zákon č. 267/2024 Sb.

K čl. I

K bodu 1 (§ 2 písm. a)

Stávající definice spojuje utajovanou informaci s jejím zaznamenáním na jakýkoli nosič, přičemž utajovaná informace může existovat sama o sobě i bez takového zaznamenání na nosič (například v ústní podobě).

Stejně jako doposud je utajovaná informace založena na kombinaci materiálního a formálního znaku. Materiálním kritériem utajované informace je skutečnost, že její vyzrazení nebo zneužití může způsobit újmu zájmu České republiky nebo může být pro tento zájem nevýhodné, a formálním kritériem utajované informace je to, že je ji lze podřadit pod některou z položek uvedených v katalogu oblastí utajovaných informací, tj. musí do některé z oblastí utajovaných informací spadat.

Utajovaná informace je tedy informace v jakékoli podobě, která je s ohledem na nutnost zachování právní jistoty osob majících přístup k této utajované informaci označena stupněm utajení, přičemž způsob označení stupněm utajení je blíže popsán v § 4 návrhu zákona. Utajovaná informace pak musí současně naplňovat materiální a formální znak.

Stejně jako doposud zůstává zachována zásada původce, respektive je to vždy původce utajované informace, kdo odpovídá za klasifikaci této utajované informace stupněm utajení. Původce při klasifikaci vychází z katalogu oblastí utajovaných informací, který stanoví jeden nebo více stupňů utajení, kterými lze klasifikovat utajovanou informaci spadající do některé oblasti uvedené v tomto katalogu. Dochází k opuštění stávajícího pojetí seznamu utajovaných informací, neboť tato koncepce mohla evokovat mylný dojem, že každá informace musí být uvedena v seznamu utajovaných informací, ačkoliv postačí, že je příslušná informace podřaditelná pod některou z položek uvedených v seznamu utajovaných informací. Nově tak bude postaveno na jisto, že utajovaná informace bude podřaditelná pod položky oblastí utajovaných informací uvedené v katalogu oblastí utajovaných informací.

K bodům 2, 78, 150, 151, 185, 192, 202, 213, 222, 288, 321 a 330 (Poznámky pod čarou)

Aktualizace poznámek pod čarou.

K bodu 3 (§ 2 písm. d)

Legislativně technická úprava zpřesňující text.

K bodu 4 (§ 2 písm. e) bod 2)

Zákon v ustanovení § 2 písm. f) stanoví konkrétní fyzickou osobu, která plní funkci odpovědné osoby ve vztahu k ochraně utajovaných informací, u ministerstva, jiných ústředních správních úřadů, organizačních složek státu, krajů, právnických osob nebo podnikajících fyzických osob. Současné znění tohoto ustanovení pro stanovení odpovědných osob nepočítá s tím, že by ústřední správní úřad měl kolektivní orgán, který by stál v jeho čele. Vzhledem k tomu, že funkci odpovědné osoby musí zastávat vždy jedna konkrétní fyzická osoba, je nezbytné zohlednit případ, kdy bude v čele ústředního správního úřadu stát hned několik osob jako orgán kolektivního typu, tedy zpravidla ta osoba, která stojí v jeho čele.

Aby nebylo nutné se jako doposud uchylovat k analogii podle dosavadního § 2 písm. e) bodu 13 zákona (odpovědná osoba právnických osob, kde zákon s možností kolektivního orgánu počítá), přináší návrh zákona úpravu pro případ kolektivního orgánu u ústředního správního úřadu tak, aby bylo bez dalšího zřejmé, kdo je odpovědnou osobou pro účely ochrany utajovaných informací.

K bodu 5 (§ 2 písm. e) bod 5)

Dochází ke sjednocení vymezení odpovědné osoby pro zpravodajské služby.

K bodu 6 (§ 2 písm. e) body 13 a 14)

Oproti stávající právní úpravě návrh zákona omezuje možnost, aby v rámci právnické osoby byla odpovědnou osobou taková fyzická osoba, která není statutárním orgánem nebo členem kolektivního statutárního orgánu. S ohledem na povinnosti, které zákon stanoví odpovědné osobě v oblasti ochrany utajovaných informací a bezpečnostní způsobilosti, není účelné a z pohledu zajištění ochrany utajovaných informací též koncepční, aby tyto povinnosti plnila fyzická osoba mimo strukturu příslušné právnické osoby. Tato úprava tak sjednocuje postavení odpovědné osoby s orgány státu a institucí a současně tím přispívá ke zvýšení jistoty poskytovatelů utajovaných informací, jakož i zvýšení ochrany utajovaných informací. Současně se text upravuje takovým způsobem, aby bylo zřejmé, že bude vždy pouze jedna fyzická osoba osobou odpovědnou, a to i v případě, kdy je více individuálních statutárních orgánů nebo je statutární orgán kolektivní. V těchto případech bude pro jednání ve věcech upravených zákonem jedna fyzická osoba jakožto odpovědná osoba jasně určena. Dále se precizuje, v souladu s bodem 13, rovněž vymezení odpovědné osoby o podnikatele, který je fyzickou osobou.

K bodům 7, 8 , 61, 75, 85, 92, 103, 395 a 486 (§ 2 písm. f) a h), § 21 odst. 2 a 9, § 28 odst. 4, § 31 odst. 5, § 35 odst. 2, § 37 odst. 4 , § 43 odst. 2, § 71 odst. 2, § 73, § 76 odst. 1, 3 a 4, § 79 odst. 3, 4 a 6, § 127 odst. 2, § 155a odst. 1)

Precizuje se použití pojmu „podnikatel“ a „právnická osoba podle § 60b“ (tj. právnická osoba s přístupem k utajované informaci) napříč zákonem. Stávající terminologie, která zůstala zachována, respektive znění nadále obsahující výčet „právnická osoba, podnikající fyzická osoba a orgán státu“ jsou ty případy, které nejsou vázány na samotný přístup k utajovaným informacím, ale naopak se pojí s plněním povinností v souladu se zákonem, aniž by muselo nutně docházet k přístupu daného subjektu k utajovaným informacím. Konkrétně jde například o povinnosti související s výkonem citlivé činnosti nebo povinnost poskytnout informace, které žádá NBÚ pro potřeby bezpečnostního řízení. Takové informace nemusí poskytovat totiž pouze podnikatel, kterému zákon umožňuje přístup (viz § 15 návrhu zákona), ale v zásadě jakýkoli subjekt, který potřebnými informacemi disponuje.

K bodu 8 (§ 2 písm. h)

Legislativně technická úprava.

K bodu 9 (§ 4)

Dochází pouze k upřesňující formulaci tak, aby bylo zřejmé, že utajovanou informaci klasifikuje původce, a to v souladu s definicí podle § 2 písm. a) návrhu zákona.

Dále se doplňuje pravidlo pro klasifikaci a označení stupněm utajení pro případ, kdy je utajovaná informace tvořena dílčími utajovanými informacemi, přičemž každá dílčí utajovaná informace je jiného stupně utajení. Za takových okolností se informace klasifikuje a zároveň označí stupněm utajení podle nejvyššího stupně utajení dílčí utajované informace, popřípadě stupněm vyšším, pokud původce shledá, že může vzniknout odpovídající újma zájmu České republiky, přičemž vyšší stupeň utajení souboru dílčích informací, než je stupeň každé dílčí informace, by měl být dán povahou výsledného souboru.

V předmětném ustanovení se též doplňují odstavce stanovující požadavky pro označování utajovaných informací. Již v samotné definici utajované informace je uvedeno, že každá utajovaná informace musí být označena stupněm utajení podle zákona. Označení stupněm utajení se provede v souladu s klasifikací, kterou učinil původce, a to bez ohledu na podobu utajované informace. Klasifikací se pak rozumí prvotní „myšlenkový pochod“ původce, kdy posoudí možné dopady v případě vyzrazení nebo zneužití utajované informace a v souladu s tímto postupem pak přiřadí konkrétní stupeň utajení. Po klasifikaci utajované informace dojde k jejímu označení, a to bez ohledu na to, v jaké podobě se utajovaná informace vyskytuje, zda v podobě hmotné či nehmotné. Na utajované informaci v hmotné podobě se pak stanovený stupeň utajení vyznačí (viz dále). Nově doplněné odstavce 3 až 5 tak blíže upravují způsob označování stupněm utajení v závislosti na podobě utajované informace.

V případě, kdy je umožněn přístup k utajované informaci prostřednictvím ústního podání, není tedy bez dalšího zřejmé, že se jedná o utajovanou informaci nebo není zřejmé, jakého stupně utajení utajovaná informace je, označí se ústním prohlášením, kterým se dá osobám s oprávněným přístupem k utajované informaci na vědomí, že se jedná o utajovanou informaci daného stupně utajení a podle toho s ní nadále nakládaly podle zákona. Označit utajovanou informaci lze v těchto případech i jiným vhodným způsobem (pokud je utajovaná informace zpřístupněna projekcí při jednání, označí se například vhodně umístěnou cedulkou tak, aby bylo všem a po celou dobu zřejmé, že se seznamují s utajovanou informací). Utajovaná informace v analogové podobě se označí tak, že se na ní vyznačí stupeň utajení. Utajovaná informace v elektronické podobě se před jejím zpřístupněním elektronicky označí stupněm utajení; není-li to možné, označí se při jejím zpřístupnění ústním prohlášením nebo jiným vhodným způsobem, kterým se dá na vědomí, že jde o utajovanou informaci příslušného stupně utajení. Jako elektronické označení lze chápat zejména označení uvedené v názvu souboru, uvnitř souboru nebo utajované informace či v metadatech souboru nebo utajované informace.

Bez ohledu na zvolený způsob elektronického označení platí, že způsob označení má primárně odpovídat podobě utajované informace, a tedy označení způsoby uvedenými v odst. 3 (tj. nikoliv elektronickými) lze uplatnit pouze tam, kde elektronické označení možné není.

K bodu 10 (§ 6 odst. 2 písm. c)

Vzhledem k tomu, že návrh zákona zavádí vlastní definici bezúhonnosti pro potřeby vydání oznámení, osvědčení a dokladu, doplňuje se odkaz na ustanovení § 8 zákona, které obsahuje definici bezúhonnosti právě pro potřeby vydání oznámení.

K bodu 11 (§ 7 odst. 1)

Doplňuje se hranice 10 let pro předložení výpisu z evidence Rejstříku trestů nebo obdobného dokladu pro potřeby vydání oznámení, a to v případě cizince, pokud pobýval po dobu delší než 6 měsíců i v jiném státě, než jehož je státním příslušníkem. Uvedená změna je v souladu s obdobnou úpravou pro dokládání podmínky bezúhonnosti pro vydání dokladu v rámci bezpečnostní způsobilosti. Dále se doplňuje tento odstavec o ustanovení, podle kterého cizinec předkládá výpis z evidence Rejstříku trestů nebo obdobný doklad státu, jehož je cizinec státním příslušníkem pouze za podmínky, že v tomto státě pobýval i po dosažení věku 15 let a to nepřetržitě po dobu delší než 6 měsíců. Doba 15 let je stanovena obdobně, jako je tomu v § 14 odst. 4 zákona. Tyto skutečnosti lze doložit rovněž výpisem z evidence Rejstříku trestů s přílohou obsahující informace, které jsou zapsané v evidenci trestů tohoto cizího státu. V případě, že cizí stát doklad obdobný výpisu z rejstříku trestů nevydává, lze podmínku bezúhonnosti prokázat čestným prohlášením. Navrhovaná změna si klade za cíl snížit administrativní zátěž fyzických osob.

K bodu 12 (§ 7 odst. 2)

Předmětné ustanovení nově umožní orgánu státu, jehož odpovědná osoba ověřuje splnění podmínek pro vydání oznámení podle § 6 zákona, si vyžádat výpis z Rejstříku trestů, je-li k tomu oprávněn v souladu se zákonem č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů. Navrhovaná změna si klade za cíl snížit administrativní zátěž fyzických osob, kterým má být vydáno oznámení podle § 6 zákona. Tyto osoby tak nově nebudou povinny předkládat výpis z evidence Rejstříku trestů, pokud si jej orgán státu, jehož odpovědná osoba ověřuje splnění podmínek pro vydání oznámení podle § 6 zákona, bude oprávněn opatřit sám. Ostatní doklady (prohlášení o svéprávnosti a občanský průkaz, případně cestovní doklad) již překládá daná fyzická osoba.

K bodům 13 a 14 (§ 8)

Legislativně technická úprava v souvislosti s doplněním samostatné definice bezúhonnosti jakožto podmínky pro vydání osvědčení. V tomto ohledu dochází též ke konkretizaci bezúhonnosti v nadpisu ustanovení.

K bodu 15 (§ 9 odst. 2)

S ohledem na obecné nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR), respektive na zákon č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů, a požadavek zejména osob z podnikatelského prostředí se navrhuje doplnit explicitní oprávnění k uchovávání výtisku oznámení, poučení a podkladů pro ověření splnění podmínek podle § 6 odst. 2 písm. a) a c), respektive výpis z evidence Rejstříku trestů a prohlášení fyzické osoby o svéprávnosti. Tento požadavek je do zákona včleněn zejména s ohledem na právní jistotu adresátů této zákonné normy. Odůvodněnost této úpravy je dána rovněž tím, že NBÚ v rámci kontroly nebo správního řízení může zjišťovat, zda měla fyzická osoba oprávněný přístup k utajované informaci stupně utajení Vyhrazené na základě oznámení a poučení, a zda proběhlo ověřování splnění podmínek pro vydání oznámení podle § 6 zákona. Uchování stejnopisu oznámení, poučení, výpisu z evidence Rejstříku trestů a prohlášení fyzické osoby o svéprávnosti vyplývá z potřeby případného prokazování oprávněnosti přístupu k utajovaným informacím.

Ustanovení § 32 odst. 3 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, stanoví, že odpovědnost za přestupek zaniká nejpozději 5 let od jeho spáchání. Z tohoto důvodu NBÚ považuje za odůvodněné nastavit pro výše uvedené dokumenty, s ohledem na případné dokazování, možnost jejich uchování nejdéle po dobu 5 let ode dne zániku platnosti oznámení. Předmětná regulace dopadá rovněž na soukromý sektor, pro který je tak stanovena optimální doba uchovávání těchto dokumentů obsahující osobní údaje.

K bodu 16 (§ 9 odst. 3 písm. f), § 56 odst. 1 písm. f) a § 85 odst. 3 písm. e)

Vzhledem k tomu, že přesný okamžik poškození oznámení není vždy průkazný a s ohledem na případné prokazování oprávněnosti přístupu k utajované informaci se navrhuje vázat zánik platnosti oznámení na ohlášení takového poškození, že zápisy v něm uvedené jsou nečitelné nebo je porušena jeho celistvost, nikoli na samotné poškození. Uvedená koncepce zohledňuje stávající pojetí zániku oznámení v případě ohlášení jeho odcizení nebo ztráty.

Obdobně dochází ke sjednocení se zněním zániku podle § 56 odst. 1 písm. e) a § 85 odst. 3 písm. d) zákona, respektive se navrhovanou úpravou zajistí vyšší právní jistota ve vztahu k okamžiku zániku platnosti osvědčení nebo dokladu, neboť samotné poškození nebude vždy korespondovat s nahlášením takového poškození osvědčení nebo dokladu. Uvedená úprava současně usnadní ověřování splnění lhůty podle § 56 odst. 4 a § 85 odst. 4 zákona, kdy držitel osvědčení nebo dokladu požádá NBÚ o vydání dokladu nového, a to do 15 dnů ode dne zániku jeho platnosti.

K bodům 17 a 18 (§ 9 odst. 5 a 6)

Prodlužuje se doba pro možnost podání písemné žádosti o vydání nového oznámení ode dne zániku platnosti změnou některého z údajů v něm obsažených, neboť lze objektivně předpokládat, že okolnosti spojené například se změnou jména z důvodu sňatku jsou časově náročné.

Pokud dojde k zániku platnosti oznámení z důvodu změny údaje v něm obsaženém, stanovuje se požadavek na jeho vrácení tomu, kdo oznámení vydal, s ohledem na prodloužení doby z 15 na 30 dnů v odstavci 5, a to do 30 dnů ode dne tohoto zániku. Uvedená změna zajistí, aby nebylo v držení fyzické osoby oznámení, které není podle zákona platné a nelze na základě něj umožnit přístup k utajované informaci.

K bodu 19 a 20 (§ 10 odst. 2)

Dochází k doplnění lhůty 30 dnů pro sdělení skutečnosti uvedené v § 9 odst. 3 písm. j), tj. sdělení, že došlo k zániku platnosti oznámení z důvodu změny některého z údajů uvedených v oznámení. Dále se doplňuje povinnost fyzické osoby předložit doklady k prokázání splnění podmínek pro vydání oznámení.

K bodu 21 (§ 11 odst. 2)

Dochází ke zpřesnění předmětného ustanovení tak, aby bylo zřejmé, že kopii poučení fyzické osoby je třeba zaslat NBÚ bez zbytečného odkladu, tuto odpovědnost lze splnit i elektronickou cestou.

K bodům 22 a 178 (§ 11a, § 67 odst. 1 písm. i) a j)

Doplňuje se institut „de-poučení“, který vychází z úpravy ochrany utajovaných informací v rámci NATO, konkrétně ze Směrnice k otázkám personální bezpečnosti, která byla uveřejněna Bezpečnostním výborem NATO jako doplněk Přílohy „C“ k bezpečnostní politice NATO (C- M/2002/23). Fyzická osoba bude znovu poučena o své povinnosti zachovávat mlčenlivost, pokud dojde ke skončení služebního poměru nebo pracovněprávního, členského či obdobného vztahu nebo při změně služebního úřadu. Zaváděný institut má za cíl působit na zvýšení prevence v rámci ochrany utajovaných informací. Doporučený vzor „de-poučení“ bude uveřejněn na internetových stránkách NBÚ, přičemž forma není zákonem stanovena. Provedení tohoto poučení zajistí odpovědná osoba s tím, že za účelem snížení administrativní zátěže může být poučení součástí jiného dokumentu. Zajistit písemné de-poučení tak bude možné například v souvislosti s podepisováním výstupního listu.

V této souvislosti se doplňuje též povinnost odpovědné osoby zajistit, aby příslušná fyzická osoba písemně potvrdila, že byla informována o své povinnosti zachovávat mlčenlivost o utajovaných informacích, se kterými se seznámila, respektive s tím související úkony. Zákon současně stanoví tomu odpovídající povinnost fyzické osoby podrobit se takovému úkonu.

K bodům 23 až 25 (§ 12 odst. 1)

Nově se koncipuje bezúhonnost jakožto podmínka pro vydání osvědčení fyzické osoby (§ 13 návrhu zákona), která je odlišná od úpravy bezúhonnosti pro potřeby ověření splnění podmínek pro vydání oznámení (§ 8 zákona). V souvislosti s novou úpravou bezúhonnosti pro potřeby vydání osvědčení fyzické osoby se oproti podmínkám pro vydání oznámení použije pro prokázání pouze podmínka plné svéprávnosti a dosažení 18 let věku.

Vypouští se podmínka osobnostní způsobilosti jakožto jedna z podmínek pro vydání osvědčení fyzické osoby a v této souvislosti dochází k legislativně technické úpravě § 12 odst. 1 písm. c) a d).

Dosavadní zkušenosti z provádění bezpečnostního řízení ukázaly, že současná koncepce posuzování osobnostní způsobilosti na základě jednostranného a subjektivního vyjádření žadatele o vydání osvědčení značně limituje možnosti NBÚ hodnotit tuto klíčovou otázku objektivně a v širší perspektivě. Při hodnocení osobnostních faktorů nelze vycházet izolovaně pouze z údajů uvedených v čestném prohlášení prověřované osoby, ale je nezbytné zohledňovat současné i minulé chování a projevy šetřené osoby v jejich komplexu, když zdrojem takového uceleného poznání jsou informace získané především v průběhu jednotlivých bezpečnostních řízení. Fixace na obsah stávajícího prohlášení k osobnostní způsobilosti, jako na průkaz (ne)existence poruchy nebo abnormality v psychice jedince, je z pohledu dosavadní praxe přístup, který značně omezuje naplnění základní premisy bezpečnostního řízení, kterou je úplné a přesné zjištění stavu věci. Návrh zákona nově pojímá tzv. osobnostní způsobilost jako faktor, který bude součástí koncepce bezpečnostní spolehlivosti fyzické osoby, což je pojem obecnější a měl by napříště zahrnovat bezpečnostní rizika v jejich širším slova smyslu, nehledě na to, v jaké oblasti se takové rizikové faktory u prověřované osoby vyskytují či projevují. Filozofií navrhované změny v oblasti posuzování zdravotního (psychického) stavu a osobnostní struktury žadatele je vyloučení existence fenoménů, které představují bezprostřední nebo eventuální ohrožení utajovaných informací ze strany jejich nositele, stejně jako je tomu u bezpečnostních rizik, jejichž výskyt se v případě bezpečnostního řízení zjišťuje aktivní činností NBÚ v rámci procesních úkonů a nikoli pouze na základě údajů, které žadatel uvede v podkladových materiálech. Toto nové pojetí velmi významně akcentuje zásadu materiální pravdy, která celému bezpečnostnímu řízení dominuje. NBÚ v návrhu změny právní úpravy i nadále reflektuje význam informací sdělených samotným účastníkem řízení, a ukládá žadatelům o vydání osvědčení vyjádřit se k otázkám týkajícím se psychického zdraví v dotazníku fyzické osoby, který je nedílnou součástí podkladových materiálů k provedení příslušného bezpečnostního řízení. Pokud bude v rámci bezpečnostního řízení potřeba v tomto ohledu odborného posouzení skutečností důležitých pro rozhodnutí, bude ustanoven znalec.

K bodu 26 (§ 13)

Návrh zákona nově definuje bezúhonnost jakožto podmínku pro vydání osvědčení fyzické osoby, která je nastavena šířeji, než bezúhonnost jakožto podmínka přístupu fyzické osoby k utajované informaci stupně utajení Vyhrazené. Navrhovaná změna zohledňuje skutečnost, že podmínka bezúhonnosti osoby, která má mít přístup k utajovaným informacím stupně utajení Důvěrné a vyšší, je podle současné právní úpravy koncipována benevolentněji, než podmínka bezúhonnosti, jako předpokladu pro výkon vybraných povolání (například služební poměr příslušníků bezpečnostních sborů nebo služba státních zaměstnanců vykonávajících ve správních úřadech státní správu). Z hlediska bezúhonnosti jsou totiž za stávající právní úpravy kladeny mírnější nároky na osobu mající přístup k utajovaným informacím vyšších stupňů utajení (což je z hlediska zájmů České republiky považováno za mimořádné privilegium svěřené úzkému okruhu osob), než na kupříkladu osoby, které vykonávají každodenní službu ve většině správních úřadů. Dále se doplňuje ustanovení odstavce 2 o způsobu ověřování podmínky bezúhonnosti fyzické osoby.

K bodu 27 (§ 14 odst. 2 písm. a)

Z důvodu terminologického sjednocení obdobných skutkových podstat bezpečnostních rizik, respektive negativních okolností (viz § 18 odst. 2 písm. a) a § 84 odst. 2 písm. a) zákona) se vypouští nadbytečné přívlastky u předmětného rizika. Z věcného pohledu samotná činnost v sobě subsumuje prvek soustavnosti a trvalosti, respektive se opakování dá předpokládat. Závažnost je pak sama o sobě zahrnuta v činnosti proti zájmům České republiky, přičemž zájem České republiky je definován jako zachování ústavnosti, svrchovanosti a územní celistvosti, dále pak zajištění vnitřního pořádku a bezpečnosti jakož i mezinárodních závazků a obrany, ochrana ekonomiky a ochrana života nebo zdraví fyzických osob. Lze tedy konstatovat, že jakákoli činnost proti takto nastíněným zájmům České republiky v sobě skrývá prvek závažnosti.

K bodu 28 (§ 14 odst. 2 písm. b)

Formální úprava.

K bodu 29 (§ 14 odst. 2 písm. d)

Dochází k přesunu současného fakultativního rizika do rizik obligatorních. Jedná se o případy opakovaného neposkytnutí součinnosti a nově o neudělení souhlasu podle § 107 odst. 4 zákona. Takovou součinnost nelze v probíhajícím bezpečnostním řízení nahradit jinými úkony v řízení, tudíž je v důsledku jejího neposkytnutí účastníkem řízení celé řízení paralyzováno.

V bezpečnostním řízení vychází NBÚ vždy z premisy, že státní orgán dělá to, co mu zákon výslovně ukládá, že činit může, popřípadě musí a současně, že dělá jen to, co sleduje účel bezpečnostního řízení za podmínek respektování obecných zásad řízení. V souladu s § 89 odst. 1 zákona je povinností NBÚ postupovat tak, aby byl úplně a přesně zjištěn stav věci v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí. V praxi tak nejčastěji uplatňuje institut vyžádání informace podle § 107 odst. 1 zákona a pohovoru podle § 105 zákona. Zákon na různých místech předpokládá, že některé úkony vyžadují spolupráci šetřené osoby (v tomto případě držitele osvědčení fyzické osoby), což je nejtypičtěji pohovor a udělení souhlasu s tzv. opatřením vyššího stupně. Pokud jde o pohovor, zákon výslovně uvádí povinnost provést pohovor, pokud se v průběhu řízení vyskytnou skutečnosti, které je potřeba objasnit pro zjištění skutečného stavu věci. V písemném návrhu se realizace pohovoru řádně odůvodní tak, aby byla zřejmá jeho účelnost.

Pokud jde o udělení souhlasu ve smyslu § 107 odst. 4 zákona, i zde zákon výslovně stanoví, že k tomuto opatření lze přistoupit pouze tehdy, když doposud získané informace nejsou dostatečné pro zjištění skutečného stavu věci. V písemném návrhu se uvedou podrobně všechna dosavadní zjištění a odůvodnění, proč shromážděné podklady, respektive informace, nelze uspokojivě, spolehlivě a úplně ověřit.

U obou popsaných institutů NBÚ postupuje na základě zákona, transparentně, při zachování přezkoumatelnosti takového postupu (listiny odůvodňující daný postup jsou založeny v bezpečnostním svazku), čímž je vyloučena případná svévole správního úřadu. Navrhované bezpečnostní riziko tak nepřímo stanovuje držiteli osvědčení povinnost strpět určité omezení, je-li to nezbytné pro zjištění stavu věci za situace, kdy objektivně nelze rozhodnutí prosté všech pochybností vydat na základě jiných podkladů. Jedná se tedy o nemožnost ze strany NBÚ obstarat si či ověřit informace, zapříčiněnou nečinností nebo explicitním odmítáním součinnosti účastníka řízení. Z hlediska systematiky zákona je toto bezpečnostní riziko zařazeno mezi rizika obligatorní, neboť úmyslné maření bezpečnostního řízení je svojí podstatou dostatečně závažnou skutečností odůvodňující vydání meritorního rozhodnutí bez nutnosti podrobit takové chování správnímu uvážení z hlediska možného vlivu na schopnost osoby utajovat informace.

K bodům 30 až 34 (§ 14 odst. 3 až 6)

Vypouštějí se některá fakultativní bezpečnostní rizika pro jejich nadbytečnost, neboť v aplikační praxi nebyla využívána. Typově je lze podřadit například pod bezpečnostní riziko spočívající v chování, které má negativní vliv na důvěryhodnost nebo ovlivnitelnost fyzické osoby. Dále se vypouštějí některá bezpečnostní rizika s ohledem na nové pojetí definice bezúhonnosti pro potřeby vydání osvědčení fyzické osoby.

Odstraňuje se duplicita znění s dosavadním ustanovením § 14 odst. 6 zákona, přičemž toto ustanovení je obecným principem pro všechna bezpečnostní rizika uvedená v § 14 odst. 3 zákona. Je proto nadbytečné uvádět jako možné bezpečnostní riziko chování, které může ovlivnit schopnost utajovat informace.

Dochází k rozšíření bezpečnostního rizika i na případy, kdy se fyzická osoba seznamuje s utajovanými informacemi, aniž by splňovala podmínky přístupu podle zákona, respektive, kdy není držitelem osvědčení fyzické osoby nebo nemá tzv. need-to-know (není zde nezbytná potřeba přístupu k utajované informaci k výkonu funkce, pracovní nebo jiné činnosti).

Návrh změny bezpečnostního rizika pod písmenem f) souvisí s novou úpravou posuzování tzv. osobnostní způsobilosti (viz část důvodové zprávy k návrhu vypuštění § 12 odst. 1 písm. c) a § 13 zákona). Navrhované bezpečnostní riziko vychází principiálně z dosavadního pojetí osobnostní způsobilosti. Dochází však ke zpřesnění termínu porucha, který je nově vyjádřen jako porucha zdraví, ať již v podobě diagnostikované duševní poruchy nebo takového somatického onemocnění postihujícího vždy přímo nebo nepřímo centrální nervovou soustavu, které může mít negativní vliv na chování a prožívání osoby a tím přeneseně na schopnost zajistit utajované informace před jejich zneužitím nebo řádně vykonávat citlivou činnost. Navrhovaná úprava již nadále nepracuje s neurčitým pojmem „obtíže“, který je především subjektivní kategorií. Vnímání a sebehodnocení vlastního zdravotního stavu je specifické a ryze individuální, proto by napříště nemělo být v řízení podkladem pro rozhodování ve věci splnění podmínek pro vydání osvědčení pro přístup k utajovaným informacím nebo dokladu. Výklad pojmu obtíže je z odborného hlediska neudržitelný, a především pro adresáty normy nepředvídatelný z důvodu neurčitosti významu tohoto termínu. Proto návrh počítá s rámcovým vymezením ostatních významných abnormalit psychiky a osobnosti jednotlivce, které nemají v zásadě svoji příčinu v onemocnění, ale vyplývají z trvalé struktury osobnosti a determinují chování fyzické osoby takovým způsobem, že mohou být rizikové ve vztahu k řádnému nakládání s utajovanými informacemi nebo výkonu citlivé činnosti. Nejedná se tedy o specifické poruchy zdraví, nýbrž o osobnostní charakteristiku, vzorce chování a postoje jednotlivce výrazně se vymykající z běžné populační normy, které narušují jeho uvažování a vnímání okolního světa natolik, že jsou způsobilé negativně ovlivnit schopnost a ochotu dodržovat společenské normy a z nich vyplývající povinnosti. Bezpečnostní riziko podle § 14 odst. 3 písm. f) návrhu zákona se zjišťuje aktuálně a nikoli retrospektivně, čemuž ostatně odpovídá jazykový výklad tohoto ustanovení. Zjišťování bezpečnostního rizika tak bude probíhat pouze v rámci bezpečnostního řízení.

Z pohledu předvídatelnosti právní normy je předkládaný návrh více transparentní a formulované zpřesnění kritérií pro posuzování rizikových faktorů osobnosti jednotlivce přispěje ke zvýšení kvality následného znaleckého zkoumání, když znalecké posudky zadávané v průběhu bezpečnostního řízení budou lépe parametricky odpovídat požadavkům na exaktnost a rovněž tak výstupy znaleckého zkoumání se budou napříště opírat o jednoznačné pojmosloví a zcela jasné formulace posuzovaných odborných veličin a kategorií v souladu s všeobecným stavem vědeckého poznání v oboru psychologie a psychiatrie.

Navrhovaná změna se nedotkne vymezeného okruhu osob (příslušníků a zaměstnanců zpravodajských služeb a určených příslušníků Policie České republiky, u nichž o žádosti fyzické osoby rozhoduje Ministerstvo vnitra), jejichž právní poměry jsou již v současnosti upraveny zvláštním zákonem a specifické postavení těchto subjektů umožňuje využití zvláštních metod a forem ověřování zdravotního stavu, včetně povinných psychologických vyšetření.

V návrhu úpravy § 14 odst. 4 dochází ke zpřesnění časové lhůty pro zjišťování bezpečnostních rizik. Zákon v dosavadním znění váže lhůty pro posuzování bezpečnostních rizik na okamžik podání žádosti o vydání osvědčení fyzické osoby pro přístup k utajovaným informacím. Bezpečnostní rizika se však vyskytují (a tedy zjišťují) i v období po vydání osvědčení fyzické osoby (nikoli pouze v případě žádosti o jeho vydání, ale i v případech bezpečnostního řízení zahájeného z moci úřední - § 93 odst. 1 písm. d) návrhu zákona), jejich význam však plynutím času slábne, a proto je žádoucí vázat zjišťování bezpečnostních rizik obecně na probíhající bezpečnostní řízení, včetně řízení o zrušení platnosti vydaného osvědčení fyzické osoby. U fakultativních bezpečnostních rizik návrh zákona zakládá „plovoucí lhůtu“ pro posuzování bezpečnostní spolehlivosti, když její hodnocení zasazuje do reálného času a nefixuje se na datum podání žádosti o vydání osvědčení fyzické osoby. Současná právní úprava paradoxně přináší situace, kdy se fakultativní bezpečnostní rizika v případě držitele osvědčení fyzické osoby pro stupeň utajení Tajné posuzují až 22 let zpětně (od podání žádosti 15 let zpětně s připočtením dalších 7 let v případě posuzování podmínky bezpečnostní spolehlivosti po dobu platnosti vydaného osvědčení, které je stanoveno zákonem právě na 7 let), zatímco u osoby, která poprvé žádá o vydání osvědčení fyzické osoby pro stupeň utajení Přísně tajné, se bezpečnostní rizika zjišťují za období 20 let zpětně od podání žádosti. Nové pojetí je ve vztahu k adresátům právní úpravy spravedlivější a odstraňuje jejich nerovné postavení.

Nově navrhované bezpečnostní riziko opakované neposkytnutí nezbytné součinnosti nebo neudělení souhlasu podle § 107 odst. 4 (§ 14 odst. 2 písm. d) zákona) bude zjišťováno pouze v rámci probíhajícího řízení o zrušení platnosti osvědčení fyzické osoby. Konstatováním tohoto bezpečnostního rizika meritorním rozhodnutím dojde k jeho expiraci, retrospektivní lhůta se v tomto případě neuplatní. Předchozí nesoučinnost účastníka řízení konstatovaná v rámci ukončeného bezpečnostního řízení pro něj nebude překážkou v bezpečnostní spolehlivosti v případě budoucího podání nové žádosti o vydání osvědčení fyzické osoby.

K bodu 35 (§ 15)

Precizují se podmínky přístupu k utajované informaci, přičemž se explicitně stanoví, u kterého podnikatele lze provést bezpečnostní řízení za účelem vydání osvědčení podnikatele, na základě kterého bude mít přístup k utajované informaci. S ohledem na zásadu teritoriality, může NBÚ prověřit pouze ty podnikatele, kteří mají domicil na území České republiky. S ohledem na obtížnou vymahatelnost právní regulace ve vztahu k podnikatelským subjektům, které mají domicil mimo Českou republiku, nespadá do okruhu podnikatelů, kteří mají přístup k utajovaným informacím podle § 15 návrhu zákona, podnikatelský subjekt mající domicil v zahraničí. NBÚ zjišťuje a prověřuje, zda podnikatel splňuje podmínky pro vydání osvědčení podnikatele podle § 16 zákona. S ohledem na skutečnost, že jen tuzemské orgány státu, právnické osoby nebo podnikající fyzické osoby jsou povinny poskytnout NBÚ potřebné informace, pokud je mají k dispozici, nebyla by úprava podřazující zahraniční podnikatele pod regulaci zákona účelná. V případě žádosti o vydání osvědčení podnikatele, kdy by žadatelem byla zahraniční právnická osoba, NBÚ by nemohl takového žadatele dostatečně prověřit u příslušných orgánů cizí moci za účelem ověření splnění zákonem stanovených podmínek pro vydání osvědčení podnikatele.

Kontrolovat dodržování právních předpisů v oblasti ochrany utajovaných informací může pak NBÚ také jen na území České republiky. Česká právní úprava bezpečnostního řízení je totiž pro zahraniční subjekty nevymahatelná. Z obdobných důvodů není též umožněno, aby zahraniční právnická osoba učinila prohlášení podnikatele podle § 15a zákona. Je naopak nadále možné, aby zahraniční podnikatel požádal o uznání bezpečnostního oprávnění vydaného příslušným úřadem cizí moci, a to zejména na základě uzavřené mezinárodní smlouvy o vzájemné ochraně utajovaných informací. Uzavření dvoustranné mezinárodní smlouvy jako podmínka ať už pro provedení samotného bezpečnostního řízení nebo pro uznání bezpečnostního oprávnění vydaného úřadem cizí moci pak podle zkušeností NBÚ odpovídá i zahraničním úpravám ostatních států – členských států EU a NATO.

V této souvislosti lze uvést, že rovněž rozhodnutí Rady 2013/488/EU v příloze č. 1, článek 6 stanoví, že vnitrostátní bezpečnostní orgány mohou provádět bezpečnostní řízení týkající se cizích státních příslušníků, pokud to vnitrostátní předpisy dovolují a v souladu s těmito předpisy. Ani Evropská unie tedy neukládá jako povinnost členským státům provádět bezpečnostní řízení pro fyzické osoby – cizince, tím méně pak lze přepokládat, že by tak žádala pro podnikatele, ať už fyzické nebo právnické osoby, byť toto není v rozhodnutí výslovně uvedeno.

Při splnění dalších podmínek uvedených v § 15 návrhu zákona se konkrétně umožňuje přístup k utajovaným informacím fyzické osobě s trvalým pobytem na území České republiky zapsané do živnostenského rejstříku, obchodního rejstříku nebo jiné evidence vedené podle jiného zákona, která registruje osoby provozující podnikatelskou činnost. Mezi takové jiné evidence pak může například patřit evidence podle zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců České republiky, ve znění pozdějších předpisů, nebo podle zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, ve znění pozdějších předpisů. Dále pak lze při splnění dalších podmínek uvedených v § 15 návrhu zákona umožnit přístup k utajovaným informacím právnické osobě se sídlem v České republice zapsané v obchodním rejstříku, jejíž hlavní činností je podnikatelská činnost.

Navrhované ustanovení je dále doplněno o podmínku nezbytnosti přístupu podnikatele k utajované informaci. Toto ustanovení má za cíl zabránit neodůvodněným žádostem o osvědčení podnikatele. Obdobně jako tomu je v případě fyzických osob, bude podnikateli umožněn přístup k utajované informaci pouze za předpokladu, že jej nezbytně potřebuje k výkonu své činnosti.

K bodu 36 (§ 15a odst. 5 písm. c)

Změna spočívá ve sjednocení koncepce s dosavadním zněním ustanovení § 56 odst. 1 písm. l) zákona. K zániku prohlášení dojde, pokud bude vydáno osvědčení podnikatele pro stejnou formu přístupu podnikatele k utajované informaci (§ 20 zákona), pro jakou bylo učiněno prohlášení. Pokud podnikatel učinil prohlášení podnikatele pro formu přístupu podle § 20 odst. 1 písm. a) návrhu zákona a bude mu doručeno osvědčení podnikatele na formu přístupu podle § 20 odst. 1 písm. b) návrhu zákona, zůstává prohlášení i nadále v platnosti.

K bodu 37 (§ 15a odst. 6)

Z předmětného ustanovení se navrhuje vypustit případ, kdy platnost prohlášení podnikatele zanikne z důvodu zrušení nebo zániku podnikatele, a to z důvodu, že pro NBÚ není významná informace, že již neexistujícímu subjektu zaniklo oprávnění k přístupu k utajované informaci.

K bodu 38 (§ 16 odst. 1 písm. c)

Sjednocení s terminologií podle § 19 zákona.

K bodům 39 a 58 (§ 16 odst. 1 písm. e) a § 19a)

Systematická změna institutu správního poplatku. Nově se vypouští podmínka pro vydání osvědčení podnikatele, která spočívala v úhradě správního poplatku podnikatelem při podání žádosti o vydání osvědčení podnikatele. Vzhledem k tomu, že není koncepční a systémové vázat splnění podmínek pro přístup podnikatele k utajovaným informacím na uhrazení správního poplatku, navrhuje se takové uhrazení vázat přímo na zahájení bezpečnostního řízení. Dochází tak k přesunu institutu správního poplatku do ustanovení § 93 odst. 1 písm. b) návrhu zákona.

Současně se nově doplňuje podmínka bezúhonnosti jako reakce na právní úpravu zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů. Rovněž se doplňuje ustanovení, které stanoví, který podnikatel podmínku bezúhonnosti splňuje.

K bodu 40 (§ 16 odst. 2)

S ohledem na vypuštění podmínky uhrazení správního poplatku je nově stanoveno, že všechny podmínky pro vydání osvědčení podnikatele musí být splněny po celou dobu platnosti osvědčení podnikatele.

K bodu 41 (§ 17 odst. 1 písm. d)

Zavádí se nový obligatorní případ, který stanoví za jakých podmínek je podnikatel ekonomicky nestabilní. Vlastní kapitál neboli vlastní jmění představuje zdroje podnikatele sloužící podnikateli k financování obchodního majetku společnosti. Záporná hodnota vlastního kapitálu podnikatele je ukazatelem toho, že podnikatel nedisponuje žádnými prostředky k financování obchodního majetku společnosti a provoz (celkový chod) společnosti je financován pouze z cizích zdrojů (například vypůjčených peněz). Cizí zdroje (vypůjčené peníze) však nadále zatěžují podnikatele (úroky) a podnikatel se tak jednak může ocitat v područí věřitelů (vypůjčitelů) nebo o to rychleji skončit v exekuci nebo přímo v insolvenčním řízení, neboť záporný vlastní kapitál je jedním z indikátorů předlužení podnikatele, a tedy i hrozícího úpadku podnikatele. Záporný vlastní kapitál je současně zřejmým ukazatelem toho, že se jedná o podnikatele v obtížích a může podnikateli ztěžovat přístup k financování formou úvěrů poskytovaných institucemi s bankovní licencí nebo přímo takovému přísunu peněz zamezit. Podnikatel, pokud nebude nahlížet na situaci zdravým náhledem, může pro financování své činnosti vyhledávat „alternativní“ zdroje, které však mohou být současně rizikovými faktory, ať již rizikem podle tohoto zákona nebo rizikem pro vlastní existenci podnikatele. Snaha o zachování existence podnikatele pak může vyvolat ještě hlubší rizikové chování podnikatele nebo jednání, které bude v přímém rozporu s ochranou utajovaných informací.

Právě dlouhodobost takového stavu nasvědčuje tomu, že se nejedná o šok v ekonomice podnikatele, který by byl podnikatel schopen v relativně krátké době překonat (srov. například § 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění zákona č. 64/2017 Sb.), a v konečném důsledku může vést k tomu, že podnikatel nebude schopen řádně plnit všechny své závazky vůči státu, obchodním partnerům nebo zaměstnancům. Takovýto stav tedy přisvědčuje tomu, že podnikatel nebude dlouhodobě plnit a poskytovat záruky odpovědného zabezpečení utajovaných informací, ke kterým bude mít přístup.

K bodu 42 (§ 17 odst. 2 písm. a)

Dochází ke sjednocení terminologie.

K bodu 43 (§ 17 odst. 2 písm. b)

Dochází k formulačnímu zpřesnění předmětného ustanovení.

K bodu 44 (§ 17 odst. 2 písm. c)

Legislativně technická úprava.

K bodu 45 (§ 17 odst. 2 písm. e) a f)

k písm. e):

Zavádí se nový fakultativní případ, který stanoví, za jakých podmínek je podnikatel považován za ekonomicky nestabilního. Nový případ nesplnění podmínky ekonomické stability podnikatele reaguje na nepříznivý vývoj podnikatelské činnosti odrážející se v hospodářském výsledku podnikatelského subjektu za zdaňovací období ve formě účetní ztráty, respektive ztráty, v případě podnikatele, který není účetní jednotkou, konkrétně situaci, kdy nejméně po zákonem vymezené časové období podnikatel opakovaně dosahuje záporného výsledku rozdílu mezi výnosy a náklady, jde-li o podnikatele, který vede účetnictví, nebo záporného výsledku rozdílu mezi příjmy a výdaji, jde-li o podnikající fyzickou osobu vedoucí daňovou evidenci.

Ztráta může být způsobena různými faktory, mimo jiné i záměrně, a to prostřednictvím tzv. „daňové optimalizace“, jejímž cílem je odvrátit plnění daňové povinnosti. Ztráta je však ve své podstatě „dluh“, který se musí vyrovnat. Ze své povahy proto negativně ovlivňuje výši vlastního kapitálu, respektive majetku podnikající fyzické osoby, protože odčerpává finanční zdroje podnikatele, jež musí podnikatel vynaložit na krytí ztráty. Ztráta tak reálně snižuje hodnotu podnikatele (podniku). Výsledek hospodaření, zisk nebo ztráta je jedním z ukazatelů výkonnosti podnikatele a sledovaným kritériem, podle kterého podnikatele posuzují investoři, banky, dodavatelé, smluvní partneři, konkurence. Dlouhodobý stav může v konečném důsledku vést k neschopnosti podnikatele dostát svým povinnostem jak vůči státu a institucím, tak i povinnostem plynoucím z obchodního styku. Oprávněně proto zákonem stanovená dlouhodobost ztráty v kontrastu se základním postulátem a cílem podnikání, kterými je dosažení zisku, navozuje pochybnost o tom, zda je podnikatel schopen dlouhodobě plnit a poskytovat záruky odpovědného zabezpečení utajovaných informací. Sledovaným ukazatelem pro hodnocení naplnění znaků této fakultativní skutkové podstaty ekonomické nestability je u podnikatele vedoucího účetnictví výsledek hospodaření za zdaňovací období v podobě hospodářského výsledku před zdaněním. U podnikající fyzické osoby vedoucí daňovou evidenci je pak sledovaným ukazatelem dosažený výsledek ze samostatné činnosti, kterým je rozdíl mezi příjmy a výdaji za zdaňovací období (srov. § 7 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů). S ohledem na rozdílnost charakteristik (souhrnu znaků) osoby podnikatele – právnické osoby a osoby podnikatele – podnikající fyzické osoby, jakož i postupů a mechanismů mezi účetnictvím a daňovou evidencí, spolu s faktem, že takovýto výsledek je oproštěn od možného vlivu (negativního i pozitivního) daně z příjmů, jsou oba údaje dostatečně ekvivalentní (obdobné) a poskytují tak stejnou vypovídací hodnotu (srov. například § 5 odst. 3 věta první zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů). Negativní okolností je tedy rozdíl mezi příjmy (výnosy) a výdaji (náklady), který vykazuje zápornou hodnotu (ztrátu), bez ohledu na to, zda vznikne daňová ztráta.

k písm. f):

Zavádí se nový fakultativní případ, který stanoví, za jakých podmínek je podnikatel ekonomicky nestabilní. Tento nový případ nesplnění podmínky ekonomické stability podnikatele je předstupněm hodnocení obligatorní skutkové podstaty podle odstavce 1 písm. d) návrhu zákona. Vychází ze stejných předpokladů, avšak v návaznosti na fakt, že záporný vlastní kapitál je toliko jedním z ukazatelů o předlužení podnikatele, a tedy i hrozícího úpadku podnikatele a může se tak jednat pouze o dočasné zhoršení platební schopnosti podnikatele, které je podnikatel schopen v relativně krátké době překonat. Z tohoto důvodu je předmětná skutková podstata ekonomické nestability koncipována jako fakultativní.

K bodu 46 (§ 18 odst. 2)

k písm. a) a b):

V rámci obligatorních bezpečnostních rizik se rozšiřuje okruh subjektů, u kterých se v rámci bezpečnostního řízení zjišťuje, zda vyvíjí činnost proti zájmu České republiky nebo potlačují základní práva a svobody.

k zrušenému písm. c):

Podle platného právního řádu České republiky je již zakázaná existence anonymních akcií. U všech akcií bez ohledu na jejich formu a podobu, emitovaných před i po účinnosti občanského zákoníku a zákona o obchodních korporacích, je možné zjistit jejich vlastníky. Vzhledem k tomu, že akcie na majitele mohou být podle současné právní úpravy vydávány pouze jako akcie zaknihované nebo jako imobilizovaný cenný papír, díky čemuž je možné zjistit a ověřit vlastníka i této formy akcie, není již možné, aby bezpečnostní riziko podle § 18 odst. 2 písm. c) zákona bylo podnikatelem naplněno, a proto se vypouští.

k zrušenému písm. d)

Riziko uvedené v dosavadním ustanovení § 18 odst. 2 písm. d) bylo přesunuto do fakultativních rizik. Důvodem pro tento postup je fakt, že (s odkazem na zprávu OECD: Tax Co-operation 2010. Towards a level playing field.) existence akcií na majitele (respektive na doručitele) ve světě je po změnách právní úpravy této problematiky v České republice toliko možná pouze na Marshallových ostrovech a Nauru. Tento fakt pak činí dané riziko rizikem téměř mrtvým a z povahy věci a tím i pravděpodobnosti frekvence pak i nadbytečným. Jelikož jej však nelze vyloučit zcela, bylo modifikováno do znění nově uvedeného ve fakultativních bezpečnostních rizicích.

k novému písm. c):

S ohledem na anonymitu majetku vloženého do svěřenského fondu, který byl zaveden novým občanským zákoníkem (§ 1448 a násl. občanského zákoníku), je stanoveno, aby případ, kdy práva společníka nebo člena obchodní korporace s nejméně 10% podílem na základním kapitálu nebo na hlasovacích právech, bude vykonávat svěřenský správce a současně zakladatel svěřenského fondu, správce svěřenského fondu nebo osoba obmyšlená, jež má být příjemcem plnění z tohoto svěřenského fondu, vyvíjí nebo vyvíjela činnost proti zájmům České republiky nebo činnost spočívající v potlačování lidských práv anebo takovou činnost podporovala, bude u podnikatele shledán jako obligatorní bezpečnostní riziko.

k novému písm. d):

Riziko opakovaného neposkytnutí součinnosti bylo přesunuto z fakultativních rizik do obligatorních. Zároveň bylo rozšířeno o případ, kdy účastník řízení neudělí souhlas s postupem podle § 108 odst. 7 zákona. Neposkytování součinnosti v řízení stejně jako neudělení souhlasu s postupem podle § 108 odst. 7 zákona je jednoznačným projevem vůle účastníka řízení vyjadřujícím jeho postoj k řízení. NBÚ se tak nemůže seznámit se všemi okolnostmi, které potřebuje zjistit pro vydání rozhodnutí, přičemž pohnutky k takovému jednání a postoji účastníka řízení mu zpravidla zůstávají skryty.

K bodu 47 (§ 18 odst. 3 písm. a)

Vypouští se riziko uvedené v dosavadním ustanovení § 18 odst. 3 písm. a) zákona, které lze subsumovat pod nově navrhované fakultativní riziko spočívající v chování člena statutárního orgánu nebo kontrolního orgánu nebo prokuristy, které má negativní vliv na důvěryhodnost nebo ovlivnitelnost podnikatele.

K bodu 48 (§ 18 odst. 3 písm. a) a h)

Dochází k legislativně technické precizaci textu.

K bodu 49 (§ 18 odst. 3 písm. c)

Doplňuje se nové fakultativní bezpečnostní riziko spočívající v chování nebo činnosti podnikatele, člena jeho statutárního nebo kontrolního orgánu nebo prokuristy, které má negativní vliv na podnikatele nebo může negativně ovlivňovat důvěryhodnost podnikatele.

Jedná se o obdobu bezpečnostního rizika v oblasti personální bezpečnosti, tudíž se jedná o chování nebo činnost, které mohou mít negativní vliv na důvěryhodnost nebo ovlivnitelnost takovým způsobem, že bude osoba vyhodnocena jako nedůvěryhodná nebo ovlivnitelná. V rámci bezpečnostního řízení tak může NBÚ dojít k závěru, že bylo naplněno bezpečnostní riziko, a to právě s ohledem na chování nebo činnost v rámci struktury podnikatele, které ve svém důsledku mají v negativním slova smyslu vliv na důvěryhodnost nebo ovlivnitelnost. Tam, kde bude takový negativní vliv identifikován, bude též existovat možné riziko z pohledu ochrany utajovaných informací.

Ne každé jednání osoby naplní beze zbytku znaky činnosti proti zájmům České republiky nebo porušování právních předpisů v intenzitě předvídané v ustanovení § 18 odst. 3 písm. f) zákona. Definovaná osoba se však dlouhodobě, opakovaně, ve větší míře nebo rozsahu nebo s vyšší intenzitou nebo rozsahem způsobeného následku dopouští společensky neakceptovatelného chování nebo právně hraničního jednání (asociální nebo antisociální jednání), které je díky postavení osoby ve struktuře podnikatele způsobilé negativně ovlivňovat jednání nebo chod nebo vnitřní mechanismy podnikatele nebo má dopady na podnikatele ve smyslu poškozování dobrého jména podnikatele. Jako takovéto okolnosti lze uvést situace, při kterých tato osoba jedná v rozporu s obecně uznávanými pravidly chování, sama o sobě se nedopouští protiprávního jednání, avšak její jednání je v rozporu s dobrými mravy nebo s požadavky na výkon zastávané funkce, její jednání je jednáním právně hraničním, kdy však nelze jednoznačně dovodit existenci bezpečnostního rizika podle citovaného ustanovení § 18 odst. 3 písm. f) zákona a podobně. Příkladem může být osoba v pozici tzv. „bílého koně“, hraniční jednání s negativním vlivem na podnikatele nebo opakované nebo dlouhodobé asociální jednání, které je způsobilé vyvolávat pochybnosti o osobě v definované pozici a tím i o solidnosti podnikatele, jakož i probíhající trestní (správní) řízení, kde jsou dány skutečnosti potvrzující jednání takovéto osoby, skryté schvalování, podněcování nebo nabádání k jednání jinými osobami, jednajícími za podnikatele nebo ve prospěch podnikatele.

Předmětné bezpečnostní riziko se současně vztahuje k jednání a vztahům nebo vazbám podnikatele. Uvedené bezpečnostní riziko reaguje na takové chování nebo projevy podnikatele, které mohou mít negativní vliv na jeho důvěryhodnost nebo ovlivnitelnost nebo takové vztahy nebo vazby podnikatele, které mohou mít přímý dopad na důvěryhodnost podnikatele nebo ovlivnitelnost podnikatele a tím i schopnost podnikatele zabezpečit ochranu utajovaných informací.

Bezpečnostní riziko může spočívat v jednání některé fyzické osoby z řad podnikatele, která jedná v rozporu s právním řádem České republiky (např. mimo rámec zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů), dopouští se společensky neakceptovatelného chování nebo právně hraničního jednání nebo jedná způsobem, který ovlivňuje dobré jméno podnikatele nebo porušování právního řádu, nerespektování pravidel nebo takové ovlivňování je běžným standardem nebo přímo firemní kulturou podnikatele a projevuje se v jeho jednání. Současně míří i na fakt, že přesně neustanovené osoby z řad orgánů podnikatele, managementu podnikatele, osob oprávněných za podnikatele jednat, osob z vlastnické struktury podnikatele nebo osob s vlivem na jednání podnikatele mohou mít vazby nebo vztahy na osoby, které jsou samy o sobě zdrojem rizika nebo se tyto osoby rekrutují z rizikového prostředí nebo mohou mít úzké kontakty na rizikové prostředí a skutečnost, že podnikatel udržuje vazby s takovými osobami, pak může vyvolávat pochybnosti o možném ovlivňování podnikatele, tedy důvěryhodnosti podnikatelova prostředí, jednání, podnikatelem tvrzených skutečností nebo o jeho nezávislosti v rozhodování a jednání. Uvedené skutečnosti tímto mají přímou souvislost se schopností podnikatele dostát povinnostem stanoveným na poli ochrany utajovaných informací, neboť takovýto podnikatel není schopen poskytovat záruky odpovědného zabezpečení utajovaných informací, ke kterým bude mít přístup.

K bodu 50 (§ 18 odst. 3 písm. e)

Bezpečnostním rizikem může být pravomocné odsouzení společníka nebo člena obchodní korporace, který má rozhodující vliv na podnikatele.

K bodu 51 (§ 18 odst. 3 písm. f)

V souvislosti s nově formulovaným rizikem v § 18 odst. 2 písm. a) zákona dochází k úpravě dikce tohoto bezpečnostního rizika. Naplnění tohoto bezpečnostního rizika se pak může prokázat v bezpečnostním řízení u subjektů, které se dopustily úmyslného porušení právních předpisů, které svou intenzitou nedosahují činnosti proti zájmům České republiky, přesto však mají vliv na bezpečnostní spolehlivost podnikatele.

K bodu 52 (§ 18 odst. 3 písm. h)

Riziko ve stávajícím ustanovení § 18 odst. 3 písm. h) zákona se nově rozšiřuje takovým způsobem, že se zohledňuje vztah jakékoli osoby, která má vliv na jednání podnikatele, k fyzickým nebo právnickým osobám nebo k cizí moci, které vyvíjely nebo vyvíjejí činnost proti zájmům České republiky. Dříve bylo zapotřebí, aby taková osoba měla vliv na jednání podnikatele na základě pracovněprávního, členského nebo jiného smluvního vztahu.

NBÚ zaznamenává případy, kdy existují vlivové vztahy k podnikateli ze strany osob, které však k němu nemají žádný, dosavadní právní úpravou stanovený vztah. Jedná se o osoby, které nepůsobí v orgánech podnikatele, prokuře podnikatele, ve vlastnické struktuře podnikatele, ve struktuře podnikatele obecně ani nejsou s podnikatelem svázány smluvně, avšak například díky svému jedinečnému, specifickému nebo výsadnímu postavení na trhu nebo svým vztahům a vazbám na různé vlivové skupiny, či osoby disponující „mocí“ nebo postavením, takto ovlivňují nebo působí na osoby v orgánech, prokuře, vlastnické struktuře nebo managementu podnikatele k plnění svých stanovených cílů nebo dosažení svých zájmů, které mohou pramenit ze zájmů jich samotných nebo cílů a zájmů osob, v jejichž prospěch ony samy jednají, přičemž současně existuje vztah těchto osob k osobám nebo cizí moci, které vyvíjejí nebo vyvíjely činnost proti zájmům České republiky. Současná právní úprava však tyto situace nepostihuje.

K bodu 53 (§§ 18 odst. 3 písm. i)

Legislativně technická úprava.

K bodu 54 (§ 18 odst. 3 písm. j)

Bezpečnostní riziko pod dosavadním písmenem j) bylo přesunuto do rizik obligatorních.

K bodu 55 (§ 18 odst. 3 písm. k) až m)

k písm. k):

Uvedené bezpečnostní riziko se vztahuje k jednání podnikatele, které se negativně promítá do fungování tržního hospodářství i státu. Jedná se o jev, při kterém subjekt po delší dobu nebo opakovaně, vůči více subjektům nebo ve svém součtu ve značném rozsahu bez zjevných důvodů nehradí své peněžité dluhy, a to i přesto, že podle dosahovaných hospodářských výsledků za účetní období disponuje dostatečnými prostředky k jejich uhrazení. Na základě těchto skutečností tak nelze na podnikatele pohlížet jako na subjekt v ekonomických nesnázích a tím naplňující některý z případů ekonomické nestability. Takovéto chování podnikatele však má přímý dopad do odvodové povinnosti a tím i na příjmovou stránku státního rozpočtu a činnosti zabezpečované státem.

Na poli obchodním se jedná o jev, kdy podnikatel neuhrazením svých dluhů může vystavit obchodního partnera nepříznivé ekonomické situaci, která se následně promítá do hospodářské činnosti obchodního partnera, jím dosahovaných ekonomických výsledků a odvodové povinnosti. Pro podnikatele pak plyne výhoda z titulu financování jeho vlastní obchodní činnosti, neboť disponuje „volnými“ prostředky a tím de facto na úkor svého dodavatele bezúročně financuje svůj provoz cizími zdroji, což mu skýtá nemalou konkurenční výhodu z hlediska zdrojů. Příkladem může být případ ekonomicky silnějšího subjektu „zneužívajícího“ své postavení ve vztahu k poddodavatelům, kdy ačkoli smluvně zadržuje část plnění ze smlouvy vůči dodavateli ve formě tzv. zádržného, což je běžný jev například ve stavebnictví, který slouží pro krytí dodavatele za nedodělky nebo vady díla, toto zádržné nevyplatí s odkazem, že nebylo vyžádáno, nebo na základě jiných skutečností, například neopodstatněných reklamací vůči poddodavateli uplatňuje sankce nezřídka až do výše nevyplaceného zádržného a teprve až pod pohrůžkou soudního sporu nebo nařízeného soudního jednání vyplácí zádržné, zpravidla ve formě smíru a zpravidla též pouze část zádržného s tím, že slabší subjekt tento fakt akceptuje, neboť si je vědom „síly“ jeho odběratele a faktu, že neakceptováním by se vystavil riziku, že se na žádných zakázkách pro tohoto dodavatele již nebude podílet. Obdobně pak například u menších částek plnění zadržuje platby a vyčkává na reakci jeho dodavatele (poddodavatele), nereaguje na výzvy k zaplacení nebo platby pod různými záminkami odkládá. V obchodním styku se uplatňuje celá plejáda způsobů, jakými se subjekty snaží vyhnout řádnému plnění za dodané dílo (služby) a i popisovaný příklad má řadu mutací.

