zákon č. 23/2025 Sb.

K Čl. I:

K bodům 1, 2, 26, 30, 31, 33, 34, 35, 46 a 98

Uvedenými novelizačními body je v normativním textu zákona o elektronických komunikacích prováděna terminologická aktualizace pojmů „zdravotně postižený uživatel“ nebo „zdravotně postižený koncový uživatel“ za pojmy „osoba se zdravotním postižením“ nebo „osoba se zdravotním postižením“. Nezbytnost provedení této úpravy vyplývá z přijetí Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením (viz kapitola 6 - Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána), která uvedené pojmy se stejným obsahovým významem nahrazuje tak, aby definičně nebylo odkazováno na „postiženou fyzickou osobu“, což je ve vztahu k lidské bytosti a ochraně její cti a důstojnosti možné považovat za problematické.

K bodu 3 a 4

§ 8 odst. 6 a nový § 8a

V souvislosti s přijetím zákona č. 427/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, který nabývá účinnosti 1. ledna 2025, dochází k organizačním změnám, kdy výkonu agendy Rejstříku trestů jako samostatné organizační složky státu přechází na Ministerstvo spravedlnosti. Na základě této změny se tedy i upravuje název zákona, přejmenování „evidence Rejstříku trestů“ se nahrazují slovy „restřík trestů“ atd. Podle zákona č. 269/1994 Sb., svou bezúhonnost prokázat obdobným způsobem jako občan členského státu EU i občan Spojeného království Velké Británie a Severního Irska. Proto se navrhuje, aby byl okruh osob, které jsou oprávněny doložit bezúhonnost výpisem z Rejstříku trestů (nově „rejstřík trestů) s přílohou obsahující informace, které jsou zapsané v evidenci trestů jiného členského státu, rozšířen i o osoby, které jsou státními příslušníky Spojeného království Velké Británie a Severního Irska.

Zároveň dochází k zpřehlednění textu, když dosavadní odstavec 6 v § 8 se vypouští a text je zapracován do nového § 8a.

K bodu 5

§ 13 odst. 3 Rovněž v tomto případě je navrhována terminologická aktualizace, a to v souvislosti s úpravou provedenou v § 429 zákona č. 879/2012 Sb., občanský zákoník, ve kterém je s účinností od 1. ledna 2014 nahrazena úprava obsažená v § 2 odst. 3 obchodního zákoníku úpravu novou, jíž bylo upuštěno od vymezování místa podnikání fyzických osob a byla sjednocena úprava sídla pro podnikatele – právnické osoby i pro podnikatele – fyzické osoby (podnikající fyzické osoby). Oba druhy podnikatelů mají od uvedeného data jednotně sídlo, odlišnost je však zachována pro podnikatele zapsané do obchodního rejstříku, u nichž je sídlem místo zapsané v obchodním rejstříku, a podnikatele nezapisované do obchodního rejstříku, jejichž sídlo je určeno místem výkonu jejich hlavní podnikatelské činnosti, jinak jejich bydlištěm.

K bodu 6

§ 13 odst. 6

Zpřesnění textace zákona. Jedná se o konstatování skutečnosti, že fyzická nebo právnická osoba nemusí vydání osvědčení požadovat.

K bodu 7

§ 13 odst. 8

Jedná se o zpřesnění textu, když se oznamovací povinnost uvedená v § 13 odstavci 8 nevztahuje k jakékoli vykonávané komunikační činnosti, ale pouze k té, která byla oznámena podle § 13 odstavce 1.

K bodu 8

§ 13 odst. 10

Legislativně technická úprava – oprava chybného odkazu.

K bodu 9

§ 13 odst. 11

V § 13 je navrhováno doplnit odstavec 11, jímž se stanoví oprávnění (nikoliv povinnost) Úřadu rozhodnout o zániku oprávnění k podnikání v elektronických komunikacích v případech, kdy fyzická nebo právnická osoba nevykonává komunikační činnost, kterou oznámila podle § 13 odst. 1, a v souvislosti s tím neprovedla oznámení podle § 13 odst. 8, a současně nezjednala řádný právní stav ani poté, kdy na jeho porušení byla upozorněna Úřadem. Úřad nesplnění informační povinnosti zjišťuje z jemu dostupných zdrojů tak, aby v přiměřené lhůtě mohl podnikatele vyzvat ke zjednání nápravy.

K bodu 10

§ 14 odst. 1

Zpřesnění textace zákona. Jedná se o konstatování skutečnosti, že fyzická nebo právnická osoba nemusí vydání osvědčení požadovat.

K bodu 11

§ 14 odst. 4 Legislativně technická úprava. K poslední větě odstavce, jedná se o technickou úpravu, když uvedená konstatace vyplývá již ze zákona o správních poplatcích a rovněž z § 13 odst. 7.

K bodu 12

§ 14 odst. 5 V návaznosti na nově zavedenou možnost Úřadu rozhodnout o zániku oprávnění k podnikání v elektronických komunikacích podle § 13 odst. 11 se navrhuje doplnit odpovídající povinnost Úřadu ve vztahu k vedení databáze podnikatelů v elektronických komunikacích tak, aby byla tato databáze aktuální.

K bodu 13

§ 17 odst. 5

Vzhledem k tomu, že kromě leteckého rejstříku České republiky zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zná rovněž rejstřík pověřené osoby k vedení rejstříku sportovních létajících zařízení, navrhuje se doplnit předmětné ustanovení o další možnosti doložení žádosti o vydání individuálního oprávnění k využívání rádiových kmitočtů.

K bodu 14

§ 19 odst. 4 písm. e) Navržené doplnění § 19 odst. odst. 4 písm. e) směřuje k posílení právní jistoty žadatelů o vydání rozhodnutí o odnětí oprávnění k využívání rádiových kmitočtů, když jednoznačně vymezuje okamžik, do kterého je možné o odnětí ke konkrétnímu datu účinně žádat.

K bodu 15

Navrhovaná úprava je terminologickou úpravou podle čl. 40 odst. 1 Legislativních pravidel vlády, kdy je navrhováno nahrazení pojmu „správce dědictví“ pojmem „správce pozůstalosti“, a to s ohledem na § 115 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů.

K bodu 16

§ 19 odst. 6

Legislativně technická úprava.

K bodu 17

§ 19 odst. 6 Na základě navrhovaného doplnění dochází k odstranění komplikací při převodu individuálního oprávnění k využívání rádiových kmitočtů (dále jen „IO“) u letadel či lodí využívaných pro sportovní nebo rekreační účely, které jsou osvobozeny podle § 24 odst. 3 od poplatkové povinnosti. Pokud dojde ke změně zápisu v příslušném rejstříku, i tak musí žadatel o IO spolupracovat se stávajícím držitelem IO (tedy toho původně zapsaného v rejstříku) podle § 19a odst. 2. Ten ale často nespolupracuje a není ke spolupráci motivován, tj. aby aktivně podal žádost o odnětí IO a spolupracoval s novým majitelem letadla či lodi (navíc, v řadě případů jsou držitelé IO zahraniční osobou a už toto o sobě komplikuje možnost komunikace).

Jediným řešením je v takových případech odnětí IO z moci úřední (změna podmínek, na jejichž základě bylo IO uděleno). To je však proces časově náročný, což je v neprospěch nového majitele letadla či lodě, který do doby, než se záležitost vyřeší, nemůže s letadlem létat/plout lodí.

K bodu 18

§ 19b odst. 5 Navrhuje se vztáhnout možnost udělit individuální oprávnění pro experimentální účely na dobu až 54 měsíců i pro případy těch subjektů, kteří se aktivně věnují výzkumu, vývoji a výrobě v dané oblasti.

K bodu 19

§ 19b odst. 13 Smyslem navrhovaného doplnění je upravit situaci, kdy je jediným řešením vzniklé škodlivé interference ukončení experimentální využívání rádiových kmitočtů. V takovém případě není dán důvod pro to, aby dotčené oprávnění pro experimentální účely nadále platilo, a tudíž se doplňuje možnost odejmout takové experimentální oprávnění Úřadem.

K bodu 20

§ 20 odst. 6

Současné znění § 20 neupravuje výjimku pro případ přídělu rádiových kmitočtů, který byl přidělen Úřadem na základě výběrového řízení a následného rozhodnutí, které vydala Evropské komise (dále jen „Komise“). Stejně tak podmínky využití předmětné části rádiového spektra stanoví v takovém případě Komise, nikoli Úřad. Doba platnosti takového přídělu je rovněž stanovena v souladu s rozhodnutím Komise.

