I. Zhodnocení platného právního stavu
Navrhovaná novela zákonů si klade za cíl v prvé řadě jednak sjednocení právní úpravy dozoru, který je v jednotlivých zákonech zcela bez zjevných důvodů upraven nejednotně, a to nejen pouze z hlediska terminologického, ale i z hlediska věcného, v těch případech, kdy k tomuto věcnému rozdílu pojetí dozoru v zákonech není žádný důvod, a jednak, a to zejména, odstranění duplicity v případě dozoru nad samostatnou působností obcí, v souladu s odůvodněním uvedeným v části II. obecné části důvodové zprávy.
V případě dozoru nad výkonem samostatné působnosti obcí se navrhuje příslušnost pouze Ministerstva vnitra. V případě krajů a hlavního města Prahy, co se týká orgánu příslušného k dozoru nad jejich samostatnou působností, k žádné věcné změně nedochází. Pokud jde o dozor nad přenesenou působností obcí, dochází zde k věcné změně, kdy se nově celková odpovědnost za dozor nad přenesenou působností obcí svěřuje krajským úřadům v přenesené působnosti, případně věcně příslušným ministerstvům nebo jiným ústředním správním úřadům, přičemž věcně příslušná ministerstva nebo jiné ústřední správní úřady budou do výkonu dozoru nad přenesenou působností obcí oprávněny zasáhnout pouze v případě nečinnosti krajského úřadu. Oproti stávající právní úpravě se nově navrhuje pravomoc ředitele krajského úřadu podat návrh na zrušení nařízení obce Ústavnímu soudu.
Navrhovaná novelizace zákonů o obcích, o krajích a o hlavním městě Praze si tedy klade za cíl sjednocení problematiky dozoru ve všech třech zákonech a hlavně pak jednoznačné vystižení vztahů dozoru a kontroly. V určitých případech zákony o obcích, o krajích a o hlavním městě Praze vykazují určité věcné nedostatky, které ztěžují jejich aplikaci v praxi. V těchto případech se tedy navrhovaná novelizace snaží o nápravu. V neposlední řadě se navrhuje i novela zákona o Ústavním soudu, která souvisí s nově navrhovanou pravomocí ředitelů krajských úřadů.
Dozor nad výkonem samostatné a přenesené působnosti obcí zajišťovaly do 31. prosince 2002 okresní úřady. Od 1. ledna 2003 dozor nad obcemi vykonávají dva orgány, a to Ministerstvo vnitra a krajské úřady v přenesené působnosti. V případě dozoru nad výkonem samostatné působnosti obcí se zjišťuje soulad obecně závazných vyhlášek obcí se zákony a soulad usnesení, rozhodnutí a jiných opatření orgánů obce se zákony a jinými právními předpisy. V případě dozoru nad výkonem přenesené působnosti obcí se zjišťuje soulad nařízení obce se zákony a soulad usnesení, rozhodnutí a jiných opatření orgánů obce, které nejsou nařízeními obce, se zákony, jinými právními předpisy nebo v jejich mezích též s usneseními vlády nebo se směrnicemi ústředních správních úřadů.
Dozor nad výkonem samostatné působnosti městských částí nebo městských obvodů územně členěných statutárních měst vykonávají magistráty těchto měst, přičemž je-li usnesení, rozhodnutí nebo jiné opatření orgánu městského obvodu nebo městské části v samostatné působnosti v rozporu se zákonem nebo jiným právním předpisem, magistrát pozastaví výkon tohoto usnesení, rozhodnutí nebo jiného opatření orgánu městského obvodu nebo městské části v samostatné působnosti. Zrušit příslušné usnesení, rozhodnutí nebo jiné opatření v samostatné působnosti v případě, že příslušný orgán městského obvodu nebo městské části nezjedná nápravu do 3 měsíců od pozastavení výkonu příslušného usnesení, rozhodnutí nebo jiného opatření v samostatné působnosti, však magistrát územně členěného statutárního města oprávněn není, tuto pravomoc má zastupitelstvo města. Dozor nad výkonem přenesené působnosti městských částí nebo městských obvodů územně členěných statutárních měst vykonávají magistráty těchto měst, přičemž za předpokladu, že usnesení, rozhodnutí nebo opatření orgánu městského obvodu nebo městské části v přenesené působnosti je v rozporu se zákonem nebo jiným právním předpisem nebo s usnesením vlády nebo směrnicemi ústředních správních úřadů, jsou oprávněny, nezjedná-li příslušný orgán městského obvodu nebo městské části ve stanovené lhůtě nápravu, taková usnesení, rozhodnutí nebo opatření zrušit.
Dozor nad výkonem samostatné působnosti krajů vykonává Ministerstvo vnitra, dozor nad výkonem přenesené působnosti krajů vykonávají věcně příslušná ministerstva a jiné věcně příslušné ústřední správní úřady. Při dozoru nad výkonem samostatné působnosti kraje je zjišťován soulad obecně závazných vyhlášek kraje se zákony a v případě usnesení, rozhodnutí a jiných opatření orgánů kraje v samostatné působnosti jejich soulad se zákony a jinými právními předpisy. Při dozoru nad výkonem přenesené působnosti se zjišťuje soulad nařízení kraje se zákony a jinými právními předpisy vydanými vládou a ústředními správními úřady a v případě usnesení, rozhodnutí a jiných opatření orgánů kraje jejich soulad se zákony, jinými právními předpisy, usneseními vlády a směrnicemi ministerstev a jiných ústředních správních úřadů.
Dozor nad právními předpisy hlavního města Prahy vykonává Ministerstvo vnitra, tzn. nejen nad obecně závaznými vyhláškami hlavního města Prahy, ale i nad nařízeními hlavního města Prahy. Ministerstvo vnitra dále vykonává dozor nad usneseními, rozhodnutími a jinými opatřeními orgánů hlavního města Prahy v samostatné působnosti.
V rámci dozoru nad výkonem samostatné působnosti hlavního města Prahy se zjišťuje soulad obecně závazných vyhlášek hlavního města Prahy se zákony, jakož i usnesení, rozhodnutí a jiných opatření orgánů hlavního města Prahy se zákony a jinými právními předpisy. Při dozoru nad výkonem přenesené působnosti se zjišťuje soulad nařízení hlavního města Prahy se zákony a jinými právními předpisy a u ostatních usnesení, rozhodnutí a jiných opatření orgánů hlavního města Prahy též jejich soulad s usneseními vlády, směrnicemi a instrukcemi ministerstev a jiných ústředních správních úřadů.
