zákon č. 260/2017 Sb.

Zhodnocení platné právní úpravy

Vládní návrh zákona o rozpočtovém daní, který jako sněmovní tisk č. 416 ve svém sedmém volebním období projednala v roce 2015 Poslanecká sněmovna, nepředpokládal – na rozdíl od krajů - posílení daňových příjmů obcí. Takový návrh pokládá předkladatel za

diskriminační, neboť jak podíl krajů, tak ale i podíl obcí na celostátním hrubém výnosu daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) byl snížen s účinností od 1. ledna 2012 v souvislosti se

zahájením druhého pilíře důchodové reformy. V současnosti již byl druhý pilíř důchodové reformy zrušen (viz zákon č. 376/2015 Sb.), navýšení podílu DPH se ale dle předkladatele nepochopitelně mělo týkat jen vyšších územních samosprávných celků - krajů.

Zvýšení podílu obcí z 20,83 % na 21,4 %, které bylo schváleno na základě pozměňovacího návrhu horní komory Parlamentu ČR, přitom nelze považovat za dostatečné. Obce a města v důsledku výše popsané změny v roce 2012 přišly o 4,5 miliardy korun, kraje o 1,9 miliardy korun. V roce následujícím podle výpočtů Ministerstva financí se obce a města musely obejít bez 4,8 miliardy korun, kraje pak o 2 miliardy. Je zřejmé, že územní samosprávy utrpěly v minulých letech výrazné ztráty, které v případě obcí a měst vládní návrh ještě prohluboval – a přijatý senátní pozměňovací návrh popisovaný problém pouze zmírnil, když návrhy senátních výborů – Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu č. 129 ze dne 1.12.2015 či Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí č. 76 ze dne 25.11.2015 schváleny plénem senátorů nebyly a Senátem schválené znění, který přijala následně také Poslanecká sněmovna, nelze pokládat za dostatečnou nápravu předchozích změn financování samospráv v souvislosti se zaváděním a následným rušením druhé ho pilíře důchodové reformy. Předložená novela má ambici tento vůči obcím a městům nespravedlivý a diskriminační stav napravit.

Předkladatel si přeje zdůraznit, že sleduje cíl pouze adekvátního napravení stavu, kdy finanční vztahy mezi státem a územně samosprávnými celky (kraji a obcemi) nebyly ve velmi „těsných hlasováních“ obou komor Parlamentu ČR nastaveny v odůvodněných procent ních sazbách u sdílených daní (především DPH). Senátoři pouze o jeden hlas nepřijali návrh, který sice výrazněji zvyšoval podíl obcí z DPH (z 20,83% na 23,58%), ale také rozpočtově uvážlivě s účinností od 1.1.2018. Tento návrh, dostatečně projednaný všemi příslušnými senátními orgány, si předkladatel v nezměněné podobě osvojuje a činí jej předmětem svého návrhu zákonodárné iniciativy. Pokud totiž vláda nepředložila adekvátní návrh zákona pro obě úrovně územně samosprávných celků (kraje i obce) a Parlament Č R náležitou úpravu rovněž (byť těsně) neschválil, je nejen nezadatelným právem předkladatele, ale také jeho povinností poskytnout oprávněným požadavkům svých obcí a měst podporu a využít svého ústavně zaručeného práva iniciovat podání takového návrhu zákona, který nedostatky již přijatého zákona č. 391/2015 Sb. napraví v rozumné lhůtě s ohledem na předpokládanou délku projednávání zákona v Parlamentu ČR – ke dni 1.1.2018, což se jeví i pohledem přípravy státního rozpočtu jako zcela postačující doba.

Principy navrhované právní úpravy

Předložený návrh zvyšuje podíl obcí na celostátním hrubém výnosu daně z přidané hodnoty na 23,58 % od 1.1.2018. S ohledem na prognózu vývoje české ekonomiky Ministerstva financí vydanou v červenci 2015 odpovídá tento podíl částce 7 miliard korun, což má kompenzovat snížení příjmů obcí a měst, o něž byly v roce 2012 ochuzeny, ale také i adekvátní hranici sdílení DPH mezi státem a základními územně samosprávnými celky.

Nároky na státní rozpočet, rozpočty krajů a obcí

Rozpočty krajů nejsou tímto návrhem dotčeny, na státní rozpočet je kladen nárok ve výši přibližně 7 miliard korun, které budou určeny do rozpočtu obcí.

Soulad s ústavním pořádkem ČR a s mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústavy ČR

Návrh zákona je v souladu s ústavním pořádkem i mezinárodními smlouvami, které jsou součástí právního řádu České republiky.