zákon č. 274/2021 Sb.

K části první – změna zákona o pobytu cizinců na území České republiky

Pro lepší přehled čtenářů je zvláštní část důvodové zprávy členěna tematicky. Je tomu tak proto, že většina novelizačních bodů představuje terminologické změny navazující na změnu názvu jednotlivých dokladů vydávaných občanům Evropské unie a jejich rodinným příslušníkům.

A) PROBLEMATIKA BREXITU K čl. I bodům 1, 4, 56 a 78 (část) - § 1 odst. 4, 15b, 87t a § 117b odst. 9 a 10 Navrhovaná změna dotčených ustanovení zákona o pobytu cizinců zabezpečuje úpravu vstupu a pobytu občanů Spojeného království a jejich rodinných příslušníků, na které se vztahuje část druhá výstupové dohody. V zásadě se jedná o občany Spojeného království, kteří využívali své právo pobytu v České republice před koncem přechodného období (dle čl. 126 výstupové dohody přechodné období končí dnem 31. prosince 2020 a toto období nebude prodlužováno na základě oficiálního vyjádření vlády Spojeného království z června 2020), dále v České republice pobývají i po skončení přechodného období, a jejich rodinné příslušníky vymezené § 15b zákona o pobytu cizinců. Do rozsahu působnosti § 1 odst. 4 spadají rovněž občané Spojeného království, kteří využívali v České republice své právo jako přeshraniční pracovníci před koncem přechodného období uvedení v článcích 9 písm. b) a 10 odst. 1 písm. d) výstupové dohody. Předkladatel zdůrazňuje, že v § 1 odst. 4, § 15b odst. 3 písm. a) bodu 1 a písm. b) bodu 2 zvolil jako podmínku pro občany Spojeného království a jejich rodinné příslušníky, aby k 31. prosinci 2020 oprávněně pobývali v České republice. Jelikož tyto osoby budou oprávněně pobývat na území i k 1. lednu 2021, naplní tak podmínku pokračování pobytu a budou spadat pod osobní působnost výstupové dohody podle jejího článku 10 odst. 1 písm. b), d) a e), neboť budou osobami, které: „využívali své právo (…) v souladu s právem Unie před koncem přechodného období a dále v tomto členském státě pobývají i po skončení přechodného období“. Podmínky výstupové dohody (např. v článku 11) stejně jako zákon o pobytu cizinců nevyžadují jako nutnou podmínku osobní přítomnost v České republice ke konci přechodného období. K získání statusu beneficienta výstupové dohody bude postačovat, že občan Spojeného království je k 31. prosinci 2020 držitelem potvrzení o přechodném pobytu nebo povolení k trvalému pobytu či že jeho rodinný příslušník je držitelem pobytové karty rodinného příslušníka občana EU, pokud zároveň naplní podmínky stanovené v § 15b odst. 3. Vzhledem k tomu, že Česká republika nemá systém povinné registrace pro občany EU, nebudou z osobní působnosti výstupové dohody vyňati ani občané Spojeného království, kteří k 31. prosinci 2020 nebudou držiteli pobytového oprávnění, ale budou pobývat na území České republiky v souladu s právem EUa budou moci zpětně prokázat tento pobyt ve správním řízení při žádosti o pobytový doklad po 1. lednu 2021. Základním principem pro výklad druhé části výstupové dohody je podle Evropské komise, která tuto dohodu se Spojeným královstvím vyjednala, zachování dosavadních pobytových práv v hostitelském členském státě pro občany Spojeného království, kteří využívali svého práva volného pohybu před koncem přechodného období. Co se týče občanů Spojeného království, kteří využívali své právo být zaměstnáni jako

přeshraniční pracovníci před koncem přechodného období, nemůže jim být přiznáno právo

pobytu, pokud nemají na území zajištěné ubytování (novelizovaný § 87a odst. 2 písm. d) zákona

Podle judikatury Soudního dvora Evropské unie pobytový doklad pouze osvědčuje existenci práva pobytu a není podmínkou výkonu tohoto práva: Rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 21. července 2012 ve věci C-325/09 Secretary of State for Work and Pensions proti Maria Dias. Prezentace Evropské komise k implementaci výstupové dohody. Presentation - Implementation of the Withdrawal Agreement Citizens‘ Rights, strana 4 [online]. Dostupné z: https://www.mvcr.cz/clanek/brexit.aspx o pobytu cizinců; údaj o adrese místa pobytu na území je povinný údaj dle § 87x odst. 2 písm.

a) vedený v informačním systému dle § 158 odst. 1 písm. a) bodu 2). Jejich práva dle článků 24 až 26 výstupové dohody osvědčuje na žádost vydáním dokladu místně příslušná krajská pobočka Úřadu práce nebo pobočka Úřadu práce pro hl. m. Praha podle místa výkonu práce ke konci přechodného období. V případě zajištění ubytování na území přeshraničním pracovníkům náleží pobytová práva dle článku 13 výstupové dohody na stejném principu jako jiným občanům Spojeného království, kteří vykonávali své zaměstnání v České republice v přechodném období. Výstupová dohoda zavázala členské státy EU a Spojené království, aby ve věci vydávání

povolení k pobytu učinily rozhodnutí mezi dvěma systémy. Buď budou vyžadovat od britských

(či naopak unijních) občanů pobývajících na jejich území v přechodném období, aby si požádali

o „nový status pobytu“ dle článku 18 odst. 1 výstupové dohody v rámci tzv. „konstitutivního systému“, nebo těmto občanům budou dle článku 18 odst. 4 zachovány dosavadní práva

a mohou získat povolení k pobytu na základě podmínek ve směrnici 2004/38/ES v rámci

tzv. „deklaratorního systému“. Pro „konstitutivní systém“ se rozhodlo Spojené království

(settled a pre-settled status) a 11 členských států EU,„deklaratorní systém“ zavedla většina (16) členských států EU.Česká republika se rozhodla aplikovat článek 18 odst. 4 výstupové dohody a nezavádět povinný registrační systém spojený s novým statusem pobytu ani pro občany Spojeného království a jejich rodinné příslušníky, na které se vztahuje druhá část výstupové dohody. Proto na tyto skupiny cizinců bude díky legislativnímu řešení v § 1 odst. 4 aplikován stejný režim, jako je uplatňován vůči občanům Evropské unie a jejich rodinným

příslušníkům, s výjimkou rozdílných dokladů, které jim budou vydávány k přechodnému

pobytu delšímu než 90 dnů a k trvalému pobytu. Podle implementačního rozhodnutí Evropské komise z 21. února 2020 [C(2020) 1114 final] by měly být výše uvedeným občanům Spojeného království vydávány průkazy o povolení k pobytu podle jednotného vzoru stanoveného nařízením Rady ES č. 1030/2002 ve znění nařízení č. 2017/1954 a měly by obsahovat záznam ve formátu „článek 50 Smlouvy o Evropské unii“. Jednotným vzorem povolení k pobytu je zajištěno, že všechna povolení k pobytu vydávaná členskými státy EU budou mít stejné bezpečnostní prvky založené na dosavadním vysokém evropském standardu ochrany proti padělání dokladů. Příslušný údaj na dokladu bude indikovat, zda je tento doklad vydán na základě „konstitutivního systému“ v souladu s článkem 18 odst. 1 nebo „deklaratorního systému“ v souladu s článkem 18 odst. 4 výstupové dohody. Práva k pobytu udělená na základě druhé části výstupové dohody zachovávají v „deklaratorním systému“ práva k pobytu na základě dosavadních podmínek harmonizovaných směrnicí 2004/38/ES, v „konstitutivním systému“ musí úprava členských států naplnit pouze standard uvedený v článku 18 odst. 1 výstupové dohody. Je tak zřejmé, že pro britské občany a jejich rodinné příslušníky bude po 1. lednu 2021 existovat v členských státech 27 rozdílných právních úprav, na základě kterých si mohli uchovat svá pobytová práva či získat nový pobytový status. Zároveň Evropská komise zdůraznila, že do budoucna nebude existovat volný pohyb britských občanů a jejich

7 8

rodinných příslušníkůa výstupová dohoda díky svým ustanovením o územní působnosti garantuje pro své beneficienty pobytová práva pouze ve státě či ve státech (v případě přeshraničních pracovníků), ve kterých již beneficienti výstupové dohody svá pobytová práva

BE, DK, FR, LV, LU, HU, MT, NL, AT, RO, SI. BG, CZ, DE, EE, IE, EL, ES, HR, IT, CY, LT, PL, PT, SK, FI, SE. Prezentace Evropské komise k implementaci výstupové dohody. Presentation - Implementation of the Withdrawal Agreement Citizens‘ Rights, strana 5 [online]. Dostupné z: https://www.mvcr.cz/clanek/brexit.aspx Viz článek 9 písm. c) bod ii) výstupové dohody: „hostitelským státem [se rozumí] pokud jde o příslušníky

Spojeného království a jejich rodinné příslušníky, členský stát, v němž využívali své právo na pobyt v souladu s právem Unie před koncem přechodného období a dále v něm pobývají i po jeho skončení“ a článek 13 výstupové dohody: „(…) státní příslušníci Spojeného království mají právo pobytu v hostitelském státě (…)“.

