I. Zhodnocení platného právního stavu, včetně zhodnocení současného stavu ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen
I. 1 Zhodnocení platného právního stavu Právní úprava průběhu služby vojáků z povolání je obsažena v zákoně č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů. Tento právní předpis byl za dobu jeho účinnosti již několikrát novelizován, a to v rozdílném rozsahu a v rozdílném kontextu prováděných změn. Za významnou z hlediska obsahu a rozsahu lze označit novelizaci zákona č. 221/1999 Sb. provedou zákonem č. 332/2014 Sb., který nabyl účinnosti dnem 1. července 2015.
Aplikace zákona o vojácích z povolání je konfrontována s každodenní praxí při výkonu služby vojáků z povolání a provádění různých personálních a jiných opatření. Právě praxe ukázala některé nedostatky právní úpravy, popř. její nejednoznačnost. Lze však identifikovat také případy, kdy průběhem času se některé postupy stanou překonanými, nevyhovujícími.
Kromě toho je aplikace uvedeného zákona ovlivňována novými skutečnostmi a hrozbami, kdy je třeba reagovat nejen na mimořádné situace, které nastanou na území naší republiky, ale také na mezinárodní situaci, která se v současné době komplikuje především vlivem agresivního působení různých skupin, např. tzv. Islámského státu.
I. 2 Vztah návrhu zákona k zákazu diskriminace Navrhovaná právní úprava neobsahuje žádná ustanovení, která by narušovala právo na rovné zacházení a vedla k diskriminaci.
Navrhovaná právní úprava nepřipouští diskriminační přístup. Povinnosti jsou stanoveny pro všechny vojáky z povolání bez rozdílu pohlaví, náboženské či politické příslušnosti. Návrh je v souladu zejména s čl. 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (publikované ve Sbírce zákonů pod číslem 209/1992 Sb.), neboť zaručuje stejná práva a povinnosti bez diskriminace založené na jakémkoli důvodu, jako je pohlaví, rasa, barva pleti, jazyk, náboženství, politické nebo jiné smýšlení, národnostní nebo sociální původ, příslušnost k národnostní menšině, majetek, rod nebo jiné postavení.
I. 3 Vztah návrhu zákona k zachování principu rovnosti žen a mužů Z hlediska principů rovnosti žen a mužů je navrhovaná právní úprava neutrální, neboť navrhovaná právní úprava nemá bezprostřední, ani sekundární dopady na rovnost žen a mužů, nevede k diskriminaci jednoho z pohlaví, neboť nijak nerozlišuje, ani nezvýhodňuje jedno z pohlaví a nestanoví pro něj odlišné podmínky.
II. Odůvodnění hlavních principů navrhované úpravy
Účelem předkládaného návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „návrh zákona“) je především zpřesnění nejednoznačné právní úpravy u některých institutů s cílem jasně formulovat právo vojáka z povolání a zamezit tak potencionálním soudním sporům. Dále se jedná o snížení administrativní náročnosti a zjednodušení řízení ve věcech služebního poměru.
K zajištění jednoznačné právní úpravy v rovině odměňování se navrhuje zejména zpřesnění podmínek nároku vojáka z povolání na služební příspěvek na bydlení, na služební plat a na náhradu jízdních výdajů při dojíždění do místa výkonu služby. Dále jde o upřesnění procesního způsobu určení výše stabilizačního příspěvku.
III. Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku
Dne 1. července 2015 nabyla účinnosti novela zákona č. 221/1999 Sb. provedená zákonem č. 332/2014 Sb., jíž lze z hlediska obsahu a rozsahu označit za nejvýznamnější úpravu existující regulace vzniku, změny, zániku a obsahu služebních poměrů vojáků z povolání. Uvedená novelizace zásadním způsobem změnila podmínky výkonu služby a stanovila nový způsob odměňování vojáků z povolání. S odstupem času bylo praktickou aplikací nové právní úpravy shledáno, že některá ustanovení nejednoznačně formulují především práva vojáků z povolání na některá peněžitá plnění. Přestože zatím není registrován žádný soudní spor, jehož podstata by spočívala v aplikaci předcházející novely zákona o vojácích z povolání, je identifikován nežádoucí prostor pro potenciální spory.
Proto je nezbytné v zákoně upřesnit podmínky nároku na některé složky služebního platu, na služební příspěvek na bydlení a na náhradu jízdních výdajů. Tím se sleduje posílení právní jistoty vojáků z povolání a vytvoření jednoznačných zákonem stanovených intencí pro rozhodování služebních orgánů o nárocích účastníků řízení.
