K Čl. I:
K bodu 1:
Zpřesňuje se definice státního podniku jako jedné z forem státních organizací. Z hlediska vyjádření vztahů mezi státem a státními podniky se v definici státního podniku zdůrazňuje, že jde o jednu z významných organizačních forem, jejímž prostřednictvím stát vykonává vlastnické právo ke svému majetku, který svěřuje státním podnikům do práva hospodařit. Zdůrazňuje se, že státní podniky jsou státními organizacemi, čímž se navrhovaná právní úprava uvádí do souladu se zákonem č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů, z jehož ustanovení § 54 odst. 1 lze dovodit, že státní podniky patří do kategorie státních organizací. Definuje se nejen právní postavení státního podniku, ale vymezuje se i účel, pro který stát své podniky zakládá a cíl, ke kterému mají státní podniky svojí činností směřovat.
Navrhuje se při vymezení práva podniku hospodařit s majetkem státu zrušit pro nadbytečnost a nepřesnost odkaz na zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích.
Nově se vymezuje pojem kmenové jmění podniku jako souhrn peněžitého vyjádření hodnoty nemovitých a movitých věcí stanovený v zakládací listině, k nimž má podnik právo hospodařit při svém vzniku. Kmenové jmění a jeho minimální výše se zapisují do obchodního rejstříku. Kmenové jmění představuje nemovité a movité věci, které zakladatel svěřuje podniku do práva hospodařit v souvislosti s jeho vznikem, a které tvoří materiální základnu pro podnikatelskou činnost podniku. Jde o takové nemovité a movité věci, které odpovídají charakteru předmětu činnosti podniku, čemuž musí odpovídat vymezení souhrnu nemovitých a movitých věcí v zakládací listině.
Nově se stanoví pravidla pro zvýšení a snížení kmenového jmění podniku. Zakladatel může kmenové jmění podniku zvýšit o majetek, který podnik nabyl nebo vytvořil v průběhu své podnikatelské činnosti. Zakladatel může snížit kmenové jmění podniku za účelem krytí ztrát podniku, nebo vyplývá-li potřeba snížit kmenové jmění podniku ze zvláštního zákona nebo z rozhodnutí příslušného orgánu veřejné moci. Minimální výše kmenového jmění stanovená v zakládací listině musí však být vždy zachována. Praktickým příkladem snížení kmenového jmění je vydání majetku podniku oprávněným osobám v souladu s právními předpisy o restitucích, jako jsou například zákon č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku nebo zákon č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi. Ke snížení kmenového jmění může dojít též v případech, kdy o vydání majetku podniku rozhodnou na základě uvedených zákonů orgány veřejné moci, zejména Pozemkový úřad České republiky nebo soudy. Dojde-li k výraznému snížení kmenového jmění, které by mohlo vést ke snížení jeho rozsahu pod rozsah uvedený v zakládací listině při založení státního podniku, musí zakladatel přijmout adekvátní opatření k tomu, aby výše kmenového jmění zapsaná v zakládací listině při založení podniku byla zachována nebo obnovena.
Pravidla pro snížení kmenového jmění jsou v návrhu zákona doplněna i o ustanovení zajišťující ochranu věřitelů podniku, jejichž práva by snížením kmenového jmění neměla být porušena nebo ohrožena. Zakladatel, který rozhoduje o snížení kmenového jmění je povinen tuto skutečnost zveřejnit a zároveň vyzvat známé věřitele podniku, aby přihlásili své pohledávky vůči podniku ve lhůtě do 90 dnů po zveřejnění posledního oznámení, ledaže jde o snížení kmenového jmění za účelem úhrady ztráty. Pokud se zhorší snížením kmenového jmění dobytnost pohledávek věřitele za podnikem, poskytne podnik věřiteli přiměřené zajištění této pohledávky nebo ji uspokojí, ledaže se s věřitelem dohodne jinak.
V návaznosti na ustanovení § 495 zákona č. 89/2012 Sb. je nově definován majetek podniku a jeho jmění. Zdůrazňuje se, že majetek podniku je tvořen majetkem státu, který byl podniku svěřen do práva hospodařit a ke kterému podnik vykonává právo hospodařit po celou dobu jeho existence. Majetek podniku zahrnuje jak majetek, který mu byl státem svěřen při jeho založení, tak i majetek, který podnik nabyl v průběhu své podnikatelské činnosti. Za nabytí majetku se přitom považují všechny způsoby, kterými podnik od svého vzniku svůj majetek zvětšil, a to buď vlastní investiční výstavbou, nákupem nebo bezúplatným převodem. Podnik nabývá majetek pro stát. Jmění podniku je definováno jako majetek podniku a dluhy podniku. Ekonomické postavení podniku je dáno nejen rozsahem jeho aktiv, ale i rozsahem jeho pasiv. Zpřesňuje se definice určeného majetku podniku tak, aby z něj bylo zřejmé, že jde o hospodářsky významné části majetku podniku, jejichž rozsah vymezuje zakladatel v zakládací listině podniku. Určeným majetkem se rozumí majetek státu, který je vymezen jako určený majetek podniku v zakládací listině. Kmenové jmění a určený majetek musejí být v zakládací listině jasně vymezeny a specifikovány, aby bylo možné jak kmenové jmění, tak určený majetek, jednoznačně identifikovat. Vymezení a specifikaci kmenového jmění a určeného majetku lze uvést v příloze zakládací listiny, která bude její nedílnou součástí.
K bodu 2:
Zrušuje se ustanovení, které se v návaznosti na vymezení pojmu státního podniku a jeho majetku v § 2 zákona stalo duplicitním a nadbytečným.
K bodu 3:
V souladu s novou občanskoprávní úpravou se slovo „závazky“ nahrazuje slovem „dluhy“.
K bodu 4:
Navrhuje se zrušit ustanovení, které je na tomto místě v zákoně nesprávně systémově zařazeno. Vnitřní organizace podniku a případné rozhodnutí o vytvoření odštěpného závodu spadá do působnosti ředitele podniku. S ohledem na význam vytváření odštěpných závodů v rámci podniku se považuje za vhodné, aby taková organizační změna podléhala souhlasu zakladatele.
K bodu 5:
Zpřesňuje se nadpis nad § 4 tak, aby odpovídal obsahu právní úpravy, která zahrnuje i přeměny podniků jako právnických osob.
