zákon č. 258/2017 Sb.

Závěrečná zpráva k hodnocení dopadů regulace k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů.

1. Důvod předložení a cíle

1.1 Název

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů.

1.2 Definice problému

Zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, upravuje poskytování právních služeb advokáty, a dále organizaci advokátního stavu v rámci profesní samosprávy. Vzhledem k tomu, že advokáti jsou oprávněni poskytovat právní služby ve všech věcech (viz § 3 odst. 2 zákona), představují jediné univerzální právnické povolání v ČR; z tohoto důvodu je velký zájem na co nejkomplexnější právní úpravě, která zajistí, aby profesi advokáta vykonával pouze odborník na vysoké teoretické i praktické úrovni, schopen účelně hájit práva a oprávněné zájmy klienta. Součástí těchto mechanismů je pochopitelně i kontrolní činnost České advokátní komory, která je nadaná pravomocí řešit kárná provinění advokátů a advokátních koncipientů, čímž provádí nápravu v případech, kdy došlo v individuálních případech k selhání všech ostatních zákonných mechanismů.

Z hlediska vstupu do advokátního stavu hraje velkou roli kvalita a délka přípravy na výkon advokacie; ta je v současné době vtělena do tříleté právní praxe advokátního koncipienta, přičemž podmínkou pro zápis do seznamu advokátních koncipientů je mimo jiné pracovní poměr k advokátovi nebo advokátní společnosti, a to na stanovenou týdenní pracovní dobu (tj. 40 hodin týdně). Právě tento zaměstnavatel advokátního koncipienta má ve své podstatě odpovědnost za to, jak kvalitně se koncipient připravuje na výkon advokacie a zda během zákonem stanovené doby získá odpovídající praktické znalosti a dovednosti. Z hlediska zákona je role advokáta jakožto školitele upravena v ust. § 31 zákona, a to tak, že advokát je povinen vytvářet takové pracovní podmínky, které advokátnímu koncipientovi umožní řádnou přípravu na povolání advokáta; advokátnímu koncipientovi musí být zejména umožněna účast na školeních pořádaných Komorou, řádná příprava na advokátní zkoušku, jakož i účast u advokátní zkoušky. V praxi však mnohdy dochází k tomu, že role školitele nesplňuje svůj zákonem stanovený cíl, a to z důvodu množství zaměstnaných advokátních koncipientů, jejichž počet neumožňuje advokátovi se všem dostatečně věnovat. Tento stav následně vede k tomu, že advokátní koncipienti jsou pověřováni k provedení jednotlivých úkonů právních služeb zcela samostatně, bez odpovídající přípravy a zpětné vazby ze strany advokáta. Výjimkou nejsou ani případy, kdy z důvodu velké poptávky po právní praxi advokátního koncipienta tyto osoby platí advokátovi za možnost být u něj zaměstnán. Tento stav je do budoucna v zásadě nepřijatelný a nutně volá po korekci.

Druhým významným činitelem vstupu do profese advokáta je advokátní zkouška, která je dle ust. § 5 odst. 1 písm. h) zákona podmínkou pro zápis do seznamu advokátních koncipientů. Přestože existují i jiné druhy zkoušek, které jsou postaveny naroveň advokátní zkoušce a umožňují tak propustnost mezi profesemi advokáta, soudce, notáře a soudního exekutora, největší množství osob zapisovaných do seznamu advokátů jsou každoročně osoby, které složily advokátní zkoušku. Ta proto představuje zásadní filtr pro vstup do profese advokáta a její správné nastavení má zásadní vliv na úroveň znalostí a dovedností nových advokátů. V současné době upravuje náležitosti a průběh zkoušky zákon o advokacii (§ 7, § 54) a na základě jeho zmocnění dále vyhláška ministerstva spravedlnosti č. 197/1996 Sb., advokátní zkušební řád, ve znění pozdějších předpisů. Vzhledem k narůstajícím počtům žadatelů o zkoušku (zejména z řad advokátních koncipientů – viz níže) a vzhledem k základním nedostatkům, které jsou shledávány u uchazečů, kteří zkoušku nesložili, vznikla potřeba přizpůsobit systém advokátních zkoušek tak, aby k samotné zkoušce (tj. otestování připravenosti uchazeče na výkon advokacie po praktické stránce) byli připuštěni pouze uchazeči, kteří jsou dostatečně připraveni po stránce teoretické. Advokátní zkouška je zásadně zkouškou praktickou, jejímž smyslem není zkoumat, zda je uchazeč pro výkon advokacie připraven teoreticky, ale především prakticky. Proto se musí zajistit, aby se ke zkoušce hlásili pouze ti uchazeči, kteří teoretickou část přípravy zvládli a jsou způsobilí prezentovat své praktické dovednosti. Z tohoto důvodu se navrhují takové změny advokátních zkoušek, které přinesou možnost přezkumu teoretických znalostí, aby bylo možno v rámci písemné a ústní části otestovat toliko praktické schopnosti uchazečů.

Další oblastí, kterou návrh zákona mění, je oblast disciplinárního (kárného) postihu. Podle § 32 odst. 1 zákona je advokát (a obdobně i advokátní koncipient) kárně odpovědný za kárné provinění. To je vymezeno jako závažné nebo opětovné zaviněné porušení povinností stanovených advokátovi nebo advokátnímu koncipientovi zákonem o advokacii nebo zvláštním zákonem anebo stavovským předpisem. O tom, zda se advokát (nebo advokátní koncipient) dopustil kárného provinění, a o uložení kárného opatření rozhoduje v kárném řízení zahájeném na základě kárné žaloby podané kárným žalobcem (kterým je buď předseda kontrolní rady, nebo ministr spravedlnosti) tříčlenný kárný senát složený ze členů kárné komise. Česká advokátní komora tak skrze své orgány vykonává disciplinární pravomoc nad advokáty (a advokátními koncipienty) v souvislosti s výkonem jejich profese. Pokud jde o možnosti trestat advokáty za spáchaná kárná provinění, disponuje Komora v současné době následujícími kárnými opatřeními:

a) napomenutí,

b) veřejné napomenutí,

c) pokuta (až do výše stonásobku minimální měsíční mzdy stanovené zvláštním právním předpisem),

d) dočasný zákaz výkonu advokacie uložený na dobu od šesti měsíců do tří let,

e) vyškrtnutí ze seznamu advokátů.

