zákon č. 259/2017 Sb.

K části první (změna zákona o pojistném)

K čl. I

K bodu 1

Upřesňuje se výslovně vztah k právním předpisům EU, a to obdobně, jako je tomu v jiných předpisech sociálního pojištění (např. § 1 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění, § 1 odst. 3 zákona o nemocenském pojištění). Toto upřesnění je účelné též vzhledem k navrhovanému doplnění v § 17 odst. 1 (bod 37).

K bodu 2

Jedná se o formulační upřesnění, přičemž se volí stejná formulace jako v § 5 odst. 1 při vymezení vyměřovacího základu u zaměstnanců, neboť věcně se jedná o stejnou situaci.

K bodu 3

Jedná se o legislativně-technickou úpravu v odkazech na jednotlivé odstavce, kdy podle bodu 18 došlo ke změně v číslování odstavců.

K bodům 4 až 8

Změny obsažené v těchto bodech se týkají stanovení měsíčního základu pro placení pojistného na nemocenské pojištění OSVČ. Výši měsíčního základu si určuje OSVČ, a to výší pojistného na nemocenské pojištění, které za příslušný kalendářní měsíc zaplatí. Podle dosavadní úpravy nemohl vzniknout dluh na pojistném na nemocenském pojištění, neboť nebylo-li pojistné zaplaceno včas, zanikla účast OSVČ na nemocenském pojištění již od kalendářního měsíce, za který nebylo pojistné včas zaplaceno. Nově se v bodě 30 navrhuje, aby dluh na pojistném za jeden kalendářní měsíc mohl být doplacen do konce následujícího měsíce, a proto je třeba upravit, v jaké výši může být dlužné pojistné uhrazeno; dlužné pojistné může být uhrazeno pouze v minimální výši, tj. z minimálního vyměřovacího základu, aby bylo zabráněno spekulacím. Vzhledem k navrhované změně splatnosti pojistného na nemocenské pojištění v bodě 29 se mění i určování kalendářního měsíce, od něhož bude platit nová výše maximálního měsíčního základu. Výše maximálního měsíčního základu, která se odvozuje z určeného ročního vyměřovacího základu uvedeného na přehledu o příjmech a výdajích, se mění z měsíce, ve kterém byl podán tento přehled, na měsíc následující po tomto měsíci. Nově se upravuje i stanovení maximálního měsíčního základu u SVČ, která nepodá přehled ve stanovené lhůtě, aby nedocházelo ke spekulativnímu jednání s cílem zachovat si vysoký měsíční základ pro výpočet dávek nemocenského pojištění.

K bodu 9

U zahraničních zaměstnanců, jejichž účast na nemocenském pojištění je dobrovolná, se bude při stanovení maximální výše základu pro výpočet denního vyměřovacího základu postupovat obdobně podle úpravy platné pro OSVČ. Vzhledem k této dobrovolné účasti je třeba omezit určování výše vyměřovacího základu po určitou dobu od přihlášení se k účasti na nemocenském pojištění. OSVČ musí být účastny nemocenského pojištění nejméně po dobu tří kalendářních měsíců, aby si mohly určovat měsíční základ podle určeného ročního vyměřovacího základu pro odvod pojistného na důchodové pojištění, a proto se u zaměstnanců navrhují rovněž tři kalendářní měsíce po vzniku účasti na nemocenském pojištění, v nichž měsíční základ pro pojistné na nemocenské pojištění nemůže být vyšší než polovina průměrné mzdy (průměrná mzda je vymezena v § 23b odst. 4 zákona o pojistném).

K bodu 10

Upřesňuje se odkaz na příslušné ustanovení o vyměřovacím základu a napravuje se tak nepřesnost, která vznikla na základě zákona č. 377/2015 Sb.

K bodu 11

V návaznosti na body 24, 29 a 35 se provádí formulační úprava, aby v celém zákoně byla jednotná dikce, pokud jde o vyjádření období splatnosti.

K bodům 12 až 14

Navrhované změny navazují na změnu splatnosti záloh na pojistné podle bodu 24. V § 13a odst. 1 je třeba upravit, od kterého měsíce se stanoví nová výše zálohy na pojistné, která se vypočítává z údajů uvedených na přehledu o příjmech a výdajích. Podle dosavadní úpravy se nová výše zálohy na pojistné stanoví od kalendářního měsíce, v němž byl přehled o příjmech a výdajích podán; podle navrhované úpravy dochází k posunu tak, že nová výše zálohy na pojistné se stanoví od měsíce následujícího po měsíci, v němž byl přehled podán, takže OSVČ budou mít více času na zařízení platby zálohy na pojistné v nové výši. V návaznosti na to se stanoví, dokdy se platí záloha na pojistné v této nové výši, tj. naposledy za kalendářní měsíc, v němž byl podán přehled.

K bodům 15, 43 a 48

Jedná se o legislativně-technické úpravy v odkazech na jednotlivé odstavce, u nichž došlo k přečíslování.

K bodu 16

Sjednocují se podmínky pro posuzování vedlejší samostatné výdělečné činnosti stanovené v zákoně o důchodovém pojištění pro účely účasti na důchodovém pojištění s podmínkami pro toto posuzování pro účely placení záloh na pojistné na důchodové pojištění, pokud jde o výkon samostatné výdělečné činnosti jen po část kalendářního měsíce.

K bodům 17 až 23

Navrhované změny se týkají stanovení výše záloh na pojistné z měsíčního vyměřovacího základu. Podle dosavadní úpravy si výši záloh na pojistné určovala OSVČ sama volbou výše měsíčního vyměřovacího základu, a to v určitém pásmu, kdy platil maximální měsíční vyměřovací základ i minimální měsíční vyměřovací základ (tento minimální základ je stanoven v procentní a pevné výši). Navrhuje se, aby výše záloh na pojistné se důsledně odvíjela od posledního vyměřovacího základu pro pojistné uvedeného na přehledu s tím, že bude zachována absolutní minimální výše zálohy v pevné částce diferencované podle charakteru samostatné výdělečné činnosti (tj. podle toho, zda se jedná o hlavní nebo vedlejší samostatnou výdělečnou činnost). Výše záloh nebude tedy libovolně měněna. V návaznosti na změny ve vymezení povinnosti platit zálohy na pojistné podle § 13a (body 12 až 14) se vymezuje, v jaké výši a za jaké období se platí zálohy na pojistné v nové výši stanovené na základě posledního vyměřovacího základu pro pojistné.

Dosud je možné, aby na základě žádosti OSVČ příslušná OSSZ snížila měsíční vyměřovací základ, pokud OSVČ prokázala aspoň třetinový pokles svých příjmů ze samostatné výdělečné činnosti. Nově se stanoví, aby OSSZ mohla v případě výkonu vedlejší samostatné výdělečné činnosti prominout placení záloh na pojistné, pokud lze předpokládat, že v důsledku tohoto poklesu příjmů nevznikne OSVČ vůbec účast na důchodovém pojištění, neboť v případě, že tato účast nevznikne, nevznikne ani povinnost platit pojistné na důchodové pojištění a zaplacené zálohy by tak představovaly přeplatek, který by se OSVČ vracel.

K bodu 24

Podle současné úpravy je záloha na pojistné za kalendářní měsíc splatná v období od 1. do 20. dne následujícího kalendářního měsíce. Navrhuje se splatnost určit tak, aby záloha byla splatná v tom kalendářním měsíci, za který se platí, což je též pro OSVČ jednodušší a lépe pochopitelné; sjednocuje se zároveň splatnost zálohy na důchodové pojištění se splatností pojistného na nemocenské pojištění. Současně se upravuje splatnost zálohy za měsíc zahájení samostatné výdělečné činnosti a podání přihlášky k účasti na důchodovém pojištění, kdy se umožňuje, aby záloha mohla být zaplacena ještě v následujícím kalendářním měsíci.

K bodům 25 až 27

Podle dosavadní úpravy lze zálohy na pojistné zaplatit i na delší období do budoucna, a to až do konce kalendářního roku; tato úprava se zachovává s tím, že se zrušuje administrativní povinnost oznámit toto placení do budoucna předem příslušné OSSZ, neboť tato povinnost je nadbytečná. Dále se upravuje případ, kdy lze zaplacené zálohy, resp. jejich část vrátit; jedná se o případ, kdy byly zálohy zaplaceny (například omylem) ve vyšší částce, než činí výše zálohy stanovená podle pravidel obsažených v § 14.

K bodu 28

Kromě legislativně-technické úpravy v odkazu na příslušný odstavec v důsledku změn podle bodů 18 a 22 se vypouští ustanovení o povinnosti OSVČ zaplatit vždy pojistné na nemocenské pojištění za první kalendářní měsíc vzniku účasti na nemocenském pojištění. Toto ustanovení bylo nutné v době, kdy rozhodným obdobím pro výpočet dávek nemocenského pojištění bylo pouze 12 kalendářních měsíců před vznikem nároku na dávku. OSVČ, která se přihlásila k účasti na nemocenském pojištění v době trvání nároku na dávku z předchozí účasti na nemocenském pojištění, by nemohla být stanovena výše dávky v případě, kdy nárok na novou dávku vznikl krátce po zániku nároku na předchozí dávku. OSVČ není povinna platit pojistné na nemocenské pojištění za kalendářní měsíc, v němž měla nárok na nemocenské nebo peněžitou pomoc v mateřství po celou dobu, v níž byla v takovém měsíci považována za OSVČ. Od roku 2011 bylo do zákona o nemocenském pojištění doplněno ustanovení (§ 19 odst. 9), podle něhož není-li v rozhodném období měsíční základ, vychází se z předchozího denního vyměřovacího základu. Z těchto důvodů již není třeba vyžadovat zaplacení pojistného na nemocenské pojištění za kalendářní měsíc, v němž OSVČ vznikla účast na nemocenském pojištění.

K bodu 29

Mění se splatnost pojistného na nemocenské pojištění tak, že místo splatnosti od 1. do 20. dne následujícího měsíce za pojistné za předchozí měsíc se bude pojistné na nemocenské pojištění platit od prvního do posledního dne daného měsíce; tato splatnost pojistného na nemocenské pojištění bude shodná se splatností záloh na pojistné na důchodové pojištění. V praxi se stávalo, že v případě dočasné pracovní neschopnosti vzniklé v následujícím měsíci již nebylo uhrazeno pojistné za předchozí měsíc, což mělo za následek zánik účasti na nemocenském pojištění; navrhovanou změnou se tato situace řeší. Pouze u OSVČ, které zahajují činnost, se umožňuje, aby mohly zaplatit pojistné na nemocenské pojištění do konce následujícího měsíce.

K bodu 30

Jedná se o legislativně-technické úpravy v odkazech na jednotlivé odstavce a věty v návaznosti na změny provedené v předchozích bodech.

K bodu 31

Podle § 14c odst. 2 lze pojistné na nemocenské pojištění zaplatit po projednání s OSSZ i na delší období než měsíční, nejdéle však do konce kalendářního roku. Pokud bylo takto pojistné zaplaceno do budoucna z vyššího než maximálního měsíčního základu (například v důsledku změny výše maximálního měsíčního základu na základě podaného přehledu, přičemž pojistné na nemocenské pojištění bylo zaplaceno až do konce roku ještě před podáním přehledu, kdy pro OSVČ platil ještě vyšší maximální měsíční základ), výše pojistného na nemocenské pojištění se ze zákona sníží tak, aby odpovídalo maximálnímu měsíčnímu základu, a částka tohoto snížení bude považována za přeplatek ve smyslu § 17.

