zákon č. 252/2014 Sb.

K části první

K čl. I

K bodu 1

V souvislosti s navrhovanou změnou (viz bod 11), kdy se rozšiřuje hodnocení zvýšení příjmu vlastním přičiněním i na doplatek na bydlení, se navrhuje, aby i okolnost, kdy se osoba nachází ve stavu hmotné nouze pro doplatek na bydlení, byla vymezena tím, že si tato osoba nemůže příjem zvýšit vzhledem ke svému věku, zdravotnímu stavu nebo z jiných vážných důvodů vlastním přičiněním a zabezpečení jejích základních životních podmínek je tak vážně ohroženo.

K bodu 2

V praxi nastávají situace, kdy má osoba sepsanou pracovní nebo jinou smlouvu, kde je obecně uvedeno, že bude práci vykonávat během roku (jde např. o dohody o provedení práce) za určenou hodinovou sazbu, ale není přesně určeno, kdy a zda tuto práci bude vykonávat, a tedy kdy a zda z této činnosti bude mít finanční prostředky. Tímto způsobem osoby obcházejí jednu z podmínek hmotné nouze, kdy jsou např. sankčně vyřazeny z evidence uchazečů o zaměstnání a aby jim zůstal i nadále nárok na dávky pomoci v hmotné nouzi, sepíší si s někým např. dohodu o provedení práce, avšak činnost v daném měsíci nevykonávají a nemají z této činnosti žádný příjem. Tato praxe je sice podvodem a jako podvod by měla být také postihována, protože v případě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr se nelze opírat o skutečnost, že zaměstnavatel nemusí zaměstnanci přidělovat práci. I přesto se navrhuje pro zhodnocení, zda je osoba v hmotné nouzi, v zákoně specifikovat, že osoba musí mít příjem z pracovního nebo obdobného vztahu, resp. že osobou v hmotné nouzi není osoba, která nemá tento příjem.

K bodu 3

V souvislosti s předchozím bodem je tedy opodstatněné, že osoba, která za pomoci fingovaného pracovněprávního vztahu chce získat dávky pomoci v hmotné nouzi, aniž by se aktivně snažila hledat vhodné zaměstnání, bude označena za osobu, která není v hmotné nouzi. Zároveň musí ale zákon reagovat na situace, že osoby, kterým zaměstnavatel protiprávně nevyplatil mzdu, plat nebo odměnu za práci, by měly být nadále uznány osobami v hmotné nouzi. Tyto osoby vykonávaly závislou činnost, snažily se získat prostředky k úhradě svých životních potřeb aktivní činností, není proto důvod, aby byly v horším právním postavení než ostatní pracující, jimž byla mzda, plat nebo odměna za práci řádně vyplacena, či nezaměstnaní vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání. Proto se také navrhuje, aby tyto osoby byly dále ex lege považovány za osoby v hmotné nouzi, pokud jim zaměstnavatel v rozporu s ustanovením § 141 odst. 1 nebo § 144 zákoníku práce řádně nevyplatil odměnu za vykonanou práci. Pokud by dále nastala i jiná situace, kdy osoby nebudou mít příjem z výdělečné činnosti, ale nebude to vinou těchto osob a bude tato skutečnost prokazatelná a odůvodněná, má orgán pomoci v hmotné nouzi nadále možnost podle § 3 odst. 3 tuto osobu za osobu v hmotné nouzi považovat a podmínku příjmu u ní nevyžadovat.

K bodu 4

Okruh společně posuzovaných osob se pro doplatek na bydlení navrhuje stanovovat obdobně, jako je tomu u příspěvku na živobytí, tzn. podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů (toto pravidlo je zakotveno v § 2 odst. 1 zákona o pomoci v hmotné nouzi). Tím se zjednoduší administrativa orgánu pomoci v hmotné nouzi, protože postačí vždy určit okruh společně posuzovaných osob u jedné z opakujících se dávek pomoci hmotné nouzi.

Dále se navrhuje možnost orgánu pomoci v hmotné nouzi vyloučit z okruhu společně posuzovaných osob ty osoby, které fakticky byt, ubytovací zařízení či jiný než obytný prostor společně s žadatelem o dávku neužívají, tzn., bydlí někde jinde.

Možnost vyloučení může také nastat v případě, kdy osoby spolu sice užívají byt, ubytovací zařízení nebo jiný než obytný prostor, ale nehospodaří spolu a nemají vůči sobě vyživovací povinnost (jsou k sobě tzv. osobami jinými). Pokud tuto skutečnost osoby prokáží, může je také orgán pomoci v hmotné nouzi vyloučit.

V konečném důsledku tento návrh znamená, že společně s žadatelem o dávku budou posuzovány osoby, které společně s ním užívají byt, ubytovací zařízení nebo jiný než obytný prostor a mají k sobě vzájemnou vyživovací povinnost nebo společně hospodaří. Je nutné si uvědomit, že okruh společně posuzovaných osob se v novele u doplatku na bydlení navrhuje posuzovat obdobně jako u příspěvku na živobytí v současné době. To znamená, že se u obou dávek bude vycházet ze zákona o životním a existenčním minimu, kde je společné posuzování osob určeno právě principem vyživovací povinnosti nebo společným užíváním bytu a společným hospodařením.

Návrh novely nepřináší žádné novum, co se týká prokazování skutečností, že osoby společně neužívají byt a společně nehospodaří. Již nyní je tato úprava zakotvena v zákoně a v praxi se uplatňuje bez problémů. Žadatel o dávku tuto skutečnost může prokázat např. tím, že osobu nemá přihlášenou ke službám spojených s užíváním bytu, osoba má nájemní smlouvu k jinému bytu, s osobou nemá společně potraviny, hygienické potřeby a další věci v bytě, sousedé potvrdí, že osoba se v bytě nezdržuje, pošta potvrdí, že osoba neužívá tuto adresu. Naopak výčtem přesných skutečností v souvislosti s tímto prokazováním by mohlo dojít k poškození žadatele, protože by nemusely být postihnuty všechny skutečnosti, které by postačily k prokázání, aby osoby se žadatelem nebyly společně posuzovány. Je nutné vzít v potaz, že systém pomoci v hmotné nouzi je postaven na principech správního uvážení, aby bylo možné reagovat na různé situace, které mohou v životě občana nastat a které nelze přesně stanovit právní normou.