V praxi však dochází i k takovým jednáním, u kterých stávající spektrum kárných opatření neumožňuje efektivní postižení advokáta v příčinné souvislosti s jeho konkrétním proviněním. Jde zejména o situace, kdy dojde ke spáchání kárného provinění při činění prohlášení o pravosti podpisu nebo při tzv. advokátní úschově (správě cizího majetku advokátem). Zavedením kárných opatření specificky mířících na tyto činnosti by zvýšilo elasticitu kárného postihu a větší adresnost ve vztahu ke konkrétním protiprávním jednáním advokáta.

1.3 Popis existujícího právního stavu v dané oblasti

Identifikace problémů a dotčených subjektů, popis cílového stavu, kterého má být dosaženo, a rizik spojených s nečinností

i. Odejmutí knihy o prohlášení o pravosti podpisu

Podle § 25a zákona o advokacii je advokát oprávněn nahradit úřední ověření podpisu vyžadované zvláštními právními předpisy svým prohlášením se stejnými účinky, pokud advokát listinu sám sepsal nebo ji jednající osoba před advokátem vlastnoručně podepsala. Jde o zákonné zmocnění k úkonu, kterým advokát (za splnění zákonem stanovených podmínek) nahradí účinky úředního ověření podpisu, je-li v individuálních případech vyžadováno právními předpisy ČR. Advokát je povinen vést evidenci o všech učiněných prohlášeních o pravosti podpisu formou knihy o prohlášeních o pravosti podpisu, kterou vydá advokátovi za úplatu Komora. Podrobnosti o postupu advokáta při činění prohlášení stanoví usnesení představenstva České advokátní komory č. 4/2006 Věstníku, o prohlášení advokáta o pravosti podpisu, ve znění pozdějších předpisů.

Podle § 32 odst. 1 zákona o advokacii je advokát odpovědný za kárné provinění, přičemž kárné provinění je definováno jako závažné nebo opětovné zaviněné porušení povinností stanovených advokátovi zákonem o advokacii nebo zvláštním zákonem anebo stavovským předpisem. Je tudíž nesporné, že dojde-li u advokáta v souvislosti s prohlášením o pravosti podpisu k pochybení, které nabude intenzity kárného provinění (tj. jedná se buď o závažné porušení jeho povinností, popř. o opětovné porušení povinností stanovených zákonem nebo stavovským předpisem), bude advokát za daný skutek kárně odpovědný. Na této skutečnosti nemění nic ani fakt, že nad touto činností advokátů (tedy nad činěním prohlášení o pravosti podpisu) vykonává státní dohled Ministerstvo spravedlnosti. Pravomoci disciplinárních (kárných) orgánů Komory nejsou v tomto směru nijak dotčeny.

Ustanovení § 25a bylo do zákona o advokacii vloženo v roce 2004 zákonem č. 284/2004 Sb., původně pouze ve vztahu k vlastním listinám advokáta; v roce 2009 bylo ustanovení dotčeno zákonem č. 79/2006 Sb., který advokátům umožnil činit prohlášení o pravosti podpisu rovněž u cizích listin, tj. listin nesepsaných advokátem (za podmínky, že jednající osoba listinu podepíše před advokátem). Za dobu účinnosti předmětného ustanovení se vyskytl nezanedbatelný počet případů, kdy došlo k pochybení advokáta při činění prohlášení o pravosti podpisu; jde zejména o antidatování prohlášení, k čemuž dojde v případě, kdy advokát při vyplňování knihy o prohlášeních o pravosti podpisu záměrně vynechává v různých časových obdobích prázdné řádky, do kterých následně vepíše antidatované prohlášení, čímž vyvolá dojem, že k podpisu listiny došlo již dříve.

Česká advokátní komora je vybavena celkem pěti kárnými opatřeními, jejichž uložení je závislé na rozhodnutí příslušného kárného senátu; jde o následující kárná opatření:

a) napomenutí,

b) veřejné napomenutí,

c) pokuta až do výše stonásobku minimální měsíční mzdy,

d) dočasný zákaz výkonu advokacie,

e) vyškrtnutí ze seznamu advokátů.

Z hlediska kárné praxe se jedná o výčet, který není ve vztahu ke kárným proviněním spáchaným v souvislosti s prohlášením o pravosti podpisu dostatečný, neboť pokud je zde podezření nebo dokonce důkaz o tom, že se advokát dopouští kárných provinění i poté, co byl za daný skutek potrestán, nemá Komora v rámci jejích orgánů žádnou faktickou pravomoc, jak tomu zabránit. Jediným řešením by bylo odejmutí knihy o prohlášeních o pravosti podpisu, která je nezbytná k prokázání, zda k prohlášení skutečně došlo a zda jej učinil daný advokát. Odejmutí knihy však není za stávajícího znění zákona o advokacii možné, neboť Komora tuto pravomoc nemá. Advokát je sice povinen zapůjčit Komoře příslušný svazek knihy o prohlášeních o pravosti podpisu za účelem kontroly (viz § 25b zákona), ovšem ani toto opatření není dostatečné, neboť i kdyby advokát knihu předložil, nemá Komora právo ji zadržet. Z tohoto titulu se navrhuje zavést nové kárné opatření, které bude možno uložit i společně s jiným kárným opatřením (např. napomenutím, pokutou atd.), a které dá Komoře oprávnění knihu fyzicky odejmout, a to na dobu stanovenou v příslušném kárném rozhodnutí (od šesti měsíců do tří let).

Zároveň s tím se navrhuje, aby představenstvo mělo možnost operativně zabránit páchání dalších kárných provinění v souvislosti s knihou tím, že knihu na návrh předsedy kontrolní rady zadrží; rozhodnutí představenstva o předběžném odejmutí knihy zanikne, nebude-li proti advokátovi podána kárná žaloba ve lhůtě tří měsíců od právní moci rozhodnutí o předběžném odejmutí knihy, případně dnem právní moci rozhodnutí vydaného v kárném řízení vedeném proti advokátovi v souvislosti se zadrženou knihou o prohlášeních o pravosti podpisu.

ii. Dočasný zákaz výkonu činnosti podle § 56a zákona o advokacii

Druhým navrhovaným kárným opatřením je dočasný zákaz výkonu činnosti podle § 56a, tj. dočasný zákaz správy cizího majetku, spočívajícího v provádění tzv. advokátních úschov. Oprávnění advokáta provádět úschovy peněz (a jiné formy správy cizího majetku) bylo výslovně zakotveno zákonem č. 85/1996 Sb., o advokacii již ke dni jeho účinnosti; jde o činnost, která je s poskytováním právních služeb nerozlučně spjata, zejm. pokud jde o úkony právní služby týkající se věcných práv k nemovitostem. Podrobnosti správy cizího majetku stanoví stavovský předpis, kterým je usnesení představenstva ČAK č. 7/2004 Věstníku, o provádění úschov peněz, cenných papírů nebo jiného majetku klienta advokátem, ve znění pozdějších předpisů.