získali. Povolení k pobytu podle části druhé výstupové dohody budou tedy v podstatě národními pobytovými doklady, ke kterým se bude vztahovat právo pobytu v jednom konkrétním členském státě. Status občana Spojeného království a jeho rodinných příslušníků, na které se vztahuje druhá část výstupové dohody, zůstane dle článku 39 výstupové dohody těmto osobám po celý život, dokud nepřestanou splňovat podmínky výstupové dohody a příslušných ustanovení zákona o pobytu cizinců (např. pokud by se občan Spojeného království, který si uchoval svá pobytová práva jako primární beneficient, vzdal občanství Spojeného království, ztratil by rovněž na tomto základě status beneficienta druhé části výstupové dohody). Adaptace článků 9 a 10 výstupové dohody se promítá do ustanovení § 15b zákona o pobytu cizinců, kterým se zavádí

pojem rodinného příslušníka občana Spojeného království. V souladu s definicí rodinných

příslušníků v druhé části výstupové dohody rovněž dochází k rozdělení kategorie rodinných příslušníků podle rozsahu jejich práv a povinností. Rodinní příslušníci v užším smyslu podle § 15b odst. 1 budou v obdobném postavení jako rodinní příslušníci občanů EU podle § 15a odst. 1, a právní postavení ostatních rodinných příslušníků a partnerů podle § 15b odst. 2 bude připodobněno statusu osob uvedených v § 15 odst. 3. Navrhovaná právní úprava odpovídá v § 15b odst. 1 písm. a), c) a d) osobnímu rozsahu článku 2 bodu 2 směrnice 2004/38/ESa tím adaptuje článek 10 odst. 1 písm. e) výstupové dohody. Rodič občana Spojeného království, který o něj skutečně pečuje (ustanovení § 15b odst. 1 písm. b)), je rovněž rodinným příslušníkem občana Spojeného království, neboť výstupová dohoda se ve svém článku 9 písm. a) bodu ii) zahrnuje pod definici „rodinného příslušníka“ i osoby, které získaly pobytová práva v členských státech na základě dosavadní judikatury Soudního dvora EU z případu Chen.Obdobně ustanovení § 15b odst. 1 písm. e) je adaptací článku 9 písm. a) bodu ii) ve spojení s článkem 10 odst. 1 písm. e) výstupové dohody, která do definice „rodinných příslušníků“ zahrnuje i „osoby jiné než ty, které jsou vymezeny v článku 3 odst. 2 směrnice 2004/38/ES, jejichž přítomnost je potřebná pro (…) státní příslušníky Spojeného království k tomu, aby tito (…) státní příslušníci Spojeného království nebyli zbaveni práva pobytu“. Ustanovení § 15b odst. 1 písm. e) je zbytkovou klauzulí, do které spadají příbuzní náležející do jádra „rodiny“ občana Spojeného království. Předkladatel si uvědomuje praktickou obtížnost aplikace daného ustanovení, neboť podle Evropské komise pod dané ustanovení spadají například nezletilí sourozenci státního příslušníka Spojeného království,nicméně při definici osobní působnosti výstupové dohody je pojem „rodinný příslušník“ použit pouze v článku 10 odst. 1 písm. e) bodech i) až iii) a písm. f), přičemž písm. e) body ii) a iii) a písm. f) daného ustanovení přímo odkazují na směrnici 2004/38/ES, v které sourozenci občanů s primárním právem pobytu nejsou zahrnuti, a proto tato ustanovení nepřicházejí v úvahu. Osoby, na které dopadá toto ustanovení, tedy již musely pobývat v hostitelském členském státě v souladu s právem Unie před koncem přechodného období, nicméně ani dosavadní právo Unie nedávalo sourozencům občanů EU žádný pobytový titul. Interpretace daného ustanovení tedy náleží do budoucna Soudnímu dvoru EU a předkladatel toto ustanovení adaptuje pouze za účelem pokrytí všech nezamýšlených situací, kdy by mohlo dojít z důvodu chybějící explicitní právní

Směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, o změně nařízení (EHS) č. 1612/68 a o zrušení směrnic 64/221/EHS, 68/360/EHS, 72/194/EHS, 73/148/EHS, 75/34/EHS, 75/35/EHS, 90/364/EHS, 90/365/EHS a 93/96/EHS, Úřední věstník L 158, 30. 4. 2004, s. 77 – 123. Rozsudek Evropského soudního dvora ze dne ze dne 19. října 2004 ve věci C-200/02 - Kunqian Catherine Zhu a Man Lavette Chen proti Secretary of State for the Home Department; Dokument C(2020) 2939 - Sdělení Komise – Pokyny týkající se Dohody o vystoupení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska z Evropské unie a Evropského společenství pro atomovou energii, 12. května 2020, bod 1.1.1.2. (dále jen „Pokyny“). Bod 1.1.1.2 Pokynů.

úpravy k narušení práva na respektování rodinného života občanů Spojeného království. Dle článku 38 výstupové dohody nejsou výstupovou dohodou dotčeny právní a správní předpisy použitelné v České republice, které jsou pro dotčené osoby příznivější než ustanovení výstupové dohody. V reakci na nutné změny zákona související s adaptaci nařízení 2019/1157 bude v ustanovení § 117b odstavci 9 písm. b) a písm. c) podoba záznamu v rubrice druh povolení v průkazu o povolení k pobytu pro osoby uvedené v § 1 odst. 4 písm. a) a písm. b) zákona o pobytu cizinců rozlišovat, zda je tento průkaz vydán k přechodnému či trvalému pobytu. V ustanovení § 117b pak odstavec 10 v souladu s implementačním rozhodnutím Evropské komise z 21. února 2020 [C(2020) 1114 final] stanoví záznamy, jež mají být učiněny v průkazu o povolení k pobytu vydanému k přechodnému nebo trvalému pobytu občanu Spojeného království uvedenému v § 1 odst. 4 písm. a) zákona o pobytu cizinců. Obdobně jsou v tomto ustanovení upraveny záznamy rodinných příslušníků občanů Spojeného království podle § 15b zákona o pobytu cizinců pro rychlejší a přesnější identifikaci těchto osob při předložení průkazu o povolení k pobytu.

B) ZPŘESNĚNÍ VYMEZENÍ POJMU „RODINNÝ PŘÍSLUŠNÍK OBČANA EU“

K čl. I bodům 2 a 3 - § 15a Nově se navrhuje označení ustanovení § 15a nadpisem „Rodinný příslušník občana Evropské unie“. Toto označení s sebou nenese žádné nové právní účinky, ale slouží k lepší přehlednosti textu zákona a slouží i pro lepší orientaci adresátů či čtenářů této právní normy. Ustanovení stávajícího § 15a zákona o pobytu cizinců je odrazem vnitrostátní transpozice směrnice 2004/38. Zde je nutno uvést, že samotná směrnice se vztahuje pouze na migrující občany Evropské unie a jako taková nezakládá žádná práva jejich rodinným příslušníkům (občanům třetích států), pokud občané Evropské unie pobývají ve svém domovském členském státě. Soudní dvůr již vícekrát akcentoval, že účelem zavedení evropského občanství nebylo „rozšířit rozsah ratione materiae Smluv na vnitrostátní situace, které nemají žádnou spojitost

[1]

s právem Společenství“. Na čistě vnitrostátní situace se v případě rodinného příslušníka občana Unie, který je státním příslušníkem třetí země a který má zájem následovat občana Unie do jeho domovského státu (aniž by tento občan předtím vykonal právo volného pohybu), aplikuje vnitrostátní imigrační legislativa tohoto státu. Transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států (dále jen „směrnice 2004/38“), která byla provedena zákonem č. 161/2006 Sb., byla rozšířena definice rodinného příslušníka (§ 15a) i o tzv. „oprávněné osoby“ uvedené v článku 3 bodu 2 směrnice 2004/38 a o rodinné příslušníky státních občanů České republiky. Nařízení EU 2019/1157 v čl. 6 a 7 stanoví požadavky na doklady vydávané občanům Evropské unie a jejich rodinným příslušníkům. Nařízení EU 2019/1157 však mluví toliko o rodinných příslušnících občanů Evropské unie a již nepokrývá tzv. oprávněné osoby. To jednoznačně vyplývá z čl. 2 (působnost), kde se mluví o rodinných příslušnících ve smyslu směrnice 2004/38. Rovněž článek 7 výše jmenovaného nařízení mluví explicitně o pobytových kartách vydávaných rodinným příslušníkům občanů Evropské unie. Vzhledem k tomu, že samotná směrnice 2004/38 jasně odlišuje rodinné příslušníky občanů EU, které definuje v čl. 2, od oprávněných

[1] Rozsudek ze dne 5. června 1997 ve spojených věcech C-64/96 a C-65/96 - Land Nordrhein-Westfalen a Kari Uecker a mezi Vera Jacquet a Land Nordrhein-Westfalen, EU:C:1997:285, bod 23. Dále např.: C-148/02 Garcia Avello, EU:C:2003:539, bod 26.