V případě, že jeden byt, ubytovací zařízení nebo jiný než obytný prostor bude užívat více osob, které společně nebudou hospodařit či k sobě nebudou mít vyživovací povinnost a tím pádem nebudou společně posuzované, navrhuje se princip, že se výše odůvodněných nákladů na bydlení pro účely příspěvku na živobytí a doplatku na bydlení určí podílem těchto osob, jako by tyto osoby byly společně posuzované. Tím se zamezí přeplácení nákladů na bydlení v jednom bytě, v ubytovacím zařízení nebo v jiném než obytném prostoru a také se zachová pravidlo, že v součtu takto určených výší odůvodněných nákladů na bydlení bude poskytnut pouze jeden doplatek na bydlení na jeden byt, ubytovací zařízení či jiný než obytný prostor. Dalším zamezením přeplácení nákladů na bydlení u ubytovacích zařízení a jiných obytných prostorů je zavedení maximální možné hranice výše odůvodněných nákladů na bydlení u těchto forem bydlení do výše 90% normativních nákladů na bydlení (viz bod 22).

Pro jasnější představu se uvádí příklad:

 V Praze se do jedné místnosti v ubytovně, která splňuje podle orgánu ochrany veřejného zdraví hygienické normy, nastěhují nezávisle na sobě 3 osoby, jež se spolu do té doby neznaly. Náklady na ubytování, které jim majitel ubytovny určí, pro každého činí 6 000 Kč měsíčně, dohromady za pokoj tedy 18 000 Kč za měsíc. Jedna z těchto osob požádá o příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení. Zároveň požádá o vyloučení ostatních dvou osob z okruhu společně posuzovaných osob a prokáže skutečnost, že s těmito osobami nehospodaří. Hodnocení nároku a výše dávek se tedy bude odvíjet jen od údajů žadatele (např. budou se hodnotit jeho příjmy, majetkové a sociální poměry), avšak odůvodněné náklady na bydlení se určí v poměru všech tří osob, jako by byly všechny tři osoby společně posuzované. Tzn., že odůvodněné náklady na bydlení v tomto případě budou u žadatele o dávky tvořit jednu třetinu celkových uznaných nákladů na bydlení pro tuto místnost v ubytovně. Jestliže tedy orgán pomoci v hmotné nouzi určí, že výše odůvodněných nákladů na bydlení pro tuto místnost, kterou užívají tři osoby, je 90 % normativních nákladů na bydlení podle státní sociální podpory, tzn. 15 096 x 0,9 = 13 586 Kč, bude výše odůvodněných nákladů na bydlení u žadatele činit 4 529 Kč (13 586 / 3 = 4 529). Odůvodněné náklady na bydlení ve výši 4 529 Kč budou pak zhodnoceny pro nárok a výši doplatku na bydlení a příspěvku na živobytí.

Pokud požádá o dávky pomoci v hmotné nouzi další osoba z této místnosti, bude se pro určení výše odůvodněných nákladů na bydlení postupovat stejně jako u osoby první.

V současné době, pokud by se vycházelo z aktuálního znění zákona o pomoci v hmotné nouzi, by se mohla jako výše odůvodněných nákladů na bydlení aplikovat výše, která je v Praze normativními náklady na bydlení určena pro jednotlivce v částce 7 711 Kč a tak by bylo možné započíst každému žadateli tuto částku a náklady na bydlení v případě výše uvedených 3 osob na pokoji by se mohly vyšplhat v součtu až na 23 133 Kč za jeden pokoj.

I když jedním z cílů tohoto návrhu je efektivní vynakládání prostředků ze státního rozpočtu, což tato úprava rozpočítávání odůvodněných nákladů na bydlení na všechny osoby užívající jeden byt, ubytovací zařízení či jiný než obytný prostor naplňuje, je nutné upravit v zákoně i situace, kdy není možné zjistit celkové náklady na bydlení pro celý byt, ubytovací zařízení nebo jiný než obytný prostor, protože tato ubytování užívají i další osoby, které nejsou se žadatelem v okruhu společně posuzovaných osob, a nelze tedy od nich zjišťovat potřebné údaje. Jako vhodné řešení se nabízí započtení stejných nákladů na bydlení jako u srovnatelného bytu či srovnatelného ubytovacího zařízení nebo jiného než obytného prostoru, a to u bytů z fiktivní výše nákladů na bydlení odvozených z částky normativních nákladů na bydlení podle počtu osob v bytě dle zákona o státní sociální podpoře a u ubytovacího zařízení a u jiného než obytného prostoru z částky odůvodněných nákladů na bydlení podle § 34 písm. d) zákona o pomoci v hmotné nouzi (viz bod 22). Pokud by skutečné náklady na bydlení byly nižší, vycházel by orgán pomoci v hmotné nouzi z těchto nižších nákladů na bydlení.

K bodu 5

Navrhuje se zvýhodnění zápočtu dávek z důchodového pojištění, a to započítáváním tohoto příjmu pouze z 80 % a ne ze 100 %, jak je tomu v současné době. Bude se tak k dávkám důchodového pojištění přistupovat obdobně jako k dávkám v nezaměstnanosti a k dávkám nemocenského pojištění. Tato úprava je zacílena především na osamělé důchodce.

K bodu 6

Zavedení hygienických norem a standardů kvality bydlení se negativně odrazí i na výši příspěvku na živobytí osob, které budou užívat podstandardní bydlení, protože do přiměřených nákladů na bydlení se započítávají pouze odůvodněné náklady na bydlení dle § 34 zákona o pomoci v hmotné nouzi. Proto se navrhuje u osob užívajících podstandardní bydlení zakotvit fikci, že pro účely příspěvku na živobytí se budou náklady na bydlení v podstandardním bydlení započítávat až do 75 % normativních nákladů na bydlení podle zákona o státní sociální podpoře jako přiměřené náklady na bydlení, pokud osoba nebude mít možnost bydlet v jiné nemovitosti. V konečném důsledku toto opatření znamená, že se skoro ve všech těchto případech, kde osoby budou mít započitatelný příjem, bude od tohoto příjmu pro účely příspěvku na živobytí odečítat 30 % (v Praze 35 %) tohoto příjmu.