Advokát má v tomto směru celou řadu povinností, včetně povinnosti hlásit převzetí peněz do úschovy Komoře prostřednictvím elektronické knihy úschov. Avšak na rozdíl od např. notářských úschov, kde za újmu způsobenou notářem odpovídá stát podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů a klient se tak může domoci náhrady újmy u něj, je-li mu pochybením notáře způsobena újma, u advokátů (i přes povinné pojištění) takováto (nebo obdobná) záruka neexistuje. Pochybení advokáta tudíž vede pouze k jeho osobní odpovědnosti.

Jak bylo uvedeno výše, advokát je odpovědný za kárné provinění, kterým je závažné nebo opětovné zaviněné porušení povinností stanovených advokátovi zákonem o advokacii nebo zvláštním zákonem anebo stavovským předpisem. Rovněž v tomto případě je tedy nesporné, že dojde-li u advokáta v souvislosti s prováděním tzv. advokátní úschovy k pochybení, které nabude intenzity kárného provinění, bude advokát za daný skutek kárně odpovědný. Vzhledem k tomu, že stávající kárná opatření neobsahují specifický nástroj, kterým by bylo možno postihnout tuto činnost advokáta, navrhuje se zavedení dočasného zákazu výkonu činnosti podle § 56a zákona o advokacii, tj. dočasný zákaz provádění advokátních úschov. Také tento nový druh kárného opatření bude trestem subsidiárním a bude jej možno uložit vedle jiného kárného opatření (např. pokuty).

Aby bylo možno operativně zabránit případnému dalšímu protiprávnímu jednání advokáta, došlo-li k němu v souvislosti s prováděním advokátních úschov, navrhuje se, aby představenstvo na návrh předsedy kontrolní rady mohlo předběžně vyslovit zákaz výkonu této činnosti; obdobně jako v případě předběžného odejmutí knihy o prohlášeních advokáta o pravosti podpisu toto rozhodnutí zanikne, nebude-li ve lhůtě tří měsíců podána kárná žaloba, případě dnem právní moci rozhodnutí vydaného v kárném řízení vedeném proti advokátovi v souvislosti se správou majetku.

iii. Zavedení funkce školitele

S ohledem na rostoucí počet advokátních koncipientů vzniká zákonitě otázka, jaká je praktická možnost jejich zaměstnavatele účinně vykonávat funkci školitele, tj. podílet se na řádné přípravě advokátních koncipientů na advokátní zkoušku a výkon advokacie. Povinnosti školitele jsou upraveny jak v zákoně o advokacii (zejm. § 31 zákona), tak ve stavovských předpisech (zejm. v etickém kodexu a usnesení č. 1/1998 Věstníku, o výchově a vzdělávání advokátních koncipientů, ve znění pozdějších předpisů). Školitel musí zajistit, aby příprava advokátního koncipienta na advokátní zkoušku byla vyčerpávající, tj. aby si koncipient po dobu právní praxe osvojil všechny aspekty výkonu advokacie, které k ní náleží a aby získal potřebné znalosti a schopnosti ve všech oborech práva, které jsou předmětem advokátní zkoušky. V neposlední řadě jde rovněž o výchovu stavovskou, tj. aby si advokátní koncipient osvojil pravidla fungování advokacie v ČR i v EU a naučil se etickým pravidlům jak tuzemským, tak přeshraničním.

Za tímto účelem je školitel zejména povinen udílet koncipientům pokyny ohledně úkonů právní služby, ke kterým je zmocnil, kontrolovat činnost advokátních koncipientů, dohlížet na jejich výstupy a upozorňovat na případná pochybení, kterých se dopustili. Rozsah této školitelské činnosti je přitom takový, že nelze bez dalšího vykonávat vůči většímu počtu koncipientů zároveň, nemá-li dojít k jejímu kvalitativnímu nebo kvantitativnímu omezení. S úrovní výchovy a vzdělávání advokátních koncipientů je přitom neoddělitelně spojená úroveň znalostí nezbytných k advokátní zkoušce a rovněž stupeň profesní připravenosti na výkon advokacie. Z tohoto důvodu je nutné zajistit, aby příprava advokátních koncipientů probíhala kvalitně a odpovědně. Toho je možné docílit buď dobrovolným zodpovědným přístupem advokátů-školitelů (při současné ingerenci Komory v oblasti výchovy a vzdělávání), nebo stanovením takových podmínek, které splnění požadovaného účelu zajistí. Z hlediska dlouhodobé praxe je nesporné, že většina advokátů plní svou funkci školitele odpovědně a jejich přístup k výchově advokátních koncipientů je profesionální. Na druhou stranu se však vyskytují případy, kdy advokát vykonává funkci školitele k neúměrně vysokému počtu advokátních koncipientů, kde již pravděpodobnost porušování funkcí školitele hraničí s jistotou. S tím souvisí rovněž otázka věku školitele, tj. otázka, zda je advokát schopen vykonávat funkci školitele již od okamžiku svého zápisu do seznamu advokátů (tj. de facto z titulu složení advokátní zkoušky), nebo zda by neměla být podmínkou pro výkon této funkce určitá praxe. S ohledem na to, že je podstatný rozdíl mezi výkonem advokacie a přípravou advokátního koncipienta na výkon advokacie se navrhuje, aby advokát, který chce vykonávat funkci školitele, byl dostatečně kvalifikovaný a získal určitou praxi ve výkonu advokacie před tím, než sám přistoupí k předávání těchto zkušeností dalším.

Návrh zákona tedy přináší dva prvky ve vztahu k přípravě advokátních koncipientů – jednak omezení počtu advokátních koncipientů na jednoho školitele, a dále podmínku pro výkon funkce školitele spočívající v tříleté právní praxi poskytování právních služeb.

Statisticky lze vyčíslit rozložení advokátních koncipientů na jednoho školitele (advokáta, usazeného evropského advokáta nebo člena sdružení) následujícím způsobem:

PočetPočet advokátů zaměstnávajících koncipientůdaný počet koncipientů

1 939 2 303 3 107 4 47 5 28 6 11 7 8 8 2 9 3 10 1 11 1 16 1 18 1 19 1

Stav ke dni 3. 7. 2014 (Zdroj: ČAK)

Pro výkon funkce školitele ve společnostech (ať už tuzemských, nebo zahraničních) musí být přijata odpovídající pravidla respektující skutečnost, že se jedná o právnickou osobu; v těchto případech bude funkci školitele vykonávat buď společník společnosti, nebo zaměstnaný advokát.

