zákon č. 274/2025 Sb.

1. Zhodnocení platného právního stavu

Právní úprava po roce 1989 nabídla odškodnění obětí minulého režimu v řadě oblastí, ať už šlo o problematiku nezákonného trestního stíhání a výkonu trestu, účast na demonstracích či nucenou emigraci – je tu řada předpisů, která zajistila adekvátní satisfakci pro poškozené. Bohužel stále existuje oblast, v níž k tomuto odškodnění nedošlo. Jedná se o újmy způsobené výkonem tzv. ochranného dohledu.

Ochranný dohled podle zákona č. 44/1973 Sb., o ochranném dohledu, byl do právního řádu tehdejšího Československa zaveden po vzoru sovětské praxe. Zákon jej definoval jako ochranné opatření, „jehož účelem je přispět k dalšímu posílení ochrany společnosti před protispolečenskou činností osob zvláště narušených, jakož i dovršení nápravy odsouzeného“. Jednalo se tedy o institut trestního práva, který byl zprvu využíván pro postihování obecné kriminality. Od přelomu 70. a 80 let se však stal také nástrojem pro perzekuci osob nepohodlných komunistickému režimu, neboť začal být ve větší míře ukládán z politických důvodů, tj. osobám stíhaným za jejich politické projevy proti vládnoucí garnituře.

Byl-li ochranný dohled používán jako nástroj politického boje, bylo jeho hlavním cílem postižené osobě zásadním způsobem znepříjemnit její život. O uložení ochranného dohledu v rozmezí od jednoho do tří let rozhodoval soud. Dotyčná osoba byla povinna sdělovat orgánu vykonávajícímu ochranný dohled údaje o způsobu a zdrojích své obživy, osobně se hlásit ve stanovených lhůtách, trpět vstup do svého obydlí a předem oznamovat vzdálení z místa pobytu. Soud mohl uložit také další povinnosti a omezení, zejména nenavštěvovat určitá místa, místnosti, podniky nebo shromáždění a pobývat v přikázaném místě nebo obvodě a nevzdalovat se z něho bez souhlasu orgánů vykonávajících ochranný dohled, tedy příslušníků Sboru národní bezpečnosti ve spolupráci s prokuraturou a dalšími úřady. Fakticky se tak v těchto případech jednalo o nástroj komunistického režimu, který byl využíván ke sledování odpůrců režimu, k omezování jejich osobní svobody a pohybu a obecně k jejich šikaně. Ochranný dohled tak měl zásadní vliv na soukromý a rodinný život osob a jeho používání bylo spojeno s dalšími ústrky ze strany státních orgánů.

Ochranným dohledem byla do roku 1989 postižena řada disidentů a obhájců lidských práv po návratu z vězení, včetně signatářů Charty 77 Jiřího Gruntoráda, Ivana Martina Jirouse, Rudolfa Battěka, Jana Litomiského, který později zastával funkci vládního zmocněnce pro lidská práva, Ladislava Lise, Františka Stárka „Čuňase“, nebo Pavla Wonky, který se odmítal ochrannému dohledu podrobit, a byl proto vzat do vazby, kde poté zemřel. O těchto kauzách kriticky referovaly Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných, zahraniční rozhlasové stanice či západní lidskoprávní organizace, jako byla Amnesty International. Vzhledem k velmi negativním dopadům ochranného dohledu zaslali dne 6. dubna 1984 mluvčí Charty 77 Václav Benda, Jiří Ruml a Jana Sternová dopis prezidentovi republiky Gustávu Husákovi, v němž tento institut podrobili na základě kauzy Jana Litomiského zásadní kritice a žádali jeho okamžité zrušení. Dopis byl publikován v samizdatu a v exilových časopisech. Tématu byla pozornost věnována také v českém a slovenském vysílání zahraničních rozhlasových stanic.

Navzdory této kritice došlo ke zrušení zákona o ochranném dohledu až 2. května 1990 při novelizaci trestního zákona. Důvodem pro zrušení byl zejména fakt, že byl ochranný dohled zneužíván proti oponentům předlistopadového režimu, ale také to, že nenaplnil proklamovaný cíl, tedy posílit systém převýchovy a postpenitenciární péči.

I přes zásadní negativní dopady na životy disidentů, ale také jejich rodin a nejbližšího okolí, nebyl doposud nikdo z oponentů komunistického režimu postižených výkonem ochranného dohledu za tento šikanózní výkon práva odškodněn. To se do jejich ekonomické situace projevuje negativně také v souvislosti s tím, když mají dnes ze systému důchodového zabezpečení přiznávány nízké důchody.

2. Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy

2.1 Hlavní principy navrhované úpravy a jejich odůvodnění

Navrhovaná právní úprava se inspiruje ve zvláštních zákonech, které v minulosti přiznaly jednorázové odškodnění za křivdy páchané představiteli veřejné moci, ať už šlo o křivdy komunistického režimu či nikoliv. Zmínit lze například odškodnění obětí demonstrací organizovaných u příležitosti prvního výročí vpádu vojsk Varšavské smlouvy na naše území podle zákona č. 482/2020 Sb., o odškodnění některých obětí potlačení demonstrací k prvnímu výročí okupace Československa vojsky Svazu sovětských socialistických republik, Německé demokratické republiky, Polské lidové republiky, Maďarské lidové republiky a Bulharské lidové republiky, nebo odškodnění za nedobrovolnou sterilizaci podle zákona č. 297/2021 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky osobám sterilizovaným v rozporu s právem a o změně některých souvisejících zákonů.

Podstata úpravy spočívá v tom, že žadatel o odškodnění podá písemnou odůvodněnou žádost Ministerstvu spravedlnosti. V rámci žádosti musí žadatel doložit, že mu byl za minulého režimu uložen ochranný dohled a že tento dohled byl uložen z politických důvodů. Tuto skutečnost žadatel doloží tím, že k žádosti přiloží důkazy prokazující tvrzený nárok – tj. že žadatel před rokem 1990 vykonal ochranný dohled a že k tomu došlo pro jeho protirežimní aktivity. Žadatel může přiložit například rozhodnutí o soudní rehabilitaci či rozhodnutí o uložení ochranného dohledu, z něhož bude patrné, že mu byl ochranný dohled uložen a že k tomu došlo právě z politických důvodů.

Neobsahuje-li žádost potřebné doklady, Ministerstvo spravedlnosti si vyžádá odborné stanovisko od Ústavu pro studium totalitních režimů. Závěr o tom, zda byl žadateli uložen ochranný dohled z politických důvodů, bude moci být zjištěn na základě analýzy Archivu bezpečnostních složek, dohledáním v seznamu VONS s následnou lustrací v ABS, spoluprací s Libri Prohibity k uvedenému tématu, z informací Ministerstva obrany ke 3. odboji, z fondu H2 či analýzou vyšetřovacích spisů Veřejné bezpečnosti. Podle tvrzení Ústavu pro studium totalitních režimů se v těch nejkomplikovanějších případech může jednat o práci, která zabere týdny až měsíce času.

Pokud žadatel nedoloží potřebné důkazy k prokázání svých tvrzení (neunese důkazní břemeno) a Ústav pro studium totalitních režimů nepotvrdí oprávněnost tvrzeného nároku, Ministerstvo spravedlnosti žádost o přiznání jednorázového odškodnění zamítne.

Rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti vydané ve správním řízení nemusí být konečné, jelikož žadatel jej bude moci v souladu s principy právního státu a požadavky čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod zpochybnit před správními soudy. Tím bude zajištěna soudní kontrola rozhodování správního orgánu o nárocích na jednorázové odškodnění a posílena důvěra žadatelů v systém finanční pomoci.

Základní teze právní úpravy lze shrnout do těchto bodů:

