zákon č. 234/2025 Sb.

K § 1

Jedná se o úvodní ustanovení, které vymezuje předmět a rozsah právní úpravy. Předmětem zákona je úprava pravidel konání a financování volební kampaně a dohledu nad dodržováním těchto pravidel. Dohled je svěřen Úřadu, který tuto dohledovou činnost vykonává i podle dosavadních volebních zákonů. Jde-li o rozsah, vztahuje se zákon o volebních kampaních na všechny druhy voleb, které v České republice probíhají podle jednotlivých volebních zákonů při obsazování zastupitelských orgánů a úřadu prezidenta republik y.

K § 2

Na úvod se vymezují právní termíny, kterých se používá v dalších ustanoveních zákona o volebních kampaních. Nejdůležitějším pojmem celého zákona je volební kampaň. Odstavec 1 lze označit za právní definici volební kampaně, která je vymezena jednak časově a jednak věcně. Novinkou je časové omezení volební kampaně v tom smyslu, že volební kampaň sice obecně začíná vyhlášením voleb (dnem vyhlášení voleb je podle volebních zákonů den, kdy bylo rozhodnutí o vyhlášení voleb vyhlášeno ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv), avšak nejdříve 150 dnů před uplynutím volebního období. Jedná se o jakousi pojistku před příliš časným vyhlašováním voleb, které v minulosti automaticky spouštělo začátek volební kampaně, včetně započítávání výdajů na kampaň do limitu výdajů. Délka 150 dnů byla zvolena s ohledem na minulou praxi, v jakém předstihu byly volby zpravidla vyhlašovány, s odhlédnutím od některých excesů vyhlášení voleb ve velkém předstihu. Konec volební kampaně nově splývá již s okamžikem ukončení hlasování. Vázat konec volební kampaně až na oficiální vyhlášení výsledků voleb ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv by vedlo k absurdní situaci, kdy kampaň podle zákona trvá, i když už je po volbách. U dvoukolových voleb se nově vymezuje konec volební kampaně pro kandidáty, kteří do druhého kola voleb nepostupují. Za absurdní lze totiž označit i situaci, kdy neúspěšní kandidáti z prvního kola zůstávají „v kampani“, ačkoli pro ně už voliči nemohou hlasovat. V případě, že by nepostupující kandidát přenechal k užívání jím pořízené prostředky kampaně (typicky reklamní nosiče, tištěný či elektronický inzertní prostor a podobně) některému z postupujících kandidátů k užívání dle vlastního uvážení postupujícího kandidáta, jednalo by se o poskytnutí daru či bezúplatného plnění postupujícímu kandidátovi ze strany nepostupujícího kandidáta. Postupující kandidát by pak takovýto dar či plnění musel vykázat obdobně, jako je tomu u ostatních podporovatelů. Pokud postupující kandidát takováto plnění využije, započítávají se do jeho výdajového limitu. Volební kampaň je vymezena také obsahově jako jakákoliv propagace kandidující volební strany nebo jejího kandidáta nebo volební agitace ve prospěch či neprospěch kandidující volební strany nebo jejího kandidáta. Jakoukoli akci, která se uskuteční v době volební kampaně formou veřejného jednání a bude sloužit k propagaci či agitaci ve prospěch nebo neprospěch volební strany nebo jejího kandidáta, včetně jakékoliv doprovodné a související akce, za které se poskytne nebo obvykle poskytuje úplata, je nutné chápat jako volební kampaň. Pouze v případě, že v souvislosti s pořádáním akce skutečně žádná propagace neproběhne, nebude akce vnímána jako volební kampaň a nebude podléhat tomuto zákonu. Velmi tedy záleží mimo jiné i na tom, jak je akce propagována a prezentována a jak se akce odehraje. Pokud by například na propagačním letáku koncertu, dětského dne a podobně bylo uvedeno logo volební strany, je to propagace v době předvolební kampaně. Aby tedy šlo o volební kampaň, musí tato činnost jednak spadat do doby trvání volební kampaně a jednak být úplatná, resp. taková, že se za ni úplata obvykle poskytuje. Nejčastější výkladové problémy, zda se jedná či nejedná o volební kampaň, nastávají v souvislosti s aktivitami veřejných funkcionářů, kteří zároveň kandidují ve volbách. Lidé, kteří vykonávají veřejné funkce (a mezi nimi nejvýrazněji ústavní činitelé), se přirozeně pohybují ve veřejném prostoru, cestují a setkávají se s jinými představiteli veřejné moci, ale i s občany. Je zřejmé, že veřejní činitelé, kteří kandidují ve volbách, se při výkonu svých funkcí zčásti ocitají v režimu volební kampaně. Proto může být v některých případech nutné pozměnit charakter veřejného vystupování a způsob výkonu veřejné funkce sladit s pravidly volební kampaně, která stanovuje zákon. Je také třeba dbát na to, aby se náklady na tu část činnosti veřejných činitelů, která souvisí s kampaní, promítla v evidenci nákladů kampaně. Při veřejném vystupování v době volební kampaně musejí kandující veřejní činitelé dbát na to, aby v kampani nevystupovali z titulu své funkce. To přirozeně neznamená, že by nesměli při tomto vystupování svou funkci uvádět. Jak v této věci uvedl Ústavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 73/04, bylo by absurdní upřít veřejným činitelům a úředním osobám možnost angažovat se ve volební kampani. Za odlišující kritérium lze dle Ústavního soudu považovat použití prostředků, které jiný občan použít nemůže a které by dodávaly vystupování činitele punc oficiality. Použití takových prostředků ve volební kampani je nepřípustné. Výjimkou jsou samozřejmě případy, kdy veřejnému činiteli právní předpis použití takových prostředků ukládá. Jde typicky o povinné použití služebního vozidla s ochrannou službou, používání služebního (zabezpečeného) telefonu a podobně.

Dalším právním termínem je kandidující volební strana. Jde o pojem, který je v zákoně o volebních kampaních dále hojně používán. Zde se odkazuje na jednotlivé volební zákony, které stanovují, které subjekty jsou oprávněny v těch kterých volbách podat kandidátní listinu. Dalším definičním znakem kandidující volební strany je skutečnost, že daný subjekt vstoupil do volební kampaně ve smyslu § 2 odst. 6, tj. učinil (sám, jeho kandidát, nebo osoba účastnící se volební kampaně s písemným souhlasem kandidující volební strany) první úkon naplňující znaky volební kampaně podle § 2 odst. 1 nebo 2, s tím, že nejpozději se za vstup do volební kampaně považuje den registrace kandidátní listiny. Tyto subjekty jsou pak pro účely zákona o volebních kampaních považovány za kandidující volební strany. Jedinou výjimku představuje volba prezidenta republiky. Podle zákona o volbě prezidenta republiky může kandidátní listinu podat skupina nejméně 20 poslanců, nebo skupina nejméně deseti senátorů nebo tzv. oprávněný občan, pokud ke kandidátní listině přiloží petici na podporu kandidatury podepsanou alespoň 50 tisíci voličů. Pro účely zákona o volebních kampaních je však ve volbě prezidenta republiky kandidující volební stranou samotný kandidát na funkci prezidenta. Pojem volební strany vymezuje i zákon č. 88/2024 Sb., o správě voleb, tak, že volební stranou je ten, kdo je podle příslušného zákona o volbách oprávněn podat kandidátní listinu. Pro účely zákona o volebních kampaních je nicméně namístě zpřesnit tento pojem tak, aby se regulace vztahovala nikoliv na všechny subjekty, které jsou podle volebních zákonů oprávněny podat kandidátní listinu (tj. např. na všechny politické strany a hnutí, které nemají pozastavenou činnost, včetně těch, které se voleb zúčastnit nechtějí), ale pouze na ty subjekty, které se hodlají účastnit volební kampaně, resp. na ty subjekty, jejichž kandidátní listina byla zaregistrována.

Vzhledem k tomu, že některé lhůty v zákoně o volebních kampaních se odvíjejí ode dne voleb, je třeba vymezit, co se rozumí dnem voleb (volby jsou totiž zpravidla dvoudenní a ve volbách, ve kterých se hlasuje i ze zahraničí, mohou kvůli časovému posunu zasáhnout i na den, který dokonce předchází dnům hlasování na území České republiky). Dnem voleb se pro účely zákona o volebních kampaních rozumí první den voleb na území České republiky, tj. v zásadě pátek (pokud není v zákoně v konkrétním případě výslovně stanoveno jinak). Toto vymezení dne voleb ostatně koresponduje i se stávajícím vymezením v jednotlivých volebních zákonech a do budoucna též s vymezením dne voleb podle výše zmíněného zákona o správě voleb.

Na některých místech zákona o volebních kampaních je odkazováno na zákon o volbách. Zákonem o volbách jsou míněny zákony, které upravují volby, na které se zákon o volebních kampaních vztahuje. Jde o:  zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů,  zákon č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů a o změně některých zákonů,  zákon č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů,  zákon č. 62/2003 Sb., o volbách do Evropského parlamentu a o změně některých zákonů,  zákon č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky a o změně některých zákonů. Mezi tyto zákony nově přibyl také výše zmíněný zákon č. 88/2024 Sb., o správě voleb.

Vstup do volební kampaně je důležitý pro vymezení pojmu kandidující volební strany, ale také např. pro nejzazší lhůtu, ve které si musí volební strana zřídit volební účet. Je vymezen jako první úkon, který obsahově naplňuje znaky volební kampaně a musí samozřejmě také spadat do doby trvání volební kampaně. Pokud by volební strana žádný takový úkon neučinila, je nastavena fikce, že vstup do volební kampaně pro ni nastává nejpozději dnem registrace kandidátní listiny. Také v případě registrované třetí osoby je nejzazší den vstupu do volební kampaně stanoven fikcí a připadá na den registrace této osoby v registru třetích osob (viz dále ustanovení zákona o volebních kampaních o registru třetích osob).

Tam, kde zákon o volebních kampaních dále používá pojem registrovaná třetí osoba, má na mysli osobu, která je zapsána v registru třetích osob (o něm blíže v odůvodnění k ustanovení, které se registrem třetích osob zabývá).

Volební účet je charakterizovaný subjekty, které si ho zřizují (kandidující volební strana a registrovaná třetí osoba), svým účelem, kterým je financování volební kampaně, a svými vlastnostmi, kterými je transparentnost, jež musí být zajištěna po celou dobu jeho existence (blíže o volebním účtu v odůvodnění k ustanovení, které se volebním účtem zabývá).

Zákon o volebních kampaních v některých případech vyžaduje o osobách zapojených do volební kampaně údaj o trvalém pobytu. Není však vyloučeno, aby takovými osobami byli i cizinci, kteří trvalý pobyt na území České republiky mít nemusí. Zavádí se proto pojem adresa místa trvalého pobytu, kterým se v případě cizince rozumí místo, kde je cizinec na území České republiky přihlášen k pobytu.