Toto ustanovení se týká přidělení kmitočtů rozhodnutím Komise, konkrétně o Rozhodnutí Komise ze dne 13. května 2009 o výběru provozovatelů celoevropských soustav poskytujících družicové pohyblivé služby (MSS) (CELEX 32009D0449), které bylo vydáno na základě následujícího rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady (CELEX 32008D0626). Nejedná se tedy o obecnou kompetenci Komise, která by vyplývala například z Evropského kodexu pro elektronické komunikace (jako je například vymezení relevantních trhů podle čl. 64 apod.), ale ve své podstatě ad hoc rozhodnutí Komise na základě konkrétního rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady.

Daný případ kompetence Komise vydat rozhodnutí, kterým se přidělují rádiové kmitočty v konkrétní věci, může být v budoucnu, pokud ji bude předpokládat příslušný akt evropského práva (jako v uvedeném případě rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady), znovu využita, tj. právní úprava obsažená v této věci by měla být zachována univerzálně (obecně) vůči jakýmkoli takovým (i budoucím) rozhodnutím Komise.

K bodu 21

§ 23 odst. 1 Cílem navržené změny je předcházet nežádoucí situaci, kdy Úřad vede řízení o vydání souhlasu s převodem přídělu, ale má vážné podezření, že nedochází k plnění podmínek přídělu rádiových kmitočtů, protože lhůta pro splnění všech podmínek obsažených v přídělu, nebo celého rozsahu podmínek dosud neuplynula.

K bodu 22

§ 26 S ohledem na požadavek řádnosti provedení zkoušek obecné způsobilosti a možnost důkladného ověření znalostí žadatelů se navrhuje doplnit obecné pravidlo, že se testové otázky ke zkoušce odborné způsobilosti zveřejňují pouze v rozsahu stanoveném prováděcím předpisem, když zejména znalost všech variant odpovědí na testové otázky, tj. včetně nesprávných odpovědí, by mohla ohrozit u žadatelů veřejný zájem na objektivním posouzení jejich skutečné míry znalostí. K textaci § 26 odst. 3 je nutno uvést, že pojem „písemně“ nelze zaměňovat za pojem v listinné podobě. V aktuálně platném znění uvedené slovo „písemně“ znamená jak v listinné podobě, tak elektronické. Platné znění předmětného ustanovení tedy tímto nikterak nelimituje možnost elektronického podání dané žádosti.

K bodu 23

§ 26 odst. 5 Navržená úprava cílí na umožnění vystavení všeobecného průkazu radiotelefonisty letecké pohyblivé služby pro obsluhu letadlové a letecké stanice na základě „uznání“ zkoušky podle standardu ICAO 4 prováděné na základě požadavků přímo použitelných předpisů EU (Nařízení Komise V Přenesené Pravomoci (EU) 2020/723 ze dne 4. března 2020, kterým se stanoví prováděcí pravidla pro uznávání osvědčení pilotů vydaných třetí zemí a kterým se mění nařízení (EU) č. 1178/201 – čl. 4) a současně zkoušky z teoretických znalostí k získání průkazu způsobilosti pilota prováděné před Úřadem pro civilní letectví. Pro uznání takové způsobilosti je nutno předložit oba doklady.

K bodu 24

Doplňuje se zmocnění k vydání prováděcího předpisu o rozsah zveřejňování zadání otázek a odpovědí ke zkoušce odborné způsobilosti.

K bodu 25

§ 27 odst. 2 Navržené doplnění odpovídá účelu radiokomunikačního účtu, který není součástí státního rozpočtu, když by vypracování analýz, posudků a odborných posouzení v oblasti správy rádiového spektra a využívání rádiových kmitočtů mělo sloužit primárně k naplnění úkolů Úřadu při zajištění správy a účelného využívání rádiových kmitočtů, správy rádiového spektra a rovněž ku prospěchu osob využívajících rádiové spektrum a spotřebitelů (například diváků zemského digitálního televizního vysílání apod.) a dále např. k podkladům pro veřejné konzultace.

Například by se mohlo jednat o potřebu odborného nezávislého posouzení způsobu nastavení pravidel správy rádiového spektra na národní úrovni v důsledku mezinárodní, resp. evropské harmonizace, potřeba zpracování znaleckého, resp. odborného posouzení na podporu závěrů Úřadu v oblasti rádiového spektra apod. Předmětné ustanovení je reimplementační k článku 19 odst. 1 směrnice 2018/1972 (kodex pro elektronické komunikace).

K bodu 27

§ 33 odst. 18 Navrhuje se pro případ, že je přístup k tísňovým službám prostřednictvím tísňové komunikace poskytován jiným podnikatelem, než je podnikatel poskytující veřejně dostupnou interpersonální komunikační službu založenou na číslech, aby i v takovém případě byl přístup k tísňovým službám poskytován bezplatně a nevyžadoval použití jakéhokoli platebního prostředku. Tyto požadavky je důvodné vztáhnout i na případy, kdy je přístupu k tísňovým službám realizován prostřednictvím služby přístupu k internetu, a stanovit tak fakticky dovolenou výjimku ze zákazu „zero-ratingu“ v souladu s čl. 3 odst. 3 třetí pododstavec písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2120 ze dne 25. listopadu 2015, kterým se stanoví opatření týkající se přístupu k otevřenému internetu a maloobchodní ceny za regulovanou komunikaci v rámci Unie a mění směrnice 2002/22/ES a nařízení (EU) č. 531/2012, v platném znění, pro takové případy.

Data využitá/spotřebovaná koncovým uživatelem za účelem využití tísňové komunikace se tak nebudou započítávat do datového limitu u služby přístupu k internetu.

Smyslem navrhované úpravy je rovněž podpořit jiné způsoby tísňové komunikace ve smyslu § 33 odstavce 14 písm. c), například tísňové komunikace uskutečňované prostřednictvím aplikací, a umožnit koncovým uživatelům, kterými jsou nadto i osoby se zdravotním postižením, bezplatné využití takových aplikací a nevyžadování použití jakéhokoli platebního prostředku.

K bodu 28

§ 33 odst. 20 Jeví jako účelné vytvoření seznamu dalších způsobů a forem tísňové komunikace, které jsou určeny pro plnění povinnosti podle odstavce 18, a to v podrobnosti, které poskytovatel potřebuje pro jednoznačné definování takového provozu, kterým je uskutečňována právě tísňová komunikace. Tyto údaje musí být evidovány a pravidelně aktualizovány, aby mohly být interní systémy poskytovatelů nastaveny korektně pro správné fungování. Z těchto důvodů Ministerstvo vnitra zřídí takový seznamu a zároveň bude vyhodnocovat, která z aplikací, popř. webů splňuje podmínku toho, že je určena pro přístup k tísňovým službám skrze tísňovou komunikaci. Ten provede zápis takové aplikace na seznam s údaji, které aplikaci jednoznačně definují a dávají poskytovateli služby přístupu k internetu dostatečné údaje pro nastavení.

K bodu 29 a 32

Úprava terminologie ve vazbě na zákon č. 374/2021 Sb. Změna původního termínu „veřejně dostupná telefonní služba“ na nový termín „hlasová komunikační služba“ a změna terminologie v rámci textace univerzální služby.

K bodu 36

§ 61 odst. 3 Úprava terminologie ve vazbě na zákon č. 374/2021 Sb. Změna původního termínu „tísňová čísla“ na nový termín „tísňové služby“, když nová právní úprava umožňuje využívat tísňové služby i prostřednictvím interpersonálních komunikačních služeb nezávislých na číslech.

K bodu 37

§ 61 odst. 4 Podle stávající právní úpravy má podnikatel poskytující hlasovou komunikační službu povinnost vést aktuální databázi všech svých účastníků hlasové komunikační služby. Poskytovatelé poskytující jiné služby, než hlasovou komunikační službu tuto povinnost nemají. V dnešní době je nezbytné, aby tuto povinnost měli všichni poskytovatelé veřejně dostupných služeb elektronické komunikace. I tito poskytovatelé by měli být schopni identifikovat svého zákazníka.

K bodu 38 a 39

§ 63b odst. 8 a 9 Navrhovaná úprava směřuje k vyřešení praktického výkladového problému souvisejícího s pojmem doby trvání, na kterou je smlouva uzavřena, který v současné době činí správní i soudní praxi obtíže. Většina soudů v České republice dané ustanovení správně vykládá tak, že v duchu zásady smluvní volnosti může být i u smlouvy sjednané na dobu neurčitou sjednána minimální doba trvání smlouvy, se kterou operátor počítá při kalkulaci ceny. V menšině případů soudy zastávají názor opačný. Vzhledem ke zpravidla bagatelnímu rozsahu sporných částek není možné získat sjednocující stanovisko soudů na vyšších stupních soudní soustavy. K předejití této nejasnosti a k posílení právní jistoty související s užitím institutu úhrady za předčasné ukončení smlouvy navrhujeme formulační změnu, která danou otázku postaví najisto. Dále se stanoví, jakým způsobem se počítá výše úhrady podle odstavce 8.