1. Osoby, kterým byl před rokem 1990 uložen ochranný dohled z politických důvodů, se mohou písemně obrátit s žádostí na příslušný útvar Ministerstva spravedlnosti o přiznání jednorázového odškodnění v paušální výši. Řízení o žádosti bude správním řízením, na které se podpůrně použijí pravidla zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. 2. Nárok na jednorázové odškodnění budou mít pouze občané České republiky, kteří o to požádají do 31. prosince 2026. Žadatel bude zároveň muset doložit, že mu byl v rozhodné době uložen ochranný dohled, přičemž k tomu došlo z politických důvodů (podílel se na protirežimní činnosti apod.), a tento ochranný dohled byl zcela nebo zčásti vykonán. 3. Důkazní břemeno ohledně prokázání podmínek pro přiznání nároku uvedených v bodu [2] bude tížit žadatele a bez doložení potřebných listin nebude možné mu odškodnění přiznat. K prokázání rozhodných skutečností bude sloužit například rehabilitační rozhodnutí nebo jiné podobné rozhodnutí, z něhož bude zřejmé, že ochranný dohled nebyl na osobě vykonán v souvislosti s obecnou kriminalitou, ale právě z politických důvodů. Výjimkou bude podmínka státního občanství, kterou ověří ministerstvo z agendového informačního systému evidence obyvatel. 4. V případě pochybností o oprávněnosti nároku (např. nebude-li žadatel schopen doložit potřebné důkazy) se Ministerstvo spravedlnosti obrátí na Ústav pro studium totalitních režimů a požádá jej o odborné stanovisko, zda konkrétní žadatel splňuje předpoklady pro finanční satisfakci. Stanovisko je pro Ministerstvo spravedlnosti závazné. 5. Pokud žadatel prokáže potřebné podmínky sám nebo potvrdí-li ÚSTR, že žadatel splňuje předpoklady pro přiznání odškodnění, Ministerstvo spravedlnosti nárok na jednorázovou částku žadateli přizná a finanční prostředky mu bez zbytečného odkladu vyplatí. Jestliže však žadatel nebude schopen doložit odpovídající důkazy k prokázání svých tvrzení a oprávněnost jeho nároku nevyplyne ani ze závazného stanoviska Ústavu pro studium totalitních režimů, Ministerstvo spravedlnosti rozhodne o zamítnutí žádosti. 6. Proti rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti nebude v zájmu rychlosti přípustný řádný opravný prostředek ve správním řízení, ale neúspěšný žadatel se bude moci obrátit na soud s žalobou proti správnímu rozhodnutí. Příslušným k projednání této žaloby bude krajský soud, v jehož obvodu má navrhovatel bydliště, nebo v jehož obvodu se zdržuje.

2.2 Dopady navrhovaného řešení ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen

Navrhované změny právní úpravy nebudou mít dopad na oblast rovnosti mužů a žen.

3. Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy

Na problematickou situaci osob, kterým byl v minulosti uložen ochranný dohled za jejich protirežimní aktivity, upozornili na konci roku 2023 svými protesty před Úřadem vlády Jiří Gruntorád a John Bok. Poukázali na to, že někteří účastníci odboje a odporu proti komunismu mají extrémně nízké důchody přiznané z českého důchodového pojištění. Následná „Analýza možných opatření, která by zajistila, aby byly přiznány důstojné důchody a poskytnuto odpovídající zajištění ve stáří i těm účastníkům odboje a odporu proti komunismu, kteří nejsou držiteli osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu“, kterou vláda vzala na vědomí na svém jednání ze dne 10. dubna 2024, propojila uvedenou nespravedlnost i s tím, že řadě z disidentů byl před rokem 1990 ukládán ochranný dohled z politických důvodů, což jim způsobovalo příkoří, které prozatím nebylo žádným relevantním způsobem odškodněno.

Navrhuje se proto tuto křivdu jednou pro vždy odčinit, a to přiznáním jednorázové částky, která zajistí rychlé a spravedlivé odškodnění obětem komunistického režimu.

Díky této změně bude možné dosáhnout dílčího zlepšení finanční situace disidentů v posledních letech jejich života.

4. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem

Navrhovaná právní úprava nepřináší změny, které by přímo souvisely s ústavním pořádkem nebo dokonce byly s požadavky vyplývajícími z ústavního práva v rozporu. Zákon navazuje na řešení, s nimiž má náš právní řád již zkušenosti (např. zákona č. 297/2021 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky osobám sterilizovaným v rozporu s právem a o změně některých souvisejících zákonů, zákon č. 482/2020 Sb., o odškodnění některých obětí potlačení demonstrací k prvnímu výročí okupace Československa vojsky Svazu sovětských socialistických republik, Německé demokratické republiky, Polské lidové republiky, Maďarské lidové republiky a Bulharské lidové republiky, či zákon č. 203/2005 Sb., o odškodnění některých obětí okupace Československa vojsky Svazu sovětských socialistických republik, Německé demokratické republiky, Polské lidové republiky, Maďarské lidové republiky a Bulharské lidové republiky). Ani v jednom případě přitom nebyla shledána protiústavnost daných právních předpisů.

5. Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie nebo obecnými právními zásadami práva Evropské unie

Právní předpis neimplementuje závazné či doporučující ustanovení unijního práva ani judikaturu Soudního dvora EU a v tomto ohledu nemá unijní dimenzi.