K § 3

V zákoně zůstává zakotveno, že volební kampaň musí probíhat čestně a poctivě (§ 3 odst. 1). To platí pro všechny druhy voleb. Porušení tohoto pravidla nebude přestupkem, ale bude možné to namítat v povolebním soudním přezkumu jako porušení zákona, které hrubě ovlivnilo výsledek voleb, a domáhat se neplatnosti voleb/neplatnosti volby kandidáta (jde již o současnou praxi). Čestnost a poctivost jsou obecnými pojmy, kterými se však již ve své judikatuře zabýval Nejvyšší správní soud v rámci volebního soudnictví i Ústavní soud. Jak vyložil Ústavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 73/04, požadavek čestného a poctivého vedení volební kampaně nelze vykládat z hlediska soukromého práva a obecné morálky, neboť jde o volební kampaň, která není ničím jiným než bojem o hlasy voličů, a v jejím rámci jsou proto voličům předkládány často velmi emocionální a vyostřenou formou argumenty, které mají ovlivnit jejich rozhodování. Nejvyšší správní soud k tomu uvedl, že i vyjadřování čistě subjektivních politických názorů, byť se týkají osoby konkurenta v politickém boji, nelze považovat za porušení poctivosti a čestnosti volební kampaně (Vol 9/2008). Osoby veřejně činné, tedy zejména politici, musí ostatně akceptovat větší míru veřejné kritiky než jiní občané (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 15. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 367/03, č. 57/2005 Sb. ÚS). Nejvyšší správní soud také uvedl, že hodnotí-li soud zákonnost volební kampaně z hlediska její čestnosti a poctivosti, posuzuje nejen jednotlivé skutky, ale i jejich načasování. Intenzita protizákonnosti je vyšší, pokud protikandidát již nemůže na skutek efektivně reagovat.

Současně je zakotveno, že ve volební kampani nesmí být o volební straně nebo o jejích kandidátech zveřejněna informace nepravdivá nebo urážlivá (§ 3 odst. 2). Toto pravidlo bude platit rovněž pro všechny druhy voleb, avšak v komunálních volbách pouze jako „soft law“ a jeho porušení nebude přestupkem /v § 5 vyloučené použití § 16 odst. 1 písm. a)/. V ostatních druzích voleb půjde o přestupek, který projednává Úřad. Cílem vyčlenění tohoto pravidla do samostatného odstavce, se kterým se pojí přestupková odpovědnost, je zúžit neurčité pojmy čestného a poctivého vedení volební kampaně na konkrétnější jednání spočívající ve zveřejňování nepravdivých nebo urážlivých informací. Porušení tohoto pravidla bude nejen přestupkem (v případě, že se bude jednat o zjevně nepravdivé anebo hrubě urážlivé informace – blíže viz komentář k příslušné skutkové podstatě), ale bude možné to namítat i v povolebním soudním přezkumu jako porušení zákona, které hrubě ovlivnilo výsledek voleb, a domáhat se neplatnosti voleb/neplatnosti volby kandidáta.

V rámci základních pravidel volební kampaně jsou upraveny také podmínky zapojení třetích osob do volební kampaně. Třetí osobou je taková osoba, která není volební stranou ani jejím kandidátem. Ta se může účastnit volební kampaně buď

a) na základě písemného souhlasu od volební strany; písemný musí být proto, aby jej bylo možno doložit Úřadu. Tento písemný souhlas může udělit pouze volební strana, nikoli její kandidát. Důvodem tohoto omezení je zájem volební strany na tom, aby měla přehled o všech udělených souhlasech. Je-li volební stranou koalice, je stanoveno, že postačuje souhlas jednoho člena koalice, a sice toho, který byl Úřadu oznámen jako zřizovatel volebního účtu za koalici. Výdaje těchto třetích osob se započítávají do limitu výdajů volební strany. nebo

b) bez písemného souhlasu volební strany, ale v takovém případě se musí u Úřadu registrovat, aby získala status tzv. registrované třetí osoby, která má pak stanoven samostatný limit výdajů na volební kampaň (k institutu registrované třetí osoby viz odůvodnění k ustanovením pojednávajících o registrovaných třetích osobách). Nově se však pro registraci třetích osob navrhuje zavedení pravidla de minimis, které vedení volební kampaně do zanedbatelné finanční hodnoty zcela vylučuje z povinnosti registrace třetí osoby. Smyslem tohoto pravidla je, aby zákon nevytvářel umělou bariéru vstupu do kampaně, resp. aby neodrazoval od vstupu do kampaně drobné subjekty (tzv. grassroots kampaně). Registrace takových třetích osob znamená nepřiměřenou zátěž jak pro ně (v řadě případů může být odrazující), tak i pro Úřad, případně i pro kandidující volební stranu, která by eventuálně musela udělovat písemné souhlasy třeba i tisícům osob. Příkladem takové kampaně je např. osobní výpomoc při kampani nebo vytištění letáků, kdy náklady na vytištění nepřesahují stanovenou hranici. Hranice se stanovuje finanční částkou tak, že celkové výdaje třetí osoby nesmí přesáhnout 3 000 Kč. Nebezpečí zneužití je málo pravděpodobné. Řada zemí tuto minimální hranici zavedenou má.

K § 4

Mezi zvláštní pravidla volební kampaně patří povinnost označovat prostředky volební kampaně, které obsahují propagaci, agitaci a sdělení týkající se volební strany nebo jejího kandidáta, zákonem stanovenými údaji o zadavateli a zpracovateli. Toto pravidlo má za cíl předcházet anonymní volební kampani, která může být i snadným nástrojem šíření dezinformací, a naopak přispívat k transparentnosti volební kampaně. Uveden musí být také název nebo zkratka kandidující volební strany, resp. jméno a příjmení nezávislého kandidáta anebo kandidáta na funkci prezidenta republiky. Registrované třetí osoby označí jimi využité prostředky volební kampaně též názvem, zkratkou nebo jménem a příjmením a registračním číslem registrované třetí osoby přiděleným Úřadem. Informace musí být uvedena tak, aby ji běžný uživatel mohl snadno zjistit, tedy u vizuálních prvků kampaně odpovídající velikostí a barvou fontu a umístěním textu (v praxi jsou často okraje billboardů. plakátu atp. překryty rámem reklamního nosiče a informace je skryta). U zvukových prostředků kampaně musí být sdělena srozumitelně a odpovídající hlasitostí.

Zadavatelem je osoba (fyzická či právnická), která si objednala daný prostředek volební kampaně, tedy obvykle kandidující politická strana (hnutí), koalice, jejich kandidát, nezávislý kandidát, kandidát na funkci prezidenta, podporovatel, registrovaná třetí osoba apod. Volební propagace musí obsahovat jméno a příjmení fyzické nebo název právnické osoby, případně název koalice (ačkoliv nemá právní subjektivitu), která vytvoření propagace zadala. Toto označení by se v zájmu transparentnosti nemělo v průběhu kampaně měnit. U složitých či dlouhých názvů, které by nepřiměřeně zasahovaly do obsahu samotné propagace, se uvede zkratka (v případě koalic lze například použít zkratku přidělenou Českým statistickým úřadem po registraci listin). Zpracovatelem je ten, u koho byl prostředek objednán, kdo volební kampaň vytvořil a u koho byla objednávka vyfakturována, tzn. autor podoby daného prostředku kampaně (webové stránky, billboard, plakát, video spot aj.). Uvede se jméno a příjmení fyzické nebo název právnické osoby. Typicky se jedná o reklamní a PR agentury, firmy poskytující poradenství v oblasti volebních kampaní nebo se podílející na jejich realizaci. Naopak zpracovatelem není vlastník nástroje, jakým je daný prostředek šířen (např. majitel plakátové plochy, majitel billboardu, provozovatel rozhlasového vysílání apod.). V případě, že se na podobě propagačního materiálu podílí více samostatných subjektů (samostatný fotograf, grafik, copywriter atp.), uvede se jako zpracovatel ten, jehož podíl na podobě materiálu byl největší. Internetové stránky kandidujícího subjektu jsou jednou z forem jeho propagace, za kterou se platí nebo obvykle platí (programování stránek, tvorba grafiky, umístění profesionálně vytvořeného loga, platba za doménu atd.). Stránky zřizované v přímé souvislosti s volební kampaní (např. nezávislými kandidáty, volebními koalicemi atp.) se tedy automaticky stávají prostředky volební kampaně. Pokud v souvislosti s kampaní dochází též k navýšení běžných výdajů na webovou prezentaci kandidujícího subjektu, který svoje stránky provozuje dlouhodobě i mimo dobu volební kampaně (nová volební grafika, tvorba nových podstránek souvisejících s kampaní, umísťování volebních materiálů atp.), stává se toto navýšení volebním výdajem. Proto je nutné tyto výdaje nejen vykázat, ale také webové stránky v průběhu volební kampaně označit informací o zadavateli a zpracovateli. Protože je pro webové stránky typické, že jejich prohlížení běžnými uživateli začíná na základním rozcestníku – úvodní stránce (typicky www.nazevsubjektu.cz), postačí označení právě tohoto úvodního zobrazení a není už nutné označovat stránky v nižších úrovních. Internetové vyhledávače (Google, Seznam a podobně) nabízejí možnost zaplatit si za to, že určitou stránku zobrazí ve výsledcích hledání mezi prvními. Obliba těchto textových reklam stoupá a mohou být využity i při volební kampani. Nabízejí však poměrně malý prostor (několik desítek znaků), a tak uvedení informace o zadavateli a zpracovateli může významně limitovat sdělení samotné. Považuje se za přípustné, aby údaj o zadavateli a zpracovateli v textové reklamě ve vyhledávači uveden nebyl, pokud informaci o tom, kdo tuto textovou reklamu zadal a zpracoval, obsahuje internetová stránka, na kterou inzerovaný odkaz směřuje. Bez ohledu na to, jestli je příslušná stránka propagována prostřednictvím vyhledávače, nebo ne, musí vždy obsahovat informaci o zadavateli a zpracovateli prvků kampaně, pokud nějaké obsahuje. Textové příspěvky („posty“) na sociálních sítích není třeba doplňovat informací o zadavateli a zpracovateli, ale audiovizuální prvky (fotografie, videa, případně audionahrávky), které naplňují znaky kampaně (viz toto heslo), informaci o zadavateli a zpracovateli obsahovat mají. Podstatou sociálních sítí je vedle prezentace toho, komu daný profil patří nebo kdo ho spravuje (např. strana, kandidát, třetí osoba), také možnost sdílení publikovaného obsahu („postů“) dalšími uživateli. Každý „post“ převzatý jiným uživatelem sítě (tedy viditelný na jeho profilu, timeline, „zdi“ a podobně) však obsahuje informaci o tom, odkud byl převzat. Je tedy možné se proklikem dostat na profil dané strany, kandidáta či registrované třetí osoby atp. Jiná situace je u obrázků, fotografií, videí či audio nahrávek – ty lze vkládat do jiných internetových stránek či stáhnout a dál šířit jinými způsoby. Proto musí mít všechny grafické a audiovizuální prostředky volební kampaně v sobě zakomponovánu informaci o zadavateli a zpracovateli (povinným údajem je také zkratka či název strany, respektive identifikace registrované třetí osoby). Je zřejmé, že i textové příspěvky lze zkopírovat a publikovat mimo prostředí sociálních sítí. V tomto případě by však uvádění zadavatele a zpracovatele bylo poněkud nadbytečné, neboť není v možnostech kandidujících subjektů či kohokoliv jiného ovlivnit, aby takový šiřitel spolu s textem zkopíroval i zákonem požadovanou informaci. V případě videí se musejí povinné informace uvést formou titulku nejlépe na začátku nebo na konci videa. V případě audio nahrávek musí být tyto informace sděleny ústně. Jedná-li se o živý přenos (streamování), do kterého není možné vkládat titulky, uvede se informace o zadavateli a zpracovateli na stránce či platformě, na níž je přenos přístupný (například v popisu události). Titulek se zpětně doplní až do záznamu, pokud je možné jeho spuštění či stažení mimo stránku či platformu, kde byl živý přenos vysílán a kde je informace uvedena. V běžném „online“ životě sdílejí kandidující subjekty také fotografie či další materiály pořízené veřejností (typicky fotky kandidáta pořízené ve veřejném prostoru, z debat, volebních mítinků atp.). Informace o zadavateli a zpracovateli by měla být umístěna alespoň do takových sdílených či přejímaných materiálů, které podobou a zpracováním naplňují znaky kampaně včetně úplatnosti (tedy se za ně obvykle platí). Starosta obce má před každými volbami možnost, tedy nikoli povinnost, vyhradit plochu pro vylepení volebních plakátů. Starosta může vyhradit plochu pro vylepení volebních plakátů kdykoliv ode dne začátku volební kampaně nejpozději však 16 dnů přede dnem voleb. Vyhradit takové plochy není povinností starosty. Pokud však plochy vyhradí, možnost jejich využívání musí odpovídat zásadě rovnosti kandidujících subjektů. Zároveň je zapotřebí výslovně stanovit, že pokud se starosta rozhodne plakátovací plochu vyhradit, pak ji obec poskytne bezplatně. V takovém případě se na bezúplatné plnění nevztahují ustanovení tohoto zákona o financování volební kampaně (jinak platí, že i bezúplatné plnění se započítá do výdajů na volební kampaň, a to v částce odpovídající obvyklé ceně za bezúplatné plnění), ani ustanovení zákona o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, který stranám a hnutím v § 18 odst. 1 zakazuje přijmout dar nebo bezúplatné plnění od obcí a krajů.

