zákon č. 240/2022 Sb.

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 69/2006 Sb., o provádění mezinárodních sankcí, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, je souborem novel těchto zákonů, jejichž gestorem jsou Ministerstvo financí, Ministerstvo průmyslu a obchodu, Ministerstvo pro místní rozvoj, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo dopravy, Ministerstvo spravedlnosti a Český úřad zeměměřický a katastrální:

1) zákon č. 69/2006 Sb., o provádění mezinárodních sankcí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o provádění mezinárodních sankcí“),

2) zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o civilním letectví“),

3) zákon č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“),

4) zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“),

5) zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní zákoník“),

6) zákon č. 194/2010 Sb., o veřejných službách v přepravě cestujících a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o veřejných službách v přepravě cestujících“),

7) zákon č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „katastrální zákon“) a

8) zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zadávání veřejných zakázek“). Novela zákona o provádění mezinárodních sankcí spolu s doprovodnými novelami reaguje na aktuální situaci při provádění mezinárodních sankcí vyplývajících zejména z přímo použitelných předpisů Evropské unie, a dále navazuje na související návrh zákona o omezujících opatřeních proti některým závažným protiprávním jednáním (sankční zákon), jehož gestorem je Ministerstvo zahraničních věcí (dále jen „návrh sankčního zákona“). S ohledem na to, že návrh reaguje na aktuální situaci při provádění mezinárodních sankcí, nemá s ohledem na nutnost rychlé úpravy stávající praxe ambici pokrýt další změny zákona o provádění mezinárodních sankcí, které by bylo vhodné zavést. Předpokládá se, že řešení dalších otázek koncepčního charakteru bude obsaženo v rámci navazující novely zákona o provádění mezinárodních sankcí, která je zařazena do Plánu legislativních prací vlády pro rok 2022 s termínem předložení vládě v říjnu 2022.

1 Zhodnocení platného právního stavu

Tato část je strukturována dle jednotlivých stěžejních témat. Současná právní úprava nemá dopad ve vztahu k zákazu diskriminace ani ve vztahu k rovnosti mužů a žen.

1.1 Novela zákona o provádění mezinárodních sankcí

1.1.1 Působnost zákona o provádění mezinárodních sankcí

Provádění mezinárodních sankcí je gesčně rozděleno podle oblastí, kterých se sankce dotýkají. V případě zahraničního obchodu s vojenským materiálem nebo provedení režimu Evropské unie pro kontrolu vývozu zboží a technologií dvojího užití se postupuje podle zákona č. 594/2004 Sb., jímž se provádí režim Evropských společenství pro kontrolu vývozu zboží a technologií dvojího užití, ve znění pozdějších předpisů. V případě ostatních oblastí mezinárodních sankcí se postupuje podle zákona o provádění mezinárodních sankcí. Další text důvodové zprávy se omezuje pouze na provádění mezinárodních sankcí podle zákona o provádění mezinárodních sankcí.

1.1.2 Sankční režimy

Zákon o provádění mezinárodních sankcí slouží k provádění mezinárodních sankcí uložených (i) na základě rezoluce Rady bezpečnosti Organizace spojených národů, (ii) přímo použitelným předpisem Evropské unie nebo (iii) na základě ze společných postojů, společných akcí nebo jiných opatření přijatých na základě ustanovení Smlouvy o Evropské unii o společné zahraniční a bezpečnostní politice. Přímo použitelné předpisy Evropské unie, konkrétně rozhodnutí Rady a nařízení Rady, obsahují hmotněprávní základ pro jednotlivé sankční režimy. Zákon o provádění mezinárodních sankcí představuje ve vztahu k těmto předpisům adaptační legislativu, ze které vyplývají právní normy upravující kompetence tuzemských orgánů a jejich pravomoc k provádění sankcí. Hmotněprávní ustanovení zákona o provádění mezinárodních sankcí vztahující se k obsahu jednotlivých sankčních režimů (§ 5 až 8) se v takovém případě nepoužijí. Pokud mezinárodní sankce nejsou zavedeny prostřednictvím přímo použitelných předpisů Evropské unie, jsou tyto sankční režimy implementovány a specifikovány nařízením vlády, které vychází z hmotněprávních ustanovení zákona o provádění mezinárodních sankcí vztahující se k obsahu jednotlivých sankčních režimů (§ 5 až 8). V současné době je přijato jediné takové nařízení vlády, které cílí zejména na teroristickou organizaci ETA.I v případě těchto mezinárodních sankcí upravuje zákon o mezinárodních sankcích kompetence tuzemských orgánů a jejich pravomoc k provádění sankcí. V současné době neexistuje právní rámec pro zavedení mezinárodních sankcí pouze českými orgány, tedy sankcí, které nepramení ani z rezoluce Rady bezpečnosti Organizace spojených národů, ani z přímo použitelných předpisů Evropské unie, případně společných postojů, společných akcí nebo jiných opatření přijatých na základě ustanovení Smlouvy o Evropské unii o společné zahraniční a bezpečnostní politice. Zákon o provádění mezinárodních sankcí proto takové vnitrostátně zavedené sankce v současné podobě neumožňuje provádět.

1.1.3 Orgány provádějící mezinárodní sankce

Finanční analytický úřad rozhoduje podle zákona o provádění mezinárodních sankcí o výjimkách ze sankčních režimů, rozhoduje o omezení nebo zákazu nakládání s majetkem, na který se vztahují mezinárodní sankce, o otázkách správy takového majetku či o tom, zda

Aktuální seznam sankčních předpisů Evropské unie je dostupný na internetových stránkách https://sanctionsmap.eu/ provozovaných Evropskou komisí. Nařízení vlády č. 210/2008 Sb., k provedení zvláštních opatření k boji proti terorismu.

nejde o majetek, na který se mezinárodní sankce nevztahují. Tato řízení jsou subsidiárně vedena v režimu správního řádu. Finanční analytický úřad dále šetří přestupky podle zákona o provádění mezinárodních sankcí a ukládá za ně pokuty. Nadřízeným orgánem Finančního analytického úřadu, který vede tato řízení jako správní orgán druhého stupně, je Ministerstvo financí. Každý orgán státní správy, který provádí správní dozor largo sensu (tedy jak v oblasti klasického správního práva, tak při správě daní), má v rámci dozorové činnosti povinnost dozorovat i plnění povinností podle zákona o provádění mezinárodních sankcí. Tato povinnost tak dopadá na orgány státní správy při výkonu působnosti správních orgánů nebo správců daně. V případě zjištění pochybení musí tento orgán předat podklady pro řízení o přestupku Ministerstvu průmyslu a obchodu (v případě zahraničního obchodu s vojenským materiálem nebo provedení režimu Evropské unie pro kontrolu vývozu zboží a technologií dvojího užití) nebo Finančnímu analytickému úřadu (v ostatních případech) a spolupracovat s nimi v přestupkovém řízení. V případě osob podléhajících dohledu České národní banky vykonává dozor nad plněním povinností podle zákona o provádění mezinárodních sankcí také Česká národní banka.

1.1.4 Působnost orgánů Celní správy České republiky

Podle stávající právní úpravy jsou orgány Celní správy České republiky při své kontrolní činnosti povinny z moci úřední kontrolovat plnění povinností podle zákona o provádění mezinárodních sankcí, avšak současně nemají výslovnou pravomoc zadržet kontrolovanou věc, u které vyvstane důvodné podezření, že na ni dopadají mezinárodní sankce. Zákon o provádění mezinárodních sankcí výslovně stanovuje pouze to, že orgány Celní správy České republiky mohou zajišťovat podklady pro přestupkové řízení, které následně předají Ministerstvu průmyslu a obchodu nebo Finančnímu analytickému úřadu. I když to není stanoveno v rámci zákona o provádění mezinárodních sankcí výslovně, lze dovozovat, že orgán Celní správy České republiky je oprávněn zadržet věc, se kterou je nakládáno v rozporu s omezením, příkazem nebo zákazem vyplývajícím z mezinárodních sankcí. Situace je obdobná případu řešenému v judikatuře Nejvyššího správního soudu ve vztahu k prokazování totožnosti cestujícího při přepravní kontrole: „[p]okud interpret dospěje k závěru, že povinnost cestujícího dle § 37 odst. 5 písm. d) není jakkoliv vynutitelná, a záleží tedy na dobré vůli cestujícího, zda pověřenou osobu následuje např. na policejní služebnu, učiní z § 37 odst. 5 písm. d) ve své podstatě normu bez sankce, tedy lex imperfecta. Sankce vůči tzv. ‚černým pasažérům‘ nastíněné v § 37 odst. 5 by tak ve své podstatě byly aplikovatelné pouze vůči cestujícím, kteří by se jim podrobili dobrovolně. Naopak cestující bezohlední a vůči revizorovi dokonce agresivní by žádné negativní následky spojené se svým

jednáním nenesli. Jednoduše by totiž z místa odešli. Takováto interpretace upřednostňující osoby jednající protiprávně před osobami svých povinností dbalých je však naprosto nepřijatelná. [zvýraznění není součástí původního textu] Současně by ponechala