Pokud jde o podmínku státního občanství, lze připomenout, že podle judikatury Soudního dvora EU je připuštěno, aby v některých případech byla sociální dávka vázána pouze na státní občany daného členského státu – a související unijní legislativa se na daný předpis neuplatnila [zejm. ve vztahu k nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 492/2011 ze dne 5. dubna 2011 o volném pohybu pracovníků uvnitř Unie, resp. jeho předchozí verze č. 1612/68]. Srov. body 23 a 24 rozsudku SDEU ve věci 207/78 Even („Jak již bylo uvedeno, hlavním důvodem pro dávku, jako je ta, kterou dotčená belgická vnitrostátní právní úprava přiznává určitým kategoriím vnitrostátních pracovníků, jsou služby, které osoby pobírající tuto dávku prokázaly v době války své vlasti, a jejím základním cílem je poskytnout těmto státním příslušníkům výhodu z důvodu útrap, které pro tuto zemi utrpěli. Tato dávka, která je založena na systému vnitrostátního uznávání, proto nemůže být považována za výhodu poskytnutou vnitrostátnímu pracovníkovi především z důvodu jeho postavení pracovníka nebo rezidenta na území státu, a z tohoto důvodu nenaplňuje základní znaky „sociálních výhod“ uvedených v článku 7 odst. 2 nařízení č. 1612/68.“).

Česká republika v předloženém zákoně řeší problematiku nároků sahajících do naší specifické historické etapy, do doby, kdy ČR ještě nebyla členem Evropské unie, přičemž cílem předloženého zákona je vypořádat se s naší minulostí vůči občanům této země. Zákon reaguje na nedořešené relikty minulého režimu a usiluje o odškodnění českých občanů za jejich občanskou a politickou roli před rokem 1989, kdy odškodnění má zásadní vazbu na občanství České republiky. Je reakcí výhradně na roli českých občanů v rámci komunistického odboje, v němž tito hráli výsadní a klíčovou roli. Z těchto důvodů je plně ospravedlnitelné a legitimní, aby nárok na přiznání zvláštní jednorázové peněžité částky získali pouze čeští občané, a nikoliv i státní příslušníci jiných zemí.

6. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána

Navrhovaný zákon není v rozporu s mezinárodními smlouvami, jimiž je ČR vázána. Zajišťuje jednorázové odškodnění za křivdy minulého režimu, které tento režim napáchal na svých občanech, kteří se jen snažili vyjadřovat své odlišné politické postoje. Z těchto důvodů je plně ospravedlnitelné a legitimní, aby nárok na přiznání zvláštní jednorázové peněžité částky získali pouze čeští občané, a nikoliv i státní příslušníci jiných zemí. Návrh zákona proto není v rozporu s čl. 26 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, jelikož důvody omezení přiznávaného nároku pouze na státní občany ČR opodstatňují objektivní a rozumná kritéria (viz např. Blažek a ostatní proti České republice, č. 857/1999, názor Výboru ze dne 12. července 2001, body 5.6–5.8; Des Fours Walderode a Kammerlander proti České republice, č. 747/1997, názor Výboru ze dne 30. října 2001, bod 8.4.; Mařík proti České republice, č. 945/2000, názor Výboru ze dne 26. července 2005).

Nárok má úzkou vazbu na specifické historické okolnosti vývoje politického režimu na území České republiky, přičemž představuje do určité míry i ocenění toho, jak se čeští občané v minulosti vzepřeli tehdejší komunistické diktatuře a bojovali za svobodu a demokracii v Československu. Právě jejich úloha přitom byla stěžejní při poražení komunismu a díky této jejich aktivitě je dnes Česká republika demokratickou zemí a členkou Evropské unie a dalších demokratických mezinárodních organizací. Česká republika se tímto zákonem snaží vypořádat se svojí minulostí a odškodnit své občany, kteří v dobých minulých zůstali navzdory nepříznivému prostředí na území země a podnikali kroky k tomu, aby u nás byla komunistická ideologie poražena a prosadil se svobodný stát.

7. Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované úpravy na státní rozpočet a ostatní rozpočty a na podnikatelské prostředí

a) Dopady na státní rozpočet

Jelikož podstatou předloženého návrhu je přiznání jednorázové částky vybraným osobám, které byly za minulého režimu perzekuovány skrze ukládání ochranného dohledu z politických důvodů, je zřejmé, že přijetí zákona si vyžádá dopady na státní rozpočet.

Předkládaný materiál usiluje o odčinění křivd, k nimž došlo před minimálně 35 lety. Tento fakt vede ke dvěma důsledkům, které komplikují výpočet (odhad) možných finančních dopadů na státní rozpočet.