Jestliže pojistné na nemocenské pojištění nebylo zaplaceno ve stanovené lhůtě splatnosti (tj. do konce kalendářního měsíce, na který se pojistné platí), umožňuje se, aby OSVČ toto pojistné doplatila do konce následujícího kalendářního měsíce; toto doplacení bude možné buď použitím přeplatku, pokud je, nebo tím způsobem, že se použije následující platba pojistného, která byla zaplacena do konce kalendářního měsíce následujícího po měsíci, za který nebylo zaplaceno pojistné. Umožňuje se tak bez sankce doplatit dluh na pojistném na nemocenské pojištění za jeden měsíc ještě po lhůtě splatnosti. Důvodem této úpravy je především omezení ukončování účasti OSVČ na nemocenském pojištění pro nezaplacení pojistného v době splatnosti, což se stávalo například z důvodu vzniku dočasné pracovní neschopnosti. Dlužné pojistné však může být takto doplaceno jen z minimálního měsíčního základu (srov. bod 7), aby se zamezilo spekulacím.

K bodům 32 a 33

Vymezují se další případy, kdy vznikají přeplatky na pojistném na nemocenské pojištění, a to především v reakci na předchozí navrhované změny. Dále se vypouští pro nadbytečnost věta druhá, neboť použití části vzniklého přeplatku nebo celého přeplatku upravuje § 22a a vrácení přeplatku je nově pro všechny přeplatky upraveno v § 17 odst. 4; povinnost OSSZ oznámit OSVČ zánik účasti na nemocenském pojištění je upravena v § 84 odst. 2 písm. m) zákona o nemocenském pojištění.

K bodu 34

V návaznosti na předchozí změny týkající se placení záloh na pojistné na základě podaného přehledu o příjmech a výdajích se provádějí navazující úpravy týkající se vymezení období, po které se zálohy neplatí.

K bodu 35

Splatnost pojistného na nemocenské pojištění zahraničních zaměstnanců se stanoví obdobně jako u OSVČ, tj. od prvního do posledního dne kalendářního měsíce, za který se pojistné platí.

K bodu 36

Jedná se o legislativně-technickou úpravu v odkazech na příslušné věty v návaznosti na změny podle bodu 35.

K bodu 37

Pravidla příslušnosti k právním předpisům stanoví koordinační nařízení EU (nařízení č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení a prováděcí nařízení č. 987/2009), přičemž stanovení této příslušnosti má vliv i na příslušnost k výběru pojistného. Příslušnost k právním předpisům určitého státu je zahraničními institucemi určována i 10 let zpětně, a to z důvodu, že zaměstnanec nesplnil vůči zaměstnavateli oznamovací povinnost o souběžném výkonu činností na území více členských států EU u různých zaměstnavatelů. Jestliže ve státě, v němž je zaměstnanec zpětně pojištěn, platí promlčecí lhůta pro vymáhání nedoplatků na pojistném například 10 let (jedná se např. o Slovensko), potom OSSZ vrátí zaměstnavateli pojistné jen za 5 let podle českého zákona o pojistném, avšak zaměstnavatel musí do ciziny uhradit pojistné za 10 let. Tato situace dopadá negativně na zaměstnavatele, i když zaměstnavatel plnění oznamovací povinnosti svého zaměstnance nemohl ovlivnit. Navrhuje se proto v těchto případech vracet přeplatek pojistného tuzemskému zaměstnavateli, který pojistné odvedl v ČR, ačkoliv byl podle koordinačních předpisů povinen odvádět pojistné cizímu nositeli pojištění, i za dobu delší než je pět let; podmínkou je, že se tyto doby placení pojistného vzájemně kryjí. Tím se zamezí tomu, že by pojistné bylo placeno dvakrát.

K bodu 38

Navrhuje se podmínit zaplacení úroku z přeplatku žádostí plátce pojistného. Důvodem je, že často se jedná jen o minimální částky (jen několik korun), takže vracení takového přeplatku není pro plátce efektivní, avšak je administrativně náročné.

K bodu 39

Upravuje se režim vracení přeplatku na pojistném na nemocenské pojištění. Pojistné na nemocenské pojištění je zpravidla placeno ve výši několika stokorun (minimální výše pojistného za měsíc činí 115 Kč), a proto i případné přeplatky na pojistném na nemocenské pojištění jsou v praxi malé. V zájmu zjednodušení administrativního provádění se sjednocuje lhůta pro vrácení těchto přeplatků, kdy se již nebude zohledňovat důvod vzniku přeplatku, a stanoví se konečná lhůta pro vrácení přeplatku; tato konečná lhůta přitom nevylučuje dřívější či průběžné vracení. Dále se navrhuje nevracet celou částku přeplatku na pojistném, pokud OSVČ dále vykonává samostatnou výdělečnou činnost, a to jednak z důvodu, že vracení nízkých částek je neekonomické, jednak z důvodu ponechání určité „rezervy“ ve výši pokrývající aspoň dvě minimální platby pojistného, pokud by OSVČ nezaplatila pojistné na nemocenské pojištění v měsíci jeho splatnosti.

K bodu 40

Vracení nízkých přeplatků na pojistném, tj. nižších než 100 Kč, je neekonomické a není významné ani pro příjemce přeplatku; navrhuje se proto vracet takovéto nízké přeplatky jen výjimečně při dodržení zásady hospodárnosti. Náklady na vrácení totiž mnohdy převyšují vracenou částku. Jedná se o úpravu, která je již obsažena v § 155 odst. 2 daňového řádu (podle tohoto ustanovení „správce daně vratitelný přeplatek nižší než 100 Kč daňovému subjektu vrátí jen ve výjimečných případech tak, aby byla zajištěna zásada hospodárnosti“). Částka 100 Kč koresponduje též ustanovení § 123a zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, podle něhož se dluh na pojistném odepíše k tíži orgánu sociálního zabezpečení, pokud nepřesáhne částku 100 Kč.

Pokud jde o stanovení povinnosti uhradit náklady na vrácení přeplatku v hotovosti, navrhuje se obdobný postup jako je při hotovostní výplatě dávek nemocenského pojištění a důchodového pojištění (§ 110 odst. 8 zákona o nemocenském pojištění a § 64 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění), kdy se rovněž preferuje bezhotovostní způsob výplaty.

K bodu 41

Navrhuje se, aby promlčecí doba neběžela také po dobu vykonávacího řízení – exekuce. V situaci, kdy OSSZ jako exekuční správní orgán podle správního řádu provádí exekuci, tj. aktivně vymáhá dluh, by souběžné trvání promlčecí doby nebylo v souladu s vlastní podstatou pojmu promlčení. Navíc není logické, aby v případě exekuce prováděné prostřednictvím exekutora promlčecí doba neběžela a po dobu exekuce prováděné přímo správním orgánem promlčecí doba běžela.

K bodu 42

V současné době dochází opakovaně k situacím, kdy na účet soudního exekutora byly složeny peněžní prostředky v rámci exekuce prováděné soudním exekutorem, které však nebyly převedeny na účet příslušné OSSZ. Plátce pojistného je tedy nadále v postavení dlužníka, přestože v rámci provedené exekuce pohledávku uhradil, ale podle současného znění ustanovení § 19 odst. 2 zákona o pojistném nemá uhrazený dluh vůči OSSZ. Plátce pojistného sice v těchto případech argumentuje tím, že svou pohledávku již uhradil soudnímu exekutorovi, a to způsobem a na účet, který mu soudní exekutor v exekučním příkazu uvedl; OSSZ je však vázána tímto ustanovením a dlužné pojistné uhrazeno není (k tomu by došlo až v den, kdy by byla z účtu soudního exekutora převedena uhrazená částka na účet příslušné OSSZ). Navrhuje se proto stanovit, že den uhrazení dlužné částky na účet soudního exekutora u peněžního ústavu, který soudní exekutor v písemném vyhotovení exekučního příkazu dlužníkovi uvedl, se považuje za den platby pojistného obdobně, jako kdyby došlo k připsání pojistného na účet poskytovatele platebních služeb příslušné OSSZ.

K bodu 44

Navrhuje se tolerovat nepatrné zpoždění při platbě zálohy na pojistné, tj. stanovit, že penále se neplatí v případě, kdy tato záloha byla zaplacena do konce měsíce následujícího po měsíci, za který se záloha platí. Penále ze zálohy ve výši 2 000 Kč, tj. z výše, kterou platí cca polovina OSVČ, činí 1 Kč za každý den prodlení; i kdyby byla záloha placena za každý kalendářní měsíc až v posledním dnu následujícího měsíce, činilo by penále za rok 365 Kč. Navrhovaná úprava přispěje k tomu, že nebude třeba vysvětlovat OSVČ, které např. výjimečně zaplatí zálohu opožděně, proč neobdržely v plné výši přeplatek na pojistném, který byl uveden na přehledu. Přihlíží se též k tomu, že každá změna podmínek pojištění OSVČ je u řady těchto osob registrována opožděně, zpravidla až po upozornění nebo obdržení informace o výši dlužných částek. Pro OSVČ bude navrhovaný postup znamenat v praxi méně komplikací spojených s placením záloh na pojistné.

K bodům 45 a 46

Oproti současné právní úpravě se posunuje začátek neplacení penále již na dobu od zahájení insolvenčního řízení do vydání pravomocného rozhodnutí insolvenčního soudu o úpadku plátce pojistného, s výjimkou případů, kdy insolvenční návrh byl soudem zamítnut, odmítnut nebo insolvenční řízení bylo zastaveno podle § 142 insolvenčního zákona. Současně se umožňuje, aby se neplacení penále vztahovalo s výhradou podle § 142 insolvenčního zákona rovněž na způsob řešení úpadku oddlužením, a dále na pohledávky mimo rámec insolvenčního řízení, jejichž vymáhání je již promlčeno. Tato opatření, která zčásti navazují na současnou úpravu a dále ji rozšiřují, sledují záměr vztáhnout dosavadní režim neplacení penále na případy, kdy řešení úpadku plátců pojistného bylo shledáno insolvenčním soudem za odůvodněné, a též reagují na právní úpravu způsobu řešení úpadku oddlužením účinnou od roku 2014, podle které lze vypořádat v insolvenčním řízení formou oddlužení také dluhy z podnikání, a umožňují nevyžadovat penále z pohledávek, které jsou již promlčeny.

Vzhledem k sanačnímu principu právní úpravy insolvenčního zákona je odůvodněné posunout začátek doby neplacení penále v insolvenčním řízení již na den zahájení tohoto řízení (nikoliv až na dobu prohlášení úpadku) a současně zahrnout do způsobu řešení úpadku též oddlužení, které umožňuje od roku 2014 vypořádat též nedoplatky na pojistném a penále podnikatelů. Nepovažuje se však za důvodné umožnit neplacení penále v těch případech, kdy insolvenční soud rozhodl podle § 142 insolvenčního zákona o odmítnutí insolvenčního návrhu, zastavení insolvenčního řízení nebo zamítnutí insolvenčního návrhu, neboť v těchto případech je poškozený oprávněný žádat soud o náhradu škody nebo újmy.

Penále je sankcí za nezaplacení pojistného včas a ve správné výši. U promlčených pohledávek se předpokládá, že pohledávka již nebude uhrazena (pohledávka je již nedobytná), a proto by sankce za neplacení pojistného v těchto případech byla v rozporu se sledovaným cílem.