K bodům 40 až 44

Úprava ve vazbě na znění § 63c, tj. existence balíčku služeb podle § 63c.

K bodu 41

§ 64 odst. 8 Nahrazení pojmu nelze se odvolat za pojem nelze podat rozklad vzhledem k tomu, že pokud je proti rozhodnutí Úřadu přípustný opravný prostředek, pak se jedná o rozklad, nikoliv odvolání.

K bodu 45

§ 66 odst. 1 V rámci předcházení možným výkladovým problémům a současně za účelem explicitního potvrzení hranic kompetencí dozorových orgánů, tedy Úřadu a Úřadu pro ochranu osobních údajů v oblasti „zakázaného marketingu“ se navrhuje zpřesnění daného ustanovení, tedy vymezení rozsahu pojmu marketing.

K bodu 47

§ 86e Navrhuje se vypustit bez náhrady povinnost konzultace s Komisí podle § 131 zákona o elektronických komunikacích. Tento požadavek konzultace s Evropskou komisí nevyplývá z čl. 81 Kodexu pro elektronické komunikace, jehož je § 86e zákona o elektronických komunikacích transpozicí, a jde tedy nad jeho rámec.

K bodu 48

§ 90 odst. 3

Z důvodu právní jistoty se navrhuje upravit ustanovení povinnosti uchovávat provozní údaje pro účely vyúčtování tak, aby bylo zřejmé, že se neuchovávají údaje o příchozích hovorech, pokud se zákazníkovi neúčtují.

K bodu 49

§ 90 odst. 5 V souvislosti s rozšiřujícími se praktikami nedovoleného spoofingu v oblasti elektronické komunikace (zejména vytváření falešné identity přes záměnu telefonního čísla volajícího) a informacemi od Policie ČR i od podnikatelů v elektronických komunikacích ohledně výše způsobených škod a počtu řešených útoků je potřeba nalézt v České republice vhodná opatření, která by spoofingu bránila. Navrhuje se doplnit předmětné ustanovení, které dává podnikatelům zajišťujícím veřejnou komunikační síť větší možnost vzájemného předávání provozních a lokalizačních údajů. To by mělo přispět k lepšímu odhalování podvodných praktik založených na spoofingu. Současně se navrhuje doplnit definici zneužívání sítě a služeb elektronických komunikací tak, aby bylo možné za takové jednání považovat například i situace, kdy je telefonní číslo jako imanentní součást služby elektronických komunikací používáno v rozporu s právními předpisy, oprávněním k využívání čísel, popř. podmínkami stanovenými ve všeobecném oprávnění nebo jiném opatření obecné povahy podle zákona o elektronických komunikacích, nebo zakázaným způsobem či k zakázaným praktikám. V neposlední řadě pak musí být respektovány i požadavky technických norem a specifikací podle § 62 zákona o elektronických komunikacích.

K bodu 50

§ 90 odst. 7

V návaznosti na navrhované úpravy § 90 odst. 5, kde je rovněž doplněno, že předávání provozních údajů (včetně lokalizačních) může docházet i bez souhlasu uživatele, je ustanovení odstavce 7 již potřeba považovat za nadbytečné, a proto se navrhuje jeho zrušení, respektive jeho nahrazení novým ustanovením, když v souvislosti s navrhovanou precizací definice zneužívání sítě a služeb elektronických komunikací v § 90 odst. 5 se dává podnikatelům poskytujícím hlasovou komunikační službu možnost přijmout opatření směřující k zabránění zneužívání sítě a služeb elektronických komunikací nebo alespoň k omezení jeho následků, např. nezobrazením identifikace čísla volajícího nebo neposkytnutím služby ukončení volání v síti.

S ohledem na potřebu minimalizace dopadu na účastníky a koncové uživatele, včetně spotřebitelů, je nezbytné, aby bylo přijaté opatření v tomto ohledu adekvátní (plné uplatnění principu přiměřenosti).

K bodu 51

§ 96 odst. 1

V rámci předcházení možným výkladovým problémům a současně za účelem explicitního potvrzení hranic kompetencí dozorových orgánů, tedy Úřadu a Úřadu pro ochranu osobních údajů v oblasti „zakázaného marketingu“ se navrhuje zpřesnění daného ustanovení při zachování současného tzv. principu opt-in. Smyslem navržené úpravy je, aby daný zákaz kontaktování za účelem marketingu platil plošně, resp. obecně, ve vztahu k jakémukoli takovému kontaktování uskutečňovanému prostřednictvím hlasové komunikační služby, s výjimkou těch kontaktů účastníků, resp. uživatelů:

a) kteří poskytli souhlas se zveřejněním jejich kontaktu ve veřejném účastnickém seznamu a zároveň uvedli, že si přejí být kontaktováni za účelem marketingu,

b) kteří sice ve veřejném účastnickém seznamu vedeni nejsou, avšak poskytli kvalifikovaný souhlas za takovým účelem jiným způsobem.

K tomu lze doplnit, že související ustanovení § 66 by současně zůstalo zachováno, když podle § 66 odst. 1 poslední věty by nadále platilo, že není-li v účastnickém seznamu uvedena informace o tom, zda účastník výslovně uvedl, že si přeje být kontaktován za účelem marketingu, nebo v něm nejsou uvedeny žádné osobní a identifikační údaje účastníka, anebo tyto údaje nebyly předány, má se za to, že si účastník kontakt za účelem marketingu nepřeje.

K bodu 52

§ 96 odst. 2 Legislativně technická úprava v souvislosti s novou úpravou § 96 odst. 1.

K bodu 53

§ 97 odst. 1 Precizuje se úprava v tom smyslu, že povinnost zřídit a zabezpečit rozhraní pro odposlech a záznam zpráv bude plněna až na žádost oprávněných subjektů ve vazbě na ustanovení odstavce 2.

K bodu 54

§ 97 odst. 5 Úprava spočívající v rozšíření povinnosti vedení databáze účastníků a poskytování informací z ní pro všechny podnikatele, a ne pouze poskytovatele hlasové komunikační služby. V dnešní době je nezbytné, aby tuto povinnost měli všichni poskytovatelé veřejně dostupných služeb elektronické komunikace.

K bodu 55

§ 97 odst. 7 V případě plnění povinnosti podle odstavce 1 (zřízení rozhraní pro odposlech a záznam zpráv) a poskytování informací a údajů podle odstavce 3 by měl být z hlediska hrazení nákladů zachován stávající stav. Povinnost data retention podle odstavce 3 by měla být i nadále přímo ze zákona „plošná“, tj. měla by se vztahovat na všechny dosud povinné subjekty. V případě nákladů na zařízení pro uchovávání data retention se nově podmínky stanoví v novém § 97a a prováděcím předpisem.

K bodu 56

§ 97 odst. 10 a 11 Navrhovaná úprava reaguje na již platnou změnu § 97 v tzv. konsolidačním balíčku (zákon č. 349/2023 Sb.), která má nabýt účinnosti 1. 7. 2025.

Cílem předloženého návrhu je nahradit změnu v konsolidačním balíčku dříve, než nabude účinnosti.

Návrh změny § 97 a nového § 97a vychází z předpokladu, že ne všechny náklady, které jsou hrazeny podle platné a účinné právní úpravy, bude možné uplatnit podle navrhované změny, nicméně navrhovaná změna je spravedlivější, předvídatelnější a srozumitelnější oproti verzi, která je v tzv. konsolidačním balíčku. Zároveň se stanoví, že osoba, které náleží náhrada nákladů podle odstavce 7, je povinna doložit důvodnost vynaložených nákladů.

Návrh předpokládá vydání nařízení vlády, ve kterém bude klíčový vzorec pro „zastropování“ výše náhrady.

V rámci realizovaných technických řešení sloužících k vytváření a uchovávání provozních a lokalizačních údajů, tedy k plnění povinnosti dané § 97 odst. 3 je vysledovatelný trend, kdy s přibývajícím počtem předem kategorizovaných služeb poskytovaných koncovým uživatelům nerostou celkové náklady na řešení lineárně, ale každý další uživatel přidává k celkovým nákladům čím dál menší část.