Dozor nad výkonem samostatné působnosti městských částí hlavního města Prahy vykonává rada hlavního města Prahy, která je oprávněna pozastavit výkon usnesení, rozhodnutí nebo jiného opatření orgánu městské části v samostatné působnosti, je-li v rozporu se zákonem nebo jiným právním předpisem. Nezjedná-li příslušný orgán městské části nápravu do 3 měsíců od pozastavení výkonu usnesení, rozhodnutí nebo jiného opatření orgánu městské části v samostatné působnosti, je rada hlavního města Prahy oprávněna, resp. povinna, podat žalobu k Městskému soudu v Praze na jeho zrušení.
Dozor nad výkonem přenesené působnosti městských částí hlavního města Prahy vykonává Magistrát hlavního města Prahy. Magistrát hlavního města Prahy pozastaví výkon usnesení, rozhodnutí nebo opatření orgánu městské části v přenesené působnosti, je-li v rozporu se zákonem nebo jiným právním předpisem nebo s usneseními vlády, směrnicemi ministerstev nebo jiných ústředních správních úřadů. Jestliže příslušný orgán městské části takové usnesení, rozhodnutí nebo opatření nezruší nebo jestliže ho neuvede do souladu se zákonem nebo jiným právním předpisem nebo s usnesením vlády, směrnicí ministerstva nebo jiného ústředního správního úřadu ve lhůtě stanovené Magistrátem, Magistrát takové usnesení, rozhodnutí nebo opatření zruší.
II. Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy a vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku
Podle čl. 101 odst. 4 Ústavy ČR může stát zasahovat do činnosti územních samosprávných celků, jen vyžaduje-li to ochrana zákona, a jen způsobem stanoveným zákonem. Do činnosti územních samosprávných celků mohou tedy zasahovat pouze státní orgány, které jsou součástí výkonné moci, a to pouze způsobem stanoveným zákonem. Tento závěr vyplývá zejména z čl. 105 Ústavy ČR, který předpokládá možnost svěření výkonu státní správy orgánům samosprávy. Orgány samosprávy však ani v tomto případě nemají a nezískávají postavení státních orgánů, neboť pokud by tomu tak bylo, byl by čl. 105 Ústavy ČR neúčelný a orgány územní samosprávy by při výkonu státní správy měly postavení správních úřadů podle čl. 79 odst. 1 Ústavy ČR – tak tomu ovšem není; pojem „stát“ v čl. 101 odst. 4 Ústavy ČR proto znamená ve vztahu k čl. 105 a čl. 79 odst. 1 Ústavy ČR „státní orgán“. Takový model plně odpovídá čl. 101 odst. 4 Ústavy ČR, podle něhož může do činnosti územních samosprávných celků zasahovat (pouze) stát, a to jen vyžaduje-li to ochrana zákona a zákonem stanoveným způsobem. Tento článek je jednou ze záruk samosprávy územních samosprávných celků (čl. 8 Ústavy ČR).
Ústava ČR v hlavě sedmé ani na jiném místě nepočítá s tím (a tedy ani neumožňuje - viz čl. 9 odst. 2 Ústavy ČR), aby orgány územního samosprávného celku zasahovaly při výkonu své působnosti do samosprávy jiného samosprávného celku. Tomuto pojetí odpovídá i čl. 87 odst. 1 písm. c) Ústavy ČR, resp. § 72 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, podle nichž má územní samosprávný celek (tedy kraj i obec) právo podat Ústavnímu soudu ústavní stížnost pouze proti nezákonnému zásahu státu do své samostatné působnosti, nemá ale právo podat ústavní stížnost proti takovému nezákonnému zásahu ze strany orgánu jiného územního samosprávného celku. Pojem „stát“ lze v tomto případě vykládat jednak ve smyslu organizačním, kdy se má na mysli jednání některého ze státních orgánů, ať již jde o orgán moci výkonné, soudní nebo zákonodárné, nebo funkčním, kdy nezáleží na tom, kdo zásah provádí, ale vychází se z povahy činnosti, tedy zda jde či nejde o výkon státní správy, ať již státní správy přímé nebo státní správy nepřímé, tedy státní správy, která byla zákonem svěřena subjektu nebo orgánu od státu oddělenému (v daném případě tedy krajskému úřadu).
S ohledem na to, že ustanovení o výkonu veřejné moci je obecně třeba interpretovat restriktivním způsobem, zastávají tvůrci návrhu zákona názor, že je třeba jednoznačně preferovat první výklad, tedy že pojem „stát“ užitý v cit. článcích Ústavy ČR je třeba vykládat ve smyslu organizačním, a pravomoc vykonávat správní dozor nad samostatnou působností obcí proto nelze svěřit orgánům krajů jako výkon jejich přenesené působnosti (takové řešení by si vyžadovalo ve smyslu čl. 9 odst. 1 Ústavy ČR doplnění čl. 101 odst. 4, kde by muselo být uvedeno, za jakých podmínek může kraj zasahovat do činnosti obce, a zároveň doplnění čl. 87 odst. 1 písm. c) o další typ ústavní stížnosti, jíž by se mohly obce proti nezákonnému zásahu orgánu kraje do své samostatné působnosti bránit).
Nelze přijmout zjednodušující argument, že při spojeném modelu veřejné správy na úrovni územních samosprávných celků není jiné řešení než to, aby výkon státního dozoru nad obecní samosprávou vykonávaly krajské úřady v rámci výkonu přenesené působnosti. Spojený model veřejné správy spočívá v tom, že orgány územních samosprávných celků (obcí a krajů) vykonávají současně jak samosprávu, tak i státní správu. Jakkoliv byl zvolen spojený model veřejné správy, nelze pominout, že existuje a vždy bude existovat okruh kompetencí, které musí vždy vykonávat stát a dozor nad výkonem samosprávy obcí, která je ústavně garantovaným právem, mezi ně patří. I v zemích, které institucionálně neoddělují státní správu a samosprávu, nevykonává jedna samospráva dozor nad jinou samosprávou, dozor vykonává stát prostřednictvím orgánů výkonné moci a soudů.
