zákon č. 264/2006 Sb.

K části první:

K části druhé:

K části třetí:

K části čtvrté:

K části páté:

K části šesté:

K části sedmé:

K části osmé:

K části deváté:

K části desáté:

K části jedenácté:

K části dvanácté:

K části třinácté:

K části čtrnácté:

K části patnácté:

K části šestnácté:

K části sedmnácté:

K části osmnácté:

K části devatenácté:

K části dvacáté:

K části dvacáté první:

K části dvacáté druhé:

K části dvacáté třetí:

K části dvacáté páté:

K části dvacáté šesté bod 8

K části dvacáté sedmé:

K části dvacáté osmé:

K části dvacáté deváté:

K části třicáté:

K části třicáté první:

K části třicáté druhé:

K části třicáté třetí:

K části třicáté čtvrté:

K části třicáté páté:

K části třicáté šesté:

K části třicáté sedmé:

K části třicáté osmé:

K části třicáté deváté:

K části čtyřicáté:

K části čtyřicáté první:

Navrhuje se zrušit ty části zákonů, kterými byl novelizován zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce, zákon č. 1/1992 Sb., o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku nebo zákon č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách. Tyto zákony jsou navrženy ke zrušení.

K části dvacáté čtvrté:

Zákon č. 309/2002 Sb., o změně zákonů souvisejících s přijetím zákona o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon), novelizuje v části třicáté § 5 odst. 1 zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů tak, že toto ustanovení upravuje příplatek za vedení pro vedoucí zaměstnance v organizační složce státu, kterou je Nejvyšší kontrolní úřad, Kancelář Veřejného ochránce práv, Úřad pro ochranu osobních údajů a Kancelář prezidenta republiky. Vzhledem k tomu, že odměňování zaměstnanců v pracovním poměru by se v době předpokládané účinnosti zákona č. 309/2004 Sb. (dnem 1. ledna 2007) mělo řídit částí šestou zákoníku práce a rozsah působnosti zákona o platu by měl být redukován pouze na vojáky z povolání, navrhuje se část třicátou zákona č. 309/2004 Sb. zrušit.

Dále se navrhuje zrušit část dvacátou sedmou, kterou byl novelizován zákoník práce a část čtyřicátou šestou, kterou byla provedena změna zákona o cestovních náhradách. Tyto zákony jsou navrženy ke zrušení.

K části dvacáté šesté:

K bodům 1 až 7:

Uvedená ustanovení jsou legislativně-technické povahy a souvisí s úpravou v novém zákoníku práce.

K části čtyřicáté druhé:

K bodům 1 a 4:

Podle návrhu nového zákoníku práce není výše cestovních náhrad pro zaměstnavatele z tzv. podnikatelské sféry limitována horní hranicí, tak jako tomu je podle dosavadní právní úpravy provedené zákonem č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách, ve znění pozdějších předpisů. Zákoník práce nově stanoví pouze minimální záruky pro zaměstnance těchto zaměstnavatelů a při poskytování dalších a vyšších plnění vychází důsledně ze zásady „co není zakázáno, je dovoleno“. Pro zachování současného stavu v daňových důsledcích je proto nutné vycházet z nové úpravy stanovené pro zaměstnance zaměstnavatele, kterým je stát, za který jedná příslušná organizační složka, územní samosprávný celek, státní fond, příspěvková organizace, jejíž náklady na platy a odměny za pracovní pohotovost jsou plně zabezpečovány z příspěvku na provoz poskytovaného z rozpočtu zřizovatele nebo z úhrad podle zvláštních právních předpisů nebo školská právnická osoba zřízená podle § 124 školského zákona, pro které je úprava cestovních náhrad limitní. Za nadlimitní se budou posuzovat u zaměstnanců v tzv. podnikatelské sféře ty cestovní náhrady, které úpravu pro výše uvedené zaměstnavatele překračují. Z tohoto důvodu se navrhuje změnou vyžadující co nejmenší zásah v normativních ustanoveních zákona o daních z příjmů a změnou textu poznámek pod čarou č. 5 a 23b, které mají vztah k ustanovení § 6 odst. 7 písm. a), § 7 odst. 12, § 24 odst. 2 písm. j) bodu 4, § 24 odst. 2 písm. k), § 24 odst. 2 písm. zh) a § 25 odst. 1 písm. j), jinak vymezit výši nákladů na provoz vlastních zařízení závodního stravování a výši daňově uznatelných nákladů, resp. nezdanitelných příjmů. Toto řešení přiblíží podmínky při pracovních cestách pro obě skupiny zaměstnanců a současně zabrání přelévání prostředků vynakládaných na mzdy do poskytování „nezdaněných“ cestovních náhrad, ze kterých se navíc nehradí ani zákonné pojištění.

