zákon č. 242/2024 Sb.

K části první, čl. I

K bodu 1 (§ 2 odst. 1)

Jde o legislativně technickou úpravu odkazu v důsledku reformulace § 10 a § 32 a zrušení § 33.

K bodům 2 a 3 (§ 2a písm. c))

Péče jiné osoby než rodiče podle § 953 OZ (svěřenectví) a nezprostředkovaná pěstounská péče jsou velice podobné instituty náhradní rodinné péče o dítě, pokud jde o práva a povinnosti dětí, náhradních pečovatelů a rodičů vymezené v OZ, avšak jsou zde rozdílná postavení dle ZSPOD

– u svěřenectví není nárok na doprovázení a dávky pro náhradního pečovatele (do r. 2022 nebyl nárok ani na dávku pro dítě, nyní je k zajištění potřeb dětí dofinancováváno výživné stanovené rodičům do výše jako pobírají děti v pěstounské péči). V praxi panuje netransparentnost a nejednotnost využívání těchto forem NRP, jde o odlišnosti v rozhodovací praxi soudů, ale také preferenci ze strany OSPOD, odlišnosti jsou patrné také mezikrajově. Lze se setkat i s přístupy, kdy je dítě např. nejprve svěřeno prarodiči dle § 953 OZ a teprve po uplynutí doby, kdy prarodič „osvědčí“ svou motivaci a vůli pečovat, je dítě svěřeno do péče pěstounské. Pro mnohé pečující osoby je tak rozhodování o formě péče značně nepředvídatelné, stresující. Přitom jde o podobné děti, v podobných situacích, tyto děti mají stejné potřeby, ať již jsou svěřeny do pěstounské péče nebo svěřenectví. Ke dni 31.12.2022 bylo dle statistických výkazů MPSV svěřeno do péče jiného člověka (svěřenectví) celkem 4 812 dětí.

Nově se proto navrhuje, aby i osoby pečující o svěřené dítě na základě rozhodnutí soudu o „svěřenectví“ podle § 953 OZ byly pro účely ZSPOD považovány za osoby pečující. Popsaný zcela nevyhovující stav, generující právní nejistotu, tím bude napraven.

K bodu 4 (§ 6a)

Za dosavadní § 6, který vymezuje okruh dětí, které mají nárok na sociálně-právní ochranu, tedy dětí tzv. ohrožených, se navrhuje vložit nové ustanovení § 6a, které na takto stanovený okruh dětí bezprostředně obsahově navazuje. Jeho obsahem bude totiž formulačně upravená úprava převedená z dosavadního ustanovení § 31 odst. 1 a § 32 odst. 3 ZSPOD, které představují základní úpravu zákona, neboť se v nich stanoví účel veškeré sociální práce s dětmi, na které se sociálně-právní ochrana podle § 6 zaměřuje, a základní principy sociální práce s těmito dětmi. Jedná se tak o ustanovení, která bezpochyby patří do části druhé, neboť jde o základní, výchozí a principiální právní ustanovení sociálně-právní ochrany, když jejich dosavadní systematické zařazení až v části třetí (Opatření sociálně-právní ochrany) a v jejím rámci dokonce až v hlavě VII (Péče o děti vyžadující zvýšenou pozornost) je zcela neodpovídající jejich významu.

V § 6a odstavci 1 se navrhuje stanovit, že poskytování sociálně-právní ochrany dětem uvedeným v § 6 spočívá v poskytování pomoci a podpory při překonávání jejich nepříznivé sociální situace s cílem umožnit jim sociální začleňování a poskytnout jim ochranu před sociálním vyloučením. Jedná se o přepis dosavadního § 31 odst. 1 ZSPOD, když nedochází k žádné obsahové či věcné změně. Je však vhodné s ohledem na pozdější vývoj sociální legislativy formulačně jeho znění upravit a zpřesnit některé termíny a užité pojmy. Slovní spojení „péče o děti uvedené v § 6“ se proto navrhuje nahradit pojmem „poskytování sociálně- právní ochrany dětem podle § 6“, neboť slovní spojení „péče o děti“ je ve smyslu občanskoprávním mnohem širší, než jsou činnosti sociální práce, v kontextu sociálních předpisů je však naopak pojem „péče o“ chápán v užším smyslu jako „pomoc jiné fyzické osoby při zvládání základních životních potřeb“, jako jsou pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu, pomoc při osobní hygieně, nebo pomoc při zajištění stravy. To však není předmětem činnosti ani úředních osob, zařazených v obecních a dalších úřadech, které vykonávají sociální práci, ani činnosti pověřených osob obecně, nejde-li o poskytování osobní péče dětem v zařízeních pro děti vyžadující okamžitou pomoc či osobní péče o svěřené děti při překážkách v pěstounské péči nebo při poskytování respitní odlehčovací péče doprovázejícími organizacemi v náhradní rodinné péči. Pojem „péče o děti“ je v dosavadním znění zákona z r. 1999 převzat z dřívějších předpisů sociálního zabezpečení, kde pojem „sociální péče o rodinu a děti“ byl obecným pojmem, který zahrnoval právě i výkon správních činností úředními osobami včetně sociálně-právní ochrany dětí. Tato starší terminologie je však po přijetí zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů a dalších předpisů v sociální oblasti a po definitivním zrušení zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, v roce 2011 již déle jak 10 let zcela opuštěna, na což by měla reagovat i úprava ZSPOD.

Obsah sociálně-právní ochrany, dosud vymezený slovy, že „spočívá v poskytování pomoci“ se navrhuje doplnit o slova „a podpory“. Slovní spojení „poskytování pomoci a podpory“ odpovídá vymezení zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (srov. „poskytování pomoci a podpory fyzickým osobám v nepříznivé sociální situaci“). Důvodová zpráva k zákonu o sociálních službách z 24. 8. 2005 uvádí, že „podporou a pomocí se rozumí takové spektrum činností, které jsou nezbytné pro sociální začlenění osob a důstojné podmínky života odpovídající úrovni rozvoje společnosti“. Slovní spojení „překonávání nepříznivých sociálních podmínek a výchovných vlivů“ se nahrazuje pojmem „překonávání jejich nepříznivé sociální situace“. Jedná se o obsahová synonyma, když však pojem „nepříznivá sociální situace“ je výchozím a základním pojmem moderních sociálních předpisů i profesních standardů sociální práce jako takové. Zatímco dosavadní § 31 odst. 1 ZSPOD pojem „nepříznivých sociálních podmínek a výchovných vlivů“ již nijak blíže nedefinuje a o jeho vymezení se nepokouší ani důvodová zpráva z r. 1999, je v obecných předpisech, tedy v zákoně o sociálních službách, pojem „nepříznivá sociální situace“ definován v § 3 písm. b) tak, že se jí rozumí „oslabení nebo ztráta schopnosti z důvodu věku, nepříznivého zdravotního stavu, pro krizovou sociální situaci, životní návyky a způsob života vedoucí ke konfliktu se společností, sociálně znevýhodňující prostředí, ohrožení práv a zájmů trestnou činností jiné fyzické osoby nebo z jiných závažných důvodů řešit vzniklou situaci tak, aby toto řešení podporovalo sociální začlenění a ochranu před sociálním vyloučením“. Jde o definici, která je pro účely sociální práce univerzální a plně dopadá i na situace dětí, uvedených v § 6 ZSPOD, tedy dětí sociálně ohrožených.

Z podobných důvodů se navrhuje formulačně upravit dosavadní slovní vyjádření „začlenění do společnosti, včetně začlenění pracovního“ za dnes standardní pojem „sociální začlenění“. Pojem „začlenění do společnosti, včetně začlenění pracovního“ dosavadní § 31 odst. 1 ZSPOD ani důvodová zpráva k němu nijak neupřesňuje, ale pro účely sociálního zabezpečení jej definuje prostřednictvím nedokonavého tvaru § 3 písm. e) zák. č. 108/2006 Sb., tak že sociálním začleňováním se rozumí „proces, který zajišťuje, že osoby sociálně vyloučené nebo sociálním vyloučením ohrožené dosáhnou příležitostí a možností, které jim napomáhají plně se zapojit do ekonomického, sociálního i kulturního života společnosti a žít způsobem, který je ve společnosti považován za běžný“. Uvedený cíl sociální práce s dětmi uvedenými v § 6 ZSPOD se pak navrhuje doplnit tak, že jím je současně i poskytnutí ochrany před sociálním vyloučením, které je právě opakem sociálního začlenění, viz § 3, a to písm. f) zák. č. 108/2006 Sb., podle něhož se sociálním vyloučením rozumí „vyčlenění osoby mimo běžný život společnosti a nemožnost se do něj zapojit v důsledku nepříznivé sociální situace“.

V novém § 6a se do odstavce 2 navrhuje přenést obsah dosavadního § 32 odst. 3 ZSPOD, aniž by v něm však docházelo k obsahovým nebo věcným změnám. I s ohledem na zásady, vztahující se k návrhu odst. 1, je však na místě provést některé formulační úpravy. V návětí se slova „péči o děti uvedené v § 6“, která jsou z výše uvedených důvodů nevhodná pro zastaralost terminologie, navrhuje nahradit slovy „výkonu sociálně-právní ochrany dětí podle § 6“. Zatímco odst. 1, vymezující v nejširším slova smyslu účel a cíl sociálně-právní ochrany jak pro činnost správních úřadů, tak i pověřených osob, proto je na místě užití slov „poskytování sociálně-právní ochrany“, pak odstavec 2 se nevztahuje na fyzické nebo právnické osoby pověřené poskytováním sociálně-právní ochrany, ale výhradně k úkolům veřejné správy a k činnostem úředních osob. Proto je na místě hovořit v užším smyslu o „výkonu sociálně-právní ochrany“ jakožto správní činnosti. V písmenu b) se původní slovní spojení „podle druhu a povahy poruchy v chování dítěte a jeho sociálního postavení“ nahrazuje slovy „ v jeho nepříznivé sociální situaci“, neboť právě s ohledem na charakter identifikované nepříznivé sociální situace, jak ji vymezuje odstavec 1 (ve spojení s § 6), má být po individuálním vyhodnocení a naplánování intervence zacílena pomoc a podpora orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Naopak dosavadní znění je zavádějící, s obsahem odstavce 1 neprovázané, a je sporný i jeho obsah z normativního hlediska. Pojem „poruchy chování“ není pojmem oborů sociální práce, ale je psychiatrickou diagnózou; i kdyby takovou poruchu konstatoval psychiatr pro děti a dorost, jedná se o zanedbatelnou výseč okruhu dětí, na které se podle § 6 sociálně-právní ochrana dětí zaměřuje. Nepříznivý zdravotní stav je pouze jedním z mnoha důvodů, které mohou vést (nebo jsou doprovodným znakem) nepříznivé sociální situace. Podobně pak dosavadní právní příkaz volby pomoci a podpory sociálním pracovníkem podle „povahy sociálního postavení dítěte“ nedává smysl. Sociální postavení je nejvýše jedním ze zakázaných diskriminačních důvodů, který sám o sobě naopak odlišné zacházení, zejména ze strany správních úřadů, vylučuje. Navržená úprava tyto nedostatky odstraňuje. V písmenu

c) se pak navrhuje dosavadní slovní spojení „prostředí, kde se dítě zpravidla zdržuje“ nahradit pojmem „jeho přirozeném sociálním prostředí“, což je opět obecný pojem moderní sociální legislativy i odborné praxe sociální práce, definovaný v § 3 písm. d) zákona o sociálních službách tak, že se jím rozumí „rodina a sociální vazby k osobám blízkým, domácnost osoby a sociální vazby k dalším osobám, se kterými sdílí domácnost, a místa, kde osoby pracují, vzdělávají se a realizují běžné sociální aktivity“, což je i pro účely sociálně-právní ochrany dětí přesně vystihující definice.

K bodu 5 (§ 9a)

V meziresortním připomínkovém řízení byla uplatněna připomínka, požadující doplnění návrhu o povinnost obecního úřadu obce s rozšířenou působností realizovat opatření sociálně- právní ochrany s důrazem na návrat dítěte do péče biologické rodiny, a to proto, že v případech umístění dítěte do některé z forem náhradní péče, kdy mají rodiče zachovanou rodičovskou odpovědnost je povinností OSPOD jednotlivé opatření (cíle a kroky) směřovat k návratu dítěte zpět do rodiny. Tato povinnost vyplývá nejen ze samotného zákona (např. § 5), ale i z mezinárodních právních předpisů. V praxi se dle zjištění připomínkového místa v současné době objevuje nedostatečné plánování ve chvíli, kdy je dítě umístěno v náhradní rodinné péči, a plánovaná opatření dostatečně nepodporují stabilizaci situace dítěte s cílem návratu dítěte zpět do biologické rodiny. Připomínku lze považovat za důvodnou, přičemž lze zdůraznit, že i řada moderních zahraničních právních předpisů obsahuje podobně formulovanou zásadu, kdy je dítě odňato z rodiny původu, pak je cílem veřejné ochrany dětí zajistit dítěti dočasnou nebo dlouhodobou vhodnou cizí péči, podobně jako v zákoně o sociálně-právní ochraně podle § 1 odst. 2 písm. d), avšak výrazněji než v české právní úpravě se vždy zdůrazňuje, že cílem při této cizí péči je vždy opětovná reintegrace dítěte do rodiny (srov. § 2 bod 5. rakouského spolkového zákona o pomoci dětem č. 69/2013 spol. z. a čl. 2 odst. 1 a čl. 8 odst. 1 bod 7. polského zákona o podpoře rodin a systému náhradní péče z 9. 6. 2011). Navrhuje se proto doplnit dosavadní § 9a odst. 2 tak, že při výkonu a realizaci opatření mají přednost ta, která zabezpečí řádnou výchovu a příznivý vývoj dítěte v jeho rodinném prostředí a není-li to možné v náhradním rodinném prostředí, v tomto posledním případě však bude nově zdůrazněno, že jde současně vždy o opatření realizovaná výslovně za účelem umožnit návrat dítěte do vlastní rodiny.

K bodům 6 až 8 (10 odst. 1, 2 a 3)

V § 10 odst. 1 dochází k částečné redukci působnosti obecního úřadu I. typu, kdy je vyjmut výkonu činností podle dosavadního § 10 odst. 1 písm. e) (sledování dodržování zákazu vstupu dětí do heren a kasin).

V § 10 se navrhuje vypuštění dosavadního odst. 2, podle něhož „obec v samostatné působnosti a kraj v samostatné působnosti vytvářejí předpoklady pro kulturní, sportovní, jinou zájmovou a vzdělávací činnost dětí“. Uvedené ustanovení je nesystematické, neboť celá Část třetí upravuje výkon sociálně-právní ochrany dětí jako přenesené působnosti, zde však je zmínka o samostatné působnosti územních samosprávných celků. Nejde přitom vůbec o opatření sociálně-právní ochrany, ale o stanovení úkolů samospráv zcela mimo sociálně-právní ochranu, přičemž nevhodně duplikují výchozí normu § 2 odst. 2 obecního zřízení („obec pečuje o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů“), § 1 odst. 4 krajského zřízení („kraj pečuje o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů“). Vzhledem k deklaratornosti a obecnosti ustanovení není jeho plnění ani kontrolováno, ani vymáháno.

Namísto rušené úpravy se v odst. 2 naopak navrhuje doplnění textu o působnosti obecních úřadů v přenesené působnosti při sociálně-právní ochraně dětí podle § 6. Těmi bude nahrazen okruh činností těchto orgánů „při péči o děti podle § 6“, nesystematicky a nepřehledně dosud upravený v § 32 odst. 1 ZSPOD. K tomu srov. také odůvodnění ke změnám v části třetí v hlavě VII (navrhované změny v § 31 a § 32). Dosavadní katalog činností obecního úřadu prvního typu při poskytování sociálně-právní ochrany dětem, na které se podle § 6 sociálně-právní ochrana zaměřuje, má spočívat v tom, že tento úřad: zaměřuje svoji pozornost na využívání volného času těchto dětí, zaměřuje svoji pozornost na děti vyhledávající styky s fyzickými osobami nebo skupinami těchto osob požívajícími alkoholické nápoje nebo návykové látky nebo páchajícími trestnou činnost, sleduje u dětí projevy nesnášenlivosti a násilí, věnuje pozornost dětem z rodin s nízkou sociální úrovní, zabraňuje pronikání nepříznivých sociálních a výchovných vlivů mezi ostatní skupiny dětí, nabízí dětem programy pro využití volného času se zřetelem k zájmům dětí a jejich možnostem, spolupracuje se školami, pověřenými osobami, zájmovými sdruženími a dalšími subjekty. Tento katalog se vyznačuje jednak zastaralou terminologií („rodina s nízkou sociální úrovní“), jednak zcela nepřípadně zahrnuje i činnosti, které přitom spadají i podle ZSPOD do samostatné působnosti obce, nikoli do výkonu státní správy v přenesené působnosti (zde „programy pro využití volného času“), čímž zakládá kolizi mezi samosprávou a výkonem státní správy, jednak sem zahrnuje i analytické činnosti, které jsou svou povahou rovněž ve smyslu jiných právních předpisů kompetenčně věcí samosprávy a obsahově součástí zjišťování potřeb občanů na území obce (sledování projevů nesnášenlivosti a násilí). Zejména se však na obce prvního typu kladou z hlediska rozsahu zcela nepřiměřené požadavky vzhledem k věcné šíři těchto kompetencí (výkon dozoru nad trávením volného času ohrožených dětí, na jejich styky se závadovými osobami, na děti ohrožené sociálním vyloučením, kategoricky stanovená povinnost zabraňovat vzniku – „pronikání“ – důvodů vedoucích k nepříznivé sociální situaci, blíže svým účelem i obsahem nevymezená povinná „spolupráce“ s neomezeným okruhem „subjektů“). Tato nepřiměřenost je však na druhou stranu jen zdánlivá, neboť uvedené činnosti jsou současně vymezeny natolik nejasně, že výkon přenesené působnosti na tomto úseku nelze ani kontrolovat a dozorovat a efektivní veřejnosprávní dozor se tedy ani neprovádí. Je tak zřejmé, že nelze jen přenést obsah tohoto ustanovení na odpovídající místo, tedy do úpravy preventivní a poradenské činnosti, ale že je nezbytná i podstatná redukce a zásadní přeformulování dotčené úpravy.

Navrhované ustanovení se musí zejména vyhnout jakýmkoli analytickým a plánovacím, tedy koncepčním úkolům, které by zasahovaly do samostatné působnosti samosprávy, neboť jeho význam má být pouze v garanci určitého minima pomoci ohroženým dětem a jejich rodičům nebo jiným osobám odpovědným za výchovu. Proto se navrhuje stanovit pouze tři činnosti, které bezprostředně směřují k zajištění pomoci a podpory ohroženým dětem tak, že obecní úřad při výkonu sociálně-právní ochrany dětí podle § 6 jednak zajišťuje dostupnost informací o možnostech a způsobech poskytování sociálně-právní ochrany na svém území, tedy zejména poskytne kontakt na příslušný útvar obecního úřadu obce s rozšířenou působností, jednak na požádání dětí, rodičů nebo jiných osob odpovědných za výchovu zprostředkovává možnosti poskytnutí sociální nebo jiné odborné služby anebo kontakt s poskytovatelem takových služeb, je-li jim nezbytné poskytnout pomoc a podporu při ochraně života a dalších práv dítěte nebo při výkonu povinností a práv vyplývajících z rodičovské odpovědnosti, a za třetí spolupracuje s dalšími obecními úřady, krajskými úřady a s poskytovateli odborných služeb při zprostředkování pomoci dětem, rodičům nebo jiným osobám odpovědným za výchovu, popřípadě při zprostředkování kontaktu mezi těmito osobami a poskytovatelem odborných služeb. Jde tedy fakticky pouze o tzv. základní sociální poradenství ve smyslu § 2 odst. 1 a § 37 odst. 2 zák. o soc. službách (každá osoba má nárok na bezplatné poskytnutí základního sociálního poradenství o možnostech řešení nepříznivé sociální situace nebo jejího předcházení. Základní sociální poradenství poskytuje osobám potřebné informace přispívající k řešení jejich nepříznivé sociální situace), omezená však na stranu jednu v návaznosti na § 8 odst. 1 a § 9 ZSPOD pouze na situace ochrany života a dalších práv dítěte nebo při výkonu povinností a práv vyplývajících z rodičovské odpovědnosti, na druhou stranu však poněkud rozšířená i o povinnost iniciativnější pomoci při zprostředkování kontaktu s poskytovateli odborné pomoci. Takto vymezená působnost ostatně úzce souvisí i s úkoly obecních úřadů prvního typu podle dosavadního § 10 odst. 1 písm. f) ZSPOD (poskytnout nebo zprostředkovat rodičům na jejich žádost poradenství při uplatňování nároků dítěte, tedy i nároků na věcnou, nikoli jen dávkovou pomoc, tedy např. i na odborné služby) a zejm. podle § 15 ZSPOD (ocitne- li se dítě bez péče přiměřené jeho věku, zejména v důsledku úmrtí rodičů nebo jejich hospitalizace, je obecní úřad povinen zajistit takovému dítěti neodkladnou péči; při zajištění této péče zpravidla dá přednost příbuznému dítěte).

Slovní spojení „orgán policie“ se již nepoužívá, neboť evokuje spíše policejní orgán ve smyslu trestního řízení (vizte § 12 odst. 2 trestního řádu). Z tohoto důvodu se navrhuje nahradit v § 10 odst. 3 písm. e) a v § 38a odst. 3 (úprava složení poradního sboru kraje pro sociálně-právní ochranu dětí) toto slovní spojení slovy „Policie České republiky“.

K bodu 9 a 10 (§ 11 a § 11a)

V ustanovení § 11 („Poradenská činnost“) bude doplněno tak, že obecní úřad obce s rozšířenou působností poskytuje rodiči bez zbytečného odkladu po umístění dítěte do ústavního zařízení anebo po předání dítěte do péče jiné osoby odpovědné za výchovu dítěte poradenskou pomoc, spočívající zejména v pomoci uspořádat rodinné poměry, které by umožnily návrat dítěte do rodiny, při řešení životní a sociální situace, včetně hmotné úrovně rodiny, v pomoci při spolupráci s orgány sociálního zabezpečení, krajskými pobočkami Úřadu práce a dalšími orgány, a za tím účelem také zprostředkuje rodiči odbornou poradenskou pomoc.

Z hlediska rozsahu poskytovaného poradenství se jedná o přepis dosavadního § 12 odst. 2 ZSPOD. Jde však přitom o nesystematické a nepřehledné zařazení, neboť § 12 ZSPOD upravuje od počátku platnosti zákona především možnost uložit využití odborné poradenské pomoci správním rozhodnutím, a jde tedy o sankční ustanovení, zatímco poskytování odborného poradenství nemá sankční, ale výlučně poradenský charakter. Proto již dnes platí, že způsob poskytnutí pomoci podle § 12 odst. 2 ZSPOD se neliší od obecných forem činnosti orgánu sociálně-právní ochrany, vymezených v § 10 odst. 1 a § 11 odst. 1 ZSPOD, pouze se její obsah a účel vymezuje podrobněji. Vadou dosavadní úpravy je však skutečnost, že se nevztahuje na všechny případy odebrání dítěte z rodiny, ale pouze na ty, kdy je dítě následně umístěno výhradně v ústavním zařízení. Nezahrnuje tak např. stále častější situace, kdy je dítě svěřeno do pěstounské péče na přechodnou dobu. Tuto mezeru navrhovaná úprava odstraňuje. Obecní úřad obce s rozšířenou působností poradenskou pomoc rodičům nabídne bez zbytečného odkladu po odebrání dítěte, její využití rodiči je však samozřejmě dobrovolné (i proto je systematické zařazení normy v nynějším § 12 ZSPOD nevhodné). Z dosavadní úpravy však nebude převzato pravidlo, podle něhož se tato poradenská pomoc poskytuje i „jiným osobám odpovědným za výchovu dítěte“. Neboť okamžikem, kdy je dítě rozhodnutím soudu svěřeno do jiné formy péče o dítě jiné osobě, než byla dosavadní „jiná osoba odpovědná za výchovu“, tato osoba přestává být osobou za výchovu daného dítěte odpovědnou, v čemž je dosavadní úprava zmatečná.

V § 11 se v odst. 1 dále navrhuje rozšířit působnost obecních úřadů obcí s rozšířenou působností o poskytování poradenské pomoci osvojitelům nebo osobám pečujícím v souvislosti s osvojením dítěte nebo svěřením dítěte do péče, kterou jinak poskytuje krajský úřad. Jedná se pouze o reflexi reálného stavu, neboť tyto úřady jsou příslušné k přijetí žádosti o zařazení do evidence žadatelů (osob vhodných stát se osvojiteli nebo pěstouny), v praxi jsou tedy prvotním orgánem sociálně-právní ochrany dětí, s nímž zájemci o osvojení nebo pěstounskou péče přicházejí do styku. Již dnes tak běžně dochází k tomu, že osvojitelé či osoby pečující se na obecní úřady obcí s rozšířenou působností obracejí s žádostí o radu a pomoc i po osvojení dítěte nebo po jeho svěření do pěstounské či poručnické péče.

V § 11 se navrhuje vložení nového odst. 2, jehož účelem je podobně jako v případě obecních úřadů prvního typu v návrhu § 10 odst. 2 začlenit do úpravy preventivní a poradenské činnosti úkoly obecních úřadů obcí s rozšířenou působností, jimiž bude nahrazen okruh činností těchto orgánů „při péči o děti uvedené v § 6“, nesystematicky a nepřehledně dosud upravený v § 32 odst. 2 ZSPOD. K tomu rovněž srov. také odůvodnění ke změnám v části třetí v hlavě VII (navrhované změny v § 31 a § 32). Dosavadní katalog činností obecního úřadu obce s rozšířenou působností při poskytování sociálně-právní ochrany dětem, na které se podle § 6 sociálně-právní ochrana zaměřuje, má spočívat v tom, že tento úřad: působí proti opakovaným poruchám v chování a jednání dětí se zvláštní pozorností věnovanou pachatelům trestné činnosti, upozorňuje krajské úřady na potřebu napomáhat dětem, které ukončily školní docházku, při získávání možnosti pokračovat v další přípravě na povolání, zejména jde-li o děti propuštěné z ústavní výchovy, ochranné výchovy nebo výkonu trestu odnětí svobody, spolupracuje s krajskými pobočkami Úřadu práce při zprostředkování vhodného zaměstnání pro tyto děti, usměrňuje péči o tyto děti podle programů péče o problémové skupiny dětí zpracovaných státními orgány, obcemi, pověřenými osobami a dalšími právnickými a fyzickými osobami, pomáhá dětem překonat problémy, které mohou vést k negativním projevům v jejich chování. Pro takto bezhraničně a přitom nejasně vymezený rozsah přenesené působnosti platí identické kritické hodnocení, jako v případě vymezení působnosti obecního úřadu prvního typu v dosavadním § 32 odst. 1, uvedené výše. I zde tedy současně platí, že nelze jen přenést obsah stávajícího ustanovení na odpovídající místo, tedy do úpravy preventivní a poradenské činnosti, ale že je nezbytná i podstatná redukce a zásadní přeformulování dotčené úpravy.

V návaznosti na § 6 se vymezuje cílová skupina (okruh oprávněných osob) tak, že odborné sociální poradenství se poskytuje pouze ohroženým dětem, jejich rodičům nebo jiným osobám odpovědným za výchovu, a současně se v návaznosti na § 8 a § 9 ZSPOD stanovuje podmínka, že toto poradenství se poskytuje jen tehdy, je-li nezbytné oprávněným osobám poskytnout pomoc a podporu při ochraně života a dalších práv dítěte nebo při výkonu povinností a práv vyplývajících z rodičovské odpovědnosti. Podobně se navrhuje stanovit, že obecní úřad obce s rozšířenou působností vykonává činnosti sociální práce vedoucí k řešení nepříznivé sociální situace, ale pouze ve vztahu k jasně vymezené cílové skupině, totiž ve vztahu k dětem, uvedeným v § 6, nebo jejich rodinám a současně opět za podmínky, vyplývající z § 8 odst. 1 a § 9, totiž je-li jim nezbytné poskytnout pomoc a podporu při ochraně života a dalších práv dítěte nebo při výkonu povinností a práv vyplývajících z rodičovské odpovědnosti; přitom by obecní úřad obce s rozšířenou působností, konkrétně jeho útvar vykonávající sociálně-právní ochranu, měl, obdobně jako je tomu podle § 92 písm. d) zákona o soc. službách spolupracovat podle potřeby s krajskou pobočkou Úřadu práce a krajským úřadem.

Do ustanovení § 11 odst. 1, 2 se doplňuje možnost poskytování odborné pomoci osobám blízkým dítěti i v případě, že osoba blízká nemá postavení jiné osoby odpovědné za výchovu dítěte podle § 2a písm. a). Za současného právního stavu upravuje ZSPOD poskytování poradenství či jiné formy pomoci jiným osobám, než jsou rodiče nebo jiné osoby odpovědné za výchovu dítěte, pouze v § 16a odst. 2 v souvislosti s převzetím dítěte do dlouhodobé péče se souhlasem rodičů a bez rozhodnutí soudu. Je však pravdou, že v řadě případů se zejména příbuzní či jiné osoby blízké fakticky ujmou péče o dítě i bez výslovného souhlasu rodičů, pokud je dítě rodiči opuštěno a bez dalšího ponecháno v péči širší rodiny. Přičemž i v těchto případech poskytuje OSPOD osobám, které se ujaly péče o dítě, pomoc a podporu při řešení nastalé situace, ačkoliv tyto osoby zatím nemají postavení jiné osoby odpovědné za výchovu dítěte ani nejsou v postavení osoby pečující podle § 2a písm. c) bod 2 a 3. Obdobně to platí i v situacích, kdy je dítě umístěno do pěstounské péče na přechodnou dobu nebo do ústavního zařízení, a rodiče v dané chvíli nechtějí či nemohou péči o dítě zajistit, zatímco by přicházelo v úvahu svěření dítěte do péče někoho z okruhu širší rodiny dítěte.

V praxi se lze dále setkat i s případy odebrání dítěte z péče jiné pečující osoby, než jsou rodiče (např. péče prarodiče či jiných členů širší rodiny, kterým bylo dítě dříve svěřeno do péče, pěstounské péče, péče poručníka). Důvody odebrání dítěte přitom mohou být různé. Může jít pouze o přechodný nepříznivý stav, který by bylo možné za pomoci OSPOD překonat. Proto mnohdy může být v zájmu dítěte poskytovat pomoc i těmto jiným osobám (do té doby odpovědným za výchovu), aby se mohlo dítě vrátit zpět do jejich péče. Přitom v souladu s vymezením okruhu osob blízkých v § 22 odst. 1 a v § 927 OZ lze zpravidla považovat za osobu blízkou dítěti také osobu, která dříve byla ve vztahu k dítěti jinou osobou odpovědnou za výchovu dítěte, pokud je mezi ní a dítětem vytvořen oboustranný citový vztah. Navrhuje se proto doplnění § 11 odst. 1, 2 v reflexi již stávající zaběhnuté praxe OSPOD, pokud jde o poskytování pomoci osobám blízkým dítěti. Je na místě zdůraznit, že se nejedná o pomoc v situaci, kdy bylo dítě z péče osoby blízké předáno do péče rodičů, ale pouze v případě umístění dítěte do náhradní rodinné nebo ústavní péče, případně o pomoc nezbytnou k ochraně práv dítěte (zejména při opuštění dítěte rodiči nebo v souvislosti s uplatněním práva dítěte na udržování osobního styku s osobami blízkými, s nimiž má dítě navázán nikoliv přechodný citový vztah podle § 927 OZ).

V § 11 se v odst. 3 navrhuje podstatným způsobem přeformulovat působnost krajských úřadů v rámci poradenské činnosti, související s náhradní rodinnou péčí. Přípravy zájemců o osvojení nebo pěstounskou péči k přijetí dítěte do rodiny, popř. přípravy jejich osob blízkých mají charakter vzdělávací, nikoli primárně poradenský, proto do ustanovení § 11 systematicky nepatří. Návrh zákona si navíc klade za cíl přípravy k přijetí dítěte do rodiny upravit systematicky vhodněji, a především podrobněji v rámci části čtvrté v novém ustanovení § 44 (srov. odůvodnění k tomuto ustanovení). Proto se navrhuje z písm. a) vypustit veškeré zmínky o přípravách, a vypustit písm. b), týkající se příprav dětí. Současně v návětí změnit dosavadní nevhodné označení činnosti krajského úřadu („zajišťuje“) na přiléhavější slovo „poskytuje“, úzce se vážící k předmětu této činnosti, totiž poskytování poradenství.

Dále bude z ustanovení § 11 vypuštěn pro nadbytečnost dosavadní odst. 3, který se týká zajišťování přípravy a poradenské pomoci pro osobně pečující poručníky nebo v případě svěření dítěte do péče jiné osoby. Nadbytečnost této dosavadní úpravy vyplývá ze skutečnosti, že osobně pečující poručník má postavení osoby pečující v souladu s § 2a písm. c) bod 4 a nově bude mezi osoby pečující podle § 2a písm. c) bod 1 doplněna rovněž osoba, které bylo dítě svěřeno do osobní péče podle § 953 a násl. OZ (tzv. svěřenectví). Namísto toho bude v úpravě poskytování poradenské pomoci obecním úřadem obce s rozšířenou působností a krajským úřadem v § 11 odst. 1 a odst. 3 pojem „pěstounům“ nahrazen pojmem „osobám pečujícím“, který zahrnuje i osobně pečující poručníky a osoby pečující o dítě podle § 953 OZ.

K bodům 11 a 21 (přesun Hlavy II v rámci části třetí)

V části třetí se navrhuje přesunout označení a nadpis hlavy II „Opatření na ochranu dětí“ tak, aby byl uveden již nad § 12. Dosavadní zařazení § 12 až 13a v části třetí hlavě I, tedy v úpravě „Preventivní a poradenské činnosti“ je nesystematické. Ustanovení § 12 upravuje „sankční“ uložení povinnosti rodičům nebo jiným osobám odpovědným za výchovu dítěte využít odbornou poradenskou pomoc, zejména v případě, kdy rodiče nebo jiné pečující osoby nezajistili dítěti odbornou poradenskou pomoc, ačkoliv dítě takovou pomoc nezbytně potřebuje. Ustanovení § 13 upravuje „výchovná opatření“, tedy opět sankční ustanovení, ukládaná rodičům, dítěti nebo dalším osobám ve správním řízení (napomenutí, dohled, zákaz činnosti, povinnost využít odbornou poradenskou pomoc nebo povinnost účastnit se prvního setkání se zapsaným mediátorem) a § 13a upravuje výchovné opatření dočasného odnětí dítěte z dosavadního prostředí na dobu nejdéle 3 měsíců (popř. prodlužené na 6 měsíců) a jeho umístění ve vyjmenovaném typu ústavního zařízení rozhodnutím soudu zpravidla na návrh orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Jedná se ve všech případech o opatření na ochranu sociálně ohrožených dětí sankčního charakteru, která se svou povahou blíží opatřením uvedeným v § 14 a 15. Naopak se nejedná o činnosti sociální prevence nebo poradenství. Dosavadní distribuce uvedených ustanovení mezi hlavu I a hlavu II je tedy matoucí, nesystematická a nevhodná. Před § 14 bude vypuštěno dosavadní označení hlavy II a její nadpis, neboť budou uvedeny již před § 12.

K bodu 12 (§ 12 odst. 2)

V § 12 se dosavadní text odst. 2 navrhuje nahradit úpravou, podle níž obecní úřad obce s rozšířenou působností může upravit podrobnosti ohledně povinnosti osoby pečující zvyšovat si znalosti a dovednosti v oblasti výchovy a péče o dítě podle § 47a odst. 2 písm. f) ZSPOD, nemá-li tato uzavřenu dohodu o výkonu pěstounské péče. Povinnost zvyšovat si znalosti a dovednosti v oblasti výchovy a péče o dítě upraví v rozsahu, který se jinak poskytuje na základě uzavřené dohody o výkonu pěstounské péče; v rozhodnutí přitom blíže vymezí obsah a zaměření tohoto zvyšování znalostí a dovedností. Zvyšování znalostí a dovedností pak na základě uzavřené smlouvy poskytuje pověřená osoba, oprávněná jinak poskytovat osobě pečující odbornou poradenskou a další pomoc při výkonu pěstounské podle § 48 odst. 2 písm.

d) ZSPOD, i když s osobou pečující uvedenou ve větě první neuzavřela dohodu o výkonu pěstounské péče. Tím se reaguje na záměr zrušit dosavadní správní rozhodnutí o úpravě podrobností ohledně výkonu práv a povinností založených v § 47a odst. 2 ZSPOD podle § 47b odst. 2. Z celkem tří povinností, uvedených dosud v § 47a odst. 2 písm. f) až h) ZSPOD, může být ve správním rozhodnutí totiž vykonatelně upraveno právě jen „vzdělávání“, tedy zvyšování si znalostí a dovedností osoby pečující. Povinnost umožnit „sledování naplňování dohody o výkonu pěstounské péče“ nemůže být předmětem správního rozhodnutí, neboť maření této povinnosti je nejvýše důvodem pro výpověď dohody o výkonu pěstounské péče (správní rozhodnutí „vypovědět“ nelze). Osobu pečující v této souvislosti stíhá však povinnost spolupracovat s orgány sociálně-právní ochrany při ochraně zájmů a práv dítěte, dostavovat k osobnímu jednání, předložit listiny a další doklady, poskytnout nezbytné informace a umožnit návštěvu zaměstnance orgánu sociálně-právní ochrany v obydlí, popřípadě v jiném prostředí, kde dítě žije, podle § 53 odst. 2 ve spojení s odst. 3 ZSPOD, a dozor nad dětmi v náhradní péči, vykonávaný správním úřadem ze zákona, aniž by musel být nejprve konkretizován jakýmkoli rozhodnutím, je současně upraven v § 19 odst. 4 (nově odst. 3) ZSPOD, podle něhož obecní úřad obce s rozšířenou působností sleduje vývoj dětí, které byly svěřeny do výchovy jiné osoby odpovědné za výchovu dítěte a vývoj dětí v předpěstounské péči. Poslední povinnost uvedená dnes v § 47a odst. 2, totiž povinnost udržovat, rozvíjet a prohlubovat sounáležitost dítěte s osobami dítěti blízkými, zejména s rodiči a umožnit styk rodičů s dítětem v pěstounské péči, je primárně zákonnou povinností vyplývající z § 967 OZ, a i § 47a odst. 2 písm. h) tu dodává „pokud soud rozhodnutím nestanoví jinak“. O plnění uvedené povinnosti tedy opět nelze rozhodovat ve správním řízení ani ji ve správním řízení vynucovat, ale neshodu v takové věci může rozhodovat pouze civilní soud, stejně jako v té věci vést případný a výlučný soudní výkon rozhodnutí.

Pokud by však byla dosavadní možnost upravit některé povinnosti osoby pečující správním rozhodnutím vypuštěna bez náhrady, nebylo by možné ani ukládat (ani případně vynucovat) třetí povinnost osoby pečující, totiž její povinnost zvyšovat si znalosti a dovednosti v oblasti výchovy a péče o dítě, kterou však ve správním řízení naopak z věcného hlediska ukládat nejen že lze, ale v zájmu svěřených dětí to může být i nezbytné. Obsahem zvyšování si znalostí a dovedností v oblasti výchovy a péče o dítě totiž není čistě poradenská pomoc, při potřebě jejíhož uložení by postačovala úprava dosavadního § 12 odst. 1. Orgán sociálně-právní ochrany dětí při ukládání této povinnosti však bude limitován dvěma faktory: za prvé tím, že dotčená osoba pečující neuzavřela dohodu o výkonu pěstounské péče a není tu tak žádný subjekt, který by průběžné vzdělávání osoby pečující zajišťoval, a současně nelze uložit uvedenou povinnost v rozsahu širším, než je minimální rozsah tohoto vzdělávání podle dohody o výkonu pěstounské péče podle § 47a odst. 2, tedy „18 hodin v době 12 kalendářních měsíců po sobě jdoucích“ (popřípadě, jde-li o osoby vykonávající zprostředkovanou pěstounskou péči „24 hodin v době 12 kalendářních měsíců po sobě jdoucích“), neboť k širšímu rozsahu svého vzdělávání může osoba pečující přistoupit pouze dobrovolně. Po uložení povinnosti zvyšovat si znalosti a dovednosti v oblasti výchovy a péče o dítě z rozhodnutí povinná osoba může požádat kteroukoli pověřenou osobu o poskytnutí této vzdělávací služby, o čemž bude uzavírat samostatnou smlouvu. Toto plnění, na rozdíl od poskytování možnosti zvyšovat si znalosti a dovednosti na základě dohody o výkonu pěstounské péče však bude podléhat úhradě, jejíž maximální výši za jednu hodinu stanoví ministerstvo v prováděcí vyhlášce. Účinky správního rozhodnutí pominou samozřejmě i tehdy, pokud povinná osoba pečující po vydání rozhodnutí uzavře dohodu o výkonu pěstounské péče podle § 47b ZSPOD.

K bodům 13 a 14 (§ 12 odst. 3 a 4)

V § 12 se v odst. 3 vypustí slova „a pomoc podle odstavce 2 poskytnout“ v návaznosti na změny provedené v odst. 2.

V § 12 odst. 4 se doplňuje úprava zrušení určení obsahu a zaměření povinnosti osoby pečující zvyšovat si znalosti a dovednosti v oblasti výchovy a péče o dítě (viz výše odůvodnění k návrhu nového znění § 12 odst. 2). Důvodem tohoto zrušení bude skutečnost, že osoba pečující uzavřela dohodu o výkonu pěstounské péče, jejíž součástí je i úprava povinnosti osoby pečující zvyšovat si znalosti a dovednosti v oblasti výchovy a péče o dítě (viz § 47a odst. 2 písm. f) ve spojení s § 47b odst. 1 ZSPOD).

K bodům 15, 16, 18, 19, 20, 25, 27 a 29 (§ 13a a 16b, účinnost 1. 1. 2025)

Minimální věkové hranice pro pobyt dětí v péči ZDVOP se navrhuje posunout od 1. ledna 2025 na 4 roky tak, aby došlo ke sladění s platnou úpravou věkové hranice u školských zařízení pro výkon ústavní výchovy a u domovů pro osoby se zdravotním postižením. Tato skutečnost se promítá též do ustanovení § 13a odst. 1 úvodní části ustanovení.

V návaznosti na zrušení úpravy dětského domova pro děti do 3 let věku v § 43 a 44 zákona o zdravotních službách je nezbytné zrušit či změnit některá související ustanovení v zákoně o sociálně-právní ochraně dětí. V ustanovení § 13a se ruší úprava, která umožňuje soudu nařídit rozhodnutím o uložení výchovného opatření pobyt dítěte v zařízení poskytovatele zdravotních služeb, kterým se za současného právního stavu rozumí právě dětský domov pro děti do 3 let.

V ustanovení § 16b se ruší úprava rozhodování obecního úřadu obce s rozšířenou působností o vydání nebo zrušení souhlasu s poskytováním zaopatření a zdravotních služeb dítěti v dětském domově pro děti do 3 let věku na základě smlouvy.

K bodu 17 (§ 13a odst. 1, účinnost 1. 1. 2026)

Pokud jde úpravu podmínek pro poskytování pobytových sociálních služeb dětem do 4 let věku v domovech pro osoby se zdravotním postižením (dále jen „DOZP“) podle § 48 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění novelizace provedené zákonem č. 363/2021 Sb. s účinností od 1. 1. 2025, bude navrženo, aby s účinností od r. 2026 byla tato úprava zrušena a nahrazena novou úpravou, která stanoví bezvýjimečný zákaz pro poskytování pobytových sociálních služeb v DOZP pro děti do 4 let věku.

K bodům 22 až 24 (§ 14)

V ustanovení § 14 odst. 1 ZSPOD je vhodné provést některé upřesňující a doplňující úpravy. Především se navrhuje doplnit oprávnění obecního úřadu obce s rozšířenou působností podat soudu návrh na rozhodnutí o propuštění dítěte ze zdravotního ústavu (§ 82 z. ř. s.; oblast tzv. zdravotních detencí) a návrh na vyslovení nepřípustnosti držení dítěte v zařízení sociálních služeb (§ 84a z. ř. s.; tzv. sociální detence).

Je především správné, aby OSPOD jako orgán dozoru nad dodržováním práv dětí mohl iniciovat zahájení soudního řízení, které může vést k ukončení nedůvodného pobytu dítěte v zařízení poskytovatele zdravotních služeb nebo v zařízení sociálních služeb. Návrhová oprávnění orgánů sociálně-právní ochrany dětí jsou v ZSPOD i s ohledem na zásadu legality vyplývající z čl. 2 odst. 3 Ústavy a z čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod upravena taxativním způsobem, a to v § 14 odst. 1, 5, § 16, § 19 odst. 2, 3, § 28 věta poslední, § 37 odst. 3 písm. a) až c) a § 50u odst. 2. Mimo jejich meze nejsou orgány sociálně-právní ochrany oprávněny iniciovat civilní soudní řízení týkající se dítěte. Případy „donucení“ k využití zdravotních služeb - tedy péče bez souhlasu pacienta, resp. zákonného zástupce, upravuje § 38 odst. 1, 2 zák. o zdrav. službách (hospitalizace pacienta bez jeho souhlasu). Rovněž tak soudní řízení o vyslovení přípustnosti převzetí nebo držení v ústavu zdravotnické péče je zařazeno v předpisech upravujících občanské soudní řízení samostatně vedle úpravy předběžné úpravy poměrů dítěte v rámci řízení ve věcech rodinněprávních. Detenční řízení se však v civilní oblasti týká pouze případů, kdy pacient „ohrožuje bezprostředně a závažným způsobem sebe nebo své okolí a jeví známky duševní poruchy nebo touto poruchou trpí nebo je pod vlivem návykové látky, pokud hrozbu pro pacienta nebo jeho okolí nelze odvrátit jinak“, a nakonec je hospitalizace bez souhlasu pacienta možná i tehdy, když „jeho zdravotní stav vyžaduje poskytnutí neodkladné péče a zároveň neumožňuje, aby vyslovil souhlas“. Nezletilé děti je pak možno hospitalizovat bez souhlasu (zákonného zástupce) rovněž tehdy, „jde-li o podezření na týrání, zneužívání nebo zanedbávání“, a současně jim poskytnout též zdravotní péči, ovšem pouze neodkladnou, a zde by tedy opět měla nastoupit aplikace právní úpravy zdravotní detence, a nikoli řešení situace předběžnou úpravou poměrů dítěte jako úpravou rodinněprávní.

