zákon č. 262/2020 Sb.

K bodu 1 (§ 2)

S ohledem na rozšíření okruhu subjektů kompenzačního bonusu také na společníky společností s ručením omezeným v novém § 2a je třeba zohlednit v nadpisu stávajícího § 2 skutečnost, že základním subjektem kompenzačního bonusu, který je v tomto ustanovení upraven, je osoba samostatně výdělečně činná. Současně dochází k vypuštění odstavce 3, který se přesouvá do společných ustanovení v novém § 2b.

K bodu 2 (§ 2a a § 2b)

K § 2a

K odstavci 1: V rámci nově vloženého § 2a je rozšířeno vymezení subjektu kompenzačního bonusu tak, aby nově zahrnovalo též společníka společnosti s ručením omezeným založené za účelem zisku, a to při splnění dále stanovených podmínek. Ačkoliv jsou tyto podmínky částečně navázány na osobu společníka a částečně na společnost jako takovou, platí, že subjektem kompenzačního bonusu je vždy společník jako fyzická osoba, což vylučuje možnost zneužití v podobě neoprávněného čerpání kompenzačního bonusu prostřednictvím právnické osoby, která bude následně zrušena.

Vzhledem ke skutečnosti, že navrhované rozšíření okruhu subjektů kompenzačního bonusu cílí na podnikatele, kteří činnost, která je materiálně obdobná samostatné výdělečné činnosti, vykonávají v právním režimu společnosti s ručením omezeným, je na prvním místě stanoveno omezující kritérium v podobě maximálního počtu společníků v dané společnosti s ručením omezeným, a to v podobě nejvýše dvou společníků, kteří musí být současně fyzickými osobami. Podíl těchto společníků zároveň nemůže být představován kmenovým listem (§ 137 a násl. zákona o obchodních korporacích), neboť připuštění této možnosti, která spíše reflektuje případy společností s ručením omezeným z jistého úhlu pohledu se blížících akciovým společnostem, by nezapadala do okruhu společností, na které je navrhovaným kompenzačním bonusem cíleno, tedy společností, jejichž činnost se materiálně blíží samostatné výdělečné činnosti. Rovněž je institut kmenových listů problematický z pohledu správy kompenzačního bonusu.

S ohledem na specifické případy rodinných podniků je rovněž připuštěna alternativní možnost, aby v případě, že jsou všichni společníci členy jedné rodiny, mohl být jejich počet z pohledu splnění výše uvedené podmínky neomezený. Které osoby se považují pro účely zákona za členy jedné rodiny, vyplývá z nového ustanovení § 2b odst. 3. Také v tomto případě je vyloučeno, aby byl podíl těchto společníků představován kmenovým listem.