K bodu 6:
Vyžaduje se, aby pravost podpisu osoby jednající za zakladatele na zakládací listině byla úředně ověřena. Na základě zakládací listiny se podnik zapisuje do obchodního rejstříku v souladu se zákonem o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob.
K bodu 7:
V souladu s novou právní úpravou obsaženou v zákoně č. 90/2012 Sb. se upravují náležitosti zakládací listiny, která musí mimo jiné obsahovat název a sídlo podniku.
K bodu 8:
Státní podnik vykonává podnikatelskou činnost v souladu s předmětem svého podnikání zapsaným v obchodním rejstříku. Všechny podnikatelské činnosti státního podniku jsou rovnocenné. Výraz „hlavní předmět podnikání“ ztrácí v této souvislosti svůj význam. Nově se navrhuje, aby zakládací listina obsahovala také vymezení účelu, ke kterému se konkrétní státní podnik zakládá.
K bodu 9:
Zdůrazňuje se, že zakládací listina musí obsahovat i přesnou specifikaci a jednoznačnou identifikaci určeného majetku. Nic nebrání tomu, aby určený majetek byl sepsán do přílohy zakládací listiny, která tvoří její nedílnou součást. Vyžaduje se, aby určený majetek byl vymezen podle jednotlivých položek bez ohledu na to, k jak velkému rozsahu určeného majetku má podnik právo hospodařit. Přesná položková specifikace určeného majetku je rozhodujícím předpokladem základního pořádku v každém jednotlivém státním podniku. Pouze tak lze zajistit transparentnost a přehlednost vykazování určeného majetku a pohyby, ke kterým v rámci určeného majetku v průběhu podnikatelské činnosti v podniku dochází.
K bodu 10:
Zpřesňuje se, že zakládací listina musí obsahovat určení a ocenění majetku podniku, který se svěřuje podniku do práva hospodařit a nikoliv určení a ocenění majetku státu. V zájmu zachování kontinuity účtování o majetku se stanoví, že ocenění majetku navazuje na výši ocenění v účetnictví účetní jednotky, která o tomto majetku naposledy účtovala.
K bodu 11:
V souladu s nově přijatou právní úpravou obsaženou v zákoně č. 304/2013 Sb. se zpřesňují údaje, které musí být v zakládací listině podniku uvedeny u jeho statutárního orgánu, tedy u jeho ředitele a u členů dozorčí rady podniku. Dosavadní právní úprava se zpřesňuje tak, že do obchodního rejstříku se zapisuje pouze jméno prvního ředitele a prvních členů dozorčí rady.
K bodu 12:
Pro nadbytečnost a z praktických důvodů se zrušuje povinnost uvádět v zakládací listině u osoby oprávněné jednat jménem ministerstva, vykonávajícího funkci zakladatele, úředně ověřený podpis.
K bodu 13:
V zájmu sjednocení terminologie zavedené v § 2 pro majetek podniku se navrhuje slovo „státu“ nahradit slovem „ podniku“.
K bodu 14:
Do poznámky pod čarou č. 3 se nově uvádí příslušné ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., kterým byla nahrazena ustanovení zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník.
K bodu 15:
V souladu s novou právní úpravou obsaženou v zákoně č. 304/2013 Sb. se vypouští ustanovení zákona o státním podniku ukládající povinnost připojit k návrhu na zápis státního podniku do obchodního rejstříku doklady osvědčující skutečnosti, které se zapisují do obchodního rejstříku podle tohoto zákona.
K bodu 16:
Zpřesňuje se postup zakladatele při zrušení podniku a stanoví se, že zakladatel může podnik zrušit buď rozhodnutím o zrušení podniku s právním nástupcem, nebo rozhodnutím o zrušení podniku bez právního nástupce. Vydání rozhodnutí zakladatele o zrušení podniku v obou případech vyžaduje předchozí souhlas vlády.
K bodu 17:
Zpřesňuje se, že zakladatel podnik zruší za situace, kdy zaniknou předpoklady vyžadované pro činnost podniku zákonem. Jde zejména o případy, kdy podnik v průběhu svého podnikání přestane splňovat podmínky stanovené pro provozování podniku zvláštními právními předpisy, například právními předpisy o ochraně zdraví, o ochraně životního prostředí apod.
K bodu 18:
Zrušuje se povinnost zakladatele zrušit podnik v případě, že založením, splynutím, sloučením či rozdělením podniku byl porušen zákon. Ve sféře státních podniků nedochází ke splynutí nebo rozdělení pouze z jejich vůle, ale je k takové organizační přeměně třeba rozhodnutí zakladatele.
K bodu 19:
V návaznosti na zrušení písm. c) v § 6 odst. 3 se dosavadní písmeno d) označuje jako c), ve kterém se zrušuje odkaz na (§ 4 odst. 3 písm. g).
K bodu 20:
Zrušuje se povinnost zakladatele zrušit podnik v případě, že podnik porušuje ustanovení zakládací listiny týkající se rozsahu podnikatelské činnosti, výše kmenového jmění nebo nakládá s majetkem státu, v rozporu s právními předpisy.
K bodu 21:
Doplňuje se nové ustanovení, na základě kterého zakladatel zváží, zda při činnosti podniku došlo k tak závažným nedostatkům a problémům, že je třeba přistoupit k jeho zrušení. Zakladatel posoudí, zda zjištěné nedostatky nebo problémy v činnosti podniku lze odstranit a napravit jinými prostředky, nebo zda tyto nedostatky a problémy dosáhly takové intenzity, že je nutno podnik zrušit. Nově doplněné ustanovení zákona umožňuje zakladateli podle jeho uvážení podnik zrušit, zejména pokud založením nebo přeměnou podniku byl porušen zákon, nebo podnik porušuje ustanovení zakládací listiny týkající se rozsahu podnikatelské činnosti, minimální výše kmenového jmění nebo nakládá s majetkem podniku v rozporu s právními předpisy či z jiných důvodů na návrh osoby, která osvědčí právní zájem. Navrhuje se tímto legislativním opatřením vyčlenit a oddělit případy, kdy na rozdíl od případů uvedených v odst. 2 zakladatel nemusí podnik zrušit a kdy je pouze na jeho zvážení, a kdy po vyhodnocení situace a posouzení všech okolností konkrétního případu ke zrušení podniku přistoupí jako k nejzazšímu právnímu jednání. Důvody, pro které může zakladatel rozhodnout o zrušení podniku, jsou vymezeny demonstrativním výčtem, neboť v praxi mohou nastat i jiné závažné důvody, které povedou zakladatele k rozhodnutí o zrušení konkrétního podniku.