K bodu 47

Jedná se o legislativně-technickou úpravu v odkazech na jednotlivá písmena, kdy podle bodů 44 a 46 došlo k posunu písmen.

K bodu 49

Navrhované ustanovení řeší postup v situaci, kdy po vydání rozhodnutí o placení dlužného pojistného a penále ve splátkách dojde následně (zpravidla na základě opravného přehledu) ke snížení vyměřovacího základu, z něhož byl dluh, jehož se rozhodnutí týká, vyčíslen. Pokud má OSVČ povoleno placení dlužného pojistného a penále ve splátkách a vzhledem k nově stanovenému nižšímu vyměřovacímu základu by nedošlo ke změně výše splátek dluhu, platila by OSVČ neodůvodněně vyšší splátky. Navrhuje se proto stanovit OSSZ povinnost rozhodnout o změně původního rozhodnutí o povolení splátek a výši splátek tak změnit. Tato úprava se bude týkat též zaměstnavatelů jakožto plátců pojistného, i když případy následného snížení vyměřovacího základu (například v důsledku výsledku kontrolní činnosti OSSZ) budou méně časté. Pro úplnost se uvádí, že opačný případ, tj. následné zvýšení vyměřovacího základu, není třeba výslovně upravovat, neboť plátce pojistného může požádat o placení ve splátkách novou samostatnou žádostí a obě dlužné částky (původní a novou) by pak byly spláceny samostatně ve dvou souběžných režimech, přičemž v případě nového povolení může být doba splátek rozložena opět do tří let ode dne vydání nového rozhodnutí.

K bodu 50

Upravuje se, v návaznosti na změny navrhované u § 14, postup v případě, kdy bylo na záloze na pojistné zaplaceno více, než mělo být zaplaceno; tento rozdíl se použije nejprve na úhradu závazků podle odstavce 2 (tj. na úhradu nejstarších nedoplatků a poté na úhradu běžných plateb pojistného a sankčních plnění) a poté na úhradu budoucích záloh, nejdéle však záloh splatných do konce kalendářního roku.

K čl. II

K bodu 1

Vzhledem k navrhovaným změnám v čl. I ohledně placení pojistného u OSVČ je třeba stanovit, že pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti za období přede dnem, kdy změny týkající se placení pojistného nabydou účinnosti, se stanoví podle dosavadní právní úpravy, i když platba bude provedena již za účinnosti navrhovaných změn; jedná se o standardní přechodné ustanovení.

K bodu 2

Zákon nabude účinnosti od 1. ledna kalendářního roku (rozhodné období u OSVČ je totiž kalendářní rok) a je třeba vyřešit vzhledem ke změnám splatnosti záloh postup na přelomu dvou dotčených kalendářních roků. Pokud zákon nabude účinnosti například od 1. ledna 2018, je třeba zabezpečit, aby OSVČ nebyla povinna platit v lednu 2018 dvě zálohy, tj. jednu za prosinec 2017 podle dosavadní právní úpravy (tato záloha by byla splatná v lednu 2018) a druhou za leden 2018 v důsledku nové právní úpravy. Podle navrhovaného ustanovení by OSVČ měla platit v lednu 2018 jen jednu zálohu považovanou za zálohu za leden 2018. Případný dluh na zálohách za období před rokem 2018 zaniká ode dne účinnosti navrhovaných změn, což bude mít ten důsledek, že nepoběží penále a že se vyloučí postup podle ustanovení § 22a zákona č. 589/1992 Sb., podle něhož by platba zálohy za leden 2018 musela být použita na úhradu dlužných záloh za měsíce roku 2017 a již od ledna 2018 by tak vznikl dluh na zálohách.

K části druhé (změna zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení)

K čl. III

K bodu 1

Jedná se o formulační upřesnění.

K bodům 2 a 3

V ustanovení § 116d jsou zdravotnickým zařízením poskytujícím lůžkovou péči uloženy některé povinnosti ohledně výplaty důchodů. Navrhuje se proto zakotvit oprávnění OSSZ kontrolovat plnění těchto povinností.

K bodu 4

Dosavadní výčet subjektů, které jsou povinny poskytovat orgánům sociálního zabezpečení údaje potřebné k plnění jejich úkolů při provádění důchodového pojištění, se navrhuje formulovat obecně (jako „fyzické a právnické osoby“), aby povinnost poskytovat potřebné údaje se vztahovala na všechny subjekty, které těmito potřebnými údaji disponují. Dosavadní taxativní výčet činí v praxi problémy a nepokrývá např. banky. Volí se přitom obdobná formulace, která je obsažena v § 117 odst. 1 zákona o nemocenském pojištění.

K bodu 5

Dosavadní povinnost Ministerstva vnitra a Policie České republiky poskytovat ze svých informačních systémů stanovené údaje České správě sociálního zabezpečení se rozšiřuje i na další orgány sociálního zabezpečení, pokud tyto orgány údaje potřebují pro výkon své zákonné působnosti.

K bodům 6 až 11

Rozsah poskytovaných údajů ČSSZ se dílčím způsobem upřesňuje vzhledem k požadavkům praxe a vzhledem k tomu, že v zákoně o evidenci obyvatel [(v § 3 odst. 3 písm. f)] došlo též k rozšíření okruhu vedených údajů; rozsah poskytovaných údajů se přitom nijak podstatně nemění. Plátce důchodů uvedené údaje potřebuje k plnění svých úkolů stanovených zákonem o organizaci a provádění sociálního zabezpečení.

Osobní údaje jsou v souladu s čl. 6 směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob při zpracování osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (dále jen „směrnice“) korektně a zákonným způsobem shromažďovány pro stanovené účely, výslovně vyjádřené a legitimní, tj. pro účely provádění důchodového pojištění podle zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, včetně rozhodování o nárocích z důchodového pojištění a výplaty dávek důchodového pojištění. Údaje jsou přitom přiměřené, podstatné a nepřesahující míru s ohledem na účely, pro které jsou shromažďovány a dále zpracovávány. Úpravy navrhované v těchto bodech tedy respektují zásady uvedené v ust. čl. 6 bodu 1 písm. b) a c) směrnice a nejsou v rozporu ani s ustanoveními ostatních písmen tohoto bodu. Navrhovaná úprava je v souladu i s čl. 7 směrnice, který upravuje zásady pro oprávněné zpracování údajů, konkrétně s čl. 7 písm. c) směrnice, kde je zpracování osobních údajů podmíněno nezbytností pro splnění právní povinnosti, a s čl. 7 písm. e) směrnice, kde je toto zpracování podmíněno nezbytností pro vykonání úkolu ve veřejném zájmu nebo při výkonu veřejné moci (provádění důchodového pojištění nesporně tímto úkolem je). Navrhovaná úprava respektuje i ust. čl. 8 směrnice, který upravuje zpracování zvláštních kategorií údajů, a vychází z bodu 4 tohoto ustanovení, kdy důvod významného veřejného zájmu spočívá v bezproblémovém provádění důchodového pojištění; vhodná ochranná opatření ve smyslu tohoto ustanovení jsou dána především uložením mlčenlivosti v zákoně o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, konkrétně v § 14 odst. 1 a dále v § 14, § 122 a 122a tohoto zákona.

K bodu 12

Povinnost zachovávat mlčenlivost o skutečnostech souvisejících s plněním úkolů orgánů sociálního zabezpečení se v návaznosti na nový zákon o státní službě vztahuje i na státní zaměstnance.

K bodům 13 až 15

Aktualizuje se a upřesňuje rozsah údajů, které orgány sociálního zabezpečení poskytují jiným subjektům, pokud tyto subjekty údaje potřebují k plnění svých úkolů. Za vhodné se považuje přejít od kazuisticky formulované dikce, která v praxi způsobuje problémy, k obecnější dikci, která bude představovat dostatečný právní podklad pro předávání příslušných údajů z evidencí orgánů sociálního zabezpečení, a to nejen těch, které jsou dosud taxativně vyjmenovány, ale případně i jiných údajů, je-li jejich znalost na straně dožadujícího orgánu pro plnění zákonných úkolů zapotřebí. Tímto způsobem se zároveň předchází nutnosti přijímat novelizace zákona v situacích, kdy v budoucnu dojde ke změně právních norem regulujících agendy, pro jejichž zajištění mají být potřebné údaje předávány. Formulace je založena na obecném principu, že zodpovědnost za účelnost vytěžování údajů z příslušných databází nese orgán dožadující, nikoliv dožádaný. I zde se sleduje, aby dožádaný orgán přesně věděl, jaké informace a v jakém rozsahu má poskytnout a též k jakému účelu mají tyto informace sloužit, předpokládá se přitom elektronická komunikace způsobem umožňujícím dálkový přístup.

Poskytování údajů je v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES; údaje jsou poskytovány jen pro plnění konkrétních úkolů uvedených subjektů stanovených příslušnou zákonnou úpravou a jejich poskytování není v rozporu s principem volného pohybu údajů ve smyslu této směrnice. Ani poskytování údajů o zdravotním stavu občanů (ve smyslu čl. 8 bodu 1 směrnice se jedná o zvláštní kategorii údajů) jednotlivým subjektům uvedeným v § 14 odst. 3 písm. c), d), i) a j) zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení není v rozporu s čl. 8 bodu 4 směrnice, neboť údaje budou vyžadovány, jen pokud to bude nezbytné pro plnění úkolů z důvodu významného veřejného zájmu, který je dán potřebou plnit stanovené úkoly uložené těmto subjektům příslušnými zákony (podrobněji níže). Mlčenlivost osob přicházejících s danými osobními údaji do nezbytného úředního kontaktu je upravena v příslušných ustanoveních zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení (§ 14, 122 a 122a) a dále v jednotlivých zákonech, na jejichž základě jsou údaje vyžadovány; tím je též naplněna podmínka vhodných ochranných opatření ve smyslu čl. 8 bodu 4 směrnice. Jinak i k bodům 13 až 15 ve vztahu k této směrnici platí obdobně též odůvodnění uvedené výše k bodům 6 až 11, pokud jde o respektování zásad obsažených v čl. 6 až 8 směrnice, a proto se na toto odůvodnění zde odkazuje.

Ke změně § 14 odst. 3 písm. d): Místo taxativního výčtu se volí obecné vymezení požadovaných údajů, jejichž rozsah plyne z jednotlivých ustanovení zákonů upravujících působnost Úřadu práce ČR a krajských poboček. Pro účely plnění úkolů podle zákona o zaměstnanosti např. již není potřebné poskytovat krajským pobočkám Úřadu práce údaje o délce doby důchodového pojištění za období posledních 3 roků před zařazením občana do evidence uchazečů o zaměstnání (postačí sdělovat údaje pouze za 2 roky; změnu přinesla novela zákona zaměstnanosti provedená zákonem č. 367/2011 Sb. v čl. I bodě 27 s účinností od 1. ledna 2012) či údaje o důchodovém věku v případech, kdy žadatel o podporu v nezaměstnanosti pracoval před 1. lednem 1993 způsobem, který by mohl založit nárok na snížení věkové hranice pro vznik nároku na starobní důchod podle předpisů platných před 1. lednem 1996 (ustanovení § 50a, které bylo do zákona o zaměstnanosti vloženo zákonem č. 326/2009 Sb. v čl. III a mělo nabýt účinnosti dnem 1. listopadu 2009, bylo s účinností od 20. října 2009 zrušeno zákonem č. 362/2009 Sb.). Krajská pobočka Úřadu práce je zároveň státním orgánem, jemuž je zákonem č. 117/1995 Sb. svěřena působnost v oblasti státní sociální podpory. Jeví se proto nadbytečné upravovat předávání údajů pro tyto účely v samostatném písmenu, když zmocnění k předávání údajů je v § 14 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení pojato jako institucionální a nikoliv „agendové“. Krajské úřady již v současnosti neuplatňují žádnou působnost v oblasti státní sociální podpory. Předávání údajů ministerstvu se navrhuje obecně řešit v jiném písmenu (viz níže ad i). Navrhuje se proto zároveň vypuštění textu dosavadního písmene i) a jeho nahrazení jiným textem.