Pokud jde o naplnění podmínek pro vznik nároku na kompenzační bonus, je třeba obecně zdůraznit, že toto naplnění je podle zákona posuzováno vždy ve vztahu ke konkrétnímu dni bonusového období, za který je nárok na kompenzační bonus uplatněn. Některé podmínky jsou přitom svojí povahou či právní úpravou definovány tak, že jejich naplnění se může mezi jednotlivými dny měnit, tedy v praxi mohou být naplněny pouze pro některé dny bonusového období, zatímco pro jiné nikoliv. Typickým příkladem je právě status společníka společnosti s ručením omezeným podle § 2a odst. 1 písm. a), kdy kompenzační bonus lze poskytnout pouze za ten kalendářní den, v němž subjekt kompenzačního bonusu byl tímto společníkem a společnost také měla pouze jednoho či dva společníky podle uvedeného ustanovení. Některé jiné podmínky jsou však založeny na kritériu, které je buď svojí faktickou povahou, nebo zákonnou definicí takové, že vždy je, anebo není naplněno pro určité časové období, typicky kalendářní měsíc. V takovém případě pak podmínka je, anebo není naplněna vždy také pro všechny dny v daném měsíci, bez ohledu na to, že nadále platí, že vznik nároku na kompenzační bonus je testován ve vztahu k jednotlivému dni. Příkladem takové podmínky mohou být podmínky uvedené v § 2a odst. 3 (viz dále), které jsou zákonem navázány na to, že stanovené skutečnosti nastaly „v bonusovém období“, tj. pokud nastaly byť jen v jediném dni bonusového období, je daná podmínka splněna pro všechny dny spadající do daného bonusového období. Dalším příkladem může být rovněž vymezení předmětu kompenzačního bonusu v (již stávajícím) ustanovení § 3 odst. 1, kdy naplnění podmínky negativního vlivu aktuálních událostí spojených s koronavirem na činnost osoby samostatně výdělečně činné je rovněž dáno či nedáno pro celý kalendářní měsíc, byť v praxi mohl tento vliv nastat pouze v jeho části. K odstavci 2: Ustanovení odstavce 2 obsahuje podmínky, které se vztahují přímo k fyzické osobě jako subjektu kompenzačního bonusu. Předně je zde formulována další podmínka, která má zajistit, že nárok na kompenzační bonus vznikne pouze osobě, která vykazuje elementární historii jako společník společnosti s ručením omezeným a vyloučí účelové naplnění podmínek v návaznosti na přijetí nyní navrhovaného zákona. Požaduje se proto časový test, podle něhož musí fyzická osoba naplňovat podmínky podle odstavce 1 již ke dni 12. března 2020, tedy k počátku prvního bonusového období kompenzačního bonusu. Zatímco podmínky podle odstavce 1 se samy o sobě testují pro každý den, kdy má být nárok na kompenzační bonus přiznán, zde se formuluje doplňující podmínka, podle níž je současně nutné též naplnění uvedených podmínek k rozhodnému datu. Vzhledem k tomu, že kompenzační bonus je určen k saturování osob samostatně výdělečně činných a nově též společníků společností s ručením omezeným, které vykonávají činnost materiálně obdobnou, je vznik nároku na kompenzační bonus vyloučen v případě, kdy společník společnosti s ručením omezeným současně vykonává činnost, v jejímž důsledku je účasten nemocenského pojištění jako zaměstnanec (srov. analogickou výjimku upravenou v § 2 odst. 1 pro osoby samostatně výdělečně činné). Logickou výjimkou je případ, kdy je společník sám zaměstnán ve společnosti s ručením omezeným, které je společníkem. K tomuto případu zaměstnání tedy nebude přihlíženo při posuzování splnění dané podmínky. Pojem zaměstnanec je zde použit v širším slova smyslu podle zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o nemocenském pojištění“) – blíže viz navrhovaný § 2b odst. 2. Společník tak může být vůči společnosti s ručením omezeným v pracovním poměru, nebo pro ni může vykonávat práci mimo pracovněprávní vztah (srov. § 5 písm. a) body 1 a 16 zákona o nemocenském pojištění), a to např. i v pozici jednatele. Další podmínka pro posouzení, kdo může být subjektem kompenzačního bonusu v kontextu společníků předmětných společností s ručením omezeným, se váže k daňové rezidenci těchto osob. Ustanovení písmene c) stanoví dvě možné podmínky, přičemž splnění alespoň jedné z nich je dostačující pro splnění testu tohoto písmene. První skupinou osob, které mohou (samozřejmě za splnění všech ostatních relevantních podmínek) být subjekty kompenzačního bonusu, jsou fyzické osoby, které jsou českými daňovými rezidenty ke 12. březnu 2020. Druhou skupinou osob jsou ti, kteří v rozhodný den nejsou daňovými rezidenty České republiky, avšak kteří současně předpokládají, že splní všechny podmínky pro uplatnění snížení daně za zdaňovací období roku 2020 podle § 35ba zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů. U těchto osob je rovněž patrná silná vazba na příjmy ze zdrojů na území České republiky a tím pádem daňová vazba na Českou republiku.