Návrhem na doplnění výčtu návrhových oprávnění obecního úřadu obce s rozšířenou působností v § 14 odst. 1 se odstraňuje stav nedostatku pravomoci, resp. aktivní legitimace orgánů sociálně-právní ochrany dětí v nesporném civilním soudním řízení, čímž by se mělo umožnit, aby tento orgán svým podáním k soudu reagoval adekvátně ve vztahu k situaci dítěte. Tím dojde i k posílení práv dotčených dětí i v souladu se závěry, vyplývajícími z citovaného rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III ÚS 916/13. Mělo by tak současně dojít k omezení zneužívání úpravy předběžné úpravy poměrů dítěte v oblasti, která je řešena přednostně jinými právními instituty, totiž právě hmotněprávní i procesně právní úpravou zdravotních detencí.

Obdobná situace je i v případě tzv. sociálních detencí. Dítě se může v zařízení sociálních služeb

– typicky domově pro osoby se zdravotním postižením - nacházet nejen na základě rozhodnutí soudu o nařízení ústavní výchovy, ale rovněž i tzv. dobrovolně, na základě smlouvy uzavřené v zastoupení. To se týká zejména mladistvých, tedy klientů starších 15 let, avšak mladších 18 let, v jejichž případě již orgán sociálně-právní ochrany děti nevyslovuje obligatorní souhlas s uzavřením této smlouvy podle § 16b ZSPOD. Přesto i tito nezletilí klienti v ústavních zařízeních jsou cílovou skupinou sociálně-právní ochrany ve smyslu § 29 odst. 1 ZSPOD popř. ve smyslu § 6 písm. f) ZSPOD, neboť sociálně-právní ochrana se zaměřuje také na děti (tzn. všechny osoby mladší 18 let, byť již starší 15 let), které jsou na základě žádostí rodičů nebo jiných osob odpovědných za výchovu dítěte opakovaně umísťovány do zařízení zajišťujících nepřetržitou péči o děti nebo jejich umístění v takových zařízeních trvá déle než 6 měsíců, přičemž tento orgán sleduje především dodržování práv dítěte v ústavních zařízeních. Jeví se proto jako nezbytné, aby pro výkon tohoto sledování dodržování práv dětí měl i efektivní nápravný nástroj, jakým je aktivní legitimace pro podání návrhu soudu na vyslovení nepřípustnosti držení dítěte v zařízení sociálních služeb. I zde totiž je jediným přípustným nástrojem v současnosti podání návrhu na předběžnou úpravu poměrů dítěte (tedy na umístění dítěte v jiném vhodném prostředí), ačkoli úprava tzv. sociálních detencí jako lex specialis by měla mít přednost, pro absenci pravomoci (aktivní legitimace) ji však nelze využít.

V § 14 odst. 1 se dále navrhuje doplnění návrhového oprávnění obecního úřadu obce s rozšířenou působností ve věci omezení nebo zákazu styku s dítětem. Je sice pravdou, že omezení či zákaz styku rodiče s dítětem může být řešeno i prostřednictvím návrhu soudu na omezení rodičovské odpovědnosti nebo na omezení výkonu rodičovské odpovědnosti podle platného § 14 odst. 1 písm. b) ZSPOD. V rámci těchto rozhodnutí soudu lze rodiče omezit rovněž v jejich povinnosti a právu udržovat osobní styk s dítětem, včetně stanovení rozsahu a dalších podmínek styku s dítětem nebo úplného zákazu styku. Nicméně v některých případech, ve kterých je důvodné osobní styk dítěte s rodičem upravit, nemusí být splněna podmínka pro omezení rodiče v rodičovské odpovědnosti nebo v jejím výkonu spočívající v tom, že rodič řádně nevykonává svoji rodičovskou odpovědnosti (§ 870 odst. 1 OZ). Může se jednat např. o situaci, kdy je žádoucí upravit tzv. asistovaný kontakt dítěte s rodičem s ohledem na potřeby dítěte, nikoliv s ohledem na to, že rodič nevykonává řádné své povinnosti a práva vyplývající z rodičovské odpovědnosti.

Zákaz či omezení styku rozhodnutím soudu jsou proto myslitelné i samostatně, aniž by byla rodičovská odpovědnost dotčena (§ 891 odst. 2 OZ). Zákaz styku připadá do úvahy i v případech, kdy rodič nezneužil rodičovskou odpovědnost, vyžaduje-li to „aktuální nezbytnost takového opatření a zájem dítěte, z něhož tato nezbytnost vyplývá“, a v takovém případě „je opatřením časově omezeným“ (srov. III. ÚS 438/05). Rozdíl mezi oběma případy bude tedy v míře porušení povinností ze strany rodiče a intenzitě zasažení zájmu dítěte. I případy, které jsou uváděny v souvislosti s omezením nebo zákazem styku podle § 891 odst. 2 OZ, však mohou být z hlediska sociálně-právní ochrany dítěte relevantní: „Může jít tedy nejenom o situace, kdy dítě je při pobytu s druhým rodičem ohrožováno na zdraví, ale i o situace, kdy dítě je druhým rodičem neurotizováno, popouzeno vůči rodiči, který má dítě ve výchově, ale i o situace, kdy rodič nabízí dítěti nevhodný životní příklad, ohrožuje mravnost apod.“ (Srov. L. Westphalová in Králíčková, Z., Hrušáková, M., Westphalová, L. a kol. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655−975). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 868). Pro sledované účely se navrhuje, aby se OSPOD mohl v zájmu ochrany dítěte obrátit na soud s návrhem na omezení nebo zákaz styku s dítětem. Naproti tomu OSPOD nebude aktivně legitimován k podání návrhu na úpravu podmínek styku dítěte s rodičem dítěte v případech, kdy rodiče dítěte (zpravidla tzv. pečující rodič na straně jedné a tzv. nepečující rodič na straně druhé) nejsou schopni řešit podmínky styku (časový rozsah, místo, osoby přítomné u styku apod.) na základě dohody, která má ve věci styku s dítětem zásadně přednost před soudní úpravou (viz § 891 odst. 1 o.z.). V těchto případech je žádoucí a správné, aby návrh k soudu na úpravu podmínek styku s dítětem podali rodiče nebo alespoň jeden z rodičů a aby v tomto návrhu specifikovali své představy o podmínkách styku, a to i s přihlédnutím k názoru samotného dítěte (viz § 875 odst. 2 o.z.).

Z § 14 se dále navrhuje bez náhrady vypustit dosavadní odst. 6, který nevhodně, zastarale a dle doktríny obsoletně stanovuje, že „obecní úřad [obce prvního typu, tedy nikoli obecní úřad obce s rozšířenou působností] podává soudu podněty k opatřením týkajícím se výchovy dětí podle zvláštního právního předpisu. O podání podnětu soudu obecní úřad neprodleně uvědomí obecní úřad obce s rozšířenou působností.“ Z § 474 odst. 2 z. ř. s. vyplývá, že na soud se může s podnětem „stran péče o nezletilého“ (nikoli již „výchovy“, jak uvádí zastarale dosavadní znění § 14 odst. 6 ZSPOD) obrátit kterákoliv fyzická a právnická osoba, čímž je však nezbytné rozumět právě fyzickou nebo právnickou osobu, ale nikoli správní úřad (jímž je i obecní úřad obce prvního typu), neboť ten může ve smyslu čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny vykonávat svou pravomoc jen v mezích a způsobem zákonem výslovně stanoveným. Je to obecní úřad obce prvního typu, který je povinen podle § 10 odst. 1 písm. a) ZSPOD vyhledávat sociálně ohrožené děti („děti podle § 6“) a oznamovat následně obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností (obce třetího typu) podle písm. g) cit. ust. „skutečnosti, které nasvědčují tomu, že jde o děti uvedené v § 6“. Stejně tak v krizových sociálních situacích dítěte je obecní úřad (obce prvního typu) povinen podle § 15 odst. 1 ZSPOD zajistit dítěti pouze neodkladnou péči („okamžitou pomoc“), tzn. faktickou osobní péči u příbuzného nebo jiné vhodné osoby. Podle poslední věty cit. ust. „o uvedeném opatření obecní úřad neprodleně uvědomí obecní úřad obce s rozšířenou působností“ a teprve tento podle odst. 2 cit. ust. následně „posoudí, zda jsou v případě uvedeném v odstavci 1 dostatečně zajištěna práva dítěte a uspokojovány jeho odůvodněné potřeby, nebo zda je potřebné učinit další opatření směřující k ochraně dítěte“, tedy např. podáním některého z návrhů soudu péče o nezletilé, k nimž mu právě proto svědčí aktivní legitimace, včetně podání návrhu na předběžnou úpravu poměrů dítěte, k němuž mu svědčí dokonce výlučná aktivní legitimace (a jiný orgán takový návrh učinit ani nemůže).

Je to tedy obecní úřad obce s rozšířenou působností, který má plnou pravomoc v taxativně uvedených věcech za účelem ochrany práv dítěte iniciovat svým návrhem nesporné soudní řízení ve věci dítěte. Jiné orgány sociálně-právní ochrany dětí by tuto úpravu (s výjimkou specifických oprávnění Úřadu práce v souvislosti s přechodem práva výživného některých dětí na stát, které však výslovně zákon upravuje) a především obecnou působnost obecních úřadů obcí s rozšířenou působností neměly obcházet, byť méně formálními postupy (jako je např. podávání jakýchkoli „podnětů“ nebo jiných nespecifických podání kterýmkoli orgánům veřejné moci), a to již vůbec ne na základě zastarale a proto dnes již i zmatečně formulované úpravy, kterou i z posledně uvedeného důvodu lze již dnes považovat za neaplikovatelnou.

K bodu 26 a 28 (§ 16b odst. 1 písm. b) a odst. 2)

Souhlasy s poskytováním ochrany a pomoci dítěti v ústavních zařízeních se vydávají i v případě prodloužení smlouvy, které však nemusí být nezbytně v délce 3 měsíce, jak je nyní uvedeno v citovaném ustanovení. V textu tohoto ustanovení je odkaz na § 42a odst. 4, který stanoví, že lze smlouvu prodloužit „nejvýše o další 3 měsíce“, není nezbytné tedy znovu uvádět délku prodloužení smlouvy.

Vedle toho se v § 16b odst. 2 nově stanoví lhůta pro podání žádosti o vydání souhlasu s prodloužením smlouvy o poskytování ochrany a pomoci dítěti v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc podle § 42a odst. 4, jejíž úprava dosud v zákoně chybí, když platné znění § 16b odst. 2 reguluje pouze lhůtu pro podání žádosti o vydání prvotního souhlasu OSPOD s pobytem dítěte po jeho přijetí do ústavního zařízení na základě smlouvy. Navrhuje se, že žádost o vydání souhlasu s prodloužením smlouvy podle § 16b odst. 1 písm. b) je zásadně nezbytné podat nejpozději do třetího pracovního dne po uzavření dodatku, kterým se prodlužuje smlouva o poskytování ochrany a pomoci dítěti v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Zároveň však žádost o vydání souhlasu s prodloužením smlouvy nesmí být nikdy podána až po zániku závazku z prodlužované smlouvy o poskytování ochrany a pomoci, tj. po uplynutí původně sjednané doby trvání (platnosti) smlouvy.

K bodu 30 (§ 19 odst. 1 písm. c)

V § 19 odst. 1 písm. c) je v návaznosti na změny v § 11 a § 12 související s poskytováním poradenské pomoci rodičům po umístění dítěte v náhradní péči, upraven odkaz.

K bodům 31 a 32 (§ 19 odst. 2 a 4)

V § 19 dochází k vypuštění dosavadního odstavce 2, který upravuje postup krajské pobočky Úřadu práce České republiky při uplatňování práva státu na výživné pro dítě svěřené do pěstounské péče, v návaznosti na přiznání příspěvku na úhradu potřeb dítěte podle § 47f. Tato úprava se systematicky přesouvá do části páté ZSPOD, konkrétně do úpravy příspěvku na úhradu potřeb dítěte v ust. § 47g (viz dále odůvodnění k bodu 81).

Změna v § 19 odst. 4 (nově odst. 3) se navrhuje s ohledem na skutečnost, že osoby pečující budou nově uzavírat dohodu o výkonu pěstounské péče podle § 47b pouze nepovinně. V případě osob pečujících, které se rozhodnou dohodu o výkonu pěstounské péče neuzavřít, tak již nebude v rámci doprovázení probíhat pravidelný osobní kontakt doprovázejícího sociálního pracovníka s osobou pečující a se svěřeným dítětem v rozmezí nejméně jednou za 2 měsíce. Proto je nezbytné, aby u těchto osob pečujících byly naopak častěji, než dosud prováděny pravidelné návštěvy pověřeného zaměstnance orgánu sociálně-právní ochrany dětí. To znamená, že v rámci dohledu OSPOD nad výkonem pěstounské péče bude častější frekvence návštěv dítěte a rodiny v rozmezí nejméně jednou za 3 měsíce platit pro osoby pečující, které nebudou mít uzavřenou dohodu o výkonu pěstounské péče, a to po celou dobu výkonu pěstounské péče. Naproti tomu pro osoby pečující, které budou mít uzavřenou dohodu o výkonu pěstounské péče, bude platit frekvence návštěv nejméně jednou za 3 měsíce pouze v období prvních 6 měsíců výkonu pěstounské péče a po uplynutí doby 6 měsíců se frekvence návštěv prodlouží na rozmezí nejméně jednou za 6 měsíců.

K bodu 33 (Část třetí, Hlava IV)

K Hlavě IV obecně

Stávající Hlava IV Části třetí zákona (Zprostředkování osvojení a pěstounské péče) je v současnosti po jejích opakovaných novelizacích (zejm. zák. č. 272/2001 Sb., zák. č. 134/2006 Sb., zák. č. 401/2012 Sb. a další) značně nepřehledná, právní úprava je složitá, částečně je regulace této problematiky zakotvena úplně v jiných ustanoveních zákona (§ 11 odst. 2, § 53 odst. 4 ZSPOD atd.). Další navrhované věcné úpravy by celou tuto systematiku dále ještě více znepřehlednily a opětovně tak snížily její uživatelskou přívětivost. Proto se jeví jako vhodné, ba nezbytné v kontextu navrhovaných věcných změn, jakož i dalších navrhovaných legislativně technických úprav, zpřesnění a doplnění, přistoupit i k systematickému zpřehlednění této hlavy jako celku, obsahově zjednodušit právní úpravu zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče, zpřesnit užívanou terminologii a rovněž tuto úpravu úzce provázat s úpravou správního řádu a se zásadami správního řízení obecně.

Výchozí metodologické zásady pro provedení uvedeného záměru představují:

- systematické přizpůsobení právní úpravy okruhům regulace (v rámci jedné skupiny ustanovení upravit to, co se týká evidence a spisové dokumentace dětí, jimž se náhradní rodinná péče zprostředkovává, na straně jedné, na straně druhé pak v rámci další skupiny upravit to, co se týká zájemců o náhradní rodinnou péči),

- v souvislosti s tím systematické přizpůsobení právní úpravy tomu, jak vymezuje zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče úvodní ustanovení § 19a odst. 1 (nejprve tedy vymezit to, co se týká evidence dětí, jimž se náhradní rodinná péče zprostředkovává, pak teprve to, co se týká evidence žadatelů a až nakonec upravit vlastní zprostředkování, tedy tzv. párování dětí s vybranými zájemci včetně případného přerušení této správní činnosti), a dále systematické přizpůsobení právní úpravy průběhu řízení resp. správních činností i z chronologického hlediska (zejm. v případě žadatelů jde o úpravu postupu řízení o žádosti o zařazení do evidence postupně od jejího podání na OÚ ORP, přes postup řízení před KÚ a postup MPSV v odvolacím řízení, až ke stanovení povinností žadatelů po jejich zařazení do evidence a postup při vyřazení z této evidence),

- v maximální možné míře v rámci navržených úprav využití, je-li to možné z obsahového hlediska, platné textace daných ustanovení i při jejich jinak vhodných či nezbytných přesunech v rámci upravené systematiky, neboť nemá jít ve svém celku o nové pojetí této oblasti regulace, ale pouze o její, byť významnou úpravu. Na základě řečeného se navrhuje Hlavu IV nově rozdělit na 7 dílů, které se postupně věnují: obecným ustanovením, spisová dokumentaci o dítěti a evidenci dětí, řízení o zařazení do evidence žadatelů, vedení evidence žadatelů krajským úřadem, povinnostem žadatelů, výběru osvojitele nebo pěstouna dítěte a zprostředkování osvojení Úřadem.

K Dílu 1

K § 19a

V § 19a se navrhuje v odst. 1 vypuštění dosavadního písmene c), podle něhož zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče spočívá také v „odborné přípravě fyzických osob vhodných stát se osvojiteli nebo pěstouny k přijetí dítěte do rodiny“, neboť příprava není věcně součástí těchto procesů, ale její absolvování je pouze jednou z osobních podmínek na straně zájemce, popř. dalších osob pro zařazení žadatele do evidence. V dosavadním písm. d), nově písm. c) se doplňuje legislativní zkratka „výběr osvojitele nebo pěstouna dítěte“ pro činnost spočívající v samotném výběru (zprostředkování) náhradní rodinné péče dítěti, jímž je teprve tzv. párování, popsané slovy zákona „krajský úřad vyhledává pro děti vedené v evidenci dětí žadatele z evidence žadatelů“ a „zjistí-li krajský úřad, že v evidenci žadatelů je zařazen žadatel vhodný stát se osvojitelem nebo pěstounem dítěte, které je v evidenci dětí, sdělí tuto skutečnost“ vymezeným osobám (cit. dle § 24). Z věcného hlediska samotné vedení evidence, tak zejména řízení o zařazení žadatele do evidence žadatelů o zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče a vedení této evidence není ještě samotným zprostředkováním, tím je teprve výše popsaný výběr osvojitele nebo pěstouna určitému dítěti. V § 19a se v odst. 2 na konci věty navrhuje doplnit slova „písm. a) a e); ustanovení § 27a tím není dotčeno“. Dnes stanovené pravidlo, že „zprostředkování osvojení a pěstounské péče podle odstavce 1 písm. d) nesmí provádět jiné orgány, právnické nebo fyzické osoby, než jsou orgány sociálně-právní ochrany uvedené v § 4 odst. 1“ může být matoucí, neboť obecní úřady a újezdní úřady ani Úřad práce ČR se na zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče nepodílejí vůbec, obecní úřady obcí s rozšířenou působností ani MPSV pak obecně neprovádí výběr osvojitele nebo pěstouna dítěte (tedy tzv. „párování“). Navrhované zúžení odkazu pouze právě na krajské úřady, popř. na Úřad pro mezinárodně právní ochranu dětí, jde-li o mezinárodní osvojení, je tedy pouze deklaratorním upřesněním, nikoli změnou právní úpravy. Současně je však třeba pamatovat na skutečnost, kdy za zprostředkovanou pěstounskou péči se nejenže považuje pěstounská péče na přechodnou dobu podle § 27a, ale především že je to podle odst. 7 ustanovení § 27a (nově odst. 6) právě obecní úřad obce s rozšířenou působností, na jehož návrh může soud dítě do takové péče svěřit. Vzhledem k obvyklému krizovému charakteru pěstounské péče na přechodnou dobu takový výběr osoby v evidenci osob, které mohou tuto péči vykonávat, provádí nikoli krajský úřad, ale právě obecní úřad obce s rozšířenou působností, a to z opisu této evidence, který krajský úřad podle odst. 6 ustanovení § 27a (nově odst. 5) předává obecním úřadům obcí s rozšířenou působností ve svém správním obvodu, a tento opis krajský úřad rovněž aktualizuje. Proto je v rámci zpřesnění uvedeného ustanovení třeba pamatovat i na tuto výjimku z jinak obecného pravidla.

K § 20

V § 20 se navrhuje zrušit dosavadní odst. 1 resp. jej přesunout do úvodního ustanovení o řízení o zařazení zájemce do evidence žadatelů (nový § 23a odst. 1 ZSPOD). Jedná se totiž jednak o vymezení okruhu osob žadatelů o zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče jednak o stanovení funkční příslušnosti obecního úřadu obce s rozšířenou působností k přijetí takové žádosti. Tato úprava tedy do § 20 ZSPOD systematicky nepatří. Následující odstavce se přečíslují. Odstavec 1 (dosavadní 2) se navrhuje zrušit pro nadbytečnost, neboť rušené je již upraveno v novém § 19a odst. 2 ZSPOD.

K Dílu 2

Navrhuje se upravit v rámci hlavy IV nový díl 2 s názvem „Spisová dokumentace o dítěti a evidence dětí“ neboť ustanovení § 21 až 23 mají nově upravovat výhradně to, co se týká evidence dětí, jimž je třeba zajistit ve smyslu § 1 odst. 2 písm. d), § 9a odst. 2 věta druhá před středníkem a dalších ustanovení náhradní rodinnou péči. Tím se provádí záměr systematicky přizpůsobit právní úpravu jednotlivým okruhům regulace a tomu, jak vymezuje zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče úvodní ustanovení § 19a odst. 1, z nějž vyplývá, že nejprve je třeba v právní úpravě vymezit to, co se týká evidence dětí, jimž se náhradní rodinná péče zprostředkovává. Jsou to totiž děti, které mají veřejnoprávní nárok na sociálně-právní ochranu včetně zprostředkování náhradní rodinné péče, neboť jejich právo na život v rodině, popř. v rodinné formě náhradní péče vyplývá z celé řady dalších právních předpisů. Základním účelem a smyslem celé úpravy zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče je proto vyhledat konkrétnímu ohroženému dítěti náhradní rodinu, nikoli naopak, tedy vyhledávat pro zájemce o náhradní rodinnou péči potenciální „vhodné“ děti.

K § 21

V § 21 se v návaznosti na uvedené navrhuje nadpis „Postup obecního úřadu obce s rozšířenou působností při zprostředkování osvojení a pěstounské péče“ nahradit nadpisem „Spisová dokumentace o dítěti“, neboť § 21 má nadále upravovat výhradně právě ji. V § 21 odst. 1 se navrhuje vypustit první větu; k tomu srov. odůvodnění k § 19a. V dosavadní druhé větě se navrhuje nahradit slova „podle odstavce 4“ slovy „podle § 19a odst. 1 písm. a)“.

Dosavadní odstavce 2, 3, 5 a 7 budou zrušeny (přesunuty), neboť se týkají řízení o žádosti o zařazení do evidence žadatelů, resp. jejich obsah přesunout na odpovídající místo, a následující odstavce přečíslovat.

V odst. 2 (dosavadní odst. 4) se navrhuje slova „Obecní úřad obce s rozšířenou působností vede spisovou dokumentaci o dítěti uvedeném v § 19a odst. 1; spisová“ nahradit slovem „Spisová“; jedná se pouze o formulační úpravu. V odst. 3 (dosavadní odst. 6) se navrhuje slova „a spisové dokumentace o žadateli neprodleně“ nahradit slovy „nejpozději do 7 pracovních dnů ode dne, kdy spisovou dokumentaci o dítěti založil“. Úprava souvisí jednak s tím, že § 21 nemá nadále upravovat otázky týkající se evidence žadatelů, současně se vloženými slovy realizuje záměr zrychlení a zefektivnění procesu zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče. Údaje, které spisová dokumentace o dítěti obsahuje, jsou údaje, které má obecní úřad obce s rozšířenou působností k okamžiku jejího založení i s ohledem na znění odst. 1 vždy k dispozici, stanovená lhůta tak slouží pouze pro jejich kompletaci, resp. vyhotovení opisů nebo kopií a sloučení těchto písemnosti do nové samostatné „spisové dokumentace o dítěti“. K tomu je lhůta 7 pracovních dnů plně dostačující. O tom, že je dítěti třeba zprostředkovat náhradní rodinnou péči, se krajský úřad musí dozvědět co nejdříve, a způsobem tohoto zjištění je právě doručení spisové dokumentace o dítěti tomuto úřadu.

Na konci ustanovení se navrhuje vložit nový odstavec 4. Obecní úřad obce s rozšířenou působností i v průběhu zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče zůstává stěžejním subjektem sociální práce s dítětem, který o něm má nejvíce bezprostředních informací. Je nezbytné zajistit, aby krajský úřad, který tomuto dítěti zprostředkovává náhradní rodinnou péči, byl co nejdříve, pokud možno obratem, informován zejména o skutečnosti, že v případě daného dítěte poručenský soud dítěte rozhodl o některé z významných záležitostí věcí péče soudu o nezletilé, vymezených nově v § 23 odst. 1 písm. a) až c) ZSPOD, zejména tedy o svěření tohoto dítěte do péče, neboť takové skutečnosti představují překážku pro další zprostředkování náhradní rodinné péče danému dítěti. Požadovaný postup by bylo sice možné dovodit i z obecných norem, zejm. z § 51 odst. 1 ZSPOD, podle něhož „orgány sociálně-právní ochrany… jsou povinny sdělovat si navzájem údaje z evidence a spisové dokumentace, které vedou, a to v rozsahu nezbytném pro potřeby těchto orgánů“, popř. podle základní zásady souladnosti postupů, součinnosti a dobré správy podle § 8 správního řádu. Z požadavků praxe, na jejichž základě se navrhuje jeho vložení, však vyplývá nezbytnost zvláštního zdůraznění uvedené povinnosti, neboť zmíněné uvedené obecné normy nejsou v této souvislosti vždy důsledně naplňovány. Neméně významná je situace v případě dětí, umístěných v ústavní péči, pokud obecní úřad obce s rozšířenou působností vydává podle § 30 ZSPOD závazné stanovisko k pobytu dítěte mimo ústav u jiných fyzických osob než rodičů, prarodičů nebo sourozenců, tedy k nikoli k tzv. „propustkám do rodiny“, běžným zejména pro pobyt dítěte doma během víkendu nebo o prázdninách, ale k tzv. hostitelské péči u osob dítěti cizích. To s ohledem na zájem dětí v ústavní péči poznávat běžný život v rodinných domácnostech zákon sice dlouhodobě umožňuje, avšak v některých případech tato tzv. hostitelská péče vyúsťuje k podání návrhu na svěření dítěte do péče takovými osobami k soudu zcela mimo proces zprostředkování, kdy jde v některých případech dokonce o osoby, které v zákonném procesu zprostředkování náhradní rodinné péče byly neúspěšné. Pobyt dětí mimo ústav ve formě tzv. hostitelské péče, a to někdy i v poměrně značném časovém rozsahu, se tak přitom někdy stává paralelním opatřením, se zprostředkováním osvojení nebo pěstounské péče v platném znění zákona nijak neprovázaným, a v některých případech tak může vést i ke zmaření zprostředkování náhradní rodinné péče dítěti v evidenci krajského úřadu. Proto se navrhuje, aby o této významné okolnosti byl krajský úřad, který dítěti zprostředkovává náhradní rodinnou péči, vždy včas uvědomen. Navrhuje se však, aby obecní úřad obce s rozšířenou působností měl povinnost krajskému úřadu ohlašovat případy tzv. hostitelské péče o děti v evidenci pouze v případě, pokud dítě u týchž „hostitelů“ pobývá opakovaně. Toto opatření nemá být však pouze preventivním opatřením za účelem zajištění bezpečí dítěte, ale v pozitivním smyslu může být pro krajský úřad i podnětem k realizaci jeho působnosti podle § 11 odst. 3 ZSPOD, podle něhož tento úřad poskytuje poradenskou pomoc osobám vhodným stát se osvojiteli nebo pěstouny související s osvojením dítěte nebo svěřením dítěte do pěstounské péče.

K § 22

Dosavadní nadpis § 22 „Vedení evidence pro zprostředkování osvojení a pěstounské péče krajským úřadem“ se navrhuje nahradit nadpisem „Vedení evidence dětí“. V odstavci 1 se navrhuje vypustit slova „a evidenci žadatelů vhodných stát se osvojiteli nebo pěstouny (dále jen „evidence žadatelů“)“, neboť tato evidence bude upravena v návaznosti na výše uvedené zásady samostatně.

V odst. 2 se navrhuje vypustit právní úpravu dosavadního písmene b). Dosavadní úprava odkazuje na § 27 odst. 2 písm. a) ZSPOD, podle něhož pro účely zprostředkování osvojení a pěstounské péče se u dětí posuzuje úroveň tělesného a duševního vývoje dítěte, včetně jeho specifických potřeb a nároků, sociální prostředí, ze kterého dítě pochází, jakož i jeho statusová práva, a etnické, náboženské a kulturní prostředí dítěte a vhodnost náhradní rodinné péče a jejích forem. „Odborné posouzení“ v tomto smyslu má být součástí evidence navíc pouze fakultativně „je-li ho třeba“ a to navíc s nejasnou podmínkou existence „ohledu na jiné vážné skutečnosti“. Charakter nynějšího „odborného posuzování“ je navíc zmatečný, jak bylo již částečně naznačeno výše, neboť není z formálního hlediska zřejmé, zda se tím myslí odborná posudková činnost, nebo úřední úkon provádění dokazování (hodnocení podkladů). V daném případě ovšem jde zcela zřetelně o úkon správní činnosti, tedy hodnocení podkladů významných pro vlastní zprostředkování náhradní rodinné péče dítěti. Nově navrhované znění § 24 odst. 1, upravující výběr osvojitele nebo pěstouna dítěte, proto stanoví, že krajský úřad zohledňuje v tomto procesu „zjištěnou úroveň tělesného a duševního vývoje dítěte, včetně jeho specifických potřeb a nároků, sociální prostředí, ze kterého dítě pochází, jakož i jeho statusová práva a etnické, náboženské a kulturní prostředí dítěte“, podklady k tomu musí mít tedy k dispozici a jsou obsahem spisové dokumentace, a to počínajíc individuálním plánem ochrany dítěte, popřípadě bude na posouzení příslušného krajského úřadu, zda je či není nutné doplňovat další podklady ke zdravotnímu stavu dítěte nad rámec zprávy o vyhodnocení situace dítěte a IPOD. Ten představuje podle položky I. A. 4 cenového předpisu Ministerstva zdravotnictví č. 1/2022/CAU, o regulaci cen poskytovaných zdravotních služeb, „vyjádření lékaře o zdravotním stavu nezletilého dítěte pro účely svěření do náhradní rodinné péče“ a je zpoplatněn částkou 621 Kč. V případě potřeby v souladu se zásadou materiální pravdy podle § 3 spr. řádu (nevyplývá-li ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2 spr. řádu) musí krajský úřad samozřejmě k těmto hodnoceným skutečnostem opatřit případně i další dosud chybějící podklady, příp. k nim provést důkazy, což se opět projeví v obsahu spisové dokumentace. Stávající formulace je tak částečně nadbytečná, částečně zmatečná, a tudíž zcela nevhodná, tento stav tak navržená úprava odstraňuje.

Dosavadní odstavce 3 až 7 se navrhuje vypustit, k tomu srov. odůvodnění úpravy v odst. 1 výše.

V odst. 3 (dosavadní 8) se navrhuje zrušit členění na písmena, neboť dosavadní písm. b) se týká nikoli evidence dětí, ale žadatelů, a v souvislosti s tím provést nezbytné textové úpravy. Obdobně v odst. 4 (dosavadní 9).

Odstavec 10 o změně poměrů se navrhuje zrušit. Institut změny poměrů je významný, pokud má být na jeho základě umožněno prolomit překážku rozhodnuté věci a provést v téže již jednou rozhodnuté věci nové řízení a vydat nové rozhodnutí. Při vedení evidence dětí pro účely vlastního zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče se však žádné rozhodnutí, které by bylo nutno změnit nebo zrušit, nevydávalo, vlastní zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče je kontinuální správní činnost, která zásadně končí až svěřením dítěte do péče žadatele.

Přitom nezbytnost průběžného doplňování, resp. aktualizace podkladů významných pro vlastní zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče dítěti, zejména trvá-li po delší dobu, vyplývá z povahy věci, ze zásady materiální pravdy i z principů sociální práce. Důvody pro vyřazení dítěte z evidence pak podrobně stanovuje bezprostředně navazující nově vkládaný § 23. Zde tedy jde o ustanovení nadbytečné, které navíc nemá, jde-li o evidenci dětí, žádnou normativní povahu.

K § 23

Za § 22 se navrhuje vložit nový § 23 (místo je nyní neobsazeno) o dvou odstavcích, nadepsaný „Vyřazení z evidence dětí“. Jde o přepis dosavadní úpravy § 24c odst. 1 písm. a) a odst. 5 ZSPOD. Oproti dosavadní úpravě se navrhuje rozšířit okruh důvodů pro vyřazení dítěte z evidence o situaci, kdy byl soudem zamítnut návrh orgánu sociálně-právní ochrany dětí směřující k odebrání dítěte z rodiny nebo pokud takové řízení bylo zastaveno, nebo bylo dítě soudem meritorně svěřeno zpět do péče rodiče nebo do péče jiné osoby odpovědné za výchovu (mimo proces zprostředkování), neboť ve všech těchto případech dítě buď zůstává ve svém přirozeném prostředí nebo se do něho vrací a další postup vlastního zprostředkování náhradní rodinné péče tomuto dítěti by byl tudíž bezpředmětný, popř. nehospodárný. V případě již stávajícího subsidiárního důvodu pro vyřazení dítěte z evidence proto, že krajský úřad zjistil „jiné závažné důvody, pro které nelze dítěti zprostředkovat osvojení nebo pěstounskou péči“, se nově zdůrazňuje, že v tomto případě je však třeba tak učinit rozhodnutím ve správním řízení (zahajovaném z moci úřední, byť i na podnět, např. samotného dítěte). Jedná se o jediné správní řízení podle Části druhé správního řádu, které se vede v souvislosti s evidencí dětí. V případě prvních tří důvodů pro vyřazení dítěte z evidence se jedná o důvody objektivní a formální a vyřazování dítěte z evidence dětí ve správním řízení by tu bylo nadbytečným formalismem, proto je postup pro takové případy dán přímo zákonem. Naproti tomu zde, v případě nespecifických „jiných vážných důvodů, bránících zprostředkování“ se však jedná o věc správní úvahy, na jejímž základě se konstatuje, že určité dítě prozatím ztrácí nárok na zajištění náhradní péče rodinné formy státem. Takto závažný akt musí umožňovat dítěti se proti němu bránit a takto závažný akt musí umožňovat přezkum. Dosavadní neformální postupy v tomto případě nelze proto považovat nadále za udržitelné.

K dílu 3

Navrhuje se upravit v rámci hlavy IV nový díl 3 s názvem „Řízení o zařazení do evidence žadatelů“ neboť ustanovení § 23a až 23h upravují komplexně právě toto řízení.

K § 23a

Ustanovení § 23a bude uvedeno rubrikou „Žádost o zařazení do evidence žadatelů“. V odst. 1 se vymezuje okruh fyzických osob, které mohou podat žádost, funkční příslušnost k přijetí žádosti a její náležitosti. Okruh osob z hlediska jejich pobytového statusu, resp. vztahu k České republice, vychází z dosavadního § 20 odst. 1 a byly v něm provedeny pouze následující změny:

- pro všechny žadatele byla výslovně doplněn základní, kruciální požadavek obvyklého bydliště na území České republiky v souladu s čl. 14 Úmluvy o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení (č. 43/2000 Sb.m.s.),

- vedle osob, jejichž nárok na sociální výhody vyplývá z přímo použitelných předpisů Evropské unie, jsou mezi oprávněnými žadateli osoby, které nemusí splňovat podmínku nepřetržitého přechodného pobytu na území České republiky po dobu 365 dnů, uváděny i zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně činné, osoby ponechávající si takové postavení a jejich rodinní příslušníci.

Z čl. 24 odst. 1 směrnice 2004/38/ES (v návaznosti na čl. 18 SFEU) plyne, že „S výhradou zvláštních ustanovení …požívají všichni občané Unie, kteří pobývají na základě této směrnice na území hostitelského členského státu, v oblasti působnosti Smlouvy stejného zacházení jako státní příslušníci tohoto členského státu. Právo na rovné zacházení se vztahuje i na rodinné příslušníky, kteří nejsou státními příslušníky žádného členského státu a mají právo pobytu nebo trvalého pobytu.“ Uvedená dvojkolejnost a potřeba provazby jak s nařízením č. 492/2011, tak přímo se směrnicí 2004/38/ES plyne z rozsudku Soudního dvora ve spojených věcech C- 147/11 a C-148/11 ve věci Czop a Punakova. Zde Soudní dvůr dovodil, že zatímco u zaměstnaných osob se právo na sociální výhody odvozuje od přímo použitelného nařízení č. 492/2011, u osob samostatně výdělečně činných tento přístup vzhledem k omezenému využití pojmu „pracovník“ nelze, a je třeba vycházet ze směrnice 2004/38/ES.

Z čl. 24 odst. 2 uvedené směrnice je dále patrné, že občané EU, kteří jsou „zaměstnanými osobami, osobami samostatně výdělečně činnými, osobami ponechávajícími si takové postavení a jejich rodinní příslušníci“ mají právo na rovné zacházení silnější (jde o požadavek volného pohybu pracovníků podle čl. 45 SFEU resp. svobody usazování podle čl. 49 SFEU), než občané EU, jež pobývají legálně v hostitelském členském státě, ale jako jiné než shora uvedené osoby.

Uvedené se promítá i v relevantních vnitrostátních zákonech České republiky - viz např. § 50f odst. 1 písm. g) zákona č. 359/1999 Sb., § 2 odst. 1 písm. b) bod 8. zákona o veřejném zdravotním pojištění, § 4 odst. 1 písm. j) zákona o sociálních službách nebo § 3 odst. 1 písm. l) zákona o státní sociální podpoře, kde jsou spolu s „osobami, jejichž nárok vyplývá z přímo použitelných předpisů Evropské unie“ uváděny i „zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně činné, osoby ponechávající si takové postavení a jejich rodinní příslušníci“. Vzhledem k tomu bylo nutné do skupiny žadatelů, pro které jsou v § 23a odst. 1 stanoveny příznivější podmínky v tom smyslu, že nemusí pobývat na území ČR nepřetržitě po dobu nejméně 365 dnů doplnit rovněž i osoby zaměstnané a osoby samostatně výdělečně činné, osoby ponechávající si takové postavení a jejich rodinné příslušníky mající právo na rovné zacházení podle předpisu Evropské unie.

V dosavadní specifické úpravě dělené funkční příslušnosti v prvním stupni, kdy se žádost podává u obecního úřadu obce s rozšířenou působností, který v řízení vykonává pouze některé jednodušší úkony a po kompletaci podkladů se řízení v prvním stupni předává k dokončení nadřízenému krajskému úřadu, se navrhují změny, které zohledňují zkušenosti spojené s uplatňováním tohoto specifického systému již od roku 2003 (v návaznosti na ukončení činnosti okresních úřadů). Zásadní změna spočívá v důsledném zakotvení principu, že na prvním stupni bude ve věci samé vždy rozhodovat pouze jeden orgán, a to konkrétně krajský úřad. To znamená, že oproti dosavadnímu právnímu stavu již nebude možné, aby obecní úřad obce s rozšířenou působností svým rozhodnutím rovnou zamítl žádost o zařazení do evidence žadatelů o zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče z toho důvodu, že žadatel nesplňuje podmínky pobytu na území České republiky, jedná se o případ, ve kterém se zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče ze zákona neprovádí, anebo je zjištěno, že obvyklé bydliště žadatele se nachází mimo území České republiky (viz dosavadní § 21 odst. 3 ZSPOD). Ve všech těchto případech bude nově mít pravomoc rozhodnout na prvním stupni o zamítnutí žádosti výlučně krajský úřad. Tato změna ovšem nevylučuje, aby obecní úřad obce s rozšířenou působností rozhodoval na prvním stupni ve formě usnesení o procesních otázkách (zejména o přerušení řízení), případně též o zastavení řízení (zejména z důvodu nedoplnění některých nezbytných náležitostí žádosti ze strany žadatele – tzv. podstatné vady žádosti, z důvodu zpětvzetí žádosti nebo z důvodu úmrtí žadatele – viz dále § 23b.).

Současně s tím dojde i ke změně ve způsobu zjišťování bezúhonnosti žadatele a dalších společně posuzovaných osob, tvořících s žadatelem rodinnou domácnost, kdy nově si bude opis z evidence Rejstříku trestů k těmto osobám vyžadovat až krajský úřad a tento opis tak již napříště nebude součástí spisové dokumentace o žadateli zakládané obecním úřadem obce s rozšířenou působností. Tato změna jde opět ruku v ruce s tím, že výlučně a jedině krajský úřad bude na prvním stupni oprávněn zamítnout podanou žádost o zařazení do evidence žadatelů z důvodu nesplnění podmínek bezúhonnosti. Úprava náležitostí žádosti je přepisem dosavadní úpravy § 21 odst. 2 ve spojení s odst. 5. písm. a) a c) a písm. f) až h). V případě souhlasu s absolvováním příprav podle písm. c) je však oproti dosavadní úpravě vhodné a potřebné v rámci těchto souhlasů upravit i zproštění povinnosti zachovávat mlčenlivost vůči orgánům sociálně-právní ochrany, které žadateli zprostředkovávají osvojení nebo pěstounskou péči, o skutečnostech, o nichž se poskytovatel dané odborné služby dozvěděl v souvislosti s prováděním příprav nebo posouzením psychické způsobilosti. V současnosti taková úprava v zákoně chybí, což odporuje povaze souhlasu žadatele s absolvováním přípravy, popř. psychologického posouzení a jejich účelem a smyslem pro dané řízení, které zahrnují i nutnost případné další komunikace zprostředkujícího orgánu s poskytovateli těchto odborných služeb v dalším řízení, zejména pak v procesu vlastního zprostředkování, kde se navíc nově výslovně počítá s účastí těchto osob při osobním jednání při tzv. párování. V písm. e) se na rozdíl od dosavadní úpravy § 21 odst. 5 písm. c), jímž se požadovalo, aby žadatel doložil doklad podobný opisu z evidence Rejstříku trestů i ve vztahu k dalším členským státům EU, upravuje jako povinná součást žádosti, nejde-li o občany České republiky, pouze informace o tom, ve kterém jiném členském státě Evropské unie se žadatel, jeho manžel, partner, druh, dítě a jiné osoby tvořící s žadatelem rodinnou domácnost zdržovali od dovršení patnáctého roku věku nepřetržitě déle než 3 měsíce, což je úprava vyplývající ze změn na úseku Rejstříku trestů.

Tato úprava vychází ze skutečnosti, že bezúhonnost žadatele a dalších společně posuzovaných osob se bude i nadále prokazovat opisem z evidence Rejstříku trestu. Ve zvláštní části opisu se podle § 10 odst. 5 zák. o Rejstříku trestů uvádějí údaje zaznamenané do evidence Rejstříku trestů podle § 4a zákona o Rejstříku trestů, tj. údaje o pravomocných odsouzeních občanů České republiky soudy jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království v trestním řízení a údaje navazující na tato odsouzení (je-li vydáván opis pro jiné účely než pro trestní řízení, neuvádějí se ve zvláštní části opisu tyto údaje pouze tehdy, pokud předání pro tyto účely odsuzující členský stát Evropské unie nebo Spojené království vyloučily). Za této situace je proto nadbytečné požadovat po osobách, jejichž bezúhonnost je posuzována a které jsou občany České republiky, informace o tom, ve kterém jiném členském státě Evropské unie se žadatel, jeho manžel, partner, druh, dítě a jiné osoby tvořící s žadatelem rodinnou domácnost zdržovali od dovršení patnáctého roku věku nepřetržitě déle než 3 měsíce, protože informace z těchto států budou obsaženy ve zvláštní části opisu.

Pokud jde o osoby s cizím státním občanstvím, týkají se ověřování bezúhonnosti těchto osob pravidla stanovená ve směrnici a nařízení v souvislosti se systémem ECRIS a ECRIS-TCN, tj. směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/884 ze dne 17. dubna 2019, kterou se mění rámcové rozhodnutí Rady 2009/315/SVV, pokud jde o výměnu informací o státních příslušnících třetích zemí a o Evropský informační systém rejstříků trestů (ECRIS), a nahrazuje rozhodnutí Rady 2009/316/SVV (dále také jen „směrnice ECRIS“) a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/816 ze dne 17. dubna 2019, kterým se zřizuje centralizovaný systém pro identifikaci členských států, jež mají informace o odsouzeních státních příslušníků třetích zemí a osob bez státní příslušnosti (ECRIS-TCN), na doplnění Evropského informačního systému rejstříků trestů, a kterým se mění nařízení (EU) 2018/1726 (dále také jen „nařízení ECRIS-TCN“).

