zákon č. 267/2015 Sb.

A. Závěrečná zpráva o hodnocení dopadů regulace podle obecných zásad RIA

1. Důvod předložení a cíle 1.1. Název

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.

1.2. Definice problému

Zákonem č. 223/2013 Sb. byla s účinností od 1. sprna 2013 provedena aktuální transpozice a adaptace práva Evropské unie. Zákonem č. 64/2014 Sb. bylo provedeno sladění zákona o ochraně veřejného zdraví s novým kontrolním řádem (zákon č. 255/2012 Sb.). Hlavním cílem předloženého návrhu novely tak nyní je uvedení zákona o ochraně veřejného zdraví do souladu se správním řádem (zákon č. 500/2004 Sb.) a dlouhodobě odkládané vymezení skutkových podstat správních deliktů na úseku ochrany veřejného zdraví včetně ochrany zdraví zaměstnanců při práci. Z platného znění zákona se tedy vypouštějí odchylky od správního řádu, mění se terminologie a zavádí se do zákona v širší míře institut opatření obecné povahy. Výrazně se návrhem snižuje byrokratická zátěž osob zejména v oblasti ochrany zdraví při práci. Zákon o ochraně veřejného zdraví se dále návrhem slaďuje s terminologií zvláštních zákonů, a to zákona o chemických látkách a chemických směsích, živnostenského a školského zákona, zákona o sociálních službách, zákona o zdravotních službách, zákona o specifických zdravotních službách, základních pracovněprávních předpisů a terminologií nařízení Evropské unie v oblasti chemických látek a směsí. Návrhem zákona se provádějí některé dílčí změny na úseku ochrany veřejného zdraví před hlukem a vibracemi. Přitom základní pojetí ochrany před hlukem zůstává zachováno. Vyhovuje se dlouhodobě uplatňované námitce Veřejného ochránce práv a odstraňuje se specifické začlenění právní úpravy ochrany před hlukem z provozoven služeb a veřejné produkce hudby, s čímž souvisela nemožnost podat žádost o povolení nadlimitního zdroje hluku. Provozovny služeb a hluk z veřejné produkce hudby se zařazují do režimu ostatních zdrojů hluku tak, jak je upravuje ust. § 30 platného znění zákona. Pokud jde o veřejné produkce hudby, povinnými osobami zůstávají i osoby, které k pořádání veřejné produkce hudby poskytly pozemek, stavbu nebo zařízení. Z textu prováděcího nařízení vlády se do textu návrhu zákona převádí úprava, která stanoví, jaký zvuk se za hluk nepovažuje. Jde o zvuk působený hlasovými projevy fyzických osob nebo zvířat, akustické výstražné nebo varovné signály související s bezpečnostními opatřeními, zvuk a vibrace působené povrchovou vodou přelivem přes vodní díla sloužící k nakládání s vodami, zvuk a vibrace působené v přímé souvislosti s činností související se záchranou lidského života, zdraví a majetku, řešení mimořádných událostí a příprava jejich řešení a provádění mimořádných vojenských akcí. Dále je cílem návrhu snížit náklady veřejných rozpočtů a povinných osob, které provozují pozemní komunikace a dráhy, při zachování dosavadní úrovně ochrany zdraví před hlukem a vibracemi. Dílčím způsobem se upravuje pojem chráněný venkovní prostor staveb, kde se zdůrazňuje ochrana těch částí obvodového pláště stavby, které jsou významné z hlediska pronikání hluku zvenčí, tedy těch, za nimiž jsou především obytné nebo pobytové místnosti. Formálně se upravuje i pojem chráněný vnitřní prostor stavby, kde se odděluje úprava ochrany pobytových a obytných místností. Nově se návrhem stanoví náležitosti žádosti o povolení zdroje nadlimitního hluku nebo vibrací. V případě letišť se podle platné úpravy nepřipouští žádost o povolení podle § 31; nově se navrhuje, aby nemožnost žádat o toto povolení platila jen pro hluk z leteckého provozu. Tedy pro ostatní zdroje umístěné na letištích bude možné o povolení podle § 31 za podmínek zákona žádat. Dílčím způsobem je doplněna oblast pitných vod, zejména pokud jde náležitosti žádostí a oznámení. Dále se v návrhu v souladu s požadavkem směrnice EU pro oblast vod určených pro lidskou spotřebu řeší oprávnění orgánu ochrany veřejného zdraví prvního stupně zakázat používání vody, která nesplňuje jakost pitné vody a možnost povolení mírnějšího hygienického limitu překračovaného ukazatele byla podle § 3a vyčerpána, pokud je taková nepitná voda nadále dodávána spotřebitelům. Pro takový případ je nezbytné zavést povinnost kontroly jakosti pitné vody ze strany jejího dodavatele, aby byl dostatek údajů pro včasný zákaz nebo omezení dodávky vody, která by ohrožovala zdraví. Současně se stanoví, že dodavatel je povinen informovat o dodávce nepitné vody spotřebitele. Tato úprava se do zákona doplňuje, neboť dosud je v něm řešena jen voda pitná a nejakostní pitná voda, tj. pitná voda, pro niž je povolen mírnější hygienický limit nebo výjimka. Na úseku ochrany zdraví při práci návrh zákona navazuje na pracovněprávní předpisy, a to zákoník práce a zákon č. 309/2006 Sb. Pokud jde o povinnosti tzv. samozaměstnavatelů (osob samostatně výdělečně činných), tedy osob provádějících činnost nebo poskytujících služby mimo pracovněprávní vztahy, byly především zhodnoceny jejich povinnosti provádět kategorizaci jimi vykonávaných prací a plnit s tím související evidenční povinnosti vyplývající ze zákona o ochraně veřejného zdraví. Dále bylo upraveno oprávnění orgánů ochrany veřejného zdraví v souvislosti s novou právní úpravou poskytování pracovnělékařských služeb v zákoně č. 373/2011 Sb. a prováděcí vyhlášce č. 79/2013 Sb. Navrhuje se rozšířit oprávnění orgánů ochrany veřejného zdraví v oblasti ochrany zdraví zaměstnanců vykonávajících nerizikové práce, při nichž rizikový faktor na hranici hyginenického limitu nebo souběh rizikových faktorů pracovních podmínek pod touto hranicí podle poznatků praxe může vést i ke vzniku nemoci z povolání, event. ohrožení nemocí z povolání. Dále se navrhuje zavést povinnost zaměstnavatele oznámit orgánu ochrany veřejného zdraví překročení biologických expozičních testů, které jsou indikátory úrovně expozice zaměstnance zejména chemickým látkám a směsím. V oblasti předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění a jiných poškození zdraví se zavádí institut opatření obecné povahy (§ 94a) se specifickým režimem jeho vydání v případě nebezpečí epidemie či hrozby vzniku epidemie, při výskytu nebezpečných a z nebezpečnosti podezřelých výrobků a vod. V souladu se závazky ČR plynoucími z přijetí Mezinárodního zdravotního řádu se upravují opatření před zavlečením vysoce nakažlivých infekčních onemocnění ze zahraničí. Doplňují se opatření, kterým jsou povinny podrobit se osoby a stanoví se povinnost poskytovatelů zdravotních služeb, které provádějí laboratorní vyšetřování biologického materiálu u infekcí, podléhajících režimu epidemiologické bdělosti (§ 75a), zajistit potvrzení určení a charakterizace infekčního onemocnění. Současně se ruší stávající plošná ohlašovací povinnost pozitivních mikrobiologických nálezů původců infekčních onemocnění. Nahrazuje se povinností ohlásit závažná infekční onemocnění v rozsahu návrhu prováděcího právního předpisu, která je součástí materiálu.

Ve výkladu pojmů a částech zákona upravujících výkon veřejné správy, přenesené správy a samosprávy se návrhem specifikují úkoly a spolupráce orgánů ochrany veřejného zdraví a krajů. Úprava se týká hodnocení a řízení hluku v komunálním prostředí (§81a až § 81e), podpory zdraví a spolupráce při přípravě pandemických plánů. Úsek podpory zdraví, vnesený do zákona o ochraně veřejného zdraví při jeho přijetí, je dosud málo rozvíjen. Úkoly orgánů ochrany veřejného zdraví na tomto úseku se precizují. Nově se navrhuje stanovit podíl krajů v oblasti podpory zdraví, kterou lze přiřadit k úkolům samosprávných územních orgánů v péči o všestranný rozvoj území a potřeby občanů. Navrhuje se proto mimo jiné, aby se kraje ve spolupráci s obcemi podílely na přípravě programů podpory veřejného zdraví a spolupracovaly při hodnocení zdravotního stavu obyvatelstva kraje a jeho vývoje. Na úseku zpracování strategických hlukových map se zohledňují zkušenosti z 1. kola strategického hlukového mapování, uzavřeného předáním zprávy Evropské komisi. Návrhy na tomto úseku nepředstavují opatřování nových podkladů, které by v návrhu zákona uvedené subjekty neměly k dispozici a z nichž by vznikaly nové nároky na veřejné rozpočty. Výkon státního zdravotního dozoru byl novelou zákona o ochraně veřejného zdraví, provedenou zákonem č. 64/2014 Sb., podroben novému kontrolnímu řádu s výjimkami obsaženými v § 88 zákona. V návrhu je však třeba řešit oprávnění orgánů ochrany veřejného zdraví při plnění ostatních úkolů veřejné správy na úseku ochrany veřejného zdraví. V platném znění zákona byla oprávnění zaměstnanců orgánů ochrany veřejného zdraví při plnění úkolů veřejné správy pojata obecně, tj. vztahovala se jak k výkonu kontroly, resp. státního zdravotního dozoru, tak plnění ostatních úkolů veřejné správy, které výkonem kontroly nejsou (např. ověření podmínek vzniku onemocnění pro účely posouzení nemoci z povolání, epidemiologická šetření podle § 62a). Tato oprávnění je nyní do zákona nutno doplnit ve vztahu k těmto jiným úkolům orgánů ochrany veřejného zdraví. S ohledem na judikaturu soudů na úseku povinného pravidelného očkování se navrhuje změnit a doplnit skutkové podstaty přestupků upravené v § 29 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, tj. nahradit dosud platnou obecnou skutkovou podstatu podle § 29 odst. 1 písm. f) přestupkového zákona skutkovými podstatami navazujícími na hmotněprávní úpravu povinností osob na úseku prevence vzniku a šíření infekčních onemocnění s odstupňováním maximální výše pokuty. Změny živnostenského zákona navazují na novou terminologii v oblasti chemických látek a směsí, promítnutou v zákoně o ochraně veřejného zdraví i do výkonu speciální ochranné dezinfenkce, dezinsekce a deratizace, která je živností. Změnou zákona o civilním letectví se navrhuje v souladu se správním řádem řešit postavení orgánu ochrany veřejného zdraví jako dotčeného správního úřadu při vydávání opatření obecné povahy, kterým se zřizuje ochranné hlukové pásmo letiště.

1.3. Popis existujícího právního stavu v dané oblasti Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů,

s účinností od 1. ledna 2001 upravuje práva a povinnosti osob v oblastech péče o životní a pracovní podmínky a prevence vzniku a šíření infekčních onemocnění a výkon veřejné správy na úseku ochrany veřejného zdraví. Oblast péče o životní a pracovní podmínky zahrnuje

- hygienické požadavky na pitnou a teplou vodu dodávanou ke spotřebě včetně

použití chemických látek a směsí a vodárenských technologií; úprava požadavků na jakost pitné vody je transpozicí směrnice Evropské unie,

- hygienické požadavky na výrobky určené ke styku s pitnou a teplou vodou; úprava

je transpozicí směrnice Evropské unie,

- hygienické požadavky na přírodní a umělá koupaliště a sauny; úprava požadavků na

jakost vod v povrchových vodách určených ke koupání je transpozicí směrnice Evropské unie,

- hygienické limity chemických, fyzikálních a biologických ukazatelů pro vnitřní

prostředí pobytových místností staveb škol a školských zařízení, škol v přírodě, staveb pro zotavovací akce, zdravotnických zařízení, zařízení sociálních služeb, ubytovacích zařízení a staveb pro obchod a shromažďování většího počtu osob,

- podmínky ochrany zdraví dětí a mladistvých, upravené jako hygienické požadavky

na prostory a provoz škol a školských zařízení zapsaných do školského rejstříku a provozovny živností v oblasti péče o děti do 15 let věku a dále jako požadavky na zotavovací akce, jiné podobné akce pro děti a výchovně rekreační tábory pro děti,

- podmínky provozování stravovacích služeb, navazující na nařízení Evropské unie

o potravinovém právu (č. 178/2002) a nařízení Evropské unie v oblasti hygieny potravin (č. 852/2004) a úřední kontroly (č. 882/2004),

- bezpečnost předmětů běžného užívání, pod které jsou zařazeny materiály a předměty

určené pro styk s potravinami, kosmetické přípravky, hračky a výrobky pro děti ve věku do tří let, přičemž oblast výrobků určených pro styk s potravinami je částečně upravena nařízeními Evropské unie (zejména nařízení 1935/2004); kosmetické přípravky budou od července r. 2013 upraveny nařízením Evropské unie v celém rozsahu (č. 1223/2009). Pokud jde o bezpečnost těchto výrobků, navazuje zákon o ochraně veřejného zdraví i na zákon o obecné bezpečnosti výrobků, který je transpozicí směrnic Evropské unie,

- podmínky ochrany zdraví osob v komunálním prostředí před fyzikálními faktory,

a to hlukem, vibracemi a neionizujícím zářením,

- podmínky ochrany zdraví při práci, zejména povinnost zaměstnavatele kategorizovat

práce a v tomto režimu určit rizikové práce, při nichž je nebezpečí vzniku nemocí z povolání nebo jiné nemoci související s prací. Úprava navazuje na zákoník práce a zákon o dalších podmínkách bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (zákon č. 309/2006 Sb.) a směrnice Evropské unie vydané v oblasti ochrany zdraví při práci,

- nakládání s chemickými látkami a chemickými směsmi, což je národní úprava, která

se týká především látek a směsí klasifikovaných jako toxické, vysoce toxické a žíravé, které představují akutní nebezpečí pro zdraví osob; úprava navazuje na nařízení Evropské unie v oblasti podmínek uvádění na trh chemických látek a směsí.

Oblast prevence vzniku a šíření infekčních onemocnění zahrnuje

- hygienické požadavky na provoz zdravotnických zařízení a zařízení sociálních

služeb poskytujících ošetřovatelskou péči, zaměřené na prevenci infekcí spojených se zdravotní péčí,

- hlášení výskytu infekčních onemocnění, podezření a úmrtí na ně a s tím související

podmínky nařizování protiepidemických opatření ze strany poskytovatelů zdravotních služeb,

- pravidla pro praní zdravotnického prádla ze zdravotnických zařízení a zařízení

sociálních služeb poskytujících ošetřovatelskou péči,

- předpoklady pro výkon činností epidemiologických závažných, mezi něž zejména

patří stravovací služby, výroba potravin, provozování úpraven vod a vodovodů, provozovny holičství, kadeřnictví, pedikúry, manikúry,

- hygienické podmínky ubytovacích služeb, zaměřené na zásady prevence vzniku

infekčních onemocnění, zacházení s prádlem a způsob očisty prostředí,

- úpravu pravidelného, zvláštního a mimořádného očkování, povinnosti podrobit se

takovým očkováním a pravidla jejich provádění,

- podmínky ochrany zdraví populace v souvislosti s nosičstvím některých závažných

infekcí, zejména viru HIV, břišního tyfu a paratyfu a chronického onemocnění virovým zánětem jater B a C,

- specifické podmínky vyšetřování nákazy vyvolané virem lidského imunodeficitu

a s tím související úprava vyšetřování na tuto nákazu bez souhlasu pacienta v zákonem stanovených případech,

- systém epidemiologické bdělosti podle rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady

o zřízení sítě epidemiologického dozoru a kontroly přenosných nemocí ve Společenství, který zavádí společný postup a vzájemné informování členských států o výskytu infekcí, vývoji epidemiologické situace a postupech předcházení a kontroly infekčních onemocnění,

- pravidla provádění běžné, specifické a ohniskové dezinfekce, dezinsekce

a deratizace.