Ke změně § 14 odst. 3 písm. i): S ohledem na občasné pochybnosti ohledně toho, zda orgány sociálního zabezpečení podřízené Ministerstvu práce a sociálních věcí jsou povinny sdělovat tomuto ministerstvu údaje potřebné k výkonu činnosti v jeho působnosti či nikoliv, se navrhuje explicitně zakotvit tuto povinnost v právní úpravě. „Činnostmi v působnosti ministerstva“ se rozumí jak činnosti podle právních předpisů z oblasti sociálního zabezpečení (např. zákon o důchodovém pojištění, zákon o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, zákon o nemocenském pojištění, zákon o státní sociální podpoře, zákon o pomoci v hmotné nouzi, zákon o sociálních službách, zákon o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením), tak i některé další činnost (analytické, koncepční aj.), k nimž je ministerstvo příslušné podle zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky (např. § 9, 22 a 24), nebo jiných právních předpisů. Dosavadní text písmene i) je pokryt navrhovaným písmenem d).

Ke změně § 14 odst. 3 písm. j): Rovněž právní úprava regulující předávání údajů obecním úřadům je již v současnosti překonána, a to s ohledem na skutečnost, že od roku 2012 přešla velká část kompetencí obecních úřadů v oblasti sociální péče na krajské pobočky Úřadu práce. Navrhuje se proto modifikovat dosavadní dikci písmene j) tak, aby odpovídala aktuální právní úpravě a potřebám.

K bodu 16

Význam ustanovení § 14 odst. 6 spočívá v tom, že umožňuje věřiteli zjistit na jeho žádost údaj o dávce důchodového pojištění dlužníka ještě před nařízením výkonu rozhodnutí (s cílem zjistit, zda a kterým ze způsobů výkonu rozhodnutí u konkrétního dlužníka může přicházet v úvahu); podmínkou přitom je, že žadatel prokáže, že má vůči fyzické osobě podle pravomocného a vykonatelného rozhodnutí splatnou pohledávku. Podle stávajícího znění tohoto ustanovení se v tomto případě žadateli sděluje, zda je dotyčná fyzická osoba, která je vůči žadateli v postavení dlužníka a svůj dluh řádně nesplácí, poživatelem dávky důchodového pojištění a zda vyplácená dávka dosahuje výše podléhající výkonu rozhodnutí. ČSSZ jakožto „plátce příjmu“ však v takovém okamžiku zpravidla nedisponuje dostatkem údajů o skutečnostech rozhodných pro spolehlivé stanovení výše nezabavitelné částky (ledaže z důchodu dlužníka již jsou prováděny exekuční srážky) a ani není oprávněna je zjišťovat, neboť takové oprávnění jí žádný předpis nezakládá; s ohledem na předmět její činnosti ani nelze požadovat, aby potřebné údaje takto předem došetřovala. S odkazem na stávající dikci předmětného ustanovení je tedy v praxi ČSSZ dotazována na údaj, který však obvykle není schopna tazateli poskytnout, což způsobuje v praxi problémy. Při stanovení výše nepostižitelné části důchodu podle § 278 občanského soudního řádu a § 1 nařízení vlády č. 595/2006 Sb., o způsobu výpočtu základní částky, která nesmí být sražena povinnému z měsíční mzdy při výkonu rozhodnutí, a o stanovení částky, nad kterou je mzda postižitelná srážkami bez omezení (nařízení o nezabavitelných částkách), je plátce mzdy či jiného příjmu povinen respektovat řadu stanovených skutečností, např. zda je povinný ženatý/vdaná, počet vyživovaných osob, umístění v ústavním zařízení apod. Tyto údaje se ovšem zjišťují až po zahájení výkonu rozhodnutí.

S ohledem na výše uvedené se navrhuje upravit dosavadní dikci ustanovení § 14 odst. 6 tak, aby odpovídala reálným možnostem ČSSZ bez zvýšení administrativní zátěže, tj. aby zakládala povinnost sdělovat, zda je vyplácena dávka důchodového pojištění a údaj o výši vyplácené dávky (přitom se nebude uvádět druh dávky ani údaj, že se případně jedná o více dávek vyplácených v souběhu), nikoliv již to, zda vyplácená dávka dosahuje výše podléhající výkonu rozhodnutí. Ve srovnání s dosavadním stavem navrhovaná úprava nepřináší zásadní věcnou změnu, nýbrž znamená jen modifikaci jednoho sdělovaného údaje; nedochází tedy k narušení zásad ochrany osobních údajů.

K bodu 17

Pro sjednocení postupu poskytovatelů zdravotních služeb v rámci stanovené součinnosti s orgány sociálního zabezpečení se zavádí povinnost poskytovatelů zdravotních služeb poskytovat příslušné podklady a informace orgánům sociálního zabezpečení na předepsaném tiskopisu (předepsané tiskopisy je podle § 5 zmocněna vydávat ČSSZ). Předepsaný tiskopis sjednotí a zjednoduší postupy v praxi včetně obsahu, rozsahu, formy a kvality vyžadovaných podkladů a informací, které potřebují lékaři správ sociálního zabezpečení k posuzování zdravotního stavu občanů ve věcech sociálního zabezpečení; tiskopisy budou zasílat jednotlivým poskytovatelům zdravotních služeb ty orgány sociálního zabezpečení, které budou vyžadovat zaslání potřebných podkladů a informací, a to spolu s touto žádostí.

K bodům 18 až 21

Upřesňuje se rozsah údajů vedených v registru pojištěnců (jedná se např. o rodinný stav), a to zejména pro účely kontroly nároku na některé dávky důchodového pojištění. Tím dochází i k souladu s body 6 až 11.

K bodu 22

Ustanovení se upravuje tak, aby povinnost OSSZ zasílat potvrzení o výši vyměřovacího základu OSVČ za kalendářní rok, který bezprostředně předchází roku přiznání důchodu, se týkala nejen orgánů sociálního zabezpečení uvedených v § 9, ale též ČSSZ, která rovněž potřebuje znát při vyměřování důchodů tento údaj.

K bodům 23, 24 a 26

Od 1. července 2016 plní útvary, ve kterých osoby konající vojenskou službu v ozbrojených silách České republiky, pokud nejsou vojáky z povolání, vykonávají službu, veškeré povinnosti zaměstnavatele stanovené zákonem o organizaci a provádění sociálního zabezpečení (srov. § 35a odst. 1). Současně bylo od stejného data zrušeno ustanovení § 36 písm. x), podle kterého u uvedených osob plnilo úkoly v důchodovém pojištění Ministerstvo obrany. Je proto třeba zrušit i ustanovení § 39a odst. 2, které stanovovalo způsob, jakým Ministerstvo obrany plnilo vůči ČSSZ u dotčených osob úkoly v důchodovém pojištění.

K bodu 25

Povinnost OSSZ zasílat OSVČ a občanům dobrovolně účastným důchodového pojištění automaticky každoročně stanovené údaje se jeví jako nadbytečná a administrativně zatěžující, neboť podle § 39a odst. 3 a 4 se tyto údaje zasílají těmto osobám kdykoliv na základě jejich žádosti, nehledě na to, že potřebné údaje jsou obsaženy též v informativním osobním listu důchodového pojištění zasílaném podle § 40a.

K bodu 27

Plátce důchodu v řadě případů (např. při doručování rozhodnutí nebo výzev k prokázání skutečností pro trvání nároku na důchod a jeho výplatu nebo ke splnění ohlašovacích povinností) potřebuje znát aktuální adresu místa trvalého pobytu příjemce důchodu a za tím účelem je příjemci důchodu uložena oznamovací povinnost, která je však dosud vázána jen na situaci, kdy je důchod poukazován na účet u banky; tato podmínka se jako zužující vypouští, takže uvedená ohlašovací povinnost příjemce důchodu bude platit obecně bez ohledu na způsob výplaty důchodu, což umožní lepší komunikaci mezi plátci důchodů a příjemci důchodů a zamezí též vzniku přeplatků na důchodu.

K bodu 28

Výslovně se stanoví, že v návaznosti na splnění stanovených povinností se výplata důchodů obnoví z úřední povinnosti.

K bodům 29, 30 a 35

Jedná se o legislativně-technické úpravy v odkazech na ta ustanovení zákona o důchodovém pojištění, v nichž došlo v čl. V ke změnám v číslování odstavců.

K bodům 31 a 40

Dosud bylo možné podat žádost o vydání rozhodnutí OSSZ o době a rozsahu péče o dítě a o osobu závislou na pomoci jiné osoby, kterým je možné tuto dobu prokázat, ve lhůtě do dvou let od skončení této péče, s tím, že bylo možné požádat o prominutí zmeškání této lhůty. Tato lhůta již v současné době pozbyla smyslu a navíc žádostem o prominutí zmeškání této lhůty bylo paušálně vyhovováno, a proto se navrhuje tuto lhůtu zrušit. Uvedenou žádost bude možné tedy podat kdykoliv, přičemž samozřejmě bude v praxi účelné podání žádosti neodkládat, aby se o době uvedené péče mohlo rozhodnout v návaznosti na skončení této péče.

K bodu 32

Dochází ke sjednocení s úpravou obsaženou v § 85 odst. 4, pokud jde o dokladování doby péče; doba péče se bude dokládat až při uplatnění žádosti o důchod.

K bodu 33

Navrhuje se sjednotit lhůtu stanovenou v § 85a odst. 2 pro vydání rozhodnutí o přiznání dávky důchodového pojištění se lhůtami pro vydání ostatních rozhodnutí, které vyplývají ze správního řádu, tj. lhůtami pro vydání rozhodnutí o změně výše (přepočtu) nebo poskytování dávky (tzv. povyměřovací agenda), neboť z časového hlediska je vyřizování těchto ostatních žádostí mnohdy stejně náročné a často není v praxi reálné je dodržovat.

K bodu 34

Podle správního řádu je třeba vést v každé věci spis, což platí i ve vztahu k agendě důchodového pojištění. V praxi je spis veden ve vztahu ke každému pojištěnci jako jedna složka, přičemž se dlouhodobě využívá rodného čísla pojištěnce, což umožňuje ustanovení § 11b odst. 4. Vzhledem k úzké provázanosti jednotlivých důchodových záležitostí u daného pojištěnce (jedná se nejen o přiznání důchodu, ale o jeho přepočty, změny výše, zastavení a obnovení výplaty, úpravu důchodů v případě jejich souběhů) je v praxi nereálné, aby o každé jednotlivé důchodové záležitosti byl veden také samostatný a oddělený spis (v současné době vede ČSSZ několik milionů složek). V zájmu zamezení pochybností ohledně vedení spisů se výslovně upravuje způsob vedení spisů ve věcech důchodového pojištění.