K bodu 7

Napravuje se legislativně-technické pochybení, které bylo způsobeno přijetím zákonného opatření Senátu č. 344/2013 Sb., o změně daňových zákonů v souvislosti s rekodifikací soukromého práva a o změně některých zákonů.

K bodu 8

Legislativně-technická úprava v souvislosti s modifikací některých ustanovení v zákoně o životním a existenčním minimu ohledně započitatelného příjmu pro účely dávek pomoci v hmotné nouzi.

K bodu 9

Dávka mimořádné okamžité pomoci má reagovat na aktuální okamžitou situaci žadatele, a proto se jeví nevhodné posuzovat příjem při podání žádosti o tuto dávku za období kalendářního měsíce předcházejícího aktuálnímu kalendářnímu měsíci. Navrhuje se tedy, aby byl příjem pro dávku mimořádné okamžité pomoci hodnocen v aktuálním kalendářním měsíci, tzn. v měsíci podání žádosti.

K bodu 10

Je nutné přesně specifikovat rozhodné období u příspěvku na živobytí a doplatku na bydlení, a to v měsíci podání žádosti o dávku a v průběhu poskytování dávky. V současné praxi je obrovský problém při posuzování podmínek nároku při podání žádosti o opakující se dávky, protože podle zákona o pomoci v hmotné nouzi se některé podmínky hodnotí za kalendářní měsíc předcházející měsíci podání žádosti a některé se hodnotí za měsíc, v němž byla podána žádost. Proto se navrhuje, že v měsíci, v němž byla podána žádost o dávku, bude rozhodující den podání žádosti, a zda osoba (osoby společně posuzované) v tento den plní podmínky nároku. Pokud by v tento den osoba (společně posuzované osoby) podmínky pro nárok na opakující se dávky nesplnila a splnila podmínky až po dni, kdy uplatnila žádost, může jí nárok vzniknout podle § 38 odst. 3 zákona o pomoci v hmotné nouzi od prvního dne následující kalendářního měsíce. Tím se také zamezí zbytečná administrativa, kdy dávka nemusí být rozhodnutím nepřiznána, a osoba tak nemusí znovu žádat o dávku následující měsíc. Ponechává se ale rozhodné období pro zjišťování příjmu při uplatnění žádosti o opakující se dávku, a tím je období tří kalendářních měsíců předcházejících měsíci podání žádosti. Zároveň se ponechává možnost uplatnění podstatného poklesu příjmu v případě podání žádosti o dávku.

V průběhu pobírání opakujících se dávek se navrhuje zachovat rozhodné období pro zjišťování všech skutečností, které se pro nárok a výši dávek hodnotí, za předcházející kalendářní měsíc měsíci aktuálnímu.

Zároveň se specifikuje rozhodné období u mimořádné okamžité pomoci, kdy v celém § 10 chybí ustanovení, za jaké období se zjišťuje (s výjimkou příjmu a skutečnosti, zda není osoba neodůvodnitelnou zátěží systému pomoci v hmotné nouzi) plnění ostatních podmínek v případě podání žádosti o mimořádnou okamžitou pomoc, proto je potřeba tuto skutečnost v zákoně upravit.

K bodu 11

Rozšiřuje se hodnocení zvýšení příjmu vlastním přičiněním (uplatnění nároků a pohledávek, využití majetku) i na doplatek na bydlení. Není důvod, aby se zvýšení příjmu vlastním přičiněním hodnotilo pouze pro účely příspěvku na živobytí. I v rámci doplatku na bydlení může mít vliv na tuto dávku např. vlastnictví majetku.

K bodu 12

S ohledem na dále uvedený odkaz, který je obsažen v § 33 odst. 3, se zakotvuje, k jakým skutečnostem se přihlíží při hodnocení přiměřeného bydlení ve spojení s drobnou terminologickou úpravou.

K bodu 13

Stávající dikce tohoto ustanovení v souvislosti se zahájením posuzování možnosti využití movitého nebo nemovitého majetku pro zvýšení příjmu vlastním přičiněním odporuje ustanovení § 3 odst. 4 a § 26 zákona o pomoci v hmotné nouzi, kde se s hodnocením využití případného majetku počítá již při podání žádosti. Proto je tato dikce v zákoně o pomoci v hmotné nouzi nesmyslná a také ji nelze v praxi použít.

K bodu 14

Legislativně-technická úprava v souvislosti s novým občanským zákoníkem. Část věty za středníkem, která odkazuje na úpravu vyživovací povinnosti ve zrušeném zákoně o rodině, by měla být zcela vypuštěna, neboť není třeba zvláště odkazovat na to, že nově jsou jednotlivé druhy vyživovací povinnosti upraveny v novém občanském zákoníku. V případě neprovdané matky již nový občanský zákoník nehovoří o „příspěvku na výživu“ jako stávající zákon o rodině, ale o výživném pro neprovdanou matku (viz § 920 odst. 1 a § 922 odst. 2 nového občanského zákoníku). Uvedená změna v úpravě § 13 odst. 1, která je nezbytná s ohledem na nový občanský zákoník, nebyla zahrnuta v doprovodné novelizaci zákona o pomoci v hmotné nouzi, která je s účinností od 1. 1. 2014 provedena zákonem č. 303/2013 Sb. (část šedesátá třetí).

K bodu 15

Legislativně-technická úprava v souvislosti s navrhovaným bodem 3.

K bodu 16

V § 24 je zakotveno určování částky živobytí pro jednotlivé skupiny osob. U nezaopatřených dětí činí podle odst. 1 písm. a) tohoto paragrafu částka živobytí vždy částku životního minima, popřípadě navýšenou z důvodu dietního stravování. Tato částka živobytí by pro nezaopatřené děti měla být také jasně specifikována i v situaci, kdy jim je poskytována zdravotní péče ve zdravotnickém zařízení po celý kalendářní měsíc. I když je tato situace již v současné době takto aplikována, praxe požaduje jasné zakotvení tohoto pravidla.