Kontrolu a dozor obcí nad výkonem přenesené působnosti je oproti tomu vhodné svěřit krajským úřadům v přenesené působnosti a věcně příslušným ministerstvům, popřípadě jiným ústředním správním úřadům, které výkon přenesené působnosti obcemi i kraji řídí, namísto Ministerstva vnitra.
Krajské úřady v přenesené působnosti budou podle navrhované novely vykonávat vedle dosavadní komplexní působnosti v oblasti dozoru nad usneseními, rozhodnutími a jinými opatřeními orgánů obcí v přenesené působnosti nově rovněž dozor nad nařízeními obcí včetně pozastavení účinnosti těchto právních předpisů. Nově se navrhuje aktivní legitimace ředitele krajského úřadu k podání návrhu na zrušení nařízení obce Ústavnímu soudu. U aktivní legitimace věcně příslušných ministrů k podání návrhu na zrušení nezákonných nařízení obcí k Ústavnímu soudu, která dnes vyplývá z jejich současné legitimace podle § 64 odst. 2 písm. h) zákona o Ústavním soudu, je nově navrhována změna, kdy se tato aktivní legitimace mění ve prospěch věcně příslušných ministerstev nebo jiných ústředních správních úřadů. Tímto postupem se zajistí jednota metodiky pro obce na celém území ČR s využitím stávajícího vertikálního uspořádání výkonu státní správy po linii nadřízenosti ministerstvo – kraj – obec.
V návrhu se dále upřesňují ustanovení o nabytí platnosti a účinnosti právních předpisů obcí. Optimalizují se lhůty v rámci výkonu dozoru pro všechny případy kompetence správních soudů ke zrušení nezákonných aktů územních samosprávných celků. V návrhu se stanoví rovněž legitimace věcně příslušného ministerstva nebo jiného ústředního správního úřadu k podání návrhu na zrušení nařízení hlavního města Prahy a krajů.
Dále se oproti stávající úpravě místo termínu "Vrchní soud v Praze" navrhuje pouze obecný pojem "soud". Od 1. ledna 2003 jsou podle soudního řádu správního k rozhodování o žalobách správního úřadu proti usnesení nebo opatření orgánu územního samosprávného celku v samostatné působnosti obecně příslušné krajské soudy. Vzhledem k tomu, že neexistuje odůvodněná potřeba speciální úpravy příslušnosti soudů (konkrétně Vrchního soudu v Praze) v zákoně o hlavním městě Praze, uplatní se v otázce příslušnosti obecná úprava soudního řádu správního (§ 7).
Navrhovaný zákon, kterým se mění zákon o obcích, o krajích, o hlavním městě Praze a o Ústavním soudu se nedotýká vztahu rovnosti mužů a žen.
III. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky
Navrhovaná právní úprava, a to zejména s ohledem na argumenty výše uvedené, je v souladu s ústavním pořádkem České republiky.
IV. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, a její slučitelnosti s právními akty Evropských společenství
Právní úprava uspořádání územní správy nespadá podle práva Evropských společenství do kompetence orgánů Evropských společenství. Celková koncepce návrhu odpovídá základním principům Evropské charty místní samosprávy, podle níž za správu veřejných záležitostí mají odpovídat zejména ty orgány, které mají nejblíže občanovi a stanovení odpovědnosti státnímu orgánu musí odpovídat rozsahu a povaze úkolu a požadavkům efektivnosti a hospodárnosti (čl. 4 odst. 3 Charty). Návrh je v souladu se skutečností, že ve státech Evropské unie v procesu decentralizace stát převádí na územní samosprávné celky působnost a provádí dozor a kontrolu nad jejich výkonem svými orgány. Akty práva ES se na danou oblast nevztahují. Návrh je slučitelný s právem ES.
V. Předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované právní úpravy
Předkládaný návrh zákona nevyvolá zvýšené nároky na státní rozpočet ani na jiné veřejné rozpočty, dále ani na hospodářské subjekty, zejména na malé a střední podnikatele. Předkládaný návrh zákona nevyvolá žádné dopady na sociální oblast ani na oblast životního prostředí.
K čl. I
K bodu 1:
Upřesňuje se ustanovení týkající se nabytí účinnosti právního předpisu obce, jež bylo předmětem rozdílných interpretací.
Podle zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění do 31. prosince 2002, právní předpisy obce musely být vyhlášeny. Vyhlášení se provedlo tak, že se právní předpis vyvěsil na úřední desce obecního úřadu po dobu 15 dnů, což byla podmínka jeho platnosti. Dnem vyhlášení právního předpisu obce byl první den jeho vyvěšení na úřední desce. Právní předpis obce nabýval účinnosti patnáctým dnem následujícím po dni jeho vyhlášení. Zákon č. 313/2002 Sb. s účinností od 1. ledna 2003 novelizoval § 12 odst. 1 a 2 zákona o obcích tak, že právní předpis obce musí být vyhlášen, což je podmínkou platnosti právního předpisu obce. Vyhlášení se provede tak, že se právní předpis obce vyvěsí na úřední desce obecního úřadu po dobu 15 dnů. Pokud není stanovena účinnost pozdější, nabývají právní předpisy obce účinnosti patnáctým dnem po vyhlášení. Právní úprava před provedenou novelizací nevzbuzovala pochyb o tom, že právní předpis obce byl vyhlášen prvním dnem jeho vyvěšení na úřední desce obecního úřadu a od tohoto dne začínala běžet patnáctidenní lhůta pro nabytí jeho účinnosti. Od nabytí účinnosti zákona č. 313/2002 Sb. se střetávají dva odlišné názory na vyhlášení, platnost a účinnost právních předpisů obce. První názor vychází z toho, že právní předpis obce nabývá platnosti vyhlášením a dnem vyhlášení je první den jeho vyvěšení na úřední desce obecního úřadu. Účinnosti pak právní předpis obce nabývá patnáctým dnem po vyhlášení. To znamená, že podle tohoto názoru je první den patnáctidenní lhůty pro nabytí účinnosti den následující po prvním dni vyvěšení na úřední desce. Druhý právní názor spatřuje v provedené novelizaci zásadní změnu v případě nabývání účinnosti právního předpisu obce. Právní předpis obce musí být vyhlášen, což je podmínkou jeho platnosti. Platnosti nabývá právní předpis obce vyhlášením, tj. patnáctým dnem po dni vyhlášení. Účinnosti nabývají právní předpisy obce patnáctým dnem po vyhlášení, nikoliv po dni vyhlášení. Je-li vyhlášení právního předpisu ukončeno až uplynutím patnáctého dne ode dne vyvěšení, začíná běžet patnáctidenní lhůta pro nabytí účinnosti právního předpisu obce až po uplynutí doby stanovené pro vyhlášení a také pro nabytí platnosti předpisu.