Pravidlům zakotveným v nařízení ECRIS-TCN a směrnici ECRIS odpovídá nová úprava náležitostí žádosti o zařazení do evidence osob vhodných stát se osvojiteli nebo pěstouny v § 23a odst. 2 a 3 ZSPOD, která vychází z principu, že místo dokládání trestní bezúhonnosti z příslušného členského státu Evropské unie budou napříště žadatelé uvádět pouze to, ve kterém jiném členském státě Evropské unie se v posledních 3 letech zdržovali nepřetržitě déle než 3 měsíce (obdobně též i jiné osoby tvořící s žadatelem rodinnou domácnost). Informaci o předchozích odsouzeních či o trestní zachovalosti si z příslušného státu opatří již sám příslušný úřad. Povinnost předkládat doklady ze zahraničních evidencí odsouzení bude u žadatelů o zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče omezena pouze na poskytování informací ze států, které nejsou členy Evropské unie (+ Spojené království, u nějž úprava výměny informací z evidencí trestů vyplývá z tzv. brexitové dohody) a nejsou tak zapojeny do systému ECRIS ani do systému ECRIS-TCN

Odstavec 3 upravuje jaké obligatorní přílohy žadatel dokládá spolu s podanou žádostí. Návrh vychází z platného ustanovení § 21 odst. 5 písm. d) a c). Dosavadní vymezení, že žadatel dokládá „zprávu o zdravotním stavu“, které platí beze změny již od roku 1999, se v návaznosti na pozdější úpravy zdravotnického práva, zejména na pozdější zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů, zpřesňuje tak, že jde o „lékařský posudek o zdravotní způsobilosti nebo o zdravotním stavu ne starší než 3 měsíce vydaný podle zvláštního právního předpisu“, jednak na rozdíl od platné úpravy, která blíže vůbec nevymezuje, co by mělo být předmětem posouzení zdravotního stavu, což se dovozuje pouze z účelu jeho vyžádání, se doplňuje, že tento posudek „zahrnuje posouzení, zda zdravotní stav žadatele z hlediska duševního, tělesného a smyslového nebrání dlouhodobé péči o dítě“. Toto vymezení jednak koresponduje tomu, co se zjišťuje a hodnotí v řízení o zařazení žadatele do evidence žadatelů nově podle § 23d odst. 4 písm. c) a odpovídá i tomu, že předmět tohoto posouzení je tradičně přeci jen blíže vymezen, avšak jen v prováděcích zdravotnických předpisech, v současnosti tedy v cenovém předpise Ministerstva zdravotnictví č. 1/2022/CAU, o regulaci cen poskytovaných zdravotních služeb, kde se v příloze 1, v položce I. A. 5 upravuje „vyjádření lékaře o zdravotním stavu osoby pro účely posouzení vhodnosti stát se pěstounem nebo osvojitelem“ (621 Kč). Fakultativně je možné k žádosti přiložit další doklady např. doklad o přípravě k přijetí dítěte do rodiny nebo posudek o psychické způsobilosti k přijetí dítěte do rodiny. To proto, že žadateli o osvojení nebo pěstounskou nic nebrání absolvovat přípravu nebo se podrobit posouzení psychické způsobilosti i mimo řízení o zařazení do evidence žadatelů a následně tyto doklady k žádosti přiložit. Taková možnost, spolu s doložením uvedených dokladů již k žádosti, může proces zprostředkování významným způsobem urychlit. Doložení těchto dokladů není povinné, v případě, že je žadatel nedoloží zejména proto, že tyto odborné služby dosud nevyužil, bude k absolvování přípravy a doložení dokladu o přípravě k přijetí dítěte do rodiny, popř. k podrobení se posouzení psychické způsobilosti a doložení posudku o psychické způsobilosti vyzván následně v řízení před krajským úřadem.

K § 23b

Úprava o zastavení řízení, obsažená dosud v ustanovení § 21 odst. 7 ZSPOD, se převádí do § 23b. Nezbytnost zastavit řízení o žádosti, pokud žadatel vzal svou žádost zpět, již dříve podal žádost ve stejné věci, zemřel nebo proto, že žadatel v určené lhůtě neodstranil podstatné vady žádosti, které brání pokračování v řízení, vyplývají z obecné úpravy řízení o žádosti podle § 66 odst. 1 písm. a),c), e) a f) správního řádu. Všechny tyto skutečnosti představují objektivní a nezpochybnitelnou překážku pro další pokračování v řízení a brání tomu, aby obecní úřad obce s rozšířenou působností mohl stejnopis spisové dokumentace po její úplné kompletaci předat podle následujícího nového § 23c odst. 2 krajskému úřadu.

K § 23c

Nově navrhované ustanovení § 23c bude uvedeno rubrikou „Spisová dokumentace o žadateli“. Jeho odst. 1 je přepisem dosavadní úpravy § 21 odst. 5 písm. a) až j) ZSPOD, když se však jeho obsah zjednodušuje a racionalizuje. Protože součástí této dokumentace je na prvním místě žádost a její přílohy, znovu se již ve výčtu neopakují ty údaje, které jsou právě součástí této žádosti a jejích příloh. Kromě žádosti a jejích příloh se proto uvádějí pouze ty podklady, které v rámci řízení po podání žádosti opatřuje obecní úřad obce s rozšířenou působností sám. Obsahově však nejde o změnu dosavadního stavu.

Navrhovaný odst. 2 je přepisem, jde-li o spisovou dokumentaci o žadateli, dosavadního § 21 odst. 6 ZSPOD. Obecní úřad obce s rozšířenou působností předává stejnopis této dokumentace krajskému úřadu k dalšímu řízení, to však pouze v případě, že je kompletní v rozsahu uvedeném v odst. 1 a jen tehdy, pokud obecní úřad obce s rozšířenou působností řízení o žádosti sám ze zákonných důvodů nezastavil. Dosavadní znění zákona neupravuje výslovně žádnou lhůtu, do kdy má ke kompletaci spisové dokumentace a jejímu předání krajskému úřadu dojít, v praxi k tomu dochází sice zpravidla v době nejvýše několika měsíců, v některých případech však i později. Návrh zákona proto v této souvislosti navrhuje vypustit § 64 odst. 3 věta první („pro vydání rozhodnutí o zařazení do evidence žadatelů… se lhůty podle správního řádu pro vydání rozhodnutí nepoužijí“). Uvedené ustanovení o vyloučení lhůt pro vydání rozhodnutí se někdy vysvětluje tak, že platí pouze pro postup krajského úřadu, čemuž by napovídal odkaz na nynější § 22 odst. 5 ZSPOD. Takový odkaz je však součástí této úpravy od počátku platnosti zákona, přičemž důvodová zpráva k němu z r. 1999 je nicneříkající, když uvádí pouze, že „navrhované ustanovení řeší pro některé případy procesní otázky (způsob podávání žádostí, účastenství v řízení, lhůty)“. Některé dlouholeté ustálené výklady k § 64 odst. 2 vyloučení lhůty vztahovaly, lze říci poměrně logicky, na celé řízení o zařazení do evidence, tedy od podání žádosti u obecního úřadu obce s rozšířenou působností až do vydání konečného rozhodnutí krajským úřadem, byť jiné pozdější takovému závěru naopak oponovaly s tím, že ve fázi řízení před obecním úřadem obce s rozšířenou působností se lhůty stanovené správním řádem v určitém rozsahu naopak použijí.

Podle navrhované úpravy pro postup obecního úřadu obce s rozšířenou působností, tedy pro zastavení řízení, ale jednoznačně také pro kompletaci spisové dokumentace, budou proto nově nepochybně vždy platit obecné lhůty podle § 71 spr. řádu. Obecní úřad by tak měl věc jedním z popisovaných způsobů vyřídit bezodkladně, resp. nejpozději do 30 dnů. K této

Srov. Novotná V., Burdová E. Zákon o sociálně-právní ochraně dětí, Komentář, 3. vydání Linde Praha, 2007, str. 292: „Správní řád stanoví lhůty, ve kterých je správní orgán povinen rozhodnout. Vzhledem k tomu, že je…nutno…jejich žádosti doložit určitými doklady, včetně povinnosti obecního úřadu obce s rozšířenou působností vyžádat si opis z evidence Rejstříku trestů, nelze vydat rozhodnutí o zařazení žadatelů ve lhůtách stanovených správním řádem.“ Podobně i 4. vydání tohoto komentáře (u nakl. Anag 1. vydání 2014), str. 488. Publikace Rogalewiczová R. a kol., Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2018, se na str. 705 an. otázce „dvoufázovosti“ prvostupňového řízení o zařazení do evidence v kontextu vyloučení správních lhůt nevěnuje, ve výkladu k § 22 odst. 6 o bezodkladném předání spisové dokumentace obecním úřadem obce s rozšířenou působností krajskému úřadu pouze připomíná, že „pro vydání rozhodnutí o zařazení do evidence žadatelů neplatí ustanovení SpŘ o lhůtách pro vydání rozhodnutí dle § 71 odst. 1 a 3 SpŘ“, což odpovídá spíše závěrům, vyplývajícím z prve zmiňovaného komentáře. Srov. Macela a kol. Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Komentář. 1. vyd. Wolters Kluwer Praha 2015, str. 815, obdobně pak 2. vyd., 2019, str. 803; aplikovatelnost lhůt je zde však vztažena pouze pro rozhodnutí obecního úřadu obce s rozšířenou působností o zamítnutí žádosti nebo zastavení řízení, nikoli pro kompletaci spisu a jeho předání k pokračování v řízení krajskému úřadu.

lhůtě se však zpravidla připočte ve smyslu § 71 odst. 3 písm. a) spr. řádu dalších 30 dnů, neboť zejména ověření majetkové situace žadatele a rovněž opatření podkladů pro vyhotovení stanoviska obecního úřadu obce s rozšířenou působností k žádosti o zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče si vyžaduje zásadně vždy ústní jednání se žadatelem, popř. i výslech dalších svědků (např. členů rodiny) nebo provedení místního šetření v domácnosti žadatele. Podle § 71 odst. 4 spr. řádu „nedodržení lhůt se nemůže dovolávat ten účastník, který je způsobil“, proto průtahy způsobené žadatelem, např. proto, že nedodržel lhůtu k doložení úřadem vyžádaných podkladů (listin apod.), nedodržel lhůtu k odstranění vad žádosti včetně absence předepsaných podkladů, nebo zmařil (byť i nezaviněně) ústní jednání nebo místní šetření, nemohou jít k tíži obecního úřadu obce s rozšířenou působností a neznamenají nedodržení lhůty ani průtahy v řízení na straně úřadu. V případě, že není důvod řízení zastavit a obecní úřad ve lhůtách právě popsaných spisovou dokumentaci zkompletoval, stanovuje návrh lhůtu k postoupení stejnopisu spisové dokumentace o žadateli krajskému úřadu, a to bezodkladně. Tím se řízení o zařazení žadatele do evidence v prvním stupni ve fázi před obecním úřadem obce s rozšířenou působností končí a orgánem, který v řízení v prvním stupni dále pokračuje, se stává jemu nadřízený krajský úřad.

K § 23d

Nově navrhované ustanovení § 23d bude uvedeno rubrikou „Postup krajského úřadu v řízení o zařazení do evidence žadatelů“. Nově navrhovaný odst. 1 popisuje úvodní úkony krajského úřadu po převzetí spisové dokumentace o žadateli, čímž se dále provádí záměr zefektivnění, standardizace a zrychlení řízení o zařazení žadatele do evidence žadatelů. Krajský úřad by tedy na prvním místě měl, a to nejpozději do 10 pracovních dnů od obdržení spisové dokumentace, provést formální prověrku této dokumentace ohledně toho, zda tato dokumentace obsahuje všechny náležitosti a zda netrpí jinými vadami, a pokud tomu tak není, vyzve žadatele k odstranění nedostatků žádosti a současně řízení přeruší nebo dožádá obecní úřad obce s rozšířenou působností o doplnění jím označených podkladů. Některé vady žádosti nebo jejích příloh však mohou být méně významné a může je odstranit sám krajský úřad, proto bude v zájmu hospodárnosti řízení stanoveno, že krajský úřad sám vyzve žadatele k odstranění nedostatků žádosti nebo dožádá obecní úřad obce s rozšířenou působností o doplnění jím označených podkladů. Při výzvě žadateli k odstranění nedostatků žádosti jde o úpravu vycházející z § 64 odst. 1 písm. a) správního řádu, která umožňuje současně s touto výzvou usnesením přerušit řízení. V případě dožádání k doplnění spisové dokumentace určeného obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, u něhož byla žádost podána, se řízení nepřerušuje, neboť doba nutná k provedení takového dožádání se připočítává k celkové lhůtě pro vydání rozhodnutí podle § 71 odst. 3 písm. b) SŘ. Protože i na tuto fázi řízení se vztahuje zrušení vyloučení úpravy o lhůtách pro vydání rozhodnutí, uvedené dosud v § 64 odst. 3 ZSPOD, doplňuje zde návrh pravidlo, že lhůta pro vydání rozhodnutí ve věci začíná běžet dnem doručení stejnopisu spisové dokumentace krajskému úřadu. Nepočítá se tedy již od podání žádosti obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností. To znamená, že dnem doručení stejnopisu spisové dokumentace krajskému úřadu běží i pro krajský úřad (znovu) lhůty pro vydání rozhodnutí stanovené v § 71 správního řádu.

V návrhu je stanoveno, že podkladem pro vydání rozhodnutí je vždy protokol o ústním jednání s žadatelem. Ústní jednání je však ve správním řízení fakultativním úkonem, a aby bylo obligatorní, je nutná výslovná úprava v zákoně (vizte § 49 odst. 1 správního řádu). Má-li být obligatorním podkladem protokol z ústní jednání, musí být ipso facto ústní jednání obligatorní. V odstavci 3 se proto krajskému úřadu ukládá nařídit v řízení o zařazení do evidence žadatelů vždy ústní jednání.

Odstavec 4 představuje významné zpřesnění právní úpravy a její harmonizaci s obecnou úpravou správního řízení. Dosavadní znění zákona v § 22 odst. 6 věta první ZSPOD stanovuje pouze, že „krajský úřad rozhoduje o zařazení žadatele do evidence žadatelů neprodleně po odborném posouzení žadatele podle § 27“. Není ani řečeno, že „na základě odborného posouzení“, ale „po něm“, jde tu tedy pouze o časový údaj. Odkazuje se jím však na dosavadní § 27 ZSPOD, nadepsaný „Odborné posuzování pro účely zprostředkování osvojení a pěstounské péče“, který stanoví, co „odborné posouzení pro zprostředkování osvojení a pěstounské péče zahrnuje“ (odst. 1) a co se „odborně posuzuje“ u žadatelů (odst. 2) a na daném místě nevhodně i u dětí. Jeho odst. 4 až 8 jsou pak procesními ustanoveními, z nichž vyplývá, že „odborné posuzování“ provádí krajský úřad, popř. v odvolacím řízení MPSV, a jaké procesní nástroje může při tom správní orgán zvolit. Těmi jsou např. nikoli „předvolání účastníka“, ale „vyzvání žadatele … k osobnímu jednání“, podobně i u dotčených osob, nikoli „předvolání svědků“ popř. „provedení důkazu listinou“, ale „spolupráce s obecními úřady obcí s rozšířenou působností, obcemi, poskytovateli zdravotních služeb a školskými zařízeními i dalšími odbornými zařízeními, pověřenými osobami a s odborníky pro otázky výchovy a péče o dítě“. Sám zvolený pojem „odborného posuzování“ je, jak již bylo vícekrát uvedeno, sporný, zmatečný a tím pádem i zcela nevhodný, neboť z něj není zřejmé, zda jde o odbornou posudkovou činnost (a v jaké oblasti) prováděnou k tomu kvalifikovaným odborníkem (který však nerozhoduje ve věci samé, která je předmětem řízení, pouze k ní zaujímá odborné stanovisko), nebo naopak o provádění dokazování správním orgánem, resp. oprávněnou úřední osobou. Což ještě podtrhují zmíněné nedůvodné terminologické odchylky od obecné úpravy správního řízení, jde-li o procesní nástroje pro opatřování podkladů pro vydání rozhodnutí. Všechny tyto skutečnosti a terminologické odchylky od obecné úpravy správního řízení jsou důsledkem toho, že přes výše zmíněné opakované novelizace této hlavy, představuje základ úpravy stále původní znění zákona z roku 1999, tedy z doby před přijetím a nabytím účinnosti správního řádu č. 500/2004 Sb. v roce 2007. Celá úprava vedení spisové dokumentace a evidence žadatelů včetně postupu při zařazování fyzických osob do této evidence byla tehdy konstruována jako maximálně neformální. V minimálním rozsahu byla upravena jen dílčí zcela nezbytná procesní pravidla, formulovaná však odchylně od tehdejší standardní úpravy správního řízení. Proto je současně dosavadní znění zákona provázeno v tomto bodě i zřetelnou nesystematičností, když předmět dokazování, jen implicitně uvedený ve zmíněném § 22 odst. 6 věta první ZSPOD (obsahující v druhé větě navíc důvod pro zamítnutí žádosti a ve větě třetí zcela nevhodně úpravu obsahu správního rozhodnutí, jde-li o poučení, ovšem ve formě předepsané součásti výroku o uložení povinnosti hlásit změny), je vymezen odkazem až na poslední ustanovení hlavy IV.

Tyto obsahové, pojmové i systematické zásadní nedostatky dosavadní úpravy návrh v odstavci 4 odstraňuje, neboť vymezuje komplexně i v souladu zejména s § 3, § 50 odst. 1, 2 a 3, § 68 odst. 2 správního řádu v řízení o zařazení do evidence žadatelů zjišťované skutečnosti a všechny důležité okolnosti, tedy to, co je předmětem opatřování podkladů pro vydání rozhodnutí o zařazení žadatele do evidence a v užším smyslu pak provádění dokazování v této věci. Vychází se však při tom z dosavadní textace § 27 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSPOD, neboť skutečnosti tam uvedené nejsou ve skutečnosti ani dnes předmětem žádného „odborného posuzování“, ale právě „hodnocení podkladů pro vydání rozhodnutí“ správním orgánem ve smyslu § 50 odst. 4 správního řádu. Nad rámec těchto nyní zjišťovaných skutečností se v úvodu výčtu doplňuje obecně, že předmětem zjišťování a hodnocení je především skutečnost, „zda žadatel skýtá záruky řádné péče o dítě“. To proto, že podle § 962 odst. 1 obč. zák. platí, že „kdo se má stát pěstounem, musí skýtat záruky řádné péče“, jde tak vůbec o základní podmínku na straně zájemce o náhradní rodinnou péči, kterou bude v civilním řízení soudním následně zjišťovat i opatrovnický soud, proto v této otázce musí mít jasno již orgán sociálně- právní ochrany v rámci zprostředkování náhradní péče (obdobně pak, jde-li o osvojení dítěte). Další uvedené oblasti dokazování pak vlastně jen rozvíjejí takto obecně vymezený předmět. Kromě formálně zjišťované bezúhonnosti v rozsahu nezahlazených odsouzení pro taxativně vyjmenované trestné činy, se v této souvislosti již nikoli formálně, ale na základě správní úvahy bude hodnotit spolehlivost žadatele podle § 23e odst. 2; přitom se bude výslovně přihlížet i k odsouzením za trestné činy neuvedené v § 23e odst. 1, k již zahlazeným odsouzením a k opisu z evidence přestupků. V současnosti se sice v řízení o zařazení do evidence žadatelů dokládá opis z evidence Rejstříku trestů, avšak při doslovné aplikaci zákona lze v řízení přihlížet jen k dosud nezahlazeným odsouzením, jako by byl předkládán pouze výpis. K evidenci přestupků se dnes vůbec nepřihlíží. Trestní minulost, stejně jako „minulost přestupková“ však mohou podle své povahy, a to zejména s ohledem na navrhovaný demonstrativně vymezený okruh právem chráněných zájmů, který vychází z dnes již stanoveného okruhu v rámci tzv. odborného posuzování podle § 27 odst. 1 písm. e) ZSPOD, limitovat, popř. vylučovat, vhodnost žadatele, aby se v budoucnu stal osvojitelem nebo pěstounem cizího dítěte.

K § 23e

V § 23e odst. 1 se nově zakotvuje formální podmínka bezúhonnosti žadatele a osob jemu blízkých taxativním výčtem, při jejímž nesplnění bude moci krajský úřad žádost zamítnout bez dalšího dokazování a bez odborného posuzování dalších podkladů pro rozhodnutí, což představuje významné posílení hospodárnosti řízení, a to na základě opisu z evidence Rejstříku trestů, který si tento úřad podle odst. 3 vyžádá.

V současnosti je úprava bezúhonnosti žadatele a jemu blízkých osob v zákoně upravena chaoticky. Již dnes podle § 21 odst. 5 písm. b) obecní úřad obce s rozšířenou působností do spisové dokumentace o žadateli zařazuje i opis (nikoli výpis) z evidence Rejstříku trestů. Úprava § 21 odst. 2 a odst. 5 písm. b) ZSPOD, která nebyla od roku 1999 v této oblasti podstatněji změněna, však svědčí tomu, že tento doklad si má obstarávat a jako přílohu žádosti dokládat sám žadatel, což však odporuje jak nynější praxi, tak i tomu, že teprve na základě § 27 odst. 1 písm. e) ZSPOD se provádí „zjištění bezúhonnosti žadatele, jeho manžela, druha, dítěte a jiné osoby tvořící s žadatelem společnou domácnost; za bezúhonného se pro tyto účely nepovažuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen pro trestný čin, který směřoval proti životu, zdraví, svobodě, lidské důstojnosti, mravnímu vývoji nebo jmění dítěte, nebo pro jiný trestný čin, jehož spáchání může mít vliv na způsobilost žadatele k řádné výchově dítěte“, a to zcela nevhodně jako součást problematického institutu „odborného posouzení“, přičemž podle odst. 3 cit. ustanovení pak v rozporu se zmíněnými ustanoveními § 21 odst. 2 a 5 písm. b) ZSPOD platí, že „za účelem zjištění bezúhonnosti … si orgán sociálně-právní ochrany vyžádá … opis z evidence Rejstříků trestů [tedy zřejmě již obecní úřad obce s rozšířenou působností, byť to ze systematiky zařazení ustanovení do § 27 naprosto nevyplývá, a svědčilo by spíše vyžádání si tohoto opisu krajským úřadem]“. Současně však obecní úřad obce s rozšířenou působností nemůže procesně reagovat ani na zjištěná pravomocná, dosud nezahlazená odsouzení. To je ovšem dáno i tím, že výčet trestných činů je demonstrativní, je třeba posuzovat, zda jde o „trestný čin, jehož spáchání může mít vliv na způsobilost žadatele k řádné výchově dítěte“, což vše znamená již poměrně náročné hodnocení důkazů, a je tak vyhrazeno (byť nikoli výslovně) až krajskému úřadu. Nedostatek bezúhonnosti tak není stanoven jako důvod, pro který by mohl žádost zamítnout již obecní úřad obce s rozšířenou působností podle § 21 odst. 3 ZSPOD. V případě fáze řízení před krajským úřadem je pak nyní upraveno pouze přerušení řízení podle § 22 odst. 5 písm. a) ZSPOD, bylo-li proti žadateli nebo jeho blízké osobě zahájeno řízení pro některý z takto demonstrativně uvedených trestných činů. Nedostatek bezúhonnosti pak není za současného stavu uveden výslovně ani jako důvod pro zamítnutí žádosti krajským úřadem, když navíc osoba, která sice spáchala některý ze závažných trestných činů, „jehož spáchání může mít vliv na způsobilost žadatele k řádné výchově dítěte“, který však již byl zahlazen, musí být považována ve smyslu § 27 odst. 1 písm. e) ZSPOD za bezúhonnou, a to paradoxně bez ohledu na skutečnost, že obsahem spisu je opis, nikoli výpis z evidence Rejstříku trestů.

Popsané nedostatky navrhovaná úprava § 23e zcela odstraňuje. Podmínka bezúhonnosti je stanovena, jak bylo uvedeno, jako formální, a to taxativním výčtem dosud nezahlazených trestných činů. V případě, že v opise z evidence Rejstříku trestů je uvedeno pravomocné odsouzení za takový trestný čin, které dosud nebylo zahlazeno, krajský úřad žádost bez dalšího zamítne a neprovádí již žádné další procesní úkony. Naopak v řízení před krajským úřadem se má nově podle § 23d odst. 4 písm. d) ve spojení s § 23e odst. 2 ZSPOD oproti stávající úpravě výslovně přihlížet i k odsouzením za trestné činy neuvedené v § 23e odst. 1 ZSPOD a k již zahlazeným odsouzením (obojí se zjišťuje opisem z evidence Rejstříku trestů, který je již ve spise k dispozici) a zcela nově i k opisu z evidence přestupků, který si vyžádá krajský úřad v rámci řízení. Tím se posouzení osobnostních předpokladů žadatele oproti stávající úpravě výrazně prohlubuje, klade však zvýšené nároky na hodnocení těchto podkladů a na správní úvahu; proto je vyhrazeno krajskému úřadu, který v řízení prokazuje v nově definovaném širokém rozsahu, zda „žadatel je po všech stránkách způsobilý přijmout dítě, kterému je třeba zajistit péči v náhradním rodinném prostředí formou pěstounské péče nebo osvojení, do rodiny“.

K § 23f

Odstavce 1 a 5 upravují standardní situaci, kdy žadatel již spolu s podáním žádosti nedoložil doklad o přípravě k přijetí dítěte do rodiny nebo posudek o psychické způsobilosti a tyto tak nejsou součástí spisové dokumentace. V takovém případě krajský úřad vyzve žadatele k absolvování přípravy k přijetí dítěte do rodiny, kterou zajišťuje pověřená osoba (srov. § 44 a jeho odůvodnění), a poučí žadatele o širokých možnostech, jak takovou přípravu absolvovat. V případě absolvování přípravy k přijetí dítěte do rodiny tímto způsobem nehradí žadatel na rozdíl od situace, kdy si přípravu zajišťuje mimo řízení sám, za její poskytnutí jakoukoli úhradu, což nově upraví § 58 ZSPOD. Již okamžikem vydání výzvy může krajský úřad řízení o zařazení do evidence žadatelů přerušit, tzn. přerušuje se i běh lhůty pro vydání rozhodnutí. Vydáním se rozumí především předání stejnopisu písemného vyhotovení rozhodnutí k doručení [srov. § 71 odst. 2 správního řádu]. Řízení pokračuje po doložení dokladu o přípravě k přijetí dítěte do rodiny žadatelem.

Obdobným způsobem jako v předchozím případě upravuje navazující odst. 5 situaci, kdy žadatel již spolu s podáním žádosti nedoložil posudek o psychické způsobilosti. V případě, že spolehlivost žadatele podle § 23e odst. 2 nelze vyhodnotit na základě obsahu spisové dokumentace nebo opatřením dalších podkladů počínajíc výslechem žadatele nebo jiných osob, krajský úřad vyzve žadatele k doložení posudku o psychické způsobilosti, jehož vypracování zajišťuje pověřená osoba (srov. nově upravený § 45 a jeho odůvodnění), a poučí žadatele o širokých možnostech, jak si takové posouzení psychické způsobilosti zajistit. V případě podrobení se posouzení psychické způsobilosti tímto způsobem u pověřené osoby nehradí žadatel na rozdíl od situace, kdy si posudek zajistil sám mimo řízení, za jeho vydání jakoukoli úhradu, což nově upraví § 58 ZSPOD. Již okamžikem vydání výzvy může krajský úřad řízení o zařazení do evidence žadatelů přerušit, tzn. přerušuje se i běh lhůty pro vydání rozhodnutí. Řízení pokračuje po doložení posudku o psychické způsobilosti žadatelem. Uvedený postup samozřejmě nebrání krajskému úřadu, aby k posouzení psychické způsobilosti žadatele ustanovil znalce podle obecné úpravy § 56 správního řádu a namísto „posudku o psychické způsobilosti“ podle § 45 ZSPOD provedl důkaz znaleckým posudkem. O běhu lhůty pro vydání rozhodnutí pak platí § 71 odst. 3 písm. b) spr. řádu.

K § 23g

Odst. 1 předepisuje, které podklady pro vydání rozhodnutí musí být součástí spisu vždy, pokud se žádosti o zařazení do evidence žadatelů vyhovuje. Toto ustanovení, garantující shromáždění všech podstatných podkladů, má význam především pro případné přezkumné řízení, pro navazující výběr osvojitele nebo pěstouna dítěti, popř. pro kontrolní činnost na tomto úseku. V případě, že krajský úřad při hodnocení skutečností uvedených v § 23d odst. 4 dojde k závěru, že je třeba žádost zamítnout, nemusí již samozřejmě všechny zde uvedené podklady opatřovat, pokud již nejsou součástí spisu, neboť takový postup by byl nehospodárný.

Odst. 2 představuje novou doplňující úpravu, která v současném znění zákona chybí. Jak bylo uvedeno výše, nynější ustanovení § 22 odst. 6 ZSPOD pouze stanovuje, že „krajský úřad rozhoduje o zařazení žadatele do evidence žadatelů“, jde tedy fakticky pouze o kompetenční normu. Nepřímo skutečnost, „jak“ má krajský úřad rozhodnout, naznačuje teprve druhá věta cit. ustanovení podle níž „pokud krajský úřad v průběhu řízení zjistí závažné důvody, pro které nelze žadatele zařadit do evidence žadatelů, může rozhodnout o zamítnutí žádosti i před provedením odborného posouzení žadatele“, čili před provedením opatřování podkladů pro vydání rozhodnutí, což nedává zcela smysl. Nově se tedy navrhuje výslovně stanovit, jak má krajský úřad rozhodnout, tedy že má žádosti vyhovět, a to, pokud je zjištěno v rozsahu všech okolností, uvedených v § 23d odst. 4, a o němž s ohledem na § 3 spr. řádu nejsou důvodné pochybnosti, že je žadatel po všech stránkách způsobilý přijmout dítě, kterému je třeba zajistit péči v náhradním rodinném prostředí formou pěstounské péče nebo osvojení. V opačném případě musí žádost o zařazení do evidence žadatelů zamítnout.

Dále se stanovuje, že krajský úřad žádost zamítne i z toho důvodu, že má za prokázané, že zdravotní stav žadatele z hlediska duševního, tělesného nebo smyslového brání dlouhodobé péči o dítě, není-li žadatel oprávněn podat žádost podle § 23a odst. 1 ZSPOD nebo zjistili, že některá z osob podle § 23d odst. 4 písm. b) nesplňuje podmínku bezúhonnosti.

Rozhodnutí ve věci oznámí krajský úřad orgánům a dalším subjektům, uvedeným v odst. 4; jedná se o formulačně upravený přepis dosavadního § 22 odst. 7 ZSPOD. Oproti dosavadní úpravě se však navrhuje, aby byla oznamována nikoli jen pouhá informace, zda byl žadatel zařazen do evidence, ale aby byl obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, u něhož žadatel podal žádost, nebo jeho doprovázejícímu subjektu oznámeno též zamítavé rozhodnutí. Informace obsažené v odůvodnění takového rozhodnutí totiž jsou nebo mohou být významné pro další poradenskou a jinou sociální práci ať již obecního úřadu obce s rozšířenou působností, tak případně doprovázejícího subjektu po případném provedení „párování“. V případě nevyhovujícího rozhodnutí je pak třeba, aby o zamítnutí žádosti byly opět zmíněné subjekty informovány, a to jak z praktických důvodů významných pro další výkon sociální práce s žadatelem, ale také zejména proto, aby se obecní úřad obce s rozšířenou působností, který po celou dobu řízení nadále vede „základní“ spisovou dokumentaci o žadateli, o zamítnutí žádosti dozvěděl a mohl i po formální stránce vyřídit (uzavřít) spis. Neméně důležité ovšem je, aby tento úřad měl k dispozici obsah odůvodnění zamítavého rozhodnutí, neboť praxe bohužel ukazuje, že žadatel, jehož žádost byla zamítnuta, následně často činí pokusy o mimozákonnou, popř. protizákonnou cestu „k dítěti“ prostřednictvím tzv. hostitelské péče podle § 30 ZSPOD. Podle něj platí, že má-li dítě pobývat na základě závazného stanoviska jemu příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností mimo ústav a je-li místo pobytu pro dítě cizích „hostitelů“ odlišné, může obecní úřad obce s rozšířenou působností dítěte vydat souhlasné stanovisko s „hostitelskou péčí“ jen na základě vyjádření obecního úřadu obce s rozšířenou působností podle místa pobytu „hostitelů“, tedy právě toho úřadu, který vede nebo mohl vést spisovou dokumentaci o žadateli. Právě skutečnost, že takový žadatel byl v řízení o zařazení do evidence žadatelů o náhradní rodinnou péči neúspěšný, a z jakých důvodů, může představovat zásadní podklad i pro obsah dožádaného vyjádření k případné „hostitelské péči“. To samé platí samozřejmě tím spíše, kdy jde o identický obecní úřad obce s rozšířenou působností.

K § 23h

Nově navrhované ustanovení § 23h bude uvedeno rubrikou „Postup ministerstva v řízení o zařazení do evidence žadatelů“. Ustanovení se týká případného odvolacího řízení, pokud je žádost o zařazení do evidence žadatelů krajským úřadem zamítnuta a žadatel podá odvolání. Jedná se o přepis dosavadní úpravy § 27 odst. 8 ZSPOD, podle níž „pro účely odvolacího řízení je ministerstvo oprávněno provést nové odborné posouzení žadatele“. K problematice pojmu tzv. odborného posouzení srov. odůvodnění výše. Nově se tedy dovoluje ministerstvu, aby vyzvalo žadatele k doložení posudku o psychické způsobilosti obdobným postupem jako v případě krajského úřadu. To platí samozřejmě jen tehdy, pakliže není za stejným účelem ustanoven pro odvolací řízení znalec. Toto ustanovení uzavírá nově systematicky koncipovanou skupinu ustanovení o řízení o zařazení do evidence žadatelů.

K dílu 4

Navrhuje se upravit v rámci hlavy IV nový díl 4 s názvem „Vedení evidence žadatelů krajským úřadem“, neboť ustanovení § 23i a 23j mají upravit otázky právě s tím spojené.

K § 23i

Nové ustanovení § 23i je jednak kompetenčním ustanovením, upravuje obsahové náležitosti evidence žadatelů a upravuje postup krajského úřadu při vedení evidence v souvislosti s mezinárodním osvojením, upraveným v § 25 a § 26 ZSPOD. Ustanovení § 23i představuje přepis dosavadního ustanovení § 22 odst. 1 ZSPOD, dále přepis § 22 odst. 3 a 4 a 8 písm. b) ZSPOD. Obsahově nedochází k žádným změnám, s výjimkou těch, souvisejících s novou úpravou příprav k přijetí dítěte do rodiny a zejména s opuštěním pojmu „odborného posouzení“, odůvodněných výše.

K § 23j

Nově navrhované ustanovení § 23j bude uvedeno rubrikou „Vyřazení z evidence žadatelů“. Jde o formulačně upravený a upřesněný přepis dosavadní úpravy § 24c odst. 1 písm. b) a c) a odst. 3 ZSPOD. Dosavadní ustanovení je zmatečné a neodpovídá úpravě správního řádu, což je opět dáno skutečností, že jde o ustanovení, které je součástí zákona od jeho přijetí, bylo tak formulováno ještě před nabytím účinnosti správního řádu č. 500/2004 Sb. v roce 2007 a dosud nedošlo k jeho harmonizaci. Za prvé je zcela nevhodná formulace, že úřad „může zjistit“ změnu poměrů, neboť úřad zajisté může zjistit cokoli kdykoli (nebo také nic „zjistit“ nemusí), ale z pouhého takového konstatování nevyplývá žádná procesní implikace. Druhá část věty pak obsahově s první nijak nesouvisí, když již zakládá procesní oprávnění krajského úřadu, a to k provedení nového „odborného posouzení“, nikoli tedy však k provedení nového řízení ve věci. K mimořádné problematičnosti pojmu „odborné posouzení“, který se návrhem opouští, srov. odůvodnění výše.

Není pochyb o tom, že smyslem i dosavadní úpravy je vyřadit žadatele z evidence žadatelů, a to v případě, že vyjdou najevo nové okolnosti, které by jinak byly důvodem pro zamítnutí žádosti o zařazení do evidence. Tyto okolnosti mohou být rozmanitého charakteru, vždy z nich však musí vyplývat, že v důsledku jejich existence by nebyl splněn požadavek uvedený v navrhovaném § 23g odst. 2, tedy že je na základě zjištění všech skutečností uvedených v § 23d odst. 4 prokázáno, že žadatel je po všech stránkách způsobilý přijmout dítě, kterému je třeba zajistit péči v náhradním rodinném prostředí formou pěstounské péče nebo osvojení, do rodiny. Neboli vyjde najevo nezpůsobilost žadatele přijmout dítě do rodiny.

V odst. 1 jsou vymezeny zákonné důvody, pro které dochází k vyřazení žadatele z evidence žadatelů vedené krajským úřadem automaticky a bez možnosti přezkumu, tj. pouhým administrativním úkonem, o němž se učiní záznam do spisu. Těmito důvody jsou žádost samotného žadatele o vyřazení z evidence a dále skutečnost, že od zařazení žadatele do evidence krajského úřadu uplynula zákonná lhůta 10 let.

Odst. 2 naopak stanoví skutečnosti, které jsou důvodem pro rozhodnutí krajského úřadu o vyřazení žadatele z evidence žadatele, respektive pro zahájení řízení v této věci. V případě vydání správního rozhodnutí o vyřazení žadatele z evidence vedené krajským úřadem je proti tomuto rozhodnutí přípustné odvolání, o kterém rozhodne MPSV jako nadřízený správní orgán (pokud krajský úřad podanému odvolání v plném rozsahu nevyhoví sám v rámci tzv. autoremedury).

K Dílu 5

Upravuje v jediném § 23k povinnosti žadatele, které musí plnit po celou dobu, co je zařazen v evidenci žadatelů.

K bodu 23k

Nově navrhované ustanovení § 23k bude uvedeno rubrikou „Povinnosti žadatele“. Takto přehledně na jednom místě stanovený souhrn povinností, které žadateli o zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče vznikají v důsledku zařazení do evidence žadatelů a během vedení jeho osoby v této evidenci, dosavadní znění zákona neobsahuje. Odst. 1 stanovuje základní a obecnou povinnost žadatele o zprostředkování náhradní rodinné péče ohlašovat po zařazení do evidence krajskému úřadu všechny změny rozhodné pro zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče do 15 dnů. Norma navazuje na dosavadní ustanovení § 22 odst. 6 ZSPOD, kde je až ve třetí větě velice nepřehledně stanoveno, že „v rozhodnutí o zařazení žadatele do evidence žadatelů krajský úřad stanoví žadateli povinnost hlásit krajskému úřadu všechny změny rozhodné pro zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče do 15 dnů ode dne jejich vzniku“; jde o pravidlo, které je součástí zákona od počátku účinnosti. Není vhodně formulováno, neboť je hybridní. Není pochyb, že se jím zakládá zákonná povinnost, nicméně je prakticky provedena jako odvozená, neboť pro její aktivaci předepisuje krajskému úřadu takovou povinnost stanovit „v rozhodnutí“, ovšem jako automatickou – musí být uvedena ve všech rozhodnutích o zařazení do evidence. Proto se povinnost ohlašovat změny stanovuje jako povinnost vyplývající přímo ze zákona, tak jak je to standardní u všech povinností vyplývajících účastníkům nebo dotčeným osobám ve všech ostatních vztazích sociálního zabezpečení.

Odst. 2 upravuje v písm. a) povinnost žadatele o zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče sdělovat údaje o svém zdravotním stavu, jde tedy svým způsobem o lex specialis vůči odst. 1, neboť tento zdravotní stav se v průběhu vlastního zprostředkování může vyvíjet a měnit. V souvislosti s tím se v písm. b) dále žadateli ukládá povinnost sdělovat ve lhůtě stanovené krajským úřadem název a adresu poskytovatele jeho zdravotních služeb. Písm. c) pak nakonec ukládá žadateli povinnost podrobit se na výzvu krajského úřadu ve lhůtě jím stanovené vyšetření zdravotního stavu. Všechny tyto povinnosti jsou v současném znění zákona uvedeny zcela nepřehledně až v ustanovení § 53 odst. 4 ZSPOD, podle něhož „pro účely zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče jsou žadatelé o osvojení dítěte nebo svěření dítěte do pěstounské péče povinni v rámci odborného posouzení podle § 27 ZSPOD podrobit se vyšetření zdravotního stavu, sdělit údaje o svém zdravotním stavu a sdělit název a adresu poskytovatele zdravotních služeb, v jehož péči jsou“.

Oproti dosavadní úpravě se mění pořadí jednotlivých povinností podle jejich logické návaznosti a jednotlivé povinnosti se z důvodu přehlednosti vyčleňují do samostatných písmen. Povinnost žadatele sdělit identifikaci svého poskytovatele zdravotních služeb je doplněna o povinnost zprostit tohoto poskytovatele povinnosti zachovávat mlčenlivost vůči krajskému úřadu ve vztahu k údajům o zdravotním stavu žadatele, které jsou významné pro zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče. Toto zproštění povinnost zachovávat mlčenlivost v současném znění zákona chybí, musí se tak vyžadovat samostatně popř. je úprava imperfektní, neboť není- li poskytovatel zdravotních služeb mlčenlivosti zproštěn, je krajskému úřadu identifikace tohoto poskytovatele pro účely hodnocení zdravotního stavu žadatele v procesu zprostředkování náhradní rodinné péče k ničemu. Povinnost podrobit se vyšetření zdravotního stavu je nově doplněna o povinnost žadatele doložit krajskému úřadu závěry takového vyšetření, neboť bez ní samotné podrobení se vyšetření opět postrádá jakýkoli smysl.

K dílu 6

Navrhuje se upravit v rámci hlavy IV nový díl 6 s názvem „Výběr osvojitele nebo pěstouna dítěte“, neboť § 24 až § 24b mají souhrnně upravit výlučně tuto nejdůležitější a stěžejní část procesu zprostředkování náhradní rodinné péče, k níž celá předchozí úprava vedení spisové dokumentace a evidence dětí na straně jedné a vedení spisové dokumentace a evidence žadatelů na straně druhé, směřuje. Tuto stěžejní a finální část procesu zprostředkování náhradní rodinné péče v ČR definuje základní ustanovení § 19a odst. 1 (nově) písm. c) tak, že zprostředkování osvojení a pěstounské péče spočívá (především a finálně) ve výběru určité fyzické osoby vhodné stát se osvojitelem nebo pěstounem určitého dítěte, jemuž se osvojení nebo pěstounská péče zprostředkovává, (dále jen „výběr osvojitele nebo pěstouna dítěte“) a v zajištění osobního seznámení se dítěte s touto osobou, což je akt monopolně vyhrazený krajskému úřadu v přenesené působnosti a je výkonem státní správy (nejde-li o mezinárodní osvojení, kde je tímto orgánem Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí).

K § 24

Nové znění § 24 odst. 1 zdůrazňuje pravidlo, že nevyhledá-li krajský úřad pro dítě vedené v evidenci tohoto krajského úřadu vhodného žadatele z jím vedené evidence, vyhledává bezodkladně žadatele z evidencí žadatelů, vedených jinými krajskými úřady, která výstižněji vystihuje, že nejprve se vyhledává ve vlastní evidenci žadatelů, teprve poté v evidenci jiného krajského úřadu, avšak k tomuto kroku je současně třeba přistoupit bezodkladně. Dále je na tomto místě stanoveno, že v procesu vlastního zprostředkování náhradní rodinné péče se především zohledňuje zjištěná úroveň tělesného a duševního vývoje dítěte, včetně jeho specifických potřeb a nároků, sociální prostředí, ze kterého dítě pochází, jakož i jeho statusová práva a etnické, náboženské a kulturní prostředí dítěte, neboť právě na základě těchto kritérií a požadavků se dítěti vyhledává vhodná osoba náhradního pečovatele. Jde tu o náročné posuzování zjištěných skutečností a správním orgánem obstaraných podkladů, a to nejen na základě spisové dokumentace a obsahu evidence dětí, ale i formou ústního jednání, upraveného nově podrobněji zejména v navazujícím odst. 2 a 4. Výčet uvedených hledisek je ovšem přepisem dosavadního znění § 27 odst. 2 písm. a) ZSPOD, kde jsou však uvedeny v rámci sporného institutu „odborného posuzování“, který se opouští, a k jehož charakteristice srov. odůvodnění výše.

V odst. 2 se navrhuje slova „výsledkům odborného posouzení dítěte a žadatelů podle § 27“ nahradit slovy „k obsahu spisové dokumentace o dítěti a evidence dětí, k obsahu spisové dokumentace o žadateli a evidence žadatelů“. K problematice stávajícího nejasného pojetí „odborného posouzení“ srov. výše. Obsah správních spisů, týkajících se zprostředkování náhradní rodinné péče, představuje však pouze prvotní souhrn informací nezbytných pro proces vyhledání vhodných náhradních pečovatelů dítěti, jemuž se osvojení nebo pěstounská péče zprostředkovává. Proto se toto ustanovení dále navrhuje doplnit tak, že krajský úřad v procesu „párování“ spolupracuje s obecními úřady obcí s rozšířenou působností, obcemi, pověřenými osobami, které prováděly přípravu žadatele k přijetí dítěte do rodiny, s osobami, oprávněnými posuzovat psychickou způsobilost zájemců o zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče, které vydaly posudek o psychické způsobilosti žadatele, a s osobami, které osobně pečují o dítě vedené v evidenci dětí. Zde se jedná o formulačně upravený přepis dosavadního ustanovení § 27 odst. 5 věta druhá ZSPOD, podle něhož krajský úřad, nevhodně však nikoli v procesu „párování“, ale při realizaci obtížně uchopitelného „odborného posuzování“, spolupracuje s obecními úřady obcí s rozšířenou působností, obcemi, poskytovateli zdravotních služeb a školskými zařízeními i dalšími odbornými zařízeními, pověřenými osobami a s odborníky pro otázky výchovy a péče o dítě. Okruh těchto dotčených subjektů, jejichž přínos pro úspěšně provedené „párování“ může být značný, je však v současném znění neúplný a zastaralý, když jde o formulaci, uvedenou v podstatě již v původním znění zákona (v souvislosti s reformou veřejné správy byly pouze býv. okresní úřady nahrazeny obecními úřady obcí s rozšířenou působností a v souvislosti se změnami předpisů v oblasti poskytování zdravotních služeb byl pojem „zdravotnické zařízení“ nahrazen pojmem „poskytovatel zdravotních služeb“). V nynějším výčtu pak zejména chybí fyzické nebo právnické osoby, které v době „párování“ o dítě pečují a mají tak o něm nejvíce bezprostředních informací. Dále pak ve výčtu chybí rovněž pověřené osoby, které prováděly přípravu zájemců o náhradní rodinnou péči k přijetí dítěte do rodiny. Stejně tak může být někdy vhodné, aby k procesu párování byly přizvány i osoby, které posuzovaly psychickou způsobilost zájemců o náhradní rodinnou péči.