Logickým odrazem toho je volba funkce výpočtu nákladů, která v závislosti na rostoucím počtu kategorizovaných služeb poskytovaných koncovým uživatelům vytváří sublineární růstovou křivku.

V konkrétním vyjádření pak modelací dle vysledovaného trendu na anonymizovaných datech poskytnutých Českým telekomunikačním úřadem byl definován následující vzorec

0.4

pmax = 9000 ⋅ n

kde pmax značí maximální výši příspěvku v českých korunách, 9000 je koeficient zohledňující náklad řešení na jednoho uživatele, n je počet kategorizovaných služeb poskytovaných koncovým uživatelům, jak jej eviduje Český telekomunikační úřad, a 0,4 je exponent, který zohledňuje sublinearitu nárůstu nákladů s rostoucím počtem zmiňovaných služeb.

Kategorizované služby poskytované koncovým uživatelům postihují všechny entity, vůči kterým mají poskytovatelé povinnost uchovávání provozních a lokalizačních údajů tak, jak stanoví vyhláška č. 357/2012 Sb., o uchovávání, předávání a likvidaci provozních a lokalizačních údajů.

S využitím této mocninné funkce je diferenciace výpočtů příspěvků spravedlivější a fakticky odráží skutečně plynulý vývoj vztahu, než kdyby bylo využito definování několika kategorií s pevně stanovenou maximální výší příspěvku na zmiňovanou službu. Navržený model předchází i kritickým hranicím, kde by několik či i jedna jediná služba poskytnutá koncovému uživateli měla vliv na zařazení do jiné příspěvkové kategorie. Modelace dané funkce se opírá o skutečnost, že jsou technicky proveditelná řešení, u nichž dokáže příspěvek plně pokrýt veškeré náklady na zajištění povinnosti.

Souběžně však omezuje maximální výši příspěvku pro případy, že technická řešení by byla aplikována na neoptimalizovanou strukturu sítě poskytovatele, nadstandardní služby anebo by řešení nezohledňovalo existenci vlastních potřeb poskytovatelů spojenou například s účtováním, dohledem nad provozem, zajišťováním kybernetické bezpečnosti, dostatečně efektivním využitím vlastních aktivních prvků atp.

Výpočtem stanovená maximální výše příspěvku nemá vliv na samotný proces posuzování technického řešení a vybavení pro realizaci uchovávání provozních a lokalizačních údajů, což znamená, že pokud v rámci technického řešení nebude dosaženo vyšší než výpočtem stanovené výše příspěvku, nebude daný výpočet použit. Na druhou stranu daný proces neomezuje poskytovatele ve využití i jiného, vždy však řádně odůvodněného, byť nákladnějšího řešení, v rámci kterého, budou uhrazeny pouze dílem náklady ve výši stanovené výpočtem daného maximálního příspěvku.

§ 97 odst. 12 Doplňuje se zmocnění k vydání prováděcího předpisu, kterým se stanoví výše a způsob úhrady příspěvku na vynaložené náklady za poskytnutí informace z databáze účastníků a za poskytnutí provozních a lokalizačních údajů.

K bodu 57

§ 97a Povinná osoba požádá oprávněný orgán o posouzení technického řešení a vybavení pro realizaci rozhraní pro připojení koncového telekomunikačního zařízení pro odposlech a záznam zpráv nebo pro uchovávání provozních a lokalizačních údajů. Oprávněný orgán provede zejména technické posouzení do 60 dnů ode dne doručení úplné žádosti. Případné připomínky oprávněného orgánu povinná osoba promítne do výsledné podoby technického řešení a vybavení.

Povinné osoby mohou pro plnění povinnosti uchovávání provozních a lokalizačních údajů využít společné řešení, které před realizací předloží k posouzení podle odstavce 1.

Dále se doplňuje povinnost Úřadu předávat Policii České republiky jako oprávněnému orgánu na jeho žádost údaje o počtu účastníků a poskytovaných službách povinných subjektů.

K bodu 58

§ 103a

Uvedení terminologie do souladu s dalšími ustanoveními zákona.

K bodu 59

§ 104 odst. 5

V rámci jednání s vlastníky pozemků při umísťovaní veřejných komunikačních sítí dochází k nejednoznačné interpretaci, jak moc má být pozemek zatížen služebností, a tedy jak moc má být omezeno vlastnické právo vlastníka pozemku, přičemž rozsahy šíře služebnosti u podzemních staveb sítí elektronických komunikacích se výrazně liší od 0,3 m až po 3 m. Přitom dle příslušných technických norem šířka výkopu pro ukládání telekomunikačního vedení je 0,3 m.

Pro urychlení povolování staveb, kdy je třeba zajistit smluvního zřízení služebností se tedy navrhuje stanovit danou míru šíře služebnosti, a tedy míru omezení vlastnického práva k pozemku pro všechny podzemní stavby sítí elektronických komunikacích a předejít tak diskusím, jak velká šíře služebnosti má zatěžovat pozemek a současně tak ochránit vlastníka pozemku před zatížením pozemku nad míru nezbytně nutnou. 0,3 m by měla být standardní šíře služebnosti, nicméně v případě, že by šíře některé části sítě, či zařízení překročila velkost 0,3 m, pak by zatížení pozemku služebnosti by bylo stanoveno šíří sítě, či velikostí technického zařízení.

K bodu 60

§ 104 odst. 16 Dochází k úpravě ustanovení v tom smyslu, aby se zabránilo případným aplikačním problémům, když podle současného znění by se povinnost vlastníka umožnit příjem rozhlasového a televizního vysílání vztahovala i na operátora, což nebylo úmyslem zákonodárce. Tedy navrhovaná úprava dává tuto povinnost pouze ve vztahu k uživateli domu, bytu nebo nebytového prostoru. Vlastník bytu, domu nebo nebytového prostoru musí umožnit uživateli příjem rozhlasového vysílání pouze za předpokladu, že je v místě příjmu signál přiměřené kvality. Otázka, zda je v místě příjmu signál přiměřené kvality, je pro zemské televizní vysílání posuzována na základě vyhlášky č. 163/2008 Sb., o způsobu stanovení pokrytí signálem zemského televizního vysílání, kde jsou především stanoveny metody výpočtu, podmínky měření a subjektivního vyhodnocení pokrytí signálem zemského digitálního a zemského analogového televizního vysílání. V případě, že je v rámci sporu o rozsah této povinnosti řešena otázka, zda je v daném místě signál přiměřené kvality, provede Úřad v rámci rozhodování daného sporu příslušné měření.

K bodu 61

§ 104 odst. 17 Legislativně technická úprava spočívající v přesunu druhého pododstavce současného odstavce 16 do samostatného odstavce a vypuštění věty první pro nadbytečnost.

K bodu 62

§ 104a odst. 1 Doplnění anténních stožárů do daného ustanovení ve smyslu věcné specifikace problematiky předmětné právní úpravy (soulad s textací § 104).

K bodu 63

§ 104a odst. 2 Ustanovení § 104a zákona o elektronických komunikacích je v současné podobě jen obtížně realizovatelné, neboť neřeší, na základě jaké listiny má být proveden zápis do katastru nemovitostí. Vzhledem k tomu, že samotné rozhodnutí o povolení záměru umožňující umístění stavby neobsahuje výčet pozemků, ke kterým služebnost vzniká (obsahuje pouze výčet pozemků, přes které povede stavba, což je odlišná množina), ani údaje o samotné služebnosti a o osobě oprávněného z ní (tyto údaje lze pouze dovozovat ze zákona, obsahem rozhodnutí však nejsou), a není jím ani vymezeno, k jaké části pozemku se omezení vztahuje, nemůže být způsobilou vkladovou listinou. Z možností přicházejících v úvahu se jako nejreálnější jeví, aby byl zápis služebnosti podle § 104a zákona o elektronických komunikacích do katastru nemovitostí prováděn na základě souhlasného prohlášení, které sepíše oprávněný s vlastníkem pozemku, kterým bude doložen vznik práva a které bude obsahovat všechny údaje potřebné pro zápis do katastru nemovitostí.

