zákon č. 263/2024 Sb.

K části první (Návrh zákona o veřejných kulturních institucích) K § 1 (Předmět úpravy)

Ustanovení § 1 vymezuje věcnou působnost zákona. Uvádí tedy, čeho se zákon o veřejných kulturních institucích týká – stručně charakterizuje hlavní okruhy právní úpravy VKI.

K § 2 (Účel a činnost veřejné kulturní instituce)

Odstavec 1 stanoví, že VKI je právnickou osobou a zřizuje se pro účely poskytování veřejných kulturních služeb a k naplnění konkrétního účelu. Účel je pojat široce s ohledem na skutečnost, že VKI mohou být instituce, které poskytují veřejné kulturní služby nejrůznějšího obsahu a zaměření – od divadel a orchestrů přes kulturní střediska až ke knihovnám, muzeím a dalším typům paměťových institucí. Účel činnosti každé konkrétní VKI pak stanoví s ohledem na její hlavní činnost zřizovací listina. VKI je koncipována jako právnická osoba veřejnoprávní. Subsidiárně bude aplikován občanský zákoník, vůči kterému je tento zákon (který stanoví například pravidla v oblasti majetkoprávní či v oblasti transformace příspěvkových organizací na VKI apod.) speciální normou. Odstavec 2 obecně vymezuje hlavní činnost VKI. Přitom navazuje na definici veřejné kulturní služby zavedené v § 2 zákona č. 203/2006 Sb., o některých druzích podpory kultury a o změně některých souvisejících zákonů. Ustanovení zároveň umožňuje VKI provozovat i vedlejší činnost, ale jen pokud tím není ohrožen výkon hlavní činnosti. Odstavec 3 zavádí povinnost VKI užívat ve svém názvu označení „veřejná kulturní instituce“, popřípadě zkratku „v. k. i.“ a zároveň zakazuje jiným osobám takové označení užívat. Odstavec 4 výslovně uvádí nutnost souladu financování VKI s předpisy upravujícími veřejnou podporu; zde je návaznost na zákon č. 215/2004 Sb., o úpravě některých vztahů v oblasti veřejné podpory a o změně zákona o podpoře výzkumu a vývoje. Pravidelně půjde zejména o předpisy Evropské unie, typicky nařízení Komise (EU) č. 651/2014, kterým se v souladu s články 107 a 108 Smlouvy prohlašují určité kategorie podpory za slučitelné s vnitřním trhem.

K § 3 (Zřízení veřejné kulturní instituce)

Odstavec 1 je taxativním výčtem možných zřizovatelů VKI. Jde o Českou republiku a územní samosprávné celky, tj. kraje a obce, čímž je zdůrazněno zásadní napojení VKI na veřejné rozpočty. Ke zřízení VKI Českou republiku bude zapotřebí předchozího souhlasu vlády a za Českou republiku jako zřizovatele VKI bude jednat, resp. plnit funkci zřizovatele ministerstvo, které vláda určí. Jiný subjekt nebude moci zřídit VKI, ani se jejího zřízení účastnit. Nezavádí se jakákoli povinnost zřizovat VKI. Smyslem je pouze doplnit spektrum právnických osob, jež poskytují či mohou poskytovat veřejné kulturní služby – půjde tedy o alternativu k příspěvkovým organizacím, obecně prospěšným společnostem apod. Bude vždy na obci či kraji, aby se v rámci ústavně zaručeného práva na územní samosprávu rozhodly, zda využijí možnost zřídit VKI, případně možnost provést transformaci jimi zřízených příspěvkových organizací do VKI. Česká republika nebude moci být spoluzřizovatelem VKI, tedy VKI nebude moci být spoluzřízena státem a územním samosprávným celkem. Odstavec 2 stanoví minimální rozsah nezbytných náležitostí zřizovací listiny VKI. Vztah mezi VKI a jejím zřizovatelem bude stanoven jako volnější oproti vztahu mezi zřizovatelem příspěvkové organizace a touto organizací. Pro případ, že VKI bude zřízena několika územními samosprávnými celky, se stanoví další náležitosti pro úpravu vzájemných vztahů jednotlivých zřizovatelů a zavádí se základ právního vztahu mezi územními samosprávnými celky, které jsou, resp. budou, spoluzřizovateli VKI. Jde tedy o základní dokument, v němž budoucí spoluzřizovatelé, dohodnou-li se na tom, že spoluzřídí VKI, vymezí základní principy jejího fungování včetně způsobu financování – tak, aby VKI mohla efektivně, na náležité úrovni a s respektem k principu hospodárnosti, v rámci své činnosti poskytovat veřejné kulturní služby. Předpokládá se tedy, že v případě spoluzřízení VKI si zřizovatelé v zájmu právní jistoty a předcházení sporům otázky spojené se spoluzřízením upraví ve zřizovací listině. Návrh zavádí institut vkládaného majetku (který bude moci využít kterýkoli zřizovatel VKI) a institut svěřeného majetku (který se týká pouze obcí a krajů, nikoli státu). Stát tedy bude moci pouze majetek vkládat, zatímco územní samosprávný celek bude moci využít obou institutů, ať už zvlášť či v kombinaci. Vklad ani svěření majetku nejsou ovšem chápány jako majetková účast zřizovatele. Odstavec 3 umožňuje, aby působnost dozorčí rady nebo revizora vykonávala správní rada, což může být praktické zejména pro menší VKI. Současně se stanoví, že zřizovací listina může zřídit i další orgány VKI, včetně podrobností o jejich fungování. Odstavec 4 umožňuje zřizovateli po vzniku VKI provádět ve zřizovací listině změny a stanoví, za jakých podmínek tak lze učinit. Pro přehlednost a vstřícnost zejména vůči třetím osobám se stanoví povinnost zřizovatele vyhotovit úplné znění zřizovací listiny při každé její změně a zároveň toto úplné znění uložit do sbírky listin rejstříku veřejných kulturních institucí vedeného Ministerstvem kultury.

K § 4 (Vznik veřejné kulturní instituce)

VKI vzniká dnem, kdy byla zapsána do rejstříku veřejných kulturních institucí vedeného Ministerstvem kultury, přičemž v návrhu na zápis určí den, kdy má být zápis proveden, zřizovatel VKI. Rejstříku bude svědčit princip formální i materiální publicity.

K § 5 (skupinový nadpis Zvláštní ustanovení o přeměně veřejné kulturní instituce)

Odstavec 1 stanoví, že k přeměně VKI může dojít buď rozdělením, nebo fúzí, a to tak, že osobami zúčastněnými na přeměně a nástupnickými osobami mohou být pouze VKI. Opět zde platí pravidlo, že Česká republika nemůže spoluzřizovat VKI; z toho vyplývá, že dochází-li k přeměně, jíž se účastní VKI zřízená Českou republikou, mohou být zúčastněnými osobami na přeměně a nástupnickými osobami zase pouze VKI zřízené Českou republikou. Fúze a rozdělení se budou považovat za převod činnosti zaměstnavatele podle zákoníku práce (§ 338 odst. 2), což není třeba výslovně uvádět. Odstavec 2 stanoví podmínku pro zřizovatele všech VKI zúčastněných na fúzi, projednat přeměnu VKI s příslušnou správní radou i dozorčí radou (pokud byla zřízena). Povinnost projednání se vztahuje i na rozdělení VKI. Z důvodů ochrany veřejných financí se stanoví pravidlo pro případ, že VKI vstoupí do procesu přeměny v období od podání žádosti o poskytnutí dotace z veřejných prostředků a následně dotaci (či návratnou finanční výpomoc čerpá). V rozhodnutí o přeměně bude vždy nutno stanovit právní nástupnictví, tedy na kterou nástupnickou VKI přecházejí práva a povinnosti související s poskytnutím finančních prostředků (odstavec 3). Pro přeměnu VKI se subsidiárně použijí příslušná ustanovení občanského zákoníku.

K § 6

Odstavec 1 stanoví obecné podmínky rozhodnutí o přeměně VKI týkající se zejména zřizovatelů všech zúčastněných VKI a příslušných zřizovacích listin. V rozhodnutí o přeměně budou označeni všichni zřizovatelé, ať současní, či budoucí. U stávajících zřizovatelů nejde o smysl konstitutivní, ale o jejich přesnou identifikaci. Může nastat situace, kdy v důsledku přeměny vznikne nová VKI a ta bude mít zřizovatele odlišného od zřizovatelů VKI, jež se účastní přeměny. Zde bude mít rozhodnutí konstitutivní prvek. V rozhodnutí budou také určeny VKI, jichž se přeměna bude týkat, v zájmu určitosti rozhodnutí. Nebylo by dobře možné (z hlediska právní jistoty všech zúčastněných), aby byli určeni pouze zřizovatelé a nikoli jednotlivé VKI. Odstavec 2 upravuje problematiku ručení nástupnické či rozdělované VKI za dluhy. Bude stanovena prekluzivní šestiměsíční lhůta pro přihlášení pohledávek ze strany věřitelů. Odstavec 3 upravuje standardním způsobem ručení za dluhy zanikající VKI. Primární bude akt zřizovatele, v němž bude řešena odpovědnost jednotlivých nástupnických VKI. Pokud nebude dané téma řešit příslušný akt, pak se uplatní obecná solidární odpovědnost. Odstavec 4 umožňuje určit, co z majetku, práv a povinností VKI zanikající přeměnou přechází na zřizovatele. Ten ponese vůči věřitelům povinnost ručení, jejíž rozsah bude formulován v příslušném aktu – v zájmu informování věřitelů a jejich ochrany. Odstavec 5 určuje, že přeměna VKI je účinná ode dne jejího zápisu do rejstříku veřejných kulturních institucí.