(i) Velká časová prodleva, kdy se definovanému problému nevěnovala žádná

systematická pozornost, vede nutně k důkazní nouzi a nedostatku koherentních a zpracovaných dat, z nichž by bylo možné z globálního pohledu jasně vypočítat či ověřit celkový počet obětí ochranného dohledu z politických důvodů. Historické údaje jsou sice k dispozici, ale jsou roztříštěné, a zkoumat nároky poškozených osob lze tak především až v konkrétních případech.

(ii) Druhým nutným dopadem plynutí času je skutečnost, že řada osob, na něž

navrhovaná právní úprava cílí, již bude touto dobou po smrti. Opět však nelze ex ante paušálně a jasně kvantifikovat, kolik z potenciálních poškozených ještě žije a bude v případě přijetí legislativní úpravy usilovat o přiznání nároku.

Přesto existují určitá data, která mohou být pro vyhodnocení potenciálních dopadů relevantní.

Na prvním místě lze zmínit, že dosud bylo podle údajů Ministerstva spravedlnosti podle zákona

o soudní rehabilitaci rehabilitováno na 200 až 300 tisíc osob. Jsou to lidé, u nichž došlo k

trestnímu stíhání a odsouzení z politických důvodů, a je pravděpodobné, že u některých z nich byl v rámci potrestání uložen zároveň také ochranný dohled. Advokáti, kteří se dlouhodobě specializují na zastupování osob v řízení o soudní rehabilitaci, odhadují, že by z celkového počtu rehabilitovaných mohlo odškodnění za ochranný dohled připadat v úvahu cca v 1 % případů, což odpovídá počtu cca 2 až 3 tisíců osob. Ne všechny tyto osoby jsou však stále na živu, takže číslo se s plynutím času postupně snižuje.

Ochranný dohled z politických důvodů byl ukládán také bez souvislosti s konkrétním odsouzením za trestný čin. Existuje tak skupina poškozených osob, která byla protiprávně postižena ochranným dohledem – a vznikne jim nárok podle připravovaného mechanismu, ale zároveň nemohla žádat o soudní rehabilitaci podle zákona č. 119/1990 Sb.

Dalším relevantním údajem je celkový počet uložených ochranných dohledů. Mezi lety

1974 až 1989 bylo uloženo celkem 50 034 ochranných dohledů. Uvedené číslo naznačuje četnost tohoto nástroje a jeho popularitu při trestání pachatelů před rokem 1990. Na stranu druhou však často šlo ze strany státu o legitimní využívání legálního nástroje pro trestní represi, neboť, jak bylo uvedeno výše, ochranný dohled se ve velkém ukládal také v rámci apolitické obecné kriminality. Zdaleka ne všem takto potrestaným proto vznikne nárok na finanční odškodnění.

Přitom uložené ochranné dohledy podle jednotlivých trestných činů lze odlišit následovně:

Povaha potrestaného činu Počet uložených ochranných dohledů

Pravděpodobně politická 287

Zčásti politická, zčásti apolitická 28 643

Pravděpodobně apolitická 21 104

Ústav pro studium totalitních režimů a Archiv bezpečnostních složek uvedly, že o ochranném dohledu v souvislosti s politickými oponenty režimu evidují na 588 záznamů. Do jaké míry

jsou to údaje, které se shodují s množinou rehabilitovaných osob, však nelze přesně určit. Ústav pro studium totalitních režimů odhaduje, že půjde k dnešnímu dni nejspíše o desítky nebo stovky osob, neboť řada z rehabilitovaných již nežije.

Materiál předkládaný vládě v roce 2020 pod názvem „Podnět Rady vlády pro lidská práva k odškodnění osob, kterým byl uložen trest odnětí svobody a na něj navazující ochranný dohled z politických důvodů“ odhadoval, že oprávněných žadatelů budou spíše desítky.

Je zřejmé, že odhadované dopady celkového počtu potenciálních oprávněných se liší – od desítek či stovek žadatelů až po nižší tisíce. Pravděpodobně lze říci, že v 287 případech byl ochranný dohled uložen z politických důvodů, a u dalších 28 643 k tomu minimálně zčásti došlo z politických důvodů. Vycházíme-li z úmrtnosti poškozených osob okolo 75 %, tj. že v současné době je na živu jen cca 25 % z nich, pak platí následující:

- v 71 případech politicky motivovaných ochranných dohledů je poškozený ještě na živu,

- v dalších max. cca 7100 případech poškozených, kteří jsou ještě na živu, je tu riziko politického podtextu ochranného dohledu, přičemž s ohledem na povahu trestných činů lze mít spíše za to, že politicky motivovaná byla jen cca třetina z nich, tj. 2366.

