zákon č. 273/2025 Sb.

1. Zhodnocení platného právního stavu a vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku

Usnesením vlády ze dne 21. srpna 2024 č. 547 byla vládou schválena analýza „Vyhodnocení možných variant odškodnění osob, které byly v rámci akce Asanace a akcí obdobného charakteru přinuceny k emigraci“ a zároveň uloženo ministrovi vnitra připravit návrh zákona, který bude vycházet z tezí uvedených v analýze.

Dne 21. prosince 1977 byl vydán rozkaz ministra vnitra Jaromíra Obziny (rozkaz č. 32/1977 Základní zaměření služební činnosti Sboru národní bezpečnosti a vojsk ministerstva na rok 1978), kde jako jeden z cílů na úseku boje proti vnitřnímu nepříteli bylo uvedeno „docílit úplného rozložení a izolace hlavních organizátorů akce Charta 77 od ostatních signatářů a u vytipovaných organizátorů této akce dosáhnout vystěhování z ČSSR“. Celostátní akce Státní bezpečnosti (dále jen „StB“), která na základě tohoto rozkazu následně v roce 1978 započala, dostala název „Asanace“. Jejím cílem bylo donutit oponenty režimu k vystěhování z Československé socialistické republiky. Celostátně tuto akci zajišťovala X. správa Federálního ministerstva vnitra (dále jen „FMV“), která se na boj s vnitřním nepřítelem zaměřovala. Byly aktivně monitorovány a vytipovávány osoby, na které se akce Asanace zaměřila a které měly být podrobeny otevřené perzekuci a jiným formám nátlaku, a to vše za účelem dosažení jejich trvalého vystěhování z ČSSR.

Během roku 1978 se z ČSSR podařilo takto vystěhovat 15 osob, během roku 1979 to potom bylo dalších 10 oponentů komunistického režimu – signatářů Charty 77. Akce se následně postupně zaměřila i do oblasti alternativní kulturní sféry, undergroundu a volné mládeže. Vysocí představitelé režimu, Ministerstva vnitra a StB efekt akce hodnotili kladně, protože měli za to, že tímto způsobem oslabí vliv opozice ve společnosti, a navíc podnítí její vnitřní spory. V roce 1980 se pod nátlakem vystěhoval například písničkář a duchovní Svatopluk Karásek. V roce 1981 se pak z ČSSR vystěhovalo dalších 23 osob. Ani odchod z republiky přitom nezaručil definitivní ukončení zájmu StB o dotyčnou osobu. Vystěhovaným měla být jejich existence v zahraničí ještě ztížena, a to prostřednictvím diskreditační kampaně rozpoutané ve spolupráci s československou rozvědkou. Často byl celý dopad akce navíc umocněn tím, že vystěhovaným byl nejen znemožněn návrat do ČSSR, ale rovněž byli zbaveni i československého státního občanství pro údajnou nepřátelskou činnost. I když byla akce Asanace nejintenzivněji prováděna v letech 1978-1984, nebyla až do pádu komunistického režimu v listopadu 1989 nikdy uzavřena a nadále byla využívána v individuálních případech (tzv. „preventivní opatření typu Asanace“). S cílem narušit a rozložit činnost opozice byly přitom ze strany StB [X. správou FMV, od roku 1988 II. správou Sboru národní bezpečnosti (dále jen „SNB“)] prováděny i další akce, jmenovitě se jednalo například o akci Ambice nebo akci Klín, které, ačkoli již byly pojaty více obecně a šířeji, nezřídka sledovaly totožný cíl jako akce Asanace, tj. nátlak vyvíjený ze strany státních orgánů s cílem donutit odpůrce režimu k odchodu z ČSSR.

Není přitom rozhodné, zda tyto osoby nakonec opravdu emigrovaly, ale stěžejním je, že na tyto osoby byl činěn nátlak k vystěhování. Byli například opakovaně předvolávány na policejní úřadovny k podání vysvětlení, zadržovány na 48 hodin v celách předběžného zadržení, byly jim odebírány řidičské průkazy a technické průkazy vozidel, byly opakovaně propuštěny ze zaměstnání, chodily jim anonymní dopisy plné invektiv a výhrůžek, čelily i jiným výhružkám a různým formám šikany. Nechyběla ani fyzická napadání ze strany příslušníků StB.