Statisticky lze rozložení advokátních koncipientů ve společnostech nebo zahraničních společnostech vyčíslit následujícím způsobem:

PočetPočet společností zaměstnávajících koncipientůdaný počet koncipientů

1 68 2 54 3 28 4 16 5 20 6 16 7 10 8 12 9 9 10 2 11 6 12 2 13 1 15 2 16 1 17 1 21 1 23 1 26 1 54 1

Stav ke dni 3. 7. 2014 (Zdroj: ČAK)

Zavedení omezení počtu advokátních koncipientů na jednoho školitele se dle výše uvedených statistik dotkne 104 samostatných advokátů, usazených evropských advokátů nebo členů sdružení, a dále 130 společností a zahraničních společností.

iv. Změna advokátních zkoušek, uznávacích zkoušek a zkoušek způsobilosti

Další podstatná změna, která se z hlediska organizace advokacie dlouhodobě zvažuje, je změna obsahu a průběhu advokátních zkoušek, včetně zkoušek uznávacích a zkoušek způsobilosti. Advokátní zkušební řád vydává ministerstvo spravedlnosti ve formě vyhlášky (viz § 52 odst. 1 zákona) – vyhláška č. 197/1996 Sb. kterou se vydává zkušební řád pro advokátní zkoušky a uznávací zkoušky (advokátní zkušební řád), ve znění pozdějších předpisů.

Stávající systém organizace advokátních zkoušek vychází z principu, podle kterého je Komora povinna umožnit uchazeči vykonat zkoušku do devíti měsíců od doručení žádosti; zkoušku vykoná uchazeč v oborech ústavní a správní právo, trestní právo, občanské, rodinné a pracovní právo, obchodní právo a předpisy upravující poskytování právních služeb.

Advokátní zkouška má dvě na sebe navazující části – písemnou a ústní. Písemná část zkoušky se koná ve třech po sobě jdoucích dnech, a to z oborů trestní právo, občanské, rodinné a pracovní právo a obchodní právo; spočívá ve vypracování zadané písemné práce na základě obsahu soudních či jiných spisů, popřípadě na podkladě písemné skutkové informace. Zadaným úkolem může být zejména vypracování návrhu na zahájení řízení, opravného prostředku, skutkového a právního rozboru nebo vyjádření, textu obhajovací řeči v trestní věci nebo závěrečného návrhu v řízení občanskoprávním, sepsání listiny, zpracování právního posudku.

Ústní část zkoušky je potom zaměřena zejména na ověření schopnosti uchazeče aplikovat při výkonu advokacie právní nebo jiné předpisy.

Důvody pro změnu právní úpravy advokátní zkoušky jsou v zásadě dvojí – především je zde narůstající počet uchazečů o zkoušku, kteří představují pro stávající systém neúměrnou zátěž; jakkoli není počet členů zkušební komise zákonem omezen, přetěžuje narůstající počet uchazečů o zkoušku (a tím i narůstající počet termínů zkoušek) počet zkušebních komisařů ochotných věnovat advokátním zkouškám svůj čas (s vědomím toho, že se jedná o osoby profesně velmi vytížené, ať již jde o advokáty, soudce, vysokoškolské učitele atd.). Dalším důvodem pro změnu je snaha o zvýšení kvality přípravy uchazečů na advokátní zkoušku, což se odráží v počtu neúspěšných uchazečů, kteří zatěžují systém advokátních zkoušek. Ze závěrů zkušebních senátů vyplývá, že narůstá počet uchazečů, kteří jsou na zkoušku nedostatečně připraveni, a to jak po praktické, tak po teoretické stránce. Tuto otázku lze řešit jedině takovou změnou struktury a obsahu advokátních zkoušek, která zajistí, že k vlastní zkoušce (tj. písemné a následně ústní části) bude připuštěn pouze takový uchazeč, který prokázal dostatečnou přípravu po teoretické stránce.

Statistika advokátních zkoušek:

20102011201220132014

(4 zk. termíny)(4 zk. termíny)(4 zk. termíny)(6 zk. termínů)(6 zk. termínů)

přihlášeno 844 935 727 1 029 1 056 účast 732 810 632 902 862 prospělo 543 580 461 680 648 neprospělo 189 230 171 222 214

2010 2011 2012 2013 2014

neprospělo

řádný termín 166 168 171 177 180

neprospělo

opravný termín 23 27 29 33 34 (Zdroj: ČAK)

Z těchto důvodů se navrhuje po vzoru slovenské právní úpravy rozčlenit advokátní zkoušku na tři části, resp. začlenit do struktury advokátní zkoušky písemný test, jenž je součástí zkoušky a zároveň funguje jako tzv. připouštěcí test k dalším částem zkoušky. Test ověřuje obecnou úroveň znalostí advokátního koncipienta (resp. uchazeče jako takového) ve vztahu k požadavkům dalších částí advokátní zkoušky tak, aby si advokátní koncipient (uchazeč) sám mohl ověřit, zda disponuje dostatečnou úrovní znalostí nezbytných pro složení advokátní zkoušky. V návaznosti na to dojde pro uchazeče k výhodnějšímu rozdělení poplatku za zkoušku na dvě části – za vykonání písemného testu, a teprve po jeho úspěšném složení uhradí poplatek za absolvování písemné (praktické) a ústní části zkoušky.

Zároveň se navrhuje změna, na základě které by uchazeči nejprve podávali přihlášku ke zkoušce, přičemž následně by Komora stanovila termín konání zkoušky v závislosti na počtu přihlášených uchazečů. Ti z uchazečů, kteří by z kapacitních důvodů nemohli být přezkoušeni v rámci jednoho termínu, by byli zařazeni na nejbližší termín příští zkoušky. Termín další části zkoušky by následně volili ti uchazeči, kteří úspěšně absolvovali písemný test sami z volných termínů zveřejněných Komorou. Tímto způsobem by se efektivněji uspokojila rostoucí poptávka po advokátních zkouškách, aniž by to vyvolalo potřeby zvýšených nákladů na straně Komory či uchazečů.

Samotná zkouška (písemná práce a ústní část) bude více zaměřena na otestování celkové připravenosti uchazeče k výkonu povolání advokáta, tj. zejména na jeho praktické znalosti a schopnosti právně argumentovat.