Vyhrazení plochy pro výlep volebních plakátů spadá do samostatné působnosti obce. Ačkoli starosta je též podle zákonů o volbách volebním orgánem a úkony volebních orgánů jsou výkonem státní správy, nesouvisí tento úkon přímo s organizačně technickým zajištěním voleb a je navázán právě jen na volební kampaň. Přesun z volebních zákonů do zákona o volebních kampaních na právní úpravě nic nemění, a to ani z hlediska dohledu nad plněním tohoto úkonu starosty. Dohled by vykonávalo Ministerstvo vnitra v rámci dozorových pravomocí podle § 124a násl. zákona o obcích. Uplatnění dozorových pravomocí v této věci je však v zásadě prázdnou množinou. Většina výtek k plnění úkolu starosty při vyhrazení plochy pro výlep volebních plakátů (a nutno zdůraznit, že nejde o jeho povinnost, ale toliko možnost) směřuje zpravidla k nedodržení rovnosti. To už je však porušením volebního zákona, které je zpravidla namítáno v rámci povolebního soudního přezkumu a nemělo by být předmětem dozoru MV. Pokud však jde o plochu ve vlastnictví obce, kterou starosta pro výlep plakátů nevyhradil, je pro vedení bezplatné volební kampaně zapovězena (spadá pod § 4 odst. 3), ovšem s výjimkou plochy ve vlastnictví obce, která obvykle slouží k bezplatnému umísťování inzerce nebo obdobným účelům. I v takovém případě se na bezúplatné plnění nevztahují ustanovení tohoto zákona o financování volební kampaně (jinak platí, že i bezúplatné plnění se započítá do výdajů na volební kampaň, a to v částce odpovídající obvyklé ceně za bezúplatné plnění), ani ustanovení zákona o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, který stranám a hnutím v § 18 odst. 1 zakazuje přijmout dar nebo bezúplatné plnění od obcí a krajů. Garantovat rovnost využití takových ploch v tomto případě zákon neukládá. Jde-li o ostatní plochy ve vlastnictví obce, které nelze bezplatně k volební kampani využívat, nebrání nic jejich využití za úplatu (musí přitom jít minimálně o „cenu obvyklou“, neboť cena nižší než obvyklá by již představovala bezúplatné plnění, resp. dar). Obce mohou za úplatu umožnit výlep volebních plakátů a jiné volební reklamy na všechny nosiče, které vlastní či spoluvlastní (plakátovací plochy, budovy obce, sloupy veřejného osvětlení, vozy MHD a podobně). Cena obvyklá však nemusí být automaticky ve všech případech cenou tržní či komerční. Při stanovování ceny obvyklé lze vycházet z předchozí praxe obce týkající se voleb. Vzhledem k tomu, že volební strany jsou povinny v příjmech a výdajích zaznamenat každý náklad volební kampaně, doporučuje se, aby o pronájmu plochy byla uzavřena alespoň jednoduchá dohoda. Tento účel může plnit i příjmový doklad, v němž bude uvedena doba pronájmu, rozsah vyhrazené plochy a cena. Po ukončení doby pronájmu by plakáty měly být odstraněny. Pro poskytování ploch, které nejsou starostou vyhrazeny pro výlep volebních plakátů, nestanovuje zákon podmínku rovného přístupu k plochám obcí. Lze tedy uplatnit pravilo „kdo dřív přijde, ten dřív mele“.

Obdobný zákaz, jaký se vztahuje na bezplatné využívání ploch ve vlastnictví obce pro volební kampaň (mimo ploch vyhrazených starostou obce pro volební plakáty), platí i pro stát a jiné osoby veřejného práva nebo právnické osoby, které jsou jimi ovládány, a jejich lidské, finanční, materiální a nemateriální zdroje – ani ty nemohou být nikým bezplatně využity pro volební kampaň. Jedná se o zákaz bezúplatného využívání uvedených zdrojů těchto entit, nevylučuje se tedy využití za úhradu ve výši ceny obvyklé. Ani při využití zdrojů těchto entit však nesmí docházet ke zneužití funkce v tom smyslu, že by se jednalo o exkluzivní přístup k daným zdrojům, vyplývající ze zastávání příslušné funkce, který by byl ostatním volebním stranám upřen. Je přirozené, že i v době volební kampaně budou subjekty veřejného sektoru prostřednictvím svých komunikačních médií informovat o své činnosti, včetně činnosti svých představitelů související s výkonem jejich funkcí, a to i v situaci, kdy např. představitelé samospráv současně reprezentují některou volební stranu či jsou sami kandidáty této volební strany. Aby jejich propagací v takovém komunikačním médiu nebyly naplněny znaky volební kampaně, musí se textové i vizuální zpracování příspěvků omezit výhradně na identifikaci příslušného představitele a sdělení o jeho činnosti v rámci výkonu příslušné funkce. Texty či audiovizuální příspěvky by se měly věcně vztahovat k aktuálně řešené problematice. Za zdroj státu nebo jiné osoby veřejného práva lze v případě obcí pokládat například i místní rozhlas či kabelovou televizi. Proto obecní rozhlasy nebo lokální televize nelze bezúplatně používat například pro oznámení konání volebního mítinku volební strany, setkání s některým kandidátem a podobně. Lidé, kteří vykonávají veřejné funkce, se přirozeně pohybují ve veřejném prostoru, cestují po České republice i do zahraničí, setkávají se s jinými představiteli veřejné moci, ale i s občany. Pokud je osoba vykonávající veřejnou funkci současně kandidátem ve volbách, je třeba takový způsob výkonu veřejné funkce uvést do souladu s pravidly kampaně. Veřejným vystupováním se rozumí veřejná prezentace názorů, postojů či stanovisek dané osoby vykonávající veřejnou funkci nebo jí reprezentovaného politického subjektu. V některých případech je třeba, aby kandidující držitelé veřejných funkcí pozměnili charakter veřejného vystupování. Pokud osoba vykonávající veřejnou funkci ve veřejném vystoupení sděluje informace a vlastní názory týkající se výkonu její práce (typicky k připravované, projednávané či schválené legislativě) nebo v případech, kdy komentuje rozhodnutí, zákon či jiný postoj, který je v dané chvíli veřejným tématem, jde o součást její práce ve vztahu k občanům. Týká se to i případů, když osoba vykonávající veřejnou funkci provádí rekapitulaci své současné práce. Za volební kampaň je považováno veřejné vystoupení ve chvíli, kdy je jeho součástí například logo kandidujícího subjektu, hesla používaná v kampani, osoba vykonávající veřejnou funkci je označována jako kandidát, ve svém projevu slibuje realizaci řešení problémů, či v mediálním prostoru jsou její komentáře doplněny životopisem. Při veřejném vystupování v době volební kampaně musejí kandidující osoby vykonávající veřejnou funkci dbát na to, aby v souvislosti s kampaní nevystupovaly z titulu své funkce. To přirozeně neznamená, že by nesměly při tomto vystupování svou (v danou chvíli vykonávanou) funkci uvádět. Jak v této věci uvedl Ústavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 73/04, bylo by absurdní upřít veřejným činitelům a úředním osobám možnost angažovat se ve volební kampani. Za odlišující kritérium lze dle Ústavního soudu považovat použití prostředků, které jiný občan použít nemůže a které by dodávaly vystupování činitele punc oficiality. (Z mnoha možných příkladů takového vystupování můžeme uvést případné natočení předvolebního videa v budově Senátu či Poslanecké sněmovny, nošení primátorského řetězu na předvolebním setkání nebo třeba oslovení občanů stávajícím starostou/kandidátem z balkonu radnice). Použití takových prostředků ve volební kampani je nepřípustné. Výjimkou jsou samozřejmě případy, kdy veřejnému činiteli právní předpis použití takových prostředků ukládá. Jde typicky o povinné použití služebního vozidla s ochrannou službou, používání služebního (zabezpečeného) telefonu a podobně. Mezi zvláštní pravidla volební kampaně patří i nárok kandidujících volebních stran ve volbách do Poslanecké sněmovny, volbách do Evropského parlamentu a ve volbě prezidenta republiky na vysílací čas ve veřejnoprávních médiích. Tento bezplatný vysílací čas, který je jim vyhrazen, je limitován vymezeným obdobím před volbami, dělí se rovným dílem mezi všechny zaregistrované volební strany a ty odpovídají za obsah svých pořadů.

Jak vyplývá již z dřívější z judikatury Nejvyššího správního soudu (předmětné ustanovení o přístupu do veřejnoprávních médií je totiž převzato ze stávajících volebních zákonů), nezakládá toto ustanovení volebním stranám právo na stejný přístup k mediální prezentaci prováděné nad rámec zde stanoveného vysílacího času. Ústavní princip svobodné soutěže politických sil je v publicistické a zpravodajské činnosti veřejnoprávních médií naplněn objektivním a vyváženým přístupem k volebním subjektům. Ten ovšem neznamená mechanickou rovnost v zastoupení ve všech pořadech, ale v odstupňování poskytnutých příležitostí odpovídajících reálnému postavení soutěžících subjektů v politickém a společenském životě.

K § 5

Zákon o volebních kampaních se vztahuje i na volby do zastupitelstev obcí, avšak s některými výjimkami. V komunálních volbách je výslovně vyloučena aplikace ustanovení, která upravují:  zapojení třetích osob do kampaně; znamená to, že v těchto volbách nelze vystupovat ani jako registrovaná třetí osoba,  označování prostředků propagace a agitace informací o jejich zadavateli a zpracovateli,  nárok na časově omezenou bezplatnou prezentaci volebních stran a kandidátů v Českém rozhlase a České televizi,  financování volební kampaně; znamená to, že pro komunální volby není stanovena povinnost zřizovat si transparentní volební účet, není stanoven finanční limit výdajů na volební kampaň, není zavedena povinnost zveřejňování údajů o financování volební kampaně, a tudíž se neuplatní ani dohledová pravomoc Úřadu,  přestupkovou odpovědnost za  zveřejnění zjevně nepravdivé nebo hrubě urážlivé informace o volební straně nebo

o jejích kandidátech,

 využití nebo umožnění využití zdroje státu nebo jiné osoby veřejného práva nebo jimi

ovládané právnické osoby k volební kampani.