K bodu 36

Jedná se o upřesnění ve vztahu k platné právní úpravě soudního výkonu rozhodnutí v občanském soudním řádu, která se podle § 274 nevztahuje na výkon titulů mj. ve správním řízení.

K bodu 37

Umožňuje se, obdobně úpravě navrhované v zákoně o nemocenském pojištění, zřízení zástavního práva též v případě dluhu na pokutě, který může v praxi dosahovat i velkých (statisícových) částek).

K bodu 38

Jedná se jen o terminologickou úpravu ve vztahu k novému občanskému zákoníku.

K bodu 39

Zástavní právo kromě zrušení na základě rozhodnutí OSSZ zaniká též v dalších případech stanovených občanským zákoníkem a je účelné, aby OSSZ o zániku zástavního práva v těchto dalších případech vyrozuměla z úřední povinnosti jak plátce pojistného, tak vlastníka zástavy. Jedná se o analogickou úpravu, jaká je v § 170 odst. 5 daňového řádu.

K bodům 41 až 43

Rozšiřují se případy, kdy lze doplatek na důchodu nebo jeho část použít na úhradu vzniklých dluhů; jedná se o případy, kdy lze v praxi obtížně nebo administrativně náročně dluh vymáhat, i když existují prostředky, tj. doplatek důchodu, k úhradě dluhu. Například se jedná o situaci, kdy vznikl přeplatek na sirotčím důchodu vypláceném do nabytí zletilosti dítěte žijícímu rodiči, přičemž uvolněná výplata tohoto důchodu je zařízena již k rukám zletilé osoby. Zúčtování přeplatku na nemocenském daným postupem se bude týkat nejen zpětného přiznání invalidního důchodu, ale i zpětné úpravy výše invalidního důchodu z důvodu zvýšení stupně invalidity (věcně se jedná o obdobné situace).

K bodům 44 a 45

Upravuje se technika výplaty důchodů do ciziny, kdy se zachovává dosavadní institut předkládání potvrzení o žití, avšak dochází k určitým změnám, aby úprava lépe odpovídala dosavadní aplikační praxi a novým technickým možnostem plátců důchodů v České republice a v cizině. Navrhuje se v některých případech volit méně přísný či volnější režim, zejména v případě výplaty důchodu na účet u banky či bankovním šekem; například se ruší povinnost předkládat potvrzení o žití v maximálně tříměsíčních intervalech. Dále se v zájmu snížení administrativní zátěže poživatelů i plátců důchodů navrhuje alternativní způsob ověřování žití výměnou příslušných údajů mezi tuzemskými a zahraničními plátci důchodů, kdy bude využíván i elektronický způsob výměny údajů.

K bodům 46 a 47

Kromě terminologických úprav, které reagují na zákon o sociálních službách, dochází k rozšíření možnosti výplaty důchodů i do týdenních stacionářů, pokud o to tento stacionář požádá. Dále se zpřesňují podmínky pro vyplácení důchodů do příslušných zařízení tak, že příjemcem důchodu musí být vždy oprávněný pobývající v zařízení, tj. důchod nelze prostřednictvím zařízení vyplácet, pokud důchod za oprávněného pobírá jiná osoba. Dále se upravují případy, kdy byl důchod do zařízení poukázán, avšak oprávněný v zařízení již nepobývá, neboť ukončil pobyt či zemřel; v těchto případech je zařízení povinno tyto splátky důchodu vrátit plátci důchodu.

K bodu 48

Navrhovaná úprava je reakcí na nový občanský zákoník, konkrétně na úpravu obsaženou v § 2895; v tomto ustanovení se stanoví, že škůdce je povinen nahradit škodu bez ohledu na své zavinění v případech stanovených zvlášť zákonem. Je důvodné, aby poskytovatel zdravotních služeb, který pro poživatele důchodu převzal částky důchodu, je vždy předal poživateli důchodu anebo, bez ohledu na své zavinění, nahradil důchodci škodu, pokud mu částky důchodu nebyly předány.

K bodu 49

Odstavec 1 v novém § 117a navazuje na úpravu obsaženou v bodě 7 a účelem je dosáhnout obnovení komunikace mezi příjemcem důchodu a plátcem jeho důchodu, a to zejména k zamezení vzniku přeplatků, které někdy vznikají i úmyslným jednáním oprávněného. Navrhované pozastavení výplaty dávky však neznamená automaticky zánik nároku na její výplatu, tj. nejedná se o omezení „hmotněprávních“ práv příjemce dávky. Má pouze motivovat poživatele dávky k tomu, aby sám vyvinul potřebnou součinnost při přebírání dávky, tj. aby kontaktoval plátce důchodu a ten jej v rámci tohoto kontaktu mohl upozornit na porušení povinnosti uvedené v § 50 odst. 3 zákona č. 582/1991 Sb. Jakmile se plátce důchodu dozví relevantní informace potřebné k vyplácení dávky a zjistí, že nárok na dávku i nadále trvá, doplatí ji a bude pokračovat v její výplatě i do budoucna.

Dle zkušeností ČSSZ totiž vzrůstá počet případů, kdy důchodci mění adresy svého pobytu, aniž by tyto změny ČSSZ oznamovali, a aktuální adresu nelze vyhledat ani v registru obyvatel; v řadě případů se pak v důsledku toho důchodci nedaří doručovat písemnosti, a to ani fikcí. Vzhledem k tomu, že ČSSZ dlouhodobě vyplácí finanční prostředky, potřebuje ve velkém počtu případů s důchodci také komunikovat, a to ať už jde o různé výzvy z důvodu ověřování trvání nároku nebo o doručování správních aktů v souvisejících řízeních, jejichž doručení či nedoručení (resp. délka doručování) má nejrůznější dopady. Zastavením výplaty by se jednak dosáhlo zajištění této komunikace, jednak by se v řadě případů též zamezilo vzniku přeplatků (např. by se tím předešlo dlouhodobému vyplácení dávek osobě, které je důchod vyplácen na účet u české banky, ale která se odstěhovala a zemřela v cizině, což se ČSSZ dozvídá spíše náhodou a s velkým časovým odstupem), zamezilo by se riziku, že výplata dávky poplyne na podkladě rozhodnutí, které nikdy nenabylo právní moci, a dále by se omezil počet případů, kdy kvůli problémům při doručování rozhodnutí o přeplatku dochází k prekluzi nároku na vrácení tohoto přeplatku/jeho části, a tedy k nemožnosti vymáhat již vykázaný přeplatek/jeho část často právě v důsledku vlastního cíleného jednání adresáta.

Odstavec 2 v novém § 117a reaguje na delší nepřebírání hotovostní výplaty důchodu, což je administrativně i finančně náročné v důsledku opakovaného zařizování této výplaty; tříměsíční lhůta vychází z dohody mezi ČSSZ a Českou poštou, kdy dlouhodobý příkaz k výplatě důchodu prostřednictvím České pošty je vracen plátci důchodu po třech měsících. O zastavení výplaty spolu s informací o podmínkách výplaty bude příjemci dávky zasláno písemné oznámení. Důchod se na základě žádosti plátce důchodu zpětně doplatí v příslušné výši; dosavadní pětiletá prekluzivní lhůta pro jednotlivou splátku důchodu se pro tuto zpětnou výplatu jeví jako dostatečná.

V odstavci 3 je pak upraveno uvolnění výplaty dávky. Pokud byla výplata dávky na základě žádosti uvolněna, nebude se o uvolnění dávky vydávat písemné rozhodnutí a oprávněný nebo jiný příjemce dávky obdrží o tomto uvolnění písemné oznámení; pokud se však dávka na základě žádosti neuvolní, bude o tom vydáno písemné rozhodnutí v rámci správního řízení a proti tomuto rozhodnutí budou moci být podány příslušné opravné prostředky. Dávka se přitom v obecné prekluzivní lhůtě zpětně doplatí. Pokud by měl oprávněný za to, že dávka měla být doplacena v jiné výši, může se v tomto směru obrátit se žádostí na plátce dávky, který pak o této žádosti zahájí správní řízení a vydá rozhodnutí.

K bodu 50

Změna navazuje na úpravu způsobilosti v právních vztazích důchodového pojištění podle § 3 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění v případě přiznání invalidního důchodu dítěti, které má nárok na sirotčí důchod, kdy toto dítě přiznáním invalidního důchodu získává plnou svéprávnost v těchto právních vztazích. V těchto případech zaniká funkce zvláštního příjemce a k zamezení pochybností se výslovně upravuje, kterým dnem se tak stává.

K bodu 51

Situace uváděné v doplňovaných větách nejsou výslovně upraveny a v praxi způsobují aplikační problémy či účelové chování. Například žádost o přiznání invalidního důchodu osiřelému dítěti podle § 42 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění je úmyslně podávána až dlouho po dosažení věku 18 let dítěte (neboť přiznáním tohoto důchodu přestává být dítě nezaopatřené a tudíž by vdovský či vdovecký důchod již nenáležel), neboť dosavadní úprava neobsahuje adekvátní zúčtovací mechanismus.

K bodu 52

Dosavadní úprava nepokrývá dostatečně období, na které dopadá prekluzivní lhůta pro vrácení neprávem vyplacených částek důchodu, a proto se navrhuje tuto lhůtu vázat na vydání rozhodnutí, tj. aby došlo k zániku práva plátce důchodu na vrácení neprávem vyplacených částek důchodu, musela by nastat situace, že rozhodnutí o vrácení nebylo vydáno ve lhůtě pěti let ode dne výplaty důchodu. Pokud by toto rozhodnutí bylo vydáno v této lhůtě, neměly by další skutečnosti, například řízení o námitkách či žalobě nebo výkon rozhodnutí, již vliv na nárok na vrácení těchto částek.

K čl. IV

K bodu 1

V návaznosti na změnu navrhovanou v čl. III bodě 31 se stanoví, že v případě ukončení péče o dotčené osoby přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se návrh na zahájení řízení o vydání rozhodnutí OSSZ o době a rozsahu péče podává podle dosavadní právní úpravy, tj. ve lhůtě dvou let od skončení této péče. Nedodržení této lhůty lze prominout podle § 107a odst. 3 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení v dosavadním znění.

K bodu 2

V návaznosti na doplnění podle čl. III bodu 43 se stanoví, že v případě vzniku přeplatku na nemocenském přede dnem účinnosti tohoto zákona se postupuje podle dosavadní právní úpravy, tj. tento přeplatek nelze zúčtovávat nebo srážet ze zpětně zvýšeného invalidního důchodu, došlo-li k tomuto zpětnému zvýšení již za účinnosti navrhovaného zákona.

K části třetí (změna zákona o důchodovém pojištění)

K čl. V

K bodům 1 a 2

V návaznosti na nový občanský zákoník (§ 30 odst. 2) se doplňuje, že plné svéprávnosti v právních vztazích důchodového pojištění lze dosáhnout též přiznáním svéprávnosti nebo uzavřením manželství a provádí se terminologická úprava vzhledem k pojmosloví občanského zákoníku.

K bodům 3 a 42

Zrušované ustanovení je již od 1. července 2016 nadbytečné, neboť osoby konající vojenskou službu v ozbrojených silách České republiky, pokud nejsou vojáky z povolání, jsou účastny důchodového pojištění podle ustanovení § 5 odst. 1 písm. b), tj. jako vojáci v záloze ve výkonu vojenské činné služby. Doba do 30. června 2016 je pak pokryta navrhovaným ustanovením § 102 odst. 5.