K bodu 22:
V návaznosti na provedené změny v ustanoveních zákona o zrušení podniku rozhodnutím zakladatele se formulačně upravuje ustanovení o zrušení podniku na základě rozhodnutí soudu.
K bodu 23:
Navrhuje se zrušit ustanovení o přechodu působnosti statutárního orgánu podniku na likvidátora, neboť s ohledem na úpravu likvidace právnických osob obsaženou v zákoně č. 89/2012 Sb. se stalo toto ustanovení zákona o státním podniku nadbytečné.
K bodu 24:
Nově se upravuje skupinový nadpis nad § 7 v souladu s předmětem právní úpravy, kterým je „Přeměna podniku“.
K bodu 25:
Nově se upravují pravidla přeměny podniku, a to v návaznosti na úpravu přeměn právnických osob obsaženou v zákoně č. 89/2012 Sb. Zdůrazňuje se úloha zakladatele v této oblasti. Stanoví se, že k fúzi nebo rozdělení podniku podle jiného právního předpisu dochází na základě rozhodnutí zakladatele. Další významná úloha zakladatele v procesu přeměn státních podniků spočívá v tom, že rozhoduje o přechodu zaměstnanců zanikajícího státního podniku na nástupnické státní podniky. Ve věcech neupravených tímto zákonem se při fúzi a rozdělení podniku postupuje obdobně podle § 178 a 179 občanského zákoníku.
K bodu 26:
Navrhuje se vložit do zákona o státním podniku nové ustanovení upravující některé specifické otázky týkající se přeměn státních podniků, které nelze přímo dovodit z obecné úpravy přeměn právnických osob obsažené v občanském zákoníku. Zvláštní pozornost je věnována dispozicím s určeným majetkem v rámci přeměn podniků. Určený majetek zúčastněných podniků musí být vymezen a zapsán jako určený majetek nástupnických podniků. O případném rozdělení určeného majetku mezi nástupnické podniky rozhoduje zakladatel. Z hlediska ochrany hospodářské soutěže se vyžaduje, aby při sloučení nebo splynutí podniku požádaly zúčastněné podniky o udělení povolení ke spojení u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Rozhodnutí o povolení spojení nebo zamítnutí žádosti o vydání takového rozhodnutí je pro podniky a jejich zakladatele závazné. Stanoví se povinnost zakladatele informovat o sloučení, splynutí a rozdělení podniku odborový orgán podniku, a to nejpozději tři měsíce před uskutečněním přeměny podniku. V souvislosti s rozdělením podniku zakladatel vydá zakládací listiny pro nově vzniklé podniky a upraví zakládací listiny podniků, které byly rozdělením dotčeny.
K bodu 27:
Upravuje se nakládání se jměním podniku v souvislosti s jeho rozdělením. Jmění zaniklého podniku přechází na nástupnické podniky v rozsahu stanoveném v rozhodnutí zakladatele o rozdělení. Není-li z rozhodnutí zakladatele o rozdělení podniku zřejmé, který podnik má právo hospodařit s některou částí jmění zúčastněného podniku, má k této části právo hospodařit společně a nerozdílně každý nástupnický podnik. To se netýká nemovitých věcí evidovaných v katastru nemovitostí. Pochybnosti o tom, který státní podnik má do budoucna vykonávat právo hospodařit s movitou věcí, u které vznikly pochybnosti, musí v rámci své působnosti vyřešit a odstranit zakladatel.
K bodu 28:
Ustanovení o likvidaci podniku se upravuje tak, aby obsahovalo pouze ty záležitosti, které se týkají výlučně specifického postavení státního podniku a které nelze dovodit z obecné úpravy likvidace právnických osob obsažené v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Nově se upravuje postup likvidátora podniku při zpeněžování jeho majetku. Ukládá se, aby likvidátor přednostně využíval při zpeněžování majetku podniku nejvíce transparentní metodu, a to veřejnou dražbu. K jinému způsobu naložení s majetkem podniku musí mít likvidátor předchozí souhlas zakladatele. Dosavadní právní úprava se doplňuje o možnost likvidátora zpeněžit nemovité věci z majetku podniku také tak, že je smlouvou o úplatném převodu převede do práva hospodařit jiného státního podniku nebo do příslušnosti hospodařit organizační složky státu, nebo jiné státní organizace. Likvidátorovi se také umožňuje, aby za určených podmínek převedl nemovitou věc z majetku podniku bezúplatně do práva hospodařit jiného státního podniku nebo do příslušnosti hospodařit organizační složky státu či jiné státní organizace. Bezúplatný převod nemovitých věcí může likvidátor uskutečnit pouze v případě, že takový převod nemovité věci přispěje k urychlenému dokončení likvidace převádějícího podniku a je-li takový převod hospodárnější než jiný způsob naložení s nemovitou věcí, nebo stanoví-li tak zvláštní právní předpis. K takovému způsobu naložení s majetkem podniku potřebuje likvidátor předchozí souhlas zakladatele. Je-li to ve veřejném zájmu obce nebo kraje, může likvidátor z likvidační podstaty podniku převést bezúplatně nemovité věci do vlastnictví těchto územních samosprávných celků za předpokladu, že takový bezúplatný převod nemovité věci přispěje též k urychlenému dokončení likvidace podniku. Rovněž k takovému způsobu naložení s majetkem podniku potřebuje likvidátor předchozí souhlas zakladatele. Ke všem jednáním likvidátora směřujícím k úplatnému nebo bezúplatnému převodu nemovitých věcí do práva hospodařit jiných státních podniků, do příslušnosti hospodařit organizačních složek státu nebo jiných státních organizací je třeba předchozí souhlas zakladatele.