Podle stávajícího pojetí není výstup „párování“ správním rozhodnutím, ale je nepochybné, že jde o vydání sdělení ve smyslu části čtvrté správního řádu. Z uvedeného důvodu je proto také v kontextu vlastního zprostředkování rovněž přijatelné zachování některých původních termínů, které představují odlišnost od správního řízení (jako např. „spolupráce s…“ na místo „výslech“ apod.). Podle § 154 spr. řádu tu platí, že se postupuje podle ustanovení části první spr. řádu, obdobně pak podle těchto ustanovení části druhé spr. řádu: § 10 až § 16, § 19 až § 26, § 29 až § 31, § 33 až § 35, § 37, § 40, § 62, § 63, a obdobně podle těchto ustanovení části třetí spr. řádu: § 134, § 137 a § 142 odst. 1 a 2; přiměřeně se pak použijí i další ustanovení spr. řádu, pokud jsou přitom potřebná. Výše popisovaná osobní účast osob, které nemají postavení účastníků nebo vedlejších účastníků (těmi jsou dítě, jeho zákonní zástupci, osoby, které o dítě v době „párování“ osobně pečují, popř. jejich zástupci, jako je tomu v případě zástupců ústavních zařízení, a žadatel), má charakter výpovědi svědků. Podle § 79 odst. 1 spr. řádu jsou náklady řízení také náklady důkazů. Podle odst. 4 cit. ustanovení „prováděcí právní předpis stanoví rozsah, v němž správní orgán hradí hotové výdaje a ušlý výdělek jiným osobám, zejména v souvislosti… s opatřováním podkladů pro vydání rozhodnutí. Nárok na náhradu musí být u správního orgánu uplatněn do 8 dnů poté, co náklady vznikly, jinak zaniká“. Tímto předpisem je vyhláška č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení. Podle ní se hradí náhrada ušlého výdělku osoby, která je v pracovním poměru nebo v poměru obdobném pracovnímu poměru nebo v jiném pracovněprávním vztahu, náhrada ušlého výdělku osoby, která není v pracovním poměru nebo v poměru obdobném pracovnímu poměru nebo v jiném pracovněprávním vztahu, je však výdělečně činná, dále se mohou hradit cestovní výdaje, stravné náleží jiné osobě v nejvyšší sazbě vypočtené podle zákona o cestovních náhradách a jiné osobě se hradí rovněž skutečné, účelně vynaložené a hospodárné výdaje za ubytování. Účast odborníků, uvedených v navrhovaném výčtu, tedy nemusí a ani nemá být bez úhrady nákladů s tím spojených a nemá jít toliko o „čestnou“ povinnost, plněnou na náklady těchto osob zcela dobrovolně, a proto případně i neochotně. To tím spíše, že účast těchto osob na jednání je vhodná a často nezbytná. Je tak těmto osobám potřeba nahrazovat i výdaje s takovou účastí spojené, pokud o náhradu ve výše popsaném smyslu požádají.

Odst. 3 je přepisem dosavadního § 27 odst. 5 věta první. Odst. 4 je pak inspirován dosavadním § 27 odst. 6, nově se však zdůrazňuje, že zaměstnanec kraje zařazený do krajského úřadu je zásadně povinen osobně navštívit dítě, pro které se osvojení nebo pěstounská péče zprostředkovává, a to ještě před výběrem vhodného žadatele pro určité dítě. Zároveň je však žádoucí reflektovat to, že např. u novorozených dětí by povinnost uskutečnění osobní návštěvy dítěte neměla blokovat či nadmíru oddalovat předání dítěte do péče zájemců o osvojení, pokud jinak zdravotní stav dítěte dovoluje svěření dítěte do péče budoucích osvojitelů v režimu § 823 a § 824 občanského zákoníku. Z tohoto důvodu je v odst. 4 uvedena klauzule „nehrozí-li nebezpečí z prodlení“ (pericilum in mora) jako výjimka z provedení osobní návštěvy dítěte – tj. jde o situaci, kdy je v zájmu dítěte nutné jednat okamžitě, aby dítěti nevznikla nenahraditelná újma.

V odst. 5 (dosavadní odst. 2) se navrhuje provést pouze formulační změny, harmonizující úpravu s terminologií správního řádu v tom směru, že v případě nalezení žadatele vhodného stát se osvojitelem nebo pěstounem konkrétního dítěte nebo dětí (sourozenců) je výstupem tzv. „párování“ sdělení (dosud oznámení) krajského úřadu o této skutečnosti. Úprava odst. 6 (dosavadní odst. 3) se zpřehledňuje tak, že se v něm ponechává pouze formulačně upravená první věta a jeho další obsah se nově převádí do následujících odstavců tak, že v odst. 7 se nejprve přehledněji normují povinnosti žadatele po doručení sdělení „o párování“ k podání tam vymezených návrhů k opatrovnickému soudu při zachování dosavadní lhůty 30 dnů, a úprava možného prodloužení této lhůty krajským úřadem až na 60 dnů. Za účelem sjednocení postupů se pak rovněž navrhuje zmocnění MPSV k podrobnější úpravě náležitostí sdělení o „párování“ v prováděcí vyhlášce, neboť i při zachování písemné formy je v současnosti obsah sdělení (podle dosavadní úpravy „oznámení“) značně variabilní. V zájmu posílení právní jistoty dotčených osob je v odst. 6 nově výslovně stanoveno, že pokud k seznámení vybraného žadatele s dítětem dochází bez osobní přítomnosti dosavadního pečovatele (nebo jeho zaměstnance – v případě dětí umístěných v ústavním zařízení), přebírá vybraný žadatel na sebe po tuto dobu povinnost vykonávat nad dítětem náležitý dohled přiměřený jeho věku a rozumové vyspělosti. Může se jednat např. o procházku s dítětem v místě jeho stávajícího bydliště anebo o návštěvu dítěte v místě bydliště vybraných žadatelů, podle dohody s dosavadní osobou pečující. Problematice odpovědnosti za dítě v případě předávání z pěstounské péče na přechodnou dobu do následné formy péče se jinak podrobně věnuje metodický materiál MPSV „Právní principy vztahující se k otázce předávání dítěte z PPPD do péče jiné fyzické osoby, která by měla převzít dlouhodobou péči o toto dítě.“ Č.j. 2018/47121-231/1 ze dne 14.3.2018.

§ 24a a § 24b

Ustanovení § 24a je reformulací dosavadního § 24b ZSPOD, kdy se navrhují pouze formulační změny v návaznosti na ostatní změny v úpravě zprostředkování náhradní rodinné péče (podobně v § 24b - dosavadní § 24d). . Obdobně jako u vyřazení žadatele z evidence žadatelů (§ 23j) se i v úpravě přerušení výběru osvojitele nebo pěstouna stanoví jak důvody, které vedou k automatickému přerušení výběru bez dalšího zkoumání (vydání sdělení o výběru žadatele jako vhodného osvojitele či pěstouna pro konkrétní dítě, rozhodnutí soudu o svěření dítěte do předadopční nebo předpěstounské péče žadatele, zahájení trestního stíhání žadatele pro některé z trestných činů uvedených v § 23e odst. 1, které jsou překážkou bezúhonnosti žadatele, žádost samotného žadatele o přerušení výběru), tak i důvody, které vychází z vlastního vyhodnocení krajského úřadu a z jeho správního uvážení. Zde se jedná buďto o závažné skutečnosti, které brání výběru žadatele jako vhodného osvojitele či pěstouna pouze dočasně (např. hospitalizace, rehabilitace, přechodný pobyt v cizině, nutnost ošetřování člena rodina atd.), anebo o skutečnosti, které brání výběru žadatele jako vhodného osvojitele či pěstouna dlouhodobě či trvale a které jsou tak zároveň i důvodem k tomu, aby krajský úřad z moci úřední zahájil řízení o úplném vyřazení z evidence žadatelů (např. trvalé zhoršení zdravotního stavu, vážné rodinné problémy, přestěhování do ciziny apod.).

K dílu 7

K § 25 a 26

Stejně jako v úpravě vnitrostátního zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče se i v úpravě tzv. mezinárodního osvojení, tj. zprostředkování osvojení ve vztahu k cizině Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí, zdůrazňuje v § 25 odst. 1 kritérium obvyklého bydliště jako skutečnost rozhodná pro posouzení toho, zda se jedná o zájemce o osvojení, který je oprávněn žádat o zprostředkování vnitrostátního nebo mezinárodního osvojení, respektive zda se jedná o dítě, u kterého je možné zprostředkovat jeho mezinárodní osvojení z ciziny do České republiky nebo z České republiky do ciziny. Ust. § 25 ZSPOD je tak do značné míry zrcadlovým protipólem k § 23a odst. 1 – pouze fyzické osoby, kterým není v § 23a odst. 1 umožněno podat žádost o vnitrostátní zprostředkování náhradní rodinné péče z důvodů absence obvyklého bydliště v České republice, mohou podat žádost o zprostředkování mezinárodního osvojení dítěte z České republiky do ciziny (konkrétně do státu, v němž má dotčená osoba obvyklé bydliště).

Dosavadní znění § 25 odst. 8 písm. b) předpokládá, že pro účely vedení evidence Úřadem je krajský úřad povinen na žádost Úřadu prošetřit poměry, v nichž dítě žije, jde-li o dítě, které bylo v České republice osvojeno na základě zprostředkování osvojení z ciziny nebo které má být z ciziny osvojeno a nachází se v České republice v péči budoucích osvojitelů. Tato úprava neodpovídá vymezení zákonných pravomocí krajského úřadu ani faktickému stavu, neboť reálně Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí dožaduje o prošetření poměrů dítěte osvojeného z ciziny místně příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností, a nikoliv nadřízený krajský úřad.

Zjišťování informací o situaci dítěte osvojeného z ciziny vychází z čl. 20 Úmluvy o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení (sdělení MZV č. 43/2000 Sb.m.s., dále jen „Úmluva o mezinárodním osvojení“), podle něhož jsou ústřední orgány povinny se vzájemně informovat o postupu osvojení a o opatřeních přijatých pro jeho dokončení, jakož i o pokroku během zkušebního umístění dítěte, pokud je zkušení doba vyžadována. V praxi to znamená, že Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí jako orgán pověřený plněním úkolů ústředního orgánu podle Úmluvy o mezinárodním osvojení je povinen na žádost partnerských ústředních orgánů zajišťovat tzv. postadopční zprávy o situaci a vývoji dítěte, které bylo do České republiky přemístěno z jiného smluvního státu za účelem jeho osvojení. Je legitimní, aby Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí mohl v této souvislosti dožadovat potřebnou součinnost od příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností, a to konkrétně o součinnost ve formě podání zprávy o poměrech dítěte (viz obdobně např. § 19 odst. 1 písm. d), § 51 odst. 4 písm. a), b) ZSPOD apod.). Skutečnost, že obecní úřad obce s rozšířenou působností je za účelem podání této zprávy oprávněn prošetřit poměry dotčeného dítěte, není třeba zvláště upravovat, neboť toto oprávnění vyplývá obecně z § 52 odst. 1 ZSPOD.

K bodu 34, 35 a 38 (§ 27a odkazy)

Jde o legislativně technickou úpravu spočívající ve změně odkazů vyvolané změnou struktury části třetí hlavy IV.

K bodům 36 (§ 27a)

Jde o legislativně technickou úpravu, kdy již bude uzavření dohody zcela dobrovolné a pokud dohoda o výkonu pěstounské péče nebude uzavřena, nebude již vydáváno jako substitut správní rozhodnutí.

K bodům 37 a 39 (§ 27a přemístění příprav)

V souvislosti s novou úpravou příprav k přijetí dítěte do rodiny se zrušuje v § 27a odstavce 4 a v návaznosti na tuto změnu se upravují též odkazy. Za zrušovaný § 43 se navrhuje vložit nový § 44 nadepsaný „Příprava k přijetí dítěte do rodiny“.

K bodu 38 (§ 27a)

Možnost dobrovolného uzavření dohody dopadá nejen na osoby pečující, ale i na osoby v evidenci, které mohou vykonávat pěstounskou péči na přechodnou dobu. Pěstounská péče na přechodnou dobu je formou náhradní rodinné péče, která má skýtat maximální záruky profesionality, přičemž ze strany státu má docházet k intenzivní práci s těmito osobami a jejich individuálními potřebami. Pokud by měl stát dohlížet na řádné plnění formy náhradní péče, která je ve smyslu pěstounské péče na přechodnou dobu péčí profesionální (náleží koneckonců za ní i finanční odměna), musí mít možnost co nejlépe sledovat její plnění a mít možnost reagovat na aktuální potřeby. Jakákoli forma profesionalizovaného plnění, zejména pak v situaci, kdy jde o ochranu nejzranitelnější skupiny dětí, které se ocitli bez řádné péče, musí tato profesionalita nést břímě práv a taktéž povinností. V situaci navrhované podoby dobrovolného uzavření dohody nastane v praxi situace, že osoby v evidenci, které jsou z pohledu krajského úřadu i systému náhradní péče osobami „profesionalizovanými“ budou povinni k dodržování povinností vyplývající z uzavřené dohody o výkonu pěstounské péče. Za závažný důvod, pro který nelze žadateli zprostředkovat pěstounskou péči podle navrhovaného § 23j odst. 2 písm. a) se stanovuje skutečnost, že žadatel nemá uzavřenu dohodu o výkonu pěstounské péče po dobu delší něž 2 měsíce.

K bodům 40 až 44 (§ 29 a 30)

Harmonizace úpravy správních úkonů obecního úřadu obce s rozšířenou působností v § 30 ZSPOD při povolování pobytu dítěte mimo ústav s úpravou správního řádu a legislativně technické změny reagující na úpravu změn v úpravě zprostředkování náhradní rodinné péče, na něž § 30 odkazuje.

Ustanovení § 30 ZSPOD bylo do zákona podle důvodové zprávy z r. 1999 vloženo proto, že „pobývání dítěte mimo ústavní zařízení je dosud [pozn.: v r. 1999] nedostatečně právně upraveno. Návrh zákona proto přesně vymezuje podmínky, za jakých může dítě umístěné v ústavním zařízení pobývat mimo toto zařízení, a po jak dlouhou dobu. Účelem tohoto ustanovení je zamezit v řadě případů zcela nekontrolovatelnému povolování pobytu dětí mimo ústavní zařízení, a to i na značně dlouhou dobu“. Úprava byla přijata za účinnosti správního řádu č. 71/1967 Sb., který neznal jako obecný institut „závazná stanoviska“, a zejména za účinnosti vyhlášky ministerstva školství České socialistické republiky ze dne 19. května 1981 č. 64/1981 Sb., o školských zařízeních pro výkon ústavní výchovy a ochranné výchovy, podle jejíhož § 15 odst. 1 písm. b) platilo, že „ředitel zařízení nebo diagnostického ústavu může po předběžném písemném vyjádření orgánu péče o děti okresního národního výboru, v jehož územním obvodu mají zákonní zástupci trvalé bydliště, výjimečně dovolit mládeži dočasný pobyt u zákonných zástupců, popřípadě i u osob blízkých, u jiných osob v poměru rodinném, nebo též u občanů, kteří se na doporučení příslušného okresního národního výboru mají stát jejich opatrovníky či pěstouny, nejvýše však na dobu pracovního volna těchto osob“, přičemž podle § 17 odst. 1 písm. g) této vyhlášky však šlo nikoli o právo svěřence, ale o mimořádnou kázeňskou odměnu [„svěřenci, který vzorně plní povinnosti stanovené touto vyhláškou a vnitřním řádem zařízení nebo diagnostického ústavu, může být povolen mimořádný dočasný pobyt podle § 15 odst. 1 písm. b) v rozsahu nejvýše 10 dnů“]. V případě § 30 šlo tedy s účinností od r. 2000 o nepřímou zákonnou novelizaci tehdejší školské vyhlášky z r. 1981. Na postup podle ani jednoho z uvedených předpisů však úprava býv. správního řádu č. 71/1967 Sb. nedopadala. Od 1. 7. 2002 nabyl účinnosti a nahradil zmíněnou školskou vyhlášku zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů. Ten v § 23 odst. 1 písm. a) stanovil, že ředitel zařízení je oprávněn v zájmu úspěšné výchovy dětí povolit dítěti pobyt u rodičů, popřípadě u jiných fyzických osob, resp. „mimo zařízení“, přičemž stanovil, že podmínky pobytu dítěte mimo zařízení stanoví zvláštní právní předpis, tedy právě § 30 ZSPOD. Ani tehdy nový zákon č. 109/2002 Sb. však vůbec nepředpokládal, že by rozhodování ředitele o povolení pobytu dítěte mimo ústav bylo správním řízením a jeho výsledkem že by mělo být správní rozhodnutí, aplikace tehdejšího správního řádu č. 71/1967 Sb. tu byla zcela vyloučena. Až přijetí nového správního řádu č. 500/2004 Sb. vyvolalo určitý tlak na standardizaci školské úpravy s novým procesním předpisem, jejímž výsledkem byla novela č. 383/2005 Sb., která s účinností od 1. 12. 2005 (tedy stále ještě za účinnosti správního řádu č. 71/1967 Sb.) nově připustila, že rozhodnutí o zamítnutí žádosti o pobyt dítěte mimo ústav je výsledkem správního řízení a je správním rozhodnutím. Tím se z „písemného souhlasu“ obecního úřadu obce s rozšířenou působností stal správní akt, podmiňující správní rozhodnutí jiného správního orgánu.

Po nabytí účinnosti správního řádu č. 500/2004 Sb. od 1. 1. 2007 je pak nepochybné, že tento „souhlas obecního úřadu obce s rozšířenou působností s pobytem dítěte mimo ústav“ podle § 30 ZSPO je „závazným stanoviskem“. „Písemný souhlas“ orgánu sociálně-právní ochrany dětí je totiž neopominutelným podkladovým správním aktem pro rozhodnutí ředitele ústavu, který dítěti nemůže pobyt mimo ústav bez „souhlasu“ tohoto orgánu vůbec povolit [arg.: "může jen po předchozím písemném souhlasu (...) povolit"]. Správní řád žádný správní akt označený jako „písemný souhlas“ nezná, ale v návaznosti na občanskoprávní úpravu pojem „písemný souhlas“ používá zcela výjimečně a výhradně pro úkon strany veřejnoprávní smlouvy. Už vůbec se nemůže jednat, a to ani z hlediska svého dosavadního označení, ani z hlediska svého obsahu, ani své procesní váhy o pouhé vyjádření, osvědčení nebo sdělení ve smyslu části čtvrté správního řádu, s nímž by ředitel ústavu mohl naložit v řízení podle své volné úvahy. Písemný souhlas má proto vždy povahu závazného stanoviska ve smyslu § 149 spr. řádu, jímž je rozhodnutí podmíněno, neboť jeho obsah je mj. závazný pro výrokovou část rozhodnutí ředitele ústavu. Dosavadní terminologie však odpovídá době vzniku úpravy § 30 ZSPOD, tedy roku 1999, resp. době, kdy se rozhodování ředitele ústavního zařízení nepovažovalo vůbec za správní řízení a neprobíhalo podle správního řádu, a nereflektuje tedy ani změnu dotčené školské úpravy, účinné již od konce roku 2005, ani přijetí a nabytí účinnosti správního řádu č. 500/2004 Sb. Terminologie je navíc velmi nepřesná, neboť obsahem dosavadního „písemného souhlasu“ je často částečný „nesouhlas“ (co do časového rozsahu pobytu dítěte mimo ústav), popř. jde materiálně o „písemný nesouhlas“, na jehož základě ředitel ústavního zařízení žádost zamítá. Navržená úprava tyto nedostatky odstraňuje.

V odst. 1 se navrhuje slova „po předchozím písemném souhlasu“ nahradit slovy „na základě závazného stanoviska“. Obdobně v odst. 2 se slova „Písemný souhlas“ navrhuje nahradit slovy „Závazné stanovisko“ a slovo „souhlas“ se navrhuje vypustit.

V odst. 3 se slova „písemného souhlasu s pobytem dítěte mimo ústav“ navrhuje nahradit slovy „závazného stanoviska“. Dále se v něm slova odkazu „§ 27 odst. 1 písm. e)“ navrhuje nahradit slovy „§ 23e odst. 1, přičemž se však přihlíží i ke spolehlivosti žadatele o pobyt dítěte mimo ústav obdobně podle § 23e odst. 2. Tím se reaguje na odkazovanou úpravu zprostředkování náhradní rodinné péče, v níž se rozděluje posuzování bezúhonnosti taxativně stanoveným výčtem nezahlazených odsouzení podle § 23e odst. 1, přičemž se však posuzování osobnostních předpokladů pro péči o dítě žadatele současně ve smyslu navrhovaného § 23e odst. 2 rozšiřuje i na další trestné činy a zejména trestné činy již zahlazené a rovněž tak na přestupkovou bezúhonnost. Proto se rovněž v odst. 3 veškeré zmínky o „výpisu z evidence Rejstříku trestů“ nahrazují zmínkami o opisu z ní. V odst. 3 se dále navrhuje vypustit větu třetí, podle níž pro účely vydání souhlasu s pobytem dítěte mohl obecní úřad obce s rozšířenou působností požádat krajský úřad o odborné posouzení fyzické osoby jiné než rodiče, u níž má dítě pobývat, přičemž pro toto odborné posouzení měl platit dosavadní § 45 „přiměřeně“, tedy v nejasném rozsahu. Institut dosavadního tzv. odborného posuzování podle § 27 ZSPOD návrh tohoto zákona opouští, proto je nezbytné vypustit i uvedenou úpravu, která bude z hlediska svého účelu nahrazena novou úpravou odst. 4. V dosavadní větě čtvrté (nově třetí) se navrhuje za slovo „bezúhonnosti“ doplnit slova „a spolehlivosti“, čímž se odkazuje na nově navrhovanou úpravu § 23e odst. 2.

V odst. 4 se dosavadní text navrhuje nahradit tak, že obecní úřad bude moci na místo dosavadní žádosti určené krajskému úřadu o provedení rušeného tzv. odborného posouzení v „přiměřeném“ rozsahu a formě (které byl krajský úřad povinen provést) nově pro účely vydání závazného stanoviska vyzvat žadatele o pobyt dítěte mimo ústav, není-li jím rodič, prarodič nebo sourozenec dítěte, k doložení posudku o psychické způsobilosti podle nově navrhované úpravy § 45 a vymezit blíže posuzované skutečnosti, čili neodkazovat se pouze na jakési „přiměřené“ použití rozsahu posouzení, ale jasně případně stanovit, co se má u žadatele o tzv. hostitelskou péči z hlediska jeho psychické způsobilosti zkoumat. Posouzení psychické způsobilosti žadatele o hostitelskou péči se však neposkytne bez úhrady nákladů žadatelem, neboť se provádí v důsledku jeho žádosti a v jeho zájmu, přičemž se jedná o osobu vůči dítěti zpravidla cizí, tudíž tu schází i přímé právo dítěte na styk s takovou osobou.

V § 29 odst. 6 písm. e) a v § 30 odst. 5 se slova „písemný souhlas“ navrhuje z výše uvedených důvodů nahradit slovy „závazné stanovisko“.

K bodům 45 až 48 (§ 31 až 33)

Systematické zpřehlednění a formulační úpravy v úpravě sociální kurately pro děti a mládež v části třetí hlavě VII. S tím související převedení některých ustanovení do části druhé a části třetí hlavy I a formulační úpravy vymezení účelu sociální práce se všemi ohroženými dětmi (děti uvedené v § 6 ZSPOD), základních východisek sociální práce s těmito dětmi a základních činností při preventivní a poradenské sociální práci s těmito dětmi na úrovni obecního úřadu a obecního úřadu obce s rozšířenou působností, dosud zahrnutých nesystematicky v rámci třetí části v hlavě VII.

Dosavadní Hlava VII poněkud neorganicky směšuje úpravu dvou svou povahou odlišných okruhů činnosti orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Jednak doplňuje a rozvíjí úpravu úvodních částí zákona a z rámce části třetí pak úpravu její hlavy I, a to jde-li o oblast výchozího vymezení primárního a základního účelu celé úpravy sociálně-právní ochrany a v oblasti vymezení preventivní a poradenské činnosti vůči všem ohroženým dětem (tedy všem dětem vyžadujícím „zvýšenou pozornost“ ve smyslu § 6 ZSPOD), jednak upravuje specifickou oblast sociální kurately pro děti a mládež, realizovanou ve vztahu k dětem, které se dopouštějí závadového jednání, včetně jednání, na něž se vztahuje přestupková a trestní odpovědnost, a vymezuje i specifické úkoly kurátora pro děti a mládež v této oblasti. Úvodní ustanovení § 31 odst. 1 ZSPOD, stanovující účel sociálně-právní ochrany ohrožených dětí ve smyslu jejich sociálního začleňování má povahu základního koncepčního ustanovení ve vztahu k celé úpravě ZSPOD, jde tedy o jedno z nejvýznamnějších a obecných ustanovení celého zákona, které proto systematicky patří přímo do jeho úvodních částí, a mělo by vždy nutně předcházet ustanovení § 10 ZSPOD. Obdobné platí i v případě § 32 odst. 3 ZSPOD, které vymezuje některé základní zásady sociální práce s ohroženými dětmi a jejich rodinami, a významně tak doplňuje, resp. dokonce předchází obsah § 9a odst. 1 a 2 ZSPOD; pro svou důležitost by tak systematicky jeho úprava rovněž patřila do úvodních částí zákona. Podobně pak úprava § 32 odst. 1 pouze obsahově navazuje a rozvíjí úpravu § 10 odst. 1 ZSPOD, odst. 2 pak podobně navazuje a rozvíjí § 10 odst. 3 a § 11 odst. 1 ZSPOD.

Okruh klientů obecné preventivní a poradenské činnosti ve smyslu hlavy I i této hlavy VII, tedy ohrožené děti, se v rámci hlavy VII přitom nevhodně rozpadá do dvou základních skupin. U první skupiny, vymezené v § 6 písm. a), b), e) až h) ZSPOD, ohrožení totiž spočívá převážně ve vnějších, objektivních příčinách, nezávislých na vůli dítěte, zatímco v případě druhé skupiny ohrožení spočívá v subjektivních příčinách a ve vůli (byť i nedostatečné nebo narušené) těchto dětí samých, srov. k tomu § 6 písm. c) a d) ZSPOD. Právě na tuto druhou skupinu se zaměřuje sociální kuratela pro děti a mládež, a právě jen k tomuto zvláštnímu okruhu dětí by se systematicky měla vztahovat i úprava hlavy VII.

Kromě toho ustanovení hlavy VII směšují opatření orgánu sociálně-právní ochrany, jež můžeme označit jako koncepční anebo analytické, popř. jde dokonce o poskytování nízkoprahových služeb (sledování nepříznivých jevů, sledování násilných projevů, realizace programů volného času, analyzování sociálně patologický jevů apod.), s opatřeními individuální intervence a případovou sociální prací (poskytování poradenství, účastenství v přestupkovém a trestním řízení, dozor nad výkonem opatření v oblasti trestního práva), které jsou ostatně prvořadou náplní práce sociálních pracovníků obecně, tak kurátorů pro děti a mládež podle této hlavy zvláště. Současně prve uvedená působnost v rovině koncepční a analytické se pak překrývá s působností komisí sociálně-právní ochrany podle § 38 odst. 2 písm. a), b) a d) ZSPOD, a to na úrovni stejné organizační jednotky (obce s rozšířenou působností). Právní úprava těchto koncepčních a analytických úkolů pak navíc může vyvolávat pochybnosti i z hlediska své normativnosti, tedy zda lze naplňování takto vymezené zákonné pravomoci "měřit" a jak a zda lze vůbec v této oblasti uplatňovat kontrolu, popř. dozor nad výkonem přenesené působnosti. Takový dozor a kontrola nejsou s ohledem na tyto skutečnosti realizovány. Naznačená nesystematičnost, roztříštěnost a překrývání právní úpravy pak ani nepřispívají k její přehlednosti a k jejímu efektivnímu uplatňování v praxi.

Za těžiště úpravy hlavy VII je v praxi přitom již dnes obecně považována výhradně úprava sociální kurately pro děti a mládež a její specifické úkoly. Navrhuje se tedy popsané systematické a věcné nedostatky platné právní úpravy odstranit.

Dosavadní nadpis hlavy VII bude nahrazen nadpisem „SOCIÁLNÍ KURATELA PRO DĚTI A MLÁDEŽ“, neboť hlava VII bude nadále upravovat pouze tuto oblast sociálně-právní ochrany.

V § 31 se navrhuje vypustit odst. 1, jehož obsah bude přenesen na systematičtěji vhodnější místo, když bude nově zahrnut přímo do rámce Části druhé (Základní ustanovení sociálně- právní ochrany), neboť se jedná dokonce o základní a výchozí ustanovení celé právní úpravy tohoto zákona. K tomu srov. odůvodnění výše a odůvodnění k nově navrhovanému § 6a.

V § 32 se dosavadní odstavec 1, vymezující úkoly obecních úřadů obcí prvního typu při sociální práci s ohroženými dětmi, a odst. 2, vymezující úkoly obecních úřadů obcí s rozšířenou působností při sociální práci s těmito dětmi zrušují, neboť činnosti těchto správních orgánů při sociální práci s těmito dětmi budou upraveny na systematicky vhodnějším místě již v hlavě I (Preventivní a poradenská činnost). Obdobně se navrhuje zrušit i dosavadní odst. 3, zakotvující základní zásady sociální práce při sociální práci se všemi ohroženými dětmi a jejich rodinami, tedy důraz na osobní a terénní formu sociální práce a její preventivní působení. Jde podobně jako v případě dosavadního ustanovení § 31 odst. 1 ZSPOD o natolik významné ustanovení, že je ze systematického hlediska rovněž na místě je uvést již v části druhé zákona (Základní ustanovení sociálně-právní ochrany).

U dosavadního odst. 4 bude vypuštěno číslování, neboť se nově bude jednat o jediný odstavec v § 32. V jeho rámci se navrhuje vypuštění dosavadního písm. a), neboť analytická činnost a tvorba preventivních programů není předmětem sociální kurately pro děti a mládež, ale patří jednak, jak bylo již uvedeno výše, mezi kompetence komise pro sociálně-právní ochranu dětí podle § 38 odst. 1 písm. a) a b) ZSPOD, jednak je v širším smyslu předmětem střednědobého plánování rozvoje sociálních služeb ve smyslu § 3 písm. h), § 94 písm. d) až f) a § 95 písm. d) až h) zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, kde jde navíc o samostatnou působnost obce nebo kraje. V dosavadním písm. b), nově a), se navrhuje vypustit slova „v souladu se zákonem o přestupcích“ pro nadbytečnost.

V dosavadním písm. c), nově b), se navrhuje zrušit slova „nařízenou ústavní výchovou z důvodu závažných výchovných problémů“. Sociální kuratela se zaměřuje zejména na děti, které „spáchaly trestný čin nebo, jde-li o děti mladší než patnáct let, spáchaly čin, který by jinak byl trestným činem, opakovaně nebo soustavně páchají přestupky“, k čemuž se následně vztahuje jak úprava jejich samostatného účastenství v těchto řízeních podle zvláštních zákonů, tak rovněž úkoly v rámci dozoru nad výkonem vazby nebo trestního opatření podle § 34 ZSPOD. Pouze v souvislosti s prokázaným spácháním provinění nebo činu jinak trestného může být nezletilému uloženo ochranné opatření ve formě ochranné výchovy, vykonávané v diagnostických nebo výchovných ústavech nebo v dětských domovech se školou. Pro spáchání přestupku nebo činu, který by jinak byl přestupkem, nelze uplatňovat opatření s účinky omezení osobní svobody (srov. katalog správních trestů v § 35 a katalog správních ochranných opatření v § 51 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich), což platí i pro další závadová jednání uvedená v § 6 písm. c) a d) ZSPOD. Rovněž z důvodů nepříznivého zdravotního stavu, byť v oblasti psychických poruch, nelze přistupovat k jiné formě péče o dítě, ale výlučně k opatřením podle příslušných ustanovení o poskytování bezsouhlasové zdravotní péče včetně hospitalizace bez souhlasu nezletilého pacienta, pokud v takových případech nelze poskytovat zdravotní péči na základě informovaného souhlasu. Ústavní výchova je jinou formou péče o dítě, u níž se někdy traduje mylné pojetí o subsidiaritě soukromoprávní „ústavní výchovy“ vůči trestněprávní „ochranné výchově“, vyvěrající z někdejší zmatečné formulace § 22 odst. 1 zákona o soudnictví ve věcech mládeže. Podle něho krátce od 1. 1. 2004 do 30. 11. 2005 totiž platilo, že „soud pro mládež může mladistvému uložit ochrannou výchovu, pokud [jsou splněny vyjmenované podmínky a nepostačuje uložení ústavní výchovy podle zákona o rodině“. Po dobu necelých dvou let tak byla ústavní výchova podle občanského práva zmatečně chápána jako jakási subsidiární sankce práva trestního, vymykající se ovšem zcela samostatné vlastní hierarchii opatření podle zákona o soudnictví ve věcech mládeže (výchovná - ochranná - trestní opatření). Záhy proto byla tato norma změněna, tak, že od roku 2005 zní: „a nepostačuje uložení výchovných opatření“, tedy opatření podle § 15 až 20 zákona o soudnictví ve věcech mládeže. To bylo v novele č. 383/2005 Sb. zdůvodněno mj. i tak, že „je proto potřeba zřetelně vymezit rozdíl mezi režimem dětí s ústavní výchovou a dětí s ochrannou výchovou“. Poslední relikt popsané zmatečné „koncepce“ ochranné výchovy jako jakési pouze „přísnější“ formy ústavní výchovy (a ústavní výchovy jako jakési „méně přísné“ formy ochranné výchovy) představovala část § 23 zákona o soudnictví ve věcech mládeže, podle něhož „jestliže převýchova mladistvého pokročila… může soud ochrannou výchovu přeměnit v ústavní výchovu“. Trestní soud pro mládež pak dokonce mohl opět měnit i tuto ústavní výchovu zpět na výchovu ochrannou. I tato zmatečná úprava byla definitivně zrušena od 1. 1. 2022 zákonem č. 220/2021 Sb. s následujícím odůvodněním: „Účelem ochranné výchovy je v souladu s § 9 … i ochrana mladistvého před škodlivými vlivy a předcházení dalšímu páchání provinění. Vedle akcentu na výchovné působení na mladistvého má ochranná výchova svůj význam i z hlediska ochrany společnosti. Účel ústavní výchovy je přitom zcela jiný; v případě ústavní výchovy se jedná o jinou formu péče o dítě. Svým obsahem je tak totožná s instituty náhradní rodinné péče - svěření dítěte do péče jiné fyzické osoby, pěstounské péče či péče poručníka, liší se pouze v osobě náhradního pečovatele, kterým v tomto případě není člověk, nýbrž právnická osoba - zařízení. Obsahem ústavní výchovy jako jiné formy péče o dítě je naplňování té součásti rodičovské odpovědnosti, která spočívá v zajišťování osobní péče o dítě a jeho ochrany. Ústavní výchovu tedy nelze pojímat jako druh sankce. Z těchto důvodů je nutné striktně tyto dva instituty odlišovat a především nezaměňovat. Ustanovení… přitom navozuje mylný dojem, že oba tyto instituty mohou být uloženy jako určitý druh sankce za spáchané provinění a že se od sebe liší jen mírou omezujících prvků při jejich výkonu. (…) zákonodárce jasně vymezil, že ústavní výchova svým obsahem koresponduje s formami náhradní rodinné péče a že jejím účelem nemůže být nic více a nic méně než nahradit dítěti rodiče ve výkonu té složky jejich rodičovské odpovědnosti, která spočívá v oprávnění i povinnosti zajistit osobní péči o dítě (§ 880 až 886 občanského zákoníku). Z těchto důvodů se navrhuje ustanovení § 32 modifikovat tak, aby změna ochranné výchovy v ústavní výchovu a naopak nebyla možná“.

Uvedené nakonec plně odpovídá i starší a již dlouhodobě konstantní judikatuře Ústavního soudu ČR, který v nálezu pléna ze dne 9. 4. 1997 sp. zn. Pl. ÚS 31/96 konstatoval, že „ústavní výchova na rozdíl od ochranných opatření je institutem rodinného práva....Podle tohoto ustanovení může soud nařídit ústavní výchovu, jestliže je výchova dítěte vážně ohrožena nebo vážně narušena a jiná výchovná opatření nevedla k nápravě, nebo jestliže z jiných závažných důvodů nemohou rodiče výchovu dítěte zabezpečit… je tedy třeba mít na zřeteli odlišný charakter právního institutu ústavní výchovy oproti institutu ochranné výchovy... Základní podmínkou pro uložení ochranné výchovy mladistvému… je jeho odsouzení za trestný čin jím spáchaný. Osobám mladším 15 let se ochranná výchova sice ukládá v řízení občanskoprávním, avšak opět jen za podmínky, že taková osoba spáchala již čin, který by byl - nehledě k věku pachatele - činem trestným...Ochranná výchova tedy jako jedno z ochranných opatření…, které má sloužit k dosažení účelu trestního zákona, je druhem trestněprávní sankce. Naproti tomu ústavní výchova představuje výchovné opatření, které má vytvořit co nejpříznivější podmínky pro výchovu nezletilého dítěte a je především výchovným, nikoliv represivním opatřením. Je také v mnoha případech nařizována tehdy, když se výchovu dítěte nepodařilo zajistit jinou individuální péčí, například i v situaci vyvolané faktickou absencí vhodné osoby, která by mohla výchovu zajistit…Ústavní výchovu tedy nelze chápat jako formu sankce nebo povinnosti dítěti uložené...Na ústavní výchovu je proto třeba nahlížet jako na krajní případ řešení řádně nezajištěné výchovy dítěte tak, jak to má na mysli Úmluva o právech dítěte.“. Rovněž Výbor OSN pro práva dítěte v aktuálních Závěrečných doporučeních ke spojené páté a šesté pravidelné zprávě České republiky o plnění úmluvy o právech dítěte ze dne 27. září 2021 v bodě 30. České republice vytkl, že „zůstává znepokojen vysokou mírou umisťování do ústavní péče…pro výchovné problémy“. V bodě 31 písm. e) těchto doporučení proto výbor požaduje, aby Česká republika zajistila, „aby děti byly odloučené od svých rodin, pouze pokud je to v jejich nejlepších zájmech a až po komplexním zhodnocení jejich situace, a aby…(Česká republika) opustila praxi umisťování pro výchovné problémy“.

Stávající znění dotčeného ustanovení tak výše uvedenému odporuje, neboť v rozporu s výchozími zásadami právní úpravy rodinného práva i garancemi Úmluvy o právech dítěte nejen naznačuje, že děti mohou být svěřovány do ústavní péče jako jiné formy péče o dítě „z důvodu závažných výchovných problémů“ tady tak, že se nejedná o jinou formu péče, ale o sankci nezletilému ukládanou, ale svou nevhodnou textací k takovému nesprávnému postupu dokonce podněcuje. Navrhovaná úprava tedy na prvním místě představuje dílčí naplnění aktuálního doporučení, požadovaného Výborem OSN pro práva dítěte. Výkon sociální práce s dětmi s nařízenou ústavní výchovou jako jinou formou péče o dítě a právě z tohoto důvodu je náplní činnosti nikoli sociálního kurátora pro děti a mládež, ale je předmětem „obecné“ sociální práce vykonávané v rámci preventivní a poradenské činnosti podle hlavy I., neboť tu jde o děti, jejichž rodiče zemřeli, neplní povinnosti plynoucí z rodičovské odpovědnosti, nebo nevykonávají nebo zneužívají práva plynoucí z rodičovské odpovědnosti podle § 6 písm. a) ZSPOD, nikoli o děti „které vedou zahálčivý nebo nemravný život“ ve smyslu § 6 písm. c) ZSPOD. Pokud by tu byl souběh více nepříznivých sociálních situací, totiž šlo by o děti jak podle písm. a), tak podle písm. c) popř. d), vyžaduje taková skutečnost spolupráci sociálního pracovníka, vykonávajícího preventivní a poradenskou činnost, a sociálního kurátora pro děti a mládež. Naopak se v uvedeném ustanovení navrhuje doplnění slov „uloženým ochranným léčením ústavním, dětí v zabezpečovací detenci“, neboť zde jde o děti, kterým byla uložena soudem pro mládež trestní sankce, tedy přímo spadají do okruhu sociální kurately pro děti a mládež ve smyslu § 6 písm. c) ZSPOD, podobně jako děti s uloženou ochrannou výchovou, které jsou v ustanovení správně uvedeny již v současném znění. Ze stejných důvodů se v dosavadním písm. e), nově d), navrhuje vypustit slova „nebo ústavní“ a naopak doplnit slova „ochranného léčení ústavního, zabezpečovací detence“ a v dosavadním písm. f), nově e) vypustit slova „nebo ústavní“.

Navrhuje se vypustit § 33 pro nadbytečnost. Jedná se pouze o stanovení funkční příslušnosti obecního úřadu obce s rozšířenou působností, neboť věcná příslušnost orgánů sociálně-právní ochrany na úseku trestního řízení ve věcech mládeže vyplývá z příslušných ustanovení zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, ve znění pozdějších předpisů, a věcná příslušnost na úseku projednávání přestupků ze zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů. Ustanovení § 4 odst. 3 ZSPOD, ve znění zákona č. 363/2021 Sb., ovšem stanovuje obecnou funkční příslušnost uvedeného orgánu sociálně-právní ochrany tak, že „obecní úřad obce s rozšířenou působností vykonává působnost v oblasti sociálněprávní ochrany, není-li působnost svěřena jinému orgánu sociálně- právní ochrany“, dosavadní § 33 je tedy nadbytečný a představuje dnes již jen duplicitní úpravu.

K bodů 49 a 50 (§ 35)

Podle čl. 32 odst. 1 písm. c) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2018/1862 ze dne 28. listopadu 2018 o zřízení, provozu a využívání Schengenského informačního systému (SIS) v oblasti policejní spolupráce a justiční spolupráce v trestních věcech, o změně a o zrušení rozhodnutí Rady 2007/533/SVV a o zrušení nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1986/2006 a rozhodnutí Komise 2010/261/EU, v platném znění (dále jen „nařízení o SIS“), se do SIS mimo jiné vkládají na žádost příslušného orgánu vkládajícího členského státu záznamy o dětech, kterým hrozí únos jedním z rodičů, rodinným příslušníkem nebo opatrovníkem a kterým je třeba zabránit v cestování.

Právním podkladem pro zákaz vycestování je v podmínkách českého práva soudní rozhodnutí, na základě kterého je relevantně zasaženo do rodičovské odpovědnosti či okruhu oprávnění jiných osob uvedených v čl. 32 odst. 1 písm. c) nařízení o SIS ve vztahu k dítěti, které spočívá v omezujících opatřeních při přemísťování dítěte. Takové rozhodnutí je vydáváno buď v podobě předběžného opatření, nebo jako součást meritorního rozhodnutí ve věcech péče soudu o nezletilé. Zákaz vycestování představuje nástroj prevence protiprávního přemístění dítěte (únosu) a slouží k naplnění mezinárodněprávní povinnosti smluvních států k zabránění únosů dětí podle čl. 35 Úmluvy o právech dítěte. Vložení relevantního záznamu do SIS pak slouží k tomu, že uložený zákaz vycestování bude efektivněji prosaditelný tím, že jeho případné porušení je kontrolovatelné na vnější hranici Schengenského prostoru.

Nařízení o SIS předpokládá vložení záznamu do SIS na základě žádosti příslušeného orgánu vkládajícího členského státu. Dosud však není kompetence k podání takové žádosti v České republice svěřena žádnému orgánu. S ohledem na role Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí jako ústředního orgánu podle čl. 6 haagské Úmluvy o civilních aspektech mezinárodních únosů dětí (publikována v č. 34/1998 Sb.) je do § 35 odst. 2 písm. m) vkládána nová kompetence tohoto orgánu. Tak bude zajištěna adaptace nařízení o SIS do českého práva tím, že bude odstraněn deficit existence orgánu oprávněného pro uvedené případy podávat žádosti o vložení záznamu do SIS při současném naplnění ústavního požadavku zákonnosti činnosti státních orgánů.

Na vložení záznamu do SIS, který představuje specifické omezení práv potenciálně migrujících osob, klade nařízení o SIS další kvalitativní požadavky. Vzhledem k tomu, že Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí není nutně opatrovníkem dítěte ve všech řízeních, ve kterých dochází k uložení zákazu vycestování, zakotvuje § 35 odst. 5 pravidla pro součinnost mezi ním a soudy, které o zákazu vycestování rozhodují. Cílem takové součinnosti je získat všechny informace potřebné k tomu, aby bylo možno podat žádost o vložení záznamu do SIS v rozsahu, který vyžaduje nařízení o SIS.

K bodu 51 (§ 38 odst. 7)

Stanovení výše náhrady ušlého výdělku za účast na jednání komise pro sociálně-právní ochranu dětí (a tím i za účast na případové konferenci) nikoli fixní částkou uvedenou přímo v zákoně, ale stanovenou prováděcí vyhláškou, tak aby bylo možno pružněji reagovat zejména na vývoj mezd, cen a inflace.