Na podkladě těchto dat lze relativně dobře odhadnout, jaké mohou být maximální rozpočtové dopady související s přiznáním jednorázového odškodnění.

Výše jednorázové částky usilující o odškodnění se navrhuje stanovit na 100 000 Kč. Tato částka se jeví jako přiměřená a adekvátní v porovnání s jinými srovnatelnými případy jednorázového odškodnění (např. odškodnění žijících účastníků odboje podle zákona č. 262/2011 Sb., o účastnících odboje a odporu proti komunismu, nebo satisfakce přeživším účastníkům demonstrací podle zákona č. 482/2020 Sb., o odškodnění některých obětí potlačení demonstrací k prvnímu výročí okupace Československa vojsky Svazu sovětských socialistických republik, Německé demokratické republiky, Polské lidové republiky, Maďarské lidové republiky a Bulharské lidové republiky, která u těch závažnějších následků činila 90 000 Kč). Možné dopady u částky 100 000 Kč v návaznosti na celkový počet podaných žádostí lze odhadovat následovně:

Odhadovaný počet podaných legitimních žádostí

Dopad na státní rozpočet při částce

o odškodnění za ochranný dohled z politických

100 000,-Kč na osobu (v Kč)

důvodů

71 7 100 000 100 10 000 000

200 20 000 000

500 50 000 000

1000 100 000 000

1500 150 000 000

2000 200 000 000

2437 243 700 000

Tabulku odhadu dopadu na státní rozpočet v návaznosti na počtu podaných legitimních žádostí shrnuje následující graf:

Dopad na státní rozpočet při částce 100 000,- Kč

300 000 000

250 000 000

200 000 000

150 000 000

100 000 000

50 000 000

0 500 1000 1500 2000 2500 3000

Dojde-li k naplnění minimalistického odhadu v řádu desítek žadatelů, budou dopady na státní rozpočet za vyplacené odškodnění dosahovat částek kolem 7 až 12 milionů Kč, naopak v případě naplnění maximalistického scénáře se může jednat o částky až 243 milionů Kč. Lze shrnout, že maximální možný dopad navrhovaného řešení při stanovení výše jednorázového odškodnění na částku 100 000 Kč činí okolo 200 až 243 milionů Kč.

Jelikož lze dopad výplat jednorázové peněžní částky v jednotlivých letech jen těžko predikovat, je potřeba, aby prostředky k úhradě byly každoročně alokovány v kapitole 398 - Všeobecná pokladní správa, ze které budou následně na základě žádosti ze strany Ministerstva spravedlnosti převáděny do rozpočtu kapitoly 336 - Ministerstvo spravedlnosti a dále vypláceny jednotlivým oprávněným osobám. Postupovalo by se tak obdobně jako v případě vyplácení náhrady škody podle zákona č. 82/1998 Sb.

K těmto dopadům je však nutné připočíst také další finanční dopady, zejména potřebu personálního pokrytí nové agendy. Nová agenda si totiž vyžádá potřebu personálního posílení, a sice přidělení nových služebních míst na příslušný útvar Ministerstva spravedlnosti. Zdůrazňujeme, že půjde o agendu složitou po právní i skutkové stránce, kterou musejí vykonávat osoby s vysokoškolským právnickým vzděláním. S ohledem na velkou časovou prodlevu bude při přezkoumávání nároků nutné analyzovat historické materiály a vykládat právní úpravu, která zde platila před 35 lety. Budou také vyvstávat zcela nové otázky, které dosud nikdo právně neřešil a ani skutkově nepřezkoumával.

Při úvahách o celkovém množství nové agendy je nutné počítat s tím, že návrhů na přiznání odškodnění bude podáno výrazně více, než bude skutečné množství oprávněných žadatelů. Odhadujeme-li celkový počet osob dotčených ochranným dohledem z politických

důvodů v řádu 71 až 2 437, pro účely odhadovaného nárůstu agendy je nutné pracovat s výrazně vyššími čísly. Každý, komu byl uložen ochranný dohled, totiž může mít pocit, že má na odškodnění nárok, nebo to jednoduše bude chtít jen zkusit.

