zákon č. 23/2015 Sb.

1. Zhodnocení platného právního stavu

Daň z nemovitých věcí je upravena zákonem č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“). Předmětem daně z nemovitých věcí jsou pozemky evidované v katastru nemovitostí, zdanitelné stavby a jednotky. Zdanitelnými stavbami jsou budovy a inženýrské stavby výslovně uvedené v příloze zákona o dani z nemovitých věcí. Budovou se rozumí nadzemní stavba spojená se zemí pevným základem, která je prostorově soustředěna a navenek převážně uzavřena obvodovými stěnami a střešní konstrukcí. Jednotkou se rozumí jak jednotka vymezená podle zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), ve znění pozdějších předpisů, tak rovněž jednotka vymezená podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“). V převážné většině případů je poplatníkem daně vlastník nemovité věci. Nájemce nebo pachtýř je poplatníkem daně z pozemků zejména u pronajatého nebo propachtovaného pozemku, je-li pozemek evidovaný v katastru nemovitostí zjednodušeným způsobem, nebo jde-li o nemovité věci, s nimiž je příslušný hospodařit Státní pozemkový úřad. Poplatníkem daně z nemovitých věcí je rovněž svěřenský fond, podílový fond, fond obhospodařovaný penzijní společností a stavebník u práva stavby. Výpočet daně je založen na zákonem definovaném základu daně a stanovených sazbách daně z pozemků, sazbách daně ze staveb a jednotek a koeficientech pro jejich úpravu. U daně z nemovitých věcí lze uplatnit řadu osvobození, a to jak u pozemků, tak i zdanitelných staveb a jednotek. Např. jsou osvobozeny zdanitelné stavby a jednotky sloužící školám a školským zařízením zapsaným ve školském rejstříku, muzeím a galeriím, veřejným archivům, knihovnám, zdravotnickým zařízením, zařízením sociální péče, fundacím nebo ústavům k jimi vykonávané veřejně prospěšné činnosti. Rovněž jsou osvobozeny budovy nebo jednotky ve vlastnictví obecně prospěšných společností, spolků, odborových organizací, organizací zaměstnavatelů, mezinárodních odborových organizací a jejich pobočných organizací. Dále jsou osvobozeny zdanitelné stavby veřejně přístupných kulturních památek, nebo zdanitelné stavby a jednotky ve vlastnictví krajů, veřejných vysokých škol, či veřejných výzkumných institucí. Rovněž jsou osvobozeny od daně z nemovitých věcí pozemky, zdanitelné stavby a jednotky ve vlastnictví České republiky, nejsou-li užívány k podnikání, pronajímány nebo propachtovány. Poplatník je povinen podat daňové přiznání nejpozději do 31. ledna zdaňovacího období, nestanoví-li zákon jinak. Daňové přiznání se podává podle stavu k 1. lednu roku, na který je daň vyměřována. Daňové přiznání se nepodává, pokud jej poplatník podal v některém z předchozích zdaňovacích období a od té doby nedošlo ke změně okolností rozhodných pro vyměření daně, nebo mu byla vyměřena daň z moci úřední. Nepřesáhne-li roční daň z nemovitých věcí částku ve výši 5 000 Kč, je daň splatná nejpozději do 31. května zdaňovacího období. Je-li daň vyšší než 5 000 Kč, je u poplatníků provozujících zemědělskou výrobu a chov ryb splatná ve dvou splátkách, a to nejpozději do 31. srpna a do 30. listopadu zdaňovacího období. U ostatních poplatníků je splatnost daně do 31. května a do 30. listopadu zdaňovacího období.

2. Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy

Zákon o dani z nemovitých věcí vyžaduje provedení některých věcných upřesnění, jejichž potřeba vyvstala z aplikační praxe. V souvislosti s tím byla provedena revize změn učiněných z důvodu rekodifikace soukromého práva. Navrhuje se odstranit zjištěné nejasnosti a nepřesnosti právní úpravy daně z nemovitých věcí přijaté v souvislosti s rekodifikací soukromého práva. Záměrem navrhované úpravy zákona o dani z nemovitých věcí je provést potřebná upřesnění právní úpravy (používaných pojmů, předmětu daně z nemovitých věcí, podmínek osvobození aj.). S ohledem na specifika nového pojetí nemovitých věcí je třeba stávající právní úpravu daně z nemovitých věcí v zájmu právní jistoty poplatníků vymezit jednoznačněji, avšak zachovat provázanost s novým občanským zákoníkem a dalšími souvisejícími právními předpisy.

A) Upřesnění vymezení předmětu daně

Návrh právní úpravy přináší kromě jiného nezbytné upřesnění vymezení předmětu daně z pozemků a předmětu daně ze staveb a jednotek. Důvodem navrhovaného upřesnění je zachování kontinuity právní úpravy předmětu daně ze staveb a jednotek s právní úpravou daně ze staveb platnou a účinnou do 31. prosince 2013 a dále jednoznačné vymezení skutečnosti, kdy se zdanitelná stavba či jednotka stávají předmětem daně ze staveb a jednotek. Dále dochází k upřesnění základu daně u jednotek (nově zdanitelných jednotek)ve vazbě na zdanění pozemků souvisejících se zdanitelnou jednotkou zohledněním příslušného koeficientu podle ustanovení § 10 odst. 3 zákona a upřesnění a zjednodušení postupu při zdaňování pozemků souvisejících se zdanitelnými jednotkami v bytových domech, nejsou-li tyto pozemky předmětem daně z pozemků. Důvod této právní úpravy je dán velkým počtem bytových domů (cca 77 000 budov bytových domů z celkového počtu 83 000 budov) a počtem zdanitelných jednotek v těchto budovách obytných domů (cca 1,6 mil). Z důvodu minimalizace případů nežádoucí daňové optimalizace ze strany poplatníků je zdanění spoluvlastnických podílů na pozemcích u jednotek v budovách, které nejsou bytovými domy (cca 57 000 zdanitelných jednotek), ponecháno v režimu zdanění v rámci daně z pozemků. Tímto je současně zohledněna skutečnost, že v těchto případech u jednotek v budovách, které nejsou bytovými domy, pozemky s nimi související mohou být větší rozlohy a mohou mít též rozdílný způsob jejich využití, např. jako zpevněná plocha pozemku. V souvislosti s upřesněním vymezení předmětu daně se u jednotek nově zavádí pojem „zdanitelná jednotka“.

B) Upřesnění vymezení stavebních pozemků pro účely zákona o dani z nemovitých věcí

Záměrem navržené změny právní úpravy je jednoznačně upřesnit definici pojmu stavební pozemek pro účely zákona o dani z nemovitých věcí ve vazbě na právní úpravu účinnou do 31. prosince 2013, podle které nebyly některé vyjmenované stavby předmětem daně ze staveb a ve fázi jejich výstavby nebyl pozemek pod touto stavbou stavebním pozemkem. V upřesněném vymezení se pojmem stavební pozemek rozumí pozemek nezastavěný zdanitelnou stavbou určený k zastavění tak, jak jej definuje ustanovení § 6 odst. 3 zákona.

C) Upřesnění některých podmínek pro aplikaci ustanovení o osvobození od daně

S ohledem na právní názor soudů se navrhuje upřesnit a narovnat některé podmínky pro osvobození zdanitelných staveb a jednotek (nově zdanitelných jednotek) sloužících zdravotnickým zařízením. Doplněním ustanovení se navrhuje sjednotit podmínky pro osvobození těchto zdanitelných staveb a jednotek (včetně pozemku tvořícího funkční celek) sloužících zdravotnickým zařízením zřízeným jak dle dříve platné právní úpravy, tak rovněž zřízeným dle zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), ve znění pozdějších předpisů. Dále se navrhuje upravit použití základní sazby daně u tzv. podnikatelských zdanitelných staveb a zdanitelných jednotek ve vazbě na jejich zařazení do obchodního majetku. Návrh dále upřesňuje a narovnává podmínky pro přiznání osvobození od daně z pozemků v případech, kdy je osvobození vázáno na zastavění pozemku stavbou podle stavebního zákona užívanou v souladu s kolaudačním rozhodnutím nebo kolaudačním souhlasem speciálního stavebního úřadu k veřejné dopravě.

D) Sjednocení terminologie s dalšími souvisejícími právními předpisy

V rámci vymezení předmětu daně z pozemků ve vazbě na pozemky vodních ploch se navrhuje sjednotit pojmy používané v zákoně o dani z nemovitých věcí s pojmy užívanými v zákoně č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů. Důvodem navržené změny je odstranění výkladových nejasností. Dále dochází ke sjednocení terminologie s terminologií daňového řádu (např. u označení zdaňovacího období či pokuty za opožděné tvrzení daně, namísto vyměření daně použití stanovení daně.).

E) Nezvyšování administrativní náročnosti správy daně a úprava některých sankcí

Nová právní úprava sleduje zachování, resp. nezvyšování stávající administrativní zátěže související se stanovením a placením daně, a to jak na straně poplatníků, tak na straně správců daně. V zájmu poplatníka se navrhuje přechodné ustanovení, na základě kterého poplatník v některých případech nemá povinnost podat daňové přiznání a rovněž se navrhuje stanovit zvláštní lhůtu pro podání přiznání ve specifických případech nabytí majetku přechodem vlastnického práva v rámci dražby. Nově se navrhuje doplnit do zákona zvláštní ustanovení upravující pokutu za opožděné tvrzení daně v případě pozdě podaného daňového přiznání nebo dodatečného daňového přiznání na nižší daň. V souvislosti se změnami v oblasti správy daně z nemovitých věcí se také navrhuje upřesnit oznamovací povinnost obcí. Navrhovaná právní úprava nemá dopad ve vztahu k zákazu diskriminace.

3. Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy

Nezbytnost navrhované právní úpravy zákona o dani z nemovitých věcí vyplývá z potřeby dosáhnout jednoznačného vymezení některých pojmů či ustanovení právní úpravy daně z nemovitých věcí, jejichž výklad v aplikační praxi je nejednoznačný. Do návrhu novely zákona o dani z nemovitých věcí jsou rovněž zapracovány dílčí změny věcného i legislativního charakteru, spočívající zejména v upřesněném vymezení předmětu daně z nemovitých věcí, zpřesnění ustanovení upravujících zdaňování jednotek, přiřazení sazby daně u tzv. „podnikatelských zdanitelných staveb a zdanitelných jednotek“ a zákonných osvobození od daně z pozemků a daně ze staveb a jednotek při zachování návaznosti na právní úpravu daně z nemovitostí, platnou a účinnou do 31. prosince 2013. V zájmu právní jistoty poplatníků je třeba stávající právní úpravu daně z nemovitých věcí vymezit jednoznačněji ve vazbě na změny přijaté na základě zákonného opatření Senátu č. 344/2013 Sb., o změně daňových zákonů v souvislosti s rekodifikací soukromého práva a o změně některých zákonů, účinného od 1. ledna 2014.

4. Soulad navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem

Základní meze pro uplatňování daňových zákonů stanoví Ústava České republiky (dále jen „Ústava") a Listina základních práv a svobod (dále jen „Listina"). Podle čl. 2 odst. 3 Ústavy slouží státní moc všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. Dle čl. 2 odst. 2 Listiny lze státní moc uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. Povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod (čl. 4 odst. 1 Listiny). K tomu se v daňové oblasti uplatní ještě ustanovení čl. 11 odst. 5 Listiny, které stanovuje, že daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona. Navrhovaná legislativně technická změna právní úpravy daně z nemovitých věcí je tak v souladu s ústavním hlediskem pro ukládání daní a je plně v souladu s ústavním pořádkem České republiky.