osob uvedených v čl. 3, je nutné ve vnitrostátní právní úpravě odlišit doklady vydávané osobám podle čl. 2 od dokladů, které se budou nově vydávat osobám definovaným v čl. 3 odst. 2 směrnice 2004/38. Na tzv. oprávněné osoby dle čl. 3 odst. 2 totiž Nařízení EU 2019/1157 nedopadá, resp. nespadají vůbec do jeho působnosti vymezené v čl. 2. Nezbytnost zpřesnit okruh osob spadajících pod rodinné příslušníky občanů Evropské unie vyplývá i z nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1240 ze dne 12. září 2018, kterým se zřizuje Evropský systém pro cestovní informace a povolení (ETIAS) a kterým se mění nařízení (EU) č. 1077/2011, (EU) č. 515/2014, (EU) 2016/399, (EU) 2016/1624 a (EU) 2017/2226. Připravovaný systém ETIAS stejně jako výše uvedené nařízení EU 2019/1157 počítá s tím, že pouze rodinní příslušníci, kteří spadají do působnosti směrnice 2004/38, a dále rodinní příslušníci státního příslušníka třetí země požívajícího práva na volný pohyb, které je rovnocenné právu občanů Unie na základě dohody mezi Unií a jejími členskými státy na jedné straně a třetí zemí na straně druhé, a kteří jsou držiteli pobytové karty podle směrnice 2004/38 nebo povolení k pobytu podle nařízení č. 1030/2002 nebudou mít povinnost žádat o vydání cestovního povolení. Obě nařízení tak shodně upravují pouze rodinné příslušníky občanů Evropské unie a nevztahují se na osoby uvedené v čl. 3 odst. 2 směrnice 2004/38. V souvislosti se zajištěním realizace nařízení EU 2019/1157 je tedy vhodné v zákonu o pobytu cizinců zpřesnit okruh osob, které budou považovány za rodinné příslušníky občanů Evropské unie. Pouze těmto cizincům bude k přechodnému pobytu vydávána „pobytová karta“ a k trvalému pobytu „karta trvalého pobytu“, a to podle vzoru stanoveného nařízením Rady ES č. 1030/2002, ve znění nařízení č. (EU) 2017/1954 (tzv. biometrický průkaz). Uvedené souvisí i s tím, že ve zmíněných dokladech bude uváděna poznámka „Rodinný příslušník EU čl. 10 Směrnice 2004/38/ES“ nebo „Rodinný příslušník EU čl. 20 Směrnice 2004/38/ES“. Předkladatel si je vědom toho, že s pojmem „rodinný příslušník občana Evropské unie“ v dnešní době operuje celá řada vnitrostátních právních předpisů. Jelikož se předkladatel snaží minimalizovat negativní dopady nově definovaného § 15a do ostatních zákonů, často v gesci jiných resortů, budou nadále i tvz. oprávněné osoby dle čl. 3 odst. 2 směrnice 2004/38 podřazení pod definici rodinného příslušníka občana EU. Oprávněné osoby budou definovány v novém odstavci 3. Z pohledu všech ostatních právních předpisů by tak měl být zachován současný stav. Z pohledu zákona o pobytu cizinců se však režim cizinců uvedených v §15a bude lišit podle toho, zda se jedná o osoby definované v odst. 1 a 2, nebo o osoby uvedené ve 3. odstavci. Předkladatel považuje za nevhodné, aby žadatelé z kategorie tzv. oprávněných osob měli stejné právní postavení jako rodinní příslušníci občanů EU. Oprávněné osoby, které jsou ve zmíněné směrnici obsaženy v článku 3 bodu 2, jsou definovány v ustanovení § 15a odst. 3. Výše uvedené návrhy jsou tedy novou transpozicí čl. 3 odst. 2 směrnice 2004/38. Směrnice 2004/38 rozlišuje mezi pojmem rodinný příslušník občana Unie (čl. 2) a tzv. oprávněnými osobami (čl. 3). Zatímco v případě rodinných příslušníků občana Unie (čl. 2) existuje právo na vstup, v případě tzv. oprávněných osob toto právo dáno není. Směrnice v čl. 3 hovoří pouze o tom, že členské státy mají v souladu se svými vnitrostátními předpisy usnadnit vstup a pobyt těchto osob. Směrnice 2004/38 sice umožňuje členským státům přijmout příznivější ustanovení, avšak v tomto směru není na místě obě skupiny zcela zrovnoprávnit. Česká republika zcela v souladu s požadavky směrnice oprávněným osobám zjednoduší podmínky pro jejich vstup a pobyt oproti ostatní státním příslušníkům třetích zemí, ale nebudou mít již nadále zcela totožné postavení jako rodinní příslušníci občanů EU dle čl. 2 směrnice 2004/38 S ohledem na skutečnost, že celá řada českých právních předpisů již dnes operuje s pojmem rodinný příslušník občana Evropské unie, aniž by tuto kategorii definovaly, ale přejímají definici ze zákona o pobytu cizinců, zvolil předkladatel řešení, které dopady do ostatních právních předpisů minimalizuje. Podle nově navrženého ustanovení § 15a jsou nadále jak rodinní příslušníci podle článku 2 směrnice 2004/38, tak i oprávněné osoby dle článku 3 odst. 2 směrnice 2004/38, ale rovněž i rodinní příslušníci občanů České republiky pokryti definicí

rodinného příslušníka občana Evropské unie. Okruh cizinců, kteří spadají pod pojem rodinný příslušník občana Evropské unie uvedený v § 15a, se tak nijak zásadně nemění.

Navrhovaný odstavec 3 je přesnou transpozicí článku 3 odst. 2 směrnice. Dochází pouze k částečnému zúžení stávajícího ustanovení § 15a odst. 3 písm. a) bod 1, tak, aby přesně

odpovídal textu směrnice 2004/38 a nezacházel nad její rámec. Zásadní rozdíl tak spočívá zejména v novém členění tohoto ustanovení do jednotlivých odstavců. Zatímco první

odstavec je transpozicí kategorie rodinných příslušníků občanů Evropské unie dle čl. 2 směrnice 2004/38, tak odstavec třetí je pak transpozicí kategorie oprávněných osob dle článku 3 odst. 2 směrnice 2004/38. Druhý odstavec pak zaručuje tzv. vnitrostátní dorovnání a zabraňuje tzv. obrácené diskriminaci, když stanoví, že za rodinného příslušníka občana Evropské unie je považován rovněž cizinec, který je ve vztahu podle odstavce 1 ke státnímu občanu České republiky. Nový odstavec 1 se tak bude vztahovat výlučně na rodinné příslušníky občanů Unie podle článku 2 směrnice 2004/38. Všem rodinným příslušníkům podle prvního odstavce bude k osvědčení jejich přechodného pobytu na území vydávána Pobytová karta. Situace je komplikovanější v případě rodinných příslušníků občanů České republiky. Rodinný příslušník nemigrujícího občana České republiky se sice nemůže dovolávat přímého účinku směrnice 2004/38, neboť na něj směrnice nedopadá, existují však určité případy, kdy se může i rodinný

[2]

příslušník občana České republiky dovolat přímého účinku primárního práva.Soudní dvůr Evropské unie ve své judikatuře postupně vymezil určité případy, kdy rodinní příslušníci občana Evropské unie požívají práva pobytu v domovském členském státě občana Evropské unie na základě směrnice 2004/38, přestože jde o pobyt v domovském členském státě občana

[3]

Evropské unie nebo přestože tento občan Evropské unie nevykonal právo volného pohybu. Bude tomu tak v případě, když se občan České republiky se svým rodinným příslušníkem vrací do domovského státu poté, co s ním rozvíjel a upevnil rodinný život v jiném členském státě. Rodinným příslušníkem je i rodinný příslušník občana České republiky, který následuje nebo doprovází občana České republiky zpět na území. Zákon tak reaguje na rozsudek Soudního dvora ze dne 7. července 1992 ve věci C-370/90. V tomto rozsudku soud dospěl k závěru, že na základě čl. 52 SES a směrnice Rady 73/148/ES ze dne 21. května 1973, je členský stát povinen umožnit vstup a pobyt manžela/manželky občana tohoto státu, který s tímto manželem/touto manželkou pobýval v jiném členském státě za účelem zaměstnání a nyní se vrací do členského státu, jehož je občanem. Manžel/manželka takového občana členského státu musí požívat alespoň takových práv, která by mu/jí náležela v případě, že by občan členského

[4]

státu vstoupil a pobýval na území jiného členského státu. Soudní dvůr v případu O. a B.dále konkretizoval, že odvozené právo pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie v domovském státě tohoto občana nemůže být přiznáno, šlo-li pouze o víkendové pobyty. Odvozené právo pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie v jeho domovském státě tedy nemůže být přiznáno, šlo-li pouze o využití práva volného pohybu v podobě krátkodobých, třebaže opakovaných pobytů. Na daný případ totiž nelze aplikovat směrnici, jejímž hlavním účelem je usnadnit právo na volný pohyb a právo usadit se v jiném členském státě. Přičemž usazením se nelze rozumět pouze krátkodobý pobyt na území. Jak konstatoval Soudní dvůr,