K § 7 (Zvláštní ustanovení o zrušení veřejné kulturní instituce s likvidací)

Ustanovení odstavce 1 umožňuje zřizovateli VKI zrušit s likvidací, avšak musí tento krok předem projednat se správní radou i dozorčí radou (pokud byla zřízena). Půjde pouze o projednání, není vyžadován souhlas uvedených orgánů k tomuto rozhodnutí zřizovatele. Odstavec 2 ve svém důsledku podtrhuje význam postavení zřizovatele VKI po celou dobu existence VKI, a to i tím, že právě zřizovatel povolává likvidátora VKI. Smyslem ustanovení odstavce 3 je především ochrana vymezené části majetku, který zřizovatel do VKI vložil (tzv. „chráněný majetek“). Chráněným majetkem jsou ze zákona (§ 34 odst. 2) vždy kulturní památky, sbírky muzejní povahy a knihovní fondy, zde zákon navazuje na obecnou povinnost ochrany a zajištění přístupu ke kulturnímu bohatství (čl. 34 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). Lze připomenout různé právní předpisy, které zavádějí – v návaznosti na veřejné zájmy v nich vyjádřené – zvláštní právní ochranu ve vztahu k věcem, souborům věcí či stavbám. Lze zmínit typicky zákon č. 20/1987 Sb. upravující ochranu kulturních památek, nebo zákon č. 257/2001 Sb., který upravuje ochranu knihovních fondů. V obou namátkou uvedených případech jde o ochranu in rem, nikoli in personam – věc či stavba požívá právní ochrany v zákonných parametrech bez ohledu na to, kdo je jejím vlastníkem. Dále může zřizovatel ve zřizovací listině vymezit další chráněný majetek. Takový majetek se může stát součástí likvidační podstaty jen v případě, že s tím zřizovatel, který do VKI tento majetek vložil, vysloví souhlas. Jinak nemůže být chráněný majetek, na rozdíl od ostatního majetku VKI, zpeněžen za účelem vyrovnání dluhů VKI. Chráněný majetek naopak přechází zpět na zřizovatele, resp. je s ním nakládáno v souladu s ustanovením odstavce 5. Přiměřeně se použijí občanskoprávní ustanovení o skončení správy cizího majetku. V odstavci 4 je především vyjádřen zájem na tom, aby likvidační zůstatek mohl nadále sloužit pro poskytování veřejných kulturních služeb. Proto má primárně přejít na jinou VKI, kterou založil stejný zřizovatel (nebude tedy možná propustnost mezi jednotlivými zřizovateli) a až v případě, že tento postup není možný, přechází likvidační zůstatek na zřizovatele. Ustanovení neřeší rozdělení likvidačního zůstatku mezi jednotlivé zřizovatele, toto téma musí obecně řešit zřizovací listina. V případech, kdy bude součástí likvidačního zůstatku věc zapsaná do veřejného seznamu, zejména nemovitá věc evidovaná v katastru nemovitostí, je potřebné stanovit, na základě jaké listiny bude zápis do veřejného seznamu proveden. V odstavci 5 se stanoví pravidla pro zacházení s chráněným majetkem. Chráněný majetek bude zpravidla hodnotný majetek s mnohdy nemalým významem pro kulturní dědictví. Účelem je zajistit, aby chráněný majetek sloužil i nadále pro potřeby poskytování veřejných kulturních služeb. Proto má z likvidované VKI primárně přejít na jinou VKI, kterou zřídil stejný zřizovatel (nebude tedy možná propustnost mezi jednotlivými zřizovateli) a až v případě, že tento postup není možný, přechází chráněný majetek na zřizovatele, který jej do likvidované VKI vložil. V případech, kdy bude chráněným majetkem věc zapsaná do veřejného seznamu, zejména nemovitá věc evidovaná v katastru nemovitostí, je namístě stanovit, na základě jaké listiny bude zápis do veřejného seznamu proveden. Odstavec 6 je výčtem případů, kdy soud zruší VKI s likvidací - ať už na návrh osoby, která na tom má právní zájem, nebo i bez návrhu. Důvody pro zrušení VKI spočívají obecně řečeno především v nečinnosti orgánů VKI, dalšími důvody jsou nečinnost samotné VKI nebo nakládání s příjmy v rozporu se zákonem. Soud (a nejeví se jako potřebné stanovit zvláštní příslušnost v soudní soustavě) před zrušením VKI ji vyzve (obdobně jako je tomu v případě rušení spolku podle § 268 občanského zákoníku, resp. rušení právnické osoby podle § 172 občanského zákoníku v kontextu s § 377 občanského zákoníku) k provedení nápravy zjištěných nedostatků.

K § 8 (Postavení zřizovatele)

Odstavec 1 stanoví, že vedle práv rozhodovat o otázkách týkajících se VKI, která zřizovateli VKI vyplývají přímo ze zákona, mohou být další oprávnění zřizovatele vymezena ve zřizovací listině. Subsidiárně se uplatní občanský zákoník (jde v principu o obdobnou konstrukci, jako zavádí například zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve vztahu k zákonu č. 500/2004 Sb., správní řád). Odstavec 2 řeší případ, který v aplikační praxi pravděpodobně nastane jen výjimečně, a to zánik zřizovatele VKI. Lze si reálně představit sloučení obcí nebo připojení obce k jiné obci, jak to umožňuje § 19 zákona č. 128/2000 Sb. Je možné, aby došlo v rámci ústavního pořádku České republiky k úpravám v oblasti krajů (dle čl. 100 odst. 3 Ústavy České republiky), to je ovšem spíše kabinetní. Vždy ovšem bude existovat právní nástupce, na něhož zřizovatelská práva a povinnosti k VKI přejdou.

K § 9 (Financování veřejné kulturní instituce)

V odstavci 1 se zavádí institut finančního plánu, na základě něhož je činnost VKI financována ze strany jejího zřizovatele. V souladu s ustanovením § 3 odst. 3 vymezí zřizovatel VKI ve zřizovací listině období, na něž je finanční plán schvalován. Návrh finančního plánu předkládá zřizovateli ke schválení ředitel VKI jako její statutární orgán, a to po projednání se správní radou VKI. Z finančního plánu musí vyplývat výdaje a příjmy související s hlavní a vedlejší činností v příslušném členění. Finanční plán také může stanovit podmínky týkající se zřizovatele a VKI i její činnosti, například splátkový kalendář, upřednostnění určitých služeb apod. Předpokládá se, že mezi zřizovatelem a jím založenou VKI vznikne smluvní vztah, jehož obsahem bude závazek zřizovatele či zřizovatelů financovat činnost VKI po plánovací období. Základní povinné náležitosti této smlouvy jsou stanoveny v odstavci 2. Patří mezi ně i způsob vyúčtování prostředků, které zřizovatel „své“ VKI poskytl, a pravidla pro provádění kontroly prováděné zřizovatelem [zde návrh navazuje na právní předpisy upravující finanční kontrolu, zejména zákon č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů (zákon o finanční kontrole) – vždy půjde o nakládání s veřejnými prostředky]. Smlouva bude moci mít různou povahu. Bude se moci jednat o smlouvu soukromoprávní, například o inominátní smlouvu podle § 1746 odst. 2 občanského zákoníku, bude se však moci jednat i o dohodu o poskytnutí dotace, pokud například bude mít zřizovatel program podle § 10c zákona č. 250/2000 Sb. Tím není vyloučena možnost „individuálního“ poskytnutí dotace. Z hlediska komunitárního práva se mohou uplatnit různé modely. Může se především uplatnit bloková výjimka (čl. 53 odst. 2 nařízení EK č. 651/2014). Může se rovněž uplatnit institut kompenzace za služby obecného hospodářského zájmu, což ovšem v oblasti kultury může být poněkud problematické - je například otázka, zda se vždy podaří naplnit kritéria stanovená v rozsudku Altmark (C-208/00). Může se rovněž uplatnit režim de minimis. V případě knihoven evidovaných Ministerstvem kultury se pak o veřejnou podporu vůbec nebude jednat, což vyplývá z rozhodnutí Evropské komise C(2013) 1893 final ze dne 16. 4. 2013. V odstavci 3 je stanovena maximální délka plánovacího období, a to jako čtyřletá. Bude se vztahovat ke všem zřizovatelům, přičemž zřizovatelé budou moci stanovit plánovací období kratší. To bude praktické například pro VKI, jejichž zřizovatelem bude stát (u těchto VKI se uplatní principy státního rozpočtu, především to, že státní rozpočet je tvořen na kalendářní rok, k čemuž přistupuje dvouletý střednědobý výhled, jak to předepisuje § 4 a násl. zákona č. 218/2000 Sb.). U VKI zřízených či spoluzřízených územními samosprávnými celky se bude moci uplatnit čtyřleté plánovací období. Stanoví se povinnost ředitele VKI předložit návrh finančního plánu zřizovateli alespoň 9 měsíců před skončením předchozího plánovacího období tak, aby mohla být pokud možno zajištěna kontinuita financování činnosti VKI. Zde bude na VKI, aby plně uplatnila zásadu „vigilantibus iura scripta sunt“. V souvislosti s uvedeným účelem je stanovena i povinnost zřizovatele schválit finanční plán do určitého termínu; tato lhůta je lhůtou pořádkovou. Pokud nebude moci zřizovatel splnit finanční plán, který dříve schválil, například v návaznosti na mimořádné potřeby vzniklé zřizovateli (obci či kraji) na vázání rozpočtových prostředků v souvislosti s odstraňováním následků živelní pohromy (ve smyslu zákona č. 240/2000 Sb.), pak bude postupovat podle § 7 zákona a VKI zruší. V odstavci 4 jsou stanovena pravidla pro případ, že zřizovatel z jakýchkoli důvodů finanční plán neschválí. I v takovém případě je nutno zajistit financování činnosti VKI. Může ovšem nastat situace, že veřejný zájem na poskytování veřejných kulturních služeb bude muset ustoupit jinému veřejnému zájmu, např. zájmu na ochraně veřejného zdraví nebo na nápravě škod způsobených zásahem vyšší moci (např. je nutno obnovit most poškozený povodní); na tuto situaci musí zákon pamatovat a zavádí možnost zřizovatele zrušit VKI. Zápisu VKI do veřejného rejstříku bude podle odstavce 5 předcházet schválení finančního plánu zřizovatelem; vzhledem k tomu, že půjde o budoucí (dosud nevzniklou) VKI, je třeba, aby finanční plán vznikl ještě před tím, než VKI skutečně vznikne. Bez finančního plánu nemůže VKI reálně plnit své úkoly. Vzhledem ke způsobu financování VKI ze strany jejího zřizovatele či spoluzřizovatelů, kteří jsou coby stát, kraj či obec vždy veřejným zadavatelem podle § 4 odst. 1 písm. a) a d)

zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, bude VKI také veřejným zadavatelem, a to podle § 4 odst. 1 písm. e) tohoto zákona.

K § 10 (Spolupráce při financování veřejné kulturní instituce)