V zájmu plynulého a efektivního průběhu procesu likvidace podniku se likvidátorům zakazuje zatížit nemovité věci z likvidační podstaty zástavním právem, předkupním právem a uzavírat smlouvy o budoucích kupních smlouvách. V odůvodněných případech může výjimku z tohoto zákazu povolit zakladatel. V závěrečné fázi likvidace zbývají v likvidační podstatě likvidovaných státních podniků některé věci, které nelze ani zpeněžit a ani jiným způsobem realizovat. Existence takových součástí likvidační podstaty výrazně komplikuje závěrečnou fázi likvidace a často vede ke zpomalení jejího dokončení. Proto se navrhuje, aby likvidátor nabídl zbylý majetek, se kterým se nepodařilo naložit jinak, k bezúplatnému převodu Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. Likvidátor může takovou nabídku učinit pouze v případě, že jsou vypořádány odvody do státního rozpočtu, daně, poplatky, jiná obdobná peněžitá plnění a dluhy podniku v likvidaci. Přijme-li Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových nabídku likvidátora, uzavře s ním likvidátor po předchozím schválení zakladatele smlouvu o bezúplatném převodu zbylého majetku do jeho příslušnosti hospodařit.
K bodu 29:
S ohledem na vložení nového ustanovení § 12a se nadpis „Ředitel“ umísťuje nad § 12.
K bodu 30:
V poznámce pod čarou č. 8 se odkaz na zrušený zákoník práce nahrazuje odkazem na příslušné ustanovení zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce.
K bodu 31:
Ve věci zápisu ředitele do obchodního rejstříku se doplňuje odkaz na zákon č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob.
K bodu 32:
Doplňuje se působnost ředitele podniku v oblasti stanovení vnitřní organizace podniku a určuje se jeho pravomoc stanovit po předchozím souhlasu zakladatele, které vnitřní organizační jednotky se zapíší do obchodního rejstříku jako odštěpné závody.
K bodu 33:
Navrhuje se vypustit odkaz na ustanovení § 13 odst. 1 zákona o státním podniku, protože není zcela přesný. Povinnosti ředitele vůči dozorčí radě, včetně povinností informačních jsou upraveny i v jiných ustanoveních zákona.
K bodu 34:
Vkládá se nové ustanovení, které vymezuje základní povinnosti a odpovědnost ředitele podniku. Ředitel, jako statutární orgán podniku, musí odpovídat za řádný chod podniku, za jeho obchodní vedení, za využívání majetku podniku a za nakládání s tímto majetkem. Povinnosti a odpovědnost ředitele jsou formulovány tak, aby bylo možné kontrolovat, zda ředitel své povinnosti řádně plní a aby bylo možné z jejich neplnění vyvodit jeho osobní odpovědnost. Zdůrazňuje se, že za hospodářské výsledky podniku odpovídá ředitel zakladateli. V návaznosti na právní úpravu statutárních orgánů obchodních společností, obsaženou v zákoně č. 90/2012 Sb., se řediteli, jako statutárnímu orgánu podniku, který je právnickou osobou, ukládá povinnost řídit podnik s péčí řádného hospodáře. Poruší-li ředitel povinnost jednat s péčí řádného hospodáře a v důsledku toho získá prospěch, je povinen takto získaný prospěch podniku vydat. I pro ředitele podniku se v návaznosti na zákon č. 90/2012 Sb. zavádí kritérium pro posuzování, zda zásada péče řádného hospodáře je z jeho strany dodržována. Přihlédne se vždy k péči, kterou by v obdobné situaci vynaložila jiná rozumně pečlivá osoba, byla-li by v obdobném postavení nebo funkci. Bude-li otázka dodržení zásady péče řádného hospodáře posuzována před soudem, nese důkazní břemeno ředitel, ledaže soud rozhodne, že to po něm nelze spravedlivě požadovat. Jednání s péčí řádného hospodáře se obdobně vyžaduje i od zástupců ředitele. Vznikne-li v souvislosti s jednáním ředitele nebo zástupce ředitele podniku újma, nahradí ředitel nebo zástupce ředitele újmu způsobenou podniku až do výše 4,5 násobku jeho průměrného měsíčného výdělku, tedy v souladu se zákoníkem práce. Ředitel je k podniku v pracovněprávním vztahu, je jeho zaměstnancem a na této skutečnosti není třeba nic měnit. Za výsledky své činnosti odpovídá ředitel jak řízenému podniku, tak i zakladateli. Přesto, že státní podniky jsou samostatnými právními subjekty, není jejich postavení v ekonomickém prostředí zcela nezávislé. Na rozdíl od obchodních korporací, které se při své podnikatelské činnosti řídí pouze zákonem a míra jejich suverenity v rozhodování je regulována výrazně méně než u státních podniků, podléhají státní podniky širší a permanentní kontrole jak ze strany svých dozorčích rad, tak i ze strany zakladatelů a orgánů vnější kontroly státu. Stát uplatňuje svůj vliv ve státním podniku prostřednictvím ředitele, který je jeho monokratickým statutárním orgánem a který také za veškerou činnost podniku odpovídá.
K bodu 35:
S ohledem na vložení nového ustanovení § 13a se nadpis „Dozorčí rada“ umísťuje nad § 13.
K bodu 36:
V návaznosti na zavedení legislativní zkratky „majetek podniku“ se zrušují slova „státu svěřeným podniku k podnikatelské činnosti“ a nahrazují se slovy „majetkem podniku“.
K bodu 37:
V návaznosti na zavedení obecného názvu pro přeměny podniku v souladu se zákonem č. 89/2012 Sb. se slova sloučení, splynutí či rozdělení nahrazují slovem „přeměna“.
K bodu 38:
V zájmu vytvoření předpokladu pro zvýšení vlivu zakladatele na činnost dozorčí rady a v zájmu zvýšení účinnosti výkonu funkce dozorčí rady se stanoví, že zakladatel může ve statutu určit dozorčí radě další úkoly, zákonem výslovně neupravené, které má v rámci své působnosti v podniku plnit.
K bodu 39:
Dosavadní ustanovení upravující počet členů dozorčí rady a způsob jejich jmenování se doplňuje o pravidlo volby předsedy dozorčí rady. Předseda dozorčí rady je volen z řad členů dozorčí rady, a to jejich nadpoloviční většinou hlasů, přičemž každý člen dozorčí rady má jeden hlas.
K bodu 40:
Ustanovení § 13 odst. 3 zákona se v souladu se zákonem č. 89/2012 Sb. upravuje tak, že se vypouští obecná podmínka způsobilosti být členem dozorčí rady. Okruh odborníků, ze kterých se vybírají členové dozorčí rady, se ponechává otevřený neboť dosavadní výčet odbornosti je neúplný a zavádějící.
