Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů (zákon o církvích a náboženských společnostech), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, je předkládán na základě aktuální potřeby mimo Plán legislativních prací vlády na rok 2023, schválený usnesením vlády č. 1075 dne 21. prosince 2022.
1. Zhodnocení platného právního stavu, včetně zhodnocení současného stavu ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen
Zákon č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů (zákon o církvích a náboženských společnostech), ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „církevní zákon“), provádí základní právo na svobodu náboženského vyznání, zaručené čl. 15 odst. 1 a čl. 16 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Upravuje svobodu náboženského vyznání a její výkon jak v individuální, tak v kolektivní rovině, přičemž jeho těžiště spočívá v právní úpravě postavení církví a náboženských společností a jimi zřizovaných institucí (tzv. evidované právnické osoby). Prováděcím právním předpisem k církevnímu zákonu je vyhláška č. 232/2002 Sb., která upravuje podrobnosti a podmínky pro vedení Rejstříku registrovaných církví a náboženských společností, Rejstříku svazů církví a náboženských společností a Rejstříku evidovaných právnických osob (dále také jen „církevní rejstříky“).
Zákon byl za dobu své platnosti a účinnosti dvakrát předmětem přezkumu ze strany Ústavního soudu. Nálezem Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 6/02 ze dne 27. 11. 2002 (N 146/28 SbNU 295; 4/2003 Sb.) byla některá jeho původní ustanovení zrušena. Ústavní soud vypustil ze zákona ustanovení, které omezovalo účel a předmět činnosti církevních právnických osob, když konstatoval, že takové omezení odporuje ustanovení Listiny o nezávislosti vzniku církevních právnických osob na státu. Ačkoli bylo možné i po rozhodnutí Ústavního soudu zákon nadále aplikovat, byla přijata rozsáhlá novela zákona vyhlášená ve Sbírce zákonů pod č. 495/2005 Sb. Ústavní soud následně přezkoumával zákon na základě návrhu skupiny senátorů na zrušení těch částí zákona, které byly předmětem novelizace; ty již byly shledány ústavně konformními [nález sp. zn. Pl. ÚS 2/06 ze dne 30. 10. 2007 (N 173/47 SbNU 253; 10/2008 Sb.)].
K dalším změnám v zákoně docházelo již nikoliv ze specifických důvodů souvisejících s postavením církví a náboženských společností, ale s ohledem na širší novelizační procesy, jakými bylo například zavedení trestní odpovědnosti právnických osob nebo rekodifikace soukromého práva s ohledem na přijetí nového občanského zákoníku, případně změny právní úpravy základních registrů.
Přestože některé prvky právní úpravy evidovaných právnických osob byly v určité době předmětem neshod mezi představiteli církví a náboženských společností, lze konstatovat, že v období následujícím po roce 2008 praxe prokázala, že právní úprava je v obecné rovině funkční.
Nicméně existují problémy, které v praxi tuto funkcionalitu znesnadňují.
Mezi takové oblasti patří složitá a administrativně náročná evidence účelových zařízení církví a náboženských společností (charit, diakonií apod.), dále skutečnost, že církev a náboženská společnost nemůže požádat o rozšíření či omezení rozsahu oprávnění k výkonu zvláštních práv, nesystémově je upraveno také ručení za evidované právnické osoby. Některá ustanovení textu zákona jsou nepřesná. Praxe rovněž ukázala, že existence samostatné vyhlášky o vedení církevních rejstříků je nadbytečná. Zároveň zákon vzhledem k době svého vzniku nepředpokládá poskytování výpisů z církevních rejstříků v elektronické podobě.
Platná právní úprava nemá dopad na rovnost mužů a žen a neporušuje zákaz diskriminace.
2. Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy, včetně dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen
Ministerstvo kultury (dále také jen „ministerstvo“) vycházelo při tvorbě návrhu novely církevního zákona z hlavních cílů Programového prohlášení vlády, jimiž jsou zejména zajištění dostupnosti veřejné správy prostřednictvím digitálních služeb, „prosekání byrokratické džungle“, zajištění kvalitní legislativy, zrušení zbytečných povinností a zjednodušení nutných pravidel.
V kontextu shora uvedeného je hlavním cílem návrhu novely církevního zákona reflektovat skutečnost, že se nacházíme v době rozvoje informační společnosti, nových technologií a digitálně přívětivé legislativy. Církve, náboženské společnosti i veřejnost vítají možnost digitalizace některých výstupů z církevních rejstříků a jejich propojení s dalšími informačními systémy veřejné správy. Tím se ušetří nemalé časové a finanční náklady veškerým subjektům, které potřebují z různých důvodů získat výpis z církevních rejstříků (např. banky, katastrální úřady, smluvní strany).
Novela církevního zákona má současně několik dalších dílčích cílů.
Navrhuje se nahradit pojem „evidovaná právnická osoba“ pojmem „církevní právnická osoba“, což je zažitý pojem mezi církvemi a náboženskými společnostmi pro jejich instituce s právní subjektivitou. Pojmenování této právní formy je mezi církevními subjekty, ale i mezi veřejností ustálené a vypovídající, neboť již ze samotného názvu je možné dovodit povahu právnické osoby. Historicky se pojem „církevní právnická osoba“ používal v průběhu platnosti zákona č. 308/1991 Sb., o svobodě náboženské víry a postavení církví a náboženských společností, ale i po přijetí zákona č. 3/2002 Sb. Až novelou zákona č. 495/2005 Sb. byl vytvořen pojem „evidovaná právnická osoba“, který se však neujal ani mezi adresáty právního předpisu, ani mezi odbornou veřejností, která i nadále používá termín „církevní právnická osoba“.
Navrhuje se opuštění dosavadního nadbytečného rozlišování mezi právnickými osobami na evidované právnické osoby podle § 15a odst. 1 písm. a) a evidované právnické osoby podle § 15a odst. 1 písm. b), tedy tzv. účelová zařízení registrovaných církví a náboženských společností. Toto rozlišování představuje v evidenčním procesu pro církve a náboženské společnosti neodůvodněnou administrativní zátěž. Navrhuje se nadále upravit pouze jeden „druh“ právnických osob zakládaných jako součást církve a náboženské společnosti, a to s názvem „církevní právnická osoba“.
Novela církevního zákona dále přináší dílčí drobné úpravy v rozsahu údajů evidovaných v Rejstříku evidovaných právnických osob.
Evidované právnické osoby se zakládají postupem uvedeným v základním dokumentu církve a náboženské společnosti, který je registrován Ministerstvem kultury. Zakladatelem evidované právnické osoby může být jak registrovaná církev a náboženská společnost, tak církevní právnická osoba. Základní dokument registrované církve a náboženské společnosti obsahuje podle § 10 odst. 3 písm. f) církevního zákona „druhy církevních právnických osob, včetně způsobu jejich zakládání a rušení“. Tím se zaručuje povědomí orgánu provádějícího evidenci i třetích osob (registrovaný základní dokument je veřejně přístupný způsobem umožňujícím dálkový přístup) o pravidlech, podle kterých církev a náboženská společnost zakládá evidovanou právnickou osobu.
Navrhuje se dále dorovnání právní úpravy vztahů církví a náboženských společností a jimi založených evidovaných právnických osob s ostatními právnickými osobami. To se promítá ve dvou rovinách. Jednak se navrhuje přizpůsobit úpravu ručení církví a náboženských společností za dluhy evidovaných právnických osob civilistickým i mezinárodním standardům. Toho lze dosáhnout jedině tak, že dojde ke zrušení ručení registrované církve a náboženské společnosti za závazky evidované právnické osoby (v okamžiku likvidace), neboť tento institut ručení se nevyskytuje ani u srovnatelných právnických osob v českém právu (např. spolky, odborové organizace), ani v právní úpravě církevních subjektů v zahraničí. Další rovinou je v dnešní době nezbytná digitalizace výstupů ze všech třech církevních rejstříků a jejich propojení s dalšími informačními systémy veřejné správy.