5. Soulad navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána

Navrhovaná právní úprava není v rozporu s mezinárodními smlouvami, které jsou součástí právního řádu. Pokud jde o Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“), právo na pokojné užívání majetku, chráněné čl. 1 jejího Dodatkového protokolu, není absolutním právem, neboť tentýž článek přiznává smluvním státům právo přijímat zákony, které považují za nezbytné, aby upravily užívání majetku v souladu s obecným zájmem a zajistily placení daní a jiných poplatků nebo pokut. Úmluva nepodmiňuje přípustné zásahy do vlastnického práva v dané oblasti jejich objektivní nezbytností, ale vyhrazuje státům právo určit, co za nezbytné považují. Z toho vyplývá, že dopady aplikace Úmluvy v daňové oblasti jsou velmi omezené. Navrhovaná právní úprava je proto plně v souladu s mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána.

6. Soulad navrhovaného řešení se závazky vyplývajícími pro Českou republiku z jejího členství v Evropské unii

Oblast daně z nemovitých věcí není upravena sekundárním právem Evropské unie. Žádný z pramenů práva se na danou oblast nevztahuje.

7. Předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované právní úpravy

Navrhované změny nezvyšují nároky na výkon správy daně z nemovitých věcí ani na jeho administrativní a technické zabezpečení, působí ve směru posílení podmínek pro efektivní výběr daně, nekladou požadavky na prostředky ze státního rozpočtu a nemají kvantifikovatelný vliv na výnos daně z nemovitých věcí.

Navrhovaná právní úprava nemá přímý vliv na podnikatelské prostředí, na ostatní veřejné rozpočty, na specifické skupiny obyvatel včetně národnostních menšin ani na životní prostředí.

8. Zhodnocení dopadu navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí

a osobních údajů

U návrhu novely zákona o dani z nemovitých věcí se nepředpokládá její dopad na oblast ochrany soukromí a na ochranu osobních údajů.

9. Zhodnocení korupčních rizik navrhovaného řešení (CIA)

Obecně lze k navrhované úpravě ve vztahu ke vzniku korupčních rizik uvést následující: 9.1. Přiměřenost

Po stránce věcné představuje navržená právní úprava regulaci práv a povinností v oblasti daní, které lze ukládat pouze na základě zákona. Práva a povinnosti v daňové oblasti musí být regulovány právním předpisem o síle zákona jako jediným přiměřeným nástrojem. Jedním z hlavních cílů návrhu zákona je jednoznačnost a vnitřní bezrozpornost jednotlivých ustanovení, neboť jednoznačné a jasně formulované ustanovení je méně náchylné z hlediska zneužití ke korupčnímu jednání, protože jeho výklad připouští minimální pochybnosti. Pokud jde o rozsah působnosti správního orgánu, je rozhodující jak zákonný okruh působností, tak míra diskrece, kterou zákon při výkonu jednotlivých působností správnímu orgánu umožňuje, resp. jakou míru diskrece zákon předpokládá. Jakýkoli normativní text zakotvující určitou míru diskrece sám o sobě představuje potenciální korupční riziko. Proto se při přípravě takového ustanovení vždy poměřuje nezbytnost zavedení takové diskrece daného orgánu s mírou zásahu do individuální sféry subjektu, o jehož právech a povinnostech by se v rámci této diskrece rozhodovalo. 9.2. Efektivita

Z hlediska efektivity lze k předložené úpravě uvést, že k uložení i k vynucování splnění povinnosti při správě daní je věcně a místně příslušný správce daně (ustanovení § 4, § 10 a násl. zákona č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů, ustanovení § 13 a násl. zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů). Správce daně obvykle disponuje podklady pro vydání daného rozhodnutí, ale i potřebnými odbornými znalostmi, čímž je zaručena efektivní implementace dané regulace i její efektivní kontrola, případně vynucování. Nástroje kontroly a vynucování jsou v oblasti správy daní upraveny jako obecné instituty daňového řádu. Vzhledem k tomu, že správci daně jsou orgány Finanční správy České republiky, je v daňové oblasti zajištěna kontrola plnění zákonem uložených povinností. Orgány Finanční správy České republiky jsou třístupňovou soustavou orgánů, jejichž působnost je rozložena na celé území České republiky. To zajišťuje rovněž optimální vertikální rozložení výkonu zákonné působnosti. Vnitřní organizační struktury těchto orgánů jsou pak uspořádány tak, aby rozsah působnosti, která jim byla zákonem svěřena, byly schopny plně a efektivně zajišťovat. Efektivita implementace navržené právní úpravy je rovněž dána širokým okruhem daňových subjektů, vůči nimž regulace směřuje a jimž jsou práva a povinnosti stanovovány na principu rovnosti.

9.3. Odpovědnost

Z hlediska odpovědnosti lze ke zvolené právní úpravě uvést, že z úpravy příslušnosti v rámci výkonu správy daní je vždy zřejmé, jaký konkrétní správce daně je v daném případě příslušný. Zvolená právní úprava vždy jasně reflektuje požadavek čl. 79 odst. 1 Ústavy, podle něhož musí být působnost správního orgánu stanovena zákonem. Odpovědnou osobou na straně správce daně je v daňovém řízení vždy úřední osoba (např. zaměstnanec v příslušném orgánu Finanční správy České republiky, srov. ustanovení § 12 daňového řádu). Určení konkrétní úřední osoby je prováděno na základě vnitřních předpisů, resp. organizačního uspořádání konkrétního správního orgánu, přičemž popis své organizační struktury je správní orgán povinen zveřejnit na základě zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů. Totožnost konkrétní úřední osoby je přitom seznatelná zákonem předvídaným postupem (ustanovení § 12 odst. 4 daňového řádu). Úřední osoba je povinna se při výkonu působnosti správního orgánu prokazovat příslušným služebním průkazem. Při tvorbě právní úpravy se z hlediska koncentrace, resp. dekoncentrace, respektuje struktura daných orgánů, jimž je působnost svěřována. V daňové oblasti se jedná o strukturu orgánů Finanční správy České republiky. Soustava orgánů je koncipována na klasickém hierarchickém principu nadřízenosti a podřízenosti jednotlivých orgánů, které soustavu tvoří. Vlastní orgány i soustava jako celek fungují na obvyklém monokratickém principu řízení. Působnost správce daně prvního stupně je tak svěřena finančnímu úřadu, aby v rámci hierarchie byl zajištěn devolutivní účinek opravných prostředků a efektivní mechanismus vnitřní kontroly. Ustanovení § 102 odst. 1 daňového řádu stanoví, že každé rozhodnutí musí obsahovat jak označení správce daně, který rozhodnutí vydal, tak podpis úřední osoby s uvedením jména, příjmení a pracovního zařazení a otisk úředního razítka, případně uznávaný elektronický podpis úřední osoby. Tím je vždy možno původce rozhodnutí jasně a osobně identifikovat. 9.4. Opravné prostředky

Zakotvení opravných prostředků poskytuje daňovému subjektu možnost případné účinné obrany proti nesprávnému postupu správce daně v první řadě v podobě řádného opravného prostředku, kterým je odvolání, resp. rozklad (ustanovení § 109 a násl. daňového řádu). V souladu s ustanovením § 102 odst. 1 písm. f) daňového řádu má správce daně povinnost v rozhodnutí uvést poučení, zda je možné proti rozhodnutí podat odvolání, v jaké lhůtě je tak možno učinit, u kterého správce daně se odvolání podává, spolu s upozorněním na případné vyloučení odkladného účinku. Neúplné, nesprávné nebo chybějící poučení je spojeno s důsledky pro bono daného subjektu uvedenými v ustanovení § 110 odst. 1 daňového řádu. Existuje také možnost užití mimořádných opravných prostředků dle daňového řádu (ustanovení § 117 a násl. daňového řádu). Vedle opravných prostředků daňový řád připouští rovněž jiné prostředky ochrany, kterými je třeba rozumět: námitku (ustanovení § 159 daňového řádu), stížnost (ustanovení § 261 daňového řádu), podnět na nečinnost (ustanovení § 38 daňového řádu). 9.5. Kontrolní mechanismy

Z hlediska systému kontrolních mechanismů je nutno uvést, že oblast daňového práva se pohybuje v procesním režimu daňového řádu, jenž obsahuje úpravu kontroly a přezkumu přijatých rozhodnutí, a to primárně formou opravných prostředků. Proti rozhodnutím je možno podat odvolání anebo v určitých případech užít mimořádných opravných prostředků či jiných prostředků ochrany (viz předchozí bod). Vedle toho lze využít rovněž dozorčí prostředky, čímž je zaručena dostatečná kontrola správnosti a zákonnosti všech rozhodnutí vydávaných v režimu daňového řádu. Soustavy orgánů vykonávajících správu daní současně disponují interním systémem kontroly v rámci hierarchie nadřízenosti a podřízenosti včetně navazujícího systému personální odpovědnosti. V případě vydání nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu je s odpovědností konkrétní úřední osoby spojena eventuální povinnost regresní náhrady škody, za niž v důsledku nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu odpovídá stát. Z hlediska transparence a otevřenosti dat lze konstatovat, že navrhovaná úprava nemá vliv na dostupnost informací dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů. Při správě daní se uplatňuje zásada neveřejnosti. Informace o poměrech daňových subjektů jsou tak chráněny povinností mlčenlivosti pod hrozbou pokuty do výše 500 000 Kč a nemohou být zpřístupněny veřejnosti. Tím ovšem nemůže být dotčeno právo samotného daňového subjektu na informace o něm soustřeďované. Toto právo je realizováno prostřednictvím nahlížení do spisu a osobních daňových účtů. Získání informací je daňovým subjektům umožněno také prostřednictvím daňové informační schránky dle ustanovení § 69 daňového řádu.

10. Závěrečná zpráva z hodnocení dopadů regulace (RIA) 1. Důvod předložení a cíle

1.1.Název Zákon, kterým se mění zákon č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí, ve znění pozdějších předpisů

Předkládaný návrh je novelou zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí, ve znění pozdějších předpisů. Návrh je předkládán v souladu s Plánem legislativních prací vlády na zbývající část roku 2014 schváleným usnesením vlády č. 165 ze dne 12. března 2014.