Podle § 38 odst. 7 ZSPOD účast členů komise pro sociálně-právní ochranu a dalších na jednání zúčastněných osob je jiným úkonem v obecném zájmu, přičemž těmto osobám z uvedeného důvodu náleží buď náhrada mzdy (platu) stanovená podle pracovněprávních předpisů a vyplácená obecním úřadem obce s rozšířenou působností, tedy v adekvátní výši, nebo jsou-li osobami samostatně výdělečně činnými, přísluší jim sice obdobně náhrada ušlého výdělku v jimi prokázané výši, avšak nejvýše 120 Kč za hodinu nebo 1 020 Kč za jeden den. Stejná pravidla se podle § 10 odst. 3 písm. e) ZSPOD uplatní i pro účast na případové konferenci („pro účast na případové konferenci platí § 38 odst. 7 obdobně“).

V době přijetí zákona (1999) byly uvedené částky stanoveny ve výši 80 Kč za hodinu nebo 680 Kč za jeden den a byly valorizovány pouze jednou na současnou výši, a to od 1. 1. 2013 novelou č. 401/2012 Sb. Platná úprava ve svém základu účinná od r. 2000 nezohledňuje přijetí (2004) a nabytí účinnosti (2006) správního řádu č. 500/2004 Sb. Ten na jedné straně v § 79 odst. 3 stanovuje, že účastník nese své náklady, v odst. 4 pak na druhou stranu, že prováděcí právní předpis stanoví rozsah, v němž správní orgán hradí hotové výdaje a ušlý výdělek jiným osobám. Nárok na náhradu musí být u správního orgánu uplatněn do 8 dnů poté, co náklady vznikly, jinak zaniká. Podle § 177 odst. 2 ve spojení s § 154 spr. řádu se v případě potřeby ustanovení o nákladech přiměřeně použije i tehdy kdy správní orgán provádí úkony, na které se nevztahují části druhá a třetí správního řádu, tedy nevede-li správní řízení. Tak je tomu i v případě jednání komise pro sociálně-právní ochranu, poradních sborů a při konání případové konference podle ZSPOD. Vyhláška č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení, ve svém § 1 podrobně upravuje pravidla pro výpočet náhrady ušlého výdělku jiné osoby, která je v pracovním poměru nebo v poměru obdobném pracovnímu poměru nebo v jiném pracovněprávním vztahu, pravidla pro výpočet náhrady ušlého výdělku jiné osoby, která není v pracovním poměru nebo v poměru obdobném pracovnímu poměru nebo v jiném pracovněprávním vztahu, je však výdělečně činná, dále v § 2 a 3 upravuje náhradu cestovních výdajů jiné osoby včetně náhrady jízdného v místní dopravě, v § 4 upravuje nárok na stravné a v § 5 náhradu nákladů za ubytování. Jde tedy o provázanou a komplexní obecnou úpravu, vhodnou pro všechny druhy správních agend.

Navrhuje se proto uvést dosavadní ustanovení § 38 odst. 7 ZSPOD o „náhradě mzdy (platu) nebo ušlého výdělku a jízdních výdajů“ za účast na jednání komise pro sociálně-právní ochranu (a tím i náhradu za účast na jednání poradního sboru nebo za účast na případové konferenci) do obsahového i terminologického souladu s úpravou správního řádu a jej prováděcí vyhláškou, upravujícími rozsah hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, neboť od této obecné úpravy se odchylující speciální úprava v ZSPOD není po nabytí účinnosti správního řádu v roce 2006 již ničím odůvodněna. Postačí proto stanovit pouze to, že účast na takovém jednání je jiným úkonem v obecném zájmu, v jehož případě náleží členům a zúčastněným osobám náhrada hotových výdajů a ušlého výdělku, nejde-li ve smyslu § 79 odst. 3 spr. řádu o osoby v postavení účastníka, tedy dítě, jeho zákonné zástupce nebo jiné osoby odpovědné za výchovu, a to v rozsahu vyplývajícím z § 79 odst. 4 spr. řádu, na nějž bude odkázáno v poznámce pod čarou, ve spojení s vyhláškou č. 520/2005 Sb. Dále je nezbytné zachovat pouze dosavadní pravidlo, že náhradu hotových výdajů a náhradu ušlého výdělku vyplácí obecní úřad obce s rozšířenou působností, který zajišťuje po materiálně technické i administrativní stránce činnost komise, která je však jiným zvláštním orgánem obce.

K bodu 52 (§ 38a odst. 1 písm. b) a c)

V souvislosti se zrušením používání obecného pojmu zařízení sociálně-právní ochrany se provádí reformulace textu výslovně zmiňující již jen zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc.

K bodům 53 až 55 (§ 38a a 39)

Dosavadní nadpis části čtvrté „ZAŘÍZENÍ SOCIÁLNĚ-PRÁVNÍ OCHRANY“ se navrhuje nahradit nadpisem „NĚKTERÉ SLUŽBY SOCIÁLNĚ-PRÁVNÍ OCHRANY“. Tato část nemá totiž nadále upravovat jen zařízení sociálně-právní ochrany, na které se vztahují další podmínky pro vydání pověření (zajištění odpovídajících hygienických podmínek pro výkon sociálně- právní ochrany prokázané posudkem příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví apod.), ale i další služby sociálně-právní ochrany, obdobně jako je tomu v části třetí („Sociální služby“) hlavě I („Druhy sociálních služeb…“) v zákoně č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. Vzhledem k tomu, že služby tzv. doprovázejících organizací, poskytované na základě dohody o výkonu pěstounské péče, však nadále z praktických důvodů zůstanou upraveny mimo tuto část až v následující části páté („Pěstounská péče“), je třeba nadpis uvést slovy „některé služby“, neboť ani po provedené změně tato část neobsáhne komplexně všechny tyto služby.

Ustanovení § 39 se zrušuje pro nadbytečnost.

K bodu 56 (§ 40)

Zařízení odborného poradenství při péči o děti podle § 40 v praxi téměř nevykonávají činnost. Tomu svědčí již sám fakt, že od účinnosti zákona nebylo ustanovení dotčeno jedinou novelizací, což významně kontrastuje se stávající rozsáhlou a opakovaně novelizovanou úpravou ZDVOP. Vymezení druhů služeb sociálně-právní ochrany, které mají být poskytovány v tomto typu zřízení, se obsahově překrývá s odborným sociálním poradenstvím (§ 37 zák. o soc. službách), sociálně aktivizačními službami pro rodiny s dětmi (§ 65 zák. o soc. službách) a službami rané péče (§ 54 zák. o soc. službách). Podle § 9a odst. 3 ZSPOD jsou pověřené osoby jako zřizovatelé uvedeného typu zařízení (podle odst. 1) povinny řídit se standardy kvality sociálně-právní ochrany v oblastech vymezených v témže § v odst. 4 písm. a) až d) ZSPOD. Takové standardy pro zařízení odborného poradenství však nejsou z výše uvedených důvodů ani předmětem regulace prováděcí vyhlášky č. 473/2012 Sb. Je tak na zřizovateli, jak k úpravě standardů přistoupí. Vzhledem k tomu, že ve většině případů je zřizovatel též poskytovatelem odpovídajících sociálních služeb, půjde zpravidla o víceméně kosmetickou adaptaci užívaných standardů kvality poskytování korespondujícího druhu sociální služby.

Činnosti zařízení odborného poradenství při péči o děti podle § 40 odst. 2 představují v platné právní úpravě duplicitu k odpovídajícím druhům služeb v náhradní rodinné péči ve smyslu § 48 odst. 2 písm. d) až h) ZSPOD nebo jen k některým z nich. Vzhledem k tomu, že oprávnění poskytovat nebo zprostředkovávat poradenství žadatelům o náhradní rodinnou péči je předmětem pověření podle § 48 odst. 2 písm. e) ZSPOD, vztahuje se i na zařízení poskytující služby podle tohoto ustanovení povinnost řídit se standardy kvality, jak je na základě § 58b odst. 3 písm. b) ZSPOD vymezuje prováděcí vyhláška č. 473/2012 Sb. ve své příloze č. 2. V souvislosti se záměrem upravit v Části čtvrté podrobněji i další činnosti poskytované pověřenými osobami mimo zařízení sociálně-právní ochrany (přípravy zájemců o osvojení nebo pěstounskou péči a posuzování psychické způsobilosti těchto zájemců) se navrhuje blíže vymezit poradenskou službu pro zájemce o náhradní rodinnou péči tak, aby na tomto místě byl vymezen obsah služby a § 48 odst. 2 ZSPOD tak jako v případě jiných druhů pověření byl pouze odkazovacím ustanovením, nikoli hmotněprávním vymezením náplně služby. Současně nadále nemá jít o službu poskytovanou v zařízení sociálně-právní ochrany, neboť na zařízení se vztahují některé přísnější podmínky pro vydání pověření, což v případě poradenské služby není jakkoli důvodné. Tato poradenská služba bude podléhat úhradě ve sjednaném rozsahu, jejíž maximální cena však bude regulována prováděcí vyhláškou obdobně jako v případě ostatních služeb sociálně-právní ochrany, které podléhají úhradě.

K bodu 57 (§ 41)

Jde-li o zařízení sociálně-výchovné činnosti podle dosavadního § 41, uvedené ustanovení nebylo od účinnosti zákona věcně novelizováno. Pro tento typ zařízení (a „pověření“) platí to samé, jako pro zařízení odborného poradenství pro péči o děti. Předmět činnosti tohoto typu zařízení je totožný s předmětem činnosti nízkoprahového zařízení pro děti a mládež, zřizovaného podle § 62 zák. o soc. službách: "Nízkoprahová zařízení pro děti a mládež poskytují ambulantní, popřípadě terénní služby dětem ve věku od 6 do 26 let ohroženým společensky nežádoucími jevy. Cílem služby je zlepšit kvalitu jejich života předcházením nebo snížením sociálních a zdravotních rizik souvisejících se způsobem jejich života, umožnit jim lépe se orientovat v jejich sociálním prostředí a vytvářet podmínky k řešení jejich nepříznivé sociální situace." Jde tak nejen o duplicitní regulaci, ale i nadbytečnou, neboť s činností zařízení sociálně výchovné činnosti se v praxi opět téměř nesetkáváme.

Navrhovaná právní úprava Ochrany a pomoci dětem ohroženým násilím reaguje na připomínky partnerů v připomínkovém řízení a na potřebu posílení dostupné pomoci dětem, které jsou ohroženy násilím. Úprava spočívá v pověření k výkonu sociálně-právní ochrany, jehož primárním cílem je poskytování specializované ambulantní pomoci dětem, vytváří bezpečný prostor, kam za dítětem ohroženým fyzickým a/nebo psychickým násilím dochází specializovaní odborníci a poskytují mu potřebnou odbornou podporu a pomoc a přispívá k plnění mezinárodních závazků ČR, zejména čl. 19 Úmluvy o právech dítěte.

K bodům 58 a 59 (§ 42)

V ustanovení § 42 odst. 1 ZSPOD je na konci odstavce doplněno, že dětem do dovršení 4 let poskytuje ZDVOP ochranu a pomoc nejdéle po dobu 1 měsíce. To neplatí v případě dítěte do dovršení 4 let, u něhož je společné umístění se sourozenci v jeho nejlepším zájmu z důvodu zachování sourozeneckých vazeb.

Po novelizaci provedené zákonem č. 363/2021 Sb. je v § 42 odst. 1 ZSPOD zakotveno, že ZDVOP poskytují ochranu a pomoc dětem po přechodnou dobu nepřesahující zpravidla dobu 6 měsíců bez ohledu na to, zda je tato ochrana a pomoc poskytována na základě smlouvy (§ 42a) nebo na základě soudního rozhodnutí (§ 42aa). Ve vztahu k dětem mladším 4 let se navrhuje doplnit citovanou úpravu v tom směru, že ZDVOP může těmto dětem poskytovat ochranu a pomoc nejdéle po dobu 1 měsíce. Během této doby bude nezbytné pro dítě do 4 let věku najít a zajistit náhradní výchovné prostředí u některé vhodné fyzické osoby (příbuzný, jiná osoba blízká, pěstoun na přechodnou dobu), nebude-li možné předat dítě z péče ZDVOP do péče rodičů nebo alespoň jednoho z rodičů.

V případě sourozenecké skupiny zahrnující dítě do 4 let věku se navrhuje umožnit, aby všichni sourozenci mohli společně pobývat v péči ZDVOP až po dobu 6 měsíců, a to za předpokladu, že jsou mezi sourozenci vytvořeny vzájemné citové vazby a jejich rozdělení by bylo v rozporu se zájmem sourozence mladšího 4 roky. Jedná se o obdobnou úpravu, která byla zákonem č. 363/2021 Sb. s účinností od 1. 1. 2025 zakotvena v § 20 odst. 1 písm. d) zákona č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Touto úpravou se v zájmu zachování sourozeneckých vazeb výjimečně povoluje, aby v zařízení pro výkon ústavní výchovy byla společně umístěna sourozenecká skupina s dítětem do dovršení 4 let věku, ačkoliv jinak bude možné do těchto zařízení umísťovat pouze dětí starší 4 roky. Je proto žádoucí, aby podmínky pro společné umístění sourozenců nebyly mezi ZDVOP a školským zařízením pro výkon ústavní výchovy nedůvodně rozdílné, zvlášť když doba pobytu dětí v péči ZDVOP je omezena nejdéle na půl roku, zatímco pobyt dětí v zařízení pro výkon ústavní výchovy může být nařízen až na dobu 3 let.

Navrhuje se zrušit v § 42 odstavce 5 až 12. Součástí vládního návrhu novely ZSPOD, která byla vyhlášena pod č. 363/2021 Sb., byl i novelizační bod, kterým se v § 42 ZSPOD bez náhrady rušila ustanovení odstavců 5 až 12. V rámci návrhu zákona schváleného Poslaneckou sněmovnou dne 6. 8. 2021 byl schválen i tento novelizační bod, nicméně z textu schváleného zákona ve znění, ve kterém byl zákon postoupen k projednání do Senátu PČR, tento novelizační bod nedopatřením vypadnul. I přesto, že zákon č. 363/2021 Sb. ve znění vyhlášeném ve Sbírce zákonů ustanovení § 42 odst. 5 až 12 výslovně nezrušil, jsou tato ustanovení obsoletní s ohledem na nové platné znění § 42 odst. 1 až 4, § 42a a § 42aa ZSPOD. V zájmu právní jistoty adresátů zákona se nicméně navrhuje, aby byly odstavce 5 až 12 v ustanovení § 42 výslovně zrušeny.

K bodům 60 až 63 (§ 42a)

V § 42a odst. 2 se doplňuje, že k ujednání doby platnosti smlouvy o poskytování ochrany a pomoci, které odporuje § 42a odst. 4 nebo § 42 odst. 1 větě 3, se nepřihlíží. Upravuje se zvláštní platnost smlouvy o poskytování ochrany a pomoci pro případ, že je uzavírána s dítětem mladším 4 let věku, a to na dobu nejvýše 1 měsíce.

Zavádí se nový důvod, pro který zaniká závazek se smlouvy o poskytování ochrany a pomoci, a to není-li včas podána žádost o vydání souhlasu obecního úřadu obce s rozšířenou působností podle § 16b odst. 1. V takovém případě závazek se smlouvy o poskytování ochrany a pomoci zaniká dnem následujícím po dni, kdy marně uplynula lhůta k podání takové žádosti podle § 16b odst. 2.

K bodu 64 (§ 42a)

V § 42 v odst. 7 se navrhuje i v návaznosti na uplatněné připomínky v meziresortním připomínkovém řízení vypuštění důvodu zániku závazku ze smlouvy o poskytování ochrany a pomoci, pokud jím je zastavení správního řízení o žádostech o souhlas s tímto poskytováním nebo s jeho prodloužením podle § 16b. Usnesení o tom se vydává tehdy, pokud je příslušná žádost podána opožděně, jak uvádí ustanovení § 64 odst. 5. Nová úprava se navrhuje proto, že v předchozím odstavci je zánik závazku ze smlouvy formulován nově tak, že závazek ze smlouvy zaniká vždy, není-li včas podána žádost o vydání souhlasu obecního úřadu obce s rozšířenou působností podle § 16b odst. 1, a to dnem následujícím po dni, kdy marně uplynula lhůta k podání takové žádosti podle § 16b odst. 2. Vykonatelnost popř. právní moc usnesení o zastavení řízení tak nemá mít již právotvorný, ale pouze deklaratorní účinek, a to jen pro ty případy, kdy je opožděná žádost vůbec podána, neboť není žádný důvod, aby závazek ze smlouvy trval, pokud nejsou splněny zákonné předpoklady pro poskytování ochrany a pomoci dítěti v zařízení. Dosavadní úprava mohla být zneužívána i v tom smyslu, že žádosti mohly být úmyslně podávány po lhůtě, a to i s významnějším odstupem, a nabytí vykonatelnosti zamítavých usnesení mohlo být pak dále obstruováno vyhýbáním se jejich doručení, což není v zájmu svěřených dětí na tom, aby jejich řádné smluvní umístění v zařízení trvalo jen po tu dobu, kdy jsou splněny hmotněprávní i procesní podmínky pro poskytování ochrany a pomoci.

K bodu 65 (§ 42g odst. 2)

Jde o nápravu leg. tech. chyby, kdy na část poskytovaných služeb pro nezaopatřené děti a pro zajišťovaní poradenské služby pro rodiče nelze státní příspěvek využít, ačkoli je zařízení povinno i tyto činnosti zajišťovat, což vede k problémům i při kontrolách využití státního příspěvku.

K bodu 66 (§ 43)

Jde-li o výchovně rekreační tábory podle § 43, platí tu, že dětské tábory jsou pořádány především jako dobrovolné akce pro členy organizací dětí a mládeže, nikoli na základě zdejšího pověření. V případě táborů, které jsou pořádány kýmkoli za úplatu, půjde o činnost provozovanou na základě živnostenského oprávnění. Všechny typy táborů spadají pod pojem "zotavovací akce", jak jej vymezuje zák. č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví. Zotavovací akcí je podle § 8 odst. 1 cit. zák. "organizovaný pobyt 30 a více dětí ve věku do 15 let na dobu delší než 5 dnů, jehož účelem je posílit zdraví dětí, zvýšit jejich tělesnou zdatnost, popřípadě i získat specifické znalosti nebo dovednosti". Odst. 2 pak stanoví, že pořadatel zotavovací akce (tedy tábora) je povinen zajistit umístění tábora, dále "zásobování vodou a odstraňování odpadků a splaškových vod v souladu s hygienickými požadavky upravenými prováděcím právním předpisem". Dále zákon stanovuje povinnost "dodržet hygienické požadavky na prostorové a funkční členění staveb a zařízení, jejich vybavení a osvětlení, ubytování, úklid, stravování a režim dne", které upravuje prováděcí vyhláška k zákonu o ochraně veřejného zdraví, a to vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 106/2001 Sb., o hygienických požadavcích na zotavovací akce pro děti. Zákon o ochraně veřejného zdraví v § 9 až 11 podrobně stanuje další podmínky pro účast dětí na táboře, podmínky, které musí splňovat "dozor" (tj. vedoucí a praktikanti) a zdravotníci na táboře. Pořádání táborů se bezprostředně týká též § 203 odst. 2 písm. h) zák. práce, jenž stanovuje, že "pracovní volno pro jiný úkon v obecném zájmu zaměstnanci k činnosti vedoucích táborů pro děti a mládež, jejich zástupců pro věci hospodářské a zdravotní, oddílových vedoucích, vychovatelů, instruktorů, popřípadě středních zdravotnických pracovníků v táborech pro děti a mládež přísluší v nezbytně nutném rozsahu, nejvýše však 3 týdny v kalendářním roce, pokud tomu nebrání vážné provozní důvody na straně zaměstnavatele, a za podmínky, že zaměstnanec nejméně po dobu 1 roku před uvolněním pracoval soustavně a bezplatně s dětmi nebo s mládeží. Podmínka soustavné a bezplatné práce se nevyžaduje, jde-li o tábory pro zdravotně postižené děti a mládež". Všechna uvedená pravidla se tak vztahují na všechny typy zotavovacích akcí pro dětí (resp. táborů), regulace výchovně rekreačních táborů podle § 43 ZSPOD tu nepředstavuje žádnou „přidanou hodnotu“, naopak jde o regulaci nadbytečnou.

K bodu 67 (§ 44 a 45)

Za § 43 se navrhuje vložit nový § 44 nadepsaný „Příprava k přijetí dítěte do rodiny“. V odstavci 2 se stanovuje, že přípravu zájemců o osvojení nebo pěstounskou péči poskytuje pověřená osoba. Příprava k přijetí dítěte do rodiny má charakter vzdělávací, sebezkušenostní a poradenský, není a nemůže být z tohoto hlediska součástí procesu zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče jako správní činnosti, což navrhovaná úprava tímto způsobem zřetelně oproti úpravě dosavadní zdůrazňuje. V současnosti je to v rámci úpravy „poradenské činnosti“ § 11 odst. 1 ZSPOD, který v písm. a) a b) stanovuje, že „krajský úřad zajišťuje přípravu fyzických osob vhodných stát se osvojiteli nebo pěstouny k přijetí dítěte do rodiny a dětí žijících v rodině osob vhodných stát se osvojiteli nebo pěstouny“, dosavadní § 19a odst. 1 písm. c) ZSPOD tuto přípravu zcela nevhodně dokonce definuje jako činnost, v níž přímo „spočívá“ zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče, § 27 odst. 1 písm. b) ZSPOD pak v rámci dosavadního tzv. odborného posuzování, prováděného ovšem krajským úřadem (není tedy z formálního hlediska zřejmé, zda se tím myslí odborná posudková činnost, nebo úřední úkon provádění dokazování) zahrnuje do jeho rámce i „zhodnocení přípravy k přijetí dítěte do rodiny“. Podle dosavadního znění § 48 odst. 2 písm. e) ZSPOD ovšem současně platí, že „pověřené osoby mohou v sociálně-právní ochraně převzít zajišťování přípravy žadatelů o zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče k přijetí dítěte do rodiny, kterou jinak zajišťuje krajský úřad, a provádět přípravy žadatelů o zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče“. Pověřené osoby jako fyzické nebo právnické osoby nejsou ovšem vykonavateli veřejné správy, což jednak poukazuje na skutečnost, že samotné „zajišťování“ resp. „provádění“ příprav zájemců o osvojení nebo pěstounskou péči není správní činností, resp. výkonem státní správy, současně rovněž poukazuje na neujasněné, až zmatečné pojetí institutu příprav zájemců o náhradní rodinnou péči v současné úpravě. Část krajských úřadů již dnes přípravy zájemců přímo neprovádí, ale zajišťuje je zpravidla prostřednictvím jím zřizované příspěvkové organizace jako pověřené osoby, popř. prostřednictvím jiné pověřené osoby soukromého práva. Nic však samozřejmě nebrání tomu, aby i ve smyslu navrhované právní úpravy přímo kraj jako právnická osoba v rámci samostatné působnosti požádal krajský úřad (jako orgán státní správy) o vydání pověření k poskytování příprav zájemců o náhradní rodinnou péči a poskytoval tuto činnost přímo prostřednictvím své organizační složky, tedy i určeného útvaru krajského úřadu. Návrh zákona v oblasti financování sociálně-právní ochrany navíc nově upravuje financování této odborné služby, navrhované úpravy v oblasti pověřených osob pak současně zvýší požadavky na kvalitu této služby včetně její standardizace v prováděcí vyhlášce. V navrhovaném ustanovení se hovoří nikoli o žadatelích, ale o zájemcích, neboť o poskytnutí přípravy může osoba požádat i před podáním žádosti o zařazení do evidence žadatelů, jinak však bude vždy vyzvána po podání žádosti o absolvování přípravy.

Odstavec 1 definuje rámcově účel přípravy, která se poskytuje jak zájemci, tak členům jeho rodiny; definice účelu přípravy ve stávajícím znění zákona zcela chybí. Odstavec 3 stanovuje minimální časový rozsah přípravy, a to diferencovaně ve vztahu k zájemci obecně a ve vztahu k zájemci o zprostředkování pěstounské péče na přechodnou dobu zvláště, a dále ve vztahu k manželu, partneru nebo druhu zájemce. Úprava je přepisem dosavadní úpravy § 11 odst. 2 písm. a) ZSPOD a zachovává i shodný časový rozsah. Odstavec 4 upravuje způsob dokládání absolvování přípravy k přijetí dítěte do rodiny a jejího zhodnocení, a to ve formě dokladu, vydávaného pověřenou osobou, jehož náležitosti za účelem sjednocení a standardizace postupů na celém území státu stanoví odstavec 5, a MPSV v prováděcím právním předpise, jak uvádí § 58b odst. 2 písm. i). Zmocnění k úpravě bližšího obsahu a formy přípravy k přijetí dítěte do rodiny v prováděcím předpise (§ 58b odst. 2 písm. h) navazuje na současné zmocnění uvedené v § 58b odst. 2 písm. c) ZSPOD, které je provedené v § 3 prováděcí vyhlášky č. 473/2012 Sb. a které uvádí „obsah a rozsah přípravy“. Avšak již dnes v § 3 odst. 3 cit. vyhlášky jsou rozlišovány „formy“ této přípravy na individuální a skupinovou. Je proto vhodné rozsah zmocnění upřesnit právě i o formu přípravy. Naopak dosavadní zmocnění k úpravě „rozsahu“ lze pokládat za nadbytečné a navrhuje se vypustit, neboť celkový rozsah přípravy stanoví zákon, rozsah jednotlivých oblastí přípravy je pak součástí vymezení jejich obsahu.

Za nově vkládaný § 44 se navrhuje vložit nový § 45, jímž se navazuje na změny v úpravě zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče, zejména na důsledné odlišení dokazování v řízení o žádosti o zařazení do evidence žadatelů o osvojení nebo pěstounskou péči od odborných posudkových činností, a které především nahrazuje část obsahu ustanovení dosavadního § 27. Jeho dosavadní rubrika „Odborné posuzování pro účely zprostředkování osvojení a pěstounské péče“ se navrhuje změnit na „Posuzování psychické způsobilosti k přijetí dítěte do rodiny“. Celý obsah ustanovení se navrhuje zcela změnit v návaznosti změny v úpravě zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče, týkající se problematiky dosavadního institutu tzv. odborného posouzení a v souladu se záměrem vyjmout odborné posuzování v rozsahu psychologického posouzení posuzovaných osob z rámce správního řízení, neboť jde věcně o vydávání odborného stanoviska představujícího důkazní prostředek, který teprve je hodnocen v rámci podkladů pro vydání rozhodnutí.

Odst. 1 definuje účel a rozsah posuzování psychické způsobilosti zájemců o zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče. Odst. 2 pak stanovuje, které odborně kvalifikované osoby takovou činnost mohou na žádost zájemce o zprostředkování náhradní rodinné péče provádět. Na prvním místě to budou pověřené osoby. V § 48 odst. 2 bude doplněn nový okruh činností pověřených osob, totiž právě posuzování psychické způsobilosti zájemců o zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče k přijetí dítěte do rodiny. Kromě toho, že k zajištění kvality této činnosti nově přispějí i nově upravené standardy sociálně-právní ochrany, které by měla přinést v návaznosti na změnu zákona novela prováděcí vyhlášky č. 473/2012 Sb., bude rovněž zakotvena obecná povinnost těchto pověřených osob tak, že jsou povinny vykonávat činnost s odbornou péčí odpovídající soudobým vědeckým poznatkům, nezávisle, nestranně a ve sjednané nebo stanovené době. V rámci upraveného § 49a odst. 3 budou rovněž stanoveny kvalifikační předpoklady pro výkon této činnosti tak, že pověření bude moci být vydáno pouze osobě, která již buď je klinickým psychologem nebo znalcem, znaleckou kanceláří nebo znaleckým ústavem, vykonávajícím znaleckou činnost ve znaleckém oboru psychologie. Jinak bude moci být pověření vydáno pouze tehdy, pokud tato činnost bude zajištěna osobou, která absolvovala jednooborové studium akreditovaného magisterského studijního oboru psychologie navazujícího na absolvování jednooborového studia akreditovaného bakalářského studijního oboru psychologie a doloží praxi v oblasti psychodiagnostiky v rozsahu alespoň 3 let. V případě výkonu této činnosti na základě pověření k poskytování sociálně-právní ochrany zákon nově upraví i financování této činnosti. Možnost zájemce o náhradní rodinnou péči k podrobení se posouzení své psychické způsobilosti a doložení posudku však nebude omezena výhradně na realizaci tohoto záměru osobou pověřenou k poskytování sociálně-právní ochrany dětí, ale posuzovat psychickou způsobilosti zájemců budou moci již zmíněný klinický psycholog nebo znalec nebo znalecký ústav, které nebudou pověřenými osobami. V takovém případě však bude posudek hradit vždy zájemce o zprostředkování náhradní rodinné péče jako samoplátce a nebude možné takové služby hradit ani v rámci úpravy financování sociálně- právní ochrany dětí. Toto na straně jedné zkvalitnění, na straně druhé rozšíření možností posuzování psychické způsobilosti zájemců o osvojení nebo pěstounskou péči, by mělo významně přispět k větší efektivitě a rychlosti celého procesu zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče, zejména jde-li o řízení o zařazení do evidence žadatelů o osvojení nebo pěstounskou péči.

V odst. 3 se upravuje poskytování údajů o žadateli orgánem sociálně-právní ochrany dětí odborně způsobilé osobě.

Za účelem standardizace a sjednocení posuzování psychické způsobilosti pro účely zprostředkování náhradní rodinné péče se stanovují náležitosti posudku o psychické způsobilosti, upravené v odst. 6, a dále v prováděcím právním předpise podle § 58b odst. 2 písm. j).

Navrženou právní úpravou nelze snížit standard výkonu znalecké činnosti vykonávané znalci, znaleckými kancelářemi nebo znaleckými ústavy podle znaleckého zákona a jeho prováděcích předpisů (zejm. § 27, 28 znaleckého zákona ve spojení s § 39 a násl. vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 503/2020 Sb., o výkonu znalecké činnosti), doplňuje se proto odst. 7, který toto výslovně v ZSPOD stanoví.

K bodu 68 (§ 47a odst. 1)

Jde o legislativně-technickou úpravu v souvislosti s terminologickou změnou v § 24 odst. 5 ZSPOD a s ní související změnu odkazu. V § 47a odst. 1 písm. b) bod 1 se navrhuje terminologické přizpůsobení novému § 24 odst. 5, kdy namísto dosavadního oznámení o vhodnosti konkrétního žadatele stát se osvojitelem nebo pěstounem konkrétního dítěte bude užívána forma sdělení a v návaznosti na bližší vymezení obsahu sdělení bude odkazováno na § 24 odst. 5 ZSPOD.

K bodům 69 a 70 (§ 47a odst. 2 a 3)

Dojde k terminologickému upřesnění práv a povinností osoby pečující a osoby v evidenci v § 47a odst. 2 ZSPOD a zohlednění praktických zkušeností při jejich realizaci v rámci tzv. doprovázení pěstounských rodin, a to rovněž v souvislosti s úhradou nákladů ze státního příspěvku na výkon pěstounské péče. Zákonem č. 401/2012 Sb. byl s účinností od 1. 1. 2013 zaveden tzv. systém doprovázení osob pečujících a osob v evidenci (tedy pěstounů, zájemců o pěstounskou péči, kteří mají svěřeno dítě do péče, osobně pečujících poručníků nebo zájemců o poručenskou péči, jakož i osob zařazených v evidenci krajského úřadu pro výkon pěstounské péče na přechodnou dobu). Byl nastaven systém podpory formou nároku na odborné služby, nastavena povinnost rozšiřovat si své znalosti a dovednosti v oblasti péče o dítě a jeho výchovy v rozsahu 24 hodin v době 12 kalendářních měsíců po sobě jdoucích, povinnost rozvíjet a prohlubovat sounáležitost dítěte s jeho rodinou a osobami blízkými a zároveň povinnost doprovázejícího subjektu pomoci se zajištěním bezplatného vzdělávání a pomoc při kontaktech s biologickou rodinou dítě v pěstounské péči, např. zajištění asistovaných kontaktů, prostorů pro setkávání apod.

Za téměř 10 let platnosti této právní úpravy je možné reflektovat, že z terénu vyvstává poptávka po určitých úpravách. Jde především o možnost více individualizovat pomoc a podporu osobám pečujícím a jim svěřeným dětem, ovšem tak, aby tuto pomoc bylo možné financovat ze státního příspěvku na výkon pěstounské péče (dále jen „SPVPP“). Podle dosavadního § 47d odst. 1 ZSPOD slouží SPVPP k pokrytí nákladů vynakládaných na zajišťování pomoci a podpory osobám pečujícím, osobám v evidenci nebo svěřeným dětem a na provádění dohledu nad pěstounskou péčí. Je tedy třeba upravit práva a povinnosti v § 47a odst. 2 ZSPOD, resp. lépe definovat a v souladu s dobrou praxí upravit zajišťování pomoci a podpory pěstounským rodinám tak, aby mohl být SPVPP účelně vynakládán a bylo to více ku prospěchu osobám pečujícím, osobám v evidenci a jim svěřeným dětem.

Zejména se navrhuje používat důsledně pojmy „poskytnutí“ a „zajištění“ služeb uvedených v § 47a odst. 2 ZSPOD, namísto termínu jako je „pomoc se zajištěním“, „zprostředkování“ určité služby či pomoci, jelikož v praxi vznikají otázky, jak mají být práva a povinnosti ze strany doprovázejících subjektů naplňovány, zvláště když je zde již zmiňované omezení, co lze hradit ze SPVPP. V souladu se zažitou praxí sociálních služeb se slovem „zajistit“ míní připravenost poskytovatele danou činnost/úkon poskytovat, „poskytuje“ se však nikoli každému, ale pouze tomu klientovi, který poskytnutí takové činnosti/úkonu podle svých individuálních potřeb skutečně potřebuje. Ne vše se tedy „poskytuje“ každému klientovi konkrétního poskytovatele, byť ten je povinen být schopen „zajišťovat“ všechny činnosti/úkony. Stěžejní je smlouva a zejména individuálně určené potřeby, i s ohledem na vyhodnocení situace klienta a individuální plán. To vše jistě platí nebo by mělo platit i u doprovázejících organizací podle ZSPOD. V souvislosti s právy a povinnostmi osob pečujících a osob v evidenci lze uvedené vykládat tak, že „poskytnutím“ určité služby je míněno poskytnutí jejími zaměstnanci a „zajištěním“ je zprostředkované poskytnutí na náklady pověřené osoby - např. zajištění celodenní péče o svěřené dítě tak znamená mít dohodnuté hlídání dětí na prázdninovém pobytu pro děti, zajištění psychologické nebo terapeutické pomoci znamená mít uzavřenu smlouvu s psychologem či terapeutem tak, aby bylo možno takové služby pěstounským rodinám nabídnout a ze SPVPP uhradit.

Rovněž se v souvislosti s dostupnými analýzami a závěry pracovní skupiny k NRP, která je svolávána v rámci naplňování Strategie ochrany práv dětí a Akčního plánu k této strategii, navrhuje snížit počet hodin povinného zvyšování znalostí a dovedností v oblasti výchovy a péče o dítě u osob příbuzných a blízkých, resp. u nezprostředkovaných pěstounů, na 18 hodin v době 12 měsíců po sobě jdoucích s tím, že důležitější je pomoc a podpora formou individuálního poradenství ve smyslu § 4 vyhlášky č. 473/2012 Sb. (např. poskytnutí či zajištění poradenství v oblasti vzdělávání dítěte, v období po přijetí dítěte do rodiny, při využívání sociálních služeb, při uplatňování nároků v oblasti nemocenského, důchodového pojištění, dávek státní sociální podpory apod.). Z tohoto důvodu se tedy také navrhuje doplnění nového písmene v § 47a odst. 2 ZSPOD, kde by bylo vyjasněno, že osoba pečující a osoba v evidenci má právo na poskytnutí odborného poradenství souvisejícího se svěřením dítěte do pěstounské péče, neboť nyní to nemusí být a v praxi není vzhledem ke znění zmocňovacího ustanovení (§ 58b odst. 2 písm. k) ZSPOD) zřejmé. Tímto je myšleno právě poradenství podle § 4 vyhlášky č. 473/2012 Sb. Při poskytnutí nebo zajištění pomoci při osobní péči o svěřené dítě ve specifických situacích vyjmenovaných v § 47a odst. 2 písm. a) v bodech 1. – 4. ZSPOD se navrhuje doplnit, co již nyní vyplývá z metodických materiálů, že přednostně má péči o dítě v případě překážek na straně pěstouna zajistit druhý z pěstounů či manžel/manželka pěstouna, což odpovídá i občanskému zákoníku. V § 47a odst. 2 písm. d) se navrhuje opět v souladu s požadavky praxe neomezovat časově minimální frekvenci poskytnutí nebo zajištění psychologické nebo terapeutické odborné pomoci osobě pečující nebo osobě v evidenci, nicméně je třeba doplnění, že potřeba této pomoci vyvstala v souvislosti se svěřením dítěte do pěstounské péče. Jinou odbornou pomoc zde není třeba uvádět s ohledem na nově navržené písm. c) a znění § 4 vyhlášky, na základě kterého by měla být tato jiná odborná pomoc poskytována. V § 47a odst. 2 písm. f) ZSPOD se navrhuje zrušit slovo „bezplatně“ pro nadbytečnost, a to s ohledem na § 58 ZSPOD, který stanovuje, že sociálně-právní ochrana se poskytuje bez úhrady nákladů, s výjimkami zde uvedenými. Jelikož zvyšování si znalostí a dovedností v oblasti výchovy a péče o dítě osobou pečující na základě dohody o výkonu pěstounské péče není podle uvedeného ustanovení poskytováno za úhradu, platí, že je poskytováno pro klienty vždy bezplatně. Písmeno h) v § 47a odst. 2 ZSPOD se navrhuje zrušit, jelikož povinnost udržovat, rozvíjet a prohlubovat sounáležitost dítěte s osobami dítěti blízkými a umožnit styk rodičů s dítětem v pěstounské péči je stanovena již v občanském zákoníku (§ 967). Se zrušením písm. h) pak souvisí doplnění písm. e), které by jinak nemělo smysl – viz návrh níže. Povinnost spolupracovat se zaměstnancem pověřeným sledovat vývoj dětí v § 47a odst. 2 písm.

e) ZSPOD je na tomto místě stanovena nadbytečně, jelikož toto je zakotveno již v § 19 odst. 4 ZSPOD (nikoli v odst. 6, jak je uvedeno – jde o legislativně-technickou chybu) a povinnost spolupráce osoby pečující s orgánem sociálně-právní ochrany dětí vyplývá z § 53 odst. 2 a 3 ZSPOD. Dále se navrhuje zakotvit možnost započítat absolvované hodiny povinného zvyšování si znalostí a dovedností v oblasti výchovy a péče o dítě, které osoba pečující nebo osoba v evidenci absolvuje během 12 kalendářních měsíců po sobě jdoucích nad zákonem stanovený povinný rámec, do dalšího období 12 kalendářních měsíců po sobě jdoucích. Jde např. o různé akreditované kurzy a výcviky, které svým rozsahem překračují oněch stanovených 24 hodin.

K bodům 71 až 76 (§ 47b až 47c)

Povinnost mít uzavřenu dohodu o výkonu pěstounské péče nebo mít upravena práva a povinnosti podle § 47a odst. 2 ZSPOD nebude stanovena, bude ponecháno na osobě pečující a osobě v evidenci, zda bude chtít nároky zakotvené v § 47a odst. 2 ZSPOD čerpat (dohody o výkonu pěstounské péče nebudou napříště nahrazovat správní rozhodnutí). S uzavřením dohody o výkonu pěstounské péče však bude spojen nárok na odměnu pěstouna a příspěvek při pěstounské péči. Dohodu o výkonu pěstounské péče bude moci osoba pečující a osoba v evidenci uzavřít buď s obecním úřadem obce s rozšířenou působností (OÚ ORP) nebo s k tomu pověřenou osobou, souhlas OÚ ORP podle trvalého pobytu se nevyžaduje.

Práva a povinnosti osoby pečující a osoby v evidenci, zakotvené v § 47a odst. 2 ZSPOD, jsou podrobněji dosud upravena a měla by být individualizována v dohodě o výkonu pěstounské péče, kterou může osoba pečující a osoba v evidenci uzavřít s OÚ ORP místně příslušným podle místa trvalého pobytu dané osoby nebo, pokud s tím tento úřad vysloví souhlas, s jiným OÚ ORP, obecním úřadem, krajským úřadem nebo pověřenou osobou. Pokud není dohoda o výkonu pěstounské péče uzavřena, OÚ ORP upraví práva a povinnosti správním rozhodnutím.

Tento koncept byl přijat po dlouhých odborných diskusích v rámci novelizace ZSPOD zákonem č. 401/2012 Sb., kdy dohoda o výkonu pěstounské péče je koncipována jako veřejnoprávní smlouva, neboť OÚ ORP přenáší uděleným souhlasem svou kompetenci v oblasti tzv. doprovázení na pověřenou osobu nebo jiný úřad. Je třeba vzít v úvahu, že správním rozhodnutím nelze pěstounům v podstatě vnutit to, co má být jejich nárokem (benefitem), tedy např. jim nelze stanovit povinnost využít 14 dní celodenní péče o svěřené dítě nebo poskytnutí pomoci ve formě asistovaného kontaktu – posledně uvedené může stanovit pouze soud. Jediná povinnost, kterou lze správním rozhodnutím upravit a ukazuje se často jako potřebná s ohledem na určitou vynutitelnost správního rozhodnutí, je povinnost zvyšovat si znalosti a dovednosti v oblasti výchovy a péče o dítě. Proto bude stanoveno, že pokud to OSPOD shledá jako potřebné, a dohoda o výkonu pěstounské péče nebude uzavřena, bude moci OSPOD uložit podle nového znění § 12 odst. 2 povinnost zvyšovat si znalosti a dovednosti v oblasti výchovy a péče o dítě, a to nejvýše v minimálním stanoveném rozsahu, který se jinak poskytuje na základě uzavřené dohody o výkonu pěstounské péče, a to za úhradu, která bude stanovena vyhláškou. S ohledem na výše uvedené je navrhováno:

- Umožnit uzavření dohody o výkonu pěstounské péče osobě pečující a osobě v evidenci jen s OÚ ORP (podle trvalého pobytu této osoby nebo též s jiným OÚ ORP) nebo s pověřenou osobou. Napříště tedy nebude možné uzavřít dohodu o výkonu pěstounské péče s obecním úřadem či krajským úřadem, což odráží současnou situaci, kdy žádná z osob pečujících nebo osob v evidenci nemá uzavřenou dohodu o výkonu pěstounské péče s obecním či krajským úřadem. Tato situace trvá již několik let. Obecní úřady, zejména v malých obcích, nemají kapacitu doprovázet pěstouny a rovněž v případě krajských úřadů se doprovázení ukázalo jako náročné, neefektivní a nevyužívané. Současná situace je taková, že 2 256 dohod je uzavřeno s OÚ ORP a 9 337 dohod s pověřenými osobami.

- Stanovit obecné náležitosti dohody o výkonu pěstounské péče, a to tak, že se uzavírá v písemné formě a obsahuje alespoň rozsah, místo a čas poskytování sociálně-právní ochrany, ujednání o dodržování vnitřních pravidel stanovených pro poskytování sociálně-právní ochrany a výpovědní důvody a výpovědní lhůty.

Jelikož bude na uzavření dohody o výkonu pěstounské péče navázán nárok na odměnu pěstouna a na příspěvek při pěstounské péči, lze předpokládat, že naprostá většina osob pečujících a osob v evidenci bude mít dohodu o výkonu pěstounské péče uzavřenou, a to rovněž s ohledem na navrhované změny v § 47a odst. 2 ZSPOD a důraz na individualizaci každé jednotlivé dohody dle potřeb klienta. Doprovázení pěstounů jim má být ku prospěchu, jde o pomoc a podporu při výkonu pěstounské péče, nicméně se s tím pojí i určité povinnosti (zvyšovat si znalosti a dovednosti v oblasti výchovy a péče o dítě, umožnit sledování naplňování dohody).

Proto je relevantní navázat uzavření a trvání dohody o výkonu pěstounské péče na oblast dávek poskytovaných osobám pečujícím a osobám v evidenci. Příspěvek na úhradu potřeb je nárokem dítěte a (ne)uzavření dohody nemá mít na nárok vliv.