K bodu 2 a 3:
Jedná se pouze o formální nahrazení stávající právní úpravy obsažené v § 12 odst. 5 větě třetí novým odstavcem v ustanovení § 12 v souladu s nově navrhovanou koncepcí dozoru tak, aby obec zasílala právní předpis obce v závislosti na tom, zda se jedná o obecně závaznou vyhlášku nebo o nařízení, příslušnému dozorovému orgánu.
K bodu 4:
Odstraňuje se stav, kdy v případě sloučení obce podle stávající právní úpravy má dojít ke vzniku nové obce až ke dni voleb do zastupitelstev obcí. Stávající úprava blokuje realizaci voleb do zastupitelstva nově vzniklé obce, neboť v době příprav voleb neexistuje obec, jejíž zastupitelstvo se má volit. Úkony spojené s organizačně technickým zajištěním voleb by nemohly být řádně provedeny z důvodu neexistence obce. Celá řada skutečností musí být tedy řešena výkladem, jako např. příslušnost registračního úřadu a dalších volebních orgánů, které se podílejí na organizačně technickém zajištění voleb. Rovněž bude tímto vyřešen i problém s voliči, kteří se v den voleb stali občany nově vzniklé obce, a to z pohledu podmínek aktivního a pasivního volebního práva pro volby do zastupitelstva obce.
K bodu 5:
Termín „návrh opatření“ se nahrazuje slovem „opatření“, aby bylo jasně stanoveno, co musí být dodrženo, resp. splněno. Dále se odstraňuje termín „rozhodnutí“ (termín „opatření“ je plně postačující). Změna tohoto ustanovení navazuje též na novou koncepci dozoru, resp. kontroly, kdy podle hlavy VII budou moci kontrolovat výkon přenesené působnosti obcí vedle krajských úřadů věcně příslušná ministerstva a jiné ústřední správní úřady.
K bodu 6:
Změna odráží novou úpravu voleb do zastupitelstev obcí, provedenou zákonem č. 491/2001 Sb. Podle tohoto zákona se pro nové volby do zastupitelstva obce lhůty nekrátí. Navíc podle § 67 věty první zákona o obcích je počet členů zastupitelstva obce stanoven pro celé volební období.
K bodu 7:
Odstraňuje se nedostatek spočívající v tom, že stávající právní úprava neřeší, kdo stanoví počet členů zastupitelstva nově vzniklé obce, jestliže dojde ke sloučení obcí nebo k oddělení části obce.
K bodu 8 - 12:
Navrhovaná změna je v souladu s nově navrženou koncepcí právní úpravy dozoru nad působností obcí, kdy se působnost krajského úřadu, resp. ředitele krajského úřadu plně nahrazuje působností Ministerstva vnitra.
K bodu 13:
Vypuštění ustanovení § 105 odst. 2 navazuje na nově formulovaný § 128 odst. 3.
K bodu 14:
V souladu s novou koncepcí problematiky dozoru nad zákonností činnosti orgánů územně samosprávných celků se navrhuje i nová systematika hlavy VI zákona o obcích. Nově se tato hlava bude členit na 4 díly, a to konkrétně na
Díl 1: Dozor nad vydáváním a obsahem obecně závazných vyhlášek obcí a usnesení, rozhodnutí a jiných opatření obcí v samostatné působnosti,
Díl 2: Dozor nad vydáváním a obsahem nařízení obcí a usnesení, rozhodnutí a jiných opatření orgánů obcí v přenesené působnosti,
Díl 3: Dozor nad vydáváním a obsahem usnesení, rozhodnutí a jiných opatření orgánů městských obvodů a městských částí územně členěných statutárních měst,
Díl 4: Společná ustanovení k dozoru
K dílu 1:
V dílu 1 je upraven procesní postup dozoru nad vydáváním a obsahem obecně závazných vyhlášek obcí, usnesení, rozhodnutí a jiných opatření orgánů obcí v samostatné působnosti. V souladu se zdůvodněním nově navrhované dozorové koncepce obsažené v obecné části důvodové zprávy bude dozor nad obecně závaznými vyhláškami obcí, usneseními, rozhodnutími a jinými opatřeními obcí v samostatné působnosti vykonávat Ministerstvo vnitra.
K § 123:
Ustanovení upravuje konkrétní procesní postup v případě rozporu obecně závazné vyhlášky obce se zákonem. V případě dozoru nad obecně závaznými vyhláškami obcí se vychází z čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy, resp. z § 35 odst. 3 zákona o obcích.
K § 124:
Ustanovení upravuje konkrétní procesní postup v případě rozporu usnesení, rozhodnutí nebo jiného opatření orgánu obce v samostatné působnosti se zákonem nebo jiným právním předpisem.
K dílu 2:
V dílu 2 je upraven procesní postup dozoru nad vydáváním a obsahem nařízení obcí, usnesení, rozhodnutí a jiných opatření orgánů obcí v přenesené působnosti. Hlavními dozorovými orgány budou krajské úřady, které tuto činnost budou vykonávat v přenesené působnosti. Věcně příslušné ministerstvo nebo jiný věcně příslušný ústřední správní úřad zasáhne jen v případě nečinnosti krajského úřadu (v tomto případě se jedná o naplnění § 24 zákona č. 2/1969 Sb., resp. obecné koordinační role ústřední státní správy ve vztahu k územní státní správě).
K § 125:
Ustanovení upravuje konkrétní procesní postup v případě rozporu nařízení obce se zákonem nebo jiným právním předpisem. Dozor bude prováděn následně a bude se zjišťovat, zda nařízení obce jsou v souladu se zákony a jinými právními předpisy vydanými vládou nebo ústředními správními úřady.