IV. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České
republiky
Předkládaný návrh zákona není v rozporu s Ústavou České republiky, ústavním pořádkem a právním řádem České republiky.
Zhodnocení bylo provedeno především ve vztahu k čl. 1 a 2 Ústavy České republiky. Jsou respektovány články 2, 4, 28 a 36 Listiny základních práv a svobod.
V. Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s právem Evropské unie
Návrh zákona není s právem EU v rozporu. Návrh zákona není v rozporu ani se závazky k NATO, z nichž nevyplývá povinnost členských států jednotně upravit vznik, průběh a zánik služebního poměru vojáků z povolání, ani jejich sociální náležitosti. Konkrétní práva a povinnosti vojáků jsou specifikovány v rámci národního zákonodárství.
VI. Zhodnocení souladu navrhované úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, a s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie nebo obecnými právními zásadami práva Evropské unie, a s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva
Návrh zákona je v souladu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána. Na záležitosti, které jsou předmětem úpravy návrhu části zákona, který upravuje poskytování služebního platu vojákům z povolání, se vztahují tyto mezinárodní smlouvy: • Úmluva Mezinárodní organizace práce č. 111/1958, o diskriminaci v zaměstnání
a povolání (č. 465/1990 Sb.),
• Úmluva Mezinárodní organizace práce č. 100/1951, o stejném odměňování mužů
a žen za práci stejné hodnoty (č. 450/1990 Sb.).
Návrhu zákona se dotýkají zejména následující předpisy EU: • směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/88/ES ze dne 4. listopadu 2003
o některých aspektech úpravy pracovní doby,
• směrnice Rady 89/391/EHS ze dne 12. června 1989 o zavádění opatření zlepšení
bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců při práci.
Ve vztahu ke kompenzaci služby, kterou voják vykonal nad běžnou základní týdenní dobu služby, se návrh týká pouze úpravy parametrů již exitujícího institutu kompenzace volna za „zvláštní vojenské činnosti“, pro které platí výjimka ze směrnice 2003/88/ES. Navrhovaná úprava fakticky pouze přesouvá nárok vojáka na další období, protože k náhradě v penězích by docházelo pouze na základě rozhodnutí vojáka a v situaci, kdy současně bude vykonávat činnosti, za které mu vznikne stejný nebo větší nárok na jiné volno. Návrh proto nepřekračuje již dnes existující v zákoně zakotvené parametry kompenzace vykonané služby vojákovi.
VII. Předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty, na podnikatelské prostředí České republiky, sociální dopady, dopady na životní prostředí
VII. 1 Dopady na státní a ostatní veřejné rozpočty Realizace návrhu zákona je rozpočtově neutrální, neboť nepřináší pro oblast navrhované úpravy žádné nové nebo zvýšené finanční nároky na státní rozpočet (k tomu je bližší rozbor proveden v závěrečné zprávě z hodnocení dopadů regulace).
Finanční krytí upravovaných nebo nově navrhovaných institutů bude zabezpečeno
v rámci rozpočtové kapitoly Ministerstva obrany. Realizací návrhu novely nedojde k tlaku na navyšování objemu prostředků na platy a ostatní platby za provedenou práci v kapitole a návrh zákona ani do budoucna nepředstavuje dopady nad rámec dosavadních parametrů v platové oblasti rozpočtu kapitola Ministerstva obrany.
VII. 2 Dopady na podnikatelské prostředí Návrh zákona nepředstavuje vzhledem k předmětu jím prováděné úpravy dopady na podnikatelské prostředí České republiky.
VII. 3 Sociální dopady, včetně dopadů na specifické skupiny obyvatel, osoby
se zdravotním postižením a národnostní menšiny
Návrh zákona nemá žádné sociální dopady, a to ani včetně dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny.
VII. 4 Dopady do životního prostředí Návrh zákona vzhledem k předmětu jím prováděné úpravy není způsobilý vyvolat dopady na životní prostředí.
VIII. Dopad navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů
Návrh zákona v žádném případě nepřekračuje již nyní nastavené postupy zpracovávání osobních údajů vojáků z povolání a tím, že jím navrhovaná úprava je zařazována do právních podmínek, které garantují ochranu osobních údajů, nehrozí žádné riziko neoprávněného zpracovávání osobních údajů vojáků z povolání nebo jejich zpracovávání mimo zákonný rámec ochrany těchto údajů. Obdobné pak platí také pro garanci ochrany soukromí vojáků z povolání.