Důvodem pro výluku aplikace zmíněných pravidel na úseku voleb do zastupitelstev obcí je odlišný charakter těchto voleb, které probíhají ve více než 6 000 obcích s absolutní převahou nezávislých kandidátů. V celé řadě obcí bývá často problém vůbec sehnat dostatečný počet kandidátů, kteří by se ucházeli o funkci obecního zastupitele, případně následně i starosty obce. Jde totiž o náročnou činnost časově i svou různorodou náplní, kterou pak ve většině obcí vykonávají jako neuvolnění zastupitelé vedle svých zaměstnání. Zatížit proto kandidaturu v těchto volbách dalšími pravidly by bylo kontraproduktivní a navíc by přinášelo nepřiměřenou administrativní zátěž pro dohledový orgán.

Přesto ale dochází i v těchto volbách k podrobnější právní úpravě pravidel volební kampaně, která byla doposud v zákoně č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, jen velice sporadická. Na komunální volby se nově bude vztahovat i definice volební kampaně, požadavek na čestnost a poctivost jejího vedení a zákaz bezplatného využívání zdrojů orgánů veřejné moci (tj. i obecních tiskovin a periodik) k volební kampani, byť v tomto případě bez přestupkové odpovědnosti, tj. pouze jako soft law.

Na komunální volby nedopadají ani ustanovení § 4 odst. 4 až 6. Nemá však smysl je explicitně vylučovat, jestliže se ze své podstaty nemohou na komunální volby použít, protože se týkají výslovně voleb do Poslanecké sněmovny, Evropského parlamentu nebo volby prezidenta republiky.

K § 6

Ustanovení o zákazu zveřejňování výsledků předvolebních a volebních průzkumů je beze změny převzato ze stávajících volebních zákonů. Lze ho chápat jako částečné embargo v době těsně před volbami zaměřené pouze na tento segment volební kampaně, nikoli na volební kampaň jako celek (existují totiž i státy, kde je v určité době před volbami volební kampaň zakázána absolutně). Účel zákazu zveřejňování výsledků předvolebních a volebních průzkumů v době počínající třetím dnem přede dnem voleb a končící ukončením hlasování spočívá za prvé v obecném snížení vlivu předvolebních průzkumů na rozhodování voličů těsně před volbami, za druhé v zavedení určitého „období klidu“ pro reflexi, kdy již volič není uvedenými průzkumy ovlivňován, a za třetí v ochraně před metodologicky nesprávně uchopenými a potenciálně zkreslujícími průzkumy, kterým by se kandidující subjekty již nemohly v krátkém čase před volbami bránit. Zákaz se vztahuje i na případy opětovného zveřejnění předvolebních průzkumů, které již byly jednou publikovány v období předcházejícím třetímu dni přede dnem voleb. Z dřívější judikatury Nejvyššího správního soudu plyne, že porušením zákazu zveřejňování výsledků předvolebních a volebních průzkumů je i zveřejnění předvolebních průzkumů na veřejném profilu v síti Facebook. Podle judikatury Nejvyššího správního soudu však nelze toto ustanovení vykládat tak, že mu odporuje vyslovení jakéhokoliv zveřejněného výroku, v němž lze subjektivně vnímat jinotajné poselství o vítězství některé z kandidujících politických stran. Jakkoli je třeba respektovat silný a legitimní veřejný zájem na tom, aby veřejnoprávní média působila v době voleb nestranně a vyváženě, je třeba tento zájem vyvažovat zejména se svobodou projevu. Porušení tohoto ustanovení je přestupkem, k jehož projednání je příslušný krajský úřad.

Další omezení volební kampaně lze označit jako omezení prostorové vztahující se k zákazu volební agitace pro volební strany a jejich kandidáty v objektu, v němž je umístěna volební místnost, a v jeho bezprostředním okolí, a to ve dnech, ve kterých v těchto objektech probíhá hlasování. Jedná se o další ustanovení, které je beze změny převzato z dosavadních volebních zákonů. Ustanovení nezakazuje volební kampaň jako takovou, ale právě a jen agitaci, kterou lze vnímat jako intenzivnější projev volební kampaně. Tomuto vnímání nasvědčuje i dosavadní judikatura, podle níž za zakázanou volební agitaci lze považovat takovou, která je přímo zaměřená na bezprostřední okolí volebních místností, není jednorázová či dokonce pouze nahodilá a je natolik intenzivní, že v konečném důsledku je reálně způsobilá ovlivnit chování i takového voliče, který byl bezprostředně před příchodem do volební místnosti již rozhodnut hlasovat určitým způsobem.

Při vymezení neurčitého právního pojmu „bezprostřední okolí“ je možno vycházet rovněž z judikatury, podle které za bezprostřední okolí objektu, v němž je umístěna volební místnost, je nutno považovat takový prostor, kterým nutně musí projít každý volič směřující do objektu, v němž je umístěna daná konkrétní volební místnost (usnesení KS v Ústí nad Labem č.j. 15 A 91/2010 – 33).

K § 7

Ustanovení upravuje pravidla týkající se volebního účtu jako jednoho z nástrojů transparentního financování volební kampaně. Institut volebního účtu není novinkou – s dílčími rozdíly je v zásadě převzat z dosavadních volebních zákonů. Volební účet musí být takzvaně transparentní. To znamená, že musí umožňovat vzdálený bezplatný a nepřetržitý přístup třetích osob k zobrazování přehledu platebních transakcí. Aby bylo možné bankovní účet považovat za transparentní, musí platit, že účet v každém okamžiku umožní prohlížet všechny aktuálně bankou zaúčtované transakce. Za transparentní účet se nepovažuje takové technické provedení, které zobrazí transakce pouze zpětně za určitý časový interval. U transakcí na volebním účtu je třeba uvádět účel platby, který jasně vyjadřuje, o jakou transakci se jedná, či za jakým účelem má být realizována (například dar na volební kampaň, převod na volební účet). Účet zřízený bez splnění podmínky transparentnosti nebude Úřadem akceptován jako volební. Nezřízení tohoto účtu je tak přestupkem, za který hrozí sankce. Povinnost zřídit si volební účet se volebním stranám ukládá nejpozději ke dni vstupu do volební kampaně. Co se rozumí dnem vstupu do volební kampaně, je definováno v základních pojmech v úvodních ustanoveních tohoto zákona (viz odůvodnění k tomu). Dosavadní povinnost učinit tak nejpozději do 5 dnů od vyhlášení voleb byla problematická jednak proto, že vždy se vyskytly volební strany, které se rozhodly kandidovat až delší dobu po vyhlášení voleb a nemohly tak lhůtu dodržet, a jednak z důvodu nepředvídatelnosti dne vyhlášení voleb (například volby do Poslanecké sněmovny 2021 byly vyhlášeny 31. 12. 2020, následoval státní svátek a víkend). Vzhledem k tomu, že koalice nemá právní osobnost a zřízení volebního účtu je soukromoprávním úkonem, činí tak za koalici politická strana nebo politické hnutí zastoupené v koalici dle dohody členů koalice. Politická strana nebo politické hnutí zastoupené v koalici, které zřídilo volební účet, vede též přehled o příjmech a výdajích na volební kampaň a zajistí předložení zprávy o financování volební kampaně.

Platí, že jedna volební strana zřizuje pro dané volby jeden volební účet bez ohledu na to, v kolika obvodech se o zvolení uchází. Strany nebo koalice stran o shodném složení (název se může lišit) zřizují jeden volební účet pro všechny obvody, ve kterých podaly kandidátní listiny. Pokud například volební strana podá kandidátní listinu v pěti obvodech, zřídí pro těchto pět obvodů jeden účet. Jestliže je však tato strana současně členem koalice, která podá kandidátní listinu v dalším obvodu, není zde kandidujícím subjektem tato strana, ale koalice. Ta musí nechat zřídit samostatný volební účet, který ponese označení koalice. Analogicky: pokud koalice s totožným složením podá kandidátní listinu ve více obvodech, zřizují jeden volební účet pro všechny takové obvody. V případě, že strana figuruje ve více koalicích, jejichž složení se liší, je každá taková koalice samostatným volebním subjektem, který si musí nechat zřídit svůj samostatný volební účet. Stejně tak platí, že každá volební strana zveřejňuje jednu samostatnou zprávu o financování kampaně a předkládá samostatné vyčíslení volebních příjmů a výdajů. Platí tedy zásada, že ke každému volebnímu účtu musí být předložena jedna samostatná zpráva o financování kampaně a volební účetnictví. Při administraci kampaně tedy obecně platí, že jeden kandidující subjekt vede jeden volební účet, i když se volby odehrávají ve více obvodech. Výjimku z tohoto pravidla může představovat situace, kdy by se strany koalice v písemné koaliční smlouvě dohodly, že zodpovědnost za povinnosti spojené s financováním kampaně (vedení volebních příjmů a výdajů, oznámení účtu a volebního webu, zveřejnění podporovatelů, vypracování zprávy atp.) za koalici nesou v různých volebních obvodech různé strany koalice. Všechny povinnosti za jeden obvod však jménem koalice musí plnit jen jedna strana koalice. V tomto specifickém případě se připouští možnost, aby koalice, byť o totožném složení, zřídila více volebních účtů. Každý takový účet ponese v názvu (vedle označení koalice) i výčet volebních obvodů, kterých se týká, a každý bude spojen se zprávou o financování volební kampaně pro tyto obvody a vyčíslením volebních příjmů a výdajů pro dané obvody. I v tomto případě tedy platí pravidlo, že ke každému volebnímu účtu je odevzdávána samostatná zpráva o financování volební kampaně. Stejně tak budou separátně pro dané obvody plněny i ostatní povinnosti spojené s financováním kampaně. Je však třeba zdůraznit, že součet výdajů, které se promítnou v jednotlivých zprávách o financování volební kampaně (a potažmo ve vyčíslení volebních výdajů předloženém k těmto zprávám) nesmí překročit zákonný limit výdajů volební kampaně, který se vztahuje ke kandidující koalici jako celku ve všech volebních obvodech, v nichž tato koalice kandiduje. Informace o financování volební kampaně koalice (včetně údajů o dárcích a poskytovatelích bezúplatných plnění) musí (na základě koaliční smlouvy) zveřejňovat jedna politická strana či politické hnutí zastoupené v koalici. Ostatní zastoupené politické strany a politická hnutí by jí měly poskytnout potřebnou součinnost (zejm. v podobě poskytnutí údajů o dárcích a poskytovatelích bezúplatných plnění, které mají být oznámeny nejpozději 3 dny před dnem voleb). Odstraňuje se povinnost kandidující volební strany zajistit přístup k volebnímu účtu na jejích internetových stránkách, a to z důvodu, že tyto údaje musí volební strana nahlásit Úřadu a ten zajišťuje zveřejnění na svých internetových stránkách svodně za všechny kandidující volební strany. Kandidující volební strana odpovídá za aktuálnost a funkčnost sdělených údajů Úřadu spojených s přístupem k transparentnímu volebnímu účtu po celou dobu jeho platnosti.