provozovatele drážní dopravy bez jakékoliv ochrany proti protiprávním zásahům do jeho majetkových práv formou bezplatného (ergo nezákonného) využívání jím poskytovaných služeb. […] V situaci, kdy cestující nepředloží platnou jízdenku a následně nesplní ani povinnost dle § 37 odst. 5 písm. d) zákona o dráhách, útočí na zájem chráněný zákonem. Tímto je ochrana majetkových práv provozovatele a zájem na tom, aby cestující v drážní dopravě řádně hradili jízdné, resp. pokud tak neučiní, aby uhradili přirážku podle přepravního řádu. Takovýmto jednáním se cestující dopouští přinejmenším civilního deliktu, uvažovat však lze za určitých okolností i o přestupku proti majetku (srov. bod [58] in fine shora). V takovémto případě nelze paušálně vyloučit právo revizora odvrátit tento útok zadržením cestujícího, který se pokouší utéct, tedy pokouší se porušit sekundární povinnost podle § 37 odst. 5 písm. d) zákona o dráhách a uniknout tak následkům jízdy bez platné jízdenky. Právě pokus o únik cestujícího z místa, kde jej revizor vyzval k vyčkání na příchod osoby oprávněné zjistit totožnost cestujícího, je útokem na majetková práva provozovatele, tedy na zájem chráněný zákonem. Úspěšným útěkem „černého pasažéra“ bude dokončeno jeho protiprávní jednání, kterým bylo využití přepravních služeb provozovatele bez zaplacení stanoveného jízdného a přirážky (k významu dokončení protiprávního jednání jako krajní meze, kdy je ještě přípustná nutná obrana, srov. obecně Kuchta, op. cit. v bodě [60] shora, s. 124-125). Zadržením „černého pasažéra“ bude tento útok odvrácen a bude zabráněno vzniku majetkové škody na straně provozovatele. […] Na závěr nutno zdůraznit, že výše uvedené závěry se v žádném případě nevztahují jen na vztah provozovatele drážní dopravy a černého pasažéra. Naopak, vyplývají z předpokladu možnosti každé jednotlivé fyzické či právnické osoby chránit si v sociálních interakcích svá práva. Každý se může obdobným způsobem chránit například proti zloději, jakkoliv hodnota odcizených věcí nenaplní trestní odpovědnost pachatele, nebo proti hostovi v restauraci, který zkonzumoval objednané jídlo, a poté odmítl zaplatit, nebo proti osobě, která poškodila jeho věc atd.“ V posuzované otázce sice soud posuzoval otázku hrozícího zásahu do práva vyvěrajícího ze soukromoprávního vztahu, avšak prezentované názory jsou tak obecné, že je lze jistě zobecnit i na případ, kdy orgán Celní správy v mezích své působnosti narazí na případ porušení sankčního režimu, byť nejde o dokonaný přestupek, ale pouze o jeho pokus. S odkazem na citované rozhodnutí Nejvyššího správního soudu nelze akceptovat to, že přímo použitelný předpis Evropské unie zakotvující daný sankční režim je imperfektní normou, u které záleží pouze na libovůli osoby, na kterou se vztahují mezinárodní sankce, zda jednání dokoná nebo ne. Hrozí-li proto bezprostřední vyvezení majetku, na který se vztahují mezinárodní sankce a který při své kontrolní činnosti odhalí orgán Celní správy České republiky, měl by jej tento orgán zadržet, aby zabránil porušení zákazu, příkazu nebo omezení vyplývajícího z daného sankčního režimu, následně by tento orgán měl podle § 10 zákona o provádění mezinárodních sankcí oznámit tuto skutečnost Finančnímu analytickému úřadu a podle § 11 zákona o provádění mezinárodních sankcí by měl tento majetek spravovat do dalšího opatření Finančního analytického úřadu.

1.1.5 Získávání informací pro rozhodovací činnost Finančního analytického úřadu

Zákon o provádění mezinárodních sankcí výslovně předpokládá pouze předávání informací, které mohou být podkladem pro řízení o přestupku, ze strany orgánů státní správy, které provádí správní dozor nad plněním povinností podle zákona o provádění mezinárodních sankcí, nebo České národní banky. Ve vztahu k Finančnímu analytickému úřadu se uplatní možnost sdílet informace mezi agendami boje proti legalizaci výnosů z trestné činnosti, boje proti financování terorismu a provádění mezinárodních sankcí. Vůči ostatním orgánům veřejné správy se uplatní pouze obecné zásady spolupráce správních orgánů.

Rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 1As 34/2010-87 ze dne 9. září 2010.

1.1.6 Správa majetku, na který se vztahují mezinárodní sankce

Každý, kdo má v držení majetek, na který se vztahují mezinárodní sankce, má podle zákona o provádění mezinárodních sankcí povinnost tuto skutečnost oznámit Finančnímu analytickému úřadu. Současně tato osoba musí započít se správou takového majetku podle zákona o provádění mezinárodních sankcí, tedy s ním nesmí nakládat jinak, než za účelem jeho ochrany před ztrátou, znehodnocením, zničením nebo jiným poškozením. V případě, že takto majetek spravuje někdo jiný, než osoba, na kterou se vztahují mezinárodní sankce, subjekt, na který se vztahují mezinárodní sankce, nebo jiná osoba s nimi spojená, má osoba spravují tento majetek nárok na náhradu nezbytně nutných nákladů souvisejících s jeho správou a ochranou. V případě, že vznikne pochybnost o tom, že osoba spravující tento majetek odpovídajícím způsobem zabezpečuje jeho ochranu, nebo je-li to třeba k zabezpečení jeho správy například s ohledem na předpokládanou dobu trvání k němu se vztahujících mezinárodních sankcí, vyzve Finanční analytický úřad tuto osobu, aby majetek dobrovolně vydala buď jemu, nebo jinému orgánu či osobě, pokud tak stanoví výzva. V případě, že majetek nebude dobrovolně vydán, rozhodne Finanční analytický úřad o jeho odnětí. Vydaný nebo odňatý majetek může spravovat buď Finanční analytický úřad sám, nebo jeho správou může pověřit Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových nebo osobu podnikající v oboru, který se tímto majetkem zabývá. V případě vymezených komodit zákon stanoví výlučného správce takového vydaného nebo odňatého majetku: • Správa úložišť radioaktivních odpadů zajišťuje správu radioaktivních látek a radioaktivních odpadů, • Státní zemědělská a potravinářská inspekce nebo Česká obchodní inspekce vykonává správu tabákových výrobků, • Ministerstvo životního prostředí vykonává správu jedinců (exemplářů) rostlin a živočichů a • Ministerstvo vnitra vykonává správu zbraní, střeliva a výbušnin.

1.1.7 Omezení nakládání s majetkem, na který se vztahují mezinárodní sankce

Finanční analytický úřad může podle zákona o provádění mezinárodních sankcí omezit nebo zakázat nakládání s majetkem, na který se vztahují mezinárodní sankce. Omezení či zákaz nakládání s majetkem plyne přímo z hmotněprávní úpravy stanovující mezinárodní sankce, a proto je toto rozhodnutí ryze deklaratorní povahy a nemá konstitutivní účinky. Omezení a zákazy nakládání s vymezeným majetkem se tedy uplatní bez ohledu na to, zda bylo takové rozhodnutí vydáno, nebo ne. Rozhodnutí tak slouží zejména pro zvýšení právní jistoty ve sporných případech, kdy je třeba tuto skutečnost postavit na jisto. Podle stávajících právních předpisů nejsou stanovena zvláštní pravidla pro případ, kdy k omezení či zákazu nakládání s věcí dojde až v průběhu vkladového řízení. Přestože je rozhodnutí o omezení či zákazu nakládání s majetkem, na který se vztahují mezinárodní sankce, pouze deklaratorní povahy, má v praxi účinky zejména pro futuro a není v praxi schopno zamezit dokončení dříve započatého vkladového řízení.

1.1.8 Prodej majetku, na který se vztahují mezinárodní sankce

Podle zákona o provádění mezinárodních sankcí je možné prodat majetek, na který se vztahují mezinárodní sankce, v případě, kdy náklady na správu majetku není možné pokrýt z výnosů a přírůstků spravovaného majetku, nebo v případě, kdy je to vzhledem k okolnostem nezbytné k zachování hodnoty majetku. V obou případech lze majetek prodat jako celek, nebo jako jeho část. V případě prodeje z důvodu pokrytí nákladů na správu majetku lze výnos prodeje použít v nezbytném rozsahu na úhradu těchto nákladů. Zbývající část výnosu prodeje (a v případě prodeje z důvodu zachování hodnoty majetku celý výnos) zůstane ve vlastnictví původního vlastníka s tím, že je po dobu trvání mezinárodních sankcí také majetkem, na který se vztahují mezinárodní sankce. Zákon o provádění mezinárodních sankcí nestanoví zvláštní procesní pravidla prodeje majetku, na který se vztahují mezinárodní sankce, ani výslovně neurčuje, kdo tento majetek bude prodávat.

1.1.9 Zpoplatnění správy majetku, na který se vztahují mezinárodní sankce

Podle platné právní úpravy není zaveden zvláštní mechanismus platby za správu majetku, na který se vztahují mezinárodní sankce, s výjimkou toho, že náklady na správu majetku mají být pokryty z výnosů a přírůstků majetku, případně z prodeje tohoto majetku.

1.1.10 Ochrana informací

Podle zákona o mezinárodních sankcích mají zaměstnanci Finančního analytického úřadu, orgánů státní správy vykonávajících správní dozor nad plněním povinností podle zákona o provádění mezinárodních sankcí a České národní banky povinnost zachovávat mlčenlivost o úkonech učiněných podle zákona o provádění mezinárodních sankcí a o informacích získaných při jeho provádění. Povinnost zachovávat mlčenlivost podle tohoto zákona má i ten, kdo se v souvislosti s šetřením prováděným Finančním analytickým úřadem seznámí s informacemi získanými na základě tohoto zákona. Povinnost mlčenlivosti není neprolomitelná, zákon předpokládá její průlomy vůči: • orgánu činnému v trestním řízení, pokud vede řízení o trestném činu souvisejícím s uplatňováním mezinárodních sankcí nebo s terorismem, nebo jedná-li se o splnění oznamovací povinnosti vztahující se k takovému trestnému činu, • státnímu zastupitelství při výkonu jeho působnosti, • orgánu státní správy odpovědnému za uplatňování kontrolního režimu při předávání informací významných pro plnění povinností podle zvláštních právních předpisů o kontrole dovozu a vývozu zboží a technologií podléhajících mezinárodním kontrolním režimům, • orgánům státní správy vykonávajícím správní dozor nad plněním povinností podle zákona o provádění mezinárodních sankcí, • soudu rozhodujícímu v občanském nebo správním soudním řízení spory týkající se nároku vyplývajícího ze zákona o provádění mezinárodních sankcí, • osobě, která by mohla uplatnit nárok na náhradu majetkové újmy způsobené postupem podle zákona o provádění mezinárodních sankcí, jde-li o následné sdělení skutečností rozhodných pro uplatnění takového nároku; v tom případě však lze příslušné informace omezit nebo jejich sdělení odložit až do doby, kdy jejich poskytnutí nemůže ohrozit naplnění účelu tohoto zákona, • příslušnému zahraničnímu orgánu při předávání údajů sloužících k dosažení účelu stanoveného zákonem o provádění mezinárodních sankcí, pokud to zvláštní právní předpis nezakazuje, • příslušné zpravodajské službě České republiky při poskytnutí informací významných pro plnění jejích úkolů, nebo • Finančnímu arbitrovi. Stávající znění zákona o provádění mezinárodních sankcí výslovně neupravuje možnost zproštění povinnosti mlčenlivosti. Naopak stanoví, že povinnost mlčenlivosti nezaniká skončením pracovněprávního nebo jiného vztahu k orgánu státní správy vykonávajícímu správní dozor nad plněním povinností podle zákona o provádění mezinárodních sankcí nebo k České národní bance.