Církevní zákon na několika místech uvádí, že návrh na evidenci podává „orgán“ či „statutární orgán“ církve a náboženské společnosti. Tato formulace je nepřesná, neboť návrh podává vždy církev a náboženská společnost jako právnická osoba. Obdobné formulace zákon obsahuje také u statutárního orgánu svazu církví a náboženských společností. Z tohoto důvodu se na příslušných místech novely navrhuje upřesnění.
Další drobnou úpravu církevního zákona představuje napravení zjevného opomenutí stávající právní úpravy, kdy z výpisu údajů evidovaných v Rejstříku evidovaných právnických osob není zjevné, do struktury které církve a náboženské společnosti daná evidovaná právnická osoba náleží.
V neposlední řadě se navrhuje zajistit vyšší transparentnost církví a náboženských společností, které žádají o přiznání nebo rozšíření oprávnění k výkonu tzv. zvláštních práv.
Hlavním principem navrhované právní úpravy je tedy zpřehlednění současného právního stavu, snížení finanční i administrativní náročnosti pro církve a náboženské společnosti i třetí osoby, jednající s těmito subjekty, při evidenčních činnostech a při získávání výpisů z církevních rejstříků, a vytvoření digitálně přívětivějšího prostředí pro veškeré uživatele církevních rejstříků (podrobněji v následujícím bodě důvodové zprávy).
Návrh nemá žádné dopady ve vztahu k rovnosti příležitostí a postavení mužů a žen, protože neupravuje žádné oblasti vztahů odlišně pro muže a ženy, a je v souladu s ústavním pořádkem České republiky.
3. Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku
Jak bylo uvedeno výše, v praxi je zákon sice použitelný a nevykazuje zásadní nedostatky, nicméně má-li splňovat současné standardy (srozumitelnost, jednoznačnost, nízká administrativní náročnost, digitalizace), je jeho úprava nezbytná.
Cíle návrhu zákona jsou následující:
3.1 zjednodušení systému evidence evidovaných právnických osob a snížení administrativní zátěže při jejich evidenci, 3.2 zajištění možnosti získat elektronický úředně ověřený výpis z církevních rejstříků dálkovým přístupem, 3.3 zavedení možnosti, aby církve a náboženské společnosti mohly podat návrh na rozšíření či omezení rozsahu oprávnění k výkonu zvláštních práv, 3.4 posílení transparentnosti církví a náboženských společností, které mají v úmyslu požádat o přiznání zvláštních práv, 3.5 úprava ručení církví a náboženských společností tak, aby odpovídala ručení u obdobných právnických osob v českém právním řádu, 3.6 upřesnění některých ustanovení zákona, 3.7 zjednodušení právní úpravy, tj. zrušení zmocňovacího ustanovení pro vydání vyhlášky včetně zrušení vyhlášky samotné, 3.8 navazující změny, které je nutné promítnout do zákona o správních poplatcích.
4. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky
Právní úprava je navrhována tak, aby byla v souladu se zásadami zákonnosti, legitimity cílů a přiměřenosti zásahů do základních práv a svobod.
Ústavní základ pro realizaci náboženské svobody tvoří Listina, zejména čl. 2 odst. 1, čl. 3 odst. 1, čl. 15 odst. 1 a 3 a čl. 16, které zaručují ideologickou a náboženskou neutralitu státu, svobodu náboženského vyznání a autonomii církví a náboženských společností ve věcech jejich vnitřní samosprávy, tzn. jak individuální, tak i kolektivní náboženská práva. Omezení jejich výkonu je možné pouze v případech stanovených zákony, jestliže je to v demokratické společnosti nezbytné pro ochranu veřejné bezpečnosti a pořádku, zdraví a mravnosti nebo práv a svobod druhých (čl. 16 odst. 4 Listiny).
Navrhovaná právní úprava je s výše uvedenými články Listiny v souladu. Plně respektuje také čl. 2 odst. 2 Listiny a čl. 2 odst. 3 Ústavy, podle kterých lze státní moc uplatňovat pouze v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon.
5. Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie nebo obecnými právními zásadami práva Evropské unie
Návrhem zákona nejsou do právního řádu České republiky implementovány předpisy Evropské unie. Právní postavení církví a náboženských společností není právem Evropské unie regulováno, právní úprava je ponechána v pravomoci členských států. Návrh není v rozporu s judikaturou soudních orgánů Evropské unie.
6. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána
Navrhovaná právní úprava respektuje mezinárodní smlouvy, jimiž je Česká republika vázána a které zakotvují mj. náboženskou svobodu a práva s ní související včetně zákazu diskriminace, tj. především Mezinárodní pakt o občanských a politických právech a Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech (č. 120/1976 Sb.), Úmluvu o právech dítěte (č. 104/1991 Sb.) a Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.). Navrhovaná právní úprava není v rozporu se závazky vyplývajícími pro Českou republiku z těchto smluv, ani z obecně uznávaných zásad mezinárodního práva.
7. Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty a na podnikatelské prostředí České republiky
Návrh nepřinese žádný požadavek vůči státnímu rozpočtu nyní, ani do budoucna, kromě jednorázového výdaje z kapitoly Ministerstva kultury na úpravu softwaru Rejstříku registrovaných církví a náboženských společností, Rejstříku svazů církví a náboženských společností a Rejstříku evidovaných právnických osob. Tento výdaj nebude vyžadovat navýšení prostředků kapitoly 334.
Navrhovaná právní úprava nebude mít žádné dopady na ostatní veřejné rozpočty.
Lze očekávat pozitivní dopad na podnikatelské prostředí České republiky spočívající ve zjednodušení vkladu práva do katastru nemovitostí v případě, kdy účastníkem vkladového řízení bude registrovaná církev a náboženská společnost, svaz církví a náboženských společností nebo evidovaná právnická osoba, i zjednodušení běžných jednání s dalšími subjekty (např. banky, úřady, smluvní strany).
Návrh má pozitivní hospodářský dopad, neboť povede k úsporám papíru, tiskárenských tonerů, poštovních poplatků, poplatků za kolkové známky, ke snížení administrativní zátěže při pořizování výpisů z církevních rejstříků a při realizaci jejich změn.
8. Zhodnocení sociálních dopadů, včetně dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny, dopadů na ochranu práv dětí a dopadů na životní prostředí
V souvislosti s navrhovanou právní úpravou se neočekávají žádné negativní sociální dopady, včetně dopadů na specifické skupiny obyvatel, jako např. osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením či národnostní menšiny, ani dopady na ochranu práv dětí. Nepřímé pozitivní sociální dopady může v praxi přinést zjednodušení evidence právnických osob typu účelových (charitativních) zařízení, které bude znamenat snížení administrativních požadavků kladených na tato zařízení a v důsledku toho možné uvolnění jejich kapacit pro výkon služeb, k jejichž poskytování jsou tato zařízení zřizována a provozována a které cílí často právě na osoby sociálně slabé (včetně dětí, resp. rodin s dětmi), osoby ohrožené sociálním vyloučením, osoby zdravotně postižené apod.
Zavedení vydávání úředně ověřených elektronických výpisů z církevních rejstříků umožní jejich snazší získání také osobám se zdravotním postižením, pro které může být (ve větší či menší míře v závislosti na jejich zdravotním stavu) problematickým jak podání žádosti o listinný výpis, tak i jeho následné převzetí.