K odstavci 3: Ustanovení odstavce 3 obsahuje podmínky, které se vztahují ke společnosti s ručením omezeným, které je fyzická osoba – subjekt kompenzačního bonusu – společníkem. Tyto podmínky se posuzují podle naplnění skutečností, které potenciálně nastaly v bonusovém období, tj. k jejich naplnění postačí, i pokud se tak stalo částečně někdy v průběhu bonusového období. Účelem těchto podmínek je zajistit, že pro účely vzniku nároku na kompenzační bonus budou vyřazeny ty společnosti, které se nacházejí v ekonomických či jiných problémech. Nesmí tedy jít o společnost v úpadku či v likvidaci či o nespolehlivého plátce či nespolehlivou osobu podle § 106a a násl. zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů.

K odstavci 4: Ustanovení odstavce 4 stanoví další podmínky, které musí splňovat společnost s ručením omezeným, které je subjekt kompenzačního bonusu společníkem.

V písmeni a) je zakotven požadavek dosažení minimálního obratu uvedenou společností jako forma garance toho, že se jedná o společnost elementárně životaschopnou a vyvíjející ekonomickou aktivitu alespoň v minimálním přiměřeném rozsahu. Limitem je dosažení stanovené výše ročního úhrnu čistého obratu společnosti, (resp. takový předpoklad v případě společnosti, která ještě neukončila první zdaňovací období, po jehož celou délku vykonává činnost). Tento obrat podle § 1d odst. 2 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, za skončené zdaňovací období daně z příjmů právnických osob bezprostředně předcházející bonusovému období (resp. za první dosud neskončené zdaňovací období, po jehož celou délku společnost vykonává činnost) musí překročit částku 180 000 Kč.

Jako kritérium tak byla vybrána adekvátní částka, reflektující jak měsíční výši kompenzačního bonusu (15 000 Kč), tak do značné míry i souhrn minimální mzdy za 12 měsíců (13 350 Kč měsíčně v roce 2019). Smyslem tohoto omezení je vyloučit možnost, aby čerpali bonus společníci těch společností, které nejsou aktivní, nevykonávají hospodářskou činnost nebo ji vykonávají jen velice omezeně, takže jejich společníci museli mít již dříve také jiné zdroje příjmů. Takové typy společností bývají rovněž využívány k různým daňovým podvodům a únikům, a to např. i v kontextu daně z přidané hodnoty. Podpora je tak cílena pouze na osoby, které v důsledku koronavirové krize reálně přišly o možnost věnovat se svým obvyklým aktivitám, tj. řádnému výkonu určité hospodářské činnosti, která byla před krizí, alespoň po určitou dobu, vykonávána. Musí jít tedy o společnosti, které jsou sto být pro jejich společníky zdrojem obživy, o kterou v důsledku událostí souvisejících s epidemií koronaviru přišli, resp. byla významně omezena.

V nejběžnějším případě, tedy u těch společností, které mají zdaňovací období daně z příjmů kalendářní rok, je tedy relevantní roční úhrn čistého obratu za rok 2019 (tento údaj je položkou daňového přiznání a poplatník daně z příjmů jej musí znát). V případě právnických osob však může být zdaňovacím obdobím i tzv. hospodářský rok, proto je ustanovení koncipováno tak, aby pokrývalo i tyto méně časté případy. Pokud tedy bude mít společnost např. zdaňovací období od 1. července 2018 do 30. června 2019, bude se posuzovat roční úhrn čistého obratu z tohoto období. V případě nově vzniklých společností, které ještě nemají ukončené první zdaňovací období, po jehož celou délku tato společnost vykonává činnost, se obdobně posuzuje odhad ve vztahu k tomuto dosud neskončenému období (tj. jedná se o jejich první „plnohodnotné“ zdaňovací období – například společnost, která vznikla v listopadu 2019 a jejím zdaňovacím obdobím je kalendářní rok, bude mít možnost předmětnou podmínku splnit pomocí odhadu za zdaňovací období roku 2020).

Další podmínkou pro vznik nároku na kompenzační bonus vztahující se k samotné společnosti s ručením omezeným zakotvenou pod písmenem b) je požadavek, aby existovala relevantní vazba této společnosti na Českou republiku při současném vyloučení jejího účelového založení v návaznosti na přijetí nyní navrhovaného zákona. Musí být proto naplněn požadavek, že tato společnost byla ke dni 12. března 2020 (počátku prvního bonusového období) daňovým rezidentem České republiky, popřípadě byla daňovým rezidentem jiného členského státu Evropské unie nebo Evropského hospodářského prostoru a dosáhla přitom většiny svých relevantních příjmů za zdaňovací období daně z příjmů právnických osob podle předchozího písmene (tj. poslední ukončené zdaňovací období u dlouhodobě existujících společností, anebo první neukončené zdaňovací období, po jehož celou délku tato společnost vykonává činnost, u nově vzniklých společností) ze zdrojů na území České republiky.

K odstavci 5: Poslední odstavec § 2a řeší aplikaci podmínek vzniku nároku na kompenzační bonus podle odstavců 1 až 4 v případě, kdy konkrétní osoba je společníkem více společností s ručením omezeným. Podle § 3 odst. 4 písm. b) může v takovém případě vzniknout nárok na kompenzační bonus za daný kalendářní den pouze jednou, nicméně zde je třeba postavit najisto skutečnost, že také podmínky vzniku uvedeného nároku se posuzují ve vztahu ke každé společnosti s ručením omezeným samostatně. Jedná se přitom pouze o tu společnost, ve vztahu k níž došlo ze strany jejího společníka k uplatnění nároku na kompenzační bonus, tedy společnost, jejíž výkon činnosti je předmětem kompenzačního bonusu. Poskytnutí kompenzačního bonusu je založeno na dispozičním principu a správce bonusu jej poskytne toliko tomu subjektu a v takovém rozsahu, v jakém je o toto poskytnutí požádáno. Z ustanovení odstavce 5 přitom vyplývá, že splnění podmínek je posuzováno výlučně ve vztahu k té společnosti, které se žádost týká. Případné nesplnění podmínek jinou společností, které je stejná osoba společníkem, je irelevantní (a správce bonusu jej nezkoumá). Výslovná úprava této věci je na místě mimo jiné z toho důvodu, že některé podmínky jsou pro srozumitelnost textu formulovány jako zdánlivě absolutní bez ohledu na to, ke které společnosti se vztahují (viz zejména podmínky podle odstavců 3 a 4).

K § 2b

V rámci nového § 2b se navrhuje vytvořit společná ustanovení, do kterých bude jako odstavec 1 přesunuta norma ze stávajícího § 2 odst. 3, která stanoví, že subjekt kompenzačního bonusu je daňovým subjektem. Vzhledem k tomu, že toto pravidlo se týká jak subjektu kompenzačního bonusu podle § 2, tak podle nového § 2a, je ze systematických důvodů na místě jej vyčlenit jako společné ustanovení.

Jako odstavec 2 je do společných ustanovení zařazena norma vyjasňující obsah pojmu zaměstnanec pro účely předmětného zákona, a to tak, že se jedná o zaměstnance ve smyslu § 5 zákona o nemocenském pojištění. Toto chápání zaměstnance bylo dosud v rámci zákona dovoditelné z kontextu použití tohoto pojmu v § 2 odst. 1, kde je přímo odkazováno na osobu, která je jako zaměstnanec účastna nemocenského pojištění podle tohoto zákona. Vzhledem k tomu tedy nově doplňované společné ustanovení § 2b odst. 2 nepřináší žádný věcný posun. Avšak s ohledem na to, že pojem „zaměstnanec“ se v rámci nyní prováděných změn nově objevuje na více místech zákona, a to bez uvedené přímé výkladové vazby na zákon o nemocenském pojištění, lze považovat za žádoucí doplnění výslovné legální definice, která garantuje zachování stávajícího výkladu uvedeného pojmu.

V rámci odstavce 3 je pak doplněna definice osob, které se pro účely zákona rozumí členy jedné rodiny, přičemž těmito osobami jsou příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel nebo partner podle zákona upravujícího registrované partnerství. Uvedený výčet se částečně inspiruje definicí osoby blízké v § 22 občanského zákoníku, avšak je oproti ní pojat úžeji.

K bodu 3 (§ 3 odst. 1)

V rámci stávajícího § 3 odst. 1 zákona je vymezen předmět kompenzačního bonusu, a to pomocí materiální podmínky umožňující toto kompenzační opatření vztáhnout na všechny situace postižení ekonomické činnosti subjektu kompenzačního bonusu aktuálními události souvisejícími s koronavirem, které lze považovat za ospravedlnitelné. Vstupním předpokladem tak je, že „subjekt kompenzačního bonusu nemohl tuto činnost zcela nebo z části vykonávat nad míru obvyklou v důsledku ohrožení zdraví nebo krizových opatření podle § 1“. Dále je v § 3 uveden demonstrativní výčet situací, kdy lze splnění tohoto předpokladu očekávat.

Tyto podmínky by měly být nově vztaženy též na případy, kdy je subjektem kompenzačního bonusu společník společnosti s ručením omezeným podle nového § 2a. Ustanovení § 3 odst. 1 je prosto třeba na více místech formálně upravit tak, aby nebylo poplatné pouze případu, kdy je subjektem kompenzačního bonusu osoba samostatně výdělečně činná, jako tomu je v současnosti. Z tohoto důvodu se navrhuje nové znění daného odstavce. Po stránce věcné je však zachován stávající obsah daného ustanovení, tj. z pohledu osob samostatně výdělečně činných nedochází k žádné faktické změně.

K bodu 4 (§ 3 odst. 3)

V rámci § 3 odst. 3, který aktuálně řeší zamezení kolize mezi kompenzačním bonusem a podporou v nezaměstnanosti, se navrhuje eliminovat také kolizi tohoto bonusu s podporou poskytnutou v rámci programu Antivirus, tedy v rámci opatření ve prospěch zaměstnavatelů v návaznosti na aktuální situaci související s koronavirem, které je realizováno resortem Ministerstva práce a sociálních věcí. Společníku společnosti s ručením omezeným, která v konkrétní kalendářní den bonusového období obdržela z důvodu zaměstnání tohoto společníka zmíněnou podporu poskytovanou zaměstnavatelům, nevzniká za tento kalendářní den nárok na kompenzační bonus podle § 2a (kolize s kompenzačním bonusem poskytnutým stejné fyzické osobě podle § 2, tedy v pozici osoby samostatně výdělečně činné, v tomto případě nevzniká).

Dané ustanovení necílí na vyloučení souběhu s jakoukoli podporou, kterou společnost s ručením omezeným může v souvislosti s epidemií koronaviru získat v tuzemsku či v zahraničí. Vyloučen je toliko souběh s podporou, která de facto cílí na společníky dané společnosti s ručeným omezeným, pokud jsou zároveň v postavení zaměstnanců.

K bodu 5 (§ 3 odst. 4)

Nově doplňované ustanovení § 3 odst. 4 řeší možné kolizní situace v rámci samotného institutu kompenzačního bonusu. Předně se jedná o případ, kdy by konkrétní fyzická osoba byla subjektem kompenzačního bonusu jak v pozici osoby samostatně výdělečně činné (§ 2), tak v pozici společníka společnosti s ručením omezeným (§ 2a). V takovém případě platí princip, že nárok na kompenzační bonus vzniká v daném kalendářním dni pouze jednou, a to s ohledem na to, že kompenzační bonus není primárně institutem účelově vázaným na podporu konkrétního podnikání, ale nástrojem kompenzace výpadku příjmů konkrétní fyzické osoby. Při řešení otázky, z jakého titulu bude kompenzační bonus poskytnut v případě, že v daném dni splňuje konkrétní osoba jak podmínky podle § 2, tak podle § 2a, bude směrodatný obsah její žádosti (jak bylo uvedeno výše, kompenzační bonus je poskytován na dispozičním principu ze strany jeho subjektu). Není přitom vyloučeno, aby za část bonusového období bylo požádáno podle § 2 a za část podle § 2a, pokud v rámci jednoho kalendářního dne bude kompenzační bonus poskytnut pouze jednou.

Podobně je třeba zajistit, aby kompenzační bonus byl poskytnut pouze jednou osobě, která je společníkem ve více společnostech s ručením omezeným, které případně splňují podmínky pro vznik nároku na kompenzační bonus. Tuto situaci řeší navržený § 3 odst. 4 písm. b) a rovněž zde není vyloučeno, aby subjekt kompenzačního bonusu požádal o tento bonus za více společností v rámci bonusového období, pokud v rámci jednoho kalendářního dne bude kompenzační bonus poskytnut vždy pouze ve vztahu k jedné z nich, tj. pouze jednou.

Vzhledem k tomu, že výše kompenzačního bonusu je stanovena jednotně bez ohledu na to, kdo je subjektem kompenzačního bonusu, nehraje otázka toho, z jakého titulu je kompenzační bonus za konkrétní den poskytnut, z hlediska jeho výše zásadní roli.

Pokud jde o správu kompenzačního bonusu, podle § 7 odst. 2 platí, že žádost o kompenzační bonus se podává za bonusové období. Stejně tak se podle § 8 odst. 1 kompenzační bonus za bonusové období také stanoví. I v případě, že je nárok na kompenzační bonus v rámci bonusového období výsledkem kombinace nároku podle § 2 a § 2a, popřípadě kombinace nároků vztahujících se k více společnostem s ručením omezeným, platí, že tento nárok je obecně uplatňován v rámci jedné žádosti ve vztahu k bonusovému období jako celku a stejně tak je i stanoven. V případě, že subjekt kompenzačního bonusu podá více žádostí za bonusové období, považuje se druhá a další žádost za změnu žádosti první s tím, že pokud je další žádost podána ještě před předepsáním kompenzačního bonusu do evidence daní, je v rámci tohoto předepsání zohledněna. Pokud je podána později, bude na ní správcem bonusu již reagováno v režimu doměření kompenzačního bonusu (opět za celé bonusové období). To bude platit mimo jiné v případě, kdy subjekt podá žádost za část bonusového období podle § 2 a následně další žádost za jinou část bonusového období podle § 2a (v praxi tato situace bude pravděpodobně i důsledkem toho, že nyní navrhovaná úprava nově rozšiřující vznik nároku na kompenzační bonus též na společníky společností s ručením omezeným bude působit zpětně na bonusové období od 12. března 2020, v jehož případě již žádosti podle § 2 byly v mnoha případech podány).

K bodu 6 (§ 5 odst. 3)

V rámci ustanovení § 5 odst. 3 je třeba provést aktualizaci textu, který spojuje možnost aktivace třetího bonusového období mimo jiné s krizovými opatřeními podle § 1 zasahujícími do výkonu samostatné výdělečné činnosti. Nově je zde třeba promítnout též případný zásah do činnosti společnosti s ručením omezeným, která je nově pro institut kompenzačního bonusu relevantní.

K bodu 7 (§ 7 odst. 1)

Ustanovení § 7 odst. 1 upravuje speciální náležitosti žádosti o kompenzační bonus, mezi kterými je třeba nově zohlednit též potřebu identifikace společnosti s ručením omezeným, jejíž výkon činnosti je předmětem kompenzačního bonusu, tedy společnosti, ve vztahu k níž je kompenzační bonus ze strany jejího společníka nárokován. Tato povinnost se z logiky věci týká pouze těch subjektů, které kompenzační bonus nárokují podle § 2a, přičemž pro identifikaci společnosti postačí její obvyklé označení např. pomocí názvu a identifikačního čísla, popř. daňového identifikačního čísla. V případě, že subjekt kompenzačního bonusu nárokuje kompenzační bonus ve vztahu k více společnostem (pro každou za jiné dny v rámci bonusového období), je povinen identifikovat všechny tyto společnosti ve vztahu k příslušnému rozsahu nároku.

K bodu 8 (§ 9 odst. 5)

Navrhuje se doplnění speciálního pravidla, jehož cílem je s ohledem na mimořádnost situace zjednodušit administraci pravidla zakotveného v odstavci 4. Tím, že je kompenzační bonus vyloučen z výkonu rozhodnutí nebo exekuce, získává statut podobný pohledávkám nepodléhajícím výkonu rozhodnutí podle § 317 občanského soudního řádu. V případě nařízeného výkonu rozhodnutí nebo exekuce přikázáním pohledávky z účtu u poskytovatele platebních služeb (peněžního ústavu) se tak žadatel o kompenzační bonus musí domáhat jeho vydání návrhem na zastavení výkonu rozhodnutí nebo exekuce příslušnému orgánu, který exekuci nebo výkon rozhodnutí provádí (soudní exekutor, soud nebo správce daně podle daňového řádu). Při větším počtu exekucí je navíc nutné zastavit každou zvlášť.

Specifikem kompenzačního bonusu je, že tento je žadatelům vyplácen výlučně z nových bankovních účtů, které Finanční správa České republiky speciálně zřídila pro tento účel s předčíslím 10719. Platby kompenzačních bonusů jsou tímto jednoznačně identifikovány od ostatních plateb. Díky tomu není pro poskytovatele platebních služeb žádný problém identifikovat, které finanční prostředky odpovídají vyplacenému kompenzačnímu bonusu. Navržené doplnění umožní, aby poskytovatel peněžních služeb mohl tyto finanční prostředky vyplatit na základě pokynu svého klienta bez ohledu na to, že je vůči němu veden výkon rozhodnutí nebo exekuce přikázáním z účtu u poskytovatele platebních služeb. O vyplacení těchto finančních prostředků vyrozumí orgán provádějící výkon rozhodnutí (soud) nebo exekuci (soudní exekutor nebo správce daně). Principiálně jde o podobné řešení, jaké existuje u pohledávek podle § 304a občanského soudního řádu, s tím, že v případě kompenzačního bonusu odpadá potřeba identifikace výše pohledávky ze strany žadatele.

K čl. II - Účinnost

S ohledem na aktuální naléhavou potřebu použít nástroj v podobě kompenzačního bonusu k poskytnutí finanční pomoci společníkům vybraných společností s ručením omezeným, které byly neočekávaně postiženy výpadkem příjmů v důsledku krizových opatření, se navrhuje stanovit účinnost zákona dnem následujícím po dni jeho vyhlášení.

Navržená účinnost tak respektuje § 3 odst. 4 zákona č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a Sbírce mezinárodních smluv, ve znění pozdějších předpisů, podle kterého platí, že vyžaduje-li to naléhavý obecný zájem, lze ve zvlášť výjimečných případech stanovit dřívější den nabytí účinnosti, nejdříve však počátkem dne následujícího po dni vyhlášení právního předpisu. Naléhavý obecný zájem je v případě kompenzačního bonusu zcela nepochybně dán (blíže viz obecná část důvodové zprávy).

V Praze dne 4. května 2020

Předseda vlády:

Ing. Andrej Babiš, v. r.

Místopředsedkyně vlády a ministryně financí:

JUDr. Alena Schillerová, Ph.D., v. r.