Výslovně se umožňuje, aby z volebního účtu bylo možné kromě financování volební kampaně uhradit i úplatu za služby související s vedením tohoto účtu (slovy zákona „úplata za služby související s vedením volebního účtu“) a také poplatky za registraci kandidátní listiny, které jsou podle příslušných volebních zákonů v některých volbách podmínkou registrace (ve volbách do Poslanecké sněmovny a volbách do Evropského parlamentu činí tento poplatek 19 000 Kč). Z volebního účtu lze hradit také pokutu uloženou za přestupek týkající se porušení pravidel financování volební kampaně, a to i v průběhu volební kampaně (dříve bylo možné tyto prostředky využít na úhradu pokuty až po skončení volební kampaně z prostředků, které zůstaly na volebním účtu). Právní úprava přestupků týkajících se porušení pravidel financování volební kampaně je zahrnuta mezi přestupky upravenými v části čtvrté zákona o volebních kampaních. Je-li volební stranou politická strana nebo politické hnutí, je třeba, aby podporovatelé své finanční příspěvky posílali na tzv. zvláštní účet, který jsou strany a hnutí povinny vést dle § 17a odst. 2 písm. a) zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích. Zmíněný zákon nerozlišuje, zda se jedná o dary míněné jako příspěvek na volební kampaň, nebo o dary na běžnou činnost: všechny dary, tedy i ty, které budou použity na volby, musejí být poukázány na zvláštní, nikoliv volební účet strany či hnutí. Na volební účet si pak strany/hnutí mohou darované prostředky přeposílat ze zvláštního účtu dle potřeby, aby mohly krýt výdaje na kampaň. Finance z darů je možné přeposílat jednou částkou jako hromadný převod ze zvláštního účtu. K tomu je však třeba paralelně vést zvláštní evidenci darů, které byly na kampaň využity, dle zákona o volebních kampaních. Volební účet tedy není určen pro příjem darů – slouží pouze pro účely hrazení nákladů volební kampaně. Nově se zavádí také pravidlo, které z volebního účtu činí po dobu volební kampaně účet chráněný před exekucí. Důvodem je speciální charakter volebního účtu, jehož prostředky jsou účelově předurčeny pouze pro výdaje související s volební kampaní. Převod prostředků z volebního účtu nevyužitých na volební kampaň po uplynutí stanovené doby je třeba řešit toliko u koalic a u nezávislých kandidátů ve volbách do Senátu a kandidátů ve volbě prezidenta republiky. U politických stran a politických hnutí není důvod prostředky převádět na jiný účet; pokud není volební účet zrušen, stane se z něj automaticky provozní účet podle zákona o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, který je rovněž transparentní. Také u koalic dochází po uplynutí zákonem stanovené doby k převodu nevyužitých prostředků z volebního účtu na účty vedené podle zákona o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, avšak ne automaticky, neboť převod je třeba provést na členy koalice v poměru podle jejich dohody; není-li takové dohody, převedou se prostředky rovným dílem na všechny členy koalice. U nezávislých kandidátů a kandidátů na funkci prezidenta republiky je převod nevyužitých prostředků z volebního účtu nově omezen toliko na převod ve prospěch právnických osob, jejichž cílem je veřejně prospěšná činnost. Důvodem této změny je, že český právní řád nedefinuje veřejně prospěšný účel a v minulosti tak mohlo docházet k tomu, že nezávislý kandidát převedl statisícové částky na fyzické osoby v regionu jeho bydliště a veřejně prospěšný účel tak byl velice pochybný. Porušení tohoto ustanovení je přestupkem se sankcí až do 500 000 Kč, a proto je na místě, aby požadované jednání bylo zpřesněno.

Zákon neukládá kandidujícím volebním stranám povinnost volební účet zrušit, pouze stanovuje podmínky, po jejichž splnění je zrušení účtu možné. Kandidující volební strany si tedy mohou účet ponechat. Není však možné tento účet opakovaně použít v dalších volbách, a to ani ve volbách stejného typu. Zákon o volebních kampaních totiž stanovuje každé kandidující volební straně povinnost si nejpozději ke dni vstupu do volební kampaně účet zřídit, z čehož lze odvodit pravidlo „nové volby = nový účet“. Pokud politická strana nebo hnutí volební účet ve lhůtě podle § 7 odst. 8 nezruší, hledí se na něj jako na účet pro ostatní příjmy a výdaje. V takovém případě je politická strana nebo hnutí bez zbytečného odkladu povinna oznámit Úřadu číslo nebo jiný jedinečný identifikátor tohoto účtu ve smyslu § 17a odst. 4 zákona o sdružování v politických stranách a v politických hnutích. Původně byl totiž tento účet Úřadu oznámen jako volební. Samotné marné uplynutí zákonem stanovené lhůty lze považovat za zřízení účtu pro ostatní příjmy a výdaje. Zákon o sdružování v politických stranách a v politických hnutích však stanoví ještě povinnost číslo nebo jiný jedinečný identifikátor takového účtu bez zbytečného odkladu oznámit Úřadu.

K § 8

Ustanovení o obecných pravidlech financování volební kampaně jsou rovněž převzata z dosavadních volebních zákonů s dílčími upřesněními a doplněními plynoucími zejména z aplikační praxe Úřadu. Výdaje volební strany na financování volební kampaně zahrnují i výdaje jejích kandidátů a třetích osob, které vedou kampaň s jejím písemným souhlasem. Výdaje všech těchto osob se započítávají do limitu výdajů stanoveného pro volební stranu na volební kampaň v daných volbách (viz dále odůvodnění k ustanovení o výši výdajových limitů). Součástí výdajů jsou i bezúplatná plnění přijatá shora uvedenými osobami pro účely volební kampaně. Do těchto výdajů se započítávají výdaje, které byly vynaloženy po začátku volební kampaně (k začátku volební kampaně viz odůvodnění k základním pojmům v úvodních ustanoveních tohoto zákona). Financování tak zahrnuje i platby uskutečněné v době po skončení volební kampaně, kdy lze ještě 90 dní poté hradit výdaje kampaně. Výdaje spojené s volební kampaní bývají často hrazeny ještě před začátkem volební kampaně (nákup zboží, které slouží jako propagační předměty, objednané služby reklamních agentur) – i tyto jsou součástí výdajů na volební kampaň v takovém poměru, ve kterém se následně pro volební kampaň použijí. Politické strany a hnutí v kampaních často používají majetek (typicky mobiliář, party stany, automobily atp.), který nebyl pořízen pro konkrétní volební kampaň, ale jako dlouhodobý majetek k využití i pro běžnou činnost. Protože se však zakoupený majetek v kampani uplatní, je třeba jej částečně do volebních výdajů započítat. Pro stanovení hodnoty, která bude do nákladů kampaně započítána je možno využít institut daňového nebo účetního odpisu majetku. Strana nebo hnutí si po zařazení dané věci do majetku zvolí typ odpisu (daňový nebo účetní) a délku odpisování. Z ročního odpisu pro rok, ve kterém probíhá kampaň a pořízený majetek se v ní uplatní, započte strana či hnutí do výdajů kampaně část tohoto majetku danou poměrem počtu dnů délky kampaně ku počtu dnů kalendářního roku. Postupuje se tedy podle následujícího vzorce:

Pokud volební strana vede souběžně více volebních kampaní pro různé druhy voleb (typicky volby do zastupitelstev obcí nebo krajů společně s volbami do Senátu) a má společné výdaje, které se uplatní v obou kampaních, nemusí hradit fakturu po částech z více volebních účtů, ale jednou platbou z jednoho volebního účtu s tím, že v účetnictví se rozdělení výdaje do obou kampaní zaznamená. Nadále však samozřejmě platí, že všechny výdaje jsou uvedeny ve zprávě o financování volební kampaně a je třeba dbát limitu výdajů na volební kampaň. Vzhledem k tomu, že koalice nemají právní osobnost, nemohou být účetní jednotkou. Proto za koalici vede příjmy a výdaje na volební kampaň (volební účetnictví) podle koaliční dohody jedna politická strana nebo politické hnutí, která je totožná s tou, která založila volební účet a byla nahlášena Úřadu. Ustanovení dále obsahuje výčet údajů, které musí volební strana ve zprávě o financování volební kampaně evidovat o osobách, které jí poskytly peněžní prostředky (ty procházejí i volebním účtem), a o osobách, které jí poskytly nepeněžité dary a bezúplatná plnění. U nepeněžitých darů a bezúplatných plnění musí být součástí evidence i popis předmětu poskytnutého zboží či obsah služby bezúplatného plnění. U drobnějších darů a bezúplatných plnění (do hodnoty nejvýše 1 000 Kč) stanoví zákon nižší požadavky na soubor evidovaných údajů o dárcích. S ohledem na princip transparentnosti by však nebylo vhodné, aby evidenční povinnost u těchto nižších darů byla zcela zrušena. Neevidované výdaje volebních stran by se pak zcela vytratily z „hledáčku“ Úřadu a ztěžovaly by jeho dohledovou činnost nad dodržováním pravidel financování volební kampaně. Limit 1 000 Kč se vztahuje na každý jednotlivý dar či bezúplatné plnění. S tím je spojeno jisté riziko účelového rozdrobení na menší částky, avšak administrativně ani technicky by volební strany patrně neměly možnost uhlídat součty darů a plnění od jednoho dárce.