Po roce 1989 bylo v souvislosti s akcí Asanace Úřadem dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu stíháno celkem 31 osob, včetně tehdejšího ministra vnitra ČSSR, jeho náměstka, náčelníka krajské správy SNB a náčelníků a příslušníků X. správy FMV, krajských správ a příslušných odborů. Výsledkem těchto stíhání bylo 14 pravomocně odsouzených, v 5 případech bylo trestní stíhání zastaveno, protože se neprokázalo, že skutek spáchali, ve 4 případech bylo trestní stíhání zastaveno, protože dotyční v průběhu vyšetřování a stíhání zemřeli, 2 případy byly zastaveny z důvodu promlčení a 5 případů bylo vyloučeno k samostatnému projednání. Další případy pak byly postupně předkládány soudům v následujících letech (např. v srpnu 2024 byli odsouzeni 2 příslušníci StB, které Obvodní soud pro Prahu 1 odsoudil k dvouletým podmíněným trestů).

Nicméně i přesto, že bylo doposud přijato mnoho zákonů, jejichž cílem bylo odškodnit oběti komunistického režimu nebo náležitě ocenit účastníky odboje a odporu proti komunismu, ve vztahu k obětem akce Asanace a akcí obdobného charakteru dosud neexistuje žádná relevantní právní úprava, která by jim zajišťovala spravedlivé odškodnění ze státního rozpočtu za výše popsané křivdy podobně jako například obětem okupace, která započala v srpnu 1968, (zákon č. 203/2005 Sb., o odškodnění některých obětí okupace Československa vojsky Svazu sovětských socialistických republik, Německé demokratické republiky, Polské lidové republiky, Maďarské lidové republiky a Bulharské lidové republiky) nebo obětem potlačení demonstrací k prvnímu výročí sovětské okupace v srpnu roku 1969 (zákon č. 482/2020 Sb., o odškodnění některých obětí potlačení demonstrací k prvnímu výročí okupace Československa vojsky Svazu sovětských socialistických republik, Německé demokratické republiky, Polské lidové republiky, Maďarské lidové republiky a Bulharské lidové republiky).

2. Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy

Cílem navrhované právní úpravy je poskytnout odškodnění osobám, které byly v rámci akce Asanace a dalších akcí s obdobným účelem nuceny StB k opuštění republiky, a kompenzovat jim tak aspoň do určité míry způsobenou újmu. Rozhodující přitom není, zda tyto osoby nakonec opravdu emigrovaly, ale že na tyto osoby byl činěn systematický a stupňující administrativní, fyzický nebo psychický nátlak.

Za tímto účelem byla zvolena forma jednorázového odškodnění, a to s paušálně stanovenou výší, obdobně jako v případě odškodnění obětí okupace, která započala v srpnu 1968, (zákon č. 203/2005 Sb.), nebo obětí potlačení demonstrací k prvnímu výročí sovětské okupace v srpnu roku 1969 (zákon č. 482/2020 Sb.).

Poškozené osoby, které byly v rámci akce Asanace nebo jiné akce s obdobným účelem donuceny k vystěhování z ČSSR nebo byly předmětem neúspěšného nátlaku k takovému vystěhování, se budou moci písemně obrátit na Ministerstvo vnitra s žádostí o přiznání jednorázového odškodnění. Nárok přitom bude možné uplatnit do 31. prosince 2026, jinak zaniká.

S ohledem na skutečnost, že se jedná o rozhodování o právech fyzických osob v oblasti veřejné správy, aplikuje se úprava správního řízení podle zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, vůči kterému bude navrhovaný zákon zákonem speciálním, tj. ustanovení správního řádu se použijí, pokud tento zákon nestanoví postup jiný. Příslušným správním orgánem bude Ministerstvo vnitra, které vedeno zásadou materiální pravdy posoudí spisový materiál získaný v rámci správního řízení (žádost oprávněné osoby, odborné stanovisko Ústavu pro studium totalitních režimů, případně další relevantní podklady). V případě, že Ministerstvo vnitra žádosti o odškodnění vyhoví, z důvodu urychlení řízení se namísto písemného rozhodnutí učiní záznam do spisu, nesplní-li žadatel podmínky pro poskytnutí odškodnění, ministerstvo vydá rozhodnutí o zamítnutí žádosti. Jedná se o obdobný postup, jaký byl zvolen například v případě odškodnění za výbuchy v areálu muničních skladů Vlachovice- Vrbětice. Rozhodnutí Ministerstva vnitra o neposkytnutí odškodnění může být přezkoumáno soudem.

3. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky

Navrhovaná právní úprava je v souladu s ústavním pořádkem České republiky. Sleduje nápravu křivd z doby, kdy lidská práva a základní svobody, které jsou v současné době garantovány Ústavou ČR a Listinou základních práv a svobod, byly potlačovány.

4. Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie nebo obecnými právními zásadami práva Evropské unie

Navrhovaná právní úprava není v kolizi s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie ani obecnými právními zásadami práva Evropské unie.

5. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána

Navrhovaná právní úprava je v souladu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána podle čl. 10 Ústavy České republiky.

6. Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty a na podnikatelské prostředí České republiky

Zákon má přímý dopad na státní rozpočet České republiky, neboť odškodnění bude hrazeno ze státního rozpočtu. Na jiné veřejné rozpočty dopad nemá.

Předpokládá se, že počet podaných žádostí se bude pohybovat od 100 do 400, což při navrhované částce 100 000 Kč představuje náklady ve výši mezi 10 až 40 miliony Kč. Nejpravděpodobněji se jeví, že počet žádostí se bude pohybovat mezi 200 až 300, což by znamenalo pro státní rozpočet náklady ve výši 20 až 30 milionů Kč.

Návrh nemá žádné dopady na podnikatelské prostředí.

7. Zhodnocení sociálních dopadů, včetně dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny, dopadů na ochranu práv dětí a dopadů na životní prostředí

Sociální dopady návrhu budou pozitivní, protože oprávněné osoby, které budou navíc z velké části pokročilého věku, obdrží od státu finanční prostředky, které mohou zlepšit jejich sociální situaci.

Nepředpokládají se dopady na osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny, ani dopady na ochranu práv dětí.

Nepředpokládá se dopad na životní prostředí, návrh se této oblasti nedotýká.

8. Zhodnocení současného stavu a dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen

Navrhované řešení nemá jakékoliv dopady ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen. Tato právní úprava se vztahuje shodně na muže a ženy, je genderově neutrální.

9. Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů

Pro účely posouzení nároku na odškodnění budou shromažďovány jen zcela nezbytné osobní údaje, a to subjekty k tomu výslovně oprávněnými. Oprávněné úřední osoby jsou povinny zachovávat mlčenlivost (viz ustanovení § 15 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád).

10. Zhodnocení korupčních rizik

Navrhovaná právní úprava neobsahuje žádná korupční rizika. O nárocích bude rozhodováno ve správním řízení, které se řídí základními zásadami činnosti správních orgánů.

11. Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu

Navrhovaná právní úprava nemá žádné dopady na bezpečnost nebo obranu státu.

12. Zhodnocení dopadů na rodiny

Navrhovaná právní úprava nemá žádné dopady na rodiny.

13. Zhodnocení územních dopadů, včetně dopadů na územní samosprávné celky

Navrhovaná právní úprava nemá žádné územní dopady.

14. Zhodnocení souladu navrhovaného řešení se zásadami tvorby digitálně přívětivé legislativy

Navrhovaná právní úprava je v souladu se zásadami tvorby digitálně přívětivé legislativy.

15. Hodnocení dopadů regulace podle Obecných zásad

Ministr pro legislativu a předseda Legislativní rady vlády dopisem č. j. 51941-2024- UVCR ze dne 4. září 2024 udělil v souladu s čl. 76 odst. 2 Legislativních pravidel vlády a bodem 5.7 Obecných zásad pro hodnocení dopadů regulace výjimku z povinnosti provést hodnocení dopadů regulace (RIA).

16. Odůvodnění návrhu, aby Poslanecká sněmovna vyslovila s návrhem zákona souhlas již v prvém čtení

S ohledem na charakter návrhu zákona, kdy je celospolečenský zájem na tom, aby oběti uvedených akcí StB mohly vzhledem k době, která uplynula od pádu komunismu, podat žádost o odškodnění co nejdříve, se navrhuje, aby Poslanecká sněmovna vyslovila souhlas s návrhem zákona již v prvém čtení.