[2] POŘÍZEK, P. Postavení občana EU (ČR) v řízení o povolení k přechodnému pobytu. In: JÍLEK, D., POŘÍZEK, P. (eds.) Pobyt cizinců: vybrané právní problémy II. Sborník z vědeckého semináře uskutečněného dne 26. června 2014 v Kanceláři veřejného ochránce práv. Brno: Kancelář veřejného ochránce práv, 2015, s. 62-66. [3] Např. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 8. března 2011 ve věci C-34/09 Zambrano, rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C-370/90 Singh ze dne 7. července 1992, rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C-291/05 Eind ze dne 11. prosince 2007 či rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C-60/00 Carpenter ze dne 11. července 2002. [4] Rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 12. března 2014, věc C-456/12 O. a B.

právo pobytu nelze v takovém případě přiznat ani v návaznosti na primární právo. „Článek 21 odst. 1 SFEU[...] nevyžaduje, aby každý pobyt občana Unie v hostitelském členském státě s jeho rodinným příslušníkem, který je státním příslušníkem třetího státu, nezbytně implikoval přiznání odvozeného práva pobytu tomuto rodinnému příslušníkovi v členském státě, jehož je tento

[5]

občan státním příslušníkem, při jeho návratu do tohoto členského státu. Aby mohlo být přiznáno odvozené právo pobytu, musel by pobyt občana Evropské unie být natolik skutečný, aby tento mohl v členském státě rozvíjet a upevňovat svůj rodinný život. Jde tak o zamezení možného zneužívání práva pobytu ve snaze obejít vnitrostátní právní úpravu členských států, kdy by krátkodobý pobyt v jiném členském státě měl za následek přiznání práva dlouhodobého pobytu. Ve výše zmíněných případech, tak bude díky ustanovení § 87b odst. 4, rodinným příslušníkům občana České republiky rovněž vydána Pobytová karta. Navrhovaná změna upravuje předchozí extenzivní transpozici definice rodinného příslušníka občana Evropské unie a upravuje zákon o pobytu cizinců tak, aby plně odpovídal unijnímu právu včetně navazující judikatury a zároveň nezacházel nad povinnosti z něj vyplývající. Rodinní příslušníci občanů České republiky, kteří nevyužili práva volného pohybu, nespadají do působnosti směrnice 2004/38 a nemohou tak získat Pobytovou kartu. Zároveň však budou z pohledu národního práva nadále za rodinné příslušníky občana Evropské unie považováni, a to proto, aby nedošlo k nežádoucí situaci, kdy rodinný příslušník občana jiného členského státu bude na území České republiky v příznivějším postavení než rodinný příslušník občana České republiky. Všichni ostatní rodinní příslušníci občana České republiky podle ustanovení § 15a odst. 2 získají při splnění podmínek průkaz o povolení k pobytu podle ustanovení § 117a. To platí rovněž pro všechny další příbuzné občanů České republiky, kteří nejsou pokryti definicí § 15a odst. 2. Na ty se bude vztahovat ustanovení § 15a odst. 3 písm. c). Rovněž tato kategorie osob bude nadále z pohledu národního práva považována za rodinné příslušníky občana Evropské unie. Ustanovení § 15a odst. 3 písm. a) nově používá pojem „příbuzný“. Navrhovatel konstatuje, že záměrem není jakýmkoliv způsobem rozšířit či zúžit kategorii osob, které spadají pod toto ustanovení. V kontextu ustanovení § 15a odst. 3 písm. a) považuje pojem „příbuzný“ za obsahově totožný s výrazem „rodinný příslušník“. Jediným důvodem použití výrazu „příbuzný“ je skutečnost, že pojem „rodinný příslušník“ už je obsažen v úvodní části této věty. Pokud bychom tedy místo výrazu „příbuzný“ použili slova „rodinný příslušník“, byla by výsledkem věta, která by působila velice krkolomně a částečně i nesmyslně (rodinným příslušníkem občana Evropské unie je rodinný příslušník občana Evropské unie...").

Rozdíly v postavení rodinných příslušníků podle § 15a odst. 3

K čl. I bodům 7, 8, 12, 15, 19, 20, 22 až 24, 25, 32, 44, 68, 76 a 79 - § 18 písm. e), § 20 odst. 4 a 6, § 87b odst. 2 a 3, § 87e odst. 1 písm. a) a i), § 87e odst. 2, § 87h odst. 1 a 2, § 87i odst. 1 písm. e), § 87p odst. 4, § 87y, § 103 písm. o) a § 118 odst. 7 Jak již bylo uvedeno výše, tzv. oprávněným osobám podle čl. 3 směrnice 2004/38 mají členské státy povinnost usnadnit vstup a pobyt (v porovnání s ostatními cizinci z tzv. třetích zemí). To ovšem neznamená, že tyto osoby musí být v naprosto stejném postavení jako rodinní příslušníci ve smyslu čl. 2 této směrnice. Jak již bylo uvedeno výše, aktuální návrh nově mění strukturu § 15a. Na jedné straně § 15a odst. 1 a 2 obsahují osoby v postavení rodinných příslušníků občanů EU podle čl. 2 směrnice (včetně dorovnání pro nejbližší rodinné příslušníky státních občanů ČR).

[5] Bod 51 rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 12. března 2014, věc C-456/12 O. a B.

Rozdíly v postavení rodinných příslušníků občanů EU podle § 15a odst. 3 (v porovnání s rodinnými příslušníky občanů EU podle § 15a odst. 1 nebo 2):

- § 18 písm. e) – těmto osobám nebude náležet právo pobývat na území bez víza, pokud

vypršela platnost krátkodobého víza, jehož byl držitelem, pobývá-li na území s občanem EU

- § 20 odst. 4 – tyto osoby nebudou oprávněny podat žádost o krátkodobé vízum

na hraničním přechodu z titulu postavení rodinného příslušníka občana EU. Toto ustanovení však neomezuje možnost podání žádosti o krátkodobé vízum na hraničním přechodu v souladu s ustanovením vízového kodexu.

- § 20 odst. 6 - žádosti o krátkodobé vízum v tomto případě budou zamítány na základě

standardního zamítacího formuláře dle vízového kodexu. Tímto se tzv. oprávněné osoby budou lišit od rodinných příslušníků občanů EU uvedených v § 15a odst. 1 a 2.

- § 87b a § 87e odst. 1 písm. i) – osobě v postavení rodinného příslušníka občana EU podle

ustanovení § 15a odst. 3 bude její žádost o vydání povolení k přechodnému pobytu zamítnuta, pokud ji cizinec podává z nelegálního pobytu na území, při setrvání na území „pouze“ na základě výjezdního příkazu nebo jako držitel krátkodobého víza. (Výjimkou bude krátkodobé vízum vydávané podle § 20. Právě díky tomuto typu krátkodobého víza budou moci na území ČR přicestovat cizinci podle § 15a odst. 3, aby mohli následně podat ministerstvu žádost o vydání povolení k přechodnému pobytu. O vydání povolení k přechodnému pobytu tak mohou osoby uvedené v ustanovení § 15a odst. 3 žádat výlučně na území České republiky, a to buď v době jejich bezvízového pobytu, nebo v době, kdy na území pobývají na základě krátkodobého víza vydaného podle ustanovení § 20.) Cílem zamítnutí takto podané žádosti je boj proti zneužívání postavení údajného rodinného příslušníka občana ČR/EU k legalizaci nelegálního pobytu na území ČR. Obdobná konstrukce byla do zákona o pobytu cizinců vložena poslaneckým pozměňovacím návrhem v roce 2017. Ústavní soud ji však svým nálezem zrušil, a to proto, že představoval porušení čl. 36 Listiny. To Ústavní soud spatřoval ve skutečnosti, že řízení o žádosti cizince bylo „pouze“ zastaveno (procesní rozhodnutí). Žádost, resp. postavení cizince, však nebyly předmětem posuzování „ve věci“. Absentující rozhodnutí ve věci tak nemohlo být předmětem odvolání, ani následného přezkumu před správními soudy. Ačkoli aktuální návrh míří na prakticky shodnou množinu cizinců jako ustanovení zrušené Ústavním soudem, již výslovně počítá s tím, že bude rozhodováno ve věci (žádost se zamítne). Protože přísnější pravidla platí jen pro kategorii osob vymezenou v § 15a odst. 3, musí nutně docházet k hmotněprávnímu posouzení, minimálně k určení toho, zda nejde o osobu v postavení podle § 15a odst. 1 nebo 2. Současný návrh zapracoval výhrady zmíněné v nálezu Ústavního soudu. Návrh je tak plně v souladu se závěry zmiňovaného nálezu.

- § 87b odst. 3 písm. d) – tyto osoby musejí k žádosti o povolení k pobytu doložit dále

i doklady prokazující úhrnný měsíční příjem rodiny (shodně jako v případě sloučení rodiny podle § 42a a 42b) a doklad o cestovním zdravotním pojištění. Smyslem zavedení těchto dodatečných požadavků je předejít situaci, kdy se tento rodinný příslušník stane zátěží pro

Nález Ústavního soudu ze dne 27. listopadu 2018, sp. zn. Pl. ÚS 41/17 (body 50 až 58), kterým Ústavní soud zrušil ustanovení § 169r odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců.

sociální systém. To je i v současné době důvodem pro zrušení pobytu jak pro občany Evropské unie, tak i pro jejich rodinné příslušníky. Povinnost doložit dostatečné prostředky k pobytu tak má zejména preventivní charakter a jejím cílem je minimalizovat riziko, že se cizinec stane zátěží systému dávek, pro osoby se zdravotním postižením nebo systému pomoci v hmotné nouzi a následně mu bude pobytové oprávnění rušeno. Na tento požadavek reaguje nové znění § 87e odst. 1 písm. a), které spojuje případný nedostatek nebo pochybení se zamítnutím žádosti o vydání povolení k přechodnému pobytu.