K § 126:
Ustanovení upravuje konkrétní procesní postup v případě rozporu usnesení, rozhodnutí nebo jiného opatření obce v přenesené působnosti obce se zákonem, jiným právním předpisem, usnesením vlády, směrnicí ústředního správního úřadu nebo opatřením přijatým při kontrole výkonu přenesené působnosti. Na rozdíl od dozoru nad usneseními, rozhodnutími nebo jinými opatřeními obce v samostatné působnosti se opatření nesistuje, ale hned se ruší, přičemž ke zrušení je příslušný nikoli soud, ale orgán dozoru. Tento postup koresponduje se subordinačními vztahy v rámci výkonu státní správy a se skutečností, že na výkon státní správy nemá územní samosprávný celek ústavně zaručené právo – na rozdíl od práva na samosprávu, které garantuje Ústava v čl. 8 a dále je rozvádí v hlavě sedmé.
K dílu 3:
V dílu 3 je obsažena právní úprava dozoru nad vydáváním a obsahem usnesení, rozhodnutí, a jiných opatření orgánů městských částí a městských obvodů územně členěných statutárních měst v samostatné a přenesené působnosti. Dozor nad usneseními, rozhodnutími a jinými opatřeními orgánů městských částí a městských obvodů územně členěných statutárních měst v samostatné a přenesené působnosti vykonávají magistráty statutárních měst, a to z důvodu zachování vazby orgánů statutárního města na provádění statutu na úrovni městských částí a obvodů, aby orgány města mohly případná pochybení orgánů městských částí korigovat i změnou rozdělení pravomocí podle statutu. Ministerstvo vnitra, v případě samostatné působnosti, resp. věcně příslušné ministerstvo nebo jiný ústřední správní úřad v případě přenesené působnosti, zasáhne jen v případě nečinnosti magistrátu.
K § 127 a § 127a:
Ustanovení obsahuje konkrétní procesní postup v případě dozoru nad usneseními, rozhodnutími a jinými opatřeními orgánů městských částí a městských obvodů územně členěných statutárních měst v samostatné a přenesené působnosti.
Je zachována stávající koncepce, kdy předmětný dozor vykonává magistrát. V případě dozoru nad usneseními, rozhodnutími a jinými opatřeními orgánů městských částí a městských obvodů územně členěných statutárních měst v samostatné působnosti se navrhuje oproti současnému znění zákona změna pro případ, že by příslušný orgán městského obvodu nebo městské části nezjednal nápravu ve stanovené lhůtě od pozastavení výkonu usnesení, rozhodnutí nebo jiného opatření. V takovém případě by napříště nerušilo usnesení, rozhodnutí nebo jiné opatření městského obvodu nebo městské části v samostatné působnosti zastupitelstvo města, ale soud na návrh magistrátu. Úkolem zastupitelstva města bude v tomto případě provádět příslušné korekce statutu, ukáže-li se v rámci dozorové činnosti magistrátu, že výkon působnosti na úrovni orgánů městských částí nebo obvodů vykazuje zásadní a neodstranitelné nedostatky.
Pokud by výkon usnesení, rozhodnutí nebo jiného opatření městského obvodu nebo městské části v samostatné působnosti pozastavovalo Ministerstvo vnitra, podalo by návrh soudu Ministerstvo vnitra.
K dílu 4:
Díl 4 obsahuje společná ustanovení k dílu 1, 2 a 3. Je zde řešena zejména povinnost obce, popřípadě městské části nebo městského obvodu územně členěného statutárního města vyvěsit na úřední desce obecního úřadu taxativně stanovené akty a rovněž vztah těchto tří dílů ke správnímu řízení. Obci se stanoví povinnost vyvěsit neprodleně na úřední desce obecního úřadu po dobu nejméně 15 dnů rozhodnutí o pozastavení účinnosti právního předpisu obce, nález Ústavního soudu, kterým se zrušuje právní předpis obce nebo jeho jednotlivá ustanovení, rozhodnutí soudu, kterým se zrušuje usnesení, rozhodnutí nebo jiné opatření orgánu obce v samostatné působnosti, rozhodnutí o zrušení pozastavení účinnosti právního předpisu obce a rozhodnutí Ústavního soudu, na jehož základě pozbývá rozhodnutí o pozastavení účinnosti právního předpisu obce platnosti. Městskému obvodu nebo městské části územně členěného statutárního města se nově stanoví povinnost neprodleně na úřední desce úřadu městského obvodu nebo městské části vyvěsit po dobu nejméně 15 dnů rozhodnutí, kterým se zrušuje usnesení, rozhodnutí nebo jiné opatření orgánu městské části nebo městského obvodu v samostatné působnosti. V případě právního předpisu obce je tato nová povinnost navrhována zejména z důvodu, že pozastavení účinnosti má vliv na aplikovatelnost, u zrušeného právního předpisu obce Ústavním soudem a zrušení pozastavení účinnosti právního předpisu obce je sledováno zejména hledisko zájmu veřejné informovanosti, přesněji, aby občané obce věděli, že jejich zastupitelstvo nebo jiný orgán obce postupoval nezákonně.
V souvislosti se vztahem návrhu ke správnímu řízení se stanoví, že na rozhodování o pozastavení účinnosti obecně závazné vyhlášky obce a nařízení obce a o pozastavení výkonu usnesení, rozhodnutí nebo jiného opatření orgánu obce, městské části nebo městského obvodu územně členěného statutárního města v samostatné a přenesené působnosti se ustanovení správního řádu nepoužijí s výjimkou ustanovení o základních zásadách činnosti správních orgánů, doručování a obsahových a formálních náležitostech rozhodnutí, a dále, že ustanovení dílů 1, 2 a 3 se nevztahují na rozhodnutí a jiné úkony orgánů obce, městské části nebo městského obvodu územně členěného statutárního města učiněné podle správního řádu nebo podle zákona o správě daní a poplatků.