Podrobnosti o organizaci, náležitostech a průběhu zkoušky bude stanovit nová vyhláška Ministerstva spravedlnosti, která nahradí současný advokátní zkušební řád.

v. Další navrhované změny nekoncepčního charakteru

Kromě výše uvedených změn koncepčního charakteru se navrhují některé dílčí změny zákona, které se týkají jednotlivých zákonných institutů. Důvodem pro jejich přijetí je snaha o konkretizaci práv a povinností advokátů na základě poznatků z kárné praxe. Jde zejména o následující oblasti:

a) výslovné umožnění pozastavení výkonu advokacie na základě vlastní žádosti

advokáta (viz § 9 zákona, který takovýto postup de iure neumožňuje, ačkoli není důvod, proč by tomu tak nemělo být)

b) vyškrtnutí advokáta ze seznamu advokátů z důvodu porušení povinnosti být

pojištěn (v současné době se tak může dít pouze na základě kárného řízení, což je zdlouhavé a neefektivní, vezme-li se v potaz, že pojištění je zákonným požadavkem a hlavním nástrojem garance právní jistoty pro klienty),

c) zpřesnění, od kterého okamžiku může advokát, doposud vykonávající advokacii ve

společnosti, začít vykonávat advokacii jiným způsobem (řeší se především situace, kdy společnost je v likvidaci),

d) liberalizace povinnosti advokáta odmítnout poskytnutí právních služeb v případě,

kdy dotčené strany nemají výhrady k tomu, aby byly právní služby advokátem poskytnuty,

e) limit pojistného plnění musí být ze zákona přiměřený újmě, za kterou advokát

může nést odpovědnost v rámci jednotlivých právních případů (čímž se má zamezit situaci, kdy advokát je sice pojištěn, ale na mnohem nižší limit pojistného plnění než odpovídá ujmě, kterou může při poskytování daných právních služeb způsobit).

2. – 4. Návrh variant řešení, vyhodnocení nákladů a přínosů, návrh řešení

i. Odejmutí knihy o prohlášení o pravosti podpisu

Varianty řešení:

Varianta 0 – Ponechat současný stav

Nezavedení nového kárného opatření pro účely postihu kárných provinění spáchaných v souvislosti s knihou o prohlášeních o pravosti podpisu by znamenalo trestat tato kární provinění stávajícími kárnými opatřeními; zároveň by však přišla Česká advokátní komora o možnost účinně zasáhnout proti zjevnému úmyslnému porušování stavovských předpisů advokáty, což je nástroj, který v současné úpravě citelně chybí.

Varianta 1 – Zavedení nového kárného opatření dočasného odejmutí knihy o prohlášení o pravosti podpisu

Kárné opatření dočasného odejmutí knihy o prohlášení o pravosti podpisu umožní současně s uložením jiného kárného opatřeními cíleně zasáhnout advokáta v té činnosti, v rámci které se dopustil kárného provinění. Principiálně jde o analogii k trestu zákazu činnosti, jehož cílem je rovněž zabránit pachateli trestného činu, aby dál vykonával činnost, v souvislosti s níž se dopustil trestného činu. Zároveň s tím bude představenstvo nadáno pravomocí předběžně zabránit dalšímu protiprávnímu stavu tím, že knihu advokátovi dočasně odejme.

Identifikace nákladů a přínosů:

Varianta 0 – Ponechat současný stav

Náklady:

Ponecháním stávajícího stavu právní úpravy by nevznikly žádné náklady, a to pro žádný z dotčených subjektů (komora, kárně obviněný).

Přínosy:

Přínosy v nulové variantě by s ohledem na předpoklad zachování stávajícího stavu nebyly žádné. Česká advokátní komora by neměla možnost, jak zamezit dalšímu porušování zákona a stavovských předpisů daným advokátem při činění prohlášení o pravosti podpisu.

Varianta 1 – Zavedení nového kárného opatření dočasného odejmutí knihy o prohlášení o pravosti podpisu

Náklady:

Zavedení nového kárného opatření by nepřineslo žádné zvýšené náklady, neboť jde pouze o rozšíření možnosti disciplinárního trestání advokáta Českou advokátní komorou; je-li zahájeno kárné řízení, vzniknou tím jeho účastníkům (Komoře a kárně obviněnému) náklady bez ohledu na to, jaké sankční opatření je následně kárně obviněnému uloženo. Samotné uložení nového kárného opatření nepřinese žádné zvýšené náklady oproti uložení jiného kárného opatření.

Přínosy:

Primárním přínosem zde bude jednoznačně možnost účinně zasáhnout proti protiprávnímu stavu, který advokát svým jednáním způsobil a potrestat jej ve vztahu k činnosti, v rámci které se kárného provinění dopustil. Sekundárním přínosem bude předcházení dalšího porušování zákona advokátem, čímž dojde k ochraně potencionálních klientů nebo třetích osob.

Návrh řešení:

Na základě analýzy nákladů a přínosů jednotlivých posuzovaných variant doporučujeme variantu 1, a to z toho důvodu, že náklady této varianty jsou prakticky nulové a přínosy nepřinášejí žádná negativa, která by bylo potřeba zhodnotit.

ii. Dočasný zákaz výkonu činnosti podle § 56a zákona o advokacii

Varianty řešení:

Varianta 0 – Ponechat současný stav

Nezavedení nového kárného opatření pro účely postihu kárných provinění spáchaných v souvislosti s knihou o prohlášeních o pravosti podpisu by znamenalo trestat tato kární provinění stávajícími kárnými opatřeními; zároveň by však přišla Česká advokátní komora o možnost účinně zasáhnout proti zjevnému úmyslnému porušování stavovských předpisů advokáty, což je nástroj, který v současné úpravě citelně chybí.

Varianta 1 – Zavedení nového kárného opatření dočasného zákazu správy cizího majetku

Obdobně jako v případě navrhovaného kárného opatření dočasného odejmutí knihy o prohlášeních advokáta o pravosti podpisu bude i zde zavedení kárného opatření spočívajícího v dočasném zákazu správy cizího majetku podle § 56a zákona představovat účinný nástroj cílící přímo na konkrétní činnost advokáta, v jejíž souvislosti se advokát dopustil kárného provinění. I zde bude výrazným benefitem nové právní úpravy operativnější možnost zasáhnout do protiprávního stavu předběžným vyslovením zákazu této činnosti rozhodnutím představenstva.

Identifikace nákladů a přínosů:

Varianta 0 – Ponechat současný stav

Náklady:

Ponecháním stávajícího stavu právní úpravy by nevznikly žádné náklady, a to pro žádný z dotčených subjektů (komora, kárně obviněný).

Přínosy:

Přínosy v nulové variantě by s ohledem na předpoklad zachování stávajícího stavu nebyly žádné. Česká advokátní komora by neměla možnost, jak zamezit dalšímu porušování zákona a stavovských předpisů daným advokátem při správě cizího majetku advokátem.