K bodu 41:
Do poznámky č. 10 pod čarou se uvádí odpovídající právní úprava, která je obsažená v zákoně č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů.
K bodu 42:
Ustanovení se pojmově upravuje v souladu s obecnou právní úpravou obsaženou v zákoně č.89/2012 Sb.
K bodu 43:
Doplňuje se nové ustanovení, které zvyšuje odpovědnost členů dozorčí rady za jejich jednání při výkonu funkce, a které v tomto směru zpřesňuje vymezení vztahu mezi dozorčí radou a ředitelem. Stanoví se, že vyplývá-li ze zákona nebo statutu, že jednání ředitele vyžaduje souhlas dozorčí rady a dozorčí rada takový souhlas řediteli nedá, nahradí újmu způsobenou podniku ti členové dozorčí rady, kteří nejednali s péčí řádného hospodáře. Výše náhrady újmy způsobené podniku jednáním člena dozorčí rady je stejně jako u ředitele podniku limitována 4,5 násobkem průměrného měsíčného výdělku každého člena dozorčí rady. Jde-li o člena dozorčí rady, který je zaměstnancem podniku, je pro určení výše náhrady újmy rozhodující jeho výdělek pobíraný u podniku a jde-li o člena dozorčí rady, který je zaměstnancem zakladatele, je pro určení výše náhrady újmy rozhodující jeho výdělek pobíraný u zakladatele. Podle obdobných principů se určí i výše náhrady újmy u ostatních členů dozorčí rady s přihlédnutím k výši odměny, která jim byla stanovena v souvislosti s výkonem dané funkce. Způsob výpočtu náhrady újmy u členů dozorčí rady je shodný se způsobem výpočtu náhrady újmy způsobené podniku jeho ředitelem. V obou případech se jedná o újmu způsobenou podniku z nedbalosti; u újmy způsobené podniku úmyslně žádné limity neexistují. Dále se navrhuje stanovit, že v případě kdy dozorčí rada dá k jednání ředitele souhlas, avšak podnik v důsledku takového jednání utrpí újmu, nahradí újmu způsobenou podniku ředitel a ti členové dozorčí rady, kteří řediteli k jeho jednání předchozí souhlas udělili. Toto nově navrhované ustanovení od členů dozorčí rady vyžaduje, aby pečlivě a odpovědně zvažovali, zda v konkrétních případech udělí či neudělí souhlas k jednání ředitele a aby si uvědomovali právní důsledky svého rozhodování včetně toho, že jsou spoluodpovědni za jednání ředitele.
K bodu 44:
V návaznosti na úpravu zákazu konkurence pro členy statutárních a kontrolních orgánů obchodních společností obsaženou v zákoně č. 90/2012 Sb. se nově vymezuje okruh jednání, která se považují za porušení zákazu konkurence u ředitelů, jejich zástupců a u členů dozorčích rad. Ředitelé, jejich zástupci a členové dozorčích rad především nesmějí podnikat v předmětu podnikání podniku, a to ani ve prospěch jiných osob, ani zprostředkovávat obchody podniku pro jiného. Dále tyto osoby např. nesmějí vykonávat funkci člena statutárního nebo kontrolního orgánu právnické osoby se stejným nebo obdobným předmětem podnikání. Se souhlasem zakladatele mohou ředitel podniku, jeho zástupci a členové dozorčí rady být členem statutárního nebo kontrolního orgánu právnické osoby se stejným nebo obdobným předmětem podnikání, jedná-li se o právnickou osobu, ve které má podnik majetkovou účast, nebo jedná-li se o podnik založený podle tohoto zákona. Mohou být také členem statutárního nebo kontrolního orgánu jiné právnické osoby, než je obchodní společnost se stejným nebo obdobným předmětem podnikání. Nově se upravují sankce za porušení zákazu konkurence. Především bude porušení zákazu konkurence sankcionováno odvoláním osob, na které se zákaz konkurence vztahuje, z funkce. Získají-li v důsledku nedodržení zákazu konkurence uvedené osoby prospěch, vydají tento prospěch podniku; není-li vydání získaného prospěchu možné, nahradí ho v penězích. Tím není dotčeno právo na úhradu újmy, kterou odpovědné osoby porušením zákazu konkurence podniku způsobí.
K bodu 45:
V návaznosti na zavedení obecného názvu pro přeměny podniku v souladu se zákonem č. 89/2012 Sb. se slova sloučení, splynutí či rozdělení nahrazují slovem „přeměna“.
K bodu 46:
V zájmu transparentního a jednoznačného vymezení rozsahu určeného majetku se zpřesňuje povinnost zakladatele vymezit v příloze zakládací listiny určený majetek včetně jeho položkové specifikace.
K bodu 47:
Nově se vymezuje působnost zakladatele v oblasti vydávání statutu podniku a zpřesňuje se a doplňuje rámcový obsah statutu. Zvýšení vlivu zakladatele na činnost podniku se mimo jiné zajišťuje tím, že statut podniku bude obsahovat pravidla usměrňování hospodářské činnosti podniku, pravidla kontrolní činnosti zakladatele a zásady nakládání s majetkem podniku. Zakladatel může ve statutu vymezit další případy nad rámec stanovený zákonem, ve kterých jednání ředitele vyžaduje souhlas dozorčí rady. Navrhuje se zkrátit lhůtu pro vydání statutu nově založeného podniku na polovinu, tedy na 3 měsíce.
K bodu 48:
Do poznámky 11) pod čarou se uvádí odpovídající právní předpis, na který zákon o státním podniku odkazuje, a to zákon č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád).
K bodu 49:
Zpřesňuje se povinnost zakladatele, který je již podle platné právní úpravy povinen přebírat likvidační zůstatek státních podniků v likvidaci, aby tento likvidační zůstatek bez zbytečného odkladu převedl do aktiv státního rozpočtu.
K bodu 50:
Vliv zakladatele na činnost podniku se posiluje také tím, že se zakladateli ukládá povinnost dohlížet na oblast hospodaření podniku s majetkem státu, který mu zakladatel svěřil do práva hospodařit a který v průběhu své podnikatelské činnosti pro stát nabyl. Zakladatel dohlíží zejména na to, zda podnik majetek státu využívá efektivně a zda s ním nakládá hospodárně. Nově se zakladateli ukládá, aby ze své pozice ministerstva reprezentovaného členem vlády napomáhal státním podnikům v oblasti výzkumu, vývoje a inovací, a to zejména formou zapojení podniků do programů v této oblasti podporovaných z veřejných zdrojů financování.
K bodu 51:
Nově se vymezuje odpovědnost zakladatele za jeho činnost, kterou na základě zákona vykonává vůči státním podnikům. Požaduje se, aby zakladatel při své činnosti, která ovlivňuje nebo může ovlivnit postavení státního podniku, postupoval vždy s péčí řádného hospodáře.
K bodu 52:
Zdůrazňuje se, že majetek podniku je ve vlastnictví státu a že zakladatel může majetek podniku odejmout pouze za podmínek stanovených zákonem.
K bodu 53:
Zpřesňuje se jednání podniku ve vztahu k jeho majetku, zejména se stanovuje, že podnik vykonává při hospodaření s majetkem podniku práva vlastníka, kterým je stát. Zdůrazňuje se tak, že stát prostřednictvím státních podniků vykonává vlastnická práva ke svému majetku v oblasti svého podnikání. V právních vztazích jedná podnik ve věcech svého majetku vlastním jménem a je také oprávněn se v těchto věcech účastnit řízení před soudy a jinými orgány jako každá jiná právnická osoba s plnou právní subjektivitou. Formulačně a pojmově se toto ustanovení uvádí do souladu s ostatními ustanoveními navrhované právní úpravy.
K bodu 54:
V ustanovení § 16 odst. 3 zákona se v souladu se zákonem č. 89/2012 Sb. nahrazuje výraz „právní úkony“ výrazem „právní jednání“ a v návaznosti na zavedení pojmu „majetek podniku“ se za slovo „majetku“ doplňuje slovo „podniku“. Zpřesňuje se, že právní jednání vztahující se k majetku podniku učiněná bez předchozího schválení zakladatele předepsaného tímto zákonem nebo statutem jsou relativně neplatná s tím, že neplatnosti takového jednání se lze dovolat do šesti měsíců ode dne, kdy se o neplatnosti oprávněná osoba dozvěděla nebo dozvědět měla a mohla, nejdéle do deseti let ode dne, kdy k takového jednání došlo.
K bodu 55:
Upřesňuje se, že podnik za své dluhy odpovídá celým svým majetkem včetně určeného majetku. Touto navrhovanou právní úpravou se státní podniky staví na roveň všech ostatních podnikatelských subjektů, které podle obecné právní úpravy obsažené v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a v zákoně č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, odpovídají za své dluhy veškerým svým majetkem. Vytváří se předpoklady k tomu, aby státní podniky mohly vstupovat do standardních obchodních vztahů s jinými podnikateli, aby mohly jednat o získání úvěrů a půjček a aby věřitelé státních podniků nemuseli mít obavy o uspokojení svých pohledávek za státními podniky, které se stanou nebo mohou stát jejich dlužníky.
K bodu 56:
Zrušuje se výraz „obchodní majetek“, neboť již neodpovídá nově navrhovanému vymezení majetkového postavení podniku a nahrazuje se pojmem „majetek podniku“.
K bodu 57:
V § 16 odst. 7 se výraz „se schválením“ nahrazuje výrazem „s předchozím schválením“.
K bodu 58:
V § 16 zákona se zrušuje odstavec 8 a jeho obsah je systémově vhodněji zařazen do § 16 odst. 1.
K bodu 59:
Dosavadní ustanovení § 16 odst. 9 se označuje jako § 16 odst. 8 a zrušují se odkazy pod čarou č.12a až 12c, zejména pak odkaz na zákon č. 174/2003 Sb., o převodu některého nepotřebného vojenského majetku a majetku, s nímž je příslušné hospodařit Ministerstvo vnitra, z vlastnictví České republiky na územní samosprávné celky. Trvale nepotřebný majetek, se kterým mají právo hospodařit státní podniky a který má být na základě rozhodnutí vlády darovací smlouvou převeden do vlastnictví územně samosprávných celků, popřípadě jejich sdružení, budou uskutečňovány podle obecných smluvních principů vyplývajících ze zákona č. 89/2012 Sb. a nikoliv podle zvláštního zákona týkajícího se pouze určitého typu majetku státu. Nově navrhované znění § 16 odst. 8 především zjednodušuje postup státních podniků při převodech pozemků, na kterých jsou vybudovány silnice II. a III třídy, nebo místní komunikace ve vlastnictví územních samosprávných celků. Důvodem této navrhované právní úpravy je především narovnání majetkoprávních sporů, které jsou způsobeny tím, že zákonem byly na územní samosprávné celky převedeny výše uvedené pozemní komunikace, avšak nikoliv pozemky pod těmito komunikacemi, které zůstaly ve vlastnictví státu a hospodaří s nimi zejména Lesy České republiky, státní podnik. Jsou-li předmětem bezúplatných převodů jiné nemovité věci, než pozemky pod komunikacemi, zůstává zachován dosavadní právní stav s tím, že ustanovení § 16 odst. 8 je formulačně uvedeno do souladu se zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Podnik může uzavřít s územním samosprávným celkem darovací smlouvu o bezúplatném převodu nemovité věci na návrh zakladatele po předchozím souhlasu vlády.
K bodu 60:
S ohledem na vložení nových ustanovení § 17a až § 17e se nadpis „Nakládání s určeným majetkem“ zrušuje a nový nadpis „Nabývání majetku a nakládání s majetkem podniku“ se umísťuje nad § 17.