1.2. Definice problému

Zákon č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“ nebo „zákon o dani z nemovitých věcí“) vyžaduje provedení některých legislativně technických i dílčích věcných upřesnění, jejichž potřeba vyvstala z aplikační praxe. V souvislosti s tím je třeba provést revizi změn učiněných z důvodu rekodifikace soukromého práva a odstranit případné zjištěné nejasnosti právní úpravy daně z nemovitých věcí. Záměrem navrhované novely zákona je vyjasnění výkladově problematických pasáží zákona a upřesnění legislativních změn přijatých v návaznosti na novou právní úpravu v oblasti nemovitých věcí obsaženou v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“ nebo „OZ“). Návrh obsahuje rovněž některá legislativní upřesnění s dílčím věcným přesahem, jejichž potřebnost vyplývá jak z praktické činnosti správců daně, tak z poznatků odborné daňové veřejnosti. Zákonná úprava zdaňování nemovitostí nabyla účinnosti 1. 1. 1993 a do současné doby prošla celou řadou více či méně rozsáhlých novelizací. Významněji do této úpravy zasáhla právě rekodifikace soukromého práva, nový zákon o katastru nemovitostí a další právní předpisy, které přinesly s účinností k 1. 1. 2014 rozsáhlé změny v příslušných oblastech práva a vyvolaly nutnost přistoupit ke změnám povahy jak terminologické, tak věcné, rovněž v daňových zákonech včetně zákona o dani z nemovitostí. Pojem nemovitost, nahrazený v novém OZ pojmem nemovitá věc, našel odraz v názvu zákona, který se s účinností zákonného opatření Senátu č. 344/2013 Sb., o změně daňových zákonů v souvislosti s rekodifikací soukromého práva a o změně některých zákonů (dále jen „Zákonné opatření Senátu“) od 1. 1. 2014 změnil na zákon o dani z nemovitých věcí. Do Zákonného opatření Senátu, kterým byla přijata úprava zákona o dani z nemovitých věcí zohledňující rekodifikaci soukromého práva zejména v oblasti pojetí nemovitých věcí, byly v oblasti zdanění nemovitých věcí zařazeny rovněž některé další změny, které nebyly vyvolány rekodifikací soukromého práva. Jednalo se o potřebné změny vyplývající z diskusí s odbornou veřejností, které nezvyšují daňovou zátěž v rovině platební ani administrativní. V praxi se ukázalo, že stávající znění zákona o dani z nemovitých věcí vyžaduje provedení některých věcných upřesnění, odstranění zjištěných nejasností a revizi změn přijatých na základě Zákonného opatření Senátu. Předmětem RIA jsou vybrané prvky stávající zákonné úpravy, působící aplikační problémy a vyžadující legislativní úpravu příslušných ustanovení zákona.

Návrh obsahuje zejména následující legislativně věcné změny:

a) vynětí pozemků ve vlastnictví České republiky, obce nebo kraje, k nimž bylo zřízeno právo stavby, z osvobození od daně z pozemků dle ustanovení § 4 odst. 1 písm. a), b) a t) zákona,

b) úpravu definice pojmu „stavební pozemek“ obsažené v ustanovení § 6 odst. 3 zákona,

c) upřesnění ustanovení § 7 zákona o předmětu daně ze staveb a jednotek ve vztahu k budově, v níž jsou jednotky a k okamžiku vzniku zdanitelné stavby či zdanitelné jednotky, a to rovněž ve vztahu k jejich části, resp. součásti,

d) úpravu podmínek zdanění zdanitelných jednotek upřesněním ustanovení § 10 odst. 3 písm. a) a b) zákona. Právní úprava zdaňování nemovitých věcí navazuje na právní předpisy týkající se nemovitých věcí a právních vztahů k nim, např. na zákon o katastru nemovitostí, zákon o obcích, stavební zákon, zákon o pozemních komunikacích, oceňovací předpisy, Klasifikaci stavebních děl CZ- CC. Navrženými změnami právní úpravy, které je třeba chápat a formovat v souladu se související legislativou, je sledováno posílení právní jistoty všech zúčastněných na daňovém řízení, včetně příjemce daně z nemovitých věcí, tedy obcí. Návrh odstraňuje daňové nejasnosti a upřesňuje legislativní změny přijaté v souvislosti s rekodifikací soukromého práva v oblasti právní úpravy daně z nemovitých věcí, a to bez dopadů na administrativní zátěž poplatníků a správců daně a bez zásahů do zákonných kompetencí obce v oblasti ovlivnění výnosu daně z nemovitých věcí do obecního rozpočtu.

1.3. Popis existujícího právního stavu v oblasti daně z nemovitých věcí 1.3.1. Obecně

Právní úprava daně z nemovitých věcí je obsažena v zákoně o dani z nemovitých věcí. Změna názvu zákona z původního znění „zákon o dani z nemovitostí“ je upravena s účinností od 1. 1. 2014 Zákonným opatřením Senátu v souladu s právní úpravou nemovitých věcí obsaženou v OZ, který již označení nemovitost nepoužívá. Zákon o dani z nemovitých věcí je založen na terminologii právní úpravy zdanění nemovitých věcí reflektující pojetí nemovitých věcí zavedené novým občanským zákoníkem, které klade důraz na zásadu superficies solo cedit, podle které je stavba součástí pozemku. Na novou občanskoprávní úpravu v této oblasti, především na pojmy věc nemovitá, součást pozemku, právo stavby, byt, bytové vlastnictví, nebytový prostor je navázána úprava předmětu daně z nemovitých věcí a dalších ustanovení zákona. Struktura zákona o dani z nemovitých věcí a řazení jeho ustanovení v zásadě zachovává právní úpravu daně z nemovitostí obsaženou v zákoně, ve znění účinném do 31. 12. 2013. Daň z nemovitých věcí je tvořena daní z pozemků a daní ze staveb a jednotek vymezených jak dle OZ, tak dle zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vlastnictví bytů“ nebo „ZoVLB“), který byl s účinností od 1. 1. 2014 zrušen. Vyměření daně je založeno na zákonem definovaném základu daně a zákonem stanovených základních sazbách daně z pozemků, sazbách daně ze staveb a jednotek a koeficientech pro jejich úpravu. Předmětem daně z pozemků jsou pozemky na území České republiky evidované v katastru nemovitostí. Z předmětu daně z pozemků jsou vyňaty pozemky určené pro obranu České republiky a pozemky zastavěné zdanitelnými stavbami v rozsahu zastavěné plochy těchto staveb, tzn., že pozemek pod zdanitelnou stavbou se nezdaňuje. Oproti právní úpravě účinné do 31. 12. 2013 jsou vyňaty z předmětu daně pozemky, které jsou součástí jednotky, a pozemky ve spoluvlastnictví všech vlastníků jednotek v domě užívané společně s těmito jednotkami. Z lesních pozemků se zdaňují pouze pozemky hospodářských lesů s výjimkou stanovenou v ustanovení § 4 odst. 1 písm. s) zákona pro pozemky určené k plnění funkcí lesa, na nichž se nacházejí lesy hospodářské pod vlivem imisí, zařazené do dvou nejvyšších pásem ohrožení. Lesní pozemky, na kterých se nacházejí lesy ochranné a lesy zvláštního určení, nejsou předmětem daně z pozemků. Z vodních ploch jsou zdaňovány pouze pozemky rybníků s intenzivním a průmyslovým chovem ryb. Dani ze staveb a jednotek podléhají zdanitelné stavby, tj. budovy s výjimkou budov, v nichž jsou jednotky, dále v příloze zákona vyjmenované inženýrské stavby a také jednotky. Nová systematika úpravy předmětu daně zavedená Zákonným opatřením Senátu implicitně vylučuje z předmětu daně ze staveb a jednotek stavby bez svislé nosné konstrukce. V návaznosti na vymezení předmětu daně je pro zdanitelné stavby základem daně zastavěná plocha nadzemní části zdanitelné stavby v mpodle stavu k 1. lednu zdaňovacího období. Základem daně u jednotky je upravená podlahová plocha, kterou je výměra podlahové plochy jednotky v mpodle stavu k 1. lednu zdaňovacího období vynásobená příslušným zákonným koeficientem zohledňujícím s jednotkou spojené společné části nemovité věci včetně těch pozemků, které jsou v zákoně o dani z nemovitých vyňaty z předmětu daně z pozemků. Právní úprava daně z nemovitých věcí poskytuje obci možnost ovlivňovat výši příjmů obecního rozpočtu poměrně rozsáhlými pravomocemi při využití zákonem stanovených koeficientů pro úpravu sazby daně u pozemků či základní sazby daně u zdanitelných staveb a jednotek, případně pro úpravu vypočtené daně z nemovitých věcí.

1.3.2. Popis existujícího právního stavu v oblastech, u nichž se navrhuje následující legislativní úprava dílčích věcných změn: Ad a) Osvobození od daně z pozemků dle ustanovení § 4 odst. 1 písm. a), b) a t) zákona

Podle stávající platné právní úpravy jsou pozemky uvedené v ustanovení § 4 odst. 1 písm. a) zákona, tj. pozemky ve vlastnictví České republiky, v souladu s ustanovením § 4 odst. 3 zákona osvobozeny od daně z pozemků, nejsou-li využívány k podnikání, pronajímány nebo propachtovány; jsou-li tyto pozemky pronajaty nebo propachtovány obci, kraji nebo organizační složce státu anebo příspěvkové organizaci, jsou osvobozeny za předpokladu, že nejsou využívány k podnikání. Pozemky ve vlastnictví kraje, nacházející se v jeho územním obvodu, jsou ve smyslu ustanovení § 4 odst. 1 písm. t) a odst. 3 zákona osvobozeny od daně z pozemků, nejsou-li využívány k podnikání, pronajímány nebo propachtovány. Poplatníkem daně je v těchto případech Česká republika nebo kraj. Pozemky ve vlastnictví obce, na jejímž katastrálním území se nacházejí, jsou podle ustanovení § 4 odst. 1 písm. b) zákona osvobozeny bez dalších podmínek. Pro případy, kdy bude k pozemku ve vlastnictví České republiky, kraje nebo obce zřízeno právo stavby, není v současné právní úpravě zapracováno vynětí ze zákonného osvobození od daně z pozemků ani v rozsahu, jako je tomu u uvedených pozemků, jsou-li využívány k podnikání, pronajaty či propachtovány. V případě zatížení těchto ze zákona osvobozených pozemků právem stavby se poplatníkem daně z pozemků stává stavebník, tj. osoba, které náleží právo stavby, na jehož základě je oprávněná mít stavbu na pozemku jiného vlastníka. Uvedený právní stav de facto rozšiřuje rozsah osvobození od daně z pozemků platný a účinný do 31. 12. 2013, ale také rozsah osvobození od daně z pozemků, jež bylo záměrem zachovat s účinností od 1.1.2014.

Ad b) Definice pojmu „stavební pozemek“ dle ustanovení § 6 odst. 3 zákona

Pojem nemovité věci podle nového občanského zákoníku je ve stávající právní úpravě promítnut i do definice stavebního pozemku podle ustanovení § 6 odst. 3 zákona, podle něhož se stavebním pozemkem rozumí nezastavěný pozemek (zcela volný či zastavěný jinou než zdanitelnou stavbou) určený k zastavění zdanitelnou stavbou, která byla ohlášena nebo na kterou bylo vydáno stavební povolení nebo bude prováděna na základě certifikátu autorizovaného inspektora nebo na základě veřejnoprávní smlouvy; rozhodná je výměra pozemku v modpovídající zastavěné ploše nadzemní části zdanitelné stavby. Pojem zdanitelné stavby zavedl s účinností od 1. 1. 2014 pro budovy a inženýrské stavby zákon o dani z nemovitých věcí a stanovil je předmětem daně ze staveb a jednotek, přičemž není rozhodující, zda zdanitelná stavba je či není součástí pozemku. Stávající právní úprava zásadně mění osvědčený režim zdaňování stavebních pozemků obsažený v právní úpravě účinné do 31. 12. 2013, podle které mohl být jako stavební pozemek zdaněn pouze takový nezastavěný pozemek, který byl určený k zastavění stavbou, která se po dokončení stala předmětem daně ze staveb. Z předmětu daně ze staveb však byly vyňaty stavby, u nichž vzhledem k jejich významu pro zajišťování hospodářsky významných funkcí, nebylo zdanění žádoucí. Pozemky určené pro jejich výstavbu tak nebyly pro účely daně z pozemků posouzeny jako stavební pozemky, ale dle druhu pozemku např. jako ostatní plochy se sazbou daně nižší než u stavebního pozemku. Dle stávající právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 však již tyto hospodářsky významné zdanitelné stavby nejsou v ustanovení § 7 zákona vyloučeny z předmětu daně ze staveb a jednotek a jejich vynětí z faktického zdanění je zapracováno do osvobození od daně ze staveb v ustanovení § 9 odst. 1 písmeno i), j) a l) zákona. V důsledku platné právní úpravy jsou pozemky určené pro výstavbu těchto specifických, z hlediska veřejného zájmu významných staveb, při splnění zákonných podmínek definice stavebního pozemku pro účely daně z pozemků posouzeny v rozsahu výměry pozemku v m odpovídající zastavěné ploše nadzemní části těchto zdanitelných staveb jako stavební pozemky. Poplatník má povinnost podat daňové přiznání a zdanit pozemek sazbou daně přiřazenou ke stavebnímu pozemku, tudíž s vyšším daňovým zatížením než v období před 1. 1. 2014.

