení požárního nebezpečí tak, aby předkladatel měl zájem předložit dokumentaci bez chyb, která bude co nejdříve odsouhlasena a tím získá oprávnění zahájit provozování činnosti. Proto byl navržen postup odlišný od obecné právní úpravy, tj. vydání rozhodnutí o schválení této dokumentace. Navrhuje se dokumentaci odsouhlasit okamžitě, jakmile bude v pořádku. Pokud vykazuje nedostatky, správní orgán nejprve neformálně vyzve k odstranění zjištěných nedostatků a uloží lhůtu k jejich odstranění. Pokud budou splněny zákonné požadavky orgánu dozoru, dojde k neprodlenému odsouhlasení dokumentace. Tímto zvláštním postupem, který se blíží postupu předpokládanému podle části čtvrté správního řádu, se odbourají některé administrativní kroky, které proces urychlí a zlevní. Provozovateli se dává možnost rychlého odsouhlasení dokumentace a tím i zahájení činnosti. V opačném případě, kdy provozovatel nerespektuje sdělení orgánu dozoru směřující k odstranění vad předložené dokumentace, zahájí se správní řízení se všemi procesními úkony a orgán dozoru vydá rozhodnutí o neschválení posouzení požárního nebezpečí, které může být prvním úkonem řízení. Tím je dáno, že činnost s vysokým požárním nebezpečím nesmí být zahájena a provozovatel musí, hodlá-li předmětnou činnost provozovat, předložit nové posouzení požárního nebezpečí, které může opět projít neformálním posouzením a odsouhlasením. Lhůta 60 dnů pro odsouhlasení dokumentace se stanovuje z toho důvodu, že posouzení požárního nebezpečí je poměrně rozsáhlým dokumentem, s mnoha návaznostmi i na okolní prostředí, které musí příslušník či jiný úředník vykonávající dozor správně posoudit a ve vztahu k tomuto vyhodnotit správnost a dostatečnost navržených opatření. Proto musí mít dostatečný časový prostor, třeba i na prohlídku na místě provozování činnosti. Na rozdíl od dokumentace zdolávání požárů se u posouzení požárního nebezpečí připouští, že nemusí být při změně vždy předkládáno zcela nové posouzení požárního nebezpečí. Tato dokumentace je poměrně rozsáhlá, řeší celý systém požární ochrany a není určena pro rychlé použití v případě nebezpečí z prodlení. Také odsouhlasení změny může být rychlejší v případě, že se mění a posuzuje pouze část dokumentu, nikoliv celý. Nově je upravena i část, kdy se změna mající vliv na obsah odsouhlasené dokumentace musí předložit a nechat odsouhlasit před vlastní realizací této změny. Každá změna v provozování činnosti, která má vliv na obsah odsouhlasené dokumentace, může být realizována až poté, kdy je odsouhlasena orgánem dozoru. V opačném případě se vystavuje provozovatel nebezpečí vysokého správně trestního postihu. Zvláštní odstavec je věnován případu, kdy činnost v průběhu roku může vykazovat charakteristiky činnosti se zvýšeným požárním nebezpečím a po dosažení určitého parametru (roční produkce) již vykazuje charakteristiku činnosti s vysokým požárním nebezpečím. Počátkem nového kalendářního roku se činnost opět vrací do režimu se zvýšeným požárním nebezpečí atd. Pro tyto případy se jednou odsouhlasené posouzení požárního nebezpečí považuje za odsouhlasené pro všechny kalendářní roky, v jejichž průběhu bylo dosaženo zákonných parametrů (5 000 tun roční produkce) za předpokladu, že se jedná stále o stejnou činnost a není nutné provést žádné změny v dokumentaci, které by měly vliv na její obsah. Důležitým ustanovením je poslední odstavec, ve kterém se dává zákonná povinnost dodržovat opatření a lhůty v odsouhlaseném posouzení požárního nebezpečí s ohledem na navrženou koncepci „akceptace“ posouzení požárního nebezpečí.

V § 6b se nově navrhuje obdobná úprava jako u posouzení požárního nebezpečí. Tzn., že bez odsouhlasené dokumentace zdolávání požárů nesmí být zahájena činnost s vysokým požárním nebezpečím nebo se zvýšeným požárním nebezpečím, kde nejsou složité podmínky pro zásah. Obdobně to platí i pro změny, mající vliv na obsah dokumentace. Procesní stránka je zcela shodná s odsouhlasením posouzení požárního nebezpečí, včetně vydání rozhodnutí o neschválení dokumentace zdolávání požárů, které může být prvním úkonem v řízení. Odlišnost je v případě změny, mající vliv na obsah dokumentace. V takovém případě musí být vždy předložena k odsouhlasení nová kompletní dokumentace zdolávání požárů. Nepřipouští se žádné dodatky či dílčí změny. Je to z toho důvodu, že tato dokumentace je určena pro velitele zásahu, aby se mohl rychle zorientovat v daném prostoru a provozu, a tyto informace musí dostat rychle a přesně. Pokud je dokumentace zdolávání požárů zpracována nad rámec zákonných povinností „dobrovolně“, tzn., že její zpracování vyplývá z interní dokumentace, např. stanovení organizace zabezpečení požární ochrany, může být zpracována kdykoliv v průběhu provozování činnosti (podle toho, jak bude uvedeno v interní dokumentaci), bez hrozby postihu. Ale i tato dokumentace musí být odsouhlasena orgánem dozoru.