1.1.11 Sankce za porušení povinností souvisejících s prováděním mezinárodních sankcí

Zákon o provádění mezinárodních sankcí stanoví přestupky spočívající v porušení omezení nebo zákazu vyplývajícího z přímo použitelného předpisu Evropské unie nebo z nařízení vlády vydaného podle zákona o provádění mezinárodních sankcí, v nesplnění oznamovací povinnosti a v nakládání se spravovaným majetkem v rozporu se zákonem. Dále účinné znění zákona o provádění mezinárodních sankcí postihuje porušení povinnosti mlčenlivosti podle zákona o provádění mezinárodních sankcí. V případě uvedených přestupků je postižitelné až dokonání přestupkového jednání, nikoliv pouze jeho pokus. Například v případě zákazu vývozu bankovek nad určitou hodnotu je proto přestupek spáchán až ve chvíli, kdy jsou bankovky vyvezeny. Přestupky projednává Ministerstvo průmyslu a obchodu, pokud jde o porušení sankčního režimu souvisejícího se zahraničním obchodem s vojenským materiálem nebo o provedení režimu Evropské unie pro kontrolu vývozu zboží a technologií dvojího užití. V ostatních případech přestupky projednává Finanční analytický úřad. Pokuty za přestupky vybírají a vymáhají celní úřady v roli obecného správce daně. V případě intenzivnějšího porušení mezinárodních sankcí může dojít ke spáchání trestného činu porušení mezinárodních sankcí podle § 410 trestního zákoníku.

1.2 Novela zákona o civilním letectví

Podle zákona o civilním letectví vede Úřad pro civilní letectví letecký rejstřík, který je veřejným seznamem letadel, s výjimkou sportovních létajících zařízení, jejichž provozovatelem je fyzická osoba s trvalým pobytem nebo právnická osoba se sídlem v České republice. V rámci leteckého rejstříku se zapisují vybrané údaje o letadle, z nichž některé mají konstitutivní povahu a mohou být relevantní pro provádění mezinárodních sankcí. Jde zejména o údaj o vlastníkovi letadla a údaj o zástavním právu k letadlu, leteckým motorům a vrtulím, náhradním dílům k letadlu, jeho letadlovým částem a zařízením. Zákon o civilním letectví ve stávajícím znění nepředpokládá zápis „plomby“, tedy poznámky o zákazu nakládání s letadlem, včetně zákazu zatížit toto letadlo nebo jeho část (např. zástavním právem).

1.3 Novela zákona o azylu

Zařazení cizince na sankční seznam EU nemá přímý dopad na vyřízení jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany, resp. na další trvání již udělené mezinárodní ochrany. Aktivity cizince, které se staly důvodem pro jeho zařazení na EU sankční seznam, mohou být za určitých podmínek současně některým z důvodů pro neudělení azylu nebo doplňkové ochrany podle § 15 odst. 1 nebo § 15a odst. 1 zákona o azylu. Zařazení žadatele o udělení mezinárodní ochrany na EU sankční seznam by nezbavovalo Ministerstvo vnitra povinnosti důvody pro neudělení mezinárodní ochrany prokázat a v příslušném rozhodnutí odůvodnit. Obdobné platí v případě důvodů pro odnětí azylu podle § 17 odst. 1 písm. h) nebo i) zákona o azylu.

1.4 Novela zákona o pobytu cizinců

Zařazení cizince na sankční seznam EU by za současného stavu mohlo být zohledněno pouze jako podpůrný argument pro odepření vstupu na území, zamítnutí žádosti o oprávnění k pobytu na území nebo pro zrušení již dříve uděleného oprávnění. Příslušný správní orgán by tuto skutečnost pravděpodobně podřazoval pod jeden z důvodů uvedených v § 9 odst. 1 písm.

f) až i) zákona o pobytu cizinců. Přímá souvislost mezi zařazením cizince na sankční seznam EU a negativním výsledkem „v jeho věci“ zde neexistuje. Podobně jako v případě zákona o azylu by zmíněné důvody byly předmětem dokazování v příslušném správním řízení.

1.5 Novela trestního zákoníku

V případě, kdy dojde k porušení příkazu, zákazu nebo omezení stanoveného za čelem udržení nebo obnovení mezinárodního míru a bezpečnosti, ochrany lidských práv nebo boje proti terorismu, k jejichž dodržování je Česká republika zavázána ze svého členství v Organizaci spojených národů nebo v Evropské unii, dojde ke spáchání trestného činu porušení mezinárodních sankcí podle § 410 trestního zákoníku. Tento trestný čin nedopadá na případy, kdy mezinárodní sankce byly uloženy ryze na základě rozhodnutí tuzemského orgánu.

1.6 Novela zákona o veřejných službách v přepravě cestujících

Zákon o veřejných službách v přepravě cestujících nestanoví konkrétní pravidla při aplikaci sankčních mechanismů. Zákon odkazuje na zákon o zadávání veřejných zakázek a je založen na obdobné aplikaci jeho jednotlivých ustanovení.

1.7 Novela katastrálního zákona

Podle katastrálního zákona Český úřad katastrální a zeměměřický a katastrální úřady vedou katastr nemovitostí, který je veřejným seznamem obsahujícím soubor údajů o nemovitých věcech. V rámci katastrálního zákona se zapisují údaje o nemovité věci, z nichž některé mají konstitutivní povahu a mohou být relevantní pro provádění mezinárodních sankcí. Jde zejména o údaj o vlastníkovi nemovité věci a údaj o dalších věcných právech, které na nemovité věci váznou. Již stávající znění katastrálního zákona připouští zápis poznámky o omezení nakládání s nemovitou věcí, tedy tzv. „plombu“. Katastrální zákon obsahuje výčet orgánů, jejichž rozhodovací činnost může vést k zápisu poznámky k nemovité věci. V tomto výčtu není výslovně obsažen Finanční analytický úřad, což však bez dalšího nebrání zápisu takové poznámky.

1.8 Novela zákona o zadávání veřejných zakázek

Zákon o zadávání veřejných zakázek nestanoví konkrétní pravidla pro postup zadavatele při aplikaci sankčních mechanismů. Zadavatel tak, v případě, že na účastníka zadávacího řízení a především pak na vybraného dodavatele, dopadají mezinárodní sankční mechanismy, postupuje v souladu s obecnými pravidly stanovenými v zákoně o zadávání veřejných zakázek, především podle § 39 odst. 1 věty druhé: „Pokud pravidla pro průběh zadávacího řízení tento zákon nestanoví, určí je zadavatel v souladu se zásadami podle § 6“. K otázkám aplikace mezinárodních sankčních mechanismů bylo uveřejněno podrobné stanovisko expertní skupiny.

2 Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy a vysvětlení její nezbytnosti

Tato část se kumulativně věnuje jak otázce odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy, tak vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy, přičemž je rozdělena podle jednotlivých tematických celků. Navrhovaná právní úprava nemá dopad ve vztahu k zákazu diskriminace ani ve vztahu k rovnosti mužů a žen.

2.1 Novela zákona o provádění mezinárodních sankcí

2.1.1 Systematika zákona o provádění mezinárodních sankcí

Stávající zákon o provádění mezinárodních sankcí je sice relativně krátký, avšak přesto může místy působit na adresáty právní úpravy matoucím způsobem, protože směšuje ustanovení, které mají obecnou platnost, s ustanoveními, které se týkají ryze mezinárodních sankcí, které nenavazují na přímo použitelné předpisy Evropské unie. Pro zvýšení přehlednosti zákona se proto vybrané části nově budou členit na hlavy, což zjednoduší i vnitřní odkazy v rámci jednotlivých ustanovení zákona.

2.1.2 Provádění vnitrostátních sankčních opatření podle sankčního zákona

Podle stávajícího znění zákona o provádění mezinárodních sankcí lze provádět pouze ty mezinárodní sankce, které vyplývají z přímo použitelného právního předpisu Evropské unie, nebo které byly zavedeny nařízením vlády na základě rezoluce Rady bezpečnosti Organizace spojených národů nebo na základě společných postojů, společných akcí nebo jiných opatření přijatých na základě ustanovení Smlouvy o Evropské unii o společné zahraniční a bezpečnostní politice. Aby bylo možné provádět i mezinárodní sankce vyplývající z navrhovaného sankčního zákona, rozšiřuje se působnost zákona o provádění mezinárodních sankcí i na sankce vyplývající ze sankčního zákona, které se podřadí pod jednotné označení „mezinárodní sankce“. Stávající rozsah hmotněprávních ustanovení upravujících sankční režimy (§ 5 až 8) neumožňuje zavést vnitrostátní sankční opatření, které by byly v plném rozsahu srovnatelné s mezinárodními sankcemi podle přímo použitelných předpisů Evropské unie, zejména v oblasti pohybu osob, veřejných zakázek a poskytování veřejných prostředků. Návrh zákona proto rozšiřuje sankční katalog obsažený v zákoně o provádění mezinárodních sankcí o tyto sankce. To umožní tento druh sankcí zavést jak v rámci vnitrostátního sankčního seznamu, tak v případech, kdy by byly nařízením vlády zaváděny sankce k provedení rezoluce Rady bezpečnosti Organizace spojených národů nebo společných postojů, společných akcí nebo jiných opatření přijatých na základě ustanovení Smlouvy o Evropské unii o společné zahraniční a bezpečnostní politice.

Odkaz bude doplněn po meziresortním připomínkovém řízení.