Navržená úprava není spojena se specifickými dopady na životní prostředí. Lze však očekávat, že některé navrhované změny církevního zákona budou mít v širším pojetí pozitivní důsledky pro životní prostředí, a to především vydávání elektronických výpisů. Možnost získat dálkovým přístupem prostřednictvím internetu úředně ověřený elektronický výpis výrazně sníží počet listinných výpisů vydávaných ministerstvem a v souvislosti s tím i počet listinných žádostí (opatřených zpravidla kolkovou známkou, a tedy doručovaných většinou poštovní přepravou) o vydání těchto výpisů. Dojde jak ke snížení spotřeby papíru a nákladů na tisk, tak i k odstranění nutnosti přepravy listinných zásilek, a to jak na straně státu (ministerstva), tak na straně veřejnosti.
9. Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů, vysvětlení účelu navrhovaného zpracování osobních údajů a popis návaznosti na stávající nebo již připravovaná zpracování osobních údajů, posouzení navrhovaného řešení zpracování z hlediska nezbytnosti a přiměřenosti ve vztahu k jím sledovanému účelu a posouzení rizik pro práva a svobody fyzických osob a možných opatření k jejich snížení
Navrhovanou právní úpravou nedochází k žádnému novému zpracování osobních údajů ani ke změně rozsahu zpracování stávajícího. Okruh osobních údajů zpracovávaných ministerstvem v souvislosti s vedením církevních rejstříků se nemění (dojde pouze k přejmenování Rejstříku evidovaných právnických osob na Rejstřík církevních právnických osob a ke sloučení stávajících dvou typů evidovaných právnických osob do jednoho typu církevní právnické osoby).
Rozsah zpracovávaných údajů vyplývá z ustanovení § 3 písm. d) církevního zákona, které stanovuje identifikační údaje fyzických i právnických osob pro účely tohoto zákona. Vybrané osobní údaje (jméno/jména, příjmení, datum narození) členů statutárních orgánů registrovaných církví a náboženských společností, svazů církví a náboženských společností a evidovaných právnických osob jsou veřejně přístupné a prostřednictvím dálkového přístupu k rejstříkům mohou být zobrazeny také elektronicky. Ostatní osobní údaje vedené v církevních rejstřících jsou neveřejné (§ 17 odst. 2 zákona). Uvedená úprava je již nyní platná a není navrhovanou právní úpravou dotčena [obsah ustanovení § 3 písm. d) ani § 17 odst. 2 církevního zákona není předmětem novelizace].
Některé podrobnosti vedení církevních rejstříků v současné době upravuje vyhláška č. 232/2002 Sb., kterou se provádí zákon č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů (zákon o církvích a náboženských společnostech), ve znění pozdějších předpisů. Součástí navrhované právní úpravy je zrušení této vyhlášky. Z hlediska problematiky zpracování osobních údajů nedojde v důsledku zrušení prováděcí vyhlášky k žádné změně, protože toto zpracování i okruh zpracovávaných osobních údajů vyplývá přímo ze zákona, nikoli z uvedené vyhlášky.
Z výše uvedeného vyplývá, že navrhovaná právní úprava nemá žádný nový dopad ve vztahu k ochraně soukromí a ochraně osobních údajů. Navrhovaná právní úprava nezavádí žádné další shromažďování osobních údajů ani sběr dokumentů, informací či dat.
10. Zhodnocení korupčních rizik
Navrhovaná právní úprava nerozšiřuje pravomoci orgánů státní správy a nepřináší žádná nová rizika spojená s korupčním chováním.
11. Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu
Navrhovaná právní úprava nemá žádný dopad na bezpečnost nebo obranu státu.
12. Zhodnocení dopadů na rodiny, zejména s ohledem na plnění funkcí rodiny, s ohledem na počet vyživovaných členů, na případnou přítomnost hendikepovaných členů a rodiny samoživitelů, rodiny se třemi a více dětmi a další specifické životní situace, dále s ohledem na posílení integrity a stability rodiny a posílení rodinné harmonie, lepší rovnováhy mezi prací a rodinou a na posílení mezigeneračních a širších příbuzenských vztahů
Jak bylo uvedeno již výše v bodě 8 (zhodnocení sociálních dopadů), navrhovaná právní úprava nebude mít žádné negativní sociální dopady, což platí i pro dopady na všechny rodiny s ohledem na plnění jejich funkce. Naopak je možné očekávat mírné pozitivní dopady v důsledku snížení administrativních nároků v souvislosti se zjednodušením evidence tzv. účelových zařízení církví a náboženských společností (tj. zejména charit a diakonií) a tím umožněného uvolnění kapacit pro výkon služeb, které jsou účelovými zařízeními poskytovány často právě osobám sociálně slabým, hendikepovaným, samoživitelům a dalším ohroženým skupinám obyvatel.
13. Zhodnocení územních dopadů, včetně dopadů na územní samosprávné celky
Navržená právní úprava není spojena s územními dopady, ani s dopady na územní samosprávné celky.
14. Zhodnocení souladu navrhovaného řešení se zásadami tvorby digitálně přívětivé legislativy, včetně zhodnocení rizika vyloučení nebo omezení možnosti přístupu specifických skupin osob k některým službám v důsledku digitalizace jejich poskytování (digitální vyloučení)
Navrhovaná právní úprava byla posouzena z hlediska souladu s následujícími zásadami:
14.1. Budování přednostně digitálních služeb (princip digital by default) 14.2. Maximální opakovatelnost a znovupoužitelnost údajů a služeb (princip data only
once)
14.3. Budování služeb přístupných a použitelných pro všechny, včetně osob se
zdravotním postižením (princip governance accessibility)
14.4. Sdílené služby veřejné správy 14.5. Konsolidace a propojování informačních systémů veřejné správy 14.6. Mezinárodní interoperabilita – budování služeb propojitelných a využitelných
v evropském prostoru
14.7. Ochrana osobních údajů v míře umožňující kvalitní služby (princip GDPR) 14.8. Otevřenost a transparentnost včetně otevřených dat a služeb (princip open
government)
14.9. Technologická neutralita 14.10. Uživatelská přívětivost
Navrhovaný zákon nevytváří žádné překážky vůči naplňování výše uvedených zásad a přispívá k rozvoji digitální agendy zavedením vydávání úředně ověřených elektronických výpisů z církevních rejstříků. Tyto výpisy tvoří alternativu k dosud jedinému možnému způsobu získání úředně ověřených výpisů, který církevní zákon předpokládá, a to listinných výpisů vydávaných pouze v úřadovně Ministerstva kultury. Současně však bude v plné míře zachována tato dosavadní možnost získání listinných výpisů, digitalizace tedy v tomto ohledu nepovede k diskriminaci osob, které elektronickou komunikaci nevyužívají.
K části první (Změna zákona o církvích a náboženských společnostech)
K čl. I
K bodům 1, 2, 3, 11, 31, 33, 37, 39, 44, 48, 52, 59, 74, 84 a 85
V § 1 písm. b), jakož i v celém textu církevního zákona, se navrhuje navrátit osvědčený název „církevní právnická osoba“ pro instituce církví a náboženských společností s právní osobností a zavést jej nově jako pojem, zatímco doposud šlo jen o legislativní zkratku [viz bod 2 – nové ustanovení § 3 písm. b)]. Tento termín pro danou právní formu je přehledný a vypovídající, neboť již z něj je možné dovodit povahu právnické osoby bez výslovného odkázání na církevní zákon. Tento termín se používal v průběhu platnosti zákona č. 308/1991 Sb., o svobodě náboženské víry a postavení církví a náboženských společností, ale i po přijetí zákona č. 3/2002 Sb. Až novelou zákona č. 495/2005 Sb. byl vytvořen termín „evidovaná právnická osoba“, který se příliš neujal ani mezi adresáty právního předpisu, ani mezi odbornou veřejností, která i nadále používá termín „církevní právnická osoba“.