K bodu 77 (§ 47d)

Státní příspěvek na výkon pěstounské péče bude navýšen na 66 000 Kč za rok za uzavřenou dohodu o výkonu pěstounské péče a v případě dohody uzavřené s osobou v evidenci bude roční částka navýšena na 72 000 Kč. Rovněž budou provedeny změny v souvislosti se zásadou uvedenou výše, tedy omezením subjektů, které mohou dohody o výkonu pěstounské péče uzavírat. V § 47d odst. 1 ZSPOD bude omezen okruh příjemců SPVPP pouze na OÚ ORP a pověřené osoby, jelikož je zároveň navrhováno, že pouze tyto subjekty mohou uzavírat s osobami pečujícími a osobami v evidenci dohody o výkonu pěstounské péče. Rovněž se zde navrhuje zrušit nárok na SPVPP za vydané správní rozhodnutí upravující práva a povinnosti podle § 47a odst. 2 ZSPOD v souvislosti se změnou konceptu dohody o výkonu pěstounské péče. Navrhuje se zvýšit částky SPVPP, který již při zavádění tohoto příspěvku na doprovázení pro pěstouny byl navrhován původně ve výši 60 000 Kč za rok, v rámci legislativního procesu však došlo ke změnám a od roku 2013 do ledna 2022 činil SPVPP ve výši 48 000 Kč za uzavřenou dohodu o výkonu pěstounské péče či vydané správní rozhodnutí. V návrhu poslední novely ZSPOD byla rovněž navržena částka 60 000 Kč, SPVPP byl však nakonec zvýšen jen na 54 000 Kč za rok, ačkoli s dostupných analýz je evidentní, že pro kvalitní práci doprovázejících subjektů je třeba SPVPP vyšší. Toto je aktuální nyní rovněž díky vysoké inflaci a růstu spotřebitelských cen, kdy výdaje na doprovázení osob pečujících, osob v evidenci a jim svěřených dětí značně rostou (ceny pohonných hmot, nájmy, služby, mzdy). Proto je navrhováno navýšení SPVPP na 66 000 Kč za uzavřenou dohodu o výkonu pěstounské péče a pokud je dohoda uzavřena s osobami v evidenci, tedy pěstouny na přechodnou dobu, pak je navrhována částka 72 000 Kč. Vyšší částka na doprovázení přechodných pěstounů je odůvodněna zejména zvýšenými náklady doprovázejícího subjektu díky častému přebírání dětí a jejich předávání do následné dlouhodobé péče, kdy jsou služby doprovázejících subjektů potřeba ve zvýšené míře než u dlouhodobých pěstounů. Bylo zvažováno rovněž zvýšení SPVPP podle počtu dětí v pěstounské péči, nicméně toto se z praktického hlediska ukázalo jako administrativně náročné jak pro samotné doprovázející organizace a úřady, tak Úřad práce ČR. Bylo by totiž nutné včas hlásit každou změnu v počtu svěřených dětí a při každé takové změně vydávat nové správní rozhodnutí, navíc v případě, že by doprovázející subjekt neohlásil změnu v počtu dětí v pěstounské péči v rodině, musel by se vyčíslovat přeplatek. Již nyní doprovázející subjekty nehlásí Úřadu práce ČR potřebné údaje včas, nutno říci, že je to často dáno tím, že jim změny včas nehlásí klienti (odchod dítěte v pěstounské péče z rodiny či zánik pěstounské péče z jiných důvodů atd.). Proto byla zvolena varianta navýšení SPVPP celkově, nikoli podle počtu dětí, s tím, že doprovázející subjekty hospodaří s celkovou sumou SPVPP za všechny rodiny, tudíž vyšší náklady za vícečetné rodiny budou kompenzovány nižšími náklady na rodiny s jedním dítětem, resp. na rodiny, které budou využívat méně služeb. Nelze paušálně říci, že rodina např. s jedním dítětem bude čerpat méně služeb, jelikož záleží na „náročnosti“ každého dítěte, resp. péče o něj. Některá rodina využije více služeb, jiná méně, doprovázející subjekt hospodaří se souhrnem obdržených příspěvků a zbylé finanční prostředky má doprovázející subjekt povinnost vrátit (§ 47d odst. 10 ZSPOD). V odstavci 5 a 6 se navrhuje terminologické upřesnění – slovo „ukončení „dohody o výkonu pěstounské péče nahradit obecnějším pojmem „zánik“. V odstavci 6 je třeba upřesnění, že příjemce SPVPP má povinnost vrátit část SPVPP, která mu byla vyplacena zálohově na celý kalendářní rok, pokud dohoda o výkonu pěstounské péče trvala po dobu kratší nebo rovnou 6 měsícům. Současné znění díky tomu, že bylo od 1. 1. 2022 umožněno vypovědět dohodu o výkonu pěstounské péče nebo se domluvit na jejím ukončení pouze k poslednímu dni kalendářního pololetí, je třeba vykládat ve prospěch příjemců SPVPP a v případě zániku dohody o výkonu pěstounské péče ke 30. 6. není možné stanovit povinnost vrátit část SPVPP za kalendářní měsíce po zániku dohody.

K bodům 78, 82, 84, 90 (§ 47f, 47i, 47ja a 47w)

Osoby mající dítě ve svěřenectví budou nově podřazeny pod definici osoby pečující v § 2a a pro účely části páté ZSPOD se bude i zde používat pojem „pěstounská péče“ (viz § 47a odst. 1 písm. a) ZSPOD - pěstounskou péči se rozumí osobní péče poskytovaná osobou pečující, tedy nejen pěstouny, ale také předpěstouny, osobně pečujícími poručníky a osobami, které mají dítě ve faktické péči v rámci řízení o pěstounské či poručenské péči).

K bodům 79 až 81 (§ 47g)

Jelikož příspěvek na úhradu potřeb má dítěti primárně suplovat výživné od rodičů, je žádoucí vyloučit nárok na příspěvek na úhradu potřeb dítěte jen tehdy, když je příjemcem sirotčího nebo jiného důchodu samotné dítě nebo osoba pečující. V těchto případech existuje záruka, že důchod bude skutečně využit k zajištění výživy a dalších osobních potřeb oprávněného dítěte.

Zároveň dochází k přesunu úpravy postupu krajské pobočky Úřadu práce při uplatňování práva státu na výživné pro dítě, kdy v návaznosti na přiznání příspěvku na úhradu potřeb dítěte nastává zákonná cese pohledávky na výživné od rodičů nebo jiných osob povinných výživnou z dítěte na stát v souladu s § 961 odst. 2 občanského zákoníku. Tato úprava dosud zařazena v ust. § 19 se systematicky přesouvá přímo do úpravy dávek pěstounské péče v části páté. Zároveň se přistupuje k přeformulování a upřesnění stávající úpravy zejména s ohledem na související změny v § 2a písm. c), kdy je mezi osoby pečující nově zařazena též fyzická osoba, jež o dítě pečuje podle § 953 občanského zákoníku. V případě svěření dítěte do péče jiné osoby se i nadále předpokládá, že soud bude vždy současně rozhodovat také o určení výživného ze strany rodičů dítěte (§ 956, § 961 odst. 1 OZ), jakkoli již možnost určit plnění výživného rodičům či ostatním příbuzným nebude podmínkou pro využití institutu svěřenectví (§ 957 OZ). Zároveň je však třeba reflektovat situace, kdy se již dítě nachází v péči osoby pečující a z tohoto důvodu mu vznikne nárok na příspěvek na úhradu potřeb dítěte, avšak výživné pro takové dítě dosud soudem stanoveno není. Jedná se zejména o případy, v nichž teprve probíhá soudní řízení o svěření dítěte do péče osoby pečující podle § 2a písm. c) bod 2 a 3 ZSPOD. Dále vzhledem k tomu, že náhradní péče o dítě trvá „na dobu určitou“, je nezbytné někdy navrhovat změnu (zvýšení) výživného (srov. ostatně současnou inflační situaci). Relevantní jsou rovněž případy, ve kterých je krajská pobočka Úřadu práce povinna podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuční návrh, není-li řádně placeno výživné v situaci, kdy je vyživovací povinnost na dítě svěřené do péče osoby pečující již upravena ve vykonatelném exekučním titulu.

K bodům 82, 83, 84, 85, 91, 92 a 93 (§ 47i, § 47j, 47ja a 47w)

Další změny nutné v oblasti dávek pěstounské péče související s navrhovanou úpravou dohod o výkonu pěstounské péče a navázáním odměny pěstouna a příspěvku při pěstounské péči na uzavřenou dohodu o výkonu pěstounské péče:

- v § 47i v odst. 1 je doplněna podmínka nároku na odměnu pěstouna a v § 47ja odst. 1 nároku na příspěvek při pěstounské péči tak, že „Nárok na odměnu pěstouna má osoba pečující, která poskytuje dítěti zprostředkovanou pěstounskou péči, a osoba v evidenci, mají-li uzavřenu dohodu o výkonu pěstounské péče.“ a „Nárok na příspěvek při pěstounské péči má osoba pečující poskytující dítěti nezprostředkovanou pěstounskou péči, má-li uzavřenu dohodu o výkonu pěstounské péče.“,

- v § 47w je třeba doplnit jako náležitost žádosti o dávku odměna pěstouna a příspěvek při pěstounské péči kopii uzavřené dohody o výkonu pěstounské péče.

K bodu 86 (§ 47ja odst. 5)

Úprava příspěvku při pěstounské péči v § 47ja se doplňuje o vyloučení nároku na tento příspěvek za situace, kdy se dítě svěřené do péče osoby pečující nachází v plném přímém zaopatření ústavního zařízení nebo v osobní péči jiné osoby (pokud tyto skutečnosti trvají po celý kalendářní měsíc – viz § 47p odst. 3 písm. a) a contrario). Jedná o obdobnou úpravu, která je již zakotvena v platném znění § 47j odst. 5 věta druhá ve vztahu k odměně pěstouna, přičemž není důvodné, aby v tomto ohledu platily odlišné podmínky pro nárok na odměnu pěstouna a pro nárok na příspěvek při pěstounské péči.

K bodu 87 (§ 47l)

V § 47l se navrhuje zrušit odstavec 3, tedy „zastropování“ příspěvku při převzetí dítěte pro přechodné pěstouny. Stávající odst. 4 přečíslovat na odst. 3 (příspěvek při převzetí dítěte se vyplatí jednorázově). Důvodem jsou zejména aplikační problémy, které toto zastropování přineslo, navíc limit 40 000 Kč během 12 kal. měsíců není v naprosté většině u přechodných pěstounů dosažen, proto je limit nadbytečný.

K bodu 88 (§ 47n)

Navrhované doplnění § 47n věty reaguje na rozšíření okruhu osob pečujících v § 2a písm. c) bod 1 rovněž o fyzické osoby, kterým bylo dítě svěřeno do péče fyzické osoby podle § 953 občanského zákoníku (tzv. svěřenectví). Nelze přitom vyloučit, že i zde bude stejně jako v případě společných pěstounů docházet k některým specifickým situacím, kdy např. po rozvodu manželství zůstane dítě svěřeno do společné péče oběma bývalým manželům apod. Vzhledem k tomu se v zájmu právní jistoty a úplnosti navrhuje doplnění úpravy § 47n, který se primárně věnuje režimu společné pěstounské péče manželů.

K bodu 89 (§ 47o)

Právo na rovné zacházení vyplývá i z jiných ustanovení, než z čl. 7 odst. 2 nařízení č. 492/2011 (právo na stejné sociální výhody).

Z čl. 24 odst. 1 směrnice 2004/38/ES (v návaznosti na čl. 18 SFEU) plyne, že „S výhradou zvláštních ustanovení …požívají všichni občané Unie, kteří pobývají na základě této směrnice na území hostitelského členského státu, v oblasti působnosti Smlouvy stejného zacházení jako státní příslušníci tohoto členského státu. Právo na rovné zacházení se vztahuje i na rodinné příslušníky, kteří nejsou státními příslušníky žádného členského státu a mají právo pobytu nebo trvalého pobytu.“

Uvedená dvojkolejnost a potřeba provazby jak s nařízením č. 492/2011, tak přímo se směrnicí 2004/38/ES plyne z rozsudku Soudního dvora ve spojených věcech C-147/11 a C-148/11 ve věci Czop a Punakova. Zde Soudní dvůr dovodil, že zatímco u zaměstnaných osob se právo na sociální výhody odvozuje od přímo použitelného nařízení č. 492/2011, u osob samostatně výdělečně činných tento přístup vzhledem k omezenému využití pojmu „pracovník“ nelze, a je třeba vycházet ze směrnice 2004/38/ES.

Z čl. 24 odst. 2 uvedené směrnice je dále patrné, že občané EU, kteří jsou „zaměstnanými osobami, osobami samostatně výdělečně činnými, osobami ponechávajícími si takové postavení a jejich rodinní příslušníci“ mají právo na rovné zacházení silnější (jde o požadavek volného pohybu pracovníků podle čl. 45 SFEU resp. svobody usazování podle čl. 49 SFEU), než občané EU, jež pobývají legálně v hostitelském členském státě, ale jako jiné než shora uvedené osoby. Uvedené se promítá i v relevantních zákonech - viz např. § 50f odst. 1 písm. g) zákona č. 359/1999 Sb., § 2 odst. 1 písm. b) bod 8. zákona o veřejném zdravotním pojištění, § 4 odst. 1 písm. j) zákona o sociálních službách nebo § 3 odst. 1 písm. l) zákona o státní sociální podpoře, kde jsou spolu s „osobami, jejichž nárok vyplývá z přímo použitelných předpisů Evropské unie“ uváděny i „zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně činné, osoby ponechávající si takové postavení a jejich rodinní příslušníci“.

K bodům 94 až 96 (§ 48)

V nadpisu § 48 se navrhuje slovo „Výkon“ nahradit slovem „Poskytování“. Pojem „výkon“ zákon užívá spíše ve smyslu výkonu pravomoci orgánů sociálně-právní ochrany dětí, popř. ve smyslu výkonu sociální práce těmito orgány. Pro poskytování služeb, tedy realizaci činností fyzickými nebo právnickými osobami je slovo „poskytování“ výstižnější, zatímco slovo „výkon“ naopak zavádějící. Neméně důležitá je snaha o terminologickou čistotu, když sice dosavadní nadpis § 48 zní „Výkon sociálně-právní ochrany pověřenými osobami“, ale nadpis celé části šesté naopak výstižněji „Poskytování sociálně-právní ochrany pověřenými osobami“, čemuž pak odpovídá i text odst. 1, totiž, že „pověřené osoby poskytují sociálně- právní ochranu“ (nikoli „vykonávají“). Rovněž analogická terminologie zákona o sociálních službách používá slova „poskytování sociálních služeb“ a nikoli „výkon sociálních služeb“ (a tedy rovněž pojem „poskytovatel“, nikoli „vykonavatel“).

V § 48 odst. 2 se navrhuje vypustit písmena a) a b), tedy vypustit z okruhu činností, které mohou pověřené osoby na základě pověření poskytovat, „výkon činností podle § 10 odst. 1 písm. a) a § 11 odst. 1 písm. a) až c)“ a „výkon činnosti zaměřené na ochranu dětí před škodlivými vlivy a předcházení jejich vzniku podle § 31 a 32“.

Prvním typem činnosti, kterou se navrhuje vypustit, je na základě odkazu na § 10 odst. 1 písm.

a) ZSPOD „vyhledávání ohrožených dětí“ čili depistážní činnost. Jedná se tak o terénní formu činnosti jako základní formu sociální práce obecně, jejímž cílem je vyhledání potenciálního klienta v jeho přirozeném sociálním prostředí za účelem nabídnutí odpovídající služby. Pověření v uvedeném rozsahu je možno považovat za nadbytečné, neboť poskytovatel odborných služeb takové oprávnění bezpochyby má i v případě, že k němu není explicitně pověřen, neboť bez depistáže jakákoli další sociální práce, zejména jde-li o terénní formu poskytování služeb, je jen stěží myslitelná, tzn., že jakýkoli další druh služby v sobě depistáž ve smyslu jak vyhledávání dětí, tak však i dalších potenciálních uživatelů (rodičů, jiných osob odpovědných za výchovu, potenciálních zájemců o náhradní rodinnou péči) vždy logicky zahrnuje. Vyhledávání ohrožených dětí je v § 10 odst. 1 ZSPOD uvedeno mezi kompetencemi obecního úřadu proto, že je tam současně v písm. g) explicitně uložena obecnímu úřadu povinnost oznamovat zjištěné ohrožené děti obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, přičemž obecní úřad jako správní úřad a orgán veřejné moci na základě zásady legality by takové oprávnění a povinnost jinak neměl (může činit jen to, co mu zákon výslovně ukládá). Zatímco pověřená osoba jako subjekt soukromého práva může činit vše, co zákon nezakazuje, tedy zajisté i provádět depistáž. Tento typ pověření je z uvedených hledisek třeba považovat za zcela zbytečný.

Druhým typem činnosti, která se navrhuje vypustit, je poradenská činnost v rozsahu § 11 odst. 1 písm. a) ZSPOD, tedy pomoc rodičům při řešení výchovných nebo jiných problémů souvisejících s péčí o dítě. Tento druh služby se obsahově překrývá s podrobněji upravenými sociálně aktivizačními službami pro rodiny s dětmi ve smyslu § 65 zák. o soc. službách a navazujících předpisů.

Třetím typem činnosti, která se navrhuje vypustit, je poradenská činnost v rozsahu § 11 odst. 1 písm. b) ZSPOD, tedy poskytování nebo zprostředkování poradenství při výchově a vzdělávání dítěte a při péči o dítě zdravotně postižené. Tento druh služby se obsahově překrývá jednak podobně jako předchozí druh s podrobněji upravenými sociálně aktivizačními službami pro rodiny s dětmi ve smyslu § 65 zák. o soc. službách a navazujících předpisů, zejména pak se službami odborného sociálního poradenství podle § 37 zák. o soc. službách, jednak v rozsahu odborné pomoci při péči o dítě zdravotně postižené s podrobněji upravenou sociální službou rané péče ve smyslu § 54 zák. o soc. službách a navazujících předpisů.

Čtvrtým typem činnosti, která se navrhuje vypustit, je poradenská činnost v rozsahu § 11 odst. 1 písm. c) ZSPOD, tedy pořádání přednášek a kurzů zaměřených na řešení výchovných, sociálních a jiných problémů souvisejících s péčí o dítě a jeho výchovou. Rovněž tento typ pověření se obsahově překrývá s činnostmi, které mohou být oprávněně poskytovány v souladu s jinými právními předpisy, počínaje akreditovanými kurzy podle zákona o sociálních službách apod. V nejobecnější rovině pak je "mimoškolní výchova a vzdělávání, pořádání kurzů, školení, včetně lektorské činnosti" volnou živností, uvedenou v položce 72 přílohy č. 4 (živnosti volné) živnostenského zákona. Nejednalo-li by se o soustavnou činnost, která by naplňovala znaky podnikání, resp. živnosti, platí v souladu s principy občanské svobody, že pořádat určitý kurz může kdokoli kdykoli.

Pátým typem činnosti, která se navrhuje vypustit, jsou služby sociální prevence v rozsahu činností, zaměřených na ochranu dětí před škodlivými vlivy a předcházení jejich vzniku. Teprve novelou č. 134/2006 Sb. došlo k určitému zpřesnění takto zcela bezbřeze vymezené charakteristiky služby, a to odkazem na § 31 a 32 ZSPOD, tedy na „péči o děti vyžadující zvýšenou pozornost“. Jedná se o širokou škálu činností, jež v oblasti sociálních služeb zajišťují sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi (§ 65 zák. o soc. službách), ale i další typy služeb, počínajíc odborným sociálním poradenstvím (§ 37 zák. o soc. službách), zejména pak ale služeb sociální prevence jako jsou kontaktní centra (§ 59 zák. o soc. službách), nízkoprahová zařízení pro děti a mládež (§ 62 zák. o soc. službách) a terénní programy (§ 69 zák. o soc. službách), příp. i služby sociální rehabilitace (§ 70 zák. o soc. službách). Z nepřesně a nevhodně formulovaného ustanovení samozřejmě nelze dovodit, že by bylo možno přenést na soukromý subjekt výkon veřejné správy ve smyslu sociální kurately, založené v § 31 odst. 2, 3 ve spojení s § 32 odst. 4 ZSPOD.

Pověření, uvedené v dosavadním § 48 odst. 2 písm. c) ZSPOD („zřizovat zařízení sociálně- právní ochrany uvedená v § 39“) se navrhuje přesunout s ohledem na systematiku předchozích částí zákona za úpravu odborných služeb v náhradní rodinné péči; nadále budou zřizována jediná zařízení sociálně-právní ochrany, a to pobytová zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc.

Skupina druhů pověření v dosavadních písm. d) až h), týkajících se odborných služeb v náhradní rodinné péči, se navrhuje přeskupit opět s ohledem na systematiku předchozích částí zákona a logickou posloupnost těchto služeb z pohledu klienta, přeformulovat je, a to i s ohledem na současně navrhované úpravy v procesu zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče v části třetí, hlavě IV, tak i s ohledem na úpravu při poskytování „doprovázení“ podle Části páté, a nakonec redukovat vypuštěním nadbytečných druhů činností.

Navrhuje se tedy zejména vypuštění činností, uvedených v dosavadním písm. g) a h), tedy „vyhledávání fyzických osob vhodných stát se osvojiteli nebo pěstouny a jejich oznamování obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností“ a „vyhledávání dětí uvedených v § 2 odst. 2, kterým je třeba zajistit péči v náhradním rodinném prostředí formou pěstounské péče nebo osvojení, a jejich oznamování obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností“. Vyhledávání vhodných potenciálních osob, které by mohly vykonávat náhradní rodinnou péči, představuje především možnost realizovat činnosti spočívající v náborových kampaních apod. Vlastní realizace tohoto pověření tedy spočívá především v oslovení potenciálních pěstounů nebo osvojitelů hromadně i individuálně a v předání základních informací o náhradní rodinné péči těmto osobám. To však může činit kdokoli, aniž by k takové činnosti potřeboval jakékoli pověření. Rozsah pověření k oznamování takových osob správnímu úřadu pak zcela postrádá význam, neboť aby se potenciální vhodná osoba stala zájemcem o zprostředkování náhradní rodinné péče, musí si sama podat žádost o zařazení do evidence. Rovněž tak speciální pověření ve smyslu písm. h) postrádá význam, neboť o dětech, kterým je třeba zajistit náhradní rodinnou péči, správní úřad ví na základě toho, že se jedná o děti, na něž byla obligatorně založena spisová dokumentace pro účely zprostředkování náhradní rodinné péče, nebo se jedná o děti, pro které je jejich stávající prostředí natolik ohrožující, že by mělo dojít k odnětí těchto dětí z dosavadní domácnosti. V tomto případě je však aktivována všeobecná oznamovací povinnost podle stávajícího znění § 10 odst. 1 a 4 ZSPOD a správní úřad by se o těchto dětech měl dozvědět právě tímto způsobem. Z těchto hledisek je tedy rozsah těchto dvou činností, jejichž poskytováním je možno někoho pověřit, nadbytečný. Na druhou stranu je existence těchto druhů pověření potenciálně i vysoce riziková, neboť z ní vyplývá oprávnění takto pověřené osoby vést jmenný seznam jak ohrožených dětí, tak i zájemců o osvojení nebo pěstounskou péči. Jejich existence tak přímo vybízí k provádění nelegálního „párování“ a to navzdory zákonné zápovědi podle § 19a odst. 2, podle něhož „zprostředkování osvojení a pěstounské péče podle odstavce 1 písm. d) nesmí provádět jiné orgány, právnické nebo fyzické osoby, než jsou orgány sociálně-právní ochrany“, a tím tak i k páchání přestupku nelegálního zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče podle § 59 odst. 1 písm. c) ZSPOD.

V § 48 odst. 2 se navrhuje vložit nové písm. a), podle něhož pověřené osoby mohou poskytovat odborné poradenství související s osvojením dítěte nebo svěřením dítěte do pěstounské péče žadatelům o zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče a fyzickým osobám vhodným stát se osvojiteli nebo pěstouny ve smyslu nově upraveného § 40. Tím se navazuje na část dosavadního písm. e), podle něhož pověřené osoby mohou také „poskytovat odborné poradenství a pomoc žadatelům a poskytovat fyzickým osobám vhodným stát se osvojiteli nebo pěstouny a osvojitelům nebo pěstounům poradenskou pomoc související s osvojením dítěte nebo svěřením dítěte do pěstounské péče“. Poskytování odborného poradenství se však omezuje pouze na dobu před svěřením dítěte do pěstounské péče nebo před rozhodnutím soudu schvalujícím osvojení, neboť poskytování poradenství osobám pečujícím je úkolem doprovodných organizací a je poskytováno v rámci plnění na základě dohod o výkonu pěstounské péče, zde by šlo o nevhodnou duplicitu. Naopak v případě osvojitelů po schválení osvojení jde již o osoby, které nejsou „jinými osobami odpovědnými za výchovu“, ale tyto osoby mají z právního hlediska postavení shodné s přirozenými rodiči, neboť podle § 771 obč. zák. „příbuzenství je vztah osob založený na pokrevním poutu, nebo vzniklý osvojením“, podle § 794 obč. zák. „osvojením se rozumí přijetí cizí osoby za vlastní“ a podle § 832 odst. 1, 2 obč. zák. „dítě… má postavení dítěte osvojitele“ a proto „osvojitelé mají rodičovskou odpovědnost“, přičemž podle § 833 odst. 1 věta první obč. zák. „osvojením zaniká příbuzenský poměr mezi osvojencem a původní rodinou, jakož i práva a povinnosti z tohoto poměru vyplývající“. Osvojitelé mají tedy právo na poskytování odborných, zejm. sociálních služeb, a to však ve stejném rozsahu a současně právě jen v rozsahu, jako vlastní rodiče dítěte při výkonu rodičovské odpovědnosti.

V § 48 odst. 2 se navrhuje vložit nové, úvodní, písm. b), podle něhož pověřené osoby mohou provádět přípravy zájemců o zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče k přijetí dítěte do rodiny. Tím se navazuje na část dosavadního písm. e), podle něhož pověřené osoby mohou „převzít zajišťování přípravy žadatelů o zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče k přijetí dítěte do rodiny [§ 19a odst. 1 písm. c)], kterou jinak zajišťuje krajský úřad (§ 11 odst. 2), provádět přípravy žadatelů o zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče“, když se však stávající ustanovení navrhuje textově zjednodušit a tím i zpřesnit (není totiž žádný rozdíl mezi „převzetím zajišťování příprav“ a mezi jejich „prováděním“). Vlastní úprava přípravy k přijetí dítěte do rodiny je nově podrobněji obsažena v návrhu § 44, srov. proto též důvodovou zprávu k tomuto ustanovení.

V § 48 odst. 2 se navrhuje vložit nové písm. c), podle něhož pověřené osoby mohou posuzovat psychickou způsobilost zájemců o zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče k přijetí dítěte do rodiny. Tím se provádí záměr nové úpravy posuzování psychické způsobilosti v upraveném § 45 zákona, srov. proto důvodovou zprávu k němu.

V § 48 odst. 2 se navrhuje dosavadní písm. d), podle něhož pověřené osoby mohou „uzavírat dohody o výkonu pěstounské péče podle § 47b“, přeformulovat a obsahově propojit s dosavadními činnostmi podle písm. f), podle něhož pověřené osoby mohou „poskytovat osobě pečující, s níž uzavřely dohodu o výkonu pěstounské péče (§ 47b), výchovnou a poradenskou péči při výkonu pěstounské péče a sledovat výkon pěstounské péče; pokud osoba pečující o tuto službu požádá, je pověřená osoba povinna výchovnou a poradenskou péči poskytnout“. Dosavadní úpravě je správně vytýkáno, že činnosti podle písm. d) a f) zdánlivě uvádí jako samostatné druhy pověření, resp. je sice zřejmé, že pro poskytování činností podle písm. f) je podmínkou i pověření podle písm. d), naopak to však zdánlivě platit nemusí. Navrhuje se proto jednoznačně stanovit, že pověřené osoby mohou na základě uzavřené dohody o výkonu pěstounské péče podle § 47b 1.) poskytovat osobě, s níž uzavřely dohodu o výkonu pěstounské péče (§ 47b), odbornou poradenskou a další pomoc a podporu při výkonu pěstounské péče a 2.) sledovat výkon pěstounské péče. To souvisí i s úpravami v § 47b odst. 2, na nějž se odkazuje, v němž bude doplněn nárok na poskytování odborného poradenství souvisejícího se svěřením dítěte do pěstounské péče do okruhu nároků osoby pečující, kde jeho nynější vynechání (a zakotvení tohoto nároku paradoxně až v § 48 odst. 2) působí dosud zmatečně, a to i s ohledem na prokazování oprávněnosti čerpání státního příspěvku na výkon pěstounské péče na služby, upravené dohodou o výkonu pěstounské péče. Na základě tohoto druhu pověření bude poskytována rovněž pomoc se vzděláváním i osobě, jíž byl proto, že nemá uzavřenu dohodu o výkonu pěstounské péče, blíže určen obsah a zaměření povinnosti zvyšovat si znalosti a dovednosti v oblasti výchovy a péče o dítě podle § 12 odst. 2 v případech, kdy tuto odbornou pomoc vyžaduje situace svěřeného dítěte. V § 48 odst. 2 se nakonec navrhuje doplnit nové písm. f), čímž se v návaznosti na výsledky mezirezortního připomínkového řízení a požadavky v něm vznesené zavádí navíc zcela nový druh pověření, na jehož základě budou moci fyzické a právnické osoby poskytovat služby dětem ohroženým násilím podle § 41, čili poskytovat odbornou pomoc v ambulantní formě. Jde-i o pobytovou formu služby určené dětem ohroženým násilím, tedy především dětem týraným, zneužívaným nebo zanedbávaným, ta je předmětem činnosti v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc.

V § 48 se navrhuje vpustit dosavadní odst. 3, a to pro nadbytečnost. Podle tohoto ustanovení platí, že „pověřené osoby nejsou oprávněny vykonávat sociálně-právní ochranu v jiném rozsahu, než je uveden v odstavci 2“. Pravidlo vyplývající z této úpravy je především nepřiměřeně široké, vzhledem k tomu, že v § 1 odst. 1 ZSPOD je sociálně-právní ochrana dětí definována velice široce tak, že spočívá mj. v ochraně práva dítěte na příznivý vývoj a řádnou výchovu či v ochraně oprávněných zájmů dítěte, včetně ochrany jeho jmění, a z toho hlediska je v takto širokém rozsahu neaplikovatelné. Na druhou stranu je z hlediska účelu takové regulace plně dostačující § 48 odst. 1, podle něhož „pověřené osoby poskytují sociálně-právní ochranu na základě rozhodnutí o pověření k výkonu takové činnosti“ a s tím související přestupek uvedený v § 59 odst. 1 písm. b) ZSPOD, podle něhož „fyzická, právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že vykonává bez pověření činnost uvedenou v § 48 odst. 2“.

V § 48 se navrhuje vypuštění dosavadního odst. 4 a převedení jeho obsahu do odpovídajícího ustanovení zákona. Toto ustanovení totiž systematicky patří do § 49a ZSPOD, upravujícího obecně odbornou způsobilost pracovníků pověřených osob, na nějž ostatně také odkazuje a vůči němuž představuje speciální úpravu. Z ustanovení vyplývá, že lidé, kteří se podílejí na přípravách žadatelů o náhradní rodinnou péči, popř. žadatelům poskytují poradenskou pomoc v souvislosti s přípravou na náhradní rodinnou péči, tedy především lektoři, pracovníci přímo poskytující poradenství apod., musí mít odbornou způsobilost podle § 49a ZSPOD. Realizace příprav, popř. poskytovaní poradenství žadatelům o náhradní rodinnou péči (tzn. poradenství před přijetím dítěte) totiž není výkonem sociálně-právní ochrany dětí ve vlastním smyslu, neboť se tu neposkytuje žádná služba přímo konkrétnímu dítěti nebo ve vztahu ke konkrétnímu dítěti. Mohla by tak vzniknout pochybnost, zda se i na pracovníky těchto pověřených osob vztahuje zásada § 49a odst. 1 ZSPOD. Ustanovení proto explicitně zakládá povinnost mít odbornou způsobilost pracovníkům i těchto pověřených osob. Pokud tuto způsobilost nemají, mohou ji získat náhradním způsobem, a to kombinací absolvování akreditovaných kurzů v předepsaném rozsahu, který je totožný s rozsahem podle § 49a odst. 2 písm. d) ZSPOD, a prokázáním dvou let praxe. V případě praxe však nestačí, tak jako u obecné náhradní odborné způsobilosti podle § 49a ZSPOD, praxe v oblasti péče o rodinu a dítě, ale musí jít o specifickou praxi v oblasti náhradní rodinné péče. Rozdílem mezi obecnou úpravou § 49a a komentovanou úpravou § 48 odst. 4 je v zásadě jen to, co je zde uvedeno ve větě druhé: v případě, že osoby nesplní podmínky uvedené ve větě první, jsou povinny prokázat praxi v oblasti náhradní rodinné péče v trvání nejméně 2 roky a absolvovat akreditované vzdělávací kurzy pro sociální pracovníky podle zákona o sociálních službách v rozsahu nejméně 200 hodin.

K bodu 97 (§ 48a)

Základní rámec povinností pověřených osob je v současném znění zákona mezerovitý a zejména je ze systematického hlediska naprosto nepřehledný. Povinnost poskytnout služby dětem nebo rodičům či jiným osobám odpovědným za výchovu vyplývá z § 8 odst. 1 a § 9 ZSPOD. Povinnost poskytovat služby zájemcům o osvojení nebo pěstounskou péči nevyplývá přímo z žádného ustanovení zákona. Některé povinnosti pověřených osob jsou zcela nedostatečně upraveny a především nepřehledně uvedeny až v § 49 v odst. 9 a 10, ačkoli toto ustanovení je nadepsáno „Vydávání pověření“ a stanovené povinnosti přitom s řízením o vydání pověření nebo jeho změnách nijak nesouvisejí.

Proto se navrhuje upravit katalog základních povinností pověřených osob, a to jak ve vztahu k zájemcům či uživatelům jejich služeb, tak ve vztahu k pověřujícímu orgánu, na jednom místě, a to částečně s inspirací, jakou představuje katalog povinností poskytovatelů sociálních služeb podle § 88 zákona o sociálních službách, přičemž se však vychází i z dosavadní úpravy povinností pověřených osob. Současně bude dosavadní úprava § 49 odst. 9 a 10 ZSPOD vypuštěna.

Navrhuje se do právní úpravy ZSPOD vložit nový § 48a nadepsaný „Povinnosti pověřených osob“.

V odst. 1 se v písm. a) navrhuje stanovit, že pověřená osoba je povinna oznámit orgánu, který rozhodl o vydání pověření, změny skutečností rozhodných pro vydání pověření nebo pozastavení činností uvedených v pověření, s výjimkou údajů, které jsou náležitostí rozhodnutí o vydání pověření, a to do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém změny nastaly, a doložit tyto změny příslušnými doklady. Jedná se o přepis dosavadního § 49 odst. 10 písm. a) ZSPOD, podle něhož „pověřená osoba je povinna oznámit orgánu, který rozhodl o pověření, změny skutečností rozhodných pro vydání pověření nebo pozastavení činností uvedených v pověření, a to do 15 dnů od jejich vzniku“. Lhůta pro učinění oznámení je však stanovena shodně s obdobnou lhůtou podle § 82 odst. 1 zák. o soc. službách, podle něhož „poskytovatel sociálních služeb je povinen písemně oznámit registrujícímu orgánu změny týkající se údajů obsažených v žádosti o registraci a v dokladech předkládaných s touto žádostí… Poskytovatel sociálních služeb je povinen tyto změny oznámit do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém změny nastaly, a doložit tyto změny příslušnými doklady“. Dosavadní přísnější 15 denní lhůta podle ZSPOD, běžící od vzniku oznamované skutečnosti, není věcně odůvodněna a je příliš přísná.

V odst. 1 se v písm. b) navrhuje stanovit, že pověřená osoba je povinna informovat osobu, jež má zájem o poskytnutí sociálně-právní ochrany nebo jíž je tato ochrana poskytována, o všech povinnostech, které by pro ni vyplývaly z poskytování sociálně-právní ochrany, o způsobu poskytování sociálně-právní ochrany a o úhradách za tyto služby, a to způsobem pro ni srozumitelným. Jedná se o obdobné pravidlo, jaké uvádí § 88 písm. b) zák. o soc. službách, podle něhož „poskytovatelé sociálních služeb jsou povinni informovat zájemce o sociální službu o všech povinnostech, které by pro něho vyplývaly ze smlouvy o poskytování sociálních služeb, o způsobu poskytování sociálních služeb a o úhradách za tyto služby, a to způsobem pro něj srozumitelným“. Takové pravidlo v úpravě ZSPOD dosud chybí, ačkoli lze jeho existenci i pro tuto oblast vyvodit z etických profesních zásad sociální práce.

V odst. 1 se v písm. c) navrhuje stanovit, že pověřená osoba je povinna vytvářet při poskytování sociálně-právní ochrany takové podmínky, které umožní osobám, kterým poskytují sociálně- právní ochranu, naplňovat jejich lidská i občanská práva a které zamezí střetům zájmů těchto osob se zájmy pověřené osoby. Jedná se o přepis obdobného pravidla uvedeného v § 88 písm.

c) zák. o soc. službách, podle něhož „poskytovatelé sociálních služeb jsou povinni vytvářet při poskytování sociálních služeb takové podmínky, které umožní osobám, kterým poskytují sociální služby, naplňovat jejich lidská i občanská práva, a které zamezí střetům zájmů těchto osob se zájmy poskytovatele sociální služby“. Takové pravidlo v úpravě ZSPOD dosud chybí, ačkoli lze i v jeho případě jeho existenci i pro tuto oblast vyvodit z etických profesních zásad sociální práce.

V odst. 1 se v písm. d) navrhuje stanovit, že pověřená osoba je povinna poskytnout osobě na základě § 8 odst. 1 nebo § 9 sociálně-právní ochranu, ledaže 1. neposkytuje sociálně-právní ochranu, o kterou osoba žádá, a to i s ohledem na rozsah odpovídající vydanému pověření, nebo 2. nemá dostatečnou kapacitu k poskytnutí sociálně-právní ochrany, o kterou osoba žádá, nebo 3. osobě, která žádá o poskytnutí sociálně-právní ochrany, vypověděla v době kratší než 6 měsíců před touto žádostí závazek o poskytnutí téže sociálně-právní ochrany z důvodu porušování povinností vyplývajících z této smlouvy. Jedná se o přepis obdobných pravidel § 88 písm. i) zák. o soc. službách, podle něhož „poskytovatelé sociálních služeb jsou povinni uzavřít s osobou smlouvu o poskytnutí sociální služby, pokud tomu nebrání důvody uvedené v § 91 odst. 3“. Odkazované ustanovení pak stanovuje, že „poskytovatel sociálních služeb může odmítnout uzavřít smlouvu o poskytování sociálních služeb pouze, pokud a) neposkytuje sociální službu, o kterou osoba žádá, a to i s ohledem na vymezení okruhu osob v registru poskytovatelů sociálních služeb, b) nemá dostatečnou kapacitu k poskytnutí sociální služby, o kterou osoba žádá, c) zdravotní stav osoby, která žádá o poskytnutí pobytové sociální služby, vylučuje poskytnutí takové sociální služby; tyto zdravotní stavy stanoví prováděcí právní předpis, nebo d) osobě, která žádá o poskytnutí sociální služby, vypověděl v době kratší než 6 měsíců před touto žádostí smlouvu o poskytnutí téže sociální služby z důvodu porušování povinností vyplývajících ze smlouvy. Obdobné ustanovení v ZSPOD chybí, neboť § 8 odst. 1 ve vztahu k dětem a § 9 ve vztahu k osobám odpovědným za výchovu zakotvuje pouze povinnost pověřené osoby poskytnout pomoc. Překážky pro poskytnutí pomoci lze dovodit pouze z kontextu věci (osoba žádá o pomoc, kterou však pověřená osoba neposkytuje), popř. z obecného smluvního práva (počáteční nemožnost plnění). Navrhuje se proto převzetí osvědčené úpravy zákona o soc. službách. Není však na místě převzetí pravidla, že lze odmítnout uzavření smlouvy v případě, že zdravotní stav osoby, která žádá o poskytnutí sociální služby, vylučuje poskytnutí takové sociální služby. Tento důvod má totiž význam pro pobytové služby, a takovou, na rozdíl od zákona o soc. službách, upravuje ZSPOD pouze jedinou, a to ZDVOP, u kterého by možnost odmítnout poskytnutí krizového ubytování ze zdravotních důvodů nebyla případná už proto, že k okamžiku přijetí dítěte se nepředkládá vyjádření lékaře, ale zdravotní stav se zásadně zjišťuje jen prohlášením, popř. se zkoumá po přijetí dítěte k pobytu.

V odst. 1 se v písm. e) navrhuje stanovit, že pověřená osoba je povinna rozsah a formu pomoci a podpory přizpůsobit individuálně určeným potřebám osob, jimž jsou poskytovány, působit na tyto osoby aktivně, podporovat rozvoj jejich samostatnosti, motivovat je v možnostech využívání běžně dostupných zdrojů pro zabránění sociálnímu vyloučení a pro zabránění vzniku závislosti na poskytované sociálně-právní ochraně. Jedná se o obecnou zásadu sociální pomoci a podpory, jak ji vyjadřuje zák. o soc. službách v § 2 odst. 2 věta první slovy, že „rozsah a forma pomoci a podpory poskytnuté prostřednictvím sociálních služeb musí zachovávat lidskou důstojnost osob. Pomoc musí vycházet z individuálně určených potřeb osob, musí působit na osoby aktivně, podporovat rozvoj jejich samostatnosti, motivovat je k takovým činnostem, které nevedou k dlouhodobému setrvávání nebo prohlubování nepříznivé sociální situace, a posilovat jejich sociální začleňování“ a v § 3 písm. c) vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, slovy, „informace … o možnostech využívání běžně dostupných zdrojů pro zabránění sociálního vyloučení a zabránění vzniku závislosti na sociální službě“.

V odst. 1 se v písm. f) navrhuje stanovit, že pověřená osoba je povinna plánovat průběh poskytování sociálně-právní ochrany podle osobních cílů, potřeb a schopností osob, kterým poskytují sociálně-právní ochranu, vést písemné individuální záznamy o průběhu poskytování sociálně-právní ochrany a hodnotit průběh poskytování sociálně-právní ochrany za účasti těchto osob, je-li to možné s ohledem na jejich věk a zdravotní stav a rozsah odpovídající vydanému pověření, nebo za účasti jejich zákonných zástupců nebo opatrovníků a zapisovat hodnocení a jeho výstupy do písemných individuálních záznamů. Dosavadní znění § 49 odst. 10 stanovuje v písm. b) pouze, že „pověřená osoba je povinna vést záznamy o své činnosti související s poskytováním sociálně-právní ochrany v rozsahu odpovídajícímu udělenému pověření“. Povinnost hodnotit průběh poskytování sociálně-právní ochrany a plánovat průběh jejího poskytování vyplývá až ze standardů kvality, které jsou obsahem Přílohy č. 2 a 3 vyhlášky č. 473/2012 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o sociálně-právní ochraně dětí, jde- li o odborné služby v náhradní rodinné péči a ZDVOP. Takto závažná a výchozí povinnost by měla být stanovena přímo zákonem. Navrhuje se proto modifikované převzetí povinnosti, upravené v § 88 písm. f) zákona o soc. službách, podle něhož „poskytovatelé sociálních služeb jsou povinni plánovat průběh poskytování sociální služby podle osobních cílů, potřeb a schopností osob, kterým poskytují sociální služby, vést písemné individuální záznamy o průběhu poskytování sociální služby a hodnotit průběh poskytování sociální služby za účasti těchto osob, je-li to možné s ohledem na jejich zdravotní stav a druh poskytované sociální služby, nebo za účasti jejich zákonných zástupců nebo opatrovníků a zapisovat hodnocení a jeho výstupy do písemných individuálních záznamů“.

V odst. 2 se navrhuje stanovit, že úprava situací, kdy je možno poskytnutí sociálně-právní ochrany odmítnout, povinnost vycházet z individuálně určených sociálních potřeb a povinnost hodnotit a plánovat průběh poskytování služby se nevztahují na osobu pověřenou posuzovat psychickou způsobilost zájemců o osvojení nebo pěstounskou péči k přijetí dítěte do rodiny. Důvodem je skutečnost, že pro čistě posudkovou činnost se úprava povinností, odpovídajících poskytování pomoci a podpory v sociální oblasti nehodí. Naopak však bude stanoveno, že tato pověřená osoba je povinna vykonávat činnost s odbornou péčí odpovídající soudobým vědeckým poznatkům, tedy lege artis, jak je taková povinnost pro jakoukoli odbornou posudkovou činnost standardní, a současně povinnost vykonávat posudkovou činnost nezávisle, nestranně a ve sjednané nebo stanovené době, jak je pro jakoukoli posudkovou činnost rovněž standardní.

V odst. 3 se navrhuje stanovit povinnost jakékoli pověřené osoby mít sjednáno po celou dobu trvání pověření pojištění odpovědnosti. Jedná se o zpřesněný a formulačně upravený přepis povinnosti, dosud nevhodně uvedené v § 49 v odst. 9 ZSPOD, podle něhož „pověřená osoba může vykonávat sociálně-právní ochranu, pokud před započetím jejího výkonu uzavřela pojistnou smlouvu pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou výkonem sociálně-právní ochrany. Pojištění musí být sjednáno po celou dobu, po kterou pověřená osoba sociálně-právní ochranu podle tohoto zákona poskytuje. Pověřená osoba je povinna do 15 dnů ode dne uzavření pojistné smlouvy zaslat její kopii orgánu, který pověření vydal“.

K bodu 99 (§ 49 a 49a)

V § 49 se navrhuje doplnění marginální rubriky o slova „, „ a jeho změny“. Ustanovení totiž neupravuje pouze samotné řízení o vydání pověření, ale rovněž řízení o změnách pověření.