- § 87e odst. 2 – u těchto osob nebude posuzována přiměřenost dopadů rozhodnutí v případě,

kdy existují důvody pro zamítnutí žádosti o vydání povolení k přechodnému pobytu z důvodů ochrany společnosti před infekčním onemocněním.

- § 87h odst. 1 nebo 2 – rodinní příslušníci podle § 15a odst. 3 nebudou moci požádat

o trvalý pobyt dříve než po 5 letech pobytu na území. Dříve mohou za určitých okolností požádat pouze rodinní příslušníci podle § 15a odst. 1 nebo 2.

- § 87h odst. 1 písm. e) – osoby podle § 15a odst. 3 musejí k žádosti o trvalý pobyt podle

hlavy IVa doklad o zajištění prostředků.

- § 87p odst. 4 – rodinný příslušník je k žádosti o prodloužení doby platnosti průkazu

osvědčujícího jako přechodný pobyt (tedy každých 5 let) doložit úhrnný měsíční příjem rodiny a doklad o cestovním zdravotním pojištění.

- § 87y – osobám podle § 15a odst. 3 se zkrátí fikce pobytu po dobu řízení o jejich žádosti.

Pobyt na základě fikce skončí ze zákona (ex lege) okamžikem oznámení rozhodnutí správního orgánu rozhodujícího v prvním stupni. Hlavním důvodem je snížit motivaci cizinců obcházet zákon pomocí řetězení žádostí, které sice mají minimální šanci na úspěch, ale už samotné jejich projednání v obou stupních správního řízení zaručuje možnost prodloužení pobytu na území.

- § 103 písm. o) – osoby podle § 15a odst. 3 budou povinny na požádání Policie ČR prokázat

zajištění prostředků k pobytu na území. Změna navazuje na povinnost dokládat k žádostem o pobytová oprávnění podle hlavy IVa doklady o úhrnném příjmu.

- § 118 odst. 7 – osoby podle § 15a odst. 3 nebudou pro účely hlavy upravující správní

vyhoštění pokládány za rodinné příslušníky občanů EU.

Odlišení rodinných příslušníků podle § 15a odst. 3 v průkazu

K čl. I bodu 78 (část) - § 117b odst. 9 (část) Aby mohli být v praxi rozlišeny osoby podle § 15a odst. 3, navrhuje se uvádět v průkazu o povolení k pobytu v rubrice „druh pobytu“ odlišné záznamy:

Záznam v rubrice „druh pobytu“

RP EU podle § 15a odst. 1 nebo 2 „PŘECHODNÝ POBYT - RP“ RP EU podle § 15a odst. 3 „PŘECHODNÝ POBYT“

Legislativně technické úpravy navazující na úpravy v této pasáži K čl. I bodům 10, 11, 13, 14, 21, 26, 27, 29 až 31 a 42 - § 87a odst. 2 písm. b), § 87a odst. 3, § 87b odst. 3, § 87f odst. 1, § 87h odst. 3, § 87h odst. 4 věty druhá a čtvrtá, § 87i, Ve většině případů jde pouze o změny odkazů nebo dílčí změny terminologie. V případě § 87a odst. 2 písm. b), § 87a odst. 3, § 87b odst. 3 písm. a) a § 87p odst. 1 je pak smysl úpravy následující: Po občanovi Evropské unie při podání žádosti o vydání dokladu potvrzujícího jeho přechodný pobyt na území České republiky (nově „osvědčení o registraci“) již nebude vyžadován doklad potvrzující účel pobytu, jde-li o zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost anebo studium. Cílem je usnadnit a urychlit celý proces vydávání tohoto dokladu. V případě, že občan Evropské unie nehodlal na území pobývat za účelem zaměstnání, jiné výdělečné činnosti nebo studia, ani za současného stavu žádný doklad potvrzující účel pobytu na území dokládat nemusel. Dochází tak ke sjednocení a zjednodušení úpravy přechodného pobytu občanů Evropské unie, neboť je aplikována zásada, že pro tento druh pobytu občana Evropské unie na území České republiky plně postačuje, aby byl držitelem platného cestovního dokladu nebo průkazu totožnosti.

C) ADAPTACE NAŘÍZENÍ EU 2019/1157

Výše uvedené nařízení EU 2019/1157 ukládá jednak požadavky na podobu vydávaných dokladů (vizte např. v RIA) a dále určuje názvy některých dokladů, případně i konkrétní podobu určitých záznamů. Tyto názvy a záznamy jsou pro členské státy EU závazné.

Na tomto místě je však nutné přiznat, že názvy dokladů uvedené v tomto nařízení nelze použít na všechny osoby, která zákon o pobytu cizinců v § 15a pokládá za rodinné příslušníky občana EU. Ustanovení § 15a totiž pod tento pojem řadí i rodinné příslušníky státních občanů ČR, kteří nevykonali volný pohyb ve smyslu směrnice 2004/38, ale v návaznosti na § 1 odst. 3 a 4 i rodinné příslušníky občanů členských států Evropského hospodářského prostoru nebo Švýcarské konfederace, případně i rodinné příslušníky občanů Spojeného království podle § 15b. S vydáváním pobytových karet pro tyto další osoby toto nařízení EU nepočítá. Ministerstvo vnitra však při nové konstrukci § 15a odst. 2 a 3 upřednostnilo členění rodinných příslušníků podle rozsahu jeho práv a povinností. Toto členění však není příliš kompatibilní s tím, pro jaké kategorie rodinných příslušníků nařízení EU počítá s vydáváním pobytových karet. (Tento nesoulad systematiky obou předpisů se projevuje v § 87b odst. 4 a v § 87j odst. 1 a je znázorněn i v níže uvedených tabulkách.)

Nově bude občanům Evropské unie k přechodnému pobytu vydáváno „osvědčení o registraci“ a k trvalému pobytu „průkaz trvalého pobytu“; stejné doklady budou vydávány i cizincům uvedeným v § 1 odst. 3 zákona o pobytu cizinců. Uvedené doklady budou oproti dosavadnímu formátu „pasové knížky“ vydávány ve formě zalaminátové kartičky a z tohoto důvodu budou prováděné změny realizovány vydáním nového dokladu.

Rodinným příslušníkům občanů Evropské unie (§ 15a) bude k přechodnému pobytu vydávána „pobytová karta“ a k trvalému pobytu „karta trvalého pobytu“ nebo „průkaz o povolení k pobytu“ podle § 117a zákona o pobytu cizinců. Konkrétní pravidla upravují § 87b odst. 4 a § 87j odst. 1.

Registrace občanů EU (§ 87a a 87t)

Nyní Nově

okruh osob občan členského státuobčan členskéhoobčan Spojeného

EU, členského státustátu EU, členskéhokrálovství podle EHP nebo Švýcarskastátu EHP nebovýstupové dohody Švýcarska

název dokladu „potvrzení„osvědčení„osvědčení

o přechodném pobytuo registraci“o registraci“ na území“ vydává se formou průkazu o povolení k pobytu podle § 117a

biometrika NE NE ANO doba platnosti 10 let 10 let 5 let

Namísto „potvrzení o přechodném pobytu na území“ se bude občanům výše uvedených států v souladu s nařízení EU 2019/1157 vydávat „osvědčení o registraci“. Stále půjde o doklad bez biometriky vydávaný s platností na 10 let.

Výjimkou však bude „osvědčení o registraci“ vydávané občanů Spojeného království podle výstupové dohody. To bude vydáváno jako doklad „s biometrikou“ s platností na 5 let (§ 87t).