Skutečnost, že podle současné právní úpravy má být služebnost zapisována do katastru nemovitostí se značným časovým odstupem od jejího vzniku – po dokončení stavby příslušné soustavy nebo zařízení, je velmi problematická z hlediska právní jistoty osob vycházejících v dobré víře z údajů katastru nemovitostí. Vede totiž k tomu, že právo vznikne a existuje bez ohledu na stav zápisů v katastru nemovitostí. Skutečný a zapsaný stav jsou tak v nesouladu až do okamžiku, kdy k zápisu práva do katastru nemovitostí dojde, aniž by byla jistota, že k takovému zápisu vůbec někdy dojde. V praxi tak může docházet k situacím, kdy v době zápisu břemene bude pozemek již převeden na jinou osobu, která o zatížení negativně ovlivňujícím využitelnost pozemku nebude vědět, neboť nebylo zapsáno v katastru nemovitostí. Jde tedy o řešení, které je v přímém rozporu se základními principy nového občanského zákoníku, jako je zásada ochrany dobré víry toho, kdo vychází z údajů katastru nemovitostí.

V rámci jednání s vlastníky pozemků při umísťovaní veřejných komunikačních sítí dochází k nejednoznačné interpretaci, jak moc má být pozemek zatížen služebností, a tedy jak moc má být omezeno vlastnické právo vlastníka pozemku, přičemž rozsahy šíře služebnosti u podzemních staveb sítí elektronických komunikacích se výrazně liší od 0,3 m až po 3 m. Přitom dle příslušných technických norem šířka výkopu pro ukládání telekomunikačního vedení je 0,3 m.

Pro urychlení povolování staveb, kdy je třeba zajistit smluvního zřízení služebností se tedy navrhuje stanovit danou míru šíře služebnosti, a tedy míru omezení vlastnického práva k pozemku pro všechny podzemní stavby sítí elektronických komunikacích a předejít tak diskusím, jak velká šíře služebnosti má zatěžovat pozemek a současně tak ochránit vlastníka pozemku před zatížením pozemku nad míru nezbytně nutnou. 0,3 m by měla být standardní šíře služebnosti, nicméně v případě, že by šíře některé části sítě, či zařízení překročila velkost 0,3 m, pak by zatížení pozemku služebnosti by bylo stanoveno šíří sítě, či velikostí technického zařízení.

K bodu 64

§ 104a odst. 4 S ohledem na nejednoznačný výklad týkající se vkladů do katastru nemovitostí u zákonných

služebností, stanovuje zákon jednoznačně, které dokumenty je třeba pro vklad zákonné služebnosti do katastru nemovitostí, který nově lze podávat ihned po jejím vzniku. Z tohoto

důvodu je třeba navázat lhůtu pro vyplacení náhrady za zřízení služebnosti také na zápis služebnosti do katastru nemovitostí.

K bodu 65

§ 104a odst. 9 Doplněný odstavec 9 reaguje na skutečnost, že nikoliv všechny stavby jsou součástí pozemků, a tedy doplňuje zákonné služebnosti i na tyto stavby. Současně i v důsledku aplikační praxe dochází k možnosti zapisovat služebnosti do katastru nemovitostí ihned, a tedy i zaplatit vlastníkům nemovitostí dříve.

K bodu 66

§ 107 odst. 6 Zpřesnění a zpřehlednění ustanovení, kterým se stanoví důvody pro odvolání člena Rady. Odvolat člena Rady může vláda České republiky, tedy orgán, který předsedu Úřadu do funkce jmenoval, a to ze zákonných důvodů, tedy v případě hrubého porušení jeho povinností, dlouhodobého nepříznivého zdravotního stavu znemožňujícího vykonávání jeho úkolů, nevykonává-li svou funkci po dobu delší než 6 měsíců anebo narušuje-li nezávislost a nestrannost Úřadu.

K bodům 67 a 68

§ 107 odst. 12 a 13 Zpřesnění a zpřehlednění ustanovení, kterým se stanoví, kdy nárok na odchodné člena Rady nevzniká, a to odvolání z funkce pro hrubé porušení povinností nebo narušování nezávislosti a nestrannosti Úřadu, zánik funkce proto, že se jako ujal funkce neslučitelné s funkcí člena Rady, opětovné jmenování členem Rady, pravomocné odsouzení pro trestný čin úmyslně nebo pro trestný čin spáchaný z nedbalosti v souvislosti s výkonem veřejné správy, anebo zemřel nebo byl prohlášen za mrtvého. V souvislosti s navrhovanými skutečnostmi pro vyloučení nároku na odchodné je pro případy znovujmenování do funkce upraveno časové omezení pro důvod, kdy nárok na odchodné nevzniká. Navrhovaná lhůta 3 měsíců se jeví přiměřenou, když s dobou 3 měsíců po skončení výkonu funkce pracuje § 7 odst. 1 zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění pozdějších předpisů, upravující obecné podmínky pro odchodné.

K bodu 69

§ 108 odst. 1 Navrhovanou úpravou je v § 108 odst. 1 písm. z) odstraňován chybný odkaz na § 63 odst. 9 namísto správného odkazu na § 63 odst. 11.

K bodu 70

Doplňuje se působnost Úřadu v kontextu blokování závadných internetových stránek, a tom smyslu, že Úřad bude shromažďovat a svých stránkách uveřejňovat seznam všech blokovaných stránek podle jiných právních předpisů. Smyslem je, aby existoval úplný seznam blokovaných stránek dostupný na jednom místě, když v současnosti jednotlivé příslušné orgány uveřejňují seznam blokovaných stránek pouze z hlediska své působnosti (např. Ministerstvo financí či Státní ústav pro kontrolu léčiv).

K bodu 71

§ 108 odst. 5 Postavení regulačních orgánů členských států je předmětem v čl. 6 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1972 ze dne 11. prosince 2018, kterou se stanoví evropský kodex pro elektronické komunikace, kde je stanoveno, že povinností členských států EU je zaručit nezávislost Úřadu a nestranný a transparentní výkon pravomocí Úřadu.

Povinnost Úřadu jednat při výkonu své působnosti nezávisle na jakémkoliv jiném orgánu výkonné nebo zákonodárné moci nebo fyzické či právnické osobě je třeba vždy vykládat i ve vztahu k dalším ustanovením zákona, např. spolupráce s Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže nebo vztah k Parlamentu České republiky. Tato ustanovení zákona by se neměla vzájemně vylučovat s ohledem na skutečnost, že požadavek směrnice na nezávislost Úřadu neznemožňuje případnou úzkou spolupráci s jinými příslušnými vnitrostátními orgány, nebo všeobecné politické pokyny, které byly vydány příslušnou vládou a které se netýkají regulačních pravomocí a povinností.

K bodu 72

§ 109 odst. 2 Zpřesnění ustanovení o vyloučení střetu zájmů členů Rady.

K bodu 73

§ 113 odst. 10 Legislativně technická úprava z důvodu odstranění duplicity.

K bodu 74

§ 115 odst. 5

Aktualizace odkazu na platné nařízení o roamingu ve veřejných mobilních komunikačních sítích v Unii.

Dále se doplňuje nový odkaz na poznámku pod čarou, a to na Nařízení 2015/2120, kterým se stanoví opatření týkající se přístupu k otevřenému internetu a maloobchodní ceny za regulovanou komunikaci v rámci Unie a mění směrnice 2002/22/ES a nařízení (EU) č. 531/2012.

K bodu 75

§ 115b

Doplňuje se působnost Úřadu v kontextu blokování závadných internetových stránek, a tom smyslu, že Úřad bude shromažďovat a svých stránkách uveřejňovat seznam všech blokovaných stránek podle jiných právních předpisů. Smyslem je, aby existoval úplný seznam blokovaných stránek dostupný na jednom místě, když v současnosti jednotlivé příslušné orgány uveřejňují seznam blokovaných stránek pouze z hlediska své působnosti (např. Ministerstvo financí či Státní ústav pro kontrolu léčiv).

Zákony, které pro poskytovatele služeb přístupu k internetu obsahují povinnosti zamezit v přístupu k některým internetovým stránkám jsou zákon č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů, zákon č. 146/2002 Sb., o Státní zemědělské a potravinářské inspekci a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Podle těchto předpisů jsou vedeny seznamy blokovaných stránek příslušnými orgány (MF, SÚKL, SZPI, Ústav pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv).

Dále je třeba doplnit povinnost pro subjekty určující stránky, k nimž je třeba přístup blokovat, předávat tyto údaje Úřadu. Současně je třeba prováděcím právním předpisem stanovit způsob, rozsah a podmínky pro předávání informací a obsah informací, které mají být v jednotném seznamu zveřejněny.

K bodu 76

§ 118 odst. 1

V návaznosti na navrhovanou změnu § 96 odst. 1 je potřeba uvést do souladu s tímto měněným ustanovením příslušnou skutkovou podstatu přestupku za porušení zákazu podle § 96 odst. 1.