Navrhovaná změna terminologie nepředstavuje problém v jiných právních předpisech v rámci právního řádu, protože se do jejich textu nepromítá, s výjimkou Sazebníku zákona o správních poplatcích, jehož drobná změna je součástí předloženého návrhu zákona (viz část druhá, čl. III).
K bodu 4
Jde o odstranění chybného spojení „církve nebo náboženské společnosti“. Pojem „církev a náboženská společnost“ je zaveden se spojkou „a“ [§ 3 písm. a)] a takto má být v právním řádu užíván.
K bodu 5
Legislativní zkratka (dále jen „registrovaná církev a náboženská společnost“) v § 6 odst. 1 je nadbytečná, protože pojem „církev a náboženská společnost“ je zaveden v § 3 písm. a).
K bodu 6
Zakládat evidované (resp. církevní) právnické osoby a navrhovat je k evidenci podle církevního zákona mohou pouze registrované církve a náboženské společnosti, nikoli jejich svazy. Tato skutečnost vyplývá zejména z části první hlavy čtvrté, upravující evidenci právnických osob (§ 15a a násl.). Ustanovení § 8 odst. 3 se proto navrhuje zrušit pro nadbytečnost.
K bodům 7, 15, 29, 30, 38, 43, 45, 76, 77 a 83
Ve všech ustanoveních zákona, kde se uvádí, že některý úkon činí orgán nebo statutární orgán (registrované církve a náboženské společnosti nebo svazu církví a náboženských společností) nebo že ministerstvo něco činí vůči orgánu (např. vyzývá k doplnění návrhu), se tato formulace mění či ruší, neboť všechny tyto úkony činí církev a náboženská společnost, resp. svaz církví a náboženských společností jako subjekt práva, nikoliv jejich orgán. Odstranění této chyby se promítá do celého textu církevního zákona.
K bodům 8, 10 a 13
Mezi údaje, které musí při podání návrhu na registraci církve a náboženské společnosti obsahovat základní dokument církve a náboženské společnosti, patří i identifikační údaje členů statutárního orgánu, jsou-li v době podání návrhu ustaveni. Tato právní úprava není praktická, protože zatímco se po zaregistrování církve a náboženské společnosti základní dokument příliš často nemění, obsazení statutárního orgánu naopak podléhá častějším či pravidelným změnám.
Změnu v obsazení statutárního orgánu ministerstvo neregistruje (na rozdíl od změn ostatních částí základního dokumentu), pouze ji zapíše, resp. zaeviduje do Rejstříku registrovaných církví a náboženských společností a příslušnou pasáž základního dokumentu nemění. V praxi tak nastává situace, kdy v základním dokumentu (ve sbírce listin) je uveden jiný (původní, již neaktuální) člen statutárního orgánu, než který je zapsán v rejstříku. Některé církve a náboženské společnosti tuto situaci řeší tak, že při změně obsazení svého statutárního orgánu vždy změní jména jeho členů i v základním dokumentu, jiné církve a náboženské společnosti základní dokument v tomto případě nemění (a církevní zákon jim to ani neukládá), některé církve a náboženské společnosti změní základní dokument jen někdy, jiné při změně obsazení statutárního orgánu identifikační údaje jeho členů ze základního dokumentu zcela vymažou. Vznikl tedy nepřehledný stav, lišící se u základních dokumentů jednotlivých registrovaných církví a náboženských společností, přitom aktuální členové jejich statutárních orgánů jsou vždy zapsáni v Rejstříku registrovaných církví a náboženských společností a není nutné, aby údaje o nich obsahovaly i základní dokumenty.
Z uvedených důvodů se navrhuje, aby identifikační údaje členů statutárního orgánu nadále nebyly obsaženy v základním dokumentu [zrušení ustanovení § 10 odst. 3 písm. e)]. Jsou-li v době podání návrhu na registraci církve a náboženské společnosti členové statutárního orgánu již ustaveni, musí být jejich identifikační údaje v návrhu uvedeny, avšak mimo text základního dokumentu [nově navrhované ustanovení § 10 odst. 2 písm. e)]. V ustanovení § 10 odst. 5 se nově upřesňuje, komu oznámí církev a náboženská společnost identifikační údaje členů statutárního orgánu (ministerstvu).
K bodu 9
V § 10 odst. 3 písm. d) se slova „a orgánů řeholních institucí“ nahrazují slovy „nebo církevních právnických osob“. Tato změna odráží skutečnost, že v praxi jsou oprávněny podávat návrhy podle tohoto zákona nikoliv pouze církevní orgány, ale i církevní právnické osoby (např. biskupství, senioráty apod.).
K bodům 12, 71 a 86
Ustanovení § 27 odst. 1 až 3 jsou nadbytečná (duplicitní), neboť pravidla v nich obsažená vyplývají ze správního řádu a jejich ponechání v církevním zákoně může způsobit výkladové obtíže, např. zda je možné učinit podání v elektronické podobě nebo v jazyce národnostní menšiny. Navrhuje se proto jejich vypuštění (bod 86) a provedení souvisejících legislativně technických úprav (body 12 a 71). V § 27 se dále zrušují i odstavce 6 až 9, které buď jen opakují ustanovení jiných právních předpisů nebo jsou obsoletní (odst. 8).
K bodům 14, 18 a 56
Církve a náboženské společnosti, které žádají o přiznání oprávnění k výkonu zvláštních práv, mají povinnost deset let před podáním návrhu zveřejňovat výroční zprávy o své činnosti v uplynulém kalendářním roce. Církevní zákon neupravuje, jakým způsobem mají být tyto zprávy zveřejňovány, a taktéž nedává ministerstvu možnost, jak splnění této povinnosti kontrolovat. Ministerstvo sice obdrží najednou výroční zprávy (a účetní závěrky) za posledních deset let spolu s návrhem na přiznání oprávnění k výkonu zvláštních práv, ale nemá možnost ověřit, zda, jak dlouho a jakým způsobem byly výroční zprávy zveřejněny. Dle názoru ministerstva by také bylo vhodné, aby měla veřejnost kromě výroční zprávy k dispozici v průběhu let i účetní závěrky. Tuto povinnost však zákon církvím a náboženským společnostem, usilujícím o přiznání oprávnění k výkonu zvláštních práv nyní neukládá, takže kontrola jejich financování ze strany veřejnosti není možná. Přitom přiznáním oprávnění k výkonu zvláštních práv vstupují církve a náboženské společnosti do veřejného prostoru, a je proto nebytné zvýšit jejich transparentnost.
Novou právní úpravou se navrhuje, aby výroční zprávy a účetní závěrky nezasílaly církve a náboženské společnosti až v okamžiku návrhu na přiznání oprávnění k výkonu zvláštních práv, ale každý rok. Tato povinnost se týká výhradně těch církví a náboženských společností, které mají v úmyslu usilovat o získání oprávnění k výkonu zvláštních práv. Ministerstvo tak bude moci průběžně činnost a případná rizika vyhodnocovat a bude zřejmé, zda církev a náboženská společnost tuto povinnost splnila nebo ne. Současně bude mít kontrolu financování církve a náboženské společnosti i široká veřejnost, protože ministerstvo výroční zprávy a závěrky zveřejní ve sbírce listin Rejstříku registrovaných církví a náboženských společností (i dálkovým způsobem).