2.1.3 Zefektivnění rozhodovací činnosti Finančního analytického úřadu

S ohledem na skutečnost, že je Finanční analytický úřad orgánem, který rozhoduje o všech výjimkách ze sankčních režimů, navrhuje se umožnit zefektivnění jeho rozhodovací činnosti při zachování procesních záruk vůči dotčeným účastníkům řízení. Vzhledem k tomu, že nelze očekávat právní pomoc při doručování písemností účastníkům, na které se vztahují mezinárodní sankce, se výslovně umožňuje přistoupit k doručování písemností do ciziny bez dalšího prostřednictvím úřední desky s tím, že Finanční analytický úřad musí současně učinit pokus vyrozumět adresáta jiným vhodným způsobem (běžná poštovní zásilka, elektronická pošta, zpráva skrze sociální síť apod.), pokud na něj má kontakt. Nově se také umožní opatřit rozhodnutí pouze zjednodušeným odůvodněním v případě obsahově totožných žádostí o výjimku nebo u žádostí o výjimku, jejíž udělení by bylo v rozporu se zahraniční politikou České republiky nebo mohlo ohrozit veřejný pořádek nebo bezpečnost České republiky. Finanční analytický úřad si pro tyto účely může také vyžádat stanovisko Ministerstva zahraničních věcí nebo jiných orgánů, případně využít informací sdělovaných zpravodajskými službami České republiky.

2.1.4 Získávání informací pro rozhodovací činnost Finančního analytického úřadu

Finanční analytický úřad je příslušný k rozhodování o veškerých výjimkách ze sankčních režimů, které jsou v působnosti zákona o provádění mezinárodních sankcí, bez ohledu na to, zda daná otázka spadá do jeho věcné působnosti (například otázky souvisejících s povolováním přistání letadel nebo povahy kulturních památek). Pro tyto účely nepostačuje prostá součinnost mezi orgány veřejné moci, ale je třeba poskytnout jasný rámec pro informační tok mezi Finančním analytickým úřadem a dotčeným ústředním orgánem státní správy, do jehož působnosti daná otázka spadá. Nadto může rozhodování o výjimkách ze sankčních režimů záviset na zahraničněpolitickém postoji státu.

2.1.5 Působnost orgánů Celní správy České republiky

Jak bylo uvedeno v části 1.1.4, neupravuje zákon o mezinárodních sankcích pravomoci orgánů Celní správy České republiky výslovně s výjimkou zajištění podkladů pro přestupkové řízení, což může vést ke sporným situacím při jejich uplatňování. Z tohoto důvodu se výslovně zakotvuje kompetence orgánů Celní správy České republiky zadržet majetek, na který se vztahují mezinárodní sankce, a současně i možnost zadržet dopravní prostředek, který majetek, na který se vztahují mezinárodní sankce, dopravuje. Pokud Finanční analytický úřad rozhodne o omezení nebo zákazu nakládání s tímto majetkem, pak je se zadrženým majetkem dále nakládáno jako s majetkem odňatým a orgán Celní správy České republiky jej bude spravovat podle zákona o provádění mezinárodních sankcí, ledaže by šlo o majetek, který má zákonem určeného správce, nebo by Finanční analytický úřad rozhodl o ustanovení jiného správce. Rozhodne-li Finanční analytický úřad, že se nejedná o majetek, na který se nevztahují mezinárodní sankce, orgán Celní správy České republiky zadržený majetek oprávněné osobě vrátí.

2.1.6 Správa majetku, na který se vztahují sankce

Výčet orgánů veřejné moci, které jsou výlučnými správci vymezeného majetku, na který se vztahují mezinárodní sankce, vychází z okruhu organizačních složek státu, které hospodaří s majetkem státu podle § 11 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o majetku České republiky“). Zákon o majetku České republiky v citovaném ustanovení historicky stanovil, že s tabákovými výrobky hospodaří Česká zemědělská a potravinářská inspekce (nyní Státní zemědělská a potravinářská inspekce) nebo Česká obchodní inspekce, z čehož vycházel i zákon o provádění mezinárodních sankcí. Toto určení příslušnosti ke správě tabákových výrobků je však zastaralé a neodpovídá dnešnímu vymezení příslušnosti k hospodaření s majetkem, protože tyto výrobky nyní spravuje Generální ředitelství cel, které je v důsledku toho připravené takový majetek spravovat i za situace, kdy má jiného vlastníka. Z uvedených důvodů se proto nově stanoví, že tabákové výrobky, které jsou majetkem, na který se vztahují mezinárodní sankce, bude spravovat výlučně Generální ředitelství cel.

2.1.7 Omezení nakládání s majetkem, na který se vztahují mezinárodní sankce

Zákon o provádění mezinárodních sankcí výslovně nestanoví, jaké účinky na právní jednání mají mezinárodní sankce, což může vést k problémům v aplikační praxi. Odlišně od obdobné právní úpravy zajištění majetku v trestním řízení podle § 79e zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní řád“) se navrhuje zakotvení zdánlivost právního jednání, které vede k nakládání s takovým majetkem. Dále se výslovně stanoví, že do veřejných rejstříků a seznamů bude možné zapsat tzv. „plombu“, tedy údaj o omezení nakládání s majetkem, na který se vztahují mezinárodní sankce, s tím, že obdobně, jako podle zákona č. 279/2003 Sb., o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení“) stanoví, že oznámení o rozhodnutí, kterým se omezuje nebo zakazuje nakládání s majetkem, na který se vztahují mezinárodní sankce, má vliv i na vkladová řízení, ve kterých byl návrh na vklad podán před tím, než oznámení došlo správci daného rejstříku či seznamu.

2.1.8 Prodej majetku, na který se vztahují mezinárodní sankce

Právní úprava prodeje majetku, na který se vztahují mezinárodní sankce, neobsahuje procesněprávní ustanovení upravující postup, jakým má tento prodej proběhnout. Navrhuje se proto, aby tento majetek byl prodán příslušnou organizační složkou státu přiměřeně podle právních předpisů upravujících hospodaření s majetkem státu. Dále se precizuje a rozšiřuje okruh titulů pro prodej majetku, na který se vztahují mezinárodní sankce, o prodej ve veřejném zájmu.

2.1.9 Poplatek za správu majetku

Státu a dalším správcům majetku, na který se vztahují mezinárodní sankce, vznikají náklady spojené se správou tohoto majetku. Státu tyto náklady vznikají i v případě, kdy majetek spravuje jiná osoba, než je stát. Důvodem je to, že stát hradí osobám, které spravují majetek, na který se vztahují mezinárodní sankce, náklady na tuto správu. Tyto náklady se nehradí pouze osobě či subjektu, na které se vztahují mezinárodní sankce, a osobám, které jsou s nimi spojené. Současně státu vznikají další náklady spojené s tím, že musí správu takového majetku dozorovat a mít připravené skladové kapacity pro případ, že bude muset spravovaný majetek převzít do správy. Tyto náklady vznikají v případě všech správců majetku odlišných od Finančního analytického úřadu. Státu vznikají též náklady spojené s vyhledáváním osob a majetku, na které se mezinárodní sankce vztahují. Navrhuje se tyto náklady paušálním způsobem kompenzovat poplatkem za správu majetku. V rámci něho je materiálně zahrnuta náhrada za výkon správy majetku v případech, kdy je majetek spravován státem nebo jinou osobou s výjimkou osob, které nemají nárok na náhradu nákladů spojených se správou (zejména sama osoba, na kterou se vztahují mezinárodní sankce, a osoby se vztahem k této osobě vymezeným v § 11 odst. 2 zákona o provádění mezinárodních sankcí). Současně je zde materiálně zahrnuta i náhrada za dozor nad tím, jak majetek spravuje sama osoba, na kterou se vztahují mezinárodní sankce, nebo jiná osoba s vztahem k této osobě vymezeným v § 11 odst. 2 zákona o provádění mezinárodních sankcí. Poplatek současně odráží fiskální zájem státu, kterému v souvislosti s agendou mezinárodních sankcí vznikají nutné výdaje, které by jinak ležely na bedrech celé společnosti, zatímco díky poplatku jsou přesměrovány primárně na původce tohoto zatížení. Je totiž evidentní, že díky aktuálním událostem narůstá potřeba jednotlivých členských států Evropské unie znásobit své aktivity v oblasti mezinárodních sankcí a tedy i potřeba sanovat náklady s tím spojené. Paušální výše poplatku je stanovena bez ohledu na to, jaká je reálná výše nákladů na správu majetku. Ta může být nižší, ale též vyšší než výtěžek z poplatku. Základem poplatku je hodnota spravovaného majetku zaokrouhlená na celé tisícikoruny nahoru. Sazba poplatku za správu majetku činí úhrnně 3 % p. a. z hodnoty majetku. Výsledná výše poplatku připadající na poplatkové období, kterým je kalendářní rok, činí součin sazby poplatku a hodnoty spravovaného majetku. Pakliže správa majetku není vykonávána po celý kalendářní rok, sníží se takto vypočtená výše o jednu dvanáctinu za každý kalendářní měsíc, ve kterém není tato správa vůbec vykonávána. Poplatek se platí ročně na základě platebního výměru vydávaného z moci úřední Specializovaným finančním úřadem. V případě hrozby nedobytnosti poplatku je však možné prostředky pro zaplacení poplatku zajistit dříve zajišťovacím příkazem podle § 167 an. zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“). Pokud to okolnosti dovolují, je poplatek placen správcem majetku, a to primárně z peněžních přírůstků nebo výnosů spravovaného majetku, případně sekundárně přímo ze spravovaného majetku, který má podobu peněžních prostředků. V ostatním se poplatek spravuje subsidiárně standardně podle daňového řádu.

2.1.10 Ochrana informací

Stávající právní úprava ochrany informací podle zákona o provádění mezinárodních sankcí je kusá a neodpovídá standardním požadavkům na tento druh právní úpravy. Na jedné straně neumožňuje zproštění povinnosti mlčenlivosti a nevylučuje z této povinnosti výslovně informace, které jsou veřejně známé nebo anonymizované či zobecněné. Na druhou stranu nestanoví výslovně, že se povinnost mlčenlivosti přenáší i na osoby, které se s informací seznámily v důsledku poskytnutí informace jinému orgánu veřejné moci, ani to, že porušením povinnosti mlčenlivosti je využití informace ve svůj prospěch. Návrh zákona proto po vzoru jiných procesních předpisů podrobněji rozvádí ustanovení upravující povinnost mlčenlivosti.