K bodu 77

§ 118 odst. 5 V souvislosti se změnami § 115 provedenými na základě zákona č. 374/2021 Sb. se navrhuje úprava příslušné skutkové podstaty tak, aby bylo vyjádření skutkové podstaty jednoznačné a nezpůsobovalo případné aplikační a výkladové problémy.

K bodu 78 a 79

§ 118 odst. 8 V souvislosti s rozšířením povinností vedení databáze účastníků podle § 61 odst. 4 a poskytování informací z ní podle § 97 odst. 5 z hlasové komunikační služby na veřejně dostupnou službu elektronických komunikací je třeba přesunout sankce za porušení těchto povinností z odstavce 8 do odstavce 12.

K bodu 80

§ 118 odst. 11 Legislativně technická úprava. Oprava chybného odkazu.

K bodu 81

§ 118 odst. 12 písm. o) Novelou zákona č. 127/2005 Sb., provedenou zákonem č. 311/2019 Sb., s účinností od 15. května 2024, byly zrušeny body 4. až 8. v § 118 odst. 12 písm. o) zákona č. 127/2005 Sb. K tomuto kroku bylo přistoupeno z důvodu, že povinnosti stanovené nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2120 (čl. 5a), jimž sankce v bodech 4. až 8. v § 118 odst. 12 písm. o) odpovídají, byly limitovány datem 14. května 2024 (čl. 5a měl dle čl. 10 odst. 5 nařízení pozbýt účinku dne 14. květ-na 2024). Přijetím nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1309 ze dne 29. dubna 2024 o opatřeních ke snížení nákladů na budování gigabitových sítí elektronických komunikací, o změně nařízení (EU) 2015/2120 a o zrušení směrnice 2014/61/EU (nařízení o gigabitové infrastruktuře) zůstávají na základě čl. 17 tohoto nařízení předmětné povinnosti stanovené nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2120 v platnosti (do 30. června 2032).

Z tohoto důvodu je nutné opětovné zařazení bodů 4. až 8. do § 118 odst. 12 písm. o) zákona č. 127/2005 Sb.

K bodům 82 a 83

V souvislosti s rozšířením povinností vedení databáze účastníků podle § 61 odst. 4 a poskytování informací z ní podle § 97 odst. 5 z hlasové komunikační služby na veřejně dostupnou službu elektronických komunikací je třeba přesunout sankce za porušení těchto povinností z odstavce 8 do odstavce 12. Dále se navrhuje doplnit příslušnou skutkovou podstatu přestupku za porušení nově doplněné povinnosti v § 33 odst. 18.

K bodům 84 a 85

§ 118 odst. 26 Vzhledem k tomu, že přestupek podle § 118 odst. 22 písm. a) (přestupek za porušení povinnosti podle § 33 odst. 1) lze potrestat pokutou ve výši podle § 118 odst. 26 písm. c) navrhuje se zařadit nově navrženou skutkovou podstatu přestupku za porušení povinnosti podle § 33 odst. 18 rovněž do § 118 odst. 26 písm. c). Dále legislativně technická úprava v souvislosti s přesunutím sankcí za porušení povinností podle § 61 odst. 4 a § 97 odst. 5.

K bodu 86

§ 119 odst. 1 V návaznosti na navrhovanou změnu § 96 odst. 1 je potřeba uvést do souladu s tímto měněným ustanovením příslušnou skutkovou podstatu přestupku za porušení zákazu podle § 96 odst. 1.

K bodu 87

§ 122 odst. 8 Na základě praktických zkušeností Úřadu a v souvislosti s rozhodovací praxí soudů byla identifikována, při plném respektu k právu na nahlížení do spisu, potřeba doplnit do zákona o elektronických komunikacích zvláštní ustanovení o nahlížení do spisu a poskytování údajů z něj tak, aby byly chráněny citlivé údaje obsažené v § 125 odst. 8 vztahující se ke kontrolované osobě a jiná, než kontrolovaná osoba tak neměla k těmto údajům přístup.

Navrhované ustanovení se tedy nevztahuje na situace, kdy informace obsažená ve spise je podkladem pro vydání rozhodnutí, se kterou má účastník (a to právě pouze on) právo se seznámit vždy. Zároveň platí, že pokud jsou určité části spisu vyloučeny z nahlížení, pak se neposkytují nikomu.

K bodům 88 a 89

§ 123 Vypuštění odvolání jako opravného prostředku proti rozhodnutí Úřadu vzhledem k tomu, že proti rozhodnutí Úřadu je přípustný pouze rozklad.

K bodu 90 a 91

Legislativně technická úprava - poznámky pod čarou (odkaz na zákon č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti).

K bodu 92

§ 129 odst. 1 V souladu s textací směrnice o alternativním řešení spotřebitelských sporů – (ADR) - čl. 8 písm. e) Výsledek postupu alternativního řešení sporu musí být k dispozici do 90 kalendářních dnů ode dne, kdy subjekt alternativního řešení sporů obdržel úplný spis stížnosti. U velmi složitých sporů může příslušný subjekt alternativního řešení sporů tuto lhůtu 90 kalendářních dnů na základě vlastního uvážení prodloužit. Strany musí být informovány o prodloužení této lhůty a o celkové době, do kdy lze očekávat, že bude spor ukončen. Je navržena doba 180 dnů u zvlášť složitých případů. Vypouští se tedy aktuální platná obecná právní úprava ve smyslu, že tato lhůta může být u zvlášť složitých sporů prodloužena a doplňuje se konkrétní maximální doba pro rozhodnutí sporu.

K bodu 93

§ 129 odst. 3 Stanovení nemožnosti podání rozkladu jakožto opravného prostředku proti rozhodnutí ústředního orgánu státní správy.

K bodu 94

§ 129 odst. 5 Uvedení ustanovení do souladu s § 2 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů.

K bodu 95

§ 129 odst. 8 Z důvodu právní jistoty se explicitně doplňuje ustanovení, že do působnosti Úřadu nepatří rozhodování spotřebitelských sporů v oblasti spotřebitelských úvěrů (spory zahájené na návrh spotřebitele). Dále se stanoví, že pokud se reklamace týká koncového zařízení, v této části reklamace Úřad o námitce proti vyřízení reklamace nerozhoduje. Pokud je součástí balíčku vedle služeb i koncové zařízení, pak předmětem námitkového řízení podle § 129 odst. 3 zákona o elektronických komunikacích (námitka proti vyřízení reklamace) nemá být (stejně jako je tomu dosud) reklamace koncového zařízení ani otázky spotřebitelského úvěru, který by se k danému koncovému zařízení (či čemukoliv dalšímu v balíčku) případně vztahoval, tj. spotřebitel by se měl i nadále v otázce reklamace koncového zařízení obracet na ČOI a ohledně spotřebitelského úvěru na Finančního arbitra, případně na soud. Pokud jsou součástí balíčku pouze služby (nikoliv tedy vedle služeb též koncové zařízení), pak by se na něj námitkové řízení vztahovalo stejně jako doposud, tedy s vyloučením případných otázek spotřebitelského úvěru, pokud by snad i v těchto případech přicházely v úvahu. Balíček podle § 63c odst. 1 zákona o elektronických komunikacích v řízení o nezaplacenou fakturu, který obsahuje koncové zařízení, by ČTÚ v případě sporu o nezaplacenou fakturu podle § 129 i 129a rozhodoval o celém takovém balíčku (tedy o povinnosti zaplatit za koncové zařízení, včetně případné otázky spotřebitelského úvěru). ČTÚ by tedy měl na návrh podnikatele podle § 129a rozhodovat o ceně či jiné úhradě (tzv. nezaplacená faktura) za koncové zařízení, včetně otázky případu sjednaného spotřebitelského úvěru, pokud je toto zařízení součástí balíčku podle § 63c, a rovněž v případě, že je toto zařízení zákazníkovi prodáváno podnikatelem „mimo balíček“, avšak v souvislosti se smlouvou o poskytování veřejně dostupné služby. Pokud by se jednalo o zákazníka, který u osoby vykonávající komunikační činnost pouze kupoval koncové zařízení, avšak s prodávajícím neuzavřel smlouvu o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací, tak by rozhodovací působnost ČTÚ dána nebyla. Je třeba zdůraznit, že v případě sporů zahájených na návrh účastník, je kompetence orgánů vymezena již v rámci ADR sytému řešení sporů. Například v případě sporu týkajícího se splátek za službu nebo zařízení se může podle aktuální právní úpravy, která je reflektována rozhodovací praxí Finančního arbitra jednat o spotřebitelský úvěr, v případě koncového zařízení pak o činnost ČOI, atd. Proto je jednoznačně stanoveno, že v případě sporů zahajovaných účastníkem není dána kompetence ČTÚ k rozhodování sporů (obdobně platí pro spor týkající se koncového zařízení v balíčku). Spory podle odstavce 3 (řízení o námitkách proti vyřízení reklamace) jsou sice podmnožinou sporů podle odstavce 1, avšak odstavec 1 obsahuje další podmnožinu sporů, tzv. jiných sporů zahajovaných na návrh účastníka, resp. uživatele, např. spor o nevrácený přeplatek ceny. Smyslem úpravy odstavce 8 je tedy vyloučit z rozhodování všechny spory zahajované účastníkem, resp. uživatelem, týkající se koncového zařízení v balíčku nebo týkající se spotřebitelského úvěru.