K bodům 16, 19 a 54
Dosavadní právní úprava koncipovala jednotlivá zvláštní práva jako součásti celku s dvěma různými rozsahy. Umožňovala církvi a náboženské společnosti podat návrh na přiznání zvláštních práv buď pro výkon všech zvláštních práv podle § 7 odst. 1 anebo pouze pro výkon zvláštních práv podle § 7 odst. 1 písm. a) až d). Ministerstvo mohlo na návrh církve a náboženské společnosti přiznat buď všechna zvláštní práva, nebo všechna bez práva zachovávat zpovědní tajemství. Církev a náboženská společnost neměla a dosud nemá možnost požádat o přiznání oprávnění k výkonu pouze jednoho či několika zvláštních práv.
Pokud jde o pozbytí oprávnění k výkonu zvláštních práv, lze jej pozbýt pouze z moci úřední, eventuálně při zániku církve a náboženské společnosti. Církev a náboženská společnost opět nemá možnost na základě svého vlastního rozhodnutí požádat o zrušení jednotlivého zvláštního práva, některých, či všech zvláštních práv.
Pokud se podíváme na již přiznaná zvláštní práva, je rozsah těchto práv, díky předchozím právním úpravám, navíc nejednotný. Některé církve a náboženské společnosti mají oprávnění k výkonu všech zvláštních práv, avšak další jen k těm zvláštním právům, která skutečně v době nabytí účinnosti církevního zákona (v roce 2002) vykonávaly.
Navrhovaná právní úprava proto zavádí žádoucí možnost, aby církev a náboženská společnost mohla podat návrh na přiznání oprávnění k výkonu zvláštních práv i pouze pro výkon jednoho nebo více zvláštních práv podle § 7 odst. 1, tedy aby si mohla rozšiřovat nebo omezovat jednotlivá zvláštní práva podle své úvahy či potřeby. Současně má nová právní úprava zajistit církvi a náboženské společnosti možnost vzdát se některého nebo všech zvláštních práv na základě jejich vlastního rozhodnutí, pokud jí z jakýchkoli důvodů již nevyhovuje (viz § 21 – body 63, 64, 66, 67, 68).
Navrhovanou změnu je nutné promítnout také do § 18 odst. 1, který stanoví, které údaje se zapisují do Rejstříku registrovaných církví a náboženských společností [bod 54 – nové znění § 18 odst. 1 písm. f)].
K bodu 17
Jde o opravu chyby v dosavadní právní úpravě, která je patrná z kontextu ustanovení. Dochází proto k nahrazení slov „její registrace“ slovy „přiznání oprávnění k výkonu zvláštních práv“.
K bodu 20
Jde o terminologickou změnu vyvolanou novelou zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů.
K bodu 21
Ustanovení § 13 se zrušuje, protože pravidla a postupy v něm obsažené stanoví příslušná ustanovení správního řádu.
K bodům 22 až 27
Text § 14 se upřesňuje [odst. 1 písm. b)], vypouštějí se z něj odkazy na ustanovení, která byla zrušena či nově formulována, případně je lze dovodit ze správního řádu, např. doručování rozhodnutí či společný zmocněnec (odst. 6 a 7), upravují se ustanovení, která obsahují chybu (odst. 4), apod.
K bodu 28
Jde o preciznější formulaci ustanovení § 15 odst. 2 církevního zákona a současně o upřesnění, že při změně základního dokumentu církve a náboženské společnosti nebo změně zakladatelské smlouvy nebo stanov svazu církví a náboženských společností je třeba k návrhu na registraci změn přiložit nové znění celého dokumentu, nikoliv pouze jeho měněné části; tento dokument založí ministerstvo do sbírky listin příslušného rejstříku.
K bodu 32
Ustanovení § 15a upravuje obecně církevní právnické osoby, proto se navrhuje, aby této skutečnosti odpovídal i nadpis. Slovo „Společná“ doposud znamenalo, že jde o společná ustanovení pro 2 typy evidovaných právnických osob [podle § 15a odst. 1 písm. a) a § 15a odst. 1 písm. b), resp. podle § 16 a § 16a].
K bodům 34, 47 a 80
Dosavadní církevní zákon člení evidované právnické osoby do dvou druhů, a to na evidované právnické osoby sloužící k realizaci svobody náboženského vyznání (farnosti, náboženské obce, sbory, farní sbory, biskupství, diecéze, senioráty, řeholní řády a kongregace, misijní skupiny apod.) a na evidované právnické osoby založené pro poskytování charitativních služeb, zákonem souhrnně označované za účelová zařízení, tedy charity a diakonie (lůžkové hospice, mobilní specializovaná paliativní péče, sociální a zdravotní služby, chráněné dílny a další).
Rozčlenění evidovaných právnických osob na dvě kategorie však postrádá jakékoli teoretické či praktické opodstatnění. V rovině teoretické totiž nelze od sebe oddělit „vyznávání náboženské víry“ a „poskytování charitativních služeb“, neboť vyznávání víry se projevuje blíženskou láskou, a naopak nezištná služba potřebným je faktickým projevem žité víry. V praxi tak např. farnosti a sbory, tedy instituce založené „za účelem vyznávání náboženské víry“ často samy poskytují humanitární a další sociální pomoc. Tyto dva aspekty projevů náboženské víry nelze oddělit. V rovině praktické v Rejstříku evidovaných právnických osob neexistuje a ani není vyžadován údaj o tom, zda se jedná o první nebo o druhý typ evidované právnické osoby. Absence této informace nezpůsobuje žádné problémy, což dokládá, že odlišovat dva typy evidovaných právnických osob nemá opodstatnění ani v praxi.
Evidence prvního druhu evidovaných právnických osob je poměrně jednoduchá, v případě charit, diakonií a podobných účelových zařízení je ale k evidenci vyžadována řada dokladů, včetně úředně ověřených podpisů. Zároveň jsou těmto subjektům ukládány povinnosti, které se prvního druhu evidovaných právnických osob netýkají.
Pro ilustraci se uvádí, že v současné době je v Rejstříku evidovaných právnických osob evidováno více než 4 tisíce evidovaných právnických osob, z nichž je 226 účelových zařízení (6 %). Novela církevního zákona proto navrhuje odstranění stávajících dvou druhů evidovaných právnických osob, kdy se opouští nadbytečné rozlišování mezi právnickými osobami na evidované právnické osoby podle § 15a odst. 1 písm. a) a evidované právnické osoby podle § 15a odst. 1 písm. b) (tzv. účelová zařízení). Navrhuje se namísto dosavadních dvou typů evidovaných právnických osob nadále upravit pouze jeden druh právnických osob zakládaných jako součást církve a náboženské společnosti, a to s jednotným názvem „církevní právnická osoba“. Při evidenci církevní právnické osoby se bude postupovat jednotně a bez zbytečných administrativních úkonů.
Nedochází ke zrušení dosavadních účelových zařízení ani k omezení jimi poskytovaných charitativních služeb. Charity, diakonie a církevní zdravotnická zařízení budou nadále fungovat stejně jako doposud (podle zákona o zdravotních službách či zákona o sociálních službách). Jediné, co se změní, bude zjednodušení administrace při jejich evidenci a evidenci změn (snížení byrokratické zátěže).
Nová formulace ustanovení § 15a odst. 1 vychází, vedle zrušení dvou různých typů evidovaných právnických osob, také z dalších navrhovaných změn (podávání návrhů ministerstvu církví a náboženskou společností jako právnickou osobou, nikoli jejím orgánem; zavedení pojmu „církevní právnická osoba).