V § 49 v odst. 2 se v písm. b) (nově a)) navrhuje vypustit slova „, předložení dokladu o ukončení jejich vzdělání a předložení seznamu jejich dřívějších zaměstnání a dalších pracovních činností“, neboť již úvod normy stanovuje jako podmínku pro vydání pověření „prokázání odborné způsobilosti u všech osob, které budou sociálně-právní ochranu přímo poskytovat“. Prokazování předepsané skutečnosti se tedy děje důkazními prostředky, v daném případě listinou, prokazující odbornou způsobilost, stanovenou dále v § 49a. Požadavek „předložení dokladu o ukončení jejich vzdělání“ je tedy nadbytečný, neboť jasně vyplývá již z předmětu dokazování (prokázání odborné způsobilosti). Jde-li o „předložení seznamu jejich dřívějších zaměstnání a dalších pracovních činností“, v sociálních službách, regulovaných zákonem o soc. službách, není třeba dokládat u pracovníků v přímé péči takový seznam ve formě strukturovaného životopisu. Shromažďování takovýchto osobních údajů je pro potřeby vydávání pověření zcela nadbytečné, neboť získané údaje nemohou ovlivnit případné zamítnutí žádosti o vydání pověření. Jedná se tedy o zcela zbytečnou, účastníky zatěžující regulaci, která však přitom nemá žádný normativní význam. Současně se navrhuje vypustit část věty za středníkem, podle níž „prokazování odborné způsobilosti a předložení uvedeného seznamu se nevztahuje na osoby uvedené v § 49a odst. 5“. Podle odkazovaného ustanovení „Na přímém poskytování sociálně-právní ochrany se mohou podílet také osoby, které nezískaly odbornou způsobilost, pokud tuto činnost vykonávají pod dozorem odborně způsobilé osoby a nejde o poskytování poradenství dětem, rodičům nebo jiným osobám odpovědným za výchovu dítěte…“, a to až po dobu 2 let. Obdobné ustanovení nemá v sociálních službách podle zák. o soc. službách, ani v jiných odborných službách (ať již jde o zdravotní služby, školství apod.) v takto širokém smyslu obdobu, neboť dovoluje, aby u pověřených osob, které při tom mají garantovat poskytování sociálně-právní ochrany na kvalitní a odborné úrovni, byli v přímé péči zaměstnanci, a to až na dobu 24 měsíců, kteří nesplňují žádné odborné předpoklady.

V § 49 v odst. 2 se v písm. d) (nově c)) navrhuje vypustit slova „uvedeného v § 39 odst. 1 písm.

b) až d)“ v návaznosti na redukci druhů zařízení sociálně-právní ochrany.

V § 49 v odst. 2 se navrhuje vypustit dosavadní písm. g), podle něhož žadatel o vydání pověření je povinen předložit spolu se žádostí rovněž výroční zprávy o činnosti a hospodaření, a pokud pověřená osoba nevydává výroční zprávu, předložení jiného dokladu, který obsahuje popis její činnosti a pravidla hospodaření, a dosavadní písm. h) se navrhuje nově označit jako f). Předložení výroční zprávy je podmínkou pro vydání oprávnění k poskytování služeb, kterou v oblasti sociálních služeb zákon o soc. službách nezná. Jednak platí, že v případě nového subjektu není co předkládat, subsidiární povinnost předložit doklad s popisem činnosti žadatele a pravidel hospodaření se vyčerpává předložením zřizovací listiny či stanov, obsahujících předmět hlavní činnosti, příp. vedlejší činnost. Uvedené podmínce odpovídá povinnost vypracovat a předložit každoročně výroční zprávu, uvedená v dosavadním odst. 10 písm. d). Z důvodové zprávy z roku 1999 je zřejmé, že hlavním účelem těchto povinností je jakási měkká kontrola hospodaření a ekonomického zdraví pověřené osoby. Otázka hospodaření pověřené osoby podobně jako zrušované dokládání pracovních zkušeností jejích zaměstnanců [podle dosavadního písm. b)] však opět nemá a nemůže mít vliv na vydání a existenci pověření, proto je třeba tuto povinnost mít rovněž za zbytečnou. Tomuto závěru jistě svědčí i zmíněná absence obdobné podmínky a povinnosti v jinak téměř totožně upravené oblasti registrace sociálních služeb v zákoně o soc. službách.

V § 49 se navrhuje vypuštění odst. 3. Podkladové vyjádření obecního úřadu obce s rozšířenou působností bylo zavedeno teprve novelou ZSPOD č. 134/2006 Sb., když i důvodová zpráva k ní poukazuje na hlavní úskalí tohoto vyjádření slovy "právě tento obecní úřad může mít k dispozici řadu důležitých poznatků vztahujících se k žadateli a k jeho dosavadní činnosti". Tedy: může je mít, ale také nemusí a pravidelně ani mít nebude, zejména tam, kde se jedná o nové pověření, nikoli o jeho změnu nebo rozšíření, neboť obsahem vyjádření jsou zejména informace o dosavadní činnosti žadatele. Toto vyjádření navíc nemá povahu závazného stanoviska ve smyslu § 149 spr. řádu a je tak pouze jedním z podkladů rozhodnutí, ovšem podkladem obligatorním. Jakýkoli obsah tohoto vyjádření však nemůže mít vliv na rozhodnutí o vydání nebo nevydání pověření. Jedná se tedy o zcela nadbytečnou regulaci bez normativního významu, která pouze zatěžuje jak krajský úřad, rozhodující o žádosti o vydání nebo změnu pověření, tak dožádaný obecní úřad obce s rozšířenou působností. V oblasti rozhodování o registraci sociálních služeb podle zákona o sociálních službách nemá tato úprava odpovídající ekvivalent. Následující odstavce se přečíslují.

V § 49 odst. 5 se navrhuje vypustit slova „V případě, že žadatel žádá o vydání pověření ke zřízení a provozování zařízení sociálně-právní ochrany, které má být zřízeno v obvodu jiného krajského úřadu, je krajský úřad povinen požádat o vydání závazného stanoviska podle odstavce 7 krajský úřad, v jehož obvodu má být zařízení zřízeno.“ Takové závazné stanovisko po navrhované redukci druhů zařízení sociálně-právní ochrany postrádá význam, neboť jediným zachovaným zařízením sociálně-právní ochrany je ZDVOP, v jehož případě je však stanovena odlišná místní příslušnost, kdy podle § 61 odst. 2 písm. c) ZSPOD „místní příslušnost krajského úřadu se řídí místem, kde se nachází objekt nebo prostory, ve kterých je nebo má být provozováno zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, jde-li o vydání, změnu nebo odnětí pověření ke zřízení a provozování zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc“. Krajský úřad, vydávající pověření ke zřízení a provozu ZDVOP, nevydává v této věci závazné stanovisko sám sobě. Obdobně se navrhuje vypuštění závěru ustanovení, podle něhož „Jde-li o rozhodnutí, kterým se osoba pověřuje ke zřízení a provozování zařízení sociálně-právní ochrany, uvede se v rozhodnutí název zařízení a místo, kde se nachází objekt nebo prostory zařízení, pro které se pověření vydává. V pověření ke zřízení a provozování zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc se uvede údaj o nejvyšší přípustné kapacitě zařízení“, neboť náležitosti rozhodnutí o pověření jsou uvedeny až v následujícím ustanovení.

V § 49 se vkládá nový odst. 6, který komplexně upravuje náležitosti rozhodnutí o vydání pověření. Takové ustanovení zákon postrádá, s výjimkou některých náležitostí, vyplývajících z dosavadního odst. 5 věty třetí a čtvrté ve vztahu pouze k zařízením pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Navrhované znění je formulováno obdobně, jako analogické ustanovení § 81 odst. 2 zákona o sociálních službách, které upravuje náležitosti rozhodnutí o registraci.

Dosavadní odst. 6, upravující řízení o změně pověření, se v návaznosti na uvedené označuje jako odst. 7. Pravidlo, podle něhož se na změnu pověření k poskytování sociálně-právní ochrany použijí ustanovení o vydání pověření obdobně, dosud uvedené v poslední větě dosavadního odst. 7, se navrhuje vyčlenit do samostatného odst. 8.

Dosavadní odst. 7 (vyjma jeho poslední věty, jež se stává novým odst. 8) se v návaznosti na uvedené označuje jako odst. 9, přičemž se v jeho textu navrhuje dosavadní slova „jednotlivých typech zařízení“ nahradit slovem „zařízeních“, neboť jediným druhem zařízení sociálně-právní ochrany“ zůstává ZDVOP.

Dosavadní odst. 8, upravující bezúhonnost pracovníků pověřených osob, se obdobně nově označuje jako odst. 10. Úprava bezúhonnosti se současně zpřísňuje, neboť se nově stanoví, že při jejím posuzování krajský úřad nepřihlíží k zahlazení odsouzení nebo k rozhodnutí prezidenta, v jejichž důsledku se na osobu hledí, jako by nebyla odsouzena. A proto si také nově k doložení bezúhonnosti nebude vyžadovat jen výpis z evidence Rejstříku trestů, ale jeho opis.

Dosavadní odst. 9 a 10 se navrhuje zrušit, neboť jejich obsah, totiž stanovení povinností pověřených osob (tj. jejich povinností po vydání pověření při poskytování sociálně-právní ochrany), do procesního ustanovení, upravujícího řízení o vydání nebo změně pověření, systematicky nepatří a jejich obsah má být nově upraven v nově navrhovaném § 48a.

ZSPOD v původním znění neupravoval vůbec požadavky odborné způsobilosti pracovníků v přímé péči při poskytování služeb sociálně-právní ochrany v rámci pověření. Původní znění § 49 odst. 2 písm. b) zák. o soc.-práv. ochraně dětí pouze stanovovalo jako jednu z náležitostí žádosti o vydání pověření předložení dokladu o ukončeném vzdělání, aniž by toto „ukončené vzdělání“ jakkoli specifikovalo. Tyto požadavky byly upřesněny, resp. zavedeny až novelou zákona o sociálně-právní ochraně dětí č. 134/2006 Sb. Úprava odborné způsobilosti má stejnou logiku i podobné legislativně technické vyjádření jako úprava odborné způsobilosti v oblasti sociálních služeb, která je však podstatně propracovanější a přesnější. Hlavní rozdíl lze spatřovat v tom, že zákon o soc. službách nereguluje odbornou způsobilost univerzálně, jako dosavadní § 49a ZSPOD, ale v § 115 (Okruh pracovníků) stanovuje, že v sociálních službách vykonávají odbornou činnost sociální pracovníci za podmínek stanovených v § 109 a § 110 zák. o soc. službách, dále pracovníci v sociálních službách, jejichž odborná způsobilost je rovněž upravena zákonem o sociálních službách. Odbornou činnost však podle § 115 zák. o soc. službách vykonávají dále též zdravotničtí pracovníci, pedagogičtí pracovníci, manželští a rodinní poradci a další odborní pracovníci, kteří přímo poskytují sociální služby. Odst. 2 § 115 zák. o soc. službách pak dodává, že „při poskytování sociálních služeb působí rovněž dobrovolníci za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem“. Kromě odborné způsobilosti sociálních pracovníků a pracovníků v sociálních službách upravuje zákon o soc. službách v § 116a ještě odbornou způsobilost manželských a rodinných poradců. Odbornou způsobilost ostatních pracovníků pak správně přenechává příslušným zvláštním právním předpisům. Rovněž tak je povaze vykonávaných činností odpovídající rozdělení kvalifikačních předpokladů pro sociální pracovníky, které jsou přísnější, a pro pracovníky v sociálních službách, které jsou mírnější, neboť pracovníci v sociálních službách mohou vykonávat méně odborně náročné činnosti. Podle § 116 zák. o soc. službách se jedná především o přímou obslužnou péči o osoby v zařízeních, základní výchovnou nepedagogickou činnost, pečovatelskou činnost. V rámci základního poradenství a při dalších činnostech mohou pracovníci v sociálních službách činit úkony pouze pod dohledem sociálního pracovníka. Podobnou vnitřní diferenciaci v rámci okruhu pracovníků poskytujících v pověřených osobách sociálně-právní ochrany ZSPOD postrádá, když zavádí jakýsi jednotný kvalifikační předpoklad „pracovníka ve službách sociálně-právní ochrany“, přičemž vnitřní diferenciace je dána pouze alternativami jeho naplnění podle jednotlivých písmen druhého odstavce. Speciální úprava pro některé pracovníky služeb v náhradní rodinné péči je dosud zcela nepřehledně navíc obsahem čtvrtého odstavce úvodního § 48 zák. o soc.-práv. ochraně dětí. Zákon o soc. službách v § 1 odst. 2 stanovuje, že „tento zákon dále upravuje předpoklady pro výkon povolání sociálního pracovníka, pokud vykonává činnost v sociálně-právní ochraně dětí“, avšak nestanoví již použitelnost své úpravy na jiné formy odborných činností v sociálně-právní ochraně, tzn. že na činnosti typově odpovídající pozicím pracovníka v sociálních službách, zdravotnických či pedagogických pracovníků, rodinných poradců a dalších odborných pracovníků úpravu zákona o soc. službách uplatnit nelze. Jinými slovy, vykonává-li pracovník pověřené osoby (popř. pověřená fyzická osoba) v sociálně-právní ochraně činnosti sociálního pracovníka (§ 109 zák. o soc. službách), musí splňovat jak podmínky odborné způsobilosti vymezené v § 110 zák. o soc. službách, tak podmínky dalšího vzdělávání podle § 111 zák. o soc. službách, tak ale i odbornou způsobilost podle § 49a ZSPOD, což však vzhledem k částečnému překryvu právní úpravy nečiní problémy, právní úprava je pouze nepřehledná. Pokud však jde o pracovníky, jejichž náplň činnosti neodpovídá pozici sociálního pracovníka, ale jiného odborného pracovníka, musí splňovat předpoklady výlučně podle § 49a ZSPOD. Tedy nelze posuzovat jejich odbornou způsobilost obdobně jako u dalších pracovníků podle zákona o soc. službách, což se týká zejména pečovatelů nebo vychovatelů v zařízeních pro děti vyžadující okamžitou pomoc a dalších pracovníků, jejichž náplň práce typově odpovídá pracovní pozici pracovníka v sociálních službách.

Dosavadní znění § 49a v odst. 3 písm. a) až d) taxativně vymezuje druhy a stupně vzdělání, jejichž dosažením je získána odborná způsobilost pro práci ve službách sociálně-právní ochrany poskytovaných na základě vydaného pověření. Náhradní získání odborné způsobilosti je pak upraveno odstavci 2. Do 31. prosince 2012 byla tato úprava zcela nedostatečná, neboť pro získání náhradní odborné způsobilosti postačovalo „absolvování vzdělávacích kurzů v oblasti péče o rodinu a děti v rozsahu nejméně 100 hodin a praxe v trvání nejméně 1 roku“ [písm. d) a e) ve znění účinném do 31. prosince 2012]. Základním problémem úpravy bylo vymezení vzdělávacích kurzů v oblasti péče o rodinu a děti, resp. skutečnost, že tyto kurzy nebyly vymezeny nijak. Mohlo se tak jednat o kurzy bez jakékoli akreditace a garance kvality, o kurzy, zajišťované formálně samotným zaměstnavatelem apod. Vzhledem k absenci jakýchkoli kritérií těchto kurzů mohla tak vzniknout zásadní pochybnost o splnění podmínky získání náhradní kvalifikace, pokud se tato prokazovala např. osvědčením, obsahujícím pouze údaj, že dotčená osoba „absolvovala kurz v oblasti péče o rodinu a děti v rozsahu 100 hodin“ bez uvedení jakékoli náplně takového kurzu, doby jeho realizace apod. Proto došlo ke zpřísnění požadavků a od 1. ledna 2013 se vyžaduje 2letá praxe za současného absolvování akreditovaných kurzů pro sociální pracovníky v rozsahu 200 hodin. Zákon o soc. službách upravuje dva typy akreditovaných vzdělávacích kurzů, a to jednak kurzy pro sociální pracovníky podle § 110 odst. 4 písm. c) a d) zák. o soc. službách, jednak akreditované kvalifikační kurzy pro pracovníky v sociálních službách podle § 116 odst. 5 zák. o soc. službách. MPSV v této souvislosti zastává výkladové stanovisko, že jedná-li se o pracovníky zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, kteří zajišťují přímou osobní péči o děti umístěné v zařízení, odpovídá náplň jejich práce náplni práce pracovníků v sociálních službách, proto je možné pro účely splnění podmínek odborné způsobilosti podle § 49a zák. o soc.-práv. ochraně dětí akceptovat, aby doložili absolvování akreditovaných kvalifikačních kurzů pro pracovníky v sociálních službách v rozsahu alespoň 200 hodin. Přitom je však třeba počítat s tím, že kurzy pro pracovníky v sociálních službách mají zpravidla rozsah 150 hodin, proto je nutné zbylých 50 hodin doplnit jinými akreditovanými kurzy pro sociální pracovníky. Nepřipouští se samostatný výkon odborných činností ve službách sociálně-právní ochrany dobrovolníky bez splnění alespoň náhradní odborné způsobilosti, jak se předpokládalo v písm. f) ve znění účinném do 31. prosince 2012. To však samozřejmě neznamená, že by dobrovolníci nemohli být ve službách sociálně-právní ochrany činní.

Náplň činnosti jednotlivých pozic pracovníků činných v sociálních službách podle zák. o soc. službách, je totožný jako je tomu u pracovníků pověřených osob. Z tohoto a výše uvedených důvodů, zejména z důvodu odstranění výkladových obtíží při aplikaci § 49a ZSPOD a harmonizace úpravy odborné způsobilosti jím regulované s obecnou úpravou odborné způsobilosti v sociálních službách, se navrhuje dosavadní text. § 49a odst. 2 (nově odst. 1) nahradit textem, podle něhož sociálně-právní ochranu přímo poskytují v rozsahu a za podmínek stanovených zvláštními právními předpisy sociální pracovníci podle § 109 a § 110 zák. o soc. službách (což samozřejmě platí již nyní), dále pracovníci v sociálních službách podle § 116 zák. o soc. službách, dále zdravotničtí pracovníci podle zákona č. 96/2004 Sb., o nelékařských zdravotnických povoláních, zákon č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, dále pedagogičtí pracovníci podle zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících, dále manželští a rodinní poradci podle § 116a zák. o soc. službách, a nakonec další odborní pracovníci obdobně jako podle § 115 odst. 1 písm. e) zák. o soc. službách.

V § 49a se dosavadní text odst. 3 (nově odst. 2) navrhuje nahradit textem, který představuje přepis úpravy dosud nesystematicky uvedené v § 48 odst. 4 (srov. zdůvodnění vypuštění této úpravy výše).

V § 49a se dosavadní text odst. 4 (nově odst. 3) navrhuje nahradit úpravou, stanovující odbornou způsobilost pracovníků pověřené osoby, která bude poskytovat nově upravenou službu posuzování psychické způsobilosti zájemců o zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče k přijetí dítěte do rodiny. K obsahu této služby, jakož i k okruhu osob, které ji mohou poskytovat, srov. zdůvodnění k novému znění § 45 ZSPOD. Získání pověření k poskytování této činnosti bude mít u klinických psychologů znalců, znaleckých kanceláří nebo znaleckých ústavů přínos především v možnosti požádat o dotaci na poskytování sociálně-právní ochrany, popř. dosáhnout na úhradu poskytnuté služby z prostředků určených k financování sociálně- právní ochrany, pokud posudkovou činnost ve vztahu ke konkrétnímu žadateli provedou na základě toho, že jim klient předloží výzvu krajského úřadu k doložení posudku v rámci řízení o zařazení do evidence žadatelů o osvojení nebo pěstounské péče. U vyjmenovaných vysoce kvalifikovaných profesí však pro účely vydání pověření postačí doložení skutečnosti, že jde o tyto odborníky kvalifikované podle jiných zákonů, pokud současně prokáží znalost oblasti náhradní rodinné péče. Pokud však osoba není jedním z vyjmenovaných kvalifikovaných odborníků, oprávněných vykonávat předmětnou činnost podle jiných právních předpisů, stanovuje zákon pro výkon této činnosti požadavek doložení absolvování příslušného psychologického studia se současným prokázáním znalosti oblasti náhradní rodinné péče.

V § 49a se dosavadní text odst. 5 (nově odst. 4) navrhuje nahradit úpravou, podle níž při poskytování služeb při doprovázení náhradní rodinné péče může přímo poskytovat pomoc a podporu při osobní péči o dítě, zejména při tzv. hlídání dětí, a při tzv. respitu (14 denní odlehčovací pobyt svěřeného dítěte mimo domácnost) i fyzická osoba, která je plně svéprávná a zdravotně způsobilá, tedy ve stejném rozsahu, v jakém zák. o soc. službách umožňuje poskytování totožných úkonů péče o osobu závislou na péči jiné fyzické osoby při zvládání základních životních potřeb asistentem sociální péče podle § 83 zák. o soc. službách. Současně se však navrhuje, aby tato osoba současně splňovala podmínku bezúhonnosti i spolehlivosti, v rámci jejichž posouzení se hodnotí již zahlazená odsouzení a odsouzení pro evidované přestupky, a to ve stejném rozsahu, jako je tomu u žadatelů o zařazení do evidence žadatelů o zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče a u cizích osob, u nichž může dítě pobývat mimo ústav v tzv. hostitelské péči podle § 30 ZSPOD. Podobně se navrhuje, aby při poskytování služeb v rámci doprovázení náhradní rodinné péče jak při „hlídání“ dětí, tak v rozsahu tzv. respitu, byla služba také zprostředkována tak, že ji bude zajišťovat osoba, pořádající zotavovací akci podle jiného zákona. Respity pro děti jsou již dnes zajišťovány i formou letních táborů, pobytů v ozdravovnách apod. Taková úprava odráží dlouhodobě zavedenou praxi i v oblasti služeb doprovázejících organizací v náhradní rodinné péči, kterou akceptují i inspekční a kontrolní orgány a je v uvedeném rozsahu i financována z prostředků státního příspěvku na výkon pěstounské péče.

V § 49a se navrhuje vložení nového odst. 5, který shodně s § 115 odst. 2 zák. o soc. službách stanoví, že při poskytování sociálně-právní ochrany pověřenými osobami působí rovněž dobrovolníci za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem, kterým je zákon č. 198/2002 Sb., o dobrovolnické službě a o změně některých zákonů (zákon o dobrovolnické službě), ve znění pozdějších předpisů, což má význam zejména při poskytování tzv. vzdělávání pěstounů formou celovíkendových a podobných vzdělávacích akcí pro celé pěstounské rodiny v době, kdy osoby pečující absolvují vzdělávání a dobrovolníci v daném čase zajišťují hlídání dětí a volnočasové aktivity pro tyto děti.

K bodu 99 a 100, 108 (§ 49b a 50a)

Legislativně technické úpravy v odkazech ustanovení o kontrole a inspekci poskytování sociálně-právní ochrany v návaznosti na provedené věcné změny.

V návaznosti na změny v úpravě vydávání pověření a stanovení povinností pověřených osob je nezbytné upravit odkazy o kontrole výkonu sociálně-právní ochrany pověřenými osobami v § 49b v odst. 1, tak že v odkaze na § 49 bude odkaz na odst. 4 změně na odst. 3, vzhledem k tomu, že původní odst. 3 v § 49 se navrhuje vypustit. Obdobně odkaz na plnění povinností pověřenou osobou, uvedený dosud jako „§ 49 odst. 10 písm. a), c) a d)“ je třeba zaměnit na nový odkaz „§ 48a odst. 1 písm. a)“. Povinnosti, uvedené dosud v § 49 odst. 10 písm. c) a d) ZSPOD pozbývají význam, neboť jejich obsah byl vypuštěn. Jde-li o povinnost, uvedenou dosud v § 49 odst. 10 písm. b) ZSPOD, čili povinnost vést záznamy o své činnosti, nově uvedenou v § 48a odst. 1 písm. f), tato úzce souvisí s hodnocením poskytování sociálně-právní ochrany a individuálním plánovaním poskytování sociálně-právní ochrany, proto je obsahově předmětem nikoli kontroly plnění podmínek pro vydání pověření, ale inspekce poskytování sociálně-právní ochrany, tedy kvality jejího poskytování.

Obdobně se navrhuje úprava v § 50a ZSPOD tak, že dosavadní odkaz „§ 49 odst. 9 a § 49 odst. 10 písm. b)“ bude nahrazen odkazem „§ 48a odst. 1 písm. b) až e) a odst. 2“, neboť předmětem inspekce kvality poskytování sociálně-právní ochrany je právě i plnění tam uvedených.

K bodu 101 (§ 49c)

Navrhuje se úprava a modernizace dosavadní úpravy evidence pověřených osob na obdobný způsob jejího obsahu, správy a vedení, uplatňovaný pro evidenci (registr) poskytovatelů sociálních služeb. Úprava prakticky sjednocuje vedení evidence pověřených osob s registrem poskytovatelů sociálních služeb, má jít o jednotný registr.

Evidence (rejstřík) pověřených osob je dnes upraven velice stručně v § 49 odst. 11 ZSPOD v platném znění tak, že orgány, které vydaly pověření, jsou povinny sdělovat ministerstvu údaje o tom, kterým fyzickým nebo právnickým osobám bylo pověření vydáno, popřípadě kterým fyzickým nebo právnickým osobám bylo pověření odňato a z jakých důvodů, a jde-li o pověření k zřízení a provozování zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, též kapacitu tohoto zařízení. Tuto povinnost jsou orgány, které vydaly pověření, povinny splnit do 8 dnů ode dne právní moci rozhodnutí o vydání pověření nebo jeho odnětí. Ministerstvo vede na základě těchto údajů evidenci pověřených osob. Ministerstvo poskytuje pro účely rozhodování o pověření orgánům, které pověření vydávají, údaje z této evidence, a to i v elektronické podobě způsobem umožňujícím dálkový přístup. Podstatou tohoto ustanovení je tedy založení a vedení evidence, tedy rejstříku pověřených osob, ostatně původní znění tohoto ustanovení znělo stručně do konce roku 2002 tak, že „orgán sociálně-právní ochrany vede evidenci pověřených osob“. Od roku 2002 bylo v souvislosti s reformou veřejné správy ustanovení, byť bez jakéhokoli odůvodnění, zpřesněno novelou č. 272/2001 Sb. a byla zavedena i elektronická podoba této evidence, umožňující dálkový přístup, ovšem bez jakéhokoli bližšího vymezení obsahu. Ačkoli to zákon výslovně nestanoví, má tato evidence povahu evidence veřejné. Zákon sice výslovně ukládá Ministerstvu práce a sociálních věcí poskytovat, byť elektronicky, údaje z této evidence pouze pověřujícím orgánům, avšak tato elektronická evidence je již 20 let vedena jako veřejně přístupná. Její podoba však nadále odpovídá době přijetí úpravy, tedy období let 2000 – 2002. Má tedy podobu složky ve formátu „zip“, obsahující soubory vyhotovené v programu excel podle jednotlivých krajů, aktualizovaných sice průběžně, avšak zpravidla s několikaměsíčním zpožděním. Uvedené soubory obsahují pouze tyto údaje: Název organizace, Sídlo organizace, Místo výkonu, a zaškrtnuté pole tabulky, označující druh vydaného pověření ve struktuře odpovídají § 48 odst. 2. Žádné jiné údaje ani přílohy tato evidence neobsahuje. Po 20 letech existence takto upravené a vedené evidence je nezbytné i s ohledem na principy „dobré správy“, procesy digitalizace veřejné správy, a nakonec i s ohledem na ústavně zakotvené právo veřejnosti na informace tuto úpravu podstatně modernizovat a obsahově rozšířit. Tedy dosavadní úpravu nahradit úpravou novou, ve formě zápisu do veřejného registru s podstatně širším okruhem veřejných i neveřejných údajů, které je současně nezbytné vymezit. V oblasti působnosti MPSV jsou na centrální úrovni vedeny dvě takové moderně pojaté evidence. A to za prvé registr poskytovatelů sociálních služeb, vedený a spravovaný podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, a za druhé evidence dětských skupin, vedená a spravovaná podle zákona č. 247/2014 Sb., o poskytování služby péče o dítě v dětské skupině. Legislativní úprava obou evidencí (rejstříků) stejně jako jejich technické provedení ve formě aplikace, jež je součástí webových stránek ministerstva, jsou podobné, v případě registru poskytovatelů sociálních služeb však podrobnější a obsahově širší. S ohledem na povahu a obsah činností pověřených osob odpovídá potřebný rozsah evidovaných i zveřejňovaných údajů v tomto srovnání spíše obsahu a rozsahu údajů o poskytovatelích sociálních služeb. Proto se navrhuje upravit dosavadní evidenci pověřených osob ve formě „registru pověřených osob“ se zásadně shodnými parametry, jako je tomu právě v případě registru poskytovatelů sociálních služeb. Vzhledem k tomu, že poskytovaná sociálně-právní ochrana představuje z hlediska řešených sociálních situací jejích uživatelů jakousi specifickou užší cílovou podskupinu, často se prolínající i s cílovými skupinami sociálních služeb, navrhuje se stanovit, že registr pověřených osob je přímo integrální součástí registru poskytovatelů sociálních služeb. Proto současně lze v zákoně kromě podrobně stanovené věcné úpravy v ostatním odkázat na obecnou úpravu tak, že pro správu registru (pověřených osob) platí § 86 a § 87 odst. 1 zákona o sociálních službách obdobně.

K bodům 102 až 107 (§ 50)

Rozšíření důvodů pro odnětí pověření a legislativně technické úpravy v ustanovení o odnětí pověření v návaznosti na provedené věcné změny. V dosavadním § 50 je v návaznosti na nově navrhovanou úpravu povinností pověřených osob v § 50 odst. 1 písm. c) ZSPOD upravit dosavadní odkaz „§ 49 odst. 10 písm. a)“ na „§ 48a odst. 1 písm. a)“, kde je nově povinnost ohlašovat změny uvedena. Obdobně je třeba v písm. f) upravit dosavadní odkaz na § 49 z dosavadního odst. 7 na odst. 9, vzhledem ke změně číslování odstavců v odkazovaném ustanovení.

V § 50 odst. 1 se navrhuje rozšířit výčet důvodů pro sankční odnětí pověření o situaci, kdy pověřená osoba nesplní opatření uložená k odstranění nedostatků v oblasti dodržování standardů kvality sociálně-právní ochrany zjištěných při inspekci poskytování sociálně-právní ochrany nebo opatření k odstranění nedostatků- zjištěných při kontrole uložených kontrolních orgánem podle § 49b odst. 3 ZSPOD. Jedná se o přepis obdobné úpravy, uvedené v § 82 odst. 3 písm. c) zák. o soc. službách, podle něhož „registrující orgán rozhodne o zrušení registrace, jestliže poskytovatel sociálních služeb ani po uložení správního trestu za přestupek podle § 107 odst. 2 písm. m) nesplní opatření uložená k odstranění nedostatků v oblasti dodržování standardů kvality sociálních služeb zjištěných při inspekci poskytování sociálních služeb“, když však podmiňovat možnost zrušení oprávnění k poskytování služeb až po předchozím uložení správního trestu za přestupek se jeví jako příliš přísná a neodpovídající zájmu na kvalitním a odborném poskytování sociálně-právní ochrany.

V § 50 odst. 1 se navrhuje rozšířit výčet důvodů pro sankční odnětí pověření o situaci, kdy pověřená osoba nedosáhne při inspekci poskytování sociálně-právní ochrany hodnocení plnění standardů kvality alespoň v rozsahu jedné třetiny maximálního stanoveného počtu bodů, nebo při dvou po sobě následujících inspekcích kvality sociálně-právní ochrany alespoň v rozsahu poloviny maximálního stanoveného počtu bodů. Tímto opatřením se posílí význam inspekce sociálně-právní ochrany, kdy v současnosti ani velice negativní zjištění při inspekci, a to i opakovaná, nemohou mít přímý dopad na možnost zrušit oprávnění k poskytování sociálně-právní ochrany ve velice nízké kvalitě, což pak může klienty, zejména děti, spíše poškodit, než aby jim takové služby přinesly užitek. Navrhovaný rozsah již nedostatečného hodnocení kvality se navrhuje po konzultaci s pracovníky inspekce poskytování sociálně-právní ochrany a je volen podle potřeb praxe.

V § 50 odst. 2 se navrhuje rozšířit výčet situací, kdy pověřená osoba může znovu požádat o vydání pověření až po dvou letech ode dne, kdy rozhodnutí o sankčním odnětí pověření nabylo právní moci, o nově navrhované případy odnětí pověření z důvodu neodstranění nedostatků zjištěných při inspekci poskytování sociálně-právní ochrany a z důvodu, kdy při této inspekci nedosáhla, a to případně opakovaně, stanoveného minimálního rozsahu bodového hodnocení kvality poskytování sociálně-právní ochrany.

K bodu 109 (§ 51 odst. 2)

Právo přístupu státního zastupitelství do evidence žadatelů o zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče, jakož i do evidence dětí pro účely zprostředkování osvojení a pěstounské péče, bude doplněno do § 51 odst. 2, který právo přístupu do těchto evidencí zakládá ostatním zprostředkujícím orgánům sociálně-právní ochrany dětí.

K bodu 110 (§ 51 odst. 4 písm. f))

Dosavadní znění § 51 odst. 4 písm. f) stanoví obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností povinnost, aby soudem jmenovanému opatrovníkovi dítěte poskytnul údaje potřebné pro soudní řízení. Tato úprava je však nevyvážená a nesystematická. Z hlediska osobního rozsahu se povinnost obecního úřadu obce s rozšířenou působností ke sdělení údajů vztahuje jen vůči opatrovníkovi dítěte, kterým je jmenován některý z advokátů, zatímco vůči jiným osobám, které rovněž mohou být jmenovány opatrovníkem dítěte, se tato povinnost nezakládá. Z hlediska věcného rozsahu se pak stanoví povinnost sdělit opatrovníkovi pouze údaje týkající se soudního řízení, což znamená, že se jedná o případy tzv. kolizního (procesního) opatrovnictví. Odůvodněné však je, aby soudem jmenovaný opatrovník mohl dožádat příslušný orgán sociálně-právní ochrany dětí o poskytnutí údajů rovněž v případech tzv. hmotněprávního opatrovnictví. Nepamatuje se tak na situace tzv. hmotněprávního opatrovnictví, kdy je dítěti jmenován opatrovník pro správu jmění dítěte nebo opatrovník pro výkon povinností a práv rodičů v rozsahu, ve kterém jsou oba rodiče omezeni v rodičovské odpovědnosti nebo v jejím výkonu.

Dále může jít rovněž o jmenování opatrovníka dítěti pro určité právní jednání. Konkrétním příkladem je situace, kdy je soudem jmenován opatrovník, který má jménem dítěte mladšího 12 let rozhodnout o udělení souhlasu k jeho osvojení podle § 807 odst. 1 občanského zákoníku. Obdobně též situace, kdy se k osvojení dítěte ze zákonem vymezených důvodů nevyžaduje souhlas ani jednoho z rodičů a kdy namísto rodičů rozhoduje o udělení souhlasu k osvojení dítěte soudem jmenován opatrovník (§ 818 odst. 2 a § 821 odst. 1 občanského zákoníku). Udělení či odmítnutí souhlasu k osvojení dítěte je přitom natolik zásadním právním jednáním, že je nepochybně žádoucí, aby soudem jmenovaný opatrovník měl k dispozici veškeré relevantní informace o dítěti a jeho rodinných poměrech, včetně informací od příslušného orgánu sociálně-právní ochrany dětí.

K bodům 111 až 114 (§ 51 odst. 5)

V § 51 odst. 5 rozdělení dosavadního písm. b) na oznamování tr. činů orgánům činným v trestním řízení na straně jedné a oznamovaní násilí mezi rodiči výlučně Policii ČR na straně druhé. Současné vypuštění oznamovaní neplnění vyživovací povinnosti. Podle § 51 odst. 5 písm. b) je orgán sociálně-právní ochrany povinen orgánu činnému v trestním řízení oznamovat skutečnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán na dítěti trestný čin, nebo že dítě bylo použito ke spáchání trestného činu, nebo že dochází k násilí mezi rodiči, jinými osobami odpovědnými za výchovu dítěte a dalšími fyzickými osobami v domácnosti obývané dítětem, nebo že není plněna vyživovací povinnost k dítěti. Toto ustanovené nevhodným způsobem směšuje tři odlišné skutkové situace. Jednak obsahuje normu, která byla součástí již původního znění zákona, podle níž byl tento orgán povinen pouze orgánu činnému v trestním řízení oznamovat skutečnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán na dítěti trestný čin, nebo že dítě bylo použito ke spáchání trestného činu. V souvislosti s novou úpravou ochrany proti domácímu násilí bylo ustanovení v r. 2006 rozšířeno i o oznamování skutečnosti že dochází k násilí mezi rodiči, jinými osobami odpovědnými za výchovu dítěte a dalšími fyzickými osobami v domácnosti obývané dítětem. Ačkoli obsahově je taková oznamovací povinnost potřebná, legislativní provedení není vhodné, domácí násilí totiž jednak nemusí dosahovat intenzity trestného činu, jednak v takovém případě je příslušným orgánem k přijetí řešení z orgánů činných v trestním řízení výhradně Policie ČR, nikoli již státní zastupitelství nebo trestní soud jako další orgány činné v trestním řízení. V r. 2008 pak přibyl třetí okruh oznamovaných skutečností, totiž „že není plněna vyživovací povinnost k dítěti“. Tento poslední okruh je zmatečný, neboť buď se jedná o podezření ze spáchání trestného činu zanedbávání povinné výživy dítěte, pak je však třeba jej oznámit již na základě původní a standardní úpravy, že byl na dítěti spáchán trestný čin, nebo neplacení výživného takového rozsahu nedosahuje. V takovém případě podle doslovného znění ustanovení OSPOD sice oznámení, a to obecně vůči orgánům činným v trestním řízení, tzn. buď vůči Policii ČR, ale i vůči státnímu zastupitelství nebo trestnímu soudu, učinit musí, ale nejen trestní soud nebo státní zastupitelství, ale ani Policie ČR (na rozdíl od ochrany před domácím násilím) v takovém případě nemá žádnou pravomoc takovou situaci jakkoli řešit. Posledně zmíněná oznamovací povinnost tak bezdůvodně zatěžuje jak OSPOD, který oznámení o neplacení výživného učinit musí, tak především Policii ČR, která písemnost musí formálně vyřídit jejím odložením. Z uvedených důvodů se proto navrhuje posledně uvedenou oznamovací povinnost zrušit a dosavadní dvě rozdělit tak, že v jednom ustanovení bude zachována původní povinnost oznamovat orgánu činnému v trestním řízení skutečnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán na dítěti trestný čin, nebo že dítě bylo použito ke spáchání trestného činu, zatímco do samostatného ustanovení bude vyčleněna povinnost oznamovat, že dochází k násilí mezi rodiči, jinými osobami odpovědnými za výchovu dítěte nebo dalšími fyzickými osobami v domácnosti obývané dítětem, avšak nikoli vůči „orgánům činným v trestním řízení“ obecně, ale výlučně vůči Policii ČR, která je z těchto orgánů jediná podle § 44 a násl. zákona č. 273/2008 Sb., o Policii ČR, oprávněna přistoupit k vykázání násilné osoby z obydlí.

Navrhuje se doplnit § 51 odst. 5 v tom smyslu, že orgán sociálně-právní ochrany dětí (zde zejm. OÚ ORP a Úřad práce ČR) informuje obecní úřad oprávněný k ustanovení zvláštního příjemce důchodu o skutečnosti, že dítěti, které požívá důchod z důchodového pojištění, vznikl nárok na příspěvek na úhradu potřeb dítěte podle § 47f odst. 1 ZSPOD. Bude tak na obecním úřadu, jak tento podnět vyhodnotí, tedy zda ustanoví zvláštního příjemce (sirotčího) důchodu a dojde tak následně ke snížení příspěvku na úhradu potřeb dítěte dle § 47g odst. 2.

K bodu 115 (§ 53)

Navrhuje se zrušení dosavadní úpravy odstavce 4 v ust. § 53, a to pro duplicitu této úpravy s návrhem nové úpravy povinností žadatelů o zprostředkování náhradní rodinné péče v ust. § 23k odst. 2 – viz úprava povinnosti žadatele sdělit ve lhůtě stanovené krajským úřadem údaje o svém zdravotním stavu, název a adresu poskytovatele zdravotních služeb, který mu poskytuje zdravotní služby, a podrobit se na výzvu krajského úřadu ve lhůtě jím stanovené vyšetření zdravotního stavu a doložit krajskému úřadu závěry takového vyšetření.

K bodům 116 až 120 (§ 55)

Cílem změn navrhovaných v § 55 je především harmonizace úpravy s platnou úpravou správního řádu. Dosavadní úprava, byť opakovaně novelizovaná, ve svém základu stále vychází z pojetí relevantního v době přijetí zákona (1999) a nereflektuje přijetí (2004) a nabytí účinnosti (2006) správního řádu č. 500/2004 Sb. Současně je nezbytné odstranit některé věcné chyby.

Navrhuje se v odst. 1 upřesnit, že spisová dokumentace (tzv. dokumentace ochrany mládeže) se vede o dětech zařazených v evidenci podle § 54 písm. a), tedy o dětech tzv. ohrožených podle § 6. Současně se navrhuje vypustit odst. 2, který se týká vedení tzv. zvláštní spisové dokumentace o dětech, kterým byl orgán sociálně-právní ochrany ustanoven opatrovníkem nebo poručníkem podle § 54 písm. b), který byl do zákona vložen bez širší diskuse na základě poslaneckého pozměňovacího návrhu k novelizaci č. 363/2021 Sb. Smyslem úpravy spisové dokumentace je zdůraznit, že v případě dětí tzv. ohrožených podle § 6 mají být veškeré písemnosti týkající se poskytování sociálně-právní ochrany těmto dětem a jejich rodinám podle Části třetí, popř. podle Části desáté, vzniklé po dobu vedení těchto dětí v evidenci podle § 54 písm. a), chápány jako „týkající se téže věci“ ve smyslu § 65 odst. 1 zákona č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě, a proto se přímo ze zákona (nikoli na základě správní úvahy) spojují povinně vždy v jeden spis – čili spisovou dokumentaci. Nejde-li však o děti podle § 6 u nichž přesto orgán sociálně-právní ochrany dětí vykonává určité úkony (v rámci preventivní a poradenské činnosti, v rámci kurately pro děti mládež, či další úkony podle jiných právních předpisů), jsou samozřejmě tyto děti popř. další dotčené osoby vedeny ve spisovém rejstříku daného úřadu, avšak nikoli ve zvláštních evidencích ochrany mládeže podle § 54, a samozřejmě, že se v těchto věcech také vede správní spis ve smyslu § 17 správního řádu ve spojení s § 65 cit. zákona č. 499/2004 Sb., takto samostatně vedený spis však není spisovou dokumentací podle § 55 ZSPOD. Takové spisy se vedou samostatně pod vlastním číslem jednacím v každé konkrétní věci, po jejímž vyřízení se spis uzavírá. Tato tradiční zákonná úprava je správní i vzhledem k tomu, co judikoval Nejvyšší správní soud v usnesení sp. zn. Komp 3/2018 ze dne 6. 5. 2021, totiž, že v případě veřejného opatrovnictví „Nejde ani o jinou činnost dle části čtvrté správního řádu. Protože nejde o správní řízení, ani jinou činnost správního orgánu, nevede se ve věci spis v technickoprávním smyslu dle § 17 spr. ř.“. Nesprávné je však proto podřazovat písemnosti obecního úřadu obce s rozšířenou působností, vedené o opatrovancích a poručencích v této zvláštní evidenci, pod úpravu „spisové dokumentace“ v § 55, která navazuje na úpravu správního řádu, neboť v případě spisů („spisové dokumentace“) vedené o dětech podle § 6 samozřejmě o správní spisy jde, v případě opatrovanců a poručenců však nikoli. Není tak na místě dokumentaci o opatrovancích a poručencích v § 55 vůbec zmiňovat, neboť otázky související s výkonem spisové služby v této agendě upravují v plném rozsahu obecné předpisy o výkonu spisové služby, především zákon č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě, a spisové řády příslušných obcí, a na tyto písemnosti se vztahuje samozřejmě rovněž i úprava ochrany osobních údajů.

Dosavadní odst. 3, který demonstrativním způsobem vymezuje věcný obsah spisové dokumentace, se po přijetí správního řádu stal duplicitním a nadbytečným ustanovením, neboť správní řád jako obecný předpis v § 17 odst. 1 ve větě třetí stanovuje, že „spis tvoří zejména podání, protokoly, záznamy, písemná vyhotovení rozhodnutí a další písemnosti, které se vztahují k dané věci“. Dosavadní odst. 4, který demonstrativním způsobem upravuje technické parametry spisové dokumentace, svou zastaralou dikcí neodpovídá současné době. Především se ale i toto ustanovení po přijetí správního řádu stalo duplicitním a nadbytečným ustanovením, neboť správní řád jako obecný předpis v § 17 odst. 1 ve větě čtvrté stanovuje, že „přílohou, která je součástí spisu, jsou zejména důkazní prostředky, obrazové a zvukové záznamy a záznamy na elektronických médiích“. Předpisy týkající se obsahu, rozsahu a technických parametrů správních spisů vyplývají rovněž z obecných předpisů o výkonu spisové služby, zejména ze zákona o archivnictví a spisové službě č. 499/2004 Sb. Dosavadní odst. 3 a 4 se proto navrhují zrušit bez náhrady pro zjevnou nadbytečnost.

Jde-li o nově navržené znění odst. 2, nahrazující dosavadní znění odst. 5, navržená úprava vychází již z dříve navrhované a v důsledku nesouvisejících pozměňovacích návrhů při projednání na půdě Parlamentu ČR neschválené změny tohoto ustanovení, která byla připravena především na základě jednání s Kanceláří veřejného ochránce práv. Navrhuje se ustanovení § 55 v dosavadním odst. 5, nově odst. 2, změnit v souladu s § 17 odst. 3 správního řádu, ze kterého obecně vyplývá, že z důvodu ochrany utajovaných informací a z důvodu ochrany jiných informací, na něž se vztahuje zákonem uložená nebo uznaná povinnost mlčenlivosti, se v případech stanovených zvláštním zákonem část písemností nebo záznamů uchovává odděleně mimo spis. Okruh písemností vedených orgány sociálně-právní ochrany dětí mimo spisovou dokumentaci o dítěti je vymezen v souladu s úpravou informací, na které se vztahuje zvýšená povinnost mlčenlivosti zaměstnanců orgánů sociálně-právní ochrany dětí podle § 57 odst. 1 věta druhá, jakož i v zájmu ochrany důvěrnosti vyjádření dítěte, které je učiněno bez přítomnosti rodičů nebo jiných osob odpovědných za výchovu dítěte v návaznosti na zaručené právo dítěte svobodně vyjadřovat své názory, přání a pocity pro účely sociálně- právní ochrany dětí. V souladu s § 17 odst. 3 správního řádu se na písemnosti uchovávané odděleně mimo spis nevztahují ustanovení o nahlížení do spisu. Tyto písemnosti je však nutné zpřístupnit těm orgánům, kterým jsou na základě zvláštního zákona povinny orgány sociálně- právní ochrany dětí předložit na vyžádání nejen spisy, ale rovněž jiné písemnosti. V současné době vyplývá tato povinnost orgánům sociálně-právní ochrany dětí ze zákona o státním zastupitelství, zákona o veřejném ochránci práv a trestního řádu.