K bodu 96

§ 129a a 129b Úřad nyní rozhoduje pouze spory týkající se dluhů za služby elektronických komunikací (tedy volání, SMS a data). V průběhu let ale operátoři začali nabízet a zprostředkovávat další služby – třeba mobilní telefon na splátky (na měsíční faktuře je pak splátka kupní ceny) nebo prodej jízdného (SMS jízdenky) nebo umožňují rychlé dárcovství malých částek (dárcovské SMS, tzv. DMS). Pokud zákazníci nezaplatí fakturu, kde jsou takové položky, řízení se rozdvojuje – elektronické komunikace (volání, sms a data) rozhoduje Úřad, ale zbytek je v kompetenci soudů. Stát má tak s jednou dlužnou fakturou dvojí náklady (soudní a správní řízení a případně dvě exekuce) a dlužník také (náklady na vedení čtyř řízení – správního, soudního a dvou exekučních). Je zjevné, že je potřeba nalézt řešení této dlouhodobě neudržitelné situace a najít hospodárnější variantu řešení těchto sporů. V minulosti se zvažovalo, že tato agenda se z Úřadu přesune zcela na soudy. Ministerstvo k tomu zpracovalo v roce 2014 analýzu, jejíž závěr byl, že by se měla tato agenda vyjmout z kompetencí Úřadu zcela a spory o dlužné částky jít na soudy. Nyní se debatuje oprávněně o tom, jak celý proces zjednodušit tím, že se naopak přesune co nejvíce položek na dlužné faktuře po splatnosti na Úřad, tedy nejen volání, SMS a data, ale i položky. V současnosti zpracovaný návrh připravený ve spolupráci ministerstva a Úřadu obsahuje rozšíření položek z vyúčtování, které by řešil Úřad v případě sporů zahajovaných na základě návrhu osoby vykonávající komunikační činnost. Kromě plateb za služby elektronických komunikací, které řeší už podle současné úpravy, by do působnosti Úřadu přešly i platby za služby a zboží, které nejsou službami elektronických komunikací, ale s poskytováním služeb elektronických komunikací souvisí, tj. slouží k jejímu zřízení či zrušení, poskytování, provozu či údržbě, nebo podpoře, jako jsou např. instalace zařízení, aktivační poplatek, prodej, pronájem, splátky zařízení (set-top-box, modem, telefon, notebook). Dále by do působnosti Úřadu měly být převedeny i spory o dlužné platby, dále za různé služby provedené prostřednictvím operátora (premium SMS, dárcovské SMS, m-platby). Tyto nijak nesouvisí s poskytováním služby elektronických komunikací, ani operátor není poskytovatelem této služby, je pouze jejím zprostředkovatelem. Ustanovení § 129a tedy rozšiřuje věcný rozsah sporů o peněžitá plnění rozhodovaných Úřadem na základě návrhu podaného příslušným navrhovatelem. Touto úpravou tak zákon o elektronických komunikacích svěří širší pravomoc rozhodovat spor vzniklý ze soukromoprávních vztahů Úřadu coby jinému orgánu ve smyslu § 7 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. Navrhovanou úpravou se tedy omezí „dvoukolejnost“ uvedená v obecné části této důvodové zprávy (tj. omezí se případy, kdy je nutno část jednoho vyúčtování vymáhat před Úřadem a jinou část téhož vyúčtování před soudem atd.). Neuplatní se tedy v upravovaném rozsahu obecná pravomoc soudů v občanském soudním řízení, budou-li splněny podmínky pro věcnou příslušnost Úřadu podle navrhovaného věcně rozšířeného okruhu sporných řízení vedených Úřadem podle § 108 odst. 1 písm. g) zákona o elektronických komunikacích. Přijetím návrhu tedy dojde k rozšíření případů, v nichž se pravomoc soudů neuplatňuje již nyní ve smyslu § 129 zákona o elektronických komunikacích. Nová úprava neznamená jakýkoli přesun agendy, která v současnosti patří do působnosti Finančního arbitra. V případě sporů, o něž se návrhem rozšiřuje působnost Úřadu, se jedná o spory o dlužná vyúčtování zahájená na návrh podnikatele, nikoli spotřebitele. Působnost Finančního arbitra ve věci rozhodování spotřebitelských sporů (zahájených na návrh spotřebitele) ve věci spotřebitelských úvěrů zůstává zachována. Ve věcně rozšiřovaném okruhu sporů se jedná o dlužné úhrady za plnění, resp. platby, které sice nejsou službami elektronických komunikací, ale s poskytováním služeb elektronických komunikací souvisí. Kromě věcných předpokladů (tedy předmětu sporů) rozšířených ve smyslu navrhovaného ustanovení § 129a odst. 1 zákona o elektronických komunikacích musí být splněna kumulativně zejména ještě podmínka, že je úhrada nebo platba účtována v rámci jednoho vyúčtování společně s vyúčtováním ceny podle § 64.

§ 129a odst. 1 - rozhodování sporů ve věci:

- peněžitého plnění sjednaného v přímé souvislosti se smlouvou, přičemž peněžitým plněním sjednaným v přímé souvislosti se smlouvou o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací, a to za služby nebo zboží, popřípadě jiná plnění, které nejsou službou elektronických komunikací, ale slouží k jejímu zřízení nebo zrušení, poskytování, provozu nebo údržbě, nebo podpoře, a to včetně koncového zařízení, zejména pokud je součástí balíčku podle § 63c, nebo zřízení koncového bodu sítě; těmi se v současné době míní v případě:

- zřízení: například cena za aktivaci služby elektronických komunikací, za výměnu SIM karty, za převod účastenství atp.;

- zrušení: například cena za demontáž či odvoz telekomunikačního koncového zařízení, cena za deaktivaci služby elektronických komunikací atp.;

- poskytování: například cena za instalaci telekomunikačního koncového zařízení, cena za přidělení veřejné IP adresy, za změnu či výběr telefonního čísla atp.;

- provozu: například cena za poskytnutí úložiště pro nahrávání hovorů, cena za individuální konfigurace hardware a software atp.

- údržby: například cena za návštěvu technika u zákazníka atp.;

- podpory: například cena pronájmu doplňkového software (antivirový program apod.), cena za odborné poradenství, za geografickou lokalizaci telefonu, cena za operátorské a informační služby, za úhradu vyúčtování ceny na provozovně nebo za vystavení duplikátu vyúčtování ceny, za náklady na vymáhání pohledávky poskytovatele za zákazníkem atp.

Uvedený výčet příkladů je z podstaty věci demonstrativní a bude potřeba charakter konkrétního plnění, jehož související úhrada, případně platba je předmětem sporného řízení, hodnotit vždy individuálně dle konkrétní situace, přičemž některé zboží a služby mohou sloužit pro více účelů, tedy např. ke zřízení i provozu služby elektronických komunikací. Nelze rovněž vyloučit výskyt položek ve vyúčtování, které věcná definiční kritéria dle § 129a odst. 1 písm. a) nenaplní, protože nebudou službou ani zbožím, popřípadě jiným plněním, sloužícím ke zřízení nebo zrušení, poskytování, provozu nebo údržbě, nebo podpoře služby elektronických komunikací – například pojištění telekomunikačního koncového zařízení pro případ jeho odcizení nebo poškození.

- některých v § 129a odst. 1 písm. b) vymezených plateb provedených na příkaz koncového uživatele osobou vykonávající komunikační činnost, a

- úhrad za audiovizuální mediální služby na vyžádání a jiný digitální obsah pro případ, že se jedná o doplňkovou službu k účastníkem sjednané službě elektronických komunikací, a úhrad za komunikaci na telefonní čísla s vyjádřenou cenou.

§ 129a odst. 2 Procesní ustanovení o postupu při rozhodování sporů a doručování v řízení obdobně jako v § 129.