2.1.11 Sankce za porušení povinností souvisejících s prováděním mezinárodních sankcí

Protože není trestný pokus přestupku podle zákona o provádění mezinárodních sankcí, nelze zpravidla postihnout deliktní jednání, které je dokonáno až překročením státní hranice, protože se pachatel dostává mimo působnost orgánů České republiky. Křiklavým příkladem je porušení zákazu vyvážet bankovky podle přímo použitelných předpisů Evropské unie, které nelze postihnout, pokud jsou tyto bankovky odhaleny orgány Celní správy České republiky. Z tohoto důvodu se nově stanoví, že trestným je i pokus takového přestupku. Pro zjednodušení správy placení pokut za přestupek se nově stanoví, že pokuty bude vybírat Finanční analytický úřad, který vybírá i jiné platby související s prováděním mezinárodních sankcí. Celní úřady tak budou nově tyto pokuty pouze vymáhat.

2.2 Novela zákona o civilním letectví

Aby bylo možné v rámci leteckého rejstříku zapsat údaje o omezení nebo zákazu nakládání s letadlem nebo jeho částí, rozšiřuje se taxativní výčet údajů, které lze podle zákona o civilním letectví do leteckého rejstříku zapsat.

2.3 Novela zákona o azylu

Zařazení cizince na příslušný sankční seznam (spojené s uložením omezení nebo zákazu v oblasti pohybu osob) bude mít přímý dopad na postavení tohoto cizince, a to ve všech fázích řízení o mezinárodní ochraně. Smyslem je rychlejší a efektivnější realizace sankčních opatření v praxi. Již samotné postavení žadatele o udělení mezinárodní ochrany garantuje cizinci několik významných výhod, a proto by beze změny bránilo provádění sankčních opatření.

2.4 Novela zákona o pobytu cizinců

Zařazení cizince na příslušný sankční seznam (spojené s uložením omezení/zákazu v oblasti pohybu osob) bude mít přímý dopad na postavení tohoto cizince, a to ve všech fázích řízení ve věci jeho pobytového oprávnění – žadatel na vstupu na území, cizinec již na území pobývající. Smyslem je rychlejší a efektivnější realizace sankčních opatření v praxi.

2.5 Novela trestního zákoníku

Jak bylo uvedeno v části 1.5, nedopadal by trestný čin porušení mezinárodních sankcí podle § 410 trestního zákoníku na porušení sankcí přijatých podle sankčního zákona, což by výrazně oslabilo vynucování těchto sankcí. Z tohoto důvodu je třeba zákonné vymezení tohoto trestného činu rozšířit tak, aby zahrnoval i porušení těchto sankcí. Stejně jako v případě mezinárodních sankcí plynoucích z rezoluce Rady bezpečnosti Organizace spojených národů nebo společných postojů, společných akcí nebo jiných opatření přijatých na základě ustanovení Smlouvy o Evropské unii o společné zahraniční a bezpečnostní politice se v případě vnitrostátních sankčních opatření stanoví, že trestné je až porušení příkazu, zákazu nebo omezení ve větším rozsahu.

2.6 Novela zákona o veřejných službách v přepravě cestujících

Návrhem zákona dochází k rozšíření okruhu sankcí v oblasti dopravy o sankce, které mohou spočívat v omezení nebo zákazu uzavření smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících podle zákona o veřejných službách v přepravě cestujících, který upravuje veřejné služby v přepravě cestujících a jejich plnění. Právní úprava zákona o zadávání veřejných zakázek, jehož změna je v rámci předloženého návrhu zákona rovněž předvídána, nicméně na veřejné služby v přepravě cestujících v plném rozsahu nedopadá. Zákon o veřejných službách v přepravě cestujících, zejména v rámci nabídkového řízení, odkazuje na jednotlivá ustanovení zákona o zadávání veřejných zakázek. Bez potřebného dalšího provázání obou zmíněných právních předpisů, tedy beze změny některých ustanovení zákona o veřejných službách v přepravě cestujících (návrh zákona změny tohoto zákona nepředpokládá) by fakticky nemohlo dojít k uplatňování sankcí spočívajících v omezení nebo zákazu uzavření smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících.

2.7 Novela katastrálního zákona

V rámci katastrálního zákona se navrhuje provést pouze technické úpravy, které vychází ze stávajícího obsahu zákona. Do výčtu orgánů veřejné moci, jejichž rozhodnutí může vést k zápisu poznámky, se přidává Finanční analytický úřad, aby se vyloučila pochybnost o tom, zda má jeho rozhodnutí tyto účinky. Současně se novelizuje výčet titulů pro zápis poznámky o rozhodnutí o nařízení předběžného opatření podle správního řádu.

2.8 Novela zákona o zadávání veřejných zakázek

Právní úprava obsažená v navrhovaném § 48a zákona o zadávání veřejných zakázek obsahuje obecný zákaz zadání veřejné zakázky účastníku zadávacího řízení, u kterého to vyžadují mezinárodní sankce podle zákona o provádění mezinárodních sankcí (tedy jak mezinárodní sankce vyplývající z přímo použitelného předpisu Evropské unie či z rezolucí Rady bezpečnosti Organizace spojených národů nebo společných postojů, společných akcí nebo jiných opatření přijatých na základě ustanovení Smlouvy o Evropské unii o společné zahraniční a bezpečnostní politice, tak vnitrostátní sankční opatření podle sankčního zákona). V dalších odstavcích § 48a zákona o zadávání veřejných zakázek je pak regulován procesní postup zadavatele v případě, kdy se mezinárodní sankce vztahuje na účastníka zadávacího řízení, na vybraného dodavatele, a pak také pro situace, kdy mezinárodní sankce dopadají na poddodavatele. Úprava by měla přispět k vyšší právní jistotě, neboť konkretizuje pravidla postupu, která budou shodná pro všechny zadavatele, a nebude tak nadále možné pro postup při aplikaci omezujících opatření stanovit pravidla postupu ad hoc na základě § 39 odst. 1. V § 223 zákona o zadávání veřejných zakázek je pak vkládán nový odstavec, který zadavateli umožní ukončit smluvní vztah s dodavatelem, zjistí-li, že se na dodavatele vztahuje zákaz zadání veřejné zakázky. Tato úprava by pak opět měla přispět k vyšší právní jistotě a umožnit bezproblémové ukončení smluvního vztahu s dodavatelem, na kterého dopadají mezinárodní sankce. Zároveň se řeší kompetence Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže při kontrole dodržování mezinárodních sankcí a to včetně možnosti s vyžádat informace od Finančního analytického úřadu.

3 Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky

Základní meze pro uplatňování právních předpisů stanoví Ústava a Listina základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Podle čl. 2 odst. 3 Ústavy slouží státní moc všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. Podle čl. 2 odst. 2 Listiny lze státní moc uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. Povinnosti mohou být také ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod (čl. 4 odst. 1 Listiny). V obecné rovině lze pak z hlediska ústavního pořádku uvést, že návrh zákona řeší bezpečnostní zájmy České republiky, která jako člen mezinárodního společenství má nejenom zájem, ale také povinnost dodržovat a prosazovat závazky vyplývající z předpisů mezinárodního práva veřejného. Jako členský stát Evropské unie je Česká republika vázána dodržovat předpisy práva Evropské unie a týká se jí závazek loajality vůči Evropské unii a její politice. V tomto směru tedy návrh plně odpovídá cílům a hodnotám sledovaným čl. 1 Ústavy České republiky. Koresponduje také plně s čl. 1 ústavního zákona č. 110/1998 Sb. o bezpečnosti České republiky v platném znění. Pokud se jedná o provádění mezinárodních sankcí vyplývajících z „vnitrostátního sankčního seznamu“, tak tyto sankční mechanismy jsou v souladu s ústavním pořádkem z následujících důvodů. Podle čl. 1 Ústavy se prohlašuje Česká republika za svrchovaný stát. Mezi atributy svrchovaného státu nepochybně patří také způsobilost definovat své vlastní politické, v tom i bezpečnostní, zájmy a prosazovat je. Jedním z nástrojů politiky svrchovaného státu je také možnost uplatňovat omezující nebo přímo represivní opatření vůči tomu, kdo jedná proti základním zájmům státu, mezi které nepochybně patří udržení nebo obnovení mezinárodního míru, bezpečnosti, ochrana základních lidských práv a boj proti terorismu. Tedy vytvoření a prosazování vlastního sankčního mechanismu nejenom že neodporuje ústavnímu pořádku České republiky, ale naopak znamená naplnění jeho základních principů. Uplatňování sankcí vůči narušitelům těchto hodnot zároveň patří mezi postupy uznávané mezinárodním právem veřejným. Samotné provádění mezinárodních sankcí vyplývajících z „vnitrostátního sankčního seznamu“ je pak nutno komplexně hodnotit zejména v kontextu samotného sankčního zákona. Z hlediska ústavního pořádku je též důležité, zda provádění mezinárodních sankcí bude podléhat přezkumu nezávislým soudem nebo nikoliv. Návrh zákona soudní přezkum nevylučuje, tj. samotná opatření budou zcela standardně podléhat soudnímu přezkumu. V tomto směru je tedy zajištěn nejenom soulad s ústavním pořádkem, ale také s příslušnými mezinárodními závazky České republiky, vyplývajícími například z evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod. Navrhovaná právní úprava je plně v souladu s ústavním pořádkem České republiky, a to i s judikaturou Ústavního soudu, vztahující se k této problematice.

