zákon č. 245/2022 Sb.

K článku I (změna zákona o evidenci skutečných majitelů)

Je třeba zopakovat, že změna § 2 až 7 zákona o ESM je primárně iniciována požadavky a výtkami Komise vyjádřenými v řízení o porušení povinnosti pro nesprávné provedení směrnice (řízení č. 2021/2162) dle čl. 258 Smlouvy o fungování Evropské unie.

Podstatou návrhu je zrušení rozlišování mezi koncovým příjemcem a osobou s koncovým vlivem [navržené změny § 2 až 4 zákona o ESM], více doslovné převzetí vymezení skutečného majitele z AML směrnice (§ 4 zákona o ESM ve znění návrhu) a omezení rozsahu výjimek dle § 7 zákona o ESM. Uvedené klíčové části návrhu byly konzultovány přímo se zástupci Komise. Návrh by v tomto ohledu měl vyhovovat pohledu Komise.

Další části navazují na uvedené základní úpravy. Jde jednak o terminologické změny, jednak o úpravu souvisejících institutů, zejména mechanismu automatického průpisu.

K bodům 1 a 2 [§ 2 písm. c) až e)]

Zrušuje se dosavadní dvousložková definice skutečného majitele spočívající na pojmech koncového příjemce a osoby s koncovým vlivem. Základním důvodem je skutečnost, že Komise v rámci řízení pro nesprávné provedení směrnice (řízení č. 2021/2162) dle čl. 258 Smlouvy o fungování Evropské unie shledala dané řešení jako nevyhovující úpravě AML směrnice. Nepochopeným se jevil zejména samostatný prvek koncového příjemce, který podle zástupců Komise není v definici AML směrnice zahrnut.

Dosavadní definice jsou nahrazeny velmi obecným jednotným vymezením převzatým z návětí čl. 3 odst. 6 AML směrnice. S ohledem na požadavek Komise se návrh přidržuje i formulace AML směrnice, aby byl dán prostor pro jednotný, harmonizovaný výklad a následné jednotné provádění v rámci všech členských států EU.

Zrušením rozlišování mezi koncovým příjemcem a osobou s koncovým vlivem dojde k určitému snížení potenciální vypovídací hodnoty údajů v evidenci. Údaj o povaze postavení skutečného majitele bude redukován na to, zda je přímý, či nepřímý, a na to, zda se jedná o skutečného majitele materiálního (podle § 4 nebo § 5a zákona o ESM ve znění návrhu), náhradního (podle § 5 zákona o ESM), nebo formálního (podle § 6 zákona o ESM).

Stále platí, že pojem skutečného majitele je vázán pouze na fyzickou osobu. Stejně platí, že skutečných majitelů může být více. Beze změny zůstává i to, vůči čemu je skutečný majitel vymezován, tj. buď vůči právnické osobě, nebo právnímu uspořádání. Je zachován i prvek konečnosti postavení skutečného majitele, a to prostřednictvím slov „v konečném důsledku“, která jsou konkretizována v § 4 a 5a zákona o ESM ve znění návrhu.

Postavení skutečného majitele může být založeno nepřímo, s takovou možností také dále návrh pracuje. Nepřímým vztahem je takový vztah, kdy mezi skutečným majitelem a zkoumaným subjektem jsou nějaké prostředkující osoby nebo právní uspořádání. Pojmy struktura vztahů, řetězení a větvení ostatně zůstávají dle návrhu v zákoně o ESM zachovány.

Zásadní změna spočívá v zavedení jednotné materiální charakteristiky skutečného majitele. Ta spočívá v tom, že skutečný majitel právnickou osobou nebo právní uspořádání vlastní nebo kontroluje.

Oba pojmy nestojí zřetelně vedle sebe, nejsou to nezbytně dvě oddělené charakteristiky, ale jde o kvalitativní pojmenování pozice materiálního skutečného majitele. Nejde o to, že by dosavadní dualistická koncepce byla ve svém základu chybná, ale o to, že další podrobnější kategorizace materiálních skutečných majitelů nemá být relevantní. Je-li někdo skutečným majitelem, je to samostatná a dostačující kvalita, která již není formálně dále vnitřně členěna. Ačkoli to není v právní úpravě ani v AML směrnici výslovně vyjádřeno, lze hovořit o jakési nevyjádřené právní domněnce, podle které kdo vlastní, platí o něm, že kontroluje, a naopak, kdo kontroluje, platí o něm, že vlastní. Každý materiální skutečný majitel ve smyslu návrhu vždy „vlastní nebo kontroluje“, aniž je rozlišováno mezi tím, zda konkrétně spíše vlastní, kontroluje nebo obojí. Jak „vlastnictví“, tak „kontrola“ mají přitom svůj obsah, avšak ten již nemá vliv na charakter postavení skutečného majitele.

Pojmy „vlastnit“/„vlastnictví“ a „kontrolovat“/„kontrola“ je třeba vykládat extenzivně. Nelze jim přisuzovat pouze význam, který jim je běžně v právním řádu přisuzován. „Vlastnictví“ neodkazuje výhradně k pojmu vlastnictví ve smyslu zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“). Podobně „kontrolou“ se nerozumí dohled ve smyslu sledování či dozoru právnické osoby. Pojmy je třeba vnímat laicky jako jakési opanování právnické osoby (nebo právního uspořádání) dosahující stanovené intenzity.

Obecné vymezení § 2 písm. c) zákona o ESM ve znění návrhu je rozvedeno ve vztahu ke korporacím v § 4 zákona o ESM ve znění návrhu a ve vztahu k právním uspořádáním a fundacím (a obdobným právnickým osobám) v návrhu nového § 5a zákona o ESM. Z uvedených ustanovení plyne, co se rozumí tím, že někdo ve smyslu zákona o ESM „vlastní nebo kontroluje“. Pojem „vlastnictví nebo kontrola“ je tím naplněn relevantním a právně srozumitelným obsahem. Namísto pojmu kontroly se při podrobnějším vymezení pracuje s širším pojmem uplatňování rozhodujícího vlivu.

Ač dochází ke zrušení obecných pojmů koncového příjemce a osoby s koncovým vlivem, kterými mohly být nejen fyzické, ale i právnické osoby, nic se nemění na konceptu, kdy na vrcholu vlastnické a kontrolní struktury může být právnická osoba. To odpovídá realitě, kdy ne vždy existuje v konečném důsledku fyzická osoba, která vlastní nebo kontroluje právnickou osobu. To, že i nadále lze na konci řetězce identifikovat právnickou osobu, potvrzuje např. § 5 odst. 1 písm. b) zákona o ESM v navrženém znění.

Na navrženou změnu navazuje přechodné ustanovení (bod 1 návrhu), podle kterého dojde k zajištění jednorázového přeznačení zapsaných údajů v evidenci skutečných majitelů. Zápisy se terminologicky sjednotí s novou úpravou. V podrobnostech viz zvláštní část důvodové zprávy k článku II.

K bodům 3 až 5 [§ 2 písm. c) až e)]

Návazně na bod 2 se upravuje terminologie v souvisejících § 2 písm. d) až f) zákona o ESM ve znění návrhu. Věcně stran vymezení předmětných pojmů nedochází k podstatným posunům.

Nově vymezení struktury vztahů (a řetězení) nehovoří o nepřímém vztahu. Pod strukturou vztahů lze chápat i vztahy přímé. Chce se tím reagovat na specifické typy situací:

• Relativně často existují situace, kdy je pozice skutečného majitele založena přímo i nepřímo současně. I v tomto případě je vhodné, aby struktura vztahů zohledňovala přímý vztah skutečného majitele. • Mohou dále nastat situace, kdy sice mezi právnickou osobou a tím, kdo vlastní nebo kontroluje, není mezičlánek, ale současně je identifikován nepřímý skutečný majitel. K tomu dojde např. tehdy, pokud má mateřská společnost evidující osoby určeného náhradního skutečného majitele (podle § 5 odst. 1 zákona o ESM). Evidující osoba je ovládána přímo svou mateřskou společností, ale současně je s ohledem na aplikaci pravidla § 5 odst. 3 zákona o ESM určen náhradní skutečný majitel. I v takovém případě půjde o strukturu vztahů, která sice bude ohraničena nepřímým skutečným majitelem, který ale současně nebude vůči evidující osobě tím, kdo ji vlastní nebo může kontrolovat. • Konečně lze zmínit případy, kdy je evidující osoba přímo ovládána veřejnoprávní (mateřskou) korporací, která podle § 7 zákona o ESM nemá skutečného majitele. V takové situaci je přímý náhradní skutečný majitel [podle § 5 odst. 1 písm. b) zákona o ESM] a současně jde o přímé ovládání. I v takové situaci je však vhodné hovořit o struktuře vztahů, protože z evidence by mělo být zřejmá existence veřejnoprávní (mateřské) korporace.

Výše uvedené je z praktického hlediska relevantní v kontextu aplikace § 13 písm. e) zákona o ESM, podle kterého se do ESM zapisuje také popis struktury vztahů. Je přitom třeba zdůraznit, že v běžných případech přímých skutečných majitelů navržená úprava vymezení nevyvolá žádnou potřebu revize zápisů. Stávající zápisy přímých skutečných majitelů totiž již představují popisy pomyslné struktury vztahů, tedy žádný zapisovaný údaj nechybí.

K bodu 6 (§ 3)

Ustanovení § 3 zákona o ESM se navrhuje zrušit. Vnitřní členění pojmu skutečného majitele na dvě složky (aktivní a pasivní) se nesetkalo na straně Komise s pochopením. Nejde přitom o to, že by stávající koncepce byla vnitřně chybná či nesprávná, ale o to, že podle názoru Komise nemá oporu v AML směrnici. Skuteční majitelé identifikovaní pouze jako koncoví příjemci mohou být vnímáni jako skuteční majitelé „druhé kategorie“ s nižším významem. Tento nezamýšlený efekt může vést k nesprávnému a nevhodnému přisuzování nižšího významu těmto skutečným majitelům (koncovým příjemcům). Pojem skutečného majitele podle čl. 3 odst. 6 písm. a) bod i AML směrnice (tzn. bez náhradního skutečného majitele), je třeba vnímat jako jednotnou kvalitu.

Věcně dojde ke změně především zrušením pravidla § 3 odst. 1 zákona o ESM, které dopadá na právnické osoby obecně. Touto změnou se bezprostředně vychází vstříc výtce Komise, podle níž je dvousložkové členění pojmu skutečného majitele nežádoucí. V tomto směru se dosažená transparentnost potenciálně snižuje, protože některé osoby, které jsou skutečnými majiteli podle stávající právní úpravy, jimi podle návrhu již nebudou.

Pravidla § 3 odst. 2 a 3 zákona o ESM se navrhuje zrušit v souvislosti s opuštěním pojmu koncového příjemce. Zachovávají se však ve vztahu k vymezení vlastnictví nebo kontroly korporace podle § 4 zákona o ESM ve znění návrhu. Důležitý aspekt stávající právní úpravy částečně zůstává zachován. Právo na relevantní podíl na zisku, jiných vlastních zdrojích nebo likvidačním zůstatku obchodní korporace nadále má být určující pro pozici skutečného majitele.

V důsledku navrženého zrušení § 3 odst. 1 zákona o ESM již v pozici skutečného majitele nebude bez dalšího manžel či manželka společníka s relevantně velkým podílem (nad 25 %). Dosud tomu tak striktně vzato být mohlo, a to s ohledem na fakt, že podíl je podle § 709 odst. 3 občanského zákoníku součástí společného jmění manželů (obdobně i zisk z podílu patřícího výhradně jednomu z manželů podle § 709 odst. 2 občanského zákoníku).

Nabytí podílu do společného jmění manželů podle § 709 odst. 3 občanského zákoníku nezakládá účast druhého manžela na obchodní společnosti nebo družstvu. Stal-li se jeden z manželů v době trvání manželství společníkem v obchodní korporaci, stává se druhý manžel oprávněným pouze z majetkové hodnoty podílu, která je součástí společného jmění, ale není tím založena jeho účast v dotčené obchodní společnosti nebo družstvu. Druhý manžel nemůže ani vykonávat práva a povinnosti spojené s účastí v obchodní korporaci, včetně hlasovacího práva a práva na podíl na zisku.

Druhý manžel nemá uvedená práva vůči obchodní společnosti ani nepřímo (ve smyslu § 3 odst. 2 zákona o ESM). Vyplacený zisk sice tvoří také součást společného jmění, ale to ani odvozeně nezakládá právo druhého manžela se za trvání manželství či při jeho zániku domáhat vyplacení tohoto zisku či jeho části. Pouze při vypořádání společného jmění se při absenci dohody manželů o způsobu vypořádání uplatní pravidlo, podle něhož jsou podíly na vypořádávaném jmění stejné [§ 742 odst. 1 písm. a) občanského zákoníku]. Pravidlo se uplatní toliko při určení hodnoty, která by měla připadnout každému z manželů. Druhý manžel nemá právo na vydání určité konkrétní součásti majetku. Jeho právo se váže ke společnému jmění manželů, nikoli adresně k obchodní korporaci.

Uvedené samozřejmě nevylučuje, že v konkrétním případě s přihlédnutím k dalším okolnostem bude druhý manžel skutečným majitelem z jiného důvodu (např. z důvodu, že může vykonávat rozhodující vliv v obchodní korporaci jinými prostředky skrze neformální vliv uplatňovaný prostřednictvím svého manžela). Odchylně bude třeba posoudit také situace, kdy byl také druhý manžel stranou smlouvy o převodu podílu nebo zakladatelem obchodní společnosti, a bylo tak založeno jeho postavení společníka nebo člena.

K bodu 7 (§ 4)

Navrhuje se ustanovení komplexně reformulovat. Část dosavadních pravidel zůstává zachována. Dosavadní odstavec 1 je nově zařazen jako odstavec 3. Dosavadní odstavec 2 je nově zařazen jako odstavec 5, přičemž je pravidlo dále upřesněno (v podrobnostech níže). Dochází k opuštění pravidel odstavců 3 a 4 (viz níže). Odstavec 6 je převzetím § 3 odst. 3 zákona o ESM.

Navrhuje se obecně upravit terminologii v návaznosti na zrušení pojmu osoby s koncovým vlivem. Charakteristiky postavení materiálního skutečného majitele již nemají být rozlišovány.

Odstavec 1

Navrhovaným zněním § 4 odst. 1 zákona o ESM se promítá znění čl. 3 odst. 6 písm. a) bod i) AML směrnice. S ohledem na průběh a závěry přímých jednání se zástupci Komise se přebírají i konkrétní formulace AML směrnice. Uvedený záměr ilustruje následující porovnání:

AML směrnice Návrh

„Skutečným majitelem“ [se rozumí] fyzická osoba nebo

Korporaci v konečném

osoby, které v konečném

důsledku vlastní nebo

důsledku vlastní nebo

kontroluje každá

kontrolují klienta, … což

fyzická osoba, která

zahrnuje přinejmenším v

přímo nebo nepřímo

případě korporací fyzickou

prostřednictvím jiné

osobu nebo osoby, které v

osoby nebo právního

konečném důsledku vlastní

uspořádání

nebo kontrolují právnickou osobu prostřednictvím

Indikátorem přímého vlastnictví je akciový podíl 25má podíl v korporaci % plus jedna akcie činebo podíl na vlastnický podíl větší než 25hlasovacích právech %, který v klientovi držívětší než 25 %,

přímého nebo nepřímého

fyzická osoba.

vlastnictví dostatečného

Indikátorem nepřímého

akciového či vlastnickéhomá právo na podíl na zisku,

vlastnictví je akciový podíl 25

podílu nebo hlasovacíchjiných vlastních zdrojích nebo

% plus jedna akcie čiuplatňuje rozhodující

práv v uvedené právnickélikvidačním zůstatku větší než

vlastnický podíl větší než 25vliv v korporaci nebo

osobě, včetně akcií na25 %,

%, který v klientovi držíkorporacích, které

doručitele,

společnost kontrolovanámají v dané korporaci jednou nebo více fyzickýmisamostatně nebo osobami nebo několikspolečně podíl větší společností kontrolovanýchnež 25 % stejnou fyzickou osobou nebo fyzickými osobami. Kontrolu jinými prostředky lze

nebo prostřednictvímurčit mimo jiné v souladu s

uplatňuje rozhodující

kontroly jinými prostředkykritérii stanovenými v čl. 22

vliv v korporaci jinými

nad uvedenou právnickouodst. 1 až 5 směrnice

prostředky.

osobou.Evropského parlamentu a

Rady 2013/34/EU ( 11 );

Změna chápání „indikátoru“ („ukazovat“ ve smyslu § 4 odst. 3 zákona o ESM)

Návrh předně vychází z revize pojímání pojmu indikátoru používaného v AML směrnici.

Stávající právní úprava vychází z úvahy, že určitá velikost podílu na pozici skutečného majitele toliko poukazuje v tom smyslu, že osoba s takovým podílem skutečným majitelem být nutně nemusí. Tento přístup byl v souladu s dosavadním pojmem osoby s koncovým vlivem, která byla primárně vymezena prostřednictvím odkazu na pojem ovládající osoby dle zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o obchodních korporacích“), který ve svém § 75 stanovuje vyvratitelné domněnky ovládání. I § 4 odst. 2 zákona o ESM pracuje s vyvratitelnou domněnkou. Stávající § 4 odst. 3 zákona o ESM doslova pracuje s pojmem poukazování (ukazatele), kdy určitá skutečnost pozici skutečného majitele nepůsobí, ale jen se jí přiznává interpretační relevance při posuzování skutečného majitele. Podle stávající právní úpravy ten, kdo drží podíl na hlasovacích právech převyšující 25 %, nemusí být skutečným majitelem, pokud právnickou osobu neovládá.

AML směrnici je však třeba vykládat tak, že pomocí indikace se stanovuje, určuje, jaký je minimální dostatečný podíl pro pozici skutečného majitele, aniž je současně nezbytné naplnit materiální podmínku ovládání. Tento přístup lze podpořit následujícími argumenty.

Za prvé, pokud by indikace (podle AML směrnice) mohla být vyvrácena, nebylo by jasné, na základě čeho. AML směrnice uvádí, že skutečným majitelem je ten, kdo má dostatečný podíl, a poté odkazuje na 25 %. Směrnice však neříká, kdy podíl není dostatečný, z čehož je třeba vyvodit, že jakýkoli podíl nad danou hranici je dostatečný. Mnoho členských státůvůbec s koncepcí indikování nepracuje. Pro pozici skutečného majitele postačuje překročit stanovenou 25% hranici bez dalšího.

Za druhé, původní definice skutečného majitele v předchozí směrnici 2005/60/ES byla v tomto ohledu jasná, když stanovila, že pro splnění kritéria vlastnictví nebo kontroly se považuje za dostatečný podíl 25 % plus jedna akcie. Lze se i s ohledem na mezinárodní srovnání

Pro ilustraci lze odkázat např. na následující právní úpravy: • Ustanovení § 9 estonského AML zákon (459 SE). Dostupné v angličtině na internetových stránkách estonské sbírky zákonů zde. • Ustanovení § 5 finského AML zákon (444/2017). Anglický překlad pojmu skutečného majitele je dostupný na internetových stránkách finského obchodního rejstříku zde. • Ustanovení čl. R561-1 francouzského měnového a finančního zákoníku; dostupné ve francouzštině na internetových stránkách francouzské sbírky zákonů zde. • Ustanovení § 1 odst. 5 lotyšského AML zákon (116/2008). Dostupné v angličtině na internetových stránkách lotyšské sbírky zákonů zde. • Ustanovení § 2 odst. 38 maďarského AML zákona (LIII/2017). Dostupné v angličtině na internetových stránkách Maďarské národní banky zde. • Ustanovení § 3 odst. 2 německého AML zákon (GwG). Dostupné v němčině na internetových stránkách spolkového ministerstvo spravedlnosti a ochrany spotřebitele zde. • Ustanovení § 2 rakouského zákona o rejstříku skutečných majitelů (Nr. 136/2017 BGBl). Dostupné v němčině na internetových stránkách spolkového právního informačního systému zde. Čl. 3 odst. 6 písm. a) bod i) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES ze dne 26. října 2005 o předcházení zneužití finančního systému k praní peněz a financování terorismu.

domnívat, že cílem unijního zákonodárce nebylo se zvolenou formulací ve stávající AML směrnici od původního režimu odchýlit. Stávající znění a spíše nešťastné použití pojmu „indikátor“ (anglicky „indicates“) má snad pouze zdůraznit, že postavení skutečného majitele může být založeno i na nižším podílu a že členské státy mohou tuto hranici snížit, což je také v textu AML směrnice výslovně potvrzeno.

Zatřetí, s indikací či indikátorem nepracuje ani návrh čl. 42 odst. 1 návrhu AML nařízení; nařízení by do budoucna mělo upravovat vymezení skutečného namísto AML směrnice. To potvrzuje výše uvedený výklad. Na indikátor nelze nahlížet jen jako náznak či vyvratitelnou domněnku. Jde naopak o bezpodmínečný příznak, definiční prvek.

Podle AML směrnice je pro skutečného majitele korporace primárně určující dostatečně velký podíl, přičemž následně se výchozí hranice stanovuje nad 25 %. Tím není dotčeno, aby členské státu tuto hranici případně snížily. Vždy platí, že překročení stanovené hranice je pro pozici skutečného majitele určující. To představuje podstatnou změnu v pojímání skutečného majitele.

Začtvrté, pojímání indikace jako vyvratitelné domněnky by vedlo zásadnímu snížení dosažené transparentnosti, protože by bylo možné v řadě případů tvrdit vyvrácení domněnky. Kritériem AML směrnice není pouze kontrola, ale také tzv. vlastnictví, tedy držení podílu korporace o určité velikosti, bez ohledu na to, zda tento podíl zároveň umožňuje korporaci kontrolovat.

Změna chápání „kontroly a vlastnictví“

Stávající zákon o ESM vychází z představy, že cílem je identifikovat jednotlivce se skutečným rozhodujícím vlivem, popřípadě osoby, které z právnické osoby či právního uspořádání ve významné míře skutečně profitují. Více doslovná interpretace směrnice však v důsledku vede k formalizovanému pojímání, které automaticky přiřazuje určitým osobám pozici skutečného majitele, bez ohledu na to, zda reálně mohou právnickou osobu ovládat či z ní nějak materiálně mít prospěch. To na jednu stranu pojem skutečného majitele obsahově vyprazdňuje, na druhou stranu může vést k identifikaci více skutečných majitelů.

Jak bylo již uvedeno, pojmy koncového příjemce a osoby s koncovým vlivem se opouští. V důsledku řízení o porušení povinnosti pro nesprávné provedení AML směrnice lze konstatovat, že snaha pomocí uvedených pojmů koncepčně interpretovat a rozvinout nejasný pojem „vlastnictví nebo kontroly“ se nesetkala s pochopením. Podle tvrzení zástupců Komise by taková koncepce nemusela postihovat všechny skutečné majitele ve smyslu AML směrnice.

Pojem kontroly nemá znamenat jen možnost uplatňovat rozhodující vliv v právnické osobě, ale má subsumovat i jiné významné situace, které však reálnou kontrolu neumožňují či umožňovat nemusí. Uvedené neznamená, že by osoby s faktickým rozhodujícím vlivem skutečnými majiteli nebyly. Jsou jimi stále, ale vedle toho je nezbytné za skutečné majitele považovat i osoby, které naplní určitá formální kritéria. Materiální rovina skutečného majitele zůstává v případě obchodních korporací zřetelně zachována pomocí využití pojmu ovládání podle

Čl. 3 odst. 6 písm. a) bod i) AML směrnice: Toto ustanovení platí, aniž je dotčeno právo členských států rozhodnout o tom, že indikátorem vlastnictví nebo kontroly může být nižší procentní podíl.

zákona o obchodních korporacích (§ 4 odst. 3 zákona o ESM ve znění návrhu). Navržená změna § 4 odst. 1 zákona o ESM však než na osoby se skutečnou kontrolou ve větší míře dopadne na osoby, které jsou sice významné (mají poměrně značnou účast), ale reálně rozhodující vliv nemají či mít nemusí.

K jednotlivým prvkům vlastnictví nebo kontroly

Návrh nového znění § 4 odst. 1 zákona o ESM představuje rozvinutí vymezení skutečného majitele v případě korporací, respektive stanovuje, co se v jejich případě rozumí vlastnictvím nebo kontrolou.

V návětí ustanovení se rozvíjí obecný pojem „v konečném důsledku“. Vychází se ze stávající koncepce, kdy se hledána osoba, která figuruje na pomyslném konci řetězce vlastnictví nebo kontroly. Pozice může být založena přímo i nepřímo, tj. s využitím prostředkujících článků. Prostředkujícími články mohou být jak osoby (fyzické i právnické), tak právní uspořádání.

Je třeba zdůraznit, že podmínkou aplikace odstavce 1 písm. a) až c) není naplnění kritéria uplatňování rozhodujícího podle odstavce 2 vůči zkoumané korporaci. Skutečným majitelem bude každá fyzická osoba, která naplní některé z uvedených kritérií bez dalšího. Odstavec 2 primárně rozvádí navrhovaný odstavec 1 písm. d) [a částečně i písm. c)]. Písmeno d) je sběrnou kategorií, která má případně postihnout ty skutečné majitele, kteří uplatňují rozhodující vliv jinak, než prostřednictvím přímých či nepřímých podílů.

K pozici skutečného majitele postačuje naplnit pouze jednu z charakteristik uvedených v navržených písmenech. Výčet odstavce 1 je alternativní. I v rámci navrhovaných písmen a) a

b) je více alternativ. K pozici skutečného majitele postačí pouze 30% podíl na hlasovacích právech nebo pouze 35% podíl na likvidačním zůstatku.

Písmeno a)

Navržené písmeno a) představuje vymezení tzv. vlastnictví korporace, jak jej vymezuje čl. 3 odst. 6 písm. a) bod i) druhý pododstavec věta první AML směrnice. Skutečným majitelem je každá fyzická osoba, která má větší jak 25% podíl nebo podíl na hlasovacích právech. Návrh hovoří obecně o podílu ve smyslu majetkové účasti ve společnosti (podíl na základním kapitálu). Podílem se rozumí i akcie v případě akciové společnosti. Skutečným majitelem je také každý, kdo má více jak 25 % hlasovacích práv, což platí i pokud by jeho majetkové účast byla menší.

Stanovená procentuální hranice velikosti podílu je fixní a ve vztahu ke skutečnému majiteli definiční. Pozici skutečného majitele 25% a nižší podíl nezaloží, ledaže existuje další skutečnost, která by umožňovala rozhodující vliv. Tzn. menší podíl může pozici skutečného majitele založit, pokud skrze něj lze uplatňovat rozhodující vliv (s ohledem na specifické nastavení práv, které podíl představuje).

Pravidlo postihuje i situace, kdy má někdo podíl nepřímo, tzn. prostřednictvím jiné osoby nebo právního uspořádání. Pro účely zjišťování nepřímého skutečného majitele se na podíly v navázaných obchodních korporacích nahlíží tak, že prostředkují pozici skutečného majitele. Např. 100% podíl ve společnosti A, která má 100% podíl B, zakládá nepřímé vlastnictví společnosti B. Prostředkujícím článkem je společnost A.

Pro účely výpočtu nepřímého podílu je převzato pravidlo stávajícího § 3 odst. 3 zákona o ESM, a to do § 4 odst. 6 zákona o ESM ve znění návrhu. Podstatné je, že nepřímý podíl stále může být prostředkován řetězcem navázaných právnických osob, stejně jako právních uspořádání (např. v situaci, kdy jsou podíly obchodní společnosti vloženy ve svěřenském fondu).

Písmeno b)

Navržené písmeno b) pokrývá specifickou manifestaci vlastnictví. AML směrnice vychází z předpokladu, že s podílem jsou spojena všechna práva podstatná z hlediska tzv. vlastnictví a kontroly. Podle českého práva (ale i podle jiných právních úprav) je však možné tato podstatná práva (na podíl na zisku) od podílu oddělit. To je třeba v rámci implementace zohlednit.

Je důležité si uvědomit, že oddělením práva na podíl na zisku od podílu by se skutečný majitel mohl velmi snadno ze své pozice vymanit, i když by zásadní prvek jeho vztahu ke korporaci zůstal zachován. Vznikla by významná mezera, která by umožňovala obejít požadavek transparentnosti. Postup určování skutečného majitele podle návrhu písmena b) je souladu s běžnou praxí i v jiných členských státech, kdy se pracuje s ředěním podílu (na zisku) prostřednictvím řetězce navázaných korporací.

Pokud se dle návrhu v rámci pojmu skutečného majitele již nerozlišuje mezi aktivní (vlivovou) a pasivní (příjmovou) složkou, a skutečným majitelem jsou zjevně i osoby bez rozhodujícího vlivu, je adekvátní pod tento pojem zahrnout i osoby s relevantním právem na podíl na zisku (jakož i likvidačním zůstatku a jiných vlastních zdrojích). Pokud někdo má relevantní podíl na zisku, tak zjevně společnost ve smyslu AML směrnice vlastní.

Písmeno b) je převzetím pravidla § 3 odst. 2 zákona o ESM. V nové koncepci daný podíl, respektive právo na podíl, nepředstavuje kritérium prospěchu, ale kritérium vlastnictví (v obecném, širokém smyslu AML směrnice), respektive „vlastnictví nebo kontroly“. Tím se navrhované písmeno b) odlišuje od návrhem rušeného § 3 odst. 1 zákona o ESM, který byl založen i na pouhé možnosti fakticky získávat z činnosti a likvidace právnické osoby určitý prospěch, aniž by k právnické osobě existovala také určitá právní vazba v podobě práva na přímý či nepřímý podíl na zisku, jiných vlastních zdrojích či likvidačním zůstatku. Zachování stávajícího pravidla § 3 odst. 2 zákona o ESM je odůvodněno potřebou důsledné implementace AML směrnice v kontextu českého právního prostředí.

Srov. např.: • Příručka oznamování skutečného majitele v registru skutečných majitelů (str. 10 a násl.) vydanou lucemburským obchodním rejstříkem. Dostupné v angličtině na internetových stránkách lucemburského obchodního rejstříku zde. • Ilustrativní příklady v angličtině na internetových stránkách finského obchodního rejstříku zde. • Pokyny pro identifikaci skutečného majitele (str. 2 a násl.) vydané estonským ministerstvem financí. Dostupné v angličtině na internetových stránkách estonského centrálního registru zde.

Zástupci Komise potvrdili, že navrhovaná úprava v písmeni b) není v rozporu s vymezením AML směrnice. Ustanovení sice dle názoru Komise jde nad rámec minimálních požadavků AML směrnice, ale je možné jej v české úpravě upravit, respektive zachovat. Předkladatel má za to, že daná úprava nad rámec AML směrnice nejde, ale naopak představuje důslednou implementaci AML směrnice. Byť AML směrnice právo na podíl na zisku nezmiňuje, v kontextu českého právního řádu, jak bylo vysvětleno, je pro dosažení cílů ALM směrnice třeba na dané specifikum výslovně pamatovat. Vymezení skutečného majitele zohledňující, kdo má právo na podíl na zisku obchodní korporace, je v souladu se smyslem institutu skutečného majitele podle AML směrnice. Jak v oblasti boje proti praní špinavých peněz, tak ve veřejných zakázkách či dotacích je relevantní a často dokonce klíčové, kdo je příjemcem zisků zkoumaného subjektu, kdo z něj profituje.

Návrh písmena b) pokrývá také osoby s nepřímým podílem. Pro účely výpočtu nepřímého podílu je převzato pravidlo stávajícího § 3 odst. 3 zákona o ESM, a to do navrhovaného odstavce 6.

Skuteční majitelé určení podle stávajícího pravidla § 3 odst. 2 zákona o ESM zůstávají skutečnými majiteli i dle návrhu, byť nadále budou pouze obecně skutečnými majiteli a nikoli tzv. koncovými příjemci.

Písmeno c)

Navržené písmeno c) upravuje tzv. nepřímé vlastnictví, jak jej vymezuje čl. 3 odst. 6 písm. a) bod i) druhý pododstavec věta druhá AML směrnice. Nepřímým vlastnictvím se rozumí kontrola jiné korporace, která je společníkem či akcionářem s více jak 25% podílem v korporaci, která je předmětem zkoumání. Vlastnictvím ve smyslu návrhu je kontrola (ať už přímá, či nepřímá) někoho, kdo má dostatečně velký podíl. Sama tato skutečnost však logicky neznamená, že by nepřímý skutečný majitel ovládal i korporaci, která je předmětem zkoumání.

Na úrovni prostředkující korporace návrh namísto AML směrnicí užívaného pojmu „kontrola“ pracuje s pojmem „uplatňování rozhodujícího vlivu“. Tento pojem je dále vymezen v navrhovaném odstavci 2. Záměrně již není užit neurčitý pojem „kontrola“, který jako takový AML směrnice nevymezuje a jehož použití by vedlo k zacyklení. Pojem „kontrola“ má navíc v českém právním řádu jiný obecný význam (kontrola jakožto dohled či dozor).

Není pochyb o tom, že materiální kontrolou se v kontextu AML směrnice rozumí právě uplatňování rozhodujícího vlivu. Tento pojem se ve vztahu k obchodním korporacím v odstavci 3 ztotožňuje s pojem ovládání podle zákona o obchodních korporacích. Uvedený přístup je v souladu s právními úpravami i interpretační praxí v jiných členských státech.Na úrovni korporace, která je společníkem zkoumané korporace, se zjišťuje její ovládající osoba.

Srov. např.: • Lucemburská Příručku oznamování skutečného majitele v registru skutečných majitelů (str. 10 a násl.); dostupné zde.

Uvedený příklad ilustruje věcnou změnu oproti stávající úpravě. Podle stávající úpravy by skutečným majitelem společnosti A, nejsou-li známy další okolnosti, byla pouze paní Běla. U společnosti B, která má 40% podíl, a paní Běly, která má 60% podíl ve společnosti B, by se návazně na § 4 odst. 3 zákona o ESM ve znění návrhu uplatnila domněnka ovládání podle § 75 odst. 2 zákona o obchodních korporacích. V případě společností C a D jejich podíl na společnosti B domněnku ovládání obecně nezaloží.

Podle návrhu, konkrétně § 4 odst. 1 písm. c) zákona o ESM v navrhovaném znění, však budou skutečnými majiteli vedle paní Běly i paní Dana i pan Emil. Každý z nich je totiž ovládající osobou (naplní domněnku) vůči korporaci, která má více jak 25% podíl na zkoumané společnosti A. Dalo by se zjednodušeně říci, že ovládají relevantní podíl.

Písmeno d)

Navržené písmeno d) po vzoru AML směrnice zdůrazňuje, že vlastnictvím nebo kontrolou se rozumí také uplatňování rozhodujícího vlivu (kontrola) jinými prostředky. AML směrnice v tomto ohledu zmiňuje kritéria stanovená v čl. 22 odst. 1 až 5 směrnice 2013/34/EU[čl. 3 odst. 6 písm. b) bod i) druhý pododstavec věta čtvrtá AML směrnice]. Směrnice odkazuje na pravidlo určující, v jakých případech jsou podniky povinny sestavovat konsolidovanou účetní

• Výslovná úprava v § 3 odst. 2 věty druhá až čtvrtá německého AML zákon (GwG); dostupné zde. Shodně Výkladové a interpretační pokyny k AML zákonu vydané Spolkový úřadem pro dohled nad finančními službami. Dostupné v angličtině na internetových stránkách zmíněného úřadu zde. Toto formulaci např. používá i vymezení § 3 odst. 2 bod 2 německého AML zákon (GwG); dostupné zde. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/34/EU ze dne 26. června 2013 o ročních účetních závěrkách, konsolidovaných účetních závěrkách a souvisejících zprávách některých forem podniků, o změně směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/43/ES a o zrušení směrnic Rady 78/660/EHS a 83/349/EHS Text s významem pro EHP.

závěrku a konsolidovanou zprávu vedení podniku. Ve vztahu k určování skutečného majitele je třeba pomyslně do pozice podniku situovat fyzickou osobu, respektive skutečného majitele.

Uvedená relevantní pravidla směrnice 2013/34/EU jsou v návrhu obsažena. Kritéria se totiž v zásadě se překrývají s domněnkami ovládání, respektive i pojmem ovládání podle zákona o obchodních korporacích. Čl. 22 odst. 1 písm. a) směrnice 2013/34/EU je kryt § 75 odst. 2 zákona o obchodních korporacích, čl. 22 odst. 1 písm. b) a d) směrnice 2013/34/EU je kryt § 75 odst. 1 zákona o obchodních korporacích, čl. 22 odst. 1 písm. c) a odst. 2 směrnice 2013/34/EU je kryt obecným § 74 odst. 1 zákona o obchodních korporacích. Čl. 22 odst. 3 až 5 směrnice 2013/34/EU jsou zohledněny skrze obecný pojem ovládající osoby podle § 74 odst. 1 zákona o obchodních korporacích.

Ve vztahu ke korporacím obecně (nejen obchodním) se navrhuje výslovně upravit domněnku v odstavci 4, který odpovídá čl. 22 odst. 1 písm. b) a d) směrnice 2013/34/EU.

Odstavec 2

Navrhuje se blíže vymezit, co se rozumí uplatňováním rozhodujícího vlivu v korporaci. Vzhledem ke specifické potřebě evidování skutečných majitelů a požadavku na srozumitelnost a jasnost právní úpravy se konkretizuje, jak pojmu rozumět. Vychází se z toho, jak je uplatňování rozhodujícího vlivu pojímáno u obchodních korporací, byť ani zákon o obchodních korporacích tento pojem nevymezuje.

Podstatou vymezení je postihnout (1) i nepřímé působení, (2) právní i neprávní prostředky vlivu, (3) konečnost a původnost vlivu a (4) cíl vlivu. Textace návrhu vychází jednak z pravidla § 77 zákona o obchodních korporacích, jednak částečně z vymezení kontroly jinými prostředky dle návrhu AML nařízení.

Nepřímost je vyjádřena již ustáleným spojením „nebo nepřímo prostřednictvím jiné osoby nebo právního uspořádání“. Slova „na základě vlastního uvážení“ vyjadřují původnost, respektive konečnost vůle osoby s rozhodujícím vlivem. V současnosti § 2 písm. d) zákona o ESM pro obdobnou situaci užívá slov „bez pokynů jiného“. Zásadní je vyjádření toho, že pro uplatňování rozhodujícího vlivu nejsou podstatné formální či právní prostředky („bez ohledu na to, zda a na základě jaké právní skutečnosti“). Rozhodující vliv je hodnocen materiálně.

Stejně jako dosud je pro pozici materiálního skutečného majitele dostačující potencialita uplatňování rozhodujícího vlivu. Stejně tomu ostatně je i v případě ovládající osoby podle

Pro účely tohoto článku zahrnuje „kontrola jinými prostředky“ alespoň jednu z těchto možností:

a) právo jmenovat nebo odvolávat více než polovinu členů představenstva nebo podobných členů vedení společnosti;

b) schopnost významně ovlivňovat rozhodnutí přijatá společností, včetně práv veta, rozhodovacích práv a veškerých rozhodnutí týkajících se rozdělení zisku nebo vedoucí ke změně aktiv;

c) kontrola, ať už sdílená, či nikoli, prostřednictvím formálních nebo neformálních dohod s majiteli, členy nebo společnostmi, ustanovení stanov, partnerských dohod, syndikačních dohod nebo rovnocenných dokumentů v závislosti na konkrétních vlastnostech právnické osoby, jakož i způsobu hlasování;

d) vazby na rodinné příslušníky řídicích pracovníků nebo ředitelů / těch, kdo společnost vlastní nebo kontrolují;

e) použití formálních nebo neformálních ujednání o pověření.

zákona o obchodních korporacích. Potencialita uplatňování rozhodujícího vlivu je vyjádřena užitím slova „může“. Pro naplnění pozice skutečného majitele, stejně jako doposud, není podstatné, zda k dané aktivitě, která je považována za uplatňování rozhodujícího vlivu, skutečně došlo či dochází, ale že k ní s ohledem na pozici určité osoby, respektive její práva dojít objektivně může. Uplatňování rozhodujícího vlivu není nahodilé či jednorázové, ale jde o stabilní kvalitu. Stejně jako v případě pojmu ovládání, rozhodující vliv není založen ad hoc ovlivněním.

Podstatou rozhodujícího vlivu je možnost prosazovat vůli ve vztahu k rozhodování nejvyššího orgánu korporace. Vliv je manifestací vůle. Pouze ten, kdo má prostředky (ať už právní, či mimoprávní), aby svou vůli transformoval do kýženého rozhodování, má vliv rozhodující.

Vůlí se rozumí záměry, úmysly v dosahování nějakého cíle. Kdo může prosazovat svou vůli, může dosahovat výsledku, který chce, aby nastal. Následek, ke kterému vůle směřuje, se týká rozhodování nejvyššího orgánu korporace. Osoba s rozhodujícím vlivem může dosahovat takového rozhodování orgánu, jaké chce či rozhodování modifikovat. Úprava záměrně stanovuje o „rozhodování“ nejvyššího orgánu, nikoli jen o rozhodnutí. Rozhodující vliv proto může spočívat i negativním prosazování vůle, tedy znemožnění přijetí nežádoucích rozhodnutí.

Rozhodující vliv může uplatňovat i právnická osoba. V tomto směru nedochází ke změně. I osobou s koncovým vlivem podle stávající právní úpravy může být osoba právnická.

Odstavec 3

Vymezuje se, že v případě obchodních korporací rozhodující vliv vždy uplatňuje také ovládající osoba podle zákon o obchodních korporacích.

Navrhovaný odstavec 3 odpovídá dosavadnímu pravidlu § 4 odst. 1 zákona o ESM. Nezasahuje se do stávající koncepce, kdy je pojem osoby ovládající podle zákona o obchodních korporacích, ztotožněn s pojmem skutečného majitele, jde-li současně o fyzickou osobu.

Odstavec 4

Jde o stejné pravidlo, které pro obchodní korporace stanoveno v § 75 odst. 1 zákona o obchodních korporacích. Účel úpravy je pouze zobecnit dané pravidlo vůči všem korporacím. Pravidlo vychází z čl. 22 odst. 1 písm. b) a d) směrnice 2013/34/EU. Jde v zásadě o jediné kritérium zmíněné v směrnici 2013/34/EU, které lze v návaznosti na čl. 3 odst. 6 AML směrnice smysluplně vztáhnout i vůči jiným než obchodním korporacím.

Dosavadní § 4 odst. 4 zákona o ESM se zrušuje, protože předmětné interpretační pravidlo je ve světle doplnění § 4 odst. 1 písm. c) zákona o ESM v navrženém znění nadbytečné. Hranice podílu prostředkujícího nepřímou pozici skutečného majitele je stanovena nad 25 %. Tím, že návrh § 4 odst. 1 písm. c) zákona o ESM hovoří o uplatňování rozhodujícího vlivu (tj. ovládání v případě obchodních korporací), je zjevné, že případné další prostředkující podíly musí být schopny tento vztah (ovládání) prostředkovat. Stále platí, že pokud určitý podíl ovládání prostředkuje, děje se tak absolutně (jakoby 100%) a naopak pokud ovládání neprostředkuje, řetězec vlivu je přerušen (chová se v rámci propočtu jako 0 %).

Není nadále vhodné hovořit o „nepřímém podílu na hlasovacích právech“, protože v návaznosti právě na § 4 odst. 1 písm. c) zákona o ESM v navrženém znění jde vlastně o přímý podíl, který je ovládán (respektive přesněji daný společník či akcionář je ovládán). Relevantní také nejsou jen hlasovací práva, ale i podíl či akcie obecně.

Odstavec 5

Navrhovaný odstavec 5 odpovídá dosavadnímu pravidlu § 4 odst. 2 zákona o ESM. Navrhuje se upravit terminologii v návaznosti na zrušení pojmu osoby s koncovým vlivem. Charakteristiky postavení materiálního skutečného majitele již dle návrhu nejsou rozlišovány.

Dále se navrhuje rozšířit stávající pravidlo vyvratitelné právní domněnky, aby dopadala i na fyzické osoby v obdobném postavení člena statutárního orgánu nebo osoby, které ve statutárním orgánu zastupují člena, který je právnickou osobou. Obdobně je v současnosti vymezena osoba ve vrcholném vedení [dosavadní § 2 písm. i) zákona o ESM]. Osobou v postavení obdobném členovi statutárního orgánu se rozumí likvidátor, insolvenční správce nebo opatrovník právnické osoby.

Změna reflektuje skutečnost, že i v případě, kdy je členem statutárního orgánu právnická osoba, bude obecně skutečným majitelem právě ta fyzická osoba, která ji v tomto orgánu zastupuje. Skuteční majitelé této právnické osoby zpravidla nebudou svůj vliv tímto způsobem jakkoli prostředkovat. Možnost fakticky uplatňovat vliv na rozhodování jiné než obchodní korporace mají jak členové jejího statutárního orgánu, tak obdobně fyzické osoby zastupující členy, kteří jsou právnickou osobou.

Skutečný majitel podle navrženého odstavce 5 bude zásadně shodný s případným náhradním skutečným majitelem podle § 5 zákona o ESM. To je v souladu s koncepcí, kdy určení náhradního skutečného majitele má představovat krajní možnost.

Změna má význam v návaznosti na návrh úpravy § 7 zákona o ESM. Nově totiž budou evidenční povinnosti mít např. společenství vlastníků jednotek, u nichž je časté, že členem statutárního orgánu je tzv. správcovská společnost. Skuteční majitelé správcovské společnosti však zjevně skutečnými majiteli společenství vlastníků jednotek nejsou. Daleko spíše lze mít za to, že skutečným majitelem je přímo fyzická osoba zastupující danou společnost ve statutárním orgánu. Bez navrhovaného pravidla by právě v případě společností vlastníků jednotek, kterých je značné množství, nebyl stávající mechanismus automatického průpisu podle § 38 odst. 3 písm. b) zákona o ESM přínosný, protože by v mnoha případech vedl k nesprávnému výsledku. V návaznosti na návrh odstavce 5 se navrhuje zrušit i zmíněný automatický průpis nepřímých skutečných majitelů podle § 38 odst. 3 písm. b) zákona o ESM, respektive § 38 odst. 3 zákona o ESM náležitě revidovat.

Odstavec 5 bude aplikovatelný v zásadě na všechny osoby, které dosud podle § 7 zákona o ESM evidenční povinnost neměly, ale nově ji mít budou. Jde totiž výhradně o korporace. Proto je žádoucí, aby vyvratitelná domněnka umožňovala určit skutečného majitele jednoduše. Přitom lze mít za to, že právě v případě těchto nepodnikatelských subjektů (spolky a nově také společenství vlastníků jednotek, církve apod.) bude v praxi spíše skutečnosti odpovídat, že mají přímého skutečného majitele z pozice statutárního orgánu (člena či zástupce), než že u nich lze hovořit o nepřímém skutečném majiteli, byť samozřejmě taková možnost není ve specifických situacích vyloučena.

Pod režim vyvratitelné právní domněnky podle odstavce 5 se nově navrhuje podřadit specifický případ investičního fondu v právní formě akciové společnosti s proměnným základním kapitálem (tzv. SICAV). Bude se mít za to, že osobou s rozhodujícím vlivem a skutečným majitelem této právnické osoby bude zástupce investiční společnosti ve statutárním orgánu SICAV. Tato fyzická osoba není s ohledem na § 46 odst. 4 a 5 zákona o obchodních společnostech pouhým vykonatelem pokynů investiční společnosti při výkonu činnosti zástupce, ale osobou s osobním závazkem a s obdobnou odpovědností (ve vztahu k předmětnému SICAV) jako mají členové statutárního orgánu investiční společnosti, kterou v SICAV zastupuje.

Zda je osobou s rozhodujícím vlivem také člen statutárního orgánu investiční společnosti, bude na místě posoudit na ad hoc bázi. Obvykle tomu tak nebude. Předložený návrh to však nevylučuje (viz právě konstrukce vyvratitelné domněnky).

Argumentem a contrario lze dovodit, že aplikace navrženého pravidla na jiné než investiční fondy v právní formě akciové společnosti s proměnným základním kapitálem nepřichází v úvahu [viz také § 2 písm. b) zákona o ESM v navrženém znění].

SICAV, včetně SICAV s podfondy představují z hlediska účelu obdobnou entitou jako podílové fondy (tj. nástroj k investování). Investoři se v SICAV nebo podfondu SICAV průběžně mění. Mění se také výše jejich investice (tj. podíly). Zkoumání skutečného majitele mezi běžnými investory, tj. vlastníky investičních akcií bez hlasovacích práv je v praxi složité a především neodůvodněné. Zejména v případě běžných UCITS fondů, ale i fondů kvalifikovaných investorů, zpravidla nefigurují osoby, které by držely investiční akcie v rozsahu zakládající kvalifikovanou účast. Nelze přehlédnout ani skutečnost, že s investičními akciemi obvykle není spojeno hlasovací právo. Pro případ, že bude hlasovací právo s investičními akciemi spojeno obdobně jako u zakladatelské akcie, tj. trvale a nikoli nahodile, bude situace jiná (viz níže k návrhu odstavce 7).

Odstavec 6

Návrh odstavce 6 odpovídá stávajícímu pravidlu § 3 odst. 3 zákona o ESM, které se uplatňuje při výpočtu nepřímého podílu na prospěchu. Nově pravidlo má sloužit obecně k výpočtu nepřímého podílu podle § 4 odst. 1 písm. a) nebo b) zákona o ESM ve znění návrhu.

Nepřímým podílem se rozumí situace, kdy dochází k pomyslnému ředění účasti určité osoby na zkoumané korporaci. Ustanovení stojí na předpokladu, že s podílem je typicky spojeno právo na podíl na zisku. Fakticky totiž dochází k ředění pouze prostředkovaných podílů na zisku, popřípadě jiných vlastních zdrojích nebo likvidačního zůstatku. Nepřímý podíl na základním kapitálu se v realitě nijak neředí. Nepřímý podíl není nutně spojen s žádným konkrétním právem vlastníka podílu a zkoumané korporace. Nepřímý podíl proto striktně vzato vyjadřuje jen vztah formální. Z hlediska zkoumání skutečného majitele je však třeba jej zohledňovat a propočítávat.

Dostatečně velký nepřímý podíl zakládá pozici skutečného majitele. Cílem návrhu, stejně jako transponované AML směrnice, je dosažení rozkrytí struktury vztahů. Byť skrze nepřímé podíly nemusí být nutně uplatňován rozhodující vliv, pozici skutečného majitele založí.

Ustanovení stanovuje, jakým způsobem vypočítat relevantní podíl, který někdo má nepřímo, respektive konktrétně prostřednictvím podílů v navázaných právnických osobách. Pro výpočet relevantního podílu je třeba rozlišovat, zda jednotlivé podíly figurují v rámci řetězení nebo v rámci větvení. Pravidlo vyjasňuje, že hranice 25 % podílu je v případě nepřímého vztahu nahlížena v souhrnu celého řetězce (či více větvení). Pevným kritériem je podíl, který i po zředění přes více stupňů struktury, převýší alespoň 25 %. Proto se podíly v případě řetězení násobí. Různě velké podíly v řetězení mají vliv na to, zda je prostřednictvím řetězení možné být skutečným majitelem, či nikoli.

Je-li zkoumána výše nepřímého podílu skutečného majitele, násobí se jeho přímý podíl (v prostředkující korporaci), a dále ostatní podíly navazujících osob až k podílu ve zkoumané obchodní korporace.

Vyskytuje-li se ve struktuře vztahů větvení, součiny podílů z jednotlivých řetězení se sčítají.

Odstavec 7

Navrhuje se doplnit pravidlo, podle kterého se nepřihlíží pro účely určení skutečného majitele investičního fondu v právní formě SICAV k investičním akciím bez hlasovacích práv. Návrh reaguje na dosavadní praktické nejasnosti při určování skutečného majitele SICAV a zohledňování investičních akcií, a to zejména v situacích, kdy investiční akcie nabude dočasně hlasovací právo.

V současnosti totiž v praxi trvají výkladové pochybnosti, zda právo fyzické osoby – investičního akcionáře na podíl na likvidačním zůstatku [viz § 4 odst. 1 písm. b) in fine zákona o ESM, ve znění návrhu], zakládá pro investičního akcionáře, který třebaže krátkodobě a přechodně drží kvalifikovanou účast, postavení skutečného majitele. Další pochybnost vzniká v praxi ohledně toho, zda je potřeba k vlastníkům investičních akcií pro účely určení pozice skutečného majitele přihlížet bez ohledu na to, zda je s jejich investičními akciemi trvale či krátkodobě spojeno hlasovací právo. Zákon č. 240/2013 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZISIF“), hlasovací právo investičním akciím zásadně nepřiznává, ledaže stanovy stanoví jinak (viz § 162 odst. 3 ZISIF). A i když stanovy jinak nestanoví, platí, že za určitých okolností je umožněno hlasovat vlastníkům investičních akcií o určitých otázkách i bez hlasovacích práv (konkrétně vyžaduje- li zákon hlasování na valné hromadě podle druhu akcií, viz § 162 odst. 2 ZISIF). Proto se nově doplněným odstavcem 7 staví najisto, že se k investičním akciím v kontextu určování skutečného majitele nepřihlíží, ledaže s investičními akciemi stanovy spojují obdobné hlasovací právo jako u zakladatelských akcií. Pokud stanovy takové hlasovací právo s investiční akcií spojují, navrhované pravidlo se nepoužije. K investičním akciím by se pro účely určení skutečného majitele nemělo přihlížet ani při dočasném (z povahy věci krátkodobém a nahodilém) nabytí hlasovacích práv k investiční akcii.

V souvislosti se pravidlem navrhovaným v odstavci 7 je nutné zdůraznit, že jde o pravidlo zaváděné pouze pro investiční fondy a pouze pro ty založené ve formě SICAV. Akciová společnost s proměnným základním kapitálem je (nejen) v českém právním řádu vehicle určený ke kolektivnímu investování v širším slova smyslu. Jde o nástroj k investicím jak pro širokou veřejnost, tak pro kvalifikované investory.

Proměnný základní kapitál v SICAV v praktické rovině umožňuje provádět jak investice, tak desinvestice, a to v rámci stanovami určené dolní a horní hranice rozpětí proměnného základního kapitálu. Současně platí, že fondovým kapitálem je nutné rozumět hodnotu majetku investičního fondu sníženou o hodnotu dluhů, přičemž toto obecné pravidlo podle § 16 odst. 5 věta druhá ZISIF je modifikováno zvláštními pravidly [§ 164 ZISIF pro SICAV a § 165 ZISIF pro případ SICAV s podfondy]. Do obchodního rejstříku se však zapisuje jako základní kapitál SICAV jen částka vložená úpisem zakladatelských akcií (zákon používá dikci zapisovaný základní kapitál). Zapisovaný základní kapitál je nezbytné odlišit od fondového kapitálu.

V praxi jsou investice prováděny nabytím investičních akcií ze strany investorů, se kterými však pravidelně není spojeno hlasovací právo (srov. § 162 odst. 3 ZISIF). Vlastník investiční akcie má sice podle platné právní úpravy právo účastnit se valné hromady, a to i tehdy nejsou- li spojena s investiční akcií žádná hlasovací práva, nicméně k takové účasti na valné hromadě v praxi nedochází a v minulosti byly návrhy na vyloučení vlastníka investiční akcie bez hlasovacího práva z účasti na valné hromadě (nepřijatý návrh předložený do připomínkového řízení Ministerstvem financí v červnu 2018).

Ve vztahu k určení skutečného majitele je rozhodné zejména držení zakladatelských akcií (§ 159 ZISIF), na čemž nově doplňované pravidlo nic nemění. K tomu je potřeba dodat, že i pro zakladatelské akcie platí specifická pravidla odlišná od akcií emitovaných běžnými akciovými společnostmi (např. nemožnost obchodování na regulovaném trhu, či nemožnost jejího odkoupení na účet společnosti). Dále je potřeba zdůraznit, že v § 4 odst. 5 zákona o ESM ve znění návrhu je zaváděna vyvratitelná domněnka, podle které se má za to, že rozhodující vliv v investičním fondu v právní formě SICAV uplatňuje každá fyzická osoba, která je členem jejich statutárního orgánu nebo osobou v obdobném postavení nebo osobou zastupující právnickou osobu v tomto orgánu.

S ohledem na to, že základním principem kolektivního investování (v širším smyslu, tj. včetně investic realizovaných prostřednictvím fondů kvalifikovaných investorů) je společné investování peněžních prostředků shromážděných od většího množství investorů na principu rozložení rizika, a to podle předem určené investiční strategie, nelze o investorech do investičních akcií z povahy věci hovořit jako o skutečných majitelích SICAV nebo o skutečných majitelích podfondu SICAV (v případě podfondu nejde ani o osobu). Skutečné majitelé je třeba hledat mezi držiteli zakladatelských akcií, případně na úrovni členů statutárního orgánu (srov. nové pravidlo pro SICAV v § 4 odst. 5 zákona o ESM ve znění návrhu).

Navrženým odstavcem 7 se chce také předcházet případnému obcházení nastavených pravidel tím, že na investiční akcie, se kterými stanovy spojují hlasovací právo (a účast na valné hromadě), třeba hledět ve vztahu k určení osoby skutečného majitele obdobně jako na osobu držící akcie zakladatelské. A to i přesto, že v praxi zpravidla nepřichází u investičních akcií v úvahu překročení prahů pro kvalifikaci jako skutečného majitele, jak uvedeno v odůvodnění odstavce 5. Pokud by se tak výjimečně stalo, půjde o krátkodobý jev (např. při vlně výprodejů nebo vstupu významnějšího investora, typicky na začátku působení fondu). Tak jako krátkodobé nabytí většiny hlasů na valné hromadě (např. v důsledku sistace hlasovacích práv jiného) by ani krátkodobé překročení prahu nemělo být považováno za něco, co zakládá postavení skutečného majitele.

Držitel investiční akcie nerealizuje dividendu, a obvykle se až na výjimky neúčastní valné hromady. Zhodnocení jeho investice je dáno až při opuštění SICAV (desinvestici). Jakého zhodnocení dosáhne držitel investiční akcie, záleží na řadě faktorů, ne jen výnosu investičního fondu, či příslušného podfondu, ale také na výši poplatků za obhospodařování, vstupních nebo výstupních poplatků a také na tom, zda investor splňuje podmínku časového testu pro účely osvobození od daně z příjmů. Nelze vyloučit ani realizaci ztráty. Výplata dividend u investiční akcie není možná, investiční akcie totiž není klasickou akcií, stejně jako SICAV není klasickou akciovou společností. Lze připomenout pravidlo § 162 odst. 1 ZISIF, podle kterého je spojeno s investiční akcií právo na její odkoupení na žádost jejího vlastníka na účet společnosti, nebo podfondu, k němuž byla vydána. Investiční akcie odkoupením zanikají. Takové odkupy jsou přitom v případě investičních akcií zcela standardní a běžné. To je podstata fungování SICAV. To představuje také zásadní rozdíl oproti akcii v běžné akciové společnosti, i oproti zakladatelské akcii.

Na uvedeném nic nemění ani § 164 odst. 3 ZISIF, podle kterého práva akcionáře podílet se na zisku a na likvidačním zůstatku, jakož i další majetková práva, spojená s investiční akcií akciové společnosti s proměnným základním kapitálem, která nevytváří podfondy, se vztahují jen k majetku a dluhům z investiční činnosti této společnosti. Důvod je ten, že jde o zvláštní pravidlo pro SICAV bez podfondů (tj. nedává smysl vytvářet regulatorní arbitráž mezi SICAV s podfondy a SICAV bez podfondů). V případě podfondů tyto ani nemají právní osobnost, procesní způsobilost je jim právem přiznána jen ve zvláštních případech (srov. § 388c odst. 1 insolvenčního zákona). Ve vztahu ke jmění podfondů lze odkázat na obdobné pravidlo v § 165 odst. 1 ZISIF, kde se však o likvidačním zůstatku nehovoří.

Pro ilustraci lze srovnat postavení majitele investiční akcie s osobou vkladatele disponujícího tzv. nadměrným vkladem v bance, tj. částečně nepojištěným vkladem. Takový vkladatel banky v likvidaci, v rozsahu, v jakém neobdržel náhradu z Fondu pojištění vkladů, má nárok, aby jeho pohledávka za bankou v likvidaci byla vypořádána z likvidačního zůstatku. Nicméně u někoho, jehož vklad přesahuje limit pro pojištěnou pohledávku, nedává smysl zkoumat, zda je v postavení skutečného majitele likvidované banky. Stejně tak postavení skutečného majitele nelze shledat ani u vlastníka investiční akcie bez hlasovacího práva, který je z povahy věci investorem, nikoli skutečným majitelem investičního fondu – SICAV, prostřednictvím kterého je pouze investice prováděna. Investiční akcie je v zásadě nosičem a dokladem investice provedené prostřednictvím investičního fondu, nikoli nástrojem uplatňování vlivu na SICAV. Stejně tak je třeba znovu zdůraznit, že SICAV není běžnou obchodní korporací a může působit jen jako regulovaný investiční fond s dohledem České národní banky.

K bodům 8 a 9 (§ 5 odst. 1 a 2)

Ustanovení § 5 odst. 1 a písm. b) a odst. 2 zákona o ESM se navrhuje reformulovat, a to v návaznosti na zrušení diferenciace mezi koncovým příjemcem a osobou s koncovým vlivem. S ohledem na stávající funkční koncepci se pojem osoby s koncovým vlivem nahrazuje pojmem uplatňování rozhodujícího vlivu podle § 4 odst. 2 zákona o ESM ve znění návrhu. V případě obchodních korporací, u nichž se § 5 zákona o ESM aplikuje především, lze pomyslně dosadit i pojem ovládající osoby ve smyslu zákona o obchodních korporacích.

K bodu 10 (§ 5 odst. 3)

Ustanovení § 5 odst. 3 zákona o ESM se navrhuje formulačně upravit, aby odpovídalo nové navrhované koncepci. Podstata pravidla zůstává zachována. Pokud je u korporace určen náhradní skutečný majitel, je tento (náhradním) skutečným majitelem i korporací v podřízené struktuře vztahů, přičemž u těchto korporací se již samostatně náhradní skutečný majitel (podle § 5 odst. 1 zákona o ESM) neurčuje; odstavec 3 dle návrhu je speciálním pravidlem vůči odstavci 1 (respektive i odstavci 2). Pravidlo je konstruováno jakoby z hlediska mateřské společnosti, ačkoli je vždy aplikováno dceřinými společnostmi. V praxi dceřiná společnost určí jako své (náhradní) skutečné majitele osoby, které jsou náhradními skutečnými majiteli její mateřské společnosti.

Standardně náhradní skutečný majitel mateřské společnosti bude skutečným majitelem i dceřiné společnosti. Nutným vztahem pro aplikaci § 5 odst. 3 zákona o ESM v navrženém znění je, že dceřiná společnost je ovládána (ve smyslu zákona o obchodních korporacích) mateřskou společností, případně stejným subjektem, kterým je ovládána společnost mateřská. To vychází z úvahy, že náhradním skutečným majitelem zákon určuje osobu, u které lze s největší mírou pravděpodobnosti předpokládat určité rozhodovací pravomoci; to platí i podle stávající úpravy.

Na uvedeném nic nemění ani nové pravidlo § 4 odst. 1 písm. c) zákona o ESM ve znění návrhu, podle kterého je skutečný majitel ten, kdo uplatňuje rozhodující vliv vůči společníkovi s více než 25% podílem. Taková osoba totiž nemusí být ovládající osobou (či obecněji osobou s rozhodujícím vlivem) ve vztahu ke zkoumané korporaci.

V uvedeném příkladu se ve vztahu ke společnosti A pravidlo § 5 odst. 3 zákona o ESM ve znění návrhu obecně neuplatní, protože žádný ze společníků ji neovládá, byť i u nich je dán důvod k určení náhradního skutečného majitele. Pokud by však např. společnost D měla 60% podíl (a společnosti B a C každá např. jen po 20 %), pravidlo by se již uplatnilo, tzn. (náhradními) skutečnými majiteli společnosti A by byly osoby ve vrcholném vedení společnosti D.

V návrhu se záměrně hovoří obecně o „korporacích, ve kterých je uplatňován rozhodující vliv“ a nikoli o „korporacích, ve kterých [mateřská společnost] uplatňuje rozhodující vliv“, aby byly zahrnuty i situace, kdy je na pomyslném vrcholu struktury (řetězce ovládání) právnická osoba, které podle § 7 zákona o ESM skutečného majitele nemá. V takovém případě lze náhradního skutečného majitele určit až o úroveň níže. Byť je takový skutečný majitel určen u korporace, která není ovládající osobou, je určen u nejvrchnější korporace, u které lze skutečného majitele určit. Tento náhradní skutečný majitel korporace je skutečným majitelem i korporací, které jsou v dané struktuře pod ní a jsou jejím prostřednictvím ovládány (jejím prostřednictvím je v nich uplatňován rozhodující vliv).

Ve společnosti A uplatňuje rozhodující vliv entita, která podle § 7 odst. 1 zákona o ESM ve znění návrhu nemá skutečného majitele (Maďarsko). Náhradní skutečný majitel se proto určí až o úroveň níže ve struktuře vztahů, a to u společnosti B. Náhradní skuteční majitelé společnosti B, jejímž prostřednictvím je uplatňován rozhodující vliv, budou podle navrženého pravidla odstavce 3 (náhradními) skutečnými majiteli i společnosti A. Není přitom podstatné, zda je společnost B tuzemská, či zahraniční. Na aplikaci § 5 odst. 3 zákona o ESM to nemá vliv. Lze doplnit, že v rámci zápisu struktury vztahů do evidence by mělo dojít k jejímu úplnému popsání, tzn. včetně entity s rozhodujícím vlivem na vrcholu řetězce, byť by šlo o zahraniční veřejnoprávní korporaci.

K bodu 11 (§ 5a)

Potřeba doplnění nového § 5a zákona o ESM je vyvolána zrušením obecných vymezení § 2 písm. c) až e) zákona o ESM. Tato ustanovení totiž upravují vymezení materiálního skutečného majitele obecně, tedy nejen pro korporace, ale i pro další právnické osoby (fundačního typu) a právní uspořádání. Při odstranění obecných pojmů koncového příjemce a osoby s koncovým vlivem by však obecné vymezení nově chybělo.

Návrh je transpozicí čl. 3 odst. 6 písm. b) bod v) AML směrnice, respektive čl. 3 odst. 6 písm.

c) AML směrnice. Z AML směrnice je zjevné, že i v případě právních uspořádání a právnických osob fundačního typu (v rámci zákona o ESM upravenými v § 6) je třeba počítat s existencí materiálních skutečných majitelů. AML směrnice bohužel blíže nestanovuje, jak tento pojem v daných situacích chápat. Relativně nejasně se pouze konstatuje, že skutečným majitelem je ten, kdo „v konečném důsledku vykonává kontrolu prostřednictvím přímého či nepřímého vlastnictví nebo jinými prostředky“. Co rozumět přímým a nepřímým vlastnictvím v případě právních uspořádání a fundací AML směrnice nedefinuje.

Navíc v čl. 3 odst. 6 písm. b) bod v) AML směrnice hovoří již pouze o kontrole, aniž by ale bylo jasné, zda jde o záměr a co se tím rozumí. Návrh s ohledem na neurčitost AML směrnice a s cílem jednotnosti odvozuje vlastnění a kontrolu od uplatňování rozhodujícího vlivu, což je pojem odpovídající pojmu kontrola podle AML směrnice. Následně se formuluje pravidlo po vzoru navrhovaného § 4 odst. 2 zákona o ESM, které vyjasňuje, co se rozumí uplatňováním rozhodujícího vlivu v daných případech. Lze v úplnosti odkázat na předchozí výklad.

Samostatně se upravují pravidla pro právnické osoby fundačního typu a pro právní uspořádání. Strukturou i obsahově jde o pravidla obdobná. V případě zmíněných právnických osob, u nichž neexistuje nejvyšší orgán, vliv směřuje vůči rozhodování statutárního nebo jiného řídicího orgánu. Řídicím orgánem (administrative board nebo administrative body) je orgán, který skutečně řídí a spravuje příslušnou osobu (správní rada). U právního uspořádání pozici řídicího (jakož i statutárního) orgánu odpovídá pozice svěřenského správce.

Např. předchozí směrnice 2005/60/ES vymezovala skutečného majitele fundací a právních uspořádání v čl. 3 odst. 6 písm. b) jako „i) … fyzickou osobu, která je příjemcem nejméně 25 % majetku právního uspořádání nebo subjektu, … ii) fyzickou osobu, která kontroluje nejméně 25 % majetku právního uspořádání nebo subjektu.“.

K bodům 12 až 14 (§ 7)

V reakci na jednu z výtek vyjádřených ve formálním upozornění Komise se navrhuje revidovat § 7 zákona o ESM. Stávající podoba výjimek byla zástupci Komise vyhodnocena jako příliš široká, nevyhovující požadavkům čl. 30 AML směrnice. Navržené změny § 7 zákona o ESM proto také byly konzultovány se zástupci Komise.

V rámci § 7 zákona o ESM se navrhuje provést dvě hlavní změny. Jednak jde o vypuštění části stávajících výjimek, jednak o doplnění obecného materiálního testu, na základě kterého lze shledat, že právnická osoba nemá skutečného majitele.

Odstavec 1

Písmeno a)

Důsledky právní úpravy se nemění ve vztahu ke zvláštním typům veřejnoprávních korporací, kterými jsou stát, územní samosprávný celek, dobrovolný svazek obcí, státní příspěvková organizace a příspěvková organizace územního samosprávného celku. O těchto se stanovuje, že skutečného majitele nemají. Z formálního hlediska se opouští nevyvratitelná právní domněnka, přičemž praktický efekt úpravy zůstane stejný. Domněnka se opouští v návaznosti na charakter subjektů, na které ustanovení dopadne. U nich principiálně o skutečném majiteli nelze uvažovat.

Změnou struktury ustanovení je stávající pasáž § 7 písm. a) až c) zákona o ESM přesunuta do § 7 odst. 1 písm. a) zákona o ESM ve znění návrhu.

Písmeno b)

V písmeni b) se navrhuje doplnit materiální test, na základě kterého lze dospět k závěru, že právnická osoba skutečného majitele nemá. Vychází se přitom z návrhu čl. 42 odst. 5 písm. b) návrhu AML nařízení, podle kterého se povinnost určovat a evidovat skutečného majitele nevztahuje na veřejnoprávní subjekty vymezené v čl. 2 odst. 1 bodě 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU.

Čl. 2 odst. 1 bodu 4 směrnice Rady 2014/24/EU je v českém právním řádu transponován v § 4 odst. 1 písm. e) zákona o zadávání veřejných zakázek v rámci vymezení pojmu veřejný zadavatel. Účel výjimky podle § 7 zákona o ESM a vymezení veřejného zadavatele jsou rozdílné. Proto se v návrhu s pojmem veřejného zadavatele nepracuje, ale stávající textace zákona o zadávání veřejných zakázek je do značné míry převzata. Tím je umožněno navázat na teorii a případnou judikaturu k neurčitým kritériím uspokojování potřeb veřejného zájmu, absence průmyslové nebo obchodní povahy a požadavku na převážné financování. Cílem je, aby nedošlo k odklonu od stávajícího výkladu těchto pojmů.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU ze dne 26. února 2014 o zadávání veřejných zakázek a o zrušení směrnice 2004/18/ES Text s významem pro EHP.

Lze citovat relevantní část důvodové zprávy k návrhu zákona o zadávání veřejných zakázek:

Vymezení veřejného zadavatele v § 4 odst. 1 písm. e) vychází z evropského práva. Při výkladu tohoto ustanovení je nezbytné přihlížet i k relevantní judikatuře Soudního dvora Evropské unie. Při posuzování, zda se jedná o takovouto osobu, je rozhodující její účel. Nepřihlíží se pouze ke stavu v okamžiku založení či zřízení, ale i k aktuální situaci. Je-li tímto účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu, které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu, bude jedna z podmínek naplněna. Potřeba má průmyslovou nebo obchodní povahu zejména v případě, že osoba, která ji uspokojuje, působí v hospodářské soutěži za standardních tržních podmínek, usiluje o dosažení zisku a nese ztráty plynoucí z výkonu své činnosti. Dalším rozhodujícím faktorem pro posouzení, zda se jedná o právnickou osobu, která je veřejným zadavatelem, je míra vlivu jiného veřejného zadavatele na tuto osobu. Zkoumá se účast veřejného zadavatele na jejím financování, složení jejích orgánů nebo míře jeho vlivu. Je-li převažující alespoň u jedné z kategorií uvedených v § 4 odst. 1 písm. e) bod 2, bude i tato právnická osoba veřejným zadavatelem.

Jako příklad jiné právnické osoby, která je veřejným zadavatelem, lze uvést Český rozhlas, Českou televizi, střední či vysoké školy, dopravní podniky, komunální společnosti apod., avšak rozhodujícím vždy bude naplnění zákonných znaků.

Zadavatelem je také i osoba zadávající veřejnou zakázku, která bude v určité výši financována z veřejných rozpočtů. Aby se jednalo o zadavatele, musí prostředky z rozpočtu veřejného zadavatele, rozpočtu Evropské unie nebo veřejného rozpočtu cizího státu přesahovat 50 % podíl na financování veřejné zakázky anebo přesahovat 200 000 000 Kč.

Ustanovení § 7 odst. 1 písm. b) zákona o ESM v navrženém znění stejně jako vzorové pravidlo zákona o zadávání veřejných zakázek stanovuje 2 kumulativní podmínky uplatnění pravidla. První podmínka se váže na účel a charakter právnické osoby. Druhou podmínkou je kvalifikovaný vztah k vymezené veřejnoprávní korporaci, přičemž jsou stanoveny 3 možnosti, jak lze tuto podmínku naplnit: převážné financování, rozhodující vliv nebo jmenování/odvolávání členů orgánů ze strany vymezených veřejnoprávních korporací. K naplnění druhé podmínky postačuje vyhovění pouze jedné z uvedených možností.

Ustanovení je aplikovatelné výhradně vůči českým právnickým osobám. Může dopadat jak na právnické osoby soukromého práva, tak na další veřejnoprávní právnické osoby, které nejsou zahrnuty v navrhovaném odstavci 2. Jak je uvedeno v citaci výše, použité neurčité právní pojmy je třeba vykládat eurokonformně.

Požadavek na založení či zřízení ve veřejném zájmu je třeba interpretovat extenzivně. Splňují jej i subjekty, které veřejný zájem uspokojují, byť by formálně historicky takto nebyly založeny (SD EU C-470/99 Universale-Bau). Není současně nezbytné, aby uspokojování veřejného zájmu bylo jediným účelem právnické osoby (SD EU C-44/96 Mannesmann, C-360/98 Gemeente Arnhem).

To, zda právnická osoba funguje za účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu, které nejsou průmyslové či obchodní povahy, se odvíjí od posouzení více faktorů.Této otázce se věnuje judikatura Soudního dvora EU (SD EU C-360/96 Gemeente Arnhem, C-373/00 Adolf Truley a C-18/01 Arkkitehtuuritoimisto Riita Korhonen) i české soudy a Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. K praktickému shrnutí dochází odborná literatura:

… lze dovodit obecnější základní pravidlo, podle kterého se o potřebu veřejného zájmu, která nemá obchodní nebo průmyslovou povahu, zpravidla nejedná, pokud právnická osoba splňuje kumulativně (současně) následující podmínky:

a) je zaměřena především na vytváření zisku,

b) působí na trhu za zcela standardních tržních podmínek,

c) nese plně ekonomická rizika spojená s výkonem své činnosti,

d) na její činnosti se nepodílí financování z veřejných zdrojů. Jako specifické lze v tomto ohledu zmínit postavení státních podniků dle StPod, jelikož dle § 2 odst. 2 StPod státní podnik de iure nemá vlastní majetek, a tedy nehospodaří se svým majetkem, ale hospodaří s majetkem státu; s ohledem na to je zjevné, že státní podnik bude obtížně prokazovat, že nese plně ekonomická rizika spojená s výkonem své činnosti, nebo že se na jeho činnosti nepodílejí veřejné zdroje.

Vedle požadavku na specifický účel právnické osoby se dále pro režim výjimky dle navrhovaného ustanovení vyžaduje určitý vztah k veřejnoprávnímu subjektu. Jsou stanoveny 3 alternativní způsoby naplnění této podmínky.

Pojem financování je opět třeba vnímat relativně široce. Jde o platby z veřejných rozpočtů, ale také o nenávratné finanční subvence (zejména dotace). Jak bylo řečeno, převážnost znamená zásadně nadpolovičně.

Pojem uplatňování rozhodujícího vlivu je návrhem rozveden revidovaným § 4 zákona o ESM. V navrhovaném § 7 odst. 1 písm. b) se oproti § 4 odst. 1 písm. e) zákona o zadávání veřejných zakázek nehovoří o možnosti uplatňování, ale přímo o uplatňování. Nejde o věcnou odlišnost, pouze se reflektuje, že prvek potenciality je vyjádřen již v samotném vymezení „uplatňování rozhodujícího vlivu“ v § 4 odst. 2 zákona o ESM v navrženém znění. V případě obchodních

V podrobnostech viz také Šebesta, M., Novotný, P., Machurek, T., Dvořák, D. a kol. Zákon o zadávání veřejných zakázek. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, str. 30 a násl. Srov. Korbel, F., Hradilek, Š. K podnikatelské výjimce z uveřejnění v registru smluv. Výklad průmyslové nebo obchodní povahy činnosti podnikatele a běžného obchodního styku podle zákona o registru smluv. Právní rozhledy, 2021, č. 2, s.tr 39–47. Srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 9 Afs 111/2008 nebo rozhodnutí ÚOHS sp. zn. S244/2012 a sp. zn. S1108/2014. Šebesta, M., Novotný, P., Machurek, T., Dvořák, D. a kol. Zákon o zadávání veřejných zakázek. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, str. 32. Srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 4 As 132/2018-59. V podrobnostech Šebesta, M., Novotný, P., Machurek, T., Dvořák, D. a kol. Zákon o zadávání veřejných zakázek. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, str. 32.

korporací se vychází z konceptu ovládající osoby (§ 4 odst. 3 zákona o ESM v navrženém znění), který také pracuje s možností uplatňování rozhodujícího vlivu.

Poslední možností, jak naplnit podmínku vztahu k uvedené veřejnoprávní korporaci, je, bude- li více než polovina členů statutárního nebo kontrolního orgánu právnické osoby jmenována nebo volena uvedenou veřejnoprávní korporací.

Návrh sice přejímá materiální text z předlohy zákona o zadávání veřejných zakázek, ale současně doplňuje v případě obchodních korporací jednu formální podmínku navíc. Jde o požadavek, aby veškeré podíly v obchodní korporaci měly přímo nebo nepřímo Česká republika, kraj nebo obec. Není-li tato podmínka splněna, režim výjimky nelze aplikovat a obchodní korporace musí určit a evidovat svého skutečného majitele.

Uvedený požadavek odpovídá stávající úpravě obsažené v § 7 písm. o) zákona o ESM. Návrhem nedochází k rozšíření případů, kdy by obchodní korporace neměly skutečného majitele. Současně je uvedené pravidlo formálně dobře ověřitelné a praktické. Dotčené subjekty z řad obchodních korporací, kterých je v souhrnu zdaleka nejvíce, budou vždy primárně zkoumat vyhovění této formální podmínce.

Pravidla vymezující veřejného zadavatele mají jiný účel a kontext než pravidla týkající se určování skutečného majitele. Z hlediska cílů zadávání veřejných zakázek lze chápat to, aby pojem veřejného zadavatele pokryl více subjektů. Naopak v oblasti určování skutečného majitele a posílení transparentnosti mají být výjimky upraveny úzce a adresně.

Odstavec 2

Na návrh odstavce 1 písm. b) navazuje návrh odstavce 2, který zavádí vyvratitelnou domněnku, které právnické osoby vyhovují materiálnímu testu. V praxi bude možné v případě uvedených právních forem předpokládat, že skutečného majitele nemají; nebude třeba zkoumat, zda je domněnka naplněna (srov. § 133 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále „občanský soudní řád“).

V případě školské právnické osoby zřízené státem, územním samosprávným celkem nebo dobrovolným svazkem obcí [§ 7 odst. 3 písm. a) zákona o ESM v navrženém znění] a v případě veřejné výzkumné instituce [§ 7 odst. 3 písm. b) zákona o ESM v navrženém znění] se lze domnívat, že ani hypotetické vyvrácení domněnky nepřichází s ohledem na jejich povahu v úvahu. Stejně materiálnímu testu vyhoví i právnické osoby v právní formě státního nebo národního podniku [§ 7 odst. 3 písm. d) zákona o ESM v navrženém znění]. U právnických osob zřízených zákonem nebo mezinárodní smlouvou [§ 7 odst. 3 písm. c) zákona o ESM v navrženém znění] bude třeba zkoumat, zda je plněna druhá podmínka, tj. kvalifikovaný vztah k veřejnoprávní korporaci. Ne všechny subjekty zřízené zákonem, které v současnosti pod výjimku spadají, materiálnímu testu vyhoví. Budou nově muset evidenční povinnost plnit. Půjde však spíše o jednotky případů.

Pro přehled lze uvést následující seznam právnických osob zřízených zákonem (popřípadě, jejichž vznik musí zákon předpokládat), které materiálnímu testu navrženého odstavce 1 písm.

b) zjevně vyhovují:

• Česká filharmonie – podle dekretu presidenta republiky č. 129/1945 Sb. • Česká národní banka – podle zákona č. 6/1993 Sb. • Česká televize – podle zákona č. 483/1991 Sb. • Česká tisková kancelář – podle zákona č. 517/1992 Sb. • České dráhy, a.s. – podle zákona č. 77/2002 Sb. • Český rozhlas – podle zákona č. 484/1991 Sb. • Garanční fond obchodníků s cennými papíry – podle zákona č. 256/2004 Sb. • Garanční systém finančního trhu – podle zákona č. 374/2015 Sb. • Národní galerie v Praze – podle zákona č. 148/1949 Sb. • Příspěvkové organizace zřízené zákonem, např.:

- Centrum pro regionální rozvoj České republiky (podle zákona č. 248/2000 Sb.).

- Státní zdravotní ústav a zdravotní ústavy (podle zákona č. 258/2000 Sb.).

• Agentura pro podporu podnikání a investic CzechInvest a Agentura pro podnikání a inovace (podle zákona č. 47/2002 Sb.). • Rada pro veřejný dohled nad auditem – podle zákona č. 93/2009 Sb. • Regionální rady regionu soudržnosti – podle zákona č. 248/2000 Sb. • Správa železniční dopravní cesty, státní organizace – podle zákona č. 77/2002 Sb. • Státní fondy:

- Státní fond životního prostředí České republiky (podle zákona č. 388/1991 Sb.).

- Státní fond kultury České republiky (podle zákona č. 239/1992 Sb.).

- Státní fond dopravní infrastruktury (SFDI) (podle zákona č. 104/2000 Sb.).

- Státní fond rozvoje bydlení (podle zákona č. 211/2000 Sb.).

- Státní zemědělský intervenční fond (podle zákona č. 256/2000 Sb.).

- Státní fond kinematografie (podle zákona 496/2012 Sb.).

• Všeobecná zdravotní pojišťovna – podle zákona č. 551/1991 Sb. • Vinařský fond (podle zákona č. 321/2004 Sb.). • Vysoké školy (veřejné, státní) – podle zákona č. 111/1998 Sb.

Konečně dochází ke zrušení stávajících výjimek v případě soukromoprávních právnických osob, byť specifického účelu a povahy. Navrhuje se zrušit výjimku pro:

• okresní a regionální komory nebo začleněná společenstva podle jiného zákona, • politické strany a politická hnutí, • církve a náboženské společnosti a ostatní právnické osoby podle zákona upravujícího církve a náboženské společnosti, • odborové organizace a organizace zaměstnavatelů, • honební společenstva, • společenství vlastníků jednotek.

Důvodem zrušení je fakt, že výjimky pro uvedené subjekty byly Komisí vyhodnoceny jako nepřijatelné a v rozporu s účelem AML směrnice. Ačkoli se předkladatel domnívá, že není v souladu se smyslem a účelem AML směrnice zjišťování skutečných majitelů u uvedených právnických osob, vychází se s cílem zamezení jakýmkoli pochybnostem o správnosti vnitrostátní právní úpravy v této věci vstříc výtkám Komise. Pokud lze o výjimkách uvažovat, je třeba je vázat na evidentní situace veřejnoprávních právnických osob, u nichž není institut skutečného majitele z povahy věci aplikovatelný, případně na vyhovění jasnému materiálnímu testu prokazujícímu definovaný vztah právnické osoby k veřejnoprávní korporaci.

Předkladatel si je vědom toho, že výše uvedené právnické osoby jsou standardně plně transparentní, zásadně neumožňují existenci struktur vztahů. Jejich riziko z hlediska zneužití pro trestnou činnost, zejména praní peněz a financování terorismu, je obecně velmi malé. Přesto jde o právnické osoby soukromoprávní povahy, u nichž kategorii skutečného majitele principiálně vyloučit nelze, zejména s ohledem na neurčitý prvek tzv. uplatňování rozhodujícího vlivu jinými prostředky.

Úprava výjimek, respektive jejich absence, není v jiných členských státech jednotná. Převážná část států výjimky nepřipouští. Pokud jde např. o církve, obecně evidenční povinnost v ostatních členských státech mají. Mnohdy tyto nefungují v rámci zvláštní právní formy, ale dopadají na ně obdobná pravidla jako pro občanská sdružení (spolky).

Skutečným majitelem bude u dotčených právnických osob zpravidla (každý) člen jejich statutárního orgánu. Jelikož jde výhradně o korporace, uplatní se domněnka podle § 4 odst. 5 zákona o ESM ve znění návrhu.

Pro člena statutárního orgánu takové osoby nemá skutečnost, že je skutečným majitelem, popřípadě že je takto evidován, žádné zásadní konsekvence. Evidování skutečného majitele bude znamenat změnu zejména pro dotčenou právnickou osobu, jelikož u ní bude nově tento údaj zjišťován při postupech podle jiných právních předpisů, zejména v souvislosti s tzv. kontrolou klienta (podle AML zákona), veřejnými zakázkami (§ 122 zákona o zadávání veřejných zakázek) nebo některými dotacemi [§ 14 odst. 3 písm. e) bod 2 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), a § 10a odst. 3 písm. f) bod 2 zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů].

V návaznosti na zrušení výjimek se navrhuje rozšířit mechanismus automatického průpisu, aby dopadal na nové osoby s evidenční povinností (v podrobnostech viz zvláštní část důvodové zprávy ke změně § 38 zákona o ESM). V praxi by nová povinnost neměla ve většině případů vést ke vzniku nových administrativních nákladů.

K bodům 15 a 23 (§ 7 odst. 2, § 23 a § 53)

Změny v návaznosti na návrh zrušení pojmu „podíl na prospěchu“.

K bodu 17 (9 odst. 3)

Navrhuje se pro nadbytečnost zrušit slovo „určený“. Relevantní totiž nemá být postup určování skutečného majitele podle daného předpisu, ale to, zda se reálně jedná o skutečného majitele ve smyslu § 5 zákona o ESM.

Navrhuje se také doplnit neúplný odkaz na § 5 zákona o ESM. V úplnosti by mělo být odkazováno i na skutečného majitele podle § 5 odst. 3 zákona o ESM ve znění návrhu.

K bodům 18, 20 a 33

Návazně na zrušení pojmů koncového příjemce a osoby s koncovým vlivem se navrhuje upravit terminologii v souvisejících ustanoveních § 10, § 15 odst. 1 písm. b), § 48 odst. 3, § 55 odst. 2 a § 56 odst. 2 písm. b) zákona o ESM.

K bodu 19 (§ 14 odst. 4)

Změna reaguje na návrh zrušení výjimky z evidenční povinnosti pro odborové organizace podle § 7 písm. l) zákona o ESM.

Podle § 25 odst. 2 rejstříkového zákona se údaje o členech orgánu odborové organizace zpřístupní veřejnosti jen na základě písemné žádosti odborové organizace. Údaje o členech statutárního orgánu odborové organizace jsou ve veřejném rejstříku primárně neveřejné. Důvodem této úpravy je nezbytná ochrana členů orgánu odborových organizací (odborových funkcionářů) v pracovněprávních vztazích. Funkcionáři jsou neveřejní s cílem zamezení či minimalizace případného nátlaku zaměstnavatelů. Uvedený režim je v souladu se závazky České republiky vyplývajícími z mezinárodních smluv ratifikovaných Českou republikou, zejména úmluvami Mezinárodní organizace práce (např. čl. 11 Úmluvy MOP).

Navrhovaná úprava zajistí, aby byl diskrétní ochranný režim stanovený pro veřejný rejstřík zachován i ve vztahu k údajům v evidenci skutečných majitelů. Bez navržené úpravy by v důsledku došlo k negaci a obejití ochranného pravidla § 25 odst. 2 rejstříkového zákona.

Budou-li údaje o odborové organizaci neveřejné ve spolkovém rejstříku, budou následně neveřejné i v evidenci skutečných majitelů. Je nutno vnímat, že v případě odborových organizací bude téměř výhradně docházet k plnění evidenční povinnosti prostřednictvím mechanismu automatického průpisu podle revidovaného § 38 odst. 3 zákona o ESM ve znění návrhu. Jako skuteční majitelé budou do evidence propisováni členové statutárního orgánu odborové organizace (zpravidla neveřejní).

Navržená změna dopadne případně i na jiné právnické osoby, u nichž došlo podle § 25 odst. 2 rejstříkového zákona k znepřístupnění veřejnosti údajů o členech orgánů. Je přitom třeba zdůraznit, že takový postup je možný pouze na základě rozhodnutí soudu. Znepřístupnění je podmíněno veřejným zájmem a nelze jej provést v případě obchodních korporací. V současnosti jsou v uvedeném neveřejném režimu, kromě odborových organizací, pouze jednotky právnických osob.

Navrhovaná úprava nijak nemění to, že údaje o skutečném majiteli odborové organizace budou v evidenci skutečných majitelů zapsané. Tyto údaje budou také dostupné, nikoli však vždy veřejnosti. Údaje budou vždy dostupné dálkově vymezenému okruhu subjektů a orgánů podle § 16 zákona o ESM (povinné osoby dle AML zákona, orgány veřejné moci).

K bodům 21 a 22 (§ 16 odst. 2 a 3)

Do výčtu subjektů, kterým může být umožněn dálkový přístup k údajům v neveřejné části evidence skutečných majitelů, se doplňují (1) poskytovatelé dotací a veřejné finanční podpory a (2) Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (dále „Rada“). Návazně na doplnění nových písmen se upravuje odkaz v odstavci 3.

Poskytovatelé i Rada si dálkový přístup budou moci zřídit dle stávajících pravidel § 17 zákona o ESM.

Ad (1)

Ustanovení některých zákonů [§ 14 odst. 3 písm. e) bod 2. zákona 218/2000 Sb. a § 10a odst. 3 písm. f) bod 2. zákona č. 250/2000 Sb.] vyžadují po žadatelích o dotaci dokládat údaje o skutečném majiteli, je-li žadatel právnickou osobou. Konkrétně se vyžaduje přímo výpis z evidence skutečných majitelů ve formě úplného výpisu.

Stávají režim je v praxi nevhodný a spojený se zbytečnou administrativou, kdy žadatelé dokládají údaje, kterými státní správa již disponuje. Dnešní podoba nevyhovuje principům digitálně přívětivé legislativy (zásada only once, tedy sdělovat údaje pouze jednou) a představuje pro žadatele zbytečnou administrativní zátěž. Zátěž paradoxně vzniká i na straně poskytovatele, který musí s žadatelem dále komunikovat a řešit doplnění podkladů žádosti.

Nepraktičnost se ve zvýšené míře projevuje v případě právnických osob, které nemají zřízenu datovou schránku (především spolky), a nemohou proto jednoduše získat úplný výpis z evidence. Kvůli získání úplného výpisu musí tito žadatelé kontaktovat příslušný soud. Tím je zbytečně zatěžována i administrativa soudu. Situace je absurdní navíc tím, že údaje obsažené v úplném výpise se zpravidla v případech spolků (u nich probíhá automatický průpis údajů ze spolkového rejstříku) nijak neliší od údajů dostupných z veřejné části evidence.

Nově popsané problémy odpadnou, jelikož poskytovatelé si budou údaje z evidence skutečných majitelů (úplné výpisy) zjišťovat napřímo. Uplatní se § 7 zákona 12/2020 Sb., o právu na digitální služby a o změně některých zákonů. Obecně lze odkázat i na pravidlo § 6 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů.

Lze doplnit, že ustanovení nedopadá jen na poskytovatele dotací a nevratných finančních výpomocí ve smyslu velkých a malých rozpočtových pravidel, ale na tuzemské poskytovatele jakýchkoli dotací i podle jiných právních předpisů.

Ad (2)

Neomezený přístup Rady do evidence je nezbytný pro možnost řádného výkonu její působnosti podle zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů. Úkolem Rady je dohlížet nad zachováváním plurality informací a transparentnosti vlastnictví ve vysílání.

Přístup Rady ke všem údajům v evidenci je nezbytný rovněž pro plnění její působnosti podle zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů. Zákaz provozování rozhlasového a televizního vysílání veřejnými funkcionáři je spojen s příslušnou působností Rady stanovenou v zákoně č. 231/2001 Sb. (odejmout v případě porušení zákazu příslušnou licenci).

K bodu 24 (§ 33a)

Nové procesní pravidlo reaguje na podstatné změny § 7 zákona o ESM ve znění návrhu. Posouzení, zda právnická osoba má, nebo nemá skutečného majitele, tedy zda na ní vůbec dopadá evidenční povinnost, může předpokládat zhodnocení, zda byly splněny podmínky § 7 odst. 1 písm. b) zákona o ESM ve znění návrhu. Takové posouzení se navrhuje svěřit soudu v rámci zvláštního řízení.

Odstavec 1

Předmětem řízení může být otázka týkající se jak právnické osoby uvedené ve výčtu § 7 odst. 2 zákona o ESM ve znění návrhu, tak teoreticky i osoby na tomto seznamu neuvedené. Řízení nelze vést o osobách uvedených v § 7 odst. 1 písm. a) zákona o ESM ve znění návrhu, protože u nich je jednoznačně stanoveno, že skutečného majitele nemají.

Cílem řízení je konstatovat, zda právnická osoba spadá pod režim § 7 odst. 1 písm. b) zákona o ESM ve znění návrhu. Toto konstatování bude pro dotčené právnické osoby významné při jednání s třetími stranami, zejména s povinnými osobami dle AML zákona nebo s orgány veřejné správy (např. v rámci dotačního řízení). Potvrzení skutečnosti, že právnická osoba je osobou podle § 7 odst. 1 písm. b) zákona o ESM ve znění návrhu a tedy nemá skutečného majitele, znamená, že u takové právnické osoby se skutečný majitel nezjišťuje ani neeviduje.

Soudem příslušným k vedení tohoto specifického řízení [o výjimce podle § 7 odst. písm. b) zákona o ESM] je soud, který by byl příslušný k zápisu (podle § 19 zákona o ESM). Řízení může soud zahájit buď na návrh právnické osoby, která tvrdí, že spadá pod danou výjimku, nebo i bez návrhu, je-li to vhodné k ochraně práv třetích osob. V případě řízení zahájeného na návrh právnické osoby samé se oproti obecné právní úpravě určovací žaloby (§ 80 občanského soudního řádu) neuplatní požadavek na doložení naléhavého právního zájmu. Ten lze v případě řízení na návrh právnické osoby předpokládat.

Pro návrh není stanovena speciální forma jako v případě formulářového návrhu na zápis. Návrh se podá v souladu s občanským soudním řádem. Navrhovatel by měl logicky spolu s návrhem doložit, na základě čeho se domnívá, že spadá pod režim výjimky. Návrh není zpoplatněn.

Soud zahajuje řízení podle navrhovaného § 33a zákona o ESM (dále také „řízení o evidenční výjimce“) z moci úřední jen za předpokladu, že to je vhodné k ochraně práv třetích osob.

Navazuje se na formulaci § 44 odst. 1 zákona o ESM. Třetími sobami lze rozumět ty, které mají či mohou mít vztah k evidující osobě, ale také případně širší veřejnost, může-li být nejasná pozice právnické osoby v rozporu s veřejným zájmem (s ohledem na povahu a poměry dané právnické osoby, které se nesrovnalost týká).

Účastníkem řízení bude pouze právnické osoba, o kterou se jedná. Žádná specifika daného řízení upravena nebudou. Použije se obecná právní úprava občanského soudního řádu. Proti rozhodnutí je přípustné odvolání.

Speciální postup dle navrženého ustanovení je třeba odlišit od situace, kdy právnické osoba nemá zapsaného skutečného majitele, ač jej zapsaného mít má. V takovém případě je třeba využít postupy v rámci řízení o nesrovnalosti. Je však možné uvažovat i situace, kdy bude soudu oznámena nesrovnalost, ale ve skutečnosti se tato domnělá nesrovnalost bude týkat právě subjektu spadajícímu pod výjimku § 7 zákona o ESM. V takovém případě bude soud moci zahájit řízení dle navrhovaného ustanovení.

Pokud soud rozhodne, že právnické osoba není osobou podle § 7 odst. 1 písm. b) zákona o ESM ve znění návrhu a nedopadá na ni výjimka z evidenční povinnosti, je tím potvrzeno, že právnická osoba má mít zapsaného skutečného majitele. Další postup se bude odvíjet především od toho, zda právnická osoba má v okamžiku rozhodnutí zapsané skutečné majitele. Pokud skutečné majitele zapsané nemá, jedná se o nesrovnalost a soud by měl evidující osobu vyzvat podle § 43 zákona o ESM k nápravě. Následně soud může přistoupit také k řízení o nesrovnalosti (§ 44 a násl. zákona o ESM).

Návrh výslovně neřeší situace pomyslného konfliktu řízení o evidenční výjimce a řízení o návrhu na zápis nebo řízení o nesrovnalosti. Formálně totiž ke konfliktu nedochází.

V rámci obou uvedených řízení je obecně třeba, aby soud nejprve vyhodnotil, zda vůbec jde v dané věci o evidující osoby, tj. zda je naplněna základní podmínka řízení. Jelikož podle § 26 odst. 1 zákona o ESM návrh může podat zásadně jen evidující osoba, soud musí vždy zkoumat, zda navrhovatel vůbec je evidující osobou ve smyslu § 2 písm. j) zákona o ESM [§ 2 písm. h) zákona o ESM ve znění návrhu]. Stejnou úvahu musí vést i notář, má-li provést zápis na žádost. Obdobně lze řízení o nesrovnalosti vést pouze s evidující osobou (§ 44 odst. 3 zákona o ESM). Jinak řečeno, soud by vždy měl posuzovat, zda subjekt, o kterém vede řízení o návrhu na zápisu nebo o nesrovnalosti vůbec spadá pod režim zákona o ESM.

V praxi se však mohou vyskytnout situace, kdy otázku, zda subjekt má skutečného majitele, nastolí až iniciativa subjektu samého s využitím navrhovaného § 33a. To samo o sobě neznamená, že by soud musel řízení o návrhu na zápis nebo o nesrovnalosti přerušovat. Může však v daných řízeních podmínky řízení vždy přezkoumat (§ 103 občanského soudního řádu).

Vazba řízení o evidenční výjimce a ostatních řízeních podle zákona o ESM proto není formálně zavedena, ale spíše je dána fakticky. Soud současně není třeba v tomto ohledu jakkoli limitovat nebo korigovat, protože věcné posouzení tak jako tak provádí on. V rámci jakého řízení a v jakém pořadí soud provede vyhodnocení, zda subjekt má skutečného majitele, je spíše otázkou konkrétní procesní efektivity.

Shledá-li soud v řízení o zápisu, že navrhovatel není evidující osobou, návrh podle § 28 odst. 1 písm. a) zákona o ESM odmítne. Jeví se následně logické, aby stejný závěr učinil i v řízení o evidenční výjimce. Z praktického hlediska by bylo smysluplné, aby i v takovém případě sám řízení o evidenční výjimce zahájil (je-li to současně vhodné k ochraně práv třetích osob). Pokud by teoreticky soud nejprve rozhodl v řízení o evidenční výjimce, může následně odmítnout i návrh na zápis. Obdobný postup lze uvažovat i v řízení o nesrovnalosti, které by se v takové situaci zastavilo.

Pokud by teoreticky došlo k zápisu (ať už ze strany soudu či notáře) či konstatování nesrovnalosti a následně k rozhodnutí, že subjekt nemá podle § 7 odst. 1 písm. a) zákona o ESM ve znění návrhu skutečného majitele, nepůsobí to žádné zásadní komplikace. Soud by pouze nechal zápisy ve vztahu k danému subjektu vymazat a zajistil podle navrhovaného odstavce 2 uveřejnění informace, že subjekt skutečného majitele nemá. Historické nesprávné údaje by zůstaly součástí soudního spisu.

Lze také uvažovat situaci, kdy je nejprve zahájeno řízení o evidenční výjimce a až poté dorazí návrh na zápis. V takovém případě je žádoucí vyčkat vyřešení primární otázky, tzn., zda se na subjekt aplikuje § 7 odst. 1 písm. b) zákona o ESM v navrhovaném znění. Soud ostatně není limitován lhůtou pro rozhodnutí. Nic však formálně soudu nebrání případně řízení o návrhu na zápis vést. Může si totiž interně vyhodnotit, že návrh podle navrženého § 33a je zjevně neopodstatněný a dojde k jeho zamítnutí.

Odstavec 2

Z praktického hlediska je podstatné, aby deklarace absence evidenční povinnosti byla vyjádřena i prostřednictvím informačního systému evidence skutečných majitelů. Soud proto do 3 dnů ode dne, kdy usnesení nabylo právní moci, zajistí uveřejnění takové skutečnosti prostřednictvím webového rozhraní evidence. Uživatelé evidence seznají, že právnická osoba je z evidenční povinnosti vyňata; to bude zajištěno informativní hláškou při vyhledání daného subjektu v evidenci. Z hlášky má být zřejmé, že subjekt podle § 7 zákona o ESM nemá skutečného majitele a tedy ani evidenční povinnost. Obdobná hlášení je známé již ze současného rozhraní informačního systému.

K bodu 25 (§ 38 odst. 1 a 2)

Navrhuje se upravit stávající terminologickou nepřesnost, kdy se v případě automatického průpisu nepřímých skutečných majitelů podle § 38 odst. 1 a 2 zákona o ESM hovoří o skutečném majiteli právnické osoby obecně. Pravidlo však z povahy věci má mířit pouze na korporace, protože jen vůči jim lze smysluplně následně aplikovat § 38 odst. 4 zákona o ESM (respektive nově dle návrhu odstavec 7). Pokud je totiž společníkem např. nadace, neplatí, že její skuteční majitelé jsou i skutečnými majiteli obchodní korporace, jejímž je společníkem. Došlo by nesprávně k automatickému průpisu formálních skutečných majitelů podle § 6 zákona o ESM ke korporaci, u které lze určovat pouze skutečného majitele materiálního (podle § 4 zákona o ESM), případě náhradního (podle § 5 zákona o ESM). Takový průpis by zpravidla nebyl v souladu se skutečností, a proto ani v současnosti takto nefunguje.

K bodům 26 až 28 (§ 38)

Odstavce 1 a 2

Doplněním dovětku do § 38 odst. 1 písm. b) a odst. 2 písm. b) zákona o ESM se vyjasňuje, že průpis nepřímého skutečného majitele je v těchto případech podmíněn pravidly § 38 odst. 7 zákona o ESM ve znění návrhu. Návrh odstavce 7 funkčně odpovídá stávajícímu § 38 odst. 4 zákon o ESM, který také v zásadě podmiňuje průpis uplatněním pravidel výpočtu nepřímého podílu. Navrhuje se však pravidla upravit nikoli odkazem, ale výslovně v daném ustanovení.

Odstavce 3 a 6

Navrhuje se upravit pravidlo automatického průpisu i pro právní formu veřejné obchodní společnosti. Dosavadní § 38 zákona o ESM na veřejnou obchodní společnost nemíří, protože u ní nelze zjistit velikost podílů jednotlivých společníků z údajů zapsaných v obchodním rejstříku. Výsledek automatického průpisu by byl neúplný a potenciálně nesprávný.

V praxi se ukázalo, že v případě veřejných obchodních společností je plnění evidenční povinnost vůči evidenci skutečných majitelů velmi malé (pouze 12,5 %). Důvodem přitom zjevně není záměr či snaha skrývat netransparentní struktury, ale spíše neznalost dotčených subjektů. U těchto společností je struktury vztahů typicky jednoduchá, osoby společníků se v průběhu času nemění.

S cílem efektivního a administrativně jednoduchého zvýšení počtu evidovaných skutečných majitelů u veřejných obchodních společností se navrhuje zavést specifická pravidla automatického průpisu pro tento typ subjektu. V důsledku návrhu dojde k zásadnímu zvýšení plnění evidenční povinnosti ze strany veřejných obchodních společností.

Jelikož ze zápisu v obchodním rejstříku nelze seznat výši podílů jednotlivých společníků, navrhuje se odstavec 6, podle kterého se pro účely průpisu všechny podíly považují za stejně velké. Pro pozici skutečného majitele na základě podílu je obecně třeba překročit 25% hranici velikosti podílu. Navrhovaný odstavec 3 proto může dopadnout jen na veřejné obchodní společnosti, které mají 2 nebo 3 společníky. Předpokládá se, že podíly společníků jsou stejné (tj. poloviční nebo třetinové), přičemž tak tomu v případě veřejné obchodní společnosti nejčastěji skutečně i je.

Dle dostupných údajů je veřejných obchodních společností s 2 nebo 3 společníky přibližně 80 %. Na tyto bude případně pravidlo moci dopadnout. V ostatních případech, kdy bude zpravidla

Z 5684 zapsaných veřejných obchodních společností má zaspaného skutečného majitele jen 711 subjektů. Data z informačního systému veřejných rejstříků ke dni 14. 4. 2022.

dán důvod pro určení náhradního skutečného majitele podle § 5 zákona o ESM, bude nově možné využít pravidlo § 41 odst. 3 zákona o ESM.

I v případě veřejné obchodní společnosti bude obecně platit, že automatický průpis nezbavuje evidující osoby povinnosti zapsat správné údaje, pokud průpis neodpovídá skutečnému stavu nebo je neúplný. Má se však za to, že evidující osoba, u které se automatický průpis uplatnil, splnila svou evidenční povinnost (§ 9 odst. 2 zákona o ESM).

Odstavec 4

Dochází k reformulaci a přeznačení stávajícího odstavce 3, jeho účel a obsah se však zásadně nemění.

Navrhuje se předně zrušit neaplikovatelnou část pravidla dopadající na zahraniční spolky, protože tyto právnické osoby podle § 12 odst. 1 zákona o ESM vůbec nemají evidenční povinnost. Zahraniční spolky nemají sídlo na území České republiky, nejde o tuzemské právnické osoby.

V návaznosti na zrušení výjimek v § 7 odst. 2 zákona o ESM ve znění návrhu se pravidlo o automatickém průpisu doplňuje o právní formy právnických osob, které se zapisují do veřejného rejstříku podle rejstříkového zákona (stávající vyjmenované právní formy právnických osob zůstávají zachovány). Navržené řešení do značné míry zbaví dotčené právnické osoby jakýchkoli administrativních povinností spojených s novou evidenční povinností. Dle aktuálních údajůby v důsledku aplikace pravidla došlo k automatickému splnění evidenční povinnosti téměř v 94 % dotčených případů:

Právní forma Počet subjektů zapsanýchPočet subjektů sePodíl

ve veřejném rejstříkuzapsaným statutárnímv % orgánem

Společenství73 108 72 856 99,7 vlastníků jednotek Odborová organizace 7 386 2 691 36,4 Organizace78 32 41 zaměstnavatelů Okresní nebo215 210 97,7 regionální komora Souhrnně 80 787 75 789 93,8

Automatický průpis je mechanismus přebírání některých údajů z veřejných rejstříků do evidence skutečných majitelů. Automatický průpis zajišťuje sám informační systém, pro evidující osoby je bezplatný. Automatický průpis je zásadně nezávislý na aktivitě evidující osoby a nastává automaticky, odpovídá-li situace ve veřejném rejstříku zákonným předpokladům. Průpis není jednorázový, ale představuje dynamické propojení stavu zápisu ve

Data z informačního systému veřejných rejstříků ke dni 25. 3. 2022. V číselníku právních forem Českého statistického úřadu vedeno pod označením „Komora (s výjimkou profesních komor)“.

veřejném rejstříku s evidencí skutečných majitelů. Dojde-li ke změně ve veřejném rejstříku, která má vliv na pozici skutečného majitele (např. změní-li se člen statutárního orgánu), projeví se změna i v evidenci skutečných majitelů. Automatický průpis nezbavuje evidující osoby povinnosti zapsat správné údaje, pokud průpis neodpovídá skutečnému stavu nebo je neúplný. Má se však za to, že evidující osoba, u které se automatický průpis uplatnil, splnila svou evidenční povinnost (§ 9 odst. 2 ZESM).

Pro úplnost lze uvést, že návrh nezmiňuje tzv. začleněné společenstvo podle zákona č. 301/1992 Sb., o Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky, ve znění pozdějších předpisů [v současnosti uvedené v § 7 písm. m) zákona o ESM], jelikož nejde o samostatnou právní formu. Začleněná společenstva jsou spolky podle občanského zákoníku, takže na ně pravidlo již dopadá.

Konečně se v návaznosti na § 4 odst. 5 zákona o ESM ve znění návrhu ruší pravidlo o automatickém průpisu nepřímého skutečného majitele v případě dotčených právnických osob.

Odstavec 5

V návaznosti na zrušení výjimek v § 7 odst. 2 zákona o ESM ve znění návrhu se doplňuje nové pravidlo automatického průpisu. Na rozdíl od stávající úpravy by informační systém měl čerpat data nikoli z veřejného rejstříku podle rejstříkového zákona, ale z registru osob ve smyslu zákona č. 111/2009 Sb., o základních registrech, ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon o základních registrech“). Vymezení pojmu automatického průpisu s touto možností již dle stávající úpravy § 2 písm. n) zákona o ESM počítá.

Právní formy právnických osob, na které má ustanovení dopadat, nejsou zapisovány do veřejného rejstříku podle rejstříkového zákona, ale do samostatných registrů. Jde o rejstřík honebních společenstev (vedený orgánem státní správy myslivosti, tj. příslušnými obecními úřady obcí s rozšířenou působností), rejstřík politických stran a hnutí (vedený Ministerstvem vnitra) a rejstříky registrovaných církví a náboženských společností a dalších právnických osob (vedené Ministerstvem kultury). Čerpání údajů přímo z těchto rejstříků by bylo technicky velmi složité, protože nejde o informačními systémy veřejné správy. Uvedené registry jsou technicky řešeny různorodě.

Chce se proto přebírat data přímo z registru osob, ve kterém se podle § 26 zákona o základních registrech o každé právnické osobě vedou i údaje o jejím statutárním orgánu, jakož i o fyzické osobě v obdobném postavení nebo osobě zastupující právnickou osobu v tomto orgánu [§ 26 odst. 2 písm. i) až n) zákona o základních registrech]. Automatický průpis těchto osob jakožto skutečných majitelů je odůvodněn pravidlem § 4 odst. 2 zákona o ESM v navrženém znění, protože u těchto osob se uplatní domněnka pozice skutečného majitele.

Z technického hlediska by čerpání dat z registru osob do evidence skutečných majitelů nemělo být problematické. Využije se existující služby ROS. V souvislosti s návrhem nevznikne potřeba připravovat nové služby.

Předpokladem samozřejmě bude, že potřebné údaje o členech statutárního orgánu budou v registru osob v úplnosti zapsány příslušnými editory registru osob, tj. subjekty, které vedou výše zmíněné rejstříky. Úprava stojí na předpokladu, že se převezmou ta data, která budou dostupná. Nebude-li možné ze základního registru získat veškerá potřebná data, nebude průpis úplný a evidující osoba bude muset evidenční povinnost splnit standardní cestou, tj. podáním návrhu na zápis soudu nebo žádosti o zápis notáři. V drtivé většině případů však budou propisovány fyzické osoby, které jsou současně vedeny v registru obyvatel, takže potřeba zajišťovat zápisy manuálně vznikne výjimečně.

Počet dotčených subjektů není v porovnání s jinými subjekty zásadní.

Právní forma Počet subjektů

Honební společenstvo4251 Politická strana a politické hnutí246 Církevní právnická osoba5383

Navržené řešení by do značné míry zbavilo dotčené právnické osoby jakýchkoli administrativních povinností spojených s novou evidenční povinností. Automatický průpis by zajišťoval sám informační systém. Automatický průpis je pro evidující osoby bezplatný a zásadně nezávislý na aktivitě evidující osoby. Bude nastávat automaticky, bude-li odpovídat situace v registru osob zákonným předpokladům. Automatický průpis není jednorázový, ale představuje dynamické propojení stavu zápisu v registru osob s evidencí skutečných majitelů. Dojde-li ke změně v registru osob, která má vliv na pozici skutečného majitele (např. změní-li se člen statutárního orgánu), projeví se změna i v evidenci skutečných majitelů. Automatický průpis nezbavuje evidující osoby povinnosti zapsat správné údaje, pokud průpis neodpovídá skutečnému stavu nebo je neúplný. Má se však za to, že evidující osoba, u které se automatický průpis uplatnil, splnila svou evidenční povinnost (§ 9 odst. 2 ZESM).

Dosavadní úprava § 38 odst. 4 zákona o ESM se posunuje do odstavce 7, přičemž však dochází k reformulaci těchto pravidel (viz níže).

Odstavec 7

Návrh funkčně odpovídá stávajícímu § 38 odst. 4 zákon o ESM, který také v zásadě podmiňuje průpis uplatněním pravidel výpočtu nepřímého podílu. Navrhuje se však pravidla upravit nikoli odkazem, ale výslovně v daném ustanovení.

Navrhovaný odstavec 7 slouží pro účely automatického vyhodnocení (ze strany informačního systému), zda prostředkující podíly mohou prostředkovat pozici nepřímého skutečného majitele v případech podle § 38 odst. 1 písm. b) a odst. 2 písm. b) zákona o ESM. Nově se pravidlo vztahuje i na případy akciových společností s jediným akcionářem, protože tímto akcionářem může být jiná korporace se zapsaným skutečným majitelem, případně jiná korporace

Data z internetových stránek Ministerstva financí, systému ARES (dostupné zde) ze dne 25. 3. 2022. Data z internetových stránek Ministerstva vnitra (dostupné zde) ze dne 25. 3. 2022. Data z internetových stránek Ministerstva kultury (dostupné zde) ze dne 25. 3. 2022.

podléhající automatickému průpisu (typicky společnost s ručením omezeným). Je zohledněn i nově zaváděný automatický průpis u veřejných obchodních společností.

Stejně jako doposud informační systém nebude schopen rozpoznat, jaká práva jsou s podílem spojena. Vychází se z předpokladu, že veškeré podíly, které mechanismus vyhodnocuje, jsou základní a jsou s nimi spojena hlasovací práva i práva na podíl na zisku. Výčet navrženého odstavce 7 je alternativní.

Písmeno a)

Navržené písmeno a) reflektuje pravidlo § 4 odst. 1 písm. c) zákona o ESM v navrženém znění. Záměrně se hovoří až o podílech v navázaných korporacích, tj. nikoli v korporaci, která je předmětem daného výpočtu (společnosti s ručením omezeným nebo akciové společnosti). Navázanými korporacemi se rozumí korporace propojené v rámci struktury vztahů, tj. navázané v rámci jednoho nebo více řetězení. Systém bude propočítávat, o kom lze mít za to, že ovládá společníky, kteří mají více než 25% podíl na společnosti s ručením omezeným, respektive kdo ovládá jediného akcionáře akciové společnosti. S ohledem na principiálně limitované možnosti automatického vyhodnocení se pracuje se základní domněnkou ovládání podle § 75 odst. 2 zákona o obchodních korporacích, kterou jedinou lze zohledňovat na základě údajů dostupných v obchodním rejstříku.

Písmeno b)

Písmeno b) reflektuje pravidlo § 4 odst. 1 písm. a) a b) zákona o ESM v navrženém znění, respektive odkazuje na pravidla výpočtu nepřímého vlastnického podílu podle § 4 odst. 7 zákona o ESM v navrženém znění. Systém vedle výpočtu podle navrženého písmene a) propočítává i to, zda někdo má nepřímý podíl a v jaké výši. Takto funguje systém již dnes.

Písmeno c)

Navržené písmeno c) reflektuje specifickou situaci, kdy má dojít k průpisu nepřímého náhradního skutečného majitele, a to v návaznosti na pravidlo § 5 odst. 3 zákona o ESM v navrženém znění (v podrobnostech viz výše). Oproti postupu podle navrženého písmene a) již zde systém musí sledovat, že i přímý podíl na zkoumané obchodní společnosti (společnosti s ručením omezeným nebo akciové společnosti) naplňuje domněnku ovládání podle § 75 odst. 2 zákona o obchodních korporacích. Aby systém mohl propsat náhradního skutečného majitele od mateřské společnosti, musí mít mateřská společnost v dceřiné společnosti 40% nebo větší podíl, aniž má někdo stejný nebo větší podíl (a obdobně v případných dalších prostředkujících korporacích).

K bodu 29 (§ 39)

Změna navazuje na nový § 38 odst. 5 zákona o ESM v navrženém znění, který upravuje automatické průpisy z registru osob.

Automatický výmaz skutečného majitele proběhne v důsledku deklaratorního výmazu osoby z registru osob. Výmaz skutečného majitele nastane až s určitým odstupem od zániku právnické osoby (zpravidla v řádu dnů), což však nijak zásadně nesnižuje výhody navrženého mechanismu. Nelze předpokládat, že by navržený režim mohl vést k právní nejistotě.

K bodu 30 (§ 40)

Ustanovení reaguje na skutečnost, že při využití mechanismu automatických průpisů z pochopitelných důvodů není možné seznat skutečný den, od kterého je fyzická osoba skutečným majitelem, ale jen den, kdy došlo k zápisu rozhodné skutečnosti do veřejného rejstříku, respektive do registru obyvatel.

Např. v případě společníka společnosti s ručením omezeným nelze ze zápisu v obchodním rejstříku seznat den nabytí účinků smlouvy o převodu podílu, ale pouze den, kdy k zápisu tohoto společníka došlo. Skutečný den vzniku postavení je případně možné seznat z dokumentů ve sbírce listin, kterou však mechanismus automatického průpisu zohledňovat neumí. Obdobná bude situace při průpisu členů statutárního orgánu podle § 38 odst. 43 a 5 zákona o ESM ve znění návrhu. Proto systém propisuje tento den jako den vzniku postavení skutečného majitele, aby výsledek průpisu nebyl neúplný. Takto systém funguje i dnes.

Jelikož by se zpravidla mělo jednat o rozdíly v řádu pouze několik dnů, navrhuje se zároveň stanovit, že takto propsaný údaj nepůsobí nesrovnalost ani porušení povinnosti podle § 9 odst. 1 zákona o ESM. Daná nepřesnost, způsobená přímo mechanismem automatického průpisu, sama o sobě nebude moci vést k ohlášení nesrovnalosti (podle § 42 zákona o ESM a § 15a AML zákona) či k řízení o nesrovnalosti. Nebude ji ani možné vnímat jako nezajištění souladu zápisu se skutečném stavem.

Navržené ustanovení se uplatní i zpětně, tzn. i ve vztahu k automatickým průpisům proběhlým dle dosavadní právní úpravy. To platí i o pravidle, že daný propsaný údaj nepůsobí nesrovnalost ani porušení povinnosti podle § 9 odst. 1 zákona o ESM.

K bodu 31 a 16 (§ 41 odst. 3 a § 9 odst. 2)

Navrhuje se umožnit evidujícím osobám, u nichž je nebo má být zapsán skutečný majitel podle domněnky § 4 odst. 5 zákona o ESM ve znění návrhu nebo náhradní skutečný majitel podle § 5 odst. 1 zákona o ESM, nastavit speciální automatický průpis členů jejich statutárního orgánu (nebo osob v obdobném postavení nebo osob, které jsou zástupcem právnické osoby v tomto orgánu).

Úprava umožní relativně velké skupině korporací, na které však nedopadá režim § 38 zákona o ESM, aby přesto využívaly mechanismus automatického průpisu. Vychází se z úvahy, že pokud je u korporace určen skutečný majitel podle § 5 odst. 1 zákona o ESM, je tomu zpravidla proto, že materiálního skutečného majitele nemá, a určí jako náhradního skutečného majitele osoby ve svém vrcholném vedení. Těmi budou, zvláště v případě českých korporací, právě členové statutárního orgánu, kteří jsou vždy zjistitelní z veřejného (obchodního) rejstříku.

Úprava cílí především na obchodní korporace (ať už obchodní společnosti nebo družstva), které mají větší počet společníků s menšími podíly. Taková korporace stabilně spadá pod režim § 5 odst. 1 zákona o ESM. V současnosti však je v případě těchto korporací nutné při každé změně člena statutárního orgánu současně zajistit i aktualizaci údajů v evidenci skutečných majitelů, což je z administrativního i finančního hlediska zbytná zátěž. Nově proto postačí podat již jeden návrh (žádost) a následně budou změny ve statutárním orgánu automaticky promítány do evidence skutečných majitelů.

Navrhovaný režim automatického průpisu bude muset evidující osoba nejprve aktivovat, a to prostřednictvím běžného návrhu na zápis. V návrhovém formuláři v rámci zápisu skutečného majitele podle § 5 zákona o ESM uživatel zaškrtne, že náhradními skutečnými majiteli jsou nyní i do budoucna všechny fyzické osoby, které jsou zapsány ve veřejném rejstříku jako členové jejího statutárního orgánu (případně zástupci právnických osob v tomto orgánu). Stejnou možnost bude mít i notář v rámci vyřizování žádosti o zápis. Podmínkou vyhovění takovému návrhu (žádosti) bude, že je dán důvod pro určení skutečného majitele podle § 5 odst. 1 zákona o ESM. Návrh i žádost budou zpoplatněny jako běžný návrh na zápis (žádost o zápis).

V případě určení skutečného majitele podle § 4 odst. 5 zákona o ESM ve znění návrhu bude mechanismus fungovat obdobně, jak v případě náhradního skutečného majitele. Rozdíl bude v povaze postavení propisovaných skutečných majitelů. Odkaz na určení skutečného majitele podle § 4 odst. 5 zákona o ESM ve znění návrhu a i následný průpis budou využitelné pouze pro malou, nikoli však nevýznamnou skupinu právnických osob (např. Česká kancelář pojistitelů podle zákona č. 168/1999 Sb.). U většiny nikoli obchodních korporací se totiž uplatní automatický průpis podle § 38 odst. 4 nebo 5 zákona o ESM ve znění návrhu.

Návazně se upravuje odkaz v § 9 odst. 2 zákona o ESM.

K bodu 32 (§ 45 odst. 2)

Staví se najisto, že se zapisuje poznámka o nesrovnalosti spočívající v absenci jakéhokoli zápisu. V takovém případě se poznámka zapisuje mimo řízení o nesrovnalosti. Úprava bude relevantní, zejména vyhodnotí-li soud, že řízení o nesrovnalosti nezahájí. K takovému závěru může dojít například tehdy, pokud se ukáže, že předmětná právnické osoba je neaktivní a vedení řízení o nesrovnalosti by bylo neefektivní a v důsledku zbytečné. I v takové chvíli je však žádoucí poznámku zapsat, aby bylo pro uživatele evidence zřejmé, že se věcí soud zabýval.

K bodu 34 (§ 53 odst. 1 a § 54 odst. 1)

Ustanovení § 53 odst. 1 a § 54 odst. 1 zákona o ESM hovoří o zákazu výplaty a sistaci hlasovacích práv „jemu“ (tj. skutečnému majiteli) a „právnické osobě nebo právnímu uspořádání, jejichž je skutečný majitel rovněž skutečným majitelem“. Aplikace daného pravidla v případě nezapsání náhradního skutečného majitele je v současnosti diskutabilní, a to zejména v případech podřízených osob v řetězci podřízené podle pravidla § 5 odst. 3 zákona o ESM.

Konstrukce a smysl pravidla směřuje na zákaz výplaty zisku a sistaci hlasovacích práv ve vztahu k materiálnímu skutečnému majiteli (přímému i nepřímému). To plyne již ze slov „vyplatit jemu“, která značí výplatu fyzické osobě. Zároveň jsou postihována práva, která obecně konstituují materiální pozici skutečného majitele. Primárním cílem a smyslem přísných zákazů § 53 a 54 zákona o ESM je posilovat transparentnost skutečného směřování finančních toků a skutečného generování vlivu.

Chce se proto postavit najisto, že v případě korporátních struktur bez materiálního skutečného majitele se zákazy uplatnit nemají. Takto přísný přístup by byl v předmětných zásadně transparentních situacích nedůvodný. Byť není žádoucí, aby náhradní skuteční majitelé – vrcholní manažeři – nebyli v evidenci řádně zapsáni, je třeba zohlednit, že zapisováni jsou pouze v případě roztříštěné vlastnické struktury, a informační hodnota zápisu je tak méně významná. Na manažerských pozicích navíc může docházet k relativně častému obměňování. Lze předpokládat, že častěji dochází i k opomenutí zápisu do evidence.

Navržené pravidlo v zásadě dopadá na 2 situace.

(1) Nezapsaným náhradním skutečným majitelem je osoba ve vrcholném vedení, která je současně společníkem evidující osoby. Podstatné však je, že její podíl není takový, aby založil pozici materiálního skutečného majitele podle § 4 zákona o ESM ve znění návrhu. Pokud např. bude náhradním skutečným majitelem člen představenstva obchodní společnosti, který bude současně akcionářem s 1% podílem (např. na základě manažerského motivačního programu), jeho případné nezapsání do evidence by bez navrhovaného pravidla teoreticky mohlo znemožnit vyplatit mu zisk či výkon jeho hlasovacích práv.

(2) Nezapsanými náhradními skutečnými majiteli jsou osoby ve vrcholném vedení korporace na vrcholu řetězení určované podle § 5 odst. 3 zákona o ESM. V praxi v těchto případech hrozí jednak nepřesné určení osob ve vrcholném vedení určité korporace (např. pro neochotu či nepochopení ze strany vrcholného vedení v třetí zemi při poskytování součinnosti evidující osobě, typické jsou v těchto případech nesnáze se získáním osobních údajů), jednak nesprávné určení korporace (v nesprávné úrovni struktury), u níž se mají zjistit osoby ve vrcholném vedení. Aplikace § 53 odst. 1 a 54 odst. 1 zákona o ESM by v daném případě představovala nedůvodně přísný přístup. Pro spíše formální pochybení by negativní důsledky dopadaly také na množství právnických i fyzických osob, které skutečnými majiteli nejsou.

Je třeba zdůraznit, že pravidlo má za cíl jednoznačně vyřešit doktrinální a praktickou nejasnost a nelze a contrario dosavadní znění § 53 a 54 zákona o ESM vykládat tak, že ve výše uvedených případech daná ustanovení dosud neumožňovala výplatu zisku, resp. výkon hlasovacích práv.

K bodu 35 (§ 54 odst. 2)

Navrhuje se prodloužit dobu, ve které nejsou podle § 54 odst. 1 zákona o ESM hlasovací práva sistována. Smyslem stávajícího pravidla je zabránit možnému negativnímu dopadu zákazu výkonu hlasovacích práv v případech, kdy ke změně člena obchodní korporace dochází krátce před rozhodováním nejvyššího orgánu. Cílem je poskytnout čas na zápis nového člena (skutečného majitele) obchodní korporaci, ale i případně přímo skutečnému majiteli, který tak může učinit podle § 26 odst. 3 zákona o ESM.

Stávající lhůta je nevhodně navázána právě na lhůtu 15 dnů podle § 26 odst. 3 zákona o ESM. Je třeba si uvědomit, že lhůta podle § 26 odst. 3 zákona o ESM nezačíná běžet hned okamžikem vzniku rozhodné skutečnosti, ale až po marném uplynutí lhůty k zajištění zápisu podle § 9 odst. 1 věta druhá zákona o ESM. Obchodní korporace má iniciovat zápis skutečného majitele bez zbytečného odkladu po vzniku rozhodné skutečnosti, tzn. obecně v řádu dne či několika málo dnů. Až poté, tzn. např. pod 2 dnech, začíná běžet lhůta podle § 26 odst. 3 zákona o ESM. Reálně skutečný majitel může podat návrh podle § 26 odst. 3 zákona o ESM až např. 17. den od vzniku rozhodné skutečnosti. Je proto žádoucí, aby byla ochranná doba podle § 54 odst. 2 zákona o ESM náležitě prodloužena, aby měl nový společník (skutečný majitel) prostor napravit nečinnost obchodní korporace a nebyl postižen důsledky § 54 odst. 1 zákona o ESM.

K článku II (přechodná ustanovení)

K bodům 1 a 2

Přechodné ustanovení stanovuje lhůtu, ve které budou prostřednictvím nastavení informačního systému evidence skutečných majitelů zajištěny některé změny a doplnění v evidovaných údajích navazující na novou legislativu. Tyto změny a doplnění nelze provést k jednomu okamžiku. Průběh procesu přepisování do dopisování dat v rozsáhlé databázi si vyžádá řádově několik týdnů. I s ohledem na potřebu následné kontroly výsledků přepisovacího programu se stanovuje doba 1 měsíce, ve které by vše mělo být zajištěno. Změny v databázi budou prováděny a nasazovány postupně.

Pomocí přepisovacího programu (skriptu) dojde k:

1. přepočítání a přepsání automatických průpisů dle nových pravidel u subjektů, u nichž je již automatických průpis nastaven podle stávající úpravy (tj. podle § 38 odst. 1 až 4 a 7 zákona o ESM ve znění návrhu), 2. zajištění automatických průpisů u subjektů, které budou mít evidenční povinnost nově (tj. podle § 38 odst. 4 a 5 zákona o ESM ve znění návrhu), a 3. přepsání (přejmenování) některých údajů tak, aby bylo dosaženo souladu s novou právní úpravou, respektive její terminologií.

V návaznosti na zrušení pojmů „koncový příjemce“ a „osoba s koncovým vlivem“ dojde v zápisech k jejich automatizovanému nahrazení obecným pojmem „skutečný majitel podle § 4 zákona č. 37/2021 Sb.“, respektive „skutečný majitel podle § 5a zákona č. 37/2021 Sb.“. Stejně bude pojem „podíl na prospěchu“ nahrazen pojmem „podíl“. Nevznikne potřeba v tomto ohledu zápisy upravovat manuálně (návrhy či žádostmi o zápis).

Druhá věta přechodného ustanovení bodu 2 návrhu navazuje na předchozí pravidla, přičemž nestanovuje přepis údajů, ale zavádí se fikce v tom smyslu, že pokud je zapsán údaj o podílu na hlasovacích právech nebo přímý podíl na prospěchu, považuje se tento údaj také za údaj o „podílu“ obecně. Na rozdíl od první věty přechodného ustanovení bodu 2 návrhu se nechce zasahovat do zapsaných údajů, protože ty jsou v souladu s navrhovanou úpravou a terminologií. Údaj o podílu na hlasovacích právech a údaj o přímém vlastnickém podílu však mají být v souladu s § 4 odst. 1 písm. a) a c) zákona o ESM ve znění návrhu pojímány i jako údaje o „podílu“, aby nevyvstala potřeba tyto zápisy aktualizovat z důvodů terminologických změn a rozšíření v nové první úpravě.

Nové návrhy nebo žádosti o zápis podávané ode dne účinnosti návrhu budou prováděny na základě revidovaných formulářů, které již budou v souladu s novou terminologií zákona.

K bodu 3

Stanovuje se lhůta pro splnění evidenční povinnosti v případě subjektů, o nichž dosud platilo, že skutečného majitele nemají. Jde o speciální úpravu vůči § 9 zákona o ESM, který evidujícím osobám ukládá povinnost zajistit shodu platných údajů v evidenci se skutečným stavem bez zbytečného odkladu po vzniku rozhodné skutečnosti.

Vzhledem k tomu, že u drtivé většiny těchto subjektů bude splnění evidenční povinnosti zajištěno prostřednictvím automatického průpisu, lze mít 6 měsíční lhůtu za dostatečnou. Důvodem neprovedení automatického průpisu zpravidla bude skutečnost, že daný subjekt buď neplní povinnost vůči veřejnému rejstříku (nemá v rozporu s rejstříkovým zákonem zapsán statutární orgán), nebo jeho statutární orgán není v rozporu se zákonem o základních registrech veden v registru osob.

Současně se navrhuje vůči těmto novým subjektům pozastavit mechanismy řešící či reagující na nesrovnalosti v evidenci skutečných majitelů podle zákona o ESM, stejně jako potřebu zjišťování skutečného majitele prostřednictvím evidence (např. podle AML zákona či zákona o zadávání veřejných zakázek). Zjišťování skutečných majitelů z evidence, respektive i případné řešení nesrovnalostí, u dotčených právnických osob je pozastaveno pouze do okamžiku, než je zajištěn první zápis údajů o jejich skutečném majiteli do evidence, nejdéle však po dobu 6 měsíců. Ve většině případů dojde k zajištění zápisu prostřednictvím automatického průpisu krátce po nabytí účinnosti návrhu zákona.

Praktickým předpokladem uplatnění navrženého pravidla bude ověření, zda již právnická osoba nemá skutečného majitele zapsaného. Povinné osoby, ale např. i zadavatelé veřejných zakázek, standardně zkontrolují údaje v evidenci skutečných majitelů. Pokud v evidenci nebudou vedeny žádné údaje a dosud neuběhlo 6 měsíců ode dne účinnosti, nebude ve vztahu k evidenci po omezenou dobu vznikat jakýkoli problém či překážka. Nevznikne nesrovnalost, nebude dán důvod k vyloučení dodavatele podle § 122 odst. 7 písm. a) zákon o zadávání veřejných zakázek, ani nebude třeba mít výpis z evidence k žádosti o dotaci. Pokud však dříve k zápisu skutečného majitele dojde, postupuje se vůči těmto subjektům standardně, např. povinné osoby budou hlásit případné zjištěné nesrovnalosti podle § 15a AML zákona.

Ustanovení má vliv i na případné zjišťování skutečného majitele podle § 53 odst. 2 a 54 odst. 3 zákona o ESM. Pokud bude např. majoritním společníkem obchodní korporace církev, povinnost obchodní korporace jakožto evidující osoby nevyplatit zisk či sistovat hlasovací práva vznikne až v okamžiku, kdy církev bude mít skutečného majitele zapsaného.

K bodu 4

S ohledem na navrhované přechodné ustanovení bodu 9 se stanovuje speciální režim pro právnické osoby a právní uspořádání vzniklé v období jednoho měsíce ode dne účinnosti zákona. V tomto období totiž nebude možné provádět zásahy do evidovaných dat z důvodu rozsáhlého přepisu dat podle přechodných ustanovení bodů 1 a 2 návrhu.

Navrhuje se u těchto subjektů stanovit výjimečný a dočasný režim, během kterého se skutečný majitel nebude zjišťovat z evidence skutečných majitelů. V případě povinných osob to přitom nebude znamenat úplnou rezignaci na zjišťování skutečného majitele, ale pouze to, že dočasně nebude zjišťován z evidence.

K bodu 5

Pro subjekty, které splnily evidenční povinnost podle dosavadní právní úpravy, se stanovuje dodatečná lhůta k zajištění souladu zápisu s požadavky nové legislativy. Volí se stejná lhůta, která platila v obdobné situaci podle § 60 odst. 3 zákona o ESM. Ustanovení představuje speciální úpravu vůči § 9 zákona o ESM. Právnické osoby mají 6 měsíců na to, aby stav zápisu uvedly do souladu s novým vymezením skutečného majitele. Uvedené platí i v případech, kdy v mezidobí (během 6 měsíců přechodného období) dojde ke změně skutečného majitele či zapisovaných údajů.

Ustanovení nemíří na právní uspořádání, jelikož v jejich případě návrh zákona sám o sobě potřebu revidovat zápis nevyvolává. Ustanovení § 5a zákona o ESM v navrhovaném znění nepředstavuje zcela nové pravidlo, ale pouze nové vyjádření stávajícího § 2 písm. c) až e) zákona o ESM.

Druhá věta navrhovaného ustanovení reaguje především na situace, kdy budou v důsledku nové právní úpravy v evidenci skutečných majitelů zapsány i osoby, které skutečnými majiteli podle nových pravidel nebudou (např. v důsledku zrušení § 3 odst. 1 zákona o ESM). K těmto údajům se ze zákona nebude přihlížet. Evidující osoby současně nebudou tyto neaktuální údaje nuceny mazat, protože takový údaj nebude působit nesrovnalost ani porušení evidenční povinnosti podle § 9 odst. 1 zákona o ESM. Potřeba zasahovat do zápisů v důsledku navrhované úpravy se omezí na situace, kdy zápisy nebudou úplné, tj. někteří skuteční majitelé ve smyslu návrhu nebudou evidovaní.

K bodu 6

Navrhuje se ve vztahu k právnickým osobám, které řádně splnily evidenční povinnost podle stávající legislativy, upravit přechodné období, ve kterém nebudou vystaveny negativním důsledkům neaktuálního stavu zápisu způsobeného nepřizpůsobením se nové právní úpravě.

Pro aplikaci ochranného režimu dle navrženého ustanovení bude třeba vždy posoudit, zda stav zápisu ke dni nabytí účinnosti návrhu odpovídal požadavkům dosavadní právní úpravy. Beneficium míří jen na subjekty splňující stávající povinnosti, protože pokud je nesplňují již podle dosavadní úpravy, musely by změnu návrhu zajistit stejnak bez zbytečného odkladu (§ 9 odst. 1 zákona o ESM). Uvedené posouzení bude provádět jak právnická osoba sama (ve vztahu k případnému neaplikování § 52 a násl. zákona o ESM), tak povinné osoby podle AML zákona (v rámci kontroly klientů) a soud (při rozhodování o tom, zda zahájí řízení o nesrovnalosti).

Pokud bude shledáno, že stav zápisu ke dni nabytí účinnosti návrhu odpovídá požadavkům dosavadních předpisů, nebudou na právnickou osobu po omezené období dopadat kontrolní a sankční mechanismy. Z hlediska povinných osob to v praxi znamená, že povinná osoba v případě právnické osoby (klienta) spadající pod uvedený ochranný režim již nebude mít za nesrovnalost, pokud by zápis neodpovídal požadavkům nové úpravy (tj. nebudou zapsány i osoby, které podle předchozí právní úpravy skutečnými majiteli nebyly). Uvedené samozřejmě neznamená, že by povinná osoba neprováděla zjištění skutečného majitele (ve smyslu nové právní úpravy). Pouze bude dočasně limitován postup podle § 15a AML zákona. Obdobně v případě subjektů spadajících pod ochrany režim soud nezahájí řízení o nesrovnalosti, protože ze zákona nepůjde o nesrovnalost.

Ochranné období počne běžet dnem účinnosti návrhu zákona a skončí dnem prvního zápisu nových údajů podle nové právní úpravy, nejpozději však 6 měsíců ode dne účinnosti návrhu zákona. Období je ohraničeno okamžikem zápisu (ve smyslu uveřejnění zápisu), který byl proveden na základě nové právní úpravy, což je vyjádřeno slovy „zápis do evidence skutečných majitelů podle zákona č. 37/2021 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona“. Přerušení ochranného období nezpůsobí případný zápis provedený na základě návrhu či žádosti, jejichž obsah odpovídá úpravě přede dnem účinnosti zákona (podle bodu 8 návrhu takový návrh nebo žádost se posoudí podle dosavadních právních předpisů).

Na rozdíl od přechodného ustanovení bodu 3 návrhu se neomezuje využívání evidence jako takové, protože údaje v evidenci budou stále dostupné. Pravidlo míří pouze na subjekty podle bodu 5 návrhu, tedy na ty, které již zapsané údaje mají. V případě veřejných zakázek stále bude možné ověřit, zda osoba má v evidenci vedeny skutečné majitele, v případě dotací získat výpis z evidence.

Samostatně je v druhé větě přechodného ustanovení bodu 6 návrhu upraveno pozastavení soukromoprávních následků podle § 52 a násl. zákona o ESM. Předpoklady aplikace daného ochranného režimu jsou podobné, jako v případě věty první navrhovaného bodu. Ustanovení může dopadnout pouze na právnické osoby, které evidenční povinnost podle dosavadní úpravy splnily (osoby podle přechodného ustanovení bodu 5 návrhu). Klíčové je vyhodnocení, kdo je skutečným majitelem podle nové právní úpravy. Efekt předmětných ustanovení se nepozastavuje generálně, ale jen vůči těm osobám, které jsou skutečnými majiteli podle nové právní úpravy. Obchodní korporace, respektive evidující osoba bude mít nadále v souvislosti s výplatou zisku či výkonem hlasovacích práv povinnost kontrolovat, kdo jsou její skuteční majitelé. Pokud jimi však budou osoby, které pod vymezení skutečného majitele dosud nespadaly, zákaz výplaty zisku ani sistace hlasovacích práv se na ně v daném období neuplatní.

K bodu 7

Reaguje se na povinnost zápisu den, od kterého osoba skutečným majitelem [§ 13 písm. f) zákona o ESM]. V případě osob, které podle stávající úpravy skutečným majitelem nebyly, je dnem, od kterého jsou skutečným majitelem, ze zákona den nabytí účinnosti návrhu zákona. Ačkoli by navrhované pravidlo bylo možné i interpretačně dovodit, chce se s cílem zjednodušení pozice adresátů normy věc postavit najisto.

Pravidlo bude mít využití zejména v případech právnických osob, u nichž byla dosud stanovena výjimka z evidenční povinnosti (podle § 7 zákona o ESM) a u skutečných majitelů určených nově podle § 4 odst. 1 písm. c) zákona o ESM ve znění návrhu.

K bodu 8

S ohledem na praktičnost a jednoznačnost posuzování návrhů na zápis skutečného majitele se stanovuje, že návrhy doručené soudu, popřípadě žádosti podané notáři, za účinnosti dosavadní právní úpravy se vyřídí v dosavadním právním režimu. Návrhy budou z hmotněprávního hlediska posouzeny podle právní úpravy účinné v okamžiku doručení.

Pravidlo reflektuje také fakt, že tyto návrhy a žádosti budou vycházet ze struktury návrhového formuláře odpovídající stávající legislativě. Nelze přitom vyloučit, že návrh vzniklý s pomocí formuláře funkčního před nabytím účinnosti návrhu zákona bude doručen soudu až po nabytí účinnosti zákona. V takovém případě však již návrh bude posuzován podle nové právní úpravy a patrně nebude odpovídat nové zákonné terminologii, pročež jej bude možné považovat za nesrozumitelný a bude dán důvod k jeho odmítnutí [§ 28 odst. 1 písm. c) zákona o ESM].

Zápisy na základě těchto návrhu či žádostí budou moci proběhnout i po nabytí účinnosti návrhu zákona. Snahou prostřednictvím domluvy s příslušnými soudy a notáři bude, aby tyto návrhy a žádosti byly vyřízeny co nejdříve po nabytí účinnosti návrhu, aby i následně vůči výsledným zápisům bylo během 1 měsíce po nabytí účinnost možné také aplikovat režim přechodného ustanovení bodu 1 návrhu.

Pro úplnost lze uvést, že se nestanovuje zvláštní pravidlo pro případy probíhajících řízení o nesrovnalosti zahájených přede dnem nabytí účinnosti návrhu zákona. Hned ode dne účinnosti návrhu by měl soud případné nesrovnalosti začít posuzovat i podle nové hmotněprávní právní úpravy, a to včetně úpravy přechodných ustanovení.

Bude-li např. nesrovnalost spočívat v evidenci osob, které skutečnými majiteli podle nové právní úpravy nejsou, bude možné aplikovat přechodné ustanovení bod 5 větu druhou návrhu. Bude-li naopak nesrovnalost spočívat v absenci zápisu skutečného majitele, soud bude muset zhodnotit, zda není důvod pro aplikaci přechodného ustanovení bodu 6 návrhu. Bude-li možné tato přechodná ustanovení uplatnit, nepůjde o nesrovnalost a soud bude moci řízení o nesrovnalosti zastavit. Pokud zápis nebude ke dni nabytí účinnosti návrhu odpovídat požadavkům předchozí právní úpravy (přechodné ustanovení bod 6 návrhu), bude možné již v rámci takového řízení konstatovat, že zapsané údaje neodpovídají požadavkům nové právní úpravy. Z hlediska evidujících osob nepůjde o horší pozici, protože zápis jejich skutečného majitele by tak jako tak vyžadoval změnu.

Specifickou situaci mohou po nabytí účinnosti návrhu představovat řízení o tzv. historických nesrovnalostech. V rámci nich bude soud z povahy věci nucen aplikovat právní úpravu účinnou v době, kdy nesrovnalost vznikla. I po nabytí účinnosti návrhu se stále budou moci vyskytnout případy, kdy bude třeba údaje v evidenci (dostupné pouze v úplném výpise) poměřovat optikou staré právní úpravy.

K bodu 9

Navrhuje se po krátkou dobu omezit možnost provádět zápisy do evidence. Vychází se z potřeby zajistit řádné technické provedení přepisů a automatických průpis dat podle přechodných ustanovení bodů 1 a 2 návrhu. Aby tato programová operace mohla co nejlépe proběhnout, je třeba, aby po dané období nedocházelo k zásahům a změnám do databáze. Tyto zásahy by totiž negativně ovlivnily funkčnost mechanismů programu, především správné provedení automatických průpisů.

K uvedenému řešení se přistupuje po předchozí zkušenosti složitého provádění průpisů po 1. 6. 2021, kdy nabyl účinnosti zákon o ESM. Často docházelo k zásahům do údajů, které byly současně předmětem mechanismu průpisu, což v důsledku mnohdy působilo nechtěné zablokování automatického průpisu.

Je třeba zdůraznit, že se nelimituje možnost podat návrh na zápis či požádat o zápis notáře hned ode dne účinnosti návrhu zákona. Návrh bude moci soud standardně posoudit, případně i odmítnout či zamítnout, ovšem nebude po dané krátké období provést zápis (obdobně v případě žádosti u notáře). V souvislosti s navrženým přechodným ustanovením bodu 4 návrhu se návazně pozastavují následky spojené s nezapsáním skutečného majitele u nově vzniklých subjektů a právních uspořádání. Obdobný zmírňující efekt je upraven, avšak po dobu až 6 měsíců, u osob podle přechodných ustanovení bodů 3 a 5 návrhu.

Návrh nebo žádost o zápis stejných údajů, které se v mezidobí automaticky propíší podle přechodného ustanovení bodu 1 návrhu, podané před uplynutím 1 měsíce ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, soud nebo notář odmítne.

K bodu 10

Navrhuje se dočasně a jednorázově osvobodit od soudního poplatku subjekty, které podle stávající právní úpravy evidenční povinnost neměly a subjekty, které ji sice měly, ale podle stávající právní úpravy ji splnily (zajistily zápis do evidence).

Od poplatku se osvobozuje pouze jeden první návrh na zápis doručený za účinnosti navrhovaného zákona, za podmínky, že v řízení o návrhu bylo věcně rozhodnuto. Pokud soud návrh na zápis odmítne, beneficium osvobození se nevyčerpá; obdobně jako kdyby se v běžném režimu poplatek vracel. Současně je stanovena maximální doba daného režimu, a to na 6 měsíců od účinnosti zákona v návaznosti na lhůty pro zajištění souladu zapsaných údajů s novými požadavky podle přechodných ustanovení bodů 3 a 5 návrhu.

V případě žádosti o zápis notáři se zvláštní režim neupravuje. Zápisy prováděné notáři budou zpoplatněny beze změn.

K článku III (účinnost)

Účinnost se navrhuje stanovit co nejdříve při současném zohlednění potřeby promítnout navrhované změny do fungování informačního systému evidence skutečných majitelů.

Termín je fakticky dán lhůtou, do kdy je nejpozději třeba podat první žádost České republiky o platbu v rámci Národního plánu obnovy. Žádost je třeba podat nejpozději na přelomu září a října. Termín podání žádosti posunout nelze.

Na zpracování množství technických změn bude třeba využít maximální možný časový prostor. Volí se proto nejzazší možný okamžik účinnosti vyhovující termínu danému Komisí v souvislosti s Národním planém obnovy.

Navrhované stanovení účinnosti je odůvodněno naléhavým obecným zájmem na určitém dni účinnosti navrhovaného zákona. Naléhavý obecný zájem na stanovené účinnosti je způsobem především probíhajícím řízením o porušení povinnosti pro nesprávné provedení směrnice (řízení č. 2021/2162) dle čl. 258 Smlouvy o fungování Evropské unie a dále skutečností, že účinností návrhu Komise podmínila možnost podání první žádosti o platbu v rámci Národního plánu obnovy.

V Praze dne 8. června 2022

Předseda vlády: prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M., v.r.

Ministr spravedlnosti: JUDr. Pavel Blažek, Ph.D., v.r.