K bodu 15:
Kontrola výkonu samostatné a přenesené působnosti obcí, městských obvodů a městských částí územně členěných statutárních měst je v návrhu konstruována jako jedna z forem dozoru, což odpovídá tradičnímu i současnému chápání pojmu „dozor“ (viz např. D. Hendrych a kol.: Správní právo –
Podle návrhu kontrolu výkonu samostatné působnosti svěřené orgánům obcí vykonává Ministerstvo vnitra. Krajské úřady v přenesené působnosti, věcně příslušná ministerstva a jiné ústřední správní úřady kontrolují výkon přenesené působnosti svěřené orgánům obcí. Magistráty územně členěných statutárních měst kontrolují výkon samostatné a přenesené působnosti orgánů městských částí a městských obvodů územně členěných statutárních měst.
Dále se rovněž stanoví, které osoby kontrolu výkonu samostatné a přenesené působnosti obcí, městských částí a městských obvodů územně členěných statutárních měst vykonávají.
Samotná hlava VII se poté ještě rozděluje na dvě partie, a to kontrolu výkonu samostatné působnosti obcí, městských obvodů a městských částí územně členěných statutárních měst a kontrolu výkonu přenesené působnosti obcí, městských částí a městských obvodů územně členěných statutárních měst, a to zejména z toho důvodu, že pro kontrolu výkonu státní správy a důsledky z toho plynoucí, jsou v určitých případech odlišné podmínky s ohledem na ústavní postavení samosprávných celků. Příslušná ustanovení obsahují zejména právní, popřípadě technické podmínky provádění kontroly.
Ustanovení § 129c pak obsahuje právní úpravu sankcí ukládaných fyzickým osobám za neposkytnutí součinnosti při kontrole.
K bodu 16:
Vzhledem k tomu, že dozor a kontrola nad městskými částmi a městskými obvody územně členěných statutárních měst se nově upravuje v hlavě VI, stávající § 143 až 145 se zrušují.
K čl. II
Přechodná ustanovení obsahují právní úpravu pro případ střetu stávající a nové právní úpravy.
K čl. III
K bodu 1:
Stanoví se povinnost kraje zasílat právní předpis kraje v závislosti na tom, zda se jedná o obecně závaznou vyhlášku nebo o nařízení, příslušnému dozorovému orgánu. Povinnost kraje zasílat podklady pro výkon dozoru příslušnému dozorovému orgánu je obdobou povinnosti obce podle zákona o obcích.
K bodu 2:
Obdobně jako v případě obcí jsou orgány kraje při výkonu přenesené působnosti též vázány opatřeními kontrolního orgánu, konkrétně opatřeními věcně příslušného ministerstva nebo jiného ústředního správního úřadu učiněnými při kontrole výkonu přenesené působnosti podle zákona o krajích.
K bodu 3:
Ustanovení napravuje legislativně-technickou chybu.
K bodu 4:
Ustanovení reaguje na novou koncepci dozoru nad obcemi.
K bodu 5:
Ustanovení reaguje na novou koncepci dozoru nad obcemi. Stanoví se pravomoc ředitele krajského úřadu podávat Ústavnímu soudu návrh na zrušení nařízení obce.
K bodu 6:
Ustanovení reaguje na novou koncepci dozoru nad obcemi. V souladu s novou koncepcí dozoru se ze stávajícího ustanovení vypouští, že krajský úřad vykonává dozor nad samostatnou působností obce. Rovněž se vypouští ustanovení o kvalifikačních předpokladech zaměstnanců kraje vykonávajících dozor, neboť problematika spadá pod režim zákona o úřednících územních samosprávných celků, resp. jeho prováděcí vyhlášky. Cílem změny je rovněž minimalizovat problémy se zajištěním dostatečně kvalifikovaných pracovníků pro výkon dozoru nad obcemi a usnadnit tak pozici krajských úřadů. Stávající odst. 3 se vypouští, neboť věcně shodnou úpravu obsahuje zákon o obcích.
K bodu 7:
V souladu s novou koncepcí problematiky dozoru nad zákonností činnosti orgánů územně samosprávných celků a v souladu s požadavkem jednotné úpravy dozoru se navrhuje i nová systematika hlavy VI zákona o krajích tak, aby byla obdobná systematice zákona o obcích. Nově se tato hlava bude členit na 3 díly, a to konkrétně na
Díl 1: Dozor nad vydáváním a obsahem obecně závazných vyhlášek krajů a usnesení, rozhodnutí a jiných opatření orgánů krajů v samostatné působnosti,
Díl 2: Dozor nad vydáváním a obsahem nařízení krajů a usnesení, rozhodnutí a jiných opatření orgánů krajů v přenesené působnosti,
Díl 3: Společná ustanovení k dozoru.
K dílu 1:
V dílu 1 je upraven procesní postup dozoru nad obecně závaznými vyhláškami krajů, usneseními, rozhodnutími a jinými opatřeními orgánů krajů v samostatné působnosti.
K § 81:
Ustanovení upravuje konkrétní procesní postup v případě rozporu obecně závazné vyhlášky kraje se zákonem. Dozor nad obecně závaznými vyhláškami krajů bude vykonávat Ministerstvo vnitra. Dozor je prováděn následně a zjišťuje se při něm soulad obecně závazných vyhlášek krajů se zákony.
K § 82:
Ustanovení upravuje konkrétní procesní postup v případě rozporu usnesení, rozhodnutí nebo jiného opatření kraje v samostatné působnosti se zákonem nebo jiným právním předpisem. Dozor je prováděn následně.
K dílu 2:
V dílu 2 je upraven procesní postup dozoru nad nařízeními krajů, usneseními, rozhodnutími a jinými opatřeními orgánů krajů v přenesené působnosti.
K § 83:
Ustanovení upravuje konkrétní procesní postup v případě rozporu nařízení kraje se zákonem nebo jiným právním předpisem. Dozor nad nařízeními krajů budou vykonávat věcně příslušná ministerstva nebo jiné ústřední správní úřady. Dozor bude prováděn následně a bude se zjišťovat, zda nařízení kraje jsou v souladu se zákony a jinými právními předpisy.