Uvedené jednání nepříznivě ovlivňuje cash-flow (peněžní toky) „slabších“ subjektů a mohou je vystavovat do pozice druhotné platební neschopnosti či být pro „slabší“ subjekt přímo likvidační, což může být i záměrem „silnějšího“ pro omezení konkurence, ať již ve svém zájmu nebo v zájmu jiného, spřáteleného subjektu.

Obdobu lze jistě hledat i v chování podnikatelských subjektů ve vztahu k plnění odvodových povinností. Například zadržování, zdržování nebo nepravidelné až nárazové odvádění plateb vůči zdravotním pojišťovnám, správě sociálního zabezpečení, finančnímu úřadu nebo nerovnoměrné plnění takovýchto povinností bez toho, že by pro takovéto chování měl podnikatel „oporu“ v nedostatečném toku finančních prostředků, a proto zdroje určené pro povinné odvody využíval například pro zabezpečení chodu své hospodářské činnosti.

Závěrem lze uvést, že úmyslné neplnění finančních závazků de facto deformuje volnou hospodářskou soutěž a principy tržního hospodářství České republiky a negativně se promítá i do odvodových povinností stejně jako negativně ovlivňuje příjmovou stránku prostředků určených na činnosti zajišťované státem a jejich distribuci. Uvedené skutečnosti tímto mají přímou souvislost se schopností podnikatele dostát povinnostem stanoveným na poli ochrany utajovaných informací, neboť takovýto podnikatel není schopen poskytovat záruky odpovědného zabezpečení utajovaných informací, ke kterým bude mít přístup.

k písm. l):

Důvodem navrhované právní úpravy je možnost zamezit přístupu podnikatelů s netransparentní nebo neověřitelnou majetkovou strukturou k utajovaným informacím, a to zejména s ohledem na nemožnost zajistit neměnnost, respektive ověřitelnost vlastnické struktury v jakoukoli chvíli za účelem ověření splňování podmínek pro vydání osvědčení podnikatele, zde zejména podmínky bezpečnostní spolehlivosti, a tím neschopnost garantovat řádné zajištění ochrany utajovaných informací.

Zákonné podmínky pro vydání osvědčení jsou otázkou národní bezpečnosti. Je právem členského státu Evropské unie upravit okruh subjektů, kterým umožní přístup k utajovaným informacím, při respektování podmínek daných primárním právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie. Umožnění přístupu podnikatele k utajovaným informacím není nárokem, ale privilegiem, které stát uděluje, pokud jsou splněny jím stanovené podmínky, a to za základního předpokladu, že je zde důvod, aby podnikatel o vydání osvědčení žádal. Jedná se o problematiku širší, kdy nejen že v rámci teritoriální působnosti NBÚ (Česká republika) není možné zjistit vlastnickou strukturu podnikatele na počátku nebo v průběhu řízení, ale stejně tak není možné zjišťovat (ověřovat) vlastnickou strukturu kdykoli v průběhu držení platného osvědčení podnikatele. Nemožnost zjišťovat vlastnickou strukturu je pak úzce svázána se schopností NBÚ ověřovat splnění podmínek pro vydání osvědčení podnikatele a po dobu platnosti osvědčení podnikatele, zejména pak podmínky bezpečnostní spolehlivosti podnikatele a schopnosti zabezpečit ochranu utajovaných informací v příslušném druhu zajištění. Zvýšenou míru rizika u zahraničních společností a tím i nutnost existence této skutkové podstaty pak lze shledat zejména ve vztahu k zemím, které znesnadňují zjišťování nebo přímo umožňují zastření vlastnických vztahů respektive zastření faktických vlastníků dané společnosti.

Negativních jevů, pro které je nezbytné rozkrývání vlastnických struktur podnikatelských subjektů a zjišťování skutečných majitelů, je celá řada. Lze mezi ně zařadit například porušování právních předpisů v oblastech poskytování dotací z fondů Evropské unie, veřejných zakázek, praní špinavých peněz, porušování mezinárodních sankcí a protiteroristických opatření, dále pak ekonomickou kriminalitu, vyhýbání se korporátním daním nebo pohnutky v zájmu jiných subjektů spočívající v působení ve prospěch cizí moci, etablování struktur cizí moci, příslušnost k cizí moci, snahy nebo činnosti k zakrývání působení a činností cizí moci.

k písm. m):

Uvedené bezpečnostní riziko úzce souvisí s předchozím nově formulovaným bezpečnostním rizikem. Nemožnost zjišťovat vlastnickou strukturu je úzce svázána se schopností NBÚ ověřovat splňování podmínek pro vydání osvědčení podnikatele a po dobu platnosti osvědčení podnikatele, kdy za absence relevantních prostředků k ověřování (zjišťování) vlastníků podnikatele je dána i absence relevantních prostředků k vyloučení existence bezpečnostních rizik u takovýchto osob a tím schopnosti NBÚ garantovat splňování podmínek pro vydání osvědčení podnikatele. Tudíž i přes skutečnost, že NBÚ bude vlastnická struktura známa, nemusí mít prostředky k tomu, aby byl schopen vyloučit existenci bezpečnostního rizika, neboť společníkem nebo členem obchodní korporace s rozhodujícím vlivem na řízení podnikatele, je zahraniční osoba.

K bodu 56 (§ 18 odst. 4)

V souvislosti s doplněním bezpečnostního rizika uvedeného v § 18 odst. 2 písm. a) návrhu zákona, se upravuje i text § 18 odst. 4 zákona, který vymezuje rozhodující vliv pro účely stanovení bezpečnostního rizika. Ustanovení zjednodušuje a zpřehledňuje výkladová pravidla pro pojmy „rozhodující vliv“ a „vliv“. U pojmu „rozhodující vliv“ pak „posiluje“ jeho výklad. Pojem „vliv“ rozšiřuje nejen na ovlivňování jednání podnikatele formou psaných i nepsaných pravidel, ale i formou jiného působení na jednání podnikatele.

Bezpečnostní spolehlivost podnikatele je zjišťována na podkladě vymezení skutkových podstat bezpečnostních rizik, které se mohou vyskytovat u podnikatele. Jednotlivé skutkové podstaty rizik jsou vyspecifikovány s ohledem na subjekty a jejich činnosti, které mohou významným nebo účinným způsobem ovlivnit činnost podnikatele.

K bodu 57 (§ 18 odst. 5)

Doplňuje se výkladové pravidlo pro způsob posuzování fakultativních bezpečnostních rizik.

K bodu 59 (§ 20 odst. 1 písm. b)

Dochází k precizaci textu ustanovení.

K bodům 60, 63 až 65 a 69 až 71 (§ 21 odst. 1 a 5, 7 a 9, § 23 )

V prvním odstavci dochází k precizaci textu bez věcné změny náležitostí, jež je původce povinen na utajované informaci vyznačit.

Explicitně se doplňuje, že se do administrativních pomůcek zaznamenává též seznámení s obsahem utajované informace, přičemž v jakých případech nebo jakým způsobem stanoví vyhláška o administrativní bezpečnosti. Nadále tedy platí, že se kontrolní list vytváří vždy pro utajovanou informaci stupně utajení Důvěrné a vyšší.

Vyhláška o administrativní bezpečnosti upravuje též administrativní pomůcky vedené v elektronické podobě. Z důvodu právní jistoty se navrhuje specifikaci administrativních pomůcek vypustit.

Dále dochází k upřesnění doby, v níž lze zapůjčit utajovanou informaci. Nově je možnost zapůjčení utajované informace vázána na uložení utajované informace.

Ustanovení § 23 odst. 3 je doplněno o upřesnění informačních technologií, které zpracovávají utajované informace v elektronické podobě.

K bodu 62 (§ 21 odst. 2, § 31 odst. 5, § 35 odst. 2, § 37 odst. 5, § 43 odst. 2, § 76 odst. 1 a § 79 odst. 3, 4 a 6)

Legislativně technická úprava.

K bodům 66, 194, 474 a 476 (§ 21 odst. 11, § 69 odst. 1 písm. u), § 153 odst. 2 písm. e) a § 153 odst. 3)

Nově doplňovaný odstavec v § 21 adaptuje čl. 48 Přílohy č. III Rozhodnutí Rady 2013/488, který upravuje postup při bezprostředním riziku neoprávněného vyzrazení utajované informace EU. O zničení utajované informace je následně informován jak původce této informace, tak NBÚ (§ 69 odst.1 písm. u) a tím i příslušný registr.

K bodům 67, 68 a 469 (§ 22 odst. 4 a 9 a § 153 odst. 1 písm. q)

Umožňuje se, aby orgán státu požádal NBÚ o ověření důvodnosti utajení nebo ověření stanovení správného stupně utajení utajované informace, která je důležitá pro řízení vedené před tímto orgánem státu, přičemž takové posouzení je pro další průběh řízení nezbytné. Jedná se o soudní řízení, správní řízení a další řízení, pokud jsou vedeny před orgánem státu. Žádost lze tedy podat pouze v rámci probíhajícího řízení před orgánem státu, v němž se utajovaná informace vyskytuje. Pokud NBÚ obdrží od orgánu státu žádost o posouzení oprávněnosti stanovení stupně utajení nebo o posouzení, zda důvody pro utajení odpovídají stanovenému stupni utajení, posoudí z odborného hlediska, zda jsou v daném případě u utajované informace dodrženy všechny zákonem předpokládané skutečnosti pro její klasifikaci. Předmětnou utajovanou informaci musí mít NBÚ pro tyto potřeby k dispozici, zpravidla tak bude ve formě listinné utajované informace.

NBÚ zašle své posouzení orgánu státu, který o posouzení požádal, a v případě zjištění nesprávnosti v klasifikaci předmětné utajované informace NBÚ současně vyzve původce, aby provedl změnu v klasifikaci utajované informace nebo zrušil stupeň utajení.

Zákon a celá koncepce ochrany utajovaných informací obecně je postavena na principu odpovědnosti původce za stanovení stupně utajení informace. Utajovanou informaci klasifikuje a označí původce, který za stanovení stupně utajení nese odpovědnost. Stejně tak změnu nebo zrušení stupně utajení je oprávněn provést pouze původce utajované informace, přičemž o takové změně je povinen neprodleně písemně informovat adresáty příslušné utajované informace (viz § 22 odst. 6 až 8 zákona). Pro případy, kdy původce zanikl bez právního nástupce nebo právní nástupce nesplňuje podmínky přístupu k utajované informaci, počítá zákon již nyní s postupem, kdy zrušení nebo změnu stupně utajení provede NBÚ po zjištění, že pominul důvod pro utajení informace, důvody pro utajení neodpovídají stanovenému stupni utajení nebo byl-li stupeň utajení stanoven neoprávněně. NBÚ je garant, který dohlíží na dodržování povinností v oblasti ochrany utajovaných informací a na správnou aplikaci zákona. NBÚ však v rámci posouzení nebude bez dalšího rušit nebo měnit stupeň utajení utajované informace, které není sám původcem. Pokud dojde k zákonem předvídané a upravované situaci, provede změnu nebo zrušení stupně utajení na základě zjištění ze strany NBÚ sám původce utajované informace.

V případě, kdy bude původcem utajované informace zpravodajská služba, provede výše uvedené ověření, zda důvody pro jeho utajení odpovídají stanovenému stupni utajení nebo zda byl stupeň utajení stanoven oprávněně, příslušná zpravodajská služba. Tento postup se však neuplatní v rámci správního řízení.

V souvislosti s doplněním předmětného ustanovení se upravuje též skutková podstata, která spočívá v nesplnění povinnosti původce změnit nebo zrušit stupeň utajení.

K bodu 72 (§ 24 odst. 5 písm. c)

Navrhuje se upřesnit stávající znění, tak aby bylo zřejmé, že písemný souhlas odpovědné osoby nebo bezpečnostního ředitele pro zpracování utajované informace je vyžadován pouze v případě jejího zpracování v objektu nižší kategorie, než je stupeň zpracovávané utajované informace.

K bodu 73 (§ 26 odst. 2)

Na základě poznatků z aplikační praxe dochází ke změně předmětného ustanovení. Za účelem zajištění, aby v jednací oblasti podle § 24 odst. 4 nedocházelo k ohrožení nebo úniku projednávaných utajovaných informací bude odpovědná osoba povinna požádat nově Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost (dále jen „NÚKIB“) namísto NBÚ o prověření, zda v jednací oblasti nedochází k nedovolenému použití technických prostředků určených k získávání informací, přičemž o toto prověření může odpovědná osoba požádat rovněž u zabezpečené oblasti kategorie Tajné nebo Přísně tajné. O této žádosti NÚKIB informuje NBÚ a prověření zajistí v součinnosti se zpravodajskými službami a Policií České republiky. O výsledku prověření je následně NBÚ informován. Stejně jako tomu je za stávající právní úpravy si pro své potřeby zpravodajské služby a policie prověření provádějí samy.

K bodu 74 (§ 28 odst. 4, § 37 odst. 4, § 57 odst. 10 větě druhé, § 73 písm. a) a b), § 76 odst. 3 a 4 a v § 79 odst. 3 větě druhé)

Legislativně technická úprava. Dochází k upřesnění pojmu právnická osoba, kterou je v předmětných ustanoveních právnická osoba s přístupem k utajované informaci podle § 60b zákona.

K bodům 76 a 77 (§ 30 odst. 1 písm. c) až e)

Úpravy akceptují terminologii užívanou v evropských technických normách.

Do roku 2009 platila technická norma ČSN EN 50131-1 Poplachové systémy – Elektrické zabezpečovací systémy a termín elektrické zabezpečovací signalizace (dále jen „EZS“), byl převzat do zákona. Od roku 2009 začala platit novela technické normy ČSN EN 50131-1 Poplachové systémy

– Poplachové zabezpečovací a tísňové systémy, která řeší problematiku EZS a byla sloučena s technickou normou ČSN EN 50135 (tísňové systémy). Odborná veřejnost místo EZS začala používat anglickou zkratku I&HAS (Intruder and Hold-up Alarm System) a postupem času byla v českém prostředí zažita zkratka PZTS nebo se také používá zkratka PZS (poplachový zabezpečovací systém). Termín „poplachové zabezpečovací systémy“ je navržen použít i v zákoně.

Podobná změna je také u bezpečnostních kamerových systémů. Stávající zkratka CCTV (Closed Circuit Television – Speciální televizní systémy) se nahrazuje zkratkou VSS (Video Surveillance System), v českém překladu pak dohledové videosystémy. V současné době s názvem CCTV platí pouze jedna technická norma ČSN EN 50132-5-3 a od roku 2009 do roku 2016 bylo s termínem „CCTV“ 8 norem zrušeno. Mezi roky 2014 až 2016 bylo vydáno 7 technických norem řady ČSN EN 62676 Dohledové videosystémy pro použití v bezpečnostních aplikacích. Vzhledem k širokému rozsahu aplikací VSS, například v oblasti bezpečnosti, prevence, veřejné bezpečnosti nebo dopravy je navrženo použít termín „dohledové videosystémy“ též v zákoně.

K bodu 79 (§ 30 odst. 3)

Úprava vychází z aktuálních zkušeností ze zahraničních operací, kde jsou ke střežení rovněž využívány bezpečnostní agentury cizí moci (koaličních partnerů).

K bodu 80 (§ 33 písm. a)

Doplňuje se zmocnění pro vydání prováděcího právního předpisu (vyhláška č. 528/2005 Sb., o fyzické bezpečnosti a certifikaci technických prostředků, ve znění pozdějších předpisů), který stanoví požadavky na jednací oblasti jak z hlediska fyzické bezpečnosti, tak i z hlediska rizika úniku utajovaných informací formou kompromitujícího vyzařování. Tyto požadavky budou dány vyhláškou a rovněž i bezpečnostním standardem vydávaným NÚKIB.

K bodům 81, 120 a 422 (§ 34 odst. 2, § 53 písm. c) a § 137a písm. e)

V rámci mezinárodní spolupráce jsou vyjma národních certifikovaných informačních systémů provozovány i akreditované informační systémy, jejichž provozovatelem je cizí moc. Způsobilost informačního systému cizí moci pro nakládání s utajovanými informacemi pak ověřuje NÚKIB právě formou akreditace. Úpravou dochází k narovnání absence právní úpravy akreditace zmíněných informačních systémů, které jsou akreditovány NÚKIB . Navrhované znění upřesňuje, že NÚKIB provádí certifikace a akreditace informačního systému a v případě kryptografického prostředku, kryptografického pracoviště a stínící komory provádí certifikace, avšak nikoli akreditace.

K bodům 82 a 83 (§ 34 odst. 4 a 5)

Předmětné ustanovení zavádí novu pravomoc NÚKIB, která mu umožní v reakci na aktuální hrozby stanovit provozovateli povinnost zavést dodatečná opatření, jež zabezpečí jím provozovaný systém před aktuální hrozbou. Toto nové ustanovení upřesňuje způsob reakce provozovatele na nové hrozby a zvýšena rizika, dosud řešený pouze prostřednictvím instrukcí v certifikační zprávě. NÚKIB vzhledem ke svému postavení ústředního správního orgánu v oblasti ochrany utajovaných informací v informačních a komunikačních systémech a v oblasti kybernetické bezpečnosti kontinuálně monitoruje a analyzuje trendy v dynamickém prostředí informační bezpečnosti a také komunikuje s příslušnými orgány jak v rámci České republiky, tak i v zahraničí. V rámci této činnosti bývá identifikováno množství nových hrozeb a rizik, které se mohou bezprostředně dotýkat systémů provozovaných na území České republiky a mít negativní dopad na ochranu utajovaných informací.

Je proto nezbytné definovat postup pro případ vzniku nových hrozeb a rizik ve vztahu k systémům, jejichž bezpečnost byla koncipována vzhledem k hrozbám a rizikům existujícím v okamžiku certifikace. Smyslem tohoto postupu je v případě výskytu nové hrozby nebo rizika, které nebyly známy v okamžiku certifikace, poskytnout provozovateli systému relevantní informace a možnost obnovit přijatelnou úroveň informační bezpečnosti. Současně se zavádí povinnost zpětné vazby, kdy provozovatel po zavedení nutných bezpečnostních funkcí nebo opatření oznamuje tuto skutečnost NÚKIB, a to v souladu s prováděcím právním předpisem,

K bodu 84 (§ 35 odst. 1)

Doplňuje se chybějící položka ve výčtu součástí komunikačního systému. V současnosti je nezbytné chápat komunikační systém i jako přenosové prostředí pro informační systém či data technického zařízení s ohledem na vývoj mobilních a přenositelných informačních systémů.

K bodu 86 (§ 35b)

Navrhuje se doplnit ustanovení, podle kterého působnost v oblasti ochrany utajovaných informací při zpracování v elektronické podobě v zařízení, které není součástí informačního nebo komunikačního systému vykonává NÚKIB.

K bodům 87 a 89 (§ 36)

Toto ustanovení upravuje problematiku ochrany utajovaných informací v kopírovacím zařízení, zobrazovacím zařízení, psacím stroji s pamětí nebo v některých zařízeních s řídící procesorovou jednotkou nebo senzory, pokud jsou tato zařízení jednoúčelová, technicky neumožňují jednoznačnou identifikaci uživatelů a nejsou součástí informačního nebo komunikačního systému. Ustanovení dále vymezuje, kdy je statutární orgán povinen zpracovat bezpečnostní provozní směrnici takového zařízení, co je obsahem této směrnice a upravuje povinnost pravidelného hlášení o stavu provozovaných zařízení NÚKIB.

V současnosti je kontrola nad ochranou utajovaných informací v zařízeních, která nejsou součástí informačního nebo komunikačního systému (samostatná elektronická zařízení, SEZ) velmi omezená. Provozovatel těchto zařízení má sice povinnost vypracovat bezpečnostní provozní směrnici podle § 36 odst. 2 a 3 zákona a splnit požadavky v § 38 vyhlášky č. 523/2005 Sb., o bezpečnosti informačních a komunikačních systémů a dalších elektronických zařízení nakládajících s utajovanými informacemi a o certifikaci stínicích komor, nicméně k těmto povinnostem se již nepřimyká povinnost hlásit samotný provoz a stav SEZ příslušnému orgánu pověřenému správním dozorem v této oblasti (NÚKIB). V důsledku absence této povinnosti tak NÚKIB nemá přehled o provozu SEZ regulovanými subjekty a nemůže tak efektivně provádět kontrolu ani těch povinností, které se k provozu SEZ vážou již dnes.

Tento stav není z hlediska ochrany utajovaných informací vůbec žádoucí a je v podstatě slabým místem, které vede k degradaci úrovně holistické informační bezpečnosti v České republice. Potenciální hrozby jsou o to víc naléhavé, zohledníme-li to, že SEZ se v důsledku technologického pokroku svým významem a komplexitou mnohdy přibližují plnohodnotným počítačům (např. moderní kopírovací stroje nebo fotoaparáty). Ty jsou však velice důsledně regulovány procesem certifikace.

Ukotvení povinnosti hlásit provoz SEZ tak přispěje k odstranění potenciálních slabých míst v informační bezpečnosti tím, že umožní NÚKIB efektivněji dozorovat dodržování již existující regulace. Roční hlášení navíc nepředstavuje žádnou významnou administrativní ani ekonomickou zátěž pro regulované subjekty.

K bodu 88 (§ 36 odst. 3 a § 153 odst. 1 písm. b)

Jedná se o legislativně technickou úpravu reagující na změnu § 36 odst. 2.

K bodu 90 (§ 37 odst. 2)

Navrhované znění upřesňuje a umožňuje používání kryptografických prostředků schválených příslušným orgánem cizí moci, který je součástí akreditovaného nebo certifikovaného informačního systému, a to v případech poskytování utajované informace cizí moci zpracovávané v akreditovaném nebo certifikovaném informačním systému.

K bodu 91 (§ 37 odst. 3)

Cílem navrhované úpravy je přesněji definovat, které činnosti ve vztahu k materiálu zajišťujícímu funkci kryptografického prostředku je dostačující ponechat v působnosti jen schvalovaných kryptografických pracovišť a které vyžadují certifikované kryptografické pracoviště.

K bodu 92 (§ 37 odst. 5)

Předmětné ustanovení upravuje povinnost subjektů vykonávajících kryptografickou ochranu vést evidenci osob, které nakládají s kryptografickým materiálem podle § 42a analogicky k již existující evidenci pracovníků kryptografické ochrany, provozní obsluhy kryptografického prostředku a kurýrů kryptografického materiálu. Smyslem úpravy je posílení ochrany utajovaných informací na úseku kryptografické ochrany.

K bodům 93 a 98 (nový § 37b a § 41 odst. 5)

Kategorie kontrolovaná kryptografická položka CCI (angl. Controlled Cryptographic Item) je již upravena v zákoně. Zpravidla jsou takto označovány zejména kryptografické prostředky a materiál k zajištění funkce kryptografického prostředku, které jsou určeny pro použití v rámci Severoatlantické aliance (NATO) nebo jejích členských států. Potřeba zajistit součinnost s nečlenskými státy koalice nebo pro partnerská spojení se používají kryptografické prostředky a materiál k zajištění funkce kryptografického prostředku, pro které jsou podmínky manipulace souhrnně označeny CI (angl. Controlled Item). Vzhledem k určité podobnosti postupů pro manipulaci s materiálem kategorie CCI a CI se navrhuje tuto skutečnost zohlednit navrhovanou změnou a tím vytvořit předpoklady pro aplikaci definovaných postupů pro manipulaci s takovým materiálem, pro které není v zákoně opora.

K bodu 94 (§ 38 odst. 2 písm. b)

Dochází k explicitnímu doplnění požadavku na to, že pracovník kryptografické ochrany musí být držitelem nejen osvědčení fyzické osoby, ale též musí disponovat poučením.

K bodům 95, 96, 102, 105, 111 a 115 (§ 39 odst. 2 větě první, § 39 odst. 3, 43a odst. 2, § 45 odst. 3, § 46 odst. 14, § 48 odst. 1 a 4 písm. e), § 50 odst. 1 a 4 písm. e), § 51 odst. 1, § 52 odst. 2 a § 53 písm. f)

Legislativně technická úprava. Dochází k upřesnění pojmu právnická osoba, kterou je v předmětných ustanoveních právnická osoba s přístupem k utajované informaci podle § 60b zákona.

K bodu 97 (§ 41 odst. 3)

Nové ustanovení zavádí pro fyzické osoby možnost seznamovat se s kryptografickými dokumenty, aniž by musely být pracovníky kryptografické ochrany, pokud nezbytně potřebují k výkonu své funkce přístup ke kryptografickým dokumentům a současně splňují obecné podmínky pro seznámení se s utajovanou informací podle příslušného stupně jejího utajení.

K bodu 99 (§ 42 odst. 1 písm. b)

Kurýr kryptografického materiálu nemusí splňovat zvýšené požadavky na přístup k utajované informaci z důvodu manipulace s uzavřenou kryptografickou zásilkou. Úpravou dojde k odstranění dílčího nedostatku současné právní úpravy (absentující povinnost být držitelem poučení), včetně snížení náročnosti na personální zajištění přepravy kryptografického materiálu.

K bodu 100 (§ 42a)

Důvodem doplnění předmětného ustanovení je zajištění pokrytí přístupu ke kryptografickému materiálu i jinými osobami, než těmi, které provádí výkon kryptografické ochrany. Takové osoby budou muset být držitelem platného osvědčení příslušného stupně utajení a držitelem osvědčení o zvláštní odborné způsobilosti pracovníka kryptografické ochrany a budou muset být k nakládaní s kryptografickým materiálem pověřeny odpovědnou osobou nebo jí pověřenou osobou.

K bodu 103 (§ 44 písm. m)

Legislativně technická úprava na základě vložení nového odstavce

K bodu 104 (§ 45 odst. 1, 3 a 5)

Navrhuje se doplnit jednací oblast do výčtu prostor, u nichž dochází ke kontrole, zda nedochází k úniku utajovaných informací kompromitujícím vyzařováním. Nedochází k rozšíření na všechna místa určená k projednávání utajovaných informací stupně utajení Důvěrné a vyšší, ale jedná se pouze o jednací oblasti určené k pravidelnému projednávání. Při této formulaci nedochází k nárůstu nákladů ani množství posuzovaných prostor.

K bodu 106 (§ 45 odst. 5)

Stanovuje se, že zprávy a protokoly o provedeném měření zařízení, zabezpečené oblasti, jednací oblasti nebo objektu podle § 45 odst. 3 zákona, které jsou provozovány zpravodajskými službami, se ukládají u příslušné zpravodajské služby a NÚKIB se předkládají na jeho žádost.

K bodům 107, 121, 141 a 236 (§ 46 odst. 4 písm. c), § 54 odst. 2 písm. c), § 56a odst. 3 a § 85 odst. 2 písm. c)

Vzhledem k tendencím minimalizace využívání rodného čísla jako jedinečného identifikátoru fyzické osoby. Ministerstvo vnitra zpracovalo materiál s názvem „Věcné řešení minimalizace využívání rodného čísla při ověřování totožnosti fyzických osob včetně návrhu přehledu legislativních změn“, který vláda vzala na vědomí svým usnesením č. 28 z roku 2020. Navrhuje se tedy vypustit z certifikátu technického prostředku, osvědčení fyzické osoby a dokladu informaci o rodném čísle. S tím souvisí i legislativně—technická úprava v § 56a.

K bodu 108 (§ 46 odst. 12)

Jelikož není možné odevzdat certifikát, který byl vydán v elektronické podobě, zpět subjektu, který ho vydal, navrhujeme doplnit do zákona výjimku pro tento druh certifikátů. Držitel tak bude povinen vrátit pouze certifikát, jehož platnost zanikla, pokud nebyl vydán v elektronické podobě.

K bodu 109 (§ 46 odst. 16)

Podle platného znění § 46 odst. 16 vede NBÚ a NÚKIB seznam orgánů státu a podnikatelů, s nimiž uzavřel tzv. smlouvu o zajištění činnosti podle § 52 zákona. Tento seznam se zveřejňuje v příslušném věstníku nebo na internetových stránkách příslušného úřadu. Vzhledem k přirozené potřebě konspirace činností zpravodajských služeb je žádoucí nezveřejňovat skutečnost, že byla výše uvedená smlouva uzavřena mezi NBÚ nebo NÚKIB a zpravodajskými službami České republiky.

K bodu 110 (§ 46 odst. 17)

Jedná se o právní úpravu, která vychází z požadavků praxe.

K bodům 112 a 113 (§ 48 odst. 3)

Důvodem navrhované změny je zajistit soulad s předpisy NATO a Evropské unie, přičemž prodloužení doby platnosti certifikátu informačního systému sníží též administrativní zátěž a sníží tlak na vázané personální zdroje.

K bodům 114 a 116 až 118 (§ 48, § 50, § 51 a § 52)

Legislativně-technická úprava.

K bodům 119 (§ 52 odst. 3 písm. a)

Legislativně-technická úprava vzhledem ke změně terminologie.

K bodu 122 (§ 54 odst. 2 písm. f) a odst. 3 písm. e)

Osvědčení fyzické osoby a osvědčení podnikatele nelze vydat v elektronické podobě, vydává se v tištěné podobě na ceninovém papíru, který obsahuje ochranné prvky.

K bodu 123 (§ 54 odst. 3 písm. a)

Právnická osoba je dostatečným způsobem identifikována prostřednictvím obchodní firmy nebo názvu a identifikačním číslem, pokud jde o podnikatele – fyzickou osobu, potom postačí jméno, příjmení a identifikační číslo osoby. Z tohoto důvodu se jeví jako nadbytečné spojovat zánik osvědčení podnikatele s nově vypuštěnými údaji. Snížení rozsahu uváděných údajů současně sníží administrativní zátěž ve vztahu k podnikatelům, kteří změnili své sídlo, a sníží tak i počet úkonů prováděných ze strany NBÚ.

K bodům 124 a 129 (§ 54 odst. 4 a § 56 odst. 1 písm. g)

Navrhuje se oproti stávající úpravě stanovit, že v případě změny některého údaje obsaženého v osvědčení fyzické osoby nebo v osvědčení podnikatele vydá NBÚ osvědčení nové, a to bez předchozí žádosti fyzické osoby nebo podnikatele. Nové osvědčení bude na straně NBÚ vydáno zpravidla do 5 dnů. Dojde tak ke snížení administrativní zátěže ze strany fyzických osob a podnikatelů. Nově nebude vyžadováno, aby v případě změny údaje obsaženého v osvědčení písemně žádali do 15 dnů ode dne zániku jeho platnosti (ode dne změny některého z údajů v něm obsažených) NBÚ o vydání nového osvědčení, jako je tomu doposud. Přístup k utajované informaci přitom není do doby doručení nového osvědčení dotčen. V minulosti činilo potíže zejména opožděné podání žádosti o vydání nového osvědčení. NBÚ zjistí změnu údaje ze základních registrů v rámci výkonu své působnosti sám a v návaznosti na toto zjištění vydá osvědčení nové. Ustanovení § 54 odst. 2 zákona stanoví náležitosti osvědčení fyzické osoby. Jedná se tak o změnu kteréhokoli údaje, který se změní.