K bodu 4

Napravuje se legislativní pochybení v zákoně č. 137/2016 Sb.; součástí tohoto zákona byla též novela zákona o důchodovém pojištění, v níž však nedopatřením byla vypuštěna legislativní zkratka „střední škola“, která zahrnovala též vyšší odborné školy. Tato zkratka se proto se stejným obsahem vrací do zákona o důchodovém pojištění, aby zákon o důchodovém pojištění pamatoval též na studium na vyšších odborných školách.

K bodu 5

Jedním ze základních principů zákona o důchodovém pojištění je povinná účast na důchodovém pojištění. Kromě toho je však umožněna i dobrovolná účast na důchodovém pojištění na základě volby pojištěnce. Problematiku účasti na dobrovolném důchodovém pojištění upravuje konkrétně § 6 zákona o důchodovém pojištění, přičemž se rozlišuje účast na důchodovém pojištění po dobu trvání kvalifikovaných důvodů v zákoně výslovně uvedených (§ 6 odst. 1) a účast na pojištění v ostatních případech, tedy po dobu, kdy kvalifikované důvody netrvají (§ 6 odst. 2).

V těchto ostatních případech (§ 6 odst. 2) je účast na dobrovolném důchodovém pojištění možná v rozsahu nejvýše patnácti let s tím, že za dobu přede dnem podání přihlášky je účast na pojištění možná nejvýše v rozsahu jednoho roku bezprostředně před tímto dnem. V době zavedení tohoto institutu (tj. od roku 1996) byla účast na dobrovolném důchodovém pojištění v těchto případech dále podmíněna získáním aspoň jednoho roku pojištění z titulu výkonu výdělečné činnosti. V souvislosti s přijetím zákona č. 198/2002 Sb., o dobrovolnické službě a o změně některých zákonů, byla tato podmínka zrušena, a to zejména z důvodu zjednodušení právní úpravy. Praktické zkušenosti však ukázaly, že v důsledku zrušení podmínky získání aspoň jednoho roku pojištění z titulu výdělečné činnosti začala být tato změna účelově využívána k získání nároku na český důchod migranty ze států řazených do tzv. smluvní ciziny včetně EU, přičemž pravým důvodem takového jejich počínání není tento český důchod samotný, ale získání výhod v oblasti mimo důchodové pojištění, které jsou na nárok na tuto dávku navázány (s ohledem na dikci tzv. koordinačních nařízení EU nebo některých bilaterálních mezinárodních smluv o sociálním zabezpečení).

Současná právní úprava bez jakýchkoli omezujících podmínek umožňuje, aby se občan EU, který je poživatelem důchodu z jiného členského státu (a jemuž peněžité dávky v případě odkázanosti a také náklady na zdravotní péči hradí tento jiný stát), doplacením jednoho roku dobrovolného pojištění stal českým starobním důchodcem se všemi z toho vyplývajícími nároky. Na ČR v důsledku toho přejdou veškeré dávkové povinnosti ve vztahu k dotčené osobě, která si v ČR zřídila bydliště. V praxi to znamená, že dotčená osoba zaplatí dobrovolné pojistné za jeden rok, tj. v roce 2016 celkem 22 692 Kč (1 891 Kč za měsíc), na základě čehož jí ČSSZ přizná dílčí starobní důchod cca 170 Kč (tzn. 2 040 Kč ročně). Již z výše tohoto dílčího důchodu je patrné, že důchod sám není skutečným důvodem dobrovolného pojištění, protože nemůže plnit svou zabezpečovací funkci. Z českého státního rozpočtu je však z důvodu přiznání tohoto důchodu nutné hradit po celou dobu bydlení takové osoby v ČR pojistné na zdravotní pojištění (nyní 870 Kč měsíčně, tzn. 10 440 Kč ročně) a zdravotní pojišťovna následně hradí zdravotní péči poskytnutou dotčené osobě českými poskytovateli zdravotních služeb (ve vztahu k osobám ve věkové kategorii 65+ to v roce 2015 činilo cca 55 000 Kč ročně) a rovněž i péči poskytnutou v cizině. Zároveň, pokud dotčená osoba splní podmínku pro přiznání příspěvku na péči (což je dle současných poznatků hlavní důvod, pro který dotčené osoby usilují o doplacení dobrovolného pojištění a získání dílčího důchodu), může pobírat dalších až 12 000 Kč měsíčně (tzn. max. 144 000 Kč ročně).

Vzhledem k tomu se navrhuje pro možnost účasti na dobrovolném důchodovém pojištění znovuzavedení uvedené podmínky. Tato omezující podmínka umožní dobrovolnou účast na českém důchodovém pojištění jen těm osobám, které již v minulosti byly účastny důchodového pojištění ve smyslu § 5 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Tím tedy bude zajištěno, že k dobrovolné účasti na důchodovém pojištění budou mít přístup pouze ty osoby, které již v minulosti měly k českému důchodovému pojištění skutečný vztah založený na povinném důchodovém pojištění z titulu výdělečné činnosti. Zásadně se tak omezí prostor pro účelovou účast na dobrovolném pojištění s cílem manipulace přístupu k jiným českým sociálním dávkám (typicky příspěvku na péči) či výhodám z českého sociálního systému (účast na českém zdravotním pojištění a čerpání plnění s tím souvisejících). Cíl, pro který bylo dobrovolné důchodové pojištění zavedeno, tak zůstane naplněn, nicméně české systémy budou lépe chráněny proti účelovému jednání. Zároveň to neznamená, že by dotčené migrující osoby zůstaly bez ochrany. Budou nadále moci čerpat v ČR plný rozsah zdravotní péče, ale takto vzniklé náklady budou příslušné zdravotní pojišťovně refundovány systémem státu, který vyplácí důchod. Stejně tomu bude v případě dávek v závislosti na péči (pokud daný stát má takové dávky zavedeny), které budou dané osobě poskytovány přímo tamní institucí do ČR.

K bodům 6 až 8

Aktualizuje se text ustanovení (mandátní smlouva se nahrazuje příkazní smlouvou) a poznámek pod čarou v návaznosti na terminologii nového občanského zákoníku a s přihlédnutím k tomu, že obchodní zákoník byl již zrušen.

K bodu 9

Ustanovení se jako nadbytečné vypouští, a to z důvodů uvedených v bodě 3.

K bodům 10 a 11

V návaznosti na úpravu obsaženou v § 9 odst. 7, podle níž se samostatná výdělečná činnost považuje za vedlejší, pokud aspoň po část měsíce trvaly důvody zakládající toto hodnocení, se provádí v § 10 odst. 5 a 6 odpovídající změna i v pravidlech účasti OSVČ na důchodovém pojištění v závislosti na změně charakteru samostatné výdělečné činnosti, aby tato ustanovení byla ve vzájemném souladu. Uvedená úprava obsažená v § 9 odst. 7 byla provedena zákonem č. 344/2013 Sb., přičemž před změnou provedenou tímto zákonem platil obrácený princip, tj. pokud důvody zakládající hodnocení samostatné výdělečné činnosti jako vedlejší trvaly jen po část měsíce, byla samostatná výdělečná činnost v tomto měsíci hodnocena jako hlavní; této změně však nebyla přizpůsobena úprava v § 10 odst. 5 a 6, což se nyní napravuje.

K bodům 12 a 16

Ustanovení o dobách pojištění a o vyloučených dobách se doplňují o situace, kdy nárok na určitý příjem náleží zpětně na základě pravomocného rozhodnutí soudu nebo na základě mimosoudní dohody, přičemž tento nárok vznikne jinak než v souvislosti s podáním návrhu na určení neplatnosti skončení právního vztahu; dosavadní úprava se totiž vztahuje jen na případy, kdy dochází k zpětnému uznání trvání doby důchodového pojištění a jen pro tyto případy je upraveno započítávání příjmu, který náleží v těchto dobách.

K bodům 13, 14, 25, 43 a 44

Jedná se o legislativně-technické opatření reagující na změnu v odkazech na jednotlivá písmena v § 5 odst. 2 v důsledku změny obsažené v bodě 3.

K bodům 15, 23 a 24

Jedná se o legislativně-technické opatření reagující na změnu v odkazu na odstavec, který byl přečíslován.

K bodu 17

V návaznosti na změnu obsaženou v bodě 3 se stanoví, že doba výkonu vojenské služby v ozbrojených silách České republiky, pokud nejde o vojáky z povolání a vojáky v další službě (další služba byla přitom jen do 30. listopadu 1999, srov. též § 102 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění), se započítává jako vyloučená doba jen do 30. června 2016 a doba civilní služby (srov. § 102 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění) se započítává jako vyloučená doba jen do 31. prosince 2004.

K bodům 20 a 33

Výši vyměřovacího základu OSVČ za poslední kalendářní rok před přiznáním důchodu lze stanovit až na základě podání stanoveného přehledu o příjmech a výdajích za tento poslední rok, což může být i v červnu následujícího roku; proto je dosud tento poslední rok považován za vyloučenou dobu s tím, že po zjištění skutečných příjmů dojde k přepočtu výše přiznaného důchodu. Ve většině případů však dochází při tomto přepočtu ke snížení výše důchodu, což kromě psychologicky negativního působení přináší s sebou nutnost vyčíslení přeplatku a srážení výše tohoto přeplatku. Navrhuje se proto jiný postup, tj. poslední kalendářní rok nezohledňovat jako vyloučenou dobu a po obdržení přehledu provést přepočet vzhledem k získané době pojištění a vyměřovacímu základu, což bude v podstatě ve všech případech znamenat navýšení důchodu a jeho doplacení, což ze strany pojištěnců bude jistě vnímáno příznivěji.

K bodům 21 a 22

V ustanovení o souběhu některých dob s příjmy s vyloučenými dobami nebylo dosud pamatováno na situaci, kdy dochází k souběhu vyloučené doby s dobou dobrovolné účasti na důchodovém pojištění, za kterou je rovněž stanoven vyměřovací základ. Do ustanovení se proto tato další situace doplňuje, aby se pojištěnec i v této situaci mohl na základě své žádosti rozhodnout pro variantu pro něho výhodnější, a zároveň se upravuje, co se u osob dobrovolně účastných důchodového pojištění považuje v době této dobrovolné účasti za jejich příjem, tj. tímto příjmem se zde rozumí vyměřovací základ pro pojistné na důchodové pojištění v kalendářním měsíci, v němž je zároveň vyloučená doba.

K bodu 26

Jedná se o terminologickou úpravu, která navazuje na příslušné zákony (tj. zákony č. 221/1999 Sb. a č. 361/2003 Sb.); správně se jedná o služební poměry příslušníků bezpečnostních sborů a vojáků z povolání, nikoliv ozbrojených sil.

K bodu 27

Navrhovaná úprava se provádí z analogických důvodů, které jsou uvedeny v bodě 3, a s přihlédnutím k tomu, že vojenská základní a náhradní služba již neexistuje.

K bodu 28

Navrhovaná úprava se provádí z analogických důvodů, které jsou uvedeny v bodě 3, a s přihlédnutím k tomu, že vojenská základní a náhradní služba již neexistuje, a vzhledem k tomu, že od roku 2005 již neexistuje ani civilní služba. Předchozí doba je pokryta ustanovením čl. VI bodu 5.

K bodu 29

Jedná se o legislativně-technické opatření; v předmětných ustanoveních se reaguje na změnu vyplývající z bodu 3 a na nové ustanovení § 102 odst. 5, které se týká doby před 1. červencem 2016.