Varianta 1 – Zavedení nového kárného opatření dočasného zákazu správy cizího majetku

Náklady:

Zavedení nového kárného opatření by nepřineslo žádné zvýšené náklady, neboť jde pouze o rozšíření možnosti disciplinárního trestání advokáta Českou advokátní komorou; je-li zahájeno kárné řízení, vzniknou tím jeho účastníkům (Komoře a kárně obviněnému) náklady bez ohledu na to, jaké sankční opatření je následně kárně obviněnému uloženo. Samotné uložení nového kárného opatření nepřinese žádné zvýšené náklady oproti uložení jiného kárného opatření.

Přínosy:

Primárním přínosem zde bude jednoznačně možnost účinně zasáhnout proti protiprávnímu stavu, který advokát svým jednáním při správě cizího majetku způsobil a potrestat jej ve vztahu k této činnosti. Sekundárním přínosem bude zamezení dalšího porušování zákona advokátem, čímž dojde k ochraně potencionálních klientů nebo třetích osob.

Návrh řešení:

Na základě analýzy nákladů a přínosů jednotlivých posuzovaných variant doporučujeme variantu 1, a to z toho důvodu, že náklady této varianty jsou prakticky nulové a přínosy nepřinášejí žádná negativa, která by bylo potřeba zhodnotit.

iii. Zavedení funkce školitele

Varianty řešení:

Varianta 0 – Ponechat současný stav

Stávající právní úprava přípravy advokátních koncipientů na výkon profese advokáta je založená na předpokladu, že advokátní koncipient je svým zaměstnavatelem (ať již samostatným advokátem, společníkem sdružení, společností nebo zahraniční společností) průběžně školen a intenzivně veden k osvojení si všech potřebných znalostí (tj. zejména těch praktických, ale i teoretických) k výkonu advokacie. Vyjdeme-li z premisy, že výkon advokacie stojí díky svému zaměření (tj. vzhledem k předmětu a objektu poskytovaných právních služeb) nad ostatními službami, které jsou na území ČR poskytovány a jejichž výkon je právním řádem regulován, dojdeme nutně k závěru, že míra regulace této vysoce potřebné činnosti, při které dochází k získávání nové kvalifikace a přerodu advokátního koncipienta v advokáta, je nedostatečná a je ve své podstatě ponecháno na jednotlivých zaměstnavatelích, jakým způsobem budou advokátní koncipienty vzdělávat. Ponechání stávajícího stavu tak bude znamenat nemožnost zlepšení situace v této oblasti a povede k přetrvávání všech negativ, se kterými je stávající stav spojován.

Varianta 1 – Zavést institut školitele a detailnější úprava jeho povinností ve vztahu k advokátním koncipientům

Zavedení institutu školitele umožní lépe upravit vztah mezi advokátem a advokátním koncipientem, což zajistí kvalitnější a intenzivnější výchovu a přípravu advokátního koncipienta na advokátní zkoušku a tím i na výkon advokacie. Zlepšení této oblasti bez zavedení navrhovaných změn nelze očekávat, neboť Česká advokátní komora není nadána pravomocí, která by jí umožnila tuto oblast lépe regulovat a přimět advokáty, aby se dostatečně intenzivně v rámci výkonu advokacie věnovali přípravě advokátních koncipientů.

Identifikace nákladů a přínosů:

Varianta 0 – Ponechat současný stav

Náklady:

Při opuštění úmyslu regulovat do větší hloubky vztah advokátního koncipienta a jeho zaměstnavatele (tj. při neřešení problému nedostatečné přípravy advokátních koncipientů na advokátní zkoušku) budou vznikat náklady především uchazečům o advokátní zkoušku, a to ve vztahu k nákladům, které při nedostatečné přípravě vyplývají z nutnosti opakovat účast na zkoušce; tím budou vznikat i náklady na straně zaměstnavatelů, neboť budou nuceni řešit opakovanou přípravu koncipientů na zkoušku, za což koncipientům náleží náhrada mzdy. Současně s tím budou vznikat náklady i České advokátní komoře (náklady na pořádání advokátní zkoušky, zejména náklady spojené s účastí zkušebních komisařů – advokátů, soudců aj.).

Přínosy:

Přínos nulové varianty nebude žádný, neboť zachování stávajícího stavu nepředstavuje žádný kvantifikovatelný přínos.

Varianta 1 – Zavést institut školitele a detailnější úprava jeho povinností ve vztahu k advokátním koncipientům

Náklady:

Zavedení nových mechanismů do vztahu advokát-koncipient nepřinese žádné náklady advokátům jakožto zaměstnavatelům. Omezení počtu advokátních koncipientů na tři nebude představovat výraznější zásah do možnosti uzavírat pracovní poměry i s jinými zaměstnanci, tak jak je tomu doposud; pouze tři zaměstnanci však mohou být advokátními koncipienty, a to z důvodů popsaných výše. Z hlediska České advokátní komory rovněž nedojde k žádnému zvýšení nákladů na výchovu advokátních koncipientů, neboť počet advokátních koncipientů se již nebude výrazněji zvyšovat a náklady na pořádání výchovných akcí (vstupní školení, povinné semináře, fakultativní semináře) se tak nebudou zvyšovat.

Přínosy:

Přínosem této varianty bude jednoznačně vyšší stupeň znalostí advokátních koncipientů a tím i nových advokátů při vstupu do profese. Sekundárně se tím sníží počet případů způsobení škody klientům na základě nedostatečných znalostí advokáta. Poklesne rovněž počet kárných řízení, která se vedou z důvodu porušení povinností stanovených zákonem nebo stavovským předpisem.

Návrh řešení:

Na základě analýzy nákladů a přínosů jednotlivých posuzovaných variant doporučujeme variantu 1. Její realizace nepřinese žádné zvýšené náklady, zatímco přínosy jednoznačně převažují nad detekovanými negativy.

iv. Změna advokátních zkoušek, uznávacích zkoušek a zkoušek způsobilosti

Varianty řešení:

Varianta 0 – Ponechat současný stav

Advokátní zkoušky (a stejně tak uznávací zkoušky a zkoušky způsobilosti) představují důležitý regulační prvek pro vstup do profese advokáta, na kterou stát prostřednictvím zákona klade velké požadavky co do odbornosti. Existuje tudíž obecně přímá úměra mezi úrovní zkoušek a úrovní znalostí a dovedností osob, které tuto zkoušku složí. Je-li úroveň zkoušky nastavena nízko, dostávají se do profese advokáta (která je legislativně „propustná“ s ostatními regulovanými právnickými profesemi) osoby, u kterých je úroveň znalostí a dovedností nedostatečně otestována. Nezavedením nového systému advokátních zkoušek (a obdobně zkoušek uznávacích a zkoušek způsobilosti) ponechá úroveň přípravy jednotlivých uchazečů na stávající úrovni, což ve světle snahy o zlepšení celkové situace na advokátním trhu povede k prohlubování stávajících negativ.