K bodům 17 až 19

Zákonná úprava, že osoby, které si nezvyšují příjem vlastním přičiněním (uplatněním pohledávek a nároků nebo využitím majetku), nejsou osobami v hmotné nouzi, je jedním ze základních principů systému pomoci v hmotné nouzi, a to už od jeho účinnosti, tzn. od roku 2007. Orgán pomoci v hmotné nouzi stanoví osobám určitou lhůtu, dokdy si mají zvýšit příjem vlastním přičiněním (pokud má osoba tuto možnost, jinak orgán pomoci v hmotné nouzi tuto skutečnost po osobách nevyžaduje), a pokud toto osoby nereflektují, dávka pomoci v hmotné nouzi jim je odejmuta. Od roku 2012 se tento princip specifikoval u situace, kdy osoba nevyužije majetek. Návrh novely tuto úpravu rozšiřuje i na uplatnění pohledávek a nároků. V praxi se tento princip osvědčil a motivuje osoby v hmotné nouzi, aby nejdříve využily svoje vlastní zdroje či další možné zdroje a teprve poté byly podporovány státem v rámci systému pomoci v hmotné nouzi.

Je tedy vhodné tento princip zavést také pro hodnocení možnosti uplatnění nároků a pohledávek a zároveň dát možnost osobě, pokud si i během této doby nakonec začne uplatňovat pohledávky či nároky nebo využívat majetek, aby mohla být opět ve stavu hmotné nouze. Jelikož se tato osoba může i v této lhůtě do stavu hmotné nouze opět dostat, navyšuje se tato lhůta z 3 měsíců na 6 měsíců.

Zároveň je potřeba nahradit v situaci, kdy osoba nevyužívá ke zvýšení příjmu vlastním přičiněním majetek a z tohoto důvodu přestane být osobou v hmotné nouzi, odkaz na § 3 odst. 4 zákona o pomoci v hmotné nouzi za odkaz na § 3 odst. 1 písm. c) zákona o pomoci v hmotné nouzi. § 3 odst. 1 písm. c) zákona o pomoci v hmotné nouzi totiž upravuje, že osoba není osobou v hmotné nouzi, protože prokazatelně neprojevuje dostatečnou snahu zvýšit si příjem vlastním přičiněním.

K bodu 20

Obecné podmínky nároku na doplatek na bydlení zůstávají zachovány, pouze je nutné nově vymezit i osoby, které budou užívat byt, ale nebudou v roli nájemců, ale např. podnájemníků či budou užívat věcné břemeno. Jestliže tedy budou osoby užívat byt, bude potřeba, aby jim mohl vzniknout nárok na doplatek na bydlení, aby měly k bytu nějaký právní vztah, což musí doložit písemnou smlouvou či jiným písemným dokladem.

V zákoně se doporučuje upravit situaci, kdy příjemce doplatku na bydlení zemře, a jelikož byl vlastníkem nemovitosti, probíhá dědické řízení k nemovitosti, a osoby, které s ním byly společně posuzovány se tak ocitnou mimo právní vztah k této nemovitosti, ale pořád tuto nemovitost užívají a potřebují hradit náklady na bydlení (služby, energie).

V souladu s novým občanským zákoníkem se bude přihlížet k právnímu vztahu oprávněné osoby k prostoru bydlení a zároveň dojde k odlišení prostorů určených primárně na bydlení (bytů) od ostatních. Tzn., že nově budou specifikovány různé typy bydlení – bydlení v bytě, bydlení v ubytovacím zařízení a bydlení v jiném než obytném prostoru. Zvláštní postavení pak mají v návrhu pobytové sociální služby, kdy doplatek na bydlení zvyšuje dostupnost těchto služeb pro nejnižší příjmové skupiny obyvatel a podporuje jejich sociální začlenění a minimalizuje riziko sociálního vyloučení. Navrhuje se tak, aby pobytové sociální služby byly vždy brány za případ hodný zvláštního zřetele. Dále mají pobytové sociální služby dané svoje standardy, které se týkají také důstojného bydlení, proto není potřeba vymezovat jim normy a standardy další. Též se u pobytových sociálních služeb nebudou rozpočítávat odůvodněné náklady na bydlení v poměru osob užívající společně byt (místnost). Rovněž zůstává zachována možnost při výplatě dávky (shodně jako v případě pronajímatelů bytů) bez souhlasu příjemce dávky (uživatele služby) zaslat dávku přímo na účet poskytovatele sociální služby na základě smlouvy o poskytování pobytové sociální služby.

Jelikož s novou právní úpravou doplatku na bydlení bude podmínkou získání nároku na příspěvek na živobytí, a vždy se tedy bude nárok na příspěvek na živobytí hodnotit, je možné pro hodnocení nároku a výše doplatku na bydlení vycházet z částek živobytí, které byly použity pro hodnocení nároku na příspěvek na živobytí. Není tedy potřeba pravidla, že pokud není příspěvek na živobytí poskytován, činí částka živobytí osoby existenční minimum. Tato úprava je pak logická zvláště v situaci, kdy je možné mít nárok na doplatek na bydlení v případě, kdy osobě nebyl přiznán příspěvek na živobytí z důvodu, že příjem osoby a společně posuzovaných osob přesáhl částku živobytí osoby a společně posuzovaných osob, ale nepřesáhl 1,3násobek částky živobytí osoby a společně posuzovaných osob.

Pro určení 1,3násobku částky živobytí se také vychází z částek živobytí, které byly zohledněny při hodnocení nároku na příspěvek na živobytí, a ne z částek existenčního minima. Pokud by zůstala zachována současná právní úprava, dalo by se pravidlo 1,3násobku částky živobytí pro zachování nároku na doplatek na bydlení bez nároku na příspěvek na živobytí použít jen v minimální míře.

V zákoně se dále navrhuje doplnit, že v rámci doplatku na bydlení je osoba povinna aktivně si hledat takové bydlení, které pro ni bude přiměřené a vhodné, pokud takové bydlení již neužívá. Dále se navrhuje v zákoně povinnost této osoby požadavek na uplatnění žádosti o pomoc při hledání přiměřeného bydlení u obce, v níž má osoba trvalý pobyt nebo u obce, ve které se skutečně zdržuje. Obec má ze své podstaty a také podle zákona o obcích pečovat o své občany, a to i z hlediska otázky bydlení. Zároveň v rámci obcí v přenesené působnosti má fungovat sociální práce, jejímž hlavním cílem je vytvářet podmínky pro co nejlepší využití veřejných a soukromých zdrojů v řešení nepříznivé sociální situace osob nebo skupin osob a pozitivně působit na osoby či skupiny ohrožené sociálním vyloučením, a to i v oblasti bydlení. Omezení nároku na bydlení v důsledku odmítnutí nabídky přiměřeného bydlení je však v návrhu více konkretizováno a uvádí se alespoň demonstrativní výčet kritérií pro správní uvážení orgánu pomoci v hmotné nouzi. Pro tento postup svědčí i to, že dávková podpora doplatku na bydlení by měla mít dočasný charakter a motivovat osoby k trvalému řešení v podobě získání stabilního a přiměřeného bydlení. Samozřejmě, pokud osoba projevujíce aktivitu při hledání přiměřeného bydlení i s pomocí obce toto bydlení nenalezne, nárok na doplatek na bydlení dotčen nebude.