§ 129b Doplnění ustanovení z hlediska zajištění právní jistoty dotčených osob a jednoznačného rozdělení kompetencí mezi soudy a ČTÚ, když vypuštění právní úpravy ve druhé větě § 129 odst. 1 by mohlo vést k závěru, že tato sporná řízení má vést soud, namísto ČTÚ.

Jedná se o zásadní procesní otázku procesní legitimace stran k danému spornému správnímu řízení, přičemž by se v případě vypuštění části platné právní úpravy dosud obsažené v § 129 odst. 1, která byla do zákona o elektronických komunikacích doplněna zákonem č. 153/2010 Sb. s ohledem na kompetenční spory v dané oblasti – viz např. usnesení konfliktního senátu čj. Konf 38/2009-12 ze dne 14. 9. 2009. Z této judikatury mimo jiné vyplývá, že cit.: „Zákonný text - na pohled dostatečně jasný - ve skutečnosti umožňuje dvojí výklad se zásadními důsledky pro závěr o pravomoci toho, kdo má věc rozhodnout: poprvé, že má být rozuměno "rozhoduje existující spory ...", po druhé "rozhoduje spory vzniklé mezi ...". Zvláštní senát přisvědčil za užití obvyklých interpretačních metod výkladu druhému“

Pro úplnost uvádíme, že rozšíření rozhodovací pravomoci ČTÚ i na tyto případy sporů o cenu za jiné, než služby elektronických komunikací vychází z požadavku sektoru s ohledem na naplnění původního záměru „jednoho místa“ pro uplatnění práv v případech tohoto plnění.

K bodu 97

§ 130 odst. 1 písm. d) Legislativně technická úprava.

K bodům 99 a 100

§ 150 odst. 1 a 5 Doplňuje se zmocnění k vydání prováděcích předpisů k provedení ustanovení § 97 odst. 10 a 12 a § 115b odst. 3.

Čl. II - přechodná ustanovení

1. Stanoví se, že zahájená řízení podle § 129 zákona, která nebyla pravomocně skončena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se dokončí podle dosavadní právní úpravy.

2. Stanoví se, že osobě, které ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona náležela úhrada efektivně vynaložených nákladů na zřízení a zabezpečení rozhraní pro připojení koncového telekomunikačního zařízení pro odposlech a záznam zpráv, zařízení umožňujícího automatizované zpracování žádostí o poskytnutí informací z databáze účastníků hlasové komunikační služby, zařízení umožňujícího automatizované zpracování žádostí o poskytnutí provozních a lokalizačních údajů nebo zařízení pro uchovávání provozních a lokalizačních údajů podle § 97 odst. 7 zákona č. 127/2005 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, náleží úhrada podle § 97 odst. 7 zákona č. 127/2005 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, a to až do konce posledního kalendářního měsíce, ve kterém jsou náklady na takové zařízení zohledněny ve formě odpisů v účetnictví této osoby podle právních předpisů upravujících účetnictví.

3. Stanoví se, že bod 2 se obdobně použije i na osobu, která o úhradu podle § 97 odst. 7 zákona č. 127/2005 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, požádala do konce prvního kalendářního měsíce následujícího po dni nabytí účinnosti tohoto zákona, pokud prokáže, že zařízení uvedené v bodě 1 bylo pořízeno nebo zřízeno přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

4. Stanoví se, že po dobu, kdy je osobě vyplácena úhrada podle bodu 2, se pro stanovení výše úhrady za provedený úkon ve smyslu § 97 odst. 7 písm. c) a d) zákona č. 127/2005 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona použije § 97 odst. 7 zákona č. 127/2005 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

5. Český telekomunikační úřad je zmocněn pro vydání vyhlášky podle § 97 odst. 12 zákona č. 127/2005 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, do 12 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

6. Stanoví se, že do nabytí účinnosti vyhlášky Českého telekomunikačního úřadu vydané na základě § 97 odst. 12 zákona č. 127/2005 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se postupuje při stanovení výše a způsobu úhrady efektivně a účelně vynaložených nákladů za poskytnutí informace z databáze účastníků veřejně dostupné služby elektronických komunikací a za poskytnutí provozních a lokalizačních údajů podle vyhlášky č. 462/2013 Sb., o stanovení výše a způsobu úhrady efektivně vynaložených nákladů na odposlech a záznam zpráv, na uchovávání a poskytování provozních a lokalizačních údajů a na poskytování informací z databáze účastníků hlasové komunikační služby, ve znění pozdějších předpisů.

Čl. III - zrušovací ustanovení

Zrušují se:

1. Vyhláška č. 462/2013 Sb., o stanovení výše a způsobu úhrady efektivně vynaložených nákladů na odposlech a záznam zpráv, na uchovávání a poskytování provozních a lokalizačních údajů a na poskytování informací z databáze účastníků hlasové komunikační služby.

2. Vyhláška č. 41/2022 Sb., kterou se mění vyhláška č. 462/2013 Sb., o stanovení výše a způsobu úhrady efektivně vynaložených nákladů na odposlech a záznam zpráv, na uchovávání a poskytování provozních a lokalizačních údajů a na poskytování informací z databáze účastníků veřejně dostupné telefonní služby.

Část druhá - změna zákona o zpravodajských službách

Úprava zákona o zpravodajských službách ve vazbě na novou úpravu § 61 odst. 4 a § 97 odst. 5.

Část třetí - změna zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání

Doplnění chybějící neslučitelnosti funkce člena Rady pro rozhlasové a televizní vysílání s funkcí člena Rady Českého telekomunikačního úřadu.

Část čtvrtá - změna zákona o správních poplatcích

K bodu1

Úprava terminologie ve vazbě na připomínku Ministerstva financí.

K bodu 2

V položce 109 písm. a) a b) se slovo „Vydání“ nahrazuje slovy „Přijetí žádosti o vydání“.

K bodu 3

V položce 108 bodu 4 se slovo „Prodloužení“ nahrazuje slovy „Přijetí žádosti o prodloužení“.

K bodu 4 a 5

Úprava terminologie ve vazbě na připomínku Ministerstva financí. a legislativně technická úprava, když spory ve stanovené výjimce jsou specifikovány v písm. c) a d).

K bodu 6

Doplnění chybějících správních poplatků na spory podle § 34 odst. 11, § 34a odst. 11 a § 64 odst. 11 zákona o elektronických komunikacích.

K bodu 7 až 10

Navržená změna nastavuje správní poplatek již za podání žádosti o požadovaný úkon. Správní poplatek by tak bylo nutné uhradit bez ohledu na to, jestli lze žádosti vyhovět nebo ne. Vzhledem k tomu, že srovnatelná míra pracnosti a administrativních nákladů spojena se všemi typy žádostí obsažených v položce 112 a dále z důvodu zajištění jejich jednoty z pohledu konstrukce správního poplatku, když poplatky podle písmen e) a f) jsou rovněž nastaveny za podání žádosti, nikoli za vydání rozhodnutí, je navržena i úprava písmen b) až d), tj. v případě žádosti o prodloužení doby platnosti individuálního oprávnění či jeho „netechnické změny“ a žádosti týkající se změny držitele přídělu rádiových kmitočtů a souhlasu s převodem přídělu rádiových kmitočtů.

Část pátá - změna zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s konsolidací veřejných

rozpočtů

V souvislosti s novou úpravou § 97 a 97a je třeba vypustit již překonanou úpravu obsaženou v části padesáté šesté, které obsahuje právě novelu zákona o elektronických komunikacích.

Část šestá – zrušovací ustanovení

Zrušují se vyhlášky č. 462/2013 Sb. a 41/2022 Sb., které budou nahrazeny novými prováděcími předpisy, a to nařízením vlády (§ 97 odst. 10) a vyhláškou (§ 97 odst. 12).

Část sedmá - účinnost

Datum nabytí účinnosti se v souladu s § 3 odst. 3 zákona č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv, ve znění pozdějších předpisů, navrhuje 1. července 2025.

Ustanovení § 108 a 115b týkající se jednotného seznamu blokovaných internetových stránek nabývají účinnosti dnem 1. ledna 2026, a to z důvodu potřeby přípravy na zajištění plnění této povinnosti ze strany Úřadu.

Změna tzv. konsolidačního balíčku se navrhuje nabytí účinnosti dnem vyhlášení, a to z toho důvodu, že úprava zákona o elektronických komunikacích bude překonaná úpravou podle tohoto zákona.

V Praze dne 21. srpna 2024

Předseda vlády:

prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M.

podepsáno elektronicky

Ministr průmyslu a obchodu:

Ing. Jozef Síkela

podepsáno elektronicky