4 Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy se závazky vyplývajícími pro Českou republiku z jejího členství v Evropské unii

Návrh zákona se nepřímo dotýká závazků vyplývajících pro Českou republiku z jejího členství v Evropské unii. Návrh se dotýká řady předpisů Evropské unie, které navazují na čl. 215 Smlouvy o fungování Evropské unie, resp. čl. 29 Smlouvy o Evropské unii. Zákon o provádění mezinárodních sankcí upravuje problematiku mezinárodních sankcí obecně, a to včetně mezinárodních sankcí vyplývajících z předpisů Evropské unie. V této souvislosti je nutné zmínit zejména rozhodnutí Rady 2014/145/SZBP ze dne 17. března 2014 o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny, v platném znění a na ně navazující nařízení Rady (EU) č. 269/2014 ze dne 17. března 2014 o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny, v platném znění, a rozhodnutí Rady 2014/512/SZBP ze dne 31. července 2014 o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem Ruska destabilizujícím situaci na Ukrajině, v platném znění, a na ně navazující nařízení Rady (EU) č. 833/2014 ze dne 31. července 2014 o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem Ruska destabilizujícím situaci na Ukrajině, v platném znění, které souvisejí se současnou situací na Ukrajině. Tyto předpisy jsou podle rozhodnutí Evropské rady novelizovány přijímáním nových sankčních „balíčků“. Vedle toho zákon o provádění mezinárodních sankcí navazuje na další širokou škálu předpisů Evropské unie, které se týkají sankčních režimů Evropské unie týkajících se jednání nebo situace ve více než 20 státech světa, resp. sankčních režimů Evropské unie v oblasti boje proti terorismu (nařízení Rady (ES) č. 2580/2001 ze dne 27. prosince 2001 o zvláštních omezujících opatřeních namířených proti některým osobám a subjektům s cílem bojovat proti terorismu, v platném znění), boje proti kyberútokům (nařízení Rady (EU) 2019/796 ze dne 17. května 2019, o omezujících opatřeních proti kybernetickým útokům ohrožujícím Unii nebo její členské státy), boje proti šíření a používání chemických zbraní, nebo opatření proti závažnému porušování lidských práv (rozhodnutí Rady (SZBP) 2020/1999). Sama poznámka pod čarou č. 1 ke stávajícímu znění zákona obsahuje bohatý (avšak pouze příkladmý) výčet relevantních předpisů Evropské unie. Rovněž judikatura Soudního dvora EU je v této oblasti významná (viz např. rozsudek Kadi, spojené věci C-402/05 P a C-415/05 P, rozsudek Adib Mayaleh, spojené věci T-307/12 s T- 408/13). Návrh zasahuje také do oblasti veřejných zakázek, která je rovněž značně pokryta směrnicemi (viz zejména směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU ze dne 26. února 2014 o zadávání veřejných zakázek a o zrušení směrnice 2004/18/ES). V části návrhu, kterým se dotýká oblasti azylového práva, jsou dále relevantní směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU ze dne 13. prosince 2011 o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany (přepracované znění) či směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. června 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (přepracované znění). Dále, v části návrhu, kterým se dotýká oblasti vstupu a pobytu cizinců na území České republiky, je relevantní nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 810/2009 ze dne 13. července 2009 o kodexu Společenství o vízech (vízový kodex), v platném znění, a dále směrnice EU v oblasti legální migrace: • směrnice Rady 2003/86/ES ze dne 22. září 2003 o právu na sloučení rodiny, • směrnice Rady 2003/109/ES ze dne 25. listopadu 2003 o právním postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty, • směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/801 ze dne 11. května 2016 o podmínkách vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí za účelem výzkumu, studia, stáže, dobrovolnické služby, programů výměnných pobytů žáků či vzdělávacích projektů a činnosti au-pair, v platném znění, • směrnice Rady 2009/50/ES ze dne 25. května 2009 o podmínkách pro vstup a pobyt státních příslušníků třetích zemí za účelem výkonu zaměstnání vyžadujícího vysokou kvalifikaci, • směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/66/EU ze dne 15. května 2014 o podmínkách vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí na základě převedení v rámci společnosti, • směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/36/EU ze dne 26. února 2014 o podmínkách vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí za účelem zaměstnání jako sezónní pracovníci, a • směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/98/EU ze dne 13. prosince 2011 o jednotném postupu vyřizování žádostí o jednotné povolení k pobytu a práci na území členského státu pro státní příslušníky třetích zemí a o společném souboru práv pracovníků ze třetích zemí oprávněně pobývajících v některém členském státě. Návrh zákona sám o sobě je v souladu s právem Evropské unie, protože slouží k provedení mezinárodních sankcí, zaváděných Evropskou unií. Pokud jde o mezinárodní sankce zavedené podle sankčního zákona, lze vzhledem ke slučitelnosti s právem Evropské unie v obecné míře konstatovat, že tyto mezinárodní sankce směřují k naplnění hodnot zakotvených v právu Evropské unie a slouží primárně jako doplněk mezinárodních sankcí zavedených Evropskou unií. Slučitelnost s právem Evropské unie v jednotlivém případě pak musí být zhodnocena individuálně v kontextu skutkových a dalších okolností případu. Zároveň platí, že žádný předpis práva Evropské unie výslovně neodebírá členskému státu možnost vytvořit vlastní sankční mechanismy a uplatňovat je. Tyto záležitosti nebyly převedeny do působnosti Evropské unie. Přirozeně si lze představit kolizi vnitrostátního sankčního seznamu s jinými předpisy práva Evropské unie, kterými je členský stát bezvýhradně vázán. Například by se mohlo jednat o opatření účelově vytvořené s cílem omezovat některou ze základních svobod Evropské unie. K této kolizi nicméně může dojít v normotvorbě členského státu v podstatě kdykoliv, nejedná se o žádné specifikum spojené s existencí vnitrostátního sankčního mechanismu. Právo Evropské unie v této záležitosti má dostatek mechanismů, jak případnou kolizi odstranit. Nicméně návrh zákona je úzce provázán se sankčním zákonem, ze kterého vyplývá rozsah subjektů, na něž budou mezinárodní sankce dopadat. Sankční zákon pak počítá s tím, že jednotlivé subjekty by byly zařazovány na vnitrostátní sankční seznam z důvodu jednání postihovaného Evropskou unií podle jejích předpisů. Tedy lze předpokládat, že i samotné uplatňování těchto mezinárodních sankcí bude v tomto směru předpisy Evropské unie naplňovat.

5 Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána

Vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána (tzv. prezidentské mezinárodní smlouvy), mají z hlediska hierarchie právních předpisů aplikační přednost před zákony a právními předpisy nižší právní síly. Vztah tzv. prezidentských mezinárodních smluv vůči vnitrostátním právním předpisům je vymezen v čl. 10 Ústavy, kde je princip aplikační přednosti těchto mezinárodních smluv výslovně stanoven. Stanoví-li tedy tzv. prezidentská mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se tato mezinárodní smlouva. Článek 10 Ústavy tak zaručuje, že při případném nesouladu vnitrostátního práva s tzv. prezidentskou mezinárodní smlouvou musí být respektována tzv. prezidentská mezinárodní smlouva. Ústavní soud navíc v nálezu publikovaném pod č. 403/2002 Sb. rozhodl, že si tehdy platné mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách zachovávají hierarchickou přednost před zákonem. Návrh zákona lze považovat za slučitelný s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána.

6 Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy

V této části jsou uvedeny předpokládané hospodářské a finanční dopady navrhovaných změn právní úpravy na orgány státní správy a veřejné rozpočty, jakožto hlavní adresáty navrhovaných změn právní úpravy, a obecný předpoklad dopadů změn právní úpravy na podnikatelské prostředí České republiky, sociální podmínky a životní prostředí. Dopady na veřejné rozpočty zahrnují dopady jednak na státní rozpočet a jednak na ostatní veřejné rozpočty, což jsou především rozpočty krajů a obcí. Zvlášť jsou vyčleněny dopady na Finanční analytický úřad, které zahrnují zejména náklady na implementaci právní úpravy. Dopady na soukromé osoby představují především dopady na podnikatelské prostředí a sociální dopady, včetně dopadů na rodiny a dopady na specifické skupiny obyvatel.

6.1 Dopad na orgány státní správy

Novelou zákona o provádění mezinárodních sankcí dojde k hospodářským a finančním dopadům na orgány státní správy především v souvislosti s rozšířením působnosti sankčních opatření v těchto oblastech: 1. provádění sankčního zákona (§ 1 a § 4 odst. 1 písm. b)), 2. omezení nebo zákaz pohybu osob (§ 8a), 3. poskytování veřejných prostředků (§ 8b), 4. omezení nebo zákazu veřejných zakázek (§ 8c), 5. zadržení majetku orgánem Celní správy České republiky (§ 13a), 6. prodej majetku (§ 13b), 7. zápis skutečností do evidencí (§ 13c a 13d), 8. poplatek za správu majetku (část pátá - § 17 a násl.), 9. trestnost pokusu přestupku (§ 18 odst. 3).

Navrhované rozšíření sankčních opatření bude představovat nárůst agend a správních úkonů dotčených státních orgánů. Kvantifikace tohoto nárůstu bude závislá na míře využívání sankčních opatření. Nicméně lze předpokládat, že nebude obecně vyžadovat navýšení personální vybavenosti dotčených státních orgánů.

6.1.1 Dopad na Finanční analytický úřad

Kompetence Finančního analytického úřadu bude rozšířena. Nové rozšíření působnosti úřadu se bude týkat především agendy prodeje majetku, na nějž dopadají sankční opatření. V rámci úpravy procesních postupů a podmínek prodeje majetku, na který se vztahují mezinárodní sankce, bude Finanční analytický úřad rozhodovat o prodeji majetku a o tom, kdo bude tímto prodejem pověřen. Výslovně zakotvená nová kompetence Finančního analytického úřadu, spočívající v prodeji majetku ve veřejné dražbě podle zákona upravujícího veřejné dražby, představuje zvýšené nároky na odbornost zaměstnanců a bude obnášet také náklady na znalecké posudky a vlastní realizaci dražby. V rámci provádění mezinárodních sankcí je na místě očekávat, že může docházet k sofistikovaným případům, kdy předmětem prodeje bude například i soubor majetku velkého závodu. Prodej majetku a provádění veřejných dražeb je činnost, kterou Finanční analytický úřad dosud nevykonával. Objem majetku, který bude podléhat prodeji či poplatkové povinnosti v ČR je závislý na množství a povaze mezinárodních sankčních režimů, rozsahu sankčních opatření a objemu sankčních seznamů (zejména vazba daného státu či sankcionovaných subjektů na ČR). V první polovině roku 2022 je nejrozsáhlejší sankční režim proti Rusku, kde se finanční sankce (prováděné stávajícím zmrazovacím opatřením) uplatní vůči 1 200 subjektům stanoveným na sankčním seznamu v Příloze I Nařízení Rady (EU) č. 269/2014 ze dne 17. března 2014, o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny, v platném znění. Na území ČR došlo v této souvislosti doposud k detekci více než 25 majetkových položek a zároveň se očekává další rozšiřování sankčních seznamů. V rámci provádění mezinárodních sankcí bude mít Finanční analytický úřad více agendy také v souvislosti se zápisem rozhodných skutečností do veřejné a další evidence a následně jejich výmazem. V souvislosti se zadržením majetku Celní správou České republiky dojde ke zvýšení administrace ze strany Finančního analytického úřadu o příjem informací o zadržení, rozhodování o správě a převzetí majetku do správy. Zavedení trestnosti pokusu přestupku při porušení povinností spojených s prováděním mezinárodních sankcí, povede k nárůstu počtu vedených přestupkových řízení ze strany Finančního analytického úřadu v této oblasti. Dále se vznikem sankčního zákona dojde ke vzniku vnitrostátního sankčního seznamu, u něhož bude k provádění sankcí příslušný Finanční analytický úřad. Finanční analytický úřad bude také věcně příslušný k vedení přestupkového řízení pro porušování povinností spojených s prováděním těchto sankcí. Neočekává se, že bude návrh zákona bezprostředně vést k nárůstu prostředků alokovaných pro činnost Finančního analytického úřadu v příslušné kapitole státního rozpočtu.