Uvažujeme v prvním kroku o množině potenciálních cca 50 tisíc žadatelů, což odpovídá počtu využití tohoto nástroje před rokem 1990. Ve druhém kroku je však třeba tyto odhady dále modifikovat počtem osob, které jsou stále naživu, neboť řada z nich již bude v dnešní době po smrti. K hrubému odhadu, jak se mohl běh času podepsat na celkovém množství oprávněných osob, lze dospět následující úvahou. Vycházíme-li z toho, že z politických důvodů se ochranný dohled začal používat teprve kolem roku 1980, musí být osobám, kterým byl uložen ochranný dohled z politických důvodů, dnes kolem 60 a více let (osoba se musela narodit alespoň v letech 1962 až 1969 nebo dříve). Těchto osob bylo k roku 2022 v ČR 2 768 595, což činí cca 26 % dnešní populace. Vycházíme-li z dále toho, že počet všech obyvatel v ČR se od roku 1989 zásadněji nezměnil (tehdy v ČR žilo 10,36 milionů osob) a zároveň že v obou případech je v čísle zahrnut i počet osob mladších 18 let (tj. zkreslení je vykompenzováno tím, že se tato kategorie zahrnuje v obou případech), lze odhadovat, že počet žijících osob, kterým mohl být za minulého režimu uložen ochranný dohled, je nyní o cca 75 % nižší. Zároveň pracujeme s předpokladem, že úmrtnost těch, kterým byl uložen ochranný dohled, se nijak zásadněji neliší od úmrtnosti populace jako celku. Na podkladě těchto kvalifikovaných odhadů je tedy možné dospět k závěru, že z maximálního množství původních potenciálních osob, kterým byl uložen ochranný dohled, v rozsahu 50 tisíc, dnes bude na živu maximálně cca 12 tisíc z nich, spíše o něco méně, přičemž ne každý z nich se pokusí podat na Ministerstvo spravedlnosti žádost. Jestliže by se na Ministerstvo spravedlnosti zkusil obrátit každý třetí, pak lze očekávat celkem 4 tisíce žádostí, z nichž oprávněných bude max. polovina. Jedná se přitom o velmi hrubé odhady, založené na úmrtnosti populace starší 60 let. Toto číslo celkem věrně odpovídá také statistikám Ministerstva spravedlnosti v agendě odškodňování podle zákona č. 82/1998 Sb., kde je úspěšných v první fázi řízení jen cca 40 až 50 % žadatelů (tj. ze všech podaných žádostí je neúspěšných cca 50 až 60 %).

Aby bylo Ministerstvo spravedlnosti schopno takové množství žádostí v čase rozloženém do několika let administrovat, je třeba počítat s minimálně 7 služebními místy. S přihlédnutím k očekávané právní i skutkové složitosti případů, kdy se agenda bude týkat vyřizování velkého množství žádostí reagujících na skutkové a právní okolnosti, k nimž došlo před více než 35 lety, a v řadě případů bude navazovat obhajoba správního rozhodnutí v řízení před správními soudy, je nezbytné počítat s přidělením 1 služebního místa ve 14. platové třídě (vedoucí pozice) a 6 služebními místy ve 13. platové třídě.

Právě uvedené personální nadpožadavky, které si vytvoření nové agendy vyžádá, budou pokryty v rámci již stanovených limitů rozpočtové kapitoly 336 – Ministerstvo spravedlnosti v oblasti počtu míst a objemu prostředků na platy.

Z hlediska navazujícího soudního přezkumu před správními soudy tam, kde žadatel nesouhlasil se zamítavým stanoviskem Ministerstva spravedlnosti, se již zásadnější dopady neočekávají. Za situace, kdy Ústav pro studium totalitních režimů nepotvrdí, že žadateli byl uložen ochranný dohled z politických důvodů, v naprosté většině případů zřejmě nárok na odškodnění vůbec dán nebude – a půjde o žadatele, který to chtěl jen zkusit. Tito žadatelé se zřejmě následně na soud již neobrátí, a pokud ano, půjde spíše o jednodušší řízení vedoucí zpravidla k zamítavému rozsudku soudu.

Dopady na státní rozpočet shrnuje následující tabulka:

Dopady navrhované úpravy na státní rozpočet

Vyplacené odškodnění 7-243 mil. Kč

Personální dopady na resort spravedlnosti 1 místo ve 14. PT a 6 míst ve 13. PT

Dopady na justici nepředpokládají se

b) Dopady na ostatní rozpočty

Na jiné rozpočty mimo státního rozpočtu nemá tento zákon žádné dopady.

c) Dopady na podnikatelské prostředí

S ohledem na povahu jednorázové dávky a komu má být vyplácena nemá tento zákon žádné dopady na podnikatelské prostředí.