K bodu 2:

Podle návrhu zákona, kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy, není-li možné rizika odstranit nebo dostatečně omezit technickými prostředky nebo opatřeními v oblasti organizace práce, je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnancům osobní ochranné prostředky. Poskytování nesmí zaměstnavatel nahrazovat finančním plněním, tj. ani hradit výdaje na ochranné pracovní prostředky paušální částkou. Z toho důvodu se navrhuje upravit odkaz na výdaje hrazené paušální částkou pouze na výdaje uvedené v § 7 písm. c) a d). Jinak by ustanovení vycházelo z předpokládaného porušování této povinnosti ze strany zaměstnavatelů.

Návrh nového zákoníku práce umožňuje sjednat výši a způsob poskytování náhrad za opotřebování vlastního nářadí, zařízení a předmětů zaměstnance potřebných pro výkon práce nejen v kolektivní smlouvě a vnitřním předpisu, ale i v pracovní nebo jiné smlouvě. Z toho důvodu se navrhuje ustanovení § 6 odst. 8 rozšířit o výši paušálu dohodnutého v pracovní nebo jiné smlouvě.

K bodu 3:

Podle návrhu nového zákoníku práce pracovněprávní nároky si zaměstnanci mohou dohodnout i individuálně v pracovní nebo jiné smlouvě, jestliže to zákoník práce výslovně nezakazuje nebo jestliže z povahy jeho ustanovení nevyplývá, že se od něj nelze odchýlit. S ohledem na tuto skutečnost se navrhuje rozšířit výdaje vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů, pokud jde o pracovněprávní nároky zaměstnanců, i o nároky vyplývající z pracovní nebo jiné smlouvy.

K části čtyřicáté třetí čl. XLIII:

K bodům 1 až 3:

V návaznosti na novou právní úpravu úrazového pojištění, která již nebude obsahovat úpravu náhrady škody v některých zvláštních případech (§ 206 stávajícího zákoníku práce), se navrhuje úpravu odpovědnosti za škodu těchto subjektů začlenit do občanského zákoníku. Jedná se o právní úpravu odpovědnosti fyzických osob plnících výkon veřejné funkce, působících v dobrovolném požárním sboru, zdravotníků Červeného kříže, členů Horské služby, dárců krve, žáků základních a středních škol atd. I po přesunutí do občanského zákoníku je zajištěna stávající úroveň ochrany fyzických osob, kdy odpovědná osoba odpovídá v případě porušení povinností způsobené při předmětné činnosti, a to bez ohledu na své zavinění a na skutečnost, kdo se porušení dopustil (objektivní odpovědnost). Z důvodu koncepce občanského zákoníku dochází u některých subjektů (zejména žáků škol) ke zrušení limitů výše náhrady škody v případě obecné odpovědnosti.