IX. Zhodnocení korupčních rizik (CIA)
Předkládaný návrh je svým charakterem technickou novelou a v důsledku jednotlivých navrhovaných změn nevznikají korupční rizika. Naopak, řada změn směřuje k tomu, aby výklad zákona o vojácích z povolání byl více jednoznačný a přispíval k právní jistotě všech vojáků z povolání a předvídatelnosti práva, což jsou významné faktory v předcházení korupčním rizikům.
V rámci posuzování korupčních rizik byla dále hodnocena tato kritéria:
1. Přiměřenost
Předmětný návrh zákona je svým rozsahem přiměřený množině vztahů, které má upravovat a cílům, jejichž naplnění sleduje. Úprava neúměrně nerozšiřuje kompetence orgánů veřejné moci.
2. Efektivita
Účelem předložení návrhu zákona je zvýšení efektivity plnění stanovených úkolů a zajištění předvídatelnosti podmínek, které jednak umožnují svěřené úkoly plnit, jednak podporují obecný výkon působnosti svěřené rezortu Ministerstva obrany.
3. Odpovědnost
Tato oblast zůstává oproti dosavadnímu, praxí prověřenému stavu beze změny. Jakékoliv riziko v případné kolizi více subjektů nebo naopak dovozování, kdo je odpovědným subjektem, je tedy zcela vyloučeno a zdroje korupčního rizika jsou eliminovány.
4. Opravné prostředky
Rovněž v této oblasti nedojde přijetím návrhu zákona k žádné změně.
5. Kontrolní mechanismy
Ani v této oblasti nedojde přijetím návrhu zákona k žádné změně.
X. Zhodnocení dopadů na bezpečnost a obranu státu
Navrhovaná právní úprava nemá žádné negativní dopady na bezpečnost nebo obranu státu z obecného pohledu, naopak z pohledu personálního složení ozbrojených sil České republiky, kterou jsou tvořeny vojáky v činné službě, pro jejich zásadní část – vojáky z povolání – vytváří jednoznačnou úpravu podmínek, v nichž a za nichž vojenskou službu vykonávají. Předvídatelnost a jednoznačnost návrhu zákona se tak stává faktorem příznivě ovlivňujícím výkon služby.
K čl. I:
K bodu 1
U pěti služebních míst vojáků z povolání je zákonem nastaven systém odvolání ze služebního zařazení. Jedná se o náčelníka Generálního štábu AČR, náčelníka Vojenské kanceláře prezidenta republiky, ředitele Vojenského zpravodajství, náčelníka Vojenské policie a velitele Hradní stráže. V případě, že po odvolání ze služebního místa není možné daného vojáka zařadit na jiné vhodné služební místo, je nutné stanovit postup pro jeho propuštění ze služebního poměru.
K bodu 2
V § 26 odst. 1 zákona o vojácích z povolání je nezbytné v souladu judikaturou EU i praxí českých soudů ve vztahu k výkladu ustanovení § 78 odst. 1 písm. d) až f) zákoníku práce, který je obdobnou úpravou vůči úpravě provedené citovaným ustanovením zákona o vojácích z povolání, upravit definici nepřetržitého režimu výkonu služby vojáka z povolání tak, aby byly jednoznačně vymezeny hranice uplatnění tohoto režimu. Provedení této úpravy je nutné jednak pro zajištění právní jistoty vojáka z povolání, který je do takové služby zařazován, jednak – a v souvislosti s tím – pro uplatnění nároků s takovým režimem služby spojených.
K bodu 3
Na základě příslušných ustanovení zákona č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky, mohou být vojáci z povolání použiti i pro střežení nevojenských objektů. Tak tomu bylo v nedávné době například při střežení areálu muničních skladů ve Vrběticích, kdy bylo nařízením vlády č. 285/2014 Sb., č. 159/2015 Sb. a č. 33/2016 Sb. povoláno postupně 450, 300 a 250 vojáků v činné službě k plnění úkolů Policie České republiky na dobu od 8. prosince 2014 do 31. března 2016. Obdobná situace nastala i při střežení areálu muničních skladů Květná, kdy na základě nařízení vlády č. 279/2014 Sb. a č. 396/2015 Sb. bylo povoláno 84 vojáků v činné službě na období od 2. prosince 2014 do 31. prosince 2016.
Podle § 14 odst. 1 písm. a) zákona č. 219/1999 Sb., lze použít Armádu České republiky i ke střežení objektů důležitých pro obranu státu. Tyto objekty určuje vláda svým nařízením na základě zmocnění uvedeném v § 14 odst. 3 uvedeného zákona.
Z uvedených praktických důvodů se navrhuje pojem „vojenský objekt“ nahradit obecným pojmem „objekt“, neboť otázku právního důvodu, proč voják daný objekt střeží, není pro potřeby § 28 zákona o vojácích z povolání nezbytné řešit. Určení daného objektu vyplývá z rozhodnutí oprávněných státních a služebních orgánů o činnosti ozbrojených sil podle ustanovení jiných právních předpisů, a proto se bližší, avšak nikoliv konkrétní, vymezení předmětných objektů v zákoně o vojácích z povolání, jeví jako neúčelně svazující.
K bodu 4
Z dosavadní praxe vyplynula potřeba stejného postupu při započítávání doby služby konané nad základní týdenní dobu služby, jaký je využit pro pracovní pohotovost podle zákoníku práce, v daném případě podle jeho § 93 odst. 5, který vychází z úpravy EU. Do limitu stanoveného právem EU tedy není zahrnována služba konaná nad základní týdenní dobu služby, za kterou bylo uděleno náhradní volno.
K bodům 5 až 7
Při aplikaci ustanovení o nepřetržitém nasazení na území České republiky je nutné reagovat na nově vzniklou situaci, kdy i vojáci, kteří nejsou vysláni do zahraniční operace, se na území jiných států dostávají do situací, kdy je objektivně nutné omezit jejich práva v oblasti rozvržení doby služby z důvodu plnění služebních povinností. Jde o situace našich vojáků v mezinárodních štábech, kde jsou také vyhlašovány vyšší stupně pohotovosti z důvodu např. možných teroristických činů a právně k nim není možné u našich vojáků přijímat opatření. Postupy, které jsou možné na území republiky, by však byly plně dostačující a je proto navrhována možnost jejich využití i na území jiných států mimo zahraniční operace. Dlouhodobé nasazení vojáků při zabezpečování areálu ve Vrběticích ukázalo některá slabá místa při aplikaci institutu nasazení. Konkrétně jde o rozsah poskytovaného volna a možnosti jeho čerpání v následném období. Opakované nasazení vyvolává větší potřebu odpočinku vojáků a je navrhováno takovým způsobem, aby ministr obrany mohl zvýšit rozsah poskytovaného volna podle podmínek, ve kterých nepřetržité nasazení probíhalo. Osoba ministra obrany je navrhována z důvodu dodržení systematiky zákona, který dnes předpokládá monokratický charakter služebních orgánů (§2 odst. 2 zákona) a v případě obdobné úpravy podmínek služby již s rozhodovací pravomocí ministra obrany počítá (§ 6 odst. 6, § 9, 15 odst. 1., § 68b odst. 5, § 104 odst. 1 a 143 odst. 1 zákona). Z hlediska vyhodnocení efektivity této úpravy v praxi pak lze konstatovat, že v praxi se tato úprava (tento postup) osvědčila. Navrhované změny v předmětných ustanoveních jsou koncipovány tak, aby rozhodnutí ministra obrany odpovídalo rozhodnutí, které je používáno u zahraničních operací ve vztahu k výši příplatku za službu v zahraničí podle § 68d zákona o vojácích z povolání.
Vojákům za dobu výkonu služby v situacích, které spadají do výjimky z použití pravidel rozvržení doby služby podle práva EU (nepřetržitý vojenský výcvik a nepřetržité vojenské nasazení), vzniká nárok na výše uvedené volno, které má zabezpečit dodatečnou regeneraci sil vojáka. V současné době zákon stanovuje pro kompenzaci volna za „výjimečné vojenské činnosti“ postup, kdy v případě neudělení volna vzniklého za službu v nepřetržitém vojenském výcviku (§ 31a) a nepřetržitého vojenského nasazení na území České republiky (§ 31b) služebním orgánem v následujících 3 měsících si voják může sám určit dobu jeho čerpání v dalším měsíci. V této situaci zákon předpokládá možnost služebního orgánu odložit tento nástup pouze z důvodu důležitého zájmu služby anebo jej proplatit, když vznikla potřeba vojáka opětovně nasadit k plnění úkolů ozbrojených sil. Výše uvedená zkušenost s dlouhodobým nasazením ve Vrběticích, kdy bylo nasazení dlouhodobě plánováno, vedla k situaci, kdy voják fakticky mohl sám rozhodnout o proplacení tohoto volna, když si nástup určil na den, kdy bylo plánováno jeho nepřetržité vojenské nasazení. Současně vznikají v praxi problémy s případy, kdy zvýšená potřeba výcviku a případně i nasazení vede ke snaze vojáků vyhnout se dalšímu výcviku právě určením čerpání si volna. Parametrická úprava obsažená v novele (rozšíření okruhu podmínky pro kompenzaci volna v penězích o uvedené „výjimečné vojenské činnosti“ a intenzivní vojenský výcvik, který sice nespadá pod výjimku ze směrnice 2003/88/ES, ale je nástrojem pro realizaci podstatné části vojenského výcviku) na tuto skutečnost reaguje a současně bere v úvahu i možnost zvýšení nároku na volno při rozhodnutí ministra podle upravovaného § 31c odst. 3. Návrh posiluje pozici vojáka při „rozhodování“ o možnosti nahradit volno v penězích tím, že si určí nástup volna na den, kdy má plánovanou vyjmenovanou činnost, a současně vždy fakticky povede ke vzniku dalšího volna za „výjimečné vojenské činnosti“ nebo úpravě normálního rozvržení doby služby v případě intenzivního vojenského výcviku. Ten nespadá do „výjimečných vojenských činností“, ale dochází díky němu ke koncentraci služby v týdnu i na pouhé dva kalendářní dny a faktickému „udělení“ volna v ostatních dnech. Předkladatel je tedy toho názoru, že výjimku ze směrnice 2003/88/ES využívá přiměřeně, účelně a při co nejvyšší ochraně práv vojáka.