Ad c) Předmět daně ze staveb a jednotek dle ustanovení § 7 zákona

Stávající znění ustanovení § 7 odst. 1 zákona vymezuje rozsah předmětu daně ze staveb a jednotek, a to v návaznosti na OZ. Předmětem daně ze staveb a jednotek jsou zdanitelné stavby v členění na budovy a na inženýrské stavby výslovně uvedené v příloze k tomuto zákonu, a dále jednotky. Pojem „zdanitelná stavba“, která je předmětem daně ze staveb a jednotek s účinností od 1. 1. 2014 zahrnuje budovy a inženýrské stavby uvedené v příloze zákona o dani z nemovitých věcí, přičemž není rozhodující, zda zdanitelná stavba je či není součástí pozemku. Samostatné posouzení zdanitelné stavby jako předmětu daně ze staveb a jednotek umožňuje ustanovení § 7 odst. 3 zákona o dani z nemovitých věcí, podle kterého se zdanitelná stavba pro účely daně z nemovitých věcí, i když je součástí pozemku nebo práva stavby, vždy posuzuje samostatně. Budovou se pro účely daně z nemovitých věcí rozumí nadzemní stavba spojená se zemí pevným základem, která je prostorově soustředěná a navenek převážně uzavřená obvodovými stěnami a střešní konstrukcí, tj. budova vymezená v katastrálním zákoně, v členění podle Klasifikace stavebních děl CZ-CC zavedené sdělením Českého statistického úřadu s účinností od 1. 1. 2004. Z hlediska daně z nemovitých věcí je irelevantní, zda taková budova je nebo není evidována v katastru nemovitostí. Jednotkou se rozumí jednotka podle OZ a jednotka, která je vymezena podle zákona o vlastnictví bytů (viz ustanovení § 12b zákona). Podle OZ jednotka zahrnuje byt a podíl na společných částech nemovité věci, do které náleží i pozemek, na němž byl dům zřízen. Obdobné platí také pro nebytový prostor, jakož i pro soubor bytů nebo nebytových prostorů. Tento pozemek je tudíž součástí jednotky. Současnou právní úpravu předmětu daně ze staveb a jednotek je třeba vnímat tak, že znění ustanovení § 7 odst. 1 písm. a) zákona podřazuje implicitně budovu, v níž jsou jednotky, pod zdanitelnou stavbu. Zároveň však budovu, v níž jsou jednotky, vyjímá v ustanovení § 7 odst. 2 zákona z předmětu daně. Na rozdíl od právní úpravy účinné do konce roku 2013 ustanovení § 7 odst. 1 zákona nestanoví, v jakém stavu dokončenosti či způsobilosti k užívání musí stavba či jednotka být, aby byla předmětem daně ze staveb a jednotek. Rovněž není jednoznačně zřejmé, zda dokončená a užívaná část stavby či součást jednotky je či není předmětem daně ze staveb a jednotek.

Ad d) Právní úprava zdanění zdanitelných jednotek dle ustanovení § 10 odst. 3 zákona

Ve stávajícím znění zákona o dani z nemovitých věcí reagujícím na OZ je tato daň tvořena daní z pozemků a daní ze staveb a jednotek. Jednotkou se rozumí jak jednotka vymezená zákonem o vlastnictví bytů, tak i jednotka vymezená podle OZ, kterým byl zákon o vlastnictví bytů zrušen. Dále uvedený postup formulovaný obecně pro jednotku a nemovitou věc se ve smyslu ustanovení § 12b zákona použije obdobně v případě jednotky vymezené podle zákona o vlastnictví bytů, spolu s ní spojeným podílem na společných částech domu, a pokud je s ní spojeno vlastnictví k pozemku, tak i spolu s podílem na tomto pozemku. Jednotka podle OZ zahrnuje byt a podíl na společných částech nemovité věci, do které náleží zejména pozemek, na němž byl dům zřízen a toto obdobně platí také pro nebytový prostor, jakož i pro soubor bytů nebo nebytových prostorů. Pokud je pozemek součástí jednotky, předmětem zdanění daní ze staveb a jednotek je jednotka jako nemovitá věc, jejíž součástí je kromě podílu na společných částech domu také pozemek, resp. podíl na pozemku. Tento pozemek, resp. podíl na něm, je stejně jako pozemek ve spoluvlastnictví všech vlastníků jednotek v domě užívaný společně s jednotkou vyňat z předmětu daně z pozemků podle ustanovení § 2 odst. 2 písm. e) zákona. Zdaňuje se v rámci jednotky s využitím koeficientu 1,22, jímž se násobí výměra podlahové plochy jednotky pro účel výpočtu základu daně, kterým je u jednotky upravená podlahová plocha v m. Ustanovení § 10 odst. 3 zákona však neformuluje jednoznačně způsob přiřazení koeficientu 1,22 pro všechny příslušné případy, např. pro jednotku, jejíž součástí je pozemek, který se nachází mimo zastavěnou plochu budovy, a je ve spoluvlastnictví vlastníků jednotek, případně i jiných osob. V praxi lze tyto situace řešit jen analogií s postupem pro jednotky, jejichž součástí je pozemek přesahující zastavěnou plochu budovy. Zdaněním pozemků souvisejících s jednotkou s použitím koeficientu 1,22 vzniká počínaje rokem 2014 určitá nerovnost v jejich daňovém zatížení, jsou-li veřejným prostorem, neboť dle předchozí právní úpravy se takové pozemky zdaňovaly daní z pozemků s možností jejich osvobození dle ustanovení § 4 odst. 1 písm. l) zákona. Stávající použití tohoto koeficientu však zohlednění jejich veřejné přístupnosti vylučuje. Koeficient 1,20 se použije např. tehdy, pokud s jednotkou není spojen spoluvlastnický podíl na pozemku, tj. tento pozemek není součástí jednotky, nebo se jedná pouze o pozemek v celém rozsahu zastavěný domem s jednotkami. Je-li součástí jednotky pozemek, který přesahuje zastavěnou plochu nadzemní části domu, přičemž rozhoduje skutečný stav, nebo jakýkoliv (další) pozemek ve spoluvlastnictví všech vlastníků jednotek v domě užívaný společně s těmito jednotkami, poté se z důvodů, že určité pozemky jsou součástí jednotky a z důvodů snížení administrativní náročnosti na straně poplatníků i správců daně, aplikuje koeficient 1,22, a tyto pozemky nejsou předmětem daně z pozemků. Z dikce zákona zcela zřejmě nevyplývá, že budova bytového domu rozděleného na jednotky je ustanovením § 7 odst. 1 zákona podřazena jednoznačně pod zdanitelnou stavbu, a to zdanitelnou stavbu vyňatou v ustanovení § 7 odst. 2 zákona z předmětu daně ze staveb a jednotek. Pokud pozemek není zastavěn zdanitelnou stavbou, nelze ho vyjmout z předmětu daně dle ustanovení § 2 odst. 2 písm. a) zákona. Zároveň tento pozemek nesplňuje podmínky pro vynětí z předmětu daně z pozemků upravené v ustanovení § 2 odst. 2 písm. e) zákona, které je formulováno pro pozemky související s jednotkami. V postavení poplatníka daně z pozemků se dle aplikace stávajícího znění v praxi v tomto případě ocitá vlastník jednotky, který je zároveň i vlastníkem podílu na tomto pozemku a při zdanění jednotky, nemá-li jiný podíl na pozemku, použije pro stanovení základu daně ze staveb a jednotek koeficient 1,20. V tabulce č. 1: POUŽITÍ KOEFICIENTŮ U JEDNOTKY (bytu, nebyt. prostoru, jejich souborů) a varianty zdanění souvisejících pozemků – STÁVAJÍCÍ ZNĚNÍ zákona v aplikační praxi je příkladmo znázorněno u jednotek v bytovém domě použití koeficientů 1,20 a 1,22, včetně pohledu na zdanění souvisejících pozemků podle stávajícího znění právní úpravy.

Vysvětlivky zkratek: OZ - zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ZoVLB - zákon č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy

k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů, ve znění pozdějších předpisů

v t1) vlastníkěěN A

ní praxi. 1 čč budovydom edmpozemk

osoby,ř

) a varianty zdan v

PzA/N

ů

ě

vlastníkem

plochu spoluvlastnictví

KOLIKA

Tabulka ípadn Ěřjednotek )zast. 1,221,221,201,20

VeNjednotekpnenízKoef.1,201,22

ů

ě

NÍ zákona v aplikadan Ě

ESAHUJÍCÍů

jednotek

- 21 -Ř tNN

Půosoba, která není vlastníkem žádné z jednotek v dom ě

ě

spoluvlastnictvíedmpozemk

ř ípadn PzA/Nř vlastník ě

Pozemek

dom

STÁVAJÍCÍ ZN

VeVŠECHvKoef.1,201,221,221,221,221,22

ě neníěů

žádnét 1)

KOLIKAřípadn ě

N ĚA

plochujednotekpdom N ě

v edm kterápozemk ř PdanzA/N

zast.ů, spoluvlastnictví U JEDNOTKY (bytu, nebyt. prostoru, jejich souborě Ů

dom jednotek

VeJENvlastníkvosoby,vlastníkemzKoef.1,201,221,201,201,201,20

domu

ESAHUJÍCÍ Řůěů

t

ě N

NEPdom ě

v edm pozemk vlastníkř

PdanzA/N nejasné spoluvlastnictvíě

Pozemek

VŠECHjednotek VeKoef.1,201,221,201,201,201,20

POUŽITÍ KOEFICIENT

JE

dledledledle

NENÍ

k

poplatníkem je vlastník podílu na tomto pozemku, tj. vlastník jednotky, p v praxi výkladov

SITUACE BYTOVÉHO DOMU A SOUVISEJÍCÍHO POZEMKU (pozemkVZTAHástíástí1)2)

jednotce

Pozemkučč

k

PozemeksoujednotkyJednotkaOZJednotkaZoVLBPozemeksoujednotkyJednotkaOZJednotkaZoVLB

1.4. Identifikace dotčených subjektů

V souvislosti s navrženými legislativními úpravami zákona o dani z nemovitých věcí je předpokládána pouze mírná úroveň dopadů na dotčené subjekty:  fyzické a právnické osoby (dále jen „poplatníci daně“),  orgány Finanční správy České republiky - Generální finanční ředitelství (GFŘ), Odvolací finanční ředitelství a finanční úřady (dále jen „správci daně“),  obce jako příjemci výnosu daně z nemovitých věcí.