V souvislosti se zrušením členění evidovaných právnických osob na dva druhy je také nezbytné zrušit ustanovení § 16a (bod 47), které upravuje evidenci právnických osob podle dosavadního § 15a odst. 1 písm. b), tedy účelových zařízení registrované církve a náboženské společnosti. Ruší se také související ustanovení § 26 odst. 1 písm. f) až h).
K bodu 35
V § 15a odst. 3 se stanoví, že návrh na evidenci změn je ministerstvu podáván registrovanou církví a náboženskou společností jako celkem (jako právnickou osobou), nikoli jejím orgánem, jak to ustanovení § 15a odst. 3 stanovovalo doposud. Jedná-li se o změny v evidenci, které byly vyvolány změnou stanov, statutu nebo obdobného dokumentu církevní právnické osoby, je třeba k návrhu na evidenci změn připojit nové platné úplné znění tohoto dokumentu. I v případě, kdy došlo k takové změně stanov, statutu nebo obdobného dokumentu církevní právnické osoby, která se do Rejstříku církevních právnických osob nepromítá, zašle příslušná registrovaná církev a náboženská společnost ministerstvu nové platné úplné znění tohoto dokumentu. Ministerstvo založí nové znění zmíněných dokumentů církevních právnických osob do sbírky listin Rejstříku církevních právnických osob.
K bodu 36
V návaznosti na zavedení pojmu „církevní právnická osoba“ se do § 15a odst. 4 doplňuje slovo „církevních“ (právnických osob) a odstraňuje se výslovné uvedení činnosti obecně prospěšné charitativní, sociální nebo zdravotnické, protože tyto typy činností se staly součástí definice církevní právnické osoby v novém ustanovení § 3 písm. b). Nahrazuje se také „doplňková“ činnost činností „vedlejší“ (blíže viz bod 87).
K bodu 40
Církevní zákon požaduje, aby k návrhu na evidenci právnické osoby byly přiloženy její stanovy. Podle terminologie jednotlivých církví a náboženských společností však některé církevní právnické osoby nemají stanovy, ale statut nebo i jinak pojmenovaný statutární dokument. Z tohoto důvodu se doplňuje navrhované znění zákona v § 16 odst. 1 písm. b) o slova „statut nebo obdobný dokument“.
K bodu 41
Jde pouze o vhodnější formulaci tohoto ustanovení a současně o legislativně technickou úpravu umožňující přidání dalšího písmene do § 16 odst. 1.
K bodu 42
Při předkládání návrhu na evidenci nové evidované právnické osoby církevní zákon nyní neukládá církvím a náboženským společnostem, aby v návrhu uvedly, o jaký typ právnické osoby v rámci jejich vnitřního uspořádání se jedná. U církví a náboženských společností se složitou strukturou se však z pouhého názvu nedá poznat, zda se jedná např. o řeholní společnost nebo laické sdružení, charitní zařízení apod. Z tohoto důvodu se navrhuje doplnit do § 16 odst. 1 nové ustanovení, které uloží církvi a náboženské společnosti povinnost označit v návrhu na evidenci typ církevní právnické osoby podle výčtu uvedeného v jejím základním dokumentu.
K bodu 46
Navrhuje se preciznější úprava původních ustanovení § 16 odst. 5 a 6 (nově § 16 odst. 4 a 5). Zpřesňuje se postup ministerstva v případě nedostatku náležitostí návrhu na evidenci církevní právnické osoby a v případě neodstranění vad návrhu. Zároveň se stanoví, že v případě neodstranění vad návrhu nebo v případě, kdy je k evidenci navrhována organizace, která nesplňuje znaky církevní právnické osoby, ministerstvo návrh na evidenci církevní právnické osoby odmítne rozhodnutím. Proběhne tedy správní řízení, v němž prvním úkonem bude vydání právě tohoto rozhodnutí. Dochází tím k posílení procesního postavení církve a náboženské společnosti, jejíž návrh na evidenci církevní právnické osoby byl odmítnut, protože má možnost bránit se proti tomuto rozhodnutí prostřednictvím opravného prostředku (rozkladu).
K bodům 49, 51, 53, 58, 61, 62 a 88
Navrhované úpravy v hlavě V (§ 17 a násl.) zpřesňují způsob vedení církevních rejstříků (Rejstříku registrovaných církví a náboženských společností, Rejstříku svazů církví a náboženských společností a Rejstříku církevních právnických osob), případně reagují na další navrhované změny zákona.
Nejpodstatnější úpravou v § 17 je vložení nového odstavce 4, který společně s nově formulovaným odstavcem 1 věcně nahrazuje zrušovanou prováděcí vyhlášku o vedení církevních rejstříků. Ruší se nejen samotná vyhláška č. 232/2002 Sb., včetně vyhlášek, které ji novelizovaly, ale i zmocňovací ustanovení § 29 v církevním zákoně (bod 88). Podrobnosti a podmínky pro vedení všech tří církevních rejstříků jsou upraveny v církevním zákoně, proto není třeba je upravovat vyhláškou.
Úprava všech tří církevních rejstříků církevním zákonem je zcela dostatečná. Důvodem pro zrušení vyhlášky je skutečnost, že příslušná ustanovení církevního zákona stanoví, které údaje a dokumenty tvoří obligatorní obsah zápisů v jednotlivých církevních rejstřících a je nadbytečné je upravovat ještě vyhláškou. Není ani nutné, aby obecně závazný právní předpis stanovil přesnou podobu výpisu z registrace či evidence; postačuje určení rozsahu údajů. Stanovení vzorů vyhláškou je též nepraktické v případě nutnosti změnit náležitosti výpisů z důvodu digitalizace státní správy. Zrušení zmocňovacího ustanovení a vyhlášky přispěje ke zvýšení přehlednosti českého právního řádu.
Pro porovnání vedení rejstříků v jiných oblastech veřejné správy se ministerstvo inspirovalo veřejnými rejstříky, které jsou v kompetenci Ministerstva spravedlnosti, jejichž vedení není řešeno právním předpisem, ale pouze instrukcí Ministerstva spravedlnosti ČR č. 505/2001-Org., kterou se vydává vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy. Dalším inspirujícím rejstříkem je katastrální rejstřík, kde katastrální vyhláška č. 357/2013 Sb. obsahuje ohledně sbírky listin pouze jedinou větu.
Navrhovaná právní úprava přináší široké veřejnosti i církvím a náboženským společnostem možnost získat úředně ověřený elektronický výpis. Jde o výraznou změnu, související s digitalizací veřejné správy, která významně mění dosavadní způsob získávání výpisů z církevních rejstříků. V současné době existuje jen jediná možnost získání úředně ověřeného výpisu, a to v listinné podobě, na základě žádosti došlé ministerstvu a po zaplacení příslušného správního poplatku.
Protože nyní není z Rejstříku evidovaných právnických osob zřejmé, ke které církvi a náboženské společnosti konkrétní evidovaná právnická osoba organizačně náleží (přitom tato skutečnost nemusí být bez dalšího zřejmá, např. ani z názvu právnické osoby), navrhuje se doplnit u každé evidované (nově církevní) právnické osoby do rejstříku informaci o názvu, sídle a identifikačním čísle registrované církve a náboženské společnosti, která ji založila [bod 61 – § 20 odst. 1 písm. k)].
K bodu 50
Legislativně technická úprava navazující na novelizační bod 15.