6.1.2 Dopad na ostatní orgány státní správy

Zajištění výkonu nových oblastí sankčních opatření (především zavedení poplatku za správu majetku a omezení pohybu osob) a zavedení možnosti vnitrostátního sankčního seznamu zvýší nároky na personální a technické zajištění výkonu sankčních opatření. Zavedení povinného poplatku jako roční paušální náklad na správu majetku, na který se vztahují mezinárodní sankce, představuje novou agendu. Tato agenda bude dle návrhu zákona spravována orgány Finanční správy České republiky, v prvním stupni Specializovaným finančním úřadem, což odpovídá potřebě celorepublikového a centralizovaného řešení, jakož i specifické povaze poplatku a předpokládaného omezeného počtu poplatníků. Vzhledem k již stávajícím agendám finanční správy nebude zavedení poplatku vyžadovat zcela nové odborné a technické vybavení finanční správy. V současné situaci se bude jednat o navýšení o jednotky funkčních míst. Toto navýšení bude zabezpečeno v rámci již stanovených limitů v dotčených rozpočtových kapitolách. Míra zvýšené administrativní zátěže ostatních dotčených orgánů, která bude vyvolána novelou zákona, je v současné době těžko kvantifikovatelná a bude záviset především na míře využívání nových sankčních opatření a vnitrostátního sankčního seznamu. Obecně však lze očekávat, že zvýšení nároků nebude mít významný dopad na náklady státních orgánů nad rámec nákladů, které jsou již alokovány na výkon existujících sankčních opatření. V případě, kdyby orgán státní správy nebyl schopen zajistit úhradu nutného výdaje, bude tento orgán zajištovat prostředky státního rozpočtu na úhradu tohoto výdaje přednostně přesunem prostředků uvnitř svého rozpočtu.

6.2 Dopad na veřejné rozpočty

Rozšíření kompetencí Finančního analytického úřadu, finanční správy a nárůst agendy některých dalších státních orgánů spojené s uplatňováním sankčních opatření nebude obecně vyžadovat úpravu objemu prostředků příslušných kapitol veřejných rozpočtů pro zajištění výkonu nových nebo rozšířených agend některých dotčených státních orgánů. Náklady plynoucí z navrhovaných opatření tedy budou pokryty v rámci schválených rozpočtů a střednědobých výhledů dotčených kapitol v souladu s plánem fiskální konsolidace z programového prohlášení vlády. Přesná kvantifikace nákladů pro dotčené orgány bude do jisté míry závislá na míře uplatňování nových sankčních opatření a počtu osob nebo entit, které budou jejich předmětem. Ve vztahu k veřejným zakázkám způsobuje aplikace omezujících opatření navýšení administrativní zátěže na straně zadavatele. Změny, které jsou navrhovány v zákoně o zadávání veřejných zakázek, by však neměly mít do veřejných rozpočtů další dopady nad rámec dopadů, které jsou již nyní vyvolány nezbytností aplikovat přímo použitelné mezinárodní opatření v zadávacích řízeních. Kromě navýšení administrativní zátěže návrh obsahuje možnost omezení nebo zákazu plnění již zadaných a realizovaných veřejných zakázek. Případné uplatnění této možnosti bude mít negativní dopad na veřejný rozpočet (započatý projekt bude nutné zakonzervovat, vzniknou náklady na vypsání nového výběrového řízení na zakázku atd.). Náklady na navrhovaná opatření budou do jisté míry kompenzovány příjmy z poplatku za správu majetku podléhajícího sankčnímu režimu. Příjmy státního rozpočtu z tohoto poplatku je však v současnosti obtížné kvantifikovat, a to především vzhledem k dynamickému vývoji rozsahu sankčních opatření. Lze nicméně očekávat, že příjmy z poplatku do značné míry pokryjí náklady na jeho správu a správu sankcionovaného majetku a zavedení poplatku tak bude mít neutrální dopad na státní rozpočet.

6.3 Dopad na podnikatelské prostředí České republiky

Novela zákona o provádění mezinárodních sankcí bude mít dopad na podnikatelské prostředí České republiky. Míra tohoto dopadu bude závislá na počtu sankcionovaných osob a rozsahu přijatých sankčních opatření. Je také velmi těžké odlišit ekonomický dopad budoucích sankcí, které budou důsledkem již existujícího právního rámce (tj. mezinárodní sankce na základě EU opatření nebo rozhodnutí Rady bezpečnosti OSN), od těch, které budou důsledkem nového rozšíření možnosti sankčních opatření a možnosti vnitrostátního seznamu sankcionovaných osob a entit. Negativní dopad na osoby nebo entity, které budou předmětem sankčních režimů, bude mít také nepřímý dopad na ekonomické subjekty, které jsou s nimi vlastnicky nebo obchodně propojeny.

6.4 Dopad na sociální podmínky

Přímý dopad navrhovaného rozšíření možných sankčních opatření na sociální podmínky v České republice není předpokládán. Rozsah a specifikace konkrétních osob nebo entit, které budou předmětem nově rozšířených sankčních opatření ať na základě již existujícího rámce mezinárodních sankcí (tj. na základě sankcí Evropské unie nebo Rady bezpečnosti Organizace spojených národů) nebo na základě nového vnitrostátního sankčního režimu, lze nyní těžko předvídat, ale je možné, že návrh zákona bude mít dopad na specifické skupiny obyvatel, a to především národnostní menšiny, jejichž příslušníci mohou být s osobami nebo entitami na sankčních seznamech úzce ekonomicky propojeni.

6.5 Dopad na životní prostředí

Navrhované změny právní úpravy nemají přímý dopad na životní prostředí. V souvislosti s případným uplatňováním sankcí dopadajících na významné ekonomické subjekty je možné obecně odhadovat nepřímý dopad na životní prostředí prostřednictvím snížení nebo změny charakteru ekonomické aktivity v příslušné oblasti. Nicméně tento dopad je pouze nepřímý a odvislý od řady dalších podmínek (např. seznamu osob podléhajících sankčním opatřením) a nelze jej tedy kauzálně spojovat s navrhovanými změnami právní úpravy.

7 Zhodnocení dopadu navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů (DPIA)

Navrhovaná právní úprava nebude mít žádné negativní dopady na ochranu soukromí a osobních údajů, neboť jejím předmětem je zejména zpřesnění podmínek provádění mezinárodních sankcí a nezakládá žádné nové požadavky na předkládání a zpracování osobních údajů. Nedochází k rozšiřování kategorií dotčených subjektů údajů, jejichž údaje jsou zpracovávány, ani k rozšíření kategorií zpracovávaných údajů. Nemění se existující zpracování osobních údajů, ani se nezakládají žádné nové způsoby jejich zpracování. Finanční analytický úřad při provádění mezinárodních sankcí postupuje subsidiárně podle správního řádu. Specializovaný finanční úřad bude ve vztahu ke správě poplatku za správu majetku postupovat podle daňového řádu. Daňový řád v § 9 odst. 3 umožňuje zpracovávat osobní údaje a jiné údaje, jsou-li potřebné pro správu daní, a to jen v rozsahu, který je nezbytný pro dosažení cíle správy daní. Všechny osobní údaje musí být zpracovávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů, a se zákonem č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů.

8 Zhodnocení korupčních rizik navrhovaného řešení (CIA)

Obecně lze k navrhované úpravě ve vztahu ke vzniku korupčních rizik uvést následující:

8.1 Identifikace korupčních rizik

8.1.1 Přiměřenost

Pokud jde o rozsah působnosti správního orgánu, je rozhodující jak zákonný okruh působností jako takový, tak míra diskrece, kterou zákon při výkonu jednotlivých působností správnímu orgánu umožňuje, resp. jakou míru diskrece zákon předpokládá. Jakýkoli normativní text zakotvující určitou míru diskrece sám o sobě představuje potenciální korupční riziko. Proto se při přípravě takového ustanovení vždy poměřuje nutnost zavedení takové diskrece daného orgánu s mírou zásahu do individuální sféry subjektu, o jehož právech a povinnostech by se v rámci této diskrece rozhodovalo. Navržená právní úprava mění kompetence správních orgánů pouze způsobem, který zpřesňuje rozsah kompetencí stávajících, anebo zavádí kompetenci novou, a to pouze v rozsahu nezbytném pro úpravu vztahů, které mají být právní úpravou nově regulovány, přičemž míra diskrece je vzhledem k vymezení povinností minimální.

8.1.2 Standardnost

Z hlediska standardnosti lze uvést, že navržené změny napříč různými zákony provádějí dílčí a technické změny, jejichž prostřednictvím dochází zejména k reformulaci textu v zájmu lepší přehlednosti, nového systematického uspořádání a komplexního řešení dané problematiky. Standardizace a zpřehlednění úprav je proto jedním z cílů návrhu zákona. Významnější výše popsané změny jsou založeny na standardním odůvodnění.

8.1.3 Efektivita

Návrh zákona vychází z praktických poznatků aplikační praxe, a proto lze očekávat, že dojde k efektivní implementaci právních norem obsažených v tomto návrhu. Z hlediska efektivity správy navrženého poplatku za správu lze k předložené úpravě rovněž uvést, že k uložení i k vynucování splnění povinnosti při správě daní je věcně a místně příslušný správce daně. Finanční analytický úřad obvykle disponuje podklady pro vydání daného rozhodnutí, ale i potřebnými odbornými znalostmi, čímž je zaručena efektivní implementace dané regulace i její efektivní kontrola, případně vynucování. Nástroje kontroly a vynucování jsou v oblasti provádění mezinárodních sankcí upraveny jako obecné instituty správního práva.