K § 84:
Ustanovení upravuje konkrétní procesní postup v případě rozporu usnesení, rozhodnutí nebo jiného opatření kraje v přenesené působnosti se zákonem, jiným právním předpisem, usnesením vlády, směrnicí ústředního správního úřadu nebo opatřením přijatým v rámci kontroly přenesené působnosti. Na rozdíl od dozoru nad usneseními, rozhodnutími nebo jinými opatřeními kraje v samostatné působnosti se opatření nesistuje, ale hned se ruší, přičemž ke zrušení je příslušný nikoli soud, ale orgán dozoru. Tento postup koresponduje se subordinačními vztahy v rámci výkonu státní správy a se skutečností, že na výkon státní správy nemá územní samosprávný celek ústavně zaručené právo – na rozdíl od práva na samosprávu, které garantuje Ústava v čl. 8 a dále je rozvádí v hlavě sedmé.
K dílu 3:
Díl 3 obsahuje společná ustanovení k dílu 1 a 2. Je zde zejména řešena povinnost kraje vyvěsit na úřední desce krajského úřadu a zveřejnit ve Věstníku právních předpisů kraje taxativně stanovená rozhodnutí a dále vztah předchozích dílů ke správnímu řízení. Rovněž se stanoví, že ustanovení dílů 1 a 2 se nevztahují na rozhodnutí a jiné úkony orgánů kraje učiněné podle správního řádu nebo zákona o správě daní a poplatků.
K bodu 8:
Kontrola výkonu samostatné a přenesené působnosti krajů je v návrhu konstruována jako jedna z forem dozoru, přičemž je pod tento pojem zahrnuta veškerá kontrola výkonu samostatné a přenesené působnosti krajů, kdy zjištění učiněná při kontrolní činnosti mohou vyústit v rozhodnutí orgánu dozoru o pozastavení právního předpisu kraje nebo usnesení či jiného opatření orgánu kraje. Obě formy dozoru spolu proto úzce souvisejí.
Podle návrhu kontrolu výkonu samostatné působnosti krajů vykonává Ministerstvo vnitra. Věcně příslušná ministerstva nebo jiné ústřední správní úřady kontrolují výkon přenesené působnosti orgány krajů. Součástí normativního textu je i vymezení toho, co se rozumí kontrolou pro účely tohoto zákona. Dále se rovněž stanoví, které osoby kontrolu vykonávají, a právní, popřípadě technické podmínky provádění kontroly.
Ustanovení § 89 pak obsahuje právní úpravu sankcí ukládaných fyzickým osobám za neposkytnutí součinnosti při kontrole.
Právní úprava kontroly výkonu samostatné a přenesené působnosti krajů je obsažena v nové hlavě VII.
K bodu 9:
Hlava VIII, (v návrhu zákona označena jako hlava IX) se vypouští, neboť úprava kontroly výkonu přenesené působnosti obcí byla systematicky přeřazena do zákona o obcích.
K čl. IV
Přechodná ustanovení obsahují právní úpravu pro případ střetu stávající a nové právní úpravy.
K čl. V
K bodu 1:
Odstraňuje se stav, kdy v případě sloučení městských částí podle stávající právní úpravy má dojít ke vzniku nové městské části až ke dni voleb do zastupitelstev městských částí. Stávající úprava blokuje realizaci voleb do zastupitelstva nově vzniklé městské části, neboť v době příprav voleb neexistuje městská část, jejíž zastupitelstvo se má volit.
K bodu 2 a 3:
Obdobně jako v případě obcí a krajů jsou orgány hlavního města Prahy, resp. městských částí hlavního města Prahy při výkonu přenesené působnosti vázány též opatřeními kontrolního orgánu, konkrétně opatřeními věcně příslušného ministerstva nebo jiného ústředního správního úřadu, resp. Magistrátu hlavního města Prahy učiněnými při kontrole výkonu přenesené působnosti podle zákona o hlavním městě Praze.
K bodu 4:
Obdobně jako v zákoně o obcích a v zákoně o krajích se stanoví povinnost zasílat právní předpis příslušnému dozorovému orgánu.
K bodu 5:
Z důvodu rozporu se v § 50 odst. 2 vypouští věta druhá, neboť mandát člena zastupitelstva hlavního města Prahy vzniká zvolením (§ 50 odst. 1 zákona č. 131/2000 Sb.) a tudíž práva a povinnosti člena zastupitelstva hlavního města Prahy nabývá člen zastupitelstva hlavního města Prahy již svým zvolením, nikoliv až složením slibu.
K bodu 6:
Oproti stávající právní úpravě se místo termínu "Vrchní soud v Praze" navrhuje zavést obecný pojem "soud". Od 1. ledna 2003 jsou podle soudního řádu správního k rozhodování o žalobách správního úřadu proti usnesení nebo opatření orgánu územního samosprávného celku v samostatné působnosti obecně příslušné krajské soudy. Vzhledem k tomu, že neexistuje odůvodněná potřeba speciální úpravy příslušnosti soudů (konkrétně Vrchního soudu v Praze) v zákoně o hlavním městě Praze, uplatní se v otázce příslušnosti obecná úprava soudního řádu správního (§ 7). V souladu s tímto je upraveno i ustanovení § 107 zákona o hlavním městě Praze.
K bodu 7:
Odstraňuje se nedostatek, kdy stávající právní úprava neřeší, kdo stanoví počet členů zastupitelstva nově vzniklé městské části, jestliže dojde ke sloučení městských částí nebo připojení městské části.
K bodu 8:
V souladu s novou koncepcí problematiky dozoru nad zákonností v činnosti orgánů územních samosprávných celků a v souladu s požadavkem jednotné úpravy se navrhuje i nová systematika hlavy X zákona o hlavním městě Praze tak, aby byla obdobná systematice zákona obcích a zákona o krajích. Nově se tato hlava bude členit na 4 díly, a to konkrétně na
Díl 1: Dozor nad vydáváním a obsahem obecně závazných vyhlášek hlavního města Prahy a usnesení, rozhodnutí a jiných opatření orgánů hlavního města Prahy v samostatné působnosti,
Díl 2: Dozor nad vydáváním a obsahem nařízení hlavního města Prahy a usnesení, rozhodnutí a jiných opatření orgánů hlavního města Prahy v přenesené působnosti,
Díl 3: Dozor nad vydáváním a obsahem usnesení, rozhodnutí a jiných opatření orgánů městských částí hlavního města Prahy,
Díl 4: Společná ustanovení k dozoru.
K dílu 1:
V dílu 1 je upraven procesní postup dozoru nad obecně závaznými vyhláškami hlavního města Prahy a usneseními, rozhodnutími a jinými opatřeními orgánů hlavního města Prahy v samostatné působnosti.