K bodům 55, 70 a 79
Po novele insolvenčního zákona, která zrušila možnost zamítnout insolvenční návrh proto, že majetek nebude postačovat k úhradě nákladů insolvenčního řízení, nebyl aktualizován církevní zákon, v němž je tato možnost na několika místech stále uvedena. Navrhuje se proto zrušit příslušné části textu těch ustanovení církevního zákona, které uvedenou úpravu obsahují.
K bodu 57
Ruší se nestandardní požadavek na vedení údaje o sídle statutárního orgánu svazu církví a náboženských společností v rejstříku.
K bodu 60
Navrhuje se vhodnější formulace ustanovení § 20 odst. 1 písm. i).
K bodům 63 a 64
Navrhuje se vhodnější formulace nadpisu hlavy VI, lépe vyjadřující obsah této hlavy. V souvislosti s nově navrhovanou možností měnit rozsah oprávnění k výkonu zvláštních práv se upravuje také nadpis § 21.
K bodům 65 a 69
Navrhuje se vhodnější formulace postupu ministerstva při zrušení oprávnění církve a náboženské společnosti k výkonu zvláštních práv a při zrušení registrace církve a náboženské společnosti nebo svazu církví a náboženských společností.
K bodům 66 až 68
Navrhuje se nová právní úprava umožňující ministerstvu zrušit oprávnění církve a náboženské společnosti k výkonu zvláštních práv nejen z moci úřední, ale také na návrh této církve a náboženské společnosti. Takto bude možné zrušit jak oprávnění k výkonu všech zvláštních práv, tak i pouze k výkonu jednoho nebo několika zvláštních práv.
Protože se současně navrhuje umožnit církvím a náboženským společnostem získat oprávnění k výkonu nejen všech zvláštních práv, ale i jen jednoho nebo několika (bod 16 – § 11 odst. 2), bude tak možné rozsah tohoto oprávnění rozšiřovat nebo omezovat (bod 67 – § 21 odst. 2). V případě návrhu na rozšíření rozsahu oprávnění k výkonu zvláštních práv (tedy přidání dalšího zvláštního práva nebo práv k již vykonávaným zvláštním právům či právu) bude církev a náboženská společnost povinna splnit všechny podmínky pro přiznání oprávnění k výkonu zvláštních práv (§ 11 a násl.).
K bodu 72
Navrhuje se užití vhodnější terminologie (převzetí práv a povinností).
K bodu 73
S ohledem na provázanost evidence evidovaných právnických osob a registrace registrovaných církví a náboženských společností se stanoví přirozená zásada, která dosud v církevním zákoně chybí, že registrovaná církev a náboženská společnost nezanikne dříve, než zaniknou všechny evidované (resp. církevní) právnické osoby, které navrhla prostřednictvím svých orgánů k evidenci.
K bodu 75
Navrhovaná úprava souvisí s novým zněním ustanovení § 15a odst. 1, tedy zrušením dvou typů evidovaných právnických osob.
K bodu 78
V § 26 odst. 1 písm. c) se navrhuje oprava terminologických nepřesností (např. „zrušení registrace“ církve a náboženské společnosti, nikoliv „zánik registrace“); další změny reagují na jiné navrhované úpravy v zákoně (např. formulace, že návrhy jsou ministerstvu podávány církví a náboženskou společností jako právnickou osobou, nikoli jejím orgánem bez právní osobnosti).
K bod 81
Upřesňuje se terminologie zákona týkající se zániku církevní právnické osoby, její likvidace a výmazu z rejstříku.
K bodu 82
Podle § 26 odst. 4 věty první církevního zákona v případě, kdy nepostačuje při likvidaci evidované právnické osoby její majetek k úhradě závazků, ručí za ně ta registrovaná církev a náboženská společnost, jejíž orgán ji navrhl k evidenci. Ručení za závazky evidovaných právnických osob je tak upraveno jinak, než je tomu u obdobných typů právnických osob v českém právním řádu.
Většina církví a náboženských společností představuje mnohovrstevnaté útvary členěné na větší množství „církevních institucí“, které jsou zpravidla mezi sebou v určitých hierarchických nebo jiných koordinačních vztazích. Tak například Církev československá husitská se vnitřně organizačně člení na 5 diecézí, 280 náboženských obcí, 3 „jiné“ instituce a 13 institucí charitativního typu (účelových zařízení). Českobratrská církev evangelická se člení na 14 seniorátů, do nichž se sdružuje 242 sborů, a nadto zřizuje tato církev 25 diakonií. Církev římskokatolická člení svých 2 267 evidovaných právnických osob hierarchicky do 2 provincií, v nich do 8 (arci)biskupství, vedle nichž stojí 161 řeholních institucí, sdružených do konferencí vyšších řeholních představených.
V českém právním řádu lze z hlediska vnitrostátní systematické komparace vztah registrované církve a náboženské společnosti a jí zřizovaných evidovaných právnických osob připodobnit vztahu spolku a pobočného spolku. Spolek neručí za závazky pobočného spolku. Hlavní spolek může ručit za některé dluhy, popřípadě i za veškeré dluhy pobočného spolku, vždy však soukromoprávní cestou a pouze v rozsahu určeném stanovami hlavního spolku. Míru ručení je zároveň třeba nechat zapsat do rejstříku spolků. Pokud není ve stanovách zakotveno jinak, hlavní spolek za dluhy pobočného spolku po jeho vzniku neručí. Uvedené dokládá, že právní úprava odpovědnosti registrovaných církví a náboženských společností za závazky evidovaných právnických osob je nepoměrně přísnější, než právní úprava v případě spolků a odborových organizací. Jelikož neexistuje rozumný důvod pro přísnější úpravu ručení u církví a náboženských společností, než je tomu u jiných subjektů, navrhuje se odstranění zákonného ručení registrované církve a náboženské společnosti za závazky svých evidovaných právnických osob. Nelze ani spravedlivě žádat, aby registrovaná církev a náboženská společnost byla zákonným ručitelem za závazky své evidované právnické osoby při její likvidaci, protože nemůže žádným způsobem ovlivnit manažerská rozhodnutí jejích statutárních orgánů. Zrušením zákonného ručení nebude dotčena možnost každé registrované církve a náboženské společnosti upravit ručení církve a náboženské společnosti za závazky svých evidovaných právnických osob přímo v základním dokumentu církve a náboženské společnosti, nebo ve stanovách, statutu nebo jiném obdobném dokumentu příslušné evidované právnické osoby.
Pro komplexnost informace ministerstvo uvádí, že analýzou zahraničních právních úprav bylo zjištěno, že v žádné z analyzovaných zemí (Německo, Rakousko, Belgie, Nizozemí, Francie, Řecko, Slovensko, Španělsko, Portugalsko) není zákonem zakotvený vztah ručení církve jako celku za závazky jiné církevní instituce.
Z minulosti je znám případ Římskokatolické farnosti Trmice, která začala obchodovat se dřevem. Zpočátku úspěšné podnikání se po nákupu pily a briketárny v roce 2009 zhoršilo natolik, že v roce 2010 bylo zahájeno insolvenční řízení, v němž se 28 věřitelů přihlásilo o pohledávky ve výši 18 mil. Kč. V následném konkurzu pak musely být rozprodány jak fary, tak kostely včetně přilehlého hřbitova. Vzhledem k aktuální potřebě církví a náboženských společností nahradit dřívější financování jejich provozu ze státního rozpočtu zisky z podnikání je v budoucnu vznik obdobných situací pravděpodobnější a není možné, aby za závazky všech svých evidovaných právnických osob církve a náboženské společnosti ručily.