1.5. Popis cílového stavu

Návrh legislativního upřesnění zákona o dani z nemovitých věcí při zachování celkové rozpočtové neutrality navržených úprav sleduje obnovení a zachování kontinuity s daňovým režimem platným do 31. 12. 2013. Kromě jiného odstraňuje některé tímto zákonem nezamýšlené daňové nesrovnalosti a koriguje absenci jasného a přesného vymezení některých postupů, jež je v praxi od počátku roku 2014 suplováno výkladem. Navržená úprava novely zákona o dani z nemovitých věcí usiluje o jednoznačné vymezení některých pojmů a zapracování legislativní úpravy dílčích věcných změn spočívajících především v upřesnění vymezení předmětu daně z nemovitých věcí, zpřesnění některých postupů při zdaňování jednotek a vyjasnění podmínek osvobození při zachování návaznosti na právní úpravu daně z nemovitostí obsaženou v zákoně č. 338/1992 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2013. Navržené změny jednotlivých ustanovení zákona obsahují v souladu s Programovým prohlášením vlády České republiky a Koaliční smlouvou mezi ČSSD, hnutím ANO 2011 a KDU-ČSL na volební období 2013–2017 pouze takové úpravy, které zachovávají daňový výnos a díky vyjasnění a zpřesnění znění zákona vytvářejí podmínky pro zlepšení efektivity výběru daní snížením administrativního zatížení jak správců, tak poplatníků daně. Upřesnění příslušných ustanovení přispěje k vyjasnění úpravy daně z nemovitých věcí pro daňové subjekty, jež by nebylo možné překlenout výkladem. S ohledem na specifika nového pojetí nemovitých věcí je třeba stávající právní úpravu daně z nemovitých věcí v zájmu právní jistoty poplatníků vymezit jednoznačněji, avšak zachovat provázanost s občanským zákoníkem a dalšími souvisejícími právními předpisy. Mezinárodní zkušenosti a doporučení zahraničních expertů na tuto oblast zdůrazňují nezbytnost jasné a jednoznačné formulace právní úpravy majetkových daní. Z tohoto důvodu jsou navrhovány zpřesňující a vyjasňující úpravy příslušných ustanovení stávajícího znění zákona o dani z nemovitých věcí.

1.6. Zhodnocení rizika

Nepřijetí navrhované změny příslušných ustanovení zákona o dani z nemovitých věcí znamená nereagovat na informace a upozornění správců daně z jejich zkušeností při výkonu správy daně z nemovitých věcí, jakož i na informace odborníků z daňové veřejnosti. Při zachování stávajícího stavu v některých případech nejasného či nejednoznačného znění zákona by nebylo možné účinně zamezit sporům a nejasnostem při daňovém řízení, ani s tím spojenému případnému zvýšení administrativní náročnosti správy daně v příslušných případech. Daňové řízení spojené s nejednoznačným či nejasným zněním ustanovení vymezujících příslušné instituty by vykazovalo rysy nadměrné komplikovanosti a neefektivnosti. S navrhovanou legislativní úpravou daně z nemovitých věcí nejsou spojena žádná rizika.

2. Návrh variant řešení Varianta I – nulová - současný stav

Tato varianta předpokládá, že se nezmění současná právní úprava přijatá Zákonným opatřením Senátu s účinností od 1. 1. 2014, zohledňující do právní úpravy zdaňování nemovitých věcí především rekodifikaci soukromého práva.

Varianta II – novelizace zákona o dani z nemovitých věcí

Návrh řešení v této variantě spočívá v legislativní úpravě stávajícího znění právní úpravy daně z nemovitých věcí. Navrhuje se některá ustanovení zákona o dani z nemovitých věcí věcně upřesnit a doplnit.

a) Vynětí pozemků ve vlastnictví České republiky, obce nebo kraje, k nimž bylo zřízeno právo stavby, z osvobození od daně z pozemků dle ustanovení § 4 odst. 1 písm. a), b) a t) zákona

Osvobození od daně z pozemků upravené v ustanovení § 4 odst. 1 písm. a), b) a t) zákona bude možné přiznat pozemkům ve vlastnictví České republiky, obce v rozsahu jejího katastrálního území a kraje v rozsahu jeho územního obvodu, pokud k nim nebude zřízeno právo stavby. Právo stavby je věcné právo, které se zapisuje do katastru nemovitostí, takže v případě jeho zřízení je nesporné, kdo je stavebníkem. Pro pozemek ve vlastnictví České republiky, kraje nebo obce, k němuž bude zřízeno právo stavby a poplatníkem daně z pozemků je dle ustanovení § 3 odst. 2 písm. e) zákona stavebník, tj. osoba, jíž svědčí právo mít stavbu na pozemku jiného vlastníka, je navrženo vynětí ze zákonného osvobození od daně z pozemků. U těchto pozemků zatížených právem stavby nejsou relevantní důvody pro jejich osvobození od daně z pozemků. Pozemky ve vlastnictví jiných osob, ke kterým je zřízeno právo stavby, a u nichž je od 1. 1. 2014 poplatníkem daně z pozemků rovněž stavebník, jsou od daně z pozemků osvobozeny pouze v případě, že splňují zákonné podmínky pro jeho přiznání dle příslušné úpravy obsažené v ustanovení § 4 zákona. Poté, co stavebník realizuje zdanitelnou stavbu, která je součástí práva stavby, a tato zdanitelná stavba se stane předmětem daně ze staveb, je podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 na základě zákonné fikce v ustanovení § 7 odst. 3 zákona poplatníkem daně ze staveb a jednotek rovněž stavebník. Při splnění zákonných podmínek přísluší této stavbě osvobození dle příslušných ustanovení zákona (např. dle ustanovení § 4 odst. 1 písm. g) zákona), stejně jako stavbě, která součástí práva stavby není. Pokud by právní úprava daně z nemovitých věcí nereagovala na nové okolnosti dispozice s pozemky, založené institutem práva stavby zavedeným OZ, rozšířila by stávající právní úpravou zamýšlený rozsah osvobození od daně z pozemků. Navržená úprava v podstatě zachová kontinuitu právní úpravy v oblasti přístupu k rozsahu osvobození pozemků od daně z pozemků. Narovnáním daňového režimu u zdanění pozemků v uvedených případech zabrání navrhovaná úprava jeho rozšíření v případech, u nichž z hlediska veřejného zájmu k němu nejsou dány oprávněné důvody. Navržená úprava nepředstavuje změnu přístupu k daňovému zatížení nemovitých věcí a je z hlediska vlivu na výnos daně nevýznamná vzhledem k dlouhodobému horizontu jejího postupného projevu.

b) Úprava definice pojmu „stavební pozemek“ (ustanovení § 6 odst. 3 zákona)

V zájmu zachování kontinuity zdaňování pozemků, na kterých vznikají specifické, z hlediska veřejného zájmu významné, stavby s právní úpravou předcházející novelizaci zákona provedené s účinností od 1. 1. 2014 se navrhuje upravit definici pojmu stavební pozemek v rámci ustanovení § 6 odst. 3 zákona. Navrhuje se úprava, podle níž se na pozemek pod vznikající zdanitelnou stavbou, která je osvobozena podle ustanovení § 9 odst. 1 písm. i) nebo

j) zákona, nenahlíží jako na stavební pozemek. V tom případě nebude pozemek pod touto vznikající zdanitelnou stavbou zdaněn sazbou daně platnou pro stavební pozemek, ale sazbou daně podle druhu pozemku evidovaného v katastru nemovitostí. Daňové zatížení se tak zachová na úrovni odpovídající daňovému zatížení do konce roku 2013, kdy mohl být jako stavební pozemek zdaněn pouze takový nezastavěný pozemek, který byl určený k zastavění stavbou, která se po dokončení stala předmětem daně ze staveb. Některé vyjmenované stavby však byly vzhledem k jejich hospodářsky významným funkcím z předmětu daně ze staveb vyňaty a pozemky určené pro jejich výstavbu tak nebyly pro účely daně z pozemků stavebními pozemky.

c) Upřesnění předmětu daně ze staveb a jednotek ve vztahu k budově, v níž jsou jednotky a k okamžiku vzniku zdanitelné stavby či zdanitelné jednotky, a to rovněž ve vztahu k jejich části, resp. součásti (ustanovení § 7 zákona)

Navrhované znění ustanovení § 7 odst. 1 zákona upřesňuje vymezení předmětu daně ze staveb a jednotek u zdanitelných staveb a zdanitelných jednotek tak, aby bylo zřejmé, kdy se stávají předmětem daně ze staveb a jednotek. V návaznosti na právní úpravu předmětu daně ze staveb účinnou do 31. 12. 2013 upřesňuje navrhovaná úprava ustanovení § 7 odst. 1 zákona předmět daně ze staveb a jednotek, že předmětem daně jsou pouze zdanitelné stavby a zdanitelné jednotky, které jsou dokončené nebo užívané. Zároveň je novým ustanovením § 7 odst. 4 zákona jednoznačně stanoveno, že předmětem daně ze staveb a jednotek se může stát rovněž část budovy nebo inženýrské stavby uvedené v příloze k zákonu nebo součást jednotky, je-li dokončená nebo užívaná (blíže viz zvláštní část důvodové zprávy). Navrhovaná úprava nového ustanovení § 7 odst. 4 nemá dopad na posouzení pozemku jako stavebního podle ustanovení § 6 odst. 3 zákona. Pozemek se až do doby celkové dokončenosti zdanitelné stavby zdaňuje jako stavební pozemek a přestane být stavebním pozemkem, jakmile se zdanitelná stavba nebo všechny jednotky v ní stanou předmětem daně ze staveb a jednotek. S ohledem na skutečnost, že v současné době není jednoznačně stanoveno, kdy se zdanitelná stavba (případně její část), či zdanitelná jednotka (případně její součást) stávají předmětem daně ze staveb a jednotek, se stanovení tohoto okamžiku od počátku roku 2014 v praxi překlenuje výkladem. Ustanovení § 7 odst. 2 zákona v navrhovaném upřesněném znění jednoznačně vyjímá z předmětu daně ze staveb a jednotek zdanitelnou stavbu, v níž jsou zdanitelné jednotky. Ve vazbě na ustanovení § 2 odst. 2 písm. a) zákona je pozemek zastavěný zdanitelnou stavbou vyňat v rozsahu zastavěné plochy této stavby z předmětu daně z pozemků. Návrh zajistí kontinuitu principu nezdaňovat pozemek pod stavbou, která je předmětem daně ze staveb a jednotek, daní z pozemků. Z uvedených důvodů je navrhovaná úprava rozpočtově neutrální.

d) Úprava podmínek zdanění zdanitelných jednotek upřesněním ustanovení § 10 odst. 3 písm. a) a b) zákona