K § 106:
Ustanovení upravuje konkrétní procesní postup v případě rozporu obecně závazné vyhlášky hlavního města Prahy se zákonem. Dozor nad obecně závaznými vyhláškami hlavního města Prahy bude vykonávat Ministerstvo vnitra. Dozor je prováděn následně a zjišťuje se při něm soulad obecně závazných vyhlášek hlavního města Prahy se zákony.
K § 107:
Ustanovení upravuje konkrétní procesní postup v případě rozporu usnesení, rozhodnutí nebo jiného opatření hlavního města Prahy v samostatné působnosti se zákonem nebo jiným právním předpisem.
K dílu 2:
V dílu 2 je upraven procesní postup dozoru nad nařízeními hlavního města Prahy a usneseními, rozhodnutími a jinými opatřeními orgánů hlavního města Prahy v přenesené působnosti.
K § 108:
Ustanovení upravuje konkrétní procesní postup v případě rozporu nařízení hlavního města Prahy se zákonem nebo jiným právním předpisem. Dozor nad nařízeními hlavního města Prahy budou vykonávat věcně příslušná ministerstva nebo jiné ústřední správní úřady. Dozor bude prováděn následně a bude se zjišťovat, zda nařízení hlavního města Prahy jsou v souladu se zákony a jinými právními předpisy.
K § 109:
Ustanovení upravuje konkrétní procesní postup v případě rozporu usnesení, rozhodnutí nebo jiného opatření hlavního města Prahy v přenesené působnosti obce se zákonem, jiným právním předpisem, usnesením vlády, směrnicí ústředního správního úřadu nebo opatřením učiněným při kontrole výkonu přenesené působnosti.
Na rozdíl od dozoru nad usneseními, rozhodnutími nebo jinými opatřeními hlavního města Prahy v samostatné působnosti se rozhodnutí nesistuje, ale hned se ruší, přičemž ke zrušení je příslušný nikoli soud, ale orgán dozoru. Tento postup koresponduje se subordinačními vztahy v rámci výkonu státní správy a se skutečností, že na výkon státní správy nemá územní samosprávný celek ústavně zaručené právo – na rozdíl od práva na samosprávu, které garantuje Ústava v čl. 8 a dále je rozvádí v hlavě sedmé.
K dílu 3:
V dílu 3 je obsažena právní úprava dozoru nad usneseními, rozhodnutími a jinými opatřeními orgánů městských částí v samostatné a přenesené působnosti. Dozor nad usneseními, rozhodnutími a jinými opatřeními orgánů městských částí v samostatné a přenesené působnosti vykonává Magistrát hlavního města Prahy. Ministerstvo vnitra, resp. věcně příslušné ministerstvo nebo jiný ústřední správní úřad zasáhne jen v případě nečinnosti Magistrátu. Ustanovení § 110 a § 111 obsahují konkrétní procesní postup tohoto dozoru. V případě dozoru nad usneseními, rozhodnutími a jinými opatřeními orgánů městských částí hlavního města Prahy v samostatné a přenesené působnosti se zavádí obdobná koncepce jako v případě dozoru nad městskými částmi a městskými obvody územně členěných statutárních měst.
K dílu 4:
Díl 4 obsahuje společná ustanovení k dílu 1, 2 a 3. Je zde řešena zejména povinnost hlavního města Prahy vyvěsit na úřední desce, popřípadě publikovat ve Sbírce právních předpisů hlavního města Prahy, taxativně stanovená rozhodnutí. Dále se upravuje vztah předchozích tří dílů ke správnímu řízení. Rovněž se stanoví, že ustanovení dílů 1, 2 a 3 se nevztahují na rozhodnutí a jiné úkony orgánů hlavního města Prahy nebo městské části učiněné podle správního řádu nebo zákona o správě daní a poplatků.
K bodu 9:
Kontrola výkonu samostatné a přenesené působnosti hlavního města Prahy a městských částí je v návrhu konstruována jako jedna z forem dozoru, přičemž je pod tento pojem zahrnuta veškerá kontrola výkonu samostatné a přenesené působnosti hlavního města Prahy a městských částí, kdy zjištění učiněná při kontrolní činnosti mohou vyústit v rozhodnutí orgánu dozoru o pozastavení právního předpisu hlavního města Prahy nebo usnesení či jiného opatření orgánu hlavního města Prahy nebo městské části. Obě formy dozoru spolu proto úzce souvisejí.
Podle návrhu kontrolu výkonu samostatné působnosti hlavního města Prahy vykonává Ministerstvo vnitra. Věcně příslušná ministerstva a jiné ústřední správní úřady kontrolují výkon přenesené působnosti orgánů hlavního města Prahy. Magistrát hlavního města Prahy kontroluje výkon samostatné a přenesené působnosti orgánů městských částí, v případě přenesené působnosti spolu s věcně příslušnými ministerstvy nebo jinými ústředními správními úřady. Součástí normativního textu je i vysvětlení, co se rozumí kontrolou pro účely tohoto zákona. Dále se rovněž stanoví, které osoby kontrolu výkonu samostatné a přenesené působnosti hlavního města Prahy a městských částí vykonávají, a právní, popřípadě technické podmínky provádění kontroly.
Ustanovení § 116 pak obsahuje právní úpravu sankcí ukládaných fyzickým osobám za neposkytnutí součinnosti při kontrole.
K bodu 10:
Vzhledem k tomu, že kontrola výkonu přenesené působnosti hlavního města Prahy bude komplexně upravena v hlavě XI zákona o hlavním městě Praze, ustanovení se vypouští.
K čl. VI
Přechodná ustanovení obsahují právní úpravu pro případ střetu stávající a nové právní úpravy.
K čl. VII
V souladu s nově navrženou koncepcí dozoru nad působností územních samosprávných celků se navrhuje i změna zákona č. 22/2004 Sb., o místním referendu a o změně některých zákonů
K čl. VIII
Současně se navrhuje novelizace § 64 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, kde se oproti stávající právní úpravě upravují písm. g) a h) a vkládá se nové písm. i).
K čl. IX
Navrhuje se nabytí účinnosti ke dni 1. ledna 2006.
V Praze dne 4. května 2005
předseda vlády
ministr vnitra