Do ustanovení § 425 se rovněž nově doplňuje odstavec 3, který upravuje případy odpovědnosti za škodu na zdraví, které byly zvláštními právní předpisy řešeny tak, že odkazovaly na úpravu podle pracovněprávních předpisů. Vzhledem k tomu, že pracovněprávní úprava již odpovědnost za škodu na zdraví upravovat nebude, neboť ta bude řešena zákonem o úrazovém pojištění, který se nebude vztahovat na případy uvedené ve zvláštních právních předpisech, bylo nutné úpravu odpovědnosti za škodu na zdraví podle těchto zvláštních právních předpisů začlenit do občanského zákoníku.

K bodu 4:

Navrhuje se radikálně omezit použití dohod o srážkách ze mzdy a z jiných příjmů jen na plnění vyživovací povinnosti podle zákona o rodině, nebo na další případy, které by stanovil zákon. Vyhovuje se tak četným žádostem zaměstnavatelů, kteří nyní čelí enormnímu rozšíření využívání těchto dohod pro zajištění splácení různých spotřebitelských úvěrů a půjček. Zaměstnavatelé musí v současnosti tuto agendu zajišťovat, a to na své náklady. Tento stav je nadále neudržitelný, neboť je pozůstatkem ekonomického systému bývalého režimu.

K části čtyřicáté třetí čl. XLIV:

K bodu 1:

Přechodné ustanovení využívá obvyklé řešení, že se právní úkony řídí právní úpravou, platnou v době, kdy byly učiněny. Výjimkou je podle návrhu zvyšování pohledávek, které po účinnosti této novely bude možné jen v případech, kdy zákon v upraveném znění bude umožňovat dohodu o srážce ze mzdy uzavřít (např. k placení výživného). Tím se má zamezit zejména v současnosti značně rozšířenému revolvingu různých půjček a spotřebitelských úvěrů.

K bodu 2:

Do doby přijetí právní úpravy úrazového pojištění je zařazena tato právní úprava v přechodných ustanoveních předloženého zákoníku práce (§ 364 až 392).

K části čtyřicáté čtvrté:

Uvedená ustanovení jsou legislativně-technické povahy.

K části čtyřicáté páté:

Jde pouze o legislativně-technickou změnu v odkazu na dosavadní ustanovení § 127 zákoníku práce, týkající se důležitých osobních překážek v práci. Právní úprava je v návrhu nového zákoníku práce obsažena v ustanovení § 191.

K části čtyřicáté šesté:

Účelem zákona č. 120/1990 Sb., kterým se upravují některé vztahy mezi odborovými organizacemi a zaměstnavateli, bylo zabezpečit soulad právních předpisů s úmluvou MOP č. 87 o svobodě odborů a ochraně práva odborů se sdružovat, a s Mezinárodním paktem o hospodářských, sociálních a kulturních právech, pokud jde o požadavek, aby právní předpisy nebránily v řádném výkonu odborových práv. V řadě právních předpisů se upravoval výkon odborových práv jenom pro jedinou odborovou organizaci - Revoluční odborové hnutí a jeho organizační složky. Proto bylo nutno stanovit základní pravidla partnerství odborových orgánů nově vzniklých a vznikajících odborových organizací ke státním orgánům a zaměstnavatelským organizacím. Nyní se navrhuje tato pravidla v modifikované podobě přesunout do zákoníku práce.

K části čtyřicáté sedmé:

Jde o legislativně-technickou úpravu.

K části čtyřicáté osmé:

K bodům 1, 2, 4, 6, 7 a 8:

V souvislosti s definicí závislé práce v zákoníku práce a povinností vykonávat závislou práci výlučně v pracovněprávním vztahu a dále z důvodu, že na právní úkony podle zákoníku práce se bude vztahovat § 41a občanského zákoníku (zastřený právní úkon) se navrhuje ze zákona o zaměstnanosti vypustit ustanovení upravující povinnost zaměstnavatelů zajišťovat plnění běžných úkolů svými zaměstnanci, které k tomu účelu zaměstnává v pracovněprávních vztazích podle zákoníku práce (tzv. zákaz švarc systému), jako úpravu nadbytečnou.

K bodům 3 a 5:

Jde o legislativně-technickou úpravu.

K části čtyřicáté osmé čl. L:

Přechodné ustanovení upravuje postup při správním řízení ve věcech plnění povinnosti podle § 13 zákona o zaměstnanosti, které bylo zahájeno ale pravomocně neukončeno do doby nabytí účinnosti tohoto zákona, které se dokončí podle dosavadních právních předpisů.

K části čtyřicáté deváté čl. LI:

K bodu 1:

Návrh předpokládá rozšíření okruhu přednostních pohledávek o pohledávky státu z podpor v nezaměstnanosti a při rekvalifikaci a z dávek státní sociální podpory. Skutečnost, že tyto pohledávky nemají nyní přednostní povahu, je nelogická, neboť je devalvuje ve srovnání s jinými pohledávkami státu, popřípadě jiných institucí (např. zdravotních pojišťoven).

K bodu 2:

V § 279 odst. 3 se navrhuje stanovit, jak použít pro účely přednostních a ostatních pohledávek plně zabavitelnou část zbytku čisté mzdy. Tato věc není zákonem v současnosti řešena. Návrh přitom vychází z toho, že kromě aritmetické priority vyjádřené druhou třetinou zbytku čisté mzdy mají mít přednostní pohledávky i prioritu společenskou. Je proto nutné tuto část mzdy přednostně použít pro tyto pohledávky (nelze například připustit – při opačném postupu, který uplatňují některé soudy – aby nezbylo dostatek prostředků na uhrazení výživného a ty se naopak použily na zcela nepreferovatelné závazky, např. k úhradě zakoupeného zboží). Nynější absence právního pravidla však umožňuje dvojí postup.

K bodu 3:

Ustanovení § 285 odst. 3, týkající se mzdových záloh, není v praxi pro zastaralost a komplikovanost používáno. Tyto zálohy jsou totiž v současnosti používány jen výjimečně a z důvodu zakotvení měsíční splatnosti mzdy zásadně nepřesahují období jednoho kalendářního měsíce. Výjimkou jsou složky mzdy či platu poskytované za delší než měsíční období. Jejich rozpočítávání dosud stanoveným způsobem je však složité a mzdové účtárny jej nepoužívají, přičemž se nejeví ani jako potřebné.

K bodu 4:

Z důvodu stanovené zásadně měsíční splatnosti mzdy se rovněž upřesňuje § 286, který je využitelný, jen jde-li o dlužnou mzdu.

K bodům 5, 8 a 9:

Jako nepotřebná se zrušují ustanovení § 293 odst. 3, § 299 odst. 3 a 4 a § 300. Členům družstev přísluší nyní za práci pro družstvo mzda, takže o eventuálních zálohách na ní platí, co již bylo uvedeno k bodu 3.

K bodu 6:

Návrh má zajistit, aby potvrzení o provádění srážek vydávali i plátci jiných zabavitelných příjmů, u kterých však povinný není zaměstnán. To se týká například úřadů práce, poskytujících podporu v nezaměstnanosti nebo podporu při rekvalifikaci, orgánů sociálního zabezpečení vyplácejících důchod a dalších. Povinnost vystavit takové potvrzení totiž nevyplývá z § 301 odst. 1, který vztahuje povinnosti plátce mzdy i na plátce jiných zabavitelných příjmů, protože v § 294 odst. 1 se o plátci mzdy nehovoří.

K bodu 7:

Návrh aktuálněji a napříště i taxativně vymezuje okruh příjmů, s nimiž se pro účely srážek nakládá jako se mzdou. Taxativnost tohoto vymezení je nezbytná k zamezení nejasností, z jakého okruhu příjmů lze srážky provádět (jak o tom svědčí i nedávný protest ombudsmana proti provádění srážek ze státní sociální podpory). Okruh zabavitelných příjmů se však současně slaďuje s pracovněprávní úpravou, obsaženou v návrhu nového zákoníku práce, ale i částečně rozšiřuje. Toto rozšíření souvisí s liberalizací pracovněprávních vztahů, v nichž nebudou napříště již kladeny zábrany pro poskytování různých peněžitých plnění zaměstnancům. Pro ně často nebude stanoven ani jednotný název. Jako účelné se jeví rozšíření okruhu zabavitelných příjmů o odstupné a obdobná plnění, poskytovaná při skončení zaměstnání, jakož i o peněžitá plnění věrnostní nebo stabilizační povahy. Tento návrh je veden snahou posílit ochranu věřitelů a vymahatelnost pohledávek, při zajištění potřebných sociálních jistot dlužníků.

K části čtyřicáté deváté, čl. LII

V přechodném ustanovení se navrhuje, aby srážky ze mzdy podle nové právní úpravy byly poprvé provedeny za výplatní období, do něhož připadne nabytí účinnosti tohoto zákona.

K části padesáté:

Liberální právní úprava nového zákoníku práce předpokládá, že s vedoucími zaměstnanci (manažery) budou sjednávány pracovní smlouvy na dobu určitou s tím, že budou po etapách vyhodnocovány jimi dosažené pracovní výsledky. V případě, že bude mít zaměstnavatel zájem, aby na manažerském místě zaměstnanec pokračoval i v dalším období, bude moci dojít k prodloužení smlouvy. V souvislosti se zrušením institutu jmenování do vedoucích funkcí u většiny zaměstnavatelů, kteří nejsou vázáni na veřejné rozpočty, se navrhuje reagovat na tuto skutečnost i změnou ustanovení v zákoně o konkursu a vyrovnání.

V přechodném ustanovení se navrhuje, aby u konkurzů, které byly pravomocně prohlášené do nabytí účinnosti tohoto zákona, se u vedoucích zaměstnanců při uspokojování jejich pracovních nároků postupovalo podle dosavadních právních předpisů.

K části padesáté první, čl. LV:

K bodu 2:

Jde o duplicitní úpravu se zákonem č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení.

K bodům 3, 4 a 51:

V návaznosti na novou úpravu složek platu v zákoníku práce se navrhuje poskytovat některá peněžitá plnění, která byla dosud složkou platu, jako mimoplatová peněžitá plnění i podle služebního zákona.

K bodům 21 až 29:

Rovněž změny v úpravě náhrady za škodu na zdraví státního zaměstnance jsou vyvolány návazností na novou právní úpravu úrazového pojištění. Zákon o úrazovém pojištění se má vztahovat i na státní zaměstnance podle služebního zákona. Tyto zásadní změny si vyžádají nutnost provést rovněž změny v občanském zákoníku, které se současně navrhují, pokud jde o odpovědnost za škodu na zdraví ve vztahu k fyzickým osobám státním zaměstnancům blízkým, popřípadě fyzickým osobám, kterým státní zaměstnanec poskytoval výživu nebo byl povinen ji poskytovat.

K bodům 33, 34 a 36:

Navržená úprava reaguje na přesun úpravy platu ze samostatného zákona do zákoníku práce.

K bodům 35, 47 a 48:

Navržená úprava navazuje na změny v oceňování zvláštních podmínek výkonu práce v novém zákoníku práce.

K bodům 37 až 39:

Navržená úprava reaguje na novou úpravu v návrhu zákoníku práce, která zaměstnancům zaručuje minimální úroveň platových tarifů. Ve služebním zákoně se rovněž navrhuje tento způsob, kdy minimální nároky státních zaměstnanců budou stanoveny v přiměřené relaci k ostatním zaměstnancům odměňovaným podle zákoníku práce, a jejich konkrétní výši pro příslušný rok stanoví vláda ve svém nařízení.

K bodům 40 a 41:

V návaznosti na stanovení alespoň minimální výše platových složek v návrhu nové úpravy platu v zákoníku práce se navrhuje stanovit alespoň minimální výši příplatku za službu, kterým se ocení větší rozsah povinností a omezení státních zaměstnanců s tím, že konkrétní výši stanoví vláda nařízením.

K bodům 42, 43, 45 a 46:

Navržená úprava reaguje na přesun úpravy platu ze samostatného zákona do nového zákoníku práce.

K bodům 44, 49, 50 a 52:

Navržená úprava věcně navazuje na nově navrženou úpravu v zákoníku práce, protože k odchylné úpravě není věcný ani právní důvod.

K bodům 53 až 55:

Navržená úprava terminologicky zpřesňuje dosavadní úpravu.

K bodu 56:

Úpravu srážek z platu se navrhuje delegovat zákoníku práce, protože pro odchylnou úpravu není věcný ani právní důvod.

K bodu 57 a 59:

Jde o formální úpravu navazující na změnu v zákonných nárocích státního zaměstnance.

K bodu 58:

Navržená úprava věcně navazuje na nové řešení proplácení odpracování částí hodin v novém zákoníku práce.

K bodům 60 až 63, 65 až 68:

Navržená úprava reaguje na přesun úpravy platu ze samostatného zákona do zákoníku práce.

K bodům 64, 69 až 72 a 84:

Navržená úprava věcně navazuje na nově navrženou úpravu v zákoníku práce, protože k odchylné úpravě není věcný ani právní důvod.

K bodům 1, 5, 8 až 20, 30 až 32, 73 až 83:

Jde o legislativně technickou úpravu v souvislosti s novým zákoníkem práce.

K části padesáté první čl. LVI:

Po nabytí účinnosti právní úpravy úrazového pojištění se odpovědnost služebního úřadu při služebních úrazech a nemocech z povolání bude řídit zákonem o úrazovém pojištění. Do doby nabytí účinnosti právní úpravy úrazového pojištění se podle přechodného ustanovení ke služebnímu zákonu bude odpovědnost služebního úřadu při služebních úrazech a nemocech z povolání řídit § 364 až 392 nového zákoníku práce.

K části padesáté první čl. LVII:

Vzhledem k rozsáhlým změnám v zákoně o službě státních zaměstnanců se navrhuje předsedu vlády zmocnit k vyhlášení úplného znění tohoto zákona.

K části padesáté druhé, čl. LVIII:

K bodu 1:

Znění § 1 bylo přeformulováno s ohledem na označení smluvních stran. Zákon – v souladu s návrhem nového zákoníku práce – důsledně přešel na používání pojmu „odborová organizace“.

K bodu 2:

Právní úprava, obsažená v uvedených ustanoveních, se přenáší do zákoníku práce.

K bodu 3:

V praxi se často stává, že jedna ze smluvních stran blokuje proces zahájeného kolektivního vyjednávání tím, že na předložený návrh reaguje pozdě nebo dokonce vůbec. Protože termín „bez zbytečného odkladu“ v dosavadním znění § 8 odst. 2 zákona není sám o sobě určitý a jednoznačný, navrhuje se jako nejzazší časový termín pro odpověď na návrh stanovit dobu sedmi pracovních dnů, pokud by se strany nedohodly na jiné době. Ta by měla být dostatečná i při obsažnějších návrzích.

K bodu 4:

Povinnost zahájit kolektivní vyjednávání ve lhůtě 60 dnů před skončením účinnosti kolektivní smlouvy je nezbytné uplatnit vždy. Musí být zcela jasně dovoditelné, od kterého okamžiku vznikne povinnost kolektivně vyjednávat o uzavření nové kolektivní smlouvy.

K bodům 5, 7, 10, 17, 19 a 22:

Provedené změny reagují na zrušení československé federace. V bodech 10 a 17 se zpřesňuje vymezení pojmu seznam zprostředkovatelů a rozhodců.

Zákon – v souladu s návrhem nového zákoníku práce – důsledně přešel na používání pojmu „odborová organizace“.

K bodu 6:

Navrhuje se, aby Ministerstvo práce a sociálních věcí uložené kolektivní smlouvy vyššího stupně zpřístupnilo na svých internetových stránkách a přispělo tak dostupnosti těchto smluv pro širší veřejnost, což může být významné při rozšiřování jejich závaznosti na další zaměstnavatele.

K bodům 9, 11 až 16:

Oproti předchozí úpravě může být zprostředkovatelem i cizinec, pokud je způsobilý k právním úkonům podle práva ČR.

Výbor pro sociální práva MOP potvrdil, že stávající právní úprava ČR je považována za nevyhovující. Z tohoto důvodu musí dojít k podstatnému zkrácení lhůty, která je v současné právní úpravě třicetidenní. Lze očekávat, že navrhovaná lhůta bude Výborem pro sociální práva MOP považována za přijatelnou.

Původní termín seznámení se se sporem byl nahrazen institutem přijetí žádosti zprostředkovatelem nebo doručením rozhodnutí, neboť určení okamžiku, kdy byl zprostředkovatel skutečně seznámen se sporem, bylo mnohdy předmětem pochybností.

Protože v praxi často dochází k tomu, že řízení před zprostředkovatelem je neúspěšné, proto se dává stranám kolektivní smlouvy možnost požádat ministerstvo o určení zprostředkovatele nového. Dále je stanovena zákonem povinnost smluvních stran poskytovat si při zprostředkování sporu požadovanou součinnost.

K bodu 18:

Rozhodcem může být i cizinec, pokud je způsobilý k právním úkonům podle práva ČR a splňuje další požadavky stanovené zákonem.

K bodům 20 a 21:

V § 14 se zpřesňují procesní pravidla řízení o zrušení – a nově též o změnu – rozhodnutí rozhodce soudem. Tato úprava umožní smluvním stranám domáhat se nejenom zrušení rozhodnutí rozhodce, ale i podat návrh na jeho změnu.

K bodům 8, 25, 27 až 33:

Jde o legislativně-technické úpravy, reagující na předcházející změny.

K bodům 23 a 24:

Navrhují se změny ve vyhlášení stávky vyplývající z požadavků Výboru pro svobodu sdružování Správní rady Mezinárodního úřadu práce a Výboru pro sociální práva Evropské sociální charty, kdy bylo zejména vytýkáno vysoké kvórum hlasů, potřebných k vyhlášení stávky. Bylo proto přistoupeno ke konsenzuálnímu návrhu, aby souhlas se stávkou vyslovily místo poloviny všech zaměstnanců dvě třetiny zaměstnanců, jichž se má kolektivní smlouva týkat, za předpokladu, že se hlasování o stávce zúčastnila nejméně polovina těchto zaměstnanců. Návrh je v souladu s ústavním pořádkem České republiky a není v rozporu s mezinárodními dokumenty.

K bodu 26:

Dosavadní znění § 17 odst. 4 písm. c) se vypouští jako nadbytečné, protože oprávnění jednat za odborovou organizaci určují stanovy odborové organizace. Nově se navrhuje, aby odborová organizace předkládala zaměstnavateli pouze počet zaměstnanců, kteří se stávky zúčastní, aby se tak zamezilo tlaku zaměstnavatele na zaměstnance, aby svou účast ve stávce odvolali. Vzhledem k požadavkům praxe se navrhuje, aby odborová organizace předložila zaměstnavateli seznam pracovišť, která po dobu stávky nebudou v provozu, nebo jejich provoz bude omezen.

K bodu 34:

Provedené změny reagují na změnu platné právní úpravy. Nově se navrhuje poskytnout doplatek zaměstnanci, který v průběhu stávky koná práci, za kterou přísluší nižší mzda nebo plat, a to do výše průměrného výdělku.

K bodům 35 až 44:

Jde o legislativně technické úpravy. Do  bodu 44 se promítají změny provedené v souvisejícím právním předpise.

K části padesáté druhé, čl. LIX:

V přechodném ustanovení je účelné stanovit, že příslušná řízení před zprostředkovateli, rozhodci a soudy, jakož i stávky či výluky, budou posuzovány podle dosavadních předpisů.

K části padesáté druhé čl. LX:

Vzhledem k rozsáhlým změnám  zákona o kolektivním vyjednávání se navrhuje předsedu vlády zmocnit k vyhlášení úplného znění tohoto zákona.

K části padesáté třetí:

K bodu 3:

Dosavadní rozsah působnosti Státního úřadu inspekce práce a oblastních inspektorátů práce se v souvislosti s přijetím zákona, kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy, navrhuje rozšířit i na fyzickou nebo právnickou osobu, která je zadavatelem stavby (stavebníkem) nebo jejím zhotovitelem, popřípadě která se na zhotovení stavby podílí. Uvedeným osobám vyplývá z tohoto zákona právní povinnost určit za stanovených podmínek potřebný počet koordinátorů bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi a zajistit jim ve stanoveném rozsahu potřebnou součinnost.

K bodům 1, 2, 4 až 18:

Jde o legislativně technickou úpravu.

K části padesáté čtvrté:

Ke dni předpokládané účinnosti zákoníku práce přejde podstatná část zaměstnavatelů, kteří dosud odměňovali zaměstnance podle zákona o platu, pod režim zákoníku práce. Protože však v té době ještě nenabude účinnosti připravovaný zákon, který by měl upravovat postavení příslušníků ozbrojených sil, a to včetně samostatné úpravy odměňování pro tyto příslušníky (předpokládaná účinnost od roku 2007), bude třeba po přechodnou dobu zachovat pro odměňování příslušníků ozbrojených sil v platnosti zákon o platu. Navrhované změny zákona o platu proto souvisejí především se změnou rozsahu působnosti tohoto zákona (redukce pouze na vojáky z povolání), dále se jedná o některé legislativně-technické změny a o sjednocení úpravy s návrhem zákoníku práce, pokud jde o úpravu minimální mzdy a pořadí srážek ze mzdy.

Navrhuje se změna zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů. Vzhledem k tomu, že odměňování zaměstnanců v pracovním poměru by se nadále mělo řídit částí šestou zákoníku práce a dnem 1. ledna 2006 by měl nabýt účinnosti zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů, který mimo jiné stanoví úpravu odměňování pro příslušníky Policie České republiky, Vězeňské služby České republiky, Bezpečnostní informační služby, Hasičského záchranného sboru České republiky a Celní správy České republiky, navrhuje se zachovat zákon o platu po promítnutí nezbytných změn po přechodnou dobu pro odměňování vojáků z povolání. Vychází se z předpokladu, že do doby účinnosti zákoníku práce nenabude účinnosti novela zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů, která odměňování vojáků z povolání nově upraví. V opačném případě bude potřeba zrušit zákon o platu, a to včetně jeho novel, popřípadě příslušných ustanovení zákonů, kterými byl zákon o platu novelizován. Při navrhované změně zákona o platu se vycházelo z jeho znění k 1. lednu 2006, včetně změn vyplývajících ze zákona č. 362/2003 Sb., o změně zákonů souvisejících s přijetím zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů, který tímto dnem nabude účinnosti.

K části padesáté páté:

Účinnost doprovodného zákona se navrhuje ke stejnému datu, k jakému by měl nabýt účinnosti nový zákoník práce.

V Praze dne 21. září 2005

předseda vlády

Ing. Jiří Paroubek v.r.

ministr práce a sociálních věcí

Ing. Zdeněk Škromach v.r.