1) Návrh předložený do vnějšího připomínkového řízení Navrhované znění zákona navazuje na stávající znění zákona o dani z nemovitých věcí zohledňujícího právní úpravu nemovitých věci v OZ účinnou k 1. 1. 2014. V rámci daně z nemovitých věcí jsou zdanitelné jednotky zdaňovány daní ze staveb a jednotek. Jednotkou se nadále rozumí jak jednotka vzniklá do 31. 12. 2013 a vymezená zákonem o vlastnictví bytů, tak jednotka vymezená podle OZ. Dále uvedený postup formulovaný obecně pro jednotku a nemovitou věc se obdobně, jako u jednotek vymezených podle OZ, použije ve smyslu ustanovení § 12b zákona v případě jednotky vymezené podle zákona o vlastnictví bytů, spolu s ní spojeným podílem na společných částech domu, a pokud je s ní spojeno vlastnictví k pozemku, tak i spolu s podílem na tomto pozemku. Jednotka podle OZ zahrnuje byt a podíl na společných částech nemovité věci, do které náleží i pozemek, na němž byl dům zřízen a toto obdobně platí také pro nebytový prostor, jakož i pro soubor bytů nebo nebytových prostorů. Pokud je pozemek součástí jednotky, předmětem zdanění daní ze staveb a jednotek je zdanitelná jednotka jako nemovitá věc, jejíž součástí je kromě podílu na společných částech domu také pozemek, resp. podíl na pozemku. Tento pozemek, zdaňovaný prostřednictvím specifického koeficientu v rámci zdanitelné jednotky daní z jednotek, je podle ustanovení § 2 odst. 2 písm. e) zákona vyňat z předmětu daně z pozemků, obdobně je tomu u jiných pozemků ve spoluvlastnictví pouze všech vlastníků zdanitelných jednotek v domě, užívaných společně s těmito jednotkami. Obdobně jsou v ustanovení § 2 odst. 2 písm. a) zákona vyňaty z předmětu daně z pozemků pozemky zastavěné zdanitelnými stavbami v rozsahu zastavěné plochy těchto staveb. Současně navrhované upřesnění ustanovení § 7 odst. 2 zákona jednoznačně vyjímá z předmětu daně ze staveb a jednotek zdanitelnou stavbu, tj. budovu, v níž jsou zdanitelné jednotky a zdůrazňuje tak skutečnost, že ustanovení § 7 odst. 1 písm. a) zákona považuje budovu s jednotkami, i když nevýslovně, za zdanitelnou stavbu. V návaznosti na navrhovanou legislativní úpravu vyjasňující vztah zdanitelné stavby, kterou je budova s jednotkami, a pozemku touto stavbou zastavěného, je zpřehledněno a vyčerpávajícím způsobem upraveno použití koeficientů dle ustanovení § 10 odst. 3 zákona pro výpočet základu daně u zdanitelné jednotky. Touto úpravou je sledováno dosažení uceleně provázané právní úpravy zdaňování zdanitelných jednotek, a to jak zdanitelných jednotek, jejichž součástí je pozemek, tak zdanitelných jednotek, s nimiž jsou užívány pozemky, které jejich součástí nejsou. Obecně nadále platí, že pozemek, resp. podíl na pozemku souvisejícím se zdanitelnou jednotkou se nadále zdaňuje v rámci zdanitelné jednotky s využitím koeficientu 1,20 nebo 1,22, jímž se pro účel výpočtu základu daně, kterým je u zdanitelné jednotky upravená podlahová plocha, násobí výměra podlahové plochy zdanitelné jednotky v m, tj. bytu, nebytového prostoru nebo jejich souborů. Podle navrhované úpravy se pro výpočet základu daně u dané zdanitelné jednotky použije koeficient 1,22 v případech vymezených v ustanovení § 10 odst. 3 písm. a) bodě 1 a 2 zákona, pokud však se zdanitelnou jednotkou související pozemek není veřejně přístupným prostorem. Jedná se o případy, kdy součástí zdanitelné jednotky je pozemek přesahující zastavěnou plochu. U tohoto pozemku se koeficient 1,22 uplatní také tehdy, když není součástí zdanitelné jednotky, je však ve spoluvlastnictví všech vlastníků zdanitelných jednotek v domě a je užívaný společně s těmito zdanitelnými jednotkami. Dále se koeficient 1,22 použije u pozemku, který se nachází mimo zastavěnou plochu a je součástí zdanitelné jednotky, nebo její součástí není, resp. je ve spoluvlastnictví všech vlastníků zdanitelných jednotek v domě a je užívaný společně s těmito jednotkami. Zdaněním zdanitelné jednotky s použitím koeficientu 1,22 pouze v případě, že s ní souvisí pozemek veřejně nepřístupný, dojde k určitému narovnání jejího daňového zatížení a k zachování kontinuity zákonné úpravy, dle níž se do konce roku 2013 na pozemky související s jednotkou aplikovala daň z pozemků s možností jejich osvobození dle ustanovení § 4 odst. 1 písm. l) zákona pro pozemky, jsou-li veřejným prostorem. Koeficient 1,20 se použije ve všech ostatních případech, například není-li se zdanitelnou jednotkou spojen spoluvlastnický podíl na pozemku, tj. podíl na pozemku není součástí zdanitelné jednotky, nebo je její součástí pozemek v celém rozsahu zastavěný domem se zdanitelnými jednotkami, čili nepřesahuje plochu zastavěnou budovou, v níž se tato zdanitelná jednotka nachází. Souvisí-li se zdanitelnou jednotkou pozemek, který je veřejně přístupným prostorem, použije se při zdanění této jednotky koeficient 1,20 bez ohledu na jeho vztah k této jednotce, či na spoluvlastnické vztahy vlastníků zdanitelných jednotek k tomuto pozemku. Dle tohoto upraveného návrhu upřesňujícího zdaňování budov s jednotkami ve vazbě na jimi zastavěný pozemek již nepodléhají zdanění pozemky nepřesahující zastavěnou plochu např. budovy bytového domu, které nejsou součástí zdanitelné jednotky, a jsou ve spoluvlastnictví jen některých vlastníků zdanitelných jednotek v domě, případně ve vlastnictví osoby, která nevlastní žádnou z jednotek v domě. Navržené upřesnění ucelené úpravy zdanění jednotek a s nimi užívaných pozemků nemění věcnou podstatu jejich zdanění. Upřesňuje aspekty aplikace příslušných ustanovení zákona, které se v praxi ukázaly jako nejasné, např. u pozemků spojených s vlastnictvím jednotky a z nich zejména u pozemků mimo zastavěnou plochu budovy s jednotkami. Tyto pozemky jsou ve spoluvlastnictví vlastníků jednotek v domě, případně jiných osob, souvisejí s pozemkem pod budovou bytového domu a jsou obvykle potřebné pro provoz domu nebo s provozem domu souvisejí (pozemek, na němž je výměníková stanice, prostor pro popelnice, klepadla koberců, odpočinková zóna s lavičkami, jiné veřejně přístupné prostory apod.). Jak z uplatněných připomínek v rámci připomínkového řízení vyplynulo, byl tento návrh vnímán jako poměrně složité řešení, obtížně realizovatelné, zejména s ohledem na možnost dohledatelnosti údajů potřebných pro posouzení všech nezbytných podmínek a okolností v daňovém řízení, viz přehled možností přiřazení koeficientů 1,20 a 1,22 včetně pohledu na zdanění souvisejících pozemků podle navrhovaného upřesnění právní úpravy uvedeného v Tabulce č. 2 NÁVRH POUŽITÍ KOEFICIENTŮ U ZDANITELNÉ JEDNOTKY - bytu, nebyt. prostoru, jejich souborů (dále jen JEDNOTKA) a varianty zdanění souvisejících pozemků na příkladu bytového domu.

Vysvětlivky zkratek: OZ - zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ZoVLB - zákon č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy

k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), ve znění pozdějších předpisů JENdanů

ů t2) ,kteráěěN žádnéA

ě

ů budovydom

edm pozemk domř vlastník v PzA/N vosoby, ě

plochu vlastníkem

), který NENÍ VE

spoluvlastnictví

ů KOLIKAípadn

Ěřjednotek

1,221,221,201,20

zast. VeNjednotekpnenízKoef.1,201,22

ů ě osoba, která není vlastníkem žádné z jednotek v dom

souvisejících pozemkESAHUJÍCÍů

dan ě

ŘtN

ěN

P vlastníkě

ípadn domř edm vřpozemk PzA/N

VŠECH

Pozemek

spoluvlastnictví VepouzejednotekKoef.1,201,221,221,221,221,22

ěů

ě t ě1) N N

plochunenídom ě

žádné ípadn v edm jednotekřpozemk př

U ZDANITELNÉ jednotky - bytu, nebyt. prostoru, jejich souborů, PdanzA/N

zast.KOLIKA která

ě

Ě

Ů

N spoluvlastnictví dom jednotek

VeJENvlastníkvosoby,vlastníkemzKoef.1,201,221,201,201,201,20

domu ESAHUJÍCÍ Řů

t

ě N

NEP.1 ěč

edm jednotekpozemk ř ůPdanzA/N

VŠECH ě spoluvlastnictví

Pozemek

dom

VepouzevlastníkvKoef.1,201,221,201,201,201,20

dledledledle

JE

rozdíl oproti Tabulcepoplatníkem je vlastník podílu na tomto pozemku, tj. vlastník jednotky, p

NÁVRH POUŽITÍ KOEFICIENTSITUACE BYTOVÉHO DOMU A SOUVISEJÍCÍHO POZEMKU (pozemkk 1)2)

ástíástí VZTAHjednotcečč

Pozemku k

2) Návrh dle výsledků vnějšího připomínkového řízení V návaznosti na připomínky uplatněné v rámci vnějšího připomínkového řízení směřující zejména vůči složitosti zdaňování jednotek a s nimi souvisejících pozemků je úprava použití koeficientů 1,20 a 1,22 pro výpočet základu daně u jednotky dle ustanovení § 10 odst. 3 zákona zjednodušena. Podmínky pro použití koeficientů 1,20 a 1,22 při zdaňování zdanitelných jednotek návrh v ustanovení § 10 odst. 3 písm. a) a b) zákona formuluje tak, že se koeficient 1,22 uplatní pouze v případě zdanitelné jednotky v budově bytového domu ve vazbě na ustanovení § 2 odst. 2 písm. e) zákona obsahující negativní vymezení předmětu daně tak, že z předmětu daně z pozemků vyjímá pozemky v rozsahu odpovídajícím výši spoluvlastnických podílů na nich, které jsou součástí zdanitelných jednotek v budově bytového domu, a jiné pozemky ve spoluvlastnictví vlastníků zdanitelných jednotek v budově bytového domu užívané společně s těmito jednotkami, a to v rozsahu odpovídajícím výši spoluvlastnických podílů těchto spoluvlastníků na nich. Úpravou zapracovanou na základě výsledků vnějšího připomínkového řízení je sledováno kromě ucelené provázanosti právní úpravy zdaňování jednotek především její výrazné zjednodušení a navržený postup se nadále, jako u jednotky vymezené podle OZ, použije ve smyslu ustanovení § 12b zákona v případě jednotky vymezené podle zákona o vlastnictví bytů. V případě, že se zdanitelná jednotka nachází v budově bytového domu a její součástí je podíl na pozemku, nebo její vlastník je spoluvlastníkem jiného pozemku ve spoluvlastnictví vlastníků takových zdanitelných jednotek užívaného společně s těmito jednotkami, použije se dle ustanovení § 10 odst. 3 písm. a) zákona při zdanění jednotky, která je předmětem daně ze staveb a jednotek, koeficient 1,22. Z důvodu zjednodušení úpravy a legislativní zdrženlivosti současný upravený návrh na rozdíl od návrhu ustanovení § 10 odst. 3 zákona předloženého do vnějšího připomínkového řízení, dle něhož měly být pozemky, které jsou veřejně přístupným prostorem, z aplikace tohoto koeficientu vyloučeny, tuto podmínku již nezohledňuje. Koeficient 1,20 se dle ustanovení § 10 odst. 3 písm. b) zákona použije v případech, kdy dle zákonné úpravy nelze použít koeficient 1,22, tj. zejména v případech jednotek v bytových domech bez souvisejících pozemků, či v případech bytových jednotek v budovách, které nejsou bytovými domy, např. v rodinných domech, víceúčelových stavbách apod. Upravený návrh zároveň ponechává pozemek, který je součástí zdanitelné jednotky v budově, která není bytovým domem, nebo její součástí není a je ve spoluvlastnictví vlastníků jednotek v budově a je s nimi užíván, v předmětu daně z pozemků, a to z důvodu, aby nedocházelo k případné nežádoucí daňové optimalizaci ze strany poplatníků, jejímž důsledkem by mohl být pokles inkasa daně z nemovitých věcí, neboť v řadě těchto případů jsou pozemky rozsáhlejší. Upravený návrh v zásadě nemění věcnou podstatu zdanění jednotek a společně s nimi užívaných pozemků a kontinuální úroveň jejich daňového zatížení. Zjednodušuje však aspekty aplikace příslušných ustanovení zákona u jednotek a s nimi souvisejících pozemků, ať už jsou tyto pozemky součástí zdanitelných jednotek nebo jsou ve spoluvlastnictví vlastníků jednotek v bytovém domě a funkčně souvisejí s provozem a správou bytového domu a s užíváním v něm se nacházejících jednotek. Tyto pozemky obvykle podmiňují provoz bytového domu (pozemek, na němž je výměníková stanice, prostor pro popelnice, klepadla koberců, odpočinková zóna s lavičkami, jiné veřejně přístupné prostory apod.), který odpovídá požadavkům na trvalé bydlení a poskytuje pro ně z hlediska obecného pohledu standardní podmínky.