K § 9

Toto ustanovení upravuje výdajové limity kandidujících volebních stran na volební kampaň v jednotlivých druzích voleb. V zásadě jsou převzata pravidla z dosavadních volebních zákonů. Významnější změna se týká voleb do Senátu, v nichž se nadále nebude výdajový limit vztahovat na jednotlivé volební obvody, kde kandidující volební strana kandiduje, ale půjde o součin dosavadní limitní částky na jeden volební obvod a počtu obvodů, v nichž kandidující volební strana kandiduje. K limitu u senátních voleb se tak bude přistupovat stejně jako u krajských voleb. Volebním stranám to ušetří značné množství administrativní zátěže, neboť fakticky je nyní nutné vést odděleně účetní evidenci v jedné kampani až pro 27 volebních obvodů (účetní stran musejí každou jednu fakturu rozdělovat až do 27 oddělených účetnictví) a následně všech až 27 oddělených kampaní uspořádat do jediné zprávy o financování volební kampaně. Obava z přelévání limitů do volebních obvodů, které jsou pro kandidující volební stranu z hlediska zvolení kandidáta klíčové, zřejmě není na místě, neboť za dobu existence výdajových limitů se nestalo, že by některá kandidující volební strana v některém senátním volebním obvodu atakovala dvoumilionový limit. A je-li tento model součinu možno využít v jednom druhu voleb (volby do zastupitelstev krajů), nebylo by racionální ho zakazovat v senátních volbách. Výslovně se zmiňuje, že do limitu výdajů se započítávají i výdaje třetích osob, které se účastní volební kampaně s písemným souhlasem kandidující volební strany. Kandidující volební strany musejí výdaje na volby evidovat a informace o kampani zveřejňovat takovým způsobem, aby bylo zřejmé, že výdaje nepřesáhly limit kampaně pro dané volby. V případě, že kandiduje kandidující volební strana s tzv. podporou některé politické strany nebo hnutí, jedná se o neformální vyjádření spolupráce dvou či více stran, z nichž pouze jedna registruje svým jménem kandidátní listinu. Na kandidátní listině jsou v případě kandidatury „s podporou“ vedle kandidátů kandidující volební strany umístěni také zástupci podporujících subjektů. Na politické strany nebo hnutí, které pouze deklarují vzájemnou podporu, je třeba nahlížet jako na samostatné subjekty. Politické straně, která vyjadřuje zájem podpořit kandidaturu jiné kandidující volební strany, nelze znemožnit založení vlastního volebního účtu a vedení samostatné kampaně. Každá z takových kandidujících volebních stran pak disponuje vlastním limitem nákladů na kampaň. Jestliže však takováto podporující politická strana nebo hnutí nepodá v zákonem stanoveném termínu vlastní kandidátní listinu a současně umístí své zástupce na kandidátní listinu jiné kandidující volební strany, připočtou se volební výdaje podporující strany k nákladům na kampaň kandidující volební strany, která takovou společnou kandidátní listinu podala. Jinými slovy: při kandidatuře „s podporou“ se sčítají náklady na kampaň všech subjektů, které se podílely na volební kampani a následně umístily své zástupce na společnou kandidátní listinu. Stejný princip platí také u paralelní kampaně vedené koalicí a současně stranami, které ji tvoří. Pokud vedle kampaně zadávané koalicí jako kandidující volební stranou vede kampaň také některá z koaličních stran, je třeba dbát na to, aby součet výdajů těchto kampaní nepřesáhl stanovený limit. Platí to samozřejmě i v případě, že koalice dosud nevznikla (například nebyla podepsána koaliční dohoda) nebo když existence koalice už sice byla veřejně deklarována, ale nedošlo zatím k registraci kandidátních listin. Vždy platí, že samotné volební výdaje zúčastněných stran se přičtou k výdajům učiněným jménem koalice v její zprávě o financování kampaně. Dle dosavadní právní úpravy platí, že za případný přestupek v souvislosti s transparentností a financováním kampaně jsou zodpovědné všechny politické strany a politická hnutí zastoupené v koalici. Přestupek tedy Úřad řeší se všemi subjekty koalice. Je na dohodě stran a hnutí tvořících koalici, jakým způsobem upraví a vypořádají vztahy mezi sebou a stanoví v rámci koalice zodpovědnost za plnění zákonných povinností. Nová úprava mění pravidla tak, že za případný přestupek v souvislosti s transparentností a financováním volební kampaně bude odpovědná ta strana a hnutí zastoupené v koalici, které bylo ke splnění jednotlivých povinností pověřeno podle koaliční dohody na základě oznámení podle § 10 odst. 1. Prezentace drobných propagačních předmětů na vlastním těle či oděvu (typicky odznáčky, „placky“, potištěné pokrývky hlavy, šály, šátky, trička, případně propisky a podobně) nejsou formami sdělení, za které se obvykle poskytuje úplata. Není tedy třeba ani registrace jako třetí osoby, ani dohody s příslušnou kandidující volební stranou kvůli započtení hodnoty této prezentace do limitu nákladů. Totéž platí o jednotlivé nálepce na vlastním automobilu sympatizanta (či v případě negativní kampaně naopak odpůrce kandidující volební strany či jejího kandidáta) za podmínky, že polep zabere jen drobnou plochu (cca odpovídající obsahu formátu A4). Zcela odlišnou situací je komerční nošení propagačních převleků (kostýmů) na veřejných prostranstvích (obvykle spojené například s rozdáváním letáků) či vícenásobný polep vozidla materiály, které by samy o sobě byly drobné, ale jejich celková plocha by významně přesáhla formát A4. V těchto případech by nepochybně již šlo o kampaň, jejíž hodnotu by bylo nutné do limitu nákladů započítat. Pokud plnění (typicky v rámci smluvního vztahu se zhotovitelem kampaně) proběhlo v době po začátku volební kampaně, musí se započítat do nákladů kampaně bez ohledu na to, že se předmět toho plnění v kampani nijak nevyužije. Plnění, která proběhla před začátkem kampaně a kandidující volební strana se rozhodla je v kampani nijak nepoužít, není třeba do limitu nákladů počítat. Pokud jsou k práci na kampani využiti stálí zaměstnanci politické strany nebo hnutí či osoby v obdobném postavení, jejichž pracovní náplň zahrnuje i jinou agendu než propagaci strany (spadají sem typicky i tiskoví mluvčí), je nákladem kampaně i situace, kdy tomuto zaměstnanci budou za práci na kampani nad rámec obvyklé pracovní náplně vypláceny odměny, nebo dojde z důvodu vyššího pracovního nasazení ke zvýšení pracovního úvazku spojeného se zvýšením mzdy. Rozdíl oproti běžné mzdě takového zaměstnance je považován za náklad kampaně. V případě, že zaměstnanec strany se na kampani podílí nad rámec svých běžných pracovních povinností bez nároku na odměnu, nahlíží se na něj jako na dobrovolníka. Příspěvek na volební náklady (nově po účinnosti zákona o správě voleb bude označován jako poplatek za registraci kandidátní listiny) není výdajem volební kampaně a nezapočítává se do limitu kampaně. Uhrazení tohoto příspěvku je podmínkou registrace kandidující volební strany v některých volbách (volby do Poslanecké sněmovny a volby do Evropského parlamentu), avšak jde fakticky o administrativní poplatek, a nikoliv o náklad, který by souvisel s volební kampaní. U plnění, které bylo poskytnuto bezplatně nebo za nižší než obvyklou cenu, se započítá cena obvyklá. Pokud získá kandidující volební strana některé plnění ve slevě, která je poskytována obecně všem a jde tedy o běžnou obchodní slevu, není důvod, aby rozdíl do obvyklé ceny byl započítán jako dar; na místě by to bylo pouze tehdy, pokud by se sleva vymykala běžné obchodní slevě. Kandidující volební strany mají povinnost oznámit Úřadu nejpozději 3 dny přede dnem voleb všechny své sponzory volební kampaně, a to ve stejném rozsahu údajů o těchto osobách, který je následně po volbách vyžadován i pro účely zprávy o financování volební kampaně (tj. včetně výše poskytnuté podpory, obsahu služby či popisu poskytnutého zboží). Jde-li o ručení za úvěr určený k pokrytí nákladů na kampaň, je třeba ručitele rovněž uvést v přehledu dle tohoto ustanovení. Ruší se tedy povinnost, aby kandidující volební strany zveřejnily údaje o sponzorech do tří dnů přede dnem voleb na svých internetových stránkách, namísto toho je strany uvedou v elektronickém nástroji zřízeném Úřadem. Zajistí se tak jednotná podoba výkazů sponzorů a veřejnost informace získá na jednom místě, nikoliv roztříštěné na webech jednotlivých kandidujících volebních stran. Nově se výslovně stanovuje, že kandidující volební strana musí Úřadu nahlásit i informaci, že žádné takové osoby u ní neexistují. K nahlášení Úřadu slouží elektronická aplikace na jeho internetových stránkách. Nahlášené informace následně Úřad bez zbytečného odkladu zveřejní.

K § 10

Ustanovení, které upravuje zveřejňování údajů o financování volební kampaně, tj. zprávy o financování volební kampaně a vyčíslení příjmů a výdajů na volební kampaň, je v zásadě převzato z dosavadních volebních zákonů a obsahuje pouze dílčí změny, jejichž cílem je zejména odstranění interpretačních nejasností, se kterými se v aplikační praxi potýká Úřad a volební strany. Veškeré informace, které mají být podle tohoto ustanovení poskytovány Úřadu, se budou poskytovat prostřednictvím elektronické aplikace dostupné na internetových stránkách Úřadu a Úřad pak takové informace na svých internetových stránkách zveřejní. Týká se to informací o volebním účtu, koalicích, předložení zprávy o financování volební kampaně, účetnictví (vyčíslení příjmů a výdajů souvisejících s volební kampaní) volební strany z volební kampaně a informace o převedení prostředků z volebního účtu na veřejně prospěšný účel. Tento způsob umožňuje využití elektronizace, snížení administrativní zátěže pro volební strany i Úřad, efektivní práci s daty a poskytnutí otevřených dat veřejnosti. Veškeré informace týkající se financování volební kampaně jednotlivými volebními stranami totiž budou pro veřejnost dostupné na jedné internetové stránce, kterou je web Úřadu. Při existenci právní úpravy, kdy měly být některé informace zveřejňovány na internetových stránkách kandidujících volebních stran, mnohdy docházelo k tomu, že byly obtížně dohledatelné. Je-li volební stranou koalice, nově se zavádí, že sdělí Úřadu, která politická strana nebo politické hnutí zastoupené v koalici podle interní koaliční dohody  založilo volební účet,  povede příjmy a výdaje,  zajistí předložení zprávy o financování volební kampaně a  nahlásí sponzory podle § 9 odst. 3, resp. sdělí, že sponzoři nejsou. Půjde stále o tutéž politickou stranu nebo politické hnutí, které je pro tyto úkony dle dohody určeno. Výjimkou je situace, kdy podle koaliční dohody zodpovědnost za povinnosti spojené s financováním volební kampaně za koalici nesou v různých volebních obvodech různé strany koalice (srov. důvodová zpráva k § 7). Součástí zprávy o financování volební kampaně je nově i identifikace druhu výdajů, neboť dosavadní znění nezajišťovalo, aby volební strany zveřejňovaly předmět bezúplatných plnění a vědělo se pouze, kdo plnění poskytl a v jaké výši, ale ne co bylo poskytnuto. Zákon ukládá volebním stranám povinnost zaslat Úřadu vyčíslení příjmů a výdajů týkajících se volební kampaně včetně veškerých souvisejících podkladů, a to do 90 dní ode dne vyhlášení celkových výsledků voleb. Je tedy třeba, aby volební strany uplatnily ve vyčíslení svých příjmů a výdajů takové postupy a nástroje, aby byly schopny jednoznačně určit veškeré účetní operace související s volbami (například vedení samostatných analytických účtů, vedení účetního deníku a podobně). Vzhledem k tomu, že nezřídka vede volební strana souběžně více volebních kampaní (typicky ve volbách do zastupitelstev obcí nebo krajů konaných souběžně s volbami do Senátu), explicitně se stanoví, že společné výdaje z vícero volebních kampaní je třeba vyčíslit odděleně pro jednotlivé kampaně.

Platí, že každá volební strana předkládá Úřadu jednu samostatnou zprávu o financování kampaně a vyčíslení příjmů a výdajů. Platí tedy zásada, že ke každému volebnímu účtu musí být předložena jedna samostatná zpráva o financování kampaně a vyčíslení příjmů a výdajů na volební kampaň se souvisejícími podklady. Kandiduje-li volební strana ve více volbách konaných souběžně, týká se jí povinnost založení volebního účtu, předložení zprávy a předložení příjmů a výdajů pro každé volby zvlášť. V případě, že volební strana pouze zřídila volební účet, ale nevyvíjela žádnou činnost, která by odpovídala volební kampani dle zákona, nepřijala žádný finanční dar ani bezúplatné plnění a nehradila z volebního účtu žádné výdaje, je vhodné, aby Úřadu předala informaci o tom, že žádnou podporu nepřijala a doručila mu zprávu o financování kampaně s nulovými položkami. Předložení zprávy o financování kampaně s nulovými položkami je míněno jako informace pro veřejnost, která na internetových stránkách Úřadu zjistí, že daná volební strana zřídila volební účet (a ve výpisu transakcí na tomto účtu by viděla, že neproběhly žádné finanční transakce), ale neměla by již žádnou informaci o tom, že volební strana nerealizovala kampaň ani prostřednictvím bezúplatných plnění a nepeněžních darů. Pokud však volební strana v době kampaně vyvíjela činnost odpovídající kampani, jak ji zákon definuje, má povinnost přehled podporovatelů (nebo informaci, že žádní nebyli) zveřejnit, vést příjmy a výdaje a spolu se zprávou o financování volební kampaně je předat Úřadu i za situace, kdy se nakonec voleb neúčastní, protože nepodala kandidátní listinu nebo podala, ale nebyla zaregistrována.