K bodu 8
V době přípravy poslední novely zákona, kdy přídavek na bydlení přesahoval částku 10 000 Kč měsíčně, bylo ze strany odborné veřejnosti kritizováno, že tento příspěvek pobírají v plné výši i vojáci, kteří sdílejí společnou domácnost. Z toho vznikl požadavek omezit nárok na tuto dávku v případech, kdy více vojáků z povolání (bez ohledu na příbuzenský vztah) užívalo jednu bytovou jednotku. Nyní ale průměrná výše služebního příspěvku na bydlení dosahuje výše 3 312 Kč měsíčně, a výrazně se tak zvýšil vlastní podíl vojáka na zabezpečení bytových potřeb. Krácení příspěvku tak nevede k hospodárnějšímu chování vojáků, ale naopak je pobízí k ukončení dosavadního sdílení pronájmu bytů v místě výkonu služby. S ohledem na současný rozsah poskytovaného příspěvku a množství případů, kdy ke krácení dochází (1368), se může tento postup jevit jako nepřímá diskriminace vojáků, kteří mají za manžela nebo druha také vojáka z povolání. Současně i ze strany služebních orgánů vzrostla administrativa spojená se sledováním, zda voják užívá dům nebo byt s jinými vojáky. Po zohlednění těchto skutečností bylo vyhodnoceno jako efektivnější a účelnější poskytovat služební příspěvek na bydlení každému vojákovi s výjimkou případů uvedených v § 61a odst. 2 zákona o vojácích z povolání.
Vzhledem k tomu, že se vojákovi výše služebního příspěvku na bydlení zvyšuje za každého člena rodiny, není důvodné toto zvýšení aplikovat i u manžela nebo druha vojáka. Pro tyto vojáky se stanovuje, že jim lze poskytnout zvýšení na nezaopatřené děti, se kterými žijí ve společné domácnosti, pouze jednomu z manželů, popřípadě jen druhu nebo družce.
V současné době je služební příspěvek na bydlení krácen 1368 vojákům z povolání a náleží jim v průměrné výši 1826 Kč. Proto náklady na toto opatření nepřesáhnou 30 mil. Kč za kalendářní rok.
K bodu 9
Nejvyšší správní soud řešil případy (6 Ads 59/2012 – 57, 6 Ads 59/2012 – 53), kdy se příslušník bezpečnostního sboru domáhal základního tarifu zvýšeného o 10 % v důsledku výkonu služby ve směnném režimu. Spor se týkal věcně obdobné situace, která je upravena v § 68d zákona o vojácích z povolání. Příslušníci bezpečnostních sborů v rámci běžného rovnoměrného rozvržení doby služby doplňovali, resp. posilovali pracoviště, která plní úkoly výlučně ve směnném režimu. Měsíčně tak vykonali 2-4 dvanáctihodinové služby ve prospěch směnného režimu a na základě toho se domáhali vyššího základního tarifu. Na základě již ustálené judikatury se navrhuje doplnit podmínky nároku na zvláštní příplatek za výkon služby v dvousměnném, třísměnném nebo nepřetržitém režimu tak, že tento příplatek náleží pouze vojákům, u kterých výkon služby v tomto režimu překročí 80 hodin v kalendářním měsíci, tedy půjde vždy menší část vykonané služby.
K bodu 10
V § 68e zákona o vojácích z povolání je navrhováno provedení úpravy podmínek nároku na příplatek za zvýšenou odpovědnost. Původním cílem dosavadní úpravy bylo finančně zvýhodnit vojáky, kteří mají jedinečné postavení velitele vojenského útvaru, velitele nebo ředitele či náčelníka vojenského zařízení nebo vojenského správního úřadu a ředitele nebo velitele organizačního útvaru ministerstva nebo Vojenského zpravodajství, co se týče kompletní odpovědnosti za celkový chod řízeného subjektu. V praxi ale byly zaregistrovány případy žádostí vojáků, kteří se domáhali přiznání nároku na tento příplatek z důvodu, že jsou ministrem obrany zmocnění k samostatnému hospodaření s veřejnými prostředky, ale nejsou odpovědni za celkový chod organizačního celku. Tato snaha rozšiřování okruhu osob, které by měly na příplatek nárok, by narušovala původní záměr zrušit dříve existující příplatek za vedení, na který měli nárok všichni vojáci s podřízenými na všech úrovních řízení, jeho faktickým nahrazením tímto příplatkem. Návrh tak směřuje k udržení původního záměru, kdy se bude vztahovat nadále pouze na cca 80 velitelů, kteří stojí v čele samostatných organizačních celků ozbrojených sil. V ustanovení § 68e zákona o vojácích z povolání se navrhují upravit podmínky nároku na příplatek za zvýšenou odpovědnost tak, aby byl vyloučen sporný výklad tohoto ustanovení.
Navrhovanou úpravou se současně z okruhu vojáků, kterým náleží příplatek za zvýšenou odpovědnost, vyčleňují velitelé vojenských záchranných útvarů. Tento typ vojenského útvaru již neexistuje a tato skutečnost byla zákonem č. 46/2016 Sb. s účinností od 1. července 2016 promítnuta do § 2 zákona č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách.
K bodu 11
V § 68i odst. 2 písm. b) zákona o vojácích z povolání je navrhována úprava zohledňující současnou bezpečnostní situaci, v souvislosti s níž může dojít k tomu, že voják bude zajat i v případě, kdy není vyslán do zahraniční operace. Z tohoto důvodu se navrhuje úprava ustanovení, která se týkají jeho nároků v takovém případě.
V případě nezvěstnosti vojáka z povolání je i nadále účelné zachování stávající právní úpravy, tedy poskytnout služební plat pouze v případě jeho nezvěstnosti při výkonu služby v zahraniční operaci. Nedostaví-li se voják z povolání k výkonu služby podle rozvržení základní týdenní doby služby bez jakékoli omluvy a nedá o sobě vědět, služební orgán vyčká po dobu 30 dnů, zdali nebudou zjištěny důvody jeho nepřítomnosti. Po této době se určuje do dispozice s tím, že mu nenáleží služební plat ani jiná peněžitá plnění již od první zameškané směny. Pokud se voják následně dostaví k výkonu služby a/nebo svou nepřítomnost ve službě prokáže, služební orgán posoudí a ověří vojákem uvedené skutečnosti a rozhodne o dalších opatřeních. Pokud se např. prokáže, že byl:
- zajat, pak se mu doplatí peněžní náležitosti ode dne zajetí,
- neschopen k výkonu služby pro nemoc nebo úraz (např. hospitalizován, v bezvědomí), pak bude doba nepřítomnosti přehodnocena na omluvenou nepřítomnost ve službě pro nemoc nebo úraz, apod.
Pokud voják dobu a důvodnost nepřítomnosti ve službě neprokáže, peněžní náležitosti mu doplaceny nebudou a může být přistoupeno k trestněprávní odpovědnosti za takové jednání.
K bodu 12
Existuje řada vojenských útvarů a zařízení, které mají více dislokačních míst umístěných v různých katastrálních územích obcí. Cílem úpravy je jednoznačně stanovit pro účely služebního příspěvku na bydlení konkrétní obec a zohlednit tak její velikost, ve vztahu k vojákem vykonávané službě. Služební příspěvek na bydlení je založen na pojmu „obec výkonu služby“, který je definován v § 71 odst. 6 zákona o vojácích z povolání jako území obce, na kterém je dislokován vojenský objekt, vojenský útvar nebo vojenské zařízení anebo vojenský záchranný útvar, v němž je voják služebně zařazen.
V praxi nastávají problémy v situaci, kdy útvar je dislokován na různých katastrálních územích, a to i značně vzdálených a s různým počtem obyvatel. Tak dochází například k tomu, že voják pobírá příspěvek podle obce výkonu služby, kterou je Prahu, i když vykonává fakticky službu v Dobrušce. Proto se navrhuje přihlížet k té části útvaru nebo zařízení, kde má voják stanovené místo výkonu služby, tedy kde službu trvale vykonává.
Navrhovanou úpravou se současně z definování obce výkonu služby vyčleňují pro účely zařazení vojáka z povolání vojenské záchranné útvary. Tento typ vojenského útvaru již neexistuje a tato skutečnost byla zákonem č. 46/2016 Sb. s účinností od 1. července 2016 promítnuta do § 2 zákona č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách.
K bodu 13 a 14
Důvodem k provedení navrhované úpravy je skutečnost, že někteří vojáci z povolání uvádějí místo svého bydliště i v zahraničí. V tuto dobu jde o příhraniční místa ve státech sousedících s Českou republikou, není ale vyloučeno, že se v budoucnu může jednat o vzdálenější místa (např. Belgie). Doposud s místem bydliště nebyly spojovány nároky vojáka na plnění z rozpočtových prostředků Ministerstva obrany. Od 1. července 2015 ale vojákovi, který koná službu mimo místo svého bydliště, náleží náhrada jízdních výdajů, a to z obce výkonu služby do obce, ve které má bydliště. Návrhem se sleduje omezení náhrady jízdních výdajů jen na území České republiky. Toto omezení je již nyní aplikováno například u náhrady jízdních výdajů při cestách na řádnou dovolenou.
V současné době je poskytování náhrady jízdních výdajů závislé na dvou hlavních faktorech. Prvním jsou dny, ve kterých voják koná službu a kdy mu tak vzniká nárok na náhradu jízdních výdajů a druhým je zjištění rozsahu náhrady jízdného. Pokud voják vykoná přepravu hromadnými prostředky dálkové přepravy osob, není administrativní zátěž tak vysoká. Pokud je ale přeprava vykonána soukromým motorovým vozidlem (což je ve většině případů), je nezbytné sledovat podle jízdních řádů četných přepravců, který spoj lze použít a je tím nejhospodárnějším. Vzhledem k tomu, že dochází ke změnám jízdních řádů, jde o trvalý proces, který z hlediska výstupů není efektivním.
Dále se reaguje na úpravu § 80 občanského zákoníku, který připouští možnost paralelní existence více bydlišť. Nelze po vojákovi z povolání požadovat, aby měl jen jedno bydliště. Proto, má-li více bydlišť, stanovuje se, že mu bude ministerstvo poskytovat náhrady jízdních výdajů jen do jednoho z nich, přičemž možnost volby je cíleně ponechávána na vojákovi.
V bodě 14 je navrhováno nové znění § 77 odst. 4 zákona o vojácích z povolání, a to především s cílem snížení administrativní zátěže a současně také s cílem zamezení sporů o výši náhrady, založit nárok na zjištění nejkratší kilometrové vzdálenosti mezi místem bydliště vojáka a místem výkonu služby bez ohledu na druh použitého dopravního prostředku.
V souvislosti s touto úpravou je Ministerstvo obrany zmocňováno, aby stanovilo vyhláškou výši jízdného pro vnitrostátní autobusovou dopravu hodnotu jízdného v závislosti na kilometrové vzdálenosti (v praxi bude přihlíženo k hodnotám doporučeným pro tyto účely Ministerstvem financí). Součinem nejkratší vzdálenosti přepravy a hodnoty jízdného bude zjištěna dlouhodobě platná hodnota jízdného, která bude vojákovi poskytována vždy, když vykoná přepravu podle zákonem stanovených kritérií.
K bodu 15
Podle nařízení vlády č. 62/1994 Sb., o poskytování náhrad některých výdajů zaměstnancům rozpočtových a příspěvkových organizací s pravidelným pracovištěm v zahraničí, ve znění pozdějších předpisů, se náhrada zvýšených životních nákladů (dále jen „NZŽN“) zjišťuje součinem
a) stanoveného platu zaměstnance,
b) přepočítací relace, která odráží hodnotu Kč vůči měně země, ve které má zaměstnanec stanovené pravidelné místo výkonu služby v zahraničí a
c) procentního základu, který zohledňuje podmínky zahraničního pracoviště a rozsah zabezpečení zaměstnance (rozsah poplatků spojených s ubytováním nebo bydlením, doprava do zaměstnání a jiné nezbytné výdaje).
Podle stanoviska Ministerstva práce a sociálních věcí má být tento procentní základ shodný u zaměstnanců, jejichž podmínky vyslání do zahraničí a rozsah jejich zabezpečení jsou obdobné.
Zavedením nového systému odměňování však při shodné výši procentního základu dochází k nerovnému postavení vojáků v různých hodnostech. To v praxi znamená, že při shodném procentním základu nastaveném pro účelnou náhradu výdajů u nejvyšších hodností se vojáci v nejnižších hodnostech dostávají do existenčních problémů a naopak při nastavení procentní částky podle účelných nákladů u nejnižších hodností vojákům ve vyšších hodnostech náleží náhrada neúměrně vysoká proti reálným nákladům. Uvedené skutečnosti lez ilustrovat na příkladu náležející náhrady pro pracoviště v Belgii při určení jednotného procentního základu:
Hodnost Služební tarif NZŽN 18 %
NZŽN 28 %
Svobodník 20 290
1 589 € 2 472 €
Desátník 21 440
1 679 € 2 612 €
Četař 22 710
1 779 € 2 767 €
Rotný 26 490
2 075 € 3 227 €
Rotmistr 28 370
2 222 € 3 456 €
Nadrotmistr 30 270
2 371 € 3 688 €
Praporčík 32 370
2 535 € 3 943 €
Nadpraporčík 34 660
2 714 € 4 222 €
Štábní praporčík 45 190
3 539 € 5 505 €
Poručík 30 470
2 386 € 3 712 €
Nadporučík 34 670
2 715 € 4 224 €
Kapitán 39 930
3 127 € 4 864 €
Major 45 180
3 538 € 5 504 €
Podplukovník 50 430
3 949 € 6 143 €
Plukovník 60 940
4 772 € 7 424 €
Brigádní generál 71 450
5 596 € 8 704 €
Generálmajor 81 950
6 418 € 9 983 €
Generálporučík 92 460
7 241 € 11 264 €
Armádní generál 102 980
8 065 € 12 545 €
Procentní základ ve výši 18 % odpovídá NZŽN u vyšších vojenských hodností, což je srovnatelné s výší náhradu zaměstnanců Ministerstva zahraničních věcí na srovnatelných pozicích. Výše procentního základu ve výši 28 % je nastavena tak, aby odpovídala naopak u vojáků v nejnižších pozicích schopnosti pokrýt nezbytné náklady spojené s vysláním do zahraničí.
Navrhovanou úpravou se proto upravuje oprávnění ministr obrany k určení procentního základu diferencovaně pro jednotlivé hodnosti. Z příkladu vyplývá, že by to mělo být při stávající výši služebních tarifů od 18 % u nejvyšších vojenských hodností až do 28 % u nejnižších vojenských hodností.
K bodu 16
Od 1. července 2015 se pro výši výsluhového příspěvku a odbytného hodnotí zvýšeně pouze doba výkonu služby ve služebním zařazení uvedeném v zákoně o vojácích z povolání. V průběhu zařazení na služební místo s takovou činností však voják musí vykonávat i jiné činnosti na základě nařízení služebního orgánu nebo mu zákon dává právo k nekonání služby v určitých situacích (voják nekoná službu z důvodu čerpání volna náležejícího v souvislosti s výkonem předmětné rizikové služby, řádné a zvláštní dovolené, preventivní a mimořádné rehabilitace, náhradního volna za službu konanou nad základní týdenní dobu služby a volna z důvodu nepřetržitého vojenského výcviku nebo nepřetržitého vojenského nasazení). Nepovažovat tuto dobu za dobu výkonu takové zvláštní služby je nespravedlivé. V tomto smyslu je navrhováno doplnit ustanovení zákona, které takové doby započte pro zvýšený zápočet. Současně se pro účely provedení zápočtu stanoví způsob zohlednění jednotlivých dnů výkonu služby a pro stejné účely je stanoveno, že měsíc je vymezen každými 30 dny, které se sečtou v rámci necelých kalendářních měsíců.
K bodu 17
Protože první zkušenosti s poskytováním stabilizačního příspěvku ukázaly, že jde o poměrně rutinní proces, ve kterém vojáci nevyužívají všechna procesní práva v rámci řízení a naopak požadují rychlejší postup, navrhuje se zjednodušený režim řízení ve věcech služebního poměru v této věci. Veškeré podklady pro přiznání stabilizačního příspěvku jsou služebnímu orgánu známi ze služební činnosti a součinnost vojáka při přípravě rozhodnutí tedy není nutná. Zjednodušený postup personálním rozkazem je tak věcně i procesně odůvodněný.
K bodu 18
Viz odůvodnění k bodu 11 [úprava navrhovaná v § 68i odst. 2 písm. b)].
K čl. II - Účinnost:
Vzhledem k požadavku, aby navrhovaná úprava byla účinná co nejdříve, ale současně také s přihlédnutím k potřebě vytvoření určitého legisvakančního období, se navrhuje účinnost zákona prvním dnem druhého kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení.
V Praze dne 7. listopadu 2016
Předseda vlády:
Mgr. Bohuslav Sobotka v. r.
Ministr obrany:
MgA. Martin Stropnický v. r.