Současný upravený návrh je zjednodušeným řešením nevyžadujícím na rozdíl od návrhu předloženého do vnějšího připomínkového řízení při daňovém řízení posuzování řady podmínek a okolností, viz Tabulka č. 3.

NÁVRH POUŽITÍ KOEFICIENTŮ U ZDANITELNÉ JEDNOTKY - bytu, nebyt. prostoru, jejich souborů (dále jen JEDNOTKA) a zdanění souvisejících pozemků:

Tabulka č. 3

Jednotka v budově, která není bytovýmJednotka v budově bytového domu

domem

VZTAH PozemkuKoef.PředmětKoef.PředmětKoef.Předmět daněKoef.Předmět k1,20daně1,20daně1,20z pozemků1,20daně k jednotce1,22z pozemků1,22z pozemků1,221,22z pozemků

A/NA/NA/N A/N

Pozemek JE

A A N N

součástí jednotky

Jednotka

1,20 1,20 1,22 1,22

dle OZ Jednotka

1,20 1,20 1,22 1,22

dle ZoVLB

Pozemek NENÍ součástíA A N N jednotky *)

Jednotka

1,20 1,20 1,22 1,22

dle OZ Jednotka

1,20 1,20 1,22 1,22

dle ZoVLB

Jednotka dle OZ či dle ZoVLB1,20 1,20 1,20 1,20 zcela bez pozemku

*) jiný pozemek ve spoluvlastnictví vlastníků zdanitelných jednotek v budově bytového domu užívaný společně s těmito jednotkami

OZ – zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ZoVLB – zákon č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), ve znění pozdějších předpisů Oproti návrhu předloženému do vnějšího připomínkového řízení znamená navržené zjednodušení režimu zdaňování jednotek v budově bytového domu a s nimi souvisejících pozemků, jakož i celkové zpřehlednění zdaňování jednotek poměrně výrazné snížení administrativy řízení i administrativních požadavků na poplatníky daně vzhledem k významnému podílu počtu budov bytových domů rozdělených na jednotky na celkovém počtu budov rozdělených na jednotky, který dle disponibilních údajů činí 93% a představuje téměř 1,7 mil zdanitelných jednotek. Zamezením účelovému vymezování jednotek v nebytových areálech za účelem optimalizace daňové povinnosti u daně z nemovitých věcí návrh zároveň zachová míru předvídatelnosti příjmů z daně z nemovitých věcí do obecního rozpočtu. Takto upravený návrh představuje současné navrhované řešení daňového režimu zdanitelných jednotek, pokud jde o použití koeficientů pro stanovení základu daně u zdanitelné jednotky dle ustanovení § 10 odst. 3 písm. a) a b) zákona zpracované na základě výsledků vnějšího připomínkového řízení pro předložení vládě České republiky.

3. Vyhodnocení nákladů a přínosů

Na základě posouzení a vyhodnocení všech souvisejících důvodů je realizace nulové varianty (tj. ponechání stávajícího stavu) vyloučena, a je proto vypracován návrh Varianty II - novelizace zákona o dani z nemovitých věcí. Z toho důvodu není třeba u nulové varianty identifikovat náklady a přínosy.

3.1. Identifikace nákladů a přínosů Varianta I – nulová - současný stav

Tato varianta nemění současný stav, který byl přijat na základě Zákonného opatření Senátu s účinností k 1. 1. 2014 zohledňující v rámci právní úpravy zdaňování nemovitých věcí především novou úpravu zavedenou rekodifikací soukromého práva. Zachováním stávajícího stavu by nedošlo k odstranění současných výkladových nejasností některých ustanovení zákona o dani z nemovitých věcí. V souladu s Obecnými zásadami pro hodnocení dopadů regulace (RIA) účinnými od 1. 2. 2014 (část II. Metodika pro hodnocení dopadů regulace (RIA), B. Hodnocení dopadů regulace, bod 3.1. Identifikace nákladů a přínosů) není třeba variantu nulovou detailně analyzovat.

Varianta II – novelizace zákona o dani z nemovitých věcí

Pro Variantu II – novelizace zákona o dani z nemovitých věcí ve znění návrhu upraveného dle výsledků vnějšího připomínkového řízení jsou identifikovány následující náklady a přínosy.

3.2. Náklady – zápory:

 jedná se o další dílčí novelizaci právní úpravy zdaňování nemovitého majetku;  nároky na orientaci jak správců daně a odborné daňové veřejnosti, tak daňových subjektů ve změnách právní úpravy zohledňující změny v oblasti nemovitých věcí zavedené OZ s účinností k 1. 1. 2014;  kvantifikovatelné náklady zásadního významu spojené s návrhem změn právní úpravy nejsou identifikovány.

3.3. Přínosy – klady:

 zachování základní koncepce zdanění nemovitého majetku a struktury jeho právní úpravy;  odstranění některých zákonem o dani z nemovitých věcí nezamýšlených daňových nesrovnalostí;  zachování základních principů stávajícího způsobu stanovení základu daně a sazby daně z nemovitých věcí;  revize změn učiněných z důvodu rekodifikace soukromého práva a odstranění zjištěných nejasností stávající právní úpravy daně z nemovitých věcí;  provedení dílčích věcných upřesnění příslušných ustanovení zákona, jejichž potřeba vyvstala z dlouhodobější aplikační praxe správců daně, z poznatků odborné daňové veřejnosti a rovněž z připomínek uplatněných ve vnějším připomínkovém řízení;  odstranění výkladových nejasností a dílčí zjednodušení právní úpravy u zdaňování jednotek v zájmu snížení administrativní zátěže jak na straně daňového subjektu, tak správce daně;  předvídatelnost daňového výnosu vzhledem k zachování stávajících principů a postupů stanovení daně včetně příslušných pravomocí obcí;  návrh nezasahuje do základních konstrukčních prvků zdaňování nemovitých věcí.

3.4. Vyhodnocení nákladů a přínosů variant

Navrhovanou úpravou zákona o dani z nemovitých věcí je sledováno provedení legislativně upřesňujících změn právní úpravy spojených s řadou nekvantifikovatelných přínosů a pouze minimálním zatížením dotčených subjektů doprovázejícím každou změnu právní úpravy. Vzhledem k charakteru řešených dílčích věcných otázek a s ohledem na rozsah a povahu jejich účinků je vyhodnocení nákladů a přínosů provedeno s uplatněním principu přiměřenosti v rovině kvalitativně analyzovatelných dopadů.

Varianta I – nulová - současný stav

Nulová varianta představuje nepřijetí navrhované změny právní úpravy daně z nemovitých věcí a zachování stávajícího stavu. Zákonná úprava by tak nadále obsahovala některá výkladově obtížná ustanovení ve znění znesnadňujícím správu daně jak na straně správců daně, tak široké daňové veřejnosti. Z posouzení jak praktických, tak dalších možných důsledků zákona o dani z nemovitých věcí účinného od 1. 1. 2014 odbornými pracovníky správců daně a odbornou daňovou veřejností je zřejmé, že ponechání stávajícího stavu bez žádoucích legislativních upřesnění, posílení jednoznačnosti a vyjasnění některých ustanovení, může vést k nepochopení nebo nesprávnému porozumění stávající právní úpravě. S tím je spojeno nebezpečí negativních důsledků na plnění daňových povinností daňovými subjekty, na komunikaci se správcem daně a na náročnost daňového řízení.

Varianta II – přijetí navrhovaných změn do zákona o dani z nemovitých věcí Náklady a přínosy ve vztahu k fyzickým a právnickým osobám v postavení poplatníků daně a ke správcům daně

V rámci navržených legislativně věcných úprav bude na zdanění nemovitých věcí aplikován v zásadě režim platného zákona o dani z nemovitých věcí. Návrh novely zákona nemění základní principy a postupy spojené s povinností podat daňové přiznání. Poplatníci daně ani orgány finanční správy v postavení správce daně nebudou při stanovení daně dotčeni žádnými významnými systémovými změnami ani náklady. Navržená úprava do jisté míry klade určité nároky na orientaci všech dotčených subjektů jak v oblasti nového soukromého práva, tak v oblastech s ním souvisejících. Na správce daně návrh neklade zvýšené administrativní nároky. Přínosy z upřesnění a dílčího zjednodušení příslušných ustanovení zákona a posílení jednoznačnosti výkladu je prakticky nemožné předem vyčíslit, jde zejména o změny bez dodatečných nákladů. Návrh úpravy zákona o dani z nemovitých věcí podmíněný rámcem nového pojetí nemovitých věcí v občanském zákoníku je řešením na úrovni dosažitelné optimální vyváženosti požadavků kladených na jasné, spravedlivé administrativní zátěž nezvyšující zdanění. Jako změna každého právního předpisu, přináší i předkládaná novela zákona o dani z nemovitých věcí změny, které vyžadují porozumění a přijetí daňovou veřejností jak odbornou, tak laickou. Případná minimální jednorázová zátěž spojená se seznámením se s pozměněnou právní úpravou je vyvážena zpřesněnou úpravou a posílením jednoznačnosti výkladu.

Náklady a přínosy ve vztahu k obcím jako příjemcům výnosu daně z nemovitých věcí

Navržená legislativní úprava nevyvolá změny ve finančním efektu pro místní rozpočty oproti stávajícímu stavu. Nemění kompetence obcí v oblasti právní úpravy daně z nemovitých věcí využitelné pro ovlivnění a předvídatelnost příjmů z této daně do obecních rozpočtů.

Náklady a přínosy ve vztahu k veřejné správě

Navrhovaná varianta je bez vlivu a dopadů na fungování veřejné správy.