K § 11

Vzhledem k tomu, že Ústavní soud ve svém nálezu Pl. ÚS 92/20 ze dne 11. dubna 2023 posvětil ústavní konformitu registrovaných třetích osob, zůstává tato kategorie aktérů účastnících se volební kampaně zachována i v zákoně o volebních kampaních. Pokud se někdo chce účastnit volební kampaně, ale není volební stranou ani jejím kandidátem, ani třetí osobou, která má písemný souhlas k účasti v kampani od volební strany, musí se u Úřadu registrovat a v kampani pak vystupuje jako tzv. registrovaná třetí osoba. Povinnost registrovat se jako třetí osoba má ten, kdo hodlá vést kampaň bez písemného souhlasu volební strany. Kandidát volební strany svým vystupováním v kampani reprezentuje subjekt, který jej na svoji kandidátní listinu umístil. Proto principiálně platí, že se na případnou kandidátem individuálně vedenou kampaň nahlíží, jako by byla vedena se souhlasem volební strany. Z tohoto důvodu by tedy kandidáti stran a hnutí neměli v kampani vystupovat jako registrované třetí osoby. Zákon o volebních kampaních obsahuje negativní výčet osob, které nemohou být registrovanou třetí osobou. Tento výčet je oproti dosavadnímu doplněn tak, že koresponduje s výčtem osob, od kterých nemohou volební strany přijímat dary nebo bezúplatná plnění (který je obsažen v § 18 zákona o sdružování v politických stranách a politických hnutích a je v rámci změnového zákona příslušným způsobem aktualizován). Zákaz vztahující se na fyzické a právnické osoby ze třetích zemí lze odůvodnit obavou před zahraničním vměšováním ze zemí mimo EU. Úprava se snaží zamezit vlivu cizích prvků, které by mohly přispívat k vychýlení rovných šancí politické soutěže. Transparentní úprava financování volební kampaně je nezbytným prvním krokem k zajištění spravedlivé a demokratické politické soutěže. Ve stejném duchu a s ještě širším záběrem je nastaveno i v obecné části důvodové zprávy zmíněné nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/900 ze dne 13. března 2024, o transparentnosti a cílení politické reklamy. Ve vztahu k nařízení o politické reklamě nikdy nezmínila Právní služba Rady obavu z porušení čl. 63 Smlouvy o fungování EU, který zakazuje omezení pohybu kapitálu a plateb jednak mezi členskými státy a jednak mezi členskými státy a třetími zeměmi.

Vymezení okruhu osob, které nemohou být registrovanou třetí osobou, není v rozporu ani s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 1141/2014 ze dne 22. října 2014 o statusu a financování evropských politických stran a evropských politických nadací. Samotné nařízení totiž zapovídá evropským politickým stranám a nadacím, aby financovaly volební kampaň národních kandidujících volebních stran a jejich kandidátů (čl. 22); výslovně jim to nařízení umožňuje ve volbách do Evropského parlamentu jen tehdy, pokud by kandidující volební stranou byla evropská politická strana.

V roce 2020 vydal Nejvyšší správní soud rozsudek Ars 6/2019 - 33, kterým povinnost třetích osob registrovat se omezil na dobu po registraci kandidátních listin, kdy je již nepochybné, jaké subjekty se voleb účastní a kdo jsou jejich kandidáti. Před registrací kandidátních listin, ačkoliv již byly vyhlášeny volby a začala volební kampaň ve smyslu zákona, nemají třetí osoby povinnost předjímat, kdo bude ve volbách kandidovat a registrovat se, jakkoliv může být ve veřejném prostoru zájem o zvolení některého subjektu či fyzické osoby patrný (včetně situací, kdy je například osoba veřejně prezentována jako volební lídr nebo kandidát na prezidenta). Proto je třeba povinnost registrace třetí osoby posuzovat v návaznosti na termín registrace kandidátní listiny subjektu, v jehož prospěch nebo neprospěch daná třetí osoba zasahuje do volební kampaně. Subjekt, který vstoupí do volební kampaně bez souhlasu volební strany v období od začátku volební kampaně do dne rozhodnutí o registraci kandidátních listin, musí zajistit, aby jeho sdělení či prezentace byla označena v souladu se zákonem č. 40/1995 Sb. (zákon o regulaci reklamy). Pokud někdo píše příspěvky na sociálních sítích, jde o jeho soukromý nekomerční profil, nepobírá za zveřejňování příspěvků odměnu a nepropaguje své příspěvky pomocí reklamních instrumentů sociálních sítí, nejde o činnost, za kterou se obvykle poskytuje úplata, proto se nejedná o volební kampaň ve smyslu zákona. Registrace takové osoby jako třetí osoby u Úřadu tak není nutná. Obdobně se přistupuje k publikování příspěvků na diskusních fórech. I v případě, že některá osoba již byla Úřadem registrována jako registrovaná třetí osoba, nepřetrvává tato registrace pro účely dalších voleb a žádost o registraci je třeba u Úřadu podat pro každé volby zvlášť. I žádost o registraci třetí osoby je možno podat prostřednictvím elektronické aplikace dostupné na internetových stránkách Úřadu, případně na CzechPOINTu. Registrované třetí osobě je přiděleno registrační číslo. Na webu Úřadu má také veřejnost k dispozici přehled registrovaných třetích osob pro dané volby.

K § 12

Do zákona o volebních kampaních se vkládá zcela nové ustanovení, které upravuje registr třetích osob. Jde však o ryze technické ustanovení, které se nedotýká věcné úpravy regulace volební kampaně a jejího financování. Souvisí s úkolem Úřadu provádět registraci třetích osob. Registr třetích osob je svým charakterem infomačním systémem veřejné správy ve smyslu zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy, a je proto nezbytné v zákoně upravit, k čemu slouží, kdo jej vede a provádí do něj zápisy, které údaje o třetích osobách se do něj zapisují a jak dlouho se v registru uchovávají. Doba uchování údajů je nastavena na 6 let, čímž je pokryto i celé funkční období senátorů, které je mezi volenými zástupci nejdelší.

K § 13

Pravidla financování volební kampaně registrovanými třetími osobami jsou s některými drobnými změnami upravena obdobně jako v dosavadních volebních zákonech. Pro komunikaci registrované třetí osoby s Úřadem, tj. pro oznámení zřízení volebního účtu a předložení evidence s přehledem výdajů, se bude rovněž používat elektronická aplikace dostupná na internetových stránkách Úřadu a Úřad bude bez zbytečného odkladu poskytnuté údaje zveřejňovat na svém webu. Tyto informace tedy nebude nutné dohledávat na webu jednotlivých registrovaných třetích osob, ale budou přehledně soustředěny na jednom místě. Jestliže výdaje registrované třetí osoby mají pouze povahu nepeněžitých darů a bezúplatného plnění, zákon výslovně stanovuje, že v takovém případě si registrovaná třetí osoba nemusí volební účet zřizovat. Jde jen o zákonné potvrzení již dosavadní praxe. Zákon o volebních kampaních nově neobsahuje větu, že registrovaná třetí osoba prokáže Úřadu na jeho výzvu, kdo je vlastníkem bankovního účtu, z něhož byly peněžní prostředky na volební účet převedeny. Důvodem je, že registrovaná třetí osoba nemá možnost toto prokázat. V souvislosti s tím i obecně z důvodu dohledu Úřadu nad kampaněmi se však v doprovodném změnovém zákoně navrhuje doplnění zákona o bankách tak, aby informace, které jsou jinak předmětem bankovního tajemství, mohla banka na písemné vyžádání poskytnout Úřadu pro účely dohledu podle tohoto zákona. Nově je stanovena konkrétní lhůta 30 dnů po vyhlášení celkových výsledků voleb, po jejímž uplynutí může registrovaná třetí osoba volební účet zrušit. Tato doba je dostatečná na to, aby z volebního účtu mohly být uhrazeny všechny výdaje na volební kampaň, a to i s přihlédnutím ke lhůtě 10 dnů ode dne vyhlášení celkových výsledků voleb, v níž musí registrovaná třetí osoba předložit Úřadu přehled výdajů. Poté, co jsou všechny výdaje uhrazeny, již není třeba, aby registrované třetí osoby volebním účtem dále disponovaly. Registrovaná třetí osoba je však povinna uchovat si výpisy ze svého volebního účtu po dobu 5 let a předložit tyto výpisy na požádání Úřadu. Výše výdajových limitů pro registrované třetí osoby v jednotlivých druzích voleb zůstává zachována. Ve volbách do Senátu se u registrovaných třetích osob, stejně jako u volebních stran, nově zavádí výdajový limit jako součin limitní částky na jeden volební obvod a počtu obvodů, v nichž registrovaná třetí osoba vede volební kampaň. Dodržení limitu tedy nebude zkoumáno pro každý volební obvod zvlášť, ale pro všechny senátní volební obvody, v nichž registrovaná třetí osoba vedla kampaň, celkem. Výslovně se stanoví, že do limitu volebních se započítávají i výdaje registrované třetí osoby na volební kampaň, které v této volební kampani vynaložila před její registrací v registru třetích osob. Registrovaná třetí osoba si eviduje přehled výdajů na volební kampaň ve struktuře členěné podle druhu výdajů. Nově se do zákona o volebních kampaních doplňuje kategorie „výdaje na propagaci na sociálních sítích“ a „výdaje na propagaci na internetu mimo výdaje na sociálních sítích“ – jedná se o natolik časté výdaje, že nadále není vhodné je podřazovat abstraktně pod „jiné výdaje“. I v situaci, že registrovaná třetí osoba žádné výdaje nemá, musí tuto skutečnost Úřadu oznámit.