K bodu 30

Stanoví se, že nárok na vdovský nebo vdovecký důchod v situacích, kdy byla úmyslně způsobena smrt, zaniká od samého počátku (ex tunc). Nárok na vrácení tohoto důchodu je pak upraven v § 118a odst. 2 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení ve znění změny provedené v čl. III bodě 51.

K bodu 31

Zavádí se možnost pro plátce důchodu změnit z úřední povinnosti datum přiznání důchodu nebo výplaty důchodu, zjistí-li se, že bylo nesprávně stanoveno dřívější datum přiznání nebo výplaty důchodu; dosavadní úprava totiž na tuto situaci výslovně nepamatuje, ačkoliv se jedná de facto o opačnou situaci, jaká je řešena v § 56 odst. 1 písm. b), kdy se jedná o nesprávné stanovení pozdějšího data. Otázka odpovědnosti za případný přeplatek pak bude posuzována podle ustanovení o odpovědnosti příjemců důchodů, tj. podle § 118a zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení.

K bodu 32

Jednotlivé situace vzniklé při zastavení výplaty invalidního důchodu z administrativních důvodů, tj. nesoučinnosti pojištěnce, se přehledněji formulují s tím, že se nově upravuje, v jakém rozsahu se výplata invalidního důchodu z úřední povinnosti obnoví.

K bodu 34

Vzhledem k dosavadním nejasnostem vztahu zastoupení podle občanského zákoníku k přebírání důchodu a plnění povinností příjemce se zakotvuje, že příjemcem důchodu bude vždy též osoba, která oprávněného zastupuje podle § 49 a 50 občanského zákoníku, aniž by to již musel soud ve svém rozhodnutí výslovně uvádět.

K bodům 35 a 36

Jedná se o legislativně-technickou úpravu, kdy se vzhledem k častějšímu používání formulace (i v nově navrhované úpravě) „pobočka zahraniční banky nebo spořitelní a úvěrní družstvo“ zavádí legislativní zkratka „banka“, která bude zahrnovat i tyto pojmy.

K bodům 37 až 41

Upravuje se právo plátce důchodu na vrácení důchodu vypláceného v hotovosti, kdy podle zkušeností plátců důchodů dochází k přeplatkům na důchodu z důvodu úmrtí oprávněného; jedná se zejména o situace, kdy je v rámci důchodové služby (ujednání mezi Českou poštou, s. p. a ČSSZ o výplatě důchodu v hotovosti) vyplacen důchod druhému z manželů, který jej převezme i po dni úmrtí oprávněného, nebo kdy je důchod vyplácen poštovní poukázkou (typu B) a oprávněný zmocnil k přebírání poštovních zásilek a peněžních částek jinou osobu (tzv. průkaz příjemce) a tato jiná osoba převezme důchod až po dni úmrtí oprávněného. Na tyto situace dosavadní právní úprava nepamatovala.

Na základě poznatků z praxe se upravuje postup při vyplácení důchodu na účty, aby byly pokryty všechny případy, tj. včetně změn čísla účtů a změn v osobě příjemce důchodu a situace, kdy byl důchod vyplacen na účet před úmrtím oprávněného, přičemž splátka důchodu byla z technických důvodů na účet odeslána před datem její splatnosti. Výslovně se zavádí nová možnost vyplácení důchodu na účet oprávněného, má-li k tomuto účtu zákonný zástupce dispoziční právo.

K čl. VI

K bodu 1

V návaznosti na úpravu zpětného zápočtu některých příjmů podle čl. V bodů 9 a 11 se navrhuje, aby podle nových principů se postupovalo na základě žádosti i za dobu před účinností tohoto zákona, byl-li důchod již přiznán; tento postup bude praktický též v případě, že část příjmů, která byla předmětem sporu, spadá do období před účinností zákona, kdy byl důchod již přiznán, a část spadá do období účinnosti tohoto zákona.

K bodu 2

Řeší se případy, kdy dobrovolná účast na důchodovém pojištění vznikla přede dnem nabytí účinnosti zákona, kdy navrhovaná podmínka neplatila, a proto se k ní v těchto případech nebude přihlížet a dobrovolná účast na důchodovém pojištění bude posuzována podle dřívější právní úpravy.

K bodu 3

Vzhledem ke změnám navrhovaným v čl. V bodech 12 a 21 se navrhuje zachovat dosavadní postup ohledně doby, která byla přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona u OSVČ považována za vyloučenou dobu při zjišťování osobního vyměřovacího základu a možnost přepočtu výše důchodu vzhledem k zjištění skutečné výše vyměřovacího základu pro pojistné OSVČ.

K bodům 4 a 5

V přechodném ustanovení se reaguje na změny obsažené v čl. V bodech 26 až 28; účelem je za předchozí dobu zachovat postup podle dosavadní právní úpravy.

K části čtvrté (změna zákona o nemocenském pojištění)

K čl. VII

K bodu 1

Úpravu platnou pro zaměstnance v pracovním poměru je třeba vztáhnout i na státní zaměstnance podle zákona o státní službě, neboť situace obou kategorií zaměstnanců je věcně stejná. Pro účely vzniku účasti na nemocenském pojištění se u státního zaměstnance bude považovat za den, v němž začal vykonávat práci (tj. službu), též den přede dnem započetí výkonu práce, za který příslušel plat nebo náhrada platu nebo za který se plat nekrátí.

K bodu 2

Vzhledem ke specifickému postavení svědka, který spadá do okruhu nemocensky pojištěných osob na základě § 5 písm. a) bodu 22 zákona o nemocenském pojištění, se doba jeho účasti na nemocenském pojištění omezuje jen na dny, za které náleží náhrada ušlého výdělku.

K bodu 3

Podle dosavadní úpravy, i když na sebe navazují dvě zaměstnání stejného druhu, například dohoda o pracovní činnosti navazuje na dohodu o pracovní činnosti a obě tyto dohody mají charakter zaměstnání malého rozsahu a vzhledem k výši odměny založily nemocenské pojištění, se tato situace nepovažuje za kontinuální trvání nemocenského pojištění a důsledkem je též povinnost oznámit skončení prvního zaměstnání a nástup do druhého zaměstnání. Obdobně to platí též pro dohody o provedení práce. Navrhuje se, aby i v těchto případech trvalo nemocenské pojištění nepřetržitě; důsledkem bude jednak omezení oznamovacích povinností zaměstnavatelů, jednak při výpočtu výše dávek nemocenského pojištění může být do rozhodného období zahrnuta i doba předchozího zaměstnání a výše dávek tak bude více odpovídat skutečně dosahovaným příjmům.

K bodu 4

K písmenu g): Do vojenské činné služby budou (od 1. července 2016) povoláváni vojáci v záloze, kteří budou vykonávat jinou pojištěnou činnost (včetně samostatné výdělečné činnosti, pokud budou účastni dobrovolně nemocenského pojištění OSVČ), a v případě vzniku dočasné pracovní neschopnosti po skončení vojenské činné služby budou zabezpečeni dávkami nemocenského pojištění na základě této pojištěné činnosti. Trvání ochranné lhůty z výkonu vojenské činné služby tak není nezbytné. Zároveň bude jednoznačně vymezeno, u kterého orgánu nemocenského pojištění mohou žádat o výplatu dávky a z jakého denního vyměřovacího základu se bude dávka zjišťovat. V případě, že do vojenské činné služby bude povolán voják, který není účasten nemocenského pojištění, nastane stav stejný jako před povoláním do služby. Zároveň dojde k vyloučení možného zneužití trvání ochranné lhůty.

K písmenu h): Náhrada mzdy nebo platu, kterou podle § 204 odst. 3 zákoníku práce poskytuje příslušný vojenský správní úřad, je považována za příjem ze závislé činnosti podle § 6 zákona o daních z příjmů. Z tohoto důvodu je výkon činnosti související s brannou povinností zaměstnáním ve smyslu zákona o nemocenském pojištění zaměstnáním, které zakládá účast na nemocenském pojištění, srov. § 3 písm. g) a § 5 písm. a) bod 22 zákona o nemocenském pojištění. V případě vzniku dočasné pracovní neschopnosti po splnění branné povinnosti budou zaměstnanci (případně OSVČ) zabezpečeni dávkami nemocenského pojištění z výkonu jiné pojištěné činnosti. Trvání ochranné lhůty v délce několika dnů služby tak není nezbytné.

K bodu 5

Nárok na dávku nemocenského pojištění vzniká, jestliže se podmínky pro vznik nároku splnily v době pojištění nebo v ochranné lhůtě. Ze zaměstnání malého rozsahu a z dohody o provedení práce je zaměstnanec účasten nemocenského pojištění jen v těch kalendářních měsících, v nichž dosáhl stanovené výše příjmu (u zaměstnání malého rozsahu aspoň 2 500 Kč a u dohody o provedení práce více než 10 000 Kč). U zaměstnanců, kteří nemohli splnit tuto podmínku účasti na nemocenském pojištění v kalendářním měsíci například jen proto, že dočasná pracovní neschopnost vznikla již na počátku měsíce, avšak před vznikem této sociální události po řadu měsíců splňovali podmínku účasti na nemocenském pojištění, je dosavadní úprava v těchto případech považována za příliš tvrdou. Navrhuje se proto, aby po splnění určité čekací doby, tj. aspoň po tři předcházející kalendářní měsíce s účastí na nemocenském pojištění, nárok na dávky nemocenského pojištění vznikl, pokud zaměstnání nadále trvá.

K bodu 6

Podle § 19 odst. 6 zákona o nemocenském pojištění se stanoví pravděpodobný příjem, nemá-li zaměstnanec v rozhodném období alespoň 30 kalendářních dnů. V kalendářním měsíci, v němž vzniklo nemocenské pojištění, by byla tato podmínka splnitelná jen v případě nástupu zaměstnance do zaměstnání prvního dne v kalendářním měsíci, který má 31 dní. Navrhovanou úpravou se zjednodušuje postup při provádění nemocenského pojištění.

K bodu 7

Podle dosavadní úpravy je rozhodným obdobím období předchozího kalendářního roku, pokud v rozhodném období stanoveným podle obecných ustanovení není započitatelný příjem nebo aspoň 7 kalendářních dnů, jimiž se dělí vyměřovací základ. Na základě zkušeností z praktického provádění se ukázalo, že období 7 kalendářních dnů je příliš krátké ke zjišťování příjmů pro výpočet dávek nemocenského pojištění a ne zcela objektivní, neboť výše dávek je v některých případech podhodnocena nebo naopak nadhodnocena oproti případům, kdy by dávka byla vypočtena z delšího období výkonu práce. Uvedené období 7 kalendářních dnů se proto prodlužuje na období 30 kalendářních dnů.

K bodu 8

Upravuje se stanovení pravděpodobného příjmu u zaměstnání, které nemělo trvat a ani netrvalo alespoň 30 kalendářních dnů, aby nebylo pochyb o postupu u zaměstnanců, jejichž zaměstnání trvalo ve dvou kalendářních měsících po sobě jdoucích.