Přechodný pobyt rodinných příslušníků (§ 87b odst. 4 a § 87t)

Okruh osob NyníNově

biometrika NE,biometrika ANO, max. na 5 letmax. 5 let

1 bližší příbuzný občana„pobytová karta„pobytová karta“ členského státu EUrodinného příslušníka

občana Evropské unie“

(§ 15a odst. 1)

2 bližší příbuzný občana„průkaz o povoleníprůkaz o povolení k pobytu členského státu EHP nebok pobytu pro cizince“podle § 117a Švýcarska (§ 15a odst. 1 + § 1 odst. 3) 3 bližší příbuzný občana„pobytová kartaprůkaz o povolení k pobytu Spojeného království podlerodinného příslušníkapodle § 117a výstupové dohodyobčana Evropské unie“ (§ 15a odst. 1 + § 1 odst. 4 + § 15b) 4 bližší příbuzný občana ČR„pobytová kartaprůkaz o povolení k pobytu obecněrodinného příslušníkapodle § 117a

občana Evropské unie“

(§ 15a odst. 2)

5 bližší příbuzný občana ČR,„pobytová karta„pobytová karta“ který vykonal volný pohybrodinného příslušníka

občana Evropské unie“

(§ 15a odst. 2)

6 partneři a vyživované osoby„pobytová kartaprůkaz o povolení k pobytu občana EU nebo ČRrodinného příslušníkapodle § 117a

občana Evropské unie“

(§ 15a odst. 3)

7 partneři a vyživované osoby„průkaz o povoleníprůkaz o povolení k pobytu občana EHP nebo Švýcarskak pobytu pro cizince“podle § 117a

8 partneři a vyživované osoby„pobytová kartaprůkaz o povolení k pobytu občana Spojeného královstvírodinného příslušníkapodle § 117a podle výstupové dohodyobčana Evropské unie“ (§ 15a odst. 3 + § 1 odst. 4 + § 15b)

K bodu 16 - § 87b odst. 4 Současná úprava znala 2 typy dokladů vydávaných rodinným příslušníkům občanů EU k osvědčení jejich povolení k přechodnému pobytu. Obecně šlo o „pobytovou kartu rodinného příslušníka občana Evropské unie“. Z terminologických důvodů však doklad rodinných příslušníků občanů států Evropského hospodářského prostoru a Švýcarska (nešlo o státy EU) neobsahoval sousloví „občana EU“. Nazývá se proto „průkaz o povolení k pobytu pro cizince“. Tyto doklady nejsou biometrické a vydávají se s maximální dobou platnosti na 5 let.

V souladu s požadavky nařízení EU 2019/1157 budou rodinným příslušníkům občanů EU ve smyslu čl. 2 směrnice 2004/38 vydávány jako biometrické. Maximální doba platnosti bude shodná. Název dokladu předpokládaný tímto nařízení („pobytová karta“) se však uplatní pouze ve 2 z 8 výše uvedených kategorií rodinných příslušníků. Ostatní kategorie obdrží průkaz o povolení k pobytu podle § 117a

Trvalý pobyt (§ 87 odst. 1 písm. j) a § 87t) - Občané

Nyní Nově

okruh osob občan členskéhoobčan členskéhoobčan Spojeného

státu EU, členskéhostátu EU, členskéhokrálovství podle státu EHP nebostátu EHP nebovýstupové dohody ŠvýcarskaŠvýcarska

název dokladu „průkaz o povolení„průkaz trvaléhoprůkaz o povolení

k trvalému pobytu“pobytu“k pobytu podle § 117a

biometrika NE NE ANO doba platnosti 10 let 10 let 10 let

K bodu 33 (část) - § 87j odst. 1 (část) V případě trvalého pobytu podle hlavy IVa bude občanům EU namísto „průkazu o povolení k trvalému pobytu“ vydáván „průkaz trvalého pobytu“.

Podobně jako v případě registrace občana Spojeného království podle výstupové dohody bude i trvalý pobyt tohoto občana osvědčován biometrickým průkazem o povolení k pobytu podle § 117a.

Trvalý pobyt (§ 87 odst. 1 písm. j) a § 87t) - Rodinní příslušníci

K bodu 33 (část) - § 87j odst. 1 (část) Také v případě trvalého pobytu podle hlavy IVa rodinných příslušníků budou nově doklady biometrické. Název průkazu podle nařízení EU 2019/1157 „karta trvalého pobytu“ se však užije pouze pro kategorie 1 a 5 uvedené v tabulce na následující straně.

kaz o povolení k pobytu podle § 117akaz o povolení k pobytu podle § 117akaz o povolení k pobytu podle § 117akaz o povolení k pobytu podle § 117akaz o povolení k pobytu podle § 117akaz o povolení k pobytu podle § 117a ůůůůůů prprprprprpr

12345678

Nyní

kaz o povolení ů

íslušníci ř

„prk trvalému pobytu“

biometrika NE, 10 let

R Č

království

ana EHP neboana Spojeného ěčč ana EU nebo č

Spojeného R, který vykonal volný R obecn lenského státu EUlenského státu EHP neboČ ččČ ana č ana

Okruh osobanaanaanač

ččobč

íbuzný íbuzný obíbuzný obříbuzný obíbuzný ob řřpřři a vyživované osoby obi a vyživované osoby obi a vyživované osoby ob řřř

bližší p(§ 15a odst. 1)bližší pŠvýcarska(§ 15a odst. 1 + § 1 odst. 3)bližšípodle výstupové dohody(§ 15a odst. 1 + § 1 odst. 4 + § 15b)bližší p(§ 15a odst. 2)bližší ppohyb(§ 15a odst. 2)partne(§ 15a odst. 3)partneŠvýcarskapartnekrálovství podle výstupové dohody(§ 15a odst. 3 + § 1 odst. 4 + § 15b)

Trvalý pobyt (§ 87 odst. 1 písm. j) a § 87t) - Rodinní p

12345678

Základní parametry dokladů podle nařízení EU 2019/1157 upravuje samo toto nařízení. Další náležitosti „osvědčení o registraci“, „pobytové karty“, „průkazu trvalého pobytu“ a „karty trvalého pobytu“ upravují § 87n, § 87o a § 87r a částečně pak i § 87u. Právě § 87u reaguje na to, že část dokladů bude nově biometrická. Proto jsou zde stanoveny povinnosti cizince dostavit se ke zpracování svých biometrických dokladů.

K bodům 34 až 37 (nadpis dílu 3 v části první Hlavy IVa a § 87n odst. 1 a 2) V souvislosti s požadavky, které nařízení EU 2019/1157 v článku 6 stanoví (jako minimální) na rozsah údajů, které mají obsahovat doklady vydávané občanům Evropské unie, bylo rozhodnuto změnit i název nově vydávaného dokladu – oproti stávajícímu „potvrzení o přechodném pobytu na území“ bude nově podle § 87n zákona o pobytu cizinců vydáváno „osvědčení o registraci“. Tímto způsobem je tento doklad označován i v článku 2 písm. b) nařízení EU 2019/1157 – jedná se o doklad vydávaný členským státem v souladu s článkem 8 směrnice 2004/38.

K bodům 38 až 40 a 80 [§ 87o nadpis a odst. 1, § 156 odst. 1 písm. c)] Nařízení EU 2019/1157 v článku 7 stanovuje nové označení názvu dokladu vydávaného k přechodnému pobytu rodinným příslušníkům občanů Evropské unie (§ 15a) a požadavky na obsah tohoto dokladu. Oproti dosavadnímu označení „pobytová karta rodinného příslušníka občana Evropské unie“ (odpovídal názvu stanovenému v článku 10 směrnice 2004/38), bude nově vydávána „pobytová karta“ podle vzoru stanoveného nařízením Rady ES č. 1030/2002, ve znění nařízení č. (EU) 2017/1954 (tzv. biometrický průkaz). Rodinným příslušníkům cizinců uvedených v § 1 odst. 3 zákona o pobytu cizinců bude místo stávajícího „průkazu o povolení k pobytu pro cizince“ nově vydáván „průkaz o povolení k pobytu“ podle § 117a téhož zákona.

K bodům 45 a 51 (nadpisy § 87r a § 87s) V souladu s článkem 7 nařízení EU 2019/1157 se mění název dokladu vydávaného k trvalému pobytu rodinným příslušníkům občanů Evropské unie (§ 15a). Oproti dosavadnímu „průkazu o povolení k trvalému pobytu“, bude nově vydávána „karta trvalého pobytu“, a to podle vzoru stanoveného nařízením Rady ES č. 1030/2002, ve znění nařízení č. (EU) 2017/1954. Občanům Evropské unie a cizincům uvedeným v § 1 odst. 3 zákona o pobytu cizinců bude místo stávajícího „průkazu o povolení k trvalému pobytu“ nově vydáván „průkaz trvalého pobytu“ – zmíněné nařízení, ani směrnice 2004/38 nestanoví konkrétní název dokladu vydávaného těmto osobám. Rodinným příslušníkům cizinců uvedených v § 1 odst. 3 zákona o pobytu cizinců bude místo stávajícího „průkazu o povolení k trvalému pobytu“ nově vydáván „průkaz o povolení k pobytu“ podle § 117a téhož zákona.

K bodům 46 a 49 - § 87r odst. 1 a 3 Jedná se o legislativně technický důsledek úpravy změny názvu dokladů vydávaných občanům Evropské unie a jejich rodinným příslušníkům k trvalému pobytu na území České republiky. Občanům Evropské unie bude nově vydáván „průkaz trvalého pobytu“ a jejich rodinným příslušníkům (§ 15a) „karta trvalého pobytu“. Karta trvalého pobytu bude vydávána v souladu s nařízením EU 2019/1157 ze dne 20. června 2019 o posílení zabezpečení průkazů totožnosti občanů Unie a povolení k pobytu vydávaných občanům Unie a jejich rodinným příslušníkům, kteří vykonávají své právo volného pobytu.“.

K bodům 54, 55 a 57 (§ 87s odst. 3 a 4 a § 87u) Části rodinných příslušníků příslušníkovi občana Evropské unie (§ 15a) bude nově vydáván doklad podle vzoru stanoveného nařízením Rady ES č. 1030/2002, ve znění nařízení č. (EU) 2017/1954 (tzv. biometrický průkaz) s názvem „pobytová karta“. Se zřetelem k tomu, je nezbytné stanovit povinnosti, které bude nově rodinný příslušník občana Evropské unie povinen splnit, aby mu bylo možné takový doklad vydat – jedná se o standardní povinnosti, které je v daném případě povinen splnit cizinec z tzv. třetího státu (viz stávající úprava § 117a zákona o pobytu cizinců). Rovněž se stanoví důsledky nesplnění těchto povinností. Do nově vydávané „pobytové karty“ bude rodinným příslušníkům občanů Evropské unie (v souladu s nařízením EU 2019/1157) prováděn záznam „Rodinný příslušník EU čl. 10 Směrnice 2004/38/ES nebo „Rodinný příslušník EU čl. 20 směrnice 2004/38/ES“ (tj. podle druhu povoleného pobytu). Obdobná povinnost týkající se vydání biometrického průkazu se bude vztahovat i na rodinné příslušníky cizinců uvedených v § 1 odst. 3 zákona o pobytu cizinců; těmto však bude nově místo „průkazu o povolení k pobytu pro cizince“ vydáván standardní „průkaz o povolení k pobytu“ podle § 117a téhož zákona. V tomto případě bude do zmíněného průkazu o povolení k pobytu prováděn záznam „rodinný příslušník/EHP“ nebo „rodinný příslušník/CH“, což je skutečnost významná pro aplikaci nařízení 2018/1240 (ETIAS), neboť rodinní příslušníci státního příslušníka třetí země požívajícího práva na volný pohyb, které je rovnocenné právu občanů Unie, na základě dohody mezi Unií a jejími členskými státy na jedné straně a třetí zemí na straně druhé a kteří jsou držiteli pobytové karty podle směrnice 2004/38 nebo povolení k pobytu podle nařízení Rady ES č. 1030/2002, nebudou mít povinnost žádat o vydání cestovního povolení. Pro účely vydání pobytové karty, karty trvalého pobytu a průkazu o povolení k pobytu pro rodinné příslušníky cizinců uvedených v § 1 odst. 3 zákona o pobytu cizinců bude aplikována vyhláška č. 88/2011 Sb., o technických podmínkách a postupu při pořizování biometrických údajů a podpisu cizince pro účely vydání průkazu o povolení k pobytu. Podle § 87s odst. 4 se na prodloužení doby platnosti karty trvalého pobytu použije § 87u obdobně. V obou případech půjde o prodlužování doby platnosti biometrických dokladů, proto by měl mít cizinec stejné povinnosti.

K bodům 82, 84 a 85 [§ 158 odst. 1 písm. h), § 160 odst. 6 a § 165 písm. g)] Úprava vychází z ustanovení čl. 10 odst. 3 nařízení EU 2019/1157, které po členských státech vyžaduje, aby biometrické identifikátory, uchovávané pro účely personalizace průkazů totožnosti nebo povolení k pobytu, byly uchovávány vysoce zabezpečeným způsobem a pouze do dne převzetí dokladu, nejdéle však do 90 dnů ode dne vydání dokladu (po uplynutí této lhůty musí být biometrické identifikátory okamžitě vymazány nebo zničeny). Dále se v ustanovení o působnosti ministerstva vnitra (§ 165) výslovně doplňuje úkol spočívající v pořizování biometrických dokladů v souvislosti s vydáním nových typů biometrických dokladů vydávaných podle nařízení EU 2019/1157 rodinným příslušníků občanů EU, tj. pobytové karty a karty trvalého pobytu.

K bodu 86 [§ 165a odst. 1 písm. a)] Zpřesnění stávajícího textu (rozšíření výčtu poznámek pod čarou), který zohledňuje výčet předpisů Evropské unie, ze kterých vyplývá oprávnění Ministerstva vnitra snímat a pořizovat obrazové záznamy, týká se nejen vydání cizineckého pasu, ale i průkazu o povolení k pobytu (§ 117a) a pobytové karty a karty trvalého pobytu (§ 87o a § 87r).

Naprostá většina zbývajících novelizačních bodů pak obsahuje terminologické a legislativně technické změny navazující na změny názvů dokladů vydávaných podle hlavy IVa. V tomto směru lze přinejmenším třetinu celé novely označit za technickou.

K bodům 5, 6, 9, 17, 18, 41, 47 a 48, 50, 52, 53, 58 až 67, 69 až 75, 77, 81, 83 a 94 až 100 [§ 18 písm. d) bod 7, § 87a odst. 1 úvodní část ustanovení, § 87a odst. 2 úvodní část ustanovení, § 87b odst. 3 písm. c), § 87c odst. 1, § 87d v nadpisu, v odst. 1 úvodní část ustanovení, § 87j odst. 1, § 87o odst. 1 a 3, nadpis § 42p, § 87p odst. 2 a 3, § 87r, § 87s, § 87v odst. 1, 2 a 3 věta první, druhá a třetí, § 87w věta první, § 87x, § 87z, § 87aa, § 91, § 93 odst. 2 § 98 odst. 1, § 103 písm. b) a d), § 107 odst. 1, § 119a odst. 6 věta první, § 158 odst. 1 písm. a) bod 2, § 158a odst. 1 písm. a), § 169r odst. 1 písm. b), § 169r odst. 5, § 169t odst. 7 a 8, § 173, § 182b odst. 1 věta první]

Jedná se o legislativně technický důsledek úpravy § 87b, § 87c, § 87n, § 87o a § 87r zákona o pobytu cizinců (změna názvu dokladů vydávaných občanům Evropské unie a jejich rodinným příslušníkům a rodinným příslušníkům občanů uvedených v § 1 odst. 3 zákona o pobytu cizinců).

Další změny

K bodu 28 - § 87h odst. 4 Úprava vložená do návrhu novely na návrh Ministerstva zahraničních věcí reaguje na skutečnost, že rodinní příslušníci – manželé či registrovaní partneři zaměstnanců MZV, kteří nejsou občané České republiky, velmi často nemohou získat povolení k trvalému pobytu, jelikož nesplňují podmínku nepřetržitého pobytu na území České republiky. Tuto podmínku nemohou splnit, jelikož doprovázejí svého partnera (zaměstnance MZV) během jeho služebního či pracovního působení v zahraničí. Požadovanou dobu pětiletého nepřetržitého pobytu nemohou získat „objektivně“. Na MZV je užíván systém rotace, tj. střídání výkonu služby nebo práce v Praze a výkonu služby nebo práce v zahraničí, na zastupitelských úřadech, který je zakotven v ust. § 3 odst. 2 zákona č. 150/2017 Sb., o zahraniční službě a o změně některých zákonů (zákon o zahraniční službě). Během tohoto systému zaměstnanci MZV zpravidla pracují dva roky v ústředí a čtyři roky v zahraničí. Pro rodinné příslušníky zaměstnanců MZV (cizince) je tak nemožné, aby dosáhli během aktivního působení zaměstnance MZV souvislý pobyt na území České republiky v délce pěti let, aniž by rezignovali na rodinný život. Umožnění započtení i období jejich nepřítomnosti na území České republiky, po které doprovázeli zaměstnance MZV ve služebním či pracovním poměru vyslané k výkonu služby nebo práce v zahraničí, přispěje i ke sladění rodinného a profesního života pracovníků v zahraniční službě. V poznámce pod čarou se odkazuje na ustanovení zákona o zahraniční službě, která definují službu v zahraničí jako zahraniční službu vykonávanou diplomatickým nebo administrativním pracovníkem na služebním působišti v zahraničí a dále práci v zahraničí jako práci vykonávanou technickým nebo administrativním pracovníkem s pravidelným pracovištěm v zahraničí. Podle navrženého ustanovení se tak období nepřítomnosti cizince na území z důvodu, že pobýval v zahraničí jako manžel zaměstnance MZV, bude započítávat do doby pobytu na území potřebné pro získání povolení k trvalému pobytu. Manželé zaměstnanců MZV tak již nebudou z hlediska svého pobytového režimu „trestáni“ za to, že doprovází člena své rodiny v zahraničí.

D) Úpravy reagující na návrh nového zákona o občanských průkazech

K bodům 87 až 90 - § 165a odst. 7 písm. d) až f) Legislativně-technické úpravy související se změnou údajů vedených v evidenci občanských průkazů.

K bodům 91 až 93 - § 167 odst. 7 Jde o důsledek vyvolaný novým návrhem o občanských průkazech.

K čl. II - Přechodná ustanovení

Obsah jednotlivých bodů by měl zajistit bezproblémovou realizaci nařízení EU 2019/1157.

K bodům 1 a 2 Bod 1 představuje standardní postup pro dokončení správního řízení zahájeného před účinností nově přijatého zákona. Tato zásada je částečně modifikována v bodě 2. Pokud má být výsledkem řízení o žádosti podané před účinností zákona vydání dokladu, bude tento doklad vydán již v souladu s novou právní úpravou. V souvislosti s tím, že doklady vydané podle dosavadní právní úpravy mají být postupně vyměňovány za doklady nové, lze tento krok označit za souladný jak s požadavky nařízení EU 2019/1157, tak se zásadou procesní ekonomie. Cizinec nebude muset v dohledné době opět žádat o výměnu dokladu.