K bodu 21

Navrhuje se pro účely zákona o pomoci v hmotné nouzi definovat pojmy „byt“, „ubytovací zařízení“ a „jiný než obytný prostor“. Pro jasné vymezení a odlišení prostorů, ve kterých se bydlí, se částečně vychází ze specifikací podle zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a vyhlášky č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavbu. Za byt se navrhuje považovat soubor obytných místností nebo jednu obytnou místnost, které splňují stavebně technické požadavky na trvalé bydlení podle stavebního zákona nebo jsou k tomuto účelu zkolaudovány jako byt. Pokud orgán pomoci v hmotné nouzi zjistí rozpor mezi nájemní/ubytovací smlouvou a nemovitostí, pokud není kolaudovaná pro daný účel, nebudou tak splněny podmínky dané zákonem o pomoci v hmotné nouzi pro nárok na dávku. Tímto se také zjednoduší administrace doplatku na bydlení.

Za jiný než obytný prostor se navrhuje považovat místo, u kterého je na základě smlouvy, rozhodnutí, nebo jiného právního titulu stanoveno, že tento prostor je určen pro bydlení, a který zároveň splňuje standardy kvality bydlení. Pro účely tohoto zákona se tedy navrhuje definovat standardy kvality bydlení jiného než obytného prostoru. Tyto kvalitativní požadavky byly vybrány z vyhlášky č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavbu, a jejich kontrolu bude provádět stavební úřad, do jehož kompetence tato problematika spadá. Úřad práce ČR na základě stanoviska stavebního úřadu vyhodnotí, zda lze doplatek na bydlení do takového prostoru poskytnout, zda je tedy tento prostor vhodný pro bydlení osob.

Za ubytovací zařízení se navrhuje považovat takové zařízení, kde je ubytování poskytováno na dobu delší než dva měsíce v období šesti měsíců po sobě jdoucích a které zároveň splňuje podmínky uvedené v zákoně o ochraně veřejného zdraví. Kontrolu hygienických norem bude provádět orgán ochrany veřejného zdraví, do jehož kompetence tato problematika spadá. Úřad práce ČR na základě stanoviska tohoto vyhodnotí, zda lze doplatek na bydlení do takového ubytovacího zařízení poskytnout, zda je toto zařízení vhodné pro bydlení osob.

Finanční podporu státu prostřednictvím doplatku na bydlení je nezbytné navázat pouze na ubytovací zařízení a prostory vhodné k bydlení. To znamená, že u ubytovacích zařízení a prostor, které nejsou primárně určeny k bydlení, je nutno definovat kvalitativní požadavky pro tyto prostory. Tím se zajistí, že občan bude chráněn nejen z hlediska ochrany právního vztahu, ale i z hlediska vhodnosti objektu nebo prostoru k bydlení. Tyto kvalitativní požadavky se vztahují na všechny ubytovací zařízení a jiné než obytné prostory, tzn. i na prostory určené k ubytování (přechodnému nájmu), ve které se ubytovatel zavazuje poskytnout ubytovanému přechodně bydlení na ujednanou dobu nebo na dobu vyplývající z účelu ubytování v zařízení k tomu určeném.

Doplatek na bydlení tak nebude poskytován do objektů a prostorů, které budou nevyhovující k bydlení. Aby nehrozilo, že se osoby v těchto případech ocitnou bez střechy nad hlavou, bude se tato situace řešit ve spolupráci s obcí a dalšími zainteresovanými subjekty, aby těmto osobám bylo nalezeno náhradní přiměřené bydlení. Také orgán pomoci v hmotné nouzi v rámci dávkové pomoci bude mít možnost v odůvodněných případech, kdy osoby i po snaze najít si vyhovující bydlení takové bydlení nenajdou, poskytnout dávku mimořádné okamžité pomoci.

Bude povinností žadatele při řízení o žádosti o doplatek na bydlení doložit doklady (viz body 31 a 32), ze kterých bude orgán pomoci v hmotné nouzi moci vyhodnotit, zda vznikne nárok na dávku a v jaké výši. Orgán pomoci v hmotné nouzi může také požádat o tyto rozhodné údaje majitele jiného než obytného prostoru, který má povinnost je bezodkladně a bezplatně orgánu pomoci v hmotné nouzi poskytnout. Posuzování stavebně-technických parametrů bude probíhat také ve spolupráci orgánu stavebního dozoru (viz bod 33). Předpokládá se, že na daný objekt, pokud má mít smysl zkoumání dalších náležitostí, bude vydáno například kolaudační rozhodnutí. Již v současné době orgán pomoci v hmotné nouzi spolupracuje se stavebním úřadem, u kterého zjišťuje, zdali je prostor vhodný (zkolaudován) k bydlení. Pokud však orgán pomoci v hmotné nouzi nebude mít k dispozici tyto údaje, nemůže vyhodnotit nárok a výši doplatku na bydlení.

Jelikož nový občanský zákoník rozvolnil možnosti sjednání právních vztahů v oblasti bydlení, je potřeba ponechat v systému pomoci v hmotné nouzi v ojedinělých případech možnost poskytnout doplatek na bydlení i v situaci, jestliže je pronajata pouze část bytu (např. podnájem části bytu). I přes tuto skutečnost však zůstane zachováno pravidlo jedna dávka = jeden byt, protože se i v těchto situacích bude postupovat podle navrhovaného § 8 a rozpočítávání odůvodněných nákladů na bydlení v poměru všech osob užívajících jeden byt. Pokud by byl na daný byt poskytován příspěvek na bydlení, bude potřeba jej odečíst od nákladů na bydlení za celý byt, aby nedocházelo k přeplácení nákladů na bydlení v jednom bytě.