Jedním ze základních cílů zákona je zajištění toho, aby VKI byla průběžně financována z více veřejných zdrojů, primárně ze zdrojů státu, krajů a obcí. K naplnění tohoto účelu se v odstavci 1 zavádí explicitně možnost státu uzavřít smlouvu s VKI, které jsou zřízeny alespoň dvěma územními samosprávnými celky. Základ pro uzavření této smlouvy dává § 17 zákona č. 218/2000 Sb.; smlouva bude moci být uzavřena maximálně na dobu tří let, což odpovídá tomu, že státní rozpočet je sestavován na kalendářní rok a na další dva roky je sestavován střednědobý výhled. Předmětem smlouvy bude poskytnutí prostředků na hlavní (nikoli vedlejší) činnost VKI. Zákon stanoví, v návaznosti na § 17 zákona č. 218/2000 Sb., minimální povinné náležitosti smlouvy; stát bude také moci stanovit, zda poskytne prostředky na hlavní činnost jako takovou nebo pouze na některé segmenty hlavní činnosti VKI vymezené ve zřizovací listině. Výhodou zde je možnost smluvního závazku na maximálně tři roky, což běžné dotační řízení zpravidla neumožňuje (s určitými výjimkami). Rozhodnutí o poskytnutí dotace ze státního rozpočtu je vydáváno Ministerstvem kultury jako poskytovatelem vždy na kalendářní rok; to platí i pro jiné poskytovatele, jak je vymezuje zákon č. 218/2000 Sb. Vzhledem k tomu, že jde o prostředky poskytované ze státního rozpočtu, bude ve smlouvě vždy nutno stanovit pravidla pro vyúčtování poskytnuté dotace a rovněž pravidla pro kontrolu toho, jak příjemce (VKI) poskytnuté prostředky čerpal (po stránce věcné, právní i finanční). Na smlouvu a následky jejího porušení se použijí ustanovení zákona č. 218/2000 Sb. vyjma těch, která se týkají výlučně rozhodnutí a procesu jejich vydávání. Ve smlouvě o poskytnutí dotace na hlavní činnost VKI bude možné, aby poskytovatel sjednal s VKI pravidla pro vyúčtování dotace a pro předložení případných podkladů nezbytných pro kontrolu, jak byla dotace použita, vždy však na základě vyhlášky č. 367/2015 Sb., o zásadách a lhůtách finančního vypořádání vztahů se státním rozpočtem, státními finančními aktivy a Národním fondem (vyhláška o finančním vypořádání). Poskytovatel tedy bude moci smluvně sjednat určité náležitosti vypořádání dotace, pokud to uzná za potřebné, nad rámec uvedené vyhlášky. Není samozřejmě vyloučena možnost poskytnutí dotace ze státního rozpočtu na základě výzvy vyhlášené podle § 14j zákona č. 218/2000 Sb. jakékoli VKI; taková dotace bude poskytnuta na kalendářní rok, a to na základě rozhodnutí podle § 14 odst. 4 zákona č. 218/2000 Sb. Odstavec 2 je rovněž normou, která má za účel naplnit jeden ze základních cílů nové právní úpravy, tedy vytvořit efektivní právní rámec pro spolufinancování činnosti VKI ze strany různých poskytovatelů, resp. různých veřejných rozpočtů. Ustanovení plně respektuje právo na územní samosprávu a navazuje na § 10a a násl. zákona č. 250/2000 Sb.; pokud jde o náležitosti veřejnoprávní smlouvy, bude samozřejmě nutné respektovat § 10a odst. 5 zákona č. 250/2000 Sb.; nad rámec tohoto ustanovení se stanoví smluvní náležitosti týkající se kontroly použití poskytnutých prostředků. Zároveň je zavedena možnost, aby obec či kraj, které poskytují dotace, měly zastoupení v orgánech VKI, což se z hlediska zacházení s finančními prostředky obcí a krajů jeví jako žádoucí. V dohodě o poskytnutí dotace může být stanoveno, v kterém z orgánů bude členem zástupce poskytovatele a jaká bude mít práva. V odstavcích 3 a 4 jsou stanovena základní kritéria k tomu, aby byla smlouva uzavřena. Zde zákon navazuje na zásadu efektivity a účelnosti nakládání s prostředky státního rozpočtu, jak ji zavádí např. § 45 odst. 2 zákona č. 218/2000 Sb. nebo § 14 zákona č. 219/2000 Sb. Pokud jde o prostředky obcí a krajů, lze odkázat na předpisy upravující nakládání s jejich majetkem - § 38 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., § 17 odst. 1 zákona č. 129/2000 Sb., § 35 odst. 1 zákona č. 131/2000 Sb. V odstavci 4 jsou stanoveny základní podmínky k tomu, aby poskytovatel mohl dotaci konkrétní VKI poskytnout. Poskytovatel bude tedy posuzovat, na jaké úrovni a v jaké kvalitě daná VKI poskytuje veřejné kulturní služby, což zahrnuje i jejich dostupnost (například pro osoby zdravotně postižené). Dále bude poskytovatel posuzovat, s ohledem na zásadu efektivity výše zmíněnou, přiměřenost nákladů vynakládaných na činnost VKI. Rovněž bude úkolem poskytovatele dotace posoudit, jak VKI poskytovala veřejné kulturní služby dříve, v předchozích letech, a rovněž vybavenost VKI, které hodlá poskytnout dotaci. Vybaveností se rozumí to, že VKI disponuje náležitým personálním i materiálním substrátem, tedy že má dostatečné věcné zázemí a náležité vybavení po stránce personální.

K § 11 (skupinový nadpis Ředitel)

Struktura orgánů VKI umožní, v porovnání s příspěvkovými organizacemi, efektivnější řízení VKI, kontrolu její činnosti včetně hospodaření; rovněž umožní zapojení odborné veřejnosti, což může přispět ke zvýšení kvality poskytovaných veřejných kulturních služeb. K odstavcům 1 až 3: Statutárním orgánem VKI je ředitel; VKI nebude mít kolektivní statutární orgán, to se jeví jako nepraktické. Princip je zaveden tak, že ředitel bude rozhodovat o všech záležitostech VKI, vyjma těch, které jsou svěřeny jiným orgánům VKI nebo které vykonává zřizovatel. Ředitel bude především zajišťovat běžný chod VKI. Zavádí se neslučitelnost funkcí: ředitel nesmí být členem správní rady ani dozorčí rady VKI, aby nemohlo dojít k případnému střetu zájmů. V odstavci 4 jsou zavedeny základní požadavky, které musí splňovat fyzická osoba, aby se mohla stát ředitelem VKI. Stanoví se samozřejmá podmínka plné svéprávnosti. Ve zřizovací listině VKI bude možné stanovit další předpoklady pro výkon funkce ředitele v zájmu kvality činnosti VKI, například odborná praxe v řízení kulturní instituce či odborná praxe ve vedoucí funkci v takové instituci nebo požadavek vysokoškolského vzdělání. Dále se stanoví požadavek trestní zachovalosti; tu bude uchazeč o funkci ředitele dokládat způsobem stanoveným v odstavci 5. Ředitele volí správní rada VKI, jak to odpovídá obecné úpravě zavedené v občanském zákoníku. V odstavci 6 se stanoví taxativním výčtem důvody pro zánik výkonu funkce. Vedle samozřejmých důvodů, jako je například smrt, je zavedena možnost odvolání; zákon nestanoví důvody, pro které může být ředitel odvolán. Ředitele odvolává správní rada.

K § 12

V zájmu zachování kontinuity činnosti VKI se stanoví v odstavci 1 minimální délka výkonu funkce ředitele VKI, a to na 4 roky v návaznosti na délku plánovacího období. Pokud to zřizovatel (či spoluzřizovatelé) uznají za potřebné vzhledem k povaze činnosti VKI a jejího ředitele, může být stanoveno funkční období delší. Rovněž není vyloučeno opakování funkčního období ředitele. Ředitel je statutárním orgánem VKI a tedy odpovídá za její chod. Proto se v odstavci 2 výslovně stanoví oprávnění ředitele účastnit se zasedání jiných orgánů VKI, i když je toto zasedání koncipováno jako neveřejné. Právním titulem pro výkon funkce ředitele je podle odstavce 3 smlouva o výkonu funkce; ředitel tedy nebude vykonávat svou činnost v pracovněprávním vztahu. Tuto smlouvu za VKI uzavírá pověřený člen správní rady. Ve smlouvě o výkonu funkce musejí být sjednána veškerá plnění, která může ředitel z titulu své funkce od VKI obdržet; poskytnutí jiných plnění se zakazuje. Smlouva o výkonu funkce bude moci být založena na základě zákona o obchodních korporacích, bude se však moci jednat i o inominátní smlouvu podle § 1746 odst. 2 občanského zákoníku; typ smlouvy může primárně určit zřizovatel ve zřizovací listině a návazně správní rada coby vrcholný orgán VKI. Přiměřeně se použijí ustanovení občanského zákoníku o příkazní smlouvě, zároveň je zavedena povinnost ředitele vykonávat svoji funkci vždy s péčí řádného hospodáře.

K § 13 (skupinový nadpis Správní rada)

Správní rada je koncipována jako centrální a v podstatě nejdůležitější orgán VKI. Jejím úkolem je rozhodovat o zásadních strategických otázkách, které se týkají činnosti VKI. Správní rada VKI je tedy fakticky nejvyšším orgánem VKI; jde o kolektivní orgán mající klíčové úkoly v oblasti činnosti VKI. Úkolem správní rady je podle odstavce 1 především dbát na to, aby VKI správně plnila všechny své úkoly, které nese podle zřizovatelských dokumentů; konkrétní úkoly správní rady jsou uvedeny v odstavci 2. Jde především o úkoly v oblasti financování VKI – správní rada projednává finanční plán VKI, každoroční plán úkolů VKI a schvaluje smlouvy o financování, které VKI uzavírá se zřizovatelem. Dále jde o úkoly týkající se vnitřního uspořádání VKI – jde o obdobu § 3 odst. 2 písm. g) zákona č. 203/2006 Sb., a rovněž schvalování vnitřních předpisů, u nichž schválení předepisuje zřizovací listina.

K § 14

Správní rada má nejméně tři členy, což stanoví odstavec 1. Tento minimální počet reflektuje skutečnost, že VKI mohou poskytovat veřejné kulturní služby v různém rozsahu a je nutno pamatovat na rozdíly v jednotlivých druzích veřejných kulturních služeb. Není dobře možné srovnávat služby poskytované velkým divadlem a malou knihovnou (ve smyslu zákona č. 257/2001 Sb.). Zároveň je nutné zohlednit finanční možnosti menších VKI, neboť se primárně předpokládá, že členové správní rady budou za výkon funkce odměňováni. V odstavci 2 se zavádí obecná neslučitelnost funkcí v rámci VKI, a to bez ohledu na to, jaké veřejné kulturní služby poskytuje a v jakém rozsahu. Člen správní rady tedy nesmí být zároveň členem dozorčí rady ani ředitelem téže VKI. Člen správní rady vykonává svou funkci na základě smlouvy o výkonu funkce. Smlouva o výkonu funkce bude moci být uzařena na základě zákona o obchodních korporacích, bude se však moci jednat i o inominátní smlouvu podle § 1746 odst. 2 občanského zákoníku; typ smlouvy může primárně určit zřizovatel ve zřizovací listině. Přiměřeně se použijí ustanovení občanského zákoníku o příkazní smlouvě, zároveň je zavedena povinnost členů správní vykonávat svoji funkci vždy s péčí řádného hospodáře (k tomu § 159 občanského zákoníku). Za VKI tuto smlouvu uzavírá ředitel a tato smlouva přesně stanoví finanční podmínky; pokud tak nestanoví, platí, že člen správní rady vykonává svou funkci bezplatně. I v případě, že člen správní rady vykonává funkci bezplatně, náleží mu náhrada cestovních výdajů (odstavec 3); tuto náhradu může smlouva o výkonu funkce výslovně zakázat.

K § 15

V odstavcích 1 až 5 jsou stanovena základní pravidla pro zasedání správní rady VKI, včetně volby předsedy a místopředsedy správní rady, rovněž se upravuje postup pro případ nepřítomnosti předsedy a místopředsedy. Správní rada VKI bude zasedat alespoň čtyřikrát ročně tak, aby mohla plnit své úkoly na náležité úrovni. Zápis z jednání správní rady VKI bude povinně zveřejňován na internetových stránkách VKI. V zájmu transparentnosti výsledků jednání správní rady bude v zápise uvedeno, jak jednotliví členové správní rady hlasovali u jednotlivých rozhodnutí, resp. o jednotlivých návrzích, které správní rada projednávala; současně budou rozhodnutí správní rady k dispozici jak ostatním orgánům VKI, tak jejímu zřizovateli.

K § 16

Zavádí se pravidla pro jednání správní rady per rollam. V podstatě půjde o dva základní případy, kdy správní rada bude moci přijímat rozhodnutí per rollam. Prvním bude případ, kdy bude z jakýchkoli důvodů nezbytné bezodkladně rozhodnout o určitém právním jednání (například půjde o nabídku s omezenou časovou účinností) a nebude možné svolat správní radu ke standardnímu jednání. Jako druhý případ lze uvést situace, kdy se třeba správní rada nebude moci sejít ve fyzickém slova smyslu například z důvodu epidemické situace. Předseda správní rady rozešle jejím členům potřebné podklady včetně návrhu rozhodnutí a stanoví přiměřenou lhůtu, v níž členové zašlou svá vyjádření. Pro případ, že se člen správní rady ve stanovené lhůtě nevyjádří, zavádí se nevývratná právní domněnka, že se zdržel hlasování.

K § 17

Podle odstavce 1 jmenuje členy správní rady zřizovatel VKI, a to vždy tak, aby mohla správní rada plnit svoji funkci. Jednu třetinu členů přitom jmenuje z řad odborníků, které navrhnou osoby s nominačním právem (k tomu odstavec 4). Do správní rady budou moci být jmenováni zaměstnanci, resp. zástupci zaměstnanců VKI; to bude řešit zřizovatel ve zřizovací listině. Dále mohou být do správní rady jmenováni podle odstavce 2 členové na základě smluv o spolupráci při financování VKI podle § 10, čili zástupci poskytovatelů dotací, jestliže je to v příslušné smlouvě o poskytnutí dotace dohodnuto. Na člena správní rady, který byl jmenován podle této smlouvy, se z praktických důvodů nebudou vztahovat ustanovení zákona o celkovém počtu členů správní rady, včetně dělitelnosti třemi, a rovněž ustanovení o rotaci členů. Dojde-li ke změně počtu členů správní rady uvedeného ve zřizovací listině v souvislosti se jmenováním člena správní rady v souladu se smlouvou podle § 10, bude nutno v tomto směru upravit i zřizovací listinu. Předpokládá se, že takový člen bude ve správní radě po dobu konzumace příslušné smlouvy a neuplatní se na něj pravidlo periodické obměny podle odstavce 6. Členové správní rady budou vykonávat svou činnost na základě smlouvy o výkonu funkce, nikoli tedy v pracovněprávním vztahu. Tuto smlouvu bude schvalovat zřizovatel; je však možné ve zřizovací listině stanovit, že tuto schvalovací pravomoc ponese dozorčí rada (pokud je zřízena). Toto schválení je podmínkou platnosti smlouvy o výkonu funkce. Zde je zavedena shodná konstrukce jako v § 44 zákona č. 219/2000 Sb. a účelem je ochrana majetku VKI před nedůvodně vysokými odměnami poskytovanými členům správní rady. V odstavci 3 jsou stanoveny základní požadavky na člena správní rady. Kromě samozřejmého požadavku plné svéprávnosti je požadována trestní zachovalost (shodně jako u ředitele VKI). Další požadavky bude možné stanovit ve zřizovací listině. V odstavci 4 je zaveden, v návaznosti na náležitosti zřizovací listiny, institut osoby s nominačním právem. Jde o právnickou, případně fyzickou osobu působící v oblasti poskytování veřejných kulturních služeb odpovídajících činnosti dané VKI, nebo o osobu působící v oblasti kulturní, vědecké či vzdělávací (například půjde o vysoké školy, může se však jednat též o profesní a odborné organizace nebo i všeobecně uznávané odborníky). Okruh osob s nominačním právem bude stanoven ve zřizovací listině, určí jej tedy zřizovatel. V zájmu transparentnosti uloží zřizovatel seznam osob s nominačním právem do sbírky listin, jež je součástí rejstříku veřejných kulturních institucí vedeného Ministerstvem kultury. Hlavním účelem je zajistit to, aby VKI poskytovala veřejné kulturní služby v náležité kvalitě, a to s kvalifikovanou účastí odborné veřejnosti a v institucionalizované rovině. Zavedení tohoto odborného prvku rovněž může přispět k odpolitizování VKI (což je téma, které je předmětem kritiky ve vztahu k příspěvkovým organizacím). Odstavec 5 předepisuje proceduru ke jmenování členem správní rady ve vztahu k pravomoci osoby s nominačním právem. Zřizovatel bude komunikovat s osobami s nominačním právem, přičemž oznámí svůj záměr jmenovat, v návaznosti na zřizovací listinu VKI, s náležitým předstihem. Osoba s nominačním právem bude moci do 30 kalendářních dnů zaslat listinu kandidátů; počet kandidátů není omezen a zřizovatel nebude moci jmenovat člena správní rady před uplynutím této lhůty. Stanoví se, v zájmu předcházení možným průtahům při ustavování správní rady, že k opožděným návrhům osoby s nominačním právem nebude zřizovatel přihlížet; shodnou konstrukci zavádí např. zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon).

V odstavci 6 se zavádí funkční období členů správní rady, a sice jako šestileté, přičemž není vyloučeno opakování funkčního období. Z tohoto pravidla je zavedena výjimka týkající se prvního funkčního období členů první správní rady nově zřízené VKI. Zavádí se princip rotace: každé dva roky se obmění jedna třetina členů správní rady. Tím není dotčena možnost zániku funkce člena správní rady z důvodů zákonem uvedených (např. smrtí). Zřizovací listina však může princip rotace upravit, což může být praktické zejména u menších VKI; pro tento případ zavádí zákon alespoň čtyřleté funkční období. Může nastat situace, kdy správní rada v důsledku nedostatku počtu členů nebude usnášeníschopná. V takovém případě bude na zřizovateli, aby buď urychleně správní radu dojmenoval, anebo aby VKI zrušil, jak to zákon umožňuje.

K § 18

V odstavci 1 jsou taxativním výčtem uvedeny důvody, pro které zaniká členství ve správní radě. Vedle samozřejmých důvodů (např. smrt, ztráta podmínky bezúhonnosti) je možné odstoupení jako právní jednání člena správní rady. Také může zřizovatel člena správní rady VKI odvolat. Jde o subsidiární úpravu k občanskému zákoníku. Základní princip je takový (odstavec 2), že zřizovatel může člena správní rady odvolat pouze v případě, že člen správní rady porušil závažně anebo opakovaně zřizovací listinu VKI nebo její vnitřní předpis, anebo v souvislosti s výkonem své funkce porušil zákon či jiný právní předpis (např. vyhlášku č. 275/2000 Sb. týkající se sbírek muzejní povahy nebo podzákonné právní předpisy upravující činnost knihoven evidovaných podle zákona č. 257/2001 Sb.). Zde návrh využívá pojmosloví jiných právních předpisů (v podstatě shodnou konstrukci zavádí např. § 35 odst. 3 zákona č. 20/1987 Sb.). Není třeba zákonnou úpravou definovat, jaká porušení jsou závažná, to bude na úvaze zřizovatele. Půjde o sui generis diskreční pravomoc zřizovatele, resp. spoluzřizovatelů. Zřizovatel bude případně moci ve zřizovací listině stanovit, jaká porušení povinností pokládá za závažná. Zřizovací listina však může výslovně stanovit, že člena správní rady může zřizovatel odvolat i bez udání důvodu. Pro členy správní rady navržené osobou s nominačním právem nebo poskytovatelem dotace je pro případ jejich odvolání (odstavec 3) zavedeno odchylné pravidlo: zásadně bude vyžadován souhlas osoby, která jej do funkce navrhla (pokud na straně takového člena správní rady nenastala situace podle odstavce 2). V odstavci 4 se stanoví pravidla pro řešení situace, kdy členovi správní rady z jakéhokoli důvodu zanikne jeho mandát. Bude na zřizovateli, aby v zájmu zajištění kontinuity činnosti správní rady a tudíž i VKI co nejdříve jmenoval nového člena, případně podle okolností s využitím osob s nominačním právem, pokud to odpovídá pozici skončivšího člena správní rady. Funkční období dojmenovaného člena časově odpovídá zbývající době člena správní rady, kterého ve funkci nahradil nově jmenovaný člen.

K 19 (skupinový nadpis Dozorčí rada)

Dozorčí rada je podle odstavce 1 kontrolním orgánem VKI; jejím základním úkolem je kontrolovat hospodaření VKI a dohlížet na právní správnost rozhodnutí ředitele a správní rady VKI. Působnost dozorčí rady může vykonávat správní rada, pokud tak stanoví zřizovatel či zřizovatelé ve zřizovací listině (k tomu § 3). Namísto dozorčí rady může mít VKI podle odstavce 2 revizora, pokud půjde například o malou VKI s malým rozsahem poskytování veřejných kulturních služeb (obecní knihovna malé obce). Revizor bude vykonávat působnost dozorčí rady; půjde o fyzickou osobu.

K § 20

Dozorčí rada je podle odstavce 1 kolektivním orgánem, který má nejméně tři členy. Volí si z řad svých členů předsedu a místopředsedu. Jednání dozorčí rady svolává podle odstavce 2 zásadně její předseda; zavádí se nicméně možnost, aby jednání dozorčí rady svolal ze závažných důvodů ředitel VKI nebo i zřizovatel (například pokud vzniknou na straně zřizovatele důvodné pochybnosti o správnosti a efektivnosti hospodaření VKI). Vzhledem k účelu dozorčí rady je její zasedání neveřejné (odstavec 3); mohou se jej však účastnit ředitel VKI, členové správní rady a zástupci zřizovatele. Dozorčí rada se však může usnést, že přizve ke svému zasedání jiné osoby, může se jednat například o zaměstnance VKI. V odstavci 4 se stanoví zvláštní pravidla jednání dozorčí rady. Týkají se případů, že není přítomen ani předseda, ani místopředseda; rovněž pro případ, kdy nastane rovnost hlasů. V obecné rovině se použijí pravidla pro jednání orgánů stanovená v občanském zákoníku. V zájmu transparentnosti je v odstavci 5 předepsáno, že z každého zasedání dozorčí rady se pořizuje zápis a uvádí se, jak jednotliví členové hlasovali v jednotlivých případech. Rovněž v zájmu transparentnosti a možnosti efektivní kontroly VKI například ze strany odborné veřejnosti je stanovena povinnost VKI uveřejňovat na svých internetových stránkách zápisy z jednání dozorčí rady. Pokud bude mít VKI revizora, bude zveřejňovat zápisy, které revizor zpracuje v rámci své činnosti.

K § 21

Podle odstavce 1 jmenuje členy dozorčí rady zřizovatel VKI, a to vždy tak, aby mohla dozorčí rada plnit svoji funkci. Do dozorčí rady budou moci být jmenováni zaměstnanci, resp. zástupci zaměstnanců VKI; to bude řešit zřizovatel ve zřizovací listině. Dále mohou být do dozorčí rady jmenováni zástupci na základě smluv o spolupráci při financování VKI (zástupci poskytovatele dotace – k tomu § 10). Toto pravidlo se z podstaty věci neuplatní u revizora. Členové dozorčí rady (shodně tak revizor) budou vykonávat svou činnost na základě smlouvy o výkonu funkce, kterou bude schvalovat zřizovatel. Dojde-li ke změně počtu členů dozorčí rady uvedeného ve zřizovací listině v souvislosti se jmenováním člena dozorčí rady v souladu se smlouvou podle § 10, bude nutno v tomto směru upravit i zřizovací listinu. Z podstaty věci se tento princip neuplatní u VKI, která má namísto dozorčí rady revizora. V odstavci 2 jsou stanoveny základní požadavky na člena dozorčí rady. Kromě samozřejmého požadavku plné svéprávnosti je požadována trestní zachovalost (shodně jako u členů správní rady VKI). Další požadavky bude možné stanovit ve zřizovací listině. V odstavci 3 se zavádí funkční období členů dozorčí rady, a sice jako čtyřleté. Tato norma je dispozitivní, ve zřizovací listině bude možné zavést funkční období jinak. Na rozdíl od správní rady není zaveden princip rotace, tedy pravidelné obměny určitého počtu členů dozorčí rady. Je vhodné, aby kontrolní orgán, jímž dozorčí rada je, byl personálně stabilní. Členství v dozorčí radě může zaniknout pouze z důvodů uvedených v odstavci 4. Vedle samozřejmých důvodů (např. smrt, ztráta podmínky bezúhonnosti) je možné odstoupení jako právní jednání člena dozorčí rady. Také může zřizovatel člena správní rady VKI odvolat. Může nastat situace, kdy dozorčí rada v důsledku nedostatku počtu členů nebude usnášeníschopná. V takovém případě bude na zřizovateli, aby buď urychleně dozorčí radu dojmenoval, anebo aby VKI zrušil, jak to zákon umožňuje. Pro členy dozorčí rady navržené osobou poskytovatelem dotace je (odstavec 5) zavedeno odchylné pravidlo: zásadně bude vyžadován souhlas osoby, která jej do funkce navrhla. Dozorčí rada je kontrolní orgán VKI. Aby se minimalizovalo riziko střetu zájmů či riziko možné podjatosti, stanoví se v odstavci 6 neslučitelnost funkcí.

K § 22

Členové dozorčí rady budou vykonávat svou činnost na základě smlouvy o výkonu funkce. Tato smlouva o výkonu funkce bude moci být sjednána na základě zákona o obchodních korporacích, bude se však moci jednat i o inominátní smlouvu podle § 1746 odst. 2 občanského zákoníku; typ smlouvy může primárně určit zřizovatel ve zřizovací listině. Přiměřeně se použijí ustanovení občanského zákoníku o příkazní smlouvě, zároveň je zavedena povinnost členů správní vykonávat svoji funkci vždy s péčí řádného hospodáře (k tomu § 159 občanského zákoníku). Za VKI tuto smlouvu uzavírá ředitel a tato smlouva přesně stanoví finanční podmínky; pokud tak nestanoví, platí, že člen dozorčí rady vykonává svou funkci bezplatně. V případě, že člen dozorčí rady vykonává funkci bezplatně, náleží mu náhrada cestovních výdajů; tuto náhradu může smlouva o výkonu funkce výslovně zakázat.

K § 23

V odstavci 1 jsou stanoveny úkoly dozorčí rady jakožto kontrolního orgánu VKI. Výčet je formulován jako taxativní, nicméně zákon připouští, aby byly svěřeny dozorčí radě i úkoly nad rámec tohoto ustanovení, samozřejmě tak, aby nedocházelo k duplicitám s působností jiných orgánů VKI či zřizovatele. Navazující odstavce 2 a 3 upravují pravomoc dozorčí rady ve vztahu k majetkoprávním jednáním VKI. Byla zvolena shodná konstrukce jako podle § 44 zákona č. 219/2000 Sb., totiž že předchozí souhlas je podmínkou platnosti právního jednání VKI, k němuž jej dozorčí rada poskytne. Absence souhlasu zakládá absolutní neplatnost právního jednání. Dozorčí rada je primárně koncipována jako dozorčí orgán, nicméně v určitých případech bude působit i jako orgán výkonný, typicky v oblasti majetkoprávních jednání (v zájmu ochrany veřejného majetku). Kontrolní pravomoc dozorčí rady je promítnuta do odstavce 4. Dozorčí rada může svolat mimořádné zasedání správní rady, a to v zájmu VKI nebo zřizovatele. Může nastat situace, kdy zájmy VKI a zřizovatele nebudou v plném souladu, pak je z podstaty věci nutno upřednostnit zájmy zřizovatele. Dozorčí rada také může navrhnout správní radě odvolání ředitele VKI, například pokud neplní náležitě své povinnosti. Dozorčí rada má také specifickou působnost – její člen zastupuje VKI v případném řízení před orgánem veřejné moci, které VKI vede s členem správní rady nebo ředitelem. Ve sporu, který vede VKI se svým ředitelem (např. o náhradu škody), logicky nemůže jménem VKI jednat ředitel, a to ani v rovině podepsání plné moci advokátovi. Odstavec 5 formuluje základní úkoly dozorčí rady. Jestliže dozorčí rada sezná, že na straně VKI došlo k porušení právních předpisů, soudních či správních rozhodnutí týkajících se VKI, k porušení zřizovací listiny nebo (což je zvlášť vyzdvihnuto, neboť VKI zachází s veřejnými prostředky) k nehospodárnému výkonu činnosti v nejširším slova smyslu, pak je povinna bezodkladně upozornit jak zřizovatele, tak správní radu VKI. Upozornění bude muset být prokazatelné. Jde zde o praktické naplnění kontrolní funkce dozorčí rady v zájmu kvalitního a efektivního výkonu všech činností, které VKI realizuje.

K § 24 (Zákaz konkurence)

V odstavci 1 je stanoven, analogicky k jiným právním předpisům, minimální zákaz konkurence. Osoby vyjmenované v návětí mohou vykonávat určité činnosti pouze ve stanoveném právním režimu, resp. s ingerencí VKI. Tyto osoby nesmějí vykonávat činnost shodnou nebo související s hlavní činností VKI pro žádný jiný subjekt bez příslušného souhlasu, pokud nebudou tuto činnost vykonávat v pracovněprávním nebo autorskoprávním vztahu – v takovém případě se souhlas neuplatní. Dále jde o zprostředkovatelskou činnost ohledně podnikatelské činnosti související s činností VKI, v tomto případě může ovšem zřizovací listina stanovit výluku, to znamená, že připustí oprávnění podle příslušného ustanovení. Konečně se může jednat o případy, kdy například člen dozorčí rady VKI bude moci vykonávat funkci statutárního orgánu jiné VKI se shodným nebo obdobným předmětem činnosti. Bude tedy například možné, aby ředitel veřejné kulturní instituce prováděl umělecký výkon na základě smlouvy o provedení uměleckého výkonu pro jinou osobu, a sice se souhlasem správní rady. Zřizovací listina bude moci tuto pravomoc příslušného jmenujícího orgánu vyloučit. Dále bude možné, aby například člen správní rady VKI vykonával funkci člena dozorčí rady v jiné VKI (typicky z důvodu odbornosti). Následek porušení zákazu konkurence je stanoven v odstavci 2; je zvolena podobná konstrukce jako v § 109 zákona o obchodních korporacích a § 432 občanského zákoníku. Pro uplatnění práv z porušení zákazu konkurence je stanovena v odstavci 3 objektivní tříletá a subjektivní dvanáctiměsíční prekluzivní lhůta. Právo na náhradu škody vzniklé VKI tím není dotčeno.

K § 25

Zákon v odstavci 1 stanoví odlišný majetkoprávní režim pro VKI zřízené územním samosprávným celkem na straně jedné a VKI zřízené státem na straně druhé. VKI zřízené státem budou hospodařit s vlastním majetkem; budou moci být vlastníkem majetku (na rozdíl od státních příspěvkových organizací). Tento vlastní majetek mohou nabýt jednak jako vklad od zřizovatele, jednak v rámci realizace své činnosti. VKI zřízené územním samosprávným celkem budou hospodařit s vlastním majetkem (opět půjde o majetek, který do VKI vložil zřizovatel, a o majetek, který VKI získá při výkonu své činnosti) a rovněž s majetkem, který svěřil zřizovatel dané VKI. Všechny VKI pak budou moci hospodařit i s dalším majetkem, který legálně užívají na základě právního titulu, typicky na základě nájemní smlouvy či smlouvy o pachtu. Jsou stanovena základní pravidla pro nakládání s kladným hospodářským výsledkem, tedy pro případ, kdy rozdíl mezi příjmy a výdaji za rozpočtové období je kladný; jde o příjmy a výdaje, které VKI vzniknou v rámci její činnosti (hlavní či vedlejší). Tento kladný rozdíl bude použit podle odstavce 2 na financování hlavní činnosti. Bude rovněž možné převést nespotřebovanou část kladného hospodářského výsledku do fondů a použít ji kdykoli později, tedy nejen v následujícím účetním období. Jde tu mimo jiné o zamezení tzv. křížového financování, což souvisí například s tím, že VKI bude moci být výzkumnou organizací dle zákona č. 130/2002 Sb.

K § 26 (Rozpočet)

V obecné rovině se stanoví (odstavec 1 a 2), že VKI hospodaří v rámci svého rozpočtu, který musí být sestaven jako vyrovnaný, případně jako přebytkový. Rozpočtovým obdobím je kalendářní rok, pokud není ve zřizovací listině v návaznosti na zákon upravující účetnictví předepsán rok hospodářský. V odstavcích 3 a 4 jsou příkladmým výčtem stanoveny výdaje a příjmy. U příjmů jsou rozlišeny především dotace a příspěvky od zřizovatele a z jiných veřejných rozpočtů, tím je podtržen jeden z účelů zákona, totiž vícezdrojové financování VKI. Veřejnými rozpočty se rozumí zejména rozpočty obcí a krajů, rovněž státní rozpočet, rozpočty státních fondů, případně veřejné rozpočty jiných států nebo Evropské unie. Dále půjde o příjmy z činností, jež VKI realizuje (u hlavní činnosti půjde například o příjmy ze vstupného, u vedlejší činnosti například o příjmy z reklamy), včetně činností majetkových. Příjmem budou též dary přijaté od fyzických či právnických osob a dědictví. Návrh rozpočtu VKI schvaluje podle odstavce 5 správní rada, stejně jako jeho případné změny. Zákon pamatuje také na situaci, že správní rada rozpočet VKI neschválí, z jakýchkoli důvodů. Proto je stanoven překlenovací způsob financování, aby zřizovatel mohl činnost VKI kontinuálně financovat; půjde v podstatě o obdobu rozpočtového provizoria, jak jej zavádí § 9 zákona č. 218/2000 Sb. Maximální výše výdajů, které může VKI vynaložit, je vztažena ke čtvrtletí, s ohledem na povahu činnosti VKI. Zákon pro tento případ pamatuje na možnost vynaložit částku vyšší, než kterou smí VKI v období, kdy nemá schválený rozpočet, použít. Může se tak stát pouze ve třech případech: (1) pokud je zvýšení výdajů vynuceno změnou právních předpisů (např. předpisů v oblasti sociálního zabezpečení), (2) pokud je zvýšení nutné pro odstranění následků zásahu vyšší moci (např. živelní pohromy či epidemie) nebo (3) pokud je zvýšení nutné v důsledku rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci.

K § 27 (skupinový nadpis Fondy veřejné kulturní instituce)

Stanoví se, že VKI povinně vytváří tři fondy, a sice rezervní fond [shodně jako například státní příspěvková organizace podle § 56 odst. 1 písm. a) zákona č. 218/2000 Sb.], fond reprodukce majetku [rovněž shodně jako například státní příspěvková organizace podle § 56 odst. 1 písm. b) zákona č. 218/2000 Sb.] a sociální fond [shodně jako například veřejné výzkumné instituce podle § 23 odst. 1 písm. d) zákona č. 341/2005 Sb.]. Pravidla pro jejich vytváření a použití stanoví i zřizovací listina; správní radě je založena pravomoc upravit podrobnější pravidla pro nakládání s fondy. VKI může mít i další fondy, pokud je tak stanoveno ve zřizovací listině. Může například zřídit fond účelově určených prostředků (obdobně, jako může činit veřejná výzkumná instituce).

K § 28

Odstavec 1 pojednává o rezervním fondu a stanoví jeho zdroje, přičemž připouští jako zdroj i peněžní dary, které dostala VKI. Rezervní fond se vytváří z prostředků z rozdílu příjmů a výdajů VKI, které nebyly převedeny do ostatních fondů ani nebyly použity na financování hlavní nebo vedlejší činnosti VKI. Odstavec 2 určuje zákonnou výši přídělu prostředků pro sociální fond; výše vychází ze zákona o konsolidaci veřejných rozpočtů. Odstavec 3 zavádí zdroje fondu reprodukce majetku, přičemž zavádí i dílčí působnost správní rady.

K § 29

Toto ustanovení zavádí pravidla pro nakládání s prostředky fondů, které VKI povinně vytváří. Odstavec 1 upravuje použití rezervního fondu. Výslovně se umožňuje převod prostředků do sociálního fondu (v rámci péče o zaměstnance) a do fondu reprodukce majetku. Je rovněž zavedena možnost použití rezervního fondu jiným způsobem zakotveným ve zřizovací listině. Odstavec 2 stanoví, že prostředky sociálního fondu mohou být použity výlučně k zabezpečení kulturních, vzdělávacích, sociálních a dalších potřeb zaměstnanců VKI. Na jiný účel nesmějí být použity. Odstavec 3 stanoví taxativním výčtem možnosti použití prostředků z fondu reprodukce majetku.

K § 30 (skupinový nadpis Účetnictví a výroční zpráva)

VKI povede účetnictví podle předpisů upravujících účetnictví a bude důsledně oddělovat výdaje a příjmy spojené s hlavní nebo vedlejší činností; přitom bude oddělovat majetek vlastní a – v případě VKI zřizovaných územními samosprávnými celky – majetek svěřený. Pokud to uzná zřizovatel za potřebné, především s ohledem na rozsah činnosti a majetku VKI, může stanovit ve zřizovací listině, že účetní závěrku ověřuje auditor. To má význam například z hlediska kontroly hospodaření VKI s finančními prostředky.

K § 31

Stanoví se povinnost VKI zpřístupňovat výroční zprávu, a to nejpozději do 6 měsíců od skončení účetního období (odstavec 1). V zájmu transparentnosti a možnosti kontroly hospodaření VKI, například ze strany odborné veřejnosti, bude výroční zpráva publikována dvojím způsobem: bude zveřejněna uložením ve sbírce listin rejstříku veřejných kulturních institucí (odstavec 2) a rovněž bude uveřejněna na internetových stránkách VKI. V odstavci 3 jsou uvedeny základní náležitosti výroční zprávy VKI. Pokud to umožní především časová souvislost, budou moci být náležitostí výroční zprávy mimo jiné údaje podle § 18 zákona č. 106/1999 Sb. a předpisů upravujících vedení účetnictví. V opačném případě bude VKI vydávat všechny zákonem předepsané výroční zprávy samostatně dle stanovených termínů a obsahových požadavků.

K § 32 (Vklady do veřejné kulturní instituce)

Zákon předpokládá, že zřizovatel, resp. zřizovatelé, bude moci vložit do VKI majetek nezbytný k tomu, aby VKI mohla od počátku vzniku realizovat svou hlavní činnost, tedy poskytování veřejných kulturních služeb (odstavec 1). Půjde o právo, nikoli o povinnost zřizovatele, z podstaty věci však lze předpokládat, že zřizovatel do VKI majetek vloží (pokud se neomezí jen na svěření majetku, což ovšem připadá v úvahu jen u VKI zřízených územními samosprávnými celky). Vložený majetek bude přesně identifikován ve zřizovací listině. Vložením majetku dochází ke změně jeho vlastnictví: od zřizovatele (obec, kraj či stát) přechází vlastnické právo na VKI. V odstavci 2 se stanoví podrobnější pravidla k nabytí vlastnického práva k předmětu nepeněžitého vkladu. Obecná zásada je koncipována tak, že VKI nabude vlastnické právo dnem jejího vzniku; není důvod stanovit den pozdější – VKI by měla od počátku být schopna poskytovat veřejné kulturní služby, k čemuž potřebuje majetek. Zároveň je však nutno pamatovat na případy, kdy podmínkou změny vlastníka je zápis do veřejného rejstříku, typicky do katastru nemovitostí podle zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon). V takovém případě nabude VKI vlastnické právo dnem zápisu do katastru nemovitostí. Návrh na zápis podává zřizovatel (§ 21 zákona č. 256/2013 Sb.). Je stanovena povinnost zřizovatele předat VKI vkládaný majetek bezodkladně po jejím vzniku; přičemž o předání a převzetí bude pořízen předávací protokol (odstavec 3) – tak, aby byl majetek přesně určen, neboť jde o nakládání s majetkem, který obec, či kraj nebo stát zcizuje. V odstavci 4 zákon výslovně zavádí možnost zřizovatele vložit do již existující VKI další majetek. Postup bude shodný jako v případě nově zřizované VKI.

K § 33 (skupinový nadpis Vlastní majetek a chráněný majetek)

Vlastní majetek VKI je v podstatě dvojí: majetek, který do VKI vložil zřizovatel, a majetek, který VKI nabyla při své činnosti (včetně peněžních prostředků). Může jít i o majetek, který VKI získala od zřizovatele například na základě kupní smlouvy (například kraj prodá VKI nákladní automobil, který již nepotřebuje, avšak VKI jej může využít). Výčet je demonstrativní.

K § 34

Toto ustanovení stanoví základní pravidla pro zacházení s majetkem, který vlastní. Jde o majetek, který do VKI vložil zřizovatel, a o majetek, který VKI nabyla jinak. V rámci ochrany veřejných prostředků se stanoví pravidlo pro zcizování majetku – majetek bude možné úplatně zcizit pouze za cenu v daném místě a čase obvyklou. Dále se omezuje možnost bezúplatného zcizení majetku pouze na případy, kdy je na takovém zcizení veřejný zájem (odstavec 1). Zavádí se (obdobně jako je tomu v zákoně č. 219/2000 Sb.) pravidla pro přenechání majetku na dobu určitou do užívání jiného subjektu (odstavce 2 až 4). Jde o v podstatě institut dočasné nepotřebnosti. Dočasné užívání bude zásadně úplatné (typicky na základě nájemní smlouvy nebo smlouvy o pachtu), avšak bude možné jej sjednat i jako bezúplatné, a to pro zákonem taxativně stanovené účely. Zároveň bude časově omezeno na dobu 8 let s možností prodloužení, pokud je zachována dočasná nepotřebnost. Výjimky z uvedených pravidel bude moci povolit (odstavec 5) zřizovatel.

K § 35

Zde zákon stanoví pravidla pro zřízení služebnosti ve vztahu k majetku VKI. Základním pravidlem je (odstavec 1), že služebnost může VKI sjednat výlučně za úplatu a v takovém rozsahu, aby její existence nebránila VKI v poskytování veřejných kulturních služeb, pro něž byla zřízena. Stanoví se schvalovací pravomoc zřizovatele, která se neuplatní v případech vymezených taxativním výčtem v odstavci 2 věty první. Tento odstavec zároveň pamatuje na případy, kdy o zřízení služebnosti rozhodne soud anebo kdy zřízení služebnosti vychází z jiných právních předpisů (např. zákon č. 458/2000 Sb. nebo zákon č. 266/1994 Sb.). V těchto případech není souhlasu zřizovatele třeba, neboť by byl nadbytečný. Absence souhlasu zřizovatele nemůže například prolomit zřízení služebnosti přímo na základě zákona nebo na základě rozhodnutí soudu.

K § 36

Zde je zavedena zvláštní kategorie vlastního majetku VKI, a sice majetek chráněný. Půjde o majetek (odstavec 1), který zřizovatel vložil do VKI, tedy převedl vlastnické právo na VKI; nepůjde tedy o svěřený majetek – ten zůstává ve vlastnictví zřizovatele. Chráněný majetek bude mít zvláštní režim pro případ, že by jej VKI zamýšlela zcizit, zatížit, dát do užívání nebo požívání. Základní princip je takový, že VKI nesmí chráněný majetek zcizit ani zatížit nebo dát do užívání či požívání; zřizovatel však, s ohledem například na předmět činnosti VKI, může toto pravidlo zmírnit a takové nakládání svým předchozím souhlasem připustit. Bez tohoto souhlasu bude příslušné právní jednání neplatné (odstavec 2). Jde o obdobnou konstrukci jako v § 44 zákona č. 219/2000 Sb., zavádí se neplatnost absolutní. Chráněný majetek není v případě konkursu součástí majetkové podstaty VKI coby dlužníka, je vyloučen z výkonu rozhodnutí, bude však možné, aby byl objektem trestu propadnutí věci, případně objektem zabrání věci. Možný trestněprávní aspekt tak nebude dotčen. Bude na zřizovateli, jak a zda vymezí ve zřizovací listině chráněný majetek (může jít například o nemovitosti či zvláštní technické vybavení), vždy musí být splněna podmínka nezbytnosti tohoto majetku pro činnost VKI. Půjde-li o chráněný majetek, který se eviduje v katastru nemovitostí (odstavec 3), předpokládá se kontrolní činnost katastrálního úřadu, neboť neplatnost právních jednání ve vztahu k chráněnému majetku bez souhlasu zřizovatele je konstruována jako absolutní. Skutečnost, že určitá nemovitost je chráněným majetkem, zřizovatel VKI oznámí při jejím zřízení katastrálnímu úřadu, který o této skutečnosti vyznačí do katastru poznámku. Pokud se nemovitost stane chráněným majetkem později, tedy během doby, kdy ji VKI vlastní, ponese oznamovací povinnost VKI (protože například zřizovatel se vůbec nemusí dozvědět, že nemovitost, již do VKI vložil, se stala kulturní památkou – není jakožto subjekt od VKI odlišný zpravidla účastníkem řízení podle § 3 zákona č. 20/1987 Sb.). Bez ohledu na to se v zákoně výslovně stanoví v zájmu ochrany kulturního bohatství, že kulturní památky (dle zákona č. 20/1987 Sb. o státní památkové péči), sbírky muzejní povahy (dle zákona č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů) a knihovní fondy [dle zákona č. 257/2001 Sb., o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb (knihovní zákon)], jsou chráněným majetkem – odstavec 1 in fine. Právní režim kulturních památek, sbírek muzejní povahy a jednotlivých sbírkových předmětů se nikterak nemění, zejména není nijak umenšena jejich ochrana podle zvláštních právních předpisů. Nutno zdůraznit, že se bude stále jednat o majetek, který bude buď svěřený (a pak zůstává ve vlastnictví obce či kraje, a zde není změna oproti příspěvkovým organizacím), anebo vložený – ten se sice stává majetkem VKI, avšak půjde vždy o majetek chráněný a dispozice s ním je tímto zákonem omezena. Vložené kulturní památky, sbírky muzejní povahy a knihovní fondy budou tedy vždy chráněným majetkem. Pokud se určitá věc stane například kulturní památkou až poté, co ji zřizovatel vložil do VKI, stane se chráněným majetkem, i když není tak označena ve zřizovací listině. Pokud VKI nabude při své činnosti určitý majetek, nepůjde o majetek vložený. Stane-li se takový majetek například kulturní památkou, nestane se – na rozdíl od majetku vloženého zřizovatelem – chráněným majetkem; samozřejmě bude VKI povinna dodržovat všechny právní předpisy formulující veřejný zájem na ochraně kulturního bohatství (např. zákon č. 20/1987 Sb., zákon č. 122/2000 Sb. apod.).

K § 37

Stanoví se výslovně v odstavci 1, že VKI nesmí ručit za dluhy jiných osob (jde o ochranu VKI). V odstavci 2 je stanovena možnost VKI účastnit se v jiné právnické osobě nebo jinou právnickou osobu založit a do takové právnické osoby vložit majetek. Nezbytnou podmínkou je, že takový postup je v prokazatelném zájmu výkonu hlavní činnosti VKI, jak je vymezena ve zřizovací listině (například v zájmu finančních úspor). Další podmínkou je souhlas zřizovatele VKI, správní rady a dozorčí rady (pokud byla zřízena). Tyto tři souhlasy představují kontrolní mechanismus k tomu, aby popsaná možnost VKI nebyla zneužita. Naproti tomu je nutno pamatovat na možnost VKI být členem mezinárodních odborných organizací; k tomuto členství nebude zapotřebí souhlasu podle tohoto ustanovení, byť by bylo spjato s povinností uhradit členský příspěvek. Zřizovatel bude ovšem moci ve zřizovací listině účast jím zřízené VKI v mezinárodních organizacích regulovat či omezit. Odstavec 3 vylučuje ručení státu za závazky VKI (jakékoli VKI, bez ohledu na zřizovatele) – zde je akcentována odpovědnost VKI jako samostatné právnické osoby.

K § 38 (skupinový nadpis Majetek svěřený veřejné kulturní instituci)

Jako protikategorie k vloženému a vlastnímu majetku se v odstavci 1 stanoví kategorie svěřeného majetku. Základní rozdíl je v tom, že svěřený majetek zůstává ve vlastnictví zřizovatele. Půjde o obdobu svěření majetku příspěvkovým organizacím územních samosprávných celků; pojmosloví je částečně převzato ze zákona č. 250/2000 Sb. [k tomu např. § 27 odst. 2 písm. e) tohoto zákona]. Právo hospodaření se svěřeným majetkem nabývá VKI dnem jejího vzniku. Vzhledem k tomu, že svěřený majetek zůstává ve vlastnictví zřizovatele, je zřizovateli dána možnost, aby – v zájmu kontroly nad tím, jak VKI s jím svěřeným majetkem zachází – stanovil podmínky pro hospodaření a nakládání se svěřeným majetkem. Lze předpokládat, že zřizovatel, pokud bude majetek svěřovat, stanoví pravidla pro zacházení se svěřeným majetkem, již například v zájmu dodržování právní ochrany, kterou svěřený majetek požívá podle jiných právních předpisů. Stanovení takových pravidel bude jednak v zájmu ochrany majetku, který zůstává vlastnictvím územního samosprávného celku, jednak v zájmu plnění veřejného zájmu stanoveného jinými právními předpisy (namátkou zákon č. 20/1987 Sb., zákon č. 266/1994 Sb.). Zákon současně stanoví, že Česká republika VKI majetek nesvěřuje. Zřizovatel bude moci podle odstavce 2 změnit rozsah svěřeného majetku. Bude moci svěřit VKI další majetek (zejména pokud jej VKI bude k plnění své hlavní činnosti objektivně potřebovat). Také bude moci svěřený majetek VKI odejmout; takové odnětí práva hospodaření však nesmí znemožnit VKI plnění jejího účelu. Je přípustné odnětí svěřeného majetku, pokud plnění účelu VKI pouze omezí (např. co do rozsahu činnosti). VKI nesmí podle odstavce 3 svěřený majetek zcizit ani zatížit. Právo hospodaření se svěřeným majetkem nesmí přejít (převodem ani přechodem) na jinou osobu; výjimkou je případ přeměny podle zákona o VKI. V právních vztazích týkajících se svěřeného majetku jedná VKI vlastním jménem a vystupuje v jednáních před soudy a jinými orgány veřejné moci, obdobně jako je tomu u státních příspěvkových organizací, když jednají ve věcech majetku státu, s nímž mají příslušnost hospodařit.

K § 39

VKI ponese náklady (odstavec 1) na správu a údržbu majetku, který jí zřizovatel svěřil. Rovněž ponese náklady na investice do svěřeného majetku. Bude samozřejmě možné, aby – shodně jako je tomu u příspěvkových organizací – tyto náklady financoval zřizovatel; bude tak činit na smluvní bázi. Jednoduše vyjádřeno, zřizovatel může poskytnout VKI například účelově určenou dotaci na konkrétní investiční akci. Tyto náklady bude VKI promítat do finančního plánu, a to včetně investic. Svěřený majetek zůstává vlastnictvím obce či kraje coby zřizovatele a VKI tudíž bude povinna chovat se k němu s péčí řádného hospodáře (k tomu např. § 1411 občanského zákoníku); ve zřizovací listině bude zřizovatel moci stanovit zvláštní pravidla například pro údržbu svěřeného majetku (třeba pokud jde o nemovitou kulturní památku). Výnosy ze svěřeného majetku budou podle odstavce 2 majetkem VKI a rovněž budou zahrnovány do finančního plánu, naopak zlepšení nebo rozmnožení svěřeného majetku se logicky považuje za zlepšení nebo rozmnožení majetku zřizovatele (odstavec 3).

K § 40 až 42

Upravuje se v návaznosti na § 174 občanského zákoníku možnost změny právní formy příspěvkových organizací, ať už zřizovaných Českou republikou (v takovém případě vždy s přechozím souhlasem vlády) nebo územními samosprávnými celky, na VKI, a to především v zájmu zachování kontinuity jejich činnosti spočívající v poskytování veřejných kulturních služeb. V každém případě půjde pouze o možnost dosavadního zřizovatele rozhodnout se pro transformaci na VKI, nikoli povinnost, ani se nejedná o transformaci ze zákona. Zřizovatel příspěvkové organizace tedy bude oprávněn, nikoli povinen, rozhodnout o tom, že realizuje transformaci „své“ příspěvkové organizace na veřejnou kulturní instituci. Na zřizovatele příspěvkové organizace se bude hledět jako na zřizovatele VKI. Z důvodů odlišností ve fungování příspěvkových organizací zřizovaných státem a zřizovaných územními samosprávnými celky je mechanismus transformace přizpůsoben pro každý z obou těchto typů právnických osob. Jsou stanovena pravidla pro režim majetku, s nímž hospodaří příspěvková organizace, jež má být transformována, nebo který vlastní (vlastnictví se netýká státních příspěvkových organizací). Co se týče převodu prostředků na účet České národní banky navazuje tato povinnost na ustanovení rozpočtových pravidel a vztahuje se pouze k procesu přeměny příspěvkové organizace na VKI a k možnosti přijímat dotace ze státního rozpočtu. V případě změny právní formy příspěvkové organizace zřizované státem musí její přeměně na VKI předcházet souhlas vlády. Na zřizovatele státní příspěvkové organizace se bude hledět jako na zřizovatele VKI. Veškeré zvýšené potřeby v personální a platové oblasti vyplývající ze zákona, např. na administrativní činnosti spojené s případnou transformací, budou zabezpečeny výhradně v rámci stanovených limitů počtu míst a objemu prostředků na platy pro dotčené organizace, tedy bez nároku na jejich jakékoliv navýšení. Návrh na zápis do rejstříku veřejných kulturních institucí podává zřizovatel; VKI pak bude mít povinnost oznámení v Ústředním věstníku České republiky. Pokud jde o nemovitosti, zřizovatel je osobou, která má právní zájem na provedení záznamu do katastru nemovitostí (§ 20 odst. 1 katastrálního zákona).

K § 43

Zavádí se (odstavec 1) rejstřík veřejných kulturních institucí, který povede Ministerstvo kultury. Jde v podstatě o konstrukci podobnou rejstříku veřejných výzkumných institucí podle § 6 zákona č. 341/2005 Sb., navazující na občanský zákoník. Bude veden v elektronické podobě, jeho správcem z hlediska právních předpisů upravujících ochranu osobních údajů bude Ministerstvo kultury. Rejstříku bude svědčit zásada materiální i formální pravdy. V odstavci 2 se v návaznosti na obecnou úpravu občanského zákoníku stanoví, co se do rejstříku zapisuje. Odstavce 3 a 4 určují osobu oprávněnou podat návrh na zápis do rejstříku. Touto osobou bude moci být zřizovatel, jemuž svědčí působnost ve statutárních věcech VKI (např. ve věcech samotné existence VKI či ve věcech zřizovací listiny) – tato působnost je stanovena taxativním výčtem. V ostatních případech nese oprávnění sama VKI (např. změna v osobě člena správní rady).

Odstavec 5 stanoví, že jakýkoli návrh na zápis či výmaz musí být doložen příslušnými listinami (ať jej podává zřizovatel či VKI). Pokud se návrh týká fyzické osoby, pak musí být doložen souhlasem této osoby s provedením zápisu. U výmazu se tento souhlas nevyžaduje (neboť nemusí být ani možné jej obstarat, třeba v případě smrti člena orgánu VKI). Může nastat situace, že skutečný stav VKI (např. co do personálního substrátu jejích orgánů) neodpovídá rejstříkovému stavu. V takovém případě Ministerstvo kultury vyzve VKI k nápravě závadného stavu a stanoví přiměřenou lhůtu. Pokud VKI závadný stav neodstraní, pak soud může na návrh Ministerstva kultury zahájit příslušné řízení (k tomu § 46 odst. 2). Bude-li VKI tímto způsobem zrušena, provede Ministerstvo kultury výmaz, a to i bez návrhu.

K § 44

Zde je upraven (odstavec 1) výsledek řízení o návrhu na zápis do rejstříku včetně zápisu změny, případně výmaz. Výsledkem bude moci být především provedení zápisu nebo výmazu, v tomto případě nebude Ministerstvo kultury vyhotovovat písemné rozhodnutí (obdobnou konstrukci zavádí například zákon č. 257/2001 Sb.). Pokud nebude možné zápis, zápis změn nebo výmaz provést, například z důvodu absence nezbytných podkladů ze strany navrhovatele, pak Ministerstvo kultury (pokud podklady navrhovatel k výzvě Ministerstva kultury nedoplní) rozhodne o zamítnutí návrhu – odstavec 2. Je omezen okruh účastníků řízení, aby se zamezilo možným obstrukcím ze strany třetích osob – účastníkem řízení bude pouze navrhovatel (tedy zřizovatel) a VKI. Mohou nastat následující případy. (1) Pokud bude navrhovatelem VKI, pak její zřizovatel účastníkem řízení nebude. (2) Pokud je navrhovatelem zřizovatel a jde o vznik VKI (tedy dosud neexistující), pak z podstaty věci bude účastníkem řízení pouze zřizovatel. (3) Pokud bude navrhovatelem zřizovatel a návrh se bude týkat již existující VKI, pak bude účastníkem řízení vedle zřizovatele i tato VKI. Obdobnou konstrukci omezení okruhu účastníků zavádí například § 14i zákona č. 218/2000 Sb.

K § 45

Součástí rejstříku veřejných kulturních institucí je sbírka listin, do níž se vkládají listiny určené zákonným výčtem. Tento výčet je taxativní, resp. minimální, VKI však bude moci vložit do sbírky listin i jiné relevantní dokumenty. Jestliže Ministerstvo kultury zjistí, že některá z listin chybí, vyzve VKI k nápravě a zároveň oznámí tuto skutečnost zřizovateli.

K § 46

Toto ustanovení je nástrojem k tomu, aby rejstřík veřejných kulturních institucí byl úplný a aktuální a mohl mu tudíž v plné šíři svědčit princip materiální a formální pravdy. Povinnosti ve vztahu k rejstříku, včetně jeho sbírky listin, budou muset být ze strany osoby oprávněné k návrhu plněny bezodkladně (odstavec 1). V odstavci 2 je stanovena pravomoc Ministerstva kultury vyzvat VKI k nápravě, přičemž pokud VKI nápravu nezjedná, nastoupí rozhodovací pravomoc soudu. Ten bude moci na návrh Ministerstva kultury rozhodnout o zrušení VKI. Rejstřík bude dálkově přístupný (odstavec 3) a Ministerstvo kultury z něj bude vydávat výpisy, opisy či potvrzení.

K § 47

Ve vztahu k občanskému zákoníku se stanoví princip subsidiarity: občanský zákoník se použije, pokud zákon o veřejných kulturních institucích nestanoví jinak.

K části druhé (Změna zákona o účetnictví) K § 48

Do § 1 odst. 3 zákona o účetnictví se mezi vybrané účetní jednotky veřejného sektoru zařazuje veřejná kulturní instituce, a to proto, že je financována z veřejných rozpočtů. VKI tedy bude postupovat podle účetních pravidel veřejného sektoru.

K části třetí (Změna zákona o daních z příjmů) K § 49

Veřejná kulturní instituce je poskytovatelem veřejných kulturních služeb zřízená státem nebo územním samosprávným celkem, její činnost není svou povahou podnikáním a bude z velké části financována zřizovatelem, tedy z veřejných prostředků. Půjde tedy o veřejně prospěšného poplatníka podle § 17a zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů. Vzhledem k tomu, že VKI bude vytvářet vedle rezervního fondu a fondu reprodukce majetku i fond sociální navrhuje se ji výslovně uvést v § 24, který upravuje výdaje na tvorbu fondů. Pokud jde o problematiku odpisů, je žádoucí zahrnout VKI (zřízenou územním samosprávným celkem) mezi odpisovatele svěřeného majetku (tedy majetku, který svěřil zřizovatel VKI k hospodaření) podle § 28 a rovněž pak i do § 30, který upravuje pokračování v odpisování majetku předaného zřizovatelem k hospodaření a majetku předanému zpět zřizovateli.

K části čtvrté (Změna zákona o rozpočtových pravidlech) K § 50

Toto ustanovení upravuje postavení veřejné kulturní instituce především z hlediska řízení likvidity státní pokladny. Z tohoto hlediska jsou VKI postaveny na roveň veřejným výzkumným institucím. Případné dotace ze strany státu budou přijímat na zvláštní účet vedený u České národní banky s možností převodu na účty u jiných bank (tedy účty nepodřízené státní pokladně).

K části páté (Změna zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů) K § 51

Navrhuje se doplnit veřejnou kulturní instituci do výčtu subjektů, které může územní samosprávný celek (tedy jak obec tak kraj) zřídit k plnění svých úkolů, mezi něž se řadí i poskytování veřejných kulturních služeb jako veřejně prospěšná činnost.

K části šesté (Změna zákona o finanční kontrole) K § 52

Veřejná kulturní instituce se doplňuje do ustanovení § 2 písm. a) zákona č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, mezi orgány veřejné správy. VKI tedy bude plně spadat do režimu zákona o finanční kontrole, neboť z podstaty věci bude vždy hospodařit a zacházet s veřejnými prostředky. Jde tu o ochranu veřejných prostředků proti rizikům, jak je vymezuje uvedený zákon č. 320/2001 Sb.

K části sedmé (Změna zákona o zaměstnanosti) K § 53

Ustanovení § 98 zákona o zaměstnanosti, který upravuje podmínky pro volný vstup na trh práce pro cizince se rozšiřuje tak, že se do taxativního výčtu případů, kdy se pro zaměstnávání cizinců nevyžaduje povolení k zaměstnání, zaměstnanecká karta, karta vnitropodnikově převedeného zaměstnance nebo modrá karta, doplňuje nové písmeno vztahující se k členu uměleckého souboru, který vykonává uměleckou činnost v České republice ve VKI. Podstatou ochrany pracovního trhu ČR je tzv. test pracovního trhu. Zjednodušeně řečeno jde o to, že tzv. neprivilegovaní cizinci, tzn. cizinci, u kterých odchylný postup nestanoví mezinárodní smlouva, mezinárodní zvyklosti, zákon či prováděcí právní předpisy, mohou být zaměstnáni VKI až poté, co na dané místo nemůže být vzat do pracovněprávního vztahu jakýkoliv vhodný registrovaný uchazeč o zaměstnání. Výběr vhodného zaměstnance by měl být plně v rukou VKI. Zábranou proti zneužití je, že speciální úprava se týká pouze umělecké činnosti, tedy činnosti, u níž z povahy věci je vyloučeno obsazování registrovaným uchazečem o zaměstnání.

K části osmé (Změna zákona o archivnictví a spisové službě) K § 54

Do výčtu v § 3 odst. 1 zákona č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, se mezi veřejnoprávní původce, jimiž jsou mj. státní příspěvkové organizace, organizační složky státu, územní samosprávné celky, vysoké školy, veřejné výzkumné instituce, doplňuje veřejná kulturní instituce. Dosavadní výčet veřejnoprávních původců sice zahrnuje i právnické osoby zřízené nebo založené územními samosprávnými celky, vytvářejí-li dokumenty vyjmenované v přílohách k zákonu. Do výčtu veřejnoprávních původců však musí být zahrnuty i VKI zřízené státem; tyto VKI nelze pod stávající výčet v § 3 odst. 1 uvedeného zákona podřadit. Úprava se promítá i do § 63 odst. 1 písm. a) zákona č. 499/2004 Sb.

K části deváté (Změna zákona o střetu zájmů) K § 55

Mezi veřejné funkcionáře podle ustanovení § 2 zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů, se vzhledem k charakteru své funkce doplňuje i ředitel VKI, vedoucí zaměstnanci a členové orgánů VKI, tedy správní rady, dozorčí rady nebo revizor. Současně se stanoví, že údaje do registru oznámení zapisuje veřejná kulturní instituce.

K části desáté (Změna zákoníku práce) K § 56

Vzhledem k tomu, že zaměstnanec VKI bude odměňován platem je nutno do ustanovení § 109 odst. 3 zákoníku práce mezi výčet subjektů, jejichž zaměstnanci jsou odměňování platem, doplnit VKI. Jde o obdobu školských právnických osob zřizovaných Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, krajem, obcí nebo dobrovolným svazkem obcí, které jsou, podobně jako VKI (jejichž zřizovatelem může být pouze ČR nebo územní samosprávný celek) primárně financovány z veřejných rozpočtů. Rozšiřuje se zmocnění v § 123 odst. 6 písm. e) k vydání nařízení vlády, které upraví podmínky pro zvláštní způsob zařazení do platové třídy a určení platového tarifu pro zaměstnance veřejných kulturních institucí.

K části jedenácté (Změna katastrálního zákona) K § 57

V katastrálním zákoně byla do § 23 odst. 2 doplněna další poznámka tak, aby katastrální úřad mohl při své přezkumné činnosti přihlížet k omezením týkajícím se chráněného majetku VKI podle § 34 zákona o veřejných kulturních institucích s ohledem na absolutní neplatnost právních jednání učiněných v rozporu s ustanovením § 34 odst. 2 tohoto zákona.

K části dvanácté (Změna zákona o poskytování služby péče o dítě v dětské skupině) K § 58

Mezi poskytovatele služby péče o dítě v dětské skupině, kteří nemusí být zaměstnavatelem rodiče dítěte, se doplňuje veřejná kulturní instituce jako veřejnoprávní subjekt svým charakterem podobný veřejným výzkumným institucím.

K části třinácté (Změna zákona o registru smluv) K § 59

Stanoví se povinnost uveřejnit prostřednictvím registru smluv vybrané typy smluv, jejichž stranou je veřejná kulturní instituce. Tato povinnost se netýká smluv uzavřených veřejnou kulturní institucí v rámci její vedlejší činnosti.

K části čtrnácté (Změna zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti) K § 60

Mezi veřejné instituce v sektoru veřejných institucí se doplňuje veřejná kulturní instituce jako jednotka sektoru vládních institucí zapsaná v registru ekonomických subjektů, který vede a spravuje Český statistický úřad.

K části patnácté (Změna zákona o sběru vybraných údajů pro účely monitorování a řízení veřejných financí) K § 61

Na změnu podle předchozí části, tj. podle zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti, navazuje i zařazení veřejné kulturní instituce mezi jednotky ze sektoru veřejných institucí, které předkládají Ministerstvu financí vybrané údaje o svých příjmech a výdajích pro účely monitorování a řízení veřejných financí.

K části šestnácté (Změna zákona o evidenci skutečných majitelů) K § 62

Veřejná kulturní instituce se doplňuje mezi subjekty, které nemají skutečného majitele a nebude tedy vedena v evidenci skutečných majitelů.

K části sedmnácté (Účinnost) K § 63

Stanoví se datum nabytí účinnosti k 1. lednu 2025, a to v souladu s požadavkem na jednotné datum účinnosti podle § 9 odst. 2 zákona č. 222/2016 Sb., o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv a o tvorbě právních předpisů vyhlašovaných ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv (zákon o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv), ve znění pozdějších předpisů.

V Praze dne 20. března 2024

Předseda vlády: prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M. podepsáno elektronicky

Digitálně podepsal Mgr. Martin Mgr. Martin Baxa Datum: 2024.03.21 Baxa 14:58:06 +01'00' Ministr kultury: Mgr. Martin Baxa podepsáno elektronicky