Po novele zákona bude u podnikatele – obchodní korporace nebo právnické osoby, kteří mohou mít podle § 15 návrhu zákona přístup k utajovaným informacím – v osvědčení podnikatele uvedena pouze obchodní firma/název a IČO, u podnikající fyzické osoby pak pouze jméno, příjmení a IČO. Změnou IČO dochází k zániku podnikatele, tudíž změnou v tomto případě bude pouze změna obchodní firmy nebo změna jména a příjmení.

NBÚ bude postupovat obdobně i při změně údaje uvedeného v osvědčení pro cizí moc a v dokladu.

K bodům 125 až 127 (§ 55)

Nově se navrhuje prodloužit platnost osvědčení fyzické osoby a platnost osvědčení podnikatele v případě stupně utajení Tajné z dosavadních 7 let na 10 let a v případě stupně utajení Důvěrné z dosavadních 9 let též na 10 let. Uvedená úprava je v souladu s úpravou NATO a současně sníží administrativní zátěž držitelů osvědčení, kteří budou potřebovat i nadále přístup k utajované informaci příslušného stupně utajení i po uplynutí doby platnosti jejich osvědčení. Navržená změna přitom nejde proti principům ochrany utajovaných informací, neboť zde i nadále fungují zákonné mechanismy, které kontrolují po celou dobu platnosti osvědčení fyzické osoby nebo osvědčení podnikatele, zda fyzická osoba nebo podnikatel i nadále splňují podmínky pro vydání osvědčení (viz § 110 zákona).

K bodům 129 až 132 a 138 (§ 56 odst. 1 písm. g) až i) a k) a § 56a odst. 1)

Nově se zohledňuje též zánik osvědčení fyzické osoby v případě převedení příslušníka zpravodajské služby do jiné zpravodajské služby České republiky nebo na nové služební místo v jiném bezpečnostním sboru, a případ zániku dnem, kdy začne být fyzická osoba osobou uvedenou v § 141 odst. 1 zákona.

K bodu 133 (§ 56 odst. 1 písm. m) a n)

Zrušují se důvody zániku osvědčení fyzické osoby a osvědčení podnikatele, podle kterých zanikalo osvědčení dnem doručení rozhodnutí o nevydání osvědčení pro stejný stupeň utajení nebo pro stejnou formu přístupu podnikatele k utajované informaci. Pokud se tedy v rámci dalšího bezpečnostního řízení zjistí, že držitel osvědčení by neměl nadále mít přístup k utajované informaci, vydá NBÚ rozhodnutí o zrušení jeho platnosti. Platnost osvědčení pak zanikne dnem vykonatelnosti takového rozhodnutí NBÚ, aniž by docházelo k nemožnosti držitele využít opravného prostředku podle zákona a nedocházelo k neodůvodněnému prodlení při výkonu práce osoby pro cizí moc.

K bodům 134, 135, 139, 140, 145, 175 a 180 (§ 56 odst. 2 a 3, § 56a odst. 2, § 57 odst. 8 písm. b), § 66 odst. 1 písm. b) a § 68 písm. a)

Legislativně technické úpravy v návaznosti na změny pododstavců v rámci § 56 odst. 1 zákona.

K bodům 134 a 445 (§ 56 odst. 2 a § 143 odst. 5)

Dochází k legislativně technickým úpravám, a to s ohledem na zavedenou legislativní zkratku v § 52 a dále s cílem sjednotit terminologii v rámci zákona používanou ve vztahu k oblasti věcné působnosti utajované informace.

K bodu 136 (§ 56 odst. 4)

V souvislosti s nově navrženým postupem NBÚ při zániku platnosti osvědčení fyzické osoby nebo podnikatele v případě změny některého z údajů v něm obsaženém (viz § 54 odst. 4 návrhu zákona) dochází k vypuštění požadavku na podání žádosti o vydání nového osvědčení do 15 dnů ode dne jeho zániku.

Pokud fyzická osoba nepodá žádost o vydání nového osvědčení v případě jeho zániku podle § 56 odst. 1 písm. e) nebo f) zákona, bude povinností NBÚ písemně vyrozumět odpovědnou osobu o zániku platnosti osvědčení fyzické osoby, a to po marném uplynutí 15 denní lhůty od ohlášení rozhodné skutečnosti pro zánik osvědčení.

K bodu 137 (§ 56 odst. 5)

Vzhledem k tomu, že osvědčení fyzické osoby zaniká dnem doručení nového osvědčení, může nastat situace, že bude nezbytné umožnit fyzické osobě přístup k utajované informaci, přičemž nebude z organizačního hlediska možné zajistit poučení, které zánikem osvědčení expirovalo. Z uvedeného důvodu se navrhuje stanovit, že přístup k utajované informaci není dotčen, pokud bude fyzická osoba poučena do 15 dnů ode dne zániku osvědčení právě z důvodu, že bylo doručeno osvědčení nové. Ochrana utajovaných informací není takovou konstrukcí nového ustanovení nijak dotčena. V případě, že osoba nebude ve stanovené lhůtě poučena, bude se jednat o neoprávněný přístup k utajované informaci.

K bodu 140 (§ 56a odst. 2 písm. a)

Terminologická úprava.

K bodu 143 (§ 57 odst. 3)

Podle dosavadního znění zákona je možné požádat o osvědčení fyzické osoby nebo podnikatele pro cizí moc pouze v případě, kdy je příslušná fyzická osoba nebo podnikatel v daném okamžiku již držitelem osvědčení národního. Návrh zákona se tak snaží umožnit, aby bylo možné podat žádost o vydání osvědčení fyzické osoby nebo podnikatele pro cizí moc současně s žádostí o vydání národního osvědčení fyzické osoby nebo podnikatele podle § 94 a 96 zákona, popřípadě v průběhu bezpečnostního řízení o této žádosti.

K bodu 144 (§ 57 odst. 8 písm. a)

Nově navrhované znění má za cíl upřesnit, že platnost osvědčení fyzické osoby nebo podnikatele pro cizí moc zaniká okamžikem zániku platnosti osvědčení fyzické osoby nebo podnikatele, pokud nejde o zánik platnosti ohlášením jeho odcizení nebo ztráty nebo ohlášením takového poškození, že zápisy v něm uvedené jsou nečitelné nebo je porušena jeho celistvost. K zániku platnosti osvědčení fyzické osoby nebo podnikatele nedojde, pokud fyzická osoba nebo podnikatel požádá ve lhůtě 15 dnů o vydání nového osvědčení podle § 56 odst. 4 zákona.

K bodu 146 (§ 57 odst. 9 a § 60a)

Legislativně technická úprava.

K bodu 147 (§ 57 odst. 10)

Doplňuje se, že NBÚ vydá nové osvědčení pro cizí moc, pokud dojde ke změně některého údaje v něm obsaženého. Současně se doplňuje možnost, obdobně jako je tomu v § 56 odst. 4 nebo § 85 odst. 4 zákona, do 15 dnů ode dne zániku platnosti osvědčení pro cizí moc podle § 56 odst. 1 písm.

e) a f) zákona (ohlášením odcizení osvědčení nebo jeho ztráty a ohlášením takového poškození osvědčení, že zápisy v něm uvedené jsou nečitelné nebo je porušena jeho celistvost) požádat o vydání nového. NBÚ v takovém případě vydá nové osvědčení pro cizí moc do 5 dnů od doručení žádosti.

K bodu 148 (§ 57 odst. 11)

Ustanovení stanoví případy, kdy je držitel osvědčení pro cizí moc povinen jej odevzdat NBÚ. Oproti původní úpravě dochází ke sjednocení s povinností pro vrácení osvědčení podnikatele podle § 68 písm. a) zákona. Odpadá tedy disproporce a povinnost vracet NBÚ osvědčení podnikatele pro cizí moc v případě zrušení nebo zániku podnikatele, přičemž tato povinnost zde nebyla a není v případě osvědčení podnikatele národního. Pokud držitel osvědčení fyzické osoby nebo podnikatele nepožádá o vydání nového osvědčení podle § 56 odst. 4 zákona, dojde k zániku osvědčení fyzické osoby nebo podnikatele pro cizí moc, přičemž zde vznikne povinnost odevzdat do 15 dnů NBÚ osvědčení fyzické osoby nebo podnikatele pro cizí moc. Tato povinnost vzniká též v případě doručení nového osvědčení pro cizí moc v souvislosti s postupem podle § 57 odst. 8 návrhu zákona.

K bodu 149 (§ 57 odst. 12)

Legislativně technická úprava. Dochází k upřesnění pojmu právnická osoba, kterou je v tomto ustanovení právnická osoba s přístupem k utajované informaci podle § 60b zákona.

K bodu 152 (§ 58 odst. 3)

Zohledňuje se úprava v zákoně č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů, která umožňuje, aby voják, který je příslušníkem Vojenského zpravodajství, byl určen do zvláštní dispozice, přičemž tento má obdobné postavení jako příslušník zpravodajské služby zařazený do zálohy zvláštní podle zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů.

Navrhuje se umožnit přístup k utajované informaci cizí moci fyzické osobě jednající ve prospěch zpravodajské služby, informátorovi nebo fyzické osobě, které je poskytována zvláštní nebo krátkodobá ochrana podle zvláštního právního předpisu, nebo příslušníku zpravodajské služby, který je zařazen v záloze zvláštní, a to pouze za předpokladu, že je takový přístup v souladu s požadavky této cizí moci. V praxi to pak bude znamenat, že musí být v rámci umožněného přístupu k utajované informaci cizí moci jasně prokazatelné, že k přístupu došlo v souladu s požadavky cizí moci, tedy buď na základě souhlasu bez udělených podmínek, nebo se souhlasem, který je podmíněn dodržením stanoveného postupu. Toto ustanovení zlepší mezinárodní spolupráci zpravodajských služeb, aniž by docházelo ke snížení ochrany utajovaných informací.

K bodu 153 (§ 58 odst. 6)

Předmětné ustanovení taxativně stanovuje, které osoby mají přístup k utajované informaci cizí moci bez platného osvědčení fyzické osoby podle § 58 odst. 1 a 4 zákona. Navrhuje se rozšířit tento přístup též pro moc soudní, která zde oproti moci výkonné a zákonodárné absentovala, a to pouze pro případ, kdy má soudce rozhodnout ve věci, kde se vyskytuje utajovaná informace cizí moci, přičemž soud tak při svém rozhodování může obsah příslušné utajované informace cizí moci vyhodnotit. V trestním řízení bude dále umožněn přístup k utajované informaci cizí moci po předchozím souhlasu této cizí moci přísedícím rozhodující ve věcech, kde se nakládá s utajovanou informací cizí moci, obviněnému, zúčastněné osobě, poškozenému, jejich zákonnému zástupci, opatrovníku, zmocněnci, důvěrníku, obhájci, znalci a tlumočníku, a to v rozsahu nezbytném pro uplatnění jejich práv a plnění povinností v daném řízení.

Nejen s ohledem na aktuální mezinárodně-politickou situaci, ale současně i z četných poznatků z aplikační praxe se navrhuje rozšířit okruh osob, kterým bude umožněn přístup k utajované informaci cizí moci bez platného osvědčení fyzické osoby. Navrhované ustanovení umožní v případě potřeby všem členům vlády při výkonu jejich funkce přístup k utajované informaci cizí moci, aniž by museli být držiteli platného osvědčení fyzické osoby.

Před prvním přístupem k utajované informaci cizí moci budou osoby uvedené v § 58 odst. 6 informovány o právech a povinnostech v oblasti ochrany utajovaných informací cizí moci, přičemž písemná forma není obligatorně vyžadována, je však doporučována. V případě přístupu k utajované informaci cizí moci v trestních řízeních je písemná forma poučení požadována, odpovědnost zaslat NBÚ kopii poučení může být splněna i elektronickou cestou.

K bodům 154 a 158 (§ 58a až 58c a § 61)

K § 58a

Navrhované ustanovení zavádí zvláštní přístup k utajované informaci stupně utajení Vyhrazené bez platného oznámení po předchozím poučení, a to pro příslušníky bezpečnostních sborů podle zákona č. 361/2003 Sb., pro státní zaměstnance podle zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění pozdějších předpisů, pro vojáky v činné službě podle zákona č. 221/1999 Sb. a pro státní zástupce. Tento zvláštní přístup k utajované informaci stupně utajení Vyhrazené však bude vázán pouze na výkon služebního nebo pracovního poměru, a to v rozsahu nezbytném právě pro jejich výkon. Současně musí být splněn předpoklad, že je taková osoba poučena a zařazena na místě nebo vykonává funkci, na které je nezbytné mít přístup k utajovaným informacím, a které jsou uvedené v přehledu podle § 69 odst. 1 písm. b) zákona. Po skončení služebního nebo pracovního poměru nebo změně služebního úřadu se má za to, že fyzická osoba poučena není, a v případě, že měla přístup k utajované informaci, se dále postupuje podle § 11a, tedy je zapotřebí provést de-poučení. Cílem návrhu zákona je snížení enormní administrativní zátěže, která je spojena s vydáváním oznámení a s ověřováním splnění podmínek pro jeho vydání. Jak pro příslušníky bezpečnostních sborů podle zákona č. 361/2003 Sb. tak pro státní zaměstnance podle zákona č. 234/2014 Sb., vojáky v činné službě a státní zástupce je podmínka bezúhonnosti konstruována velmi podobně jako v zákoně. Odpadne tak agenda spojená s ověřováním splnění podmínek provádějící se každých pět let ode dne jeho vydání, případně i před uplynutím této lhůty, pokud existují důvodné pochybnosti o tom, že osoba přestala splňovat některou z podmínek pro vydání oznámení.

Pokud bude fyzická osoba nezbytně nutně potřebovat v rámci výkonu své funkce, pracovní nebo jiné činnosti přístup k utajované informaci cizí moci nebude nezbytné provést ověření splnění podmínek pro přístup k utajované informaci stupně utajení Vyhrazené. Pokud to bude cizí moc vyžadovat, bude možné vydat oznámení.

K § 58b

V rámci zpravodajských operací nebo za účelem sdělení povinností stanovených zákonem není vždy možné ze strany zpravodajských služeb využít ustanovení § 58 odst. 3 zákona, neboť neprobíhá žádné tam předvídané řízení. Jednorázový přístup k utajovaným informacím bez platného osvědčení bude umožněn nejen osobám jednajícím ve prospěch zpravodajské služby, ale v případě potřeby také dalším osobám podle požadavku zpravodajské služby. Tento požadavek souvisí zejména s potřebou vyžadovat použití zpravodajské techniky například Bezpečnostní informační službou i od subjektů, které nedisponují patřičným osvědčením, a přitom jsou povinni plnit povinnosti vyplývající z ustanovení § 97 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, ve znění pozdějších předpisů.

K § 58c

Ustanovení § 58 odst. 3 předloženého návrhu upravuje zvláštní přístup k utajované informaci pro „cílovou skupinu“ některých úkolů uložených Policii ČR (osoba, které je poskytování zvláštní ochrana, informátor apod.). K účinnému plnění těchto úkolů je v praxi zapotřebí součinnost (pomoc) dalších, třetích osob, kterým je pro efektivní poskytnutí součinnosti nutné sdělit utajovanou informaci. Tato součinnost je ze strany Policie ČR vyžadována podle § 18 zákona o policii nebo podle § 3 odst. 3 zákona o zvláštní ochraně svědka. Třetí osobou je tedy součinnost poskytována vědomě, dobrovolně a bezúplatně. Tyto třetí osoby je nutné seznámit s utajovanou informací vhodně a také je přiměřeně poučit (obdobným postupem, jaký je popsán v § 60 odst. 2 až 6).

Doposud bylo k tomuto postupu využíváno jiných, ale ne zcela vhodných institutů, které Policii ČR opravňují k seznámení těchto třetích osob s utajovanými informacemi. Vhodným řešením je, aby do zákona bylo zařazeno takové nové ustanovení, které by plně vyhovovalo praxi.

Z tohoto důvodu se navrhuje rozšířit pro Policii ČR okruh osob, které mají zvláštní přístup k utajované informaci, a to formou nového ustanovení § 58c. Policisté by tak využívali právní jistoty žádoucího legálního postupu při sdělování utajovaných informací spolupracujícím osobám.

Jak již bylo uvedeno, jedná se o specifické úkoly uložené Policii ČR. Tyto úkoly neplní celá Policie ČR, ale pouze některé útvary, a to prostřednictvím proškolených policistů. Nově navrhované ustanovení § 58c konkretizuje úkoly, při nichž bude možné sdělovat utajované informace osobám poskytujícím součinnost. Jedná se o poskytování zvláštní ochrany a pomoci (s odkazem do poznámky pod čarou na § 3 odst. 3 zákona č. 137/2001 Sb., o zvláštní ochraně svědka a dalších osob v souvislosti s trestním řízením a o změně zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů), poskytování krátkodobé ochrany (s odkazem do poznámky pod čarou na § 50 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky), zajišťování bezpečnosti chráněných objektů a prostor (s odkazem do poznámky pod čarou na § 48 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky) a určených osob (s odkazem do poznámky pod čarou na § 49 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky) a provádění sledování osob a věcí (s odkazem do poznámky pod čarou na § 158d zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řádu soudním (trestního řádu)).

Z poskytování utajovaných informací jsou vyloučeny utajované informace cizí moci a utajované informace stupně utajení Přísně tajné.

K § 61

I nadále zůstává v případě mimořádných přístupů k utajované informaci nedotčen zákaz přístupu k utajované informaci, která vyžaduje zvláštní režim nakládání. V případě nutnosti mimořádného přístupu k utajované informaci stupně utajení Přísně tajné zůstává limitace přístupu k tomuto stupni utajení pro podnikatele a fyzické osoby, které nesplňují podmínky pro přístup k utajované informaci (nemají vydané osvědčení fyzické osoby nebo oznámení o přístupu k utajované informaci stupně utajení Vyhrazené). Nově je v souladu s Rozhodnutím Rady 2013/488/EU a směrnicí NATO o personální bezpečnosti navrženo umožnit přístup k utajované informaci stupně utajení Přísně Tajné těm fyzickým osobám, které jsou držiteli osvědčení fyzické osoby pro přístup k utajované informaci stupně utajení Tajné (národní osvědčení). Postup podle § 60 odst. 2 až 4 je nutné dodržet i v rámci nově definované možnosti přístupu k utajované informaci Přísně tajné.

K bodu 155 (§ 59a)

V konkrétních trestních řízeních se může objevit potřeba vést informace v utajeném režimu. Počet osob prověřených pro nejvyšší stupně utajení je však poměrně nízký, což může zejména v případech, kdy věc nesnese odkladu, působit nemalé obtíže, má-li být předcházení bezprostředně hrozícím nebo zamezení probíhajícím trestným činům anebo vyšetření trestných činů již dokonaných úspěšné. Přispět k řešení situací tohoto druhu je účelem navrženého ustanovení, které umožní přístup k utajovaným informacím s vyšším stupněm utajením, než na které je vydáno platné osvědčení fyzické osoby, v rámci trestního řízení. Při splnění zákonných podmínek bude umožněn přístup vymezených osob v rámci konkrétního trestního řízení k utajované informaci se stupněm utajení až o dva stupně vyšším, než na který je vydáno platné osvědčení této osoby. Zejména půjde o trestní řízení řešící trestné činy proti České republice, cizímu státu a mezinárodní organizaci podle IX. hlavy zvláštní části trestního zákoníku. I v dalších situacích vyžadujících mimořádné postupy se však může objevit potřeba nakládání v utajovaném režimu. Potřebný počet osob s osvědčením fyzické osoby však nemůže být v konkrétním případě beze zbytku předvídán, přičemž zejména rozsah prověření těchto osob pro nejvyšší stupně utajení bude vždy poměrně nízký. To může ve výjimečných případech, kdy věc nesnese odkladu a kdy se pracuje ve velké časové tísni, způsobovat nemalé obtíže pro úspěšné předcházení bezprostředně hrozících či probíhajících trestných činů či pro úspěšné vyšetření trestných činů již dokonaných. Za všechny případy lze jmenovat zpracování informací v trestním řízení v případě reakce na teroristický útok.

K bodu 156 (§ 60 odst. 1)

Z důvodu lepší předvídatelnosti institutu zvláštního přístupu k utajované informaci za mimořádných okolností se navrhuje přeformulovat znění předmětného ustanovení tak, aby bylo zřejmé, že mimořádný přístup musí být provázán s činností související s účastí České republiky v ozbrojeném konfliktu v zahraničí nebo v záchranné nebo humanitární akci v zahraničí, a na případ vyhlášení válečného stavu a v případě stavu ohrožení státu, nouzového stavu nebo stavu nebezpečí nebo v období rostoucího mezinárodního napětí. Dále se zohledňuje přístup osob podle předmětného ustanovení, kdy se jedná o držitele osvědčení, přičemž stupeň utajení osvědčení nepostačuje pro nezbytný přístup k utajované informaci.

Mezi výčet mimořádných stavů se doplňuje stav kybernetického nebezpečí. Umožnění přístupu k utajovaným informacím fyzickým osobám či podnikatelům, kteří nejsou držiteli osvědčení fyzické osoby, resp. podnikatele, či nemají přístup k utajovaným informacím stupně utajení Vyhrazené, je za stavu kybernetického nebezpečí nezbytné, neboť v případě vyhlášení stavu kybernetického nebezpečí dochází k rozšíření osobní působnosti zákona č. 181/2014 Sb., o kybernetické bezpečnosti a o změně souvisejících zákonů (zákon o kybernetické bezpečnosti), ve znění pozdějších předpisů, na poskytovatele služeb elektronických komunikací, subjekty zajišťující sítě elektronických komunikací a subjekty zajišťující významné sítě. Tyto subjekty nemusí být a zpravidla ani nebudou držiteli shora uvedeného osvědčení a nebudou mít standardně k utajovaným informacím stupně utajení Vyhrazené přístup, avšak zpřístupnění utajovaných informací těmto subjektům může být za stavu kybernetického nebezpečí nezbytné pro účinné provádění reaktivních protiopatření vydaných NÚKIB. Pro ohrožení či narušení kybernetické bezpečnosti je nadto charakteristický rychlý průběh událostí, který zpravidla vyžaduje okamžitou reakci a není tak možné např. spoléhat na splnění standardních podmínek pro přístup k utajovaným informacím těmito subjekty až po vyhlášení stavu kybernetického nebezpečí. Zpřístupněním utajovaných informací shora uvedeným subjektům rovněž nepředstavuje porušení zásady proporcionality při řešení krizové situace, jelikož stav kybernetického nebezpečí vyhlašuje ředitel NÚKIB pouze v případě kritického ohrožení nebo narušení kybernetické bezpečnosti, v důsledku kterého mohou být ohroženy či poškozeny fundamentální národní zájmy a proces jeho vyhlašování je analogický s úpravou krizového zákona.

Přístup k utajovaným informacím Evropské unie v mimořádných situacích se v souladu s § 60 odst. 6 zákona přednostně řídí požadavky cizí moci, tj. Evropské unie, a to včetně požadavku na písemné povolení tohoto přístupu.

K bodu 157 (§ 60b)

Nové ustanovení explicitně stanoví, že přístup k utajované informaci má i právnická osoba, která není podnikatelem podle zákona, avšak tento přístup nezbytně potřebuje k výkonu své hlavní činnosti. Takové právnické osobě bude umožněn přístup k utajované informaci, pokud zajistí ochranu utajovaných informací pro příslušný stupeň utajení a budou plněny další povinnosti podle zákona, a to obdobně jako je tomu u orgánu státu. Bude se tedy jednat pouze o tuzemské právnické osoby, neboť na cizí subjekty se uplatní ustanovení upravující poskytování utajovaných informací v mezinárodním styku, popřípadě institut uznání bezpečnostního oprávnění vydaného úřadem cizí moci. V praxi se jedná například o vysoké školy nebo spolky.

K bodům 159 až 162, 164 až 166 (nadpis § 62, § 62 odst. 1, 2, 5 a 6)

Dochází ke změně konstrukce ustanovení, kdy nově i jeho nadpis zní „Uznání bezpečnostního oprávnění vydaného úřadem cizí moci“, na rozdíl od dosavadní koncepce, kdy se hovořilo přímo o samotném přístupu k utajované informaci, nikoli o institutu, který tento přístup umožňuje.

Upravují se náležitosti žádosti, tak aby zohledňovaly různé typy držitelů bezpečnostního oprávnění, kteří žádají o jeho uznání. Návrh současně reaguje na nově zavedený pojem „podnikatel“.

Explicitně se stanoví, z důvodu výkladových problémů v aplikační praxi, že uznání bezpečnostního oprávnění opravňuje fyzickou osobu nejen k samotnému přístupu k utajované informaci příslušného stupně utajení, ale též umožňuje v případě potřeby vstup dotčené fyzické osobě do zabezpečené oblasti příslušné kategorie a podnikateli přístup k utajované informaci.

K bodu 163 (§ 62 odst. 4)

NBÚ uznává bezpečnostní oprávnění na základě žádosti nepodnikající fyzické osoby nebo podnikatele, kteří jsou držiteli bezpečnostního oprávnění, přičemž žádost lze podat i prostřednictvím úřadu cizí moci, který má v působnosti ochranu utajovaných informací. Pokud není žádost podávána prostřednictvím takového cizího úřadu, je procedura uznání časově náročnější, neboť je nezbytná součinnost tohoto úřadu. Z tohoto důvodu se navrhuje v těchto případech prodloužit lhůtu pro zaslání uznání bezpečnostního oprávnění z 10 na 20 dnů.

K bodům 167 až 173 (§ 63)

Precizují se ustanovení, která upravují postup a pravidla pro zproštění mlčenlivosti. Stejně jako doposud zprošťuje mlčenlivosti odpovědná osoba orgánu státu, do jehož oblasti věcné působnosti náleží utajovaná informace, kterou je nezbytné projednat před orgánem státu, který o toto zproštění žádá. Současně se pak navrhuje stanovit obsah této žádosti a ujasnit tím požadavky na postup upravený jednotlivými orgány v rámci procesu zprošťování mlčenlivosti. Žádost o zproštění mlčenlivosti tak konkrétně musí identifikovat řízení, v rámci kterého má ke zproštění mlčenlivosti dojít, vysvětlit důvodnost a rozsah zproštění a dále identifikovat utajovanou informaci, popřípadě označit věc, ke které se utajovaná informace, vůči níž má být zproštění učiněno, vztahuje. Součástí žádosti bude rovněž identifikace osob, kterých se zproštění týká za předpokladu, že je totožnost této osoby žadateli známa nebo že její identifikaci nebrání jiný právní předpis, neboť v praxi mohou nastat situace, kdy dožadující orgán nezná adresně osoby, které bude nutné zprostit mlčenlivosti nebo jejich totožnost nebude možné uvést (osoby podílející se na zpravodajské činnosti, utajovaný svědek apod.).

Pokud se jedná o oblast věcné působnosti, osloví se ten orgán státu, který má předmětnou utajovanou informaci ve své působnosti. Nemusí jít o identifikaci všech existujících garantů v dané oblasti, nýbrž o určení takového orgánu státu, který je schopen zproštění mlčenlivosti též s ohledem na § 63 odst. 7 návrhu zákona posoudit.

Dále dochází k legislativně technické úpravě odstavce 3, respektive rozdělení jeho pododstavců.

K bodu 174 (§ 64 písm. c)

Legislativně technická úprava.

K bodům 176, 181 a 462 (§ 66 odst. 1 písm. c), § 68 písm. b), § 150 odst. 1 písm. b) a e) a § 155 odst. 1 písm. b) a f)

Upravuje se povinnost fyzické osoby, která má přístup k utajované informaci, a to v souvislosti s nově naformulovaným způsobem zániku platnosti osvědčení podle § 56 odst. 1 písm. f) návrhu zákona, který je nyní spojen až s ohlášením poškození osvědčení fyzické osoby nebo podnikatele. S ohledem na tuto změnu se modifikuje též skutková podstata přestupku.

K bodu 177 (§ 66 odst. 1 písm. e)

Doplňuje se povinnost fyzické osoby, která má přístup k utajovaným informacím neprodleně oznamovat tomu, kdo provedl její poučení ztrátu nebo neoprávněné zničení nosiče obsahujícího utajovanou informaci. Zároveň se doplňuje též nová skutková podstata, která sankcionuje porušené této povinnosti (viz § 149 odst. 1 písm. l).

K bodu 178 (§ 67 odst. 1 písm. i) a j)

Doplňuje se oznamovací povinnost odpovědné osoby, pokud jde o skutečnost ukončení nebo přerušení provozu informační systému, aby mohl NÚKIB plnit efektivně úkoly v rámci výkonu své působnosti. Tento pojem není vázán ani tak na čas, jako spíše na důvod. Jedná se o stav, kdy není možné informační systém používat, nikoli o stav, kdy se informační systém nepoužívá. Zejména jde o případy, kdy není z nějakých důvodů obsazena role provozního nebo bezpečnostního správce, nebo dochází např. ke stavebním úpravám zabezpečené oblasti. Za přerušení provozu se nepovažuje stav, kdy není informační systém používán z důvodu neexistence utajovaných informací, kdy je standardně prováděna provozní a bezpečnostní správa.

V § 69 odst. 1 písm. e) a f) zákona jsou stanoveny následující povinnosti pro právnické a podnikající fyzické osoby a orgány státu na úseku ochrany utajovaných informací

- provozovat jen informační systém, který je certifikován NÚKIB a písemně schválen do provozu,

- zastavit provoz informačního systému, který nesplňuje podmínky v certifikační zprávě, a zajistit ochranu utajované informace v něm a o těchto skutečnostech informovat NÚKIB. Navrhuje se přidání povinnosti právnické osoby nebo podnikající fyzické osoby, které mají přístup k utajované informaci, a orgánu státu k hlášení pozastavení nebo ukončení provozu informačního systému. Tento požadavek vychází z logiky, že pokud je povinností hlásit zastavení provozu informačního systému v případě nesplnění podmínek stanovených v certifikační zprávě včetně zajištění ochrany utajovaných informací obsažených v informačním systému, pak je stejně důležité poskytnout NÚKIB obdobné hlášení v případě, že provozovatel pozastavil provoz informačního systému, nebo jeho provoz ukončil. I v případě pozastavení či ukončení provozu informačního systému z vůle právnické nebo fyzické osoby nebo orgánu státu je totiž nezbytné zajistit ochranu utajovaných informací, které v informačním systému byly zpracovávány.

NÚKIB plní funkci Národního střediska pro bezpečnost informačních systémů a je ústředním správním orgánem v oblasti ochrany utajovaných informací v informačních a komunikačních systémech, proto musí mít vždy aktuální přehled o provozovaných certifikovaných informačních systémech. V případě pozastavení nebo ukončení provozu informačního systému však zákon o ochraně utajovaných informací a bezpečnostní způsobilosti tuto nezbytnost nereflektuje. Povinnost pozastavit provoz informačního systému je dána například v situaci, kdy právnická nebo podnikající fyzická osoba přestane být oprávněnou k přístupu k utajovaným informacím (zejména uplynutím doby platnosti původního oprávnění a pozdním podáním žádostí o oprávnění nové). V takovém případě je nezbytné, aby byly zabezpečeny informace v informačním systému tohoto subjektu, a to často v kooperaci s NÚKIB. Ten se však v současnosti o této situaci může dozvědět pouze na základě sdělení NBÚ, a to navíc jen v případě oprávnění k přístupu k utajovaným informacím stupně utajení Důvěrné a vyšší; v případě stupně utajení Vyhrazené však neexistuje ani tato možnost. V případě pozastavení nebo ukončení provozu informačního systému z vlastní vůle (bez souvislosti s trváním platnosti oprávnění k přístupu k utajovaným informacím) neexistuje žádná možnost, aby se NÚKIB tuto skutečnost dozvěděl jinak, než od subjektu, který o tomto ukončení nebo pozastavení provozu informačního systému rozhodl.

Administrativní zátěž navrhovaného opatření je minimální. V České republice je k provozu certifikováno 600 až 700 informačních systémů, za normálních okolností jsou však tyto informační systémy používány a není v zájmu subjektu, který je provozuje, provoz těchto informačních systémů pozastavovat nebo ukončovat. Odhaduje se, že by se povinnost hlásit pozastavení nebo ukončení provozování informačního systému týkala pěti až deseti podnikatelů ročně, a to typicky v situaci, kdy podnikatel mění místo, kde bude informační systém provozovat, ale v rozhodné době ještě nedisponuje oprávněním zpracovávat utajované informace na novém místě.

Navrhované opatření spočívá pouze v oznámení o pozastavení nebo ukončení provozu informačního systému a poskytnutí informací, jak byla nebo bude zajištěna ochrana utajovaných informací obsažených na nosičích informací používaných v rámci tohoto informačního systému. Vše může proběhnout elektronicky prostřednictvím datové schránky.

K bodům 179 a 183 (§ 67 odst. 2 a § 68a písm. a)

Legislativně technická úprava.

K bodům 182 a 481 (§ 68 písm. c) a § 155 odst. 1 písm. c)

Dochází k legislativně technické úpravě s ohledem na změnu označení písmen v ustanovení § 97.

Držiteli osvědčení podnikatele je nově stanovena povinnost písemně oznámit NBÚ zřízení nebo zrušení zabezpečené oblasti kategorie Vyhrazené tak, aby měl NBÚ přehled též o zabezpečených oblastech kategorie Vyhrazené. V současné době tato povinnost v zákoně stanovena není, což činí potíže zejména s ohledem na plánování rozsahu kontroly.

K bodu 184 (nadpis § 69)

Upravuje se nadpis, pokud jde o výčet subjektů, a to s ohledem na nově definovaný pojem podnikatele a právnické osoby s přístupem k utajované informaci pro potřeby zákona.

K bodu 186 (§ 69)

Legislativně technická úprava s ohledem na nově definovaný pojem podnikatele a právnické osoby s přístupem k utajované informaci pro potřeby zákona.

K bodu 187 (§ 69 odst. 1 písm. e)

Navrhované znění reflektuje a upřesňuje rozšířenou právní úpravu § 34 odst. 2, kdy je provozován informační systém cizí moci akreditovaný NÚKIB.

K bodu 188 (§ 69 odst. 1 písm. i)

Navrhované znění upřesňuje a umožňuje používání kryptografických prostředků v rámci akreditovaných informačních systémů (§ 34 odst. 2), které nejsou v těchto informačních systémech certifikovány, ale jejich provoz je umožněn na základě akreditace NÚKIB. V rámci akreditovaného informačního systému může docházet i k přenosu (odesílání) národní utajované informace prostřednictvím kryptografického prostředku.

K bodu 189 (§ 69 odst. 1 písm. m) a § 79 odst. 8 písm. c)

Terminologická precizace ve vztahu k evidenci v registru utajovaných informací.

K bodu 190 (§ 69 odst. 1 písm. n)

Terminologické zpřesnění textu.

K bodu 191 (§ 69 odst. 1 písm. r)

Ustanovení je upřesněno na základě zkušeností z aplikační praxe, kdy v minulosti docházelo k případům zadání veřejné zakázky mimo zadávací řízení z jiného důvodu než z důvodu ochrany utajovaných informací, avšak v rámci zadání veřejné zakázky, případně při její realizaci, byl dodavateli umožněn přístup k utajované informaci. NBÚ však tato skutečnost nebyla oznámena a neměl tak možnost posoudit, zda je přístup k utajované informaci v rámci zadávacího řízení nezbytný. Za účelem předejití těmto nežádoucím nebo sporným případům v budoucnu se nově navrhuje stanovit povinnost oznamovat NBÚ zadání nadlimitních veřejných zakázek mimo zadávací řízení, nejenom pokud se jedná o výjimku podle § 29 písm. b) zákona č. 134/2016 Sb., ale i v případě výjimek například pro sektorové veřejné zakázky nebo pro veřejné zadavatele poskytujícího poštovní služby, pokud při zadávání veřejné zakázky bude umožněn přístup k utajované informaci.

K bodu 193 (§ 69 odst. 1 písm. r) bod 4)

Legislativně technická úprava odkazující na aktuální úpravu v zákoně č. 134/2016., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů.

K bodu 195 (§ 69 odst. 3)

Tento nový odstavec explicitně stanoví, že oznamovací povinnost podle § 69 odst. 1 písm. r) se vztahuje rovněž na kraje včetně hlavního města Praha při výkonu jeho samostatné působnosti.

K bodu 196 (§ 71 odst. 1)

Legislativně technická úprava s ohledem na nově definovaný pojem podnikatele a právnické osoby s přístupem k utajované informaci pro potřeby zákona.

K bodu 197 (§ 71 odst. 3)

Uvedenou změnou se upřesňuje, že v případě, kdy funkci bezpečnostního ředitele vykonává sama odpovědná osoba, není vyžadováno písemné stanovení povinností bezpečnostnímu řediteli odpovědnou osobou podle § 71 odst. 3 zákona.

K bodu 198 (§ 71 odst. 4)

Zakotvuje se požadavek na osobu bezpečnostního ředitele, kdy bude nezbytné, aby taková osoba splňovala podmínky pro přístup k utajované informaci nejvyššího stupně utajení, která u orgánu státu nebo právnické osoby vznikne nebo mu je poskytnuta. Bezpečnostní ředitel plní řadu zákonných povinností a plní jednu z klíčových rolí v oblasti ochrany utajovaných informací, přičemž se jeví jako systematické a žádoucí, aby osoba ve funkci bezpečnostního ředitele měla přístup k utajované informaci alespoň takového stupně utajení, se kterým příslušný orgán státu nebo právnická osoba nakládá.

S ohledem na zákonné lhůty pro průběh bezpečnostního řízení se pro navrhovanou úpravu ve vztahu na požadavek ověření bezpečnostních ředitelů pro splnění podmínek pro přístup k utajované informaci stanoví odložená účinnost, a to 18 měsíců ode dne nabytí účinnosti návrhu zákona.

K bodu 199 (§ 71 odst. 5)

Funkci bezpečnostního ředitele nelze vykonávat u více subjektů souběžně. S ohledem na explicitní úpravu přístupu právnické osoby k utajovaným informacím se navrhuje promítnout uvedené též do tohoto ustanovení, které má za cíl zajistit kvalitní výkon funkce bezpečnostního ředitele.

K bodu 200 (§ 74 odst. 1 písm. b)

Doplňuje se absentující zohlednění závazků vyplývajících z členství České republiky v Organizaci Severoatlantické smlouvy, ze kterých vyplývá poskytování utajovaných informací.

K bodu 201 (§ 74 odst. 1 písm. e)

Doplňuje se nové písmeno e), podle kterého není třeba písemné povolení NBÚ k předávání utajované informace v mezinárodním styku, je-li utajovaná informace poskytována podle § 77 odst. 2 písm. b) a c) nebo § 78 odst. 2 věty druhé, tj. jedná-li se o poskytování utajovaných informací v mezinárodním styku mezi státními zastupitelstvími, orgány činnými v trestním řízení a obdobnými orgány cizí moci zřízenými podle nařízení Rady (EU) 2017/1939, kterým se provádí posílená spolupráce za účelem zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce, justičními orgány a cizozemskými orgány, Agenturou Evropské unie pro justiční spolupráci v trestních věcech, Agenturou Evropské unie pro spolupráci v oblasti prosazování práva (Europol), orgány a institucemi Evropské unie, Mezinárodní organizací kriminální policie (Interpol) a jinými mezinárodními organizacemi a mezinárodními trestními soudy, mezinárodními trestními tribunály nebo obdobnými mezinárodními soudními orgány s působností v trestních věcech a jejich orgány v rámci mezinárodní justiční spolupráce ve věcech trestních uskutečňované podle zákona č. 104/2013 Sb.

K bodům 203 a 204 (§ 75 odst. 2)

Legislativně technická úprava. Ustanovení § 73 zákona stanoví postup pro orgán státu, právnickou osobu a podnikatele, přičemž není zapotřebí blíže definovat subjekty pro potřeby náležitostí žádosti podle § 73 zákona.

Současně dochází k legislativně technické úpravě odkazu obsaženého v předmětném ustanovení.

K bodům 205 až 208 (§ 75a odst. 1 a 2)

Explicitně se stanoví, že povinnost vypracovat bezpečnostní instrukci se vztahuje i na případy, kdy je při plnění smlouvy nutný přístup k certifikovanému nebo akreditovanému informačnímu systému pro nakládání s utajovanými informacemi cizí moci.

Dále se upřesňuje znění upravující bezpečnostní instrukci a explicitně se stanoví, že se při vytváření bezpečnostní instrukce v případě přípravy smlouvy, při jejímž plnění je nutný přístup k utajované informaci cizí moci, zohledňují požadavky cizí moci.

Nově se v odstavci 2 precizuje vymezení případů, kdy bezpečnostní instrukci schvaluje NBÚ.

K bodům 209 a 214 (§ 76 odst. 1 a § 77 odst. 6)

Stanovuje se, že v případě poskytování utajované informace pro potřeby řízení podle zákona č. 186/2011 Sb., o poskytování součinnosti pro účely řízení před některými mezinárodními soudy a jinými mezinárodními kontrolními orgány a o změně zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů nebo v souvislosti s mezinárodními závazky České republiky, postačí pro vydání povolení písemné stanovisko ústředního správního úřadu, do jehož oblasti věcné působnosti utajovaná informace náleží, popřípadě zpravodajské služby nebo Policie České republiky. Uvedený návrh má za cíl urychlit možnost plnění mezinárodních závazků v rámci probíhajících řízení, ve kterých je nutné též projednat utajované informace.

Současně se stanoví, že poskytování utajované informace stupně utajení Důvěrné a vyšší v mezinárodním styku pro potřeby řízení podle zákona č. 186/2011 Sb., o poskytování součinnosti pro účely řízení před některými mezinárodními soudy a jinými mezinárodními kontrolními orgány a o změně zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, nebo v souvislosti s mezinárodními závazky se uskutečňuje přepravou prostřednictvím kurýra nebo diplomatickou cestou, přičemž i zde bude povinnost poskytovat utajované informace prostřednictvím ústředního registru.

K bodu 210 (§ 76 odst. 3)

Legislativně technická úprava.

K bodu 211 (§ 77 odst. 2)

Ustanovení § 77 odst. 1 obecně požaduje, aby utajované informace stupně utajení Důvěrné a vyšší byly předávány v mezinárodním styku prostřednictvím ústředního registru (§ 79 odst. 2), pokud zákon nebo mezinárodní smlouva nestanoví jinak. Předávání utajované informace prostřednictvím tohoto registru však v praxi může komplikovat rychlou a okamžitou výměnu informací v situacích, které z důvodu naléhavosti nesnesou odkladu. V těchto situacích lze jen stěží spoléhat na rychlost předání informace prostřednictvím ústředního registru, zejména pak v případech, kdy je vhodné utajovanou informaci předat přímo mezi evropským pověřeným žalobcem nebo orgánem činným v trestním řízení v členském státě EU a státním zástupcem nebo policejním orgánem v České republice.

Nové ustanovení formuluje výjimku pro postup stanovený v § 77 odst. 1 a umožní tak přímé předávání utajované informace v případě jejího poskytování v mezinárodním styku mezi státními zastupitelstvími, orgány činnými v trestním řízení a obdobnými orgány cizí moci zřízenými podle nařízení Rady (EU) 2017/1939, kterým se provádí posílená spolupráce za účelem zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce. O poskytování utajované informace v těchto případech bude rozhodovat příslušný státní zástupce. Tato výjimka se bude rovněž vztahovat na poskytování utajované informace mezi justičními orgány a cizozemskými orgány, Agenturou Evropské unie pro justiční spolupráci v trestních věcech, Agenturou Evropské unie pro spolupráci v oblasti prosazování práva (Europol), orgány a institucemi Evropské unie, Mezinárodní organizací kriminální policie (Interpol) a jinými mezinárodními organizacemi a mezinárodními trestními soudy, mezinárodními trestními tribunály nebo obdobnými mezinárodními soudními orgány s působností v trestních věcech a jejich orgány v rámci mezinárodní justiční spolupráce ve věcech trestních uskutečňované podle zákona č. 104/2013 Sb. Účelem nové úpravy je především zefektivnění fungování mezinárodní justiční spolupráce a zrychlení výměny informací důležitých pro trestní řízení, a to včetně předávání a procesního využívání utajovaných informací.

K bodu 212 (§ 77 odst. 3)

Doplňuje se Generální inspekce bezpečnostních sborů mezi orgány, které nejsou povinny poskytovat v mezinárodním styku utajované informace prostřednictvím ústředního registru, stanoví- li tak mezinárodní smlouva nebo zvláštní právní předpis. Generální inspekce bezpečnostních sborů, byla zřízena zákonem č. 341/2011 Sb., o GIBS a o změně souvisejících zákonů, není součástí Policie ČR a z tohoto důvodu je třeba ji explicitně uvést ve výčtu subjektů, na něž se vztahuje výjimka daná ustanovením § 77 odst. 3.

K bodům 215 a 419 (§ 77 odst. 8 a § 137 písm. f)

Dochází k systematickému přesunu obsahu ustanovení § 137 písm. f) zákona do hlavy upravující poskytování utajovaných informací v mezinárodním styku, a to z důvodu uživatelské přívětivosti a jednotnosti v rámci členění zákona. V případě přepravy utajovaných informací stupně utajení Přísně tajné, Tajné a Důvěrné poskytovaných v mezinárodním styku prostřednictvím kurýra požádá odpovědná osoba nebo bezpečnostní ředitel NBÚ o vydání kurýrního listu. Nově je explicitně stanoveno, že při přepravě diplomatické pošty prostřednictvím diplomatického kurýra NBÚ kurýrní list nevydává, neboť v tomto případě je diplomatický kurýr vybaven úředním dokumentem podle Vídeňské úmluvy o diplomatických stycích, sjednané ve Vídni dne 18. dubna 1961 a vyhlášené pod č. 157/1964 Sb. Přeprava diplomatickým kurýrem bude uskutečňována v gesci Ministerstva zahraničních věcí u případů obvyklých a vhodných tomuto typu přepravy. Nebude vyžadováno, aby byla zajištěna doprava diplomatickým kurýrem, když bude možno utajované přepravovat jiným způsobem. Současně se stanoví obsahové náležitosti kurýrního listu. Podrobnosti a přesný obsah kurýrního listu upravuje vyhláška o administrativní bezpečnosti (§ 158).

K bodu 216 (§ 78 odst. 1)

Legislativně technická úprava aktualizace výčtu primárního práva odkazy na smlouvy ve vztahu k členství České republiky v Evropské unii.

K bodu 217 (§ 78 odst. 2)

Ustanovení § 78 odst. 1 obecně požaduje, aby utajované informace EU a utajované informace členských států EU byly předávány prostřednictvím registru Ministerstva zahraničních věcí. Předávání utajované informace EU a utajované informace členských států EU prostřednictvím tohoto registru však v praxi může komplikovat rychlou a okamžitou výměnu informací v situacích, které z důvodu naléhavosti nesnesou odkladu. V těchto situacích lze jen stěží spoléhat na rychlost předání informace prostřednictvím registru, zejména pak v případech, kdy je vhodné utajovanou informaci předat přímo mezi evropským pověřeným žalobcem nebo orgánem činným v trestním řízení v členském státě EU a státním zástupcem nebo policejním orgánem v České republice.

Nové ustanovení formuluje výjimku pro postup stanovený v § 78 odst. 1 a umožní tak přímé předávání utajované informace v případě jejího poskytování v mezinárodním styku mezi orgány uvedenými v § 77 odst. 2 zákona. Účelem nové úpravy je především zefektivnění fungování mezinárodní justiční spolupráce a zrychlení výměny informací důležitých pro trestní řízení, a to včetně předávání a procesního využívání utajovaných informací.

K bodu 218 (§ 79 odst. 3)

Legislativně technická úprava související s evidencí a kontrolou v rámci registrů utajovaných informací. Uvedená změna vede pouze k zpřesnění textu, kdy se vede registr a evidují se dokumenty. Změna nemá žádný vliv na dosavadní praxi. Utajovaná informace je evidována v registru, ale fyzicky v registru nezůstává, neboť je součástí spisu.

K bodu 220 (§ 79 odst. 5)

Ustanovení bylo přeformulováno z důvodu lepší uživatelské srozumitelnosti.

K bodu 220 (§ 79 odst. 7)

Nahrazuje se použití termínu „kontrola“ za termín „dohled“, neboť dosavadní termín mohl vyvolávat mylný dojem, že se jedná o kontrolu podléhající úpravě kontrolního řádu. Jako příhodnější se proto z důvodu vyšší právní jistoty jeví použití termínu dohled nad činností registrů.

K bodu 221 (§ 79 odst. 8 písm. f)

Rozšiřuje se zmocnění pro úpravu postupu při zrušení registru. Legislativní ukotvení postupu při zrušení registru poskytuje právní základ pro zajištění ochrany utajovaných informací cizí moci při aplikaci v praxi, kdy ke zrušení registru dochází.

K bodům 222 a 241 (§ 80 odst. 2 a § 86 písm. a)

Uznání bezpečnostního oprávnění je zákonný institut, který opravňuje k přístupu k utajované informaci. K výkonu citlivé činnosti je podle zákona rovněž oprávněna fyzická osoba, jež je držitelem osvědčení fyzické osoby. V rámci novelizačního bodu se tak odstraňuje disproporce mezi držiteli osvědčení fyzické osoby a fyzickými osobami, kterým bylo NBÚ uznáno bezpečnostní oprávnění vydané úřadem cizí moci.

K bodu 224 (§ 80a a § 109 odst. 3)

Legislativně technická úprava.

K bodu 225 (§ 81 odst. 1 písm. a)

Narovnávají se podmínky pro vydání dokladu s podmínkou stanovenou pro vydání osvědčení fyzické osoby, pokud jde o požadavek na fyzickou osobu, aby byla státním občanem České republiky nebo státním příslušníkem členského státu Evropské unie nebo Organizace Severoatlantické smlouvy. Nastavení osobní působnosti zákona je v současném znění zákona příliš široké a v praxi činí obtíže při prověřování spolehlivosti státních příslušníků třetích zemí, zejména s ohledem na omezené možnosti získat k takovým osobám relevantní informace mající původ výlučně v cizině, často navíc v teritoriu, které lze ze zahraničně-politického hlediska České republiky považovat za rizikové.

K bodům 226, 227 a 230 (§ 81 odst. 1 písm. d) a e), § 82 a § 83)

NBÚ je schopen ověřit si, zda fyzická osoba není omezena na svéprávnosti, a to ze základního registru obyvatel (§ 5 zákona č. 111/2009 Sb., o základních registrech, ve znění pozdějších předpisů). Z tohoto důvodu se navrhuje vypustit požadavek na doložení prohlášení fyzické osoby o svéprávnosti.

K bodu 228 (§ 81 odst. 2)

Shodně jako v případě podmínek pro vydání osvědčení fyzické osoby se vypouští podmínka osobnostní způsobilosti jakožto jedna z podmínek pro vydání dokladu. Podle dosavadní praxe nebyla tato podmínka v praxi dostatečně právně uchopitelná a předvídatelná, a to zejména s ohledem na její ověřování primárně na základě prohlášení o osobnostní způsobilosti.

Pro definici bezúhonnosti jakožto podmínky pro vydání dokladu se použije ustanovení definující bezúhonnost jakožto podmínku pro vydání osvědčení fyzické osoby.

Bližší odůvodnění ke změnám v oblasti osobnostní způsobilosti je obsaženo k odůvodnění k § 12 odst. 1 a § 13.

Bezúhonnost lze doložit rovněž výpisem z evidence Rejstříku trestů s přílohou obsahující informace, které jsou zapsané v evidenci trestů tohoto cizího státu. V případě, že cizí stát doklad obdobný výpisu z rejstříku trestů nevydává, lze podmínku bezúhonnosti prokázat čestným prohlášením.

K bodu 229 (§ 81 odst. 3)

Doplňuje se analogická úprava jako je zakotvena v případě podmínek pro vydání osvědčení fyzické osoby (viz § 12 odst. 2 zákona).

K bodu 231 (§ 84 odst. 2 písm. a)

Legislativně technická úprava.

K bodu 232 (§ 84 odst. 2 písm. c)

Dochází k přesunu fakultativní negativní okolnosti (původně upravené v § 84 odst. 3 písm. e) zákona) mezi negativní okolnosti obligatorní, kdy se jedná o opakované neposkytnutí součinnosti a nově o neudělení souhlasu podle § 109 odst. 2 zákona. Takovou součinnost nelze v probíhajícím bezpečnostním řízení nahradit jinými úkony v řízení, tudíž je celé řízení paralyzováno. Z hlediska systematiky zákona je tato negativní okolnost zařazena mezi okolnosti obligatorní, neboť úmyslné maření bezpečnostního řízení je svojí podstatou dostatečně závažnou skutečností odůvodňující vydání meritorního rozhodnutí bez nutnosti podrobit takové chování správnímu uvážení z hlediska možného zneužití výkonu citlivé činnosti fyzickou osobou.

K bodu 233 (§ 84 odst. 3)

Negativní okolnost doposud uvedená pod písmenem a) se vypouští pro její nadbytečnost, neboť v aplikační praxi lze takovou situaci podřadit pod negativní okolnost spočívající v chování, které má negativní vliv důvěryhodnost nebo ovlivnitelnost fyzické osoby a může vést ke zneužití výkonu citlivé činnosti. Obdobně se vypouští též negativní okolnosti doposud uvedené pod písmeny b) a f), a to zejména s ohledem na nové pojetí definice bezúhonnosti pro potřeby vydání dokladu.

Zdůvodnění nové negativní okolnosti pod písmenem c) je blíže popsáno v odůvodnění k § 14 odst. 3 písm. f).

K bodu 234 (§ 84 odst. 4)

Prodloužení lhůty pro zjišťování vyjmenovaných negativních okolností koresponduje s právní úpravou ověřování podmínek pro vydání osvědčení fyzické osoby. Je žádoucí, aby totožné skutkové podstaty obligatorních negativních okolností a obligatorních bezpečnostních rizik nebyly posuzovány odlišně (v tomto případě z hlediska plynutí času), především s ohledem na to, že se jedná o typově nejzávažnější rizikové faktory a jejich výskyt u fyzické osoby představuje obecné nebezpečí pro zájmy České republiky, bez ohledu na to, zda jsou tyto zájmy ohroženy v souvislosti s výkonem citlivé činnosti, nebo umožněním přístupu k utajované informaci.

Negativní okolnost podle § 84 odst. 2 písm. c) návrhu zákona bude zjišťována pouze v rámci probíhajícího řízení o zrušení platnosti dokladu. Konstatováním této negativní okolnosti meritorním rozhodnutím dojde k její expiraci, retrospektivní lhůta se v tomto případě neuplatní. Nesoučinnost účastníka řízení pro něj nebude hendikepem ve spolehlivosti v případě budoucího podání nové žádosti o vydání dokladu.

Negativní okolnost podle § 84 odst. 3 písm. c) návrhu zákona se zjišťuje aktuálně a nikoli retrospektivně, čemuž ostatně odpovídá jazykový výklad tohoto ustanovení. Zjišťování negativní okolnosti tak bude probíhat pouze v rámci bezpečnostního řízení.

K bodu 235 (§ 85 odst. 1)

Nově se navrhuje prodloužit platnost dokladu z dosavadních 5 let na 10 let. Navržená změna přitom nejde proti principům ochrany utajovaných informací, respektive bezpečnostní způsobilosti, neboť zde i nadále fungují zákonné mechanismy, které kontrolují po celou dobu platnosti dokladu, zda fyzická osoba i nadále splňuje podmínky pro jeho vydání (viz § 110 zákona).

K bodu 237 (§ 85 odst. 2 písm. e)

Doklad nelze vydat v elektronické podobě, vydává se v tištěné podobě na ceninovém papíru, který obsahuje ochranné prvky.

K bodům 238, 242 a 244 (§ 85 odst. 3 písm. f) a odst. 5 a 6 a § 87 odst. 1 písm. a)

Navrhuje se oproti stávající úpravě stanovit, že v případě změny některého údaje obsaženého v dokladu, vydá NBÚ doklad nový. Dojde tak ke snížení administrativní zátěže ze strany fyzických osob, respektive nebude na ně kladen požadavek podle § 85 odst. 4 zákona, aby v případě změny údaje obsaženého v dokladu písemně požádaly NBÚ o vydání nového dokladu, a to do 15 dnů ode dne zániku jeho platnosti (ode dne změny některého z údajů v něm obsažených). Možnost výkonu citlivé činnosti přitom není do doby doručení nového dokladu dotčena.

Vzhledem k povinnosti právnické osoby, podnikatele a orgánu státu zajistit výkon citlivé činnosti fyzickou osobou, která je držitelem dokladu nebo osvědčení fyzické osoby (viz § 86 písm.

a) zákona), je nutné, aby tyto subjekty byly informovány o zániku platnosti dokladu projevem vůle jeho držitele. Jedná se o analogii právní úpravy jako u osvědčení fyzické osoby, kdy je tato povinnost NBÚ stanovena v § 56 odst. 3 zákona.

K bodu 212 (§ 85 odst. 4)

V souvislosti s nově navrženým postupem NBÚ při zániku platnosti dokladu v případě změny některého z údajů v něm obsaženém (viz § 85 odst. 5 návrhu zákona) dochází k vypuštění požadavku na podání žádosti o vydání nového dokladu do 15 dnů ode dne jeho zániku.

Pokud fyzická osoba nepodá žádost o vydání nového dokladu v případě jeho zániku podle § 85 odst. 3 písm. d) nebo e) zákona, bude povinností NBÚ písemně vyrozumět odpovědnou osobu o zániku platnosti dokladu, a to po marném uplynutí 15denní lhůty od ohlášení rozhodné skutečnosti pro zánik dokladu.

K bodu 242 (§ 86 písm. d)

Legislativně technická úprava.

K bodu 243 (§ 86 písm. e)

NBÚ potřebuje z pohledu výkonu své působnosti být informován o zahájení výkonu citlivé činnosti, jakož i o jejím ukončení z příslušných důvodů. Návrh zákona upravuje požadavek na písemné oznámení, jehož adresátem je NBÚ, pokud jde o přesné datum zahájení a ukončení výkonu citlivé činnosti.

Povinnosti stanovené v § 86 zákona plní za právnickou osobu, podnikající fyzickou osobu nebo orgán státu ta osoba, kterou povinný subjekt určí. V praxi jím může být například i bezpečnostní ředitel (§ 71), který povinnosti uvedené v tomto ustanovení může vykonávat ve vztahu k osobám vykonávajícím citlivou činnost.

K bodům 245 a 462 (§ 87 odst. 1 písm. b) a § 152 odst. 1 písm. b)

Upravuje se povinnost v souvislosti s nově naformulovaným způsobem zániku platnosti dokladu podle § 85 odst. 3 písm. e) návrhu zákona, který je nyní spojen až s ohlášením poškození dokladu. S ohledem na tuto změnu se modifikuje též skutková podstata přestupku.

K bodu 246 (§ 88 odst. 3)

Legislativně technická úprava.

K bodu 247 (§ 88a)

Vkládá se nové ustanovení, které vymezuje předmět úpravy části čtvrté zákona, jež upravuje postup NBÚ v rámci bezpečnostního řízení, tj. postup NBÚ při rozhodování o žádosti o vydání osvědčení fyzické osoby, žádosti o vydání osvědčení podnikatele a žádosti o vydání dokladu, jakož i řízení o zrušení platnosti osvědčení fyzické osoby, osvědčení podnikatele nebo dokladu.

K bodu 248 (§ 89 odst. 1)

Dochází k legislativně technické úpravě, neboť zkratka pro bezpečnostní řízení je zavedena již v § 88a. Dále dochází k doplnění předmětného ustanovení o zásadu hospodárnosti a zásadu rychlosti bezpečnostního řízení.

K bodu 249 (§ 89 odst. 3)

Předmětné ustanovení je nově přesunuto do § 89b.

K bodu 250 (§ 89 odst. 5 až 7)

Zastoupení účastníka řízení na základě plné moci je nově upraveno v § 92e a právo nahlížet do bezpečnostního svazku upravuje nově doplněný § 89c.

K bodu 251 (§ 89a až 89c)

K § 89a

Doplňuje se ustanovení o úředních osobách. Vnitřní předpis NBÚ stanoví, které osoby jsou oprávněny k vedení bezpečnostního řízení s tím, že v každém konkrétním řízení bude v daném bezpečnostním svazku úřední osoba, resp. úřední osoby, pro dané řízení uvedena, včetně údaje o organizačním útvaru NBÚ, kde je daná úřední osoba zařazena. Účastníku řízení budou informace o úřední osobě sděleny, pokud o to požádá.

Zákon vychází z předpokladu, že jednotlivé úkony jsou v bezpečnostním řízení činěny písemně, avšak připouští též i jinou jejich formu, pokud to nevylučuje povaha věci. Výslovně se stanoví, že ústně lze úkony činit pouze vůči přítomnému účastníku řízení za předpokladu, že účastník na písemném provedení úkonu netrvá. Obsah úkonů prováděných jinou, než písemnou formou je třeba vždy poznamenat rovněž do bezpečnostního svazku.

K § 89b

Dochází k přesunu ustanovení z § 89 do samostatného ustanovení, které upravuje jednací jazyk bezpečnostního řízení a jeho další doplnění. V souvislosti s novým odstavcem 2 dochází ke zrušení odkazu na zvláštní právní předpis.

Explicitně se stanoví právo pro občany ČR jednat v jazyce své národnostní menšiny. Pokud NBÚ nemá úřední osobu, která je schopna jednat v jazyce dané národnostní menšiny, má právo si daná osoba příslušející k národnostní menšině obstarat tlumočníka s tím, že náklady na tlumočení a pořízení překladu nemohou jít k tíži této osoby a nese je tak v daném případě NBÚ.

Účastník řízení (jde-li o řízení o žádosti fyzické osoby, žádosti o doklad a žádosti podnikatele) a jeho zástupce na základě plné moci jsou povinni nést náklady na tlumočníka sami. V ostatních případech nese náklady tlumočení NBÚ (například je-li třeba tlumočníka při výslechu svědka).

K § 89c

Úprava směřuje k tomu, aby nebylo právo nahlížet do spisu účastníkem řízení, respektive jeho zástupcem, limitováno dobou před vydáním rozhodnutí. Toto právo tak bude zachováno účastníku řízení po celou dobu průběhu bezpečnostního řízení. Dále se nově upravuje způsob, jakým může do bezpečnostního svazku nahlížet osoba nevidomá.

K bodům 252 až 255 (§ 90 odst. 1, 3, 5 a 6)

V návaznosti na nový § 89 odst. 3 dochází k terminologické úpravě § 90 odst. 1. Dále se precizuje obsah námitky podjatosti, v níž musí být především uvedena konkrétní úřední osoba, proti které námitka směřuje, důvod podjatosti a označení důkazů, na jejichž základě je námitka podjatosti podána.

Ustanovení nově upravuje postup NBÚ v případech, kdy je námitka podjatosti shledána důvodnou. O vyloučení úřední osoby se rozhoduje usnesením. V případě vyloučení úřední osoby z důvodu podjatosti je její nadřízený povinen bezodkladně určit novou úřední osobu, která však nesmí být ve vztahu podřízenosti vůči vyloučené úřední osobě. O změně úřední osoby je třeba učinit záznam do bezpečnostního svazku.

K bodu 256 (§ 90 odst. 7)

Ředitele NBÚ, jakožto vedoucího ústředního správního orgánu, není možné vyloučit pro podjatost, neboť nikdo jiný není oprávněn rozhodovat místo něj. Toto ustanovení je souladné se soudní judikaturou a rovněž tak s obecnou úpravou ve správním řádu.

K bodu 257 (§ 90 odst. 8)

Legislativně technická úprava.

K bodu 258 (§ 91)

Ustanovení § 91 je zrušeno, neboť vymezení předmětu bezpečnostního řízení je uvedeno již v § 88a.

K bodu 259 a 260 (§ 92 písm. a) a § 92 písm. c)

Legislativně technická úprava.

K bodu 261 (§ 92a – 92f)

K § 92a

Zákon dále explicitně stanoví, že jménem podnikatele činí v bezpečnostním řízení úkony jeho odpovědná osoba (§ 2 písm. e) zákona).

K § 92b

S ohledem na stávající absenci vymezení procesní způsobilosti účastníka bezpečnostního řízení bylo přistoupeno k jejímu samostatnému vymezení pro účely řízení vedeného podle tohoto zákona. Obecně tedy platí, že účastník řízení může činit samostatně úkony v řízení v tom rozsahu, v jakém je svéprávný. Účastník řízení má tak v bezpečnostním řízení procesní způsobilost v tom rozsahu, v jakém mu občanský zákoník přiznává svéprávnost, přičemž svéprávností se rozumí způsobilost nabývat pro sebe vlastním právním jednáním práva a zavazovat se k povinnostem, tj. právně jednat. Svéprávnosti se nikdo nemůže vzdát ani zčásti, učiní-li tak, nepřihlíží se k tomu. Plně svéprávným se člověk stává zletilostí. Svéprávnosti lze sice nabýt podle § 37 občanského zákoníku i před zletilostí, avšak účastníkem bezpečnostního řízení může být pouze osoba starší 18 let (§ 6 a § 12 zákona).

K § 92c

Účastník řízení může být zastoupen zákonným zástupcem, opatrovníkem nebo zmocněncem. Účastníci bezpečnostního řízení mohou vystupovat v řízení osobně nebo prostřednictvím svého zástupce. Účastníka řízení, který sám procesní způsobilost nemá, zastupuje jeho zákonný zástupce. Pokud procesně nezpůsobilý účastník nemá zákonného zástupce, resp. opatrovníka, ustanoví mu jej NBÚ. Zákonným zástupcem účastníka řízení je zástupce ex lege, tj. přímo ze zákona (např. rodič dítěte, manžel). Zastoupení opatrovníkem je typem zastoupení vznikajícího na základě rozhodnutí soudu, resp. správního orgánu – NBÚ. Obecně platí, že osobě, která byla zbavena způsobilosti k právním úkonům nebo u níž došlo k omezení její způsobilosti k právním úkonům, ustanoví soud opatrovníka. Zastoupení zmocněncem je typem zastoupení, které vzniklo na základě dohody o plné moci mezi zmocnitelem a zmocněncem. Plná moc představuje jednostranný právní úkon, kterým zmocněnec prokazuje vůči třetím osobám své oprávnění činit právní úkony za zmocnitele. Rozlišuje se plná moc generální, která opravňuje zmocněnce ke všem úkonům, jež by mohl učinit zmocnitel, a plná moc speciální, která oprávnění zmocněnce činit právní úkony za zmocnitele omezuje toliko na jediný právní úkon, resp. na skupinu určitých právních úkonů.

K § 92d

Zákon vymezuje případy, kdy je nezbytné, aby byl účastník řízení zastoupen zákonným zástupcem (v rozsahu, v němž nemá procesní způsobilost) a případy, kdy NBÚ ustanoví účastníku řízení opatrovníka. Zákonným zástupcem fyzické osoby, která byla rozhodnutím soudu své způsobilosti k právním úkonům zbavena anebo v ní omezena, je soudem ustanovený opatrovník. NBÚ je oprávněn ustanovit opatrovníka pro bezpečnostní řízení v zákonem stanovených případech. Je třeba uvést, že institut ustanovení opatrovníka řízení bude v bezpečnostním řízení využíván zcela výjimečně, a to s ohledem na povahu a účel tohoto řízení. Bezpečnostní řízení je zahajováno na žádost účastníka řízení (s výjimkou řízení o zrušení platnosti osvědčení nebo dokladu), přičemž sám účastník řízení má na jeho kladném výsledku eminentní zájem. Jednou z podmínek vydání osvědčení, resp. dokladu je plná svéprávnost. Nelze vyloučit situaci, kdy svéprávnosti, ať už v plném rozsahu nebo zčásti, pozbude osoba v průběhu bezpečnostního řízení nebo po dobu platnosti osvědčení, resp. dokladu. V takovém případě bude moci NBÚ rozhodnout o ustanovení opatrovníka.

Obecně se jako nejvhodnější jeví, aby opatrovníkem ustanovil NBÚ toho, u koho je osoba, jíž se opatrovník ustanovuje, v péči, anebo jinou takovou vhodnou osobu. Za vhodnou osobu se přitom považuje například taková osoba, která je k účastníku řízení v příbuzenském poměru. Taková osoba je povinna funkci opatrovníka přijmout, pokud jí v tom však nebrání závažné důvody. Opatrovníkem nelze ustanovit osobu, která má osobní nebo jiný zájem na tom, jak řízení dopadne, a lze tedy předpokládat, že nebude zájmy účastníka řízení hájit řádně.

Usnesení, jímž se opatrovník ustanovuje, se oznamuje pouze tomu, kdo je jako opatrovník ustanovován, a nevylučuje-li to povaha věci nebo stav účastníka řízení, který by způsobil, že by nebyl schopen vnímat obsah usnesení, též účastníku řízení.

V případě, že opatrovník nedbá o ochranu práv nebo zájmů účastníka řízení, anebo má osobní nebo jiný zájem na výsledku řízení, NBÚ usnesením ustanovení opatrovníka zruší a ustanoví opatrovníkem někoho jiného, vhodnějšího.

Zánik opatrovnictví je spojen ex lege s okamžikem, kdy zastoupený začal být zastupován zákonným zástupcem, nabyl procesní způsobilosti, nebo pominuly důvody, pro něž byl opatrovník ustanoven. Skutečnost, která vedla k zániku opatrovnictví se poznamená do bezpečnostního svazku. V pochybnostech, zda daná skutečnost nastala či ne, rozhodne NBÚ usnesením, které se následně oznamuje pouze opatrovníkovi a účastníku řízení nebo jeho zákonnému zástupci.

K § 92e

Účastník řízení se může nechat zastupovat advokátem nebo jiným zástupce s tím, že zmocnění k zastoupení je třeba prokázat písemnou plná mocí. Účastníků řízení může mít současně jen jednoho zmocněnce a v případě osobních úkonů (např. při pohovoru) je zastoupení vyloučeno. Zmocnění může mít podobu speciálního zmocnění (k určitému úkonu, skupině úkonů nebo pro určitou část řízení) anebo generálního zmocnění (pro celé řízení). Substituovat (dále přenášet) zmocnění udělené již jiné osobě je přípustné pouze tehdy, pokud tuto substituci připouští sama plná moc nebo to dovoluje zvláštní zákon, např. zákon o advokacii.

K § 92f

Zákon výslovně uvádí, že zástupce účastníka v bezpečnostním řízení vystupuje jménem tohoto účastníka řízení a z jeho úkonů vznikají práva a povinnosti přímo tomuto účastníku řízení. V pochybnostech o rozsahu zastoupení se má za to, zástupce je oprávněn zastupovat a vystupovat jménem účastníka řízení v celém bezpečnostního řízení.

K bodům 262, 263 a 267 (§ 93 odst. 1 písm. a) a b) a § 93 odst. 3)

V souvislosti s vypuštěním úhrady správního poplatku podnikatelem při podání žádosti o vydání osvědčení podnikatele jakožto podmínky pro vydání osvědčení podnikatele, se nově navrhuje vázat zahájení bezpečnostního řízení u podnikatele na okamžik kumulativního splnění podání žádosti podle § 96 zákona a zaplacení správního poplatku. Dochází tak k přesunu institutu správního poplatku do ustanovení § 93 odst. 1 písm. b) návrhu zákona.

Uvedená změna systematiky napravuje stav, neboť spojuje okamžik zahájení řízení nejen s podáním žádosti, ale i právě s úhradou správního poplatku. Bez úhrady správního poplatku nebude bezpečnostní řízení o žádosti podnikatele zahájeno a státu tak nevzniknou s tím spojené náklady. Okamžik zahájení bezpečnostního řízení o žádosti podnikatele je spojován s kumulativním splněním obou podmínek (podání žádosti a úhrada správního poplatku), a je odvozován od toho, která ze skutečností nastane později.

Dále se zpřesňuje text tohoto ustanovení tak, aby bylo zřejmé, koho NBÚ uvědomí v případě zahájení řízení o zrušení platnosti osvědčení fyzické osoby nebo dokladu. O této skutečnosti NBÚ uvědomí osobu, která je pro držitele osvědčení fyzické osoby nebo dokladu osobou odpovědnou.

K bodu 264 (§ 93 odst. 1 písm. c)

Jedná se pouze o legislativně-technickou úpravu.

K bodu 265 (§ 93 odst. 1 písm. d) a e)

Jedná se o legislativně technickou úpravu písmene d). Ustanovení písmene e) je zrušeno bez náhrady, neboť v případě rozhodnutí ředitele NBÚ o rozkladu vydaného podle § 131 odst. 3, tj. v případě zrušení napadeného rozhodnutí NBÚ a vrácení věci k novému projednání a rozhodnutí, se nejedná o zahájení nového bezpečnostního řízení, ale o pokračování stávajícího (původního) bezpečnostního řízení, v němž bylo vydáno napadené a ředitelem NBÚ zrušené původní rozhodnutí.

K bodům 266 a 318 (§ 93 odst. 2 a § 102 odst. 2)

Dochází k přesunu ustanovení z důvodu věcné souvislosti, respektive jednotnosti právní úpravy zahájení bezpečnostního řízení.

K bodu 268 (§ 93 odst. 4)

Nově se stanoví omezení pro zpětvzetí žádosti účastníka řízení. Ten nově nebude moci vzít zpět svou žádost podle § 94, 96 nebo 99 v době od vydání rozhodnutí NBÚ do zahájení řízení o rozkladu a po vydání rozhodnutí o rozkladu.

K bodům 269, 276, 306 a 311 (§ 94 odst. 1, § 94 odst. 2 písm. f), § 99 odst. 1 a § 99 odst. 2 písm. f)

V souladu s požadavkem na elektronizaci služeb státu ve vztahu k občanům navrhovaná změna ve způsobu podání žádosti o vydání osvědčení fyzické osoby a žádosti o doklad zavádí koncept samostatné žádosti fyzické osoby, která může být podána rovněž cestou informačního systému datových schránek nebo prostřednictvím jiného rozhraní garantujícího elektronickou identifikaci žadatele na straně jedné, a samostatného potvrzení důvodnosti žádosti odpovědnou osobou na straně druhé. Současný stav, kdy platná úprava v zásadě omezuje formu podání žádosti o vydání osvědčení nebo dokladu pouze na listinnou podobu, neboť žádost obsahuje rovněž pole pro potvrzení důvodnosti žádosti odpovědnou osobou, přičemž právní předpisy stanovují nutnost podpisu obou subjektů, v podstatě brání účastníkům řízení komunikovat s NBÚ elektronicky při zaručení ověření totožnosti, čímž omezuje jejich právo na volbu způsobu a formy podání vůči orgánu státní správy. Dochází rovněž k vypuštění nutnosti označení místa nebo funkce, na které je vázána nutnost přístupu k utajovaným informacím v žádosti fyzické osoby, a tento parametr bude součástí samostatného zdůvodnění nutnosti přístupu k utajované informaci potvrzeného odpovědnou osobou nebo bezpečnostním ředitelem. Tímto se přenáší administrativní zátěž ze žadatele o vydání osvědčení na jeho odpovědnou osobu nebo bezpečnostního ředitele, kteří jsou garanty zajištění ochrany utajovaných informací v rámci orgánu státu, právnické osoby nebo podnikatele.

K bodu 270 a 277 (§ 94 odst. 2 a odst. 3)

Zákon výslovně stanoví, že součástí žádosti o vydání osvědčení fyzické osoby jsou její přílohy, které jsou taxativně vymezeny v § 94 odst. 2 zákona.

K bodu 271 (§ 94 odst. 2 písm. a), § 96 odst. 2 písm. a) a § 99 odst. 2 písm. a)

S ohledem na zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ve znění zákona č. 183/2017 Sb., respektive nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES, se navrhuje vypustit požadavek na doložení dotazníku fyzické osoby, podnikatele a dotazníku podle § 99 odst. 2 písm. a) zákona též v podobě listinné, neboť pro potřeby bezpečnostního řízení postačí dotazník v podobě elektronické.

K bodu 272 a 309 (§ 94 odst. 2 písm. b) a § 99 odst. 2 písm. b)

V souladu se zásadami pro tvorbu digitálně přívětivé legislativy a s obecnými zásadami správních řízení je nově explicitně stanoveno, že po žadateli nebudou požadovány informace, které je oprávněn si NBÚ zjistit sám nebo mu jsou známy z jeho úřední činnosti.

K bodu 273 (§ 94 odst. 2 písm. c) a d)

Požadavek na doložení prohlášení k osobnostní způsobilosti se vypouští z důvodu vypuštění osobnostní způsobilosti jakožto podmínky pro vydání osvědčení fyzické osoby.

NBÚ je schopen ověřit si, zda fyzická osoba není omezena na svéprávnosti, a to ze základního registru obyvatel (§ 5 zákona č. 111/2009 Sb., o základních registrech, ve znění pozdějších předpisů). Z tohoto důvodu se navrhuje vypustit požadavek na doložení prohlášení fyzické osoby o svéprávnosti.

K bodům 274 (§ 94 odst. 2 písm. c) a d)

Umožňuje se dodat fotografii fyzické osoby, která odpovídá její současné podobě, též v digitální podobě.

Upravuje se znění předmětného ustanovení takovým způsobem, aby bylo zřejmé, že není zapotřebí zasílat celý výpis, ale postačí výpis údajů pro období podle § 14 odst. 4 zákona. Dále se doplňuje toto ustanovení obdobně jako znění § 7 tak, že je-li žadatelem o vydání osvědčení cizinec, předkládá výpis z evidence Rejstříku trestů nebo obdobný doklad státu, jehož je cizinec státním příslušníkem v případě, že v tomto státě pobýval i po dosažení věku 15 let, a to nepřetržitě po dobu delší než 6 měsíců. Bezúhonnost lze rovněž doložit výpisem z evidence Rejstříku trestů s přílohou obsahující informace, které jsou zapsané v evidenci trestů státu, jehož je fyzická osoba státním příslušníkem nebo tam pobývala po zákonem stanovenou dobu. V případě, že cizí stát doklad obdobný výpisu z rejstříku trestů nevydává, lze podmínku bezúhonnosti doložit čestným prohlášením.

K bodům 275 a 361 (§ 94 odst. 2 písm. e), § 96 odst. 2 písm. d), § 99 odst. 2 písm. d), § 113 odst. 2, § 116 odst. 1 písm. b), § 138 odst. 1 písm. j), § 146 odst. 1, § 148 odst. 1 písm. a)

Legislativně technická úprava.

K bodům 278 a 313 (§ 94 odst. 4 a § 99 odst. 4)

Opakovaná žádost o vydání nového osvědčení fyzické osoby nebo dokladu bude obsahově korespondovat s žádostí prvotní. Návrh směřuje ke snížení administrativní zátěže pro účastníky řízení. Výrazným způsobem se zjednoduší a zpřehlední celý proces vyplňování podkladových materiálů. Praxe ukázala, že vyplňování toliko změn v podkladech v případě opakovaných žádostí bylo pro veřejnost matoucí a s odstupem času žadatelé přirozeně zapomínají, jaké údaje v historii uváděli, jaké podklady dokládali a jaké změny údajů NBÚ oznamovali. Nově podané žádosti (především dotazníky fyzické osoby) pak trpí vadou neúplnosti, což vede k nežádoucím obstrukcím řízení – vyzývání účastníků řízení k odstranění nedostatků žádosti, prodlužování celého bezpečnostní řízení, nadbytečná administrativní zátěž účastníků řízení. Uvedená změna je kompenzována navrhovaným prodloužením délky platnosti osvědčení fyzické osoby pro stupeň utajení Důvěrné a Tajné a rovněž dokladu na 10 let. Žadatelé tedy sice budou vyplňovat podkladové materiály pro opakované bezpečnostní řízení v plném rozsahu, celý tento proces pro ně však bude srozumitelnější a uživatelsky přívětivější, přičemž se prodlouží i frekvence podání dalších opakovaných žádostí, což ve svém důsledku veřejnosti přinese odlehčení v procesu bezpečnostního prověřování.

Přestože bude žádost o nové osvědčení nebo doklad podána v zákonných lhůtách, nebude fyzické osobě umožněn přístup k utajovaným informacím ani výkon citlivé činnosti, pokud dosavadní osvědčení nebo doklad pozbydou své platnosti, aniž by byly vydány nové veřejné listiny.

K bodům 279 (§ 94 odst. 5)

Dochází k legislativně technické úpravě.

K bodům 281 a 282 (§ 94 odst. 6 a 7)

Dochází k legislativně technické úpravě. Návrh zákona dále nově v § 94 odst. 1 zakotvuje požadavek na explicitní souhlas fyzické osoby s provedením bezpečnostního řízení včetně prohlášení o pravdivosti a úplnosti údajů. V procesu podání žádosti o vydání osvědčení pro fyzickou osobu orgánem Evropské unie nebo mezinárodní organizací je nezbytné garantovat, aby taková žádost obsahovala rovněž projev vůle konkrétní fyzické osoby absolvovat bezpečnostní řízení.

K bodům 282 až 285, 286, 287 až 289 a 316 (§ 95 odst. 1 a § 100)

Vypouští se položky dotazníku, které si je NBÚ schopen zjistit ze základních registrů nebo na základě výkonu své působnosti. V souvislosti s tím dochází k legislativně technickým úpravám v rámci dalších odstavců.

Součástí dotazníku bude životopis, který bude nově tvořit jeho samostatnou položku.

Nově se též doplňuje položka dotazníku fyzické osoby, která spočívá ve zdravotní a jiné odborné péči související se zdravotním stavem fyzické osoby, který může mít negativní vliv na její schopnost utajovat informace, přičemž podrobnosti stanoví prováděcí právní předpis (§ 135).

K bodu 290 (§ 95 odst. 2)

Prohlášení o pravdivosti a úplnosti údajů je součástí žádosti o vydání osvědčení podle § 94 odst. 1.

K bodu 291 (§ 95 odst. 2)

Legislativně technická úprava.

K bodu 292 a 294 (§ 96 odst. 2 a 3)

Obdobně jako v § 94 zákon i zde zákon výslovně stanoví, že součástí žádosti o vydání osvědčení podnikatele jsou její přílohy, které jsou taxativně vymezeny v § 96 odst. 2 zákona.

K bodu 293 (§ 96 odst. 2 písm. b)

Úprava skloňování v reakci na změnu odstavce 2.

K bodu 295 (§ 96 odst. 4)

Změny v bezpečnostní dokumentaci podnikatel oznamuje NBÚ podle § 68 písm. c) zákona, aby je nehlásil opakovaně, doplňuje se předmětná povinnost do ustanovení omezujícího rozsah hlášených změn ve vztahu k bezpečnostní dokumentaci.

K bodu 296 (§ 97 písm. b)

Nově se stanoví požadavek na uvedení osob ve vlastnické struktuře podnikatele, a to až po konečného (skutečného) vlastníka, a dále též osob, které jsou mimo vlastnickou strukturu podnikatele, avšak mají faktický rozhodující vliv na podnikatele.

Uvedený stav reflektuje změny právních předpisů i vznik evidence skutečných majitelů. I přes tento fakt však NBÚ nemusí být schopen zjistit vlastnickou strukturu podnikatele nebo vlastnickou strukturu v relevantním, zákonem předpokládaném rozsahu, a to zejména v okamžiku, kdy jsou na vlastnické struktuře podnikatele účastny další právnické osoby a v zásadě pak především zahraniční právnické osoby. Svou činností není schopen zjistit ani osobu, která stojí mimo vlastnickou strukturu, avšak má faktický vliv na podnikatele, neboť vztah takovéto osoby není zpravidla založen na žádné veřejně dostupné skutečnosti. Bez relevantního zjištění osob, které mají kapitálový vztah k podnikateli, přímý i zprostředkovaný, nebo rozhodující vliv na podnikatele, se snižuje schopnost NBÚ vyloučit existenci bezpečnostního rizika podnikatele stejně jako jiné negativní okolnosti, které se mohou vztahovat nejen k podmínce bezpečnostní spolehlivosti podnikatele, ale též k podmínce ekonomické stability podnikatele a k podmínce schopnosti podnikatele zajistit ochranu utajovaných informací. Samotné znění § 108 zákona pak skýtá NBÚ dostatečnou oporu pro takovýto postup, když právě v odstavci 1 předpokládá ověřování skutečností, tedy i ověřování vlastnické struktury. V neposlední řadě je nezbytné zmínit i fakt, že získání informací k vlastnické struktuře podnikatele, respektive k osobám, které mají vliv na podnikatele, může významnou měrou ovlivnit délku trvání bezpečnostního řízení.

Desetiprocentní výše podílu na hlasovacích právech je odvozena od významnosti vlivu na podnikatele. Uvedená výše podílu na základním kapitálu, respektive hlasovacích právech je dostatečně významnou hodnotou, se kterou lze spojovat následek v podobě vlivu na jednání podnikatele. Oporu pro takto stanovený vliv odvozený od výše podílu, respektive podílu na hlasovacích právech, lze shledat jak v dosavadní právní úpravě dané zákonem, tak například i v dřívější právní úpravě obchodních společností (§ 183i a následující zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník) nebo stávající právní úpravě obchodních korporací [§ 375 a následující zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech (zákon o obchodních korporacích)], upravující souvislosti k pojmu „vytěsnění minoritního akcionáře“ (též squeeze-out), kdy podíl ve výši přesahující právě hodnotu 10 % (tedy například už podíl ve výši 10,01 %) na základním kapitálu, respektive na hlasovacích právech, znamená takový podíl na podnikateli, při kterém není možné uplatnit, podle textace aktuální právní úpravy obchodních společností, nucený přechod účastnických cenných papírů. Hranice přesahující 10 % na hlasovacích právech na podnikateli tedy zaručuje dostatečně relevantní vliv na chod společnosti. Podpůrně lze rovněž zmínit i ustanovení § 82 zákona o obchodních korporacích vztahujícího se k povinnosti zpracovat zprávu o vztazích mezi ovládanou a ovládající osobou, kdy podle § 82 odst. 2 písm. d) zákona o obchodních korporacích je povinnou položkou uvedení jednání na popud nebo v zájmu ovládající osoby nebo jí ovládaných osob, pokud se takovéto jednání týkalo majetku, který přesahuje 10 % vlastního kapitálu ovládané osoby (tedy již zmiňovaných 10,01% podílu). Naopak hranici nedosahující hodnoty alespoň 10 % na hlasovacích právech lze považovat za marginální a ve své podstatě možnost podílení se na zásadních rozhodnutích o směřování společnosti za spíše iluzorní. Dalším z předpisů, který pracuje s hodnotou 10 % na hlasovacích právech, je návrh zákona o prověřování zahraničních investic.

Desetiprocentní výše podílu je současně dostatečně aprobována i dlouhodobou praxí NBÚ. Dosavadní právní úprava (viz vzor dotazníku podnikatele – příloha č. 5 vyhlášky o průmyslové bezpečnosti), obsahovala hranici 10 % podílu na základním kapitálu pouze u akciové společnosti. Z pohledu obchodních společností pak zakládala nepoměr v rozsahu poskytovaných údajů a plnění následných povinností, jako je hlášení změn údajů uvedených v žádosti podnikatele. Na základě praxe NBÚ však lze konstatovat, že s podílem menším, než je právě výše podílu na základním kapitálu (hlasovacích právech) dosahující alespoň výše 10 %, lze jen těžko spojovat vliv na jednání podnikatele, a to i při respektování ustanovení § 414 zákona o obchodních korporacích, které upravuje institut náhradní valné hromady a za daných podmínek spojuje s tímto institutem přijetí rozhodnutí a tím i vliv na směřování společnosti, avšak v reálném životě si lze takovouto situaci jen stěží představit. Právě na základě praxe a též praktických zkušeností aprobovaných v rozhodování NBÚ se jeví jako dostatečně relevantní údaj informace o společnících podnikatele, kteří mají na podnikateli nebo na osobách ve vlastnické struktuře alespoň 10% podíl, a to ať již na základním kapitálu nebo na hlasovacích právech. Ustanovení tak současně sjednocuje přístup NBÚ k obchodním korporacím.

Rozšíření o sledování podílu na hlasovacích právech vychází z faktu, že mezi výší vkladu do společnosti a faktickým podílem na hlasovacích právech může existovat diametrální rozdíl. V praxi lze shledat situace, kdy podílem na vkladu menší společník má větší podíl na hlasovacích právech než podílem na vkladu větší společník. V prováděcím předpisu pak bude stanoveno, že 10% podíl se zohledňuje kdekoli ve vlastnické struktuře (jakékoli pozici ve vlastnické struktuře), tudíž pokud má přímý podíl na podnikateli ve výši 3 % a dále pak na osobě společníka právě 10 % nebo vyšší, bude v dotazníku podnikatele uveden jak na pozici přímého společníka s podílem 3 %, tak i na pozici společníka s podílem 10 % nebo vyšším.

K bodu 297 (§ 97 písm. c)

Požadavek na uvedení osoby tichého společníka není novým institutem, nýbrž se jedná o konkretizaci dřívější položky dotazníku podnikatele uvedené v § 97 písm. b).

K bodu 298 (§ 97 písm. d)

Upravuje se dosavadní položka dotazníku podnikatele tak, že se zužuje rozsah poskytovaných údajů, neboť se jedná o informace, které může NBÚ získat vlastní činností. Ustanovení by mělo zahrnovat všechny účty, na nichž jsou peněžní prostředky, a to v jakékoliv měně, vedené v České republice i zahraničí bankovními i nebankovními poskytovateli platebních služeb, ovšem s výjimkou těch, jež si NBÚ může zjistit sám na základě průlomu do bankovního tajemství podle zvláštních předpisů.

K bodu 299 (§ 97 písm. f)

Napravuje se nedostatek současné právní úpravy spočívající v neúplném výčtu. Jedná se pouze o legislativně technickou úpravu bez dopadů.

K bodu 300 (§ 97 písm. g) a h)

k písm. g):

Konkretizuje se současná právní úprava tím, že se zužuje a konkretizuje rozsah poskytovaných údajů vedených u subjektů s bankovní licencí o údaje, které může NBÚ získat vlastní činností.

k písm. h):

Konkretizuje se rozsah poskytovaných údajů v položce dotazníku podnikatele. Poskytnuté údaje budou podkladem nejen pro účely ověřování splňování podmínek pro vydání, respektive držení osvědčení podnikatele, ale též pro dohledovou a kontrolní činnost NBÚ, například výkon kontroly ochrany utajovaných informací podle zákona. Pokud je smlouva uzavřena se zpravodajskou službou, postačí, aby podnikatel údaje doložil pouze písemným potvrzením odpovědné osoby příslušné zpravodajské služby.

K bodu 301 (§ 97 písm. j)

Nově se definuje položka dotazníku podnikatele upravující zájmové obchodní partnery, jež spolupracují s podnikatelem. Rozsah těchto obchodních partnerů bude stanoven prováděcím právním předpisem.

K bodu 302 (§ 97 písm. p)

Legislativně technická úprava.

K bodu 303 (§ 97 písm. r)

Do dotazníku podnikatele se doplňuje nová položka obsahující seznam funkcí a osob, u kterých podnikatel předpokládá přístup k utajovaným informacím. Nejedná se o novou povinnost, nýbrž se přesouvá položka současnou právní úpravou zařazená do bezpečnostní dokumentace podnikatele upravené v § 98 zákona, konkrétně položka pod písmenem d). Nová úprava přinese zjednodušení i větší uživatelský komfort pro adresáty právní regulace.

K bodu 304 (§ 98 písm. a)

Dochází k modifikaci předmětného ustanovení v souladu s nově naformulovaným zněním § 97 písm. h) návrhu zákona.

K bodu 305 (§ 98 písm. d)

V souvislosti s přesunem uvedené položky do dotazníku podnikatele se vypouští uvedená položka z bezpečnostní dokumentace s tím, že se přesouvá do položek obsažených v dotazníku podnikatele. Uvedená změna přináší větší komfort pro žadatele, protože v rámci dotazníku podnikatele vyplňuje údaje předdefinovaným způsobem.

K bodu 307 a 312 (§ 99 odst. 2 a 3)

Obdobně jako v případě § 94 zákon i zde zákon výslovně stanoví, že součástí žádosti o vydání dokladu jsou její přílohy, které jsou taxativně vymezeny v § 99 odst. 2 zákona.

K bodu 308 (§ 99 odst. 2 písm. b) a e)

k písm. b):

Požadavek na doložení prohlášení k osobnostní způsobilosti se vypouští z důvodu vypuštění osobnostní způsobilosti jakožto podmínky pro vydání dokladu.

k písm. e):

NBÚ je schopen ověřit si, zda fyzická osoba není omezena na svéprávnosti, a to ze základního registru obyvatel (viz § 138a odst. 2 písm. f) zákona). Z tohoto důvodu se navrhuje vypustit požadavek na doložení prohlášení fyzické osoby o svéprávnosti.

K bodům 310 (§ 99 odst. 2 písm. d) a e)

Doplňuje se toto ustanovení tak, že je-li žadatelem o vydání dokladu cizinec, předkládá doklady a prohlášení podle nově navrženého § 13 odst. 2.

Umožňuje se i v případě žádosti o vydání dokladu dodat fotografii fyzické osoby, která odpovídá její současné podobě, též v digitální podobě.

K bodu 314 (§ 99 odst. 5 a 6)

V souvislosti s principem jedné žádosti se doba prověřování bude vázat výlučně na § 84 odst. 4. Dále se zrušuje odst. 6 pro nadbytečnost.

K bodu 315 (§ 99 odst. 5)

Legislativně technická úprava.

K bodu 317 (§ 102 odst. 1)

Legislativně-technická úprava.

K bodu 320 (§ 103 odst. 1 a 2)

Úprava znění předmětného ustanovení má za cíl ujasnit, že NBÚ může požadovat upřesnění údajů uvedených v žádosti fyzické osoby, podnikatele nebo žádosti o doklad též v rámci postupu podle § 110 zákona.

Novou formulací se staví najisto, že NBÚ je oprávněn požadovat pro ověření splnění podmínek pro vydání osvědčení fyzické osoby nebo podnikatele a dokladu poskytnutí nezbytné součinnosti. Jedná se o faktické naplnění smyslu § 110 odst. 1 zákona v situaci, kdy k osobě nebylo zahájeno řízení o zrušení platnosti veřejné listiny, nicméně je nezbytné provádět úkony k vyloučení či potvrzení existence důvodných pochybností o splnění podmínek pro vydání osvědčení fyzické osoby, osvědčení podnikatele nebo dokladu.

K bodům 322 až 324 (§ 104 odst. 1, 2 a 4)

Dochází ke zpřesnění stávajícího textu a doplnění poučení svědka o právních následcích bezdůvodného odmítnutí výpovědi. Stávající znění § 104 dost. 4 bylo revidováno a došlo k aktualizaci odkazů na ustanovení, která lze obdobně použít v případech, kdy svědek podává ve věci písemné vyjádření.

K bodu 325 (§ 105 odst. 2)

Nově se stanoví lhůta k předvolání účastníka řízení k pohovoru. Aby měl účastník řízení dostatečný časový prostor na přípravu jednání, navrhuje se výslovně stanovit, že k pohovoru jej lze předvolat nejméně s pětidenním předstihem s tím, že tuto lhůtu lze se souhlasem účastníka řízení zkrátit.

K bodu 326 (§ 105 odst. 4)

Text je doplněn o poučení účastníka řízení o následcích odmítnutí vypovídat při pohovoru.

K bodu 327 (§ 105 odst. 8)

NBÚ i při písemném vyjádření účastníka bezpečnostního řízení poučí tohoto účastníka způsobem podle § 108 odst. 4.

K bodům 328, 329, 331 a 332 (§ 106)

Mění se znění ustanovení upravující využití znalce pro potřeby ověřování osobnostní způsobilosti, neboť došlo k jejímu vypuštění jakožto podmínky pro vydání osvědčení fyzické osoby a dokladu.

NBÚ ustanoví znalce usnesením, přičemž proti tomuto rozhodnutí nelze podat rozklad. Rozhodnutí o ustanovení znalce se příslušnému znalci doručí a účastník řízení se o tom vhodným způsobem informuje. Znalec je NBÚ ustanoven v souladu s § 25 zákona č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech, po předchozím projednání, jedná se tedy o konsenzuální vztah mezi znalcem a orgánem veřejné moci. Okolnosti, které dávají znalci právo (a současně ukládají povinnost) úkon neprovést, jsou dostatečně vymezeny v § 18 zákona o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech a rovněž tak v § 90 odst. 7 navrhované změny zákona. Procesní práva znalce jsou adekvátně garantována, a proto není přiznání práva na opravný prostředek znalci v této situaci odůvodnitelné.

K bodu 333 (§ 107 odst. 2)

Navrhuje se prověřit manžela, manželku, partnera nebo partnerku, a to v případech, kdy tyto osoby nemusí vždy žít s účastníkem ve společné domácnosti, což je nyní předpokladem jejich důslednějšího prověření při bezpečnostním řízení pro stupeň utajení Tajné, ač přirozeně mohou s účastníkem řízení sdílet informace, finance a majetek nebo sociální vazby. Dále dochází ke zpřesnění předmětného ustanovení tak, že NBÚ žádá zpravodajské služby o šetření za předpokladu, že informace, které získal nepostačují pro rozhodnutí ve věci a NBÚ je sám svou činností nemůže ověřit nebo doplnit. V žádosti pak NBÚ vymezí okolnosti, ke kterým má zpravodajská služba provést potřebné šetření.

K bodům 334 až 343 (§ 107, 108 a 109)

Navrhuje se zpřesnění textace v předmětných ustanoveních. Bližším vymezením podstaty žádosti, která od NBÚ směřuje v rámci bezpečnostního řízení k zpravodajským službám, dojde zejména směrem k veřejnosti k lepší představivosti ve vztahu k obsahu tohoto ustanovení. Obdobně jako tomu je v § 107 odst. 2 dochází ke zpřesnění těchto ustanovení tak, že NBÚ žádá zpravodajské služby, resp. policii o šetření za předpokladu, že informace, které získal nepostačují pro rozhodnutí ve věci a NBÚ je sám svou činností nemůže ověřit nebo doplnit. V žádosti pak NBÚ vymezí okolnosti, ke kterým má být potřebné šetření provedeno a rovněž poskytne informace, kterými k předmětu šetření disponuje. Zpravodajské služby, resp. policie se ve zprávě o výsledcích šetření vyjádří k předmětu šetření a nově dále uvedou další informace, kterými disponují, a které by mohly mít vliv na rozhodnutí ve věci. Navržená úprava není koncepčního charakteru, ale zohledňuje praxi spolupráce dotčených orgánů v rámci bezpečnostního řízení.

K bodu 344 (§ 110 odst. 2)

Vzhledem k tomu, že zákonný mechanismus podle § 110 zákona je jedním z institutů zajišťující ochranu utajovaných informací a bezpečnostní způsobilosti, stanovuje se jako koncepční a s ohledem na právní jistotu nezbytné explicitně stanovit, že jak fyzická osoba, tak i podnikatel jsou povinni pro potřeby tohoto postupu poskytnout NBÚ nezbytnou součinnost.

K bodům 345 a 351 (§ 112 odst. 1, 3 a 4, § 113 odst. 1 a 5, § 119 odst. 5)

Legislativně technická úprava, vzhledem k nahrazení rozhodování usnesením.

K bodům 346 a 357 (§ 112 odst. 1 písm. c) a § 113 odst. 1 písm. f)

V případě subjektů, u kterých působí kolektivní statutární orgán, je podle § 2 písm. f) bod 13 návrhu zákona odpovědnou osobou pouze ta fyzická osoba, která je jednáním ve věcech upravených zákonem určena. Pokud takto určena není, NBÚ vyzve účastníka řízení pro potřeby dalšího jednání, aby ve stanovené lhůtě konkrétní odpovědnou osobu určil. V takovém případě se bezpečnostní řízení přeruší. Pokud účastník řízení ve stanovené lhůtě odpovědnou osobu neurčí, NBÚ bezpečnostní řízení rozhodnutím zastaví.

K bodu 347 (§ 112 odst. 1 písm. d)

Úprava reagující na změnu § 107, 108 a 109.

K bodu 348 (§ 112 odst. 1 písm. e)

Jde o omezení možnosti opakovaně přerušovat řízení. Změna reaguje na zneužívání tohoto institutu řízení ze strany žadatelů, jehož důsledkem je neúměrné prodlužování průběhu bezpečnostního řízení a tím i zvyšování nákladů pro provedení bezpečnostního řízení na straně státu, neboť některé úkony v řízení musí být v návaznosti na běh času prováděny opakovaně.

K bodu 349 (§ 112 odst. 1 písm. f)

Formální úprava znění v souvislosti se změnou ustanovení § 106 zákona.

K bodu 350 (§ 112 odst. 2)

Nově se zavádí možnost přerušit řízení v případě, kdy dojde k odmítnutí nahlédnutí do spisu podle § 138 odst. 2 zákona.

K bodu 352 (§ 112 odst. 5)

Navrhuje se doplnit ustanovení o povinnost účastníka řízení a rovněž tak i NBÚ činit úkony, kterých je třeba k tomu, aby byly odstraněny překážky, tj. důvody přerušení bezpečnostního řízení. Dále se doplňuje výjimka, kdy se účastník řízení nevyrozumí o pokračování v bezpečnostním řízení po pominutí překážek, pro které bylo řízení přerušeno, a to v případě, kdy se v něm pokračuje provedením pohovoru s tímto účastníkem řízení, neboť z důvodu osobní přítomnosti na tomto úkonu je již další vyrozumívání redundantní.

K bodům 353 až 356, 366 a 370 (§ 113 odst. 1 písm. a), b), c) a e), § 116 odst. 1 písm. b), § 117 odst. 8 a § 118 odst. 2)

Legislativně technická úprava.

K bodu 355 (§ 113 odst. 1 písm. c)

Úprava přerušení řízení o rozkladu v případě neodstranění nedostatků rozkladu systematicky nepatří do § 113, ale do ustanovení o rozkladu.

K bodu 358 (§ 113 odst. 1 písm. g)

Dochází ke zpřesnění textu. NBÚ řízení zastaví, jestliže není možné zjistit úplně a přesně skutečný stav věci v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí.

K bodu 359 (§ 113 odst. 1 písm. j)

Legislativně technická úprava.

K bodu 360 (§ 113 odst. 2)

Ustanovení o přerušení řízení vedeného zpravodajskými službami nebo Ministerstvem vnitra bylo přesunuto do § 140 a § 141.

K bodu 362 a 363(§ 113 odst. 3)

Legislativně technické úpravy.

K bodům 364 a 365 (§ 115 odst. 1 a 2)

V tomto ustanovení se nově explicitně uvádí, že předvedení svědka je v bezpečnostním řízení prováděno na jeho náklady a dále se precizuje, který orgán předvedení svědka realizuje. Obecně předvedení svědka zajišťuje Policie ČR, v případě vojáka v činné službě je to pak Vojenská policie a v případě příslušníka bezpečnostního sboru předvedení zajišťuje bezpečnostní sbor, jeho je předváděný svědek příslušníkem.

K bodům 367 a 493 (§ 116 odst. 3 a § 159)

V souvislosti se změnou uskutečněnou v přestupkovém zákoně se ruší § 116 odst. 3.

Do režimu správního řádu se z důvodu právní jistoty zahrnuje schvalování projektu bezpečnosti komunikačního systému NÚKIB.

Správní řád se na bezpečnostní řízení nepoužije, neboť se jedná o správní řízení sui generis a vyloučení, byť subsidiárního použití správního řádu bylo i cílem zákonodárce. S ohledem též na dosavadní judikaturu, lze konstatovat, že se pro bezpečnostní řízení uplatní pouze základní zásady činnosti správních orgánů (viz § 177 správního řádu).

K bodu 368 (§ 117 odst. 1 až 3)

Dochází k precizaci textu.

K bodu 369 (§ 117 odst. 6)

Navrhuje se odstranit disproporční nastavení vymezující limitní časový úsek pro realizaci šetření (zejména z pohledu šetření zpravodajských služeb v prostředí) k účastníkovi řízení podle § 109 odst. 2 zákona. K těmto důsledkům vede skutečnost, že rozsah a náročnost šetření ke spolehlivosti jsou plně srovnatelné s šetřením k bezpečnostní spolehlivosti, a to i s ohledem na obory činnosti, v nichž jsou účastníci řízení v případě šetření podle § 109 odst. 2 zákona aktivní (např. oblast obchodu s vojenským materiálem či činnost insolvenčních správců). Lhůta pro postoupení výsledku šetření v těchto případech jednoznačně vyplývá z dikce § 117 odst. 7 návrhu zákona.

K bodu 371 (§ 117 odst. 9)

Doplňuje se ustanovení, které přesně stanoví začátek běhu lhůt v případě rozhodnutí ředitele NBÚ o rozkladu vydaného podle § 131 odst. 3.

K bodu 372 (§ 118 odst. 1)

Navrhuje se uvést důvody pro nedodržení lhůt pro sdělení výsledků šetření ze strany zpravodajské služby nebo Policie České republiky.

K bodu 374 (§ 119 – Nadpis)

Upravuje se nadpis § 119, neboť tento vedle počítání času obsahuje i ustanovení o lhůtách.

K bodu 375 (§ 119 odst. 1 a 2)

Doplňují se ustanovení, kterými může NBÚ stanovit účastníku bezpečnostního řízení přiměřenou lhůtu k provedení úkonu, pokud tato není stanovena přímo zákonem. Tato lhůta se stanoví usnesením, které se oznamuje tomu, komu je určena, případně jiné osobě, jíž se přímo dotýká. Zákon dále umožňuje, aby NBÚ na základě žádosti účastníka řízení, určenou lhůtu přiměřeně prodloužil, přičemž o prodloužení lhůty NBÚ vydá usnesení, které se následně poznamená do bezpečnostního svazku a účastník řízení je o něm vhodným způsobem vyrozuměn.

K bodu 376 (§ 119 odst. 3)

Upřesnění z důvodu právní jistoty, že zákonodárce považuje za nejbližší pracovní den až den následující.

K bodům 377 a 378 (§ 119 odst. 4 a 6)

Dochází ke zpřesnění textu v odstavci 4. Dále se doplňuje ustanovení o prominutí zmeškání lhůty. Nově je explicitně stanoveno, že NBÚ o prominutí zmeškání lhůty rozhoduje usnesením, které se pouze poznamená do bezpečnostního svazku. Účastník řízení se o prominutí zmeškání úkonu vhodným způsobem vyrozumí (§ 123a).

K bodům 379 až 384 (§ 120)

Cílem úpravy je zefektivnit doručování písemností fyzickým osobám. Nově se písemnosti fyzickým osobám, které nemají zřízenu datovou schránku, nedoručují na adresu pobytu, nýbrž na libovolnou adresu v České republice, touto osobou určenou (například adresa zaměstnavatele). Odpadá tedy potřeba ověřovat, zda se adresát na místě doručení zdržoval či nikoli. Nová úprava je souladná s obecnou úpravou doručování ve správním řádu. Dále dochází k terminologickému zpřesnění, kdy je stanoveno, že na adresu sídla se písemnost doručuje právnické osobě i podnikající fyzické osobě.

K bodu 385 (§ 121 odst. 2 a 3)

Dochází ke zpřesnění textu tak, aby bylo zřejmé, že v případě, kdy NBÚ vydá rozhodnutí o nevydání osvědčení fyzické osoby, osvědčení podnikatele nebo dokladu nebo o zrušení platnosti těchto veřejných listin, založí se takové rozhodnutí do bezpečnostního svazku a jeho stejnopis se doručí účastníku bezpečnostního řízení.

K bodu 386 (§ 121 odst. 4)

Legislativně technická úprava.

K bodu 387 (§ 122 odst. 1)

Ustanovení je nesystematické, neboť obchodování s vojenským materiálem lze vykonávat i na základě jiných oprávnění, než je doklad podle zákona.

K bodům 388 (§ 122 odst. 2)

Dochází k úpravě terminologické nepřesnosti v označení „podnikající“ právnická osoba.

Označení účastníka řízení se upravuje v souladu s identifikačními údaji, které jsou obsaženy v osvědčení podnikatele.

K bodu 389 (§ 123 odst. 2)

Jazyková úprava.

K bodu 390 (§ 123a)

NBÚ rozhoduje usnesením ve všech případech, kde to výslovně stanoví tento zákon. Jedná se například o rozhodování o podjatosti, ustanovení znalce, prominutí zmeškání lhůty k úkonu. Stanoví se obecné pravidlo, podle kterého usnesení, které se poznamenává do bezpečnostního svazku, nabývá právní moci tímto poznamenáním. O takovém usnesení se účastník řízení vždy vhodným způsobem vyrozumí. Usnesení poznamenané v bezpečnostním svazku lze v průběhu řízení změnit novým usnesením, které je třeba opět poznamenat do bezpečnostního svazku. V ostatních případech se usnesení oznamuje doručením. Proti tomuto oznamovanému usnesení lze podat rozklad, nevylučuje- li to zákon, přičemž podání rozkladu nemá odkladný účinek.

K bodu 391 (§ 124 odst. 1)

Dochází ke zpřesnění stávajícího ustanovení. Nově je explicitně uveden demonstrativní výčet jednotlivých položek tvořících bezpečnostní svazek s tím, že bezpečnostní svazek musí obsahovat soupis všech svých součástí s určením data, kdy byla daná položka do bezpečnostního svazku vložena.

K bodu 392 (§ 124 odst. 2)

V navrženém ustanovení se zkracuje lhůta, která musí uplynout, aby byl vyřazen bezpečnostní svazek, a to z 15 na 11 let od data posledního pravomocného rozhodnutí, neboť aplikační praxe prokazuje, že tato lhůta postačuje k odhalení možných reziduí bezpečnostních rizik. Zkrácení lhůty pro vyřazování bezpečnostních svazků plně koresponduje rovněž s navrhovanou dobou prodloužení platnosti osvědčení fyzické osoby a dokladu na 10 let. Lhůta 11 let pro zahájení procesu vyřazování svazku je tak optimalizovaná i z hlediska zachování fyzické podoby referenčního spisového materiálu z předchozího bezpečnostního řízení, který bude v praxi k dispozici i pro účely provedení následného bezpečnostního řízení v případě podání další žádosti. Současně se snižují nároky na logistiku, a především dojde k eliminaci eventuálních budoucích nákladů na budování a provoz nových úložen v důsledku enormního nárůstu počtu vyřízených spisů. S ohledem na význam dokumentů pro bezpečnostní řízení osob zařazených ve zpravodajské službě je s přihlédnutím k dosavadní praxi nezbytné umožnit prodloužení doby stanovené pro vyřazení bezpečnostního svazku vedeného zpravodajskou službou.

K bodům 393 (§ 124 odst. 3)

Bezpečnostní svazek obsahuje veškeré materiály, které se vztahují k bezpečnostnímu řízení, a k hlášení změn, přičemž zákon výslovně stanoví, že bezpečnostní řízení je neveřejné (§ 89 odst. 5). Neveřejnost řízení je dána samotnou povahou bezpečnostního řízení, v němž mohou být projednávány informace, na něž se vztahuje povinnost mlčenlivosti. Zákon již v současnosti stanoví, že údaje vedené v bezpečnostním svazku je možné využívat toliko pouze pro potřeby plnění úkolů podle zákona, a upravuje tak podmínky zpřístupnění těchto údajů. Aby se předešlo výkladovým nejasnostem, navrhuje se výslovně poskytování údajů z bezpečnostního svazku na základě žádosti podané podle zákona č. 106/1999 Sb. vyloučit.

K bodu 394 (§ 126 odst. 5)

Ustanovení zrušeno z důvodu nadbytečnosti.

K bodu 395 (§ 127 odst. 2)

Konkretizují se formální náležitosti rozkladu podávaného podnikající fyzickou osobou.

K bodu 396 (§ 127 odst. 3)

Jazyková úprava textu.

K bodu 397 (§ 127 odst. 4)

Ruší se text uvedený v závorce, který nemá normativní charakter a je proto nadbytečný.

K bodu 398 (§ 128 odst. 1 písm. a)

Doplňuje se odkaz na § 126 odst. 2, který rovněž obsahuje určení lhůty pro podání rozkladu.

K bodu 399 (§ 129 odst. 3)

Legislativně technická úprava.

K bodu 402 (§ 130 odst. 2)

Upřesňuje se požadavek na zaměření vzdělání člena rozkladové komise.

K bodu 401 (§ 130 odst. 6)

Doplňuje se ustanovení upravující postup v případě rozhodování o podjatosti člena rozkladové komise. Zákon nově výslovně stanoví, že o podjatosti, jejíž důvody jsou stanoveny v § 90 odst. 1 zákona, rozhoduje ředitel NBÚ. Dospěje-li ředitel NBÚ k závěru, že jsou u člena rozkladové komise naplněny skutečnosti, pro něž lze důvodně pochybovat o jeho nepodjatosti, rozhodne o jeho vyloučení z projednávání daného rozkladu, a to usnesením, proti kterému není přípustný rozklad.

K bodu 402 (§ 131)

Nově se komplexně upravuje postup ředitele NBÚ při rozhodování o rozkladu, potažmo i o samotném řízení, v návaznosti na jednotlivé důvody, které k rozhodnutí o rozkladu vedou.

K bodu 403 (§ 132)

Dochází k terminologickému zpřesnění textu.

K bodu 404 (§ 133)

Vypouští se pro nadbytečnost lhůta pro podání žaloby ve správním soudnictví, neboť tato je již stanovena soudním řádem správním. Dále dochází k legislativně technické úpravě odkazu.

K bodu 405 (§ 134)

Legislativně technická úprava.

K bodům 406 až 414 (§ 135)

Upravuje se zmocňovací ustanovení, a to konkrétně s ohledem na vypuštění podmínky osobnostní způsobilosti pro vydání osvědčení fyzické osoby a dokladu, a dále se zmocnění rozšiřuje na bližší konkretizace rozsahu údajů uváděných podnikatelem v položce dotazníku podle § 97 písm.

j) zákona, neboť v zákoně by taková konkretizace působila komplikovaně a nepřehledně. Úprava v prováděcím právním předpisu umožní větší popisnost tohoto ustanovení a přispěje tak k poskytování relevantních údajů a tím i k právní jistotě podnikatelů, a to ať již v pozici účastníka řízení nebo v pozici držitele osvědčení podnikatele při plnění povinnosti podle § 68 písm. d) zákona. U žádosti o vydání osvědčení podnikatele podané podle § 96 odst. 1 zákona se bude jednat o údaje za posledních 5 let, u podnikatelů podávajících hlášení změn podle § 68 písm. d) zákona a též u podnikatelů podávajících žádost o vydání osvědčení podnikatele podle § 96 odst. 4 zákona pak o údaje z posledního roku.

Dále se upřesňují písmena e) a g) tohoto ustanovení tak, aby bylo zřejmé, že rozsah údajů vyžadovaných k jednotlivým položkám dotazníku stanoví prováděcí právní předpis, kterým je vyhláška č. 363/2011 Sb.

K bodu 415 (§ 137 písm. a)

Explicitně se stanoví, že NBÚ, jakožto ústřední správní úřad v oblasti ochrany utajovaných informací, vydává mimo jiné i osvědčení pro cizí moc.

K bodu 416 (§ 137 písm. b)

Legislativně technická úprava.

K bodu 417 (§ 137 písm. c)

V souvislosti se změnami v bezpečnostním řízení dochází k přesunu stávajícího ustanovení § 110 odst. 2 do § 137 písm. c), neboť tato činnost NBÚ je kompetenční povahy a systematicky spadá spíše pod výkon státní správy v oblasti ochrany utajovaných informací.

K bodu 420 (§ 137 písm. k)

Legislativně technická úprava.

K bodu 421 (§ 137 písm. m)

S ohledem na budoucí nutný vývoj elektronického utajovaného dokumentu a souvisejících prvků ochrany UI je nezbytné a koncepční zařadit do výčtu základních úkolů a oprávnění NBÚ též výzkum a vývoj v oblasti ochrany utajovaných informací.

K bodu 423 (§ 137a písm. m) až o)

S ohledem na úpravu § 46 odst. 12 se doplňuje kompetence NÚKIB vést a na internetových stránkách NÚKIB zveřejňovat seznam zneplatněných certifikátů, jehož prostřednictvím si může kdokoliv ověřit, zdali nebyl elektronický certifikát zneplatněn.

V souvislosti s novým § 34 odst. 4 je nezbytné doplnit oprávnění NÚKIB provádět analýzu a monitoring hrozeb, které mohou ohrozit způsobilost informačního nebo komunikačního systému nakládat s utajovanými informacemi, a zvýšení rizika využití těchto hrozeb. NÚKIB jako ústřední správní orgán v oblasti kybernetické bezpečnosti kontinuálně monitoruje a analyzuje trendy v dynamickém prostředí informační bezpečnosti a také komunikuje s příslušnými orgány jak v rámci České republiky, tak i v zahraničí. Vzhledem k tomu, že NÚKIB je rovněž ústředním správním orgánem v oblasti ochrany utajovaných informací v informačních a komunikačních systémech a kryptografické ochraně, je nezbytné, aby obdobnou monitorovací a analytickou činnost prováděl také v této doméně. Analýza a monitoring relevantních hrozeb umožní NÚKIB udržovat povědomí o těchto hrozbách, zohlednit je během certifikace a v tak důsledku udržet přijatelnou úroveň ochrany utajovaných informací v rámci jeho působnosti podle zákona.

Dále se doplňuje kompetence NÚKIB spočívající v zajištění výzkumu a vývoje v oblastech ochrany utajovaných informací v jeho působnosti, jedná se zejména o národní kryptografické prostředky a šifrové algoritmy, problematika TEMPEST.

K bodům 424, 426, 440 a 441 (§ 138 odst. 1 písm. f), § 138 odst. 2, § 141 odst. 4 písm. g) a § 141 odst. 5 a 6)

NBÚ bude využívat předmětné oprávnění zejména ve vztahu k přestupkovým spisům a spisům vedeným ke kázeňským přestupkům a kárným proviněním. V rámci posuzování bezpečnostní spolehlivosti, respektive při posuzování, zda je u účastníka řízení přítomno fakultativní bezpečnostní riziko (negativní okolnost), je NBÚ podle § 14 odst. 6 (§ 84 odst. 5) zákona povinen přihlédnout k rozsahu, charakteru a k chování fyzické osoby v období podle § 14 odst. 4 (§ 84 odst. 4). Tyto okolnosti, které jsou často rozhodné pro posouzení přítomnosti bezpečnostního rizika (negativní okolnosti), však většinou vyplývají pouze ze správního spisu (např. ze svědeckých výpovědí) a v rozhodnutí, které bylo v takovém řízení vydáno, nejsou zmíněny, nebo uvedeny v celém rozsahu. Současně je nutno připomenout, že v souladu s ustálenou judikaturou není možné při posuzování bezpečnostní spolehlivosti (spolehlivosti) vycházet z informací shrnutých v rozhodnutí jiného orgánu státu, ale je v takovém případě nezbytné, aby předmětná informace byla obsahem bezpečnostního svazku v primární podobě. Bez patřičného oprávnění toto však NBÚ není schopen naplnit. Praxe se setkává i se situacemi, které požadují nahlédnutí i do typově jiných spisů vedených k jiným řízením, než jsou přestupková řízení (např. spisy vedené ke stavebnímu řízení nebo k žádosti o poskytnutí dotace). I v takových případech jsou pak takové spisy jedinečným zdrojem informací, které NBÚ není schopen obstarat jinak. Absence zákonného oprávnění tak brání v přístupnu k informacím obsažených v příslušném spisu vedeném orgánem veřejné moci. V případě neposkytnutí takových informací NBÚ postupuje podle § 107 (§ 109) zákona a dožádá informace, které předpokládá, že by mohly být obsahem spisu, což s sebou nese riziko opětovného dožádání v případě nedostatečnosti první odpovědi a v závěru k prodloužení celého řízení. Odpověď dožádaného orgánu také obsahuje reprodukované informace, nikoliv v primární podobě. Obdobné ustanovení se navrhuje zavést též pro zpravodajské služby a Ministerstvo vnitra, čímž se narovná formální disproporce v oprávnění NBÚ a zpravodajských služeb a Ministerstva vnitra, přičemž postavení je v případě postupu podle § 140 odst. 1 písm. a), respektive § 141 odst. 1 obdobné. Současně je formulována výjimka pro zpravodajské služby, které mohou nahlížení do spisu bez udání důvodu odmítnout. Nahlížení do spisů může rovněž odmítnout orgán veřejné moci, který dané řízení vede, za předpokladu, že by nahlížení ohrozilo plnění úkolů nebo důležitý zájem sledovaný tímto orgánem veřejné moci. V každém takovém konkrétním případě bude orgán veřejné moci v případě shledání důležitého zájmu vždy povinen provést test proporcionality a poměřit daný důležitý zájem se zájmy NBÚ, MV, zpravodajskými službami. Teprve shledá-li, že důležitý zájem sledovaný tímto orgánem převažuje nad zájmem NBÚ, MV, ZS může přistoupit k odmítnutí nahlížení do spisu. Po odpadnutí takového důvodu orgán veřejné moci NBÚ o této skutečnosti vyrozumí a následně nahlížení do spisu zpřístupní.

V této souvislosti je třeba poukázat na záruky ochrany soukromého zájmu fyzické osoby, účastníka bezpečnostního řízení, který má možnost nahlížet do neutajované části bezpečnostního svazku a zjistit tak, ve kterých věcech bylo za účelem zjištění bezpečnostního rizika nahlíženo do spisu; není vyloučen ani soudní přezkum zásahu do soukromí dané osoby. Bezpečnostní svazek není dále poskytován, právo nahlížet do jeho neutajované části náleží jen účastníku řízení.

Dále se doplňuje ustanovení § 141 o nový odstavec 6, který explicitně stanoví, v jakých případech může Ministerstvo vnitra bezpečnostní řízení přerušit nebo zastavit.

K bodu 425 (§ 138 odst. 1 písm. l)

Zobecněním textu dojde o doplnění stávajícího výčtu zpravodajských služeb o Bezpečnostní informační službu, která dosud oprávněním pořádat NBÚ o provedení úkonů jako jediná ze zpravodajských služeb nedisponovala.

K bodu 427 (§ 138 odst. 3 až 5)

Dochází k doplnění údaje o datu platnosti a datu zániku v rámci seznamu osvědčení fyzických osob, osvědčení podnikatelů a dokladů.

Současně dochází k doplnění orgánů disponující pověřenými orgány, které mají podle trestního řádu postavení orgánů činných v trestním řízení. Návrh rozšíření okruhu orgánů státu disponujících informacemi o platných veřejných listinách doplňuje návrh nového § 138c. Spojení těchto dvou ustanovení zajišťuje, že se NBÚ, jakožto garant oblasti ochrany utajovaných informací a bezpečnostní způsobilosti, bez zbytečného odkladu dozví, že policejní orgán zahájil k zájmové osobě (osobě ze zaslaného a aktualizovaného seznamu držitelů osvědčení fyzické osoby, osvědčení podnikatele nebo dokladu) trestní řízení. NBÚ tak bude moci adekvátně reagovat na tuto rozhodující skutečnost, která má zásadní vliv na splnění podmínek pro vydání osvědčení, osvědčení podnikatele nebo dokladu. Způsob ochrany těchto informací a podmínky dalšího nakládání s nimi bude dále předmětem realizačních dohod uzavřených mezi NBÚ a oprávněnými subjekty.

Zaměstnanci NBÚ jsou při výkonu činností upravených zákonem oprávněni k celé řadě úkonů, při nichž je nutné prokázat svou příslušnost k NBÚ (např. nahlížení do trestních spisů, přístup k utajovaným informacím u kontrolované osoby, vstup do objektů, zabezpečených oblastí, případně i do jednacích oblastí). Za současného stavu však zaměstnanci NBÚ nedisponují žádným průkazem, který by osvědčoval jejich příslušnost k NBÚ. Navrhujeme proto doplnit stávající ustanovení o zavedení nového institutu služebního průkazu, který bude osvědčovat, že jeho držitel je zaměstnancem NBÚ. Služební průkaz nebude sám o sobě opravňovat k provedení určitého úkonu v rámci působnosti NBÚ, ale bude prokazovat, že daná osoba je zaměstnancem NBÚ a bude tedy primárně sloužit k prokazování se při výkonu činností upravených zákonem (např. při výkonu kontroly k prokázání skutečnosti, že se jedná o příslušného kontrolního pracovníka, který je uveden v pověření k provedení kontroly vydaném NBÚ u vybrané kontrolované osoby). Zavedení institutu služebního průkazu by mělo přispět jednak k upevnění pozice zaměstnance NBÚ při plnění činností upravených zákonem jakožto osoby oprávněné k výkonu této činnosti v oblasti ochrany utajovaných informací, a současně i k ochraně druhé strany před neoprávněným výkonem státní správy v oblasti ochrany utajovaných informací.

Vzor služebního průkazu NBÚ stanoví prováděcím právním předpisem. Bude se jednat zejména o jméno a příjmení zaměstnance, jeho fotografii a evidenční číslo, označení NBÚ, číslo průkazu, datum jeho vydání, eventuálně dobu platnosti, případně jiné údaje.

K bodu 428 (§ 138b)

Legislativně technická úprava.

K bodům 429 a 439 (§ 138c a § 141 odst. 3)

Dochází k přesunu stávajícího ustanovení § 141 odst. 3 písm. a) zákona a k rozšíření okruhu orgánů, jež oznamují NBÚ okolnosti, které nasvědčují tomu, že držitel osvědčení nebo dokladu přestal splňovat podmínky pro jejich vydání. V působnosti nově doplněných státních institucí je z hlediska existence okolností nasvědčujících tomu, že subjekt přestal splňovat podmínky pro vydání osvědčení či dokladu, zásadní ta skutečnost, že příslušná osoba je objektem trestního řízení v postavení podezřelého ze spáchání trestného činu, tedy osobou, proti které se trestní řízení vede. Současně dochází k explicitnímu stanovení oprávnění Ministerstva vnitra.

K bodu 430 (§ 139)

S nově koncipovaným nařízením vlády, které bude obsahovat katalog oblastí utajovaných informací, se upravuje též zmocnění pro jeho vydání (více viz důvodová zpráva k § 2 písm. a).

K bodu 431 (§ 140 odst. 1 písm. a)

Předmětné ustanovení zákona stanoví, že zpravodajské služby rozhodují o žádosti fyzické osoby u svých příslušníků, zaměstnanců a uchazečů o přijetí a rovněž se navrhuje, aby byly oprávněny vydávat osvědčení fyzické osoby pro cizí moc podle § 57 zákona. Navrhuje se úprava znění, která by umožnila rozhodovat o žádosti fyzických osob, které konají pro zpravodajskou službu práci na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. Důvod je totožný jako v případě služebního nebo pracovního poměru fyzické osoby ve vztahu ke zpravodajské službě, respektive není žádoucí, aby širší okruh osob věděl o vztahu fyzické osoby ke zpravodajské službě, přičemž by mohlo dojít k ohrožení činnosti zpravodajských služeb. Současně se doplňuje upřesnění, že Vojenské zpravodajství rozhoduje též o osobách, které mají být zařazeny nebo jsou zařazeny v aktivní záloze.

K bodu 432 (§ 140 odst. 1 písm. b)

V návaznosti na změnu dikce § 107 až 109 dochází ke zpřesnění stávajícího ustanovení. Mimo to pojem „šetření“ lépe vystihuje činnost zpravodajských služeb realizovanou na základě předmětného ustanovení.

K bodům 433, 434, 442 a 449 (§ 140 odst. 2 a odst. 4 písm. i), § 141 odst.9 a § 148 odst. 1 písm. a)

Legislativně technická úprava.

K bodu 435 a 436 (§ 140 odst. 4 písm. k) a l) a odst. 5)

Zpravodajským službám bude dána možnost získávat od fyzických osob další informace nad rámec informací uvedených v dotazníku fyzické osoby, a to např. formou vlastních doplňkových dotazníků, ve kterých budou mít možnost směřovat otázky do oblastí, které jsou z jejich pohledu rizikové, resp. zájmové, a kde hrozí (např. s ohledem na budoucí vykonávanou činnost) možné riziko. Jedná se např. o všechny (nejen osobní) kontakty s cizími státními příslušníky, známé a přátele, a to nejen osoby žijící ve společné domácnosti, dále otázky týkající se sociálních sítí, kryptoměn, zahraničních cest a mimořádných událostí v zahraničí, sledování alternativních médií a webů nebo hraní konkrétních her o peníze.

NBÚ bude využívat předmětné oprávnění zejména ve vztahu k přestupkovým spisům a spisům vedeným ke kázeňským přestupkům a kárným proviněním. V rámci posuzování bezpečnostní spolehlivosti, respektive při posuzování, zda je u účastníka řízení přítomno fakultativní bezpečnostní riziko (negativní okolnost), je NBÚ podle § 14 odst. 6 (§ 84 odst. 5) zákona povinen přihlédnout k rozsahu, charakteru a k chování fyzické osoby v období podle § 14 odst. 4 (§ 84 odst. 4). Tyto okolnosti, které jsou často rozhodné pro posouzení přítomnosti bezpečnostního rizika (negativní okolnosti), však většinou vyplývají pouze ze správního spisu (např. ze svědeckých výpovědí) a v rozhodnutí, které bylo v takovém řízení vydáno, nejsou zmíněny, nebo uvedeny v celém rozsahu. Současně je nutno připomenout, že v souladu s ustálenou judikaturou není možné při posuzování bezpečnostní spolehlivosti (spolehlivosti) vycházet z informací shrnutých v rozhodnutí jiného orgánu veřejné moci, ale je v takovém případě nezbytné, aby předmětná informace byla obsahem bezpečnostního svazku v primární podobě. Bez patřičného oprávnění toto však NBÚ není schopen naplnit. Praxe se setkává i se situacemi, které požadují nahlédnutí i do typově jiných spisů vedených k jiným řízením, než jsou přestupková řízení (např. spisy vedené ke stavebnímu řízení nebo k žádosti o poskytnutí dotace). I v takových případech jsou pak takové spisy jedinečným zdrojem informací, které NBÚ není schopen obstarat jinak. Absence zákonného oprávnění tak brání v přístupnu k informacím obsažených v příslušném spisu vedeném orgánem státu. V případě neposkytnutí takových informací NBÚ postupuje podle § 107 (§ 109) zákona a dožádá informace, které předpokládá, že by mohly být obsahem spisu, což s sebou nese riziko opětovného dožádání v případě nedostatečnosti první odpovědi a v závěru k prodloužení celého řízení. Odpověď dožádaného orgánu také obsahuje reprodukované informace, nikoliv v primární podobě. Obdobné ustanovení se navrhuje zavést též pro zpravodajské služby a Ministerstvo vnitra, čímž se narovná stávající disproporce v oprávnění NBÚ a zpravodajských služeb a Ministerstva vnitra, přičemž postavení je v případě postupu podle § 140 odst. 1 písm. a), respektive § 141 odst. 1 obdobné.

Současně je formulována výjimka pro zpravodajské služby, které mohou nahlížení do spisu bez udání důvodu odmítnout. Nahlížení do spisů může rovněž odmítnout orgán veřejné moci, který dané řízení vede, za předpokladu, že by nahlížení ohrozilo plnění úkolů nebo důležitý zájem sledovaný tímto orgánem veřejné moci. V každém takovém konkrétním případě bude orgán veřejné moci v případě shledání důležitého zájmu vždy povinen provést test proporcionality a poměřit daný důležitý zájem se zájmy NBÚ, MV, zpravodajskými službami. Teprve shledá-li, že důležitý zájem sledovaný tímto orgánem převažuje nad zájmem NBÚ, MV, ZS může přistoupit k odmítnutí nahlížení do spisu. Po odpadnutí takového důvodu orgán veřejné moci NBÚ o této skutečnosti vyrozumí a následně nahlížení do spisu zpřístupní.

V této souvislosti je třeba poukázat na záruky ochrany soukromého zájmu fyzické osoby, účastníka bezpečnostního řízení, který má možnost nahlížet do neutajované části bezpečnostního svazku a zjistit tak, ve kterých věcech bylo za účelem zjištění bezpečnostního rizika nahlíženo do spisu; není vyloučen ani soudní přezkum zásahu do soukromí dané osoby. Bezpečnostní svazek není dále poskytován, právo nahlížet do jeho neutajované části náleží jen účastníku řízení.

K bodu 437 (§ 140 odst. 8 až 10)

Ustanovení umožňuje zpravodajským službám postupovat v taxativně stanovených případech odchylně od obecných postupů upravených v zákoně, pokud to bude z důvodu utajení či ochrany jejich příslušníků, nebo jiných důležitých zájmů zpravodajské služby potřebné.

Doplňuje se ustanovení, které explicitně stanoví, v jakých případech zpravodajské služby mohou bezpečnostní řízení přerušit nebo zastavit.

Navrhuje se pro účely zpravodajských služeb vydání zvláštních postupů na úseku ochrany utajovaných informací. Tyto zvláštní postupy mají za cíl upravit nakládání s informacemi souvisejícími se zpravodajskou činností zpravodajských služeb, kdy nelze v důležitém zájmu služby postupovat podle platných ustanovení zákona. Při nakládání s těmito informacemi se budou příslušníci zpravodajských služeb řídit specifickými pravidly v oblasti administrativní, fyzické bezpečnosti, bezpečnosti informačních nebo komunikačních systémů a kryptografické ochrany, které stanoví vláda. Tato pravidla by měla zajistit nejvyšší možnou míru ochrany zpravodajské informace, a to za použití nezbytných bezpečnostních a organizačních opatření, postupů, bezpečnostních parametrů a principů spolu s příslušnými technickými řešeními. Zvláštní postupy stanoví vláda po stanovisku NBÚ a zpravodajské služby, v případě bezpečnosti informačních nebo komunikačních systémů NÚKIB po stanovisku.

K bodu 438 (§ 141 odst. 1)

Předmětné ustanovení reflektuje potřeby stávající praxe a umožní tak provádět bezpečnostní řízení již u uchazeče o služební poměr u policie, který bude zařazen na služební místo, které vyžaduje rozhodnutí ministra vnitra o jeho vybrání v zájmu plnění závažných úkolů policie. Dále se stanoví, obdobně jako v u zpravodajských služeb, že Ministerstvo vnitra vydává osvědčení fyzické osoby pro cizí moc podle § 57 zákona v případech stanovených § 141.

K bodu 443 (§ 143 odst. 1)

Legislativně technická úprava v souvislosti se zavedením pojmu podnikatele a právnické osoby s přístupem k utajované informaci.

K bodu 444 (§ 143 odst. 2)

Legislativně technická úprava, v zákoně není třeba výslovně uvádět obecně platné pravidlo.

K bodu 446 (144 odst. 1)

Legislativně technická úprava, v zákoně není třeba výslovně uvádět obecně platné pravidlo.

K bodu 447 (§ 144 odst. 4)

Vzhledem ke skutečnosti, že se v daném případě svou povahou nejedná o pořádkový delikt, neboť povinnost podle § 144 odst. 3 je povinností hmotně právní povahy, je tento správní delikt nutné klasifikovat jako přestupek. Jeho úprava tak byla přesunuta do části osmé zákona, kde jsou upraveny jednotlivé skutkové podstaty přestupků.

K bodu 448 (§ 145 odst. 3)

Z důvodu právní jistoty se výslovně stanoví, že na jednání kontrolního orgánu a na práva a povinnosti jeho členů se nevztahují ustanovení kontrolního řádu.

K bodu 450 (§ 148 odst. 1 písm. e)

Funkce bezpečnostního ředitele je významná z pohledu zákona, respektive z pohledu ochrany utajovaných informací, kdy zákon v této souvislosti stanoví omezení, že nelze vykonávat tuto funkci u více orgánu státu nebo podnikatelů souběžně. Návrh zákona s ohledem na význam funkce bezpečnostního ředitele z pohledu ochrany utajovaných informací nově stanoví požadavek, aby bezpečnostní ředitel splňoval podmínky pro přístup k utajované informaci nejvyššího stupně utajení, která u orgánu státu nebo právnické osoby vznikne nebo mu je poskytnuta. S přihlédnutím k této změně a s ohledem na významnost funkce bezpečnostního ředitele se navrhuje rozšířit skutkovou podstatu též pro případ, kdy fyzická osoba vykonává funkci bezpečnostního ředitele v rozporu s § 71 odst. 4 návrhu zákona.

K bodům 451, 458, 488 a 489 (§ 148 odst. 1 písm. i), § 149 odst. 1 písm. j) a § 155a)

Legislativně technická úprava. V § 148 odst. 1 písm. i) dochází k doplnění předmětného ustanovení tak, aby bylo zřejmé, že neoprávněným přístupem k utajované informaci se rozumí rovněž přístup k utajované informaci cizí moci bez platného osvědčení fyzické osoby pro cizí moc. Odstraňují se tak možné výkladové komplikace. Obdobně se upravuje přestupek i v případě neoprávněného přístupu podnikatele.

K bodům 452, 453 a 454 (§ 148 odst. 1 písm. k) a l) a odst. 4)

Rozšíření výčtu přestupků obsaženého v § 148 odst. 1 reflektuje mimo jiné doplnění nového § 42a do zákona, který nově upřesňuje povinnosti pro nakládání s kryptografickým materiálem v případě, že je s materiálem nakládáno jinak, něž je uvedeno v § 38 odst. 1, § 40, § 41 odst. 3 nebo § 42. V takovém případě může s materiálem nakládat pouze osoba, která splňuje požadavky § 42a, tedy musí být k nakládání pověřena odpovědnou osobou nebo jí pověřenou osobou a splňovat podmínky uvedené v § 38 odst. 2 písm. b) a c).

Je proto nezbytné za nesplnění této povinnosti ze strany kterékoliv fyzické osoby nakládající s kryptografickým materiálem stanovit sankce s ohledem na vynutitelnost této povinnosti, obdobně jako u již existujících přestupků podle § 148 odst. 1 písm. f) až h) (týkajících se výkonu kryptografické ochrany, provozní obsluhy kryptografického prostředku nebo přepravy kryptografického materiálu).

Dále se stanoví nová skutková podstata přestupku pro případy, kdy fyzická osoba utajované informace neprojednává v jednací oblasti nebo je projednává v jednací oblasti, která nesplňuje stanovené požadavky. Cílem daného ustanovení je zefektivnit vynucování povinnosti projednávat utajované informace stupně utajení Přísně tajné a Tajné pouze v jednacích oblastech splňujících podmínky schválení do provozu stanovené prováděcím právním předpisem.

K bodům 455, 456 a 479 (§ 149 odst. 1 písm. g) a h) a § 154 odst. 1 písm. e)

Úprava znění v souladu s rozdělením působností podle zákona.

K bodu 457 a 458 (§ 149 odst. 1 písm. i) a j)

Legislativně technická úprava.

K bodu 459 (§ 149 odst. 1 písm. k)

Legislativně technická úprava.

K bodu 460 (§ 149 odst. 1 písm. l)

Podle stávající zákonné právní úpravy není možné uvedené porušení předmětných povinností postihnout z důvodu absence skutkových podstat. Vzhledem ke zkušenosti z praxe v oblasti ochrany utajovaných informací, respektive z oblasti správního trestání, je žádoucí skutkové podstaty zavést, neboť k uvedeným porušením povinností často dochází a nelze je byť s ohledem na jejich závažnost zákonným způsobem postihnout.

K bodům 461, 463 a 482 (§ 149 odst. 3 písm. a), § 150 odst. 1 písm. d) a e) a § 155 odst. 1 písm. f)

Legislativně technická úprava.

K bodu 464 (§ 153 odst. 1)

Legislativně technická úprava v souvislosti se zavedením pojmu podnikatele a právnické osoby s přístupem k utajované informaci.

K bodu 465 (§ 153 odst. 1 písm. b)

Novelizované znění § 36 odst. 2 a 4 přináší novou povinnost provozovatele samostatného elektronického zaslat podle § 36 informaci o provozovaném zařízení NÚKIB. Z hlediska vynutitelnosti tohoto ustanovení je proto nezbytné, aby i výčet přestupků reflektoval novou povinnost a tím umožnil NÚKIB efektivní kontrolu samostatných elektronických zařízení. Na základě uvedeného přestupku bude proto možné sankcionovat právnickou osobu, podnikatele nebo orgán státu neplnící povinnost vůči NÚKIB, a to obdobně jako u porušení povinnosti nevydání bezpečnostní směrnice k samostatnému elektronickému zařízení.

K bodu 466 (§ 153 odst. 1 písm. d)

Doplňuje se skutková podstata ve vztahu k povinnosti povinné osoby zohlednit při výběru bezpečnostního ředitele požadavky na osobu bezpečnostního ředitele. Nově navrhovaná skutková podstata tak zakládá přestupek v případě, pokud právnická osoba nebo podnikatel, kteří mají přístup k utajované informaci, nebo orgán státu obsadí funkci bezpečnostního ředitele osobou, která nebude držitelem osvědčení pro zákonem předpokládaný stupeň utajení. U podnikatele se jako doposud vyžaduje, aby byl bezpečnostní ředitel držitelem osvědčení fyzické osoby nejméně takového stupně utajení, pro který má podnikatel vydané osvědčení. U orgánu státu a u právnické osoby bude nově vyžadováno, aby osoba bezpečnostního ředitele byla držitelem osvědčení fyzické osoby pro stupeň utajení odpovídající nejvyššímu stupni utajení informace, která u nich vznikne, nebo která jim bude poskytnuta.

K bodům 467 a 468 (§ 153 odst. 1 písm. g) a p)

Uvedená změna postihne též případy utajovaných informací, které se nevyskytují ve své zhmotněné podobě, mohou mít tedy pouze podobu ústní, aniž byly zaznamenány do podoby utajovaného dokumentu.

Dále se v rámci dalšího znění ustanovení zohledňuje koncepce katalogu oblastí utajovaných informací nahrazující dosavadní seznam utajovaných informací, který stanoví vláda nařízením.

K bodu 470 (§ 153 odst. 1 písm. s)

V první části navrhované znění upřesňuje, že v souladu s novou úpravou § 34 odst. 2 se provozuje i NÚKIB akreditovaný informační systém cizí moci.

Návrh znění § 34 odst. 4 upřesňuje povinnost provozovatele informačního systému zavedení dalších nutných bezpečnostních funkcí nebo opatření v případě, že NÚKIB dojde k závěru existence nových rizik nebo hrozeb. Z hlediska vynutitelnosti tohoto ustanovení je proto nezbytné, aby i výčet přestupků reflektoval novou povinnost a tím umožnil NÚKIB efektivní působnost v oblasti bezpečnosti informačních systémů. Na základě uvedeného přestupku lze sankcionovat právnickou osobu, podnikatele nebo orgán státu neplnící povinnost zavedení dalších nutných bezpečnostních funkcí nebo opatření do informačního systému, případně neplnící povinnost oznámit NÚKIB jejich zavedení. Vzhledem k riziku, které pro ochranu utajovaných informací mohou přinést nové hrozby, odpovídá výší sankce přestupek dalším přestupkům na úseku bezpečnosti informačních systémů.

K bodu 471 (§ 153 odst. 1 písm. v)

Navrhované znění upřesňuje skutkovou podstatu přestupku ve vztahu k používání kryptografických prostředků v rámci akreditovaných informačních systémů cizí moci. Dále dochází k technické opravě nepřesné formulace.

K bodu 472 (§ 153 odst. 1 písm. y)

Legislativně technická úprava.

K bodu 473 (§ 153 odst. 1 písm. aa) až ff)

Legislativně technická úprava, skutkové podstaty nově přesunuty do odstavce 2.

K bodu 474 (§ 153 odst. 2)

Skutkové podstaty z § 153 odst. 1 písm. aa) až ff) nově přesunuty do § 153 odst. 2 písm. a) až f). Dále byly doplněny nové skutkové podstaty:

k písm. g):

Z pohledu ochrany utajovaných informací je jedním z významných institutů povinnost právnické osoby a podnikatele, kteří mají přístup k utajované informaci, a orgánu státu zpracovávat a vést přehled míst nebo funkcí, na kterých je nezbytné mít přístup k utajovaným informacím. Tento přehled míst a funkcí schvaluje bezpečnostní ředitel. Přestože záleží na uvážení odpovědné osoby, respektive bezpečnostního ředitele, zda usoudí nezbytnost přístupu k utajovaným informacím na daném místě nebo funkci, jedná se o zákonnou limitaci okruhu osob, které mají přístup k utajované informaci. Osoba, která je na příslušném místě nebo funkci zařazena, musí splňovat podmínky pro přístup k utajované informaci příslušného stupně utajení. S ohledem na limitační funkci ve vztahu k ochraně utajovaných informací se doplňuje nová skutková podstata, která neplnění této povinnosti sankcionuje.

k písm. h)

Doplňuje se nová skutková podstata spočívající v nezajištění zaslání kopie poučení podle § 11 odst. 2 NBÚ.

k písm. i):

Doplňuje se nová skutková podstata spočívající v umožnění přístupu k utajované informaci neoprávněné osobě, a to ze strany právnické osoby nebo podnikatele, kteří mají přístup k utajované informaci, nebo orgánu státu. Obdoba této skutkové podstaty je již ve stávajícím znění zákona v § 148 odst. 1 písm. d), ve vztahu k pachateli – fyzické osobě. Za stávajícího znění tak lze postihnout pouze konkrétní osobu, což neumožňuje postihovat a současně též reflektovat případy špatně nastaveného systému ochrany utajovaných informací.

k písm. j)

Nová skutková podstata podobně jako navrhované znění § 148 odst. 1 písm. k) reflektuje zpřesnění povinností pro nakládání s kryptografickým materiálem jiným způsobem, než je uvedeno v § 38 odst. 1, § 40, § 41 odst. 3 nebo § 42 a pro právnické osoby, podnikatele a orgány státu představuje obdobu již existujících přestupků na úseku kryptografické ochrany [§ 153 odst. 1 písm. w), x) a y)].

k písm. k)

Doplňuje se nová skutková podstata s cílem zefektivnit vynucování povinnosti projednávat utajované informace stupně utajení Přísně tajné a Tajné pouze v jednacích oblastech splňujících podmínky schválení do provozu stanovené prováděcím právním předpisem.

K bodům 475, 477, 484 a 492(§ 153 odst. 3 písm. a) a c), § 155 odst. 2 písm. a) a § 158)

Legislativně technická úprava.

K bodu 478 (§ 153a)

Rozšiřuje se skutková podstata přestupku spočívající v neoznámení skutečnosti podle § 69 odst. 1 písm. r) zákona původně uvedená v § 153 odst. 1 písm. ee).

K bodu 480 (§ 154 odst. 2)

Legislativně technická úprava, sjednocení výše sankce s § 153 odst. 3 písm. a).

K bodu 483 (§ 155 odst. 1 písm. h)

Přeměna obchodní korporace nebo družstva se promítá do ekonomické situace podnikatele, proto může mít přímý dopad na splňování podmínek pro vydání osvědčení podnikatele a tím i na platnost vydaného osvědčení podnikatele. Z tohoto důvodu se zavádí nová skutková podstata, která má za cíl neplnění předmětné povinnosti sankcionovat.

K bodu 485 (§ 155 odst. 3)

V předkládaném návrhu vztahujícím se k sankcionování opakovaného neplnění povinnosti podle § 68 písm. c), d) nebo f) návrhu zákona se nejedná o sankci za opakované neoznámení jedné konkrétní změny, ale o sankci za opakované neplnění povinnosti ze strany podnikatele oznamovat změny podle citovaných ustanovení. Uvedené zpřísnění sankce ve vazbě na opakovanost uvedeného jednání má za cíl přimět podnikatele k plnění předmětné povinnosti, které je pro činnost NBÚ významné. Vzhledem k tomu, že předmětem ochrany je na prvním místě ochrana utajovaných informací, je opakované páchání přestupků krajně nežádoucí. Vzhledem k tomu, že se pachatelé dopouštějí těchto přestupků opakovaně a základní sazba pokuty proto nepostačuje, je zapotřebí umožnit NBÚ uložit vyšší sankci.

K bodu 486 (§ 155a)

Legislativně technická úprava v souvislosti se zavedením pojmu podnikatele a právnické osoby s přístupem k utajované informaci.

K bodu 487 (§ 155a odst. 1 písm. a)

Ustanovení je doplněno v reakci na nové znění § 80 odst. 2, podle kterého je k výkonu citlivé činnosti oprávněna rovněž fyzická osoba, které bylo uznáno bezpečnostní oprávnění vydané úřadem cizí moci.

K bodu 490 (§ 155b)

S ohledem na změnu ustanovení § 144 odst. 4, který upravoval delikt, kterou svou povahou nebyl deliktem pořádkovým, ale přestupkem (neboť upravoval trestání za porušení hmotněprávní povinnosti) je nově formulována skutková podstata přestupku spočívající v činnosti kontrolované osoby, která nevyhoví pokynům kontrolního pracovníka při provádění nedokladných opatření podle § 144 odst. 1.

K bodu 491 (§ 156)

Legislativně technická úprava.

K čl. II (Přechodná ustanovení)

Splnění podmínky bezúhonnosti se odvíjí od nabytí právní moci rozhodnutí o odklonech v trestním řízení.

Navrhuje se upravit platnost oznámení a požadavky na nové poučení, pokud jde o oznámení osob uvedených v § 58a odst. 1 návrhu zákona.

Veřejné listiny vydané do nabytí účinnosti návrhu zákona zůstávají v platnosti po dobu v nich uvedenou, přičemž nově zaváděné prodloužení doby platnosti některých veřejných listin se vztahuje až na ty, které budou vydány po nabytí účinnosti návrhu zákona.

Nově navržená lhůta 11 let, která musí uplynout, aby byl vyřazen bezpečnostní svazek, se uplatní i pro bezpečnostní svazky založené přede dnem nabytí účinnosti návrhu zákona.

Podnikatel, který je držitelem osvědčení podnikatele vydaného před nabytím účinnosti návrhu zákona a jeho odpovědnou osobou je osoba, která není jeho statutárním orgánem, má 12 měsíců od nabytí účinnosti návrhu zákona, aby zajistil, že odpovědná osoba bude členem statutárního orgánu tohoto podnikatele. Pokud do 12 měsíců uvedený požadavek nezhojí, přestane příslušný podnikatel splňovat podmínku pro vydání osvědčení podnikatele podle § 16 odst. 1 písm. d) zákona.

Ve vztahu k podnikateli, který bude ke dni nabytí účinnosti návrhu zákona držitelem osvědčení podnikatele, bude rozhodné období běžet dnem nabytí účinnosti zákona. V praxi to bude znamenat, že první hodnocenou účetní závěrkou (daňovým přiznáním) bude účetní závěrka za účetní (hospodářský) rok 2024. Tento přístup zaručí, že podnikatelé budou mít možnost se seznámit se zněním zákona a reagovat na vývoj jejich hospodářské činnosti jakožto i předpokládat případné dopady negativního vývoje hospodaření.

Podle § 26 odst. 2 bude nově prověření, zda v jednací oblasti nedochází k nedovolenému použití technických prostředků určených k získávání informací, vykonávat NÚKIB. V souvislosti s touto změnou je formulováno přechodné ustanovení, podle kterého kontroly provedené podle dosavadního znění zákona budou považovány jako kontroly provedené podle předkládané novely a nebude tedy nutné je provést po nabytí účinnosti novely znovu. Dále se stanoví, že NÚKIB předá do tří měsíců ode dne nabytí účinnosti předkládané novely NBÚ seznam orgánů a osob, u kterých provedl kontrolu. Pokud byla žádost o provedení kontroly podána přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, avšak dosud nebyla provedena, po nabytí účinnosti tohoto zákona tuto kontrolu provede již NÚKIB.

K čl. III (účinnost)

Navrhuje se účinnost k 1. lednu 2024, s výjimkou novelizačního bodu č. 198. S ohledem na zákonné lhůty pro průběh bezpečnostního řízení se pro navrhovanou úpravu ve vztahu na požadavek prověření bezpečnostních ředitelů stanoví odložená účinnost, a to na 1. červenec 2025.

V Praze dne 23. srpna 2023

Předseda vlády:

prof. PhDr. Petr Fiala, PhD., LL. M. v. r.

Ředitel Národního bezpečnostního úřadu:

Jiří Lang v. r.