4. Návrh řešení 4.1. Stanovení pořadí variant a výběr nejvhodnějšího řešení

Z hlediska hodnocení dopadů, v návaznosti na závěry z konzultací v rámci neformální pracovní skupiny zřízené při Ministerstvu financí pro přípravu návrhu novelizace zákona složené ze zástupců Ministerstva financí, Ministerstva pro místní rozvoj, GFŘ, ČÚZK a zástupců odborné veřejnosti z řad Komory daňových poradců ČR a s přihlédnutím k názorům správců daně, je jako vhodnější z navrhovaných variant I a II vyhodnocena varianta II. Zvolená varianta spočívá v legislativní úpravě stávajícího znění právní úpravy daně z nemovitých věcí formou novelizace zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí, ve znění pozdějších předpisů. Upřesnění a dílčí věcné změny zjednodušující především zdaňování jednotek v bytových domech a s nimi souvisejících pozemků oproti stávající právní úpravě daně z nemovitých věcí reagují na odezvu správců daně i odborné daňové veřejnosti na prvotní zkušenosti ze zdaňování nemovitých věcí podle právní úpravy účinné k 1. 1. 2014 přijaté Zákonným opatřením Senátu. Navržené legislativní změny při zachování kontinuity právní úpravy daně z nemovitých věcí posílí jednoznačnost a srozumitelnost příslušných ustanovení zákona, omezí výkladové nejasnosti při posuzování skutečností spojených se vznikem daňové povinnosti a přispějí ke správnému stanovení daně z nemovitých věcí. V daném případě nelze zvolit jinou variantu než Variantu II - novelizace zákona o dani z nemovitých věcí, která je jediná přijatelná a je vyhodnocena jako nejvhodnější řešení.

Řešení navržené ve Variantě II splňuje požadavky kladené na požadovanou legislativní změnu tím, že směřuje k vyjasnění právní úpravy a k omezení výkladových nejasností, ke zvýšení právní jistoty v daňovém řízení jak u daňových subjektů, tak správců daně, nekomplikuje správu daně z nemovitých věcí. Zároveň zvolená varianta nenarušuje stabilitu finanční situace a hospodaření obcí, neboť nesnižuje výnosový potenciál daně z nemovitých věcí jako jednoho ze zdrojů obecních rozpočtů, viz Tabulka č. 3.

Příjmy obcí (v tis. Kč) Tabulka č. 3

2010 2011 2012 2013

I. Daňové příjmy celkem 142 885 547,92 141 901 390,39 145 534 554,59 161 725 863,46

z toho:

Daň z nemovitostí 8 663 630,55 8 609 129,71 9 602 113,78 9 736 020,87

Daně a poplatky z vybr. činností a služeb 11 737 129,80 11 947 302,24 14 091 314,87 15 932 646,60

z toho:

- poplatky a odvody v oblasti život. prostř. 6 122 480,75 6 050 278,07 2 879 826,57 2 770 014,57

- místní poplatky z vybr. činností a služeb 2 351 090,65 2 842 215,08 4 806 997,39 5 144 616,44

- ostatní odvody z vybr. činností a služeb 769 674,27 607 268,86 4 454 456,32 5 621 865,25

- správní poplatky 2 493 884,13 2 447 540,22 1 950 034,58 2 396 150,34

II. Nedaňové příjmy 27 181 948,21 28 648 689,06 28 790 365,96 28 304 747,41

III. Kapitálové příjmy 12 769 005,17 8 508 240,21 8 742 712,44 7 340 405,24

IV. Přijaté transfery celkem 100 783 645,89 89 548 839,45 58 003 637,91 58 804 687,76

PÍJMY CELKEM 283 620 347,05 268 607 158,99 241 071 271,02 256 175 703,66

Zdroj: Centrální systém účetních informací státu (CSÚIS) Ministerstva financí ČR

Nárůst celkových daňových příjmů obcí mezi roky 2012 a 2013 souvisí s novelou zákona č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení daní, která znamenala posílení sdílených daňových příjmů ve prospěch obcí. V souvislosti s touto úpravou se podíl daně z nemovitostí (dnes daň z nemovitých věcí) na celkových daňových příjmech dosažený v roce 2012 (6,6 %) vrátil v roce 2013 v podstatě na úroveň let 2010 a 2011‚ tj. na 6 %. Z hlediska sledovaného cíle je možné dosáhnout efektu návrhu zvolené varianty, zejména pokud jde o zjednodušení daňového řízení a zvýšení jeho jednoznačnosti, v bezprostřední návaznosti na provedenou legislativní změnu, tedy počínaje účinností novely, která se předpokládá ke dni 1. 1. 2015.

Kvantifikace přínosů a nákladů v peněžním vyjádření je s ohledem na podstatu řešené korekce regulace neproveditelná. Seriozní kvalifikovaný odhad budoucího výnosu daně z nemovitých věcí ve zvolené, tj. jediné možné variantě, je vzhledem k charakteru účinků navrhovaných legislativních úprav a s ohledem na absenci relevantních výchozích hodnotitelných dat nereálný. Pokud by navrhované změny, u nichž lze alespoň minimální míru vlivu na inkaso daně připustit, představovaly např. 1% dopad odvozený od četnosti případů a výše s nimi spojené daně, mohly by při předpokládané tendenci dalšího mírného nárůstu inkasa daně z nemovitých věcí znamenat jeho pohyb řádově ± 100 mil. Kč. Výnosové postavení daně z nemovitých věcí představující v současné době více než 50 % podíl na celkovém inkasu majetkových daní vybíraných v České republice (viz Tabulka č. 4) se v důsledku navržené novelizace právní úpravy nezmění.

Inkaso majetkových daní Tabulka č. 4

InkasoInkasoInkaso v mld.Kčv mld. Kčv mld. Kč

201120122013

Majetkové daně20,29 20,64 18,93 celkem

V tom:

Daň dědická 0,08 0,07 0,08 Daň darovací 4,28 3,37 0,11 Daň z převodu7,36 nemovitostí

7,66 8,89

Daň z nemovitostí, 8,57 9,54 9,85 Podíl daně42,2 % 46,2 % 52,0 % z nemovitostí na majetkových daních celkem

Zdroj: EDA 1 - Přehled daňové povinnosti a inkasa, stavu nedoplatků a přeplatků v letech 1996 – 2013

Případné zvýšení podílu inkasa daně z nemovitých věcí na celkovém inkasu majetkových daní v období následujícím po zdaňovacím období roku 2014 lze očekávat v souvislosti s transformací daně dědické a daně darovací pod daň z příjmů s účinností k 1. lednu 2014 a s efektivním výkonem správy daně z nemovitých věcí. Pro zdaňovací období roku 2014 je v příjmech státního rozpočtu počítáno s příjmy z majetkových daní bez daně z nemovitých věcí v částce 9,9 mld. Kč, z toho u daně z nabytí nemovitých věcí, jako jediné zachované převodní majetkové daně, v částce 9,75 mld. Kč. Predikce daňových příjmů obcí na rok 2014 zahrnuje u daně z nemovitých věcí příjmy v částce 9,8 mld. Kč. Navrhované změny právní úpravy daně z nemovitých věcí v souladu s Programovým prohlášením vlády obsahují pouze takové zpřesňující a vyjasňující úpravy zákona, které sledují zvýšení efektivity výběru daně z nemovitých věcí. Návrh zachovává z hlediska správy daně kontinuitu ve využívání údajů při vyměřování daně, nerozšiřuje oblasti případů, s nimiž je spojena povinnost podat daňové přiznání a nevyžaduje zásadní úpravy daňových tiskopisů. Nevyvolává podstatné konstrukční úpravy příslušných aplikací automatizovaného daňového informačního systému (ADIS) s významnějšími nároky na jejich finanční krytí. Ve vztahu ke státnímu rozpočtu pro rok 2015 nevyvolají navrhované legislativní změny právní úpravy daně z nemovitých věcí žádné výrazné dodatečné náklady nad rámec běžných nákladů spojených s administrativním a technickým zajištěním správy daně při obdobných dílčích novelizacích zákona. Nicméně určité náklady budou vyvolány v souvislosti s nezbytnými úpravami daňových tiskopisů a s rozšířením funkčnosti stávající úlohy ADIS. Předkládaný návrh nebude mít vyčíslitelné přímé dopady na státní rozpočet, na jiné veřejné rozpočty ani na podnikatelské prostředí. Navrhovaná právní úprava rovněž neovlivní oblast sociální ani environmentální. Jednotlivé legislativně věcné úpravy znění příslušných ustanovení zákona o dani z nemovitých věcí nevyvolávají nebezpečí zvýšené korupce, neumožňují žádným způsobem korupční jednání ani jakkoliv neznesnadňují odhalení korupčního jednání. Vyhodnocení míry vlivu legislativního návrhu na správu daně a případně i na celkový výnos daně z nemovitých věcí je otázkou následné analýzy založené na praktických poznatcích správců daně a na skutečném vývoji disponibilních údajů.

5. Implementace doporučené varianty a vynucování

Navrhované změny zákona budou provedeny formou vydání novely zákona o dani z nemovitých věcí s předpokládanou účinností k 1. 1. 2015. S navrhovanou novelizací není spojena potřeba speciálního zavádění, neboť se jedná o úpravu zavádějící kromě převážně legislativně technických, pouze dílčí věcné změny. Vynucování upravených ustanovení zákona bude probíhat standardně prostřednictvím správce daně, který je příslušný věcně a místně k uložení i k vynucování povinností uložených při správě daní v souladu s příslušnými ustanoveními zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Tento správce daně obvykle disponuje podklady pro vydání daného rozhodnutí, ale i potřebnými odbornými znalostmi, čímž je zaručena efektivní implementace dané regulace i její efektivní kontrola a případně vynucování. Třístupňová soustava orgánů Finanční správy České republiky zajišťuje optimální vertikální rozložení výkonu zákonné působnosti a v kombinaci s vnitřní organizační strukturou jsou tyto orgány schopny rozsah zákonem svěřené působnosti plně a efektivně zajišťovat. Efektivita implementace navržené právní úpravy je rovněž podmíněna okruhem a množstvím daňových subjektů, vůči nimž regulace směřuje a jimž jsou práva a povinnosti stanovovány na principu rovnosti.

6. Přezkum účinnosti regulace

Účinnost přijatých změn obsažených v novelizované právní úpravě se projeví v reakci daňové veřejnosti a bude ověřována v praxi pracovníky správce daně.

7. Konzultace a zdroje dat

Zdroje dat V rámci přípravy navrhované úpravy byly zohledňovány údaje a data dostupné ze sestav automatizované evidence daní (EDA), Automatizovaného daňového informačního systému orgánů Finanční správy ČR (ADIS) a centrálního systému účetních informací státu (CSÚIS) Ministerstva financí ČR. Konzultace Prvotní konzultace problematiky signalizované pracovníky správců daně proběhly s odborem majetkových daní, oceňování a ostatních agend GFŘ. Analýza a příprava návrhu úpravy příslušných ustanovení zákona je výsledkem konzultací s příslušnými odbory Ministerstva financí a dále zejména s Ministerstvem vnitra, Ministerstvem zemědělství, Ministerstvem pro místní rozvoj a Českým úřadem zeměměřickým a katastrálním a spolupráce v rámci pracovní skupiny pro přípravu navrhované novelizace zákona zřízené při Ministerstvu financí.