Možnost poskytnutí doplatku na bydlení se navrhuje také vlastníkovi, který bydlí ve stavbě pro rodinnou rekreaci, protože má tato stavba podobný charakter jako bydlení v bytě v rodinném domě a je mu i z pohledu veřejného stavebního práva nejbližší a zajišťuje lidsky důstojné dlouhodobé bydlení.

K bodu 22

V zákoně o pomoci v hmotné nouzi je potřeba specifikovat odlišně maximální výše uznatelných odůvodněných nákladů na bydlení pro jednotlivé právní formy užívání bytů a jiných než obytných prostor. Tato specifikace je zásadní proto, aby se zřetelně oddělily preferované formy dlouhodobého standardního bydlení od forem přechodného bydlení v jiných než obytných prostorech. Cílem této úpravy je maximální přesun dlouhodobého či trvalého bydlení osob do bytů a využívání ubytovacích zařízení a jiných než obytných prostor pouze na nezbytně nutnou přechodnou dobu.

Stanovování odůvodněných nákladů na bydlení vychází částečně ze současné právní úpravy a zároveň z podnětů z praxe. U nájemní formy bydlení a u jiné než nájemní, družstevní nebo vlastnické formy bydlení (např. podnájem, věcné břemeno) se započítají do odůvodněných nákladů na bydlení nájemné v místě obvyklé plus služby a plus energie. U družstevní formy bydlení se započítají do odůvodněných nákladů na bydlení nájemné max. do výše srovnatelných nákladů na bydlení podle zákona o státní sociální podpoře plus služby a plus energie. U vlastnické formy bydlení se započítají do odůvodněných nákladů na bydlení služby plus energie a např. u společenství vlastníků lze do odůvodněných nákladů na bydlení také započíst nájemné max. do výše srovnatelných nákladů na bydlení podle zákona o státní sociální podpoře. U ubytovacího zařízení a jiného než obytného prostoru se započítají nájemné plus služby a plus energie, a to do výše, která je v místě obvyklá, maximálně však do výše 90 % normativních nákladů na bydlení podle zákona o státní sociální podpoře. Nižší výše než 100 % normativních nákladů byla určena, protože nebytové prostory nemohou být dražší než prostory bytové a ze státních prostředků se mají podporovat hlavně prostory určené k vhodnému a trvalému bydlení.

Specifickou úpravu odůvodněných nákladů na bydlení je nutno stanovit rovněž v případě uživatelů rezidenčních sociálních služeb. U těchto služeb se navrhuje započítávat tyto náklady maximálně do výše 100 % normativních nákladů na bydlení podle zákona o státní sociální podpoře.

K bodu 23

V systému pomoci v hmotné nouzi se rozhodné skutečnosti pro nárok a výši dávky hodnotí za předcházející kalendářní měsíc, protože jsou všechny skutečnosti nepochybné. Není tedy důvod pro výši doplatku na bydlení hodnotit odůvodněné náklady na bydlení za aktuální kalendářní měsíc a diferencovat se tak od ustanovení, které upravuje rozhodné období (viz bod 10). Také v současné praxi je problematické vyhodnocování odůvodněných nákladů na bydlení pro účely doplatku na bydlení za aktuální kalendářní měsíc a také tato skutečnost zdržuje vyhodnocování dávky.

K bodu 24

Jelikož je systém pomoci v hmotné nouzi poslední záchranná sociální síť v České republice, neposkytnutím doplatku na bydlení by osoby neměly finanční prostředky na úhradu spojených s bydlením a mohly by se ocitnout na ulici. Nově se v tomto ustanovení zakotvuje informační povinnost krajské pobočky Úřadu práce o poskytování doplatku na bydlení do ubytovacího zařízení nebo jiného než obytného prostoru za účelem řešení bytové situace dotčené osoby formou sociální práce. Zrušuje se též časové omezení poskytování doplatku na bydlení.

K bodu 25

V současné době není v zákoně upravena situace, když příjemce opakujících se dávek přestane plnit podmínky pro nárok na dávky a jsou s ním ještě posuzovány další osoby, které nárok na dávky neustále plní. Dávka se tak odejímá a musí o ni znovu požádat někdo z okruhu společně posuzovaných osob, který podmínku nároku na opakující se dávky plní. Tímto je zbytečně administrativně zatížen jak orgán pomoci v hmotné nouzi, tak klient. Proto se navrhuje uvedenou skutečnost v zákoně upravit. Dále se navrhuje upravit pouze pro doplatek na bydlení pro tuto situaci, že jestliže účastník řízení, který přestal plnit podmínky nároku na dávku, ale má právní vztah k bytu, ubytovacímu zařízení nebo jinému než obytnému prostoru (např. je nájemcem, vlastníkem) a společně posuzovaná osoba tento právní vztah formálně nesplní (není např. nájemcem, vlastníkem), že se na tuto osobu pohlíží, jakoby tuto podmínku plnila.

K bodu 26

Informační povinnost krajské pobočky Úřadu práce ČR se doplňuje v návaznosti na nové znění § 35a.

K bodům 27 a 28

Jelikož důkazní prostředky pro vyhodnocení nároku na dávky pomoci v hmotné nouzi mohou zkoumat i zaměstnanci orgánu pomoci v hmotné nouzi, kteří nejsou kvalifikováni jako sociální pracovníci, je potřeba přesněji definovat šetření v místě, kde žadatel či příjemce dávky bydlí, aby nebyl tento pojem zaměňován s pojmem „sociální šetření“, který se užívá při sociální práci.

K bodu 29

V současné době jsou účastníky řízení, jestliže jde o přeplatek na dávce, všechny osoby společně posuzované se žadatelem o dávku nebo jejím příjemcem bez výjimky. V praxi to znamená, že jsou účastníky řízení také společně posuzované děti anebo osoby, které přeplatek nezavinily. Navrhovaným opatřením se tak usnadní administrativa a účastníky řízení budou jen ty osoby společně posuzované, které nesou vinu na skutečnosti, že vznikl přeplatek. Obdobně se již v současné době postupuje v systému státní sociální podpory, kde se tento postup osvědčil.