Například u zaměstnance, jehož zaměstnání trvá pouze v jednom kalendářním měsíci, např. od 1. do 14. června, a za odpracovaný den činí mzda 1 000 Kč, činí sjednaný příjem za dobu zaměstnání 10 000 Kč; bude-li tento zaměstnanec uznán dočasně práce neschopným např. od 7. června, je pravděpodobným příjmem příjem, kterého by v červnu dosáhl, kdyby nenastala dočasná pracovní neschopnost., tj. částka 10 000 Kč. U zaměstnance, jehož zaměstnání by trvalo také 14 kalendářních dní, ale ve dvou kalendářních měsících, např. od 24. června do 7. července, bude ze sjednaného příjmu 10 000 Kč připadat 5 000 Kč do června 5 000 Kč do července; bude-li tento zaměstnanec uznán dočasně práce neschopným od 28. června, nebude pravděpodobným příjmem částka 5 000 Kč, která ze sjednaného příjmu připadá na měsíc červen, ale částka 10 000 Kč, kterou by z tohoto zaměstnání obdržel, kdyby nenastala dočasná pracovní neschopnost. V obou případech bude denní vyměřovací základ stejný, neboť před vznikem dočasné pracovní neschopnosti pracovali tito zaměstnanci ve 4 dnech, zúčtovaný příjem za tyto dny činí 4 000 Kč a do skončení zaměstnání by pravděpodobně dosáhli příjmu ještě 6 000 Kč.

K bodu 9

Jedná se o legislativně-technické opatření v odkazu ne příslušnou větu, které reaguje na nové znění odstavce 6 v § 19 (srov. bod 8).

K bodu 10

Jedná se o legislativně-technické opatření reagující na vložení nového odstavce v § 67 (bod 14).

K bodu 11

V některých případech dočasné pracovní neschopnosti nemá smyslu stanovovat režim dočasně práce neschopného pojištěnce a kontrolovat jeho dodržování; jedná se o případy, kdy pojištěnec není sám nemocný. Navrhuje se proto vymezit tyto případy, a to tak, že se tento režim nebude stanovovat u průvodce nezletilého dítěte přijatého k poskytnutí lůžkové péče a u pojištěnky, která je uznána dočasně práce neschopnou jen proto, že nesplňuje podmínky pro vznik nároku na peněžitou pomoc v mateřství.

K bodu 12

Upřesňují se případy skončení dočasné pracovní neschopnosti, a to tak, aby tato neschopnost končila třicátým dnem nejen v případě prvního uznání invalidity, ale i v případě změny stupně invalidity na vyšší stupeň invalidity, neboť obě situace jsou obdobné (při změně stupně invalidity na vyšší stupeň zaměstnanec nebude zpravidla schopen vykonávat dosavadní zaměstnání, obdobně jako není schopen vykonávat toto zaměstnání při uznání invalidity). Dočasná pracovní neschopnost končí podle dosavadní právní úpravy i v případě soudního rozhodnutí o uznání invalidity; protože uznání invalidity v řízení o námitkách, které jsou řádným opravným prostředkem, má obdobný charakter, stanoví se, že dočasná pracovní neschopnost končí též na základě výsledku řízení o námitkách, pokud byl pojištěnec uznán invalidním v námitkovém řízení posudkem ČSSZ.

K bodu 13

Vzhledem k tomu, že dočasná pracovní neschopnost se posuzuje zvlášť ke každému zaměstnání, je účelné zakotvit pro pojištěnce povinnost sdělovat, že vykonává více zaměstnání i v případě, že se jedná o více zaměstnání u téhož zaměstnavatele; dosud má pojištěnec tuto povinnost jen v případě, že vykonává více zaměstnání u různých zaměstnavatelů.

K bodům 14, 16, 20, 28 a 29

Péči o těhotné ženy zajišťují též porodní asistentky, které jsou osobami se zdravotnickým vzděláním a které podle § 5 vyhlášky č. 55/2011 Sb. v návaznosti na § 6 zákona č. 96/2004 Sb. mohou pracovat samostatně, tj. bez odborného dohledu a bez indikace lékaře v případě fyziologického těhotenství, porodu a šestinedělí. Porodní asistentka poskytuje podle zdravotnických předpisů základní a specializovanou ošetřovatelskou péči těhotným ženám, tj. zejména poskytuje informace, navštěvuje tyto ženy, podporuje a edukuje, diagnostikuje těhotenství, předepisuje nebo doporučuje provedení vyšetření nutných ke sledování fyziologického těhotenství. Vzhledem k tomu se navrhuje, aby porodní asistentka plnila obdobné povinnosti jako ošetřující lékař, tj. aby byla povinna potvrzovat těhotné pojištěnce očekávaný den porodu a den porodu a plnit další povinnosti s tím související s tím, že za nesplnění stanovených povinností bude možné uložit příslušnou sankci, tj. pokutu.

K bodu 15

S ohledem na změnu v zákoně o pojistném, kdy OSVČ může uhradit pojistné na nemocenské pojištění ještě do konce kalendářního měsíce následujícího po měsíci, na který pojistné platí, se navrhuje posunutí termínu pro odeslání informace pro OSVČ o zániku účasti na nemocenském pojištění z důvodu nezaplacení pojistného na nemocenské pojištění o jeden týden.

K bodu 17

Dosud není stanovena lhůta pro podání oznámení o nástupu zaměstnance do zaměstnání malého rozsahu nebo v případě dohody o provedení práce, pokud účast na nemocenském pojištění vznikne až v posledním kalendářním měsíci v důsledku příjmu zúčtovaného po skončení tohoto zaměstnání do tohoto posledního kalendářního měsíce. Tuto situaci se navrhuje upravit tak, že oznamovací povinnost se bude plnit do 20. dne kalendářního měsíce, který následuje po měsíci, do kterého byl zúčtován příjem, který založil účast na nemocenském pojištění.

K bodu 18

Zaměstnavatel je povinen ohlašovat OSSZ změnu ohlášených údajů, a to do 8 dnů ode dne, kdy změna nastala. Protože je však zaměstnavatel často odkázán na předchozí sdělení svého zaměstnance, navrhuje se stanovit, že uvedená lhůta začne běžet až ode dne, kdy se zaměstnavatel o změně dozvěděl.

K bodům 19 a 26

Ustanovení se doplňuje o povinnost sdělovat uvedené skutečnosti na předepsaném tiskopise (konkrétně se bude jednat o tiskopis žádosti o vystavení potvrzení o příslušnosti k právním předpisům sociálního zabezpečení). Pro účely posouzení příslušnosti k právním předpisům je třeba znát značné množství údajů a rozhodných skutečností, nepostačuje pouhé oznámení faktu, že je vykonáváno zaměstnání nebo samostatná výdělečná činnost na území dvou nebo více členských států Evropské unie. V praxi jsou časté případy, kdy sice oznamovatel podá příslušné žádost o určení příslušnosti k právním předpisům, avšak podání je neúplné a nutnost došetřit potřebné skutečnosti celý proces ztěžuje a prodlužuje. Je proto účelné, aby předmětná žádost byla podávána na předepsaném tiskopisu, který bude obsahovat všechny potřebné údaje. V návaznosti na tuto zakládanou povinnost se upravuje též příslušné sankční ustanovení pro případ nesplnění této povinnosti.

K bodu 21

Podle současné úpravy předává zaměstnanec žádosti o dávky nemocenského pojištění, potvrzení o trvání nároku a o ukončení nároku prostřednictvím svého zaměstnavatele; to platí i v případě, kdy zaměstnání již skončilo, pokud nárok na dávku vznikl v době trvání zaměstnání a trvá i po jeho skončení nebo nárok na dávku vznikl v ochranné lhůtě. Bývalý zaměstnavatel však již nepotřebuje být informován např. o trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo potřebě ošetřování u bývalého zaměstnance za dobu po skončení zaměstnání, a proto se navrhuje, aby zaměstnanec mohl (nikoliv musel) předepsané tiskopisy předávat přímo OSSZ, která mu dávku vyplácí.

K bodu 22

V případech uvedených v § 31 zákona o nemocenském pojištění (například pokud si pojištěnec přivodil dočasnou pracovní neschopnost jako bezprostřední následek své opilosti nebo zaviněnou účastí ve rvačce) činí výše nemocenského polovinu. Při podezření, že nastaly důvody uvedené v tomto ustanovení, se vyčkává s výplatou nemocenského až do potvrzení či vyvrácení tohoto podezření, což může trvat i několik měsíců. Navrhuje se proto při tomto podezření vyplácet nemocenské v poloviční výši vždy od počátku (vždy je totiž nesporné, že nemocenské bude náležet aspoň v této poloviční výši) a teprve po vyvrácení nebo neprokázání tohoto podezření nemocenské doplatit.

K bodu 23

V oblasti nemocenského pojištění se provádí obdobná úprava, jaká se navrhuje pro oblast důchodového pojištění v čl. III bodě 16.

K bodu 24

Navrhuje se stanovit další případ objektivní odpovědnosti pojištěnce, a to pro situace, kdy nemocenské náleží v poloviční výši; ne vždy se totiž podaří včas zjistit a prokázat skutečnosti, které jsou důvodem pro výplatu nemocenského v poloviční výši, a vymáhat přeplatek v režimu podle § 124 odst. 1 zákona o nemocenském pojištění je v praxi obtížné.

K bodu 25

Nárok na zaplacení regresní náhrady zaniká uplynutím stanovených lhůt let ode dne vzniku sociální události, z jejíhož titulu byla dávka nemocenského pojištění vyplacena. Navrhuje se, aby tyto lhůty neplynuly v obdobných případech (například po dobu řízení o žalobě), v jakých neplyne lhůta pro nárok na úhradu přeplatku na dávce nemocenského pojištění.

K bodu 27

Navrhovaná úprava sjednocuje formulaci se zdravotnickými předpisy.

K bodu 30

Zástavní právo je zakotveno v § 104i zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Navrhuje se, aby ke zvýšení úspěšnosti a efektivity při vymáhání vykonatelných pohledávek při přeplatcích na dávkách nemocenského pojištění a ostatních peněžitých plnění podle zákona o nemocenském pojištění (například vymáhání regresních náhrad) bylo možné zástavní právo zřídit i pro oblast pohledávek v oblasti nemocenského pojištění, přičemž by ustanovení § 104i zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení platilo obdobně.

K bodu 31

Navrhovaná úprava navazuje na změny ve splatnosti pojistného navrhované u zahraničních zaměstnanců v čl. I bodě 35.

K čl. VIII

Jedná se o standardní přechodné ustanovení v případě úprav a změn podmínek účasti na nemocenském pojištění; účast na nemocenském pojištění za období přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se bude posuzovat podle dosavadní právní úpravy.

K části páté (účinnost)

K čl. IX

Navrhuje se stanovit obecnou účinnost zákona prvním dnem šestého kalendářního měsíce následujícího po vyhlášení zákona, aby orgány sociálního zabezpečení měly dostatek času se připravit na navrhované změny.

Vzhledem k tomu, že je potřebné, aby navrhované změny týkající se OSVČ nabyly účinnosti vždy od 1. ledna kalendářního roku, neboť rozhodným obdobím pro placení pojistného je u OSVČ kalendářní rok, a s přihlédnutím k potřebě orgánů sociálního zabezpečení, zejména správ sociálního zabezpečení, přijmout potřebná technická a organizační opatření včetně programových úprav k zajištění navrhovaných změn, navrhuje se v písmenu a) stanovit účinnost těchto změn tak, aby tyto požadavky na nabytí účinnosti mohly být splněny. Změny navrhované v ustanoveních uvedených v písmenu b) jsou legislativně-technického charakteru a mohou nabýt účinnosti již ode dne vyhlášení zákona.

V Praze dne 21. září 2016

Předseda vlády: Mgr. Bohuslav Sobotka v. r.

Ministryně práce a sociálních věcí: Mgr. Michaela Marksová v. r.