V části upravující výkon státní správy na úseku ochrany veřejného zdraví je upraveno postavení orgánů ochrany veřejného zdraví, jejich pravomoc a působnost. Transpozice směrnice Evropské unie o hodnocení a řízení hluku ve venkovním prostředí (č. 2002/49/ES) si vyžádala rozšíření výčtu úřadů vykonávajících státní správu podle zákona o ochraně veřejného zdraví o ministerstva dopravy, pro místní rozvoj a životního prostředí a krajské úřady, které plní podle zákona o ochraně veřejného zdraví úkoly na úseku hodnocení a snižování hluku z hlediska dlouhodobého průměrného hlukového zatížení životního prostředí. Základní soustavou orgánů ochrany veřejného zdraví jsou Ministerstvo zdravotnictví jako druhostupňový správní úřad a krajské hygienické stanice, vykonávající veřejnou správu na úseku ochrany veřejného zdraví v prvním stupni. Vedle nich zákon tradičně zachovává pro výkon veřejné správy na úseku ochrany veřejného zdraví v oblasti ozbrojených sil a bezpečnostních sborů specifické orgány ochrany veřejného zdraví, a to Ministerstvo obrany a Ministerstvo vnitra. Orgány ochrany veřejného zdraví plní úkoly na úseku veřejné správy a postupují přitom podle správního řádu s některými odchylkami, u nichž však chybí úprava podstatných částí výkonu veřejné správy, jakými jsou doručování, vedení spisu, řešení podjatosti, náležitosti rozhodnutí, atd. Výkon státního zdravotního dozoru byl přizpůsoben novému kontrolnímu řádu zákonem č. 64/2014 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s kontrolním řádem. Tuto úpravu se navrhuje doplnit o podmínky vyšetřování písků v pískovištích z hlediska podmínek zahájení výkonu dozoru. Orgán ochrany veřejného zdraví plní úlohu dotčeného správního orgánu. Do oblasti posouzení hlukových a imisních limitů významně zasáhl judikát Nejvyššího správního soudu čj. 1 As 135/2011 – 246. Podle něj „do území nadlimitně zatíženého hlukem nelze bez dalšího automaticky umísťovat stavby, které sice každá jednotlivě nepřitíží svým provozem dotčenému území nijak výrazně, ale v součtu jednotlivých případů znamenají postupné a významné přitěžování již nyní existující nadlimitní zátěži v území“. Oblast ochrany zdraví před hlukem a vibracemi upravuje povinnosti nepodnikajících fyzických osob, podnikajících fyzických osob a právnických osob, které používají nebo provozují zdroje hluku, dále upravuje povinnosti vlastníků resp. správců pozemních komunikací, vlastníků a osob vykonávajících správu drah a provozovatelů letišť. Stanoví povinnost dodržet hygienické limity hluku a vibrací. Pro případ, kdy z vážných důvodů nelze hygienické limity dodržet, připouští zákon vydání povolení, které je časově omezeno (§ 31); o takové povolení nemůže žádat provozovatel letiště a osoba provozující službu nebo veřejnou produkci hudby. To se návrhem mění. Na úseku ochrany zdraví při práci mají jak zaměstnavatelé, tak tzv. samozaměstnavatelé, resp. osoby samostatně výdělečně činné, tj. osoby, které samy pracují, ale nikoho nezaměstnávají (§ 43), povinnost kategorizovat práce a vést evidenci výkonu rizikových prací.

S ohledem na nedostatek zákonné úpravy pracovnělékařských služeb, který trval v úplném rozsahu až do 3. 4. 2013, příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví až do tohoto data náleželo oprávnění stanovit náplň vstupních a výstupních lékařských preventivních prohlídek a četnost a náplň periodických lékařských preventivních prohlídek. Toto oprávnění k uvedenému datu zaniklo. Zachovává se však oprávnění orgánu ochrany veřejného zdraví stanovit následné lékařské prohlídky a mimořádné lékařské preventivní prohlídky.

V oblasti předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění a jiných poškození zdraví jsou upraveny povinnosti poskytovatelů zdravotních a sociálních služeb, dále povinné očkování a režim ohniskové, běžné a speciální ochranné dezinfekce, dezinsekce a deratizace. Zákonná úprava vychází z povinnosti poskytovatelů zdravotních a sociálních služeb oznámit podezření na infekční onemocnění nebo infekční onemocnění, oprávnění orgánu ochrany veřejného zdraví provést epidemiologické šetření a související povinnosti osob sdělit orgánu ochrany veřejného zdraví na jeho žádost všechny okolnosti důležité v zájmu tohoto šetření a z oprávnění orgánu ochrany veřejného zdraví nařídit protiepidemická opatření. Návrhem se zavádí institut opatření obecné povahy (§ 94a) se specifickým režimem jeho vydání v případě nebezpečí epidemie či hrozby vzniku epidemie, při výskytu nebezpečných a z nebezpečnosti podezřelých výrobků a vod. V souladu se závazky ČR plynoucími z přijetí Mezinárodního zdravotního řádu se upravují opatření před zavlečením vysoce nakažlivých infekčních onemocnění ze zahraničí. Doplňují se opatření, kterým jsou povinny podrobit se osoby a stanoví se povinnost poskytovatelů zdravotních služeb, které provádějí laboratorní vyšetřování biologického materiálu u infekcí, podléhajících režimu epidemiologické bdělosti (§ 75a), zajistit potvrzení určení a charakterizace infekčního onemocnění. Pokud jde o správní trestání, zákon o ochraně veřejného zdraví dosud obsahuje omezený rozsah skutkových podstat správních deliktů (obecnou skutkovou podstatu formulovanou jako porušení povinnosti na úseku ochrany veřejného zdraví a ochrany zdraví při práci, a dále skutkové podstaty správních deliktů maření a ztěžování výkonu dozoru, uvedení nepravdivých skutečností a neoprávněný výkon funkce autorizované osoby); neobsahuje, na rozdíl od řady pozdějších zákonů, liberační důvody. Přestupkový zákon v oblasti prevence vzniku a šíření infekčních onemocnění obsahuje v zásadě jen jednu skutkovou podstatu, a to přestupek spočívající v porušení nebo nesplnění povinnosti na úseku předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění. Živnostenský zákon upravuje živnosti související s úpravou speciální ochranné dezinfekce, dezinsekce a deratizace. V této oblasti však došlo ke změnám terminologie související s v poznámce pod čarou č. 62 citovanými nařízeními Evropské unie v oblasti chemických látek a směsí. Zákon o civilním letectví vychází z toho, že ochranná hluková pásma letišť zřizuje Úřad pro civilní letectví opatřením obecné povahy, a to po dohodě s krajskou hygienickou stanicí. Takový postup však správní řád v souvislosti s vydáním opatření obecné povahy nezná. Nadto není předpokládaná dohoda o zřízení ochranných hlukových pásem letišť vhodným nástrojem pro podíl dotčených orgánů státní správy na rozhodování o opatřeních přijímaných podle zvláštních zákonů. Napříště se tedy navrhuje, aby orgán ochrany veřejného zdraví ve věci vydal stanovisko podle § 136 správního řádu.

1.4. Identifikace dotčených subjektů

Dotčenými subjekty jsou:

- podnikající fyzické osoby a právnické osoby,

- školy a školská zařízení,

- organizace zabývající se volnočasovými aktivitami dětí a mládeže,

- nepodnikající fyzické osoby,

- Ministerstvo zdravotnictví, krajské hygienické stanice, Ministerstvo vnitra a Ministerstvo obrany (jako orgány ochrany veřejného zdraví),

- Ministerstvo dopravy, Ministerstvo pro místní rozvoj, Ministerstvo životního prostředí, (jako orgány vykonávající státní správu v oblasti hodnocení a snižování hluku ve venkovním prostředí),

- vláda a kraje v souvislosti se zřízením epidemiologických komisí podle usnesení vlády č. 682/2011,

- kraje v souvislosti s úkoly v podpoře zdraví,

- Státní zdravotní ústav a zdravotní ústavy se sídly v Ústí nad Labem a Ostravě.

1.5. Popis cílového stavu

Navrhuje se především sladit zákon o ochraně veřejného zdraví se správním řádem. Ze zákona o ochraně veřejného zdraví se návrhem odstraňují odchylky od správního řádu a rozšiřuje se použití institutu opatření obecné povahy v oblasti prevence vzniku a šíření infekčních onemocnění, ochrany populace před nebezpečnými a z nebezpečnosti podezřelými výrobky a v dalších mimořádných situacích. Režim přijetí opatření obecné povahy se proto navrhuje stanovit tak, aby odpovídal povaze uvedených opatření. Dosud bylo opatření obecné povahy zavedeno jen pro vydání monitorovacího kalendáře a stanovení zákazu koupání na povrchových vodách. Pokud jde o vydání monitorovacího kalendáře ke stanovení režimu kontroly jakosti povrchových vod ke koupání, zachovává se stávající stav. Specifický režim se ale navrhuje zavést rovněž tam, kde může dojít k ohrožení zdraví osob v důsledku znečištění koupacích povrchových vod.

S ohledem na sladění zákona o ochraně veřejného zdraví s kontrolním řádem, který nabyl účinnosti dnem 1. 1. 2014, byla, jak je shora uvedeno, většina dosavadní odchylné právní úpravy zrušena novelou zákona o ochraně veřejného zdraví, provedenou zákonem č. 64/2014 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím nového kontrolního řádu. Je však nutno zachovat oprávnění orgánů ochrany veřejného zdraví v souvislosti s plněním jeho ostatních úkolů, která nejsou výkonem kontroly (např. šetření podmínek vzniku nemocí z povolání, kdy zaměstnanec orgánu ochrany veřejného zdraví musí vstoupit na pracoviště posuzované osoby, vykonat na něm místní šetření, provést měření rizikových faktorů včetně případného odběru vzorků výrobků, které mohly být příčinou onemocnění posuzované osoby).

Pokud jde o správní trestání, zákon o ochraně veřejného zdraví dosud obsahuje, jak je shora uvedeno, omezený rozsah skutkových podstat správních deliktů a neupravuje liberační důvody. Dosavadní obecná skutková podstata formulovaná jako porušení jakékoli povinnosti stanovené na úseku ochrany veřejného zdraví se návrhem nahrazuje souborem skutkových podstat správních deliktů členěných podle jednotlivých úseků zákonné úpravy (včetně pracovněprávních předpisů a přímo použitelných předpisů Evropské unie) a současně se navrhuje maximální výše pokuty, kterou lze za správní delikt uložit. Rovněž se upravují liberační důvody, a to ve shodě s obdobnými úpravami obsaženými v jiných zákonech. Pokud jde o delikty na úseku ochrany zdraví při práci, navržená úprava odpovídá platnému zákonu o inspekci práce, který obdobně řeší správní delikty a přestupky na úseku bezpečnosti při práci.

Návrhem zákona se provádějí dílčí změny na úseku ochrany veřejného zdraví před hlukem a vibracemi. Přitom základní pojetí ochrany před hlukem a vibracemi zůstává zachováno, tedy povinnost dodržovat hygienické limity se stanoví právnické osobě, podnikající fyzické osobě i fyzické osobě nepodnikající. V souvislosti s povinností nepodnikající fyzické osoby používat stroje a zařízení tak, aby hygienické limity hluku nebo vibrací nebyly překročeny, se nově navrhuje stanovit oprávnění kontrolujících zaměstnanců orgánů ochrany veřejného zdraví vstoupit do obydlí této osoby za účelem kontroly zdroje hluku a vibrací, kterým byly překročeny hygienické limity v chráněných prostorech. Obdobně se postupuje v případě zdroje neionizujícího záření, kterým došlo k překročení nejvyšších přípustných hodnot v místě pobytu osob. Vstup do obydlí je kontrolujícím třeba zajistit, má-li být dodržování hygienických limitů hluku ze strany fyzických osob orgánem ochrany veřejného zdraví vymáháno, neboť k popisu skutku ve smyslu kontrolního řádu je v rámci dozoru nezbytné určit a popsat používaný zdroj hluku nebo vibrací. Pokud osoba vstup do obydlí neumožní, jde o nedostatek součinnosti při výkonu kontroly ve smyslu zákona o kontrole a osobě může být uložena podle zákona o kontrole (č. 255/2012 Sb.) pokuta do výše 500 000 Kč.

Návrhem se dále odstraňuje specifické začlenění právní úpravy ochrany před hlukem z provozoven služeb a veřejných produkcí hudby v § 32; tyto zdroje hluku se zařazují do režimu ostatních zdrojů, tj. do § 30 platného znění zákona s tím, že při naplnění zákonných předpokladů lze u nich nově žádat o povolení provozu nadlimitního hluku za podmínek § 31 zákona.

V rámci regulace hluku z veřejné produkce hudby se zachovává odpovědnost fyzické osoby, která k tomuto účelu poskytla stavbu, pozemek nebo zařízení. V souvislosti s veřejnou produkcí hudby zůstávají předmětem dozoru i doprovodné hlasové projevy fyzických osob.

Nebylo vyhověno návrhu veřejného ochránce práv na zavedení institutu „ojedinělé nebo krátkodobé expozice hluku“, hodnocené s přihlédnutím zejména k místu, času a délce konání veřejné produkce hudby, bez ohledu na jednotlivého pořadatele veřejné hudební produkce, ale s ohledem na expozici zasažené populace. Ojedinělá nebo krátkodobá akce by nepodléhala žádné regulaci zákona na úseku hluku a teprve došel-li by orgán ochrany veřejného zdraví k závěru, že další produkce hudby již exponovanou populaci ohrožuje, aplikoval by zákonnou úpravu hygienických limitů hluku, vykonal dozor a sáhl ke správnímu trestání. Institut „ojedinělé a krátkodobé expozice hluku“ se při rozboru ukázal jako nereálný, neboť by vyžadoval podrobnou znalost orgánu ochrany veřejného zdraví o všech veřejných produkcích hudby z hlediska jejich místa, času, délky trvání i hlučnosti, které by odborně hodnotil a poté, aniž by o tom pořadatelé veřejných produkcí hudby měli povědomost, vůči některému z nich aplikoval zákonnou úpravu hladin hluku. Taková právní úprava je pro povinné osoby zcela nepředvídatelná a v tomto smyslu patrně i neústavní (např. nález Ústavního soudu zn. Pl. ÚS 19/13 „Jakákoliv právní úprava může dostát tomuto požadavku /pozn. předvídatelnosti práva, jeho srozumitelnosti a vnitřní bezrozpornosti/ pouze za předpokladu, že je adekvátně přístupná tak, aby osoby byly schopné seznat, že pravidlo, které vytvořila, dopadá na konkrétní věc. Současně však musí být formulována dostatečně precizně, aby umožnila osobám přizpůsobit jí své chování. Osoba musí být schopna, jsouc eventuálně vybavena vhodnou odbornou radou, předvídat důsledky, jež může vyvolat určité (její) chování, a to se stupněm jistoty, který odpovídá okolnostem.“).

V souvislosti s povolením k používání, popř. provozování zdroje hluku nebo vibrací, s výjimkou hluku z leteckého provozu, překračujícího stanovené hygienické limity, se doplňují návrhem náležitosti žádosti, k nimž patří i hodnocení zdravotních rizik. Toto hodnocení může provést jen osoba autorizovaná podle § 83a zákona. Náklady na takové hodnocení zdravotních rizik se pohybují v rozmezí 15 000 – 20 000 Kč.

Jak plyne ze shora uvedeného z nařízení vlády se do návrhu zákona přenáší právní úprava zvuků, vyloučených z působnosti zákona. Jde o hlasové projevy osob, nejsou-li součástí veřejné produkce hudby, a hlasové projevy zvířat, zvuk a vibrace působené přelivem povrchové vody přes vodní dílo sloužící k nakládání s vodami a zvuk a vibrace působené v přímé souvislosti s činností související se záchranou lidského života, zdraví nebo majetku, řešením mimořádné události, přípravou jejího řešení nebo prováděním bezpečnostní akce nebo mimořádné vojenské akce. Tyto výluky v současné době plynou z nařízení vlády č. 272/2011 Sb. a nejde tak o zásadní změnu v oblasti ochrany před hlukem a vibracemi a novou úsporu v oblasti výkonu státního zdravotního dozoru, která by měla dopad do státního rozpočtu.

Ve vztahu k provozu na pozemních komunikacích a dráhách se navrhuje stanovit, že splnění povinnosti ochrany před hlukem z provozu v chráněném venkovním prostoru staveb se považuje za splnění povinnosti i v chráněném vnitřním prostoru staveb. Nejedná se o nový přístup, neboť uvedenou úpravu již obsahovalo nařízení vlády č. 502/2000 Sb. Návrh vychází z toho, že pokud stavba odpovídá technickým požadavkům stanoveným právními předpisy, pak shora uvedené pravidlo se potvrzuje. Pokud je stavba provedena v rozporu s právními předpisy, pak není namístě, aby za překročení limitu hluku či vibrací v ní odpovídal správce či vlastník pozemní komunikace nebo dráhy.

Navrhuje se dále v zákoně výslovně uvést náležitosti žádosti o povolení k provozu nadlimitního zdroje hluku nebo vibrací podle § 31 odst. 1. Mezi náležitosti žádosti se vedle skutečností, které identifikují žádost povinné osoby, navrhuje doplnit i hodnocení zdravotních rizik z hlediska vlivu překročení hygienického limitu hluku na zdraví exponovaných fyzických osob, jak je uvedeno shora.

V oblasti pitných vod se navrhuje, jak je shora uvedeno, řešit v souladu s požadavkem směrnice EU pro oblast vod určených pro lidskou spotřebu, oprávnění orgánu ochrany veřejného zdraví prvního stupně zakázat používání vody, která nesplňuje jakost pitné vody a u níž možnost povolení mírnějšího hygienického limitu překračovaného ukazatele byla vyčerpána, pokud je taková nepitná voda nadále dodávána spotřebitelům. Pro takový případ se navrhuje zavést povinnost kontroly jakosti pitné vody ze strany jejího dodavatele. Současně se stanoví povinnost dodavatele informovat o dodávce nepitné vody spotřebitele. Orgánu ochrany veřejného zdraví prvního stupně se svěřuje oprávnění dodávku takové vody zakázat nebo omezit.

Ruší se zákonná úprava podmínek přípravy na povolání, kterou má upravit ve smyslu školského zákona a zákoníku práce prováděcí právní předpis a zavádí se terminologie nařízení Evropské unie na úseku chemických látek a směsí.