K bodu 30

Legislativně-technická úprava.

K bodu 31

V návaznosti na úpravu okruhu společně posuzovaných osob a zjišťování odůvodněných nákladů na bydlení v poměru osob, které fakticky užívají byt, ubytovací zařízení nebo jiný než obytný prostor, je potřeba dát povinnost žadateli o dávku v žádosti uvést, kolik takových osob v bytě, ubytovacím zařízení nebo v jiném než obytném prostoru se žadatelem bydlí.

K bodu 32

Jelikož se navrhuje pro určení odůvodněných nákladů na bydlení zjišťování nových skutečností, je potřeba také doplnit doklady, které musí žadatel o dávku k žádosti doložit. Orgán pomoci v hmotné nouzi může také vyzvat na základě § 50 další subjekty ohledně předání rozhodných údajů. Tyto subjekty mají pak povinnost potřebné rozhodné údaje bezodkladně a bezplatně orgánu pomoci v hmotné nouzi poskytnout. Pokud tak neučiní, lze tuto skutečnost vyhodnotit jako správní delikt a orgán pomoci v hmotné nouzi může těmto subjektům uložit pokutu. Pokud však orgán pomoci v hmotné nouzi nebude mít k dispozici tyto údaje, nemůže vyhodnotit nárok a výši doplatku na bydlení.

K bodu 33

Ohledně technických parametrů – standardů kvality bydlení – orgán pomoci v hmotné nouzi spolupracuje se stavebním úřadem. Stavební úřad na žádost poskytuje orgánu pomoci v hmotné nouzi údaje, zda jiný než obytný prostor vyhovuje vybraným standardům kvality bydlení (viz bod 21).

K bodu 34

Navrhovaná úprava směřuje k posílení právní jistoty žadatele o dávku ve správním řízení též v případech, kdy návrhu není zcela vyhověno, co do požadovaného rozsahu.

K čl. II – přechodným ustanovením

K bodům 1 až 6

Je potřeba stanovit přechodná ustanovení, odkdy se nový návrh zákona bude vztahovat i na již poskytované dávky pomoci v hmotné nouzi. Ponechává se orgánu pomoci v hmotné nouzi lhůta 3 měsíců od účinnosti novely, dokdy má zahájit přehodnocení nároku a výše dávek.

Rozběhnutá správní řízení, která nebyla dokončena do účinnosti novely, se dokončí podle dosavadní právní úpravy. Zároveň bude metodicky orgánu pomoci v hmotné nouzi doporučeno, aby v tomto řízení již také rovnou přehodnotil dávku za měsíce, kdy novela již účinná byla.

Také se navrhuje dostatečně dlouhá doba, odkdy se začnou posuzovat ve spolupráci se stavebními úřady standardy kvality bydlení a ve spolupráci s orgány ochrany veřejného zdraví hygienické normy již u přiznaných dávek pomoci v hmotné nouzi s tím, že orgán pomoci v hmotné nouzi bude mít povinnost příjemce dávek informovat o této skutečnosti. Zároveň bude dána orgánu pomoci v hmotné nouzi povinnost, pokud ze své činnosti či na základě kontroly stavebního úřadu nebo orgánu ochrany veřejného zdraví zjistí, že jiný než obytný prostor nebo ubytovací zařízení nesplňuje standardy kvality bydlení či hygienické normy, informovat o této skutečnosti vlastníka, pronajímatele či ubytovatele takového objektu. Těmito opatřeními mají tak možnost si příjemci dávek pomoci v hmotné nouzi zajistit podmínky pro splnění nároku na doplatek na bydlení a zároveň tuto možnost mají i vlastníci, pronajímatelé či ubytovatelé jiných než obytných prostorů.

K části druhé

K čl. III

K bodům 1 až 10, 15 a 17 až 19

Zákonným opatřením Senátu č. 344/2013 Sb., o změně daňových zákonů v souvislosti s rekodifikací soukromého práva a o změně některých zákonů, došlo v zákoně č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, k úpravě některých příjmů (jejich přesunu do jiných ustanovení, zakotvení dalších druhů příjmů), které se započítávají do rozhodného příjmu pro nárok na dávky státní sociální podpory. Vzhledem k tomu, že zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, váže v § 5 stanovené příjmy na odkazy v zákoně o daních z příjmů, došlo výše uvedenou novelou od 1. 1. 2014 k nesouladu mezi zákonem o daních příjmů a zákonem o státní sociální podpoře. V návaznosti na tyto a další navrhované změny v aktuální předkládané novele zákona o daních z příjmů, je nutné upravit příjmy v § 5 zákona o státní sociální podpoře tak, aby korespondovaly s předmětným zákonem.

V souvislosti s výše uvedenou změnou a přečíslováním předmětných nových znění bodů v § 5 odst. 1 písm. a) a b) je nezbytné upravit rovněž řadu odkazů na tato ustanovení v dalším textu zákona. Dochází rovněž k terminologickým posunům ohledně dávek nemocenského a důchodového pojištění, které vycházejí ze stávající praxe, a proto se termín, kdy byly plátcem tyto dávky zaúčtovány, mění na termín, kdy byly plátcem vyplaceny.

K bodu 11

Podle § 744 občanského zákoníku může ten z manželů, který není vlastníkem domu či bytu, užívat dům nebo byt na základě práva bydlení odvozeného od vlastnického práva k domu či bytu druhého manžela. Opustí-li manžel – vlastník domu či bytu – rodinnou domácnost (odhlásí si také trvalý pobyt), přičemž druhý z manželů bydlí nadále v domě či v bytě například s dětmi, nemůže si tento druhý manžel žádat o příspěvek na bydlení. Reálně se tak druhý manžel s dětmi může ocitnout ve finanční tísni. Pro účely těchto situací je třeba umožnit druhému z manželů získání nároku na příspěvek na bydlení. Je třeba současně zakotvit podmínku, že na příspěvek na bydlení na stejný dům či byt si nepožádá vlastník domu či bytu tak, aby nebyl příspěvek na bydlení vyplácen duplicitně na tytéž náklady na bydlení. Stejné doplnění je navrhováno v případě podmínek nároku na doplatek na bydlení.