8. Zhodnocení sociálních dopadů, včetně dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny, dopadů na ochranu práv dětí a dopadů na životní prostředí

Navrhovaný zákon bude mít jednoznačné pozitivní dopady v sociální oblasti. Pozitivně se dotkne osob zejména disidentů pobírajících důchod ze systému důchodového pojištění, jimž přispěje tato jednorázová finanční injekce ve výši 100 000 Kč k jejich důstojnějšímu zabezpečení ve stáří.

9. Zhodnocení dopadu navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů

Navrhovaná právní úprava nemá žádné dopady na ochranu soukromí nebo osobních údajů, jelikož nepředpokládá zpracování těchto údajů nad rámec stávající právní úpravy (pro postup správního orgánu se použije správní řád, pro navazující řízení před soudem soudní řád správní).

10. Zhodnocení korupčních rizik navrhovaného řešení (CIA)

Předkladatel provedl zhodnocení korupčních rizik, jak stanoví čl. 4 odst. 1 písm. h) Legislativních pravidel vlády, a to podle Metodiky CIA (Corruption Impact Assessment; Metodika hodnocení korupčních rizik), kterou uveřejnil Vládní výbor pro koordinaci boje s korupcí.

V této souvislosti je třeba konstatovat, že riziko vzniku korupčního potenciálu lze spatřovat v novém oprávnění Ministerstva spravedlnosti rozhodovat o přiznání jednorázové částky ve výši 100 000 Kč. S přihlédnutím k tomu, že podmínkou pro přiznání této částky jsou nicméně jednoznačná kritéria vymezená v § 2, případně pozitivní stanovisko ÚSTR, jde o minimální rizika, která nevybočují z obvyklých srovnatelných situací, kdy není nutné přijímat zvláštní opatření.

Rozhodnutí vydaná na základě navrhované právní úpravy nemají citelný dopad na ekonomické a sociální postavení jejích adresátů a ani jimi nedochází k nadměrnému soustředění nebo rozšiřování pravomocí u jediného orgánu. Jednotlivé instituty navrhované úpravy jsou zaváděny do již existujícího systému a inspirují se v podobných úpravách, které na našem území fungují již roky.

11. Dopady na bezpečnost a obranu státu

Navrhované změny právní úpravy nebudou mít dopad na bezpečnost a obranu státu.

12. Zhodnocení dopadů na rodiny, zejména s ohledem na plnění funkcí rodiny, s ohledem na počet vyživovaných členů, na případnou přítomnost hendikepovaných členů a rodiny samoživitelů, rodiny se třemi a více dětmi a další specifické životní situace, dále s ohledem na posílení integrity a stability rodiny a posílení rodinné harmonie, lepší rovnováhy mezi prací a rodinou a na posílení mezigeneračních a širších příbuzenských vztahů

Návrh bude mít pozitivní dopady na rodiny obětí ochranného dohledu, neboť finanční odškodnění se může nepřímo pozitivně projevit na socioekonomické situaci osob oběti blízkých.

13. Zhodnocení územních dopadů, včetně dopadů na územní samosprávné celky

Navrhovaná právní úprava nebude mít územní dopady ani dopady na územní samosprávné celky.

14. Zhodnocení souladu navrhovaného řešení se zásadami tvorby digitálně přívětivé legislativy, včetně zhodnocení rizika vyloučení nebo omezení možnosti přístupu specifických skupin osob k některým službám v důsledku digitalizace jejich poskytování (digitální vyloučení)

Navrhované změny nemají dopad do principů upravených v zásadách tvorby digitálně přívětivé legislativy ani nevyvolávají riziko digitálního vyloučení.

15. Odůvodnění návrhu, aby Poslanecká sněmovna vyslovila s návrhem zákona souhlas již v prvém čtení

S ohledem na pokročilý věk osob, které byly obětí ochranného dohledu, je třeba právní úpravu přijmout urychleně, neboť v opačném případě nemůže předložený zákon naplnit svůj účel. Na problematiku neutěšené finanční situace a náležitého zabezpečení ve stáří disidentů je upozorňováno již dlouho, přičemž od křivd, které mají být navrhovaným předpisem odčiněny, uplynulo již více než 35 let. Na řešení problému přitom existuje naléhavý veřejný zájem. Ze všech těchto závažných důvodů se navrhuje, aby Poslanecká sněmovna vyslovila s návrhem zákona souhlas již v prvém čtení podle § 90 odst. 2 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny.