1. Zhodnocení platného právního stavu, odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy, vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku, včetně zhodnocení současného stavu ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), byl připraven na základě závazku obsaženého v Koaliční smlouvě mezi ČSSD, hnutím ANO 2011 a KDU-ČSL na volební období 2013–2017 (je přílohou programového prohlášení vlády České republiky) a jeho cílem je především provedení systémové změny v oblasti proplácení přesčasů příslušníků bezpečnostních sborů. Předkládaná novela konkrétně navrhuje odstranit povinnost příslušníků bezpečnostních sborů sloužit ročně 150 hodin bez nároku na náhradní volno či služební příjem za službu přesčas (v současnosti je služební příjem příslušníka stanoven již s přihlédnutím ke službě přesčas v rozsahu 150 hodin), s výjimkou zákonem vyhlášených krizových stavů.
Platný právní stav, kdy jsou příslušníci bezpečnostních sborů povinni konat službu přesčas v rozsahu 150 hodin v kalendářním roce bez nároku na náhradní volno, resp. na služební příjem za službu přesčas, pokud je to v důležitém zájmu služby, se ukazuje v mnoha aspektech jako problematický. Za důležitý zájem služby se považuje zájem bezpečnostního sboru na včasném a kvalitním plnění úkolů bezpečnostního sboru (§ 201 odst. 1 zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů). Z relevantní judikatury (například rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 5. 2013, č. j. 4 Ads 11/2013-41, a ze dne 26. 9. 2012, č. j. 6 Ads 151/2011-126, rozsudky Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 12. 2011, č. j. 10 A 75/2011-23, a ze dne 20. 8. 2010, č. j. 10 A 34/2010-28, rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 10. 2015, č. j. 1 As 183/2015-63, a ze dne 21. ledna 2016, č. j. 6 As 75/2015-17, a další) pak lze dovodit, že služba přesčas smí být nařizována pouze výjimečně a její nařízení musí být patřičně odůvodněno.
Ústavní konformita platného právního stavu v oblasti nařizování přesčasové práce příslušníků bezpečnostních sborů byla posuzována Ústavním soudem na základě návrhu skupiny poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, která navrhovala zrušení § 112 odst. 2 věty první zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů („Příslušníkovi je stanoven služební příjem s přihlédnutím k případné službě přesčas v rozsahu 150 hodin v kalendářním roce.“). Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 15. 11. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 20/09, shledal, že napadené ustanovení není v rozporu s ústavním pořádkem České republiky, resp. s Evropskou sociální chartou, a to z toho důvodu, že nevytváří nerovnost mezi příslušníky bezpečnostních sborů, neboť napadané znění ustanovení zachovává rovné postavení všech příslušníků bezpečnostních sborů před zákonem, přičemž k nerovnosti může dojít až v konkrétních případech diametrálně odlišného přidělování přesčasových služeb jednotlivým příslušníkům bezpečnostního sboru. Ústavní soud dále v tomto nálezu vyslovil názor, že vytváření materiálních podmínek příslušníků bezpečnostních sborů je ponecháno v pravomoci zákonodárce, resp. že je především na zákonodárci a orgánech moci výkonné, aby navrhli a přijali podle dané situace a možností takovou právní úpravu, která by umožňovala zajištění řádného chodu bezpečnostních sborů a jejich materiálního zabezpečení.
Ačkoliv lze s ohledem na výše uvedené názory soudů konstatovat, že stávající právní úprava nařizování služby přesčas v zákoně o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů je ústavně konformní a není v rozporu se základními ústavními principy, zrušení povinnosti příslušníků sloužit 150 hodin ročně přesčas bez nároku na náhradní volno či služební příjem za službu přesčas by mělo významně přispět k řádnému chodu bezpečnostních sborů, neboť povede k zatraktivnění služby v bezpečnostních sborech, a tedy k nárůstu počtu uchazečů o přijetí do služby, resp. k personální stabilizaci bezpečnostních sborů, přičemž řádné a efektivní fungování bezpečnostních sborů je nejen za současné bezpečnostní situace prioritou. Je vhodné též připomenout, že obdobnou úpravu obsahoval též zákon č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
Kromě stěžejní změny týkající se poskytování služebního volna za službu přesčas, resp. proplácení služby přesčas, navrhuje novela řešit některé další problémy zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, které se projevují v aplikační praxi, a to za podmínky, že jejich řešení není podstatným zásahem do tohoto zákona a nebude mít negativní vliv na státní rozpočet. Na zahrnutí předkládaných změn do novely zákona též panuje principiální shoda napříč bezpečnostními sbory a odborovými organizacemi, neboť na přípravě novelizace se podílela odborná pracovní skupina složená ze zástupců uvedených subjektů.
První z takových změn je zavedení zrychleného služebního postupu i pro středoškolsky vzdělané příslušníky (resp. příslušníky, kteří získali střední vzdělání s maturitní zkouškou), jimž bude v případě, že budou dosahovat velmi dobrých výsledků ve výkonu služby, odpuštěn ve výběrových řízeních požadavek na dobu trvání služebního poměru pro danou služební hodnost obdobně, jako je tomu nyní u vysokoškolsky vzdělaných příslušníků (budou se moci přihlásit do výběrového řízení na obsazení volného služebního místa, pro které je stanovena služební hodnost až o 2 stupně vyšší).
Dále návrh zavádí institut zkušební doby, který je již dnes obsažen ve služebních zákonech upravujících postavení státních zaměstnanců a vojáků z povolání, tedy v zákoně č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění pozdějších předpisů, a v zákoně č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů, a který byl obsažen též v zákoně č. 186/1992 Sb. V současnosti je velmi obtížné propustit nově přijatého příslušníka, u kterého se již během prvních měsíců trvání služebního poměru ukáže, že nemá pro výkon služby potřebné předpoklady.
Navrhovaný zákon dále umožňuje zastupování na jiném služebním místě příslušníkem, který je ve stejné služební hodnosti jako zastupovaný, odstraňuje problematické pravidlo, dle kterého má příslušník nárok na 5 dní dovolené, přestože v kalendářním roce nekonal službu, zavádí náborový příspěvek, který zvýší konkurenceschopnost služebního poměru v bezpečnostních sborech na pracovním trhu, a to především u exponovaných profesí (například informační technologie, právo), zavádí příplatek za službu ve svátek a dále provádí drobné změny v oblasti řízení ve věcech služebního poměru.
Současný právní stav nemá vliv na rovnost mužů a žen a je v souladu s požadavkem na zákaz diskriminace.
2. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky, mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie nebo obecnými právními zásadami práva Evropské unie
Navrhovaná právní úprava je plně v souladu s ústavním pořádkem České republiky. Předkládaný návrh zákona je v souladu s ústavním zákonem č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a Listinou základních práv a svobod. Návrh zákona respektuje obecné zásady ústavního pořádku České republiky a není v rozporu s nálezy Ústavního soudu České republiky (mimo jiné se pohybuje v mezích výše uvedeného nálezu Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 20/09).
Předkládaný návrh zákona není v rozporu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána. Návrh zákona neimplementuje právo Evropské unie a ani s ním není v rozporu. Návrh se věcně přibližuje směrnici Evropského parlamentu a Rady 2003/88/ES ze dne 4. listopadu 2003 o některých aspektech úpravy pracovní doby. Personální působnost citované směrnice je upravena v jejím čl. 1 bod 3, který odkazuje na čl. 2 bod 2 směrnice 89/391/EHS, dle kterého se tato směrnice nevztahuje na činnost určitých veřejných služeb, například ozbrojených sil nebo policie, nebo na určité činnosti civilní ochrany, jejichž zvláštní povaha odporuje této směrnici. Přesto navrhovaná úprava k předmětné směrnici přihlíží.
Ve věci služby přesčas z pohledu maximální délky týdenní pracovní doby čl. 6 směrnice 2003/88/ES v zásadě nebrání překročení maximální hranice 48 hodin včetně přesčasů stanovené jako maximální týdenní pracovní doba, ovšem za splnění požadavku, aby tato doba „nepřekračovala průměrnou délku pracovní doby pro každé období sedmi dnů včetně přesčasů 48 hodin“. Při základní době služby v týdnu 37,5 hodiny tuto skutečnost reflektuje navrhovaný text § 54 odst. 2 (celkový rozsah služby přesčas nesmí činit v průměru více než 10,5 hodin týdně v období, které může činit nejvýše 52 týdnů po sobě jdoucích). Dodržení výše uvedeného je dále zajištěno ustanoveními o rozvržení doby služby a době odpočinku (část pátá zákona). Ustanovení § 53 odst. 2 písm. d) zákona č. 361/2003 Sb. stanoví, že „Při rovnoměrném rozvržení doby služby se doba služby rozvrhuje zpravidla na 5 dnů v týdnu tak, aby průměrná doba služby v období 2 kalendářních měsíců nepřesahovala základní dobu služby v týdnu“, a ustanovení § 53 odst. 3 písm. b), že „při nerovnoměrném rozvržení doby služby se rozvrhne doba služby tak, aby průměrná doba služby za období 3 kalendářních měsíců a v odůvodněných případech za období kalendářního roku nepřesáhla základní dobu služby v týdnu“.
Jestliže bude vyhlášen krizový stav nebo ve výjimečných případech ve veřejném zájmu, bude možné příslušníkovi nařídit po dobu krizového stavu anebo po nezbytnou dobu ve veřejném zájmu službu přesčas i nad navržený rozsah (tyto důvody pro další službu přesčas odpovídají stávající praxi a rovněž přihlíží k textu směrnice – jde o výjimečné události).
Navrhovaná právní úprava rovněž respektuje principy směrnice Rady 97/81/ES ze dne 15. prosince 1997 o Rámcové dohodě o částečném pracovním úvazku uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS. Podle ustanovení 4 bodu 1 rámcové dohody nesmí být s pracovníky na částečný úvazek zacházeno méně příznivě než se srovnatelnými pracovníky na plný úvazek, pokud to nelze ospravedlnit objektivními důvody. Navrhované ustanovení § 54 odst. 4 stanoví, že do služby přesčas se nezapočítává služba přesčas u příslušníka s kratší dobou služby v týdnu, která nepřesahuje základní dobu služby v týdnu. Vzhledem ke skutečnosti, že za výkon standardní služby a za výkon služby přesčas náleží zásadně stejný služební příjem (za výkon služby přesčas není stanoven žádný příplatek), nedochází k nerovnému postavení mezi příslušníky. Z navrhované formulace je též jasné, že služba v rozmezí například od 20 hodin v týdnu do 37,5 hodin týdně bude považována za službu přesčas sui generis (jelikož tato doba nebude započítávána do limitu přesčasové služby), a pro její nařizování tedy bude platit standardní omezení, že musí jít o důležitý zájem služby.
Obecně je v tomto případě s pracovníky (příslušníky) na částečný úvazek zacházeno stejně jako se srovnatelnými pracovníky (příslušníky) na plný úvazek, postavení příslušníků v této věci se jeví jako shodné, je jim zajištěna stejná odměna za práci stejné hodnoty. Co se týče rozdílného stavu oproti zákoníku práce, kdy práci přesčas je možné zaměstnancům s kratší pracovní dobou nařídit jen s jejich souhlasem, toto možné řešení není pro bezpečnostní sbory použitelné, neboť v rámci plnění specifických úkolů v působnosti bezpečnostních sborů (vnitřní bezpečnost, záchranné práce apod.) není možné výkon těchto kritických činností – zejména při krizových stavech – z pochopitelných důvodů vázat na souhlas příslušníka. Obdobně to platí pro případné poměrné zkrácení maximální hranice pro nařizování služby přesčas. V případě stanovení některého z těchto omezení by tak mohlo dojít k nežádoucímu stavu, kdy kratší doba služby nebude příslušníkům bezpečnostních sborů povolována vůbec, což s ohledem na aktuální trendy není žádoucí.
Navrhovaná změna týkající se krácení dovolené z důvodu neschopnosti ke službě v upravovaném ustanovení § 67 rovněž přihlíží k čl. 7 směrnice 2003/88/ES, přestože, jak bylo zmíněno výše, uvedená směrnice problematiku služebního poměru a vztahů příslušníků bezpečnostních sborů přímo neupravuje. V čl. 7 uvedené nejméně 4 týdny dovolené v kalendářním roce se bezpochyby týkají standardní situace, kdy je zaměstnanec zaměstnán po celý kalendářní rok. Opačný výklad by vedl k nepravděpodobnému závěru, že zaměstnanec, jenž vykonával práci například po dobu 1 měsíce v kalendářním roce, by měl nárok na 4 týdny dovolené (v této souvislosti je třeba pro srovnání zmínit též institut dovolené za odpracované dny obsažený v zákoníku práce). Rozsudky Evropského soudního dvora týkající se tohoto článku (C-350/06 a C-520/06 ve věci Schultz-Hoff a C-282/10 ve věci Dominguez) pak neřeší případy upravené v navrhovaném § 67, ale případy, kdy zaměstnanci již vznikl nárok na dovolenou, avšak z důvodu nemoci ji nemohl čerpat – kupříkladu zaměstnanec odpracoval 10 měsíců v roce 2015 (nečerpal přitom dovolenou) a následně byl více než rok nemocen bez možnosti dovolenou čerpat (C-282/10 ve věci Dominguez). V neposlední řadě je třeba konstatovat, že v uvedené oblasti krácení dovolené nedochází ke změně stávajícího stavu a že na obdobném principu je stavěn institut krácení dovolené též v zákoníku práce.
Judikatura Evropského soudního dvora v oblasti odměňování za stejnou práci a práci stejné hodnoty standardně uznává princip tzv. jednoho zdroje (C-320/00 ve věci Lawrence, C-256/00 ve věci Allonby). Podle něj povinným subjektem, který musí rovné odměňování zajišťovat, není pouze vlastní zaměstnavatel, který zadává práci, ale subjekt, který je odpovědný za nerovnost a může zajistit či obnovit rovné zacházení. Z tohoto pohledu není možno jednotlivé organizační složky státu posuzovat odděleně, ale je nutno posuzovat státní správu a odměňování v ní jako celek.
Již stávající znění zákona obsahuje určité odlišnosti v systému odměňování, týkající se služebního poměru příslušníků bezpečnostních sborů, na rozdíl od odměňování státních zaměstnanců vykonávajících státní správu ve služebním poměru (podle zákona č. 234/2014 Sb.), resp. zaměstnanců ve správních úřadech, kteří pracují v základním pracovněprávním vztahu (podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů).
Odlišný systém odměňování v bezpečnostních sborech je odůvodněn zvýšenými nároky, jež jsou na příslušníky bezpečnostních sborů kladeny. Příslušníci musí dostát vyšším standardům, pokud jde o jejich zdravotní, osobnostní a fyzickou způsobilost (psychické předpoklady, osobní integrita a morální kvality). Příslušník je povinen dodržovat přísnou služební kázeň, prohlubovat svoji odbornost, udržovat svoji fyzickou zdatnost potřebnou pro zastávané služební místo, podrobovat se jejímu ověřování a vykonávat službu tak, aby nebyla ovlivňována jeho politickým, náboženským nebo jiným přesvědčením. Příslušník je povinen chovat se a jednat i v době mimo službu tak, aby svým jednáním neohrozil dobrou pověst bezpečnostního sboru. Například policista má také povinnost zasáhnout v případě ohrožení nebo porušení vnitřního pořádku a bezpečnosti i v době mimo službu.
V rámci plnění specifických úkolů v působnosti bezpečnostních sborů při ochraně zájmů České republiky (ohrožení vnitřní bezpečnosti, záchranné práce, krizové stavy apod.) musí být příslušník dále povinen nasadit i vlastní život, což dokládá složeným služebním slibem. Služební vztahy příslušníků bezpečnostních sborů jsou specifické též vyšším podílem výkonu služby ve směnách a v noci a zvláštní zákonnou konstrukcí týkající se obsazování volných služebních míst.
Navržená koncepce systému odměňování respektuje právo státních zaměstnanců i příslušníků bezpečnostních sborů na zvyšování platového tarifu v závislosti na započitatelné praxi. Systém platových, resp. tarifních stupňů, tedy odměňování mj. i podle nabyté praxe, představuje jeden ze základních mechanismů, který slouží k zajištění rovného odměňování v rámci celé státní správy. Použití kritéria počtu odsloužených let je přitom podle Evropského soudního dvora zpravidla způsobilé dosáhnout legitimního cíle odměnit nabytou zkušenost, která zaměstnanci umožňuje, aby lépe plnil své úkoly (C-17/05 ve věci Cadman). Míra zkušeností je přitom podstatná především u vysoce odborných činností, které vyžadují značnou délku praxe a průběžné vzdělávání.
Lze shrnout, že s ohledem na výše uvedená specifika návrh respektuje princip rovného zacházení a zákazu diskriminace.
3. Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty a na podnikatelské prostředí České republiky, sociální dopady, včetně dopadů na rodiny a dopadů na specifické skupiny obyvatel, a dopady na životní prostředí
S přijetím návrhu zákona budou spojeny dopady na státní rozpočet, a to vzhledem k zavedení povinnosti proplácet přesčasy příslušníků bezpečnostních sborů také v rozsahu do 150 hodin ročně, neposkytne-li bezpečnostní sbor příslušníkovi náhradní volno v době 3 kalendářních měsíců po výkonu služby přesčas nebo v jinak dohodnuté době. Předmětné opatření předpokládá podle údajů, které byly poskytnuty bezpečnostními sbory, navýšení výdajů státního rozpočtu ve výši cca 210 milionů Kč ročně. Při výpočtu této částky bylo v maximální možné míře přihlédnuto k tomu, že prioritou je poskytování náhradního volna za výkon služby přesčas a až následně, pouze nebude-li možné, proplácení přesčasové služby. Konkrétní odhadované roční vyčíslení nákladů – v členění dle jednotlivých bezpečnostních sborů – za proplácení služby přesčas též v rozsahu do 150 hodin ročně je následující:
Policie České republiky 88 400 000 Kč Hasičský záchranný sbor České republiky 45 045 789 Kč Celní správa České Republiky 6 567 000 Kč Vězeňská služba České republiky 54 155 000 Kč Generální inspekce bezpečnostních sborů 2 187 220 Kč Bezpečnostní informační služba 8 258 000 Kč Úřad pro zahraniční styky a informace 5 439 000 Kč
Další navrhovaná opatření jsou rozpočtově neutrální, a to včetně zavedení možnosti využití náborového příspěvku a zavedení příplatku za službu ve svátek, jelikož náklady s nimi související budou bezpečnostní sbory hradit z vlastního rozpočtu.
S ohledem na předmět úpravy návrhu zákona nelze očekávat žádné dopady na ostatní veřejné rozpočty ani na podnikatelské prostředí České republiky.
V souvislosti s navrhovanou právní úpravou se předpokládají možné pozitivní dopady v sociální sféře, neboť služební příjem příslušníků bezpečnostních sborů se proplácením služby přesčas pravděpodobně zvýší.
V případě, že bude za službu přesčas poskytnuto náhradní volno (služba přesčas nebude proplacena), je možné předpokládat dílčí pozitivní dopady na rodiny příslušníků bezpečnostních sborů.
Nepředpokládají se dopady návrhu na životní prostředí.
4. Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k zákazu diskriminace, rovnosti mužů a žen a k ochraně soukromí a osobních údajů
Navrhovaná právní úprava nemá přímé ani zprostředkované dopady na rovnost mužů a žen a nevede k diskriminaci pohlaví, nerozlišuje ani nezvýhodňuje jedno pohlaví a nestanoví pro ně odlišné podmínky. Navrhovaná právní úprava nemá ani jiný dopad ve vztahu k zákazu diskriminace z jakéhokoli jiného důvodu.
S přijetím navrhované právní úpravy nejsou spojena opatření, ve kterých by bylo možné spatřovat dopady na ochranu soukromí a osobních údajů.
5. Zhodnocení korupčních rizik
Vzhledem k obsahu právní úpravy nejsou s přijetím návrhu zákona spojena opatření, ve kterých by bylo možné spatřovat potenciální korupční rizika. Pro úplnost lze dodat, že náborový příspěvek (jehož rozpětí je stanoveno na 30 000 až 150 000 Kč) nelze poskytovat libovolně, ale pouze za podmínek stanovených služebním předpisem ředitele bezpečnostního sboru.
6. Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu
Návrh může přinést zvýšení zájmu o službu v bezpečnostních sborech, neboť za službu přesčas (s výjimkou služby v době vyhlášeného krizového stavu) bude nově poskytováno náhradní volno, popřípadě bude služba přesčas proplácena, a dále bude zaveden příplatek za službu ve svátek a možnost přiznat příslušníkům náborový příspěvek. Zvýšený zájem o službu v bezpečnostních sborech, resp. personální stabilizace bezpečnostních sborů, může mít pozitivní dopad na bezpečnost státu.
7. Hodnocení dopadů regulace podle Obecných zásad
V souladu s přílohou č. 1 usnesení vlády ze dne 14. prosince 2011 č. 922 o Obecných zásadách pro hodnocení dopadů regulace (RIA) a o změně Legislativních pravidel vlády a Jednacího řádu vlády, ve znění usnesení vlády ze dne 3. února 2016 č. 76, předseda Legislativní rady vlády udělil dne 21. července 2016 výjimku z povinnosti provést hodnocení dopadů regulace podle Obecných zásad (č. j. 13618/2016-OHR).
K čl. I
K bodu 1 (§ 11a)
Zavádí se institut zkušební doby v délce trvání 6 měsíců. V současné době zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů umožňuje u nových příslušníků pouze vznik služebního poměru na dobu určitou v délce trvání 3 let, přičemž takového příslušníka nelze propustit z toho důvodu, že se příslušník pro službu u bezpečnostních sborů vzhledem ke svým fyzickým nebo psychickým dispozicím, které se rozpoznají až výkonu služby, nehodí, a je nutné v tomto případě vyčkat na uplynutí doby určité; doba 3 let je však v tomto případě nepřiměřeně dlouhá. Již v průběhu prvních 6 měsíců služby může být zcela zřejmé, že příslušník nemá pro výkon služby potřebné předpoklady. V případě složení služební zkoušky nelze také některé skutečnosti, např. příslušníkovy osobnostní rysy, které by zpochybňovaly jeho vhodnost pro služební poměr, hodnotit služebním hodnocením podle § 203 zákona č. 361/2003 Sb. (lze hodnotit pouze posouzení jeho odbornosti, kvality plnění služebních povinností a úroveň teoretických znalostí včetně jejich aplikace při výkonu služby).
Zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů je v současnosti jediným právním předpisem dopadajícím na pracovní či služební poměry, který nezakotvuje institut zkušební doby (je upraven v zákoně č. 262/2006 Sb., v zákoně č. 234/2014 Sb. a v zákoně č. 221/1999 Sb.). Zkušební doba v délce 6 měsíců byla zvolena z důvodu do jisté míry obdobného postavení příslušníků bezpečnostních sborů a státních zaměstnanců v režimu zákona č. 234/2014 Sb. V obou zákonech je zkušební doba navázána na přijetí do služebního poměru, nikoliv pak již při nástupu (zařazení, jmenování, resp. ustanovení či převedení) na nové služební místo. V praxi není zkušební doba v délce trvání 3 měsíců, jejíž úprava je obsažena v zákoníku práce, v mnoha případech dostatečná pro posouzení vhodnosti konat službu.
Zároveň navrhované ustanovení postihuje situaci, kdy příslušník ve zkušební době nekoná službu z důvodu překážek ve službě na straně příslušníka. Překážkami ve službě na straně příslušníka se rozumí překážky z důvodu obecného zájmu (výkon veřejné funkce, výkon povinnosti svědka, dárcovství krve atd.), z důvodu důležitých osobních překážek (vyšetření příslušníka ve zdravotnickém zařízení, svatba, pohřeb člena rodiny atd.), z důvodu neschopnosti ke službě pro nemoc či úraz nebo z důvodu nařízení karantény. V takovém případě se do zkušební doby započítává nejvýše 10 dnů, jinak se zkušební doba o dobu, kdy příslušník nekoná službu z důvodu překážek ve službě na straně příslušníka, prodlužuje. V oblasti prodloužení zkušební doby v případě překážek ve službě na straně příslušníka je tak využita konstrukce, kterou používá zákon č. 221/1999 Sb.
K bodům 2 a 3 (§ 15 odst. 6 a 7, § 49 odst. 3, § 79 odst. 6 a 7, § 85 odst. 4 a § 104 odst. 2)
Jedná se o legislativně technické úpravy. Při vzniku Generální inspekce bezpečnostních sborů nebylo do platné právní úpravy zapracováno zohlednění její institucionální nezávislosti a samostatnosti.
K bodům 4 a 5 [§ 17 odst. 1 písm. g) až i)]
V souvislosti se změnou provedenou v čl. I bodu 1 (tj. zavedení institutu zkušební doby) se zkušební doba zavádí mezi výrokové složky rozhodnutí o přijetí do služebního poměru (ustanovení o zkušební době tak bude vždy obsaženo ve výroku rozhodnutí o přijetí do služebního poměru).
K bodu 6 (§ 18 odst. 2 a § 19 odst. 2 věta druhá)
Jedná se o legislativně technickou úpravu v návaznosti na čl. I bod 8, tj. vložení nového odstavce 3 do ustanovení § 22.
K bodu 7 (§ 22 odst. 1 věta druhá)
Vypuštěním slova „referent“ se napravuje současný logický nesoulad související s pravidlem, podle kterého může být v případě obsazování volného služebního místa bez výběrového řízení na dané místo ustanoven příslušník, který má služební hodnost o jeden stupeň nižší, než je služební hodnost požadovaná pro volné služební místo. V případě obsazování služebního místa, pro které je stanovena služební hodnost referent, tedy nejnižší služební hodnost, totiž nemůže nastat situace, kdy by se na dané služební místo hlásil příslušník, který má služební hodnost o jeden stupeň nižší.
Vložením slova „inspektor“ do § 22 odst. 1 se odstraňuje nesoulad tohoto ustanovení s ustanovením § 26 odst. 3. Konkrétně se jedná o nemožnost ustanovit vrchního asistenta na volné služební místo bez vyhlášení výběrového řízení, pro které je stanovena služební hodnost o jeden stupeň vyšší (tedy služební hodnost inspektor), ačkoliv s tím text § 26 odst. 3 počítá.
K bodu 8 (§ 22 odst. 3)
Smyslem předmětné úpravy je umožnit příslušníkům, kteří získali střední vzdělání s maturitní zkouškou a dosahují alespoň velmi dobrých výsledků ve výkonu služby, služební postup bez ohledu na splnění požadavku na dobu trvání služebního poměru. V tomto ohledu je právní úprava příslušníků se středním vzděláním s maturitní zkouškou postavena naroveň s příslušníky, kteří získali vysokoškolské vzdělání. Odlišná konstrukce je však zvolena pro přihlašování do výběrového řízení s ohledem na služební hodnost stanovenou pro volné služební místo. Příslušníkům, kteří dosáhli středního vzdělání s maturitní zkouškou, bude nově umožněno přihlásit se do výběrového řízení na obsazení volného služebního místa, pro které je stanovena služební hodnost až o 2 stupně vyšší, nejvýše však do služební hodnosti vrchní inspektor, což je nejvyšší služební hodnost pro příslušníky, kteří získali střední vzdělání s maturitní zkouškou.
K bodu 9 (§ 22 odst. 4)
Podle současné právní úpravy se vysokoškolsky vzdělaný příslušník může při splnění určitých podmínek ucházet o služební místo, pro které je stanovena služební hodnost o 2 a více stupňů vyšší bez ohledu na splnění doby trvání služebního poměru, avšak nemůže se stejným postupem ucházet o služební místo, pro které je stanovena služební hodnost o 1 stupeň vyšší. Na tohoto příslušníka tak v současnosti dopadá režim § 22 odst. 2, ve kterém je ovšem požadováno splnění doby trvání služebního poměru pro danou služební hodnost.
Pokud má být prominuta doba trvání služebního poměru vysokoškolsky vzdělanému příslušníkovi, který má služební hodnost o 2 a více stupňů nižší, než je služební hodnost požadovaná pro volné služební místo (kde jsou kvalitativní požadavky na příslušníka ve všech ohledech vyšší), nejeví se jako opodstatněné, aby doba trvání služebního poměru nebyla prominuta příslušníkovi, který má služební hodnost o 1 stupeň nižší, než je služební hodnost požadovaná pro volné služební místo. Navrhovaná právní úprava si klade za cíl tento v současnosti nevyhovující stav napravit.
K bodu 10 (§ 22 odst. 5)
Jedná se o legislativně technickou úpravu v návaznosti na čl. I bod 8, tj. vložení nového odstavce 3 do ustanovení § 22.
K bodu 11 (§ 39 odst. 1)
Navrhovaná změna napravuje současný nevyhovující stav, který byl způsoben do jisté míry nereálným předpokladem, že vedoucí příslušník bude vždy ve vyšší tarifní třídě než jeho podřízení. To vede v praxi k často paradoxní situaci, kdy nelze pověřit příslušníka zastupováním na vedoucím služebním místě (např. ředitele odboru) v případě, kdy je příslušník ve stejné služební hodnosti, a tedy i tarifní třídě, jako jeho nadřízený.
K bodům 12 a 13 [§ 41 písm. a) a § 41a]
V souvislosti se změnou provedenou v čl. I bodu 1 (tj. zavedení institutu zkušební doby) se mezi způsoby skončení služebního poměru zavádí nový důvod, a to zrušení služebního poměru ve zkušební době. Bezpečnostní sbor může zrušit služební poměr s příslušníkem ve zkušební době i bez uvedení důvodu. Služební poměr skončí uplynutím 5 kalendářních dnů ode dne doručení rozhodnutí služebního funkcionáře příslušníkovi. Služební poměr může bez uvedení důvodu zrušit i samotný příslušník ve zkušební době. V takovém případě skončí služební poměr uplynutím 5 kalendářních dnů ode dne doručení písemného oznámení příslušníka bezpečnostnímu sboru. V obou případech však služební poměr skončí nejpozději uplynutím zkušební doby.
K bodu 14 (§ 42 odst. 4)
Nahrazení dvouměsíční subjektivní lhůty pro doručení rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru požadavkem na doručení rozhodnutí bez zbytečného odkladu souvisí se změnou provedenou čl. I bodem 31, tedy se zavedením možnosti odvolacího orgánu rozhodnutí nebo jeho část zrušit a věc vrátit k novému projednání služebnímu funkcionáři, který napadené rozhodnutí vydal (měněný § 190 odst. 8). Při zachování současné právní úpravy by nebylo možné stávající dvouměsíční subjektivní lhůtu dodržet.
Použitím formulace „bez zbytečného odkladu“ je zachována návaznost na § 71 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, což přispívá k právní jistotě a předvídatelnosti práva pro příslušníka, kterému bude rozhodnutí doručeno bez zbytečného odkladu, nejpozději do uplynutí zákonem stanovené lhůty ode dne vzniku důvodu pro propuštění.
K bodu 15 (§ 54)
Nově formulované znění ustanovení § 54 odstraňuje omezení maximálního počtu 150 hodin pro nařízení výkonu služby přesčas mimo dobu krizového stavu nebo mimo výjimečné případy ve veřejném zájmu. Služba přesčas tedy bude moci býti nařízena, bude-li to v důležitém zájmu služby, a zásadně za ni bude poskytováno náhradní volno, popřípadě bude proplácena, což platí i pro službu přesčas ve výjimečných případech ve veřejném zájmu. Za výkon služby přesčas v době krizového stavu bude ovšem náhradní volno poskytováno, resp. služba přesčas proplácena, až tehdy, bude-li příslušník vykonávat službu v době krizového stavu v rozsahu nad 150 hodin ročně.
Stanovuje se maximální hranice pro nařizování služby přesčas, a to v rozsahu průměrně 10,5 hodiny týdně nad 37,5 hodiny ve vyrovnávacím období tak, aby byl dodržen požadavek maximální doby přesčas průměrně 48 hodin týdně. Tato hranice bude moci být prolomena pouze v případech, bude-li vyhlášen krizový stav nebo ve výjimečných případech ve veřejném zájmu. Co se považuje za službu přesčas, se s ohledem na systematiku ustanovení nově definuje již v odstavci 1 (namísto dosavadního odstavce 5).
Předmětná změna souvisí se systémovou změnou v oblasti proplácení přesčasů příslušníků bezpečnostních sborů obsaženou v čl. I bodech 18 a 24.
K bodu 16 (§ 54a)
Zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů neobsahuje definici dne pracovního klidu, přestože tento pojem užívá v ustanovení § 126, které upravuje poskytování odměny za služební pohotovost. Navrhované znění § 54a odst. 1 tento nedostatek odstraňuje. Ustanovení § 54a odst. 2 dále stanoví, za jakých podmínek může být nařizována služba ve svátek (jde zejména o zajištění nepřetržitého režimu služby na služebně).
Návrh dále v souladu s požadavkem Evropské sociální charty výslovně zakotvuje možnost prolomení zákazu práce (služby) ve svátek nařízením služby, kterou nelze vykonat v obvyklých dnech služby, a navrhuje se tedy výslovně upravit institut služby ve svátek, a to za účelem narovnání současného stavu, kdy je poskytování služebního příjmu v době svátků u různých skupin příslušníků stanoveno odlišně. Podle současné právní úpravy příslušníci s rovnoměrně rozvrženou dobou služby ve svátek nevykonávají službu, ale přesto je jim přiznán služební příjem, zatímco příslušníci s nerovnoměrně rozvrženou dobou služby, aby jim byl přiznán služební příjem, musí ve svátek službu vykonávat, přičemž jim za to nenáleží jakákoli další kompenzace. To, že jedna skupina příslušníků ve svátek službu nevykonává, přičemž se jim za tuto dobu služební příjem nekrátí, zatímco druhá skupina po tuto dobu službu vykonává, aby jí byl poskytnut služební příjem (pokud chtějí mít tito příslušníci ve svátek volno, musejí čerpat dovolenou), se může z určitého pohledu jevit jako nerovné zacházení, jakkoliv je příslušníkům s nerovnoměrně rozvrženou dobou služby poskytován základní tarif zvýšený o 10 % (kompenzace za směnnost).
K bodu 17 (§ 67)
Navrhované ustanovení směřuje k nápravě v současnosti nevyhovujícího stavu, dle kterého příslušník, který v kalendářním roce nekonal službu (například pro překážky na jeho straně, zařazení do zálohy, zproštění výkonu služby, výkon vazby apod.), má nárok na 5 dní dovolené. Tento stav není i s ohledem na smysl institutu dovolené (odpočinek po vykonávané službě) ničím opodstatněný.
Příslušníkovi se bude nadále krátit dovolená za prvních 90 dnů neschopnosti ke službě o jednu dvanáctinu výměry dovolené a za každých dalších 30 dnů neschopnosti ke službě o další jednu dvanáctinu výměry dovolené, pokud nevykonával službu v kalendářním roce, za který se mu dovolená poskytuje, z důvodu neschopnosti ke službě. Zůstává zachována i výjimka z krácení dovolené, a to v případě neschopnosti vzniklé v důsledku služebního úrazu nebo nemoci z povolání a nařízené karantény vzniklé v souvislosti s výkonem služby příslušníka.
K bodu 18 (§ 112 odst. 2 věta první)
Předmětná změna souvisí se systémovou změnou v oblasti proplácení přesčasů příslušníků bezpečnostních sborů, konkrétně s odstraněním možnosti nařídit příslušníkům bezpečnostních sborů sloužit ročně 150 přesčasových hodin bez nároku na náhradní volno či služební příjem za službu přesčas (v současnosti je služební příjem příslušníků stanoven již s přihlédnutím ke službě přesčas v rozsahu 150 hodin), s výjimkou zákonem vyhlášených krizových stavů. V ustanovení § 112 odst. 2 se zrušuje obecné pravidlo, že služební příjem je stanoven s přihlédnutím k případné službě přesčas v rozsahu 150 hodin v kalendářním roce
– nově bude ve stanoveném služebním příjmu přihlíženo pouze k případné službě přesčas v rozsahu 150 hodin v kalendářním roce konané v době krizového stavu. Příslušníkovi tedy za službu přesčas náleží náhradní volno, popřípadě příjem za službu přesčas (viz čl. I bod 24, upravené znění § 125).
Navrhovaná úprava také narovnává nevyhovující stav, kdy jsou stejně odměňováni příslušníci, kteří vykonávají přesčasovou službu v rozsahu do 150 hodin ročně, a příslušníci, kteří nevykonávají přesčasovou službu vůbec, neboť u obou je stanoven jejich služební příjem s přihlédnutím ke službě přesčas bez ohledu na její faktický výkon. Institutu služby přesčas je takto navrácen jeho standardní účel, který je obvyklý také v pracovněprávních vztazích, resp. v jiných vztazích upravujících výkon závislé práce.
Výkon služby přesčas v době vyhlášeného krizového stavu zůstává nadále neproplácen v rozsahu do 150 hodin ročně, neboť je dán natolik významný zájem služby (zájem bezpečnostního sboru na včasném a kvalitním plnění úkolů bezpečnostního sboru), že je odůvodnitelné, aby tato služba přesčas byla již zahrnuta do služebního příjmu. Nebezpečí vyvolané krizovým stavem je spojeno se škodami značného rozsahu a je takové intenzity, že jej obvykle nelze odvrátit běžnou činností integrovaného záchranného systému, navrhovaná úprava je tedy v souladu s čl. 9 odst. 2 písm. c) Listiny základních práv a svobod. Bude-li konána služba přesčas v době vyhlášeného krizového stavu v rozsahu nad 150 hodin, bude tato služba přesčas (v rozsahu nad 150 hodin) proplácena.
K bodům 19 a 20 [§ 113 písm. e) až h)]
Smyslem ustanovení je zařazení služebního příjmu za službu přesčas a dále příplatku za službu ve svátek mezi složky služebního příjmu, což bude mít důsledky například pro určení průměrného služebního příjmu a projeví se u náhrady za ztrátu na služebním příjmu (nemoc), výsluhových nároků, náhrady škody apod.
K bodům 21 a 22 (§ 115 odst. 3 a 115a)
Navrhované ustanovení odstraňuje stávající nevyhovující stav, kdy je vláda povinna stanovovat každoročně prostřednictvím nařízení vlády stupnici základních tarifů (i pokud nedojde k žádné změně). Nově tedy bude nařízení vlády vydáváno pouze při změně stupnic platových tarifů. Dále se ruší poznámka pod čarou č. 56, neboť se nevztahuje k žádnému ustanovení zákona (vztahovala se k § 115 ve znění účinném do 31. prosince 2005).
K bodu 23 (§ 121)
V souvislosti se změnou provedenou v čl. I bodu 16 (tj. nová úprava institutu služby ve svátek) se zavádí povinnost poskytnout náhradní volno nebo příplatek za službu ve svátek. Příslušník s nerovnoměrně rozvrženou dobou služby bude mít nárok na náhradní volno za každou hodinu služby ve svátek. Neposkytne-li bezpečnostní sbor příslušníkovi náhradní volno v době 3 kalendářních měsíců po výkonu služby ve svátek, má příslušník (vedle základního tarifu) nárok na příplatek ve výši 25 % přiznaného základního tarifu, osobního příplatku, zvláštního příplatku a příplatku za vedení, který připadá na každou tuto hodinu služby bez služby ve svátek v kalendářním měsíci, v němž službu koná.
K bodu 24 (§ 125 odst. 1)
Dochází k odstranění možnosti nařídit příslušníkům bezpečnostních sborů sloužit ročně 150 přesčasových hodin bez nároku na náhradní volno či služební příjem za službu přesčas (resp. tato služba přesčas je nyní již zahrnuta ve služebním příjmu), s výjimkou doby krizového stavu. Neposkytne-li bezpečnostní sbor příslušníkovi náhradní volno v době 3 kalendářních měsíců po výkonu služby přesčas, má příslušník nárok na poměrnou část přiznaného základního tarifu, osobního příplatku, zvláštního příplatku a nově i příplatku za vedení. I v případě služby přesčas tento příslušník stále řídí výkon služby dalších příslušníků, za který je odpovědný, a měl by mu tak náležet tento příplatek.
Předmětná změna souvisí se systémovou změnou v oblasti proplácení přesčasů příslušníků bezpečnostních sborů (viz též čl. I body 15 a 18).
K bodu 25 (§ 132)
Jedná se jednak o legislativně technickou úpravu v návaznosti na čl. I bod 16, tj. zavedení institutu služby ve svátek, dále je v souladu se zásadou spravedlivého odměňování za práci (službu) vypuštěno ustanovení, podle kterého se zaokrouhluje celková doba služby přesčas, ve svátek a při služební pohotovosti na celé hodiny. Příslušníci tedy budou v uvedených případech odměňováni i za zlomky hodin (minuty).
K bodu 26 (§ 135a)
Za účelem dosažení větší konkurenceschopnosti služebního poměru na pracovním trhu u exponovaných profesí, zejména v oblasti informačních technologií, práva apod., se zavádí možnost přiznat příslušníkovi náborový příspěvek. Navrhovaná právní úprava umožňuje, aby ředitel bezpečnostního sboru stanovil služebním předpisem, že příslušníkům lze přiznat náborový příspěvek – musí však být splněna podmínka, že je to nezbytné pro zajištění obsazenosti volných služebních míst. Konkrétní výši náborového příspěvku stanoví ředitel bezpečnostního sboru služebním předpisem, a to v rozmezí mezi 30 000 až 150 000 Kč. Další podmínky pro přiznání náborového příspěvku jsou stanoveny v § 135a odst. 3 (musí uplynout zkušební doba, příslušníkovi nebyl náborový příspěvek již v minulosti poskytnut, příslušník s poskytnutím náborového příspěvku souhlasí). Pravomoc stanovit bližší podmínky pro poskytování náborového příspěvku (včetně samotné konkrétní výše) jsou svěřeny do působnosti ředitelů bezpečnostních sborů, neboť především samotné bezpečnostní sbory mají představu o tom, jaké profese či činnosti jsou v bezpečnostním sboru nedostatkové a měly by být přednostně obsazeny. Bližší podmínky mohou zahrnovat především stanovení zvláštního oboru vzdělání či vymezení specifických míst, které je třeba obsadit (pyrotechnik).
Zavedení institutu náborového příspěvku nepředstavuje žádné dopady do celkového rozpočtu dotčených kapitol a zároveň ani do oblastí výdajů na platy a ostatní platby za provedenou práci dotčených kapitol.
Příslušník je po poskytnutí náborového příspěvku povinen setrvat ve služebním poměru po dobu 4 let. Nesplní-li příslušník povinnost setrvat ve služebním poměru po tuto dobu, je povinen vrátit vyplacený náborový příspěvek nebo jeho poměrnou část, která bude určena s ohledem na dobu, po kterou již příslušník splnil závazek podle § 135a odst. 4.
Povinnost vrátit vyplacený náborový příspěvek nebo jeho poměrnou část vzniká, pokud
- byl příslušník pravomocně odsouzen pro trestný čin spáchaný úmyslně,
- byl příslušník pravomocně odsouzen pro trestný čin spáchaný z nedbalosti a jednání, kterým trestný čin spáchal, je v rozporu s požadavky kladenými na příslušníka,
- bylo v řízení o úmyslném trestném činu pravomocně rozhodnuto o podmíněném zastavení jeho trestního stíhání, bylo-li pravomocně schváleno narovnání nebo bylo pravomocně rozhodnuto o podmíněném odložení návrhu na potrestání a jednání, kterým trestný čin spáchal, je v rozporu s požadavky kladenými na příslušníka,
- příslušník porušil služební slib tím, že se dopustil zavrženíhodného jednání, které má znaky trestného činu a je způsobilé ohrozit dobrou pověst bezpečnostního sboru,
- byl příslušníkovi uložen kázeňský trest odnětí služební hodnosti,
- příslušník porušil omezení stanovená v § 47 nebo § 48 zákona,
- bylo příslušníkovi odňato osvědčení o tělesné zdatnosti nebo o odborné způsobilosti stanovené zvláštním právním předpisem,
- příslušník požádal o propuštění, nebo
- příslušník dosáhl neuspokojivých výsledků ve výkonu služby podle závěru služebního hodnocení.
V § 135a odst. 6 jsou pak stanoveny případy, které se do doby setrvání příslušníka ve služebním poměru nezapočítávají.
K bodu 27 [§ 149 odst. 1 písm. a)]
Jedná se o odstranění legislativního nedostatku způsobeného novým zněním ustanovení § 26 odst. 5, které zavedl zákon č. 530/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 361/2003 Sb. (účinný od 1. ledna 2006), přičemž tato změna nebyla promítnuta do ustanovení § 149 odst. 1 písm. a). Navržená změna narovnává současný stav, kdy stejně jako příslušník, který byl bez žádosti odvolán z dosavadního služebního místa a ustanoven na jiné služební místo, bude mít i příslušník zpravodajské služby, který byl povýšen a převeden do jiného místa služebního působiště, protože to vyžaduje důležitý zájem služby, nárok na náhrady cestovních výdajů za podmínek a ve výši jako při služební cestě.
K bodu 28 (§ 186 odst. 3)
Navrhovaná úprava odstraňuje povinnost obligatorně vyslechnout osobu, která podala podnět k zahájení řízení, když ji omezuje na případy, kdy je to ke splnění účelu řízení o kázeňském přestupku nebo řízení o jednání, které má znaky přestupku, a uplatnění práv příslušníka, o jehož kázeňském přestupku se vede řízení, nezbytné. Nezbytnost takového výslechu vždy posoudí v rámci správního uvážení příslušný služební funkcionář.
Současná právní úprava stanovuje automatickou povinnost služebního funkcionáře vyslechnout osobu, která podala podnět k zahájení řízení. V případech, kdy se jedná o osobu, která podává podnět svým jménem za někoho jiného a nedokáže pro potřeby řízení poskytnout další relevantní skutečnosti, případně kdy taková osoba současně s podaným podnětem k zahájení řízení předloží veškeré relevantní podklady, je obligatorní výslech této osoby z hlediska zásady procesní ekonomie nadbytečný. Zároveň je na místě upozornit, že služební funkcionář je ze zákona povinen zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. K tomu opatřuje vhodné důkazní prostředky a v odůvodnění rozhodnutí uvede důvody pro vydání rozhodnutí a z jakých podkladů vycházel.
K bodu 29 (§ 186 odst. 8)
Navrhovaná změna napravuje dosavadní dvojkolejnost právní úpravy de facto téže věci. Podle § 186 odst. 8 se kázeňský trest odnětí služební hodnosti ukládá mimo jiné za porušení povinnosti vyplývající z omezení práv příslušníka nebo za jednání, kterým příslušník porušil služební slib. Avšak porušení slibu zvlášť závažným způsobem a porušení omezení stanovených v § 47 nebo § 48 je jako důvod pro propuštění příslušníka upraveno v § 42 odst. 1 písm. d) a f) samostatně. Je nevhodné, aby jedno ustanovení [§ 42 odst. 1 písm. d) a f)] ukládalo služebnímu funkcionáři povinnost propustit příslušníka a jiné ustanovení (§ 186 odst. 8) současně stanovilo, že za totožné jednání se uloží kázeňský trest odnětí služební hodnosti, který je navíc také důvodem pro propuštění příslušníka [§ 42 odst. 1 písm. e)].
K bodu 30 (§ 186 odst. 10)
Odstranění subjektivní lhůty 2 měsíců pro uložení kázeňského trestu za kázeňský přestupek souvisí se změnou provedenou v čl. I bodu 31 (nově navrhované znění § 190 odst. 8), tedy se zavedením možnosti odvolacího orgánu rozhodnutí nebo jeho část zrušit a věc vrátit k novému projednání služebnímu funkcionáři, který napadené rozhodnutí vydal. Při zachování současné právní úpravy by fakticky nebylo možné stávající subjektivní lhůtu dodržet.
K bodu 31 (§ 190 odst. 8 věta druhá)
Navrhovaná právní úprava dává odvolacímu orgánu další možnost, jakým způsobem může rozhodnout o odvolání. K současné možnosti změnit nebo zrušit rozhodnutí o odvolání a zastavit řízení se přidává možnost rozhodnutí nebo jeho část zrušit a věc vrátit k novému projednání služebnímu funkcionáři, který napadené rozhodnutí vydal. Jedná se o standardní možnost postupu, se kterou počítá též správní řád a která značně přispívá k naplňování zásady procesní ekonomie a snižuje administrativní zátěž odvolacích orgánů. V souvislosti s touto změnou dochází ke zrušení subjektivních lhůt (čl. I body 14 a 30 – nově formulované § 42 odst. 4 a § 186 odst. 10), které by při zachování současné právní úpravy prakticky nebylo možné dodržet.
K bodu 32 (§ 191 odst. 1)
Jedná se o legislativně technické doplnění právní úpravy, kdy předseda vlády vystupuje jako služební funkcionář ředitele Generální inspekce bezpečnostních sborů. V současnosti není tento vztah v rámci institutu rozkladu upraven.
K bodu 33 (§ 193 odst. 1)
Jedná se o legislativně technické doplnění právní úpravy, kdy předseda vlády vystupuje jako služební funkcionář ředitele Generální inspekce bezpečnostních sborů. V současnosti není tento vztah v rámci institutu přezkumného řízení upraven.
K bodu 34 (§ 209)
Odstraňuje se dosavadní legislativní nedostatek, kdy jsou v současné právní úpravě lhůty pro odvolání, obnovu řízení a přezkumné řízení lhůtami prekluzivními. S ohledem na to jsou do výčtu rovněž zařazeny i lhůty pro podání rozkladu a odvolání proti propuštění ze služebního poměru.
K čl. II
S přihlédnutím k požadavku na právní jistotu se doplňuje přechodné ustanovení, které stanoví, že na řízení zahájená před nabytím účinnosti této novely se použije dosavadní právní úprava.
K čl. III
Navrhuje se, aby zákon nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2018. Toto datum poskytne dostatečnou legisvakanční lhůtu pro uvedení novely do praxe, nadto jsou některá ustanovení – ustanovení týkající se krácení dovolené (měněné ustanovení § 67) a periodického vydávání nařízení vlády (§ 115a resp. § 115 odst. 3) – vázána na kalendářní rok.
V Praze dne 30. ledna 2017
Předseda vlády: Mgr. Bohuslav Sobotka v.r.
Ministr vnitra: Milan Chovanec v.r.