8.1.4 Odpovědnost

Zvolená právní úprava vždy jasně reflektuje požadavek čl. 79 odst. 1 Ústavy, podle něhož musí být působnost správního orgánu stanovena zákonem. Odpovědnou osobou na straně Finančního analytického úřadu je vždy úřední osoba. Určení konkrétní úřední osoby je prováděno na základě vnitřních předpisů, resp. organizačního uspořádání, přičemž popis své organizační struktury je správní orgán povinen zveřejnit na základě zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů. Totožnost konkrétní úřední osoby je přitom seznatelná zákonem předvídaným postupem; úřední osoba je povinna se při výkonu působnosti správního orgánu prokazovat příslušným služebním průkazem.

8.1.5 Opravné prostředky

Z hlediska opravných prostředků existuje možnost účinné obrany proti nesprávnému postupu správního orgánu v první řadě v podobě řádného opravného prostředku, kterým je odvolání. Správní orgán má povinnost v rozhodnutí uvést poučení, zda je možné proti rozhodnutí podat zejména odvolání, v jaké lhůtě je tak možno učinit, u kterého správního orgánu se odvolání podává, spolu s upozorněním na případné vyloučení odkladného účinku. Neúplné, nesprávné nebo chybějící poučení je spojeno s důsledky pro bono daného subjektu uvedenými ve správním řádu. Existuje také možnost užití mimořádných opravných prostředků dle správního řádu. Vedle opravných prostředků správní řádu připouští rovněž jiné prostředky ochrany, kterými je třeba rozumět: námitku (srov. § 117 správního řádu), stížnost (srov. § 175 správního řádu), žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti (srov. § 80 správního řádu).

8.1.6 Kontrolní mechanismy

Z hlediska systému kontrolních mechanismů je nutno uvést, že oblast provádění mezinárodních sankcí se pohybuje v procesním režimu správního řádu, jenž obsahuje úpravu kontroly a přezkumu přijatých rozhodnutí, a to primárně formou opravných prostředků. Proti rozhodnutím je možno podat zejména odvolání anebo v určitých případech užít mimořádných opravných prostředků či jiných prostředků ochrany (viz předchozí bod). Vedle toho lze využít rovněž dozorčí prostředky, čímž je zaručena dostatečná kontrola správnosti a zákonnosti všech rozhodnutí vydávaných v režimu daňového řádu. Soustavy orgánů provádějících mezinárodní sankce současně disponují interním systémem kontroly v rámci hierarchie nadřízenosti a podřízenosti včetně navazujícího systému personální odpovědnosti. V případě vydání nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu je s odpovědností konkrétní úřední osoby spojena eventuální povinnost regresní náhrady škody, za níž v důsledku nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu odpovídá stát. Při provádění mezinárodních sankcí se uplatňuje zásada neveřejnosti. Informace o poměrech účastníků řízení jsou tak chráněny povinností mlčenlivosti pod hrozbou pokuty do výše 200 000 Kč a nemohou být zpřístupněny veřejnosti. Tím ovšem nemůže být dotčeno právo samotného účastníka řízení na informace o něm soustřeďované. Toto právo je realizováno prostřednictvím nahlížení do spisu.

8.1.7 Transparentnost

Z hlediska transparentnosti a otevřenosti dat lze konstatovat, že navrhovaná úprava nemá vliv na dostupnost informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů.

8.2 Eliminace korupčních rizik

Navržená regulace byla v kapitole 8.1 analyzována z hlediska sedmi kritérií, pokud jde o identifikaci korupčních rizik. Byl prověřován potenciál korupčního rizika související nejen výhradně s agendou, která je předmětem navržené regulace (konkrétní klíčové změny), ale také širší rámec uvedené agendy (správa daní v širokém smyslu jako celek). V rámci provádění mezinárodních sankcí je podstatným faktorem i z hlediska korupčního rizika možnost ovlivnění jednotlivých opatření při provádění mezinárodních sankcí. V souvislosti s navrženými změnami se uplatní standardní rámec pro eliminaci korupčních rizik pro oblast činnosti Finančního analytického úřadu. Opatření na eliminaci korupčních rizik lze různě klasifikovat. Rozlišovat lze např. preventivní a represivní opatření, opatření ex ante a ex post, opatření v rovině právních předpisů (legislativní), nebo v rovině správní praxe (nelegislativní). V souvislosti s návrhem zákona nejsou zaváděny nové represivní nástroje zaměřené na eliminaci korupčních rizik. Vedle obecného trestněprávního protikorupčního rámce lze blíže připomenout zejména aspekty protikorupčního rámce spojené se státní službou. Mezi účinnými opatřeními správního práva lze jmenovat např. uplatnění zásady neveřejnosti. Další represivní sankce jsou stanoveny trestním zákoníkem v případě, že jednání konkrétní úřední osoby nebo skupiny úředních osob naplní podstatu trestného činu, například trestný čin přijetí úplatku. Za další opatření k eliminaci korupčních rizik lze považovat odpovídající organizační zajištění výkonu příslušné agendy. V souvislosti s prováděním mezinárodních sankcí daní v širokém smyslu se hovoří o tzv. pravidlu čtyř nebo šesti očí. Podle něj by mělo být zajištěno, aby určitý postup úřední osoby byl kontrolován nebo dohlížen jednou nebo dvěma jinými osobami. Takový přístup je v kontextu České republiky běžným standardem, který není potřeba upravovat na úrovni právních předpisů. Existují jistě i další organizační a technická opatření na úrovni veřejné správy, avšak ta nejsou specifická pro tuto agendu.

9 Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu

Navrhovaná právní úprava má dopad na zvýšení bezpečnosti nebo obrany státu. Navrhovaná právní úprava těsně souvisí s návrhem sankčního zákona.

10 Zhodnocení souladu se zásadami pro tvorbu digitálně přívětivé legislativy (DPL)

10.1 Budování přednostně digitálních služeb (princip digital by default)

Navržená právní úprava nepředepisuje konkrétní podobu „služeb“ spojených s prováděním mezinárodních sankcí. Jde tak pouze o úpravu stávajících služeb, které jsou poskytovány již na základě stávající procesně-právní úpravy obsažené ve správním řádu jak analogově, tak elektronicky a tyto služby nedoznávají v tomto ohledu změn. V obecné rovině pak lze konstatovat, že návrh naplňuje tuto zásadu v maximálních intencích, které jsou mu právním řádem České republiky umožněny.

10.2 Maximální opakovatelnost a znovupoužitelnost údajů a služeb (princip only once)

Informace získané při provádění mezinárodních sankcí jsou chráněny mlčenlivostí podle § 16 zákona o provádění mezinárodních sankcí. K významu zásady zachování mlčenlivosti lze uvést, že zákonná garance toho, že s informacemi o účastníkovi řízení bude nakládáno jako s důvěrnými a zásadně nezveřejnitelnými, je velmi důležitým faktorem pro jejich právní jistotu a pro realizaci jejich povinností při provádění mezinárodních sankcí. Povinnost zachovat mlčenlivost má za úkol zejména ochranu informací, které jsou během provádění mezinárodních sankcí o konkrétním subjektu zjištěny, a je vysoce žádoucí, aby subjekt, který poskytl otevřeně údaje o své osobě a o svých finančních záležitostech a poměrech, měl záruku, že nedojde ke zneužití těchto (často velmi citlivých) informací. Zrušení této povinnosti by pak mělo zásadní dopady na provádění mezinárodních sankcí. Návrh naplňuje zásadu opakovatelnosti a znovupoužitelnosti údajů v intencích výše řečeného.

10.3 Budování služeb přístupných a použitelných pro všechny, včetně osob se zdravotním postižením (princip governance accessibility)

Tato zásada není návrhem zákona upravena, právní úprava se řídí obecnými právními předpisy upravující tuto problematiku.

10.4 Sdílené služby veřejné správy

Návrh zákona nepředpokládá v této oblasti odchylky od obecné právní úpravy.

10.5 Konsolidace a propojování informačních systémů veřejné správy

Návrh zákona sám nijak nestanoví, jakým způsobem má příslušný orgán veřejné moci zajistit to, aby jím poskytované služby řádně fungovaly. Návrh zákona tedy nijak neupravuje topologie informačních systémů ani jejich komponent.

10.6 Mezinárodní interoperabilita - budování služeb propojitelných a využitelných v evropském prostoru

Návrh zákona se sám o sobě netýká mezinárodní spolupráce a neupravuje budování služeb propojitelných a využitelných v evropském prostoru. Při provádění mezinárodních sankcí lze využít instituty mezinárodní spolupráce, v rámci které samotná interoperabilita vychází z povahy věci.

10.7 Ochrana osobních údajů v míře umožňující kvalitní služby (princip nařízení o ochraně osobních údajů)

Návrh zákona je plně v souladu s touto zásadou.

10.8 Otevřenost a transparentnost včetně otevřených dat a služeb (princip open government)

Zásada otevřenosti a transparentnosti je návrhem zákona naplněna v mantinelech základních zásad činnosti správních orgánů. Návrh zákona sám o sobě nikterak neomezuje otevřenost a transparentnost.

10.9 Technologická neutralita

Zákon neomezuje technické ani technologické prostředky, které mohou využívat dotčené subjekty. Volba technického řešení je na samotných subjektech.

10.10 Uživatelská přívětivost

Návrh zákona nepředpokládá v této oblasti odchylky od obecné právní úpravy.

11 Odůvodnění návrhu, aby Poslanecká sněmovna vyslovila s návrhem zákona souhlas již v prvém čtení

Vzhledem k časové naléhavosti právní úpravy předmětné problematiky, zejména s ohledem na ozbrojený konflikt na území Ukrajiny vyvolaný invazí vojsk Ruské federace a přijímané sankce ze strany Evropské unie, je žádoucí návrh zákona přijmout co nejdříve. Zejména jde o důvody rozšíření pravomocí orgánům, které by měly mezinárodní sankce kontrolovat co nejdříve, aby bylo možné sankcionovaný majetek postihnout v co nejširší míře a v co možná nejkratší době. Zároveň usnadnění procedur uvolní kapacity na výkon mezinárodních sankcí, což je opět žádoucí v co možno nejkratším termínu. Proto se navrhuje Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky vyslovit souhlas s navrhovanou právní úpravou již v prvém čtení.