K bodu 61:
Upřesňuje se, že zakladatel může v průběhu podnikatelské činnosti podniku měnit vymezení určeného majetku pouze v případech, kdy to vyžadují naléhavé strategické, hospodářské, společenské, bezpečnostní nebo jiné zájmy státu. V průběhu podnikání podniku může zakladatel rozhodnout o snížení nebo zvýšení rozsahu určeného majetku. Nově se vyžaduje, aby podnik nakládal s určeným majetkem pouze s předchozím schválením zakladatele. Upřesňuje se tak dikce dosavadního ustanovení § 17 odst. 2, která v praxi vyvolávala nejasnosti. Doplňuje se nové ustanovení, kterým se podnikům ukládá povinnost, aby určený majetek sledovaly odděleně na samostatných analytických účtech. Toto opatření umožní lepší kontrolu určeného majetku a prostřednictvím jeho zvláštní evidence bude možné lépe sledovat jeho využívání pro potřeby podnikatelské činnosti podniku a nakládání s ním. Nově se podnikům ukládá povinnost, nakládat s majetkem podniku v souladu s pravidly veřejné podpory. Státní podniky se chovají na trhu jako jiné podnikatelské subjekty a nemohou při nakládání se svým majetkem získat oproti dalším podnikatelským subjektům žádné výhody a také nemohou dalším subjektům žádné výhody poskytovat. Při své podnikatelské činnosti jsou státní podniky účastníky hospodářské soutěže a musí se chovat jako všichni ostatní soutěžitelé v souladu s pravidly stanovenými zákonem na ochranu hospodářské soutěže.
K bodu 62:
Vkládají se nová ustanovení, která upravují nabývání majetku do práva hospodařit podniků a do vlastnictví státu, nakládání s majetkem podniku a vymezují obsah práv a povinností vyplývajících z výkonu práva hospodařit s majetkem podniku. Výslovně se upravuje, že podnik může nabývat majetek nejen od právnických a fyzických osob, ale i od jiných státních podniků, organizačních složek státu a od jiných státních organizací. Vždy však musí být splněna podmínka, že předmětem nabytí majetku je majetek, který podnik potřebuje ke svému podnikání. Svěřuje se do působnosti zakladatele, aby určil, ve kterých případech vyžaduje nabytí nemovitých věcí do majetku podniku schválení zakladatele. Stanoví se, že při nabývání nemovitých věcí může podnik sjednat s prodávajícím pouze cenu, do výše rovnající se ocenění této nemovité věci podle cenových předpisů. Pokud jde o movité věci, nově se zakladateli ukládá povinnost, aby ve statutu určil cenové limity a další podmínky, za kterých může podnik movitou věc nabýt, a to vždy s přihlédnutím k významu a hodnotě konkrétních movitých věcí. Vyšší cenu nemovité věci než je stanoveno tímto zákonem nebo vyšší cenu movité věci než je stanoveno ve statutu podniku může podnik sjednat jen s předchozím schválením zakladatele, kterému musí důvody pro sjednání vyšší ceny nemovité nebo movité věci doložit. Podnik musí také zakladateli doložit, že nabytí konkrétní nemovité nebo movité věci, je v souladu s pravidly veřejné podpory. Nově se stanoví, že podnik může nabýt majetkovou účast v právnických osobách, a to pouze po předchozím schválení zakladatele. To se vztahuje jak na případy, kdy je podnik zakladatelem nebo spoluzakladatelem právnické osoby, tak i na případy, kdy podnik nabývá obchodní podíl nebo akcie v právnické osobě převodem od jiné právnické nebo fyzické osoby, popř. organizační složky státu, jiné státní organizace nebo jiného podniku.
Ustanovení § 17b obsahuje ucelenou úpravu práva hospodařit s majetkem státu, tedy práva a povinnosti, které z tohoto právního institutu pro podnik vyplývají. Především se podnikům ukládá, že jsou povinny využívat svůj majetek účelně a hospodárně k podnikání v předmětu jejich podnikání. Podniky jsou povinny dbát na to, aby svůj majetek nepoškozovaly, nesnižovaly jeho hodnotu anebo nesnižovaly výnos z tohoto majetku. Podnik je povinen chránit svůj majetek před poškozením, zničením, ztrátou, odcizením nebo zneužitím. Podnik je povinen využívat všechny dostupné právní prostředky k ochraně svého majetku, k předcházení škodám a uplatňování náhrady škody vůči odpovědným osobám. V zájmu vytváření základního pořádku na úseku hospodaření s majetkem podniku vede podnik majetek v účetní evidenci a provádí jeho pravidelnou inventarizaci. Účetní závěrka podniku musí být ověřena auditorem. K nedostatkům vyplývajícím ze zprávy auditora musí přijmout ředitel podniku odpovídající opatření, o kterých musí do jednoho měsíce informovat zakladatele a dozorčí radu.
Vytvářejí se zákonné předpoklady k tomu, aby převody majetku podniku, zejména pak převody nemovitých věcí do práva hospodařit jiných státních podniků, organizačních složek státu, jiných státních organizací, právnických nebo fyzických osob byly uskutečňovány transparentně a aby nakládání s majetkem podniku bylo podřízeno veřejné kontrole. V souladu s tímto záměrem se do zákona o státním podniku vkládá nové ustanovení § 17c, které ukládá státním podnikům povinnost, že má-li podnik, ve svém majetku nepotřebnou nemovitou věc, tedy nemovitou věc, kterou hodlá zcizit, zveřejní tuto skutečnost na Portálu veřejné správy za účelem informovanosti organizačních složek státu a jiných státních organizací o možnosti převzít takovou nemovitou věc do jejich příslušnosti hospodařit. Stanoví se, že projeví-li organizační složka státu nebo jiná státní organizace o převzetí nemovité věci zájem, uskuteční podnik převod nemovité věci do příslušnosti hospodařit této organizační složky státu nebo jiné státní organizace za cenu obvyklou. Má-li být takový převod nemovité věci uskutečněn bezúplatně, je k němu třeba předchozí souhlas vlády vydaný na návrh zakladatele převádějícího státního podniku nebo na návrh jiného ministerstva, které má na uskutečnění takového bezúplatného převodu nemovité věci do příslušnosti hospodařit organizační složky státu nebo jiné státní organizace důležitý zájem. Po marném uplynutí jednoměsíční lhůty od zveřejnění informace podniku o nepotřebné nemovité věci, může podnik s takovou nemovitou věcí naložit podle dalších ustanovení návrhu novely zákona o státním podniku, tedy může takovou nemovitou věc převést do práva hospodařit jiného státního podniku nebo do vlastnictví právnické či fyzické osoby. Tímto legislativním opatřením se zajišťuje, aby nepotřebné nemovité věci z majetku podniků mohly být přednostně využity v rámci státního vlastnictví, tedy u organizačních složek státu nebo jiných státních organizací, které je potřebují k plnění svých úkolů.
Dále se upravují základní zásady pro nakládání s majetkem podniku. Převádí-li podnik ze svého majetku nemovitou věc přímým prodejem předem určenému nabyvateli, může tak učinit pouze za cenu v daném místě a čase obvyklou. K převodu nemovité věci za nižší cenu, se vyžaduje předchozí schválení zakladatele. Důvod pro sjednání nižší ceny nemovité věci musí podnik zakladateli doložit. Současně podnik musí zakladateli doložit, že takový převod nemovité věci je v souladu s pravidly veřejné podpory. Nově se upravuje regulace při nakládání s vybraným určeným nemovitým majetkem, který slouží k zajištění důležitých bezpečnostních nebo obranných zájmů státu. Jedná se např. o objekty důležité pro obranu státu podle § 29 zákona č.222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Důvodem pro navrhovanou právní úpravu je skutečnost, že se jedná o majetek strategického charakteru a významu, o jehož zachování má stát eminentní zájem. Povinnost zakladatele zjistit před vydáním souhlasu s nakládáním s určeným nemovitým majetkem podniku, zda o takový majetek státu nemají z důvodu zajištění důležitých bezpečnostních nebo obranných zájmů státu v rámci své působnosti nebo předmětu činnosti zájem jiné organizační složky státu, státní organizace nebo státní podniky, zavádí se do zákona prioritu dispozic s majetkem ve prospěch státu před jeho privatizací. Navrhovaná úprava mimo jiné souvisí se zákonem č. 15/2015 Sb., o zrušení vojenského újezdu Brdy, o stanovení hranic vojenských újezdů, o změně hranic krajů a o změně souvisejících zákonů (zákon o hranicích vojenských újezdů). Nově se zavádí regulace nakládání s nemovitými věcmi, které nejsou součástí určeného majetku podniku. Svěřuje se do působnosti zakladatele, aby ve statutu podniku stanovil, ve kterých případech je k nakládání s nemovitými věcmi netvořícími součást určeného majetku potřebné jeho předchozí schválení. Zakladatel tak může regulovat nejen úplatné převody majetku podniku, ale i vznik nájemních vztahů, pachtu, zřizování zástavních práv nebo zřizování předkupních práv k majetku podniku.
Dosavadní právní úprava se doplňuje o dosud chybějící ustanovení, které upravuje převody majetku podniku do práva hospodařit jiných podniků nebo do příslušnosti hospodařit organizačních složek státu či jiných státních organizací. Vychází se ze zásady, že takové převody majetku podniku jsou možné za předpokladu, že přejímající státní podniky potřebují převáděný majetek k podnikání v předmětu svého podnikání a že přejímající organizační složky státu nebo jiné státní organizace potřebují převáděný majetek k plnění svých úkolů. Má-li být uskutečněn převod nemovité věci z majetku podniku bezúplatně, potřebuje k tomu převádějící státní podnik předchozí schválení zakladatele. Rovněž převody majetku podniku na jiné státní podniky nebo na organizační složky státu či jiné státní organizace musí být uskutečňovány v souladu s pravidly veřejné podpory. Jde-li o bezúplatný převod nemovité věci, musí podnik soulad s pravidly veřejné podpory doložit zakladateli v souvislosti se žádostí o předchozí schválení této majetkové dispozice.
V zájmu vytvoření možnosti pro operativní a efektivní využití nemovitých věcí z majetku podniků v rámci státního vlastnictví zejména a pak pro naléhavé potřeby určité organizační složky státu nebo jiné státní organizace, se nově stanoví, že vláda může ve veřejném zájmu na návrh zakladatele nebo jiného ministerstva rozhodnout, že zakladatel odejme z majetku podniku nemovitou věc podle § 16 odst. 1 a převede ji bezúplatně do příslušnosti hospodařit organizační složky státu nebo jiné státní organizace, která takovou věc nezbytně potřebuje k plnění svých úkolů.
K bodu 63:
Zrušuje se pro nadbytečnost § 18, neboť povinnosti podniku týkající se vedení účetnictví jsou upraveny jinými právními předpisy, zejména zákonem o účetnictví.
K bodu 64:
Ustanovení § 19 odst. 4 upravující fond zakladatele se doplňuje tak, aby nakládání s prostředky tohoto fondu bylo uskutečňováno v souladu s dokumenty schválenými vládou nebo zakladatelem podniku.
K bodu 65:
Zrušuje se odkaz na ustanovení § 45 zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů. Touto úpravou dojde ke sjednocení právní úpravy s výkladovou praxí. V praxi převažuje výklad, že je na rozhodnutí vlády, v jakém režimu bude s majetkem podniku nakládáno, přičemž pokud vláda dříve projevila vůli majetek řešit v režimu zákona č. 92/1991 Sb., je pouze otázkou jejího nového rozhodnutí právní režim nakládání s majetkem státu změnit. Ustanovení § 24 zákona č. 77/1997 Sb. se původně, v době svého vzniku, vymezovalo vůči tehdy platnému § 45 zákona č. 92/1991 Sb. Později bylo ustanovení § 45 uvedeného zákona novelizováno zákonem č. 220/2000 Sb. a od té doby platí § 45 odst. 1 zákona č. 92/1991 Sb. ve znění „S majetkem státu a majetkovými účastmi státu na podnikání právnických osob, vybranými k privatizaci, se nakládá pouze podle tohoto zákona.“. Majetek státu k privatizaci vybírá svým usnesením vláda. Podle převažující praxe platí, že s majetkem státu vybraným k privatizaci není nakládáno jinak, než podle zákona č. 92/1991 Sb., pokud o vyjmutí majetku z privatizace nerozhodne opět vláda. Poznámka č. 22 včetně odkazu pod čarou na zákon č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů, se pro nadbytečnost zrušují.
K Čl. II:
Doplňuje se přechodné ustanovení, ve kterém se zakladatelům určuje lhůta k tomu, aby ve spolupráci se státními podniky přizpůsobili zakládací listiny a statuty podniků nové právní úpravě obsažené v tomto zákoně a podali návrhy na zápis provedených změn do obchodního rejstříku.
K Čl. III:
Navrhuje se, aby zákon nabyl účinnosti 1. ledna 2016.
V Brně dne 14. září 2015
předseda vlády
Mgr. Bohuslav Sobotka, v. r.
ministr průmyslu a obchodu
Ing. Jan Mládek, CSc., v. r.
ministr pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu
Mgr. Jiří Dienstbier, v. r.