V oblasti ochrany zdraví při práci se specifikuje povinnost zaměstnavatele předložit úplné podklady pro kategorizaci prací. Zavádí se oprávnění orgánu ochrany veřejného zdraví prvního stupně stanovit zaměstnavateli způsob a minimální četnost sledování zátěže organismu zaměstnanců i pro nerizikové práce (§ 82 odst. 2 písm. f)). Půjde přitom zejména o provedení biologických expozičních testů, které jsou spolehlivým ukazatelem expozice zaměstnance rizikovým faktorům pracovních podmínek. Poznatky praxe totiž ukazují, že ohrožení zdraví zaměstnanců se netýká výhradně prací zařazených do třetí nebo čtvrté kategorie, tedy prací rizikových. Kategorie druhá, neriziková, namnoze zahrnuje práce na hranici hygienického limitu rizikového faktoru nebo práce, při nichž je zaměstnanec vystaven synergickému působení více škodlivin a je tak třeba více zaměřit dozor i pozornost zaměstnavatelů na práce této kategorie. V této souvislosti se navrhuje uložit zaměstnavateli povinnost oznámit orgánu ochrany veřejného zdraví překročení hodnot biologických expozičních testů v členění podle pracovišť. Cílem návrhu je zefektivnit výkon dozoru na úseku ochrany zdraví zaměstnanců při práci. Dále se navrhuje rozšířit oprávnění orgánu ochrany veřejného zdraví prvního stupně o možnost uložit zaměstnavateli nebo tzv. samozaměstnavateli provedení objektivizace skutečné míry zátěže, která má nebo může mít vliv na zdraví zaměstnanců (§ 84 odst. 1 písm. p), resp. zdraví samozaměstnavatele. Ne vždy totiž zaměstnavatelé a samozaměstnavatelé povinnosti vyplývající jim z pracovněprávních předpisů plní a není namístě, aby je na účet státního rozpočtu za ně plnil orgán státního zdravotního dozoru. Současně se ruší povinnosti tzv. samozaměstnavatelů, tj. osob vykonávajících činnosti nebo poskytujících služby mimo pracovněprávní vztahy, jejichž výčet je uveden v § 12 zákona č. 309/2006 Sb., ve vztahu ke kategorizaci prací a jejich evidenci a některá oprávnění krajských hygienických stanic, jak je uvedeno níže.

Navrhuje se zrušit specifickou úpravu podmínek přípravy mladistvých zaměstnanců, žáků a studentů na povolání, jejíž součástí je nakládání s chemickými látkami a směsmi klasifikovanými jako toxické, vysoce toxické, žíravé nebo karcinogenní (§ 44a), neboť tato úprava je nejen duplicitní k pracovněprávním předpisům, ale ingeruje do oblasti, která náleží zákoníku práce a jeho prováděcímu právnímu předpisu, resp. školským předpisům.

V oblasti předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění se zavádí institut opatření obecné povahy (§ 94a) se specifickým režimem jeho vydání v případě výskytu závažných infekcí, nebezpečí epidemie či hrozby vzniku epidemie, při výskytu nebezpečných a z nebezpečnosti podezřelých výrobků a vod. V návaznosti na Mezinárodní zdravotní řád se upravují opatření před zavlečením vysoce nakažlivých infekčních onemocnění ze zahraničí a doplňuje se oprávnění orgánu ochrany veřejného zdraví vydat příkaz k vyčlenění objektu v majetku státu, kraje nebo obce k izolaci fyzických osob nebo jejich karanténě. Úprava se slaďuje se zákonem o zdravotních službách (č. 372/2011 Sb.) a zákonem o sociálních službách (č. 108/2006 Sb.). V souladu se zákonem o Policii ČR, podle jehož § 2 policie slouží veřejnosti a jejím úkolem je chránit bezpečnost osob a majetku a veřejný pořádek, předcházet trestné činnosti, plnit úkoly podle trestního řádu a další úkoly na úseku vnitřního pořádku a bezpečnosti svěřené jí zákony, přímo použitelnými předpisy Evropské unie nebo mezinárodními smlouvami, které jsou součástí právního řádu (dále jen „mezinárodní smlouva“), a jejími konkrétními oprávněními, jako je zajištění osob (§ 26 odst. 1 písm. a), popř. f) zákona o policii) nebo příkaz k setrvání na místě (§ 43 odst. 1 písm. c) zákona o policii), se navrhuje vyhovět zásadní připomínce Ministerstva vnitra a zavést do § 62 a § 69 zákona součinnost Policie ČR (§ 14 zákona o policii) v případě nutnosti zajistit realizaci opatření na úseku prevence vzniku a šíření infekčních onemocnění. Dále se doplňují opatření, kterým jsou povinny podrobit se fyzické osoby a stanoví se povinnost poskytovatelů zdravotních služeb, kteří provádějí laboratorní vyšetřování biologického materiálu u infekcí podléhajících režimu epidemiologické bdělosti (§ 75a), zajistit potvrzení určení a charakterizace infekčního onemocnění. Návrhem se rovněž doplňuje povinnost zařízení, kterým je svěřena péče o osoby ve věku do dovršení 15 let na základě rozhodnutí soudu, zajistit u nich provedení pravidelných očkování. Současně se ruší povinnost těchto zařízení oznámit orgánu ochrany veřejného zdraví podezření, že osoba umístěná v uvedeném zařízení, se pravidelnému očkování nepodrobila. Na toto oznámení navazovala zákonná úprava oprávnění orgánu ochrany veřejného zdraví určit poskytovatele zdravotních služeb, který očkování provede. Tento postup byl ovšem nahrazen oprávněním uvedených zařízení stanoveným v zákoně o zdravotních službách, určit nezletilým osobám registrujícího lékaře. Proto byl § 46 odst. 4 doplněn a § 52 zrušen.

Pokud jde o vody koupací, navrhuje se dílčí změna v souvislosti s překročením limitní hodnoty ukazatele rozmnožení sinic ve vodě ke koupání v přírodním koupališti. Úprava je v souladu se směrnicí EU 2006/7. K zajištění informovanosti veřejnosti se dále návrhem zákona ukládá provozovateli umělého i přírodního koupaliště, aby orgánům ochrany veřejného zdraví oznámil přerušení koupání z důvodu znečištění koupací vody. Takové oznámení lze učinit datovou schránkou i elektronicky a nepředpokládají se tedy zásadní náklady ze strany povinných osob. Orgány ochrany veřejného zdraví pak uvedené informace zprostředkují veřejnosti způsobem, který je již několik let zaveden, tj. internetovými stránkami krajských hygienických stanic.

Zákon o ochraně veřejného zdraví upravuje výkon státní správy na úseku ochrany a podpory veřejného zdraví; nedílnou součástí činnosti orgánů ochrany veřejného zdraví je zaměření na podporu veřejného zdraví v rámci preventivní činnosti. Podpora veřejného zdraví je v současné dikci zákona řešena jen okrajově a ne zcela přesně uváděna vedle pojmu „ochrana veřejného zdraví“. Rovněž chybí definice pojmu „podpora veřejného zdraví“. Nově se navrhuje, aby se uvedenou problematikou ve shora uvedeném rozsahu zabývaly i kraje. Návrhem se tedy upřesňuje terminologie ve vztahu k termínu „podpora veřejného zdraví“. V některých ustanoveních se upravuje znění pro lepší srozumitelnost, přehlednost a upřesnění činností vykonávaných v rámci prevence v podpoře veřejného zdraví. Pro potřebu objektivizace výsledků v oblasti prevence v podpoře veřejného zdraví, tvorby prognóz a stanovení priorit k řešení problémů a zlepšení zdravotního stavu obyvatelstva a k dalšímu postupu v oblasti podpory veřejného zdraví se stanoví spolupráce krajů při hodnocení zdravotního stavu obyvatelstva kraje. Cílový stav, kterého má být dosaženo, je zdůraznit význam preventivní činnosti v rámci veřejné správy a vytvoření zlepšeného legislativního rámce pro výkon prevence v rámci podpory veřejného zdraví. Zároveň se stanoví některé požadavky pro kraje pro činnosti, které jsou jimi v rámci různých Národních programů prevence v rámci národní politiky ochrany a podpory veřejného zdraví již vykonávány, ale nejsou legislativně stanoveny. Neprovedením těchto změn se Česká republika vystavuje riziku zhoršování zdravotního stavu obyvatelstva, neboť opomíjením preventivní činnosti se následně musí řešit již vzniklé zdravotní problémy, které jsou ve finální podobě značně náročnější na finanční zabezpečení, než vložené prostředky do prevence na úseku veřejného zdraví.

Dále návrh přináší změny, jejichž cílem je snížení byrokratické zátěže právnických a podnikajících i nepodnikajících fyzických osob, a to

- prodloužením platnosti posudků vydávaných o zdravotní způsobilosti osob činných na zotavovacích akcích a školách v přírodě,

- zrušením povinnosti škol vysílajících děti na školu v přírodě a osob pořádajících zotavovací akce zajistit v místě konání těchto škol nebo akcí péči praktického lékaře dostupného z místa jejich konání,

- rozšířením okruhu osob, které mohou plnit funkci zdravotníka na zotavovací akci a škole v přírodě, čímž se zjednoduší postavení školy pořádající školu v přírodě a pořádající osoby v případě zotavovací akce,

- zúžením výčtu činností epidemiologicky závažných, když ze všech služeb, ve kterých se používají k péči o tělo speciální přístroje, návrh zachovává jen solária,

- omezením povinnosti provozovatelů potravinářských podniků mít osvědčení o znalosti hub při sběru volně rostoucích hub a vlastním pěstování jedlých hub, jen na houby volně rostoucí,

- zrušením všech povinností uložených zákonem o ochraně veřejného zdraví tzv. samozaměstnavatelům, tj. ve smyslu § 43 zákona fyzickým osobám, které podnikají, ale nejsou zaměstnavateli ve smyslu zákoníku práce, a to povinnosti kategorizovat práce a vést evidenci výkonu rizikové práce. Návrh vychází z obecné zákonné úpravy obsažené v pracovněprávních předpisech, především § 12 zákona č. 309/2006 Sb., který pro skupinu osob vykonávajících činnosti nebo poskytujících služby mimo pracovněprávní vztahy stanoví povinnost zabezpečit bezpečnost a ochranu zdraví při práci plněním zákoníkem práce stanovených povinností v rozsahu přiměřeném prováděné činnosti či poskytované službě. V souvislosti s touto úpravou a skutečností, že dozor nad ochranou zdraví při práci je svěřen orgánu ochrany veřejného zdraví, se pak upravují i oprávnění orgánu ochrany veřejného zdraví (§ 84) nařídit těmto osobám v odůvodněných případech nápravná opatření,

- rozšířením okruhu osob, které se na základě získání vysokoškolského vzdělání stanoveného typu považují za osoby odborně způsobilé pro nakládání s chemickými látkami a směsmi klasifikovanými jako vysoce toxické,

- zrušením plošné evidenční povinnosti každé jednotlivé infekce spojené se zdravotní péčí v rámci úpravy požadavků na provoz zdravotnických zařízení a zařízení sociálních služeb poskytujících ošetřovatelskou péči. Ponechává se tak pouze dosavadní povinnost poskytovatelů zdravotních služeb a sociálních služeb poskytujících ošetřovatelskou péči hlásit hromadný výskyt případů takové infekce, těžké poškození zdraví nebo úmrtí na ni,

- zrušením kompetence krajských hygienických stanic stanovit minimální náplň a termíny vstupních, periodických a výstupních lékařských preventivních prohlídek se zachováním pouze stávající zákonné úpravy oprávnění krajských hygienických stanic stanovit následné lékařské prohlídky po skončení rizikové práce a mimořádné lékařské preventivní prohlídky s ohledem na expozici riziku z pracovních podmínek,

- zrušením kompetence krajských hygienických stanic provádět kontrolu nad poskytováním informací nutných k ochraně zdraví zaměstnanců poskytovateli pracovnělékařské služby s ohledem na povahu vztahu mezi zaměstnavatelem a tímto poskytovatelem upraveného zákonem o specifických zdravotních službách (zákon č. 373/2011 Sb.).

Realizací shora uvedených změn dojde k přesunu kapacit orgánů ochrany veřejného zdraví prvního stupně z oblasti rozhodování o termínech a náplních lékařských preventivních prohlídek a kategorizace prací vykonávaných osobami uvedenými v § 12 zákona č. 309/2006 Sb. (tzv. samozaměstnavateli) do oblasti státního zdravotního dozoru. Bude třeba zaměřit větší pozornost na plnění povinností zaměstnavatelů vyhledat a hodnotit rizika pracovních podmínek a přijmout opatření k odstranění nebo alespoň minimalizaci rizikových faktorů překračujících stanovené limity, které jim vyplývají z pracovněprávních předpisů a ochranu zdraví zaměstnanců zařazených do druhé nerizikové kategorie. Obdobná povinnost plyne z § 12 zákona č. 309/2006 Sb. v míře přiměřené vykonávané činnosti nebo poskytovaným službám i tzv. samozaměstnavatelům.

Doplňují se oprávnění a povinnosti zaměstnanců orgánů ochrany veřejného zdraví při plnění jiných úkolů veřejné správy, než je výkon státního zdravotního dozoru a povinnost osob, kterých se plnění těchto úkolů týká. Jde např. o ověření podmínek vzniku onemocnění pro účely posouzení nemoci z povolání nebo ohrožení nemocí z povolání nebo epidemiologická šetření, kdy musí pověřený zaměstnanec orgánu ochrany veřejného zdraví rovněž vstoupit na pozemky, do staveb a zařízení zpravidla právnické osoby nebo podnikající fyzické osoby. Pro tyto případy se navrhuje řešení rozsahu oprávnění pověřeného zaměstnance orgánu ochrany veřejného zdraví způsobem odpovídající obdobným oprávněním kontrolujících podle zákona o kontrole. Upravují se i podmínky přizvání zaměstnance odborně způsobilé osoby pro provedení měření a vyšetření souvisejících se shora uvedenými úkoly. V této souvislosti návrh respektuje úpravu obsaženou v § 86, podle něhož jsou zdravotní ústavy a Státní zdravotní ústav zřízeny i k vyšetřování a měření složek životních a pracovních podmínek v souvislosti s plněním úkolů orgánů ochrany veřejného zdraví. Úprava byla již v zákoně obsažena a byla změněna v souvislosti se zákonem č. 64/2014 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s kontrolním řádem. Chybí v ní tak v současné době povinnost osob, jichž se plnění úkolů orgánu ochrany veřejného zdraví týká, umožnit zaměstnancům orgánu ochrany veřejného zdraví realizaci jejich oprávnění a oprávnění zaměstnanců orgánu ochrany veřejného zdraví přizvat k plnění jiných úkolů odborně způsobilou osobu. Přizvaní zaměstnanci pak budou mít práva a povinnosti v rozsahu pověření daného jim příslušným orgánem ochrany veřejného zdraví. Osoby, jichž se plnění úkolů orgánu ochrany veřejného zdraví týká, jsou pak i jim povinny umožnit výkon oprávnění v rozsahu pověření. Přizvané osoby jsou povinny zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o kterých se při účasti na plnění úkolů orgánu ochrany veřejného zdraví dozvěděly.

Většina ostatních návrhů změn zákona souvisí výhradně s precizností vyjádření stávajících povinností osob na úseku ochrany veřejného zdraví. Jen legislativně technickou povahu mají změny zákona, které souvisejí se změnou terminologie zákona o chemických látkách a chemických směsích (zák. č. 350/2011 Sb.) a změnou klasifikace chemických látek podle nařízení Evropské unie č. 1272/2008, o klasifikaci, označování a balení látek a směsí. Jen legislativně technickou povahu mají rovněž ty změny zákona, kterými se zákon o ochraně veřejného zdraví uvádí do souladu se zvláštními zákony, jako jsou živnostenský zákon, školský zákon, zákon o sociálních službách, nový občanský zákoník, zákon o zdravotních službách a zákon o specifických zdravotních službách.

Novela přestupkového zákona reaguje na poznatky z rozhodovací činnosti soudů na úseku prevence vzniku a šíření infekčních onemocnění a navrhuje se proto specifikovat zvláštní skutkové podstaty související s pravidelným, zvláštním a mimořádným očkováním a dalšími povinnostmi osob k zamezení vzniku a šíření infekčních onemocnění. V souvislosti s tím se navrhuje umožnit i vymáhání povinností fyzických osob souvisejících s povinnostmi na úseku ochranné dezinfekce, dezinsekce a deratizace (§ 56), epidemiologickým šetřením (§ 62a a § 88) a povinnostmi tzv. nosiče závažných infekcí, stanovenými § 53 zákona.

Novelou živnostenského zákona se slaďuje úprava obsažená v § 58 zákona s obsahem živností na úseku speciální ochranné dezinfekce, dezinsekce a deratizace.

Novelou zákona o civilním letectví se stanoví úloha orgánu ochrany veřejného zdraví jako dotčeného orgánu při vymezení ochranného hlukového pásma letiště.

1.6. Zhodnocení rizika

V případě nepřijetí navržené novely by nadále přetrvával stav nesouladu zákona o ochraně veřejného zdraví se správním řádem. V případě správního trestání by zákon o ochraně veřejného zdraví obsahoval omezený a nevyhovující rozsah skutkových podstat, jak je uvedeno v popisu platného právního stavu. Přetrvával by nesoulad s terminologií některých nových nebo novelizovaných zákonů včetně zákona o kontrole a nejasnost některých formulací, jakož i neúplnost transpozice v oblasti koupacích vod, vod pro lidskou spotřebu a strategických hlukových map. V oblasti ochrany zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací by bylo od správců, popř. vlastníků pozemních komunikací a provozovatelů, popř. vlastníků dráhy nadále vyžadováno měření hluku v chráněných vnitřních prostorách, ač je z praxe známo, že je-li dodržen hygienický limit hluku ve venkovním chráněném prostoru stavby, je dodržen i v těchto prostorách, tj. pobytových nebo obytných místnostech. V případě chráněného venkovního prostoru by nadále byl měřen hluk i na obvodovém plášti budovy, za nímž se nacházejí chodby a další prostory, kde není důvod chránit před hlukem tak, jako obytné nebo pobytové místnosti. V oblasti koupacích vod by nebyla dokončena transpozice směrnice EU2006/7/ES pokud jde o vyšetřování vod v případě nadlimitního výskytu sinic. Oblast pitných vod by nebyla rozšířena i vody dodávané ke spotřebě, které nemají jakost pitných vod a jsou nadále dodávány spotřebitelům, a orgán ochrany veřejného zdraví prvního stupně by neměl oprávnění zasáhnout k ochraně zdraví spotřebitelů. Na úseku prevence vzniku a šíření infekčních onemocnění je nutno reagovat na Mezinárodní zdravotní řád a zavést opatření, která zajistí realizaci protiepidemických opatření k zamezení vzniku a šíření vysoce nakažlivých infekčních onemocnění. Není ani důvod zachovávat nadměrnou byrokratickou zátěž, která je vyhodnocena shora. Pokud jde o podporu zdraví jako součást prevence, vychází se z toho, že je třeba tuto oblast, dosud poněkud potlačenou, posílit a učinit ji rovnocennou součástí výkonu veřejné správy. Základní dokumenty v této oblasti přijala vláda, rozpracovává Ministerstvo zdravotnictví a zapojují se do nich kraje, obce i jednotlivé osoby. Navrhuje se k uvedenému cíli precizovat úkoly orgánů ochrany veřejného zdraví a doplnit povinnosti krajů.

2. Návrh variant řešení

Neuvádí se varianty tam, kde je to zjevně neúčelné, tedy u návrhů změn, kterými se zákon o ochraně veřejného zdraví uvádí do souladu se správním řádem, zvláštními zákony a nařízeními Evropské unie uvedenými shora, k úpravě skutkových podstat správních deliktů, upřesnění terminologie a úpravám obsaženým dosud v podzákonných předpisech, které se zasazují do kontextu zákona (například náležitosti žádostí, vymezení oblastí na které se nevztahují limity hluku a vibrací). V oblasti koupacích vod je většina navržených změn zaměřena na sladění zákona se správním řádem, terminologické sladění zákonem používaných pojmů a zavedení nové terminologie z oblasti chemických látek a směsí. S ohledem na ústavní zásadu, že povinnosti lze osobě uložit pouze zákonem, se náležitosti žádostí přesouvají z podzákonných právních předpisů do textu návrhu zákona. Totéž se týká změny § 6b odst. 1, v němž navržené doplnění ukazatele (chlorofyl-a, mikroskopický obraz a sinice (mikroskopicky)) je součástí prováděcích vyhlášek již od roku 2004, nejprve vyhlášky č. 135/2004 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na koupaliště, sauny a hygienické limity písku v pískovištích venkovních hracích ploch a posléze nyní platné vyhlášky č. 238/2011 Sb., která ji nahradila. Tento způsob monitorování výskytu sinic, stanovený ve vyhlášce č. 238/2011 Sb., je plně v souladu s postupem uvedeným ve směrnici 2006/7/ES. Směrnice sice neurčuje pro monitorování sinic členským státům žádný konkrétní postup, ale v článku 8 stanoví: „Naznačuje-li profil vod ke koupání možnost rozmnožení sinic, provede se odpovídající monitorování, aby bylo možno včas určit zdravotní rizika.“ V českém právním řádu byl jako odpovídající monitorování zvolen postup doporučený Světovou zdravotnickou organizací – tedy kombinace vizuálního stanovení (včetně stanovení průhlednosti) a tam, kde je zvýšené riziko výskytu sinic, navíc mikroskopická kvantifikace a stanovení chlorofylu-a. Ukazatel sinice nelze sledovat jen vizuálně, neboť je to z odborného hlediska pro správné a objektivní posouzení jakosti přírodních vod ke koupání z pohledu možného ohrožení zdraví koupajících se osob, nedostatečné. Nadměrný výskyt sinic je přitom v podmínkách České republiky nejčastějším důvodem k omezení nebo zákazu využívání vody ke koupání v přírodních koupalištích a navržený kombinovaný způsob sledování sinic je z odborného hlediska optimální. V předmětné oblasti tak lze varianty řešení zvažovat pro úpravu obsaženou v § 6b odst. 4, kterým se ukládá provozovateli přírodního nebo umělého koupaliště anebo sauny, bezodkladně informovat příslušný orgán ochrany veřejného zdraví o postupu v případě znečištění vody vedoucí k zastavení koupání a současně se stanoví náležitosti oznámení.

Varianta 1 – nulové řešení

V případě zachování stávajícího stavu, kdy tuto povinnost provozovatelé nemají, nebude orgán ochrany veřejného zdraví informován o vzniklé situaci a nebude tedy možné provést kontrolu realizace přijatých nápravných opatření, nutných k zajištění stanovené jakosti vody ke koupání, ani aktuální informování veřejnosti tak, aby byla co nejvyšší měrou zajištěna ochrana veřejného zdraví.

Varianta 2 – navržené řešení

Jde o novou povinnost provozovatelů koupališť a saun oznámit příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví případy, kdy dojde ke znečištění vody, s čímž souvisí povinnost provozovatele přijmout nápravná opatření, popřípadě pozastavit provoz nebo jeho část. Z pohledu orgánů ochrany veřejného zdraví jde o důležitý krok pro možnost včasného provedení státního zdravotního dozoru a možnost podávání úplných a aktuálních informací veřejnosti. V případě umělých koupališť je provozovatel zařízení povinen provádět kromě pravidelných rozborů jakosti vody ke koupání, které jsou zasílány do informačního systému vedeného orgány ochrany veřejného zdraví v četnosti 1x za 14 dnů, resp. 1x za měsíc, dále rozbory provozní (ve zvýšené četnosti v závislosti na konkrétním ukazateli: např. každou čtvrtou hodinu provozu, třikrát denně, 1x denně). Výsledky provozních analýz do shora uvedeného informačního systému zasílány nejsou a váží se k nim v případě zjištění závady jen povinnosti provozovatele přijmout nápravná opatření, popřípadě pozastavit provoz. Pokud se příslušný orgán ochrany veřejného zdraví o tomto pozastavení provozu nedozví, nemůže včas reagovat, a to ani na dotazy veřejnosti ohledně možného ohrožení zdraví. Kromě výše uvedeného bude orgán ochrany veřejného zdraví zavedením předmětné povinnosti informován o provozech, které vykazují určitou rizikovost a podle zdravotní významnosti překračovaného ukazatele a míry překročení limitu provede v zařízení státní zdravotní dozor. U koupališť přírodních může v některých případech dojít k náhlému zhoršení situace, kdy dojde k nahromadění masivního vodního květu sinic či dalšího viditelného znečištění (odpady, makroskopické řasy, mrtvé ryby apod.) v části vodní nádrže, která je využívána ke koupání. Pokud znečištění bude trvalejšího rázu, bude sice zaznamenáno při dalším pravidelném odběru a zaneseno do informačního systému orgánů ochrany veřejného zdraví, ale může se tak stát se značným zpožděním (v závislosti na tom, kdy byl proveden poslední odběr to může být i 14 dní). Do té doby nebude orgánu ochrany veřejného zdraví předmětná skutečnost známa a bude mimo jiné nepřesně informovat veřejnost prostřednictvím neaktuálního hodnocení na svých internetových stránkách a při telefonických, e-mailových nebo osobních dotazech, které jsou v letní rekreační sezoně běžné. Navržení předmětné nové povinnosti vyplynulo z praktických zkušeností, kdy příslušná krajská hygienická stanice není informována o zařízení, které vykazuje z hygienického hlediska problematický provoz, a není schopna reagovat na dotazy veřejnosti o možných zdravotních rizicích spojených s návštěvou těchto zařízení; vznikají i situace, kdy občan navštíví koupaliště, kde kvalita vody je podle informací uvedených na internetových stránkách krajského hygienické stanice vyhovující, ač to neodpovídá realitě. Zavedení předmětné informační povinnosti se tak jeví jako z hlediska administrativní náročnosti přijatelné, odborně nutné pro zajištění výkonu dozoru i informování veřejnosti a z hlediska finanční zátěž pro podnikatele minimálně zatěžující.

V oblasti podmínek pro výchovu, vzdělávání a zotavení dětí a mladistvých značná část návrhu uvádí zákon do souladu se školským zákonem a zákonem o sociálně-právní ochraně dětí. V § 7 odst. 1 je navržena rozsáhlejší úprava, která oproti platnému stavu obecněji vymezuje živnosti s předmětem činnosti péče o děti předškolního věku a výuky ve školách a zařízeních nezařazených do rejstříku škol a školských zařízení. Cílem návrhu je zamezit ztrátě účinnost citovaného ustanovení v případě změny názvu živnosti, jak k tomu došlo při platném znění cit. ustanovení, které tyto názvy kopíruje. Úprava tedy nezakládá právní povinnost pro nové subjekty, pouze obecně vymezuje subjekty, na které dosud dopadala. Pokud jde o prodloužení doby platnosti posudku o zdravotní způsobilosti fyzické osoby činné při škole v přírodě a zotavovací akci pro děti z jednoho na dva roky, nejde o finanční zátěž, nýbrž naopak snížení finanční náročnosti. Návrh vychází z toho, že zdravotní způsobilost fyzické osoby činné při škole v přírodě a zotavovací akci nepodléhá ve smyslu posuzovaného zdravotního stavu tak častým změnám, které by ve svém důsledku vedly k ohrožení veřejného zdraví, jako je tomu u dětí. Varianta prodloužení doby platnosti uvedeného posudku o více let nebo vydání takového posudku bez časového omezení by již představovala ohrožení chráněných zájmů, a to ve smyslu zajištění ochrany zdraví dětí zdravotně způsobilou osobou. Více jak dvouletý interval platnosti posudku o zdravotní způsobilosti fyzické osoby činné při škole v přírodě a na zotavovací akci již nemusí zohlednit změny zdravotního stavu fyzické osoby, které by mohly vést k ohrožení bezpečného prostředí pro děti, které se účastní školy v přírodě nebo zotavovací akce. V návrhu novely ust. § 11 odst. 1 písm. a) se rozšiřuje výčet zdravotnických profesí pro výkon funkce zdravotníka na zotavovací akci pro děti a škole v přírodě. Znovu tedy nejde o zvýšení finanční zátěže.

Varianta 1 – nulové řešení

Tato varianta znamená zachování platné právní úpravy a nerozšíření výčtu zdravotnických profesí stanovených zákonem pro výkon funkce zdravotníka na zotavovací akci pro děti a škole v přírodě.

Varianta 2 – navržené řešení

Tato varianta rozšiřuje výčet zdravotnických profesí stanovených zákonem pro výkon funkce zdravotníka na zotavovací akci pro děti a škole v přírodě, a to o profese „lékař“, „zubní lékař“, „zdravotnický záchranář“ a „zdravotnický asistent“. Návrh zjednoduší pořádajícím osobám a vysílajícím školám zajištění odpovídající péče o děti na zotavovacích akcích a školách v přírodě o profese odpovídající úkolům zdravotníka, jak je stanoví zákon. .

Varianta 3 – rozšíření navrženého výčtu

V případě rozšíření výčtu profesí stanovených zákonem pro výkon funkce zdravotníka na zotavovací akci a škole v přírodě o další profese by již vedlo k ohrožení veřejného zdraví v důsledku nedostatečné zdravotní péče o účastníky akcí.

V oblasti činností epidemiologicky závažných se zákon uvádí do souladu se správním řádem a zákony o zdravotních službách a o specifických zdravotních službách. Dále se zužuje výčet činností, na které zákonná úprava dopadá. Stávající znění zahrnuje jako činnosti epidemiologicky závažné všechny činnosti, ve kterých se používají k péči o tělo jakékoliv speciální přístroje; příkladmo jsou uvedena solária a myostimulátory. V uvedené souvislosti se pak upravuje okruh povinných osob, které jsou povinny zajistit v souvislosti se svou činností lékárničku první pomoci a vypracovat provozní řád, a to tak, že dosavadní široký výčet služeb, při nichž se používají speciální přístroje k péči o tělo, se nahrazuje pouze činností jedinou, a to činností, při níž je porušována integrita kůže. V tomto případě jde zcela jednoznačně o činnost epidemiologicky závažnou a ze zdravotního pohledu rizikovou, při níž je nutno stanovit podmínky provozu tak, aby byla zajištěna ochrana zdraví spotřebitelů. Návrhem se tedy nezvyšuje finanční zátěž, nýbrž snižuje, když zákon nadále dopadá pouze na solária, jejichž provozem může docházet k ohrožení zdraví spotřebitelů především ze zdrojů neionizujícího záření. Nulové řešení znamená ponechat stávající věcně neohraničený výčet, zahrnující provozy a zařízení, které de facto činností epidemiologicky závažnou nejsou (veškerá zařízení, ve kterých se používají k péči o tělo jakékoliv speciální přístroje) a dodržování stanovených podmínek jejich provozu se proto jeví jako nadbytečné a neodůvodnitelné. V navržené variantě jsou tak zahrnuty jen provozy, které jsou spojeny s rizikem možného poškození zdraví.

V oblasti ochrany zdraví před škodlivými účinky hluku a vibrací se zákon uvádí do souladu se správním řádem. Z prováděcího nařízení vlády č. 272/2011 Sb. se do textu zákona vkládá úprava, kterou se stanoví okruh věcí, na které se zákon nevztahuje (§ 30 odst. 2). Navrhuje se vyloučit z působnosti zákona zvuk působený hlasovými projevy osob, pokud nejsou součástí veřejné produkce hudby, zvuk působený hlasovými projevy zvířat, zvuk a vibrace působené přelivem povrchové vody přes vodní dílo sloužící k nakládání s vodami a zvuk a vibrace působené v přímé souvislosti s činností související se záchranou lidského života, zdraví nebo majetku, řešením mimořádné události, přípravou jejího řešení nebo prováděním bezpečnostní akce nebo mimořádné vojenské akce. Nejde o úpravu novou, ale stávající, která se pouze přesouvá z právního předpisu nižší právní síly (nařízení vlády) do právního předpisu vyšší právní síly (zákona). Zvuk působený hlasovými projevy osob a zvířat byl již v minulosti vyloučen nařízením vlády č. 502/2000 Sb. o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací, a v současném nařízení vlády č. 272/2011 Sb. je zařazen pod tzv. sousedský hluk. Nenavrhují se proto varianty řešení. Z důvodu odstranění Veřejným ochráncem práv uváděné diskriminace osob provozujících služby a pořadatelů veřejných produkcí hudby, kteří podle platného právního stavu nemohou žádat o časově omezenou výjimku ze stanovených limitů hluku, a to s ohledem na systematiku § 30 až 32 zákona a obsah pojmu „zdroj hluku“, se zákonná úprava povinností uvedených osob přesouvá z ust. § 32 do ust. § 30. V důsledku systematického řazení pak i pro tyto osoby z § 31 plyne oprávnění žádat za podmínek tam upravených o časově omezenou výjimku. Z toho důvodu se ani pro tuto změnu platného právního stavu nenavrhují varianty. Dále se návrhem v souvislosti se zachováním stávajícího okruhu povinných subjektů, odpovědných za dodržení hygienických limitů hluku a vibrací do návrhu zákona doplňuje právo vstupu do obydlí ke zjištění zdroje hluku nebo vibrací, kterým byly v chráněných prostorech okamžitě překročeny hygienické limity. Obdobná úprava se vztahuje i na zdroje neionizujícího záření. Okruh povinných subjektů se nemění. Úprava vstupu do obydlí má především ústavní rozměr a je proto rozvedena v další části důvodové zprávy. Postavení provozovatelů služeb a pořadatelů veřejných produkcí hudby se zlepšuje, neboť mohou nově žádat o povolení podle § 31 zákona. Proto se varianty řešení nenavrhují.

Pokud jde o pořádání veřejné produkce hudby, povinnou osobou je v případě, že nelze pořadatele zjistit, osoba, která k účelu pořádání veřejné produkce hudby poskytla stavbu, pozemek nebo zařízení. Jde o stávající zákonnou úpravu obsaženou jak v zákoně o ochraně veřejného zdraví (§ 32), tak přestupkovém zákoně (§ 29). Návrh tak nepřináší nové povinnosti, ani zvýšenou finanční zátěž. Proto se varianty nenavrhují.

Ve vztahu k provozu na pozemních komunikacích a dráhách se nově navrhuje stanovit, aby se splnění povinnosti ochrany před hlukem z provozu v chráněném venkovním prostoru staveb považovalo za splnění povinnosti i v chráněném vnitřním prostoru staveb. Nejedná se o nový přístup, neboť uvedenou úpravu již obsahovalo nařízení vlády č. 502/2000 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací. Návrh vychází z toho, že pokud stavba odpovídá technickým požadavkům stanoveným právními předpisy, pak shora uvedené pravidlo se potvrzuje. Pokud je stavba provedena v rozporu s právními předpisy, pak není namístě, aby za překročení limitu hluku či vibrací v ní odpovídal správce či vlastník pozemní komunikace nebo dráhy. Ponechání stávajícího znění by znamenalo, že správce či vlastník pozemní komunikace nebo dráhy je prakticky odpovědný za technický stav chráněného objektu, protože je-li ve špatném technickém stavu, tak správce či vlastník pozemní komunikace nebo dráhy musí zajistit, aby hygienické limity pro chráněný vnitřní prostor stavby nebyly překračovány i pokud k jejich překračování v chráněném venkovním prostoru stavby nedochází.

Navrhuje se upravit definice pojmů „chráněný venkovní prostor staveb“ a „chráněný vnitřní prostor staveb“. Cílem návrhu je poskytovat ochranu před hlukem tam, kde je pro to důvod, tzn. v obytných částech staveb pro bydlení, výchovu a vzdělávání a zdravotní a sociální účely. Expozice hluku se navrhuje posuzovat před částmi fasády objektu (stavby), které jsou významné z hlediska pronikání hluku do chráněných vnitřních prostor umístěných za touto fasádou. Ponechání stávajícího vymezení chráněného venkovního prostoru staveb by znamenalo, že měření hluku bude nutné nadále provádět i před částí domu, kde za fasádou nejsou umístěny chráněné vnitřní prostory, tj. i tam, kde se škodlivý účinek hluku na zdraví osob nemůže projevit (chodby, koupelny a obdobné prostory). Přínosem navržené změny je to, že za chráněný venkovní prostor stavby se bude považovat jen ta část fasády, za kterou jsou umístěny obytné nebo pobytové vnitřní prostory staveb.

Navrhuje se stanovit náležitosti žádosti o povolení zdroje hluku, který překračuje hygienické limity. Dosud tyto náležitosti nebyly jednoznačně stanoveny zákonem a vycházely z ustálené rozhodovací praxe. Vzhledem k tomu, že jde o žádost ve smyslu správního řádu, musí obsahovat i náležitosti tam upravené. Navrhuje se, aby žádost o povolení nově obsahovala i hodnocení zdravotních rizik z hlediska vlivu překročení hygienického limitu hluku na zdraví exponovaných osob, které je základní podklad pro posouzení celkové situace v hlukově zatíženém území. Ponechání stávajícího znění by znamenalo zachovat stávající komplikace při hodnocení žádosti a nejednotnost v rozhodovací praxi orgánů ochrany veřejného zdraví, resp. rozdílné požadavky na předložené podklady pro rozhodnutí o žádosti. Hodnocení zdravotních rizik vychází z doporučených metodik Světové zdravotnické organizace, tj. uznávaných evropských metodik. Toto hodnocení může provést jen osoba autorizovaná podle § 83a zákona.

Dále se navrhuje pro stacionární zdroje hluku na letištích též připustit možnost získat povolení k provozování nadlimitního zdroje hluku. Ponechání stávajícího znění by znamenalo zachovat stávající roztříštěnost v kategorizaci zdrojů hluku a zejména nemožnost provozovatelů požádat o povolení zdroje hluku, který překračuje hygienické limity. Stávající úpravu lze v tomto směru považovat za diskriminační.

Na úseku zpracování strategických hlukových map /§ 80 odst. 1 písm. q) až t), § 81 až 81c/ se zohledňují zkušenosti z 1. kola strategického hlukového mapování, uzavřeného předáním zprávy Evropské komisi. Doplnění vychází ze skutečnosti, že Komise (EC) může v souladu s čl. 13 odst.2 vypracovat pokyny poskytující další vodítka pro akční plány (viz in „Electronic Noise Data Reporting Mechanism,, A handbook for delivery of data in accordance with Directive 2002/49/EC“, EEA Technical report No.9/2012. Opatřní nezbytná k provádění směrnice je třeba přizpůsobit tak, aby byla v souladu s rozhodnutím Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi. Vzhledem k tomu, že se jedná o úpravy doplňující transpozici Directive 2002/49/EC, není zpracována jiná varianta. Transpozice směrnice Evropské unie o hodnocení a řízení hluku ve venkovním prostředí (č. 2002/49/ES) si vyžádala rozšíření výčtu úřadů vykonávajících státní správu podle zákona o ochraně veřejného zdraví o ministerstva dopravy, pro místní rozvoj a životního prostředí a krajské úřady, které plní podle zákona o ochraně veřejného zdraví úkoly na úseku hodnocení a snižování hluku z hlediska dlouhodobého průměrného hlukového zatížení životního prostředí. Vzhledem k tomu, že se jedná o úpravy doplňující transpozici Directive 2002/49/EC, není zpracována jiná varianta

V oblasti neionizujícího záření se navrhované úpravy týkají legislativně technických úprav textu, souvisejících se sjednocením terminologie a upřesňuje se, že měření nebo výpočet se uplatňuje pouze u výkonných „stacionárních“ zdrojů záření.

Varianta 1 – nulové řešení

Tato varianta nebude i nadále upřesňovat, že nemůže jít o všechny zdroje neionizujícího záření, jako jsou například ruční radiostanice či mobilní telefony, u nichž je nezbytné požadovat měření nebo výpočet před jejich spuštěním do provozu.

Varianta 2 – navržené řešení

Navržené řešení směřuje výhradně ke shodě v terminologii a k upřesnění, že pouze u stacionárních zdrojů záření je potřebné měření nebo výpočet, neboť jde o umisťování a provoz rádiových a televizních vysílačů a základnových stanic pro mobilní telefony. Tím se vyloučí pochybnost, že se měření nebo výpočet týká také malých mobilních zařízení, jako jsou ruční radiostanice či mobilní telefony, u nichž lze jen obtížně určit místo a dobu provozu s předstihem a navíc mobilní telefony nesplňující expoziční limity se na území EU neprodávají.

V oblasti ochrany zdraví při práci se zákon uvádí do souladu se správním řádem a dále pracovněprávními předpisy, a to v té části, kde se navrhuje zrušit povinnost kategorizovat práce vykonávané osobami, které nejsou zaměstnavateli, ale samy nebo se svými rodinnými příslušníky pracují. Se zrušením uvedené povinnosti souvisí i zrušení evidence rizikových prací. Ochrana zdraví těchto osob tak bude nadále řešena v režimu § 12 zákona č. 309/2006 Sb., tj. za přiměřeného použití vybraných ustanovení zákoníku práce na úseku bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Uvedené opatření snižuje finanční zátěž tohoto okruhu osob. Dále se navrhuje pouze upřesnit, že součástí žádosti o zařazení práce do kategorie třetí nebo čtvrté musí být protokoly o měření nebo vyšetření rizikového faktoru pracovních podmínek, což pokud jde o oznámení zařazení práce ze strany zaměstnavatele orgánu ochrany veřejného zdraví platí i pro kategorii druhou. Nejde tedy o povinnost novou, ale upřesnění zákonné úpravy tak, aby nevzbuzovala pochybnosti. Tedy výraz „údaje rozhodné pro zařazení práce“ se specifikuje tak, že se těmito rozhodnými údaji rozumí protokoly z měření nebo vyšetření rizikových faktorů pracovních podmínek. Sám pojem rizikový faktor je vymezen zákonem č.

309/2006 Sb. Uvedené upřesnění navazuje na § 38, který ukládá pro hodnocení rizika a související zařazení práce do kategorie provést měření a vyšetření rizikového faktoru odborně způsobilou osobou. S úpravou ochrany zdraví při práci souvisí i zákonná úprava nakládání s chemickými látkami a chemickými směsmi, která se navrhuje sladit se správním řádem, živnostenským zákonem, s terminologií nařízení Evropské unie v oblasti chemických látek a směsí a pracovněprávními předpisy. S ohledem na povahu těchto změn se varianty nenavrhují.

Pokud jde o navržené změny v zákonné úpravě kategorizace prací, navrhuje se doplnění žádosti zaměstnavatele o zařazení práce do kategorie (§ 37), a to v souvislosti s údajem o výsledku hodnocení expozice zaměstnanců vykonávajících danou práci jednotlivým rozhodujícím faktorům pracovních podmínek v charakteristické směně, o údaj „o době trvání této expozice“. Tento údaj odlišuje, zda daná práce odpovídá kategorii, do níž zaměstnavatel žádá práci zařadit, přičemž žádost se podává jen k zařazení práce do kategorie třetí nebo čtvrté (rizikové); o zařazení do kategorie druhé (nerizikové) rozhoduje zaměstnavatel sám. Charakteristika jednotlivých kategorií prací je upravena ve vyhlášce č. 432/2003 Sb. Pro práci třetí kategorie je typické, že jde o práce, při nichž jsou překračovány hygienické limity rizikových faktorů, přičemž expozice osob, které tuto práci vykonávají, není spolehlivě snížena technickými opatřeními pod úroveň těchto limitů, a pro zajištění ochrany zdraví osob je proto nezbytné využívat ochranná opatření. Práce kategorie čtvrté je charakterizována jako práce, při níž je vysoké riziko ohrožení zdraví, které nelze zcela vyloučit ani při používání dostupných a použitelných ochranných opatření. Bez údaje o době trvání expozice není možné odlišit, zda jde o práci kategorie třetí nebo čtvrté, když toto odlišení se děje na základě přepočtu naměřených hodnot rizikových faktorů pracovních podmínek a skutečné doby expozice, na osmihodinovou směnu. Rozhodující orgán je přitom vázán zásadou materiální pravdy, která patří k základním zásadám řízení ve veřejné správě, tj. rozhodnutí musí vycházet ze skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti.

Varianta 1 – nulové řešení

Tato varianta ponechává stávající stav, kdy údaj „o době trvání této expozice“, není taxativně uveden jako součást žádosti zaměstnavatele. Orgán ochrany veřejného zdraví, který má o žádosti zaměstnavatele rozhodnout, pak buď nalezne tento údaj v protokolu odborně způsobilé osoby, která provedla měření rizikového faktoru, nebo jej musí k rozhodnutí o žádosti od zaměstnavatele dodatečně zjistit, aby o věci mohl za shora uvedených podmínek rozhodnout. Tím se prodlužuje doba řízení o žádosti. Přitom údaj o zařazení práce do kategorie a souvisejících rizicích, jakož i ochranných opatření, patří k základním údajům, se kterými je zaměstnavatel povinen seznámit zaměstnance v rámci ochrany jejich zdraví podle § 103 zákoníku práce.

Varianta 2 – navržené řešení

Touto variantou se navrhuje doplnit odborně oprávněný požadavek, aby součástí návrhu na zařazení práce do kategorie třetí nebo čtvrté byl vždy údaj o době trvání expozice a rovněž kopie protokolů měření nebo vyšetření rizikových faktorů. Obdobné se týká práce kategorie druhé, kterou zaměstnavatel zařazuje sám, a kde se text platné zákonné úpravy („údaje rozhodné pro toto zařazení“) navrhuje upřesnit, že těmito údaji se rozumí ve vazbě na shora cit. § 38, protokoly z měření nebo vyšetření rizikových faktorů pracovních podmínek. I když nelze vyloučit, že i po přijetí navrhované změny se budou vyskytovat případy, kdy zaměstnavatel tyto údaje nedodá a bude nutné řízení přerušit, nicméně se očekává, že jejich počet se významně sníží. S přihlédnutím k tomu, že shora uváděné údaje jsou zásadní pro řízení o zařazení práce do třetí nebo čtvrté kategorie a není možný jiný způsob, než jejich předložení jako povinných součástí žádosti, nebo jejich dodatečné předložení na výzvu orgánu ochrany veřejného zdraví, po zvážení lze konstatovat, že zakotvení uvedeného jako povinnosti přinese pozitivum v tom, že rozhodování ve věci bude kratší a odpadne i nadbytečná administrativní zátěž spojená s korespondencí v této věci.

V oblasti biologických expozičních testů (§ 39) se navrhuje, aby zaměstnavatel sděloval výsledky překročení těchto testů orgánu ochrany veřejného zdraví, a to včetně členění podle pracovišť. Podle platné úpravy má zaměstnavatel tuto povinnost jen vůči svým zaměstnancům (§ 39 odst. 2 písm. b)). Biologický expoziční test je jedním z nejspolehlivějších prostředků hodnocení expozice skupin osob nebo jednotlivých osob chemickým látkám na základě stanovení vhodných ukazatelů ve vzorcích biologického materiálu, odebraného exponovaným osobám ve vhodnou dobu. Výsledky biologických expozičních testů se v ust. § 39 odst. 2 větě poslední rozumí údaje o překročení limitních hodnot metabolitů chemických látek a směsí na pracovišti. Tyto testy jsou prováděny a hodnoceny poskytovatelem pracovnělékařských služeb v rámci metod hodnocení zdravotních rizik u chemických látek a směsí. Základní úprava je provedena vyhláškou č. 432/2003 Sb. Pro případ překročení biologických expozičních testů je zaměstnavatel podle platného znění zákona povinen zjistit příčinu tohoto překročení a zabezpečit její odstranění.

Varianta 1 – nulové řešení

Tato varianta bude i nadále zachovávat stav, kdy ačkoliv bude zaměstnavateli známo, že biologické expoziční testy překročily povolené hodnoty, nebude se o této skutečnosti dozvídat orgán ochrany veřejného zdraví, který má zákonem svěřenu kontrolu plnění shora uvedených povinností zaměstnavatele. Ponecháním stávajícího stavu budou i nadále orgány ochrany veřejného zdraví zjišťovat taková překročení jen v rámci plánovaných kontrolních šetření, a to za podmínky, že jim zaměstnavatel příslušnou dokumentaci předloží. Přitom k jejich úkolům patří nejen kontrola ochranných opatření přijatých zaměstnavatelem, ale i oprávnění nařídit přijetí ochranných opatření, pokud tak zaměstnavatel neučinil, nebo opatření přijatá zaměstnavatelem změnit, nejsou-li účinná.

Varianta 2 – navržené řešení

Výsledky biologických expozičních testů, u nichž došlo k překročení povolených hodnot sdělí zaměstnavatel neprodleně nejen zaměstnancům, ale i příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví. Absence této povinnosti zaměstnavatele v současnosti neumožňuje včas zjistit a následně bezprostředně zahájit kontrolní šetření ke zjištění důvodu překročení biologických expozičních testů z hlediska možného dopadu na zdraví konkrétních zaměstnanců, ani korekci nebo uložení přijetí účinných opaření k ochraně jejich zdraví. Kontrolním šetřením, a to i ve spolupráci s příslušným poskytovatelem pracovnělékařských služeb, se totiž zjišťuje, zda u konkrétního zaměstnance mohlo dojít ke zvýšení uvedených testů vlivem nepoužíváním osobního ochranného pracovního prostředku, kontaminací nebo v mezidobí došlo ke změně pracovních podmínek, například změnou technologie, která významně ovlivňuje stav pracovního prostředí. S ohledem na to, že výskyt chemických látek a směsí, u nichž se zejména biologické expoziční testy používají, se může na různých pracovištích lišit podle toho jaký je proces s jejich nakládáním a jak jsou tato pracoviště vybavena opatřeními kolektivní ochrany, navrhuje se, aby byl udáván údaj, o jaké konkrétní pracoviště se jedná. Navrhovaná právní úprava bude pro zaměstnavatele přínosná, neboť včasný zásah orgánu ochrany veřejného zdraví mu pomůže problém s překročením biologických expozičních testů řešit operativně a v co nejkratší době. Se shora uvedeným souvisí návrh, aby orgán ochrany veřejného zdraví měl oprávnění nařídit sledování zátěže organismu faktory pracovních podmínek (například biologickými expozičními testy) nejen v případech výkonu rizikových prací, jak plyne z platné zákonné úpravy, ale i u prací nerizikových, tj. prací zařazených do kategorie druhé. Tento návrh se opírá o odborná zjištění o synergickém působení rizikových faktorů pracovních podmínek, které ač samy jednotlivě nepřekračují stanovené přípustné limity při synergickém působení, představuje vyšší riziko vlivu na zdraví, které je nutné kontrolovat, a to s využitím metod zaměřených na konkrétní osobu, pokud jsou takové metody k dispozici, což například biologický expoziční test plní. Jednoznačnou výhodou používání biologických expozičních testů je fakt, že na výši jejich hladiny se projevuje jak velikost a intenzita externí expozice organismu, tak dědičné vlastnosti exponovaného organizmu. Biologické expoziční testy tak měří na individuální úrovni právě vzájemnou interakci externích faktorů a individuální vnímavosti jednotlivce. Přitom jsou schopné identifikovat ohrožené jedince ještě dříve, než dojde k biologickým účinkům detekovatelným screeningovými testy nebo klinickým vyšetřením (kdy se detekují již preklinické či klinické změny) a často i v situacích, kdy nejsou překročeny hygienické expoziční limity, kdy exponovaným pracovníkem je výjimečně vnímavá osoba. Nejde přitom v žádném případě o nově zaváděné druhy vyšetření, ale o používání výhradně vědecky validovaných a na mezinárodní úrovni uznávaných vyšetření, z nichž se většina běžně používá po řadu let. Zahrnují široké spektrum vyšetřovacích metod, kdy se analyzuje např. přítomnost látek nebo jejich metabolitů v moči, krvi nebo vydechovaném vzduchu vyšetřované osoby, některá vyšetření jako EEG, některé funkční testy apod. Sledováním zátěže organizmu je také cílené rtg vyšetření, například u horníků, kterým se sleduje progrese zaprášení plic. Vychází-li se z premisy, že pracovnělékařská péče je komplexní, pak právě komplexnost posuzování zátěže rizikovými faktory na pracovišti nemůže vynechat osoby, u nichž nelze vyloučit vliv pracovních podmínek na zdraví, ač míra zátěže rizikovými faktory nepřekračuje přípustné hygienické limity (vnímavé jedince). Jednoznačně to dokládá skutečnost, že část přiznaných nemocí z povolání vzniká právě za těchto podmínek. Existuje-li tedy nástroj, tj. biologický expoziční, test, který je schopný identifikovat ještě reverzibilní stádia poškození organizmu, pak je třeba zahrnout tyto nástroje mezi prostředky ochrany zdraví na pracovišti.

Varianta 1 – nulové řešení

Tato varianta bude i nadále zachovávat možnost nařídit sledování zátěže organismu rizikovými faktory, např. provést odběry biologického materiálu pro biologické expoziční testy, jen u zaměstnanců, kteří vykonávají rizikové práce, ačkoliv je odborně prokazatelné, že expozice synergickému působení přítomných rizikových faktorů pracovních podmínek představuje namnoze vyšší riziko vlivu na zdraví zaměstnanců vystavených jejich působení. Dosavadní absence sledování zátěže organizmu u práce kategorie druhé (nerizikové), byť je z odborného hlediska důležitá, může navíc navozovat u zaměstnavatele nesprávnou domněnku, že taková práce není nijak škodlivá.

Varianta 2 – navržené řešení

Proto se navrhuje, aby sledování zátěže organismu faktory pracovních podmínek, zejména cestou biologických expozičních testů, bylo možno nařídit nejen u zaměstnanců vykonávajících rizikové práce jako doposud, ale i u těch, kteří vykonávají práci kategorie druhé (nerizikové). Byť je práce kategorie druhé vyhláškou č. 432/2003 Sb. charakterizována jako práce, při níž podle současné úrovně poznání lze očekávat její nepříznivý vliv na zdraví jen výjimečně, zejména u vnímavých jedinců, tedy práce, při níž nejsou překračovány hygienické limity rizikových faktorů, návrh se opírá o shora zmíněná odborná posouzení, že je nutné brát v úvahu, že expozice synergickému působení přítomných rizikových faktorů pracovních podmínek, ač tyto samy o sobě nepřekračují přípustné hygienické limity, představuje vyšší riziko vlivu na zdraví, které je nutné monitorovat. Oprávněnost uložení takové povinnosti ze strany orgánu ochrany veřejného zdraví bude k námitce zaměstnavatele zkoumána ve standardním správním řízení nadřízeným úřadem.

V oblasti předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění (§ 45 až 75b) včetně prevence infekcí spojených se zdravotní péčí (§ 15 až 18) se navrhuje sladění zákona se zákonem o zdravotních službách (zák. č. 372/2011 Sb.) a dále zákonem o sociálních službách, přičemž pokud jde o posledně jmenovaný zákon, v souladu s jeho přechodným ustanovením se pojem „ústav sociální péče“, používaný dosud zákonem o ochraně veřejného zdraví nahrazuje výčtem zařízení sociálních služeb s pobytovými službami, uvedených v § 34 odst. 1 písm. c) až f) zákona o sociálních službách, kterými jsou týdenní stacionáře, domovy pro osoby se zdravotním postižením, domovy pro seniory a domovy se zvláštním režimem. Dále se zákon v oblasti speciální ochranné dezinfekce, dezinsekce a deratizace terminologicky slaďuje s nařízeními EU v oblasti chemických látek. Návrhem se provádí transpozice Mezinárodního zdravotního řádu do zákona, a to jak v oblasti ochrany před zavlečením vysoce nakažlivých infekčních onemocnění ze zahraničí, tak v oblasti očkování proti žluté zimnici. Úprava ochrany veřejného zdraví před zavlečením vysoce nakažlivých infekčních onemocnění ze zahraničí se týká postupu správních úřadů, proto se varianty nenavrhují. Varianty řešení tak jsou zpracovány pro novou úpravu postupu při očkování proti žluté zimnici, která dosud v zákoně obsažena nebyla. Návrh je implementací přílohy č. 7 k Mezinárodním zdravotnickým předpisům, vydaným Světovou zdravotnickou organizací. Ve variantách jde o odbornou způsobilost lékaře provádějícího očkování. Dokumentaci ve věci povede Ministerstvo zdravotnictví v rámci kapacit, které má.

Varianta 1 – nulové řešení

Tato varianta znamená neimplementování dokumentu Světové zdravotnické organizace (SZO), přílohy č.7 k Mezinárodním zdravotnickým předpisům, pokud jde o očkování proti žluté zimnici. Členské státy SZO jsou povinny implementovat celý dokument včetně jeho příloh.

Varianta 2 – navržené řešení

Tato varianta stanoví v souladu s Mezinárodními zdravotnickými předpisy v návrhu konkrétní specializovanou způsobilost lékařů, kteří mohou očkování proti žluté zimnici provádět, povinnost Ministerstva zdravotnictví vést jejich evidenci a dále zmocnění pro vydání prováděcího právního předpisu, kterým bude jednotně stanoven vzor očkovacího průkazu, kam bude údaj o provedeném očkování zaznamenán. Navrhuje se, aby očkování proti žluté zimnici prováděli lékaři se specializovanou způsobilostí v oborech hygiena a epidemiologie, epidemiologie nebo infekční lékařství, kteří mohou očkování proti žluté zimnici z pohledu odborné erudice provádět a je zohledněna jejich přiměřená dostupnost v případě potřeby očkování.

Varianta 3

Lze zvažovat variantu, že by očkování prováděli všichni praktičtí lékaři. Tato varianta by výrazně zjednodušila dostupnost očkování, při cestách do zemí, kde je toto očkování povinné, ale nezaručila by odbornou erudici očkujících lékařů, pokud jde o znalosti cestovní medicíny, vycházející z materiálů Světové zdravotnické organizace.

Dále se v oblasti předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění navrhuje stanovit poskytovatelům zdravotních služeb, na jejichž pracovištích se provádí laboratorní vyšetřování biologického materiálu, povinnost zasílat izolovaná patogenní agens do příslušné národní referenční laboratoře.

Varianta 1 – nulové řešení

Ponecháním stávající platné právní úpravy by nebylo možné zohlednit požadavky Světové zdravotnické organizace a nebylo by zajištěno povinné vyšetřování izolovaných patogenních agens v národních referenčních laboratořích v souladu se současnými vědeckými poznatky a požadavky ECDC (Evropského střediska pro kontrolu nemocí) do TESSy ( The European Surveillance Systém).

Varianta – navržené řešení

Tato varianta zajistí vyšetřování biologického materiálu na molekulární úrovni, popřípadě sekvenaci agens, které provádějí jen příslušné národní referenční laboratoře. Další dourčení patogenních agens je potřebné z hlediska současných vědeckých požadavků moderních analytických metod práce v oboru epidemiologie a dále je nezbytné k předávání dat v předepsaném formátu do nadnárodní sítě ECDC(Evropského střediska pro kontrolu nemocí) do TESSy ( The European Surveillance Systém), což umožňuje porovnatelnost dat z ČR s daty ostatních členských států Evropské unie, tak jak je požadováno. V praxi se již takto vesměs postupuje, chybí však ze zákona vyplývající povinnost pro poskytovatele zdravotních služeb, provádějící laboratorní vyšetřování biologického materiálu zasílat izoláty do uvedených laboratoří.

Podpora zdraví je v návrhu zákona nově rozvinuta. V platném znění zákona je podpora zdraví zahrnuta pod pojem ochrana veřejného zdraví a úkolům na tomto úseku se nevěnuje dostatečná pozornost. Úkoly na tomto úseku se stanoví pro orgány ochrany veřejného zdraví a kraje.

Varianta 1 – nulové řešení

Tato varianta znamená ponechat stávající nevyhovující stav v oblasti podpory zdraví a prevence nemocí a zdravotních rizik, podobně jako v oblasti hodnocení zdravotního stavu obyvatelstva a jeho vývoje včetně stanovování priorit k řešení problémů a zlepšování zdraví a zdravotního stavu populace v České republice.

Varianta 2 – navržené řešení

Navrhuje se svěřit Ministerstvu zdravotnictví řízení a kontrolu výkonu státní správy nejen v ochraně, ale také i v podpoře veřejného zdraví, a to za tvorbu a uskutečňování národní politiky nejen v oblasti ochrany, ale i podpory veřejného zdraví včetně prevence nemocí. Současně Ministerstvo zdravotnictví bude nově řídit a kontrolovat její plnění a jednou za pět let bude provádět hodnocení zdravotního stav obyvatelstva a jeho vývoje a následně na základě tohoto vyhodnocení stanoví priority k řešení problémů a ke zlepšení zdravotního stavu obyvatelstva. Na úrovni krajů se navrhuje stanovit nově povinnost zajišťovat minimálně jednou za 5 let hodnocení zdravotního stavu obyvatelstva z hlediska všech aspektů ovlivňujících zdravotní stav obyvatelstva; krajské hygienické stanice, jimž bude také náležet spolupracovat se správními úřady a s orgány samosprávy při rozvoji a realizaci opatření vedoucích ke zlepšování zdravotního stavu a kvality života obyvatelstva příslušného regionu.

Varianta 1 – nulové řešení

Tato varianta znamená ponechat stávající stav, kdy krajským hygienickým stanicím náleží kontrolovat a řídit programy ochrany a podpory veřejného zdraví, přičemž kraje a obce v této oblasti nyní žádné povinnosti nemají.

Varianta 2 –navržené řešení

Tato varianta nově stanovuje, že krajské hygienické stanice budou u programů ochrany a podpory veřejného zdraví včetně prevence nemocí a zdravotních rizik zajišťovat jejich vyhodnocování. Kraje se budou ve spolupráci s obcemi podílet na přípravě programů podpory veřejného zdraví, současně budou spolupracovat při jejich realizaci a poskytovat jim podporu. Stávající úroveň zdravotního stavu obyvatel České republiky se sice v posledních desetiletích stále zlepšuje, nicméně stále významně zaostává za nejlepšími státy v EU. Nejenže to vede ke stále zvyšujícímu se výskytu mnohých, zejména chronických neinfekčních nemocí, ale prakticky se neprodlužuje život prožitý ve zdraví, naopak se výrazně prodlužuje období, které naše populace prožívá v nemoci. To vše vede ke stále se zvyšujícím ekonomickým nákladům, a to nejen ve zdravotnictví, ale i v celé společnosti. Ponechání stávající platné právní úpravy v zákoně nepřispěje ke zlepšení tohoto nevyhovujícího stavu. Řešení navržené novelou tohoto zákona významně přispěje k systematické analýze a následnému vyhodnocování zdravotního stavu obyvatelstva v ČR a v jednotlivých krajích s tím, že na základě toho budou přijímána opatření vedoucích ke zlepšování zdravotního stavu a kvality života obyvatelstva příslušných regionů a budou stanovovány priority k řešení problémů a ke zlepšení zdravotního stavu obyvatelstva. To by mělo vést nejen ke zlepšování zdraví a zdravotního stavu, ale i ke snižování nemocnosti, k prodlužování života prožitého ve zdraví, ale především k významným ekonomickým úsporám a ke snižování nákladů na poskytování zdravotní péče. Nově nastavená spolupráce krajských hygienických stanic, krajů a obcí v oblasti programů podpory veřejného zdraví včetně prevence nemocí a zdravotních rizik povede k jejich zefektivnění a k tomu, že jejich podpora ze strany krajů bude více efektivní.

Zapracování návrhu do zákonné normy nebude mít prakticky žádný dopad na státní rozpočet, ani dopad na podnikatelské prostředí, nedojde ani ke zvýšení nároků a nákladů na poskytovatele zdravotních služeb. Nebude mít ani negativní sociální dopady, ani dopady na životní prostředí. Naopak mělo by vést k ekonomickým úsporám a ke snížení nákladů ve zdravotnictví.

3. Vyhodnocení nákladů a přínosů

Sladění zákona o ochraně veřejného zdraví se správním řádem, vymezení skutkových podstat správních deliktů, jakož i sladění s výše uvedenými zvláštními zákony nepřináší nové náklady. Jejich přínosem je sjednocení terminologie a procesních podmínek řízení a ulehčení aplikace zákona. Pokud jde o ostatní návrhy:

- prodloužení platnosti posudků vydávaných o zdravotní způsobilosti osob činných při zotavovacích akcích a školách v přírodě přinese úsporu osobám pracovně činným při uvedených akcích. Vychází se z toho, že za vydání uvedeného posudku hradí povinná osoba cca 150 Kč,

- zrušením povinnosti škol vysílajících děti na školu v přírodě a osob pořádajících zotavovací akce zajistit v místě konání těchto škol nebo akcí péči praktického lékaře dostupného z místa jejich konání ušetří povinné osoby finanční prostředky vynakládané na dojezd do místa praxe lékaře k domluvě na plnění uvedené povinnosti pořádající osoby a školy,

- zúžením výčtu činností epidemiologicky závažných, když ze všech služeb, ve kterých se používají k péči o tělo speciální přístroje, návrh zachovává jen solária, což má dopad i do okruhu podnikajících osob, které mají povinnost vypracovat provozní řád, který se návrhem zužuje, se snižuje byrokratická náročnost pro povinné osoby.

Pokud jde o solária, zavádí se sice povinnost evidence doby provozu, ale není důvod se domnívat, že tato povinnost by přinesla povinné osobě významné náklady,

- omezení povinnosti provozovatele potravinářského podniku mít osvědčení o znalosti hub při sběru volně rostoucích hub a vlastním pěstování jedlých hub, jen jde-li o houby volně rostoucí, přinese úsporu, pokud jde o účast na kursu, pokud se ho povinná osoba zúčastní, i když sám zákon takovou povinnost nestanoví, a dále úsporu správního poplatku za vykonání zkoušky ve výši 1.000 Kč,

- omezení nutnosti měřit hladiny hluku z provozu na pozemních komunikacích a drahách i v chráněném vnitřním prostoru, pokud je splněna povinnost k ochraně před hlukem v chráněném venkovním prostoru, přinese výraznou úsporu finančních prostředků vlastníků a správců uvedených zdrojů hluku. Měření hladiny hluku v jedné obytné místnosti činí cca 3.000 až 5.000 Kč. Přitom se zpravidla měří v každém patře jedna obytná místnost. Lze tak hovořit o úsporách v řádu desetitisíců z veřejných rozpočtů státu, krajů a obcí jako vlastníků, správců a provozovatelů takových zdrojů hluku,

- stanovením povinnosti předložit jako náležitost žádosti o povolení k provozu nadlimitního zdroje hluku podle § 31 odst. 1 hodnocení zdravotních rizik z hlediska vlivu překročení hygienického limitu hluku na zdraví exponovaných fyzických osob, vypracované autorizovanou osobou (§ 83e), vzniká nárok na podnikající osoby a veřejné rozpočty, a to státní rozpočet, rozpočty krajů a obcí, pokud budou žadateli o uvedené povolení i vlastníci pozemních komunikací a drah, cca 15 až 20 000 Kč na jednu žádost,

- zrušení všech povinností uložených zákonem o ochraně veřejného zdraví fyzickým osobám, které podnikají, ale nejsou zaměstnavateli ve smyslu zákoníku práce (tzv. samozaměstnavatelů), a to povinnosti kategorizovat práce a evidenční povinnosti v případě výkonu rizikové práce přinese podle povahy hodnoceného rizika úspory v částkách až 10.000 Kč v případě provádění nejsložitějších měřicích úkonů, kterými je měření lokální svalové zátěže. Pokud jde o zrušení evidenční povinnosti o práci v riziku, jde o snížení byrokratické zátěže, obtížně vyčíslitelné,

- zrušení oprávnění krajských hygienických stanic stanovit rozhodnutím minimální náplň a termíny vstupních, periodických a výstupních lékařských preventivních prohlídek znamená, že se zaměstnanci krajských hygienických stanic budou ve větší míře věnovat státnímu zdravotnímu dozoru nad dodržováním povinností zaměstnavatelů a tzv. samozaměstnavatelů podle zákona o ochraně veřejného zdraví, zákoníku práce a zákona o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, jak je uvedeno shora. Nejde tak o zásadní úsporu, která by ovlivňovala počty zaměstnanců, event. náklady na činnost orgánů ochrany veřejného zdraví prvního stupně,

- doplnění oprávnění krajské hygienické stanice stanovit způsob a minimální četnost sledování zátěže organismu zaměstnanců nejen u práce rizikové, ale i nerizikové, reálně nepřinese výrazné navýšení počtu subjektů, kterých se může nově týkat, neboť jde o subjekty, které již prováděly biologické expoziční testy u zaměstnanců nevykonávajících rizikové práce, a to na základě dobrovolnosti a s ohledem na obecnou zákonnou povinnost chránit zdraví zaměstnanců před riziky podle zákoníku práce. Mírné navýšení počtu dosavadních subjektů lze očekávat u těch, které se neztotožnily s orgánem ochrany veřejného zdraví v otázce potřebnosti takových biologických expozičních testů. Nepůjde však o hromadný nárůst počtu dotčených subjektů, neboť půjde, stejně jako doposud, o vybrané práce, při nichž je zaměstnanec exponován souběžně několika chemickým látkám. Průměrné náklady na toto vyšetření, které provádí a hodnotí poskytovatel pracovnělékařských služeb, činí cca 1.000,- Kč,

- doplnění povinnosti správních úřadů a krajů v oblasti zpracování strategických hlukových map zohledňuje dosavadní zkušenosti praxe a ukládá předat jen ty podklady, které v návrhu uvedené úřady a kraje mají a předávaly je již v 1. kole strategického mapování,

- úkoly v oblasti prevence vzniku a šíření infekčních onemocnění budou plnit orgány ochrany veřejného zdraví stávajícími zaměstnanci v rámci schváleného rozpočtu,

- příprava pandemických plánů je jen zakotvením stávajícího faktického stavu,

- pokud jde o náklady kontrolovaných osob v souvislosti s návrhem na zřízení oprávnění orgánu ochrany veřejného zdraví v odůvodněném případě vyzvat kontrolovanou osobu, aby se dostavila do sídla úřadu a předložila doklady potřebné pro výkon dozoru, především zvláštní zákony a nařízení Evropské unie stanoví povinnost mít dokumentaci související zejména s bezpečností výrobku a tzv. sledovatelností, tj. doložením od koho podnikatel výrobek koupil a komu ho sám dodal. Pokud takovou dokumentaci kontrolované osoby nemají v provozovně, kde je konána kontrola, musí se správní úřad vrátit na místo kontroly, aby dokumentaci převzal, což znamená nové náklady kontroly. Navrhuje se, aby v takovém případě nesla náklady kontrolovaná osoba. V této souvislosti lze poukázat na čl. 28 nařízení EU o úřední kontrole (č. 882/2004), které stanoví, že náklady dodatečné kontroly hradí kontrolovaná osoba. V tomto smyslu náklady povinné osoby na dostavení se do správního úřadu jsou nižší než náklady dodatečné kontroly, které stanoví vyhláška č. 423/2013 Sb., o stanovení výše paušální částky nákladů dodatečné kontroly při výkonu státního zdravotního dozoru, a to ve výši 3.000,- Kč. Návrhem se současně šetří pracovní čas kontrolního zaměstnance, který by měl být věnován pracovním povinnostem namísto dojíždění pro dokumentaci, kterou má povinnost předložit kontrolovaná osoba,

- nově se zdůrazňují úkoly orgánů ochrany veřejného zdraví v oblasti podpory zdraví. Nejedná se o nový úkol, který by vyžadoval nárůst počtu zaměstnanců či nárůst finančních prostředků ze státního rozpočtu, a to na obou stupních orgánů ochrany veřejného zdraví. Pro potřebu objektivizace výsledků v oblasti prevence v podpoře veřejného zdraví a tvorby prognóz a stanovení priorit k řešení problémů a zlepšení zdravotního stavu obyvatelstva a k dalšímu postupu v oblasti podpory veřejného zdraví se stanoví povinnost jednou za 5 let provést zhodnocení zdravotního stavu obyvatelstva ČR pro Ministerstvo zdravotnictví. Ministerstvo zdravotnictví bude úkol zajišťovat především cestou Státního zdravotního ústavu. Ten je zřízen mimo jiné k přípravě podkladů v předmětné oblasti. Zdrojem potřebných dat jsou především databáze Ústavu zdravotnických informací a statistiky, Českého statistického úřadu, krajských hygienických stanic a WHO. Státní zdravotní ústav bude využívat i svých dat, která průběžně sbírá a analyzuje. Veškeré databáze jsou přístupné volně a zdarma. Upřesněné povinnosti na uvedeném úseku veřejné správy tak nebudou vyžadovat nárůst počtu zaměstnanců, ani zvýšené finanční náklady ze státního rozpočtu. U krajských hygienických stanic jde především o podíl na tvorbě, řízení a kontrole programů ochrany a podpory veřejného zdraví, spolupráci na tvorbě regionální zdravotní politiky ochrany a podpory veřejného zdraví a rozvoji opatření vedoucích ke zlepšování zdravotního stavu a hodnocení zdravotního stavu obyvatelstva ve lhůtě pěti let. Tyto činnosti zajistí i správní úřady prvního stupně stávajícími zaměstnanci především z řad těch, kteří se zabývají zdravotní politikou a podporou zdraví a zaměstnanci oboru epidemiologie,

- v oblasti prevence vzniku a šíření infekčních onemocnění se zužuje hlásící povinnost ve vztahu k infekcím spojeným se zdravotní péčí, pokud tedy dojde k částečnému rozšíření hlásící povinnosti u infekcí, které budou upraveny prováděcím právním předpisem, jehož návrh je součástí předloženého materiálu, nové náklady poskytovatelům zdravotních služeb nevznikají. Potvrzení určení a charakterizace infekčního onemocnění se týká izolovaných patogenních agens (§ 75a odst. 4) a náklady poskytovatelů zdravotních služeb se budou týkat jen přepravy; pokud jde o v návrhu uvedenou národní referenční laboratoř, je zřízena ve Státním zdravotním ústavu a náklady na uvedenou činnost budou pokryty příspěvkem, který pro tyto účely nevyžaduje navýšení,

- náklady krajů na plnění úkolu podílet se na přípravě programů podpory veřejného zdraví včetně prevence nemocí a zdravotních rizik v souladu s národní zdravotní politikou ochrany a podpory veřejného zdraví a spolupracovat při jejich realizaci, jakož i úkolu spolupracovat při hodnocení zdravotního stavu obyvatelstva kraje a jeho vývoje, a to jednou za pět let, budou velmi nízké. Oproti stávajícímu stavu nedojde prakticky k žádnému navýšení, a to především proto, že tyto povinnosti kraje dokáží zajistit vlastními zaměstnanci – odborníky, kteří již nyní pracují na krajích a mnohé kraje tyto aktivity již dlouhá léta vykonávají.

Lze tedy shrnout, že právnickým a fyzickým osobám podnikajícím nevznikají nové významné náklady, naopak dochází k úsporám v řádu tisíců a v případě tzv. samozaměstnavatelů v řádu desetitisíců. Nové informační povinnosti v případě oznámení znečištění vody v koupalištích nebo o ukončení výkonu rizikové práce na pracovišti zaměstnavatele jsou administrativní a jejich výše je zanedbatelná. Rozšíření shora uvedených oprávnění orgánů ochrany veřejného zdraví na úseku ochrany zdraví zaměstnanců přispěje k naplnění povinností zaměstnavatele ochránit zdraví zaměstnanců ve smyslu zákoníku práce a nelze je považovat za nové náklady. Nové náklady tak vzniknou jen stanovením povinnosti předložit jako náležitost žádosti o povolení k provozu nadlimitního zdroje hluku podle § 31 odst. 1 hodnocení zdravotních rizik z hlediska vlivu překročení hygienického limitu hluku na zdraví exponovaných fyzických osob, vypracované autorizovanou osobou (§ 83e), a to ve výši cca 15 až 20 000 Kč na jednu žádost. U fyzických osob návrh přináší úsporu v řádu stokorun s ohledem na prodloužení platnosti lékařského posudku o způsobilosti k činnosti na zotavovací akci nebo škole v přírodě. Pokud jde o přestupkovou odpovědnost, zůstává stejná, jen jsou specifikovány skutkové podstaty, zahrnuté dosud v jedné skutkové podstatě porušení nebo nesplnění povinnosti k předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění podle § 29 odst. 1 písm. f) přestupkového zákona. Krajům a obcím nevzniknou nové náklady s souvislosti s hlukovým mapováním, neboť jde pouze o údaje o komunikacích, které již byly předmětem mapování v 1. kole. Návrh dikce § 81c odst. 1, který se týká podílu krajů na přípravě programů podpory veřejného zdraví a spolupráce při jejich realizaci a dále spolupráce krajů při hodnocení zdravotního stavu obyvatelstva, spočívající v projednání materiálů připravených orgány ochrany veřejného zdraví, a stanovení priorit řešení problémů a zlepšení zdravotního stavu obyvatelstva, byl projednán s hejtmany krajů a poté i zástupci krajů. Z plnění těchto úkolů krajům nové náklady nevzniknou, neboť uvedené úkoly lze plnit stávajícími zaměstnanci. Pokud jde o náklady státního rozpočtu, zužují se některé úkoly orgánů ochrany veřejného zdraví prvního stupně, jak bylo vyhodnoceno shora. Toto zúžení však nemá podstatný dopad do počtu zaměstnanců a nákladů na činnost orgánů ochrany veřejného zdraví, neboť kapacity je třeba přesunout do výkonu státního zdravotního dozoru a plnění ostatních úkolů stanovených zákonem o ochraně veřejného zdraví. V oblasti prevence vzniku a šíření infekčních onemocnění ponecháním stávající platné právní úpravy by nebylo možné zohlednit požadavky SZO pokud jde o očkování proti žluté zimnici, nebylo by možné jednotným způsobem upravit povinnost, aby děti příjímané ve věku do 3 let do zařízení byly podrobeny povinným pravidelným očkováním a dále by nebylo zajištěno vyšetřování izolovaných patogenních agens v národních referenčních laboratořích v souladu se současnými vědeckými poznatky. Navrženou úpravou se vyhoví požadavkům Světové zdravotnické organizace, přispěje se ke zkvalitnění proočkovanosti dětí do 3 let věku přijímaných do zařízení všech typů a dále v případě zasílání izolátů do národních referenčních laboratoří bude zajištěn postup podle požadavků současné vědy. Navržené řešení nebude mít prakticky žádný dopad na státní rozpočet ani dopad na podnikatelské prostředí a nemá ani negativní sociální dopady, ani dopady na životní prostředí. Zvýšení nároků na poskytovatele zdravotních služeb, provádějících laboratorní vyšetřování biologického materiálu, se nepředpokládá.

4. Návrh řešení

Jako optimální se jeví změna zákona ve shora uvedeném rozsahu, která zohledňuje veškeré stávající požadavky na řešení odlišností a provedení změn a doplňků, které se nacházejí nebo chybí v platném znění zákona č. 258/2000 Sb.

5. Implementace a vynucování

Vynucování navržených opatření bude zajištěno zákonnými prostředky vyplývajícími ze zákona o ochraně veřejného zdraví a nového kontrolního řádu. Tímto zákonem se stanoví kompetence orgánů ochrany veřejného zdraví vykonávat státní zdravotní dozor nad dodržováním povinností stanovených zákonem o ochraně veřejného zdraví, zákoníkem práce a zákonem č. 309/2006 Sb. na úseku ochrany zdraví při práci, nařízeními Evropské unie, správními rozhodnutími a opatřeními vydanými na jejich základě, jakož i sankce při jejich neplnění. Zákon o ochraně veřejného zdraví obsahuje dostatečná a odpovídající zmocnění pro ukládání nápravných opatření k odstranění nedostatků (např. zákaz činnosti, uvádění na trh či do oběhu nebo odnětí vydaného povolení). Správní trestání v případě neposkytnutí součinnosti při výkonu státního zdravotního dozoru upravuje nový kontrolní řád. Pokud jde o úkoly orgánů ochrany veřejného zdraví, které nejsou výkonem státního zdravotního dozoru, jejich vynucování je zabezpečeno úpravou oprávnění orgánů ochrany veřejného zdraví podle § 82 a § 88 odst. 7 až 9 zákona, úpravou podmínek epidemiologického šetření (§ 62a) a úpravou podmínek správního trestání.

6. Přezkum účinnosti regulace

Cílem návrhu je optimalizovat požadavky stanovené zákonem o ochraně veřejného zdraví a zlepšit výkon veřejné správy. Účinnost bude přezkoumávána vždy v souvislosti s přípravou a hodnocením kontrolních plánů krajských hygienických stanic, v rámci vyhodnocení činnosti orgánů ochrany veřejného zdraví a v rámci vyhodnocení efektivity realizovaných opatření a programů v oblasti ochrany a podpory veřejného zdraví včetně prevence nemocí a zdravotních rizik a při hodnocení zdravotního stavu obyvatelstva. Hodnocení v tomto rozsahu bude probíhat každoročně. Dále je přezkoumávána při podávání zpráv Evropské komisi na úseku pitných a koupacích vod, hluku a výrobků regulovaných nařízeními Evropské unie.

7. Konzultace a zdroje dat

Předkládaný návrh byl již z větší své části jednou legislativně projednáván a následně stažen z programu jednání vlády v roce 2010. Již při přípravě a následném legislativním procesu byla většina změn a doplnění v návrhu projednávána a konzultována jak s příslušnými ministerstvy, tak s ostatními organizacemi a subjekty, včetně odborných společností. Informace o návrzích budoucích změn byly rámcově prezentovány na vzdělávacích akcích a konzultačních dnech pořádaných Ministerstvem zdravotnictví, Národním centrem ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů a Institutem pro další vzdělávání lékařů a farmaceutů. Jako příklad lze uvést pravidelná zasedání sdružení PROKOS (sdružení výrobců kosmetických přípravků). Ohledně dat pro potřeby strategických hlukových map a akčních plánů byly úkoly dalších subjektů na předávání dat, které se musí plnit již dnes a děje se na bázi korespondence, diskutovány s těmito subjekty v rámci mezirezortního řízení a pracovních schůzek k věcnému záměru zákona o hluku. Nejsou v této oblasti žádné spory. Nově navržené úkoly krajů podle § 81c byly konzultovány na telekonferenci s jednotlivými hejtmany krajů a předložený návrh je výsledkem konzultace a projednání návrhu se zástupci krajů.

B. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky a mezinárodními smlouvami, jimiž je ČR vázána

Návrh novely zákona o ochraně veřejného zdraví i návrhy novel přestupkového zákona, živnostenského zákona i zákona o civilním letectví jsou v souladu s ústavním pořádkem České republiky. Návrh se dotýká čl. 2 odst. 3 a čl. 79 odst. 1 Ústavy České republiky a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, neboť upravuje působnost a pravomoc Ministerstva zdravotnictví a dalších orgánů ochrany veřejného zdraví, a dále správních úřadů působících na úseku ochrany veřejného zdraví. Návrh se rovněž týká čl. 101 Ústavy ČR, který stanoví meze zásahu státu do činnosti územních samosprávných celků, když zákonem upravuje úkoly krajů na úseku podpory zdraví. Krajům se svěřují na úseku podpory zdraví úkoly (§ 81c) související s jejich posláním pečovat o všestranný rozvoj území a o potřeby občanů. Analýza zdravotních rizik a dostupných údajů o zdravotním stavu obyvatelstva se nepochybně pozitivně promítne do péče o ochranu veřejných zájmů, která je krajům uložena § 2 odst. 3 zákona o krajích. Návrh se týká i povinností osob na úseku ochrany veřejného zdraví a tedy i čl. 2 odst. 1 Ústavy ČR a čl. 4 odst. 1 a čl. 12 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Pozitivně se zákonem stanoví výčet povinností fyzických podnikajících i nepodnikajících osob a právnických osob. V platném znění zákona o ochraně veřejného zdraví s ochranou obydlí souvisí ustanovení § 88 odst. 1, které stanoví, že do obydlí lze vstupovat jen v mimořádných případech hodných zvláštního zřetele, kdy hrozí šíření nákazy, zvýšený výskyt přenašečů infekčních onemocnění a škodlivých nebo epidemiologicky významných členovců, hlodavců a dalších živočichů a ke zjištění ohniska nákazy, k nařízení, provedení a kontrole protiepidemických opatření. Toto ustanovení souvisí s úkoly orgánů ochrany veřejného zdraví na úseku prevence vzniku a šíření infekčních onemocnění. Úkolem orgánu ochrany veřejného zdraví je zamezit vzniku a šíření infekčních onemocnění, přičemž nejde o výkon kontroly, tedy dozor nad tím, jak osoby plní povinnosti stanovené zákonem. K prevenci vzniku a šíření infekčního onemocnění je příslušný orgán ochrany veřejného zdraví prvního stupně oprávněn provést epidemiologické šetření, v jehož rámci může zjišťovat okolnosti důležité v zájmu ověření diagnózy a zjištění ohniska nákazy. Ohnisko nákazy je definováno § 65 jako místo, ve kterém se šíří nákaza. Dále je úkolem orgánu ochrany veřejného zdraví (§ 67) přijmout podle povahy infekčního onemocnění opatření nezbytná k zamezení jeho šíření. To se týká jak fyzických, tak právnických a podnikajících fyzických osob (§ 64 až 66). Tomuto okruhu osob pak zákon v § 55 a násl. ukládá povinnosti na úseku ochrany prostředí před původci a přenašeči infekčních onemocnění, škodlivými a epidemiologicky významnými členovci, hlodavci a dalšími živočichy. Přitom pokud se hovoří o běžné ochranné dezinfekci, dezinsekci a deratizaci, jde o povinnost provádět běžnou očistu prostředí (§ 57 odst. 1). Pokud je tato povinnost zanedbána a dojde k rozšíření původců nákazy, zvýšenému výskytu škodlivých a epidemiologicky významných členovců, hlodavců a dalších živočichů, je každá osoba povinna zajistit jejich likvidaci výkonem speciální ochranné dezinfekce, dezinsekce nebo deratizace, prováděné osobami k tomu odborně způsobilými ve smyslu § 58 a živnostenského zákona. K plnění tohoto úkolu je podle platné právní úpravy pověřený zaměstnanec orgánu ochrany veřejného zdraví oprávněn vstoupit do obydlí osob. V této souvislosti se novelou přestupkového zákona navrhuje zavést mezi přestupky na úseku zdravotnictví přestupek spočívající v neumožnění vstupu do obydlí v případech zákonem stanovených.

Ochrany obydlí se dále nově týká vkládané oprávnění kontrolujících zaměstnanců orgánů ochrany veřejného zdraví prvního stupně vstupovat při výkonu kontroly, resp. státního zdravotního dozoru, do obydlí fyzických osob, a to za účelem zjištění zdroje hluku, vibrací nebo neionizujícího záření, kterým byly překročeny hygienické limity hluku v chráněných prostorech, resp. nejvyšší přípustné hodnoty neionizujícího záření v místech pobytu osob. Zákon o ochraně veřejného zdraví obsahuje od r. 2000 povinnost fyzické osoby počínat si při používání shora uvedených zdrojů hluku, vibrací a neionizujícího záření tak, aby nebyly překročeny stanovené hygienické limity. Státní zdravotní dozor je však limitován tím, že kontrolujícím zaměstnancům zákon o ochraně veřejného zdraví v platném znění neumožňuje domáhat se vstupu do obydlí ke zjištění stavu věci v rozsahu nezbytném pro dosažení účelu kontroly. V obydlí nepodnikající fyzické osoby je ale třeba zjistit zdroj hluku, vibrací a neionizujícího záření. Měření hladin hluku, vibrací, resp. expozice neionizujícímu záření v chráněných prostorech, resp. místech pobytu osob, je jen prvním úkonem kontroly podle kontrolního řádu, resp. s ohledem na zvláštnosti měření hluku, vibrací a neionizujícího záření § 88 odst. 3 zákona. V případě, že je měřením namístě orientačně zjištěna hladina hluku, vibrací nebo neionizujícího záření, překračující hygienické limity, je třeba pro účely kontrolního zjištění a dále případně vedeného přestupkového řízení prokázat jednání osoby v rozporu se zákonem, tedy především zjistit zdroj nadlimitního hluku, vibrací nebo neionizujícího záření. Bez takového zjištění a popisu stavu věci nelze vést přestupkové řízení a učinit zadost přestupkovému zákonu, který stanoví, že výrok rozhodnutí o přestupku musí obsahovat popis skutku včetně označení místa a času jeho spáchání. Má-li tedy být povinnost fyzické osoby na úseku ochrany před škodlivými účinky hluku, vibrací nebo neionizujícího záření vymahatelná, nelze se obejít bez zakotvení oprávnění kontrolujícího zaměstnance orgánu ochrany veřejného zdraví ke vstupu do obydlí. Kontrolní řád tento vstup neumožňuje. Je tedy nutno upravit ho zákonem o ochraně veřejného zdraví. S výjimkami plynoucími ze shora uvedeného se postup kontrolujícího zaměstnance bude řídit kontrolním řádem. Tedy vždy bude na základě okamžitého orientačního měření posouzena nutnost vstupu do obydlí. O provedení měření však bude kontrolovaná osoba ve smyslu § 88 odst. 4 zákona o ochraně veřejného zdraví vyrozuměna vždy. Bude však vždy vypracován protokol o kontrole a ten bude předán kontrolované osobě postupem podle kontrolního řádu. Pozdější vyhodnocení naměřených hladin hluku však může vést k závěru, že hygienický limit překročen nebyl. Kontrolní řád stanoví i sankce za neposkytnutí součinnosti, zejména neumožnění vstupu do obydlí; jde-li o kontrolovanou fyzickou osobu, za neumožnění vstupu lze podle kontrolního řádu uložit pokutu do výše 500 000 Kč.

Pokud jde o ostatní úkoly orgánů ochrany veřejného zdraví, týkají se zejména ověření podmínek vzniku onemocnění pro účely posouzení nemoci z povolání nebo ohrožení nemocí z povolání a šetření ke zjištění rizik životního a pracovního prostředí, kdy musí pověřený zaměstnanec orgánu ochrany veřejného zdraví vstoupit na pozemky, do staveb a zařízení zpravidla právnické osoby nebo podnikající fyzické osoby. Pro tyto případy se navrhuje řešení rozsahu oprávnění pověřeného zaměstnance orgánu ochrany veřejného zdraví odpovídající obdobným oprávněním podle zákona o kontrole.

Oblasti právní úpravy ochrany veřejného zdraví se dotýká nález Ústavního soud ze dne 3. února 2011, čj. III. ÚS 449/06, vydaný v oblasti povinnosti zákonných zástupců nezletilých osob podrobit se pravidelnému očkování. Z citovaného nálezu Ústavního soudu pokud jde o vztah předmětné úpravy zákona o ochraně veřejného zdraví a Úmluvy na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny (Úmluva vyhlášená ve Sbírce mezinárodních smluv pod č. 96/2001) plyne, že v obecné rovině je povinné očkování ospravedlnitelné nejen ve vztahu k čl. 5 a 6 této Úmluvy, ale i k dalším základním právům občana podle Ústavy ČR a Listiny základních práv a svobod. Tedy povinné očkování je i ve vztahu k základnímu právu svobodně projevovat náboženství nebo víru přípustným omezením tohoto práva, neboť jde evidentně o opatření v demokratické společnosti nezbytné pro ochranu veřejné bezpečnosti, zdraví a práv a svobod druhých. Správní orgány však musí zvažovat výjimečné nesankcionování povinnosti podrobit se očkování, jsou-li dány okolnosti, které zásadním způsobem volají pro zachování autonomie povinné osoby. Navrhovaná právní úprava není s citovaným nálezem v rozporu Návrh není v rozporu s mezinárodními smlouvami na úseku poskytování a úhrady zdravotní péče.

C. Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s právem Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie nebo obecnými právními zásadami práva Evropské unie a s legislativními záměry a návrhy předpisů EU

Navrhovaná novela již jen precizuje stávající transpoziční a adaptační úpravu na úseku hodnocení a řízení hluku ve venkovním prostředí a koupacích vod. Rozsah uvedených změn je minimální a je vyhodnocen v rozdílové tabulce k návrhu zákona. Navrhovaná novela je plně slučitelná se směrnicemi Evropských společenství vydanými

- na úseku pitné vody, a to se směrnicí Rady 98/83/ES ze dne 3. listopadu 1998 o jakosti vody určené k lidské spotřebě,

- na úseku vod ke koupání se směrnicí 2006/7/ES,

- na úseku materiálů a předmětů přicházejících do styku s potravinami s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1935/2004 ze dne 27. října 2004 o materiálech a předmětech určených pro styk s potravinami a o zrušení směrnic 80/590/EHS a 89/109/EHS a nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 765/2008 ze dne 9. července 2008, kterým se stanoví požadavky na akreditaci a dozor nad trhem týkající se uvádění výrobků na trh a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 339/93,

- na úseku kosmetických prostředků, a to s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1223/2009 ze dne 30. listopadu 2009 o kosmetických přípravcích,

- na úseku potravinového práva s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin, nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 852/2004 ze dne 29. dubna 2004 o hygieně potravin a nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 882/2004 ze dne 29. dubna 2004 o úředních kontrolách za účelem ověření dodržování právních předpisů týkajících se krmiv a potravin a pravidel o zdraví zvířat a dobrých životních podmínkách zvířat,

- na úseku ochrany zdraví při práci se směrnicí 2000/54/ES ze dne 18. září 2000 o ochraně zaměstnanců před riziky spojenými s expozicí biologickým činitelům při práci a se směrnicí Rady 2010/32/EU ze dne 10. května 2010, kterou se provádí Rámcová dohoda o prevenci poranění ostrými předměty v nemocnicích a ostatních zdravotnických zařízeních, uzavřená mezi HOSPEEM a EPSU, směrnicí Rady 98/24/ES ze dne 7. dubna 1998 o bezpečnosti a ochraně zdraví zaměstnanců před riziky spojenými s chemickými činiteli používanými při práci (čtrnáctá samostatná směrnice ve smyslu čl. 16 odst. 1 směrnice 89/391/EHS),

- na úseku neionizujícího záření se Směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2006/25/ES ze dne 5. dubna 2006 o minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví před expozicí zaměstnanců rizikům spojeným s fyzikálními činiteli (optickým zářením z umělých zdrojů) (devatenáctá samostatná směrnice ve smyslu čl. 16 odst. 1 směrnice 89/391/EHS),

- na úseku nakládání s chemickými látkami a směsmi s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 ze dne 18. prosince 2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek, o zřízení Evropské agentury pro chemické látky, o změně směrnice 1999/45/ES a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 793/93, nařízení Komise (ES) č. 1488/94, směrnice Rady 76/769/EHS a směrnic Komise 91/155/EHS, 93/67/EHS, 93/105/ES a 2000/21/ES a s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008 ze dne 16. prosince 2008 o klasifikaci, označování a balení látek a směsí, o změně a zrušení směrnic 67/548/EHS a 1999/45/ES a o změně nařízení (ES) č. 1907/2006,

- na úseku strategického hlukového mapování se směrnicí Evropského parlamentu a Rady č. 2002/49/ES ze dne 25. června 2002 o hodnocení a řízení hluku ve venkovním prostředí,

- na úseku prevence vzniku a šíření infekčních onemocnění s rozhodnutím Evropského parlamentu a Rady 2119/98/ES ze dne 24. září 1998 o zřízení sítě epidemiologického dozoru a kontroly přenosných nemocí ve Společenství, rozhodnutím Komise 2000/96/ES ze dne 22. prosince 1999 o přenosných nemocích, které musí být postupně podchyceny sítí Společenství podle rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 2119/98/ES, rozhodnutím Komise 2002/253/ES ze dne 19. března 2002, kterou se stanoví definice případů pro hlášení přenosných nemocí do sítě Společenství, rozhodnutím Komise 2003/534/ES ze dne 17. července 2003, kterým se mění rozhodnutí č. 2119/98/ES Evropského parlamentu a Rady, rozhodnutím Komise 2003/542/ES ze dne 17. července 2003, kterým se mění rozhodnutí 2000/96/ES, pokud jde o fungování specializovaných sítí epidemiologického dozoru, rozhodnutím Komise 2007/875/ES ze dne 18. prosince 2007, kterým se mění rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 2119/98/ES, rozhodnutím Komise 2008/426/ES ze dne 28. dubna 2008, kterým se mění rozhodnutí 2002/253/ES, kterým se stanoví definice případů pro hlášení přenosných nemocí do sítě Společenství podle rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 2119/98/ES. Předkladateli není znám judikát Evropského soudního dvora, s nímž by byl návrh zákona v rozporu. Návrh je plně slučitelný s právem Evropské unie a předkladateli není znám legislativní záměr nebo návrh předpisu EU, s nímž by byl návrh v rozporu. Transpozice provedená návrhem zákona pokud jde o směrnice o koupacích vodách, směrnice o řízení a hodnocení hluku ve venkovním prostředí je v souladu se směrnicemi Evropské unie. Vymahatelnost práva EU je zajištěna úpravou státního zdravotního dozoru a správního trestání. Návrh je plně slučitelný s právem Evropské unie.

D. Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů

Návrhem zákona se zásadně nově neřeší otázky ochrany soukromí a osobních údajů. Předmětné úpravy se tak dotýká pouze změna § 79 zákona, kterým se navrhuje, aby oprávněným ke zpracování údajů tam uvedených byl i Státní zdravotní ústav a zdravotní ústavy. Podle § 86 je Státní zdravotní ústav zdravotnickým zařízením, příspěvkovou organizací. Jako zdravotnické zařízení má Státní zdravotní ústav uloženu povinnost mlčenlivosti podle zákona o zdravotních službách. V souvislosti s činností osoby přizvané k výkonu státního zdravotního dozoru mají zaměstnanci Státního zdravotního ústavu a zdravotních ústavů uloženu povinnost mlčenlivosti ustanovením § 89 zákona o ochraně veřejného zdraví. Podíl na zpracování v zákoně uvedených údajů se navrhuje s ohledem na úkoly Státního zdravotního ústavu a zdravotních ústavů podle § 86 zákona, podle kterého je organizací zřízenou k plnění úkolů Ministerstva zdravotnictví, v to včetně úkolů na úseku hodnocení rizik. Pokud jde o změnu § 79 odst. 6, která rozšiřuje informovanost orgánu státní báňské správy o údajích o výskytu prací zařazených do kategorií druhé až čtvrté, nemá návrh dopady do soukromí a osobních údajů osob. Předmětné údaje se týkají hodnocení rizik pracovních podmínek zaměstnavateli, promítnuté do kategorie práce. Dále se této úpravy dotýká změna ustanovení § 89 odst. 1 písm. d). Citované ustanovení upravuje otázky mlčenlivosti zaměstnanců krajských hygienických stanic. Ustanovení § 89 odst. 1 úvodní část ustanovení stanoví základní pravidlo, že zaměstnanci orgánů ochrany veřejného zdraví jsou povinni zachovávat mlčenlivost o individuálních údajích vztahujících se k fyzickým osobám a o obchodním tajemství, o kterých se při postupu podle zákona o ochraně veřejného zdraví, přímo použitelných předpisů Evropské unie a zvláštních právních předpisů upravujících působnost orgánů ochrany veřejného zdraví dozvěděli. Stejnou povinnost mají osoby přizvané k výkonu dozoru či plnění jiných úkolů orgánů ochrany veřejného zdraví z ustanovení § 88 odst. 6, a to v platném i novelizovaném znění. Pro specifické případy § 89 připouští prolomení povinnosti mlčenlivosti. Mezi tyto případy patří podle platného znění zákona situace, kdy jsou údaje podléhající jinak mlčenlivosti v nezbytně nutném rozsahu sdělovány osobám blízkým ve smyslu občanského zákoníku, je-li to nezbytné k ochraně veřejného zdraví. Navrhuje se uvedenou úpravu rozšířit o oprávnění orgánu ochrany veřejného zdraví sdělovat takové údaje i osobám, které byly během inkubační doby ve styku s infekčním onemocněním nebo pobývaly v ohnisku nákazy. Návrh vychází z toho, že orgánu ochrany veřejného zdraví je svěřen úkol zamezit vzniku a šíření infekčních onemocnění. K tomu orgán ochrany veřejného zdraví dostává hlášení o výskytu nebo podezření na výskyt infekčních onemocnění od poskytovatelů zdravotních služeb a zařízení sociálních služeb, která poskytují ošetřovatelskou péči. V rámci epidemiologického šetření musí orgán ochrany veřejného zdraví určit osoby podezřelé z nákazy ve smyslu § 2 odst. 8 písm. a). Těm pak má oprávnění nařídit podle § 64 protiepidemická opatření, mezi která patří podle § 64 písm. a) povinnost podrobit se potřebnému laboratornímu vyšetření a lékařské prohlídce. Bylo tedy třeba vážit ochranu osobních údajů osoby, která je zdrojem nákazy, ochranu zdraví osob, které s ní přišly do styku a dalších osob, které mohou být dále nákaze vystaveny. V takovém případě se navrhuje dát přednost ochraně veřejného zdraví před ochranou osobních údajů osoby, která onemocněla infekčním onemocněním a může nákazu dále šířit. I k tomuto navrhovanému oprávnění se ovšem váže text úvodní části ustanovení § 89 odst. 1, tj. že údaje chráněné mlčenlivostí lze sdělovat jen v nezbytně nutném rozsahu.

E. Zhodnocení korupčních rizik

Jak plyne z cílů navrhované úpravy, návrhem se odstraňují odchylky od správního řádu, zákon se uvádí do souladu se zvláštními zákony a vymezují se skutkové podstaty správních deliktů, což je dluhem zákona již několik let. Návrhem zákona se zavádí obecné procesní instituty správního řádu a tím se zjednodušuje možnost účinné obrany proti postupu orgánů ochrany veřejného zdraví v řízeních na úseku veřejné správy v ochraně veřejného zdraví. S plnou účinností správního řádu souvisí určení úřední osoby odpovědné za rozhodnutí či jiný úkon veřejné správy. Ze zákona o ochraně veřejného zdraví jednoznačně plyne, který orgán ochrany veřejného zdraví je ve věci příslušný rozhodnout. Prvostupňovým orgánem ochrany veřejného zdraví jsou krajské hygienické stanice. Jim nadřízeným druhostupňovým orgánem je Ministerstvo zdravotnictví. Jako výkonné zařízení navrhuje zákon ustavit na úseku specifické státní správy na úseku ochrany veřejného zdraví v ozbrojených silách podle § 83 zařízení Ministerstva obrany - Ústřední vojenský zdravotní ústav a obdobné zařízení Ministerstva vnitra. Zužuje se působnost a pravomoc orgánů ochrany veřejného zdraví zejména v oblasti ochrany zdraví při práci, a to s ohledem na novou právní úpravu poskytování pracovnělékařských služeb. Stanoví se rovněž podíl krajů na úseku podpory veřejného zdraví a krajských pandemických plánů. Návrh zákona nemá vliv na dostupnost informací, které jsou zveřejňovány v obecném režimu platných zákonů (zákona č. 106/1999 Sb. a zákona č. 123/1998 Sb.). Dosavadní úprava poskytování informací o výsledcích státního zdravotního dozoru se doplněním § 100e návrhu rozšiřuje. S informační povinností směrem k veřejnosti, pokud jde o působnost orgánů ochrany veřejného zdraví, dále souvisí zákon o obecné bezpečnosti výrobků a zákon o ochraně spotřebitele, jakož i nařízení Evropské unie o potravinovém právu č. 178/2002, o materiálech a předmětech přicházejících do styku s potravinami č. 1935/2004 a o kosmetických přípravcích č. 1223/2009. Informace dostupné shora uvedeným způsobem jsou zveřejňovány podle jejich rozsahu a obsahu na internetových stránkách Ministerstva zdravotnictví, úředních deskách orgánů ochrany veřejného zdraví a v souvislosti s tím způsobem umožňujícím dálkový přístup, případně, jako u koupacích míst specifickým způsobem upraveným § 82a. Navržená úprava se tak shoduje se zásadou dobré správy. Postupy, procesy a sankce v ní obsažené jsou přiměřené ve srovnání se stávající legislativou, zejména na úseku kontroly.