K bodu 3 Výslovně se stanovuje, že již „běžící“ fikce pobytu podle § 87y zákona o pobytu cizinců bude pokračovat po dni nabytí účinnosti tohoto zákona za současných podmínek. Přechodné ustanovení souvisí se změnou, že rodinným příslušníkům občana EU podle § 15a odst. 3 již po nabytí účinnosti zákona bude náležet fikce kratší.

K bodům 4 a 5 Pokud budou ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona v běhu řízení o prodloužení doby platnosti dokladu nebo o provedení změny dokladu, ze zákona se tato řízení stanou řízeními o žádosti o vydání nového dokladu. O jaký doklad půjde, vyplyne v případě přechodného pobytu z § 87b odst. 4 a v případě trvalého pobytu z § 87j odst. 1. Smysl této úpravy je stejný jako v případě bodu 2 Z důvodu právní jistoty pak bod 5 počítá se zánikem platnosti dříve vydaného dokladu.

K bodům 6 až 8 V případě „nebiometrických“ dokladů se zakládá právní fikce, že tyto doklady se považují za doklady podle nařízení EU 2019/1157. Tyto doklady budou platné do konce doby jejich platnosti. V případě občanů Evropské unie nařízení EU 2019/1157 nestanovuje žádný konkrétní termín pro výměnu dosud vydaných dokladů – návrh počítá s tím, že platnost těchto dokladů skončí postupně, tj. uplynutím stanovené doby jejich platnosti.

K bodu 9 V případě rodinných příslušníků občanů Evropské unie je termín skončení platnosti stanoven tak, aby odpovídal článku 8 bodu 2 nařízení EU 2019/1157. Nově mají být vydávány biometrické doklady.

K bodům 10 a 11 Ustanovení řeší situaci „vzdálenějších“ rodinných příslušníků občanů EU (vyživované osoby a partneři), kteří měli přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona povolen přechodný pobyt. Podle nového členění odstavců § 15a jde však o osoby podle odstavce 3, kterým nenáleží všechny výhody, které mají rodinní příslušníci podle § 15a odst. 1 nebo 2. Přechodné ustanovení však z důvodu možnosti zachování současného výhodnějšího statusu připouští, aby byly i tyto osoby považovány za rodinné příslušníky podle § 15a odst. 1 nebo 2 (rozdíl je v tom, zda jde o rodinné příslušníky občana EU nebo státního občana ČR), a to po doby platnosti jim vydaného dokladu, nejpozději však do 31. srpna 2022. Výhodnější postavení však bude těmto osobám zachováno i nadále, pokud v této lhůtě podají žádost o vydání nového dokladu podle § 87b odst. 4. Skutečnost, že těmto osobám bude zachováno výhodnější postavení, se projeví i v podobě dokladu, neboť v něm bude uveden záznam „PŘECHODNÝ POBYT - RP“, který podle § 117b náleží osobám podle § 15a odst. 1 nebo 2. Tato ustanovení tak umožňují, aby postavení současných rodinných příslušníků nebylo změnou právní úpravy dotčeno. Podmínkou však je, že tito cizince ve zhruba roční lhůtě požádají o výměnu dokladu.

K bodům 12 a 14 Cílem je zajištění bezproblémové realizace výměny dokladů, které byly vydány občanům Spojeného království a jejich rodinným příslušníkům, na něž se vztahuje Dohoda o vystoupení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska z Evropské unie a Evropského společenství pro atomovou energii. Podle doporučení Evropské komise by výměna dokladů měla být provedena v co nejkratším termínu.

K bodu 13 Výslovně je pamatováno na postavení cizinců, kterým byl přechodný pobyt povolen na základě jejich vztahu k občanu Spojeného království v případě, že tento občan Spojeného království již na území České republiky nepobývá (na tuto situaci nedopadne legislativní zkratka vymezená v § 1 odst. 4). Přechodné ustanovení garantuje právní postavení cizinci, kterému nebyl v souladu s § 87f odst. 1 nebo 2 v této situaci ukončen.

K bodu 15 Z důvodu prevence možných výkladových problémů se výslovně stanovuje, že držitelé dokladů podle hlavy IVa mohou požádat o jejich výměnu za doklady podle nové právní úpravy kdykoli v době platnosti současných dokladů.

K částem druhé a třetí – změna zákona o silničním provozu a změna zákona o zaměstnanosti

Navrhované změny představují legislativně technický důsledek změny názvu dokladu vydávaného občanu Evropské unie k přechodnému pobytu na území České republiky. Oproti dosavadnímu „potvrzení o přechodném pobytu na území“ bude podle § 87n zákona o pobytu cizinců těmto občanům nově vydáváno „osvědčení o registraci“.

Ministerstvo vnitra je přesvědčeno, že se rozsah pojmu (resp. okruh uváděných osob) rodinný příslušník občana EU podle § 15a zákona o pobytu cizinců nemění. Nemělo by tak docházet k posunům v právní úpravě zakotvené v jiných zákonech, které na tento pojem odkazují. Jedinou komplikací je pak situace, kdy podle zvláštních právních předpisů musí být rodinný příslušník držitelem určitého dokladu. Vzhledem k tomu, že se názvy těchto dokladů mění, vyzvalo Ministerstvo vnitra jednotlivé resorty, ať ve své gesci ověří, jakým způsobem je na tento pojem odkazováno, a informují Ministerstvo vnitra.

K části čtvrté – změna zákona o správních poplatcích

K položkám 116 a 162 V souvislosti se zabezpečením realizace nařízení EU 2019/1157 se navrhuje nově stanovit správní poplatek za přijetí žádosti o vydání osvědčení o registraci, povolení k přechodnému nebo k trvalému pobytu občanům Evropské unie, cizincům uvedeným v § 1 odst. 3 zákona o pobytu cizinců a jejich rodinným příslušníkům, a o prodloužení platnosti těchto dokladů nebo provedení změny, a to ve výši 200,- Kč. Dosud byly uvedené doklady vydávány těmto osobám bezplatně. Pro informaci se uvádí, že např. na Slovensku se v těchto případech vybírá správní poplatek ve výši 4,5 EURO a v SRN ve výši 10 EURO od občanů jiných členských států Evropské unie a od rodinných příslušníků (ve smyslu čl. 2 odst. 2 směrnice 2004/38) 28,80 EURO (resp. 22,80 EURO od rodinných příslušníků ve věku do 24 let). Zavedení tohoto poplatku není v rozporu s ustanovením článku 25 směrnice 2004/38. Ten totiž stanoví, že by všechny doklady vydávané občanům Evropské unie a jejich rodinným příslušníkům měly být vydávány bezplatně nebo za poplatek nepřesahující poplatek vybíraný za vydání obdobných dokladů od státních příslušníků. Podle navrhované právní úpravy je poplatek za vydání občanského průkazu v případech, kdy je o něj žádáno na základě principu dobrovolnosti, byť se jedná o osoby mladší 15 let (položka 8 zákona o správních poplatcích), stanoven ve výši 200,- Kč. Se zřetelem ke zmíněné „dobrovolnosti“ je odůvodnitelné navrhované zavedení správního poplatku, neboť občané Evropské unie k pobytu na území České republiky nepotřebují žádné speciální povolení k pobytu a mohou zde pobývat pouze na základě platného cestovního dokladu nebo průkazu totožnosti. Podle navrhované úpravy položky 8 se zvyšuje poplatek za vydání občanského průkazu náhradou za občanský průkaz poškozený, zničený, ztracený, odcizený, zneplatněný z důvodu nebezpečí zneužití dat pro elektronické využití občanského průkazu nebo za průkaz obsahující neoprávněně provedené zápisy. Se zřetelem k tomu se navrhuje stanovit poplatek za přijetí žádosti o vydání náhradního dokladu občanu Evropské unie, státu, který je vázán Dohodou o Evropském hospodářském prostoru, nebo státu, který je vázán mezinárodní smlouvou sjednanou s Evropskou unií, a jeho rodinným příslušníkům bez ohledu na státní příslušnost (dosud 100,- Kč).

Obdobná úprava se bude vztahovat i na občany Spojeného království a jejich rodinné příslušníky, na něž se vztahuje Dohoda o vystoupení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska z Evropské unie a Evropského společenství pro atomovou energii. Samotná úprava položky 8 je obsahem vládního návrhu „změnového zákona“ k novému zákonu o občanských průkazech (sněmovní tisk č. 1044).

Přechodné ustanovení

Se zřetelem k bezproblémovému zajištění výměny dosud vydaných dokladů, a to z rozhodnutí státního orgánu, je navrhováno, aby tato výměna byla provedena bezplatně.

K části páté – účinnost

Účinnost zákona se s ohledem na použitelnost nařízení EU 2019/1157 navrhuje dnem 2. srpna 2021 (shodně je navrhována účinnost nového zákona o občanských průkazech, který má rovněž zajistit realizaci uvedeného nařízení).

V Praze dne 16. listopadu 2020

Předseda vlády: Ing. Andrej Babiš v. r.

1. místopředseda vlády a ministr vnitra: Jan Hamáček v. r.