K bodu 2 (§ 6c)

Dosavadní § 6b se z důvodu vložení nové právní úpravy dokumentace zdolávání požárů (nový § 6b) opětovně vkládá jako § 6c.

K bodu 3 (§ 11)

V tomto paragrafu se reaguje na změnu § 6a.

K bodu 4 (§ 31)

V § 31 je nutné v souladu s navrhovaným schvalováním posouzení požárního nebezpečí a dokumentace zdolávání požárů upravit rozsah výkonu státního požárního dozoru.

K bodům 5, 6 a78 (§ 76 a 76a)

V novém § 76a je řešena sankce za to, že povinná osoba – právnická nebo podnikající fyzická osoba- provozuje činnost bez odsouhlasené dokumentace posouzení požárního nebezpečí nebo zdolávání požárů. Zahájení činnosti bez této dokumentace je velice závažným porušením povinností, v jejichž důsledku mohou nastat situace zdraví a život ohrožující. Proto se navrhuje i poměrně vysoká sankce, jež odráží nebezpečnost takového chování. V návaznosti na nově založenou skutkovou podstatu, která odráží změnu koncepce, je nutné zrušit v § 76 odst. 2 skutkovou podstatu pod písmenem a).

K bodům 8 a 9 (§ 77)

Návrhy reflektují na změny na úseku správního trestání. Současně vytváří překážku pro marné uplynutí promlčecí lhůty k projednání správního deliktu právnické osoby nebo podnikající fyzické osoby z důvodu, že bylo pro stejný skutek vedeno trestní řízení, nebo z důvodu, že se o věci rozhodovalo v rámci soudního řízení správního.

K bodům 10 a 11 (§ 85 a 85a)

V § 85 je sloučen stávající § 85 a § 85a. Cílem je jednoznačně definovat oblasti, ve kterých se nevykonává státní požární dozor. Současně je nezbytné z hlediska požární bezpečnosti stanovit pravidla výkonu státní správy obdobné jako je tomu u výkonu státního požárního dozoru. Výkon státního požárního dozoru nelze realizovat v uvedených oblastech s ohledem na specifičnost v nich vykonávaných činností. Návrh s ohledem na uvedené proto zavádí nový institut – zvláštní požární dozor. Rozsah výkonu zvláštního požárního dozoru je obdobný jako u státního požárního dozoru, s výjimkou posuzování výrobků, které nejsou výrobky stanovenými podle zvláštních předpisů, z hlediska jejich požární bezpečnosti a posuzování funkčnosti systémů vyhrazených požárně bezpečnostních zařízení. Zvláštní požární dozor vykonávají k tomu zřízené specializované orgány, odlišné od orgánu státního požárního dozoru, a vykonávají jej u bezpečnostních sborů, u vojenského objektu, vojenského útvaru, vojenského zařízení, vojenského záchranného útvaru nebo právnické osoby založené nebo zřízené Ministerstvem obrany, u námořních lodí a civilních letadel, drážních vozidel nebo říčních plavidel, s výjimkou zjišťování příčin vzniku požárů a v objektu Ministerstva zahraničních věcí nacházejícím se mimo území České republiky. V případě, kdy některý orgán zvláštního požárního dozoru přestane být působným orgánem, oznámí toto tomu orgánu, který po novu působný bude. To může být orgán státního požárního dozoru nebo jiný orgán zvláštního požárního dozoru. Zvláštnímu požárnímu dozoru se svěřuje ještě další kompetence, kterou je řešení některých správních deliktů právnických osob nebo podnikajících fyzických osob. V § 85 se doplňuje nový odstavec 5. K zajištění odborné úrovně při výkonu zvláštního požárního dozoru se navrhuje jako minimální kvalifikační požadavek odborná způsobilost podle § 11 odst. 1 zákona, tj. odborně způsobilá osoba. Příslušníci HZS ČR mohou být v odůvodněných případech požádáni o poskytnutí odborné pomoci při řešení jednotlivých případů.

K bodu 12 (§ 101)

Formálně technická úprava v návaznosti na vložení § 6c (přesunutí dosavadní úpravy z ustanovení § 6b).

Čl. IV (Přechodná ustanovení)

K bodům 1 a 2

Přechodné ustanovení řeší jak pohlížet na dosud zpracované a schválené posouzení požárního nebezpečí, které se bude považovat za odsouhlasené ve smyslu tohoto zákona. Dále řeší postavení dokumentace zdolávání požárů, která byla zpracována před účinností tohoto zákona a má se za to, že je odsouhlasena dle tohoto zákona. V případě její změny musí projít procesem dle § 6aa.To znamená, že postupně bude odsouhlasována každá změna dokumentace zdolávání požárů, takže nedojde k žádnému přetížení orgánů požárního dozoru.

ČÁST TŘETÍ – ZMĚNA ZÁKONA O ŽIVNOSTENSKÉM PODNIKÁNÍ (ŽIVNOSTENSKÝ ZÁKON)

K Čl. V

K bodům 1 až 8 (Příloha č. 3)

Navrhuje se změna zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů. V souvislosti s novou právní úpravou nakládání s municí bude

K podnikání v oblasti munice je dosud třeba živnostenské oprávnění s předmětem podnikání „Vývoj, výroba, opravy, úpravy, přeprava, nákup, prodej, půjčování, uschovávání, znehodnocování a ničení zbraní a střeliva“. Navrhovaná úprava zákona o zbraních rozlišuje pojmy „střelivo“ a „munice“ jako dvě samostatné kategorie, proto je nutné revidovat přílohu č. 3 (koncesované živnosti).

Vzhledem k tomu, že podnikatelé při nakládání s municí zpravidla nakládají také s výbušninami, navrhuje se sloučit nakládání s výbušninami, nakládání s municí a provádění trhacích prací (viz novela živnostenského zákona obsažená ve sněmovním tisku č. 385, návrh zákona o pyrotechnice) do jedné koncesované živnosti. Z tohoto důvodu je upravena dosavadní koncesovaná živnost s předmětem podnikání „Výzkum, vývoj, výroba, ničení, zneškodňování, zpracování, nákup a prodej výbušnin“. Specifika jednotlivých činností jsou zohledněna v požadavcích na odbornou a jinou zvláštní způsobilost. Navrhovanou úpravou dojde ke snížení administrativní zátěže podnikatelů.

V souvislosti s nahrazením zbrojního průkazu skupiny F průkazem pro provádění pyrotechnického průzkumu (§ 70b zákona o zbraních) je upravena odborná způsobilost vyžadovaná pro koncesovanou živnost s předmětem podnikání „Provádění pyrotechnického průzkumu“.

K Čl. VI (Přechodná ustanovení)

K bodům 1 až 3

Převedení činností v oblasti munice z režimu koncesované živnosti s předmětem podnikání „Vývoj, výroba, opravy, úpravy, přeprava, nákup, prodej, půjčování, uschovávání, znehodnocování a ničení zbraní a střeliva“ do koncesované živnosti s předmětem podnikání „Výzkum, vývoj, výroba, ničení, nákup, prodej a skladování výbušnin a munice, zpracování a zneškodňování výbušnin, znehodnocování a delaborace munice a provádění trhacích prací“ vyžaduje zavedení přechodných ustanovení, která se věnují zachování dosavadních živnostenských oprávnění a dokončení započatých řízení. Zároveň se stanoví, že úkony provedené podle přechodných ustanovení jsou osvobozeny od správních poplatků.

ČÁST ČTVRTÁ – ZMĚNA ZÁKONA O SPRÁVNÍCH POPLATCÍCH

K Čl. VII

K bodům 1 až 11 (položky 30, 31 a 33)

Navrhuje se doplnění správních poplatků pro oblast nakládání s municí, a to analogicky správním poplatkům v oblasti zbraní a střeliva.

V případě správního poplatku za přijetí žádosti o vydání muničního průkazu se navrhuje výrazně zvýšit správní poplatek v případě znehodnocování zbraní pro komerční účely. Naopak v případě, že fyzická osoba – držitel zbrojního průkazu, dědic takové osoby atd. postupuje podle § 64 nebo žádá o povolení znehodnocení, zničení nebo výrobu řezu zbraně pro špatný technický stav takové zbraně. Možnost snížení správního poplatku je zachována též pro případy, kdy držitel zbrojní licence opravuje nebo upravuje zbraň (která nadále existuje jako zbraň kategorie A, B nebo C) a přitom např. vymění určitou hlavní část, kterou následně zničí, znehodnotí či vyrobí její řez. Jeden správní poplatek by měl být placen též v případě, že se současně podává žádost o znehodnocení, zničení či výrobu řezu několika takových hlavních částí zbraně, které byly dosud součástí jediné zbraně.

ČÁST PÁTÁ – ZMĚNA ZÁKONA O NAKLÁDÁNÍ S BEZPEČNOSTNÍM MATERIÁLEM

K Čl. VIII

V návaznosti na analýzu působnosti a aplikovatelnosti zákona o nakládání s bezpečnostním materiálem v oblasti nakládání s municí v civilním sektoru provedenou na základě bodu II/1. usnesení vlády č. 33 ze dne 14. ledna 2014 (viz obecná část této důvodové zprávy) se navrhuje vypuštění části skupiny 2 bezpečnostního materiálu, a to z toho důvodu, že munice je komplexně řešena zákonem o zbraních.

ČÁST ŠESTÁ – ZMĚNA ZÁKONA O PYROTECHNICKÝCH VÝROBCÍCH A ZACHÁZENÍ S NIMI A O ZMĚNĚ NĚKTERÝCH ZÁKONŮ (ZÁKON O PYROTECHNICE)

K Čl. IX

K bodu 1

Vzhledem k tomu, že návrh zákona, kterým se mění zákon č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, upravuje munici jako samostatný předmět odlišný od střeliva, je nezbytné tuto změnu promítnout i do zákona o pyrotechnice, který na zákon č. 119/2002 Sb. odkazuje v § 2 odst. 2 písm. g).

K bodu 2

Pro zacházení s pyrotechnickými výrobky kategorie P2, T2 a F4, pokud jde o jejich nákup, prodej, ničení nebo zneškodňování a u kategorie T2 a F4 rovněž provádění ohňostrojných prací, je nezbytné být osobou odborně způsobilou, což se dokládá osvědčením o odborné způsobilosti pro zacházení s pyrotechnickými výrobky příslušné kategorie. K získání osvědčení o odborné způsobilosti k zacházení s pyrotechnickými výrobky je potřeba absolvovat odborné školení zakončené úspěšným složením zkoušky, které ve spolupráci s Českým báňským úřadem zajišťuje Český úřad pro zkoušení zbraní a střeliva. Současné znění zákona o pyrotechnických výrobcích ovšem nestanovuje žádnou povinnost pro žadatele o získání osvědčení o odborné způsobilosti uhradit poplatek za toto školení. Tento stav má za následek, že veškeré náklady za odborné školení budou hrazeny ze státního rozpočtu. Z tohoto důvodu se navrhuje v § 38 povinnost pro žadatele uhradit náklady za odborné školení ve výši 10 000 Kč.

Český úřad pro zkoušení zbraní a střeliva je správní úřadem, který ke splnění zákonného požadavku k zajištění odborného školení k získání osvědčení o odborné způsobilosti, musí vynaložit náklady na jeho realizaci.

Cena vychází z náročnosti oboru, ve kterém je odborné školení realizováno, spočívající především v pronájmu školícího zařízení, pronájmu trhací jámy či odpaliště při provádění ohňostrojných prací k vykonání praktické části zkoušky, ceny za vzorky pyrotechniky a jejich řezů, které budou v rámci školení používány, odměna školitelů apod.

Navrhovaná sazba poplatku ve výši 10 000 Kč odpovídá částečným nákladům na provedení tohoto úkonu a je srovnatelná s cenou dosavadních kurzů.

ČÁST SEDMÁ – ÚČINNOST

K Čl. X

Nabytí účinnosti se navrhuje uplynutím jednoho roku ode dne publikace zákona ve Sbírce zákonů. Navrhovaná legisvakance odpovídá náročnosti programátorských prací na rozšíření Centrálního registru zbraní o modul pro agendu munice a nutnosti přípravy a přijetí prováděcích právních předpisů. Tyto prováděcí právní předpisy vzhledem ke svému rozsahu a především pak s ohledem na to, že půjde často o „technické předpisy“ ve smyslu evropského práva, je nutné počítat v rámci jejich přijímání se 100-denní notifikační lhůtou, kdy budou předpisy notifikovány Evropské komisi a nelze s jistotou vyloučit připomínky Evropské komise či jednotlivých národních států. Sankcí za nedodržení této lhůty nebo případné přijetí příslušného předpisu dříve, než uplyne notifikační lhůta, je navíc podle judikatury Soudního dvora EU neaplikovatelnost takového předpisu.

V případě změn souvisejících s dobou platnosti zbrojního průkazu, zdravotní způsobilosti držitele zbrojního průkazu a novou koncepcí zajišťovacích institutů (zadržení a zajištění), jakož i v případě změny zákona o pyrotechnice se navrhuje nabytí účinnosti patnáctým dnem po vyhlášení zákona.

V Praze dne 7. prosince 2015

Mgr. Bohuslav Sobotka v. r. Předseda vlády

Milan Chovanec v. r. Ministr vnitra