K bodu 12

V souladu s novým občanským zákoníkem je nutné přesně vymezit pojem byt, protože pouze vlastnictví nebo nájemní vztah k bytu bude i nadále zakládat nárok na příspěvek na bydlení. Jiné právní vztahy k bytu nebo bydlení v ubytovacích zařízeních a v jiných než obytných prostorech bude řešit pouze doplatek na bydlení ze systému pomoci v hmotné nouzi. Pro vymezení pojmu byt, je převzata definice bytu z vyhlášky č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavbu. Definice bytu je stejná jako v systému pomoci v hmotné nouzi.

K bodu 13

Navrženou úpravou dochází ke zpřesnění definice nákladů na bydlení, které se započítávají pro nárok na příspěvek na bydlení a zároveň se používají i při výpočtu výše dávky. Úprava se dotkne případů, kdy je rozdílné datum vzniku právního vztahu k bytu a data hlášení k trvalému pobytu v tomto bytě a případů, kdy se sestěhuje více osob z různých bytů (a případně různých okruhů společně posuzovaných osob) do nové společné domácnosti. V těchto případech nebylo vždy zřejmé, které náklady uhrazené v rozhodném období mohou být uznány.

Co se týče obecně přístupu určitých skupin osob k příspěvku na bydlení, § 3 upravuje obecně vstup do systému státní sociální podpory – kdo může o dávky požádat. § 24 a následující poté upravují věcné podmínky příspěvku na bydlení. Mezi jednu z nich patří, že osoba, která žádá o příspěvek na bydlení, musí být v bytě hlášena k trvalému pobytu. Co se týče osob, které jsou kryty přímo použitelným předpisem, tedy v případě příspěvku na bydlení Nařízením č. 492/2011, ty se do systému dostávají „automaticky“ (za pomoci ustanovení § 1 odst. 3 – přímá aplikovatelnost Nařízení). Ustanovení o trvalém pobytu se tedy na ně nevztahují. Metodickým výkladem je pak ošetřeno, že tyto osoby nemusí být v bytě hlášeny k trvalému pobytu, ale musí mít nějaký právní titul, který je opravňuje v bytě pobývat, obvykle to bývá nájemní smlouva.

K bodu 14

Příspěvek na bydlení je poskytován do standardní formy přiměřeného bydlení a jeho neposkytnutím by se osoby mohly dostat do stavu hmotné nouze a také by tato skutečnost vedla k situaci, že by osoby neměly finanční prostředky na úhradu standardního bydlení a mohlo by docházet k jejich přesunu do nestandardního bydlení. Proto se navrhuje zrušení časového omezení poskytování příspěvku na bydlení.

K bodu 16

Legislativně-technická úprava textu v návaznosti na vypuštění ustanovení § 27a ve spojení s gramatickou úpravou textu.

K čl. IV – přechodné ustanovení

Je potřeba stanovit přechodné ustanovení, odkdy se poprvé upravené příjmy započtou pro účely dávek státní sociální podpory.

K části třetí

K čl. V

K bodu 1

Jelikož se okruh společně posuzovaných osob zjišťuje pro dávky pomoci v hmotné nouzi podle zákona o životním a existenčním minimu, je potřeba sjednotit určité postupy. V tomto případě se jedná o situaci, kdy jsou osoby k sobě tzv. jinými a prokazují, že spolu trvale nežijí a nehospodaří, aby nebyly společně posuzované. Obdobná úprava je také v zákoně o pomoci v hmotné nouzi.

K bodu 2

Sjednocuje se definice bytu, která je upravena v zákoně o pomoci v hmotné nouzi a v zákoně o státní sociální podpoře. Nelze připustit, aby v rámci sociálního zabezpečení byla definice bytu upravena v každém zákoně jinak.

K bodům 3 a 4

V souvislosti s přesunem některých položek do § 6 odst. 9 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, ke kterým došlo od 1. ledna 2014 v důsledku přijetí zákonného opatření Senátu č. 344/2013 Sb., o změně daňových zákonů v souvislosti s rekodifikací soukromého práva a o změně některých zákonů, je nezbytné odpovídajícím způsobem uspořádat rovněž systematiku zákona o životním a existenčním minimu.

K bodům 5 a 6

Napravuje se legislativně-technické pochybení, které bylo způsobeno přijetím zákonného opatření Senátu č. 344/2013 Sb., o změně daňových zákonů v souvislosti s rekodifikací soukromého práva a o změně některých zákonů.

K části čtvrté

K čl. VI

Legislativně-technická úprava v návaznosti na zrušení institutu karty sociálních systémů.

K části páté

K čl. VII

K bodům 1 až 4

Navrhuje se rozšířit požadavky ohledně provozního řádu, které orgánu ochrany veřejného zdraví předkládají osoby poskytující dlouhodobější ubytování v ubytovacích zařízeních, aby toto dlouhodobější ubytování bylo vhodné pro takové užívání. Zároveň se navrhuje možnost orgánu ochrany veřejného zdraví uložit odstranění závad, které se při dodržování provozního řádu vyskytnou. Toto opatření má návaznost na navrhovanou novelu zákona o pomoci v hmotné nouzi, kdy bude možné vyplácet doplatek na bydlení pouze do ubytovacího zařízení, které bude mít schváleno tento provozní řád. Proto se navrhuje povinnost orgánu ochrany veřejného zdraví spolupracovat a poskytovat informace Úřadu práce ČR.

K čl. VIII – přechodnému ustanovení

Je potřeba stanovit přechodné ustanovení, odkdy osoby budou muset provozní řád předkládat a ponechat jim tak pro plynulou realizaci této povinnosti dostatečnou dobu.

K části šesté

K čl. IX

Z důvodu plynulé realizace změn uvedených v návrhu zákona a z důvodu seznámení všech subjektů dotčených touto novelou s jejím zněním je navrhována jeho účinnost od 1. 1. 2015, s výjimkou novely ustanovení, kterou se napravuje legislativně-technické pochybení, které bylo způsobeno přijetím zákonného opatření Senátu č. 344/2013 Sb., o změně daňových zákonů v souvislosti s rekodifikací soukromého práva a o změně některých zákonů, kde je vhodná neprodlená účinnost.

V Praze dne 2. července 2014

předseda vlády Mgr. Bohuslav Sobotka v. r.

ministryně práce a sociálních věcí Mgr. Michaela Marksová v. r.