K § 14

Pro politické strany a politická hnutí, tudíž i pro jejich koalice, jsou pravidla přijímání darů (a jiných bezúplatných plnění, neboť na ně zákon vztahuje stejná pravidla), včetně toho, od koho je přijmout nesmějí, upravena v zákoně o sdružování v politických stranách a v politických hnutích. Výčet subjektů (nikoli však pravidla týkající se výše daru), od kterých je politickým stranám a hnutím zapovězeno přijímat dary, bude nyní nově platit i pro další typy volebních stran, tj. fakticky pro nezávislé kandidáty na senátora a pro kandidáty na funkci prezidenta republiky, ale také pro registrované třetí osoby. Přijetím daru nebo jiného bezúplatného plnění se rozumí jejich využití ve volební kampani. Znamená to, že přijme-li některý ze shora jmenovaných subjektů dar či jiné bezúplatné plnění od osoby, od které podle tohoto zákona dar přijmout nelze, není to v rozporu se zákonem o volebních kampaních, jestliže dar není určen pro účely volební kampaně. Pro nezávislé kandidáty a jejich sdružení v komunálních volbách toto omezení neplatí, neboť pro volby do zastupitelstev obcí je vyjmuta aplikace celé části třetí tohoto zákona, do které toto ustanovení rovněž spadá. Osoby vedoucí kampaň se souhlasem kandidujících subjektů jsou v pozici podporovatelů (sponzorů). Původcem prostředků jsou tedy tyto osoby – sponzoři. Původ zdrojů těchto podporovatelů zákon neřeší – je to však stejná situace jako u poskytovatelů peněžitých darů – ani zde zákon neřeší, odkud peníze vzali. Je nereálné kontrolovat původ příjmů každého občana, respektive jde o gesci finanční správy. U politických stran a hnutí je přijímání darů regulováno zákonem č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích (§ 18). Dosavadní problém týkající se prezidentských kandidátů se nově řeší tak, že ve vztahu k nim se stanovuje limit pro podporovatele (sponzory) na 3 000 000,- Kč (stejný limit jako je ve vztahu k politickým stranám a hnutím). Pokud by podporovatelem prezidentského kandidáta byla politická strana nebo hnutí, tak by se na ni tento limit nevztahoval (jednak to není vhodné pro stranické prezidentské kandidáty a jednak samotné strany hnutí jsou omezeny zákonem č. 424/1991 Sb.). Pokud dojde k získání, resp. přijetí daru od nepovolené osoby, je třeba s ním naložit podle stejných pravidel, jaká jsou upravena v zákoně o sdružování v politických stranách a v politických hnutích. To znamená, že dar nebo bezúplatné plnění je třeba vrátit dárci nebo poskytovateli bezúplatného plnění. Není-li vrácení možné, je třeba odvést peněžní částku odpovídající peněžitému daru nebo jinému bezúplatnému plnění nebo obvyklé ceně věcného daru nebo jiného bezúplatného plnění do státního rozpočtu. I vrácené dary musí být účetně podchyceny. Pokud dar není druhou smluvní stranou akceptován, tj. není přijat, není předmětem regulace, protože se nejedná o dar. I v případě, že například peněžní částka od nedovoleného subjektu připutuje kandidující volební straně (registrované třetí osobě) na účet, neznamená to, že byl přijat a nejde tudíž o dar, ledaže už by takové peníze byly kandidující volební stranou (registrovanou třetí osobou) použity. Zákon o sdružování v politických stranách a v politických hnutích stanoví pravidla nejen pro samotné vrácení daru nebo bezúplatného plnění (vrací se dárci nebo poskytovateli, a nelze-li je vrátit, odvede se peněžní částka odpovídající peněžitému daru nebo jinému bezúplatnému plnění nebo obvyklé ceně věcného daru nebo jiného bezúplatného plnění do státního rozpočtu), ale stanoví se i lhůta pro toto vrácení, a to do 1. dubna roku následujícího po roce, ve kterém jej politická strana nebo hnutí získaly. Stanovení této lhůty i pro účely zákona o volebních kampaních však není zcela vhodné, protože toto datum je v zákoně o sdružování v politických stranách a v politických hnutích spojeno se lhůtou pro předložení výroční finanční zprávy. Volby (a s nimi spojené lhůty) se však konají v různých termínech. Ještě podstatnější je skutečnost, že pro kandidující subjekty nebo registrované třetí osoby může být obtížné zjistit, že se jedná o osobu, od níž nelze přijmout dar nebo bezúplatné plnění. Navrhovaná úprava tedy odvíjí lhůtu pro vrácení daru nebo bezúplatného plnění od okamžiku, kdy se osoba, která přijala dar nebo bezúplatné plnění od osoby uvedené v § 18 odst. 1 zákona o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, o této skutečnost dozvěděla, resp. mohla dozvědět. V některých případech lze tuto skutečnost zjistit bez zjevných obtíží z veřejných zdrojů, např. nahlédnutím do veřejného rejstříku. Jedná se např. o stát, příspěvkovou organizaci, obec, městskou část, městský obvod, kraj, dobrovolný svazek obcí, státní podnik, právnickou osobu s majetkovou účastí státu nebo státního podniku, osobu, na jejímž řízení a kontrole se podílí stát, právnickou osobu s majetkovou účastí kraje, obce, městské části nebo městského obvodu, či obecně prospěšnou společnost. V těchto případech se jeví jako dostačující, aby se lhůta bez zbytečného odkladu pro vrácení daru nebo bezúplatného plnění počítala od okamžiku, kdy se nezávislý kandidát, kandidát na funkci prezidenta republiky nebo registrovaná třetí osoba mohli bez zjevných obtíží z veřejně dostupných zdrojů dozvědět, že se jedná o zakázaného dárce. V některých případech skutečnost, že se jedná o zakázaného dárce, nelze takto jednoduše zjistit. Může se jednat např. o svěřenský fond, politický institut, ústav či osoby spadající do nové skupiny zakázaných dárců uvedených v návrhu zákona, kterým se mění volební a některé další zákony v souvislosti s přijetím zákona o volebních kampaních. Konkrétně jde o právnickou osobu, která má zapsané nebo skutečné sídlo mimo území České republiky, právnickou osobu, která nesplnila zákonnou povinnost zveřejnit svoji poslední účetní závěrku v rozsahu stanoveném zákonem o účetnictví, právnickou osobu, jejíž skutečný majitel zapsaný v evidenci skutečných majitelů není státním občanem České republiky nebo občanem jiného členského státu Evropské unie, a právnickou osobu, jejíž skutečný majitel je fyzická osoba, která není státním občanem České republiky nebo občanem jiného členského státu Evropské unie, nebo právnická osoba, která má zapsané nebo skutečné sídlo mimo území České republiky nebo jiného členského státu Evropské unie. V těchto případech se stanoví, že se lhůta pro vrácení daru nebo bezúplatného plnění odvíjí od okamžiku, kdy se daná osoba o tom, že přijala dar nebo bezúplatné plnění od osoby podle § 18 odst. 1 zákona o sdružování v politických stranách a v politických hnutích prokazatelně dozvěděla (např. na základě ukončené kontroly ze strany Úřadu).

K § 15

Ustanovení vymezuje dohledovou kompetenci Úřadu nad dodržováním pravidel volební kampaně. Dosavadní výčet kompetencí, který byl zakotven v jednotlivých volebních zákonech, se nově rozšiřuje o povinnosti Úřadu zveřejňovat přehled osob podle § 9 odst. 3, resp. informaci o tom, že takové osoby nebyly, zprávu o financování volební kampaně, informaci o převedení zůstatku na volebních účtech nezávislých kandidátů a kandidátů na funkci prezidenta republiky na veřejně prospěšný účel a přehled výdajů registrovaných třetích osob. Uveřejňování stanovených údajů se děje prostřednictvím otevřených dat v souladu s § 4b zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.

K § 16

Ustanovení obsahuje všechny přestupky podle zákona o volebních kampaních. V zásadě se jedná o stejný okruh přestupků na úseku volební kampaně, který byl doposud v jednotlivých volebních zákonech, s tím že návětí ustanovení jsou formulována tak, aby označovala všechny osoby, které se mohou dopustit přestupků s přihlédnutím ke všem druhům voleb. Nově se zavádí přestupek spočívající ve zveřejnění zjevně nepravdivé nebo hrubě urážlivé informace o kandidující volební straně nebo o jejím kandidátovi (zákaz je formulován v § 3 odst. 2). Úřad nebude zkoumat, zda porušení pravidla bylo způsobilé ovlivnit výsledek voleb. Smyslem nově zaváděného přestupku je chránit čistotu volební kampaně, tj. stanovit určitou hranici, jejíž překročení už představuje nepřípustné jednání ve volební kampani. Neznamená to, že každá nepravdivá informace o kandidátech zveřejněná před volbami bude přestupkem. Primárně musí jít o informaci zveřejněnou v rámci volební kampaně, tj. informaci, která obsahově i časově spadá do volební kampaně (viz definice volební kampaně v § 2 odst. 1). V potaz bude třeba vzít kontext zveřejněné informace, načasování, intenzitu a specifika období volební kampaně, které je charakteristické vyostřenými střety mezi kandidujícími subjekty, které se snaží získat podporu pro svůj program a podlomit důvěru k volebnímu soupeři. I přes zúžení přestupku na zveřejnění zjevně nepravdivé nebo hrubě urážlivé informace bude řízení o přestupku před Úřadem vyžadovat širokou míru uvážení, a to nejen při rozhodování, zda byl naplněn formální i materiální znak přestupku, ale též při rozhodování o výši sankce. Inspirovat se lze i judikaturou volebních soudů k nečestné a nepoctivé volební kampani, případně kodexem čestné a poctivé kampaně, který vydal Institute for Democracy and Electoral Assistance (IDEA). Pro řízení o přestupku bude platit standardní (pořádková) lhůta podle § 94 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich; znamená to, že rozhodnutí o přestupku může „přetéct“ až do doby po volbách. Pro tento přestupek bude platit standardní promlčecí lhůta – 3 roky. Sankcí za spáchání přestupku bude pokuta, kterou bude moci Úřad uložit až do výše 2 mil. Kč. Sankce by měla působit především preventivně a výchovně. Horní hranice pokuty je inspirována horní hranicí některých přestupků podle zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích. Svěření řízení o přestupku do věcné působnosti Úřadu bude pro tento úřad představovat enormní navýšení dosavadní agendy – k tomu blíže obecná část důvodové zprávy a předpokládané dopady na státní rozpočet. Novým přestupkem je dále přestupek kandidující volební strany spočívající v tom, že nepoužije k úhradě výdajů na volební kampaň vzniklých od začátku volební kampaně prostředky uložené na volebním účtu. Doposud totiž nebylo možné postihovat situaci, kdy kandidující volební strana hradila výdaje na volební kampaň například z provozního účtu. V souvislosti s rozšířením zákazu přijímat dary od určitých subjektů na všechny kandidující volební strany se dále zavádí přestupek spočívající v tom, že dojde k naložení s darem v rozporu se zákonem o volebních kampaních. Sankce je stanovena po vzoru zákona o sdružování v politických stranách a v politických hnutích na dvojnásobek hodnoty daru nebo bezúplatného plnění. U pokut je nově zrušena spodní hranice a stanovena je jen hranice horní. To umožní lépe se vypořádat s ukládáním pokut za přestupky, které jsou méně závažné. Dosavadní spodní hranice byly pro některé přestupky nepřiměřeně přísné, a ne vždy je možno aplikovat mimořádné snížení sazby pokuty podle zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich.

K § 17

Společná ustanovení k přestupkům upravují zejména věcnou a místní příslušnost k projednání jednotlivých přestupků. Převážnou většinu přestupků projednává Úřad. V zákoně o volebních kampaních se zrušuje dosavadní výjimka z dvouinstančního řízení o přestupcích, pro kterou se nadále neshledává opodstatnění. Nově tedy bude možné podat proti rozhodnutí Úřadu o přestupku rozklad nebo jej přezkoumat v přezkumném řízení. Krajskému úřadu je, stejně jako doposud, svěřeno projednávání pouze jednoho přestupku na úseku volební kampaně, kterým je zveřejnění výsledků předvolebních a volebních průzkumů v době počínající třetím dnem přede dnem voleb a končící ukončením hlasování. Výslovně se stanovuje, že pokuty vybírá orgán, který je uložil. Nově se stanovuje, že do promlčecí doby přestupků, kterých se může dopustit kandidát na funkci prezidenta republiky, se nezapočítává doba, po kterou vykonával funkci prezidenta republiky. Podle čl. 65 odst. 1 Ústavy totiž nemůže být prezident republiky po dobu výkonu funkce stíhán ani pro přestupek. Nově vložené ustanovení má za cíl zabránit tomu, aby se některý kandidát třeba i díky porušení pravidel volební kampaně (například překročení výdajových limitů, nezveřejnění sponzorů, přijetí darů od nedovolených osob) stal prezidentem republiky a díky přestupkové imunitě za to nemohl být nikdy ani potrestán.

K § 18

Přechodné ustanovení má za cíl zajistit, aby na začátku volební kampaně bylo jasné, jakými pravidly se bude řídit – zda těmi dosavadními, anebo již podle zákona o volebních kampaních. Pokud se volby budou konat až po účinnosti tohoto zákona (navrhována je k 1. 1.

2026), avšak byly vyhlášeny ještě před tímto datem, řídí se volební kampaň dosavadními předpisy, tj. úpravou v jednotlivých volebních zákonech.

K § 19

Účinnost zákona o volebních kampaních je navrhována k 1. lednu 2026. První celostátní volby, na které bude aplikován, tak pravděpodobně budou volby do Senátu 2026 a komunální volby v tomtéž roce, ledaže by byly vyhlášeny s téměř ročním předstihem a podle přechodného ustanovení by se na ně nový zákon ještě nemohl vztahovat.

V Praze dne 21. srpna 2024

Předseda vlády:

prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M.

podepsáno elektronicky

1. místopředseda vlády a ministr vnitra:

Mgr. Bc. Vít Rakušan

podepsáno elektronicky