Varianta 1 – Přijetí změny advokátních zkoušek, uznávacích zkoušek a zkoušek způsobilosti

Zavedením nového systému advokátních zkoušek (a obdobně zkoušek uznávacích a zkoušek způsobilosti) umožní důkladnější prověření dosažených znalostí a dovedností uchazeče, což přinese potřebu důkladnější přípravy a ve svém důsledku i kvalitnější vědomosti uchazečů.

Identifikace nákladů a přínosů:

Varianta 0 – Ponechat současný stav

Náklady:

Při ponechání stávající úpravy advokátních zkoušek nevzniknou žádné nové náklady, a to pro žádný z dotčených subjektů (Česká advokátní komora, uchazeči o advokátní zkoušku, zaměstnavatelé advokátních koncipientů). Stoupající počet advokátních koncipientů však bude postupem času přinášet dodatečné náklady na organizaci zkoušek, a to u všech vypočtených osob.

Přínosy:

Neexistují žádné přínosy této varianty, s výjimkou subjektivního přínosu pro uchazeče o zkoušku, kteří budou moci i nadále skládat advokátní zkoušku podle dosavadních (nezpřísněných) podmínek.

Varianta 1 – Přijetí změny advokátních zkoušek, uznávacích zkoušek a zkoušek způsobilosti

Náklady:

Změna systému advokátních zkoušek bude spočívat v prvé řadě v zavedení písemného testu, jehož složením bude uchazeč o zkoušku připuštěn k písemné a ústní části. Vzhledem k tomu, že písemný test bude sestávat z otázek náhodně vygenerovaných zkušebním programem a odpovědi se budou zadávat na výpočetním zařízení poskytnutém Komoru, budou náklady na realizaci této změny spočívat na bedrech České advokátní komory. Primární náklady tvoří:

a) materiálové zajištění – počítačové vybavení, software nezbytný pro losování otázek a generování testu; předpokládaná cena 25 mil. Kč.

b) zajištění zpracování otázek pro písemný test (předpokládaná cena 5 mil. Kč) a jejich průběžnou aktualizaci (100 tisíc Kč ročně).

Přínosy:

Přínosy lze po finanční stránce obtížně kvantifikovat, protože společně se zavedením nových pravidel pro výchovu advokátních koncipientů má být přínosem větší míra připravenosti nových advokátů na výkon profese, což se má odrazit v menší míře pochybení při poskytování právních služeb. Z dostupných informací vyplývá, že celková míra škod způsobená advokáty, kteří jsou účastni hromadného pojištění advokátů, dosáhla v uplynulých letech následujících hodnot:

Rok Počet pojistnýchVýše škod v Kč

událostí

2014 257 104 709 531 2013 277 104 187 630 2012 278 101 702 359 2011 270 67 487 545 2010 239 46 234 479 (Zdroj: Generali Pojišťovna, a.s.)

Stanovit určité procento snížení škodních událostí jakožto přínos varianty 1 je poměrně obtížné a toliko zpětné vyčíslení způsobené škody v budoucnu ukáže, nakolik tato právní úprava přinesla očekávané zkvalitnění právních služeb (s tím, že na celkový objem způsobené škody mají vliv rozličné faktory). Lze však vyslovit kvalifikovaný předpoklad, že snížení celkové škody o 10 a více procentních bodů bude považováno za úspěch.

Návrh řešení:

Při zohlednění veškeré provedené identifikace nákladů a přínosů jednotlivých posuzovaných variant vychází jako nejvhodnější varianta 1. Jakkoli budou pořizovací náklady na realizaci nových advokátních zkoušek vysoké, odhadované přínosy v podobě snížení míry škodních událostí (které jdou zejména ve prospěch klientů, ale i pojišťoven) mají nespornou výhodu oproti nulové variantě.

v. Další navrhované změny nekoncepčního charakteru

Varianty řešení:

Varianta 0 – Ponechat současný stav

Nezavedení možnosti pozastavení výkonu advokacie na základě vlastní žádosti by i nadále vedlo k situaci, kdy advokát předem ví, že nebude schopen advokacii vykonávat (např. z důvodů zdravotních, rodinných atp.), avšak i přesto musí tři měsíce čekat, aby byly naplněny podmínky stanovené zákonem pro pozastavení advokacie. Tento stav přitom není ničím opodstatněný.

Nemožnost vyškrtnutí advokáta ze seznamu advokátů z důvodu porušení povinnosti být pojištěn povede i nadále k časově náročnému postihu advokáta skrze kárné řízení (případně skrze následné soudní řízení správní), což není ideální vzhledem k zájmu státu na účinné ochraně klientů skrze povinné profesní pojištění advokátů.

Nedojde-li ke zpřesnění, od kterého okamžiku může advokát, doposud vykonávající advokacii ve společnosti jako její společník, začít vykonávat advokacii jiným způsobem, budou tito advokáti-společníci i nadále zákonem zbytečně omezeni v možnosti výkonu advokacie jiným způsobem, dokud neskončí likvidace společnosti. Vzhledem k tomu, že po dobu likvidace společnosti již společnost nevykonává hospodářskou aktivitu, jeví se tento stav v rozporu se zájmem na dalším poskytování právních služeb tímto advokátem.

Podle stávající právní úpravy je advokát povinen odmítnout poskytnutí právních služeb z důvodu střetu zájmů mezi klienty i tehdy, pokud všichni dotčení klienti s poskytnutím právních služeb souhlasí. Zachování stávajícího stavu se tudíž jeví zcela nelogické, když je tato povinnost stanovena advokátovi z důvodu ochrany zájmů jeho klientů; nemají-li dotčené strany výhrady k tomu, aby byly právní služby advokátem poskytnuty, je zbytečné v tom advokátovi zákonem bránit.

Nutnost přizpůsobit výši limitu pojistného plnění závazkovým vztahům, jichž je advokát účastníkem (resp. případnému dluhu, k jehož splnění advokát může být povinen), směřuje jednoznačně k ochraně klientů před případnou újmou, kterou může advokát při poskytování právních služeb způsobit. Nezavedení změny ponechá advokáta bez povinnosti modifikovat výši limitu pojistného plnění, což devalvuje ochranu klientů jinak zaručenou zákonem.