Dosavadní odst. 6, nově 3, upravuje, kdo má právo nahlížet do spisové dokumentace vedené o dítěti. I toto ustanovení je do určité míry duplicitní, neboť otázky nahlížení do správního spisu upravuje obecně § 38 správního řádu, především jeho odst. 1, stanovující výchozí pravidlo, že „účastníci a jejich zástupci mají právo nahlížet do spisu“, což přiměřeně platí podle § 177 odst. 2 ve spojení s § 154 spr. řádu i v případech, kdy správní orgán provádí úkony, na které se nevztahují části druhá a třetí, čili nejde-li o správní řízení jehož výsledkem je správní rozhodnutí. Spisová dokumentace se podle odst. 1 vede o dítěti, které je vedeno v evidenci dětí (§ 54), na které se sociálně-právní ochrana zaměřuje (§ 6). Účastníkem vztahů sociálně-právní ochrany resp. chráněnou osobou v sociálně-právní ochraně je tedy dítě. Podle § 32 odst. 1 spr. řádu platí, že „v rozsahu, v jakém účastník nemá procesní způsobilost, musí být zastupován zákonným zástupcem“. Procesní práva dítěte ve vztazích sociálně-právní ochrany tedy zpravidla vykonávají jeho jménem zákonní nebo jiní zástupci (rodiče, poručníci, opatrovníci, jiné osoby odpovědné za výchovu dítěte). Právo nahlížet do spisové dokumentace není samostatným právem, ale jedním z procesních práv odvozených od skutečnosti, že dítě je účastníkem vztahů sociálně-právní ochrany. Dosavadní znění však zmatečným způsobem nevychází z těchto principů. Navíc v důsledku legislativně technické chyby, způsobené při projednání zákona č. 363/2021 Sb., upravuje dvojím způsobem nahlížení do spisové dokumentace osvojencem.

Navrhuje se proto z praktických důvodů sice ponechání této úpravy, neboť i z historických i praktických důvodů by podřízení nahlížení do spisové dokumentace bez jakéhokoli upřesnění pouze úpravě § 38 správního řádu mohlo přinést v praxi komplikace, avšak přesto její důsledné přeformulování tak, aby plně odpovídala principům i textové úpravě správního řádu. V první větě se proto navrhuje v návaznosti na § 38 odst. 1 spr. řádu obecně stanovit, že nahlížet do spisové dokumentace vedené o dítěti podle odstavce 1 je oprávněno dítě, je-li to přiměřené jeho věku a rozumové vyspělosti. Vedle toho se navrhuje i s ohledem na matriční předpisy jakož i dosavadní znění dotčeného ustanovení stanovit, že v části týkající se jeho osvojení je do spisové dokumentace oprávněn nahlížet i osvojenec starší 12 let. Tak jako v dosavadní úpravě bude v další větě v návaznosti na občanskoprávní úpravu osvojení stanoveno omezení, totiž, že bylo-li soudem rozhodnuto o utajení pokrevního rodiče a jeho souhlasu k osvojení, může osvojenec nahlédnout do části spisové dokumentace týkající se jeho osvojení až po nabytí plné svéprávnosti.

Na rozdíl od nynější úpravy se pak navrhuje přesněji stanovit, že jako zástupce dítěte je do spisové dokumentace oprávněn nahlížet zákonný zástupce dítěte, který má a vykonává rodičovskou odpovědnost v rozsahu, kterého se obsah spisové dokumentace týká, nebo za stejných podmínek opatrovník dítěte nebo jiná osoba odpovědná za výchovu dítěte. Návrhem se tedy zdůrazňuje, že dítě ve vztazích sociálně-právní ochrany zastupuje osoba, která v daném případě vykonává se sociálně-právní ochranou související povinnosti a práva vyplývající z rodičovské odpovědnosti, což může být nejen zákonný zástupce, tedy především rodič nebo poručník, ale i opatrovník dítěte popř. jiná osoba odpovědná za výchovu dítěte, jak ji vymezuje § 2a. Podle § 892 odst. 1 obč. zák. platí, že rodiče mají povinnost a právo zastupovat dítě při právních jednáních, ke kterým není právně způsobilé. To pak podle § 928 odst. 2, § 944, § 955 a § 966 odst. 2 obč. zák. platí i pro jiné zástupce dítěte. V případě, kdy by rozumově a volně dostatečně vyspělý nezletilý ve vztazích sociálně-právní ochrany jednal již bez zastoupení, neměly by uvedené osoby oprávnění jej ve vztazích sociálně-právní ochrany zastoupit, tedy ani uplatňovat jeho procesní práva včetně nahlížení do spisu. Ustanovení § 38 odst. 2 spr. řádu ovšem upravuje i tento postup: „jiným osobám [než účastníkům nebo jejich zástupcům] správní orgán umožní nahlédnout do spisu, prokáží-li právní zájem nebo jiný vážný důvod a nebude-li tím porušeno právo některého z účastníků, popřípadě dalších dotčených osob anebo veřejný zájem“.

Proto se navrhuje stanovit, že umožnění nahlédnutí do spisové dokumentace rodiči, zákonnému zástupci nebo opatrovníku dítěte nebo jiné osobě odpovědné za výchovu dítěte, kteří při tom nezastupují dítě, se nepovažuje za porušení povinnosti zachovávat mlčenlivost podle § 57 odst. 1, jsou-li jinak splněny ostatní podmínky pro umožnění nahlédnutí do spisové dokumentace jiné osobě než účastníku nebo jeho zástupci podle jiného zákona. Zaměstnanci v orgánech sociálně-právní ochrany jsou totiž povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, se kterými se při provádění sociálně-právní ochrany nebo v přímé souvislosti s tím seznámili, přičemž povinnosti zachovávat mlčenlivost mohou být tito zaměstnanci zproštěni pouze tím, v jehož zájmu tuto povinnost mají, v daném případě by to tedy byl nezletilý. Nahlédnutí do spisové dokumentace dítěte třetí osobou by tedy v zásadě vždy bylo „porušením práva některého z účastníků“ ve smyslu § 38 odst. 2 spr. řádu, zde práva dítěte na ochranu jeho osobních údajů, chráněného i zákonem uloženou povinností mlčenlivosti. Je však na místě v obecné rovině povinnost mlčenlivosti zaměstnanců orgánu sociálně-právní ochrany dětí prolomit vůči rodičům, zákonným zástupcům či jiným osobám odpovědným za výchovu po celou dobu, kdy je sociálně-právní ochrana dítěti poskytována, a to podobně, jako je takový postup umožněn v případě mlčenlivosti uložené zdravotnickým pracovníkům podle § 35 odst. 2 zák. o zdravotních službách („poskytnutí zdravotních služeb na základě souhlasu nezletilého pacienta nebrání tomu, aby ošetřující zdravotnický pracovník podal zákonnému zástupci informaci o poskytnutých zdravotních službách nebo zdravotním stavu nezletilého pacienta“). Samozřejmě ostatní podmínky podle § 38 odst. 2 správního řádu musí být vždy splněny. Rodič nebo jiná osoba odpovědná za výchovu patrně vždy prokáže právní zájem nebo jiný důležitý důvod pro nahlédnutí do spisové dokumentace, aniž by tím snad mohl porušit právo dítěte nebo jiné dotčené osoby. Nemusí však být splněna podmínka, že nebude porušen zájem veřejný (např., je-li součástí spisu korespondence s orgány činným v trestním řízení týkající se stíhání, které nebylo dosud skončeno apod.).

Z dosavadní úpravy nebude pro zjevnou nadbytečnost převzata norma, podle níž nevidomé osobě bude obsah spisové dokumentace přečten a obecní úřad obce s rozšířenou působností umožní na požádání této osoby, aby do spisu nahlížel její doprovod. To proto, že totožné pravidlo vyplývá z § 38 odst. 3 spr. řádu, podle něhož „nevidomým osobám bude obsah spisu přečten. Na požádání správní orgán nevidomé osobě umožní pořízení zvukového záznamu. Správní orgán nevidomé osobě rovněž umožní, aby do spisu nahlížel její průvodce“. Z dosavadní úpravy se naopak navrhuje ponechání poslední věty, podle níž se na nahlížení do spisové dokumentace nevztahuje zákon o svobodném přístupu k informacím.

V dosavadním odst. 7 (nově 4) se navrhuje ponechání pouze osvědčeného původního pravidla věty první, podle něhož údaje obsažené ve spisové dokumentaci týkající se dítěte je obecní úřad obce s rozšířenou působností oprávněn využít pouze v zájmu dítěte při zajišťování sociálně- právní ochrany. Větu druhou, která do ustanovení ani systematicky nepatří, se navrhuje vypustit pro nadbytečnost. Druhá věta zcela nepřípadně upravuje „řízení o žádosti o umožnění nahlédnutí do spisové dokumentace“, jehož výsledkem v případě kladného vyřízení má být „sdělení“, v případě negativního výsledku pak správní rozhodnutí „o odmítnutí písemné žádosti“. Uvedené řízení je tedy komplexním řízením ve smyslu části druhé spr. řádu, zejména mělo-li by dojít k odepření nahlédnutí (nevhodně označenému v rozporu se správním řádem jako „odmítnutí žádosti“). Nahlížení do spisové dokumentace je přitom procesní úkon v rámci realizace procesního práva účastníka nebo jeho zástupce, nejde v případě rozhodování o něm o jednání, o němž by mělo být meritorně rozhodování rozhodováno v řízení, „jehož účelem je vydání rozhodnutí, jímž se v určité věci zakládají, mění nebo ruší práva anebo povinnosti jmenovitě určené osoby nebo jímž se v určité věci prohlašuje, že taková osoba práva nebo povinnosti má anebo nemá“ ve smyslu § 9 spr. řádu. Podle § 38 odst. 5 spr. řádu platí, že „odepřel-li správní orgán osobě nahlížet do spisu nebo jeho části, vydá o tom usnesení, které se oznamuje pouze této osobě“. Jde tedy o procesní, nikoli meritorní správní akt, tedy nikoli o rozhodnutí, ale o procesní usnesení, které se navíc doručuje jen tomu, komu bylo nahlédnutí odepřeno, nikoli všem účastníkům. Dosavadní úpravu je proto možno vypustit bez náhrady, neboť obecná úprava § 38 správního řádu, především jeho odst. 5, je pro řešení dané problematiky jakož i pro garanci procesních práv a oprávněných zájmů chráněných dětí, jejich zástupců a dalších dotčených osob plně dostačující, a navíc odpovídá na rozdíl od dosavadní zmatečné úpravy charakteru řešené problematiky. Existenci nynější odchylné zvláštní úpravy nelze věcně nijak odůvodnit.

V dosavadním odst. 9 (nově 6) se navrhují pouze formulační změny, navazující na návrhy úprav v oblasti zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče. Jde mj. o zdůraznění faktu, že krajské úřady nevedou jedinou evidenci, ale základní evidence dvě – evidenci dětí, kterým se náhradní rodinná péče zprostředkovává, a evidenci osob vhodných stát se osvojiteli nebo pěstouny, vedle toho pak ještě zvláštní evidenci osob, které mohou vykonávat pěstounskou péči na přechodnou dobu. Současně se navrhuje odstranit legislativně technickou chybu vadného odkazu na předchozí odstavec, která byla způsobena přijetím textově nekompatibilního pozměňovacího návrhu k návrhu zákona č. 363/2021 Sb.

K bodu 121 (§ 58)

Změny v ustanovení § 58 ZSPOD úzce souvisí zejména se změnami v úpravě poskytování sociálně-právní ochrany dětí pověřenými osobami v části čtvrté a části šesté ZSPOD.

V odstavci 1 se upřesňuje, že obcím s rozšířenou působností se ze státního rozpočtu poskytuje náhrada výdajů (nikoliv nákladů) vzniklých v souvislosti s výkonem agendy sociálně-právní ochrany dětí, a to v souladu s terminologií zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, jakož i zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů.

V odstavci 2 se doplňuje, že pověřeným osobám vzniká v souvislosti s poskytováním sociálně- právní ochrany dětí nejen nárok na státní příspěvek pro zřizovatele ZDVOP podle § 42g a násl. ZSPOD, jde-li o pověřené osoby provozující ZDVOP, ale rovněž nárok na státní příspěvek na výkon pěstounské péče podle § 47d ZSPOD, jde-li o osoby pověřené k uzavírání dohod o výkonu pěstounské péče, k poskytování odborné pomoci osobám, s nimiž uzavřely dohodu o výkonu pěstounské péče, a ke sledování výkonu pěstounské péče. Dále se upřesňuje, že finanční prostředky na výplatu státního příspěvku pro zřizovatele ZDVOP jsou krajům, jejichž krajské úřady tento státní příspěvek vyplácí, poskytování ze státního rozpočtu, což vyplývá ex definitione ze skutečnosti, že se jedná o státní příspěvek garantovaný státem.

V odstavci 3 se nově vymezuje okruh činností, za které mohou pověřené osoby s adresáty těchto činností sjednat úhradu nákladů, což představuje výjimku ze základního pravidla, že pověřené osoby jinak poskytují sociálně-právní ochranu bez úhrady nákladů. Již podle platného právního stavu se mohou provozovatelé ZDVOP domáhat od rodičů nebo jiných povinných osob úhrady za péči o dítě, za stravu a za ubytování za podmínek stanovených v § 42b a § 42e ZSPOD. Nově bude pověřená osoba oprávněna sjednat úhradu nákladů, jejíž maximální výše bude zastropována prováděcí vyhláškou MPSV, rovněž v souvislosti s poskytováním pomoci při zvyšování znalosti a dovedností osoby pečující v oblasti výchovy a péče o dítě (§ 12 odst. 2), s poskytováním odborného poradenství zájemcům o osvojení nebo pěstounskou péči (§ 40), s realizací příprav zájemců o osvojení nebo pěstounskou péči k přijetí dítěte do rodiny (§ 44), s vypracováním odborného posudku o psychické způsobilosti zájemců o osvojení nebo pěstounskou péči k přijetí dítěte do rodiny (§ 45) a v souvislosti s poskytnutím nebo zajištěním pomoci osobám pečujícím při osobní péči o svěřené dítě nebo s poskytnutím nebo zajištěním respitní celodenní péče o svěřené dítě (§ 47a odst. 2). Naopak v návaznosti na zrušení dosavadní úpravy výchovně rekreačních táborů pro děti v § 43 ZSPOD se z § 58 vypouští úprava stanovení ceny za pobyt dítěte ve výchovně rekreačním táboře.

K dosavadní úpravě poskytování účelových dotací pověřeným osobám ze státního rozpočtu na financování běžných výdajů souvisejících s poskytováním sociálně-právní ochrany se v odst. 6 a 7 doplňuje možnost, že tato účelově určená dotace může být poskytnuta rovněž obcím nebo krajům. Podtrhuje se přitom nenárokovost těchto účelově určených dotací a nezbytnost dodržení podmínek stanovených zvláštními právními předpisy České republiky, právními předpisy Evropské unie a rozhodnutími Evropské komise. Pro poskytnutí nenárokové dotace ze státního rozpočtu pro pověřené osoby se vypouští podmínka, že jde o dotaci určenou pro pověřené osoby poskytující služby celostátního nebo nadregionálního charakteru.

K bodu 122 (§ 58b odst. 2)

Součástí návrhu zákona je dále rovněž rozšíření zmocňovacího ustanovení § 58b odst. 2 ZSPOD, pokud jde o vymezení okruhu věcí, které má Ministerstvo práce a sociálních věcí upravit prováděcí vyhláškou k zákonu č. 359/1999 Sb. Doplnění zmocňovacího ustanovení přímo navazuje na věcné změny navrhované v některých ostatních částech ZSPOD, konkrétně na změny v úpravě zprostředkování náhradní rodinné péče v části třetí, na změny v úpravě poskytování služeb sociálně-právní ochrany dětí v části čtvrté. Konkrétně má oproti dosavadnímu právnímu stavu MPSV vyhláškou stanovit rovněž

1. náležitosti dotazníku podle § 23a odst. 3 písm. c):

Dotazník o sociálních a rodinných poměrech, zdravotním stavu a motivaci žadatele o zařazení do evidence osob vhodných stát se osvojiteli nebo pěstouny a dalších společně posuzovaných osob (manžel, partner, druh, dítě nebo jiná osoba tvořící s žadatelem rodinnou domácnost), který je povinnou přílohou žádosti o zařazení do evidence žadatelů vedené krajským úřadem.

2. náležitosti sdělení krajského úřadu podle § 24 odst. 5 ZSPOD:

Sdělení krajského úřadu o tom, že v jím vedené evidenci žadatelů, nebo v evidenci žadatelů, kterou vede jiný krajský úřad, je zařazen žadatel vhodný stát se osvojitelem nebo pěstounem dítěte, které je v evidenci dětí vedené tímto krajským úřadem,

3. rozsah úkonů poskytovaných v rámci činností podle § 40 ZSPOD:

Odborné poradenství pro zájemce o osvojení nebo pěstounskou péči související s osvojením dítěte nebo svěřením dítěte do pěstounské péče, které je poskytováno pověřenou osobou zájemcům o osvojení nebo pěstounskou péči, a to zejména v oblasti zprostředkování navazujících služeb, poskytnutí poradenství v oblastech orientace v sociálních systémech, práva, psychologie, vzdělávání a pomoci při uplatňování práv a oprávněných zájmů,

4.rozsah úkonů poskytovaných v rámci činností ochrany a pomoci dětem ohroženým násilím

Činnosti při poskytování ochrany a pomoci dětem ohroženým násilím se zajišťují v rozsahu těchto úkonů:

a) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím: 1. zprostředkování navazujících služeb

b) sociálně terapeutické činnosti 1. poskytnutí poradenství v oblastech orientace v sociálních systémech, práva a psychologie 2. krizová intervence a další socioterapeutické činnosti, jejichž poskytování vede k překonání krizového stavu a zahájení následného terapeutického procesu

c) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí 1. pomoc při vyřizování běžných záležitostí 2. pomoc při komunikaci vedoucí k uplatňování práv a oprávněných zájmů 3. pomoc při obnovení nebo upevnění kontaktu s přirozeným sociálním prostředím,

5. bližší podrobnosti náležitostí a strukturu dokladu o přípravě k přijetí dítěte do rodiny podle § 44 odst. 4 a 5 a bližší podrobnosti náležitostí posudku o psychické způsobilosti zájemců o osvojení nebo pěstounskou péči podle § 45 odst. 6 ZSPOD a postup při jeho zpracování:

Posuzováním psychické způsobilosti k přijetí dítěte do rodiny se pro účely zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče rozumí posuzování zájemců o osvojení nebo pěstounskou péči v oblasti charakteristiky osobnosti, psychického stavu, motivace, která vede k zájmu o osvojení dítěte nebo o svěření dítěte do pěstounské péče, a stability manželského nebo obdobného vztahu odborně způsobilou osobou. Na základě provedeného posouzení vydá odborně způsobilá osoba posudek o psychické způsobilosti zájemce o náhradní rodinnou péči k přijetí dítěte do rodiny,

6. obsah informace o výsledku provedené inspekce podle § 49c odst. 3,

7. druhy a rozsah výdajů hrazených ze státního příspěvku na výkon pěstounské péče podle § 47d a bližší pravidla pro využívání tohoto státního příspěvku,

8. maximální výši úhrady nákladů za poskytování sociálně-právní ochrany podle § 58 odst. 2 věty druhé a odst. 3 věty druhé.

K bodům 123 a 124 (§ 58b odst. 3)

V návaznosti na redukci činností uvedených v § 48 odst. 2, ke kterým může být fyzickým a právnickým osobám vydáno pověření k poskytování sociálně-právní ochrany dětí, se již napříště nebude rozlišovat mezi pověřenými osobami, na které se vztahují standardy kvality upravené v prováděcí vyhlášce, a pověřenými osobami, pro které standardy kvality upraveny nejsou. Po novelizaci bude bezvýjimečně platit, že standardy kvality jsou povinny se řídit všechny osoby pověřené k poskytování sociálně-právní ochrany a že pro všechny pověřené osoby budou v prováděcí vyhlášce zakotveny kritéria standardů kvality. Tato zásadní změna se promítá rovněž do úpravy zmocňovacího ustanovení v ust. § 58b odst. 3 písm. b) a c).

K bodům 125 až 127 (§ 59)

Jde o legislativně-technickou změnu v odkazech vyvolanou úpravou § 19a a § 24.

U přestupku použití nepřiměřeného výchovného prostředku, který postihuje zejména excesy spočívající v protiprávním jednání na pomezí potřebné intenzity fyzického nebo psychického týrání dětí, lze v současné době uplatnit pouze základní správní trest – pokutu. Znění zákona neumožňuje volbu preventivně zaměřeného řešení formou uložení ochranného opatření shora uvedeného, které s ohledem na dlouhodobost a trvání rodinných vztahů by pro pachatele znamenalo povinnost podrobit se programu zaměřenému na pochopení mechanismu, motivace a škodlivosti jeho postiženého jednání a prevenci jeho opakování.

K bodům 128 až 131 (§ 59f)

V § 59f odst. 1 se písmena f) a g) zrušují pro nadbytečnost. Dále jde o legislativně technické změny spočívající v úpravě odkazů.

K bodům 132 až 136 (§ 59g)

Zrušuje se přestupek podle § 59g odst. 1 písm. g) v porušení povinnosti osoby provozující zařízení pro děti vyžadující okamžitou moc zajistit, aby zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc ohlásilo přijetí dítěte do tohoto zařízení neprodleně příslušnému orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Dále jde o legislativně technické změny spočívající v úpravě odkazů.

K bodům 137 a 138 (§ 59h)

Jde o legislativně technickou změnu spojenou s úpravou odkazů.

K bodu 139 (§ 60 odst. 1)

Na tiskopise předepsaném MPSV se podává rovněž žádost o změnu pověření k poskytování sociálně-právní ochrany podle § 49 odst. 7 písm. a) až c), pokud jde o změnu rozsahu pověření, o změnu místa výkonu sociálně-právní ochrany nebo o změnu nejvýše přípustné kapacity zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Dále se mění odkaz na úpravu žádosti o zařazení do evidence osob vhodných stát se osvojiteli nebo pěstouny podle § 23a odst. 1, na kterou se bude i nadále vztahovat povinnost podání žádosti ve formě předepsaného tiskopisu.

K bodům 140 a 145 (§ 61)

Jde o legislativně technickou změnu spočívající v úpravě odkazů vyvolanou úpravami v části třetí hlavě IV.

K bodu 141 a 144 (§ 61 odst. 2)

Ustanovení § 61 odst. 2 písm. b) a d) se zrušují pro nadbytečnost.

K bodům 142 a 143 (§ 61 odst. 2)

Zavadí se úprava místní příslušnosti krajského úřadu v souvislosti s rozhodováním o vydání, změně nebo odnětí pověření k poskytování ochrany a pomoci dítěti ohroženému násilím podle § 41

K bodu 146 (§ 61 odst. 3)

Jedná se o nezbytnou změnu související s novou úpravou postupu uzavírání dohod o výkonu pěstounské péče podle § 47b ZSPOD a se zrušením podpůrné pravomoci obecního úřadu obce s rozšířenou působností vydat správní rozhodnutí o úpravě povinností a práv osoby pečující nebo osoby v evidenci. Nově se zákonem specifikuje pouze místní příslušnost obecního úřadu obce s rozšířenou působností, který je povinen osobě pečující nebo osobě v evidenci navrhnout uzavření dohody o výkonu pěstounské péče podle § 47b odst. 1 ZSPOD. Naopak se nespecifikuje místní příslušnost obecního úřadu obce s rozšířenou působností k samotnému uzavření dohody o výkonu pěstounské péče, neboť tuto dohodu může s osobou pečující či osobou v evidenci nepovinně sjednat kterýkoliv obecní úřad obce s rozšířenou působností, tj. i ten, v jehož správním obvodu není osoba pečující nebo osoba v evidence hlášena k trvalému pobytu.

K bodu 147 (§ 61 odst. 3 písm. f))

Ustanovení § 61 odst. 3 písm. f) bude zrušeno pro nadbytečnost.

K bodům 148 až 150 (§ 62)

V ustanovení § 62 se ruší dosavadní úprava odstavců 1 a 2, která upravuje možnost vzájemného dožádání mezi jednotlivými orgány sociálně-právní ochrany dětí o zastoupení dítěte v soudním řízení. Možnost delegace výkonu celého opatrovnictví dítěte v soudním řízení en bloc je však v hrubém rozporu s obecnou úpravou opatrovnictví, a to jak pokud jde o hmotněprávní úpravu opatrovnictví dítěte v občanském zákoníku, tak o procesní úpravu zastoupení dítěte opatrovníkem v zákoně o zvláštních řízeních soudních a v občanském soudním řádu. Z obecné hmotněprávní i procesní úpravy opatrovnictví dítěte totiž jednoznačně vyplývá, že jedině a výlučně soud je povolán rozhodovat o určení osoby opatrovníka dítěte pro určité právní jednání, pro určité řízení nebo v rozsahu omezení rodičů v rodičovské odpovědnosti. Je proto nepřípustné, aby vykonatelné rozhodnutí soudu o jmenování určitého orgánu sociálně-právní ochrany dětí jako procesního opatrovníka dítěte bylo následně změněno „subdelegací“ výkonu opatrovnictví na zcela jiný orgán sociálně-právní ochrany dětí. Původním smyslem úpravy dožádání o výkon opatrovnictví dítěte podle § 62 odst. 1, 2 ZSPOD bylo řešit situace, kdy soudní nebo jiné řízení za účasti dítěte probíhalo v obvodu jiného obecního úřadu obce s rozšířenou působností, než který je příslušný podle místa trvalého pobytu dítěte. K tomu mohlo dojít vzhledem k tomu, že podle úpravy místní příslušnosti v § 61 ZSPOD, ve znění účinném do 31. 12. 2021, byl k výkonu opatrovnictví dítěte místně příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností, zatímco příslušnost opatrovnického soudu k vedení řízení ve věcech rodinněprávních se řídí místem bydliště dítěte (tzv. obecný soud dítěte). Tento původní smysl úpravy dožádání v § 62 odst. 1, 2 však odpadl novelizací ZSPOD provedenou s účinností od 1. 1. 2022 zákonem č. 363/2021 Sb., kdy bylo v novém ust. § 61 odst. 3 písm. e) speciálně zakotveno, že místní příslušnost obecního úřadu obce s rozšířenou působností k výkonu opatrovnictví dítěte se neřídí místem trvalého pobytu dítěte, ale rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu (např. orgánu činného trestním řízení nebo správního orgánu).

Zrušení speciální úpravy dožádání v § 61 odst. 1, 2 ZSPOD sice znamená, že nadále nebude možné dožádat jiný orgán sociálně-právní ochrany dětí o převzetí opatrovnictví dítěte jako celku, nicméně nadále bude možné, aby za podpůrného použití obecné úpravy § 13 správního řádu byl jiný orgán sociálně-právní ochrany dětí ze strany opatrovníka dožádán ad hoc o provedení některých jednotlivých úkonů, které nemůže dožadující orgán provést sám buďto vůbec, anebo jen s nepřiměřenými náklady.

K bodům 151 a 152 (§ 64)

V ustanovení § 64 se ruší úprava rozhodování obecního úřadu obce s rozšířenou působností o vydání nebo zrušení souhlasu s poskytováním zaopatření a zdravotních služeb dítěti v dětském domově pro děti do 3 let věku na základě smlouvy, a to v návaznosti na zrušení umísťování dětí do 3 let věku do ústavních zařízení.

Navrhuje se zalhůtování řízení o zařazení do evidence pro zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče v souladu se správním řádem se stanovením určitých výjimek daných tím, že jde o řízení v rámci prvního stupně rozděleného mezi úroveň obecního úřadu obce s rozšířenou působností a na krajský úřad. K prodloužení lhůty v souladu se správním řádem dochází (může docházet) v případě osobního jednání se žadatelem, při provedení místního šetření či vyžádání dalších dokladů. K přerušení řízení o zařazení do evidence pro zprostředkování dochází ze zákona na základě výzvy krajského úřadu k absolvování přípravy k přijetí dítěte do rodiny a eventuálně posudku o psychické způsobilosti, které si zajišťuje sám žadatel (vybere si ze seznamu pověřených osob). V této souvislosti bude zrušena první věta třetího odstavce v § 64, podle níž „pro vydání rozhodnutí o zařazení do evidence žadatelů podle § 22 odst. 5 a 6 a § 25 odst. 3 se lhůty podle správního řádu pro vydání rozhodnutí nepoužijí“.

K části první, čl. II

K bodu 1

V souvislosti se změnami v pojetí dohod o výkonu pěstounské péče podle § 47b se navrhuje omezit platnost správních rozhodnutí o právech a povinnostech podle § 47a odst. 2 zákona č. 359/1999 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, která nahrazovala dohodu o výkonu pěstounské péče v případě, že osoba pečující nebo osoba v evidenci dohodu o výkonu pěstounské péče uzavřenu neměla. Nadále nebude vyžadováno, aby dohoda o výkonu pěstounské péče byla obligatorně uzavírána. Uzavření dohody o výkonu pěstounské péče bude odvislé od vůle osoby pečující nebo osoby v evidenci, což koresponduje s principem dobrovolnosti doprovázení. Ustanovení upravuje pravidlo, že správní rozhodnutí zaniká uplynutím doby platnosti v nich uvedené, není-li uvedena doba platnosti v tomto rozhodnutí, zaniká jejich platnost uplynutím 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona nebo v den uzavření dohody o výkonu pěstounské péče podle § 47b zákona č. 359/1999 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

K bodu 2

V návaznosti na nové pojetí dohod o výkonu pěstounské péče, jejichž uzavření je plně odvislé od vůle osoby pečující nebo osoby v evidenci, odpadá s účinností od 1. ledna 2024 nutnost nahrazovat pro případ, že dohoda o výkonu pěstounské péče není uzavřena, tuto dohodu správním rozhodnutím. Správní rozhodnutí, která byla vydána do 31. 12. 2023 zůstávají nadále platná, a to po dobu platnosti v nich uvedenou nebo není-li tomu tak, po dobu 6 měsíců ode dne 1. ledna 2024. Navrhuje se proto po přechodnou dobu, která se shoduje s dobou platnosti konkrétního rozhodnutí, ponechat finanční podporu tohoto typu doprovázení v podobě státního příspěvku na výkon pěstounské péče, a to podle právní úpravy účinné od 1. ledna 2024.

K bodu 3

V souvislosti se změnami v pojetí dohod o výkonu pěstounské péče podle § 47b se navrhuje přechodné ustanovení, které umožní i nadále po nabytí účinnosti tohoto zákona (1. ledna 2024) ponechat v platnosti původní dohody o výkonu pěstounské péče, pokud byly uzavřeny přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. ledna 2024). Dohody uzavřené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona budou i po dni nabytí účinnosti tohoto zákona upravovat podrobnosti ohledně výkonu práv a povinností založených v § 47a ZSPOD ovšem podle právní úpravy účinné do dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Smluvní strany dohody o výkonu pěstounské péče si mohou sjednat, že se nadále budou řídit právní úpravou dohod o výkonu pěstounské péče podle § 47b zákona č. 359/1999 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinností tohoto zákona.

K bodu 4

Za účelem právní jistoty ohledně výše nároků na státní příspěvek na výkon pěstounské péče, který vznikl přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se zavadí pravidlo, které jednoznačně určuje, že nárok na státní příspěvek na výkon pěstounské péče, který vznikl přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se řídí dosavadní právními předpisy. Tím se vyvrací veškerá mylná očekávání příjemců tohoto státního příspěvku, kteří výši státního příspěvku odvozují od právní úpravy, která je účinná v době, kdy je o nároku rozhodováno, nikoliv od právní úpravy, která byla účinná v době, kdy nárok na státní příspěvek vznikl.

K bodu 5

Přechodné ustanovení upravuje v návaznosti na dosavadního znění § 47f odst. 1 věta první a § 47g odst. 3 ZSPOD, které stanovuje výši příspěvku na úhradu potřeb dítěte z titulu tzv. „svěřenectví“ jako rozdíl mezi zákonnou výší příspěvku na úhradu potřeb dítěte a výživným stanoveným soudem, která od 1. ledna 2024 počítá s přiznáním příspěvku na úhradu potřeb dítěte v plné výší a současně počítá s přechodem nároku na výživné na stát, povinnost osoby pečující, přijme-li od 31. prosince 2023 platby výživného souběžně s výplatou příspěvku na úhradu potřeb dítěte, poukázat platby výživného Úřadu práce České republiky- krajské pobočce nebo pobočce pro hlavní město Prahu, která příspěvek na úhradu potřeb dítěte pečující osobě vyplatila.

K bodu 6

Písemné oznámení o zjištění krajského úřadu, že v jím vedené evidenci žadatelů nebo v evidenci žadatelů, kterou vede jiný krajský úřad, je zařazen žadatel vhodný stát se osvojitelem nebo pěstounem dítěte, které je v evidenci dětí vedené tímto krajským úřadem, vydané podle § 24 odst. 2 zákona č. 359/1999 Sb. ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se považuje za sdělení vydané podle § 24 odst. 5 zákona č. 359/1999 Sb., ve znění účinném po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

K bodu 7

V návaznosti na podmínění nároku na dávku pěstounské péče „odměna pěstouna“ uzavřenou dohodou o výkonu pěstounské péče se stanovuje, že splnění této podmínky bude poprvé posuzováno u nároku za měsíc leden 2024.

K bodu 8

V návaznosti na podmínění nároku na dávku „příspěvek při pěstounské péči“ uzavřenou dohodou o výkonu pěstounské péče se stanovuje, že splnění této podmínky bude poprvé posuzováno u nároku na tuto dávku za měsíc leden 2024.

K bodu 9

Řízení o dávkách pěstounské péče podle § 47f (příspěvek na úhradu potřeb dítěte nezletilého nezaopatřeného dítěte svěřeného do péče podle § 953 OZ), § 47i odst. 1 a § 47ja odst. 1 zákona č. 359/1999 Sb., zahájená a pravomocně neskončená přede dnem 1. ledna 2024 se dokončí podle právních předpisů účinných přede dnem 1. ledna 2024.

K bodu 10

Pokud vznikl nárok na dávky pěstounské péče „příspěvek na úhradu potřeb dítěte pro nezletilé nezaopatřené dítě svěřené do péče podle § 953 OZ“, „odměna pěstouna“ a „příspěvek při pěstounské péči“ a o těchto nárocích nebylo zahájeno řízení o jejich přiznání přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. leden 2024), budou na žádost oprávněné osoby nároky posouzeny a přiznané dávky vyplaceny podle právní úpravy účinné přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. leden 2024) i po nabytí účinnosti tohoto zákona, tzn. po dni 1. ledna 2024.

K bodu 11

Navrhuje se, aby pověřené osoby poskytující sociálně-právní ochranu dětí podle dosavadního § 48 odst. 2 písm. c), jde-li o zařízení pro dětí vyžadující okamžitou pomoc, a podle písm. d) až f) (poradenství pro zájemce o NRP, zajišťování příprav a doprovázení), upravily své poměry v souladu s novou úpravou do 12 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona; do té doby má plně platit dosavadní pověření beze změn.

K bodům 12 a 13

Navrhuje se, aby pověřené osoby poskytující sociálně-právní ochranu dětí podle dosavadního § 48 odst. 2 písm. a), b), a c), nejde-li o zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, mohly poskytovat sociálně-právní ochranu dětí v rozsahu vydaného pověření až na dobu 24 měsíců ode dne nabytí účinnosti zákona, přitom se na veškeré jejich právní poměry má uplatnit dosavadní právní úprava (práva a povinnosti vč. kvalifikačních předpokladů, změny a odejmutí pověření apod.), uplynutím doby 24 měsíců pověření zaniká ze zákona.

K bodu 14

Stanovuje se, že rozhodnutí o pověření k výkonu sociálně-právní ochrany dětí v rozsahu § 48 odst. 2 písm. g) a h) zákona č. 359/1999 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zanikají ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

K bodu 15

Pověřené fyzické osoby nebo zaměstnanci pověřené osoby, kteří přímo poskytují sociálně- právní ochranu ke dni, který předchází dni nabytí účinnosti tohoto zákona, a splňují podmínku odborné způsobilosti podle § 49a zákona č. 359/1999 Sb. ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se považují za odborně způsobilé podle tohoto zákona, i když nesplňují podmínku odborné způsobilosti podle § 49a zákona č. 359/1999 Sb. ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, a to v případě pověřené fyzické osoby až do zániku pověření k poskytování sociálně-právní ochrany a v případě zaměstnance pověřené osoby, dokud trvá jeho základní pracovněprávní vztah k této pověřené osobě.

K bodu 16

Navrhuje se, aby se všechna správní řízení ve věcech zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče podle části třetí hlavy IV a V, vydávání oznámení o vhodnosti žadatele stát se osvojitelem nebo pěstounem dítěte vedeného v evidenci podle 24 odst. 2, vydávání písemného vyjádření podle § 30, poskytování sociálně-právní ochrany dětí pověřenými osobami podle části šesté a podle § 55 odst. 7 věta druhá, věcně rozhodla podle dosavadní úpravy a procesně, aby byla rovněž dokončena podle dosavadní úpravy (s výjimkou přestupků, které není třeba vůbec uvádět, protože proces se nemění a z hlediska „hmoty“ automaticky platí obecný § 2 zákona o přestupcích č. 250/2016 Sb.).

K bodu 17

Navrhuje se, aby se správní řízení o úpravě práv a povinností osoby pečující podle § 47b odst. 2 a o vydávání souhlasu obecního úřadu obce s rozšířenou působností s uzavřením dohody o výkonu pěstounské péče podle § 47b odst. 4 ex lege zastavila ke dni 1. ledna 2024 pro odpadnutí důvodu pro jejich vedení (a poznačení jejich zastavení pouze záznamem do spisu).

K části druhé, čl. III

Vzhledem k tomu, že návrh zákona, kterým se mění zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, ruší v § 41 a 43 uvedená zařízení sociálně-právní ochrany, což jsou zařízení, která v souladu s § 7 odst. 1 a § 11a zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, přísluší pod výkon státního zdravotního dozoru orgánu ochrany veřejného zdraví, je nutné v souladu s tímto legislativním návrhem upravit znění zákona o ochraně veřejného zdraví.

K části třetí, čl. IV

Podle platného znění § 48 odst. 2 zákona o sociálních službách, ve znění zákona č. 363/2021 Sb., bude s účinností od 1. 1. 2025 možné poskytovat osobám mladším 4 let pobytové služby v domově pro osoby se zdravotním postižením pouze v případě, že 1. jde o osoby závislé na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni III a IV nebo 2. jde o osoby, u nichž lze po dosažení 1 roku věku předpokládat naplnění podmínek závislosti na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni III a IV, a orgán sociálně-právní ochrany dětí písemně potvrdí, že potřebnou péči dítěti nelze zajistit v rodinné nebo náhradní rodinné péči. 3. je podána žádost o přiznání příspěvku na péči a neposkytnutí pomoci by podle posudku vydaného poskytovatelem zdravotních služeb ohrozilo život nebo zdraví dítěte mladšího 4 let, a to do skončení tohoto řízení.

V rámci pokračujícího procesu deinstitucionalizace náhradní péče o ohrožené děti nejmladšího věku se nově navrhuje, aby výše citovaná úprava § 48 odst. 2 zákona o sociálních službách byla s účinností od 1. 1. 2026 zrušena a nahrazena novou úpravou, která stanoví bezvýjimečný zákaz pro poskytování pobytových sociálních služeb pro děti do 4 let věku v domovech pro osoby se zdravotním postižením.

K části čtvrté, čl. V

Ustanovení § 43 a § 44 zákona o zdravotních službách se navrhují zrušit bez náhrady. V dětských domovech pro děti do 3 let věku jsou poskytovány zdravotní služby, které lze poskytovat i jinými poskytovateli zdravotních služeb, tj. zejména služby ambulantní a lůžkové péče a není tedy nutné pro jejich zajištění vyčleňovat či zřizovat speciální zařízení typu dětského domova nebo dětského centra. Poskytovatelé, kteří jsou podle zrušovaných ustanovení držiteli oprávnění k poskytování zdravotních služeb, mohou zdravotní služby poskytovat i po uplynutí přechodného období, avšak s tím že musí pro jejich poskytování získat oprávnění pro daný obor, druh a formu zdravotní péče, jako je tomu u ostatních poskytovatelů zdravotních služeb. Poskytovatelé mohou požádat o registraci odlehčovacích služeb, týdenních stacionářů, popř. ZDVOP.

V souvislosti s navrhovaným zrušením institutu dětského domova pro děti do 3 let věku se počítá se současnou úpravou příslušných částí prováděcích právních předpisů, tj. vyhlášky č. 92/2012 Sb., o požadavcích na minimální věcné a technické vybavení zdravotnických zařízení a kontaktních pracovišť domácí péče a vyhlášky č. 99/2012 Sb., o požadavcích na minimální personální zabezpečení zdravotních služeb. Z těchto vyhlášek budou odstraněny části týkající se přímo dětského domova pro děti do 3 let věku a budou doplněna ustanovení k lůžkové, následné a dlouhodobé péči pro děti tak, aby bylo zřejmé, jaké věcné, technické a personální vybavení musí mít poskytovatel pro poskytování těchto zdravotních služeb dětským pacientům. Tím budou nastaveny podmínky k tomu, aby se poskytovatel, který je nyní dětským domovem pro děti do 3 let věku a chce i nadále poskytovat zdravotní služby ve formě lůžkové péče dětským pacientům, mohl v přechodném období transformovat v poskytovatele zdravotních služeb dlouhodobé lůžkové péče podle § 9 odst. 2 písm. d) nebo následné lůžkové péče podle § 9 odst. 2 písm. c) zákona o zdravotních službách, ambulantní péče, nebo zdravotní péče ve vlastním sociálním prostředí pacienta, případně všech forem péče v příslušných dětských oborech.

Na základě nastavení personálního zajištění a věcného a technického vybavení dlouhodobé a následné lůžkové péče pro děti ve výše uvedených prováděcích vyhláškách dojde také k nastavení úhrad této péče ze systému veřejného zdravotního pojištění. Zároveň však ministerstvo předpokládá také částečné financování z prostředků zřizovatele.

Samozřejmě není vyloučeno ani to, aby dosavadní dětské domovy pro děti do 3 let věku nadále poskytovaly své služby i v jiném režimu než podle zákona o zdravotních službách, a to buď na základě pověření k poskytování sociálně-právní ochrany dětí (konkrétně provozování ZDVOP) podle § 48 a násl. zákona č. 359/1999 Sb., anebo na základě registrace k poskytování sociálních služeb podle zákona č. 108/2006 Sb. (může jít např. o oprávnění k poskytování odlehčovacích služeb, rané péče, provozování centra sociálně rehabilitačních služeb, denních a týdenních stacionářů, domova pro osoby se zdravotním postižením apod.

K části páté, čl. VI

Ustanovení části první článku I bodů 8 až 11, 83 a 87 zákona č. 363/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, se navrhují zrušit z legislativně-technických důvodů. Jde-li o bod 10, který navrhuje změnu dikce § 13a odst. 4 (za slova "pobytu dítěte" se vkládají slova "po dovršení 3 let"), je důvodem pro jeho zrušení souběžné nabytí účinnosti tohoto bodu (1. ledna 2025) a navrhované právní úpravy podle tohoto zákona uvedené v části první článku I bodu 19, která naopak § 13a odst. 4 navrhuje zrušit. Jde-li o bod 11, který navrhuje do § 13a vložit nový odstavec 7 - „(7) Soud nemůže nařídit opatření dle předchozích odstavců v případě dětí do dovršení 3 let s výjimkou rozhodnutí o umístění dítěte do dovršení 3 let do zařízení sociálních služeb podle zákona o sociálních službách." - je důvodem pro jeho zrušení souběžné nabytí účinnosti tohoto bodu (1. ledna 2025) a navrhované právní úpravy podle tohoto zákona uvedené v části první článku I bodu 19, která spočívá ve zrušení § 13a odst. 4, v důsledku čehož dojde k přečíslování odstavců. Obdobně je nutné postupovat u bodů 8 a 9, a to ze stejných důvodů.

Ustanovení části první článku I bodů 83 a 87 zákona č. 363/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, se navrhují zrušit z legislativně-technických důvodů, a to z důvodů souběžného nabytí účinnosti těchto bodu s právní úpravou navrhovanou podle tohoto zákona v části první článku I bodech 83 a 85, které mají nabýt účinnosti dnem 1. ledna 2028.

K části šesté, čl. VII

Navrhuje se v souladu se zákonem č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv, ve znění pozdějších předpisů nabytí účinnosti zákona dnem 1. ledna 2024, s výjimkou ustanovení

a) čl. I bodů 33 až 44, která nabývají účinnosti dnem 1. července 2024,

b) čl. I bodů 15, 16, 18 až 20, 25, 27 až 29, která nabývají účinnosti dnem 1. ledna 2025,

c) čl. VI, která nabývají účinnosti dnem 31. prosince 2024,

d) čl. I bodu 17 a části třetí čl. IV, která nabývají účinnosti dnem 1. ledna 2026, a

e) čl. I bodů 83 a 85, která nabývají účinnosti dnem 1. ledna 2028.

V Praze dne 4. října 2023

Předseda vlády:

prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M.

podepsáno elektronicky

Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí:

Ing. Marian Jurečka

podepsáno elektronicky