V oblasti ručení za právnické osoby, které poskytují zdravotnické služby, je současná nesystémovost zřetelná velmi markantně. Zřídí-li evidovaná právnická osoba nemocnici ve formě společnosti s ručením omezeným (např. Nemocnice sv. Kříže Žižkov, s. r. o., jejímž jediným společníkem je Česká provincie Kongregace Milosrdných sester sv. Kříže), za závazky této dceřiné právnické osoby neručí ani její zřizovatel, ani mateřská církev a náboženská společnost. Založí-li však evidovaná právnická osoba nemocnici ve formě evidované právnické osoby (např. Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského v Praze, kterou zřídila Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského), za její závazky ručí mateřská církev a náboženská společnost, a to přestože není jejím zřizovatelem. Tento rozdílný přístup se navrhovanou změnou zákona odstraňuje.
K bodu 87
V § 27 odst. 2 (dosavadním odstavci 5) se navrhuje nahrazení slov „doplňkovou“ výdělečnou činností slovy „vedlejší“ činností. Vzhledem k církevním restitucím se objem podnikání evidovaných právnických osob výrazně zvýšil, takže již není možné hovořit pouze o doplňkové činnosti. Takovéto podnikání je vedlejší činností, která slouží pro získávání prostředků pro činnost hlavní, kterou je vyznávání náboženské víry a poskytování veřejně prospěšných služeb.
Za „doplňkovou“ činnost lze obecně považovat činnost navazující na činnost hlavní nebo činnost sloužící k účinnějšímu využití zdrojů a majetku (viz např. zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, § 20 odst. 2; zákon č. 561/2004 Sb., školský zákon, § 135). Církevní zákon vychází ze situace před účinností zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, kdy byl provoz církví a náboženských společností financován ze státního rozpočtu, proto církve a náboženské společnosti neměly potřebu podnikat. Zákon o majetkovém vyrovnání však financování církví a náboženských společností od státního rozpočtu zcela oddělil. Vrácený majetek a finanční náhrada tudíž musí sloužit jako kapitálová základna pro to, aby se církve a náboženské společnosti financovaly samy, bez pomoci státu. Z toho plyne, že podnikání a jiná výdělečná činnost již nenaplňuje znaky „doplňkovosti“. Novelou církevního zákona se navrhuje vhodnější označení doplňkové činnosti jako činnosti vedlejší, přičemž i nadále zůstává hlavním účelem církví a náboženských společností a evidovaných právnických osob vyznávání náboženské víry a poskytování veřejně prospěšných služeb. Podnikání je pouze zdrojem pro činnost hlavní.
K čl. II (Přechodná ustanovení)
K bodům 1 a 2
Z důvodu zachování nepřerušené kontinuity evidence právnických osob a údajů o nich vedených v Rejstříku evidovaných právnických osob podle církevního zákona v dosavadním platném znění a podle církevního zákona po nabytí účinnosti nyní navrhované novelizace se výslovně stanovuje, že stávající Rejstřík evidovaných právnických osob je Rejstříkem církevních právnických osob. Současně se z důvodu změny označení osoby z „evidovaná právnická osoba“ na „církevní právnická osoba“ stanovuje, že evidované právnické osoby zapsané v tomto rejstříku jsou ode dne nabytí účinnosti navrhované novelizace církevními právnickými osobami. Nejedná se o věcnou úpravu, ale pouze o změnu názvu rejstříku a změnu názvu právní formy právnické osoby.
K bodu 3
Z důvodu doplnění nového údaje podle § 20 písm. k) církevního zákona do Rejstříku církevních právnických osob (název, sídlo a identifikační číslo registrované církve a náboženské společnosti, která navrhla právnickou osobu k evidenci), který v dosavadním Rejstříku evidovaných právnických osob není zapsán, se ministerstvu ukládá povinnost doplnit jej, a to bez návrhu, nejpozději do 6 měsíců.
K bodu 4
Z důvodu navrhované změny u předkládání výročních zpráv o činnosti a účetních závěrek těch registrovaných církví a náboženských společností, které hodlají podat návrh na přiznání nebo rozšíření oprávnění k výkonu zvláštních práv, přechodné ustanovení překlenuje období, kdy tyto církve a náboženské společnosti v souladu s dosavadní právní úpravou výroční zprávy zpracovávaly a zveřejňovaly, ale nezasílaly ministerstvu (protože taková povinnost neexistovala), a účetní závěrky řádně sestavovaly, ale rovněž nezasílaly ministerstvu, a toto období by jim jinak bez dalšího nemohlo být započítáno do celkové doby 10 let, po kterou jsou podle nově navrhované právní úpravy povinny výroční zprávy a účetní závěrky každoročně zasílat ministerstvu před podáním návrhu na přiznání oprávnění k výkonu zvláštních práv [viz čl. I, bod 14 – nové znění ustanovení § 11 odst. 1 písm. b)].
Na základě přechodného ustanovení bude povinnost zasílat výroční zprávy a účetní závěrky za roky předcházející nabytí účinnosti této nové právní úpravy považována za splněnou, jestliže výroční zprávy byly zveřejňovány a účetní závěrky sestavovány v souladu s dosavadními platnými právními předpisy. Pro výroční zprávy a účetní závěrky za roky po dni nabytí účinnosti této nové právní úpravy bude již plně platit povinnost podle nového ustanovení § 11 odst. 1 písm. b).
K bodu 5
Přechodné ustanovení zajistí, aby po změně právní úpravy ručení registrovaných církví a náboženských společností za dluhy jejich evidovaných právnických osob, jejichž majetek při likvidaci nepostačuje k úhradě dluhů (viz čl. I, bod 82), nedošlo ke zhoršení postavení věřitele v případech, kdy některá evidovaná právnická osoba vstoupila do likvidace ještě před nabytím účinnosti předmětné změny církevního zákona a tato likvidace nebyla v době nabytí účinnosti změny dokončena.
K části druhé (Změna zákona o správních poplatcích)
K čl. III
V položkách 3, 4 a 5 přílohy zákona o správních poplatcích v částech „Osvobození“ v bodech 2 se slova „účelová zařízení registrovaných církví a náboženských společností,“ zrušují, neboť tato kategorie evidovaných právnických osob se navrhovanou novelou církevního zákona zrušuje. V položce 4 v části „Osvobození“ v bodě 3 dochází také k opravě stávající formální (gramatické) chyby. Dále se zrušuje poznámka pod čarou č. 7, která odkazuje na rušenou prováděcí vyhlášku k církevnímu zákonu (č. 232/2002 Sb.).
K části třetí (Zrušovací ustanovení)
K čl. IV
Navrhuje se zrušit vyhlášku č. 232/2002 Sb., kterou se provádí zákon č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů (zákon o církvích a náboženských společnostech). Tato vyhláška se s ohledem na postupující digitalizaci veřejné správy nejen stává neaktuální, ale především duplicitně stanoví postupy, které jsou již upraveny církevním zákonem. Její zrušení povede ke zvýšení přehlednosti českého právního řádu. Zákonný důvod pro zápis osobních údajů do církevních rejstříků nebude dotčen [viz čl. 6 odst. 1 písm. c) a čl. 9 odst. 2 písm. g) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů)]. Současně s prováděcí vyhláškou č. 232/2002 Sb. se ruší její novely, tj. vyhlášky č. 547/2006 Sb., č. 412/2013 Sb. a č. 388/2016 Sb.
K části čtvrté (Účinnost)
K čl. V
Navrhuje se nabytí účinnosti dnem 1. ledna 2025. K tomuto datu bude připravena i nezbytná úprava informačního systému církevních rejstříků, vedených podle církevního zákona.
V Praze dne 13. prosince 2023
Předseda vlády: prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M. podepsáno elektronicky
Ministr kultury: Mgr. Martin Baxa podepsáno elektronicky