Varianta 1 – Zavedení navrhovaných dílčích změn

Zavedení možnosti pozastavení výkonu advokacie na základě vlastní žádosti přinese flexibilnější možnost regulace výkonu advokacie pro advokáty v případech, kdy nastanou překážky, které jim brání ve výkonu advokacie. Zavedení této změny se nijak nedotkne odpovědnosti advokáta za újmu ani se nesníží míra ochrany klientů.

Možnost vyškrtnutí advokáta ze seznamu advokátů z důvodu porušení povinnosti být pojištěn jednoznačně přinese operativnější ochranu advokátního stavu před těmi advokáty, kteří porušují základní podmínku pro výkon advokacie, čímž se rozšíří ochrana klientů a předejde se vzniku situace, kdy advokát způsobí újmu, avšak není pro tento případ profesně pojištěn.

Zpřesnění, od kterého okamžiku může advokát, doposud vykonávající advokacii ve společnosti jako její společník, začít vykonávat advokacii jiným způsobem, umožní advokátovi-společníkovi začít poskytovat právní služby jiným způsobem již během likvidace společnosti; tato změna nijak neovlivní míru ochrany klientů, toliko zmírňuje přílišnou tvrdost zákona, která požaduje, aby advokát změnil způsob výkonu advokacie až v okamžiku zániku společnosti, což může na mnohé měsíce paralyzovat jeho praxi.

Bude-li rozhodnutí, zda advokát je oprávněn poskytnout právní služby i v případě střetu zájmů mezi klienty, ponecháno na dotčených klientech - a to všech, získá advokát možnost poskytnout poptávanou právní službu, aniž by byl nucen ji odmítnout, a to při maximální míře ochrany klientů (kterým bude ponecháno na vlastním uvážení, zda tuto možnost připustí).

Povinnost přizpůsobit výši limitu pojistného plnění závazkovým vztahům, jichž je advokát účastníkem, posílí ochranu klientů pro případ vzniku odpovědnosti advokáta za újmu.

Identifikace nákladů a přínosů:

Varianta 0 – Ponechat současný stav

Náklady:

Při ponechání současného stavu nevzniknou žádné náklady nad rámec těch, které jednotlivé subjekty nesou již podle stávající právní úpravy.

Přínosy:

Nelze spolehlivě identifikovat žádné přínosy této varianty, snad s výjimkou skutečnosti, že jako přínosným se může jevit již samotný fakt, že nedojde ke změně právní úpravy.

Varianta 1 – Zavedení navrhovaných dílčích změn

Náklady:

Nebyly shledány žádné náklady na provedení jednotlivých navrhovaných změn, s výjimkou nákladů, které musí advokát vynaložit na pojištění odpovědnosti za újmu ve smyslu navýšení limitu pojistného plnění. Tyto náklady lze jen obtížně vyčíslit v jejich agregované podobě, neboť nelze odhadnout počet případů, ve kterých advokáti budou poskytovat právní služby a kde vznikne rozdíl mezi limitem pojistného plnění a výší újmy, kterou může advokát v dané věci způsobit.

Pokud jde o připojištění v rámci hromadného pojištění advokátů, zde se pravděpodobně zvýší náklady na pojištění, navzdory skutečnosti, že povinnost navýšení pojistného limitu je stanovena již v současné době (stavovským předpisem – viz čl. 9 odst. 3 usnesení představenstva ČAK č. 1/1997 Věstníku, etický kodex); důvodem je skutečnost, že zatímco podle stávající úpravy je nedostatečné pojištění toliko kárným proviním, podle navrhované právní úpravy bude nedostatečné pojištění důvodem k vyškrtnutí advokáta ze seznamu advokátů. Tuto „sankci“ lze považovat za markant, který svou vahou přiměje advokáty pružně reagovat na uzavřené závazky.

Přínosy:

Přínosem pozastavení výkonu advokacie na základě vlastní žádosti bude flexibilnější možnost regulace výkonu advokacie pro advokáty v případech, kdy nastanou překážky, které jim brání ve výkonu advokacie.

Vyškrtnutí advokáta ze seznamu advokátů z důvodu porušení povinnosti být pojištěn přinese rychlejší a účinnější postih advokátů a ochranu klientů.

Přínosem zpřesnění, od kterého okamžiku může advokát, doposud vykonávající advokacii ve společnosti jako její společník, začít vykonávat advokacii jiným způsobem, je možnost rychlejšího přechodu advokáta k jiné formě výkonu advokacie.

Možnost překonat zákaz poskytnutí právních služeb z důvodu střetu zájmů kvalifikovaným souhlasem dotčených osob umožní klientovi advokáta čerpat právní služby od stávajícího advokáta, který je seznámen s jednotlivými podrobnostmi právního případu, bez nutnosti zadávání těchto právních služeb jinému advokátovi.

Přínosem povinnosti advokáta přizpůsobit výši limitu pojistného plnění závazkovým vztahům, jichž je účastníkem, bude posílení míry ochrany klientů pro případ vzniku odpovědnosti advokáta za újmu.

Návrh řešení:

Navrhuje se realizovat variantu 1, která přinese řešení popsaných dílčích problémů, jakkoli se nejedná o změny, které by bylo nezbytně nutno realizovat. Nicméně i řešení dílčích problémů s aplikací zákona lze ve svém souhrnu považovat za změny, které vedou ke zdokonalení právní úpravy.

Předpokládaný hospodářský a finanční dopad

Navrhovaná právní úprava nebude mít negativní dopad na státní rozpočet, ani na ostatní veřejné rozpočty obcí a krajů.

Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky, předpisy Evropské unie a s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána

Návrh zákona je v souladu s ústavním pořádkem České republiky.

Návrhem zákona není do právního řádu ČR implementováno právo EU a návrh není s právem EU v rozporu.

Návrhem zákona nejsou do právního řádu ČR zapracovávány ani mezinárodní smlouvy, jimiž je ČR vázána, a návrh není s těmito smlouvami v rozporu.

Zhodnocení dopadu navrhovaného řešení ve vztahu k zákazu diskriminace

Předkládaná právní úprava v plné míře respektuje rovnost před zákonem a zákaz diskriminace.

Zhodnocení dopadů ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů

Navržená právní úprava nepředstavuje žádný zásah do ochrany soukromí a osobních údajů.

Zhodnocení korupčních rizik

V souvislosti s předkládaným návrhem se nepředpokládá zvýšení korupčních rizik.